Barokn´ı jezuitsk´e Klatovy 2012 – Text zamyˇslen´ı
P. Frantiˇsek Hylmar
Memento mori . . . z oˇ c´ı do oˇ c´ı V´aˇzen´ı a mil´ı pˇr´ atel´e, m´ısto, kde jsme se seˇsli, katakomby pod kostelem Neposkvrnˇen´eho poˇcet´ı Panny Marie a svat´eho Ign´ ace, je neobyˇcejn´e. Leˇz´ı zde mumifikovan´a tˇela zesnul´ ych lid´ı a m˚ uˇzeme se na nˇe d´ıvat, a tak vidˇet to, co zde na zemi zb´ yv´a z ˇclovˇeka, co pˇred naˇs´ım zrakem obvykle ukr´ yvaj´ı rakve a hroby, dnes b´ yv´a skryto z´avˇesy v krematoriu. A kdyˇz se tak d´ıv´ ame na tˇela mrtv´ ych, nemohou n´am hlavou nebˇeˇzet myˇslenky i o n´ as ˇziv´ ych. Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy“, ˇr´ık´avaj´ı n´apisy nad pohˇrebn´ımi ” m´ısty. A to nen´ı jen bonmot k pousm´an´ı. Pˇrich´azej´ı chv´ıle, kdy se n´as ta slova a skuteˇcnost za nimi skryt´ a nˇejak hloubˇeji a citlivˇeji dot´ ykaj´ı. Uvˇedom´ıme si ˇzivˇe, ˇze jsme smrteln´ıci. Co s t´ım? Zavˇr´ıt oˇci a dˇelat jakoby nic? Nebo oˇci otevˇr´ıt, d´ıvat se, vn´ımat, uvaˇzovat a pokouˇset se s faktem sv´e smrtelnosti nˇejak vyrovnat? Nakonec nejsme ani prvn´ı ani posledn´ı, kdo pˇred takov´ ymi ot´ azkami stoj´ı. A kaˇzd´ y uˇz nˇejakou aspoˇ n ˇc´asteˇcnou odpovˇed’ m´ame. Ptali se pr´ y jednou tibetsk´eho dalajl´amy, co ho na svˇetˇe nejv´ıc pˇrekvapuje, a on odpovˇedˇel: ˇ lid´e obˇetuj´ı zdrav´ı, aby vydˇelali pen´ıze, a pak obˇetuj´ı pen´ıze, aby znovu z´ıskali zdrav´ı; ˇze Ze ” se znepokojuj´ı minulost´ı a budoucnost´ı do t´e m´ıry, ˇze neproˇz´ıvaj´ı pˇr´ıtomnost; a ˇze ˇzij´ı tak, jako by nikdy nemˇeli zemˇr´ıt, a potom zemˇrou, aniˇz by pˇredt´ım ˇzili.“ ˇ Zijeme, jako bychom nemˇeli zemˇr´ıt, a to n´am paradoxnˇe br´an´ı plnˇe ˇz´ıt, ˇr´ık´a Tibet’an. Mnoha naˇsim souˇcasn´ık˚ um Evropan˚ um se naopak zd´a, ˇze zaob´ır´an´ı se smrt´ı pln´emu ˇzivotu pˇrek´aˇz´ı. Kdo m´ a pravdu? A v jak´em smyslu, do jak´e m´ıry? Ot´azky jsou to v naˇs´ı dobˇe sp´ıˇse nezvykl´e, ve svˇetsk´em veˇrejn´em diskurzu vlastnˇe nepˇr´ıtomn´e, omezen´e na obor n´aboˇzensk´ y. Tady v Klatovech se uˇz nˇekolik let slouˇz´ı na znamen´ı u ´cty k tˇem, jejichˇz tˇela jsou zde v katakomb´ ach uloˇzena, z´ aduˇsn´ı bohosluˇzba – rekviem. Slouˇzit se bude i z´ıtra a uˇz dnes chceme v pˇredveˇcer Barokn´ıch jezuitsk´ ych Klatov v obnoven´ ych katakomb´ach spoleˇcnˇe rozj´ımat. Memento mori – pamatuj na smrt – prav´ı zn´am´e u ´slov´ı. Je to upozornˇen´ı, napomenut´ı, jak k nˇemu pˇristoupit? Zkusme to tak: pod´ıvejme se, jak na lidsk´ y ˇzivot a smrt pohl´ıˇzeli ti, kdo jsou zde pohˇrbeni. A tak jsem si dovolil pozvat dnes veˇcer jako pr˚ uvodce t´ematem nesnadn´ ym, ale pro kaˇzd´eho ˇclovˇeka a v kaˇzd´e dobˇe ˇzivotnˇe d˚ uleˇzit´ ym, patera Fridricha Bridelia, Bedˇricha Bridela, jezuitsk´eho mision´ aˇre a b´ asn´ıka. Bylo mu v roce pˇr´ıchodu jezuit˚ u do Klatov 1636 sedmn´act let a zemˇrel rok po vysvˇecen´ı klatovsk´eho chr´amu, v jehoˇz podzem´ı se nach´az´ıme. Narodil se ve Vysok´em M´ ytˇe roku 1619 a zemˇrel jako obˇet’ morov´e n´akazy pˇri dobrovoln´em oˇsetˇrov´an´ı nemocn´ ych v Kutn´e Hoˇre l´eta P´ anˇe 1680. Pater Bridelius byl po l´eta mision´aˇrem na v´ ychodoˇcesk´em venkovˇe a pro tento u ´ˇcel sepsal pojedn´an´ı ve v´ıce neˇz pˇeti tis´ıc´ıch verˇs´ıch a ve ˇctyˇrech ˇc´astech a nazval jej Kˇrest’ansk´e uˇcen´ı verˇsemi vyloˇzen´e (viz Fridrich Bridel, B´asnick´e d´ılo. TORST Praha 1994). Vezmˇeme si Brideliovo Kˇrest’ansk´e uˇcen´ı na pomoc a poslechnˇeme si ted’ spolu, co ˇr´ık´a o posledn´ıch vˇecech ˇclovˇeka, to znamen´ a o smrti a o tom, co kˇrest’ansk´a v´ıra uˇc´ı o vˇecech, kter´e po smrti n´asleduj´ı, a tak´e o tom, co z toho vˇseho vypl´ yv´a pro ˇzivot pˇred smrt´ı. Nam´ıtne-li kdo, co n´ am m˚ uˇze autor z doby pˇred ˇctyˇrmi vˇeky moudr´eho povˇedˇet, m˚ uˇze se ’ mu op´aˇcit, ˇze podstata kˇrest ansk´eho uˇcen´ı se t´ yk´a vˇec´ı vˇseobecnˇe lidsk´ ych a s l´ety se nemˇen´ı a ˇze starobyl´e, barvit´e a verˇsovan´e pod´an´ı nakonec m˚ uˇze naˇsi vˇec ˇzivˇeji a v´ yraznˇeji pˇredstavit. Nemus´ıme b´ yt dnes veˇcer podrobn´ı, u ´pln´ı a uˇcen´ı. Nebudeme se pˇresvˇedˇcovat a pˇr´ıt. Radˇeji at’ zazn´ı zvuˇcnˇe prost´ a slova, kter´ a n´as zas´ahnou a zanechaj´ı v n´as stopu, potˇeˇsen´ı z poezie a nˇejak´ y uˇzitek a povzbuzen´ı. Vybral jsem devˇet ot´ azek. Po kaˇzd´e z nich vˇzdy n´asleduje verˇsovan´a odpovˇed’ a k t´e pak jeˇstˇe nˇeco pov´ıme jazykem souˇcasn´ ym. www.katakomby.cz
1
Barokn´ı jezuitsk´e Klatovy 2012 – Text zamyˇslen´ı
P. Frantiˇsek Hylmar
Fridrich Bridelius: Kˇ rest’ansk´ e uˇ cen´ı verˇ semi vyloˇ zen´ e (1) Tak´ e-li my lid´ e mus´ıme umˇ r´ıti? Kaˇzdodenn´ı zkuˇsenost´ı vˇsem se ukazuje dosti, ˇze netoliko sedl´ aci, robotn´ y lid a ˇzebr´ aci, ale tak´e vz´ acn´ı p´ ani vˇsickni jsou smrti podd´ ani. ... ˇz´adn´ y j´ı nem˚ uˇz pˇremoci, ani rek svou stateˇcnost´ı, ani ˇreˇcn´ık v´ ymluvnost´ı. Nedb´a na bohat´ ych platy, ’ byt j´ı d´avali duk´ aty. Jak se na koho oboˇr´ı, hned ho svou kosou umoˇr´ı. Nic neˇsanuje star´eho, ani nedb´a na mlad´eho, bere i tu mladou chasu, neˇsetˇr´ıc na jej´ı kr´ asu. Nepatˇr´ı na urozenost, na zboˇz´ı a na vzneˇsenost, hub´ı sedl´aky i p´ any, ˇzidy, Turky i kˇrest’any, zl´e, dobr´e, chud´e, bohat´e, mrzk´e, spanil´e i svat´e. Slovem, jeden kaˇzd´ y ˇclovˇek, bud’ mu vdˇek, anebo nevdˇek, kdyˇz ho ujme, mus´ı j´ıti a tento svˇet opustiti. Pˇr´atel´e, co jsme slyˇseli, nepotˇrebuje koment´aˇre. Vˇsemu rozum´ıme. Je dobˇre, ˇze aspoˇ n u ´smˇev nad jadrnost´ı Bridelova jazyka zmˇekˇcuje dopad ne´ uprosn´e skuteˇcnosti, o kter´e se zde hovoˇr´ı. Vˇsichni jednou mus´ıme tento svˇet opustit a ned´a se s t´ım nic dˇelat. (2) Tak´ e-li duˇ se lidsk´ a s tˇ elem um´ır´ a? Jak uˇc´ı kˇrest’ansk´ a v´ıra, duˇse s tˇelem neum´ır´ a, ale i po smrti tˇela z˚ ust´av´a ˇziva docela. ... Nem˚ uˇz se zastˇrelit duˇse ˇs´ıpem vystˇrelen´ ym z kuˇse: nem˚ uˇz se ohnˇem sp´ aliti ani vodou utopiti ani roztlouci v moˇzd´ıˇri
www.katakomby.cz
2
Barokn´ı jezuitsk´e Klatovy 2012 – Text zamyˇslen´ı
P. Frantiˇsek Hylmar
ani zavˇr´ıti za mˇr´ıˇzi ani ˇretˇezy sv´ azati ani meˇcem rozsekati Necht’ se pak co chce pˇrihod´ı, duˇsi to nic neuˇskod´ı na jej´ı vˇeˇcn´e ˇzivosti a pˇrirozen´e moudrosti, jsouc ona duch nesmrteln´ y, kter´ yˇz nem˚ uˇze umˇr´ıti, ale m´a vˇeˇcnˇe ˇziv b´ yti. Pojem duˇse zn´ı dnes mnoh´ ym jakoby z poh´adky a pˇrece byl po stalet´ı samozˇrejmˇe pˇrij´ıman´ y i ve filozofick´ ych a pozdˇeji vˇedeck´ ych pojedn´an´ıch. Dnes duˇsi z popul´arn´ıho jazyka vytlaˇcily geny. V genech m´ a b´ yt zak´odov´ano, ˇc´ım ˇclovˇek je a ˇc´ım bude. Jako by nakonec v tom, co dnes pˇripisujeme gen˚ um, prosv´ıtal stesk po star´e dobr´e duˇsi. Geny jsou skuteˇcnost pouze pozemsk´ a, lidsk´ a duˇse je skuteˇcnost´ı vyˇsˇs´ı, duchovou. Je to pojem subtilnˇe filozoficky definovan´ y, srozumiteln´ y vˇsak i prost´emu zdrav´emu rozumu. Pˇr´ırodn´ı vˇedy jej pˇr´ımo nezachyt´ı, zdaleka nen´ı kl´ıˇcem ke vˇsem probl´em˚ um, ale urˇcitˇe vyjadˇruje nˇeco z´asadnˇe d˚ uleˇzit´eho, co se dosud jin´ ym zp˚ usobem a stejnˇe v´ ystiˇznˇe vyslovit nepodaˇrilo. Aˇc tˇelesn´ı, jsme my lid´e bytosti duchov´e. Tˇelo je formov´ ano duˇs´ı a lidsk´a duˇse smrt´ı nehyne. Vˇeˇr´ıme, ˇze je pˇr´ım´ ym Boˇz´ım darem kaˇzd´emu ˇclovˇeku, jedineˇcn´ a, osobn´ı. V n´ı je z´aklad d˚ ustojnosti ˇclovˇeka. (3) Kam se tedy d´ıv´ a duˇ se lidsk´ a, kdyˇ z vyjde z tˇ ela? Hned jak duˇse z tˇela vyjde, pˇred soud Krista P´ ana pˇrijde, aby z toho poˇcet dala, coˇzkoli v tˇele sp´ achala kter´ ymkoli tˇela smyslem, bud’ dobr´ ym, neb zl´ ym oumyslem, ’ bud skutkem, neb opuˇstˇen´ım, slovem, neb sam´ ym myˇslen´ım. ... Tut’ Kristus na kaˇzdou duˇsi vyd´a ortel, jak´ y sluˇs´ı. Na dobrou dobr´ y, radostn´ y, na zlou zl´ y, velmi ˇzalostn´ y. Po smrti ˇcek´ a kaˇzd´eho jednotlivce osobn´ı soud, ˇr´ık´a v´ıra a zdrav´ y rozum se nebr´an´ı. N´ aˇs ˇzivot bude zv´ aˇzen: naˇse myˇslen´ı, slova, ˇciny i neˇcinnost, naˇse u ´mysly a rozhodnut´ı. Tak to ˇ mus´ı b´ yt, ˇr´ık´ a bible i prad´ avn´ a intuice lid´ı vˇsech kultur a n´aboˇzenstv´ı. Zivot nen´ı fenom´en jenom biologick´ y, m´ a i neodluˇcn´ y rozmˇer mravn´ı, at’ chceme ˇci ne. Z toho se nevyvl´ekneme. Kdo se podle sv´ ych sil nˇejak snaˇz´ı o dobro, tomu to nevad´ı, zl´eho to m˚ uˇze dˇesit, ale na vˇeci se t´ım nic nemˇen´ı. Kˇrest’an´e vˇeˇr´ı, ˇze soudcem bude Jeˇz´ıˇs Kristus, proto se navzdory sv´ ym slabostem ˇzivotn´ıho soudu neboj´ı. Chyby nevad´ı, pokud se jimi uˇc´ıme a z Jeˇz´ıˇsova ˇzivota v´ıme, ˇze B˚ uh je Otcem vˇsech lid´ı, Otcem nejen spravedliv´ ym, ale pˇredevˇs´ım milosrdn´ ym, ˇze kaˇzdou naˇsi snahu a dobrou v˚ uli jistˇe ocen´ı.
www.katakomby.cz
3
Barokn´ı jezuitsk´e Klatovy 2012 – Text zamyˇslen´ı
P. Frantiˇsek Hylmar
(4) Kter´ e duˇ se hned po smrti pˇ rich´ azej´ı do nebe? Krom mal´ ych nevinn´ ych dˇet´ı tak´e hned do nebe let´ı duˇse tˇech dospˇel´ ych lid´ı a hnedky tv´ aˇr boˇz´ı vid´ı, kter´e kdyˇz z tˇela vych´ az´ı, hˇr´ıchu v sobˇe nenach´ az´ı, ale jsouc v boˇz´ı milosti a za vˇsecky nepravosti, kter´ ych se kdy dopustili, dosti pokut podstoupili. Co v´ıra ˇr´ık´ a o posmrtn´ ych vˇecech, nejsou libovolnˇe vymyˇslen´e b´aje. Nˇejak to vˇsechno souvis´ı s naˇs´ı pozemskou zkuˇsenost´ı a odpov´ıd´a naˇsim nejlepˇs´ım touh´am a pˇrirozen´emu pocitu zodpovˇednosti zdrav´eho ˇclovˇeka. Obraz nebe je v´ yrazem opr´avnˇen´e lidsk´e touhy po trval´em a pln´em ˇzivotˇe zbaven´em zmatk˚ u pozemsk´eho ˇzivota. Rozumn´ y obraz nebe ˇclovˇeka pozitivnˇe motivuje k dobr´emu ˇzivotu, je velikou u ´tˇechou v ˇzivotn´ıch strastech, d´av´a nadˇeji na pln´ y ˇzivot i po smrti a hlavnˇe (a to m˚ uˇzeme v dneˇsn´ı dobˇe zvl´aˇstˇe ocenit) d´av´a s´ılu neuh´ ybat pˇred tlakem zla a neprod´ avat duˇsi za prchav´e zisky a v´ yhody. B´ yt v nebi znamen´a b´ yt s nekoneˇcnˇe dobr´ ym Bohem. Nebe je re´ aln´e, jako je re´aln´e dobro kolem n´as. Zlo n´am v cestˇe k nebi br´an´ı, ale s Kristem je dosaˇziteln´e. On n´ am svou l´askou projevenou na kˇr´ıˇzi cestu k nˇemu otevˇrel. (5) Kter´ e duˇ se hned po smrti tˇ ela dost´ avaj´ı se do pekla? Duˇse lid´ı... jenˇz v tˇeˇzk´em hˇr´ıchu trvaj´ı a v sv´e zlosti um´ıraj´ı, na hnˇev boˇz´ı nedbaj´ıce a z hˇr´ıch˚ u se nekaj´ıce, hned jak ˇzivot dokonaj´ı, do pekla se dost´ avaj´ı. Bohuˇzel i zlo je re´ aln´e, aˇz pˇr´ıliˇs re´aln´e. A m´ame s n´ım mnohdy v´ıce a ˇzivˇejˇs´ıch zkuˇsenost´ı neˇz s dobrem. Peklo jako stav trval´eho odlouˇcen´ı od Boha, stav trval´e egocentrick´e samoty, a proto vlastnˇe i trval´eho tr´ apen´ı, je nˇeco tˇeˇzko uchopiteln´eho, ale z´aroveˇ n klidn´emu rozumu a spravedlnosti neodporuj´ıc´ıho. Pozemsk´ ym pˇredobrazem pekla m˚ uˇze b´ yt tˇreba zlobnˇe bezmocn´a smˇes z´ avisti a pomstychtiv´eho neodpuˇstˇen´ı, kter´a ˇclovˇeka sv´ır´a a uzav´ır´a do ˇcern´e samoty zla. Kristus n´ as ale z podruˇc´ı zla vysvobodil, v Kristu se nemus´ıme b´at, v nˇem jsme siln´ı, m˚ uˇzeme odpouˇstˇet a odpuˇstˇen´ı pˇrij´ımat. (6) Kter´ e duˇ se dost´ avaj´ı se do oˇ cistce? Do oˇcistce se dostane ten, kdo ˇziv b´ yti pˇrestane, jsa sice v boˇz´ı milosti, ale neuˇciniv dosti za hˇr´ıchy prv´e sp´ achan´e a za ctnosti zanedban´e. ...
www.katakomby.cz
4
Barokn´ı jezuitsk´e Klatovy 2012 – Text zamyˇslen´ı
P. Frantiˇsek Hylmar
Protoˇz kaˇzd´ y hˇr´ıˇsn´ y ˇclovˇek, necht’ jest pak on kdokolivˇek, co mu z dluh˚ u poz˚ ustalo, bud’ jich mnoho aneb m´ alo, mus´ı po sv´em ˇzivobyt´ı dokonale doplatiti do nejmenˇs´ıho hal´ıˇre v prav´e, spravedliv´e m´ıˇre. O tˇret´ım stavu duˇse bezprostˇrednˇe po smrti, takzvan´em oˇcistci, lze usuzovat na z´akladˇe nˇekolika m´ıst v bibli a neprotiˇreˇc´ı ani rozumov´e u ´vaze. Oˇcistec m˚ uˇzeme ch´apat jednak jako poˇzadavek spravedlnosti, kter´ a si ˇz´ ad´a, abychom i po odpuˇstˇen´ı naˇsich vin nahradili ˇskody, kter´e jsme zp˚ usobili. Lze se na nˇej d´ıvat tak´e pozitivnˇe z druh´e strany jako na velkorys´ y dar Boˇz´ı l´asky, na pˇr´ıleˇzitost dor˚ ust ve schopnosti milovat a l´asku pˇrij´ımat, pokud se n´am to v pozemsk´em ˇzivotˇe jeˇstˇe dostateˇcnˇe nepodaˇrilo. Oˇcistec je jakousi pˇreds´ın´ı nebe, oˇciˇst’ovac´ı l´azn´ı pro ty, kdo jiˇz jsou na cestˇe do nebe, ale mus´ı jeˇstˇe pˇred vstupem do nˇej mnoho vˇec´ı protˇr´ıbit, vyprat si odˇev, aby se v pˇr´ıtomnosti ˇcist´ ych nebeˇst’an˚ u nec´ıtili nepatˇriˇcnˇe nebo trapnˇe. (7) M˚ uˇ ze-li se duˇ sem z oˇ cistce pomoci? Modlitbami horliv´ ymi, posty, skutky u ´trpn´ ymi, almuˇzny pro B˚ uh d´ av´ an´ım a opravdov´ ym pok´ an´ım: zvl´aˇst’ pak mˇse svat´e slouˇzen´ım anebo aspoˇ n slyˇsen´ım, duˇsem v oˇcistci, kdyˇz chceme, lehce spomoci m˚ uˇzeme. Zde na zemi m´ ame moˇznost konat dobro a tak´e odˇciˇ novat zlo, ˇr´ık´a se tomu ˇcas milosti. M˚ uˇzeme pˇritom pom´ ahat i naˇsim zemˇrel´ ym, kteˇr´ı jeˇstˇe mohou potˇrebovat oˇciˇstˇen´ı. Oded´avna se lid´e modlili za sv´e zemˇrel´e a je to dobr´ y zvyk. Dˇel´ame to tak´e. I lid´e n´aboˇzensky nepraktikuj´ıc´ı chod´ıvaj´ı na hroby sv´ ych bl´ızk´ ych. Modlitby a kaj´ıc´ı skutky za zemˇrel´e n´as uˇc´ı ˇz´ıt s druh´ ymi lidmi ve vztaz´ıch vz´ajemn´e pomoci, ve vztaz´ıch, kter´e pˇrekraˇcuj´ı hranice jednotliv´ ych generac´ı, hranice smrti. (8) Vˇ zdycky-li naˇ se mrtv´ a tˇ ela v hrob´ıch leˇ zeti budou? Co o mrtv´ ych tˇel vzkˇr´ıˇsen´ı dl´e P´ısem boˇz´ıch uˇcen´ı m´a kaˇzd´ y kˇrest’an vˇeˇriti, m˚ uˇzeme se nauˇciti z p´ısnˇe t´e, kterouˇz zp´ıv´ ame, kdyˇz mrtv´e pochov´ av´ ame. ... Rozˇzehnejme se s t´ım tˇelem, ” pochovejme je s pokojem v nadˇeji toho vzkˇr´ıˇsen´ı,
www.katakomby.cz
5
Barokn´ı jezuitsk´e Klatovy 2012 – Text zamyˇslen´ı
P. Frantiˇsek Hylmar
na Sionu oslaven´ı. ... Z zemˇe jest vzato, v zemi jde, duchovn´ı z zemˇe ven vyjde, kdyˇz anjel v troubu posledn´ı hlas Syna boˇz´ıho zavzn´ı.“ Duˇse nen´ı u ´pln´ y a cel´ y ˇclovˇek a lidsk´e tˇelo nen´ı nˇeco podˇradn´eho, co by se mˇelo po smrti odhodit a zapomenout. Kˇrest’an´e vˇeˇr´ı ve vzkˇr´ıˇsen´ı a z´avˇereˇcnou v´ıtˇeznou promˇenu lidsk´eho tˇela. Vˇeˇr´ıme tak´e, ˇze jako m´ a konec kaˇzd´ y jednotliv´ y lidsk´ y ˇzivot, ˇze i cel´e lidsk´e dˇejiny dojdou k z´avˇeru. Oˇcek´ av´ ame druh´ y pˇr´ıchod Boˇz´ıho Syna, kter´ y vˇsechno zavrˇs´ı a promˇen´ı. (9) Co se bude d´ıti v den soudn´ y? Kdyˇz pˇrijde soudn´ y boˇz´ı den, vˇsickni vstanem z sv´ ych hrob˚ u ven, a k soudu spravedliv´emu, vˇsem bezboˇzn´ ym straˇsliv´emu, mus´ıme se postaviti, Kristus n´as bude souditi. ... Tu kaˇzd´ y ˇclovˇek ze vˇsech let, co zde ˇziv byl, vyd´ a poˇcet. ... Tu dobˇr´ı do r´ ajsk´e vlasti, zl´ı do pekeln´e propasti p˚ ujdou, dobˇr´ı s veselost´ı, zl´ı s neskonˇcenou ˇzalost´ı. Ze zkuˇsenosti dobˇre v´ıme, ˇze naˇse lidsk´e ˇzivoty jsou spolu propojen´e a tˇesnˇe propleten´e, v dobr´em i ve zl´em, v l´ asce i nen´ avisti, v kon´an´ı dobra nebo ˇskody. Proto vˇeˇr´ıme, ˇze na konci dˇejin pˇrijde jeˇstˇe ˇcas celkov´eho zhodnocen´ı vˇseho ve vz´ajemn´ ych vztaz´ıch, chv´ıle jasu a pravdy o vˇsem, co n´ am dosud z˚ ust´av´a skryt´e a nesrozumiteln´e. Pro toho, kdo se snaˇz´ı ˇz´ıt poctivˇe podle sv´eho svˇedom´ı, nen´ı posledn´ı soud hrozbou, ale pˇr´ıleˇzitost´ı k setk´an´ı s oˇcistnou pravdou ˇzivota, s Bohem, setk´ an´ım, ve kter´em se projev´ı skuteˇcn´a hodnota ˇzivota, uk´aˇze se i skryt´e dobro a hlavnˇe Boˇz´ı velkorysost a pˇr´ızeˇ n v˚ uˇci ˇclovˇeku. A kdo bude soudcem, zn´ı d˚ uleˇzit´a ot´ azka, protoˇze dobˇre v´ıme, jak subjektivn´ı jsou lidsk´e u ´sudky a jak zaujat´e dok´aˇzou b´ yt. Soudit, hodnotit a v´ aˇzit bude Jeˇz´ıˇs Kristus, kter´ y jako ˇclovˇek dobˇre v´ı, co je lidsk´ y ˇzivot, a jako Boˇz´ı Syn hodnot´ı spravedlivˇe a milosrdnˇe. V tomto smyslu nemus´ıme m´ıt strach. V Kristu nedouf´ ame jen v naplnˇen´ı jednotliv´ ych lidsk´ ych ˇzivot˚ u. M´ame v nˇem nadˇeji na z´avˇereˇcnou promˇenu cel´eho stvoˇren´ı, na n´apravu vˇsech duchovnˇe–ekologick´ ych ˇskod a na zhodnocen´ı vˇsech dobr´ ych lidsk´ ych snah a u ´mysl˚ u. Po posledn´ım soudu uˇz bude B˚ uh vˇsechno a ve vˇsem. Mil´ı pˇr´ atel´e, tˇela naˇsich bratr˚ u a sester, kteˇr´ı odpoˇc´ıvaj´ı zde v katakomb´ach, mlˇcky hovoˇr´ı. Memento mori, zn´ı jejich mlˇcenliv´ y hlas, memento mori, pamatuj na smrt a pr´avˇe proto nezav´ırej oˇci a pˇrem´ yˇslej, nezapom´ınej ˇz´ıt. Hovoˇr´ı mimo jin´e i o prost´ ych skuteˇcnostech, kter´e n´am ve verˇs´ıch pˇripomnˇel otec Bridel. Ty skuteˇcnosti utv´aˇrely jejich duchovn´ı svˇet
www.katakomby.cz
6
Barokn´ı jezuitsk´e Klatovy 2012 – Text zamyˇslen´ı
P. Frantiˇsek Hylmar
a pom´ahaly jim ˇz´ıt s radostnou nadˇej´ı pˇresahuj´ıc´ı hranice pozemsk´eho ˇzivota, kter´e jsou n´am smrteln´ık˚ um vyhrazen´e. Meze lidsk´emu ˇzivotu neberou hodnotu, sp´ıˇse ji zd˚ urazˇ nuj´ı. K ˇcemu ˇ by vedlo nekoneˇcn´e prodluˇzov´ an´ı ˇzivota v ˇcase, nad t´ım uvaˇzuje napˇr´ıklad Karel Capek ve sv´e Vˇeci Makropulos. Ano, i tv´ aˇr´ı v tv´aˇr ne´ uprosn´e omezenosti naˇseho ˇzivota lze ˇz´ıt s radost´ı a nadˇej´ı. Nab´ıdka on´e radostn´e nadˇeje st´ale trv´a a je otevˇren´a a pˇr´ıstupn´a i n´am. Energicky ji na zaˇc´atku 17. stolet´ı vypsal anglick´ y b´asn´ık a anglik´ansk´ y knˇez John Donne, tzv. metafyzick´ y b´asn´ık, v des´ at´em ze sv´ ych Svat´ych sonet˚ u (viz D´emant a slza. V´ ybˇer z anglick´e duchovn´ı poezie. Pˇrel. Josef Hrdliˇcka. Karmelit´ansk´e nakladatelstv´ı Kosteln´ı Vydˇr´ı 1999). Dejme mu v z´avˇeru naˇseho rozj´ım´ an´ı slovo: Nebud’ tak pyˇsn´ a, smrti, nejsi jiˇz u ´dˇesn´ a bytost, straˇsideln´ a s´ıla, d´ al ˇzij´ı ti, jimˇz´s kosou odzvonila, j´ a budu t´eˇz, i kdyˇz mˇe usmrt´ıˇs. ... tak nenad´ymej se! Aˇz vˇeˇcnost ze dˇr´ımot n´ as vzbud´ı t´eˇz, smrt navˇzdy zmiz´ı; smrti, zahyneˇs! Co zb´ yv´ a z tˇela po smrti, nevypad´a nijak hezky, proto upravujeme a zkr´aˇslujeme m´ısta jejich odpoˇcinku. Kr´ asa je v duchu, kter´ y tˇelo oˇzivuje. Co d´av´a ˇzivot, je duch“, ˇr´ık´a Jeˇz´ıˇs ” v Janovˇe evangeliu a pokraˇcuje: slova, kter´a jsem k v´am mluvil, jsou duch a jsou ˇzivot“ (Jan ” 6,63). Slova otce Bridelia, kter´ a n´ as dneˇsn´ı veˇcer prov´azela, byla bezpochyby prodchnuta slovy Jeˇz´ıˇsov´ ymi. At’ n´ as tedy pos´ıl´ı k ˇzivotu, k ˇzivotu pln´emu podle ducha. Klatovsk´e katakomby, 27. dubna 2012
www.katakomby.cz
7
