ZRNÍČKO. Svazek 8, číslo 7-8 prázdniny 2008

ZRNÍČKO Svazek 8, číslo 7-8

prázdniny 2008

Můj Bože, nevěřím… Mnoho upřímných, ale nevědomých či naivních věřících zkreslilo Boží tvář. Takovou karikaturu lidé kolem nás stále častěji odmítají. A mají pravdu. To není pravý Bůh. Ale kdo je Bohem pro nás? Všemohoucí na způsob lidí nebo všemohoucí Lásky? V prvním případě nám pod záminkou víry hrozí, že budeme pasivní: Bůh dělá všechno, „nech to na něm!“ Ale co je vážnější, hrozí nám, že si postupně budeme utvářet náboženství poníženosti a strachu. Je třeba získat „přízeň“ Boha, je třeba poslouchat, abychom se vyhli trestu a především věčnému zatracení. A co je ještě vážnější - zatáhneme Boha do slepých uliček a uděláme ho zodpovědným nebo spolupachatelem při nespravedlivých úmrtích a všemožných utrpeních, které sužují lidstvo. V druhém případě se snažíme krok za krokem žít svůj život jakjo odpověď lásky na Lásku, která se ustavičně nabízí, ale nikdy ne na sílu. A potom okouzleni objevíme, do jaké míry jsme před Boží tváří svobodní, zodpovědní za svůj život, za život svých bratrů a světa. Podstatou víry je uvěřit, že jsme nekonečně milováni. Můj Bože, nevěřím, že ty sesíláš déšť a necháváš hřát slunce, podle přání, na objednávku, aby vzešlo obilí rolníkovi křesťanovi, nebo aby se vydařily hody panu faráři, že najdeš práci správně smýšlejícímu nezaměstnanému a jiné necháš, ať si ji hledají, a nikdy nenajdou, že chráníš před nehodou dítě, jehož matka se modlila, a necháš zabít chlapečka, který nemá mámu, aby úpěnlivě vzývala nebesa, že sám dáváš jíst lidem, když o to žádáme, a necháš je zemřít hladem, když přestaneme prosit. Můj Bože, nevěřím, že nás vedeš tam, kam ty chceš, a nám nezbývá nic jiného, jen se nechat vést, že ty na nás uvaluješ právě tuto zkoušku

a nám nezbývá nic jiného, jen ji přijmout, že ty nám nutíš takovýhle úspěch, a my ti musíme jen děkovat, že když ty sám o tom rozhodneš, nakonec si sám vzpomeneš na ty, které máme rádi, a my musíme jen rezignovat. Ne, můj Bože, nevěřím, že ty jsi diktátor, který má plnou moc, a vnucuješ svoji vůli pro blaho svého lidu, že my jsme loutky a ty libovolně taháš za provázky. Že máš pro nás záhadný scénář, ve kterém jsi už dávno určil i ty nejmenší detaily režie. Ne, nevěřím tomu, už tomu nevěřím, neboť nyní vím, ó, můj Bože, že ty to nechceš, že ty to nemůžeš,

PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Až jsi riskoval, že ztratíš v očích mnohých synů aureolu nekonečné dobroty a slávu své všemohoucnosti. Neodvážili jsme se nakonec věřit, že když ses chtěl naším očím definitivně zjevit, přišels na tuto zem, malý, slabý, nahý. A že jsi zemřel ukřižovaný, opuštěný, bezmocný, nahý. Abys dal světu najevo, že jediná tvoje moc je nekonečná Moc Lásky, Lásky, která nás osvobozuje, abychom mohli milovat. Ó, Bože můj, nyní vím, že ty můžeš všechno …ale nemůžeš nás zbavit svobody!

protože ty jsi LÁSKA, protože ty jsi OTEC a my jsme tvoje děti. Ó, odpusť, Bože, dlouho jsme křivili tvoji dokonalou tvář, mysleli jsme, že na to, abychom tě poznali a pochopili, je třeba si tě přikrašlovat nekonečnem, mocí a silou, tak jak si to po lidsky často vysníváme. Používali jsme správná slova, když jsme o tobě přemýšleli a mluvili, ale tato slova, uzavřená v našich srdcích, se stávala pastí, a pronášeli jsme: všemohoucnost, vůli, příkaz, poslušnost, úsudek… do našeho jazyka pyšných lidí a snili jsme o tom, že budeme vládnout svým bratrům. A tak jsme ti přisoudili tresty, utrpení a smrt, zatímco tys pro nás chtěl odpuštění, radost a život.

Díky ti, můj Bože, za tuto nádhernou a hroznou svobodu, nejvyšší dar tvé nekonečné lásky. Jsme svobodní! Svobodní! Svobodní, abychom dobývali kousek po kousku přírodu a dávali ji do služeb svých bratrů, anebo svobodní, abychom ji odpřírodnili, vyčerpali jenom pro sebe. Svobodní, abychom chránili a rozvíjeli život, abychom přemáhali všechno utrpení a všechny nemoci, anebo svobodní, abychom plýtvali inteligencí, energií, penězi, abychom vyráběli zbraně a navzájem se zabíjeli. Svobodní, abychom ti dávali syny, anebo ti je odmítali dát, abychom se dohodli, jak si rozdělíme bohatství, aneba abychom nechávali miliony lidí umírat hladem na úrodné půdě. Svobodní, abychom mohli milovat, anebo svobodní, abychom nenáviděli.

Ó, ano, můj Bože, odpusť, neboť my jsme se nmeodvážili věřit, že tys vždy chtěl, abychom byli SVOBODNÍ. Nejen svobodní říci ano či ne k tomu, o čem jsi za nás dopředu rozhodl, ale svobodní myslet, rozhodovat, jednat v každém okamžiku našeho života. Neodvážili jsme se věřit, že tys tak chtěl tuto svobodu, až jsi riskoval hřích, hrozbu zla, utrpení, zkažené plody naší zblouděné svobody, hrozného utrpení tvé zesměšněné lásky. 2


přání tvého Otce.

Svobodní, abychom tě následovali, anebo tě odmítali.

A věřím, že události, které se nás týkají, v obrovské spleti lidských svobod, ty, které jsme si vybrali, a ty, které jsme si nevybrali, ať už dobré nebo špatné, prameny radosti nebo krutých utrpení, mohou se všechny, díky tvému Duchu, která nás doprovází, díky Tobě, který nás máš rád ve tvém Synu, díky naší svobodě otevírající se tvé LÁSCE stát se skrze nás a pro nás vždy postřehnutelné.

Jsme svobodní… ale NEKONEČNĚ milovaní.

Ó, můj velký milující Bože, přede mnou tak ponížený, tak zdrženlivý, že bych ho nemohl dosáhnout a pochopit, pokud bych nebyl úplně maličký, dej, abych uvěřil ze všech svých sil ve tvou jedinou Všemohoucnost: Všemohoucnost tvé LÁSKY. Jen tak budu moci být spolu se svými sjednocenými bratry hrdý na to, že jsem zaujal místo svobodného člověka, jen tak budu překypovat štěstím, jen tak tě budu moci jednoho dne slyšet jak říkáš: „Běž, mé dítě, tvá víra tě zachránila.“

Bože můj, věřím tedy, že nás máš rád a jsi naším Otcem a proto odjakživa sníš o našem věčném štěstí, které nám vždy jen navrhuješ, nikdy nevnucuješ. Věřím, že tvůj Duch lásky v srdci našeho života nám každý den veřejně vdechuje

(Michael Quoist) Bůh nás v Kristu již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. Ef 1,4-6

Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. 1 Jan 4,8-10

3 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Světec na prázdniny Jako světce na prázdniny jsme vybrali bl. Hroznatu. Pocházel z velmi významného rodu, který vlastnil rozsáhlé majetky v severozápadních Čechách. Podle legendy se narodil na neznámém místě a zdánlivě mrtev. Jeho matka na radu pomocnice při porodu jej obětovala Pánu Ježíši a P. Marii, načež prý se ztuhlé novorozeně probralo k životu. Věrohodnější je to, že Panna Maria nad ním držela ochrannou ruku, když byl několikrát ohrožen na životě. Matkou byl veden k Mariánské úctě s připomínáním její ochrany. Tu prý viděla i ve chvíli, když jeho sestře za jízdy v otevřeném kočáře vypadl z náručí a neutrpěl úhony. Za nejvýznamnější je uváděna jeho záchrana z řeky Visly. Poté co se jeho sestra Vojslava provdala za purkrabího Krakova Otu, část svého dětství prožil v Polsku. Tam také jako chlapec spadl do Visly. V řece prý nad svou hlavou uviděl ruce překrásné paní. V legendě je řečeno, že to bylo ve tři odpoledne a zatím co se rybáři marně snažili v řece chlapce najít, přiběhla Vojslava se zdatným plavcem. Ten prý až k večeru vytáhl Hroznatu ze dna za vlasy v přesvědčení, že musí být mrtvý. On však otevřel oči. Po vytažení z řeky učinil slib, že své ochranitelce prokáže zvláštní službu. Po návratu do Čech se Hroznata vzdělával na úrovni bohatých a vynikal ve ctnostech i vážnosti. Vstoupil také do služeb u dvora. Poddanými a chudými byl milován pro svou vlídnost i štědrost k potřebným. V dospělosti se oženil, po otci měl značný majetek na Perucku a na plzeňsku to prý bylo zas věno manželky či snad i odměna za službu u dvora. Viditelné a vrchovaté štěstí jakoby skončilo. Syn, který se mu narodil, brzy zemřel a po něm i žena. Byl to otřes jeho nadějí. Hroznata se pak obrátil k nadějím nadpozemským. Jako pravý zbožný rytíř se rozhodl dát do služby Bohu. Tehdy, asi kolem roku 1190 se v Čechách dozvěděli, že se někteří rodáci vyznamenali ve třetí křížové výpravě vedené Děpoldem. Hroznata si vzpomněl na slib z chlapeckých let a na výpravu se vydal také. Předpokládá se, že se jednalo o zařazení dílčího tažení vedeného Leopoldem Rakouským. Přes zimu 1990-91 v Zadaru Hroznata poznal jak nepřipravené je vojsko a jak prvotní nadšení mnohých vůdců mizí v osobních a ziskuchtivých sporech. Po nedobrých zkušenostech se on jako i někteří jiní znechucen a s lítostí odvrátil od výpravy, s níž směřoval ke Svaté zemi. Výprava ztroskotala u Akkonu, kterého sice dobyla, ale nakazila se morovou epidémií. Hroznata ve zdraví dorazil do Říma za stařičkým papežem Celestinem III., který po vyslechnutí našeho rytíře mu zřejmě jeho slib změnil na jiný dobrý skutek. Hroznata po návratu do vlasti, roku 1193, kdy nastoupil Jindřich Břetislav i jako vévoda, založil v Teplé klášter ke cti Matky Boží P. Marie. Místo zvolil Hroznata nedaleko svého západočeského hradu s rozhodnutím předat ho po vybavení premonstrátům. Legenda vypráví, že na stavbě i 4 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

sám s dělníky pracoval. A po třech letech budování byl klášter obsazen 12ti řeholníky ze Strahova i s opatem. Zřejmě chtěl Hroznata uskutečnit i původní záměr služby v křížovém tažení, neboť když v prosinci 1195 se dojednávala další křížová výprava, nezůstal pozadu. Nakonec před odchodem napsal závěť, v níž zejména Teplou s veškerým příslušenstvím věnoval řeholním bratřím, kteří v ní budou složit Bohu a Panně Marii. Se svou bojovou družinou dorazil k Římu na začátku srpna 1197. Papež Celestin III. vyhověl jeho prosbám a opatu v Teplé udělil právo k nošení mitry a berly, které tehdy nebylo běžné a Teplou vzal pod papežskou ochranu. V Apulii se pak Hroznata zařadil do křižáckého vojska 32letého císaře Jindřicha, ale vzápětí pro Jindřichovu náhlou smrt z výpravy sešlo. Zpáteční cestu konal Hroznata zase přes Řím, kde slíbil postavit další klášter, který vystavěl v Chotěšově pro ženy. Po velkém zvažování, vzhledem k pocitu odpovědnosti za stav klášterů, zejména jejich ochrany, se Hroznata odhodlal jít cestou k řeholní dokonalosti. Noviciát začal v Římě a řeholní sliby pravděpodobně složil až v Teplé. Po návratu jako řeholník navštívil krále Přemysla Otakara I. a uspořádal majetkové poměry. V Tepelském klášteře chtěl patřit mezi nejposlednější bratry. Tam vše řídil opat Jan, který se rozhodl vložit vnější záležitosti kláštera na Hroznatu a ten se podrobil. Jako správce byl nazýván proboštem, i když nešlo o hodnost získanou svěcením. Potvrzením řádového majetku, vydaném papežem r. 1203, se snažil čelit libovůli lakotných sousedů. Přesto klášter trpěl nájezdy. U krále dalším krokem vymohl, že obyvatelé Teplé nepodléhali župním úřadům, ale zemskému soudu v Praze a také to, že daně nemusely jít do královské komory, ale vše náleželo klášteru. V roce 1217 vznikly rozepře s biskupem Ondřejem, který neoprávněně žádal desátky, jenž jeho předchůdce Daniel natrvalo prominul. Došlo na klatbu nad Janem a papežem Honoriem III. byl Hroznata vybrán za rozhodčího. I když byl Jan osvobozen, z neznámých příčin pak Hroznatu pronásledoval a činil mu příkoří, které ten snášel s trpělivostí a oddaností až se vše po návštěvě v Chotěšově uklidnilo. V té době však už v duši cítil předtuchu blízké smrti. Před cestou na klášterní statek v Hroznětíně, 4.5. 1217, přijal svaté svátosti, jakoby šlo o poslední přijetí, a opatovo požehnání. Při loučení s bratry prosil o modlitbu. Podle snad nejstarších životopisů byl sledován někým, koho si znepřátelil tím, že mužně bránil majetek klášterů. Jím byl zajat, odvlečen do Německa a tam týrán, mimo jiné hladem a žízní s nadějí na zaplacení výkupného. Protiprávní útoky na církevní majetek byly považovány za zločin proti Bohu. Hroznata byl obhájcem práv a byl uznán jako mučedník pro spravedlnost. Byl by jím jak v případě šlechtických sporů o majetek, který pro klášter hájil i podle odlišné verze o loupeživých rytířích. Místem jeho věznění a smrti hladem je Kynšperk na hranicích Chebska. Premonstráti a příbuzní se o něm dozvěděli až od uprchlého vězně a výkupné bylo dodáno pozdě. Někde se ale uvádí, že Hroznata nespravedlivé výkupné nechtěl dovolit zaplatit a raději přijal mučednickou smrt ve vězení. Bl. Hroznata je vzýván jako patron Čech. (Podle www.catholica.cz)


Dobré skutky, které nic nestojí Kurz psychologie = slušné chování ? „…slečno, vy jste asi byla na stejném kurzu jako já.“ „Jak to myslíte?“ „Jste tak milá, tolik mi toho nabídnete a ještě i všechno vysvětlíte.Víte také jsem minulý týden byl na kurzu »Psychologie prodeje, úspěšnost obchodu, jak na problémové zákazníky«“. „Nevím o čem mluvíte. Budete si přát ještě něco?“ Docela zvláštní útržek rozhovoru. Ale, abych se přiznala, moc mne nepřekvapil, neboť nedávno jsem se setkala i s názorem, který je pro někoho samozřejmostí, pro jiné (i v pokročilejším věku) velkým objevem – „Představ si, přišla jsem na to, že když jsem na lidi docela milá, oni se ke mně taky tak chovají a i reklamace, které vypadají velmi nemile, vyřešíme docela v klidu.“ Velký objev – slušné chování. Možná bych se měla radovat, že „slušné chování“ prožívá svou renesanci. Připadá mi však smutné, že se musí vyučovat na kurzech psychologie, jak pozitivně působit na spotřebitele a tak zvyšovat prodejnost. Možná jste si už také někdy všimli, naučených zdvořilostních formulek, které vám bez jakýchkoliv emocí přednesou ve velkých obchodních řetězcích, bankách nebo třeba i úřadech. Ano, je to tzv. „marketingový tah“ při působení na spotřebitele. Musíme si však přiznat, že tento tah funguje. Ještě lepší by však bylo si uvědomit, že funguje „obyčejné slušné chování“, které každý z nás nějak podvědomě cítí. A nejlepší kurz psychologie je rodina. Prostá a jednoduchá výchova „základních pravidel slušného chování“, tolerance, pochopení. Přece však jsou ty kurzy v něčem pozitivní. Učí tolerovat ostatní, nutí trochu se pozastavit a druhému věnovat čas, a také vážit slova, která při konverzaci používáme. Ať už si ono chování odneseme z domoviny či z kurzu končím pozdravem: Ať žije slušné chování!

(jš) 6 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Četba na pokračování

Jožkův deník_? 21. VALNÉ SHROMÁŽDĚNÍ KŘESŤANŮ (MŠE SVATÁ) a) Zelený čtvrtek Dnes je neděle. Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Dalo mi moc práce, abych se vypravil do kostela. Tak mě napadla myšlenka, proč vlastně musím chodit do kostela na mši svatou a co to je. Odpoledne jsem navštívil důstojného pána a ptal jsem se ho na to. Říkal, že mi to vyloží. Na Zelený čtvrtek večeřel Pán Ježíš naposledy se svými apoštoly. Bylo to několik hodin před jeho smrtí. Na konci večeře vzal Ježíš chléb, požehnal ho a řekl jim: Vezměte a jezte! Toto je mé tělo! Potom vzal kalich s vínem a dal jim ho se slovy: Pijte z něho všichni! Toto je má Krev Nového zákona, která bude prolita za mnohé lidi na odpuštění hříchů! Pak dodal. To čiňte na mou památku! Takovým způsobem odevzdal Ježíš apoštolům své Tělo a svou Krev. Navždy s nimi pod touto podobou zůstane a bude se s nimi modlit. Dnes je touto rodinou schůzkou křesťanů mše svatá. Při mši svaté dělá kněz znovu to, co dělal Ježíš na Zelený čtvrtek při večerní hostině na rozloučenou. Vezme malý kousek chleba - hostii a říká: Toto je mé Tělo! Vezme víno, které je v kalichu a říká: Toto je má Krev! Tak znovu Ježíš žije mezi námi! Ježíš se znovu obětuje Bohu, svému Otci, tak, jako se obětoval po celý život a hlavně o Velkém pátku na kříži. My jsme děti velké křesťanské Rodiny, proto se všichni modlíme společně s Ježíšem a obětujeme se společně s Ním svému nebeskému Otci. b) Společná oběť s Ježíšem Mše svatá není pro nás něco cizího nebo dokonce nudného, pokračoval důstojný pán. Vždyť při mši svaté je Pán Ježíš zase živý uprostřed nás. Představ si: Pán Ježíš měl tolik rád svého Otce, že Mu obětoval za nás své Tělo na kříži a svou Krev do poslední kapky. Když se dnes jako velká Rodina křesťanů sejdeme na mši svaté, obětujeme svému nebeskému Otci Tělo a Krev Pána Ježíše. Děláme tedy totéž, co dělal Ježíš na Zelený čtvrtek. Konáme znovu Kalvárskou Oběť! Chceme, aby náš nebeský Otec viděl, že Ho máme rádi a že pro Něho něco děláme: proto mu odevzdáváme všechno, co máme a co můžeme… Tatínek mu obětuje každou svou práci v elektrárně nebo doma a kdekoliv jinde. Maminka mu odevzdává každodenní starosti, svou práci v kuchyni, svou únavu. Ty, Jožko, Karel, Mirek, Jirka a ostatní zase obětujete svoje školní úlohy a svoje klukovské hry, které máte tak rádi. Také Mu obětujeme všichni svoje modlitby 7 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

a všechno, co děláme, ať z toho máme radost nebo bolest. Při mši svaté vlastně můžeme každý den obětovat svému nebeskému Otci celý svůj život společně s Pánem Ježíšem. A tohle, Jožko, děláme oficielně v neděli. Vždyť je to skvělá věc: spolupracujeme se samotným Pánem Ježíšem! c) Kdy dobře obětujeme mši svatou? Když je mše svatá naší společnou věcí, pak to vezmu skutečně za své. Vždyť se tam jedná i o mě! Teď vidím, že je nemožné, být na mši svaté jen jako diváci, jako by si jí kněz sloužil jen pro sebe, ale musíme se jí prakticky zúčastnit! Ptal jsem se důstojného pána, jak to mám udělat. Řekl: Musíš znát hlavní části mše svaté: nejprve je příprava a poučení z Nového zákona: Epištola a evangelium. Pak: První část: O b ě t o v á n í chleba a vína, které se stanou Tělem a Krví Ježíšovou Druhá část: P r o m ě n ě n í - chléb se stane Tělem Ježíšovým a víno jeho Krví. Oběť na kříži se znovu obnovuje. Ježíš se obětuje svému Otci a my se modlíme s Ním. Třetí část: P ř í j í m á n í – s Ježíšem spojeni obětujeme se spolu s Ním! Měl bys mít malý misálek, abys mohl obětovat mši svatou společně s knězem a modlit se stejné modlitby s ním i ty, které se nemodlí všichni! Už napřed si mysli na mši svatou! Při ní se budeš modlit za tatínka, za maminku, za Toníka, aby se mu v novém domě pěkně bydlelo a aby se šťastně oženil. Také se pomodlíš za Karla, za Jirku i za nemocného Mirka, který má spalničky. Při obětování můžeš položit v duchu vedle velké knězovy hostie i svou malou. Večer jsem pomáhal mamince, přinesl jsem sám od sebe vodu a uhlí a tatínkovi jsem došel pro cigarety. A pak! Loni už jsi poprvé přijímal svaté příjímání. Nyní chodíš ke svatému příjímání každou neděli. Ale, co kdybys šel častěji: Karel chodí jednou za čtrnáct dní a Jirka za 3 neděle. Představ si: mše svatá je vlastně Hostina a jaká by to byla Hostina, kdybys při ní nic nechtěl?! Správný křesťan přijímá na každé mši svaté, které se zúčastní! Při mši svaté jsme všichni shromážděni okolo Ježíše. Na mši svaté jsme všichni spolu jako Rodina u svého nebeského Otce. Mše svatá je tedy nejkrásnější modlitba. Mše svatá není jen záležitostí kněze. Mše svatá je společnou věcí všech křesťanů. Na mši svaté nejsme pouze přítomni, ale obětujeme mši svatou s Ježíšem, s knězem a celou Církví. Mše svatá není žádné představení, na které se vlíváme jako v divadle. Na mši svatou se musíme připravit a pak bude pro nás tou nejkrásnější a nejlepší modlitbou!


KATOLICKÝ KNĚZ JAN HUS Husův věroučný vývoj bychom nepochopili, kdybychom nenahlédli do Husových filosofických zásad. Tehdy se odehrával velký filosofický zápas o tzv. všeobecné pojmy. Co je to? Uveďme si příklad: Polobotky, kozačky, diplomatky aj. mají něco společného, a toto se vyjádří pojmem "obuv". Nebo: Řek, Říman, Ind, černoch - když si odmyslíme konkrétní vlastnosti, kterými se odlišují, mají něco společného: O každém možno říci, že je to "člověk". "Obuv" nebo "člověk" je všeobecný pojem. Existuje však takový všeobecný pojem? Nominalisté tehdy říkali, že je to pouhý zvuk. Naproti tomu výstřední realisté tvrdili, že všeobecný pojem existuje reálně. Tomismus byl uprostřed: Pojmy si vytváří sice člověk (jsou v mysli člověka, je to ens rationale), ale mají reálný základ ve věcech, mají fundamentum in re. Všeobecnina je jsoucno pomyslné se základem ve věci. Hus pod vlivem četby filosofických traktátů Viklefových se přidržel příkrého realismu. Filosofický omyl vede k omylu věroučnému. Viklef i Hus ztroskotali zvláště na pojmu Církve. Idea vytvořená v mysli Boží o Kristově Církvi byla vznešená. Protože tato "idea" existuje skutečně (podle extrémně realistického myšlení), Církev je svatá, je neposkvrněná, je bezhříšná. Církev je tajemným tělem Kristovým, v němž nemůže být hříchu. Odpovídá této Boží "idei" současná Církev? Zdaleka ne. Kde tedy je ona skutečná Církev, odpovídající Boží "idei" o Církvi? Třeba ji hledat. Viklef i Hus ji našli ve společnosti všech předurčených ke spáse. Predestinovaní nemohou vypadnout z milosti Boží, a proto odpovídají oné "idei" o Církvi. PodleViklefa a Husa "Est una ecclesia sanctorum quac est praedestinatorum universitas..." Na tomto věroučném zcestí nenásledovali Husa jeho dřívější přátelé: Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálce. Palec jasně poukázal na příčinu Husova omylu, na převážení pojmu Církve v Kristovo tělo, které zhmotněním obrazu těla dochází k opaku: K odhmotnění, odspolečenštění Církve. Hus chápe Církev skoro jako osobní jednotu s Kristem, zhmotniv obraz sv. Pavla, líčícího Církev jako tělo Kristovo. Zaměnil obraz za skutečnost, a tím již stál mimo skutečnost. Proto jeho pojem Církve je mlhavý, neživotný, neudržitelný a neuskutečnitelný v praxi. Hus tím mnoho přispěl k vývoji tzv. svobodného až nevázaného křesťanství. Nejnovější křesťanské volné skupiny mají v Husovi svého předchůdce i se svou jistotou spasení z pouhé víry v předurčení a příslušnosti k tomuto přesvědčení. V Husové životě se zřetelně jeví tato období: a) Hus ve spolupráci s arcibiskupem Zbyňkem (1403-1408). Smí oznamovat arcibiskupovi všechny nedostatky v církevním životě, kdekoliv je najde. - Synody vydaly výnosy proti konkubinářům a svatokupcům aj. Jistě vlivem Husovým. Hus kazatelem nejen v Betlémě, ale i na diecézních synodách. Doba -klidné a úspěšné práce. b) Hus v odboji proti arcibiskupu Zbyňkovi (1408-1411). Rok 1408 znamená obrat v životě Husově. V jeho osudech i veřejné práci. Ne že by Hus dříve nemluvil proti duchovenstvu hříchy kněží káral Hus z kazatelny betlémské vždy - ale že až po ten rok byl schopen v 9 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Betlémě a v kázáních synodálních i soukromým zakročením arcibiskupa způsobiti mnoho dobrého. Od toho roku je ve stálých sporech s duchovní vrchností, jež ho vedou k prudším útokům na církevní představené a konečně jej vhánějí v odboj. Mimo to až do té doby jeví se Hus více jen jako pomocník Stanislavův. Výtka kacířského viklefství směřuje proto přímo proti Stanislavovi, třebas se pronáší, ať právem či neprávem, proti všem mistrům českým a třebas soukromě je již Hus viněn z viklefství. Od r. 1408 však, když viklefství, poněkud potlačené, znovu pozvedá hlavu, nastupuje místo Stanislavovo, který odvoláním pozbyl vůdčího postavení, jeho žák Hus, jenž nyní nauku z Viklefa poznanou otevřeně začíná hlásat. Od té chvíle výtka viklefství směřuje především proti němu. Současně mění se i jednající osoby: Předchůdci Husovi a jeho přátelé a spolupracovníci Stanislav a Palec, ustupují a mladší síly, Jakoubek, Mikuláš, Jesenic a Jeroným a jiní mladí bakaláři řadí se kolem Husa. Mají více bezohledné rozhodnosti, ale méně theologických vědomostí a méně jemnocitu ve věcech víry. Po smrti Zbyňkově stal se Hus duchovním samovládcem v Praze. Rok 1412 je vrcholem Husova života. Přeje mu král (a páni), lid a univerzita. Volně hlásá Viklefovy nauky. c) Hus v odboji proti papeži (1412-1415). Bohoslovecká fakulta, vedená Stanislavem ze Znojma a Štěpánem Palcem, staví se proti Husovi a odsuzuje znovu 45 původních a 6 nových článků Viklefových. Apelace (žaloba) do Říma. Na základě apelace bohoslovecké fakulty a žaloby pražského duchovenstva v červenci a srpnu 1412 papež nařídil: Zatknout Husa a rozbořit betlémskou kapli. Hus se obrátil o pomoc k pánům na sněmu. Kaple nebyla zbořena. Interdikt nad Prahou na podzim 1412. Uherský král Zikmund měl zdědit po svém bezdětném bratru Václavovi IV. království české. Záleželo na dobré pověsti Čechů po stránce víry, neboť chtěl dosáhnout potvrzení římského císařství. Proto vyzval Husa, aby se očistil z výtek kacířství na koncilu v Kostnici. Tam měl Hus trojí veřejné slyšení 5., 7. a 8. června 1415. Odvolací formule byla nejmírnější: "Nikdy jsem těch článků (Viklefových) nedržel ani jich nekázal, a kdybych tak býval učinil, jednal bych špatně, poněvadž je prohlašuji za bludné a přísahám, že nechci se jich držet ani jich hlásat." Hus odvolací formuli nepřijal. Dle státního zákona upálen 6. července 1415. Husova nauka. Jak patrno, hlavním Husovým omylem je jeho nauka o Církví jako sboru předurčených. Ostatní jsou v Církvi, ale ne z Církve. I když Hus nepopíral všechny reálné podmínky existence Církve, přece tím, že její údovství, příslušnost k ní, postavil na nezjistitelný základ Božího tajného předurčení, Kristova Církev se stává neviditelnou a nepostižitelnou společností, jejíž autorita, svátosti, kněžství jsou prakticky popřeny. Hus a jeho následovníci k těmto důsledkům také dospěli. I když Husem nastalo církevní a duchovní rozdělení českého národa, nelze zamlčet Husových znaků ještě čistě katolických (např. Husova celibátu a úcty k P. Marii). Toto může být pro následovníky podnětem k návratu zpět k víře cyrilometodějské. Svatý Otec při návštěvě naší vlasti vyzval křesťany, aby usilovali o jednotu "založenou nikoliv na uniformitě a konformitě, ani ne na kompromisech, nýbrž na vzájemné úctě a vědomí odpovědnosti vůči společným kořenům". Uvedl též: "Bude úkolem odborníků vymezil přesněji místo, které Janu Husovi přísluší mezi reformátory Církve, vedle jiných známých postav, jako byli Tomáš ze Štítného nebo Jan Milic z Kroměříže. V každém případě však, odhlížeje od teologických názorů, které zastával, nelze Husovi upřít bezúhonnost osobního života, úsilí o vzdělání a mravní povznesení národu." (Praha 21. 4. 1990)


Proč nemám vnitřní pokoj, i když jsem odpustil? Neklid signalizuje, že proces odpuštění se neskončil a je třeba v něm pokračovat. Odevzdejme srdce Duchu Svatému, který zranění přetváří na soucit a očišťuje naši paměť. Zlo spálí modlitba a láska.

Vážená redakce, ve svém manželském životě jsem zažil velkou křivdu. Potom jsem cítil velkou bolest v srdci a zlost na toho, kdo ji způsobil. Už jsem se vícekrát z toho zpovídal, ale v myšlenkách to se mnou stále zmítá, jako kdybych křivdu a spáchané zlo neodpustil. Co mám dělat? Odpuštění není jednorázová záležitost, ani úkon, kterým se duchovní a emoční problém v momentě vyřeší. Ve zpovědi se vyznáváme z faktu, který se stal, ale důsledky skutku zůstávají i dál v nás a zasahují různé roviny naší osobnosti. Pokud nenastane v duši klid, neklid signalizuje, že proces odpuštění se neskončil a je třeba v něm pokračovat až do završení - úplného odpuštění. Jde o proces, který má probíhat v duši, dokud se nevyrovnáme s urážkou, ublížením či zraněním. Potom nastane klid v duši a uzdravení citové sféry. Tento proces chce svůj čas. Je třeba vzbuzovat úkony odpuštění ve smyslu „opravdu chci odpustit z celého srdce“. Získejme křesťanský postoj odpuštění na základě motivující skutečnosti, že nám Pán také odpouští, a to nejen jednou během dne, ale „sedmdesát sedmkrát“. Ježíš v modlitbě Otče náš podmiňuje odpuštění, pokud my odpustíme svým viníkům. Tak se proces odpuštění v nás nezablokuje, ale postupuje a léčí způsobená zranění. Mám pro váš řešení: pokud není ve vaší moci už necítit urážku a zapomenout na ni, tak je možnost odevzdat srdce Duchu Svatému, který ránu přetvoří na soucit a očišťuje naši paměť (srov. Katechismus Katolické církve 2843). O tuto lásku je třeba prosit Krista, aby vám pomohl zvítězit nad nedostatkem lásky, který se prezentuje formou nedokonalého odpuštění či pocitu křivdy, ba až zlosti. Zlo přemůžeme jenom dobrem. Zlo spálí jenom láska. Odpuštění v manželství znamená, že životnímu partnerovi odpouštíme dluh lásky, i když to někdy může vyžadovat velkou námahu, abychom ho dokázali znovu přijmout i přesto, co nám svou neláskou způsobil. Modlete se za toho, kdo vám způsobil křivdu a bolest. Modlitba v této souvislosti znamená konkrétní skutek lásky. Snažte se zapomenout na urážku a takovouto formou projevit ochotu úplně odpustit. Takovým způsobem se proces odpuštění rozvine i završí a zmizne i citové zranění. Vždyť i odpuštění je výrazem manželské lásky. Přeji vám, aby se i váš manželský vztah upravil a uzdravil. (ThDr. Jozef Gnip, PhD. - podle KN)


Poznamenali století Pavel VI. - papež obrody liturgie a vztahů Šedesátá a sedmdesátá léta. Druhý vytikánský koncil. Zavraždění Kenedyů. Válka ve Vietnamu. Lindon B. Johnson a Richard Nixon v USA. Brežněv v Sovětském svazu. Pražské jaro. Sovětská invaze do Československa. Závody ve zbrojení pokračují. Charta 77.

„Jan XXIII. nám ukázal některé směry a bylo by moudré, kdybychom je měli nejen na zřeteli, ale se jich i přidrželi. Jeho smrt nemůže uhasit ducha, kterého dal naší době,“ konstatuje milánský arcibiskup Giovanni Montini. O dva týdny později se stává tento moderátor Univerzitní katolické federace, diplomat mluvící italsky, polsky a francouzsky, papežem Pavlem VI. Programem nového papeže je: „Poslouchat Krista a otevřít jeho bohatství světu.“ Kardinál Suenens o volbě nového papeže říká: „Jméno, které si zvolil Giovanni Battista Montini, je spojené s památkou sv. Pavla, apoštola národů, a naznačuje snahu obrátit Církev tváří ke světu.“ Koncil a papež odstraňují historické bariéry Pavel VI. horlivě pokračuje v započatém koncilu. Druhého koncilového zasedání se účastní 2 200 biskupů. Ze Slovenska na zasedání do Vatikánu nakonec odcestují biskupové Ambróz Lazík a Eduard Nécsey. Druhý vatikánský koncil přijímá konstituci o posvátné liturgii Sacramentum concilium, která povoluje používat v liturgii i lidový jazyk. Do té doby se slavila výhradně v latině. Uvádění liturgických reforem do života řeší encyklika Mysterium fidei. Pavel VI. klade na oltář chrámu sv. Petra papežskou tiáru jako dar chudým. Ruší používání přenosného trůnu (sedia gestatoria). Ruší také index zakázaných knih. V roce 1964 vykoná poutnickou cestu do Svaté země a setkává se s cařihradským patriarchem Atenagorasem. Uspořádá setkání s canterburským biskupem Michaelem Ramseyem. V encyklice Ecclesiam suam načrtává „dialog spásy“ se světem a realizuje ho účastí na 37. eucharistickém kongresu v Bombaji. Svět potřebuje srozumitelného Krista! Nové dokumenty nové doby Třetí zasedání Druhého vatikánského koncilu přináší důležitou věroučnou konstituci Lumen gentium - o tajemství Církve, o Božím lidu, o účasti laiků na jejím životě, o dialogu s jinověrci. Výsledkem čtvrtého koncilového zasedání je další věroučná konstituce - Dei verbum - o Božím zjevení, která zve věřící k poznání Písma svatého. Pastorální konstituce Gaudium et 12 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

spes mluví o úkolech Církve v současném světě, o postavení a problémech člověka. Ovocem koncilu je i vícero důležitých dekretů. V říjnu 1965 se Pavel VI. účastní zasedání Organizace Spojených národů v New Yorku. OSN a vatikánský koncil nacházejí společnou řeč v oblasti práv člověka a spolunažívání národů. Dojímavá gesta smíření a odsouzení Druhý vatikánský koncil končí 7. prosince 1965. Papež církevním dokumentem ruší exkomunikaci cařihradského patriarchy z roku 1054, která způsobila východní rozkol. V tu samou hodinu dělá v Istanbulu stejné gesto smíření i patriarcha Atenagoras. Dojímavý a velkolepý okamžik! Dne 8. prosince vydává koncil poselství světu o blahozvěsti pokoje a spásy, o ovoci čtyřletého rozjímání o nejdůležitějších otázkách, které hýbou světem. Výsledkem koncilu jsou mnohá ekumenická gesta anglikánů, patriarchů Východu, protestantů, pravoslavných… Na cestě k jednotě Církve je však potřebné vnitřní obrácení a bratrské smíření. Jen tehdy můžeme mluvit o ekumenismu. Na sociální problémy v moderním světě odpovídá papež pokoncilní encyklikou Populorum progressio. Encyklika Sacerdotalis celibatus je určena kněžím a celibátu. Manželům promlouvá encyklikou Humanae vitae - jí odsoudí antikoncepci. Činorodý diplomat okusí těžkosti Pavel VI. navštíví Ugandu, Indii, Filipíny, Austrálii, Indonézii, Samou, Hongkong, Irán a Srí Lanku. v Africe zřídí 34 biskupství a arcibiskupství. Novináři ho nazývají Flying Paul Létající Pavel. Do Vatikánu přicházejí mnozí představitelé států - Nixon, Henry Kissinger, ale i A. A. Gromyko a N. V. Podgornyj. Vatikánští diplomaté cestují do Moskvy. Začátkem sedmdesátých let se koncilová obnova setkává s těžkostmi. „Satan přišel pokazit a vysušit ovoce koncilu,“ konstatuje papež bolestně. Francouzský arcibiskup, tradicionalista, Marcel Lefévbre neuznává pokoncilní liturgickou obnovu. Progresivista Hans Küng vybočuje z rámce katolické teologie. Vyhlašuje 1. leden za Den míru Závětí papeže Pavla VI. je vyhlášení 1. ledna za Den míru. „Násilí ne, mír ano!“ Velký papež, šlechetný a dobrý otec, posel míru ve světě a mezi národy umírá 6. srpna 1978 v den, kdy Církev slaví svátek Proměnění Páně. S pozemským životem se rozloučil slovy, která již nestihne říct světu: „Světlo, které ozařuje Krista, bude součástí i našeho dědictví a jasu. Jsme pozváni, abychom spolu s ním měli podíl na tolikeré slávě… Je to pozvání vidět neviditelné Slunce, které nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který je v Otcově lůně, ten o něm přinesl zprávu (Jan 1,18). Ať se tak stane. Amen.“ Svatý Otce Pavel VI. (1963 - 1978) završil Druhý vatikánský koncil a jeho myšlenky důsledně uváděl do života. Navštívil téměř všechny světadíly, aby zpřístupnil poklady Církve a ukázal Ježíše Krista celému světu. (Podle KN)

Myslím že mé rozloučení se světem by mělo vyústit ve velký a prostý projev uznání, či spíše vděčnosti: Všechno je Božím darem. Pavel VI. 13 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz



Láska pod lupou Na stránkách Zrníčka se s P. Simajchlem podíváme na lásku, tak jak o tom píše ve své stejnojmenné knize, jak ji najdete na webových stránkách Fatymu.

22. ABY SE SAZENICE UJALA Chceme se dnes naposled zamyslet nad tím, jak vzniká dobré manželství a co dělat, aby se sazenice ujala. Pokusím se to objasnit srovnáním s kněžstvím, s druhou stavovskou svátostí. Hlásil se student ke studiu bohosloví. Vstoupil do kněžského semináře, ale po několika měsících přišel za rektorem: "Pobyt v semináři mi nevyhovuje, cítím se zbytečně spoután domácím řádem, mám rád svobodu. Budu studovat dál, knězem být chci, ale budu bydlet doma a dojíždět na přednášky – jako studenti na jiných školách." A rektor mu řekl, že dálkově sice studovat teologii možno je, ale ne pro ty, kdo chtějí být kněžími. Ke kněžství je potřebí nejen vědění, znalostí, ale i výchovy, získání návyku podle víry žít. A ke zformování pevné a hotové osobnosti je nezbytné těch pět let seminární výchovy, život v semináři. Manželství je také celoživotní povolání. Je podobně jako kněžství obětování se pro jiného, pro jiné. Kněz se musí umět cele dát farní rodině, manžel své rodině. Obojí si žádá vychovaného, zralého člověka. Kandidát kněžství dostane pětiletou soustředěnou průpravu. A jakou průpravu má většina snoubenců? Téměř žádnou. Možná, že jednou budou zřízeny i manželské semináře po vzoru kněžských, ale to snad až pro příští generace. Vám jsem se snažil povědět to nejnutnější: – že v malém chlapečkovi se už formuje budoucí manžel, když si zvyká na pořádek ve svých věcech; – že v dívence se formuje budoucí manželka, když se naučí brát práci v domácnosti jako samozřejmost, ne jako nudu z donucení; – že mladý chlapec si tím, jak se chová k sestře a mamince, vytváří návyk, jak se bude chovat i k manželce; – že mladá dívka v sobě formuje kvalitní manželku, když se učí dosáhnout na sourozencích a rodičích toho, co chce, úsměvem a roztomilostí místo fňukáním; – že dívky i chlapci musí umět ovládat své nálady, poručit si; – že mají mít přiměřenou odbornost ve svém povolání, aby měli potřebnou sebejistotu a netrpěli méněcenností; – že mají mít náboženské vědomosti přiměřené své inteligenci; – že mají znát umění modlitby a základy duchovního života. Musí vědět, že zamilovanost do někoho ještě nedává jistotu, že je to ten pravý partner do manželství. Musí vědět, že jejich známost má trvat tak dlouho, dokud se oba navzájem dobře nepoznají, dokud se společným sebevýchovným úsilím nezbaví nežádoucích zlozvyků a chyb. A konečně, když už se berou, musí si být vědomi, že svatbou zasadili teprve sazenici manželského života, že je to teprve zárodek manželské lásky. Aby se ta sazenice ujala, zakořenila, vyrostla, aby se zárodek normálně vyvinul, aby mu narostly nožičky a ručičky, to stojí velké společné úsilí, především v prvním roce manželství.


Když tancuješ sám, můžeš poskakovat; jak chceš. Když ses rozhodl tančit životem ve dvou, musíte svoje kroky navzájem přizpůsobovat, sladit. Musíte počítat s tím, že na začátku si občas šlápnete na nohu a nelekat se toho. Při troše trpělivosti to nakonec půjde dobře. Snášenlivost a trpělivost je tedy prvním nutným kusem výbavy mladého páru. Druhým kusem výbavy by měla být, jak to říkávám snoubencům., rodinná vrba, u které se mohou vymluvit. Seznamte se blíže s knězem, nejlépe hned s tím, kterého si vyberete, aby vás připravil do manželství a oddal. Na toho se obracejte, když je vám něco nejasné, když dojde k rozporu, který sami nedovedete vyřešit. Proto kněz žije bez vlastní rodiny, aby na vás měl vždy čas. Proto musel léta odborně studovat, aby se vyznal v člověku jako hodinář v hodinkách, aby uměl najít závady a ukázat, jak je odstranit. Proto se naučil profesionální mlčenlivosti, aby každý mohl před ním bez obav sundat společenskou masku a prohovořit otevřeně i zcela intimní věci, které se jinak na veřejnost nevynášejí. Kde takový živý kontakt s knězem přestal, musí společnost zřizovat náhradní zařízení, linky důvěry, manželské poradny. Dobře je na tom takový pár novomanželů, u nichž k vybavení domácnosti rodinná vrba patří: kněz, důvěrník, rádce. Nelitujte námahy, abyste si takový vztah vytvořili. Třetí základní část výbavy by mohla být společně přijatá a odsouhlasená zásada: budu se k tobě chovat tak, jak chci, aby ses ty choval – chovala – ke mně. Chci být spokojený, proto vynaložím vše, abys byla spokojená ty. Chci se mít dobře, proto budu usilovat, aby tobě bylo dobře se mnou. Chci, aby ses mi obětovala, proto se já obětuji pro tebe a tobě. Není nic většího a krásnějšího než velká a trvalá láska, říkají jedni. Není nic pošetilejšího než v takovou lásku uvěřit, říkají druzí. Ale tato pošetilost dvou, kteří se milují, kteří si uvěří, je přesto to nejkrásnější a nejbezpečnější na tomto světě, protože je v Božím řádu. Je to základ lidské společnosti. Bez toho by nebylo rodin, bez rodin by nebylo společenství. Je to pošetilost a odvaha stejná jako rozhodnutí mladého muže ke kněžství, jako je Kristova pošetilost kříže. Manželství je také oběť, oběť jednoho druhému, spolu dětem, všech Bohu. Znamením této smlouvy ať je manželům kříž, rodinný kříž, který si společně pořídí, společně zavěsí na čestné místo v bytě. Je to nejvýmluvnější symbol, stálé viditelné znamení, že manželé jsou připraveni obětovat se jeden pro druhého, nést spolu dobré i zlé. Konec


svatý pavel 28. června Svatý Otec Benedikt XVI. slavnostně zahájil rok sv. Pavla. Proč? Vždyť přeci první mezi apoštoly byl Petr, jehož sám papež je nástupcem. Pro odpoveď bychom museli zajet do Říma a Svatého Otce se zeptat. Myslím, že by se nám to nepovedlo. Bude tedy lépe, když přijmeme nastávající rok sv. Pavla jako výzvu a pozvání k seznámení se s tímto velkým misionářem, teologem, apoštolem.

Na samém začátku však narazíme. Ani přesně nevíme, kdy se Pavel narodil, snad někdy před rokem 10 po Kristu v Tarsu, hlavním městě římské provincie Kilikie v Malé Asii. Město to bylo velmi starodávné a kulturně velmi významné. Byl tedy Židem z tzv. diaspory (i když některé staré, avšak nezaručené tradice mluví o tom, že se jeho rodina přistěhovala do Tarsu z galilejské Gischaly). Celá rodina apoštolova byla věrná všem izraelským tradicím a Pavel sám v nich byl pečlivě vychovám (později i v Jeruzalémě u Gamaliela). V Písmu se s Pavlem poprvé setkáváme při kamenování Štěpána, které plně, podle svého svědomí, schvaloval. Ale do jeho života mělo přijít světlo jiného poznání. Je to právě to světlo, které ho sráží k zemi u Damašku - jeho setkání s živým Kristem. Tam se jeho život změnil, to světlo ho proměnilo až do morku kostí. Událost Pavlovy konverze poskytla postupem času jemu samotnému neočekávanou odpověď na starou židovskou otázku: „Je Bůh výlučně Bohem Židů? Není náhodou i Bohem pohanů?“ Když je Pavel týmž Kristem poslán právě k pohanům, aby i tam hlásal „evangelium milosti“, jak můžeme jeho životní dílo nazvat, pak jasně odpovídá: „...ano, je i Bohem pohanů... Vždyť je přeci jenom jeden Bůh, a ten Židy ospravedlní na základě víry, pohany skrze víru“ (Řím 3, 29n). O Pavlově teologii však až někdy příště. Zaměřme krátce svou pozornost na samotnou osobnost sv. Pavla. To, co se však dovídáme z různých pramenů, nám žádnou grandiózní představu o apoštolovi nepodá, bohužel. Co do popisu vzhledu nalézáme první zmínku v apokryfním textu ze 2. stol. Skutky Pavla a Tekly. Ten líčí Pavla následovně: „Byl to člověk nízké postavy, plešatý, křivé nohy, mohutné tělo, spojené obočí a trochu vystupující nos.“ Tomuto popisu odpovídá i Pavlova tvář kterou najdeme v Turecku v jeskyni s nadmořskou výškou 80 m na severní straně Slavičí hory u Efezu. Ve zmíněné jeskyni je apoštol vyobrazen spolu s jedním mužem a s Teklou (mučednicí v Turecku velmi uctívanou zejména v prvních staletích křesťanství). Jiné popisy sv. Pavla mluví naopak o muži s pěkným nosem, bílé barvy pleti a zdravého vzhledu. Ikonografie nabízí rozličné podoby apoštola Pavla. Ať už byl jaký byl, byl především zapáleným hlasatelem a mužem činu. O tom svědčí jeho četná věznění, ohrožení života, smělost, s jakou vystupoval všude kam přišel, ale i přísnost a střízlivost života, který vedl. Co nás ale nejvíce musí na osobě Pavlově zaujmout je to, jak dokáže ustoupit do pozadí. On sám o sobě nikdy nepsal nic zbytečného, nepotřeboval se vychloubat, nevíme toho mnoho ani o jeho narození, ani o jeho popravě v Římě. Jeho život měl střed jinde: „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.“ (Flp 1, 2) Tento postoj má být pro nás inspirací. Existují totiž i jiné Pavlovy zážitky, které se staly předlohou pro různé apokryfy, např. jeho mystický zážitek popisovaný v 2 Kor 12,2-4. Jeden z těchto apokryfních textů (ze 4.-5. stol.) popisuje, jak Pavel prochází rájem, a peklem, jiný (z 2.-3. stol.) Pavlův výstup s dvanácti apoštoly až do desátého nebe, a mezi křesťany patrně obíhala ještě třetí Pavlova apokalypsa. Tyto texty, byť velmi starobylé (nalezen i mezi koptickými gnostickými spisy v Nag Hammádí) a do jisté míry svou tajemností přitažlivé však nejsou prioritním odkazem apoštola Pavla. Tím je jeho život v Kristu, pro Krista a s Kristem. Ať je tím pro nás sv. Pavel vzorem, který chceme následovat a také poznávat. (podle Zdislavy) 18 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Jízda zručnosti Hra pro deštivé dny nejen na dovolené Máš kolo a venku právě prší? To nevadí. Jízdu zručnosti si můžeš vyzkoušet spolu s námi při hře na dvojstránce uprostřed Zrníčka. Potřebuješ hrací kostku a různobarevné figurky podle počtu hráčů. Všichni hráči stojí na startu. Postupně házejí kostkou. Protože start je do kopce, může hráč vystartovat jenom tehdy, když hodí číslo 5 nebo 6, aby nesjel z kopce. V naší jízdě zručnosti je hodně překážek: ¬ houpačka - přejedeš ji jenom tehdy, když hodíš liché číslo. ¬ slalom - na další číslo políčka postupuješ jenom tehdy, když hodíš jedno z čísel napsaných na políčku. ¬ deska - přejedeš ji jenom tehdy, když hodíš sudé číslo. ¬ STOP - pokud zastavíš na označeném políčku, jedenkrát ¬ ¬ ¬ ¬ ¬

neházíš. branky - protože jsou nízké, projedeš pod nimi jenom když ti padne 1, 2 a 3. strom přes cestu - přes tuto překážku se dostaneš jenom s rozběhem, proto nesmíš zastavit ani na jednom z vyznačených políček. osmička - představuje bludiště. Když se dostatečně rychle nezorientuješ (zůstaneš stát na jednom ze čtverečků), musíš pokračovat po objížďce vlevo. písečná cesta - jízda na kole je po ní velmi namáhavá, proto si od hodnoty každého hodu odpočítej dva body. zkouška obratnosti - na posledním úseku musíš přenést sklenici vody mezi stoly tak, abys nerozlil. Proto postupuješ jenom po kroužcích.

Šťastnou cestu!


Ušlechtilý strom Byl jeden strom, který miloval jedno dítě. Dítě ho přicházelo každý den navštívit. Sbíralo jeho listy, pletlo si z nich korunu na hlavu a hrálo si na krále lesa. Šplhalo po jeho kmeni a houpalo se na jeho větvích. Jedlo jeho plody a pak si spolu hrály na schovávanou. Když bylo dítě unavené, zdřímlo si ve stínu stromu a větve mu zpívaly ukolébavku. Dítě strom milovalo z celého svého dětského srdce. A strom byl šťasten. Ale čas utíkal a dítě rostlo. Když už bylo dítě velké, zůstával strom často sám. Jednoho dne se dítě přišlo podívat na strom a strom mu pravil: "Pojď ke mně, dítě moje, vyšplhej se na můj kmen a udělej si houpačku v mých větvích, ochutnej mé plody, pohraj si v mém stínu a buď šťastné." "Nemám už věk na lezení po stromech, už si nehraju," odpovědělo dítě. "Chci si koupit nějaké věci a chci se bavit. Chci peníze. Můžeš mi dát peníze?" "Bohužel," odpověděl strom, "já nemám peníze. Mám jen listy a plody. Vezmi si mé plody, dítě moje, jdi a prodej je ve městě. Tak budeš mít peníze a budeš šťastné." A tak se dítě vyšplhalo na strom, sklidilo všechny plody a odneslo je pryč. A strom byl šťasten. Ale "jeho dítě" se dlouho nevracelo... A strom zesmutněl. Pak se jednou dítě vrátilo. Strom se zachvěl radostí a zašuměl: "Pojď ke mně, dítě moje, vyšplhej se na můj kmen, udělej si houpačku v mých větvích a buď šťastné." "Mám moc práce a nemám čas lézt po stromech," odpovědělo dítě." Chci dům, který by mě chránil," pokračovalo. "Chci ženu a chci děti, proto potřebuji dům. Můžeš mi dát dům?" "Já nemám dům," pravil strom. Ale můžeš uřezat mé větve a dům si z nich postavit. Pak budeš šťastný." Dítě uřezalo všechny větve a odvezlo je pryč, aby si postavilo dům. A strom byl šťasten. Pak dlouhou dobu dítě nepřišlo. Když se vrátilo, strom byl tak šťasten, že nemohl ani promluvit. "Pojď ke mně, mé dítě," zašuměl, "pojď si hrát." "Jsem příliš starý a příliš smutný na to, abych si mohl hrát," odpovědělo mu dítě. "Potřeboval bych loď, abych odjel daleko odtud, pryč. Můžeš mi dát loďku?" "Uřízni můj kmen a udělej si loďku," nabídl mu strom. "Tak budeš moci odjet a budeš šťastné." A tak dítě uřízlo kmen a udělalo si loďku, aby mohlo odjet. A strom byl šťasten... ale ne úplně. 20 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

Za velmi dlouhou dobu se dítě opět vrátilo. "Je mi to moc líto, mé dítě," pravil strom, "ale už nemám, co bych ti dal... Už nemám žádné plody." "Mé zuby jsou už špatné a nerozkousaly by tvé plody." "Nemám už žádné větve," pokračoval strom, "už tě nemohu pohoupat." "Jsem už příliš starý na to, abych se houpal ve větvích," řeklo dítě. "Jsem bezradný," povzdechl si strom. "Rád bych ti něco dal... ale už nic nemám. Jsem jen starý pařez. Je mi to tolik líto..." "Já už moc nepotřebuji," řeklo dítě. "Jen klidné místečko, kde bych si sedl a odpočinul si. Cítím takovou únavu." "Pak tedy," pravil strom a snažil se napřímit, jak jen mohl, "pak tedy, starý pařez je právě to, na co se můžeš posadit a kde si můžeš odpočinout." A tak to dítě udělalo. A strom byl šťasten. (Shel Silverstein)

Sedni si dnes večer do nějakého klidného koutku a pomoz svému srdci, aby poděkovalo všem "stromům" tvého života.

Dopis z lásky Princezna dostala ke svým narozeninám od svého snoubence balíček. Byl velmi těžký a měl neobvyklý tvar, tvar koule. Princezna byla velmi zvědavá a netrpělivě balíček otevřela. Našla v něm... dělovou kouli. Zklamalo ji to a rozzlobilo, a tak hodila tu černou bronzovou věc na zem. Jenže pádem na zem se porušil vrchní obal a objevila se o něco menší koule, celá stříbrná. Princezna ji rychle zvedla. Prohlížela si ji ze všech stran a lehce tlačila na její povrch. Vrstva stříbra se najednou otevřela a objevilo se pouzdro zlaté. Teď už princezna otevřela pouzdro velmi lehce. Uvnitř zářil na jemném černém aksamitu nádherný prsten vykládaný lesklými brilianty, které tvo řily korunu nad dvěma slovy: MILUJI TĚ. Mnoho lidí si myslí, že je Písmo nepřitahuje. Podle nich obsahuje spoustu stránek velmi přísných a nesrozumitelných. Ale kdo si dá tu námahu odstranit první "obal", pozorně a s modlitbou, pokaždé odhalí nové a překvapující krásy. A především ho brzy přesvědčí jasné Bozi poselství, které je tam uloženo: BŮH TĚ MILUJE.


Slůvko do ouška 4. Písmo svaté Na Martinské hole sedala tma a s ní přicházelo podvečerní horské ticho. Mystická atmosféra naplňovala celý prostor. Najednou tu harmonii narušil jakýsi lomoz. Z houštiny se ozývalo divné fučení a vzdychání. Hned potom se vynořil jakýsi stresovaný mladík. Zakopl o kořen a natáhl se na chodník. „Ztratil jsem se… Kde, kde je Martin? Jsem ztracený… Pomozte,“ vykřikoval na skupinu turistů. Překvapení výletníci se vzpamatovali a jeden z nich mu poradil: „Uklidněte se. Když víte, kam jdete, nejste ztracen. Potřebujete jen vědět směr. Tady pod námi je turistický směrovník. Zjistíme to.“ Po chvíli zkoumání zaznělo osvobozující: „Aha, tam je vaše město.“

Bůh během dějin udělal k padajícím lidem další vstřícný krok a jeho slovo přijalo na sebe podobu psaného lidského slova. Bible ukazuje směr, jak vyjít ze tmy všech pochybností. Ba jde to tak daleko, že lidské slovo je v různé situaci natolik účinné, nakolik se shoduje s Božím slovem. Fenomén lidstva Vyprávějí si zamilovaní o životě. Začala ona: „Adam a Eva měli dokonalé manželství.“ „Nechápu, proč?“ „Protože Eva nemusela poslouchat, jak Adamova máma uměla vařit.“ On na to: „Pravda! Ale Adam nemusel poslouchat, kolik jiných mužů si Eva mohla vzít.“ Ať chceme nebo ne, v rozhovorech, textech písniček, v literatuře, umění se neustále vracíme k tématům Písma svatého. Co tedy je Písmo svaté? Historická zpráva? Reportáž? Sbírka příběhů? Ne, ne… Nejen to! Bible je záznam zkušeností lidí s Bohem. To, co jim zjevil. Vzkaz o záchraně člověka. Ten byl tak důležitý a radostný, že ho lidé chtěli i písemně odevzdat druhým. Odevzdávali tak vlastně víru přepotřebnou vlastnost na přežití. Nevěříte? Přesvědčte se! Tyto zkušenosti se dají ověřit, ale ne zvenku.


Najděte odvahu žít Písmo! Představený přišel na návštěvu kláštera. V zahradě potkal skupinku mladých lidí. Seznámili se. Zeptal se jich, jaký je tu pan farář. Odpověď zněla: „Není nejhorší, ale někdy na nás křičí, protože mu chodíme na ovoce.“ „Co?? Víte, já jsem jeho bratr. Dnes vás na ovoce zvu.“ Mladí přijali pozvání. Namlsali se, povyprávěli si s hostitelem a nakonec se ho zeptali: „A kde bydlíš?“ Řeholník si uvědomil, že se opakuje otázka z evangelia: „Mistře, kde bydlíš?“ Dali ji učedníci Ježíšovi, když ho chtěli následovat. Některé postoje spouštějí ty stejné reakce. Jediným způsobem, jak naplno ověřit Písmo svaté, je vstoupit do něj a zkušenosti osobně prožít. V Božím Duchu. Každý dobrý příběh, situace, událost z Písma je pozváním toto udělat - vstoupit do vitálních zdrojů! Kdo to dosáhne, zjistí, že pod příběhy jsou síly - proudy, které neustále ovlivňují život na naší planetě. A tak se v Písmu nabízí: Ø Ø Ø Ø

Vyzkoušet si život v jiné dimenzi. Síla pro každého obyvatele této země. Nadčasové příběhy, které jsou platné pro celý vesmír. Způsob, jak vejít do jiného světa, mezi nádherné nebeské bytosti.

Co je napsané pro tebe? Zpráva v novinách: „Starý Jakub Brázda našel poklad. Dvacetpět procent si nechal jako nálezné, ostatní zakopal zpět.“ Takto nakládal s pokladem starý Jakub. Ale co vy uděláte s jiným pokladem? O čem je řeč? Nó… V Písmu jsou ty poklady! Mnozí je objevili. Pochopili, že některá slova z Písma svatého jsou tak trefná, jakoby byla psána právě pro ně. Například Don Bosco byl osloven slovy knihy Genesis: „Dej mi duše, statní si vezmi.“ (srov. Gen 14,21) A pro spásu duší dělal všechno, co jen mohl. Dominik Savio zase pochopil, že pro něj platí slova Písma o svatosti. A dokázal to! Opravdu, mnozí velcí lidé si zvolili životní heslo, motto z Bible. A teď jsi na řadě ty! Co je v Bibli napsáno zvlášť pro tebe? Která slova z Písma se tě osobně dotýkají? Cítíš, že je máš realizovat? Jak je vyplníš? Jak rozšíříš tento poklad? Rozhovor na toto téma může překvapit i potěšit. (Slůvko do ouška - Jozef Luscoň) 23 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

TÍSŇOVÁ VOLÁNÍ Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově (Žl 145, 18) Když potřebuješ posilu ve víře … Žid 11, 1-39 Když potřebuješ posilu v naději …2 Pt 1, 16-21 Když potřebuješ posilu v lásce… 1 Kor 13, 1-13 Když jsi zhřešil … Žl 51 Když ztrácíš odvahu … Žl 91 Když ti někdo ubližuje … Žl 56 Když se ti zdá, že je Bůh daleko … Žl 139 Když jsi na cestách … Žl 121 Když jsi na dně … Žl 88 Když potřebuješ povzbuzení … Iz 43, 1-7 Když tě pýcha pokouší … Žl 131 Když s něčím zápasíš … Žl 27 Když chceš vycházet s lidmi … Kol 3, 12-17 Když hledáš pravé hodnoty … Iz 55, 1-3 Když jsi osamělý …. Žl 23 Když se cítíš světem zavržen … Řím 8, 28-39 Když toužíš po pokoji …. Mt 11, 28-30 Když jsi příliš zaneprázdněn … Žl 90 Když jsi vděčný za Boží pomoc … Žl 126

ZKRÁCENÉ VOLBY V případě strachu … Iz 41,13 V případě nebezpečí … Žl 17,8 V případě rozhodování …Mk 8,36

Uvedená čísla jsou přímé volby dostupné 24 hodin denně, 365 dní v roce

Úmysly apoštolátu modlitby na měsíc červenec: 1. Aby rostl počet dobrovolníků, kteří by velkoryse a pohotově nabídli službu křesťanským společenstvím. 2. Aby Světový den mládeže v Sydney probudil v mladých oheň Boží lásky k šíření nové naděje lidstva. 3. Aby věřící podporovali své duchovní nejen modlitbou, ale i konkrétními skutky pomoci.

Úmysly apoštolátu modlitby na měsíc srpen: 1. Aby lidé respektovali Boží plán se světem a stále více si uvědomovali velký dar stvoření. 2. Aby odpověď Božího lidu na povolání ke svatosti a misiím byla podpořena důkladným rozlišováním charismat a věrností duchovní a kulturní formaci. 3. Aby si rodiče o prázdninách dokázali najít čas na své děti. 24 PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory http://www.fineprint.cz

URBIS ET ORBIS DECRETUM U příležitosti dvoutisíciletého výročí od narození sv. Pavla, apoštola, budou uděleny zvláštní odpustky. U příležitosti blížící se liturgické slavnosti Apoštolských knížat chce Svatý otec, v rámci své pastorační péče, zavčas poskytnout věřícím duchovní poklady pro jejich posvěcení, aby tak mohli v této milostiplné a příhodné době upevnit svá předsevzetí týkající se nadpřirozené spásy, a to již od prvních nešpor uvedené slavnosti, určené zejména ke cti Apoštola národů, jehož dvoutisícileté výročí pozemského narození si připomeneme. Římský biskup nabízí univerzální církvi dar odpustků, který skutečně usnadňuje dosažení většího vnitřního očištění. Toto očištění oslavuje blaženého apoštola Pavla, upevňuje v srdcích věřících nadpřirozený život a láskyplně je vede k tomu, aby přinesly plody dobrých skutků. Apoštolská Penitenciárie, pověřená Svatým otcem přípravou a vydáním dekretu o poskytování a získávání odpustků v průběhu celého Roku sv. Pavla, poskytuje tímto dekretem, vydaným v souladu s přáním papeže, následující milosti: I. - Všem jednotlivým věřícím křesťanům, kteří opravdově litují svých hříchů, jsou náležitě očištěni svátostí pokání a posíleni svatým přijímáním, kteří se s úctou vydají na pouť do papežské baziliky sv. Pavla za hradbami na ulici Ostiense a pomodlí se na úmysl Svatého otce, jsou přiznány a uděleny plnomocné odpustky časného trestu za jejich hříchy, poté co obdrželi svátostné odpuštění hříchů a prominutí svých nedostatků. Plnomocné odpustky budou moci získat věřící křesťané jak pro sebe, tak pro zemřelé, a to tolikrát, kolikrát splní předepsané úkony; v platnosti zůstává norma, podle které je možné získat plnomocné odpustky pouze jednou za den. Aby modlitby, které se konají během těchto posvátných návštěv, intenzivněji vedly a povzbuzovaly duše věřících k uctívání památky sv. Pavla, bylo stanoveno a nařízeno následující: Každý věřící se kromě svých modliteb před oltářem s Nejsvětější svátostí, podle své zbožnosti, vydá ke konfesnímu oltáři, kde se upřímně pomodlí Otčenáš a Vyznání víry a připojí invokace ke cti Blahoslavené Panny Marie a sv. Pavla. Tato úcta musí být neustále úzce spojena s památkou Knížete apoštolů, sv. Petra. II. – Věřící křesťané různých místních církví po splnění běžných podmínek (svátost smíření, svaté přijímání a modlitba na úmysly Svatého otce), s vyloučením jakékoliv náklonnosti k hříchu, mohou získat plnomocné odpustky, když se budou účastnit veřejného posvátného obřadu nebo pobožnosti ke cti Apoštola národů. Mohou tak učinit ve dnech slavnostního zahájení a ukončení Roku sv. Pavla na všech posvátných místech; v ostatní dny stanovené místním biskupem na posvátných místech zasvěcených sv. Pavlu a ve prospěch věřících i na jiných místech určených biskupem. III. – Věřící, kterým brání nemoc nebo jiná legitimní a zřejmá příčina, vždy s duší zbavenou jakéhokoliv hříchu a s předsevzetím, že splní běžné podmínky hned, jakmile to bude možné, mohou také získat plnomocné odpustky, když se duchovně připojí k některé jubilejní oslavě ke cti sv. Pavla a obětují Bohu své modlitby a utrpení za jednotu křesťanů. Kněží, kteří byli příslušnou církevní autoritou pověřeni zpovídáním, by měli přijmout věřící vstřícně a velkodušně, aby jim tak usnadnili obdržení všech potřebných milostí. Tento dekret platí pouze během Roku sv. Pavla. Jakékoli opačné ustanovení není překážkou. Vydáno v Římě, v sídle Apoštolské Penitenciárie, dne 10. května, 2008 let od vtělení Páně, na vigilii Seslání Ducha Svatého. kardinál James Francis Stafford vrchní penitenciář

Gianfranco Girotti, O.F.M. Conv. titulární biskup z Mety, regent 25


Moudra dětí z Podivína z hodin náboženství: Jak zní 9. přikázání? Nebudeš dychtit po svém bližním manželku. S kým se Pán Ježíš setkal na křížové cestě? S Marií Terezií. Kolik máme svátostí? Vyjmenuj je. 3 - velikonoce, dušičky, vánoce Jak máme světit sváteční den? jíst kapra Kdo je Otec všech lidí? táta, prezident Proč světíme neděli? Protože Bůh při tvoření světa sedmý den odpočítal. Jak se jmenují tři Božské osoby? Ježíš, Maria, Josef Komu říkáme předchůdce Páně? Bohu Jaké známe svátky Panny Marie? Mikuláš, Vánoce, Panna Maria Nepomucká Po výplatě Tak jsem přišel na to, že papír na výplatní pásky se vyrábí z cibule. Kdykoliv se na tu svoji podívám, mám slzy v očích. Na dovolené Turista ve Vysokých Tatrách práší z okna hotelu koberec. Jde kolem bača a říká: „Tak co, Aladine, nestartuje?“ Jeden lékařský „Pane doktore, jak dopadla ta moje operace?“ „Jaký doktor? Já jsem svatý Petr“


citáty Kdo to řekl? 1. Můj Pán a můj Bůh. 2. Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá. 3. Řekl mi všechno, co jsem dělala. 4. Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa.

5. Mluv, tvůj služebník slyší. 6. Víra beze skutků je mrtvá. 7. Cožpak jsem strážcem svého bratra? 8. Hospodin dal, Hospodin vzal, jméno Hospodinovo buď požehnáno. 9. Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé. 10. Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení. 11. Pochází-li tento záměr a toto dílo z lidí, rozpadne se samo; pochází-li z Boha, nebudete moci ty lidi vyhubit - nechcete přece bojovat proti Bohu." 12. Vydáš-li mi Amónovce opravdu do rukou, ten, kdo mi vyjde naproti z vrat mého domu, … bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť."

Dokážete správně odpovědět na tyto otázky? Správné odpovědi se dočtete v příštím čísle Zrníčka.

Správné odpovědi z minula: 1. v Cháranu (Gen 12,1-4); 2. Gošen (Gen 47,1-5); 3. Jericho (Joz 6,20); 4. Betlém (1 Sam 16,1; 16,13); 5. Ninive (Tob 1,3; 2,1-2); 6. Betúlie (Jdt 8,1-3); 7. Damašek (Sk 9,18-20); 8. Joppe (Sk 9,36); 9. Jeruzalém (Lk 18,31; Mk 10,33-34); 10. Betánie (Jan 12,1-3); 11. Šekem (Joz 24,25); 12. v gerasenské krajině (Lk 8,26-31; Mk 5,1-10) a v Kafarnaum (Mk 1,21-26)


Co nám říkají matriky? Minulý měsíc Byli pokřtěni

Uzavřeli manželství Kamil Mildner Veronika Holubová Zdeněk Anth Lenka Červeňáková

Podivín

Ladná Bulhary

Rozloučili jsme se Jaroslava Heroldová

Juliana Šípková

V uplynulých letech jsme se v červenci rozloučili Podivín 2007 2006 2005

Vilemína Gálová Josef Knápek Jan Hřebačka František Opluštil

2004 2003

Ladná

Bulhary

František Podrazil Růžena Lucká František Markovič

Jan Pernecký

V uplynulých letech jsme se v srpnu rozloučili Podivín 2007 2006 2005 2004 2003

Ladná

Bulhary

Božena Šultesová Jiřina Hradilová Jarmila Glížová Mária Dudášová Marie Mičková

Henrich Gajdoš

Redakce: P. Pavel Buchta, P. Pavel Křivý Příspěvky a nápady noste na faru jednoho nebo druhého. Náklady na výrobu jednoho čísla 8,-Kč


ZRNÍČKO. Svazek 8, číslo 7-8 prázdniny 2008

Recommend Documents