Zvěř pernatá. Třída: Ptáci (Aves)

Zvěř pernatá Třída: Ptáci (Aves)

teplokrevná vývojová větev plazů podtřídy Archosauria nejvyšší intenzita metabolismu nejvyšší pohybová aktivita ze všech obratlovců tělo kryto peřím, přední končetiny změněny v křídla, zadní končetiny nejsou nikdy redukovány (přeměněny k různé funkci), koncový mozek dobře vyvinut (včetně bazálních ganglií – instinkty), funkce mozečku – let, dokonalý zrak (nejvyšší ostrost vidění), vejce s vápnitou skořápkou, pneumatizace kostry — počet druhů: cca 8900 — velikost (extrémy): kolibřík kubánský - 6 cm, 1,5 g; pštros dvouprstý - 2 m, 100 kg; moa - 3,6 m, 100 kg — — — —

— — — — — — — — — — — —

Kůže Peří Kostra Svalstvo Nervová soustava Smysly Endokrynní systém Trávicí soustava Dýchací soustava Urogenní soustava Rozmnožovací soustava Etologie

— — — —

suchá, tenká, žádné kožní žlázy kromě kostrční rohovitý kryt se štítky a šupinami na běháku a prstech rohovité drápy na prstech z kůže vyrůstá peří

Peří • obrysové (= krycí) • prachové • Obrysové pero je tvořené osou a praporem. Osou pera je brk, který zakotvuje pero do kůže a osten, ze kterého vyrůstá prapor. Obrysová pera: 1. krycí (kryjí hlavu, krk, trup a nohy; jsou nositeli zbarvení a udílejí tělu aerodynamický tvar), 2. letky (jsou dlouhá pera na křídlech; umožňují létání), 3. rýdovací (vyrůstají vějířovitě na místě chybějícího ocasu).

http://www.biomach.cz/

Prachové peří — je umístěné pod obrysovým a napomáhá udržovat stálou teplotu těla, která u ptáků je kolem 40 °C, výjimečně u některých druhů až 43 °C. — Prachové pero má krátký stvol a nemá prapor. — Peří se během roku obměňuje. Vypadávání starého peří se nazývá pelichání.

Kostra • kostěná • pevná, lehká, pneumatizovaná (dlouhé kosti) • kostra hlavy - protažení horní i dolní čelisti v zobák, různý tvar a velikost - druh a způsob získávání potravy, čelisti současných ptáků nemají zuby, lebka připojena jedním kloubem k nekrčnímu obratli

• kostra trupu - hrudní kost - mohutný hřeben (nelétaví ptáci hřeben nemají) - létací svaly (= svaly umožňující pohyb křídel). Ke kostře trupu patří i párová žebra. Jejich počet je u různých skupin ptáků různý. Ptáci mají hrudní koš. • kostra předních končetin - přizpůsobena k létání, Křídla ptáků jsou přeměněné přední končetiny. Prsty jsou na křídlech zakrnělé. • kostra zadních končetin - pohybu po zemi (popř. u některých řádů i k plování ve vodě). Stehenní kost ptáků je velmi krátká. Zpravidla bývá ukrytá v těle. Velmi dlouhá je naopak holenní kost, která vzniká srůstem holenní kosti se dvěma kostmi nártními. Lýtkovou kost mají ptáci velmi redukovanou do podoby krátké tenké tyčinky přirostlé k holenní kosti. Charakteristickou kostí zadní končetiny ptáků je běhák. Běhák vznikl srůstem zbývajících nártních kostí s kostmi zánártními. K běháku se na spodní straně připojují články čtyř prstů.

Svalstvo •

dominují létací svaly

prsní sval (musculus pectoralis maior): úpon hrudnípažní kost, přitahuje při letu křídlo dolů, tvoří 20 % hmotnosti ptáka

•

podklíčkový sval (musculus supracoracoideus): úpon přes hlavici kosti krkavčí a ramenní kloub na kost pažní, zvedá křídlo při letu nahoru

•

běhák bez svaloviny, pouze šlachy k prstům některé svaly zadní končetiny (musculus flexor perforans) umožňují automatické sevření prstů ptáka sedícího na větvi (pták tedy nevynakládá žádnou svalovou práci)

•

Trávicí soustava trubicovitá zobák bez zubů, pokrytí rohovinou, měkké ozobí – kožovité, různě zbarvené — jícen vytváří slepý vak - vole (ingluvies) — žaludek dělen minimálně na dva oddíly (svalnatý + žlaznatý) — tenké střevo, 2 slepá střeva (bakterie - štěpení celulózy, produkce vitaminů), — tlusté střevo (velmi zkracené), — kloaka (ústrojí trávicí, močové, pohlavní) — slinivka břišní, játra (žlučník chybí pštrosům, holubům, papouškům) — —

Dýchací soustava nejvýkonnější ze všech obratlovců plíce malé, přirostlé ke stropu dutiny hrudní nozdry, hrtan, průdušnice, průdušky, plíce, plicní sklípky vytvořeny nejsou — v místě rozdvojení průdušnice (bifurkace) se nachází hlasové ústrojí ptáků - syrinx — 5 párů vzdušných vaků (kyslík při nádechu i při výdechu): dýchání i při letu, nadlehčují tělo (zasahují mezi orgány i do dlouhých kostí), zmenšují hustotu těla, podíl na termoregulaci, slouží jako rezonátory pro zesílení hlasu, zmenšují mezisvalové tření — — —

Cévní soustava srdeční komory zcela oddělené → žádné míšení krve podobná stavba jako u savců (konvergentní vývoj) relativně největší srdce ze všech obratlovců vyvinut levý vrátnicový oběh; stále vrátnicový oběh v ledvinách, i když omezený — pouze pravá aorta (levá během zárodečného vývoje mizí) — největší krevní tlak (200 mm Hg), tepová frekvence (holub 22 tepů/min), teplota (40 °C) → hodnoty se mohou lišit v závislosti na stupni pohybové aktivity — — — —

Ústrojí močové — — — — —

párove ledviny v prohlubních synsacra močový měchýř většinou chybí moč kašovitá, bělavý povrch na trusu zplodina metabolismu - kyselina močová vývody ústí do kloaky

Ústrojí pohlavní gonády malé, zvětšují se v době rozmnožování (až 360×) penis (s výjimkou běžců a vrubozobých) chybí samice mají funkční většinou levý vaječní oplození vnitřní přitisknutím kloak vývoj vejce - vejcovod členěn do několika oddílů s různou funkcí:

— — — — —

1. nálevkovité ústí (infundibulum) - zachycuje zralá vajíčka 2. tuba - sekrecí stěn se tvoří bílek 3. isthmus - vylučuje papírovou blánu 4. uterus - tlustostěnná část, vylučuje řídký bílek, ten proniká papírovou blánou a napne ji, pak vápenné žlázy vyloučí vápennou hmotu, která ztuhne ve skořápku 5. vagina - svalnatý orgán, vylučuje hlen, vypuzuje hotové vejce — vejce velmi bohatá na žloutek; na žloutku leží zárodečný

terčík — oplození ještě před uložením bílku na žloutek

Rozmnožování (hnízdění) alespoň jednou ročně, ale i vícekrát - v Evropě květen–červen — u některých výrazný pohlavní dimorfismus (např. páv, bažant) — příprava hnízda, "svatební" chování — zabarvení vajec obvykle krycí, druhově specifické — vysedávání (inkubace) od 11 dní do 12 týdnů onidifugní (nekrmiví): opeřená, samostatně přijímají potravu, rodiče je nekrmí (pouze je chrání a vodí za potravou), mají více větších vajec, delší zárodečný, vývoj, hnízda na zemi nidikolní (krmiví): neschopná samostatného života, neopeřená (nebo částečně), nadměrně vyvinutá TS, málo naopak NS, smysly a termoregulace, méně menších vajec, hnízdí obvykle na stromech, hnízdo brání —

http://www.biomach.cz/

Endokrinní systém silně rozvinut jako u savců — hypofýza: vznik svatebního opeření, hnízdní pud, kladení vajec — brzlík: krvetvorný orgán — štítná žláza: růst, metabolismus, pelichání, chování související s tahem — nadledviny: kortikoidy, adrenalin — pankreas: inzulín — gonády: androgeny, estrogeny, převládá vždy jedna z obou skupin (→ sekundární pohlavní znaky) —

Smysly dominuje zrak a sluch další smyslová tělíska na/v zobáku, u báze krycích per, mezi svaly křídla • chuťový a čichový receptor vyvinut velmi slabě • sluch: krátký zevní zvukovod, jediná sluchová kůstka columella, stavba vnitřního ucha podobná savčímu, rozsah slyšení 40–30000 Hz (nejvyšší citlivost 1–3 kHz) • zrak: oči málo pohyblivé, velké, jiný než kulovitý tvar, chráněny třemi víčky (mrkají dolním); silně vyklenutá rohovka; čočka velká, vyklenutá; na cévnatce pecten (výrůstek, funkce výživa sítnice, zaostřování); barevné vidění (4 rypy čípků - tetrachromatické vidění); duhovka má příčně pruhovaná svalová vlákna → velikost zornice se mění rychleji: ◊ na dálku, ○ na blízko; největší ostrost vidění mezi živočichy • •

•

trvání svazku v průběhu hnízdění: – – – – – – –

žádné páry, pouze kopulace → kolibřík, rajka páry na několik dní → bahňáci, moudivláček páry na několik týdnů/měsíců → kachny páry do vyvedení mláďat páry na celý život polygamie (jeden samec, více samic) polyandrie (jedna samice, více samců)

hnízdní teritoria a revíry: hlasové projevy, výhružné pohyby • budování hnízda: oba partneři, jeden z nich staví + druhý materiál, hnízdo nestaví, … • hnízdní parazitizmus: kukačky • migralita: •

– ptáci stálí - po celý rok v okolí hnízda – ptáci přelétaví - mimo hnízdění 100–500 km od hnízda, přelety nejsou nijak směrovány – ptáci stěhovaví - dvakrát ročně přesné směrované přelety

komunikace: optické signály (výrazové postoje a pohyby), akustické signály (varování, svolávání, krmení) •

• • •

čeleď tetřevovití (Tetraonidae) čeleď bažantovití (Phasianidae) čeleď krocanovití (Meleagrididae)

střední, velcí ptáci krátký, špičatý, silný, zobák; velké vole; silný svalnatý žaludek • noha hrabavá se silnými drápy • krátká, zaoblená křídla; nekoupou se, ale popelí se • přes den na zemi, nocují na stromech • samci mají často ostruhu; častá polygamie • hnízda na zemi, velký počet vajec • mláďata nekrmivá, pohyblivá, brzy vzletná • samci větší než samice, pestře zbarvení • •

Výrazný pohlavní dimorfismus Téměř velikosti krocana. Kohout je tmavě černohnědě zbarvený, na prsou s modrozeleným leskem, v ohbí letek bílá skvrna - tzv. hvězda. — Nad světly červené poušky, pod silným žlutavým klovcem delší peří - tzv. brada. — Tatrč složený z 16-18 rýdovacích per. — Běháky opeřené až po prsty, na spodu prstů jsou rohovité třásničky. — Křídla krátká. — Slepice je o třetinu menší než kohout, rezavohnědě zbarvená s tmavým příčným proužkováním. Na hrudi hnědá skvrna. Tatrč je zakulacený. — Šat mláďat podobný slepici. — Prachový šat rezavě hnědý s jemnými skvrnami, na hlavě žlutý. — žije v rozsáhlých jehličnatých lesích — potrava – hmyz, červi, lesní plody, semena dřevin — tok od poloviny března do konce května na stromech, tok se skládá ze 4 veršů – pukání (klepání), trylek, výlusk, broušení, při broušení na 3-4 vteřiny nevnímá okolí, při rozednění se kohout snáší dolů a ošlapuje slepici — slepice snáší 6-10 vajec, sedí 26-28 dnů, polygamie, o mláďata se stará samice do podzimu ve společném hejnu — tetřevec — — —

Hnízdní areál v ČR

Velikosti domácího kohouta. Kohoutek je černě zbarvený s modravým leskem, přes křídla se táhne dvojitý bělavý pruh. • Spodek letek a podtatrčí jsou bělavé. Poušky nad světly jsou nápadně červené, zejména v době toku. • Běháky opeřeny až po prsty, třásničky na spodu prstů jsou o něco kratší než u tetřeva. • Tatrč 18 per - tzv. lyra, má krajní pera stočená v srpky dobře patrné v sedě i v letu, podle srpků se určuje stáří • Kohoutci do 1 roku mají ruční letky užší, zašpičatělé a více skvrnité. • Slepička je rezavě hnědá s tmavším příčným páskováním, oproti tetřeví slepici nemá hnědou skvrnu na hrudi. Tatrček je mělce vykrojený. • Šat mláďat podobný slepičce. Prachový šat rezavě hnědý s jemnými skvrnami. • tetřívek žije v rozptýlených lesních porostech, bažinatých lesních loukách, vřesovištích, rašeliništích, • potrava je rostlinná (semena, bobule, jehnědy bříz, lísek, borůvky, brusinky) i živočišná (hmyz, plži apod.) • tok –hromadný na zemi (duben až polovina května), kohouti se ozývají nejdříve zaškrtnutím, pšoukáním a nakonec bubláním, nejsilnější kohout obsadí stře tokaniště, ošlapuje až 6 slepiček, slepička snáší 6-12 vajec na kterých sedí 25-28 dnů, kuřata žijí s matkou až do podzimu • •


Velikosti koroptve. Rezavohnědě zbarvený, tmavě skvrnitý. Běhák opeřen do dvou třetin, zespodu na prstech má hřebenité třásně. • Sameček s krátkou chocholkou na hlavě, na hrdle černá, světle orámovaná skvrna - tzv. muška. • Tatrček lemován hnědým a světlým proužkem. Nad světly jsou červenavé poušky. • Samička má hrdlo světle okrové. • Mláďata podobná samičce. • Prachový šat neskvrnitý, červenohnědý, s černým proužkem přes světlo. • žijí ve vlhčích listnatých porostech s množstvím houštin a rozsáhlejší pohorské oblasti, žije v monogamii • potrava v letě je více živočišná v zimě pak rostlinná (pupeny, bobule, semeny, listy, jehličím, hmyz, hlemýždi, mravenčí kukly • tok probíhá v dubnu až květnu, slepička snáší 6-14 vajíček, sedí 22-24 dní • kuřata žijí v rodinném hejnku, přečkají spolu v zimním období • •


není naší původní zvěří (kříženci b. obecného kolchidského, obojkového, sedmiříčského a pestrého) • Velikosti domácího kohouta s cca 40 cm dlouhým, špičatým klínem, který tvoří 18 rýdovacích per. • Kohout je sytě bronzového zbarvení, hlava a krk je tmavomodrá. Nad světly jsou červené poušky, za hlavou vztyčitelné růžky. • Na krku je zpravidla částečný nebo úplný bílý krční kroužek - tzv. obojek. • Lysé stojáky mají u kohoutů nad zadním prstem ostruhu. • Slepice je celkově zemitě zbarvena s tmavě skvrnitým hřbetem a kratším klínem. • Šat mláďat je podobný bažantí slepici. Prachový šat rezavě hnědý, na hřbetu černé skvrny. • hmotnost 1,5 kg kohout, 1 kg slepice • bažantům nejlépe vyhovují nížinné kraje a lužní lesy • živí se rostlinnou i živočišnou potravou (hmyz, červi, hraboši, listy, semena, obiloviny, hlízy apod.) • tok probíhá v březnu 8-9 týdnů, bažant je polygamní, kohout kolem sebe soustředí až 10 slepic, slepice snášejí do mělkých travou vystlaných hnízd 1015 vajec na kterých sedí 23 dní, kuřata jsou nekrmivá • chov ve volnosti a v bažantnicích •

Myslivecky významný, původně asijský druh, který byl v Evropě vysazován už od starověku. Velikosti slepice. — Bažanti se téměř stále zdržují na zemi a vzlétají jen za nebezpečí, jejich let je velmi hřmotný. — Potrava jak živočišná (hmyz, červi, měkkýši, drobní obratlovci), tak rostlinná (semena, příp. plody pěstovaných i divokých rostlin, mj. 150 druhů plevelů). — Polygamní druh, na jednoho samce připadá 6 až 10 samic. Hnízdo je na zemi, samice do něho snáší ve druhé polovině dubna nebo během května obvykle 8 až 16 vajec. Vejce zahřívá a o mláďata, která po vylíhnutí opouštějí hnízdo, pečuje pouze samice. — Stálý pták. —


původní areál - od Volhy, severní Kavkaz a Zakvkazí na východ až po Pacifik — zemědělská krajina - pole, louky, remízky, meze — hnízdní okrsek obsazuje kohout v březnu, vyhání svoje soky — tok poměrně nenápadný - různé postoje, poskoky — na kohouta 3-5 slepic, po uplynutí svatebního období se kohout přestává zajímat o slepice — snůška 8-15 bělavých až olivově zelených vajec — inkubace 24-25 dní, po vylíhnutí kuřata opouští s matkou hnízdo, za 10-12 dní jsou schopná letu — potrava - hmyz (larvy), rostlinná potrava — kuřata v okolí matky 2 měsíce, pak osamostatnění —

Kohout má hlavu bílou s černou kresbou. Hrdlo a týl jsou bílé, přes světlo probíhá úzký červený proužek kůže s malými černými štětinatými pírky. • Klín tvoří 20 velmi prodloužených rýdovacích per, které jsou stříbrobílé s příčným páskováním od černé do kaštanové barvy a s širokými skořicovými okraji. • Na krku patrný kaštanové hnědý „límec", nad nímž je úzký žlutý pásek s černě lemovanými pery. • Hruď je kaštanově hnědá s černými a bílými proužky. • Klovec je hnědozelenavý, stojáky jsou hnědošedé. • Slepice je svrchu šedá a tmavohnědá. Hrdlo a bradu má žlutobílé, křídla hnědá, černě proužkovaná. Krovky šedohnědé a žluté s černými skvrnami. • Klín bažantí slepice je krátký, nepravidelně žlutě a hnědě proužkovaný. • Klovec má rohovou barvu, stojáky jsou šedé. •

— — —

Bažant zlatý (Chrysolophus pictus) Bažant diamantový (Chrysolophus amherstiae) Bažant stříbrný (Lophura nycthemera)

bioindikátor životního prostředí Zavalitý polní kur s krátkým tatrčkem. Na svrchu rezavohnědé zbarvení, vespod popelavě šedé. Nevýrazný pohlavní dimorfismus. Hlavním rozpoznávacím znakem je kresba na křídelních krovkách. — Kohoutek má na peříčkách podél ostnu bílý proužek, zatímco slepička má kromě toho i proužky příčné - "žebříček". — Rozlišení podle tmavé podkovy na hrudi není jisté, kohoutci mají podkovu vždy, ale slepičky ji mohou mít také. — Koroptve do stáří 18 měsíců mají krajní dvě letky užší a ostře zakončené, starší koroptve je mají zaoblené a širší. — Prachový šat červenohnědý s černými skvrnami, spodní strana těla světle žlutá. — stáří koroptví se také určuje podle zbarvení stojáků ( v prvém roce života žluté, starší šedomodré) — žije od pahorkatin po nížiny, hlavní potravou je hmyz, plži a semínka trav — tok začíná v předjaří, koroptve se párují a dochází k rozpadu rodinných hejnek, kohoutci hlasitě čiřikají a vyhledávají slepičky, monogamní zvěř — slepička snáší na přelomu dubna května na zemi do vystlaného hnízda 10-16 vajíček, sedí pouze slepička 24 dnů, — hubí škodlivý hmyz a sbírá semena polních plevelů — — — —


vyskytuje se na otevřených loukách, pastvinách, štěrkových haldách nad hranicí pásma lesů — introdukovaný druh — nápadně pestré zbarvení — na krku pod zobákem má nápadnou černě olemovanou bílou skvrnu, horní část těla šedohnědá, boky jsou nápadně pruhované — kohoutek má červený zobák a červené stojáky — živí se měkkými částmi travin, bobulemi, — žijí v párech rodinných hejncích — tok probíhá v květnu, slepička snáší 8-15 vajec na kterých sedí 25-26 dnů —

introdukovaný pták původem z Afriky chová se pouze voliérově nebo uměle v bažantnicích zbarvení šedohnědé s drobnými světlými skvrnkami na hlavě přilba – kožovité výrůstky s jedním rohem živí se rostlinnou potravou – obiloviny, zelené rostliny — tok v květnu, snáší 6-10 vajíček, sedí 25 dnů — výrazné hlasové projevy — — — — —

ochranné zbarvení, podobá se koroptvi kohoutek má hrdlo i tváře tmavohnědé, černě kropenaté, na tmavohnědém hřbetě má několik podélných žlutých proužků — slepička má hrdlo i tváře žlutobílé, tmavě kropenaté — tažná pták, na zimu odlétá do Afriky — vrací se v dubnu, v květnu se párkuje, slepička snáší 2-18 vajec na kterých sedí 17-20 dnů — „pět peněz“ — živí se travními semeny a drobným hmyzem — —

Podobný domácímu krocanovi. Hmotnost 10 - 15 kg, krůta 5 - 7 kg. — Zbarvení svrchu hnědavě žluté s kovovým leskem, každé pero se sametově černou obrubou. — Holá hlava a krk s černými bradavicemi a laloky je zbarvena červenavě až namodrale. — Samcům narůstá štětka na hrudi. — původem z Mexika — živí se rostlinou i živočišnou potravou, mladí konzumují až do věku 8 měsíců jen hmyz, hubí mandelinku bramborovou — vyhovují mu smíšené lesy nižších poloh — nerad vzlétá, v noci hřaduje na stromech, žije v polygamii — tok probíhá od března do května, samička snáší 8-15 hnědě kropenatých vajec na kterých sedí 28 dní —

•

čeleď kachnovití (Anseriformes)

Středně velcí až velcí vodní ptáci. Prodloužený krk, poměrně velká hlava, světla jsou namířena do stran. — Zobák je silný a prodloužený, s tzv. nehtem na špičce. Okraj zobáku je vroubkovaný rohovitými lupínky k procezování vody při hledání potravy. — Tělo přizpůsobeno k plování, popřípadě k potápění. — Ocas je krátký. — Plováky krátké, zadní prst nepatrný a volný, přední 3 prsty jsou spojené plovací blanou. —

• • •

Husa běločelá (Anser albifrons S.) Husa polní (Anser fabalis L.) Husa velká (Anser anser L.)

— — —

Zavalití, statní ptáci s dlouhým krkem. Zobák rovný, u kořene rozšířený. Zbarvením se obě pohlaví od sebe neliší.

Velikosti husy domácí. Světle šedohnědá se světlejším břichem. Od jiných druhů hus se liší mohutným, oranžově žlutým až růžově červeným zobákem s bílým nehtem a stříbrošedou přední částí křídel. — Zbarvením se samec od samice neliší. — Prachový šat je svrchu olivově šedý, naspodu žlutý. — Hejna hus táhnou v šikmé řadě nebo klínu. — — —


zimoviště - Středomoří, vrací se v únoru a březnu, část populace přezimuje — usazují se na velkých rybnících s dostatkem pobřežních porostů — hnízdo - z vodních rostlin, větviček, trávy — snůška 4-6 špinavě bílých vajec, sedí husa — housata líhnutí za 28 dní, v hnízdě zůstávají 1-2 dny — housata létají za 60 dní — odlet do zimovišť říjen, listopad — žijí v trvalých párech, které vytvářejí ve 2. (husy), 3. (houseři) roce života — potrava rostlinná - zelené části rostlin, semena, oddenky —

Menší než husa velká, tmavší zejména na hlavě a krku. — Zobák je dvoubarevný, kořen zobáku černý, jinak žlutý s černým nehtem. — Světla jsou hnědá. Vesla oranžově žlutá, u mláďat šedožlutá. — Zbarvením se samec od samice neliší. — Prachový šat je stejně jako u husy velké svrchu olivově šedý, naspodu žlutý. — V letu je patrná tmavá přední část křídel. —

Menší než husa velká. — Staří ptáci mají příčné černé pruhy na břiše a bílou čelní skvrnu nezasahující na úroveň světel (možnost záměny s husou malou). Mladí ptáci bez čelní skvrny. — Zbarvení těla je šedohnědé. Samec se od samice zbarvením neliší. — Světla jsou temně hnědá s tmavým očním kroužkem. — Zobák světle masově zbarvený, vesla oranžově zbarvená. — Prachový šat svrchu sépiově hnědý, odspodu zažloutlý až nahnědlý. —

— —

Kachny plovavé Kachny potápivé

Středně velcí ptáci. Kratší krk, kulatá hlava. Zobák široký a plochý. Pohlavní dimorfismus: kačeři jsou větší, pestřeji zbarvení. • Během roku mají dvojí šat - pestrý, tzv. svatební a prostý.

• • • •

— — — — —

• • • •

Čírka modrá (Anas querquedula L.) Čírka obecná (Anas crecca L.) Kachna divoká (Anas platyrhynchos L.) Kopřivka obecná (Anas strepera L.) Lžičák pestrý (Anas clypeata L.)

Podlouhlé tělo, plováky umístěné uprostřed. Zadní volná prst nemá kožovitý lem - tzv. ploutvičku. Při plování mají ocas nad hladinou. Na křídlech pestře zbarvené pruhy peří - tzv. zrcátka.

Největší plovavá kachna. Kačer ve svatebním šatě: hlava kovově leskle zelená, bílý proužek na krku, žlutozelený zobák s černým nehtem, tělo hnědavé. — Ocas bílý, 4 střední rýdovací pera - tzv. kačírky (lovecká trofej), se stáčejí směrem nahoru. — Po letním přepeření se kačer shoduje s nenápadným zbarvením kachny, rozdíl je pouze ve zbarvení zobáku. — U kačera je žlutozelený, u kachny šedozelený s tmavými skvrnami. — Na křídlech mají obě pohlaví modrá zrcátka vroubená černým a bílým proužkem. — Prachový šat olivově hnědý se žlutými skvrnami a černým proužkem přes světlo. — živí se semeny, vodními rostlinami, hmyzem, červy, pulci, rybím potěrem, u dospělců převažuje z 90 % rostlinná potrava, u kachňat z 90 % živočišná — kachny žijí v monogamii, tok probíhá od konce března do poloviny dubna, snáší až 15 vajec na kterých sedí 22-28 dnů, hnízdí na zemi nebo na stromech — —


obývá stojaté vody, hnízdí podél břehů řek a potoků — páry se tvoří na podzim, v zimě na zimovišti — kachní tok - velmi charakteristický — hnízda v pobřežní vegetaci na břehu, i daleko od vody — hnízdění - březen duben — 6-12 nazelenalých až nažloutlích vajec — sedí jen kachna, kachňata po 22 až 28 dnech zahřívání — mláďata ihned schopna samostatného života, rychle běhají, dobře plavou a potápějí se lépe než dospělci — ve 20 dnech začíná růst obrysové peří, v 55-60 dnech létají — pohlavní dospělost druhý rok od vylíhnutí — potrava - rostlinná (semena, plody, části rostlin), živočišná (brouci, dvoukřídlí hmyz apod.) —

— — — —

čírka obecná čírka modrá kopřivka obecná lžičák pestrý

— —

Polák chocholačka (Aythya fuligula L.) Polák velký (Aythya ferina L.)

• Plováky více posunuté dozadu, kožní lem na zadním volném prstu. • Zrcátka jsou nezřetelná nebo jen jednobarevná bez kovového lesku. • Při plování mají zadní část těla ponořenou ve vodě. • potápí se až do 20 m hloubky na 30-60 vteřin

Menší než kachna divoká. Kačer ve svatebním šatu černý se svítivě bílými, ostře ohraničenými boky. Od týlu hlavy odstává tenká, černá chocholka. — V šatě prostém se kačer liší od kachny jen málo. — Kachna je tmavě hnědá s temnými boky a téměř bílým břichem. — Chocholka je jen naznačena. — Světla jsou žlutá, zobák je modrošedý, plováky šedé až černé. — Šat mláďat a prachový šat je temně hnědý až černý. — V letu nápadný bílý zadní okraj křídel. — —


Velká potápivá kachna, o něco menší než kachna divoká. Kačer má ve svatebním šatě rezavě červenou hlavu a krk, hřbet je stříbřitě šedý. — Kachna je převážně světle hnědá s šedohnědým hřbetem. — Oproti jiným kachnám nápadné ploché čelo. — Světla oranžově červená, zobák tmavě šedý s modrou přední polovinou. — Plováky jsou tmavě šedé. — Prachový šat je nažloutle hnědý. — —


•

čeleď Chřástalovití (Rallidae)

— — — — — —

Ptáci různé velikosti. Velký zobák. Kratší krk a ocas. Dlouhé silné nohy, výborní běžci, méně zdatní letci. Křídla krátká, zaoblená. Mláďata částečně krmivá.

Černošedý pták velikosti kachny. Typický bílý zobák a bělavá lysinka nad ním. Světla jsou červená. Šedozelené plováky mají na dlouhých prstech trojlaločné plovací lemy. — Obě pohlaví se zbarvením neliší. — Mláďata jsou na hrudi a břiše šedobílá. — Prachový šat je černý s pestře oranžovým zbarvením hlavy a krku. — žije na rybnících, v bažinách, v břehových porostech, — živí se převážně rostlinnou potravou — přilétá v březnu, snáší 5-10 vajec na kterých sedí pouze samička 21-24 dní — — —


— čeleď

Dropovití (Otididae)

Ptáci střední až velké velikosti. Krátký silný zobák. Dlouhý krk. Dlouhé silné nohy mají pouze tři přední krátké rozšířené prsty, které vytváření plošku chodidlu. — — — —

nejtěžší létající pták na světě a největší pták v Evropě. Žije ve spíše sušších, stepních oblastech od Španělska po Čínu. — Vyznačuje se výrazným pohlavním dimorfismem. — Samec je větší než krocan, s výrazným šedým krkem a "vousem" po stranách velké hlavy, samice je o dost menší. — Živí se rostlinnou potravou i hmyzem, občas žere i drobné obratlovce, např. malé hlodavce, ještěrky nebo ptačí mláďata. — Hnízdění dropa velkého je v Česku známo od začátku 20. století. Jedinou oblastí, kde hnízdil, byl znojemský okres, výjimečně byl pozorován i v jiných částech země. — kohout váží 10-15 kg, slepice 5-6 kg — loveckou trofejí je „dropí vous“ tuhá pera u kořene zobáku — tok probíhá od března do června, samice snáší 2 vejce, žijí polygamně — —


— podřád Bahňáci (Limicolae) — čeleď Slukovití (Scolopacidae) Malí až středně velcí ptáci s poměrně velkou hlavou a dlouhými stojáčky. — Zobák tenký a dlouhý - tzv. píchák. — Ocas - tatrček krátký, křídla úzká, srpovitá. —

Velikosti koroptve. Velká hlava s dlouhým zobákem - zv. píchák. Světla jsou velká a tmavá, posunutá k temeni hlavy. Rezavohnědé zbarvení s tmavými skvrnami, na temeni hlavy s příčným pruhováním. — Zakrnělá ramenní pírka se nazývají paletky (oblíbená lovecká trofej). — V tatrčku 12 per. — Prachový šat skořicově hnědý s velkými kaštanově hnědými skvrnami. — žije v listnatých a jehličnatých lesích s vlhkou půdou — samečci se ozývají pískáním a kvorkáním — slepičku ošlapuje vždy jeden kohoutek, ale slepička je polyandrická – páří se s více kohoutky — na vejcích sedí 20-21 dním je tažná — — — —


Bekasina otavní je pták o velikosti kosa. Obě pohlaví a mláďata se neliší šatem. Létá prudce, často náhle mění směr. Při vylétnutí provádí rychlé obraty sem a tam. — Žije na rašeliništích, slatiništích, vlhkých a podmáčených loukách a okrajích rybníků. Hnízdí na zemi v travinách. — Žije kromě jižních oblastí v celé Evropě a v Asii až po Japonsko. — Patří mezi tažné ptáky a zimuje zejména ve Středozemní oblasti, především v Itálii a ve Francii. — V České republice je to silně ohrožený, zvláště chráněný druh. — — —

V minulosti lovný druh, max. počty byly v českých zemích loveny kolem r.1935 - cca 1500 ročně. Od roku 1975 je lov zakázán. — tok probíhá v březnu až dubnu, kohoutci vyletují obloukem vzhůru a potom se snášejí střemhlav s vibrujícími křídly a roztaženými ocasními pery, jež se proděním zvuku rozezvučí a vydávají typický bekavý zvuk — je tažná —


Zvěř pernatá. Třída: Ptáci (Aves)

Recommend Documents