S hlubokým zármutkem oznamujeme, že 4. 9. 2000 zemřel po těžké nemoci ve věku 56 let vedoucí rubriky Nové knihy našeho časopisu a vědecký pracovník Psychiatrického centra Praha, RNDr. Zdeněk Klein. Dr. Klein vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK a záhy nastoupil do Výzkumného ústavu psychiatrického v Praze. Počátkem 70. let ho zatkla Stb. Několik následujících roků strávil v komunistických žalářích jako politický vězeň. Po propuštění z vězení pracoval až do jara 1990 jako pomocný dělník. Po znovunabyté svobodě se vrátil do Psychiatrického centra Praha, kde se zabýval především behaviorální RNDr. Zdeněk Klein antropologií a lidskou etologií. Byl nadšeným ctitelem Karla Čapka, organizátorem celoústavních seminářů PCP, oblíbeným učitelem na Přírodovědecké fakultě i na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Ztrácíme v něm skromného a spolehlivého spolupracovníka, vzácného přítele a laskavého člověka. Nikdy na něho nezapomeneme. Redakce PSYCHIATRIE a spolupracovníci z Psychiatrického centra Praha
• Charney, D.S., Nestler, E. J., Bunney, B. S. (Eds.): NEUROBIOLOGY OF MENTAL ILLNESS. New York, Oxford: Oxford University Press 1999; 958. (ISBN 0-19-511265-2) Mimořádnou publikaci, která v 9 kapitolách přináší poznatky –up to date– s mnoha schématy a grafy, se podařilo knihovně PCP sehnat těsně před uzávěrkou tohoto čísla. (Sign: 12 488/II.) • Dragomirecká, E., Palčová, A., Papežová, H. (Eds.): SOCIÁLNÍ PSYCHIATRIE V ČASE ZMĚN. Social Psychiatry in Changing Times. Praha: Psychiatrické centrum, 2000; 278. (ISBN 80-85121-08-5) Prvotním posláním knihy je uctění památky před dvěma lety zesnulého doc. MUDr. Ctirada ŠKODY, DrSc. Tomuto poslání odpovídají úvodní části knihy: Höschlova předmluva hodnotící osobnost a odborné zásluhy doc. Škody, podrobná bibliografie jeho nejbližších přátel a spolupracovníků. Úvodní části knihy mají zároveň cenu historických dokumentů. Kromě zmíněné bibliografie je to zejména Baudišův pohled na náhle ukončenou životní pouť doc. Škody a Hanelova stať obsahující mj. přehled proslulých kroměřížských sympozií (1973–1992) iniciovaných a spoluorganizovaných doc. Škodou.
Na živý odkaz díla doc. Škody pak navazuje další, a to podstatná část knihy (přes 200 stran), nesoucí název Odborná sdělení. Přední odborníci ze 16 zemí světa v nich upozorňují na závažnost sociálně-psychiatrických problémů a naznačují cesty k jejich řešení. Všimněte si nejprve těch, kde se odkaz doc. Škody jeví nejvýrazněji. Především je to zpráva o činnosti Mezinárodního konzorcia psychiatrické epidemiologie (ICPE), jehož byl doc. Škoda zakládajícím členem. Zprávu sepsala „na Ctiradovu počest“ skupina 11 spoluautorů z USA, dalších čtyř zemí amerického kontinentu a tří zemí evropských. Kromě uznání Ctiradových zásluh se ve zprávě konstatuje, že to byl člověk „velkého osobního kouzla, hřejivě lidský a plný energie“. Z jeho odborného odkazu zde připomeňme alespoň vytvoření standardizovaného diagnostického interview (CIDI) pro účely mezinárodně koncipovaného epidemiologického výzkumu. Další doklad jeho pozornosti k metodologickým aspektům epidemiologických projektů přináší zpráva H. Papežové o dlouhodobém sledování průběhu a vyústění schizofrenie v rámci mezinárodního výzkumného projektu (IPSS). Jiné dvě studie ještě nesou Škodovo jméno jako spoluautora: první se týká přezkoušení metodiky, kterou pro účel přehledových studií vyvinuli Laska, Meisner a Siegel, a druhá, kde je první autorkou E. Dragomirecká, obsahuje návrh české verze dotazníku kvality života (QOL-CZ) a zhodnocení zkušeností s jeho použitím. Zmínka o důrazu, jaký kladl doc. Škoda na metodickou přípravu výzkumu, nechybí ani v příspěvku autorů. V. Probstové, J. Pfeiffera a O. Pěče („10 let cesty k moderní péči o dlouhodobě duševně nemocné v ČR“). Zájmu doc. Škody o obecné koncepční otázky psychiatrie odpovídají čtyři příspěvky: „Model pro psychiatrickou reformu“ (G. Thornicroft, Londýn a M. Tansellová, Verona), „Soudobé systémy péče o duševní zdraví“ (skupina autorů z USA), k otázce komplexní péče o psychiatricky a mentálně postižené“ (rakouští autoři G. Hofmann a W. Schöny) a „Sociální epidemiologie a podpora duševního zdraví“ (O. S. Dalgard, Oslo). K těmto příspěvkům lze přiřadit pozoruhodnou práci slovenských autorů L. Kočiše a A. Tarhiniho „Fuzzy expertní systémy pro použití v psychiatrii“. Také další příspěvky zapadají do širšího okruhu odborného zájmu doc. Škody: „Schizofrenie jako celoživotní porucha“ (F. Häfner, Mannheim), „Svépomocný potenciál osob trpících chronickými psychózami“ (P. Nawka, Michalovce) a „Rehabilitace nemocných a invalidních osob“ (M. M. Kabanov, Petrohrad). Z celkové koncepce knihy snad poněkud vybočuje jenom přehledová studie o vývojové poruše koordinace (DCD) (K. Ahernová a A. Janca, Austrálie). Úvaha Z. Kalvacha (Praha) „Problémy psychiatrie na konci tisíciletí“ vlastní obsah knihy uzavírá. Osobní dovětek: Domnívám se, že úcta k osobnosti a vděčnost za životní dílo Ctirada Škody nemohly být vyjádřeny lépe. Příprava a dvojjazyčná editace celého obsahu knihy si vyžádaly nepochybně velké pracovní úsilí, které bylo tak charakteristické i pro Ctirada. Shromážděné odborné příspěvky odrážejí těžiště a šíři jeho pracovního zaměření; jejich provenience pak Ctiradovu světovost. A konečně: tvář knihy, tj. její pietní a vkusná úprava, nese podobné známky noblesy, jakými se vyznačovalo Ctiradovo chování a jednání. Díky všem, kteří se na knize podíleli. Jan Srnec • Eikelmann, B.: SOCIÁLNA PSYCHIATRIA. Základné poznatky a prax. Trenčín: Vydavateĺstvo F, 2000; 172. (ISBN 80-88952-02-6) Kniha předkládá ucelený obraz sociální psychiatrie informačně bohatým, čtivým a moderním způsobem. Věnuje se pojmu sociální psychiatrie, její historii, metodologii i praktickým aplikacím. Velkou předností je, že předkládá výsledky sociálně-psychiatrického výzkumu v kontextu nových přístupů v péči o pacienty (psychiatrická rehabilitace, socioterapie, krizová intervence) a s důrazem na další vývoj sociálně psychiatrické metodologie (sjednocení kvantitativního a kvalitativního přístupu, evaluační
výzkum) v oblasti epidemiologie, hodnocení péče, rehabilitace a kvality života. Kniha je vynikajícím zdrojem informací pro teoreticky i prakticky zaměřené čtenáře. Eva Dragomirecká • Hartl, P., Hartlová, H.: PSYCHOLOGICKÝ SLOVNÍK. Praha: Portál, 2000; 774. 635 Kč (ISBN 80-7178-303-X) Autorská dvojice se v předmluvě přiznává k deseti hříchům při tvorbě tohoto díla. Myslím, že jim je můžeme odpustit, a za užitečnou příručku více než 11 tisíc hesel z oblasti psychologie a příbuzných sociálních věd jen poděkovat. Součástí slovníku je i heslář téměř dvou tisíc našich i zahraničních psychologů. • Langmeier, J., Balcar K., Špitz, J.: DĚTSKÁ PSYCHOTERAPIE. Praha: Portál, 2000; 431. 449 Kč (ISBN 80-7178-381-1) Druhé, rozšířené a přepracované vydání (1. vyd. 1989) této monografie specifického oboru reflektuje nové poznatky a přístupy za posledních deset let. Text je rozdělen do 6 částí a 23 kapitol, z nichž zejména část věnovaná psychoterapii dětí zneužívaných, mentálně retardovaných, psychotických aj. je pozoruhodná (s. 299-404). Je prezentována i řada kazuistik a také soupis více než dvou stovek bibliografických odkazů na související literaturu. • Kratochvíl, S.: EXPERIMENTÁLNÍ HYPNÓZA. Praha: Academia, 1999; 344. (ISBN 80-200-0679-6) Již první prolistování knihy je příjemné: jasná členěnost textu, srozumitelné grafy a tabulky. Dvacet pět stran hustě psaného seznamu literatury budí úctu. Obsah je rozdělen do tří hlavních okruhů: Podstata hypnózy, Hypnabilita, Hypnotické jevy. Vyberme jen několik témat. Kratochvíl např. probírá výzkumy možnosti hypnoterapie u nemocných schizofrenií a u alkoholiků. Ale jak to už tak chodí, někteří autoři docházejí k závěrům o spíše vyšší hypnabilitě schizofrenních pacientů a jiní naopak k závěrům o hypnabilitě nižší. Kratochvíl uzavírá, že v daném případě se zdá, že některé schizofrenní pacienty lze úspěšně hypnotizovat, ale v netříděné populaci těchto pacientů je průměrná hypnabilita nižší než u osob zdravých. Hypnabilitu snižuje nedostatečný kontakt s okolím, chronicita, deteriorace a nespolupráce. Po vyloučení těchto osob ze souboru, podobá se potom hypnabilita schizofrenních osob normální populaci. Další výzkumy potvrzují vysokou hypnabilitu fobiků. Přitom však v klinické praxi převládá názor, že terapeutická metoda volby je u fobiků postup odvozený z KBT. Event. srovnávací studie Kratochvíl neuvádí, ale to již zjevně patří do klinických aplikací hypnózy. Pěkné je pojednání o hypnózou vnuceném jednání ke kriminálním činům nebo je umožňující. Kratochvíl popisuje několik proslulých soudních případů, kde se řešila možnost použití hypnózy k sexuálnímu zneužití, spoluúčast na zločinu vynucenou sugescí atp. Přes složitost hledání závěrů i jejich nejednotnost se přece jen zdá, že platí ono proklamované – hypnotizovaná osoba neprovede pod vlivem hypnózy nic, co by bylo skutečně v rozporu s jejím svědomím. Na soudní případy navazuje Kratochvíl rozborem laboratorních výzkumů „donucující“ síly hypnózy. Čtenář zde žasne nad invencí experimentátorů, kteří přikazovali zhypnotizovaným osobám, aby vytahovaly jedovaté hady, stříkaly kyselinu do obličeje jiným osobám atd. S jistým překvapením se dozvíme, že řada osob hypnotizérovi vyhověla. Kratochvílova metodologická analýza však odkrývá za řadou těchto případů přesvědčení hypnotizovaných, že hypnotizér by nedovolil žádný špatný čin, že se na něho mohou spolehnout. Dále shrnuje, že hypnóza skutečně může mít „donucující vliv“, ale u poměrně malého počtu osob, které jsou velmi hypnabilní. Význam má jednak hypnabilita, jednak vytvořený vztah k
hypnotizérovi. Čím kladnější dojem má osoba z hypnotizéra, tím je jeho vliv větší. U vysoce hypnabilních osob na vytvoření vztahu mnoho nezáleží. V závěru autor přehledně shrnul vše co mu vyplynulo jako podstatné při probírání jednotlivých témat. Kromě toho připomíná etické zásady v experimentální hypnologii. Do závěru je vložená také reflexe metodologické náročnosti bádání v oblasti hypnózy. Více snad o kvalitách Kratochvílovy knihy není třeba.... Jiří Šípek • Šípek, J.: PROJEKTIVNÍ METODY. Praha: ISV, 2000; 114. (ISBN 80-85866-53-6) Použití projektivních technik v psychodiagnostice a psychoterapii má své odpůrce a zastánce. Většinou je těmto technikám vytýkána jejich snížená validita, přesto jsou v psychologii velice oblíbené. Někteří kolegové je používají v rámci dílčí diagnostické baterie, jiní jsou si jimi tak jistí, že je používají v určitých situacích jako jedinou testovací metodu vedle pozovování a rozhovoru. Ve své nové publikaci se snaží dr. Šípek přiblížit čtenáři pohled na více i méně známé projektivní metody, především u dospělých, jejich výhody, omezení apod. Po obsahové a formální stránce je tato publikace bohatší než předchozí publikace stejného autora o projektivních technikách, která byla vydána v nakladatelství Propsy v omezeném nákladu jako studijní pomůcka. Celá kniha je rozdělena do 5 kapitol. V první kapitole nás autor seznámí s termínem projekce a jeho vývojem. Následuje kapitola o projektivních technikách, které se nejčastěji používají v psychodiagnostice. Autor je dělí na techniky verbální, apercepčně vizuální a expresivní. Zde se delší dobu zastaví u, jak sám dr. Šípek nazývá, tzv. „královské metody mezi projektivními technikami“ Rorschachovy projektivní metody a jejích paralelních forem. Seznamuje čtenáře i se dvěma postupy vyhodnocování ROR a vše je obohaceno několika kazuistikami. Třetí kapitola je věnovaná netypickému a méně často užívanému projektivnímu mechanizmu - grafologii, se kterou má autor velké zkušenosti. Čtvrtá kapitola je věnována projekci v psychoterapii. Za pozornost jistě stojí i závěrečná kapitola o psychometrických vlastnostech projektivních technik a problematických oblastech jejich zhodnocení. Každá kapitola se vyznačuje kritickým pohledem, dlouhodobou zkušeností a nepopiratelnou hlubokou erudicí autora. Tato publikace jistě obohatí čtenáře nejen novými informacemi, ale současně se snaží rozvíjet i vlastní kritické uvažování. Mabel Rodrigue • Beran, J.: ZÁKLADY PSYCHOTERAPIE PRO LÉKAŘE. Praha: Grada Publishing, 2000; 156. (ISBN 80-7169-932-2) Autorovi knihy, který je přednostou Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty v Plzni, se podařilo vytvořit hodnotnou a přehlednou autodidaktickou pomůcku pro lékaře, se zaměřením na problematiku vztahu lékař – pacient. Zájemce se poučí o neverbální komunikaci, o základech podpůrné psychoterapie, ale i o relaxačních technikách, jako součásti lékařské psychoterapie aj. • Nešpor, K.: NÁVYKOVÉ CHOVÁNÍ A ZÁVISLOST. Současné poznatky a perspektivy léčby. Praha: Portál, 2000; 150. 179 Kč (ISBN 80-7178-432-X) Monografie je rozdělena do dvou částí: I. Co je a co není závislost (s. 13-58), v níž autor podrobně popisuje šest hlavních znaků syndromu závislosti (bažení, potíže v sebeovládání, odvykací stav, růst tolerance, zanedbávání jiných zájmů a pokračování v abúzu pře zjevné důkazy škodlivosti) a věnuje se
závislostem na internetu, sexu aj. Všímá si i souvislostí s věkem a pohlavím. II. část Nástroje změny (s. 59-135) je přehledem terapeutických postupů s úvodní pasáží věnovanou posilování motivace. Soupis literatury obsahuje téměř 160 položek. • Honzák, R., Novotná, V.: JAK SE DOBŘE CÍTIT MEZI LIDMI. Praha: GRADA Publishing, 1999; 148. (ISBN 80-7169-772-9) Upozorňujeme na užitečnou publikaci dvou zkušených psychiatrů, kteří si anotaci napsali v předmluvě sami: Co v knize najdete a nenajdete: „Ani omylem zde nenajdete konkrétní rady typu „kuchařky“, která jasně předepisuje: „Vraž do toho deset vajec...“ Najdete příklady, najdete rozbory, ale nenajdete hotové recepty, ani jízdní řády do stanice štěstí. Najdete zde povzbuzení k tomu, abyste převzali odpovědnost za svůj život, ale nenajdete seznamy toho, co je v životě „správné“ a co je naopak „špatné“. Ale my věříme, že to dokážete rozeznat sami“. Zájem o lidskou neverbální komunikaci v normě i patologii je stále veliký. Desítky titulů, které každoročně vycházejí mají však nestejnou úroveň, často se „opisují“ apod. Upozorňujeme na dvě knížky anglickou (vychází česky) a ruskou, které patří k těm poučenějším: • Jamesová, J.: ŘEČ TĚLA. Jak vzbuzovat příznivý dojem. Brno: Alman, 2000; 142. 158 Kč (ISBN 80-86135-13-6) • Gorjačev, S.M., Konstantinov, J. P., Isajevová, T. M., Isajev, M. J.: JAZYK PODSOZNANIJA (Jazyk podvědomí). Krasnojarsk: BONUS, 1999; 431. 46 rublů. (ISBN 5-7867-0044-5) -zdkKlinika ESET s.r.o. vypisuje konkurs na místo psychiatra pro práci v rámci ambulance event. skupinové terapii na úvazek 1,0. Písemné přihlášky včetně životopisu zasílejte obratem na adresu: ESET s.r.o., Hekrova 805, 149 00 Praha 4, k rukám PhDr. Růžičky Jaromír Švestka Nová psychofarmaka: reboxetin Marek Preiss Temperament a charakter C. R. Cloningera u psychiatrických pacientů Vladimír Novotný Farmakologická liečba alkoholovej závislosti v súčasnosti Pavel Kubů Mimofarmakologické komponenty kouření cigaret
