ZRAKOVÉ KLAMY (Visual illusions) Bakalářská práce

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA OPTIKY

ZRAKOVÉ KLAMY (Visual illusions)

Bakalářská práce

VYPRACOVALA:

VEDOUCÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE:

Elena Matušíková

Prof. RNDr. Jiří Bajer, CSc.

obor 5345R008 OPTOMETRIE studijní rok 2009/2010

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Zrakové klamy jsem vypracovala samostatně a že jsem všechny zdroje uvedla v seznamu použité literatury.

V Olomouci dne 3.5.2010

………………..……………

Poděkování: Děkuji Prof. RNDr. Jiřímu Bajerovi, Csc za odborné vedení této práce. Dále bych ráda poděkoval všem, kteří se na této práci podíleli přínosnými radami.

Obsah 1. ÚVOD..............................................................................................................................................................5 2. ANATOMIE A FYZIOLOGIE OKA..............................................................................................................6 2.1. STAVBA OKA.........................................................................................................................................6 2.1.1. TUNICA FIBROSA........................................................................................................................6 2.1.2. TUNICA VASCULOSA..................................................................................................................7 2.1.3.TUNICA NERVOSA.......................................................................................................................8 2.1.4. REFRAKČNÍ MEDIA OKA.........................................................................................................10 2.1.5. OKOHYBNÉ SVALY...................................................................................................................11 2.2. ZRAKOVÁ DRÁHA.............................................................................................................................11 2.3. PROCES VIDĚNÍ..................................................................................................................................12 2.3.1. ROZLIŠOVACÍ MEZ OKA..........................................................................................................12 2.3.2. RECEPTIVNÍ POLE.....................................................................................................................13 3. OPTICKÝ SYSTÉM LIDSKÉHO OKA......................................................................................................13 3.1. AMETROPIE.........................................................................................................................................13 3.1.1. SFÉRICKÁ AMETROPIE............................................................................................................13 3.1.2. ASFÉRICKÁ AMETROPIE.........................................................................................................14 4. NORMÁLNÍ BINOKULÁRNÍ VIDĚNÍ......................................................................................................15 4.1. JEDNODUCHÉ BINOKULÁRNÍ VIDĚNÍ..........................................................................................15 4.1.1.SIMULTÁNNÍ VIDĚNÍ.................................................................................................................16 4.1.2.FÚZE..............................................................................................................................................16 4.1.3. STEREOPSE.................................................................................................................................18 4.2.FIXAČNÍ DISPARITA...........................................................................................................................18 4.3.FYZIOLOGICKÁ DIPLOPIE................................................................................................................19 4.3.1.HOMONYMNÍ FYZIOLOGICKÁ DIPLOPIE.............................................................................19 4.3.2.HETERONYMNÍ FYZIOLOGICKÁ DIPLOPIE.........................................................................20 4.4.VNÍMÁNÍ SMĚRU................................................................................................................................20 4.4.1.MONOKULÁRNÍ..........................................................................................................................20 4.4.2.BINOKULÁRNÍ............................................................................................................................21 5. PROSTOROVÉ VIDĚNÍ..............................................................................................................................21 5.1. MONOKULÁRNÍ PROSTOROVÉ VIDĚNÍ.......................................................................................21 5.2. BINOKULÁRNÍ................................................................................................................................23 5.2.1.STEREOPSE..................................................................................................................................23 6. ZRAKOVÉ KLAMY....................................................................................................................................26 6.1. PRINCIPY ORGANIZACE VNÍMÁNÍ................................................................................................26 6.2. ROZDĚLENÍ ZRAKOVÝCH KLAMŮ..............................................................................................28 6.2.1. GEOMETRICKÉ ........................................................................................................................28 6.2.2. FYZIOLOGICKÉ........................................................................................................................30 6.2.3. PSYCHOLOGICKÉ KLAMY......................................................................................................34 6.2.4. POHYBOVÉ KLAMY.................................................................................................................35 6.3. STEREOGRAMY..................................................................................................................................36 6.3.1. STEREOSKOP..............................................................................................................................36 6.3.2.ANAGLYFICKÉ OBRAZY..........................................................................................................36 6.3.3.POLARIZOVANÉ STEREOGRAMY...........................................................................................37 6.3.4. AUTOSTEREOGRAMY .............................................................................................................37 6.3.4.3D FILMY......................................................................................................................................38 7. VÝZKUMNÁ ČÁST......................................................................................................................................40 7.1. ÚVOD A HYPOTÉZA.........................................................................................................................40 7.2. POSTUP ................................................................................................................................................40 7.3.VÝSLEDKY...........................................................................................................................................42 7.3.1.MYOPIE.........................................................................................................................................42 7.3.2. HYPERMETROPIE......................................................................................................................43 7.3.2.ASTIGMATISMUS.......................................................................................................................45 7.4.SHRNUTÍ...............................................................................................................................................48 8. ZÁVĚR...........................................................................................................................................................49

9. POUŽITÁ LITERATURA............................................................................................................................52 10. PŘÍLOHA....................................................................................................................................................55 10.1. VÝSLEDKY........................................................................................................................................55 10.2. VYSVĚTLIVKY.................................................................................................................................62

1.

ÚVOD Smyslové orgány hrají v životě člověka velmi důležitou úlohu. K nejdůležitějším z

nich patří zrakový systém a to z toho důvodu, že mozku přináší až 80% informací z okolního světa. Tato práce nese název Zrakové klamy. Zrakové klamy můžeme zkoumat z mnoha pohledů, ať už z hlediska oblasti fyziky, psychologie nebo neurologie. Protože studuji obor Optometrie, rozhodla jsem se zpracovat toto téma tak, aby se dotýkalo všech potřebných informací, které jsou s optometrií spjaté. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část by měla sloužit k objasnění a pochopení souvislostí s vlastním výzkumem. V teoretické části věnuji úvodní kapitolu anatomii a fyziologii oka, kterou by v našem oboru měl ovládat každý, a to především z toho důvodu, že k pochopení dalších základních informací je tato znalost nezbytná. Následující kapitolu své práce věnuji optickému systému lidského oka, protože na základě refrakčních anomálií je sestavena má výzkumná část. V další části práce se zabývám problematikou binokulárního vidění a jeho správnou funkcí, a to proto, že souvisí a objasňuje následující kapitolu a tou je prostorové vidění. Toto prostorové vidění, jak už monokulární či binokulární, ovlivňuje korektnost interpretace obrazu, a tím i přispívá ke vzniku zrakových iluzí. Zároveň také začleněné stereoskopické vidění úzce souvisí s mým výzkumem. Další díl, který jsem zde zahrnula, se nazývá zrakové klamy. I přes to, že je to velice obsáhlé téma, budu se snažit jej srozumitelně roztřídit a vysvětlit jeho podstatu. V této kapitole bych se mimo jiné chtěla zabývat stereogramy, se kterýma pracuji v mé praktické části. V následujícím – výzkumném oddílu se věnuji problematice, zda a do jaké míry má určitá refrakční vada vliv na vnímání stereogramů. Mým zájmem je zjistit, zda-li dekompenzovaná refrakční vada může ovlivnit prostorové vidění a tím i odhad vzdálenosti v běžném životě. Cílem bakalářské práce je najít důležité informace daného tématu, pochopit jejich souvislosti a zpracovat je tak, aby byly přínosem a obohacením mé budoucí praxe.

5

2.

ANATOMIE A FYZIOLOGIE OKA

2.1.

STAVBA OKA Oko je fotorecepční orgán. Vývojově jde o výběžek diencephala. Je uloženo v

očnici, kterou má funkcí ochranou. Pohyb je realizován pomocí šesti okohybných svalů. Dělí se na přední segment, který jde od ora serrata dopředu a zadní segment oční, který je dál od ora serrata, jde o zadní část očního bulbu. Stěna oční koule se skládá ze tří vrstev. Tunica fibrosa, tunica vasculosa a tunica nervosa. Vnitřek bulbu oculi se dělí na přední komoru a zadní komoru, čočku a sklivec a je vyplněn komorovou vodou.[2]

Obr. č. 1 Stavba oka [1]

2.1.1. TUNICA FIBROSA Je to pevná zevní vrstva, která chrání vnitřní jemné struktury, tzv.podpůrná tkáň. Skládá se ze zadního oddílu bělimy a předního úseku rohovky. Bělima Tvoří asi 80% povrchu bulbu. Je tvořena fibrilárním vazivem. Přední část je kryta spojivkou.

6

Rohovka Je to průhledná avaskulární struktura. Od povrchu do přední komory se skládá z pěti vrstev. A to z předního epitelu, Bowmanovy membrány, stromy (substancia propria corneae), descemetské membrány a zadního epitelu.[2, 3]

2.1.2. TUNICA VASCULOSA Skládá se z cévnatky, řasnatého tělesa a duhovky. Cévnatka Vystýlá vnitřní povrch bělimy. Má důležitou úlohu ve výživě. Je složena ze čtyř vrstev. První vrstva se nazývá lamina suprachoroidea. Právě ta naléhá na scleru. Další vrstva je lamina vasculosa, poté je to lamina choriocapilaris, která má významnou funkci při výživě sítnice. Poslední vrstva se jmenuje lamina vitrea, neboli Bruchova membrána. Je to silně světlolomná vrstva, která je také vnitřní vrstvou pigmentového epitelu retiny. Řasnaté těleso Přímo navazuje na cévnatku. Je složen z hladkého svalu musculus ciliaris, který má akomodační funkci. Vnitřní vrstva se skládá z vaziva, které je bohatá na krevní cévy. Jeho epitel se skládá z dvou vrstev buněk, jedna pigmentovaná, která tvoří slepou část sítnice bez fotorecepčních buněk - pars ciliaris retinae a druhá nepigmentovaná. Bazální buňky nepigmentovaného epitelu transformují krevní plazmu na komorovou vodu. Komorová voda vyživuje avaskulární rohovku a čočku. Duhovka Pokračováním řasnatého tělesa je kruhovitý výběžek zvaný duhovka. Uprostřed duhovky je otvor, který reguluje množství světla, které vstoupí do oka, tak jako u fotoaparátu clona. Nazývá se zřítelnice (pupilla). Rozšiřování a zužování zornice se děje pomocí dvou svalů duhovky - musculus sphincter pupillae, který zornici zužuje a musculus dilatator pupilae, který naopak zornici rozšiřuje. Iris je rozdělena na pět vrstev. Přední epitel, ten je pokračováním zadního epitelu rohovky, přední hraniční vrstva, stroma iridis, 7

což je rosolovité vazivo obsahující pigmentové buňky - melanocyty. Barva duhovky závisí právě na množství melanocytů ve stromatu. Velký počet těchto pigmentových buněk podmiňuje hnědé zbarvení. Další vrstvou je zadní hraniční, která je tvořena vrstvou svalových, myoepitelových buněk, souhrnně označována jako musculus dilatator pupillae. A konečně pars iridica retinae tvořena dvěmi vrstvami pigmentových buněk, které vytváří slepou část sítnice.[1, 2, 3]

2.1.3. TUNICA NERVOSA Sítnice Je to výběžek diencephala. Můžeme ji rozdělit na slepou část sítnice a optickou část sítnice. Slepá část sítnice se dělí na pars cilliaris a pars iridica, o kterých jsem se již zmínila výše. "Optická část sítnice obsahuje fotoreceptory tyčinky a čípky. Asi 2,5mm temporálně od papily nervi optici je umístěna macula lutea neboli žlutá skvrna. Ta se nachází v centru zrakové osy, obsahuje výlučně čípky a je to místo nejostřejšího vidění. V oblasti papila nervi optici se sbíhají nervová vlákna z retiny a vytvářejí optický nerv. Tato oblast se označuje slepá skvrna z důvodu, že neobsahuje žádné fotoreceptory. Sítnice je dokonale průhledná a složena z deseti vrstev - pigmentový epitel, vrstva tyčinek a čípků, membrana limitans externa, zevní jádrová vrstva, zevní plexiformní vrstva, vnitřní jádrová vrstva, vnitřní plexiformní vrstva, vrstva gangliových buněk, vrstva nervových vláken a membrana limitans interna. A.

Tyčinky Tyčinky jsou štíhlé buňky uložené kolmo k povrchu sítnice. Zprostředkovávají

černobílé (skotopické) vidění a uplatňují se při nízkých intenzitách osvětlení. Mají úlohu při adaptaci oka na temno, které dosahuje maximálních hodnot až po 40 –60 minutách. Obsahují zrakový purpur rhodopsin, který, jestliže je sítnice vystavěna světlu, se rozkládá a za tmy regeneruje. V sítnici člověka je asi 130 milionů tyčinek. Nejcitlivější jsou na světlo o vlnové délce 507nm (zelenomodré světlo).

8

B.

Čípky Čípky jsou širší než tyčinky a mají lahvovitý tvar. Místo rhodopsinu obsahují

iodopsin. Slouží k barevnému (fotopickému) vidění za denního světla a k rozlišování detailů. Mají také úlohu při adaptaci oka na světlo, která je daleko rychlejší než adaptace na šero. V lidské sítnici je asi šest milionů čípků. Citlivost čípků není na všechny barvy stejná, maximální citlivost vykazují pro vlnovou délku 555nm, což odpovídá žlutozelenému světlu. C.

Barevné vidění Sluneční světlo je polychromatické, po rozložení tohoto světla například pomocí

hranolu získáme jeho monochromatické složky, tedy jednotlivé barvy. Barvy můžeme rozdělit na základní a doplňkové. Každá barva je charakterizována barevným tónem, který je určen vlnovou délkou světla, dále světlostí určenou intenzitou zrakového počitku a nakonec sytostí danou barevností počitku. Správné vnímání barev okem se označuje jako barvocit. Vnímání barev nejlépe vystihuje Helmholtzova trichromatická teorie. Helmholtz považuje za tři základní barvy červenou, zelenou a fialovou. Sítnice obsahuje tři druhy čípků, kde každý z nich je citlivý na určitou barvu. Podráždění čípků citlivého na jednu barvu nám zprostředkuje vjem dané barvy. Podráždění všech třech druhů čípků rovnoměrně nám vyvolá vjem barvy bílé. Jejich nerovnoměrným podrážděním vzniká vjem smíšené barvy charakterizované podle barevného trojúhelníku mezinárodně uznávaného systému CIE.[1, 2, 3]

Obr. č. 2 Barevný trojúhelník [2]

9

2.1.4. REFRAKČNÍ MEDIA OKA K refrakčnímu aparátu oka patří rohovka, přední a zadní komora oční, dále čočka, sklivec a komorová voda. Čočka Je to transparentní, okrouhlá, avaskulární bikonvexní struktura umístěna za pupilou. Na povrchu čočky je silně světlolomná vrstva, která tvoří pouzdro (capsula lentis) a kde se upínají zonula Zini, což jsou vlákna závěsného aparátu oka. Na nich je čočka zavěšena. Při akomodaci mění tvar. Průměr čočky je 10 mm a tloušťka 3,7-4 mm. Čočka rozděluje oko na přední a zadní segment. "Dioptrická soustava oka funguje tak, že obraz předmětu od nekonečna až do vzálenosti 5 m se v retině posouvá o 60 µm. Obraz je tedy lokalizován v zevních segmentech tyčinek a čípků a akomodace není nutná. Pro předměty bližší než 5 m je akomodace nezbytná. Při zaostřování se kontrahují především meridionální vlákna m. ciliaris, které táhnou řasnaté těleso vpřed. Uvolňuje se napětí vláken zonula Zinii, čočka ztlustí a její povrch, zvláště přední pól, se stává konvexnější. Takto se zvyšuje refrakční mohutnost čočky a obraz se udržuje ve vrstvě světlolomných elementů."[4] Sklivec Je to transparentní, avaskulární gelatinózní struktura umístěná za čočkou. Obsahuje 90% vody, kys. hyaluronovou. Pokud dojde k vytečení, nastává slepota. Komorová voda Vyplňuje přední a zadní komoru oční. Složením se podobá cerebrospinálnímu moku. Jak jsem se již zmínila, komorovou vodu produkuje corpus ciliare. Díky rovnováze mezi tvorbou komorové vody a jejím odtokem Schlemmovým kanálem je v oku udržován stálý nitrooční tlak a to 2,66 kPa. Odchylky větší než 0,3 kPa jsou známkou vážnější oční poruchy.[1, 3]

10

2.1.5. OKOHYBNÉ SVALY Nezbytnou součástí smyslového orgánu oka jsou okohybné svaly. Díky kombinaci tahů jednotlivých svalů je oko schopné se pohybovat ve všech směrech. Mimo jiné zajišťují takové postavení očí, aby obraz dopadal do fovey příslušného oka. Inervace těchto svalů jde z hlavových nervů III., IV., VI. Okohybných svalů je šest, z toho jsou čtyři přímé musculus rectus superior, m.r. inferior, m.r. medialis, m.r. lateralis, a dva šikmé - m. obliquus superior, m.o. inferior.[2]

2.2.

ZRAKOVÁ DRÁHA Zraková dráha se skládá ze 4 neuronů s pátým neuronem ve zrakové kůře

okcipitálního laloku. První neuron tvoří tyčinky a čípky, jejichž dendrická část je změněna na receptor. Druhým neuronem je ganglion retinae. Ganglion retinae tvoří bipolární buňky sítnice,které se se svou dendrickou částí napojují na tyčinky a čípky. Třetí neuron je složen z gangliových buněk souhrnně označovaných jako ganglion opticum. Axony gangliových buněk se sbíhají v papila nervi optici a opouštějí oční kouli jako nervus opticus. Pravý a levý nervus opticus vstupuje do lebeční dutiny, kde se částečně kříží v místě zvaném chiasma opticum. Vlákna neuronů z nasální poloviny sítnice a části macula lutea se kříží, u temporálních se děje naopak. Po průchodu chiasmatem postupuje do corpus geniculatum laterale, kde se nachází další, čtvrtý neuron zrakové dráhy. Část axonů 3.neuronu nevstupuje do corpus geniculatum laterale, ale odbočuje do jiných center. Odbočky zrakové dráhy zajišťují převod zrakových impulsů do reflexů pohybových, pupilárních a vegetativních. Po přepojení 3. neuronu na 4. pokračuje dráha jako tractus geniculocorticalis a končí v primární zrakovém kortexu – Brodmannova area 17. Existují také takzvané asociační korové oblasti, Brodmannnova area 18 a 19. Zde probíhá další zpracování zrakových informací. Ze zrakové kůry vycházejí také descendentní spoje směřujicí zpět do corpus geniculatum laterale. Zraková kůra si touto cestou ovlivňuje vlastní optický přívod ve smyslu inhibice nebo facilitace a přispívá tak k rozlišovací schopnosti oka.[5]

11

2.3.

PROCES VIDĚNÍ Proces vidění je velmi složitý biochemický a biofyzikální děj. Popudem

k zrakovému vjemu jsou elektromagnetické vlny, kde oko je schopné reagovat na vlny o vlnové délce 390 – 760 nm. Po průchodu světelného paprsku dioptrickou soustavou oka dojde k jeho absorbci pigmentovým epitelem a k následnému podráždění fotoreceptorů, tedy tyčinek a čípků. Na sítnici vzniká zmenšený a inverzní obraz. Projekcí převráceného obrazu zrakovou dráhou do korového zrakového centra si obrazy uvědomujeme ve správné poloze. Při fotochemické reakci dochází k změně membránového potenciálu fotoreceptoru. Zrakový pigment se za účasti světla rozpadá a tím uvolňuje energii potřebnou pro změnu membránového potenciálu. Změna membránového potenciálu vytváří receptorový potenciál, jejichž sumací vzniká u dalších neuronů akční potenciál, tedy vzruch. V periferní části optické sítnice je několik fotoreceptorů napojeno na jednu gangliovou buňku, což má za následek nízkou rozlišovací schopnost. Naopak v oblasti žluté skvrny vstupuje každý čípek do synapse s jedinou bipolární buňku a ta je spojena s jednou gangliovou buňkou, která svým axonem odvádí informaci do mozku. To způsobuje vysokou rozlišovací schopnost.[5,7]

2.3.1. ROZLIŠOVACÍ MEZ OKA Bod na sítnici emetropického oka se zobrazí jako malý difrakční kroužek. Ten je vnímán ostře, pokud je jeho průměr větší, než je průměr čípku. Oko je ještě schopno rozlišit dva body, pokud mezi jejich obrazy na sítnici leží alespoň jeden neosvětlený čípek. Vzhledem k průměru čípku, který odpovídá 0,004 mm v žluté skvrně a přibližné vzdálenosti sítnice od uzlového bodu oka 17 mm, je úhlová vzdálenost dvou právě ještě rozlišených bodů 0,0003 rad, což odpovídá 1 úhlové minutě a označuje se jako minimum separabile. Tato hodnota se konvenčně užívá jako referenční hodnota při posuzování kvality vidění.[1,5,7]

12

2.3.2. RECEPTIVNÍ POLE Receptivní pole neuronu ve zrakové dráze se definuje jako část zorného pole, kde světlo způsobuje buď excitaci nebo inhibici buňky. Fotoreceptory reagují na světlo ve svých receptivních polích a vytvářejí excitační nebo inhibiční synapse na bipolárních buňkách.[7]

3.

OPTICKÝ SYSTÉM LIDSKÉHO OKA Z optického hlediska představuje lidské oko konvergentní optický systém. Optická

soustava oka se skládá z rohovky, komorové vody, oční čočky a sklivce. Vytvoření ostrého sítnicového obrazu pozorovaného předmětu v různých vzdálenostech před okem je umožněno změnou optické mohutnosti oční čočky, tzv. akomodací. Optický systém normálně vidícího oka zobrazuje bodově a jeho obrazové ohnisko leží na sítnici. Takové oko se nazývá okem emetropickým. Pokud obraz předmětu neleží na sítnici, ale leží v konečné vzdálenosti před či za okem nebo není zobrazen bodově, pak takové oko označujeme okem ametropickým.

3.1.

AMETROPIE Ametropii dělíme na sférickou a asférickou.

3.1.1. SFÉRICKÁ AMETROPIE Sférická ametropie je definována tím, že je zde zachováno bodové zobrazení. Obrazové ohnisko však leží buď před nebo za sítnicí. Důvodem je buď nesprávná délka očního bulbu, tzv. ametropie axiální, nebo jiné poloměry zakřivení lámavých ploch, tzv. ametropie křivostní, či změněné indexy lomu těchto struktur, tzv. ametropie indexová.

13

Hypermetropie Příčinou hypermetropie je buď příliš malá délka bulbu nebo lámavost optického systému je menší než u oka emetropického. Ohnisko neakomodovaného oka leží za sítnicí. Daleký bod dalekozrakého oka leží v konečné vzdálenosti za okem a bod blízký je značně vzdálen od oka a může být buď před nebo za ním. Hypermetropie je částečně korigována zvýšením optické mohutnosti dioptrického systému oka. Ke korekci hypermetropie se používají spojné čočky. Myopie Příčinou myopie je buď příliš velká délka bulbu nebo lámavost optického systému je větší než u oka emetropického. Ohnisko neakomodovaného oka leží před sítnicí. Daleký bod krátkozrakého oka leží v konečné vzdálenosti před okem a bod blízký je posunut blíže k oku než u oka emetropického. Při pozorování předmětů umístěných mezi dalekým a blízkým bodem je využívána nižší akomodace než u oka emetropického. Ke korekci myopie se používají rozptylné čočky.[1, 6]

3.1.2. ASFÉRICKÁ AMETROPIE Lámavé plochy optického systému oka nemají souměrný sférický tvar. Každé oko je postiženo malým stupněm astigmatismu. Rohovka není nikdy ideálně sférická. Tento fyziologický astigmatismus je vyrovnáván oční čočkou. Astigmatismus „Řezy okem, kde je optická mohutnost systému největší a nejmenší, jsou na sebe kolmé a nazývají se meridiány. Rozdíl lomivosti v obou hlavních řezech oka představuje tzv. astigmatický rozdíl. V jeho důsledku není ohnisko obrazu u astigmatického oka bodové.“[8] To má tvar dvou úseček vzájemně kolmých a posunutých vůči sobě označovaných jako fokály.

14

A.

ASTIGMATISMUS PRAVIDELNÝ Bod v nekonečnu je zobrazen jako dvojice navzájem kolmých neprotínajících se

ohniskových úseček. Korigujeme pomocí cylindrické nebo sférocylindrické čočky. 1.

Astigmatismus přímý (podle pravidla) Svislý meridián je více lomivý než meridián horizontální. Astigmatismus simplex Jedna z fokál leží na sítnici, druhá před nebo za ní. Astigmatismus compositus Obě fokály jsou buď před nebo za sítnicí. Astigmatismus mixtus Jedna z fokál leží před sítnicí, druhá za ní.

2.

Astigmatismus nepřímý (proti pravidlu) Svislý meridián je méně lomivý než meridián horizontální.

B.

ASTIGMATISMUS NEPRAVIDELNÝ Neexistují dva navzájem kolmé směry, ve kterých má oko maximální a minimální

lomivost. Nelze korigovat. Nejčastěji je způsoben nepravidelnostmi rohovky.[1, 6]

4. NORMÁLNÍ BINOKULÁRNÍ VIDĚNÍ

4.1.

JEDNODUCHÉ BINOKULÁRNÍ VIDĚNÍ Základním předpokladem správné funkce binokulárního vidění je vznik jednoho

obrazu při pozorování předmětu oběma očima. Ke vzniku takového obrazu je potřebná

15

správná funkce optického systému, správná motorická funkce a nakonec správná činnost senzorické složky oka. Obraz předmětu dopadá na korespondující místa obou sítnic. Impuls receptivních polí těchto identických retinálních míst vedou kortikální buňky binokulárně do centrálních míst zrakového analyzátoru, kde dochází k fúzi obou obrazů, a tak vzniká jednoduchý binokulární obraz. Při fixaci obou očí na jeden bod se také okolní předměty zobrazí na identických místech sítnice. Tyto předměty leží na kružnici zvané horopter, která prochází pozorovaným bodem a uzlovými body obou očí. Body prostoru, které leží buď uvnitř nebo vně horopteru se zobrazují na neidentických, disparátních místech sítnice. To však nemusí vyvolávat diplopii. Na druhou stranu malá disparita dává podnět ke vzniku prostorového vidění. Body, které leží uvnitř kružnice, se nám zdají být blíže než fixovaný bod a naopak. Oblast v okolí horopteru, která se zobrazuje na disparátních místech sítnice, avšak ještě nevyvolávají diplopii, se nazývá Panumův prostor. Panumův areál značí oblast kolem pozorovaného sítnicového obrazu, kde je mozek ještě schopen vytvořit jednoduchý binokulární vjem fixovaného předmětu. Má tvar protáhlé elipsy. K periferii se zvětšuje, a to z důvodu, že v periferii je větší tolerance k sítnicové disparitě. Jednoduché binokulární vidění není vrozené, vyvíjí se prvních 6 let života. V tomto inkriminovaném období života mohou vznikat poruchy, které bez časného zásahu končí nevratnou poruchou binokulárního vidění.[9,10]

4.1.1. SIMULTÁNNÍ VIDĚNÍ Simultánním viděním se označuje kvalitativní stupeň jednoduchého binokulárního vidění. Je to schopnost současného vnímání obou retinálních obrazů.[9]

4.1.2. FÚZE Další kvalitativní stupeň jednoduchého binokulárního vidění je fúze. Fúzí se označuje schopnost centrální nervové soustavy spojit dva téměř identické retinální obrazy pravého a levého oka v jeden smyslový vjem. Důležitým předpokladem je správná funkce okohybných svalů.

16

1.

Zapojená složka retiny A.

Paramakulární Spojuje obrazy periferie sítnice. Zde je největší tolerance k odlišnostem mezi obrazy obou očí.

B.

Makulární Spojuje obrazy v oblasti makuly.

C.

Foveolární Probíhá fúze pouze na úrovni foveoly. Dochází ke spojení drobných detailů. Je to nejhodnotější typ fúze.[9]

2.

Zapojená složka jednoduchého binokulárního vidění A.

Motorická fúze Zajišťuje správnou funkci okohybných svalů a jejich ortoforie. Cílem je správné zaměření zrakových os obou očí na pozorovaný objekt. BINOKULÁRNÍ POHYBY OČÍ a)

Verse Vzájemně synchronizovaný a symetrický pohyb stejného směru u

obou očí. Zde můžeme zařadit sakkadistické pohyby, reflexní pohyby nebo plynulé pozorující pohyby. b)

Vergence Je to protichůdný pohyb očních bulbů z důvodu zachování

jednoduchého binokulárního vidění. Vergence je blízko spjata s akomodací oka. Vergenci dělíme na konvergenci a divergenci. I.

Konvergence

17

Při zmenšení fixační vzdálenosti konají oční bulby pohyb mediálním směrem. Konvergence nastává také při akomodaci. Při větší sítnicové disparitě dochází ke konvergenci také z důvodu zmenšení této odchylky. II.

Divergence Při zvětšení fixační vzdálenosti konají oční bulby pohyb

laterálním směrem. Divergence má menší rozsah nežli konvergence.

B.

Senzorická fúze Správná funkce vyšších etáží mozkových zajišťuje spojení dvou retinálních

obrazů. Předpokladem správné funkce senzorické fúze je správná funkce složky motorické.[9]

4.1.3. STEREOPSE Nejvyšší stupeň jednoduchého binokulárního vidění. Stereopse nám umožňujě trojrozměrné, prostorové vidění, tedy binokulárně vnímat hloubku díky malé fixační disparitě.

4.2. FIXAČNÍ DISPARITA Při binokulárním fixování určitého předmětu by se jeho obraz měl promínout do pravé a levé foveoly sítnice současně. Pokud k tomuto nedochází a je přítomná lehká odchylka lokace pravého a levého retinálního obrazu, pak mluvíme o fixační disparitě. To způsobuje, že obraz neleží na horopteru, ale buď před nebo za ním. Jestliže obraz leží před horopterem, pak mluvíme o exofixační disparitě, o esofixační disparitě. Je základním předpokladem stereopse.[10]

18

Obr. č. 3

Obr. č. 4

Exofixační disparita

Esofixační disparita

4.3. FYZIOLOGICKÁ DIPLOPIE Patří mezi senzorické aspekty binokulárního vidění. K vysvětlení fyziologické diplopie využíváme modelu kyklopského oka. To je model egocentrické projekce obrazu. Kyklopské oko pouze schématicky ukazuje relativní umístění binokulárně pozorovaného obrazu v mozkové kůře. Vnímání obrazu kyklopským okem demonstruje ten fakt, že pokud požádáme dvouleté dítě, aby se podívalo skrz trubici, umístí si ji mezi oči na místo fiktivního kyklopského oka. Zkušeností se učíme, že toto oko ve skutečnosti neexistuje.

4.3.1. HOMONYMNÍ FYZIOLOGICKÁ DIPLOPIE Využívá modelu kyklopského oka. Pokud binokulárně fixujeme bod A, pak při správné funkci binokulárního vidění se tento bod zobrazí do foveol obou očí. Retinální obraz se promítá na identických místech kortexu. V mozkové kůře vzniká rozdílná lokalizace bodu B, který se nachází za fixovaným objektem. Tím je dáno vnímání různé pozice tohoto objektu v prostoru. Za homonymní neboli nezkříženou fyziologickou diplopii můžeme uvést tento příklad. Pokud fixujeme tužku vzdálenou asi 20cm od nosu a 20cm za

19

touto tužkou ve stejném vertikálním směru se nachází další, pak vzdálenější tužku vidíme dvojitě. Dvojitý obraz viděný pravým okem se zobrazí vpravo a naopak.

4.3.2. HETERONYMNÍ FYZIOLOGICKÁ DIPLOPIE Jestliže fixujeme vzdálenější tužku, potom tužku umístěnou blíže k nosu vidíme dvojitě. Pokud zavřeme pravé oko, zmizí nám levý diplopický obraz. To je způsobeno tím, že původní obraz pravého oka se při binokulárním vidění promítá vlevo. Heteronymní fyziologická diplopie se označuje také jako zkřížená.[10]

Obr. č. 5 Homonymní a heteronymní fyziologická diplopie

4.4. VNÍMÁNÍ SMĚRU Patří mezi senzorické aspekty binokulárního vidění.

4.4.1. MONOKULÁRNÍ K vysvětlení binokulárního vnímání směru je nutné to popsat z hlediska monokulárního. Zraková osa fixovaného bodu prochází uzlovým bodem oka a dále nejostřejším místem vidění. Označuje se jako primární zraková osa. Osy objektů kolem 20

fixovaného bodu procházejí také uzlovým bodem oka, ale neprocházejí foveolou. Tyto osy se označují jako sekundární zrakové. Okulocentrickou lokalizací označujeme relativní směr bodů vzhledem k primární zrakové ose, vyjádřené ve stupních. Body, které leží na primární zrakové ose, mají okulocentrickou lokalizaci 0°. Směrová hodnota odpovídá relativnímu směru bodů v okulocentrické lokalizaci. Každý bod promítající se na sítnici má vlastní zrakovou osu a prochází uzlovým bodem. Aby projekce bodu na sekundární zrakové ose v prostoru odpovídala danému objektu pak musí být splněno pravidlo, že uspořádání retina–kortex je v receptivních polí a že mapa sítnice se promítá do mozkové kůry.[9,10]

4.4.2. BINOKULÁRNÍ Pokud je správná funkce binokulárního vidění, pak je obraz viděn z pohledu kyklopského oka, které je umístěné v egocentru. Egocentrickou lokalizací označujeme relativní směr bodů vzhledem k egocentru. Egocentrická lokalizace objektu vychází z dilčích okulocentrických lokalizací daného předmětu obou očí a z orientací obou očí.[9]

5.

PROSTOROVÉ VIDĚNÍ

5.1.

MONOKULÁRNÍ PROSTOROVÉ VIDĚNÍ Pokud se díváme pouze jedním okem, tedy monokulárně, pak mozek není schopen

rozeznat rozdíly mezi vzdálenostmi různých předmětů. Monokulárně lze pozorovat předměty pouze v dvourozměrném obraze. Proto se schopnosti určit hloubku předmětů během života učíme a monokulární prostorové vidění vychází ze zkušenosti. Existují určité podněty nebo nápovědy, které nám naznačují relativní pozici předmětů v prostoru vzhledem k pozorovateli. VELIKOST PŘEDMĚTŮ Větší předměty se zdají být blíže než ty menší. 21

PŘEKRYTÍ PŘEDMĚTU Ze zkušenosti víme, že pokud jeden předmět částečně překrývá předmět druhý, pak předmět, který je překrývaný, leží dále od pozorovatele. Toto platí také, pokud bližší objekt je menší. Předchází však fáze učení, aby nedocházelo k chybnému interpretování prostorového vnímání různých objektů. PERPEKTIVA Jako dobrý příklad perspektivy můžeme uvést železniční koleje, které se zvětšující vzdáleností se od pozorovatele sbíhají. Bod ve kterém se koleje střetnou, se označuje jako bod zmizení. Toto je příklad geometrické nebo také lineární perspektivy. Jestliže se díváme na paralelní linie z vrchu nebo ze spodu, pak se nám zdá, že se sbíhají směrem nahoru nebo dolů. Zmenšující se vzdálenost a sbíhání paralelních linií odpovídá faktu, že se zvětšující se vzdáleností předmětu se zmenšuje jeho retinální obraz.

Pak vzniká dojem

konvergujících linií. Indikací k odhadu vzdáleností je také výška horizontálního postavení obrazu na určitém pozadí. Objekty níže nad obzorem se zdají být blíže. Další nápovědou k určení vzdálenosti je takzvaná vzdušná perspektiva. Ta určuje vzdálenost předmětů na základě změny jejich ostrosti, jasu a zabarvení. Tato změna je vyvolána rozptylem a lomem světla v atmosféře. Vzdálené předměty tmavé barvy se nám zdají být světlejší než ve skutečnosti jsou a předměty světlých barev se nám jeví naopak tmavší. Díky světelnému rozptylu a lomu může docházet k změně zabarvení. Velmi světlé předměty se pak jeví jako načervenalé, tmavé jako namodralé. Vzdušná perspektiva je také zodpovědná za rozmazání a ztrátu jasnosti vzdálených předmětů.

Obr. č. 6

Obr. č. 7[3]

Geometrická perspektiva

Vzdušná perpektiva 22

SVĚTLO A STÍN Směr a rozložení světla či stínu na a kolem objektů nás ovlivňuje ve vnímání tvaru předmětu a jeho hloubky. POHYB Pokud monokulárně fixujeme menší předmět několik metrů vzdálený a pohybujeme hlavou zprava doleva, pak se předměty před fixovaným bodem pohybují v opačném směru, než je pohyb hlavy. Předměty za fixovaným bodem se pohybují ve směru pohybu hlavy. Určující je také velikost pohybu předmětů před a za fixovaným bodem. Tento děj nám udává informaci o relativní vzdálenosti předmětů od pozorovatele a označuje se jako pohybová paralaxa.[9, 11]

5.2.

BINOKULÁRNÍ Binokulárně vnímáme hloubku trojrozměrně. Korektnost vnímání vychází ze

správného anatomického uspořádání a z fyziologické funkce zrakového aparátu. Mezi složky binokulárního prostorového vnímání patří akomodace, konvergence a stereopse.

5.2.1. STEREOPSE Označuje se jako pravé prostorové vidění. Základ stereopse určuje malá fixační odchylka pravého a levého retinálního obrazu, koordinovaný pohyb očních bulbů a částečné křížení nervových vláken v chiasmatu optikum. Stereopse není přítomná na horopteru a v jeho blízkém okolí, dále mimo Panumův prostor a nakonec při velké vzdálenosti předmětu od pozorovatele. Výšková disparita nemá velký vliv na prostorovém vidění. Větší význam se přiřazuje příčné disparitě retinálních obrazů pravého a levého oka. Ta se označuje také stereoskopická paralaxa. Příčná disparita má vliv na prostorové vidění

23

u menších vzdáleností. S rostoucí vzdáleností vliv této disparity na prostorovém vidění klesá. Stereoskopická paralaxa γ Je to úhel, který svírají oční osy při pozorování daného předmětu a je určen podílem vzdálenosti předmětu a pupilární distancí vyjádřený. Na základě stereoskopické paralaxy se zjistilo, že nejmenší hloubku, kterou jsme ještě schopni rozeznat odpovídá rozdílu polohy dvou předmětů a ten se rovná asi 5´´ zorného úhlu. Hodnoty mezi 5´´ a 60 ´´ jsou považovány za normální. Nejlepší jedinci však dosáhli stereoskopického prahu 2 ´´.[10] γ=α-β α = PD ⁄ a β = PD ⁄ b γ = PD · ∆a ⁄ a²

Obr. 8

Stereoskopická ostrost „Schopnost detekovat rozdíl mezi vzdáleností dvou objektů od pozorovatele má určitou minimální nebo také prahovou hodnotu vyjádřenou v obloukových minutách. Měření této hodnoty nám umožní definovat citlivost stereoskopického vidění a vyjádřit tak stereoskopický ostrost.“[12] Čím vyšší hodnoty této ostrosti, tím lepší úsudek v prostorovém vidění. Stereoskopická ostrost je známkou dobrého binokulárního vidění. Stereopse ustává, pokud visus jednoho oka dosahuje hodnoty nižší než 0,1. S = 1 / (β - α)min S = 1 / γmin

24

Limity stereopse Určuje nám, jak daleko může být pozorovatel od fixovaného předmětu, tak aby ještě byla zachována stereopse. d = PD ⁄ tan γ Stereoskopické páry Pokud je pravému i levému oku prezentován stejný obrázek dvou koncentrických kruhů, pak se zdá být plochý. Ovšem jestliže je obrázek koncentrických kruhů prezentován pravému a levému oku rozdílně, pak vzniká příčná sítnicová disparita pravého a levého obrazu a nám se zdá, že jeden z kruhů vystupuje do popředí. Když jsou malé kruhy decentrovány mediálně, po zfúzování obou obrazů se zdá, že vnitřní kruh vystupuje do popředí a naopak.

Obr. č. 9 Stereoskopické páry

Chromatická stereopse Rozdílná schopnost oka reagovat na různé vlnové délky světla a excentricita pupil může způsobovat chromatickou stereopsi. Například nasální excentricita zornice navozuje konvergentní disparitu zeleného retinálního obrazu. To způsobí, že zelená část červenozeleného předmětu se zdá být blíže než jeho červená část. Toto může být zdůrazněno, pokud předložíme před obě oči prizma bází ven.[10]

25

6.

ZRAKOVÉ KLAMY Zrakové klamy se vyskytují všude kolem nás a některé z nich nás ovlivňují ve

správném úsudku. Vnímání optických iluzí neodpovídá objektivní skutečnosti. Na vzniku optických klamů se podílí funkční a anatomické uspořádání zrakového analyzátoru a psychologické pochody v mozkové kůře. Existuje takzvaná periferní a centrální teorie. Periferní teorie říká, že zkreslení obrazu je výsledek interakce mezi sítnicí a corpus geniculate laterale. Do zrakového centra je obraz přiváděn již změněn. Centrální teorie je vysvětlována tak, že obraz je promítán do mozkového centra vidění správně, avšak interpretace obrazu tímto centrem je změněna. Také snaha o převod dvourozměrného obrazu na trojrozměrný ovlivňuje jeho správné posouzení.[14,15]

6.1.

PRINCIPY ORGANIZACE VNÍMÁNÍ Některé seskupení obrázku nás na základě zkušeností ovlivňuje v jeho chápání jako

celku. Zde se uplatňuje teorie centrální.[16] 1.

ZÁKON BLÍZKOSTI Linie, které jsou blíže u sebe, se jeví jako celek.

Obr. č. 10

26

2.

ZÁKON STEJNOSTI Znaky, které jsou stejné, máme tendenci k sobě přiřazovat.

Obr. č. 11

3.

ZÁKON UZAVŘENOSTI Dojem celistvosti obrazu vytvářejí linie, které jakoby obrazec ohraničují.

Obr. č. 12

4.

ZÁKON ÚPLNOSTI Nedokončené tvary jsou vnímány jako celek.

Obr. č. 13

5.

Obr. č. 14

ZÁKON ZKUŠENOSTI 27

Celek obrazu je vnímán na základě zkušenosti.[16]

Obr. č. 15 Dalmatin [4]

6.2.

ROZDĚLENÍ ZRAKOVÝCH KLAMŮ Rozdělení zrakových klamů je velmi obtížné definovat. Většinou se dělí podle

příčiny vzniku, avšak velké množství nespadá pouze do jedné kategorie. Proto se pokusím o stručné, jednoduché a výstižné rozdělení iluzí, a to na klamy geometrické, fyziologické, psychologické a pohybové.

6.2.1. GEOMETRICKÉ Jak už název napovídá, geometrické klamy neodpovídají geometrickému uspořádání obrázku a dochází k chybné interpretaci. Je zde uplatňována centrální teorie.

28

1.

Iluze velikosti a směru Učení, zkušenost a fyziologické procesy vnímání nám značně přispívají k špatným

odhadům velikosti a směru. Typ iluze, který můžeme zařadit pod tuto skupinu klamů, je Mullerova-Lyerova figura. Ta je vysvětlována tak, že nevnímáme pouze úsečku, ale celý útvar s ohraničujícími rozbíhajícími a sbíhajícími konci, a tím ji vnímáme jako plochu. Vysvětlení Sanderova klamu je stejné.

Obr. č. 16

Obr. č. 17

Mullerova-Lyerova figura

Sanderův klam

Obr. č. 18 Různý charakter členění dvou identických čtverců způsobuje vjem jejich rozdílných velikostí a současně se již nezdají být čtverci.

2.

Kontrast velikostí Kruh určité velikosti obklopený menšími kruhy se zdá být menší, než když

obklopují kruhy o stejné velikosti kruh větší.

29

Obr. č. 20

3.

Úhlové iluze Dochází ke zkreslení vlivem úhlu. Rovnoběžné linie, které jsou přetínány krátkými

vzájemně rovnoběžnými úsečky, se nezdají být paralelní. Křižování úseček ostrým úhlem s liniemi vyvolává prostorový vjem a mozková kůra zpracuje z geometrického pohledu obrázek chybně. Tato iluze se označuje jako Zollnerova figura. Mezi tyto klamy patří také Frasevova spirála, Poggendorffův klam a Heringova figura. Společným znakem je to, že malé úhly bývají nadhodnoceny.[11,13,15,17,]

Obr. č. 21

Obr. č. 22

Zollnerova figura[5]

Herinova figura[6]

Rovnoběžnost úseček se jeví být porušená.

Rovnoběžnost úseček se jeví být porušená.

Obr. č. 23

Obr. č. 24

Frasevova spirála[7]

Poggendorffův klam

Koncentrické kružnice se jeví jako spirála.

Přímka přeťatá dvěmi rovnoběžnými přímkami se zdá být zlomená.

6.2.2. FYZIOLOGICKÉ Mezi fyziologické zrakové klamy patří takové, které souvisejí s iradiací, kontrastem nebo následnými obrazy. Zde se uplatňuje teorie periferní. 1.

Iradiace 30

Iradiací nebo také Helmholtzovým klamem je označována skutečnost, že černé znaky na bílém pozadí se zdají být menší než bílé znaky o stejné velikosti na černém pozadí. Vysvětluje se to tím, že při pozorování světlého znaku nebo pozadí dochází k podráždění blízkých neosvětlených neuronů sítnice a tím zvětšení bílé plochy.

Obr. č. 25 Helmholtzův klam

2.

Kontrast

Vnímání jasu je závislé jak na vnímání jasu pozorované plochy, tak i na vnímání jasu jeho okolního prostředí.

Obr. č. 26

Obr. č. 27

Kontrast[8] Levá část obdélníku se zdá být světlejší

Pravá strana obdélníku na šedém pozadí se

než jeho pravá část.

jeví tmavší než jeho levá část.

Kanizsův trojúhelník Je to zrakový klam založený na kontrastu. Vnímáme bílý trojúhelník, i když ve skutečnosti neexistuje. To je vysvětlováno tím, že mozek se snaží doplnit chybějící informace a má tendenci vytvořit ucelený vjem. Můžeme řadit také mezi klamy psychologické.

31

Obr. č. 28 Kanizsův trojúhelník

3.

Barevný kontrast Určité barvy ovlivňují hloubkovou interpretaci a velikost daného obrazu.

Klam

klam

Klam

Klam

Klam

klam

Klam

Obr. č. 29

4.

Následné obrazy Následné obrazy vznikají díky aktivitě sítnice i po skončení jejího dráždění. Tyto

obrazy mohou vznikat buď v původních barvách nebo v doplňkových barvách. To je závislé na době dráždění sítnice. Krátkodobá iritace způsobí vidění následných obrazů v původních barvách a naopak po dlouhodobém dráždění retiny vznikají obrazy v doplňkových barvách vzhledem k původním barvám. Následný obraz se ztratí až poté, kdy se rozpadnou všechny zbytkové produkty fotochemické reakce sítnice na světlo.

Obr. č. 30 [9]

Obr. č. 31

Následný obraz

Následný obraz

32

5.

Kombinované Klamy založené na kontrastu, iradiaci a fyziologickém nystagmu. Hermannova mřížka Při pozorování bílé mřížky na černém pozadí vidíme v místech křížení světlých čar šedé skvrny. Důvodem vzniklého klamu je fakt, že při sledování Hermannovy mřížky dochází k takzvané laterální inhibici sítnicových neuronů. Sítnice vnímá obrázek dvěma způsoby. V prvním případě vnímá křižovatku horizontálních a vertikálních čar, to je místo, kde vidíme šedé skvrny. Toto místo je ohraničeno ze čtyř stran světlou plochou.V druhém případě sítnice vnímá světlou část ohraničenou ze dvou stran černými čtverci. V receptivních polích sítnice dochází ke kompetici o aktivaci neuronů citlivých na světlo. Protože v místě křižovatky je více bílých ploch, dochází zde k laterální inhibici neuronů v receptivním poli ze čtyř stran a tím snížení kontrastu dané plochy. Naopak v místě spojnic zmiňovaných křižovatek je méně světlých ploch, k laterální inhibici dochází pouze ze stran dvou. Takto vzniká iluze šedých teček. Pokud začneme fixovat na jednu ze šedých teček, tento bod zmizí. Důvodem je, že receptivní pole ve foveole jsou velmi malá. Pak nezáleží, zda leží v místě křižovatky či nikoli.[13,14,16,21]

Obr. č. 32

Obr. č. 33 [10]

Hermannova mřížka

Laterální inhibice

33

6.2.3. PSYCHOLOGICKÉ KLAMY Základem k vytvoření určité informace o daném předmětu je jeho správná interpretace mozkovou kůrou. Mozek si vybírá z různých variant obrazu a na základě předchozích zkušeností je zpracovává do smysluplných obrazců. Vznikají většinou při pozorování obrazů, které svým uspořádáním připomínají trojrozměrné prostory. 1.

Dvojsmyslné iluze Mezi tyto klamy patří takové, které mohou mít více interpretačních variant. Mozek

jakoby přepíná vjem mezi různými alternativami. Ve 20.století se často těmto iluzím věnovali mnozí umělci zejména pak Salvator Dalí.

Obr. č. 34

Obr. č. 35 [11]

Schroderovo schodiště

Rubinova váza

Obr. č. 36

Obr. č. 37 [12]

Neckerova krychle

Obraz Salvatora Daliho

34

2.

Paradoxní iluze Jsou to trojrozměrně navrhnuté obrazy, které nedávají smysl, a tím jsou neskutečné.

Mozek se snaží pospojovat všechny jeho části do prostorového vjemu i přesto, že tyto části ve skutečnosti na sebe nenavazují.[13,21,22]

Obr. č. 38 [13]

Obr. č. 39 [14]

Pensorův trojúhelník

Neskutečné schodiště

Obr. č. 40 [15] Slon

Obr. č. 41 [16]

Kolik nohou má slon?

Escherovův vodopád

6.2.4. POHYBOVÉ KLAMY Pohybové klamy vyvolávají iluzi pohybu statického obrazu, a to v důsledku jeho tvarového uspořádání, bezděčných očních pohybů a asymetrických přechodů kontrastu jasnosti nebo barev. Úplné vysvětlení daného klamu ovšem neexistuje.[14]

35

Obr. č. 42 Pohybový klam[17]

6.3.

STEREOGRAMY Stereogramy patří mezi zrakové klamy vyvolávající při pozorování dvojrozměrného

obrazu vjem prostorového obrazu.

6.3.1. STEREOSKOP Stereoskop je zařízení, které umožňuje vidět dvojrozměrný obraz trojrozměrně. Díváme na dva obrazy, které jsou mírně rozdílné. Díky stereoskopu se oba obrazy spojí v jeden. Obraz je zpracován mozkem tak, že je viděn trojrozměrně. Za doby vlády anglické královny Viktorie byl využíván prizmatický stereoskop. V 20.letech 20.století to byly nejvíce červenozelené brýle a v 50 letech 20. století polarizované brýle. V 90.letech minulého století proběhl velký „boom“ takzvaných autostereogramů, kde stereoskop není potřeba.[18]

6.3.2. ANAGLYFICKÉ OBRAZY K vidění anaglyfických obrazů trojrozměrně se používají anaglyfické brýle nejčastěji červenozelené. Anaglyf obsahuje dva rozdílně na sebe tištěné barevné obrazy 36

prezentované každému oku zvlášť ve stejných barvách, jako jsou zhotovené anaglyfické brýle. Tyto barvy jsou komplementární. Složením komplementárních barev vznikne vjem barvy černé. Na tomto principu fungují anaglyfické obrazy. Přes červený filtr brýlí vidíme zelené části obrazu černě a naopak. Každému oku je tedy prezentován jeden obraz. Oba obrazy jsou díky senzorické složce spojeny v jeden a tak vznikne prostorový vjem. Anaglyfické obrazy se objevují například v komixsech nebo ve vědeckých knihách.[19]

Obr. č. 43[18]

Obr. 44[19]

Anaglyfické brýle

Anaglyf

6.3.3. POLARIZOVANÉ STEREOGRAMY K vidění stereoskopického vjemu se využívají polarizované brýle. Lineárně polarizované světelné vlnění je takové, jehož vektor intenzity elektrického pole kmitá pouze v jednom směru. Rovina polarizace jednoho filtru je pootočena o 90 stupňů vůči druhému, a tím každý z filtrů propouštějí světlo v opačném směru. Obrazy, které jsou lehce posunuté vůči sobě, jsou uzpůsobené tak, že díky polarizaci vidíme buď jeden nebo druhý obraz. Takto vzniknou dva obrazy prezentované každému oku zvlášť, ty jsou následně zfúzovány a je vytvořen prostorový vjem.

6.3.4. AUTOSTEREOGRAMY Prostorové vidění nastává i přes to, že je očím prezentován pouze jeden obraz a nepoužívá se stereoskop. Takový stereogram je většinou generovaný počítačem a je složen z náhodně lokalizovaných teček nebo symbolů. Tyto symboly nebo tečky se vertikálně 37

opakují. Malý rozdíl v repetici způsobí prostorové vidění. K vytvoření takového vjemu je nutné zaostřit buď před nebo za stereogram. Tento typ autostereogramu se nazývá random dot autostereogram. Další typem je takzvaný Simple Wallpaper. Ten je složen z vertikálně opakujících se symbolů, které jsou od sebe rozdílně vzdálené.[20]

Obr. č. 45 [20]

Obr. č. 46 [21]

SIRDS Motýl

RDS

Obr. č. 47 [22] Simple Wallpaper

6.3.4. 3D FILMY

38

V posledních letech 3D film prošel velkým vývojem a je čím dál více vyhledávaným zdrojem zábavy. Existuje více metod pro zpracování filmu k jeho vnímání v trojrozměrné dimenzi. K zobrazení 3D filmů je využívána metoda anaglyfu, technika polarizované projekce, HDM metoda, technologie INFITEC nebo také technika aktivního zobrazení. Technologie INFITEC je odvozena od anaglyfu. Základem pro zobrazení obrazu v trojrozměrné dimenzi je promítání dvou obrazů v základních barvách navzájem na mírně posunutých vlnových délkách. Speciální brýle jsou schopny tyto dva obrazy oddělit. Technika aktivního zobrazení využívá střídavého zatmívání pravého a levého oka a to synchronně s grafickou kartou počítače. Tak vzniknou dva obrazy pro pravé a levé oko. Zde jsou využívány brýle, takzvané shutter glasses. Ty obsahují liquidní krystal, který v závislosti na napětí buď tmavne nebo naopak se stává průhledným. Brýle jsou řízené pomocí bluetooth nebo DPL-Link.[18,23] 6.3.5. STEREOGRAMY A OPTOMETRIE Stereogramy jsou často využívány v ortoptice nebo optometrii k zjištění přítomnosti stereopse, její kvality a k jejímu procvičování. Využívá se Malletův stereotest, Frisbiův stereotest nebo TNO random dot stereotrest. Jako příklad uvádím Malletův stereotest. Malletův stereotest na blízko Je používán na testování stereopse ze vzdálenost 33 cm. Obsahuje dva polarizované sloupce s téměř identickými páry geometrických tvarů. Pomocí polarizačních brýlí oko vidí pouze jeden sloupec a oba retinální obrazy jsou následně zfúzované. Měří se jednotlivé hodnoty úhlové disparity a podle toho se určuje stereoskopická ostrost.[8]

39

7. VÝZKUMNÁ ČÁST

7.1.

ÚVOD A HYPOTÉZA Ve výzkumné části bakalářské práce se věnuji problematice, zda a do jaké míry má

určitá refrakční vada vliv na vnímání stereogramů. Mým zájmem bylo zjistit, jestli dekompenzovaná refrakční vada AR může ovlivnit prostorové vidění a tím i odhad vzdálenosti v běžném životě. Záměr výzkumu spočívá ve výskytu časové prodlevy k vybavení trojrozměrného obrazu a změně stereoskopického prahu sp při binokulárně stejné sférické a asférické vadě. Předpokládám, že myopie příliš stereopsi neovlivňuje. Avšak u hypermetropie i u astigmatismu mohou nastat určité změny a to díky vlivu akomodace a zhoršené fúze.

7.2.

POSTUP K testování jsem využívala i.Polatest™, který máme k dispozici na naší katedře.

Test, na kterém jsem pracovala, se nazývá Diferenciovaný stereotest. Ten je složen ze tří řad kruhů vždy po pěti. Právě jeden kruh v dané řadě je stereoobjekt, jehož stereoskopický práh v prvním řádku odpovídá pěti, v druhém čtyřem a ve třetím třem úhlovým minutám. Pracovala jsem s patnácti náhodně vybranými jedinci. Požadovaní byli emetropi, proto, pokud měli určitou refrakční vadu, tak jsem ji nejprve vykorigovala. Následovalo navození refrakční vady o velikosti AR a to myopické, hypermetropické a astigmatické. Astigmatismus jsem navozovala v ose 90° a 180°.

40

Obr. č. 48

Obr. č. 49

Diferencovaný stereotest

i.Polatest

Obr. č. 50

Obr. č. 51

Stereotest

Stereotest viděný levým okem

Obr. č. 52 Stereotest viděný pravým okem

41

7.3. VÝSLEDKY Veškeré podrobné rozpisy a hodnoty jsou obsažené v příloze na konci této práce. Zde je pouze výčet informací potřebných k zhodnocení výzkumné části bakalářské práce.

7.3.1. MYOPIE Četnost časové prodlevy ČP, úhlové změny stereoskopického prahu

SP a

nepřítomnosti stereopse NS u testovaných v závislosti na velikosti myopické vady AR / D

ČP 3’ 0 -0,5 -1 -1,5 -2

0 2 3 2 0

Stereoskopický práh 4’ 5’ 15 0 15 0 10 5 3 1 0 0

NS 0 0 0 0 0

0 0 0 11 15

MYOPIE 15 14 13 12 11 10

ČETNOST

9

ČP SP 3´

8

SP 4´

7

SP 5´

6

NS

5 4 3 2 1 0 0

0,5

1

1,5

2

AR/ |D|

Graf č. 1 Pro lepší přehlednost jsou dioptrie v grafu zaneseny na ose x v kladných hodnotách

42

U myopie lze vysledovat, že s nárůstem vady u některých vyšetřovaných klesá stereoskopický práh, u všech následně dochází k úplné ztrátě stereopse. Výsledek experimentu prokázal, že při vadě 2 D prakticky mizí stereopse (resp. stereoskopický práh je větší než 5’). Změna časové prodlevy se projevuje minimálně. Důvodem zhoršení a ztráty stereopse je rozmazání obrazu na sítnici, které ale neovlivnilo časovou prodlevu.

7.3.2. HYPERMETROPIE Četnost časové prodlevy ČP, úhlové změny stereoskopického prahu SP a nepřítomnosti stereopse NS u testovaných v závislosti na velikosti hypermetropické vady

AR / D

ČP 3’ 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5 5,5 6 6,5 7

0 0 3 7 10 11 11 9 6 5 2 2 2 1 0

Stereoskopický práh 4’ 5’ 15 0 15 0 15 0 15 0 15 0 13 1 11 2 9 0 7 1 7 0 3 0 2 1 2 0 1 0 0 0

NS 0 0 0 0 0 1 1 2 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 1 4 7 8 12 12 13 14 15

Vzhledem k přehlednosti jsem se rozhodla zpracovat tabulku do dvou grafů. První graf obsahuje četnost časové prodlevy a četnost nepřitomnosti stereopse v závislosti na dané axiální refrakci. V druhém grafu je zahrnuta četnost prodlevy a změna stereoskopického prahu v závislosti na dané axiální refrakci. 43

HYPERMETROPIE 15 14 13 12 11 10

ČETNOST

9 8

ČP NS

7 6 5 4 3 2 1 0 0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

4,5

5

5,5

6

6,5

7

AR / D

Graf č. 2

HYPERMETROPIE 15 14 13 12 11 10

Č ETN O ST

9

ČP

8

SP 3´ SP 4´

7

SP 5´

6 5 4 3 2 1 0 0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

4,5

5

AR / D

Graf č. 3

44

5,5

6

6,5

7

V případě hypermetropie jsme nezaznamenali zřetelnou změnu stereoskopického prahu s nárůstem vady, ale je zřejmé výrazné navýšení časové prodlevy a při dalším zvyšování vady úplná ztráta stereopse. Konkrétní hodnota, při které došlo ke ztrátě stereopse (resp. zvýšení prahu nad 5’) byla velmi individuální vzhledem k akomodační šíři vyšetřovaného. Hypermetropie při nižších hodnotách totiž nepůsobila rozmazání obrazu, protože vyšetřovaní ji byli schopni korigovat vlastní akomodací. Úplnou ztrátu stereopse při vysokých hodnotách lze vysvětlit překročením meze, kterou byl zrakový systém ještě schopen dobře vykorigovat akomodací.

7.3.2. ASTIGMATISMUS A.

Astigmatismus axis 90°

Četnost časové prodlevy ČP, úhlové změny stereoskopického prahu SP a nepřítomnosti stereopse NS u testovaných v závislosti na velikosti astigmatické vady v ose 90°

AR / D

ČP 3’ 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4

0 0 0 4 4 0 0 0 0

Stereoskopický práh 4’ 5’ 15 0 14 0 13 1 10 2 4 4 3 0 1 0 0 1 0 0

45

NS 0 1 0 1 1 0 0 0 0

0 0 1 2 6 12 14 14 0

ASTIGMATISMUS AXIS 90° 15 14 13 12 11 10

ČETNOST

9

ČP SP 3 SP 4

8 7

SP 5 NS

6 5 4 3 2 1 0 0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

AR / D

Graf č. 4

Úhlová změna stereoskopického prahu, četnost prodlevy a ztráta stereopse má podobný průběh jako u myopa.

S nárůstem vady tedy klesá u vyšetřovaných

stereoskopický práh, u všech následně mizí stereopse nebo dosahuje hodnot stereoskopického prahu nižších než je 5´. Výsledek prokazuje, že při astigmatické vadě v ose 90° o velikosti 4D a více stereopse ustává. Důvodem je že dochází k rozmazání obrazu v horizontálním směru, což vede ke zhoršené detekci vzájemného posuvu dvou sítnicových obrazů, na které je stereopse založena. Díky tomuto faktu má tato vada minimální vliv na prodlevu ve výbavě trojrozměrného obrazu. B.

Astigmatismus axis 180°

Četnost časové prodlevy ČP, úhlové změny stereoskopického prahu SP a nepřítomnosti stereopse NS u testovaných v závislosti na velikosti astigmatické vady v ose 180°

46

AR / D

ČP

Stereoskopický práh 4’ 5’ 15 0 15 0 15 0 15 0 10 3 8 2 5 2 3 2 2 1 2 1 0 0

3’ 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5

0 1 2 4 5 3 2 2 1 2 0

NS 0 0 0 0 2 2 1 1 0 0 0

0 0 0 0 0 3 7 9 12 12 15

Vzhledem k přehlednosti jsem se rozhodla zpracovat tabulku do dvou grafů. První graf obsahuje četnost časové prodlevy a četnost nepřitomnosti stereopse v závislosti na dané axiální refrakci. V druhém grafu je zahrnuta četnost prodlevy a změna stereoskopického prahu v závislosti na dané axiální refrakci.

ASTIGMATISMUS AXIS 180° 15 14 13 12 11 10

ČETNOST

9 8

ČP

7

NS

6 5 4 3 2 1 0 0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

AR / D

Graf č. 5

47

3,5

4

4,5

5

ASTIGMATISMUS AXIS 180° 15 14 13 12 11

ČETNOST

10 9 ČP SP 3´ SP 4´ SP 5´

8 7 6 5 4 3 2 1 0 0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

4,5

5

AR / D

Graf č. 6

U tohoto případu je patrná podobnost jako při testování hypermetropické vady. Při astigmatismu v ose 180° dochází k vertikálnímu rozmazání obrazu. Tento fakt zřejmě příliš neovlivňuje stereoskopický vjem, avšak u některých jedinců registrujeme posun stereoskopické prahu směrem k vyšším hodnotám. Hranice přítomnosti stereopse zde odpovídá 5D. Patrná je také časová prodleva ve vybavení stereoobjektů. Důležitou roli může hrát snaha zrakového aparátu vykompenzovat akomodací astigmatismus posunutím ohnisek tak, aby byly rovnoměrně rozmístěny od sítnice.

7.4. SHRNUTÍ Výsledky, které jsem získala při testování na i.Polatestu™ pomocí Diferenciovaného stereotestu u patnácti uchazečů ukazují, že refrakční vada má vliv na prostorovém vidění. Jsou zde však patrné rozdíly mezi myopií, hypermetropií a astigmatismu v ose 90°a 180°. S nárůstem velikosti refrakční vady jak u myopie, tak u astigmatismu v ose 90° se prostorové vidění zhoršuje. Průměrná dioptrická hodnota ztráty stereopse u testovaných s 48

navozenou myopickou vadou, byla -1,5D, u všech pak ztráta nastala při hodnotě -2D. U astigmatismu axis 90° byla průměrná hodnota 3D, u všech pak ztráta nastala při hodnotě 4D. Důvodem je buď příliš rozmazaný obraz na sítnici nebo nárůst stereoskopického prahu na hodnotu vyšší než je 5´. Změna časové prodlevy ve vybavení prostorového vjemu u této sférické a asférické refrakční anomálie se projevuje minimálně. Jinak tomu je u hypermetropie a astigmatismu axis 180°. S nárůstem refrakční vady jak u hypermetropie, tak u astigmatismu v ose 180° se u většiny vyšetřených stereopse nezhoršuje. To je způsobeno schopností zrakového systému korigovat vadu do určité dioptrické hodnoty vlastní akomodací. Schopnost korekce vady je individuální vzhledem k akomodační šíři testovaného. Průměrná hodnota ztráty stereopse u hypermetropů byla 5D, u všech pak při hodnotě 7D. U astigmatismu axis 180° byla průměrná hodnota 4D, u všech pak nastala ztráta při 5D. Z toho plyne, že v porovnání s hypermetropií u astigmatismu nebyla příčina ztráty stereopse pouze neschopnost posuvu obrazu na sítnici pomocí akomodace při navození vady o vyšší dioptrické hodnotě než je akomodační šíře daného jedince, ale přispívá k tomu také vertikální rozmazání obrazu na sítnici. Je zde zřetelně přítomna časová prodleva ve vybavení trojrozměrného vjemu. To může být způsobeno snahou zrakového systému kompenzovat refrakční vadu vlastní akomodací. Z výsledků plyne, jak je důležité nosit korekční pomůcku při refrakčních vadách a do jaké míry může dekompenzovaná vada ovlivnit prostorové vidění. Proto by měl každý optometrista informovat své klienty i o důsledcích zhoršeného prostorového vidění při nenošení správné korekce.

8.

ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo najít důležité informace daného tématu, pochopit jejich

souvislosti a zpracovat je tak, aby byly přínosem a obohacením mé budoucí praxe. Práci jsem rozdělila do šesti částí, kde poslední byla část výzkumná. V první jsem se věnovala anatomii a fyziologii oka. Zde jsem popisovala stavbu oka, zrakovou dráhu a základní principy vidění. Ta byla sepsána do hloubky potřebné k pochopení funkčně-

49

anatomických vztahů oka. Dále navazovala část, která pojednávala o optickém systému oka. Tu jsem se snažila napsat stručně a srozumitelně. Třetí oddíl mé práce nese název Binokulární vidění. Zde je popsáno normální binokulární vidění, fixační disparita, fyziologická diplopie a vnímání směru. Tato kapitola byla zpracována na takové úrovni, aby další kapitoly, které s tímto tématem přímo či nepřímo souvisely, byly lehce srozumitelné. Čtvrtý díl jsem nazvala Prostorové vidění, kde jsem se podrobně věnovala monokulárnímu a binokulárnímu prostorovému vidění, a to z důvodu, že stereopse do jisté míry souvisí s problematikou zrakových klamů. Velkou část mé práce jsem věnovala zrakovým klamům. Je zde popsán princip organizace vnímání, následně rozdělení zrakových klamů a nakonec jsem se zabývala problematikou stereogramů. Roztřídit optické iluze nebylo vůbec jednoduché, a to z důvodu, že jich existuje velké množství a nemusí spadat právě do jedné skupiny. U stereogramů jsem se pokusila o jejich výstižnou typologii. Zmínila jsem se tedy o anaglyfech, polarizačních stereogramech a autostereogramech. Díky rostoucí popularitě trojrozměrného filmu jsem se zajímala i o jejich zpracování a převedení do prostorového obrazu. Poslední částí mé bakalářské práce byla výzkumná část, kde jsem zkoumala, zda a do jaké míry má určitá refrakční vada vliv na vnímání stereogramů. Mým zájmem bylo zjistit, jestli dekompenzovaná refrakční vada může ovlivnit prostorové vidění a tím i odhad vzdálenosti v běžném životě.Výzkum jsem prováděla na Přirodovědecké fakultě na katedře Optiky

pomocí přístroje nesoucí název

i.Polatest.

Z výsledků

vyplynulo,

že

dekompenzovaná refrakční vada, a to jak u myopie tak u astigmatismus axis 90° mírně ovlivňuje vnímání prostoru. Naopak hypermetropie a astigmatismus axis 180° stereopsi při nárůstu refrakční vady příliš neovlivnilo, avšak se vyskytla časová prodleva ve vybavení trojrozměrného obrazu. Vysvětlením může být schopnost oka korigovat refrakční vadu vlastní akomodací. U asférické i sférické ametropie o určité dioptrické hodnotě se stereoskopické vidění ztratilo úplně. Závěrem mohu poznamenat, že je důležité nosit korekční pomůcku při přítomnosti refrakční vady a že do jisté míry může dekompenzovaná vada ovlivnit prostorové vidění. Proto by měl každý optometrista informovat své klienty i o důsledcích zhoršené stereopse při nenošení správné korekce. 50

Zrakové klamy vlastně nejsou žádnými klamy, ale je to špatná interpretace obrazu mozkem. Touto bakalářskou prací jsem chtěla naznačit do jaké míry můžeme toto chybné sdělení kompenzovat a ovlivnit. Je to ovšem daleko rozsáhlejší téma, které čítá daleko více informací. Moje snaha spočívala pouze v jeho naznačení a vypíchnutí důležitých informací pro obor Optometrie.

51

9.

POUŽITÁ LITERATURA

LITERATURA [1]

Hrazdira I. a kolektiv.: Biofyzika, Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n.p., Praha, 1990, ISBN 08-044-90

[2]

Čihák R.: Anatomie 3, Grada publishing, a.s., Praha, 2001, ISBN 80-7169-140-2

[3]

Klika E.: Histologie, Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n.p., Praha, 1986, ISBN 08-110-86

[4]

Klika E.: Histologie, Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1986, Praha, str. 538-539, ISBN 08-110-86

[5]

Petrovický P., Druga R.: Dráhy centrálního nervového systému, Státní pedagogické nakladatelství, n.p., Praha 1, 1989, ISBN 1001-6085

[6]

Kuchynka P a kolektiv.: Oční lékařství, Grada Publishing, a.s., Praha, 2007, ISBN 978-80-247-1163-8

[7]

Trojan S.: Fyziologie 2.část, Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n.p., Praha 1, 1987, ISBN 73521-08/5

[8]

Hrazdira I. a kolektiv.: Biofyzika, Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n.p., Praha, 1990, str. 178, ISBN 08-044-90

[9]

Pluháček F., Normální binokulární vidění, studijní materiál, Olomouc, 2010

[10]

Tunnacliffe A.H.: Introduction to Visual Optics, Gresham Press, London, 1993, str. 491

[11]

Jurovský A.: Psychologia, Matica slovenská, Bratislava, 1949

[12]

Tunnacliffe A.H.: Introduction to Visual Optics, Gresham Press, London, 1993

[13]

Luckiesh M.: Visual Illusions, Dover Publications, Inc., New York, 1965, ISBN 0486-21530-X

ODBORNÉ ČLÁNKY

52

[14]

http://www.acnr.co.uk/pdfs/volume6issue2/v6i2visual.pdf

[15]

http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=23169

INTERNETOVÉ ZDROJE [16]

http://kaleidoskop.upol.cz/old/kal2008/zrakove_klamy.pdfklamy pluháček

[17]

http://en.wikipedia.org/wiki/Optical illusions

[18]

http://en.wikipedia.org/wiki/Stereoscopy

[19]

http://en.wikipedia.org/wiki/Anaglyph image

[20]

http://en.wikipedia.org/wiki/Autostereogram

[21]

http://www.michaelbach.de/ot/ klamy

[22]

http://fyzika.jreichl.com/index.php?sekce=browse&page=492

[23]

http://3d.hostingzona/stereoskopie

OBRÁZKY [1]

http://www.sapdesignguild.org/editions/edition9/images/eye_72.gif

[2]

http://panwiki.panska.cz/images/b/b0/CIExy1931.png

[3]

http://sites.google.com/site/pureblueworld/photo/nature2009

[4] http://www.coolopticalillusions.com/optical_illusions_images_2/images/dalmation. gif [5]

http://www.acnr.co.uk/pdfs/volume6issue2/v6i2visual.pdf

[6]

http://ideje.cz/uploads/image/data/475.jpg

[7]

http://www.psy.ritsumei.ac.jp/~akitaoka/FraserSpiral_vector.jpg

[8]

http://www.kongregate.com/forums/2/topics/67543

[9]

http://www.psyonline.nl/images/Afterimage.jpg 53

[10]

http://www.michaelbach.de/ot/lum_herGrid/index.html

[11]

http://stereogum.com/img/animal_collective_optical.jpg

[12]

http://caravanofdreams.files.wordpress.com/2009/10/dali-illusion.jpg

[13]

http://www.dirjournal.com/info/wp-content/uploads/2009/05/penrose_triangle.png

[14]

http://www.optical-illusion-pictures.com/images/stairs.jpg

[15]

http://www.scientificpsychic.com/graphics/elephant.jpg

[16]

http://4.bp.blogspot.com/_qC54jayKgko/SDBDBZuUrI/AAAAAAAABKY/4voIFf8-et4/s400/waterfall.jpg

[17]

http://www.psy.ritsumei.ac.jp/~akitaoka/timetunnels.jpg

[18]

http://www.crystalxp.net/galerie/img/img-icons-a-png-anaglyph-vecto-packleskimo-7889.png

[19]

http://farm4.static.flickr.com/3108/3161086651_1a14ef86d8.jpg

[20]

http://www.netaxs.com/~mhmyers/rdsjpgs/butterfly.jpg

[21]

http://www.davidchess.com/toys/rds1.gif

[22]

http://dylanstiles.com/wp-content/uploads/2007/12/stereogram tut simple.png

54

10.

PŘÍLOHA

10.1. VÝSLEDKY Vyšetřovaný č. 1 MYOPIE - 0 - 0,5 AR / D 3 3 sp / ’ HYPERMETROPIE 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

- 1 - 1,5 4 xxxx

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3 3,5 4 4,5 5 3 3p 3p 3p 3p xxxx

ASTIGMATSMUS axis 90 0 3

0,5 3

1 3

1,5 2 3 xxxx

0 3

0,5 3

1 3

1,5 3

0,5 3

1 3

1,5 2 3 xxxx

HYPERMETROPIE 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3

ASTIGMATISMUS axis 90 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3 3 xxxx

axis 180 AR / D sp / ’

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3 3 xxxx

AR / D sp / ’ axis 180

AR / D sp / ’

2 2,5 4 xxxx

Vyšetřovaný č. 2 MYOPIE AR / D sp / ’

0 3

0 3

0,5 3

3 3,5 4 4,5 3 3p 3p xxxx

55

Vyšetřovaný č. 3 MYOPIE AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

HYPERMETROPIE 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

1 1,5 2 3 3p xxxx

1 3

1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5 3 3p 3p 3p 3p 3p 3p xxxx

ASTIGMATISMUS Axis90 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

1,5 2 4 xxxx

axis 180 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

1,5 3

2 3

2,5 4

3 3,5 5 xxxx

Vyšetřovaný č. 4 MYOPIE AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

HYPERMETROPIE 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

1 1,5 4 xxxx

1 3

1,5 3

2 2,5 3 3,5 4 4,5 3 3p 3p 3p 4p xxxx

ASTIGMATISMUS Axis90 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 1,5 2 2,5 3 3p 4p xxxx

Axis180 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3

3 3

56

3,5 4 3 xxxx

Vyšetřovaný č. 5 MYOPIE AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

HYPERMETROPIE 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

1 1,5 3 xxxx

1 1,5 2 2,5 3 3,5 3 3p 3p 4p 4p xxxx

ASTIGMATISMUS Axis 90 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

1,5 3

2 2,5 4 xxxx

Axis180 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3 4 xxxx

Vyšetřovaný č. 6 MYOPIE AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

HYPERMETROPIE 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

1 1,5 3 xxxx

1 3

1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5 3 3p 3p 3p 3p 3p 3p xxxx

ASTIGMATISMUS Axis 90 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 1,5 3 xxxx

Axis 180 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3

3 3,5 4 xxxx

57

Vyšetřovaný č. 7 MYOPIE AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

HYPERMETROPIE 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

1 1,5 3 xxxx

1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 3 3p 3p 3p 3p 5p xxxx

ASTIGMATISMUS Axis90 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 1,5 2 2,5 3 4p 4p xxxx

Axis180 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

1,5 3

1 3

1,5 2 4 xxxx

2 3

2,5 3

3 3

3,5 3

4 4,5 5 3 3p xxxx

Vyšetřovaný č. 8 MYOPIE AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

HYPERMETROPIE 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5 5,5 6 AR / D 3 3 3p 3p 3p 3p 3p 3p 3p 3p 3p 4p xxxx sp / ’ ASTIGMATISMUS Axis90 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 4

1,5 2 5 xxxx

Axis180 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

1,5 3

2 5

2,5 3 5 xxxx

58

Vyšetřovaný č. 9 MYOPIE AR / D sp / ’

0 3

0,5 1 1,5 3 3p xxxx

HYPERMETROPIE 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 3 3p 3p 3p 4p 5p xxxx

ASTIGMATISMUS Axis 90 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 1,5 2 3 3p xxxx

Axis180 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3

3 4

3,5 4 5 xxxx

Vyšetřovaný č. 10 MYOPIE AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 1,5 4 xxxx

HYPERMETROPIE 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 AR / D 3 3 3p 3p 3p 3p 3p 3p xxxx sp / ’ ASTIGMATISMUS Axis90 AR / D sp / ’

0 3

Axis180 AR / D sp / ’

0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5 3 3p 3p 3p 3p 3p 3p 3p 3p 3p xxxx

0,5 3

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3 3 xxxx

59

Vyšetřovaný č. 11 MYOPIE AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

HYPERMETROPIE 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

1 1,5 4 xxxx

1 1,5 2 2,5 3 3,5 3 3p 3p 5p 5p xxxx

ASTIGMATISMUS Axis90 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 1,5 2 2,5 3 3p 4p xxxx

Axis180 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

1,5 2 2,5 3 4p xxxx

Vyšetřovaný č. 12 MYOPIE AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 1,5 3 xxxx

HYPERMETROPIE 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 AR / D 3 3 3p 3p 3p 3p 3p xxxx sp / ’ ASTIGMATISMUS Axis90 AR / D sp / ’

0 3

0,5 1 5 Xxxx

Axis180 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 1,5 2 2,5 3 3p 5p xxxx

60

Vyšetřovaný č. 13 MYOPIE AR / D sp / ’

0 0,5 1 1,5 3 3p 3p xxxx

HYPERMETROPIE 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

1 3

1,5 2 2,5 3 3 3p 3p xxxx

ASTIGMATISMUS Axis90 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

Axis180 AR / D sp / ’

0 3

0,5 1 1,5 2 2,5 3 3 3p 3p 4p 5p xxxx

1 1,5 2 2,5 3 3p 5p xxxx

Vyšetřovaný č. 14 MYOPIE AR / D sp / ’

0 0,5 1 1,5 3 3p 4p xxxx

HYPERMETROPIE 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3

3 3

3,5 3

4 3

4,5 5 5,5 6 6,5 3 3p 3p 3p xxxx

ASTIGMATISMUS Axis90 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3

3 3

3,5 4 4 xxxx

Axis180 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3

3 4

3,5 4

61

4 4

4,5 5 4 xxxx

Vyšetřovaný č. 15 MYOPIE AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

HYPERMETROPIE 0 0,5 AR / D 3 3 sp / ’

1 1,5 2 3 3p xxxx

1 3

1,5 3

2 3

2,5 3

1,5 3

2 2,5 3 xxxx

3 3

3,5 3

4 3

ASTIGMATISMUS Axis90 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 3

Axis180 AR / D sp / ’

0 3

0,5 3

1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 3 3p 3p 3p 3p 4p xxxx

10.2. VYSVĚTLIVKY

AR / D…………….axiální refrakce v dioptriích sp / ’………………stereoskopický práh v úhlových minutách p………………….časová prodleva

62

4,5 3

5 3

5,5 6 6,5 7 3 3p 3p xxxx