brno v minulosti a dnes

27 brno v minulosti a dnes p ř ís p ěv ky k   d ě j i n á m a  v ýs tav bě b rn a

Statutární město Brno Archiv města Brna Brno 2014

bmd27.indd 5

12.2.2015 12:30:06

© Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2014 Redakční rada: PhDr. Libor Blažek (odpovědný redaktor), Mgr. Radana Červená, Ph.D. (výkonná redaktorka), Mgr. Jana Čermáková, Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D., PhDr. Aleš Filip, Ph.D., Mgr. Milena Flodrová, Mgr. Jindřich Chatrný, PhDr. Hana Jordánková, Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D., Mgr. Karel Mlateček, Ph.D., Mgr. Aleš Vyskočil, Ph.D. ISBN 978-80-86736-38-9 ISSN 0524-689X

bmd27.indd 6

12.2.2015 12:30:06

hana jordánková — dana rohanová — hedvika sedláčková renesanční a barokní sklo z mečové ulice v brně 1

Abstract: The refuse pit 17/90 in 2 Mečová Street in Brno functioned roughly between 1450 and the first decades of the 18th century. It was therefore possible to judge the use of vessels made of glass in terms of changes in shape and composition of glass in a period almost three centuries long, and also to place the glass into a specific social environment. The vessels, imported from Italy, appear in the set only in the oldest period of the function of the refuse pit, from the 16th century onwards glass from national glassworks appears almost exclusively. Luxurious, still Renaissance glass was documented in the second half of the 17th century, and at the end of this century glass in Baroque style already appears. Keywords: Moravia, Brno, archaeology, glass, topography, Renaissance, Baroque.

   1 Tato práce byla podpořena grantem GAČR: P 405/12/1411: Renesanční sklo a počátky barokního sklářství v regionu středního Podunají.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… úv o d Tzv. Velkým špalíčkem2 se v Brně rozumí trojúhelné seskupení domů na mírném sva­ hu ulic Dominikánské, Mečové a Starobrněnské, uzavřené na vrcholu na ně navazují­ cím komplexem domů Šilingrova náměstí. Dnes k němu patří dvacet dva domovních objektů (osm v Dominikánské, čtyři v Mečové a devět v Starobrněnské ulici a jeden na Šilingrově náměstí), z nichž však tři v sobě spojují původně dva domy (Domini­ kánská č. o. 11/13, 17/19 a Starobrněnská č. o. 2/4). Celý komplex se nachází mezi Zelným trhem a Dominikánským náměstím na povlovně svažující se šíji Petrova. Patří tím tudíž mezi nejstarší osídlené lokality tzv. historického jádra Brna a je svým způsobem svázán i s klášterem dominikánů a kostelem sv. Michala, ač obě stavby do Velkého špalíčku přímo nenáležejí. Nejen archeologické nálezy, ale i stavební pozůs­ tatky základů stávající zástavby dokumentují rané osídlení tohoto prostoru. Časový rozsah se pohybuje od druhé poloviny 12. století do konce první poloviny 13. století.3 Vzhledem k tomu, že dvě hlavní ulice této lokality — Dominikánská a Staro­ brněnská — tvořily od počátku spojnice mezi Brněnskou branou a dvěma význam­ nými brněnskými tržišti (Horním a Rybným, dnes Zelným trhem a Dominikánským náměstím) a byly napojeny navazujícími ulicemi na samý střed města, patřily ne­ pochybně k místům s významnými městišti. Jejich cena se pohybovala na Staro­ brněnské ulici od 3 do 10 hřiven grošů, na Dominikánské od 2 do 10 hřiven grošů a výjimkou byly jen areály na nároží Mečové ulice a Dominikánského náměstí, jež oněch 10 hřiven grošů přesáhly hodnotami 12, 14, 16, 18 a 20 hřiven grošů. První písemné finanční ohodnocení brněnských městišť je dochováno až k roku 1365.4 Avšak již k 8. září roku 1323 král Jan Lucemburský potvrdil brněnským měš­ ťanům určitá pravidla týkající se zpoplatnění jejich městských majetků. Ustanovil, že měšťané „nemají platit berně, jiné dávky a jakékoliv pomoci z domů [de hospi­ciis], nýbrž z městišť [de areis] podle jejich hodnoty a že nemají býti nuceni k žádným berním, dávkám a pomocem kromě uvedených berní, dávek a pomoci z městišť“.5

   2 Topografii středověkých a raněnovověkých domů tzv. Velkého špalíčku autorky pilně konzultovaly s paní Milenou Flodrovou. Tímto jí děkujeme za nezištné rady a podněty (včetně písemných podkladů) k této problematice.    3 Srov. například Procházka, Rudolf: Zrod středověkého města na příkladu Brna (K otázce odrazu společenské změny v archeologických prakmenech). In: Mediaevalia Archaeologica 2, 2000, s. 46–52; dále Holub, Petr — Kolařík, Václav — Merta, David — Peška, Marek — Sedláčková, Lenka — Zapletalová, Dana — Zůbek, Antonín: Brněnské středověké a raně novověké hřbitovy z pohledu archeologie. Brno v minulosti a dnes (dále jen BMD) 19, 2006, s. 277–279. Nejnověji viz Holub, P. — Merta, D. — Peška, M. — Zůbek, A.: Poznámky k historické topo­ grafii Dominikánského náměstí. BMD 17, 2003, s. 41–43, 47–48, 50–53.   4 Knihy počtů města Brna z let 1343–1365. Ed. Bedřich Mendl. Brno 1935, s. 281–284, 301–303.    5 Archiv města Brna (dále jen AMB), fond A 1/1 Archiv města Brna — Sbírka listin, mandátů a listů 1208–1945 (2000) (dále jen AMB, fond A 1/1), listina č. 64, z 8. září 1323, Brno. Ve vnitřním městě byla pro účely měst­ ské sbírky ohodnocována městiště, zatímco na předměstí domy. Srov. Dějiny města Brna 1. Red. Jaroslav Dřímal, Václav Peša. Brno 1969, s. 70.

13

14

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4 I když Mečová ulice, ve středověku spíše ulička, tvořila pouze spojku mezi Do­ minikánskou a Starobrněnskou ulicí, lépe řečeno mezi Rybným a Horním trhem, přesto tato městiště nepatřila mezi nejlevnější.6 Při posuzování topografické situace zkoumaného prostoru je třeba upozornit na počáteční proměnlivost hranice mezi jednotlivými čtvrtěmi vnitřního města,7 a to na základě nejstarších dochovaných písemných pramenů. Starobrněnská ulice se počítala do tzv. I. kvartálu a uváděla ho od Brněnské brány, zatímco Dominikánská ulice začínala II. městským kvar­ tálem rovněž od Brněnské brány, ač dnes jsou jejich domy číslovány opačně, tedy od Dominikánského náměstí a Zelného trhu nahoru k Šilingrovu náměstí. Mečová ulice je proto někdy v písemných pramenech zachycena jak v I. kvartále, tak jindy v II. kvartále. Pro upřesnění je třeba ještě dodat, že do tzv. Velkého špalíčku dnes patří ve Starobrněnské ulici její domy sudých čísel, zatímco v Dominikánské jsou to objekty lichého číslování. V Mečové ulici jde o sudou stranu domů a na Šilingrově náměstí je počítán toliko jeden dům, dnešní č. o. 7.8 a r cheo l o g ický v ý z k u m   / n á le z ová s i t u a c e První etapa záchranného archeologického výzkumu v areálu dnešního tzv. Velkého špalíčku proběhla v letech 1989 a 1990 po asanaci staré zástavby9 před plánovanou novou. Výzkum prováděla brněnská pobočka Archeologického ústavu ČSAV na ploše 1 600 m2, z čehož zhruba dvě třetiny zabírala parcela Mečové ulice č. o. 2.10 Kromě pozůstatků zděných staveb bylo rovněž odkryto několik odpadních jímek či studní, které druhotně sloužily jako odpadní jímky. Některé obsahovaly též sklo, ovšem technické podmínky většinou nedovolovaly jejich kompletní prozkoumání. Druhá etapa výzkumu se konala v letech 1999–2000 a pracovníky Archaia Brno, o. p. s., byl proveden výzkum dříve neodkryté plochy Velkého špalíčku. Rov­ něž v této etapě bylo získáno sklo z řady jímek, opět většinou zkoumaných jen čás­ tečně. Jedinou kompletně prozkoumanou odpadní jímkou tak zůstala jímka 17/90

   6 Nejvýše oceněné městiště (28 hřiven) patřilo ovšem ve 14. století (1365) moravskému markraběti. Knihy počtů, s. 303.    7 Brno bylo topograficky již od počátků konstituování města rozděleno do čtyř městských čtvrtí (kvartálů) — Brněnská, Veselá, Běhounská a Měnínská, k nimž přiléhala víceméně samostatná židovská čtvrť. Srov. napří­ klad Milena Flodrová: Určující mezníky v historickém vývoji brněnského názvosloví. In: Brno — město uprostřed Evropy. Ed. Milan Jelínek. Brno 1994, s. 204.   8 Knihy počtů, s. 281–284, 301–303.    9 Dům stojící na rohu Mečové ulice a Dominikánské ulice č. o. 1 byl poškozen při leteckém bombardování 20. listopadu roku 1944. Později byl stržen a teprve na přelomu tisíciletí zde byl postaven multifunkční objekt nazvaný Velký Špalíček, který zasahuje i do bývalé parcely Mečová č. o. 2. Srovnej Müller, Zdeněk — Flodrová, M. — Budík, Miloš — Schildberger, Vlastimil: Bomby nad Brnem. Zpráva o leteckém bombardování města Brna v letech 1944 a 1945. Brno 2005, s. 81–82.  10 Procházka, R. — Himmelová, Zdeňka: Příspěvek k vývoji středověké zástavby tzv. Velkého špalíčku v Brně. Archæo­ logica historica (dále jen AH) 20, 1995, s. 235, obr. 2.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… na prominentní parcele na Mečové č. o. 2. Proto je příspěvek věnován souboru skla právě z této jímky, a to po stránce typologického rozboru nálezů i sociálního pro­ středí. Zkoumaná jímka je totiž významná především tím, že byla bez zřetelného přerušení používána po velmi dlouhou dobu zhruba tří století, samozřejmě za pra­ videlného čištění. Přesto však se v její výplni našly výrobky reprezentující produkci od pozdního středověku po baroko. V neposlední řadě se díky analýzám složení skla vybraných dvaceti tří vzorků naskytla možnost uvažovat o původu skla a o změnách v jeho složení mezi renesancí a barokem. Jímka byla situována v zadní části parcely a přiléhala těsně ke zděnému domu, z něhož se zachovaly pouze části jižní, severní a západní obvodové zdi a jeho vnitř­ ní prostor byl zcela zničen barokním sklepem. Zděná stavba nejasné funkce patrně vznikla nejdříve na přelomu 15. a 16. století a doba jejího zániku zůstává neobjas­ něna. Je však zřejmé, že jímka byla používána ještě v době existence barokní pře­ stavby domu. Jímka byla odkryta již během první etapy archeologického výzkumu, tedy v roce 1990. Objekt, vyzděný ze smíšeného zdiva, měl obdélný půdorys o rozměrech 2,4 × 1,2–1,3 m (vnitřní světlost) a původní hloubce 4,56 m, z níž bylo dochováno 3,8 m. Vzhledem k tomu, že výplň tvořila rezavě hnědá hlína se sídlištním odpadem, byla vybírána po mechanických vrstvách o mocnosti 15–40 cm.11 Z výplně byly získány především zlomky keramiky a kostí, bronzových před­ mětů, tyglíky a dvoudílný kadlub na odlití plastiky ženské postavy. Z pěti mincí mohl být určen pouze dvoufenik arcibiskupství Salcburk z počátku 16. století, po­ cházející z hloubky 1,15–1,3 m.12 Na základě těchto nálezů vyplývá rámcové dato­ vání obsahu: 0–2,0 m: cca 1550/1600–1750; 2,0–2,8 m: cca 1500–1550; 2,8–3,4 m: cca 1450–1475/1480; 3,4–3,8 m: nejpozději kolem 1450. Jímka obsahovala rovněž mimořádně velký soubor skla, který již krátce po skonče­ ní výzkumu roztřídila podle mechanických vrstev Zdeňka Himmelová (* 1942–† 2001); v dalším zpracování pak pokračovala jedna z autorek příspěvku. s t ř ed o v ěká zá stav b a Osudy středověkého domovního objektu (lépe řečeno areálu pozdějšího Münz­ hoffu) z Mečové ulice č. o. 2 vinou nedostatku spolehlivých písemných pramenů nelze přehledně nastínit. O mincovně v samotném královském městě Brně, respektive mincmistru Bruno­ novi se mluví již k roku 1234 v souvislosti s návštěvou a pobytem moravského mar­ kraběte Přemysla I. v jeho domě.13 Nelze však s určitostí říci, zda tento mincmistrův

 11 Procházka, R. — Himmelová, Z.: Příspěvek k vývoji, s. 241–242, obr. 2; Merta, D. — Peška, M.: Proměny do­ movního bloku Velký špalíček v Brně. Dějiny staveb 2002 (2003), s. 118–130.  12 Ústní sdělení PhDr. Rudolfa Procházky, CSc., děkujeme.  13 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III/1. Ed. Gustav Friedrich. Pragae 1943, č. 91, s. 107–108.

15

16

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4 dům byl zároveň i provozním areálem mincovny. „Stará“ mincovna fungovala ještě i za Václava II., nicméně byla roku 1300 převedena v rámci centralizace mincovnictví do Kutné Hory.14 Nešlo však o zánik brněnské mincovny, protože majetková práva nájemců či držitelů zůstala i nadále zachována. Ještě ve druhé polovině 14. století se na dnešní parcele Mečová č. o. 2 rozkládala nezastavěná plocha, která nenáležela městu, ale zeměpánovi („area domini marchi­ onis“).15 Po smrti markraběte Jana Jindřicha Lucemburského v roce 1375 pravdě­ podobně ještě několik let využíval tento areál markraběcího dvora i jeho syn a ná­ stupce Jošt, který si však současně budoval své sídlo na hradě Špilberku. Na krátký čas se zde (snad) usídlil úřad zemského hejtmana: Jan st. z Meziříčí a Lomnice (v letech 1376–1379) a Beneš z Vartenberka (k roku 1380).16 V 80. letech 14. století se celý komplex stal patrně opět mincovnou. K roku 1387 jsou v berním rejstříku uváděni poprvé mincíři,17 později též mincmistři Martin z Radotic (1390–1394) a Arnold Kumbach (1397–1412).18 Markrabě Jošt právě zde renovoval markraběcí minci, jejíž funkci převzala roku 1457 po vydání mincovního privilegia (Ladislavem Pohrobkem) městská mincovna. Je pravděpodobné, že činnost této mincovny byla přerušena v poslední fázi česko­‑uherských válek. Prokazatelně v letech 1483–149119 tento areál (včetně „pobořeného domu“) vlast­ nil za blíže neuvedené zásluhy dvořenín Jan Doupovec z Čisté Studně za podmínky, že zchátralý objekt na své náklady řádně zrekonstruuje. V prostorách „minchúfu“ již na počátku roku 1484 sídlila jeho žena, Barbora ze Štokafelzu.20 s t ř ed o v ěké s k lo: c c a 1 4 50– 1 55 0 Nálezy skla z nejstarších, pozdně gotických vrstev byly zpracovány již dříve, v sou­ vislosti s přípravou publikace o středověkém skle v Brně a na Moravě,21 a proto nyní uvádíme jen stručný přehled. Ve spodních vrstvách 3,8–2,8 m(1450–1475/1480)  14 V poslední době věnoval pozornost středověké brněnské mincovní problematice a topografii městské min­ covny vedle Ludmily Sulitkové a Mileny Flodrové též Jiří Doležel. Viz Sulitková, Ludmila: Několik poznámek k dějinám Brna ve 13 století (K původu brněnského patriciátu). BMD 13, 1995, s. 49–50; Flodrová, M.: „Královský“ a „markraběcí“ dům v Brně. BMD 13, 1995, s. 69–74; Doležel, Jiří: Cruciburgensis monetae magister a jeho místo v brněnských dějinách 13. věku. BMD 15, 2001, s. 14–15; Týž: Goblinus ez Iohannes de Iglavia. Několik poznámek ke dvěma osobám brněnských dějin 13. a 14. století a jejich roli v důlním podnikání. BMD 16, 2002, s. 34–41. Ne­ můžeme opomenout ani četné starší a přínosné práce Jaroslava Pošváře a Jiřího Sejbala.  15 Srovnej poznámku 6.  16 „monetarii olim de Wartenberg“: AMB, fond A 1/3 Archiv města Brna — Sbírka rukopisů a úředních knih 1333–1945 (1958) (dále jen fond A 1/3), rkp. č. 19, Berní rejstřík 1387, f. 19r.  17 Tamtéž.  18 Brněnské berní rejstříky z přelomu 14. a 15. století. Eds. Kateřina Urbánková, Veronika Wihodová. Brno 2008, s. 218, 371.  19 AMB, fond A 1/1, listina č. 690, z 1. října 1483, Budín; listina č. 773, z 1. března 1491, Košice.  20 AMB, fond A 1/1, listina č. 693, z 9. ledna 1484, Znojmo.  21 Sedláčková, Hedvika: Glass in Brno and Moravia ca 1200–1550. V tisku.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… představují významné nálezy dva tyglíky (hl. 3,0–3,4 m), měděné pero a dvoudílný kadlub k odlití plastiky ženské postavy (hl. 3,2–3,4 m). Bylo zde získáno také čtyři­ cet devět zlomků skleněných nádob. Několika zlomky a torzy bylo zastoupeno sklo vyrobené v Itálii (Benátkách?) sodného složení — zlomky stolní láhve s trychtýřo­ vitým ústím ovinutým modrými vlákny, číška s nálepy a jednoduché číšky hladké i s optickým dekorem čoček (obr. P1:1–3, P1:5–7). Zhruba stejný počet nádob pochá­ zí z domácích skláren: vysoké číše s nálepy, nízké číšky s nálepy (obr. P1:4, P1:8–9) a četné zlomky zásobních lahví. Až ke dnu se však dostalo také mladší sklo — na­ příklad lahvička na šňupací tabák z čistého, lehce nažloutlého skla a část hygienické nádoby, tzv. bažant, z výrazně zeleného čistého skla (obr. P2:11–12). Z vrstev datovaných do poloviny 16. století, tj. z hloubky 2,0–2,8 m (mimo jiné tři blíže neurčené mince), pochází jen velmi málo zlomků skla, většinou ze zásob­ ních lahví. Ještě do závěru 15. až počátku 16. století lze datovat torzo víceboké číšky s nálepy v horní části ovinuté modrým vláknem (obr. P1:4). Tato situace se opa­ kuje ještě několikrát — vrstvy bohaté na nálezy střídají vrstvy s minimem zlomků, což lze vysvětlit například pečlivějším čištěním jímky nebo menším užíváním skla v určitých obdobích. r enes a nční zá s tav b a V letech 1479–1514 byl dům v berních rejstřících a knihách označován jako „domus monete“, případně „area monete“, z něhož se nic neplatilo.22 To však nebránilo tomu, aby v něm jako nájemníci bydleli různí řemeslníci, kteří naopak městu do poklad­ ny příslušné poplatky odváděli. Samotný domovní objekt byl do roku 158323 veden v berních pramenech jako městu nepoplatný.24 Jako svobodný dům, 25 zvaný Münzhoff, 26 jej někdy koncem 70. let 16. století získal Hynek Brtnický z Valdštejna, který zde na své náklady prováděl k roku 157927  22 AMB, fond A 1/3, rkp. č. 23, Berní rejstřík 1479, f. 14r; rkp. č. 24, Berní rejstřík 1487, f. 13r; rkp. č. 25, Berní rejstřík 1499, f. 13r; rkp. č. 26, Berní rejstřík 1504, f. 13r; rkp. č. 27, Berní rejstřík 1510, f. 13r; rkp. č. 28, Berní rejstřík 1514, f. 13r; rkp. č. 29, Berní rejstřík 1514, f. 13r; rkp. č. 30, Berní rejstřík 1518, f. 13r.  23 Srovnej poznámku 68.  24 AMB, fond A 1/3, rkp. č. 9, Berní kniha 1477–1510.  25 Problematika svobodných domů v Brně je komplexně shrnuta v následujících studiích: Jordánková, Hana — Sulitková, L.: Domy pánů z Pernštejna v kontextu šlechtické držby v královském městě Brně. In: Pernštejnové v čes­ kých dějinách. Ed. Petr Vorel. Pardubice 1995, s. 118–119 a poznámka 22 tamtéž; Tytéž: Šlechta v královském městě Brně v předbělohorském období. In: Měšťané, šlechta a duchovenstvo v rezidenčních městech raného novověku (16.–18. století). Ed. Michaela Kokojanová. Prostějov 1997, s. 169.  26 Nejnověji se topografií tzv. Münzhoffu zaobíraly Jordánková, H. — Sulitková, L.: Domy Valdštejnů v Brně. In: Zaměřeno na středověk. Zdeňkovi Měřínskému k 60. narozeninám. Eds. Šimon Ungerman, Renáta Přichystalová ve spolupráci s Michalem Šulcem a Janou Krejsovou. Praha 2010, s. 634–637.  27 AMB, fond A 1/3, rkp. č. 79, Kniha korespondence 1578–1594, f. 69v. O hospodáři v jeho domě, Jonáši Ryd­tovi, se zmiňuje jeden zápis rychtářské knihy už k roku 1583 (AMB, fond A 1/3, rkp. č. 1772, Rychtářská kniha 1582, f. 149r), zatímco majetkový převod jeho manželce, popřípadě bratru Jindřichovi, je doložen

17

18

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4 nespecifikované stavební úpravy v režii zdejšího zednického mistra, Itala Pietra Gabriho. V roce 1589 přikoupil Hynek Brtnický k zahradě svého domu ještě ­části zahrad sousedních domů (Dominikánská ulice č. o. 7 a 9), takže parcela, v této ­části pravděpodobně nezastavěná, hraničila přímo s domem Jana z Pernštejna, zvaným dnes „Dům pánů z Kunštátu“. Zástavba velké parcely si zřejmě ještě i v těchto le­ tech, kdy už dávno nesloužila svému původnímu účelu mincovního dvora (napo­ sledy se zde mincovalo v 50. a 60. letech 15. století), udržovala podobu obesta­ věného dvora, jehož reprezentativní část byla obrácena do dnešní ulice Mečové. Tento předpoklad potvrzuje vyobrazení na tzv. Bayerově­‑Zeiserově plánu z roku 1645, zachycující v těchto místech průčelí mohutného dvojposchoďového domu.28 Hynek z Valdštejna, vyznáním luterán, se po téměř dvaceti letech služby při dvoře císaře Ferdinanda Habsburského navrátil na Moravu, kde v letech 1575–1595 zastával různé zemské úřady (post místokomorníka, nejvyššího sudího, zemského hejtmana Markrabství moravského a nejvyššího komorníka). Jelikož Hynek zemřel roku 1595 bez potomků, připadl Münzhoff jeho ženě Kateřině Zajímačce z Jevišovic a Kunštátu, která jej ke konci roku 1600 testamentárně odkázala Zdeňku Brtnické­ mu z Valdštejna,29 manželovu velmi vzdělanému synovci30 a vyznáním taktéž skal­ nímu protestantovi. Zdeněk Brtnický měl tento rozsáhlý městský objekt v držení až do poloviny roku 1623,31 kdy mu byl po nezdařeném protihabsburském povstání

až na jaře roku 1589. „[…] Já Hynek Brtnickej z Valdštejna a na Brtnici, hejtman a nejvyžší komorník Markrabství moravského […] známo činím tímto listem přede všemi, že jsem dal a mocí tohoto listu dávám […] svobodnej duom, kderýž od starodávna sloul a sluje Minczhoff v městě Brně, blíže Rybného trhu a kláštera svatého Michala ležící […] urozené paní Kateřině Zajímačce z Kunštátu, manželce mé nejmilejší. […] Pakli by v stavu vdovském až do smrti zu­ ostávala, tehdy až do její smrti, pakli by stav proměnila anebo od Pána Buoha v stavu vdovském z tohoto světa pojata byla, tehdy aby tenž duom muoj Minczhoff na bratra mého pana Hendricha z Valdštejna a erby jeho mužského pohlaví připadly […]“ AMB, fond A 1/3, rkp. č. 1778, Rychtářská kniha 1589, f. 188v–189r.  28 Hieronymus Benno Bayer — Hans Jörg Zeiser, Obležení Brna Švédy od 3. května do 20. srpna 1645, uloženo v Mu­ zeu města Brna, inv. č. 2284. V roce 1848 Leopold Pinkava vytvořil zmenšenou kopii obrazu (zinkografii).  29 Plaček, Miroslav — Futák, Peter: Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu. Praha 2006, s. 189.  30 Zdeněk Brtnický byl jedním z největších dobových vzdělanců z řad moravské šlechty. Nejprve studoval na renomované partikulární škole v Jihlavě, poté v letech 1594–1596 na luterské akademii v Břehu, 1597–1599 na univerzitě ve Štrasburku. Na konci své kavalírské cesty navštívil ještě Itálii (zde pobýval především v ­Sieně) a v roce 1600 Anglii. Zde poznal, jako první Čech, Shakespearovo divadlo Globe a po strýci Hyn­ kovi se mu dostalo i slyšení u královny Alžběty I. Dojmy z cest zachytil ve svém deníku, uloženém dnes ve Vatikánské knihovně (tam se dostal spolu s dalšími dokumenty královny Kristiny Švédské). Polišenský, Josef: Život a smrt Zdeňka Brtnického z Valdštejna — přítele škol a akademií. Studia Comeniana et historica 12, 1982, č. 24, s. 37–44.  31 Na Moravě nebyla po skončení procesu s odbojnými šlechtici vykonána žádná poprava jako v případě čes­ kých pánů. Pouze několika osobám byl trest smrti změněn na vězení, což je případ i Zdeňka Brtnického z Valdštejna, který však v červnu roku 1623 ve vězení na hradě Špilberku skonal (srovnej Knoz, Tomáš: Pobělo­horské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty. Brno 2006, s. 567, poznám­ ka 226 tamtéž). Jím tato pošlost po mužské linii vymřela. V případě vlastnictví brněnského domu Brtnic­ kými jde o jeden z mála případů, kdy je dům v raněnovověkém Brně doložen dlouhodoběji (prokazatelně více než čtyři desetiletí) v rukou příslušníků jednoho šlechtického rodu.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… a následném soudním procesu zkonfiskován. Na základě údajů v rychtářských kni­ hách však víme, že dům postupně vlastnily a obývaly i jeho dvě manželky,32 proka­ zatelně v letech 1608–1611[1617] první žena Magdalena z Thurnu33 a od konce února roku 1620 Kateřina Křinecká z Ronova.34 I když nemáme k dispozici žádné zprávy o vnitřním vybavení tohoto domovního objektu, lze vzhledem k jeho nesporné ve­ likosti a výstavnosti důvodně předpokládat, že skýtal Brtnickým z Valdštejna veš­ kerý komfort své doby.35 Jako konfiskát přešel nakonec do rukou císařova věrného služebníka, příslušníka rodu Berků z Dubé. Při převodu domu do držení nejvyššího sudího markrabství moravského Lva Buriana Berky byl konfiskát oceněn na část­ ku 8 000 zlatých moravského počtu, v městských poměrech zcela výjimečnou, a to i kdybychom braly v úvahu dobové znehodnocení měny.36 r enes a nční s klo: c c a 1 5 50– 1 6 5 0 Počátkem druhé poloviny 15. století se v Benátkách začal rychle rozvíjet nový styl v technologii výroby skla i jeho tvarech. Výroba tzv. cristalla, založená na vysoce čištěném sodném popelu jako tavivu, umožnila vznik zcela bezbarvého skla. Rozvi­ nula se také produkce čirých skel fialových, modrých a zelených, dále pak opakních skel bílých i barevných. Renesanci zažívaly i starší techniky výzdoby, zejména mal­ ba barevnými emaily a zlacení. Znovu se objevil dekor rytý diamantovým hrotem, ovšem vysoce ceněnou novinkou se stalo tzv. filigrano — zatavování bílých (méně i barevných) vláken do stěn nádob. Hlavním tvarem se stal pohár — nejdříve spíše číška — na vysoké zvonovité patce. Během krátké doby došlo k proměně v nádobu sestavenou ze tří částí: kupy, dříku a zvonovité patky. Kupa jako hlavní funkční část poháru mnoho možností k rozmanitosti nedávala, stejně jako podstava — zvo­ novitá patka. Variabilita se projevovala především na dříku, zdůrazňovaném různě  32 Zdeněk Brtnický se tedy mohl zdržovat jak na svém panství (Sádek a Brtnice), tak ve svých dvou městských domech, v Jihlavě a v Brně.  33 V rychtářských knihách jsou na jméno první ženy Magdaleny z Thurnu zaneseny dvě donace na tentýž dům, a to z let 1608 a 1611 — AMB, fond A 1/3, rkp. č. 1798, Rychtářská kniha 1607, f. 190v–191v; rkp. č. 1802, Rychtářská kniha 1611, f. 124r–125r. Magdalena zemřela na jaře roku 1617. Viz Deník rudolfínského dvořana. Adam mladší z Valdštejna 1602–1633. Eds. Marie Koldinská, Petr Maťa. Praha 1997, s. 274.  34 AMB, fond A 1/3, rkp. č. 1811, Rychtářská kniha 1620–1621, f. 192v–193v. Po nezdařeném protihabsburském povstání byl k donaci připsán zápis o konfiskaci domu: „Diss Hauss ist auf bevehlch Ihr Hochfürstlichen Gnaden herrn herrn cardinaln und fürsten von Ditrichsteinund andern herrn khaiserlichen comissarien gnädigen bevehlch cassiert worden.“  35 S největší pravděpodobností zde však nebyla pověstná rodinná knihovna, již nejnovější studie umisťuje přímo na hrad v Brtnici. Srovnej Petr, Stanislav: Rodové knihovny Ditrichštejnů v Mikulově, jejich osudy a ná­ lezy ditrichštejnských rukopisů v Národní knihovně v Praze. In: Kardinál František z Ditrichštejna a jeho doba. XXIX. Mikulovské sympozium 2006. Brno 2007, s. 242.  36 AMB, fond A 1/3, rkp. č. 2766, Dějiny Brna od nejstarších dob do počátku 19. věku z počátku 19. století, f. 86v; Pobělohorský konfiskační protokol moravský z roku 1623. Ed. Jindřich Slovák. Kroměříž 1920, s. 9. Srovnej též Knoz, T.: Pobělohorské konfiskace, s. 708 a poznámka 701 tamtéž.

19

20

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4 utvářenými tzv. nody či ořechy. Od celkem jednoduchých velkých dutých zploště­ lých nodů, hladkých nebo formovaných do forem se žebry nebo s routami, se kolem roku 1500 přešlo k nodům foukaným do reliéfních forem s tzv. lvími maskarony, symboly Benátek. V novém stylu začaly vyrábět nápojové sklo také sklárny zakládané severně od Alp. Ještě před rokem 1550 byly založeny sklárny v tyrolském Hallu, Antverpách a Londýně, které měly vyrábět sklo v benátském stylu. Podle písemných dokladů byl na Moravě vznik skláren podporován šlechtickými rody pánů ze Zástřizl, ze Žerotína, z Vrbna, z Pernštejna, ale také olomouckými a vratislavskými biskupy. Vznikaly v příhodných podmínkách hornatých částí země, v Jeseníkách a na Česko­ moravské vysočině.37 O produkci těchto skláren však bohužel není nic konkrétního známo. Vedle ekonomicky výnosné výroby okenního skla mohly vyrábět také nápo­ jové sklo, inspirované benátskými tvary, sklárny v Kobyle nad Vidnávkou (Jungfern­ dorf, 1509)38 nebo Skorošicích (Gurschdorf 1536).39 Jisté je, že v archeologických souborech, datovaných do doby kolem poloviny 16. století, se vyskytuje již značné množství nádob v renesančním stylu z méně kvalitního, nazelenalého skla, jako po­ háry i číše na duté zvonovité patce (levné varianty bohatě zdobených humpenů či vilkumů), a také dříve ojedinělé servírovací nádoby jako džbánky. Tyto výrobky lze pokládat za domácí produkci. Během druhé poloviny 16. století se množství nádob zvyšovalo a přibývalo zejména užitkového skla, jako jsou zásobní láhve, které nyní mají v téměř každém zkoumaném souboru převahu. Novinku tvořily láhve čtyřbo­ ké, umožňující lepší skladování při přepravě, ovšem některé, zdobené malbou za studena, sloužily i při stolování. Variabilita se uplatňovala zejména při výrobě pohárů. Levnější z nazelenalé­ ho skla měly většinou polovejčitou kupu hladkou nebo s plošným optickým de­ korem čoček. Dřík byl jednoduchý tyčinkový nebo zdůrazněný jedním až třemi ­prstenci. Na těchto levných pohárech byla často patka vytvořená ze spirálovitě svinutého vlákna. Kvalitnější zboží představují poháry z odbarvovaného skla s na­ šedlým nádechem, nejčastěji s vysokou vřetenovitou kupou, většinou hladkou, méně s dekorem rytým diamantem, případně i se zlacením. Tyto poháry mají nody vyfukované do formy s různým dekorem: nejčastěji se lvími maskarony a tzv. ma­ linovité, méně s dekorem rozetek, rostlinných úponků, oválů a ojediněle i srdíček. Poměrně četné byly také poháry s vícebokými kupami, tvarovanými dřevěnou for­ mou, méně se vyskytovaly poháry s válcovitými, kalichovitými nebo nade dnem zaškrcenými kupami. Barevná malba byla jedním z oblíbených způsobů zušlechtění povrchu ná­ dob. Nesly ji především válcovité nebo mírně se rozevírající vysoké číše na duté

 37 Drahotová, Olga a kolektiv: Historie sklářské výroby v českých zemích. I. díl. Od počátků do konce 19. století. Praha 2005, s. 133–136.  38 Czihak, Erwin: Schlesische Gläser. Breslau 1891, s. 21.  39 Tamtéž, s. 25.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… zvonovité patce. Malba emaily musela být po nanesení dekoru znovu vypálena při nižší teplotě v peci, a proto se prováděla přímo v huti. Hlavní motivy se svatební­ mi, loveckými a žánrovými výjevy, cechovními a biblickými scénami bývají dopl­ ňovány snítkami květů, zejména konvalinek, méně lilií. Výjimkou nejsou věnovací nápisy a datování souborů post quem napomáhají letopočty zakomponované do výzdoby. Sklo v renesančním stylu mělo v jímce 17 největší podíl. Tvořilo sice příměs i v části nade dnem a objevuje se i v horní části zásypu společně se sklem barok­ ním, ale nejvíce nálezů výhradně renesančního skla pochází z hloubky 130–200 cm. Z těchto vrstev pocházejí také zlomky habánských fajánsí, ze kterých bylo možné rekonstruovat dvě nádoby: zdobený džbánek s kulovitým tělem a letopočtem 1617 a nezdobenou trojnožku (Muzeum města Brna, inv. č. 424 584 a 424 342). Dvou­ fenik arcibiskupství Salcburk z počátku 16. století je ve vrstvě 115–130 cm evident­ ně starší příměsí. Z hlediska chronologie zabírá renesanční sklo v jímce období cca 1550–1650, tedy celé století. Bližší časové rozlišení podle vrstev není možné, ale podle typologických znaků lze za nejstarší exempláře pokládat poháry s velkými dutými zploštělými nody: spodní část z našedlého skla s nodem vyfouknutým do formy se žebry a op­ tickým dekorem žeber i na patce. Kupa byla patrně hladká, vřetenovitá (obr. P4:1). Další torzo s hladkým dutým nodem mělo polovejčitou hladkou kupu (obr. P2:4). S těmito nody se setkáváme na nejstarších pohárech v benátském stylu, které vyrá­ běly zaalpské sklárny před polovinou 16. století.40 Levnější poháry z nazelenalého skla jsou zastoupeny torzy s tyčinkovými dří­ ky a s jednoduchými prstenci, kupy jsou polovejčité, hladké nebo s optickým de­ korem rout střídavě se svislými žebry (obr. P4:3, P4:6, P4:9, P5:5, P6:7). Vyrá­ běly se patrně po delší dobu pro méně majetné zákazníky. V Brně, v souborech u domů patricijů, například na náměstí Svobody č. o. 9, jsou jen ojedinělé, kdežto v jímce u domu řemeslníka na Josefské č. o. 10 naprosto převládaly. Setkáváme se s nimi po celé Moravě — v Olomouci se vyskytují i v souborech s kvalitnějším sklem.41 Nacházíme je také v Prostějově,42 Opavě,43 na jižní Moravě ve Strachotíně44

 40 Například Strasser, Rudolf — Baumgärtner, Sabine: Licht und Farbe. Dekoriertes Glas — Renaissance, Barock, Biedermeier. Die Sammlung Rudolf von Strasser. Schriften des Kunsthistorischen Museums Band 7. Wien 2002, s. 27–28, č. kat. 3; s. 30–32, č. kat. 6; Renesanční sklo v archeologických nálezech. Sklo, slavnostní keramika a kachle. Archeologické výzkumy Památkového ústavu v Olomouci 1973–1996. Ed. Hedvika Sedláčková. Olomouc 1998, s. 48, č. kat. 04.1-1, 2.  41 Například Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 42, č. kat. 02.3–4, 5; s. 64–65, č. kat. 12.1–6-8; s. 71, č. kat. 13.2–7 a další.  42 Ústav archeologické památkové péče Brno, inv. č. 429 754, 429 756.  43 Národní Památkový ústav Ostrava, archeologické pracoviště v Opavě, nepublikovaný materiál z výzkumů na Dolním náměstí č. o. 18 a Horním náměstí č. o. 178.  44 Sedláčková, H.: Soubor renesančního skla z areálu novokřtěnského dvora ve Strachotíně (okr. Břeclav). Jižní Mo­ rava 37, 2001, s. 43–68, zde s. 59, obr. 4.

21

22

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4 i v Mikulově.45 Běžné byly i v Čechách — v jednom nymburském souboru bylo více než šedesát exemplářů,46 byly publikovány z Chrudimi,47 Plzně,48 Tábora49 a z Ústí nad Labem.50 Nechyběly ani v Praze a na Pražském hradě51 a patřily do sortimentu sklárny v Rejdicích u Jablonce nad Nisou.52 Jednalo se patrně o typický výrobek skláren v Čechách a na Moravě, neboť mimo jejich distribuční okruh se s těmito poháry nesetkáváme a před polovinou 17. století mizí i v našich zemích. Do katego­ rie levnějšího domácího zboží patří také servírovací nádoby, jako džbánky hladké nebo se žebry z nazelenalého skla (obr. P4:7, P5:11). Poháry lepší kvality z našedlého skla jsou v jímce 17 zastoupeny jak četnými zlomky vřetenovitých kup, tak nody foukanými do reliéfních forem. Nejvíce nodů nese dekor lvích maskaronů (obr. P2:5, P4:4, P5:8, P5:10, P7:8), méně malinovité nody (obr. P5:6) a celkem ojediněle s rozetkami (obr. P5:7) či s ovály (obr. P2:6). Většina kup byla hladká (obr. P2:2, vzorek A 21 v přiložené tabulce analýz), pouze jedna měla optický dekor čoček (obr. P2:1). Obecně výjimečná je kupa z tzv. ledo­ vého skla (obr. P2:3, B3:2, vzorek A 22). Jednalo se o módní benátskou techniku, při které bylo krakelovaného povrchu nádoby dosaženo ponořením horkého vý­ robku do studené vody a opětovným rychlým vložením do pece došlo k zatavení prasklin. Draselno­‑vápenaté složení skla tohoto poháru i číšky z Olomouce uka­ zuje domácí provenienci.53 Mimo tyto dvě nádoby je z Moravy známo jen několik drobných zlomků. V souboru ojedinělá je i část trychtýřovité kupy poháru s dekorem nazývaným „Korbmuster“. Jednoduchá výzdoba spočívá v hustém spirálovitém ovinutí ná­ doby vláknem a následném dofouknutí do formy se svislými žebry, která vlákna v pravidelných intervalech promáčkla a vytvořila tak vzhled proutěného košíku (obr. P4:12). Tento dekor měl vzniknout kolem poloviny 16. století ve sklárnách v Antverpách, ovšem rychle se rozšířil i v dalších zemích. Na Moravě není příliš hojný: jedny z nejstarších číšek s „Korbmuster“ pocházejí z jímky v Brně na Kozí

 45 Regionální muzeum v Mikulově, nepublikovaný materiál z výzkumu na Brněnské ulici.  46 Sedláčková H. — Brožková, Helena — Stará, Dagmar: Renesanční sklo a další archeologické nálezy z Nymburka. Libice nad Cidlinou 1997, č. poř. 47–108.  47 Kozáková, Romana — Frolík, Jan: Bohatý soubor skla v Chrudimi, Hradební ulici. In: Historické sklo 5. Čelá­ kovice 2011, s. 75–90, zejména s. 86, obr. 10:II.  48 Frýda, František: Nálezy renesančního skla z Plzně. In: Historické sklo 4. Čelákovice 2007, s. 33–65, zejména s. 54, tab. 13:1, 13:2.  49 Krajíc, Rudolf: Gotické a renesanční sklo v jižních Čechách. In: Historické sklo 4. Čelákovice 2007, s. 67–76, zejména s. 70, obr. 4.  50 Cvrková, Marta — Černá, Eva: Sklo z počátku novověku z Ústí nad Labem — Předmostí čp. 43. In: Historické sklo 4. Čelákovice 2007, s. 77–90, zejména s. 86, obr. 5A.  51 Drahotová, O. a kolektiv: Historie, s. 173, tab. 14:II.  52 Hejdová, Dagmar: The Glasshouse at Rejdice in Northeastern Bohemia Late Sixttenth — Early Seventeenth Centu­ ries. Journal of Glass Studies 23, 1981, s. 18–33, zde s. 25, obr. 8.  53 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 72, č. kat. 13.2–9, analýza č. 13.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… ulici 3 z doby kolem poloviny 16. století.54 Z renesančního souboru v Olomouci je znám celý humpen,55 v Opavě je doložen na několika pohárech a holbě56 a několik zlomků pohárů a číší bylo nalezeno i ve Strachotíně.57 Bližší pozornost si zasluhuje také torzo poháru z nazelenalého skla s pravidel­ nými pilkovitými lomy, vedenými po obvodu vřetenovité kupy (obr. B2:3). Jedná se o žertovnou nádobu, jejichž výrobu popsal v 16. století J. Mathesius a které byly znovu oblíbeny v biedermeieru. Kupy takových pohárů i těla jiných nádob byly po vychladnutí jemně naříznuty žhavým železným hrotem buď v hladké, nebo pil­ kovitě zubaté spirále. Oběti žertu se pak při pokusu napít se z takového poháru část stěny odlomila.58 Ojediněle se s těmito nádobami setkáváme i v renesančních archeo­logických souborech — pohár je znám z Lüneburgu59 a například z Mikulo­ va pochází drobná lahvička s pilkovitě odlomeným dnem.60 Představa o renesančním skle je nejčastěji spojována s barevným malovaným a zlaceným dekorem, uplatňovaným zejména na vysokých číších. Zlomky pěti tak­ to zdobených nádob byly nalezeny i v naší jímce. Tři nesou dekor vypalovanými emaily, jedna malbu za studena a jednu zdobí hvězdice ze zlaté fólie. Největší torzo vysoké číše na duté zvonovité patce bylo možné rekonstruovat ze zlomků se znač­ ně poškozeným dekorem provedeným nevypalovanými barvami v barvě bílé, žluté a červené. Motivy jsou řazeny ve dvou vodorovných pásech na celém těle nádoby, pásy jsou oddělené bílými body a ovály. V horním pásu se nacházejí rozviliny, v šir­ ším spodním pak šikmé řady klikatek a oválů (obr. P3:1, B4:5). Z první vysoké číše zdobené vypalovanými emaily se dochoval zlomek těla s částí figury lva v heraldickém postoji a část ženské postavy s bohatě nabíraným rukávcem (obr. P3:6, B4:6). Ze druhé číše zůstala pouze část těla s renesančním kandeláb­ rem (obr. P3:2) a z poslední nádoby — snad poháru s vysokou kupou — dva menší zlomky s neurčitým dekorem (obr. P3:3, P3:4). Všechny nádoby mají pod okrajem bordury z bílých emailových bodů, mezi kterými probíhá zlacený pruh. Zlacenou výzdobu nesou pouze fragmenty poháru s hvězdicemi (obr. P3:5). Nádoby zdobené malbou nejsou v Brně — zejména ve srovnání s Olomoucí — četné. Většina brněnských, i bohatých, souborů neobsahuje doklad žádné takové nádoby, počet pěti až šesti nádob je tedy v rámci Brna vysoký. Jejich výskyt lze klást do doby předbělohorské, kdy byl dům v držení příslušníků rodu Brtnických

 54 Himmelová, Z.: Sklo středověkého Brna. AH 15, 1990, s. 437–446, zejména s. 442, obr. 5:5.  55 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 87, č. kat. 16.1–6.  56 Štěrbová, J. — Pavelčík, Jiří: Macákové z Ottenburku. Historica. Universitas Ostraviencis, Acta Facultas Philo­ sophicae 5, 1997, s. 145–164.  57 Sedláčková, H.: Soubor renesančního skla, s. 60, obr. 5.  58 Pazaurek, G. E.: Gläser der Empire- und Biedermeierzeit. Leipzig 1923, s. 349–350.  59 Stephun, Peter: Glaskultur in Niedersachsen. Tafelgeschirr und Haushaltsglas vom Mittelalter bis zur frühen Neuzeit. Hrg. von Edgar Ring. Lüneburg 2003, kat. č. 3.013.  60 Regionální muzeum v Mikulově, nepublikovaný materiál z výzkumu na Brněnské ulici v roce 2004.

23

24

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4 z Valdštejna. Vysoké postavení Hynka Brtnického v zemských úřadech by zároveň vysvětlovalo číši s erbovním českým lvem. Podle výzdobných prvků analogických s nálezy na Pražském hradě mohly být dovezeny z Prahy.61 Nezdobené číše na duté zvonovité patce v souboru představují po pohárech dru­ hý nejhojnější typ nápojového skla a většinou z nich zůstaly pouze spodní části těla (obr. P5:12, P4:2, P2:7, B3:6). Objevují se také torza s optickým dekorem žeber na těle, nebo pouze na patce (obr. P2:8, P2:9). Patrně se jedná o mladší variantu, ne­ boť z jiných, čistě renesančních souborů v Brně, ale ani v Olomouci nejsou známé, kdežto v souborech ze druhé poloviny 17. století se vyskytují celkem běžně. Skupi­ nu těchto číší v jímce 17 uzavírá fragment s filigránovým dekorem svislých bílých hladkých a proplétaných vláken (obr. P2:10, vzorek A 19). Také v tomto případě analýza potvrdila, že jde o výrobek skláren ve střední Evropě. Podle Erwina von Czihaka bylo filigránové sklo vyráběno ve sklárnách ve Slezsku, odkud se docho­ valy dvě celé nádoby: jedna s letopočtem 1594, druhá s erbem rodiny Engelharttů z Vratislavi.62 V zaniklé sklárně v Broumech, založené kolem let 1569–1599, byly při archeologických vykopávkách nalezeny fragmenty filigránových skel zdobené bí­ lými nebo červenými nitkami.63 Analýza fragmentu nalezeného v Brně ukázala, že se jedná o vápenato­‑draselné sklo, typické pro českou renesanční produkci. Filigrá­ nová vlákna byla vyrobena ze skloviny s obsahem PbO a SnO2 (viz analýzu vzorku A 19b). K dosažení efektu bílého zákalu skla byl použit oxid ciničitý — kasiterit (SnO2), což je spojováno s benátskými výrobky.64 Na snímku ze SEM/EDS (obr. B5) je dobře patrná i tloušťka zataveného vlákna, která se pohybuje kolem 30–40 µm. Renesančnímu období náležejí také nádoby z fialového skla — část válcovité číš­ ky s vláknem pod okrajem a vázička (obr. P7:9, P7:10, B2:6, vzorky A 1, A 5), které jsou zbarvené díky vysokému obsahu manganu (1,9 respektive 2,8 hm % MnO) v oxidačním stavu Mn3+ vneseném pravděpodobně burelem (MnO2). Vyšší kon­ centrace manganu, za nepřítomnosti nebo nízké koncentrace železa a oxidačních podmínek tavení, způsobí zbarvení skla do fialova.65 Výrobky z draselného skla za­ barveného manganem jsou velmi vzácné a na Moravě je dosud reprezentovaly dvě nádoby: hladký džbánek se zlaceným dekorem z Olomouce66 a drobný džbánek zdobený emailem, patrně dětská hračka z Brna, Orlí ulice.67

 61 Hetteš, Karel: Venetian Trends in Bohemian Glassmaking. Journal of Glass Studies 5, 1963, s. 39–53, zde, s. 49, obr. 16, 17; 51, obr. 21, 22.  62 Czihak, E.: Schlesische Gläser, s. 96–97, obr. 22–24.  63 Žegklitz, Jaromír: Výsledky archeologického výzkumu renesanční sklářské huti v Broumech. In: Historické sklo 5. Čelákovice 2011, s. 167–212.  64 Drahotová, O.: Vznik buquoyského křišťálového skla v poslední čtvrtině 17. století. In: Buquoyské sklo v Čechách 1620–1851. Katalog výstavy. Eds. Helena Brožková a Olga Drahotová. Praha 2002, s. 13–17.  65 Kocík, Jiří — Nebřenský, Jiří — Fanderlik, Ivan: Barvení skla. Praha 1978, s. 157.  66 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 73, č. kat. 13.2–13, analýza č. 16.  67 Jordánková, H. — Sedláčková, H.: Skleněné střípky z domácnosti Matouše Židlochovského. BMD 18, 2005, s. 119–143, zde barevná příloha č. IV.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… Láhve s tělem čočkovitého tvaru a s vysokým hrdlem pod okrajem ovinutým za­ štípaným vláknem se na Moravě nacházejí v téměř každém renesančním souboru skla. Podle těla jsou označovány jako láhve čočkovité. Všechny jsou ze silnostěnné­ ho skla většinou nazelenalého, ale i sytě modrého, fialového a výjimečně i červené­ ho opakního. Původní předpoklad, že sloužily při stolování jako karafy na tekuté koření,68 se ukázal být mylný: jsou to jakési obdoby žehliček, sloužící k vyhlazování textilu za studena, nejspíše sámků na renesančních límcích a rukávcích. Tento účel dokládá nedávný nález z jímky v Brně na České ulici 6, kdy předmět má sice tvar láhve, ale je z plného skla.69 Vyráběly se a běžně používaly do 19. století na Slo­ vensku70 i v německých zemích.71 V naší jímce byly nalezeny dvě: jedna z lahvově zeleného vápenato­‑draselného skla s nízkým obsahem SiO2, které nebylo vyráběno na území Čech a Moravy, ale patrně je německé provenience (obr. P7:11, B2:5 vzo­ rek A 8), druhá je ze skla sytě modrého. Přesnější zařazení méně obvyklých typů nádob je obtížnější. V souboru se napří­ klad nachází několik torz horních částí nádob výrazně kyjovitě klenutých s optic­ kým dekorem žeber z nazelenalého skla (obr. P4:10). S velkou pravděpodobností se jedná o doklady tzv. „igel“, pozdních variant vysokých číší, které byly oblíbené ještě v 17. století v německých zemích.72 Podle Erwina von Czihaka je vyráběly rov­ něž slezské sklárny od 16. až do počátku 18. století.73 Mimo exempláře z jímky 17 nejsou na Moravě zatím známé, ovšem setkáváme se s nimi ve městech blízko zá­ padních hranic: v Plzni74 a Ústí nad Labem,75 což podporuje názor o jejich němec­ ké provenienci. Další nádobu, kterou z archeologických souborů ještě neznáme, reprezentuje torzo flakonu z našedlého draselno­‑vápenatého skla. Na hruškovitém těle jsou svislá optická žebra a dvě řady ovinutého vlákna, promačkávaného rádélkem (obr. P4:8, B3:5, vzorek A 18). Podle chemického složení skla (draselno­‑vápenaté) s překvapi­ vě nízkým obsahem železa a manganu je vyroben renesanční technologií (obsahuje P2O5), kdežto hladký flakon je podle bezbarvé skloviny i masivní připojené patky již barokní (obr. P5:3).

 68 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 45, č. kat. 03.1–1, zde i další nálezy.  69 Archaia Brno, o. p. s., inv. č. A 94/12.  70 Pišútová, Irena — Kautman, Ján: Ľudové sklo. Bratislava 2013, s. 225–227.  71 Schaich, Dieter: Reine Formsache. Deutsches Formglas 15. bis 19. Jahrhundert. Sammlung Birgit und Dieter Schaich. München — Berlin 2007, s. 206–208, č. kat. 284–288.  72 Například Lübeck — Dumitrache, Marianne: Glasfunde des 13.–18. Jahrhunderts aus der Lübecker Innenstadt. Grabungen 1948–1973. In: Lübecker Schriften zur Archäologie und Kulturgeschichte 19, 1990, s. 7–162, 4. kat. G 279-G 284, obr. 35.  73 Czihak, E.: Schlesische Gläser, s. 78–80, obr. 9, obr. 10.  74 Dominikánská ulice č. o. 2, studna 1; Frýda, F.: Nálezy renesančního skla,s. 51, tab. 10:4; s. 53, tab. 12:8.  75 Cvrková, M. — Černá, E.: Sklo z počátku novověku, s. 86, obr. 5 B:1.

25

26

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4 záv ěr r enes a n č n í h o s k la   — p o č át e k b a rokn íh o styl u : c c a 16 5 0– 1700 Během druhé poloviny 17. století hlavním tvarem zůstávají nadále poháry. V 17. sto­ letí vyráběly sklárny v Benátkách a v Nizozemí, ale i v jiných oblastech, poháry s bohatě hutně tvarovanými dříky, s tzv. „hady“ a natavenými „křídly“. Tento způ­ sob utváření mezičlánků mezi kupou a patkou, ale i částí jiných nádob (například ukončení úchytek na víkách) dosáhl vrcholu ve druhé polovině 17. století, často s prvky ze skla modrého nebo se zatavenými červenými a modrými vlákny v tor­ dovaných tyčinkách z bezbarvého skla. Součástí výzdoby bývají také stylizované „dračí“ hlavy s hřebínky. Velmi rozšířený byl styl façon de Venise v Nizozemí,76 v na­ šich zemích byl zaveden v buquoyských sklárnách v jižních Čechách po polovině 17. století.77 Doklady tohoto luxusního skla, které nejspíše nebylo určeno k běžnému pou­ žívání, se našly rovněž v jímce 17. Všechny zlomky jsou z kvalitního bezbarvého skla s nažloutlým nádechem, které opticky působilo „benátským“ dojmem, ovšem analýza jednoho zlomku ukázala, že bylo vyrobeno s přídavkem popela a jedná se o draselno­‑vápenaté, tzv. křídové sklo (vzorek A 3), tedy domácí či středoevrop­ skou provenienci. Červené vlákno bylo vyrobeno ze základního skla přídavkem mědi a železa (vzorek A 3b). Na snímku ze SEM/EDS je oblast vlákna uprostřed jako bílá skvrna (obr. B6). Částice mědi (pravděpodobně ve formě Cu2O (obr. B7), byly vyredukovány přídavkem železa a barví sklo do krvavě červena. Podobný efekt je využíván při výrobě tzv. měděného rubínu (vyredukované klastry kovo­ vé mědi Cu0) na skleněných vitrážích. Analyzovaný zlomek z tordované tyčinky s červeným vláknem a „dračí hlavičkou“ tvořil ukončení úchytky víka a mohl být vyroben v buquoyských sklárnách v jižních Čechách (obr. P7:3, B4:1, vzorek A 3). Další dva větší fragmenty, jeden se čtyřmi „dračími hlavičkami“, pocházejí z mezi­ článků pohárů (obr. P5:2, B4:2, B4:3), stejně jako menší zlomek tordované tyčinky (bez červeného vlákna), na kterém je nataven květ s bezbarvými a modrými okvět­ ními plátky (obr. B4:4). Mimo tyto větší exempláře byly v jímce nalezeny i malé zlomky stejného typu. V Brně to nejsou nálezy ojedinělé. V další jímce na Mečové ulici č. o. 2 (č. 344) s celkem konzistentním obsahem ze druhé poloviny 17. století byly zlomky mezi­ článků s „dračími hlavičkami“ se zatavenými červenými a modrými vlákny; ve stej­ ně datované jímce z brněnského minoritského kláštera byl mezičlánek s rozetou z duté tordované tyčinky, ovšem ze skla lehce našedlého. Rozety se na pohárech z buquoyských hutí objevují kolem roku 1680.78 Z našedlého skla jsou také tordo­ vané dříky s „křídly“ z jímky 508 na Kobližné ulici č. o. 4. Z jiných archeologických

 76 Vreeken, Hubert: Glas in het Amsterdams Historisch Museum en Museum Willet­‑Holthuysen. Amsterdam 1998, s. 139–145, č. kat. 110–123.  77 Drahotová, O.: Vznik buquoyského křišťálového skla, s. 13–17.  78 Drahotová, O. a kolektiv: Historie, s. 201, obr. 2.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… kontextů na Moravě (ani v Bratislavě) není takto tvarované luxusní sklo zatím známo. Méně obvyklé kupy pohárů reprezentují dva zlomky: z miskovité kupy s vlák­ ny natavenými do vzoru vysokých kliček (obr. P7:7) a z trychtýřovité kupy s de­ korem zvaným mezza stampatura foukaným do formy (obr. P5:4, B3:3, vzorek A 7). Tento dekor se objevuje na pohárech benátské provenience i na nizozemských ve stylu à la façon de Venice již během první poloviny 17. století.79 Chemická analýza tohoto poháru v renesančním stylu naznačila netypické složení (vzorek A 7) s vy­ sokým obsahem K2O oproti CaO, což by odpovídalo spíše technologii výroby skla v období gotiky. Dle starší analýzy byl obdobný pohár z Olomouce ze skla draselno­‑vápenatého vyroben dle renesanční technologie.80 Poháry stejného tvaru tak představují doklad toho, že změny technologie výroby skla v některé sklárně neodpovídaly proměnám stylovým. Někdy po polovině 17. století se v archeologických souborech objevují v hojném počtu jednoduché válcovité až mírně kónické drobné číšky,81 v předešlém obdo­ bí neznámé. Většina je z nazelenalého skla nevalné kvality a nezdobená, méně je ze skla bezbarvého s dekorem rytým v renesančním stylu nebo s předfukovaný­ mi žebry (obr. P7:6), ale také zdobené rotačním kolečkem již ve stylu barokním (obr. P5:1). Do přechodné doby mezi renesancí a barokem patří nádoby z nekvalitního na­ zelenalého skla s charakteristickým silným vláknem u dna, které je na několika místech promáčknuté (obr. P6:3, B2:4). Reprezentují nejspíše produkci některé z méně technologicky pokročilých skláren, která své výrobky dodávala hlavně do královského města Brna a biskupské Kroměříže. V souboru bylo rovněž velké množství užitkového skla — především zásobních lahví z méně kvalitního nazelenalého skla, dnes silně zkorodovaného. Většinou se dochovaly jen ve zlomcích — z lahví s hruškovitým tělem různých velikostí zůstaly jen spodní části s dutým prstencem okolo dna, z lahví čtvercového půdorysu torza horních částí a zlomky stěn. Množství, uniformita a dlouhodobé používání těch­ to lahví přesahují možnosti našeho příspěvku. Zastavíme se však u zlomku horní části lampy z téměř bezbarvého vápenato­‑draselného skla typicky renesanční tech­ nologie (vzorek A 23). Byl to jediný exemplář svítidla v celém souboru, což snad lze vysvětlit dlouhou životností takových předmětů či používáním svítidel z jiných materiálů. S lampami ze skla se v archeologických nálezech (jak středověkých, tak renesančních) obecně a překvapivě setkáváme jen velmi vzácně — z renesanční­ ho období je zatím z Brna známo jediné (!) torzo spodní části těla ze studny na

 79 Henkes, Harald E.: Glas zonder glans — Glass without gloss. A contribution to medieval and post­‑medieval archeo­ logy. Rotterdam 1994, s. 209, č. kat. 46.17, 46.18.  80 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 70, kat. č. 13.2–4, analýza č. 11.  81 V souboru z jímky 561 na Jakubském náměstí v Brně bylo několik desítek takových nezdobených číšek, Archaia Brno, o. p. s., inv. č. A 57/2003.

27

28

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4 Petrově,82 z Olomouce nemáme doklad žádné lampy. Poměrně četné však byly v Bratislavě, kde je nacházíme v jímkách u šlechtických paláců — torza několika lamp byla nalezena například ve studni 1 na Ventúrskej ulici č. o. 3, která druhotně sloužila jako odpadní jímka od počátku 16. století do prvních desetiletí 17. století. Další skupinu užitkového či technického skla v jímce představuje okenní sklo, zastoupené nepříliš početnými zlomky kruhových terčů a výplní ve tvaru trojúhel­ níčků vyštípaných z terčíků. Zastoupeny jsou také šestiboké tabulky vyříznuté jak z terčíků, vyrobených korunovou metodou, tak z plochého skla, vyrobeného talí­ řovou metodou, která je mladší. Analýzy světle zelených, čirých a nažloutlých okenních terčíků a trojúhelníčků (vzorky A 10–12, A 14, A 16) ukázaly, že se jedná o skla vyrobená renesanční tech­ nologií (s přídavkem popela). Dva terčíky, našedlý a zelenkavý, (vzorky A 15, A 13) byly vyrobeny ze sodno-popelového skla s vyšším obsahem K2O (tzv. mixed alkali glass), a jedná se tedy o importy (obr. B8). Okenní terčík A 17, který obsahuje pouze 0,1 hm % P2O5, byl vyroben bez přídavku popela. Patří k barokní technologii vý­ roby tabulového skla. Byl v něm zjištěn nepatrně vyšší obsah Na2O a Cl, což může svědčit o přídavku NaCl do sklářské vsázky za účelem lepšího vyčeření skla.83 Pří­ davek NaCl se začal objevovat již v renesanční technologii a analýzy ukázaly jeho přítomnost například ve vzorcích A 5, A 11, A 14, A 21 (viz tabulku chemického složení skla). Výroba okenního skla tvořila hlavní program všech renesančních skláren, ale přesto se ukazuje, že malá část byla dovážena z oblasti výroby sodného skla. Do­ kladem nejsou pouze dva terčíky z jímky 17 ze sodného skla, ale například také další brněnský terčík z jímky na Panské č. o. 6.84 Písemné prameny hovoří o dovo­ zu okenních terčíků ve druhé polovině 15. století z Benátek do Vratislavi.85 Z Brna pochází zmínka o okenním skle v testamentu brněnského měšťana, jistého Prokopa Rwedla (asi Ruedla, alias Rüdla), který roku 1482 mimo jiné odkázal čtyři tisíce be­ nátských terčíků na jedno okno, patrně do kostela sv. Jakuba.86 Vzhledem k dlou­ hodobé životnosti okenního skla mohou zlomky z jímky 17 i z Panské č. o. 6 po­ cházet ještě z 15. století.

 82 Muzeum města Brna, inv. č. A 18/94–233/346.  83 Smrček, Antonín: Složení českých skel ze 14. až 17. století. Sklář a keramik 50, 2000, č. 4, 101–107.  84 Tomanová, Olga: Studium chemického složení a projevů koroze na renesančním skle z jímky v Brně, vzorek č. 23. Rukopis bakalářské práce. Fakulta chemické technologie Vysoké školy chemicko­‑technologické v Praze. Praha 2013.  85 Czihak, E.: Schlesische Gläse, s. 4; k roku 1468 uvádí zprávu o zaplacení benátského skla pro místnosti na radnici.  86 AMB, fond A 1/3, rkp. č. 48, Městská kniha a kniha testamentů 1381–1515, f. 449r (25. září 1482) zmíněný měšťan za přítomnosti Mertha, oltářníka oltáře sv. Jana v kostele sv. Jakuba, Valtana, platnéře, a magistra (lékaře) Clementa mimo jiné odkázal „[…] vnd vier tawsent Venedische glas scheiben zu einer Venster.“ Není sice řečeno kde a na jaké okno, ale z přítomnosti uvedeného Mertha lze soudit, že šlo o okno u sv. Jakuba.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… ba r o kní zá s tav b a Ještě v roce 1631, kdy se dům dostal do držení hraběte Matyáše Ferdinanda Františ­ ka z Dubé a Lipé, je rozsah vnitřní parcely charakterizován stejně jako roku 1589. Dům byl nadále v městských knihách označován jako svobodný, a tedy prostý všech závazků. Nebyl však zanesen do moravských zemských desek. K roku 1734, kdy jej zdědil po svém otci stejnojmenný syn Jan Kristián, svobodný pán z Freinfelsu, je poprvé dům zapsán jako poplatný městu. To již předtím (roku 1729) odkoupilo od objektu vnitřní zahradu, zmíněnou roku 1589.87 b a r o kní s kl o : c c a 1 70 0 –1 75 0 Křišťálové sklo převažuje v horních vrstvách mezi 0 až 115 cm a do 130 cm tvoří pří­ měs ke sklu renesančnímu. Jeho znakem je zcela bezbarvá, čirá, silnostěnná sklovi­ na, vhodná pro nové techniky výzdoby, jako byl dekor broušený a řezaný. Reprezen­ tantem broušeného skla v naší jímce je kónická číška zdobená kolečkem s motivem dvojic slunečnic (obr. P7:1, B1:1). Se zcela shodným motivem se můžeme setkat na kupě poháru z počátku 18. století, uloženého ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.88 Silnostěnné jednoduché nádoby s masivním dnem, foukané do formy a bohatě zdobené, nesou většinou dekor s motivy květů a vždy s linií líst­ ků pod okrajem a u dna (někdy u dna vlnice). Tento styl dekoru se začal rozvíjet v severo­českých sklárnách někdy na přelomu let 1680/1690 a uplatňoval se zejména na jednoduchých číškách,89 které se v archeologických nálezech objevují poměrně často. Téměř celý exemplář pochází z Olomouce, odpadní jámy 2/96 na Mahlerově ulici č. o. 15. Dekor zde tvořily větší slunečnice v rytém oválu a obklopené listy.90 Zlomky číšky se shodným dekorem byly nalezeny také v odpadní jámě na Hviezdo­ slavově náměstí v Bratislavě.91 Zaplnění obou odpadních jam proběhlo během prv­ ní poloviny 18. století, v Bratislavě již od závěru 17. století. Oblibu těchto číšek i obchod s českým sklem dokládají archeologické nálezy z měst v Belgii. Číšky se shodným dekorem jako v Brně, Olomouci a Bratislavě byly nalezeny v Nijmegen.92 V Nijmegen, Deventeru a Antverpách jsou známé také číšky s jinými motivy, včetně

 87 AMB, fond T 11 Rodinný archiv Gödelů (1300) 1800–1900, nezpracovaný, Gödel, Anton: Topografie brněn­ ských domů, nestránkovaný rukopis.  88 Drahotová, O. a kolektiv: Historie, s. 216, obr. 9.  89 Strasser, R. — Baumgärtner, S.: Licht und Farbe, s. 242–243, č. kat. 138.  90 Národní Památkový ústav Olomouc, územní odborné pracoviště v Olomouci, nepublikovaný materiál z výzkumu v roce 1997.  91 Mestský ústav ochrany pamiatok Bratislava, nepublikovaný materiál.  92 Kottman, Jaap: Glas/Glass. In: Bartles, Michael: Steden in Scherven 2 — Cities in Sherds 2 Catalogue. Vondsten uit beerputten in Deventer, Dordrecht, Nijmegen en Tiel (1250–1900) — Finds from cesspits in Deventer, Dordrecht, Nijmegen and Tiel (1250–1900). Amersfoort 1999, s. 939–1028, zejména s. 943, č. kat. 16 a 18.

29

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4

30

dobově oblíbených chinoserií a věnovacích nápisů.93 Ve všech případech jsou da­ továny do první poloviny 18. století a mají téměř shodné rozměry s průměry okrajů kolem 8 cm a výškou kolem 9 cm. Celé číšky tohoto tvaru s datováním do počátku 18. století ze skláren v jižních a severních Čechách se dochovaly i v muzejních sbír­ kách. Tyto exempláře mají samozřejmě bohatší dekor, někdy s postavami světců a bi­ blickými výjevy, případně doplněné věnovacími nápisy.94 Takové cennější nádoby se však mezi odpadky nedostaly. O složení bezbarvého křišťálového skla vypovídá spodní část flakonu s brouše­ nými fasetami (obr. P6:4, vzorek A 6, viz výše). Spodní část flakonu s fasetami byla vyrobena ze skla produkovaného v době baroka. Ve skle nebyl zjištěn obsah P2O5 a také poměr CaO, K2O a SiO2 je typický pro skla tavená v tomto období. Fasetova­ ný flakon navíc obsahoval As2O3, který se do skla přidával za účelem čeření, ale fun­ goval i jako odbarvivo. Fasety byly používány zejména na mírně kónických číškách, které byly oblíbené od počátku 18. století, a to jak broušené, tak levnější foukané do forem. Z dalších nádob z bezbarvého skla zde byla spodní část drobné misky s rytým a broušeným květinovým dekorem s typickou masivní nízkou patkou u dna, v tom­ to případě ještě připojenou (obr. P7:2, B1:2). Na mladších nádobách bývají takové patky foukané do formy společně s tělem. Z jiné misky se dochovala pouze část za­ obleného těla s broušenými oválnými fasetami uspořádanými do čtyřlístků (B1:3). Oblíbený typ nápojového skla v renesanci i baroku — pohár — je zastoupen spod­ ními částmi tří exemplářů s masivními dříky foukanými do formy společně s kupou se silným dnem, terčovité patky byly připojené (obr. P6:1, P6:2, P7:4, B1:4–6). Pohá­ ry v tomto stylu se v Evropě objevují již v posledních desetiletích 17. století95 a ještě v první polovině 18. století se vyskytují společně s poháry s mladšími balustrový­ mi hraněnými dříky v odpadních jímkách v Bratislavě na Hviezdoslavově náměstí a Hlavnom námestí č. o. 1 — Staré radnici.96 Až k polovině 18. století lze datovat koflík či slánku se dvěma masivními, vo­ lutově stočenými oušky. Nádobka byla vyrobena z bílého opakního skla, na těle s nepravidelnými modrými skvrnami, které vznikly zatavením drobných zlomků modrého skla do základní sodno­‑draselno­‑vápenaté skloviny (obr. P7:5, B2:2,vzo­ rek A 2). Nádoby z „mléčného skla s modrými skvrnami“ — šálky s podšálky, jed­ noduché číšky, vázy — jsou pokládány za výrobky skláren v Benátkách, Švýcarsku nebo Německu a jsou vesměs datovány do doby kolem poloviny 18. století.97 Výroba  93 Kottman, J.: Glas/Glass, s. 941–943, č. kat. 9–15, 17; Henkes, Harold —Veekman, Johan: Schitterende scherven. Het glas uit een afvalput op de Antwerpse Eiermarkt. In: Berichten en Rapporten over het Antwerps Bodemonder­ zoek en Monumentenzorg 3. Ed Johan Veekman. Antwerpen 1999, s. 11–86, zejména s. 66–67, č. kat. 48–50.  94 Drahotová, O. a kolektiv: Historie, s. 218 a 222, obr. 12 a 21.  95 Například Drahotová, O.: Evropské sklo. Sběratelský průvodce dějinami evropského skla. Praha 1985, s. 99 a 100, obr. 61–64.  96 Mestský ústav ochrany pamiatok Bratislava, nepublikovaný materiál.  97

Theuerkauff­‑Liederwald, Anna­‑Elisabeth: Venezianisches Glas der Veste Coburg. Luca 1994, s. 490, 493 a 517, č. kat. 608, 609, 618 a 659–661.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… jednobarevných opakních skel je také doložena ve vévodství brabantském od kon­ ce 15. století; polokulovitá miska na prstencové nožce s modrými skvrnami je z let 1600–1650 a tvarově zcela shodný koflík či slánka jako nález z Brna, ovšem s různo­ barevnými skvrnami, je datován do konce 17. až počátku 18. století.98 Je tedy pravdě­ podobné, že nádobka z jímky na Mečové ulici nebyla vyrobena ve sklárnách na úze­ mí Českého království a v souboru představuje import. Podle chemické analýzy se jedná o sklo sodno­‑vápenato­‑draselné a bílého zakalení bylo dosaženo přídavkem Sb2O3 (cca 5,5 hm %). Částice Sb2O3 ve skle pravděpodobně rekrystalizovaly za vzniku antimoničnanu vápenatého (Ca2Sb2O7). Modré skvrny jsou zbarveny díky přítomnosti kobaltu, železa a také malého množství mědi. Sklo podobného složení bylo nalezeno v Londýně (Aldgate) a bylo datováno do první poloviny 17. století.99 Uvedený koflík nebo slánka není jedinou nádobou z opakního skla v soubo­ ru. Z téže horní vrstvy pocházejí zlomky talířovité podstavy velké nádoby, patrně vázy (průměr podstavy nejméně 20 cm), ze světle modrého opakního vápenato­ ‑draselného skla, zakaleného fosforečnanem vápenatým (obr. B9, vzorek A 4). Pří­ davek P2O5 byl téměř 5 hm % a byl pravděpodobně dodán pomocí kostního apa­ titu. Sklovina byla zbarvena do modra díky přítomnosti železa. Na povrchu se vyskytovala vrstvička korozních produktů uhličitanu a síranu vápenatého (CaCO3 a CaSO4 — viz obr. B9, B10). Poškození povrchu skla korozními procesy je dobře patrné na obrázku ze SEM/EDS (obr. B11). S nádobami ze zakaleného skla světle modrého nebo jen velmi lehce namodralé­ ho opaktního se setkáváme v archeologických souborech od přelomu 16. a 17. století. Zlomky renesančních humpenů známe z jímek u domu Matouše Židlochovského na Orlí ulici č. o. 10 v Brně100 a na Panské č. o. 6.101 Ze stejných lokalit v Brně po­ cházejí i zlomky nádob ze světle modrého opakního skla ze druhé poloviny 17. sto­ letí: válcovitá číška, původně na třech nožkách z Orlí č. o. 10102 a dno číšky z Pan­ ské č. o. 6.103 Džbánek a konvice ze zakalených skel velmi podobného chemického složení byly nalezeny také v Praze v Salmovském paláci a na náměstí Republiky.104 V obsahu renesančních jímek se výrobky ze světle modrého opakního skla objevily také v Opavě a Olomouci. U domu Macáků z Ottenburku v Opavě to byla mírně

 98 Caluwé Danielle: La verrerie au duché de Brabant et dans les anciens Pays­‑Bas à ľépoque moderne. Le verre opaque: un produit bien spécifique? In: La cuisine et la table dans la France de la fin du Moyen Âge. Eds. Fabienne Ravoure, Anne Dietrich. Caen 2009, s. 187–211, zejména obr. 240 dole a 241 nahoře.  99 Lima, Augusta — Medici, Teresa — Pires de Matos, António — Veritá, Marco: Chemical analysis of 17th century Millefiori glasses excavated in the Monastery of Sta.Clara­‑a-Velha, Portugal. Comparison with Venetian and Facon­ ‑de­‑Venice production. Journal of Archaeological Science 39, 2012, s. 1238–1248. 100 Jordánková, H. — Sedláčková, H.: Skleněné střípky, barevná příloha č. IV. 101 Archaia Brno, o. p. s., A 100/2003, inv. č. 100/03–10/365–382. 102 Muzeum města Brna, inv. č. 327 422. 103 Archaia Brno, o. p. s., A 100/2003, inv. č. 100/03-170/20-26. 104 Jonášová, Šárka — Cílová, Zuzana: Chemicko­‑technologický průzkum netypických modrých zakalených skel z období 16.–17. století. Sklář a keramik 62, 2012, s. 13–14, 331–335.

31

32

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4 rozevřená číška, zdobená barevnými emaily,105 v Olomouci, v jímce u latinské měst­ ské školy u sv. Mořice, byla nezdobená číška stejného tvaru a další číška válcovitého těla, v horní části ovinutá vláknem.106 Je zajímavé, že pro typy číšek z Opavy i Olomouce nalezneme analogie přede­ vším v Nizozemí107 a v našich zemích se s nimi běžně nesetkáváme. Přesto analý­ za jedné olomoucké číšky doložila draselno­‑vápenaté složení skloviny a s největší pravděpodobností se tedy jedná o domácí výrobky.108 Výroba opakních skel — bílého, ale i červeného — probíhala podle nálezů zbytků v tavicích pánvích, kusů surového skla i zlomků výrobků v renesanční rudolfínské sklárně v Broumech ve středních Čechách;109 v barokní sklárně u Nové Vsi u Bože­ jova na Pelhřimovsku, pracující v letech 1691–1721, se vyráběla také skla opálová.110 Výroba opakního skla je písemnými prameny doložena v poslední čtvrtině 17. sto­ letí v buquoyské křišťálové huti v Nových Hradech v jižních Čechách a odtud bylo dodáváno patrně i do Vídně.111 k chemickým a n a lý z á m Chemické analýzy archeologického skla slouží k přesnější dataci vzniku skleněné­ ho objektu (na základě technologických možností a zvyklostí doby) a navíc mo­ hou napomoci i k určení jejich původu. Chemická analýza je destruktivní metoda, proto se odebírá jenom nezbytně malý kousek skla. Pokud máme větší zlomek skla (cca 1 × 2 cm), který nelze při rekonstrukci nádoby použít a který je navíc neporu­ šen korozními procesy, je možné ho analyzovat tzv. RTF (Rentgen­‑fluorescenční spektro­metrickou) analýzou. RTF analýza se provádí na velmi jemně rozetřené drti skla a poskytne nám výsledky (kromě hlavních oxidů) i stopově zastoupených prvků. Pokud je ovšem sklo zkorodované na celém svém povrchu, nebo máme k analýze pouze velmi malý kousek skla, využíváme metodu SEM/EDS (rastrovací elektronový mikroskop s EDS analyzátorem). Velmi malý kousek skla (postačuje zlomek 5 × 5 mm) zalijeme do pryskyřice, vybrousíme a vyleštíme a pod mikrosko­ pem pozorujeme kolmý řez sklem. V tomto případě je analýza prvků s velmi nízkým zastoupením nepřesná. Výhodou metody je kromě možnosti analýzy korozní vrstvy (odhad tloušťky, pozorování její struktury) také možnost analyzovat heterogenní

105 Štěrbová, J. — Pavelčík, J.: Macákové z Ottenburku. 106 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 1998, 72, č. kat. 13.1–10 a 11. 107 Henkes, H. E.: Glas zonder glans. 108 Renesanční sklo v archeologických nálezech, analýza č. 14. 109 Žegklitz, Jaromír: Výsledky archeologického výzkumu, s. 197. 110 Hrubý, Petr — Hejhal, Petr — Kašák, Karel — Malý, Karel — Valkony, Jiří: Zaniklá barokní sklářská huť na katastru Nové Vsi u Božejova (okres Pelhřimov). Studies in Post­‑Medieval Archaeology 3, 2009, s. 479–500, ze­ jména s. 495. 111 Drahotová, O.: Vznik buquoyského křišťálového skla, s. 13–17.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… skla (například se zatavenými vlákny z jiného druhu skla (vzorek A 3) nebo skla s obsahem tzv. kaliv (látky, které způsobují netransparentnost skla, vzorek A 19). chemické s l o ž e n í s k e l n a le z e n ý c h v   j í m c e 1 7/ 9 0 v u l ic i m e č ová, brn o Nalezená skla můžeme podle jejich chemického složení rozdělit na dvě hlavní sku­ piny, které souvisejí s technologií výroby, a to na skla křídová a křišťálová. Skla vyrobená renesanční technologií (těch je naprostá převaha) jsou charakterizována nižším obsahem SiO2 od 58 do 67 hm %, podílem CaO/K2O blízkým nebo vyšším než 1, ale hlavně přítomností P2O5. Oxid fosforečný je důkazem přídavku pope­ la bukového dřeva do sklářské vsázky. Podobné složení mají skla nalezená napří­ klad v Chrudimi,112 Nymburce,113 Olomouci,114 Broumech,115 která považujeme za typické představitele českého renesančního křídového skla. Pro tento typ skel je oproti gotickým sklům obvyklý nižší obsah K2O a naopak vyšší obsah CaO, který se do skel začal přidávat ve formě CaCO3 (křída) za účelem náhrady části popela. Nazelenalá barva skel je způsobená přítomností železitých složek v popelu. Díky přirozenému obsahu manganu v popelu bukového dřeva a jeho schopnosti potla­ čení barvicích schopností železa (oxidačního stavu Fe2+) není zelená barva skla tak výrazná, ale většinou je sklo pouze světle zelené. Ve starší literatuře se sklo vyráběné u nás v období gotiky a renesance označuje také jako lesní sklo.116 Dále je možné křídová skla vyrobená „renesanční“ technologií rozdělit na dvě podskupiny. První typ renesančních skel je charakterizován podílem CaO/K2O blízkým jedné a naopak vyšším obsahem SiO2 (od 60 do 69 hm %). K tomuto typu patří skla z nejnižších vrstev (vzorky A 23, A 22, A 19 a A 18), ale i skla z horních vrstev (vzorky A 9, A 4, A 3 a A 1). Druhý typ renesančních skel má podíl CaO/K2O vyšší než jedna, v některých případech je množství CaO téměř dvojnásobné oproti obsahu K2O. Tato skla obsahují méně SiO2 oproti prvnímu typu (od 59 do 62 hm %; vzorky A 21, A 20, A 16, A 14, A 11 a A 10). Křišťálová skla byla vyrobena dokonalejší technologií bez přídavku popela (prav­ dě­podobně díky možnosti dosažení vyšší teploty při tavení) se vyznačují vyšším ob­ sahem SiO2 (většinou nad 70 hm %), poměrem CaO/K2O nižším než jedna a v jejich složení chybí P2O5. Sklářský kmen byl připravován z písku, potaše (K2CO3 — vyro­ bené loužením popela, někdy s následnou kalcinací), křídy (CaCO3) a As2O3. Skla

112 Rohanová, Dana, nepublikované výsledky analýz skel ze záchranného archeologického výzkumu v Chru­ dimi. 113 Sedláčková, H. — Brožková, H. — Stará, D.: Renesanční sklo a další archeologické nálezy z Nymburka. 114 Renesanční sklo v archeologických nálezech, s. 12–14. 115 Müller, Katharina: Farbloses Glass im Wandel der Zeit. Rukopis disertační práce. Technische Universität ­Berlin. Berlín 2006. 116 Smrček, Antonín: Batch and composition of typical Bohemian glasses from 14th to 19th centuries. Proceedings of the 5th ESG Conference A 3. Prague 1999, s. 27–35.

33

34

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4 jsou většinou bezbarvá a čirá i díky ukončení používání popela, kterým se vnášelo zásadní množství barvicích složek (železa a manganu). Barvicí složky (hlavně že­ lezo) se ovšem v malých množstvích vnesly i ostatními surovinami (například pís­ kem). Z dvaceti tří analyzovaných vzorků skel patří naprostá převaha ke sklům vy­ produkovaných renesanční technologií. Mezi barokní skla můžeme pravděpodobně zařadit vzorek A 17, ale s jistotou vzorek A 6. V těchto sklech nebyl detekován P2O5 a ve vzorku A 6 byla zjištěna přítomnost As2O3 (křišťál). V souboru byla analyzována také tři sodno­‑vápenato­‑draselná skla (vzorky A 15, A 13 a A 2), která obsahují kolem 10 hm % Na2O. Vzhledem k dataci jímky maxi­ málně do roku 1710 se jedná o importy. Na našem území se sodné sklo až do prů­ myslové revoluce nevyrábělo. záv ěr ečné s hr n u t í Zkoumaná parcela Mečová č. o. 2 náležela podle prvních písemných berních úda­ jů pod správu zeměpána. Byla zde s největší pravděpodobností umístěna i první, později nazývána „stará“, (zeměpanská) mincovna, jejíž funkci převzala v druhé polovině 15. století po vydání mincovního privilegia městská mincovna. Její zánik klademe do poslední fáze česko­‑uherských válek. Dům ležící na této parcele byl v le­ tech 1479–1514 v berních rejstřících a knihách označován jako „domus monete“, pří­ padně „area monete“, z něhož se nic neplatilo. To však nebránilo tomu, aby v něm bydleli jako nájemníci různí řemeslníci, kteří naopak městu do pokladny příslušné poplatky odváděli. Samotný domovní objekt byl do roku 1583 veden v berních pra­ menech jako městu nepoplatný. Jako svobodný dům, zvaný Münzhoff, jej někdy koncem 70. let 16. století získal význačný moravský šlechtic a zemský úředník Hynek Brtnický z Valdštejna. Prová­ děl zde blíže nespecifikované stavební úpravy. Zástavba parcely si udržela podobu obestavěného dvora, jehož reprezentativní část byla obrácena do dnešní ulice Me­ čové. Poslednímu Brtnickému z Valdštejna byl dům zkonfiskován po neúspěšném protihabsburském povstání. Dlouhodoběji doložené vlastnictví Münzhoffu v rukou příslušníků jednoho šlechtického rodu je v raně novověkém Brně výjimkou. I když nemáme k dispozici inventář vnitřního vybavení domu, nelze pochybovat o výstav­ nosti a komfortnosti domu již z hlediska postavení obou mužských představitelů rodu v moravské šlechtické společnosti. Tomu nakonec odpovídá i finanční ohod­ nocení konfiskátu částkou 8 000 zlatých, když přešel na Lva Buriana Berku z Dubé. Dům byl nadále v městských knihách označován jako svobodný, a tedy prostý všech závazků. Nebyl však zanesen do moravských zemských desek. K roku 1734, kdy jej zdědil Jan Kristián, svobodný pán z Freinfelsu, je poprvé zapsán jako po­ platný městu. Sklo z jímky 17 můžeme posuzovat z několika hledisek: jako průřez sklářskou produkcí během téměř tří století, nebo jako ukázku vybavení ekonomicky dobře si­ tuované domácnosti stolním sklem, a nejméně v 16. až 18. století to byly domácnosti

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… šlechtické. V neposlední řadě máme také možnost zařadit tento soubor do širšího kontextu nálezů na Moravě. Pokud hodnotíme nálezy po jednotlivých obdobích, pak nejvíce importovaného skla se vyskytuje v nejstarším, ještě středověkém zásypu jímky (do konce 15. sto­ letí) a mezi domácím sklem nacházíme podíl nádob ze skláren v Čechách. Během první poloviny 16. století nastává znatelný úbytek skla. Jeho množství a variabilita typů a tvarů stoupá v období renesance (ca 1550–1650), jedná se ovšem téměř vý­ lučně o domácí produkci, v níž jsou zastoupeny jak méně kvalitní, levné výrobky, tak lepší zboží. Náplň se však nijak nápadně neliší od jiných soudobých souborů z jímek u domů bohatých brněnských měšťanů či šlechty. Nad rámec jiných soubo­ rů z Brna můžeme zmínit jen větší počet emailem zdobených nádob, ve srovnání s olomouckými soubory však zanedbatelný. Jistý náznak kontaktů mimo Moravu ukazují číše zvané „igel“ z oblasti německého sklářství, ovšem ani v tomto případě se nejedná o luxusní zboží. Podle složení skla byla v německých sklárnách vyrobe­ na také láhev čočkovitá ze sytě zeleného skla. Nejkvalitnější nálezy pocházejí pozoruhodně z druhé poloviny 17. století, i když nadále jen z domácích skláren. Na zlomcích pohárů s bohatě utvářenými mezičlán­ ky můžeme zároveň pozorovat vyvrcholení renesančního stylu à la façon de Venice v provedení patrně buquoyských skláren. V materiálu lze postihnout změny vedoucí k baroknímu pojetí skla ve tvarech (poháry s masivními dříky, válcovité číšky), ve výzdobě (broušený dekor) i sklovině (křišťál — čirý, zcela bezbarvý). Barokní sklo netvoří výrazně velký soubor a reprezentují ho především masivní číšky s broušeným i řezaným dekorem. Pomineme‑li okenní terčíky ze sodného skla, pravděpodobně dovezené již dříve, je jediným soudobým importem, patrně z Be­ nátek, drobný koflík či slánka z bílého opakního skla s modrými skvrnami. Nálezy barokního skla jsou sice šířeji datovány do průběhu první poloviny 18. století, ale podle absence některých typů pohárů, které se vyráběly od druhé dekády 18. století, lze položit zánik jímky do prvních desetiletí tohoto století.

35

68,1

61,5

60,3

60,9

Číše čirá, s červe­ A 3 ným vláknem 429 655 SEM/EDS 0–30 cm

Červené vlákno A 3b SEM/EDS

Modré opakní A 4 sklo s korozí 429 058 SEM/EDS 0–30 cm

Fialový džbánek 30–50 cm

Číška čirá, faseto­ vaná 50–115 cm

A 5 429 075 RTF

A 6 429 151 RTF

70,5

58,7

Šálek bílý s mod­ rou barvou 0–50 cm

A 2 429 054 RTF

0,2

1,4

1,7

1,1

0,7

1,2

1,3

8,9

16,4

12,2

11,6

9,9

9,1

14,7

SiO2 Al2O3 CaO

60,4

Popis

Fialová číška A 1 s vláknem 429 045 SEM/EDS 0–30 cm

Vzorek/ metoda

17,8

10,6

14,2

13,9

14,7

10,8

16,4

0,6

4,1

2,3

1,3

1,8

9,6

1,3

0,1

2,2

3,6

2,2

1,9

2,7

1,9

0,1

2,4

0,4

0,6

0,5

0,3

1,9

0,1

0,4

0,4*

2,0*

0,4*

0,4

0,8*

0,1

0,7

4,8

1,2

0,9

0,3

0,9

0,05

0,02

0,01 Nezj.

0,1

Nezj. Nezj.

Nezj. Nezj.

Nezj. Nezj.

0,15

Nezj. Nezj.

K2O Na2O MgO MnO Fe2O3 P2O5 TiO2 BaO

0,3

0,1

Nez

Nez

Nez

0,5

Nez

SO3

Cl

Rb2O PbO

Poznámky

0,01

0,2

Sb2O3:5,6, Co3O4: 0,02,

0,05

0,44

0,02 Nezj. As2O3: 1,2

0,03 Nezj. SrO: 0,1

Nezj. Nezj. Nezj. Koroze CaCO3 a CaSO4

Nezj. Nezj. Nezj. CuO: 4,5

Nezj. Nezj. Nezj.

0,24

Nezj. Nezj. Nezj. Koroze CaCO3 a CaSO4

Tabulka analýz Brna, Mečové, jímky 17/90: renesance a baroko, vrstvy 0–200 cm, datované do let 1500–1710 [hm%]

36 b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4

60,3

59,1

Láhev světle A 9 zelená, čtyřbo­ 429 171 SEM/EDS ká, s optickým dekorem 115–130 cm

Okenní terčík, čirý 115–130 cm

Okenní tabul­ ka šestiboká, nažloutlá 115–130 cm

A 10 429 161 RTF

A 11 429 173 RTF

Okenní trojhran, A 12 čirý 429 174 SEM/EDS 115–130 cm

45,9

Láhev zelená, čočkovitá 0–30 cm a  115–130 cm

A 8 429 061 RTF

66,8

59,5

61,4

Pohár s nažlout­ lými kapkami 115–130 cm

A 7 429 139 RTF

0,8

1,9

1,8

2,5

4,0

1,1

11,0

18,8

20,2

15,8

24,6

13,7

SiO2 Al2O3 CaO

Popis

Vzorek/ metoda

13,1

10,3

12,7

12,8

17,6

18,7

3,8

3,8

0,6

2,5

0,8

0,7

2,1

2,0

2,2

3,4

3,1

2,3

0,8

1,0

1,1

Nezj.

0,7

0,8

0,3*

0,48

0,43

0,5*

0,8

0,3

0,9

1,1

1,1

1,9

1,5

0,5

0,29

0,18

0,19

Nezj. Nezj.

0,08

0,07

Nezj. Nezj.

0,15

0,04 Nezj.

K2O Na2O MgO MnO Fe2O3 P2O5 TiO2 BaO

Nez

0,2

0,3

Nez

0,2

0,2

SO3

0,06 Nezj. SrO: 0,1

0,02 Nezj. SrO: 0,07, ZnO: 0,05

0,03 Nezj. SrO: 0,07

Nezj. Nezj. Nezj.

0,51

0,09

Poznámky

0,05 Nezj. Koroze: SiO2, CuO: 0,01, ZnO: 0,05

Rb2O PbO

Nezj. Nezj. Nezj.

0,03

0,1

Cl

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… 37

59,8

58,3

69,3

67,7

50,1

Okenní trojhran, čirý 115–130 cm

Okenní trojhran, našedlý 115–130 cm

Okenní trojhran, zelenkavý 115–130 cm

A 14 429 174 RTF

A 15 429 174 RTF

A 16 429 174 RTF

Okenní tabulka, A 17 lehce zelenkavá 429 177 SEM/EDS 115–130 cm

Karafa se žebry, A 18 našedlá 429 209 SEM/EDS 165–180 cm

Filigránová číše, A 19 lehce zelenkavá 429 214 SEM/EDS 165–180 cm

Bílé vlákno A 19b SEM/EDS

66,7

61,2

62,0

Okenní trojhran, zelenkavý 115–130 cm

A 13 429 174 RTF

1,5

1,2

1,3

0,3

1,5

1,3

1,6

1,5

6,9

13,5

11,6

16,6

18,8

9,9

17,6

12,0

SiO2 Al2O3 CaO

Popis

Vzorek/ metoda

8,4

10,8

11,7

20,4

13,9

5,2

10,8

7,0

1,7

2,2

2,7

2,4

0,4

11,9

3,5

10,8

1,9

2,9

2,2

0,9

2,2

2,5

2,0

3,0

0,6

0,6

Nez.

0,3

1,0

0,6

0,9

0,9

Nez.

Nez.

0,2

0,2*

0,45

0,5

0,45

0,52

0,9

0,9

1,0

0,1

1,4

0,2

1,0

0,4

0,18

0,02

0,17

0,06

Nezj. Nezj.

Nezj. Nezj.

Nezj. Nezj.

0,01 Nezj.

0,07

0,06

0,07

0,07

K2O Na2O MgO MnO Fe2O3 P2O5 TiO2 BaO

Nez

Nez

Nez

0,3

0,3

0,1

0,1

0,2

SO3 0,7

SrO: 0,08, SnO: 0,13

Poznámky

Nezj. SrO: 0,07, SnO: 0,05

0,01 Nezj.

0,04 Nezj. SrO: 0,07, ZnO: 0,04

nez

0,03 Nezj. SrO: 0,06

0,01

Rb2O PbO

Nezj. Nezj. 14,7

Nezj. Nezj. Nezj.

SnO2: 14,5

Nezj. Nezj. Nezj. Nízký obsah Mn a Fe

0,2

0,08

0,87

0,55

0,57

Cl

38 b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4

1,5

0,9

2,1

2,5

14,0

14,4

18,3

20,5

10,1

11,3

8,9

11,8

2,8

1,8

2,9

0,3

2,7

2,1

2,5

2,6

* FeO

Nezj. = nezjištěn

SEM/EDS — Rastrovací elektronová mikroskopie s EDS analyzátorem)

0,8

0,9

1,1

1,0

0,2*

0,1*

0,45

0,54

0,8

1,0

1,0

1,1

0,22

0,24

Nezj. Nezj.

Nezj. Nezj.

Nez.

0,1

K2O Na2O MgO MnO Fe2O3 P2O5 TiO2 BaO

RTF — Rentgenová fluorescenční analýza (semikvantitativní bezstandardová metoda)

66,7

61,5

Lampa čirá A 23 180–200 cm 429 234 SEM/EDS

Pohár s hlad­ kou vřetenovitou kupou, šedý 180–200 cm

A 21 429 227-3 RTF

58,8

67,4

Láhev s vláknem, nažloutlá 165–180 cm

A 20 429 220-2 RTF

SiO2 Al2O3 CaO

Ledový pohár, A 22 čirý 429 209 SEM/EDS 180–200 cm

Popis

Vzorek/ metoda

Nez

Nez

0,2

0,3

SO3

Poznámky

0,02 Nezj. SrO: 0,1, ZnO: 0,3

0,04 Nezj. SrO: 0,08, CuO: 0,1

Rb2O PbO

Nezj. Nezj. Nezj.

Nezj. Nezj. Nezj.

0,44

0,03

Cl

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… 39

40

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4 s ezna m čer no b í lý c h p ří loh p1 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Vrstva 280–360 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429298, 429279, 429309, 429290, 429287, 429311, 429299, 429301, 429305 + 429306. p2 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1–8: vrstva 180–200 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429227‑1, 429227-2, 429229‑1‑4, 429230, 429232-1, 429232-2. 9–12: vrstva 165–180 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429217, 429214. 11, 12: vrstva 240–300 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429288, 429272. p3 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1: vrstva 130–145 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429183. 2–6: vrstva 165–180 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429204a, 429205b, 429205c, 429204c, 429204d, 429204b + 429205a. p4 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1–3, 5, 7: vrstva 130–165 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429181, 429190-1, 429190-2, 429193, 429195.

4, 6, 8–12: vrstva 165–180 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429207-1, 429207-3, 429208, 429209-1, 429212, 429222, 429210. p5 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Vrstva 115–130 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429140-1, 429140-2, 429143, 429156, 429139, 429144-01, 429144‑08-11, 429150, 429155. p6 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1–3, 5, 6, 8: vrstva 30–50 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429089-1, 429089-2, 429092, 429085, 429076. 4, 7: vrstva 100–115 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429151-1, 429127. p7 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Vrstva 0–30 cm. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429056, 429057, 429055-1, 429050, 429054, 429043, 429047, 429051, 429045 + 429075, 429075, 429061 + 429154.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í… s ezna m ba r ev n ý c h p ří loh b1 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429056, 429057, 429049, 429050, 429089a, 429089a. Foto Miloš Strnad, 2013. b2 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429058, 429054, 429059, 429092, 429061 + 429154, 429045 + 429075. Foto Miloš Strnad, 2013. b3 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Uloženo v Muzeu města Brna, inv. č. 429127, 429230, 429139, 429222, 429209-1, 429181. Foto Miloš Strnad, 2013. b4 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Uloženo v Muzeum města Brna, inv. č. 429055a, 429143, 429055b, 429055c, 429183, 429205a. Foto Miloš Strnad, 2013. b5 Zatavená vlákna olovnatého skla s bílými částicemi SnO2 (SEM/EDS) A 19, A 19b (kolmý řez sklem).

b6 Světlejší plocha uprostřed hmoty základního skla A 3 je červené sklo s obsahem mědi a železa (SEM/EDS) (kolmý řez sklem). b7 Drobné tečky v červeném skle A 3 jsou vyredukované částice kupritu (Cu2O) (SEM/EDS) (kolmý řez sklem). b8 Okenní trojhránky s čísly analýz (scaner Cannon). b9 Korozní produkty (nažloutlé skvrny) na talíři z modrého opakního skla (scan) A 4. b10 Odlupující se korozní produkty na talíři z modrého opakního skla (optická mikroskopie) A 4. b11 Korozní poškození opakního skla A 4 ve hmotě skla a korozní vrstva na povrchu skla (zcela vpravo) pod elektronovým mikroskopem (SEM/EDS) (kolmý řez sklem).

41

42

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4

p1 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Vrstva 280–360 cm.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í…

p2 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1–8: vrstva 180–200 cm. 9–12: vrstva 165–180 cm. 11, 12: vrstva 240–300 cm.

43

44

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4

p3 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1: vrstva 130–145 cm. 2–6: vrstva 165–180 cm.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í…

p4 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1–3, 5, 7: vrstva 130–165 cm. 4, 6, 8–12: vrstva 165–180 cm.

45

46

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4

p5 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Vrstva 115–130 cm.

hana jo r d á nko vá  — d a n a roh a n ová  — h e d v ik a se dl áč k ová / re n e san č n í…

p6 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. 1–3, 5, 6, 8: vrstva 30–50 cm. 4, 7: vrstva 100–115 cm.

47

48

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4

p7 Brno, Mečová 2, jímka 17/90. Vrstva 0–30 cm.

zu s a mmenf a s s u n g

hana jordánková — dana rohanová — hedvika sedláčková r ena is s a nce- un d b a ro c k g la s a u s d e r s c h w e rtgasse in brü n n Die untersuchte Parzelle in Schwertgasse Nr. 2/Herrengasse Nr. 15 stand nach den ältesten schriftlichen Belegen in Steuerurkunden unter Verwaltung des Landes­ herrn. Wahrscheinlich befand sich hier auch die erste landesherrliche Münzstät­ te, die später als „alte“ genannt wurde, derer Funktion in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts die Stadtmünzstätte nach zugeteiltem Münzprivilegium über­ nahm. Ihre Tätigkeit wurde in der letzten Phase der böhmisch­‑ungarischen Krie­ ge abgeschlossen. Das Haus, das sich in den Jahren 1479–1514 auf dieser Parzelle befand, wurde nach den Steuerregistern und Steuerbüchern als „domus monete“ oder auch als „area monete“ genannt und war u. a. von allen Gebühren befreit. Diese Tatsache spielte aber überhaupt keine Rolle darin, dass dort als Mietsleute verschiedenste Handwerker gewohnt haben, die im Gegenteil bestimmte Gebüh­ ren in die Stadtkasse abgaben. Der Hauskomplex wurde bis zum Jahre 1583 in den Steuerquellen als „ein von Steuern befreites Haus“ erwähnt. Das als Münzhoff genanntes Haus hat etwa Ende der 70er Jahre des 16. Jahrhun­ derts ein bedeutender mährischer Adelige und Landesbeamte Hynek Brtnický von Waldstein gewonnen. Er ließ hier die ganz unspezifischen Umbauten realisieren. Die Bebauung der Parzelle hat sich die Form eines umbauten Hofes erhalten, dessen repräsentativer Teil sich in der Richtung der heutigen Schwertgasse befand. Nach dem unerfolgreichen Aufstand gegen die Habsburger wurde das Haus dem letzten Vertreter des Geschlechts Brtnický von Waldstein enteignet. Ein, längere Zeit dau­ ernder Besitz des sog. Münzhoffs von einem einzigen Adelsgeschlecht bildete in Brünn der Neuzeit eine Ausnahme. Auch wenn man zur Verfügung kein Inventar der Inneneinrichtung des Hauses hat, ist (mindestens aus der Sicht der erhabenen Position der beiden Vertreter des Geschlechts im Rahmen der mährischen Adels­ gesellschaft) die Großartigkeit und Komfort des Hauses unbestritten. Dies bestä­ tigt dann auch die finanzielle Bewertung der enteigneten Immobilie in Höhe von 8 000 Gulden, die später auf Lev Burian Berka von Dubá übergegangen ist. In den Stadtbüchern wurde das Haus weiter als „frei“ bezeichnet, d.h. befreit von allen Verpflichtungen. Zugleich war aber nicht in die mährischen Landestafeln ein­ getragen. Als das Haus im Jahre 1734 Jan Kristian, Freiherr von Freinfels, geerbt hat, ist es zum ersten Mal als ein, gegen die Stadt, gebührenpflichtiges Haus bezeichnet. Das Glas aus der Abfallgrube Nr. 17 kann aus verschiedenen Sichtpunkten ein­ geschätzt werden: als ein Querschnitt durch die Glasproduktion im Laufe drei

373

3 74

b r no v  minu l o s t i a   d n e s 2 7 | 2 01 4 Jahrhunderte, oder als ein Beispiel der Ausstattung einer gut ökonomisch situier­ ten Haushalt mit Tischglas. Nicht zuletzt besteht also auch die Möglichkeit, diese Fundgruppe in den breiteren Kontext der Funde aus Mähren einzugliedern. Betrachten wir die Funde nach ihrer Entstehungszeit, finden wir in der ältesten, mittelalterlichen Schicht der verschütteten Klärgrube (Ende des 15. Jahrhunderts) die größte Menge des importierten Glases, wobei auch großer Anteil der Gefäße aus der heimischen Glasproduktion der böhmischen Glashütten kommt. In der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts wird Abnahme der Glasnutzung ganz deutlich. Glas­ menge und Variabilität von Typen und Formen steigt dann in der Zeit der Renais­ sance (etwa 1550–1650). Ausgesprochen handelt es sich um die heimische Produk­ tion, die einerseits die billigen Erzeugnisse niedrigerer Qualität, andererseits auch wertige Gegenstände ausweist. Der Inhalt ist mit den Funden in den Klärgruben bei Häusern der reichen Brünner Bürger und Adel vergleichbar. Über den Rahmen der anderen Brünner Funde reicht eine größere Anzahl der Emaille­‑Gefässe, die je­ doch im Vergleich mit den Olmützer Funden dieser Art unbedeutend ist. Bestimm­ te Andeutung des Kontaktes mit fremden Glasmachern außerhalb Mährens stellen die als „Igel“ genannten Kelche dar, die ein Werk der deutschen Glasmacher sind. Auch in diesem Fall handelt es sich um keine luxuriösen Gegenstände. Nach der Zusammensetzung des Glases wurde in einer deutschen Glashütte auch der Krug aus sattgrünem Glas hergestellt. Es ist bemerkenswert, dass die wertigsten Funde in der zweiten Hälfte des 17. Jahr­ hunderts entstanden und gehören weiterhin nur den heimischen Werkstätten an. Die Splitter der Kelche mit reich gebildeten Bindegliedern demonstrieren den Hö­ hepunkt des Renaissancestils á la façon de Venice von den Buquoy’schen Glashütten. Das Fundmaterial bietet die Beobachtung solcher Veränderungen, die zu einem Barock­‑Fassung von Glasformen (Kelch mit massivem Schaft, walzenförmige Kel­ che), Verzierung (geschliffener Dekor) und Glasmasse (klar, farblos) führten. Das Barockglas bildet keine besonders große Fundgruppe und wird vor allem durch die massiven Kelche mit geschliffenem und geschnittenem Dekor vertreten. Abgesehen von den Fensterglasscheiben aus Natriumglas, die wahrscheinlich schon früher importiert wurden, stellen eine kleine Tasse und ein Salznapf mit blauen Fle­ cken aus weißem Opalglas den einzigen zeitgenössischen Import aus Venedig dar. Auch wenn die meisten Barockglasfunde in die erste Hälfte des 18. Jahrhunderts eingeordnet werden, sollte man ebenfalls noch berücksichtigen, dass die Absenz einiger Kelcharten, die seit der zweiten Dekade des 18. Jahrhunderts hergestellt wurden, andeuten kann, dass die Abfallgrube schon in den ersten Jahrzehnten be­ treffendes Jahrhunderts außer Betrieb war.

ii

iii

1

3

2

1

2

3

4

4

5 5

6

b1 Brno, Mečová 2, jímka 17/90.

b2 Brno, Mečová 2, jímka 17/90.

6

iv

1

1

2

2

4 3 3

4

6

6

5

5

b3 Brno, Mečová 2, jímka 17/90.

b4 Brno, Mečová 2, jímka 17/90.

v

vi

vi i

b5 Zatavená vlákna olovnatého skla s bílými částicemi SnO2 (SEM/EDS) A 19, A 19b (kolmý řez sklem).

b6 Světlejší plocha uprostřed hmoty základního skla A 3 je červené sklo s obsahem mědi a železa (SEM/EDS) (kolmý řez sklem).

b9 Korozní produkty (nažloutlé skvrny) na talíři z modrého opakního skla (scan) A 4.

b7 Drobné tečky v červeném skle A 3 jsou vyredukované částice kupritu (Cu2O) (SEM/EDS) (kolmý řez sklem). b11 Korozní poškození opakního skla A 4 ve hmotě skla a korozní vrstva na povrchu skla (zcela vpravo) pod elektronovým mikroskopem (SEM/EDS) (kolmý řez sklem).

b8 Okenní trojhránky s čísly analýz.

b10 Odlupující se korozní produkty na talíři z modrého opakního skla (optická mikroskopie) A 4.

27 brno v minulosti a dnes p ř ís p ěv ky k d ěj i n á m a  v ýs tav b ě br na V roce 2014 vydalo statutární město Brno, Archiv města Brna (Přední 2, 618 00 Brno, [email protected]) Odpovědný redaktor PhDr. Libor Blažek Redakce a jazykové korektury Mgr. Radana Červená, Ph.D., Mgr. Jana Čermáková Německé překlady PhDr. Pavla Seitlová Anglické překlady Mgr. Eva Bumbálková Foto na přední straně vazby Marie Schmerková Foto na zadní straně vazby z archivu Vily Tugendhat Vazbu a typografickou úpravu navrhl Martin Pecina Sazbu a zlom zhotovil Petr M. Dorazil Vytiskl Arch — polygrafické práce, spol. s r. o., Charbulova 3a, 618 00 Brno Náklad 300 ks ISBN 978-80-86736-38-9 ISSN 0524-689X