Jazyk chorvatských a českých vězňů v minulosti a dnes: analýza vybraných názvů

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky

Chorvatský jazyk a literatura

Bc. Regina Psohlavcová

Jazyk chorvatských a českých vězňů v minulosti a dnes: analýza vybraných názvů Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Jana Villnow Komárková, Ph.D.

2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

2

Zde bych chtěla poděkovat Mgr. Janě Villnow Komárkové, Ph.D., za odborné vedení, vstřícnost, cenné rady a připomínky, které mi poskytla při realizaci této magisterské práce. Děkuji také pracovníkům etymologického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR za zpřístupnění odborné literatury. Dále děkuji všem pracovníkům Vězeňské služby ČR a Ministerstvu spravedlnosti Chorvatské republiky za pomoc s terénním výzkumem.

3

,,Brány svého vězení si neseme každý v sobě.“ Jean-Paul Sartre

4

Obsah 1

ÚVOD ....................................................................................................................... 7

2

KULTURNĚ-HISTORICKÝ PŘEHLED ............................................................... 12 2.1

Pojetí trestu, trestání a vězeňství od nejstarších dob do 19. století .................. 13

2.2

Pojetí trestu, trestání a vězeňství od 19. století po současnost ......................... 21

2.3

Vězeňský folklór .............................................................................................. 29

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................ 35

3

3.1

Argot a slang a jejich proměny......................................................................... 35

3.1.1

Sociolekty: jejich definice a výzkum v české lingvistice.......................... 37

3.1.2

Sociolekty: jejich definice a výzkum v chorvatské lingvistice ................. 50

3.1.3

Metody výzkumu slangu a argotu ............................................................. 54

3.2

Jazyk vězňů a jeho výrazové prostředky .......................................................... 57

3.2.1

Vznik a tvorba výrazů z oblasti vězeňského slangu.................................. 62

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................... 64

4

4.1

Metody výzkumu a představení dotazníků ....................................................... 64

4.2

Stručná charakteristika věznic zahrnutých do výzkumu .................................. 66

4.2.1

Věznice ve Valtuře .................................................................................... 66

4.2.2

Věznice Kuřim .......................................................................................... 68

4.3

Analýza vybraných názvů ................................................................................ 74

4.3.1

Chorvatské názvy pro odsouzené .............................................................. 75

4.3.2

České názvy pro odsouzené ...................................................................... 85

4.3.3

Chorvatské názvy pro zaměstnance .......................................................... 94

4.3.4

České názvy pro zaměstnance ................................................................. 113

4.3.5

Chorvatské názvy míst, zařízení a předmětů ve věznici ......................... 128

4.3.6

České názvy míst, zařízení a předmětů ve věznici .................................. 133

5

ZÁVĚR ................................................................................................................. 138

6

SAŽETAK ............................................................................................................ 143

7

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY S PŘÍSLUŠNÝMI ZKRATKAMI .... 145

8

INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................................... 154

9

REJSTŘÍK ANALYZOVANÝCH NÁZVŮ ........................................................ 159

10

POUŽITÉ ZKRATKY JAZYKŮ A JINÉ ZKRATKY ........................................ 160

11

ABECEDNÍ SLOVNÍKY ..................................................................................... 162 11.1 SLOVNÍK CHORVATSKÝCH VÝRAZŮ UŽÍVANÝCH VE VĚZNICI VE VALTUŘE .......................................................................................................... 162 11.2

12

SLOVNÍK ČESKÝCH VÝRAZŮ UŽÍVANÝCH VE VĚZNICI KUŘIM180

VĚCNÉ SLOVNÍKY ............................................................................................ 203 5

12.1 SLOVNÍK CHORVATSKÝCH VÝRAZŮ UŽÍVANÝCH VE VĚZNICI VE VALTUŘE .......................................................................................................... 203 12.2

SLOVNÍK ČESKÝCH VÝRAZŮ UŽÍVANÝCH VE VĚZNICI KUŘIM211

DOTAZNÍKY ....................................................................................................... 221

13

Ukázka vyplněného chorvatského dotazníku ............................................. 221

13.2

Ukázka vyplněného českého dotazníku ...................................................... 232

14

13.1

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA ...................................................................................... 241

6

1 ÚVOD Tématem předkládané magisterské práce je lingvistická analýza vybraných názvů z oblasti chorvatského a českého jazyka vězňů. Po kulturně-historickém přehledu o vývoji trestu, trestání a vězeňství a teoretické části věnované sociolektům jsou zkoumány vybrané názvy figurující v současném vězeňském slangu obou jazyků. Cíle práce jsou především dva. Prvním cílem je určit původ jednotlivých názvů a rekonstruovat jejich sémantický a formální vývoj, druhým cílem je vytvoření slovníků obou jazyků, vycházejících z vlatního terénního výzkumu. Podnětem pro výběr tématu byl náš dlouhodobý zájem o tuto problematiku. Zejména proto, že tři rodinní příslušníci pracují v této státní sféře, a protože věznice, jako instituce, nebývá obvykle středem zájmu široké veřejnosti. Věznicím je pozornost věnována především z řad medií a politiků, a to zejména v případě diskuzí vážnějších problému, jako je např. útěk či vzpoura vězňů, nebo amnestie. Práce je rozdělena do čtyř částí. V kulturně-historickém přehledu, kterým práce začíná, je pozornost zaměřena na vývoj trestu, trestání a vězení od minulosti až po současnost. Kulturně-historický úvod uzavírá pojednání o vězeňském folklóru, doplněný o přílohy získané z našeho terénního výzkumu. Druhá část magisterské práce je věnována proměnám dvou jazykových útvarů, a to argotu a slangu. Pozornost je zaměřena zejména na definice a dějiny a současnost výzkumu těchto sociolektů v české a chorvatské lingvistice. Zmíněny jsou také metody výzkumu slangu a argotu. Součástí druhé části je také kapitola věnovaná jazyku vězňů a jeho výrazovým prostředkům. Třetí část magisterské práce je věnována seznámení s terénním výzkumem a představení obou věznic zahrnutých do výzkumu. Informace o věznici ve Valtuře jsme získali ze souboru Kaznionica u Valturi – Pula, který nám zaslal vedoucí kanceláře ministerstva spravedlnosti (správy vězeňského systému). O věznici Kuřim jsme byli informováni přímo od zaměstnanců věznice a především z prezentace o věznici, kterou vytvořil Ing. Milan Novotný (viz seznam literatury). Přiložené obrázky jsme získali jen z uvedené prezentace nebo z různých webových stránek, protože fotografování v místě 7

věznice je zakázáno. Poté následuje jazykovědná analýza vybraných chorvatských a českých názvů z oblasti vězeňského slangu (k postupu analýzy viz níže). V závěrečné kapitole jsou shrnuty výsledky lingvistické analýzy. Je uvedeno jakými slovotvornými a sémantickými prostředky byly názvy utvořeny, zda jsou domácí, či přejaté. Důležitou přílohou naší práce jsou chorvatské a české abecední a věcné slovníky. Tyto slovníky představují výsledek terénního výzkumu, kdy byly vězňům vybraných věznic (viz níže) předloženy dotazníky s vybranými věcnými okruhy (ke struktuře a obsahu dotazníků srov. níže). Slovníky obsahují všechny výrazy získané terénním výzkumem. Při psaní magisterské práce jsme pracovali s odbornými studiemi jazykovědnými, historickými i etnografickými, stejně jako s dostupnými výkladovými a jinými slovníky chorvatštiny a češtiny. Při zpracování kulturně-historického přehledu nám byly zdrojem informací především publikace zabývající se vězeňskou problematikou. Základní ucelený přehled o historii vězeňství, tedy o nejstarších způsobech trestu a trestání, nám poskytlo Staré české soudnictví: (jak se dříve soudívalo) od Jiřího Klaboucha (1967), kniha O trestu a vězeňství, kterou sepsal Oto Novotný (1969), Prameny k dějinám vězeňství Heleny Sýkorové (1994) a Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost Lyonse Lewise (2004). U pojednání o novějších dějinách jsme vycházeli např. z publikace Svět za mřížemi: šokující pohled do skrytého světa zločinu a trestu, plného korupce, sadistických trestů, obchodů s drogami a vražd vězňů od Karen Ferringtonové (2007). Důležité bylo seznámit se se zdroji, jež se zabývají pojetím trestu, trestání a vězení v poválečných dobách až po současnost, z nich např. publikace Koncepce rozvoje vězeňství v ČR od Karla Netíka (1998). Z dalších je nutné zmínit knihu Sociální ochrana sepsanou Vratislavou Černíkovou a kol. (1998) či Řízení věznic v čase změn, které napsal Andrew Coyle (2004). Přínosné pro nás byly i další publikace, které jsou uvedeny v Seznamu pramenů a literatury s příslušnými zkratkami.

8

Odborné literatury o slangu a argotu existuje v celosvětovém měřítku mnoho. Ze zahraničních publikací můžeme uvést např. The literature of slang od J. W. Burka, která obsahuje 157 stran bibliografických údajů publikovaných studií o slangu, které jsou rozděleny do tematických okruhů, a to např. sportovní slang, divadelní slang, vojenský slang, studenstký slang (Burke). Nejvýznamnější studií u nás je rozsáhlá Oberpfalcerova monografie Argot a slangy, která v roce 1934 vyšla v Československé vlastivědě a dala základy modernímu výzkumu slangu v Československu. Při zpracování teoretické části naší magisterské práce nám předlohou pro základní, ucelený přehled definicí slangu a argotu, byly z českých příruček například Úvod do dialektologie (1954), Vývoj českého jazyka a dialektologie (1964), Nástin české dialektologie (1972), Nauka o českém jazyku (1982), Česká mluvnice (1986), Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti (1986), Příruční mluvnice češtiny (1995), Stručná mluvnice češtiny (1998), Čeština- univerzália a specifika (1999) a Akademický slovník cizích slov (2001). O slangu a argotu pojednává především Jaroslav Hubáček ve své knize O českých slanzích (1981) a v jeho Malém slovníku českých slangů (1988). Mezi další autory, kteří zpracovali slangové výrazy do slovníků slangu, patří také Jaroslav Suk a Jan Hugo a Jiřina van Leeuwen-Turnovcová.1 V průběhu 20. století v Československé a následně České republice proběhlo několik konferencí o slangu a argotu, na jejichž základě vznikly Sborníky přednášek o slangu a argotu. V těchto sbornících se nacházejí různé statě zaměřující se na problematiku těchto sociolektů. Můžeme zmínit alespoň některé vybrané autory, kteří publikovali ve sbornících. Například Jaroslav Hubáček přispěl článkem K aktuálnosti zkoumání sociolektů, zejména slangu, Jaroslav Suk publikoval text Skupinová mluva a její výzkum, Marie Čechová dodala příspěvek Slang a styl, ale také třeba příspěvek Angela Rangelová O nejnovějším výzkumu slangu a argotu v Bulharsku atd. Dále jsme čerpali informace z článků z Konference o slangu a argotu, které jsou zveřejněny v časopise Naše řeč.

1

Autorka na základě sesbíraného lexikálního materiállu z prvního dílu vydala v roce 2003 druhý díl Historisches Argot und neuer Gefängnisslang in Böhmen.

9

Při zpracování kapitoly o vězeňské mluvě jsme použili literaturu, která se zabývá přímo vězeňskou mluvou, a to především Několik slangových slovníků (1993) od Jaroslava Suka, Jak mluví čeští vězni autorů Jaroslava Hály a Petry Soudkové (2002) a monografii Lucie Radkové Jak se mluví za zdmi českých věznic (2012). Cenným pramenem se pro nás stal i Šmírbuch jazyka českého (2005), dále jen Šmírbuch, od Patrika Ouředníka, který si hned v úvodu své práce pokládá otázku ,,Argot? Slang? Žargon? Hantýrka?“, tuto otázku nechává autor nezodpovězenou (Ouředník: 11). Šmírbuch se věnuje ,,nejdynamičtější rovině jazyka z níž spisovný jazyk čerpá a se obrozuje, bez níž by se stal jazykem mrtvým“, tedy obecné češtině (Marvan: 160). Z chorvatských zdrojů pro nás byl stěžejním Slovník chorvatského žargonu (2001, Rječnik hrvatskog žargona) Tomislava Sabljaka, jež je výsledkem autorova dlouholetého zájmu o nestandartní jazykové výrazy. Slovník obsahuje více jak 26 000 hesel, které nespadají do oblasti spisovného jazyka. Dále jsme pracovali s Gramatikou chorvatského jazyka pro gymnázia a vysoké školy (Gramatika hrvatskog jezika za gimnazije i visoka učilišta, 2005). Na tomto místě je nutné podotknout, že většina nám dostupných chorvatských gramatik nepodává žádné informace o slangu, tak jak je tomu v řadě mluvnic českého jazyka. Významným zdrojem pro nás proto byla v první řadě disertační práce Chorvatský počítačový slang (Hrvatski računalni žargon, 2006), kterou nám poskytl přímo její autor doktor Antun Patrik Halonja z Institutu chorvatského jazyka a jazykovědy v Záhřebu. Ve své disertační práci se autor mimo jiné pokusil definovat chorvatský slang. Při psaní teoretické části diplomové práce jsme použili také Pohled do jazykovědy (Pogled u lingvistiku, 1985), kterou sepsal Dubravko Škiljan a Jazyková normovanost a multifunkčnost v chorvatském jazyce (Normiranost i višefunkcionalnost u hrvatskome jeziku, 2005) od Anđeli Frančićové a kol. Dalším zdrojem informací se pro nás stalo několik článků věnovaných problematice slangu a argotu, jejímiž autory jsou Dragica Dragičevićová, Ivana Pepićová a další (viz seznam literatury).

10

Při analýze vybraných chorvatských názvů jsme vycházeli ze Slovníku chorvatského a srbského jazyka (1880–1976, Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika), který má dvacet tři svazků a obsahuje názvy nejen z oblasti spisovného jazyka, ale i z oblasti dialektů a starších vývojových fází chorvatštiny. Důležitým zdrojem byl taktéž Slovník chorvatského jazyka (2000, Rječnik hrvatskog jezika). Pro ověřování českého lexikálního materiálu jsme využili čtyři díly Slovníku spisovného jazyka českého (1960– 1971), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (2005) a Český slovník věcný a synonymický (1–3, 1969–1977). Při etymologických výkladech jsme vycházeli z dostupných etymologických slovníků. Pro chorvatské názvy jsme využili čtyřdílný Etymologický slovník chorvatského a srbského jazyka (Etimologijski rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika) Petra Skoka (1971–1974) a Chorvatský etymologický slovník (Hrvatski etimološki rječnik) Alemka Gluhaka (1993). Původ českých slov byl objasňován pomocí Etymologického slovníku jazyka českého od Václava Machka (1968), dále pomocí Českého etymologického slovníku J. Rejzka (2012). Kromě toho jsme případně pracovali s etymologickými slovníky jazyků, z nichž byly některé z analyzovaných názvů přejaty, či v nichž jsou kromě chorvatštiny a češtiny doloženy (viz seznam literatury). Při analýze názvů bylo třeba pracovat se slovníky, které se zabývají nespisovnými útvary obou jazyků, tedy sociolekty. Pokud jde o chorvatské termíny, čerpali jsme zejména již z výše zmíněného Slovníku chorvatského žargonu Tomislava Sabljaka. Český materiál byl ověřován zejména ve Slovníku nespisovné češtiny (2009), popřípadě ve Velkém slovníku sprostých slov (1999). Dále jsme použili frazeologické slovníky. Pro chorvatskou část Frazeologický slovník chorvatského a srbského jazyka (1982, Frazeološki rječnik hrvatskoga ili sprskog jezika). Pro českou část jsme využili např. Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení od Naďi Svozilové (2005). Aktuální stav byl v obou jazycích zkoumán také prostřednictvím ověřování slov v internetových jazykových korpusech, a to v Chorvatském jazykovém korpusu (Hrvatski jezični korpus), Českém národním korpusu a webovém hnízdě LEXIKO (viz seznam internetových zdrojů). 11

2 KULTURNĚ-HISTORICKÝ PŘEHLED Naše společnost byla během svého vývoje spojena s různými společenskými systémy, které měly vliv na její utváření. Každá společnost v určité době, od starověké po tu dnešní, se potýká s mnoha civilizačními a kulturními problémy. Jedním z těchto problémů je zločin. Historie trestu a trestání prochází celou historií lidstva a s vývojem lidské společnosti se humanizovala. Většina lidí si jen stěží dokáže představit, jaký je život za mřížemi, protože se snaží žít podle společenských pravidel a neporušovat zákon. Se zvyšující se trestnou činností a stále se opakujícím porušováním zákona2 v dnešní době stoupá počet vězeňské populace, s čímž je spojený zvyšující se zájem lidí o vězeňskou problematiku. Nejčastější formou přiblížení prostředí a podmínek osob žijících na okraji společnosti a vězněných jsou v dnešní době zejména výstavy a expozice3. Na základě velkého zájmu veřejnosti začaly vznikat také publikace, které na vězeňskou problematiku nahlížejí z různých pohledů. V kulturně-historickém úvodu využijeme některé z nich, abychom stručně přiblížili proces vývoje vězeňství.

2

,,Statistika neúprosně vykazuje, že každým rokem vězeňská populace narůstá, jde o celosvětový trend“ (Farrington 2007: 6). 3 Tyto výstavy se zaměřují na život jedince za mřížemi, ale také na konkrétní věznice a jejich historii i současný stav. Můžeme zmínit například výstavu o životě politické vězeňkyně Dagmar Šimkové, která za mřížemi prožila 14 let (ČT.cz) nebo k dnešnímu datu 4. 3. 2013 právě probíhající výstavu o životě vězňů na Mírově, která seznamuje veřejnost s historií věznice od jejího vzniku v roce 1858, ale také vystavuje některé osobní věci vězňů. Veřejnost může vidět i lano, za pomoci kterého Jiří Kajínek v roce 2000 unikl z věznice (ČN.cz, ED).

12

2.1

Pojetí trestu, trestání a vězeňství od nejstarších dob do 19. století

V úvodu této kapitoly charakterizujeme obecně trest, trestání a vězeňství a poté následuje pojední o slovanských dějinách trestu a vězeňství. Zřizování věznic a podoba trestů byla výrazně ovlivněna vývojem soudnictví, práva a také změnami v pojetí účelu věznění (Sýkorová 1994: 7). ,,Soudnictví je ovšem výplodem historického vývoje tak jako celková podoba státu a práva, a jeho konkrétní tvářnost odpovídá vždy obecným podmínkám příslušného stupně vývoje společnosti.“ (Klabouch 1967: 5).

V odborné literatuře jsou uváděny teorie, že tresty existují po celou dobu existence lidstva. Trest je zde definován např.: „Opatření státního donucení, ukládané jménem státu k tomu povolanými soudy v trestním řízení, jímž se působí určitá újma za spáchaný trestný čin jeho pachateli a které vyslovuje společenské odsouzení trestného činu a jeho pachatele“ (Kučerová 2011: 7). Tak např. trestání zločinců ve starověku bylo ,,ovládáno myšlenkou odplaty a cílem trestu bylo způsobení utrpení a nastolení spravedlnosti“, avšak například Seneca pojímal účel trestu i z pohledu prevence a tvrdil, ,,že by se nemělo trestat jen proto, že byl spáchán trestný čin, ale proto, aby už nebyl páchán“ (Černíková 1998: 20). Některé prameny uvádějí, že od nejranějších civilizací až po osmnácté století nešlo o nápravu vězněného, ale že hlavním účelem věznic byla izolace zločinců od společnosti, přičemž trest odnětí svobody znamenal pouze mezistanici k trestu smrti (Farrington 2007: 6). Oto Novotný píše, že ,,trest není nic jiného než prostředek, kterým se společnost brání proti porušování podmínek své existence“ (Novotný 1969: 7).

Ve starověku převládaly tělesné tresty, tresty smrti a mezi formu trestání patřilo i otroctví.4 Otroctví ve starověku znamenalo dlouholetý trest a později bylo nahrazeno nucenými pracemi či galejemi (Vondruška 1993: 10). Mezi první instituce, které se nejvíce podobaly dnešnímu pojetí trestu odnětí svobody, patřil institut psance, založený Římany proti osobě, která spáchala trestný čin5. Tento institut později Římané

4

Otroctví znamenalo zbavení osobní svobody a lidských práv. Otrokem se však mohl stát i svobodný občan, který nebyl schopen zaplatit dluhy (Černíková 1998: 20). 5 Společnost, ve které trestaný žil, měla následně zakázáno psanci poskytovat životně důležité prostředky (Černíková 1998: 20).

13

nahradili institutem dočasného a trvalého vyhnanství6, které v nejhorším případě znamenalo doživotní vyhoštění se ztrátou občanských a majetkových práv (Černíková 1998: 20). Slabá moc panovníka ve středověku znamenala výraznou absenci donucovací státní moci, proto se musel každý občan s většinou trestných činů vypořádat svémocí, pro kterou je typická zásada ,,oko za oko, zub za zub“ (Černíková 1998: 21).

Na základě narůstajících a ohrožujících zločinů začala lidská společnost na svoji ochranu před deviantním chováním svých členů (Netík 1998: 13) zřizovat různá ochranná zařízení. ,,Vývoj vězeňství, jeho celková kulturní úroveň a materiální podmínky jsou odrazem vývoje, kulturní a ekonomické úrovně celé společnosti“ (Netík 1998: 10).

Na tomto místě se zaměříme na slovanské dějiny. Různé spory a zločiny vznikaly i v rodové společnosti a bylo nutné je nějakým způsobem řešit. Tehdejší společnost věřila v neomezenou nadpřirozenou moc přírodních sil, a proto jediným soudcem a zároveň vyšetřovatelem byl kněz, který byl podle mínění kmene ve stálém styku s nadpřirozenými silami. Rozsudek kněze byl neodvolatelný (Schelle 1980: 117). Vznik soudů v pravém slova smyslu je zaznamenán na slovanském území v době, kdy se začínají utvářet státní útvary, tedy v 9. – 10. století. V té době se už soud snaží zjistit pravdu racionálními a logickými prostředky.

Z počátku existovaly instituce, které by dnešní společnost jen stěží přijala. Můžeme zmínit například tzv. smlouvání o vraždu. Ve středověku, když nějaký mocný člověk zabil souseda, sešli se zástupci obou stran, aby domluvili smír. Tak jako dnes požadovala poškozená strana co nejvyšší náhradu, strana viníka se snažila o co nejpřijatelnější podmínky. Ujednání se nechalo zapsat, ale mohlo se stát, že vrah nebyl odsouzen, ale stačilo, když zaplatil ,,za outraty, které pro tu smrť nastaly“ (Vondruška 1993: 5). Tomuto vykoupení se peněžitou sumou z nepřátelství rodiny poškozeného se

6

Mezi takové vyhnance patřil např. římský básník Ovidius Publius Naso, který byl vyhoštěn ze země na základě obvinění, že na jedné večerní schůzce začal recitovat verše z knihy Umění milovat, a tím naváděl přítomné k sexuálním orgiím (Slach 1990: 123–132). Je tedy zřejmé, že institut nesloužil jen k odstraňování zločinců, ale i politických odpůrců, jak tomu bylo a je i v průběhu následujících dějin (Černíková 1998: 20).

14

v češtině říkalo tzv. wergeld7 (Černíková 1998: 21). K takovým situacím docházelo na základě neexistence zákoníku, podle kterého by bylo možné vymezit a vynést trest za konkrétní spáchaný zločin. Do 14. století neměl stát potřebné důkazní prostředky a metody, proto se ve většině případů odvolával na boží soud. Na základě božího soudu byly užívány iracionální důkazní prostředky tzv. ordály8, a protože nebyly ordály důkazním prostředkem v pravém slova smyslu, ale ,,božím“ důkazem, účastnilo se jich duchovenstvo, které při provádění tohoto božího soudu asistovalo (Schelle 1980: 119). Zjištění viny za pomoci ordálií probíhalo tak, že obviněný byl svázán do kozelce a vhozen do vody9. Během tohoto okamžiku se čekalo na zvláštní zásah boží – pokud byl souzený nevinný, voda jej přijala, odsouzený se potopil, ale neutopil. Při ordálu železem, někdy označovaným jako ordál ohněm, se zkoumala hojivost ran. Podezřelý se musel projít po rozžhavených železných radlicích. V případě, že člověk mluvil pravdu, se rány hojily, pokud odsouzený lhal, následoval další trest (Vondruška 1993: 26, Černíková 1998: 21, SCS 2005: 516). Středověké tresty, které následovaly, se mohou dnešní společnosti zdát velmi přísné až drastické, ale podle zásady oko za oko, zub za zub znamenaly pro tehdejší společnost jedinou spravedlnost. Zločinci byli odsouzeni k trestu smrti, trestu zmrzačení nebo zneuctění. Podle závažnosti trestného činu byly tresty odstupňovány. Mezi mírnější tresty tehdejší společnost řadila stětí a oběšení. Jako drastičtější formy trestu jsou v historických pramenech uváděny například upálení, zahrabávání zaživa, rozčtvrcení a lámání těla v kole10, tažení těla na žebříku, byly usekávány ruce a nohy, vytrhával se jazyk apod. (Černíková 1998: 21).

7

Byla to tedy ,,peněžní náhrada za zabití člověka vyplácená viníkem ve prospěch pozůstalých (tj. forma výkupu z krevní msty)“ (ESSČ). 8 Jedná se o tzv. boží soudy, které měly dvě formy: vodou a železem. U nás byly ordálie zrušeny Karlem IV. (SCS 2005: 516). Používání ordálů nacházíme téměř na celém světě. Počátky by se daly hledat již v Mezopotámii, kde je doloženo, že vinu a nevinu projevoval ,,bůh Řeky“. Dále je známo, že v Africe měly tyto důkazní prostředky podobu přeplavání nádrže plné žraloků či krokodýlů a například v Japonsku musel odsouzený sníst za krátký vymezený čas určité množství syrové rýže. Donedávna byly ordály užívány na Nové Guiney a podle některých pramenů není vyloučeno, že se užívají na některých místech světa dodnes (Schelle 1980: 121). 9 Tento způsob trestu přežíval poměrně dlouho. Ještě v 17. století se ordál vodou užíval proti ženám obviněným z čarodějnictví (Vondruška 1993: 26). 10 Je znám případ, kdy byl viník zašit do hovězí kůže, vyvlečen na popraviště a tam lámán kolem (Francek 1993: 55).

15

Lámání odsouzence v kole (Vondruška 1993: 63).

Tažení na žěbříku (Vondruška 1993: 35).

16

Mučení lámáním rukou (Vondruška 1993: 38).

K tomu, aby mohl být zločinec souzen, bylo zapotřebí zřídit ,,pevné a uzamykatelné prostory“ (Vondruška 1993: 10).11 Ve starověku a středověku však zřízení takového zařízení, které by se podobalo alespoň trochu věznicím tak, jak je známe dnes, znamenalo značné finanční náklady. Jednou z prvních forem vězení bylo tzv. ležení12, tuto úlohu zastávaly zpravidla hostince (Černíková 1998: 21). Věznice k dlouhodobému pobytu neexistovaly13. Charakteristickým vězením se v té době stalo vězení na hradech a ve městech, které sloužilo výhradně k zadržení pachatelů pouze po dobu výslechu a před vykonáním rozsudku, např. popravy. Hradní vězení vznikala zejména na hradech královských14 a užívala se především pro věznění šlechty a svobodných lidí, teprve po třicetileté válce se začala používat i pro vzpurné nevolníky. Pro vrahy, lupiče či neposlušné tuláky byly zřízeny žaláře v podhradí. Žalářům předcházela také zařízení k zadržování obviněných lidí. Tato zařízení byla označována výrazy jako domy zadržení nebo také domy řetězů (Farrington 2007: 6). O prvním městském vězení v českých zemích je dochována zpráva z roku 1411 a dále z roku 1418, kdy bylo na Novém Městě 11

V nejstarších civilizacích Předního Východu byli zločinci házeni do hlubokých jam, z kterých nebylo bez pomoci možné vylézt ven (Vondruška 1993: 10). 12 Ležení spočívalo např. v závazku dlužníka zdržovat se na určitém místě, dokud nebude splacen dluh. Toto pravidlo nutilo dlužníka, aby zaplatil co nejdříve, protože náklady spojené s ležením každý den narůstaly (Černíková 1998: 21). 13 Výjimku mezi evropskými zeměmi tvořila Itálie, kde si bohaté městské státy zřizovaly od 15. století své věznice (Vondruška 1993: 10). 14 Mezi královské hrady patřily např. Křivoklát a Bezděz (Sýkorová 1994: 7).

17

pražském vybudováno vězení v radním domě. Takové vězení bylo nazýváno šlechtickým vězením (Klabouch 1967: 372). Nejčastěji byla úplně oddělena a určena především pro odsouzené šlechtického původu. V různých částech měst vznikaly také tři druhy městského vězení, které byly diferencovány podle zámožnosti odsouzených (Sýkorová 1994: 7). Pro zločince, kteří se dopustili menšího přestupku, bylo zřízeno vězení lehké, které bylo zřízeno přímo na radnici nebo v městské věži a ve kterém platila volnější pravidla.15 Druhým stupněm vězení bylo vězení těžší, do kterého byli umísťováni ti, kteří spáchali nějaký hrůzný zločin, nebo tuláci a žebráci. Na rozdíl od dnešní doby, kdy jsou věznice rozděleny na ženské věznice a věznice pro muže, bylo pro toto městské vězení typické muže a ženy neoddělovat.16 Třetím, nejhorším vězením bylo vězení nejtěžší, které sloužilo pro nejtěžší zločince. Tato vězení zřizovala převážně větší města. Nejtěžší vězení byla zřizována ve sklepech, které měly jen jedno okno, jímž byl zločinec spuštěn dolů.17 Podrobnější výklad a popis městských vězení podává Vlastimil Vondruška ve své příručce Katovny a Mučírny (srov. Vondruška 1993: 10–21, Sýkorová 1994: 7).

S rozvojem společnosti souvisí také nárůst kriminality. Můžeme zmínit např. Anglii na přelomu 15. a 16. století, kdy měl rozvoj kapitalistických výrobních vztahů vliv na nárůst žebráků a tuláků. V 16. století se proto společnost snaží najít způsob, jak zamezit narůstajícímu vzestupu spodiny nebo se s ním alespoň se vypořádat. Začínají vznikat nová zařízení pro zločince, ve kterých jsou ale vězněni lidé bez rozdílu, to znamená, že nebyl brán ohled na věk a pohlaví odsouzeného, a v horším případě ani na závažnost trestného činu.

15

Odsouzení měli okno s výhledem do ulice, mohli si donést teplé peřiny, své nádobí apod. Návštěvy rodinných příslušníků byly povoleny celý den (Vondruška 1993: 15). 16 Lze si proto snadno domyslet, co se v městských šatlavách dělo. Je znám případ, kdy dlouhodobě odsouzená žena ve vězení porodila, avšak nevěděla, kdo je otcem dítěte, protože byla uvězněna v jedné místnosti s několika muži. Nebo případ, kdy mladík, který byl odsouzený za svádění žen v přestrojení kněze, proměnil šatlavu v ,,úplnou Sodomu“ (Vondruška 1993: 19). 17 Kronikáři uvádějí, že ,,v podzemních žalářích panoval nesnesitelný zápach od výkalů, hnijících zbytků a dalších nečistot. Takovýto žalář byl vždy prvým stupněm na cestě k popravišti“ (Vondruška 1993: 20).

18

V roce 1553 vznikla jedna z prvních věznic v Anglii v královském zámku Brindewel (Černíková 1998: 22). Tato první improvizovaná věznice sloužila jako inspirace pro vznik dalších nápravných zařízení tzv. bridewellů, které byly zřízeny v Británii pro chudé lidi, kteří zde mohli žít a pracovat. Tyto bridewelly byly součástí vězeňského systému, ve kterém byli vězněni i pachatelé závažnější trestné činnosti. Postupně se v nich začaly podmínky výrazně zhoršovat a tak se bridewelly staly pouze přeplněným místem ubytování pro odsouzené zločince (Farrington 2007: 8).

Během 16. století se začíná objevovat jakýsi předstupeň dnešního trestu odnětí svobody, kterým byly nucené práce tzv. galeje (Černíková 1998: 21). Takovýto trest odnětí svobody fungoval až do 18. století. Galejníci byli využíváni v námořní dopravě. Například ve Francii bylo naprosto obvyklé posílat odsouzené na těžké veslařské práce, v Británii posílali vězně na vyřazená plavidla, která byla známá jako vězeňské lodě. Kruté podmínky a pochybnosti o účinnosti těchto lodí vedly k rozhodnutí deportovat všechny trestance od společnosti na badateli určené izolované místo. Tato deportace měla využít vězeňskou populaci jako pracovní sílu a tím pomoci rozvoji neosídlených míst na zemi18 (Farrington 2007: 7–11). Jednalo se o doživotní trest, který nahrazoval trest smrti (Černíková 1998: 21).

,,Trestem smrti se rozumí mnoho druhů smrti: někteří mohou být odsouzeni k oběšení, jinak k useknutí paže, k vyříznutí nebo k probodení jazyka a následnému oběšení, jiní za těžší zločiny, k lámání zaživa a k smrti v kole poté, co byly lámány jejich údy, jiní lámáni až k smrti, jiní ke škrcení a následnému lámání, jiní k upálení zaživa, jiní k upálení poté, co byli nejprve škrceni, jiní k vyříznutí nebo probodení jazyka a následnému upálení zaživa, jinak roztrhání tahem čtvera koní, jinak stětí hlavy, konečně jiní k proražení hlavy“ (Foucault: 67).

18

Jednou z takových oblastí byla Severní Amerika, později Austrálie (Farrington 2007: 10).

19

V 16. století se např. Holandsko potýkalo s nárůstem zločinu, a protože bylo vyspělejší než mnohé ostatní země, je považováno za průkopníka budování věznic. Za pomoci amsterdamských radních byl vybudován ,,ústav pro mladistvé delikventy, tuláky a žebráky“ (Černíková 1998: 23) a následně také v roce 1595 pro muže a o rok později pro ženy. Obdobné ústavy začaly vznikat také v Německu, Itálii a Anglii, kde je za zakladatele vězeňství považován John Howard. Na základě jeho návrhu, který obsahoval požadavek na oddělení napravitelných vězňů od těch nenapravitelných, zaměstnávání prací, pravidelnou školní a náboženskou výuku, v Anglii v roce 1791 vzniká vězení se systémem cel19 (Černíková 1998: 23).

Postupný ústup od tělesných trestů a popravy a zároveň počátky moderního evropského trestního systému sebou přineslo 18. století.20 ,,Za Josefa II. po přijetí nového všeobecného trestního zákona o zločinech a jejich trestání z roku 1787, jehož text byl bez větších změn převzat do trestního zákoníku z roku 1803 a 1852, byla výrazně omezena pravomoc vrchnostenských soudů a zavedena nová organizace vězeňství. Trest vězení začal být z větší míry nahlížen z aspektu možnosti převýchovy potrestaného“ (Sýkorová 1994: 7). Koncem 19. století vězení plní funkci trestu pro ty, kteří byli odsouzení právním systémem (Farrington 2007: 12).

19

Na základě těchto skutečností začínají vznikat různé vězeňské systémy, o kterých podává stručný přehled např. publikace Vratislavy Černíkové a kol. Sociální ochrana z roku 1998. 20 Tyto změny zobrazil v úvodu ke své klasické studii vězeňství Disciplína a trest francouzský filozof Michel Foucault (Lyons 2004: 103).

20

2.2

Pojetí trestu, trestání a vězeňství od 19. století po současnost ,,Hlavní metody trestu – uvěznění, tělesný trest a smrt – se od dávných časů nijak

nezměnily, i když jejich vykonávání i oprávnění se v jednotlivých společnostech liší. Jediný skutečný vývoj ve výkonu trestu nastal v osmnáctém století, kdy se v Evropě skončilo se soudním mučením a hlavním nebo jediným způsobem trestu za vážné zločiny se stalo uvěznění“ (Lyons 2004: 8).

Na přelomu 18. a 19. století dochází k přechodu od trestání k věznění. Nová legislativa definovala moc trestat jako ,,obecnou funkci společnosti, která je praktikována stejným způsobem na všech jejích členech a v níž je každý člen společnosti stejně zastoupen“ (Foucault: 320). Ve všech oblastech společnosti je postupně nastolován nový pořádek, jehož zásadní změny se týkají i vězeňství. Od 19. století začínají vězeňská zařízení plnit funkci vězení, tak jak ji známe dnes. Z dosavadních informací je možné konstatovat, že systém výkonu trestu v průběhu dějin, až do 19. století, zabraňoval opětovnému začlenění trestaného do společnosti. Alessandro Baratta doslova uvádí, že ,,vězení je zrcadlem negativních vlastností společnosti. Sociální, zvláště pak mocenské vztahy ve vězeňské subkultuře vykazují řadu specifických znaků. Nicméně, ve své podstatě vykazují typické rysy dané společnosti. Ještě předtím, než dojde na otázky výchovy a ,,znovuzačleňení“, by proto měl být prozkoumán systém hodnot a vzorů chování ve společnosti, do níž má být vězeň opětně internován“ (Baratta 1995: 144). Proto se nejspíš stát začal zajímat a zasahovat do oblasti soudnictví, což mělo za následek utváření propracovaných vězeňských systémů. Takové nahrazení nejednotného vězení započalo v době osvícenské a vyvrcholilo v 50. letech 19. století. Podle druhu zločinu byl zločinec odsouzen do odpovídajícího zařízení.

V období Rakouska-Uherska byli vězni umístěni do cel odděleně od ostatních vězňů, mohli mít své oblečení i obuv, k dispozici již měli jakoukoliv četbu a libovolně směli přijímat návštěvy (Bursík 2006: 12). Za přestupky byli trestanci přiděleni do vězení, které se dělilo na obyčejné a tuhé. Závažnější kriminální zločiny byly trestány žalářem, který byl buď prostý (do jednoho roku) nebo těžký (do deseti let nebo nad

21

deset let)21, záleželo na závažnosti spáchaného trestného činu (Sýkorová 1994: 7–8). ,,Nejvyšší dohled nad veškerým vězeňstvím mělo od roku 1852 ministerstvo vnitra, popřípadě státní ministerstvo, od roku 1865 pak jeden z odborů ministerstva spravedlnosti. Tento systém vězeňství byl v roce 1918 bez větších změn převzat Československou republikou“ (Sýkorová 1994: 8). V Československé republice existovaly justiční ústavy vězeňské a polepšovací22. Bylo to šest mužských trestnic, v nichž byli umístěni vězni, kteří si odpykávali trest delší než jeden rok a až doživotí, dále dvě justiční polepšovny pro chlapce, trestní přechodní ústav v Leopoldově pro dlouhodobě trestané, 37 věznic krajských soudů a 379 věznic okresních soudů (VČSR: 3–4). Některé z nich fungují jako věznice dodnes (srov. např. Věznice Mírov).

Vrátíme-li se do minulosti, kdy se vyšetřující osoba snažila dopátrat pravdy na člověku například mučením23, musíme konstatovat, že vývoj vynucení přiznání prošel obrovskou proměnou. V dnešní době projde pachatel vyšetřovací vazbou, která má podobu tzv. pevné formy, ve věznicích klasického typu s uzavřenými celami (Netík 1998: 19). Cesare Beccaria ve své publikaci O zločinech a trestech z roku 1764 napsal: ,,Žádný člověk nesmí být považován za zločince, pokud nebyl shledán vinným… Je-li vinen, má strpět pouze trest nařízený v zákonech a mučení se stává zbytečným, protože jeho přiznání není potřebné. Pokud vinen není, mučíte nevinného. Z pohledu zákona je nevinný každý člověk, jehož zločiny nebyly dokázány“ (Lyons 2004: 128).

Ve 20. století dochází opět k zásadním změnám v oblasti vězeňství. Evropa v 2. polovině 20. století odmítá či ruší trest smrti a začíná se spoléhat na nevazební rozsudky, na prevenci kriminality, rehabilitaci a léčbu. V případě tvrdších trestů, např. mučení, jsou skutečnými motivy politické důvody. Vláda se snaží hrozbou tvrdšího trestu odradit potencionální zločince, čímž demonstruje svou rozhodnost a sílu (Lyons 2004: 9). ,,Mezi horlivým středověkým inkvizitorem a vlasteneckým agentem KGB 20. století není žádný velký rozdíl. Se souhlasem svých oficiálních ideologií – náboženské a vědecké – oba brutálně mučili ve jménu vznešených ideálů“ (Lyons 2004: 129). Jako příklad můžeme uvést brněnský Špilberk (Sýkorová 1994: 8). Podrobný přehled těchto zařízení nalezneme v publikaci Vězeňství v Československé republice, kterou vydalo v roce 1930 Ministerstvo spravedlnosti. 23 Účelem mučení bylo dosáhnout věrohodnosti výpovědi, aby ,,mučený vypovídal boží pravdu“, i přesto, že nebyla pravidla mučení přesně stanovena (Vondruška 1993: 27–28). 21 22

22

Vynucení přiznání pomocí skřipce ze 16. století (Lyons 2004: 134).

Psychický nátlak na zatčené z doby studené války (Lyons 2004: 149).

Během druhé světové války, byly zřizovány koncentrační tábory. Mezi nejznámější koncentrační

tábory

patří

například

koncentrační

tábor

Osvětim

v Polsku,

v Československu pak koncentrační tábor Terezín. Za nejhorší jsou však považovány koncentrační tábory v Sovětském svazu (Gulag).24

Od roku 1945 existovaly na území Československa a Jugoslávie, různé vojenské věznice. Byly zřizovány také různé typy koncentračních, internačních25, sběrných, pracovních a zajateckých táborů a věznic (srov. Janák 1995 a KTV: 3). Můžeme zmínit např. vězeňské tábory na Jáchymovsku (Ústřední tábor, Tábor Bratrství apod.)26 a

24

Největším trestem té doby byla zřejmě plynová komora, která si za 2. světové války vyžádala nejvíce obětí. Popravy se však většinou konaly mimo území Německa, nejčastěji v Polsku a Chorvatsku (Vojáček 2013: 48). Když byl člověk poslán do plynové komory, říkávalo se, že byl zagazován (Hejduk 1951). 25 V Československu byl takový internační tábor například v Ivančicích, Svatobořicích a ve Vyškově (KTV: 22–23). 26 Názvy táborů byly odvozovány nejčastěji od názvů dolů, ve kterých vězni pracovali (PV).

23

ostrovy Sveti Grgur a Goli otok, které byly v době vlády Titova režimu v tehdejší Jugoslávii (od roku 1948) využívány jako vězení pro politicky nepohodlné vězně.27

Jáchymovsko (letecký pohled) (PV).

Goli otok (AI).

Sveti Grgur (SG).

27

Na ostrově Sveti Grgur se nacházela ženská věznice. Po zrušení věznice byly vězeňkyně přesunuty do vězení na ostrově Goli otok (Turistika.cz).

24

Až druhá polovina 20. století sebou přinesla zlepšení životních podmínek ve věznicích. Koncem 20. století dochází k velkým změnám v oblasti vězeňství. Např. v USA došlo k nárůstu z půl milionu na téměř dva miliony vězněných, v zemích bývalého Sovětského svazu se zhroutila infrastruktura, která zajišťovala chod pracovních táborů, což sebou přineslo i omezení finančních prostředků apod. Andrew Coyle se zabývá změnami v řízení věznic a dospěl k závěru, že je naprosto nezbytné přijmout určité změny ve vývoji: ,,Je možné vyvinout vhodně strategie pod podmínkou, že bude akceptování, že vězeňský systém již není a nebude statickou, hierarchickou strukturou, ale je dynamickou institucí, subjektem postupujících změn a vývoje. To bude možné pouze tehdy, nastanou-li změny jak v dosavadním přístupu k vězňům, tak v organizační struktuře věznic a vězeňského systému“ (Coyle 2004: 15).

Vězeňský systém je v každé zemi ovlivňován politickým a sociálním klimatem, ve kterém se nachází. Podrobný popis vývoje chorvatského a českého vězeňství není náplní naší práce, proto zde uvedeme jen stručnou charakteristiku vězeňské služby v obou zemích.

,,Lidské instinkty, činnosti ani motivy se v zaznamenané historii příliš nezměnily, a tresty zůstávají – jako vždy – kombinací odplaty, zneschopnění a odstrašení“ (Lyons 2004: 184).

V současné době se dělí Vězeňská služba Chorvatské republiky na tyto organizační jednotky: kaznionice, č. káznice, resp. vězení (Kaznionica u Glini, Kaznionica u Lepoglavi, Kaznionica Lipovici-Popovači, Kaznionica u Požegi, Kaznionica u Turopolju a Kaznionica u Valturi), zatvori, č. věznice (Zatvor u Bjelovaru, Zatvor u Dubrovniku, Zatvor u Gospiću, Zatvor u Karlovcu, Zatvor u Osijeku, Zatvor u Požegi, Zatvor u Puli, Zatvor u Rijeci, Zatvor u Sisku, Zatvor u Splitu, Zatvor u Šibeniku, Zatvor u Varaždinu, Zatvor u Zadru a Zatvor u Zagrebu), odgojni závod, č. výchovný ústav (Odgojni zavod u Požegi a Odgojni zavod u Turopolju) a zatvorska bolnica, č. vězeňská nemocnice (Zatvorska bolnica u Zagrebu). Přičemž věznice (kaznionice) plní funkci, ve které se nacházejí vězni, kteří byli odsouzeni na dobu odnětí svobody delší šesti měsíců. Takových věznic je v Chorvatsku šest. Tento typ věznic může být 25

uzavřený, polootevřený a otevřený. V některé z těchto věznic se nacházejí i speciální oddělení např. oddělení pro výkon soudně stanovené protialkoholní léčby, oddělení pro výkon trestu odsouzených s duševní poruchou a poruchou chování způsobenou dlouhodobým užíváním psychotropních látek apod. Věznice (zatvor) je pak instituce, ve které se nacházejí zločinci odsouzení za přestupky a trestné činy v délce trvání odnětí svobody do šesti měsíců. Těchto institucí má Chorvatsko čtrnáct, všechny jsou uzavřené, ale mají i polootevřená i otevřená oddělení. Čtyři z nich mají také speciální oddělení pro odnětí svobody delší než šest měsíců. Výchovný ústav v Turopolju je určen pro mladistvé chlapce a v Požeze pro mladistvé dívky. Další institucí, která má v Chorvatsku velký význam pro vězeňskou službu jedno Vzdělávací centrum, které pořádá různé kurzy a semináře pro všechny státní příslušníky vězeňské služby (UZS).

Mapa chorvatských věznic (MPRH).

26

V České republice je v současné době 35 věznic, z toho deset věznic vazebních (vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Brno, vazební věznice České Budějovice, vazební věznice Hradec Králové, vazební věznice Liberec, vazební věznice Litoměřice, vazební věznice Olomouc, vazební věznice Ostrava, vazební věznice Praha Pankrác, vazební věznice Praha Ruzyně a vazební věznice Teplice) a dva detenční ústavy, které jsou v Opavě a v Brně. Do detenčních ústavů jsou umísťováni jedinci, kteří trpí těžkými psychickými poruchami, např. sexuální devianti, u nichž opakovaně selhala ochranná léčba. Věznice jsou děleny podle způsobu vnějšího střežení a zajištění bezpečnosti. Pachatelé trestných činů jsou řazeni do jednotlivých typů věznic podle typu trestného činu. O typu věznice, do které bude odsouzený umístěn, rozhoduje soud. Generální ředitelství Vězeňské služby zařazuje odsouzené na základě rozhodnutí soudu do jednotlivých věznic. Za přečin spáchaný z nedbalosti je jedinec, který nebyl dosud v minulosti odsouzen za úmyslný trestný čin, zařazen do věznice s dohledem (Věznice Odolov- objekt Přední Labská, Věznice Příbram- objekt Příbram). V tomto zařízení nejsou využívány speciálně stavebně-technické prostředky ani ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených. Do věznice s dozorem (Věznice Břeclav- objekt Poštorná, Věznice Heřmanice- objekt Vyšší Lhoty) je umístěn jedinec, který byl již v minulosti odsouzen za úmyslný trestný čin, a jedinec odsouzený za úmyslný trestný čin s uloženou délkou trestu odnětí svobody do tří let, který nebyl dosud v minulosti odsouzen za úmyslný trestný čin. V těchto věznicích nejsou taktéž užívány žádné speciální prostředky. Dalším typem věznice je věznice s ostrahou (Věznice Bělušice, Věznice Břeclav- objekt Břeclav, Věznice Heřmanice- objekt Hrušov, Věznice Horní Slavkov, Věznice Jiřice, Věznice Kuřim, Věznice Nové sedlo, Věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Opava- objekt Olomoucká, Věznice Oráčov, Věznice Pardubice, Věznice Plzeň, Věznice Příbram- objekt Dubenec, Věznice Rýnovice, Věznice Stráž pod Ralskem, Věznice Světlá nad Sázavou, Věznice Vinařice a Věznice Znojmo), do které míří jedinec, který se dopustil úmyslného trestného činu, ale nesplňuje podmínky pro umístění do věznice s dozorem či zvýšenou ostrahou, dále také jedinec odsouzený za přečin spáchaný z nedbalosti, který nebyl taktéž zařazen do věznice s dohledem nebo s dozorem. Avšak v tomto typu věznice jsou již využívány speciálně stavebně-technické prostředky i ozbrojené stráže. Osoby, kterým byl uložen výjimečný trest nebo trest odnětí svobody na doživotí, nebo které spáchali trestný čin ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo byli odsouzeni za zvlášť závažný trestný čin na nejméně osm let, nebo jedinci, kteří v posledních pěti letech uprchli 27

z vazby nebo výkonu trestu jsou umístěni ve věznici se zvýšenou ostrahou (Věznice Karviná, Věznice Mírov a Věznice Valdice). Ve věznici se zvýšenou ostrahou jsou užívány jednak speciální stavebně-technické prostředky, tak zesílené stavebně-technické prostředky i ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených. V České republice je zřízena i jedna věznice pro mladistvé (Věznice Všehrdy), která je určena pro výkon trestu mladistvých. Trest odnětí svobody zde vykonávají i dospělí odsouzení muži v typu věznice s dohledem a dozorem (OS). V jednotlivých věznicích existují také různá speciální oddělení, a to např. oddělení specializované pro výkon trestu odsouzených s poruchou osobnosti a chování, způsobenou užíváním návykových látek, oddělení pro mentálně

retardované

odsouzené,

oddělení

pro

výkon

ochranného

léčení

protialkoholního a léčení pro patologického hráčství, oddělení s dozorem pro výkon odsouzených žen apod. (VSCR, Nedorost 1995: 25 a Radková 2012: 35–36).

Mapa českých věznic (VSCR).

28

V dnešní době se téměř všechny věznice potýkají s problémem nedostatečné kapacity ubytovacích prostorů, což má za následek výraznou přeplněnost věznic. V Chorvatsku jsou zveřejněny údaje z roku 2012, kdy přeplněnost věznic činila 135% (Tportal). To znamená, že některé věznice nejsou schopny zajistit humánní podmínky apod. Marija Josipovićová se k přeplněnosti věznic vyjádřila tak, že vedení věznic někdy nezbývá nic jiného, než umístit zločince na matraci na zem: ,,Nažalost ovog časa mi raspolažemo kapacitetom koji imamo a nismo u situaciji reći sudu da zatvorenika nećemo smjestiti. Moramo ga smjestiti u prostor koji imamo. Dogodi se da nekad čovjeka doista nemamo trenutno gdje staviti osim madrac na pod“ (SDLSN). V České republice se v posledních pěti letech hovoří o 115% přeplněnosti věznic. Podle Ministerstva spravedlnosti jsou východisky k přeplněnosti věznic alternativní tresty. Je důležité využívat možnosti trestu, jakými jsou např. obecně prospěšné práce, peněžité tresty, zákaz činnosti a domácí vězení (VSRC). Tyto formy trestu jsou mnohem levnější než výkon trestu a údajně působí mnohem efektivněji jako prevence proti zločinu (Lyons 2004: 184).

2.3

Vězeňský folklór Neodmyslitelnou součástí života ve vězení spojenou s jazykem vězňů je vězeňský

folklór, který přetrvává od samých počátků dějin vězeňství. Neřadíme do něj jen vězeňské písně, básně a dopisy, ale i kresby vězňů, tetování odsouzených, vězeňské historky dědící se z osazenstva na osazenstvo, ale také např. nápisy na dveřích vycházkových prostor, čekáren, na zdech a vybavení (Hála–Soudková 2002: 23–24 a Suk 1993: 37). Velmi zajímavým prvkem vězeňského folklóru jsou různá rčení. Jak říká Vítězslav Hejduk: ,,Přímo básnická tvořivost je skryta“ např. ve spojení: ,,Kamaráde, nekopej mě do nervů“, tedy ʻnerozčiluj měʼ (Hejduk 1951). Ukázky ustálených slovních spojení, frazeologismů, rčení, popř. i ustálených dialogů uvádí Suk ve své publikaci Několik slangových slovníků. Pro představu uvádímě některé z nich, např. běhat jako fretka ʻpilně pracovatʼ, bešelit v báni ʻsedět ve vězeníʼ, dostat lanko ʻbýt odsouzen k trestu smrtiʼ, honit si ptáka ʻnepracovatʼ, máš cvrčka jako vánočku ʻblázníšʼ, obdivovat debilizátor ʻdívat se na televiziʼ, udělat můru na někoho ʻvystrašit někohoʼ a např. 29

přísloví Zavřít tě mohli, pustit tě musí (Suk 1993: 92–98). Ukázky vězeňského malířského umění jsou doloženy v obrázkové příloze. V současné době už ve věznicích nevznikají takové písně, jako je především Tichá noc pankrácká, která je považována téměř za vězeňskou hymnu, kterou údajně mohou zpívat jen lidé, kteří byli někdy odsouzeni, a u níž je nutné ji zpívat s naprostou vážností, ale spíše krátké básně, ve kterých vězeň komentuje aktuální dění a zamýšlí se nad svými pocity a prostředím ve kterém se právě nachází apod. Uvedeme si alespoň některé úryvky ,,tradičních“ písní a básní (zveřejněné v Suk 1993: 38–40, SNČ: 27 a Hála–Soudkková 2002: 23), které doplníme o materiál získaný pomocí písemných dotazníků během našeho terénního výzkumu, přičemž autor nebude uveden, z důvodu zachování anonymity respondentů. Tichá noc pankrácká28 Tichá noc pankrácká smutná je, měsíček po nebi putuje, nikdo mu jeho cestu nezkříží, smutně se dívá k nám do mříží. A ty můj kulatý měsíčku, zaleť k nám nad tu malou vesničku, zaleť k nám nad chaloupku maličkou, kde žije tatíček s mamičkou. Dejte mé dívence k vědění můj pozdrav z pankráckýho vězení, řekněte, že tu mám jen celičku a její obrázek v srdíčku. Až vyjdu ven z toho vězení, tak se ten obrázek promění v dívenku, na kterou tak vzpomínám, když večer na cele usínám.

28

(Hála–Soudkková 2002: 23).

30

Bílý šátek29 Když se mi ten bílý šátek ztrácí, smutek v srdci mám a teď v cele na Pankráci na tě vzpomínám.

Ref. A to proto jen, že jsem měl svou zemi tak rád, dělí nás ostnatý drát. Chtěl jsem s tebou hezké děti mít, chtěl jsem tě mít rád, a teď tady v cele na Pankráci bachařovi kroky počítám. Ref. (úryvek 1)30 Už basa končí, to je senzace, mé ruce zas budou bez práce. (úryvek 2)31 Už nám to píšou plnícím perem, máme to za pár, my na to serem, čekáme na to, až nás pustěj na svobodu – a na pivo. (úryvek 3)32 Stehna jak dva mramorové sloupy, kdo mezi ně jednou vstoupí, nikdy toho nelituje a za lásku mi poděkuje. 29

(Suk 1993: 39) (Suk 1993: 38) 31 (Suk 1993: 39) 32 (Suk 1993: 40) 30

31

(úryvek 4)33 Když jsem tyčel v Praze v kriminálu, dostal jsem tam dvě stě vod kaprálů. Dostal jsem je všecky pro balíka; Tyčela tam se mnou má jamborka, Tyčela tam se mnou píť a dva dni. Následující verše, popřípadě celé básně jsou doslovným přepisem veršů a básní uvedených v chorvatských a českých dotaznících. ,,OJ ROBIJO ROBIJO, PUNO SAM TE DOBIO!“ ,,ROBIJA, ROBIJA, ƉAVA TE LIPI ODNIJA…!“ ,,LAGAN VJETAR POLJEM PIRI, MOJ TI KARLOVAC DUPE ŠIRI.“ ,,DOLJE BETON, GORE ŽICA, POZDRAV IZ REMETINCA…“ ,,ČETL JSEM KNIHU, DÝKA A KŘÍŽ, ZA TREST TEĎ PŮJDU NA DLOUHO ZA MŘÍŽ, TY KDYŽ JSI BEZ VINY, HOĎ PO MĚ KÁMEN. ZMĚNÍM SE NĚKDY? JÁ PRAVÍM ÁMEN!“ ,,ZAS JE DEN V PRDELI, NA DALŠÍ ČEKÁME, VŠAK SE TĚ CIVILE, VŠAK SE TĚ DOČKÁME.“ ,,PRASKLO SKLO, PLEXISKLO, VOKO MI VYTŘÍSKLO, ŠEL JSEM TUDY NA NOČNÍ, TEĎ VŠAK SPÍCHÁM NA VOČNÍ.“ ,,ŽIVOT TADY STAL SE PEKLEM, SKOČÍM RADŠI DO HAJZLU, PŘIKRYJU SE DEKLEM.“

33

(SNČ: 27)

32

,,PIŠ, PIŠ, PIŠ, NEBO TĚ SNÍ MYŠ.“ ,,V ATOMOVÝM VĚKU, ZAS MI ŠLOHLI DEKU.“ ,,BŮH MÁ RÁD ANDĚLY, ANDĚL ZAS NEBE, A JÁ MILUJU JEN TEBE.“ ,,KDYŽ JSEM ŠEL Z KINA, POTKAL JSEM SKINA, PROBLÉM BYL V TOM, ŽE JSEM BYL ROM.“ ,,HULIL JSEM SKÉRO, STÁLO MI PÉRO.“ ,,ŠEL JANEČEK PŘES KOPEČEK A ŘEKL ACH ACH KONEČNĚ SE MŮŽU VYČÚRAT.“ ,,JÁ MÁM RÁD STUDENTKY, STUDENTKY MAJÍ RÁDY MNE, MY SI SPOLU ROZUMÍME NÁRÁMNĚ.“ ,,KDYŽ TĚ SVĚT NEBAVÍ, STANE SE PEKLEM, STRČ HLAVU DO HAJZLU, PŘIKRYJ SE DEKLEM.“ ,,BRÁNA JE TU STRAŠNĚ VELKÁ LIDÉ ZA NI ZPĚCHAJÍ ZASE VYŠEL JEDEN VĚZEŇ A VŠICHNI PŘED NIM PRCHAJÍ.“ ,,PŘES TY OKNA, PŘES TY MŘÍŽE, JÁ TI PRSTEN NAVLÉKÁM, ZA ROK ZA DVA AŽ SE VRÁTÍM, BUDEME SI SPOLU HRÁT. TAK NEPLAKEJ, TAK NEPLAKEJ, VŽDYŤ RÁD TĚ MÁM, TVÝ KOUZLA ZNÁM, TVÝ KOUZLA ZNÁM, VŽDYŤ RÁD TĚ MÁM. PŘES TY OKNA, PŘES TY MŘÍŽE, JÁ TI PRSTEN NAVLÉKÁM, ZA ROK ZA DVA AŽ SE VRÁTÍM BUDEME SE MILOVAT.“

33

,,CHVÍLI SE POTLOUKÁM NA NAŠI LÁSKU JÁ VZPOMÍNÁM NA NAŠI LÁSKU BÁJEČNOU MÁ LÁSKO V SRDCI TĚ MÁM. JAK SE MÁŠ LÁSKO BÝVALÁ JAK SE MÁŠ SE PTÁM NEMUSÍŠ SE BÁT JÁ JEŠTĚ TVOU VĚČNOU LÁSKU V MYSLI V DUŠI MÁM.“ ,,NA KOLENA KŮŽE LÍNÁ, BUDEŠ KOUŘIT VENDELÍNA. NASTŘÍKÁM TI DO VLASŮ ŠAMPON Z MÉHO OCASU.“

34

3 TEORETICKÁ ČÁST 3.1

Argot a slang a jejich proměny ,,…mnohá slova budou se snad zdáti potvorná a drsnatá, ano i nesrozumitelná: ale když vejdou vůbyčej a v užívání všech, též známá a obyčejná budou“(Ouředník 2005: 7).

Jazyk je považován za nejdokonalejší nástroj lidského dorozumívání a plní svoji funkci jak v podobě spisovné, tak ve své nespisovné formě. Jazyk se vždy vyvíjel a vyvíjí v souvislosti s vývojem společnosti. ,,Jistě lidé mluvívali už tehdy různě podle rozmanitých společenských okolností; to platí i pro v zásadě nediferencovanou prvobytně pospolnou společnost“ (Chloupek 1969). Lze říci, že jedním z největších vývojů prochází slovní zásoba každého jazyka. Čeština je mnohými lingvisty označována jako velmi heterogenní a variabilní jazyk (Kaderka 2009: 48). Slang, respektive argot, který je tématem diplomové práce, je složkou národního jazyka, který představuje soubor integrovaných výrazových prostředků vymezených územně, uvnitř diferencovaný funkčně a teritoriálně, stratifikovaný sociálně (Formánková 2007: 8). Slang a argot se zároveň s profesní (profesionální) mluvou řadí k tzv. poloútvarům národního jazyka34. Jinak je nazývá Jan Chloupek, který píše, že vedle strukturních útvarů rozeznáváme v jazyce i speciální slovníkové popřípadě i frazeologické vrstvy (Chloupek 1969). Znamená to podle něj, že tyto jazykové útvary nemají specifické gramatické a fonetické vlastnosti, ale především lexikální složku (Grygerková 2006: 10). Chorvatský národní jazyk se obdobně dělí na književni (tj. spisovný, někdy i standardni jezik) a razgovorni jezik (běžně mluvený jazyk). K běžně mluvenému jazyku patří i jednotlivé tzv. žargoni (slangy) (Težak–Babić 2007: 30–31).

34

Označují se také jako nekomplexní poloútvary zvláště proto, že postrádají vlastní gramatiku (srov. Chloupek 1969 a Radková 2012: 9).

35

Tyto poloútvary národního jazyka argot, žargon, slang a profesní mluva bývají označovány jako sociolekty. Sociolekty mají ve vztahu k národnímu jazyku odlišnou slovní zásobu a frazeologii. I přes to jsou sociolekty plnohodnotnou součástí systému národního jazyka. Jako jedny z mála útvarů jazyka dokáží vyjádřit krátce avšak úplně citový postoj mluvčího k dané problematice pojmenování (SNČ: 11– 16). Jak již bylo řečeno, slovní zásoba se stále vyvíjí, vznikají nová slova, ta stará zanikají, popřípadě se mění význam slov. Tyto změny můžeme pozorovat v oblasti slovní zásoby spisovné, ale i u lexikálních jednotek nespisovných. Jazykové změny jsou částečně podmíněny vývojem a potřebami společnosti, která jazyk užívá. Jan Chloupek se ke slangu a argotu vyjadřuje tak, že nejde o strukturní útvar národního jazyka, ale pouze o zvláštní lexikální vrstvy (Chloupek 1986: 45). V dnešní moderní společnosti dochází stále častěji k pronikání slangových výrazů do veřejného vyjadřování, což můžeme pozorovat například v prostředí publicistickém, srov. např. české výrazy akorát, furt, kór apod. Stane-li se slangový nebo argotický výraz součástí běžné komunikace, jeho význam se přehodnocuje a je chápan jako čistě spisovný, srov. např. č. fotobuňka, ojetina, opušťák apod. (Čechová 2008: 66). Eva Minářová pozoruje nejčastěji výskyt slangových výrazů v politických úvodnících, komentářích, novinových článcích týkajících se politiky a sportu. (Minářová 2008: 15). Marie Čechová tento jev chápe jako nezvládnutí situace, kdy by mluvčí měl být profesionálem a neměl by se nechat ovlivnit situací a volit posunky, grimasy a slova nepřiměřená situaci, jimiž jsou vulgarismy a nadávky, často argotického původu. Celkově takovou situaci nazývá ,,naprostým výpadkem ze sociální role“ (Čechová 2008: 66). Eva Minářová s tímto tvrzením nesouhlasí. Podle jejího názoru ,,se slang užívá jako důsledek zcela chybějící nebo neustálené terminologie“. Užití slangu je nezbytné v případě, že stabilizovaná terminologie zcela chybí a také proto, že je slang zcela stručný a výstižný (srov. MČechová 2008: 8 a Minářová 2008: 15).

V následujících kapitolách se pokusíme definovat tyto sociolekty a zaměříme se na jejich výzkum v češtině i v chorvatštině. 36

3.1.1

Sociolekty: jejich definice a výzkum v české lingvistice

Odborný zájem lingvistů o výzkum slangu a argotu lze sledovat od 20. let minulého století. Významnou roli ve vývoji slangu a argotu sehrála situace po první světové válce, kdy bylo nutné zavést důsledné užívání češtiny v nově vzniklém státě ČSR. Politické a sociální změny se v mluvnickém systému nijak zvlášť neprojevily, zatímco ve slovní zásobě došlo k výrazným změnám. Čeština začala pronikat do nových oblastí. Týkalo se to zejména oblasti administrativy, vojenství, policie, dopravy, poštovnictví atd. Situace byla taková, že některé texty ,,trpěly nepřirozeností, strojeností, šroubovaností a vyskytovaly se v nich i nedostatky formální“ (Svobodová 1996: 221). Všechny poválečné skutečnosti zvýšily zájem o poznání a zkoumání nespisovného pracovního a zájmového vyjadřování. Pro vyjadřování slangu je typická výrazová pestrost. O tom svědčí i řada termínů pro pojmenování sledovaných jazykových útvarů (o tom podrobněji v podkapitole Další pojmenování těchto sociolektů).

SLANG Jak již bylo řečeno v úvodu, při definici termínu slang jsme vycházeli z mnoha mluvnických příruček češtiny. Nutné podotknout, že autoři velké části z nich se při definici slangu shodují, na druhou stranu se názory některých autorů zabývajících se slangem vzájemně liší. V této kapitoly představíme tedy několik definicí slangu a jeho vztah k národnímu jazyku, popřípadě k jiným poloútvarům národního jazyka. Podle Jaroslava Hubáčka vychází slang ze sociální dialektologie, poměrně mladé jazykové disciplíny, která se však těší z rostoucího odborného zájmu. Pokud jde o termín sociální dialektologie, odkazuje Hubáček na práci F. Cuřína a kol. Vývoj českého jazyka a dialektologie (1964), kde je sociální dialektologie chápána jako důsledek užívání pojmenování sociální nářečí, jinak také nářečí vrstvová (Kellner 1954: 74) a termín sociolekt35. Tyto termíny označují ,,ty soubory výrazových prostředků, které vznikly v důsledku společenského rozvrstvení nositelů jazyka“ (Cuřín 1964: 83), přičemž stále dochází k jejich rozvíjení. K sociolektům patří profesní mluva, slang a argot. Na rozdíl od teritoriálních dialektů, které mají svoji gramatiku, jsou sociolekty ,,prezentovány pouze specifickými vrstvami slovní zásoby národního jazyka a realizují 35

Souhrn zvláštností charakterizující mluvu určitých společenských vrstev, skupin (ASCS 2001: 699).

37

se na mluvnické bázi některého strukturního útvaru národního jazyka, v současnosti nejčastěji obecné češtiny“ (Hubáček 2008: 4). Postrádají tedy svoji vlastní gramatiku a patří do sféry projevů mluvených. Mluvenost je jejich základním rysem (MČechová 2008: 8). Jejich užívání je omezeno na styk příslušníků dané, nejčastěji uzavřenější, společenské skupiny, která se snaží zachovat výlučnost a odlišit svůj jazyk od ostatních variet jazyka (srov. Cuřín 1964: 83, Kellner 1954: 74). Na základě toho jsou sociolekty označovány jako ,,progresivní útvary národního jazyka“, stále se dotvářející, jež se podstatně podílejí na rozvoji slovní zásoby. V rámci sociálních nářečí tedy rozlišujeme tyto tři typy: profesní mluva, slang a argot. Přičemž slang a argot mají více společných znaků. Vztah slangu a argotu závisí na změnách společenských poměrů, v důsledku kterých však dochází ke značnému stírání hranic mezi slangem a argotem, a proto je mnohdy těžké rozhodnout, zda daný výraz patří do okruhu výrazů určité sociální skupiny, anebo je odborným výrazem používaným lidmi určité zájmové či profesní orientace (ČZJ 1996: 187). Dostáváme se tedy ke konkrétnějšímu pojmenování mluvy příslušníků uzavřených společenských skupin, které jsou spojeny společným zájmem.36 Odborná literatura pro pojmenování jazyka takových skupin používá termín slang a pro jeho lexikální výrazivo se užívá pojem slangismy. Pro slangismy platí, že jsou nespisovnými lexikálními jednotkami, které jsou příznakové citově a expresivně a u kterých je patrná motivace zvýraznit výjimečnost prostředí i aktivitu mluvčího (ESČ: 405). Někdy se v rámci slangismů vydělují jako jejich podskupina také tzv. interslangismy, čímž se označují ,,lexikální jednotky nepochybně vzniklé v některém slangu, jež již vazbu na vymezenou sociální skupinu ztratily“ (ESČ: 405). Interslangismy jsou dostupné širší skupině lidí, protože jsou tvořeny běžným slovotvorným postupem, je zaručeno, že jim lze snadno porozumět, srov. např. dietář (Vácha 2008: 21).

36

Nejčastěji zmiňovanými a odborně zkoumanými skupinami byli, resp. jsou studenti, vojáci, myslivci (Kellner 1954: 77).

38

Slang bývá řazen k nespisovným útvarům národního jazyka. Existuje několik názorů o původu slova slang. František Kopečný považuje slang za anglické slovo, které bylo poprvé užito r. 1758 a označovalo původně zvláštní jazyk žebráků. Původ tohoto slova lze pravděpodobně hledat v anglickém s’language ʻněčí jazykʼ, někdy se také pomýšlí na slovní spojení soldiers language ʻmluva vojákůʼ. Podle Rejzka může původ slova souviset s angl. sling ʻstřílet, vrhatʼ apod. (Rejzek 2001: 580). Dokonce existuje možnost, že je slovo původu norského, podle E. Partridge (srov. Hubáček 1981: 9, Hubáček 1988: 6 a Chloupek 1969). Ne zcela jednotné definice slangu dokládá např. Lumír Klimeš v Komentovaném přehledu výzkumu slangu v Československu, v České republice a ve Slovenské republice v letech 1920–1996, kde uvedl 11 definic (Klimeš 1997: 4–6). Některé z uvedených definic použijeme při našem výkladu. Začneme příručkami a autory, kteří se snažili vystihnout význam slangu. První definice slangu zní ,,slang je soubor slov a frází užívaných skupinou lidí spjatých stejným zájmem, eventuálně též profesí“. Vyjadřují se tak např. autoři České mluvnice (Havránek–Jedlička 1981: 9), podobně také Vladimír Šmilauer ve své Nauce o českém jazyku (Šmilauer 1982: 22) a Příruční mluvnice češtiny (PMČ: 94). Podle J. Suka rozumíme slangem ,,mluvu skupinovou, mající zvláštní lexikální rejstřík, označující především předměty, osoby, jevy atd. pro život mimo skupinu netypické, sloužící pro komunikaci uvnitř skupiny a často i k vydělení dané skupiny od ostatní společnosti, tedy mající funkci integrující“ (Suk 1993: 8). Obdobně slang definuje Světlana Čmejrková, která jej nazývá jako familiární řeč (Čmerjková 1996: 186) a Lumír Klimeš jej definuje jako druh nespisovného jazyka stejného charakteru (ČŘJ: 26, SCS: 686). Akademický slovník cizích slov k tomu dodává, že jsou v této mluvě charakteristické časté expresivní výrazy (ASCS 2001: 697).

39

Zajímavě o slangu pojednává Slovník nespisovné češtiny, v němž je slang chápán v širším smyslu ,,jako mluva lidí stejného zájmového nebo pracovního prostředí (ve druhém případě zahrnuje i profesionalismy37, čímž se rovná pojmu ,,profesní mluva“38) a v užším smyslu se za slang považuje pouze mluva skupiny lidí spjatých stejným zájmem, v tomto případě nevzniká slang z potřeby pojmenovat nové, speciální pojmy, ale z potřeby expresivního překódování již známých pojmů a jevů“ (SNČ: 13). Bohumír Dejmek dodává, že ,,slang netvoří uzavřenou vrstvu uvnitř běžného mluveného jazyka, ale že jeho charakteristickým znakem je velká proměnlivost“ (Dejmek 1988: 54), tedy že existuje proměnlivá složka výrazů, která je vedle stabilizovaných termínů silně zastoupená. Velice výstižný je také dodatek Marcely Grygerkové k obecné charakteristice slangu, že i když ,,můžeme použít termín slang obecně, v praxi žádný obecný slang neexistuje, vždy souvisí s komunikací osob v konkrétním oboru“ (Grygerková 2006: 9). Slang je možné diferenciovat na řadu dalších slangů. Encyklopedický slovník češtiny dělí slang na profesionální slang, kterým se vyjadřují příslušníci určitého zaměstnání, a skupinový slang, který je typický pro skupinu lidí se společným zájmem (ESČ: 405). Podle Hubáčka je důležité pro přesnější pochopení slangu, upozornit na hlavní aspekty motivace pojmenování daných slangových výrazů. Vrstvu slangového výraziva lze charakterizovat ze dvou hledisek. Za prvé z hlediska jazykového, kam řadíme nespisovnost, komunikativní funkčnost, systémovost, snahu o pojmovou diferenciaci, stav odborné terminologie, vyjadřování expresivity a vhodnost pro mluvené jazykové projevy. Za druhé jsou to aspekty mimojazykové, které jsou v různých slanzích různé. Patří k nim například stupeň uzavřenosti určitého prostředí (stáří, tradice), věkové a sociální složení příslušníků daného prostředí a faktory psychické, tj. snaha o vyjádření výjimečnosti daného prostředí (Hubáček 1981: 19–27).

37

„Profesionalismy jsou nespisovné názvy terminologické povahy motivované důvody věcnými, zejm. snahou o výrazovou úspornost, jednoznačnost a mobilnost v mluvené komunikaci, jsou nocionální a jen omezeně mají synonyma“. Např. počítačové profesionalismy: kliknout, resetovat, altnout, lékařské profesionalismy: ulkusák na áru exnul, dostal pneumonku apod. (ESČ: 405). 38 Zvláštní soubor vyjadřovacích prostředků skupiny zaměstnanců, kteří při pracovním procesu užívají termíny bez ohledu na jejich spisovnost, a to proto, že jsou tyto výrazy v daném pracovním kontextu jednoznačné (Chloupek 1986: 45).

40

Charakteristickým rysem slangu je časté zkracování dlouhých slov a redukce víceslovných pojmenování, tzv. univerbizace39. Proto jsou pro slang charakteristické časté expresivní výrazy, množství synonym, jež jsou výsledkem jazykové hravosti. Expresivitě ve slangu se věnovala řada autorů, vedle Hubáčka také např. Marie Krčmová, která nahlíží na slang jako na součást zábavních textů, nebo Helena Chýlová ve svém příspěvku na 8. konferenci o slangu a argotu K expresivitě ve slangu, kde se zabývá expresivitou jako nenocionální složkou lexikálního významu příslušného výrazového prostředku, která je daná postojem mluvčího, jenž je nejčastěji citový (Chýlová 2008: 92). Jaroslav Suk expresivitu považuje za prvek hravosti a humoru (Suk 1995: 24), který funguje při tvorbě slangových výrazů. Jakmile se výraz stane stálou součástí slangu, jeho expresivita pro mluvčí daného slangu mizí a zaznamenává ji pouze mluvčí nepatřící do daného prostředí (Suk 1993: 9). U většiny slangových výrazů, které se vyznačují expresivitou, platí, že vždy zůstanou za hranicí spisovné normy, přičemž zdroje expresivity na toto zařazení nemají žádný vliv (Jelínek 1995: 5). J. V. Bečka upozorňuje na to, že slang zůstává velmi často osobě, která se nepohybuje v daném prostředí a nezná danou tématiku, do jisté míry nesrozumitelný: ,,…slangy jsou pro neúčastné lidi namnoze málo srozumitelné, ba někdy až nesrozumitelné. Není to vůbec záměrné utajování, nýbrž jazykový jev zcela přirozený“ (Grygerková 2006: 10). Vznik slangových výrazů vystihuje Hubáček následovně: ,,…potřeba pojmenovávat nové jevy skutečnosti, jednak nově pojmenovat už pojmenované jako projev snahy o jazykové vyjádření variability efektivního života. Tato variabilita se jeví jako úsilí o originálnost a jeho aktualizaci, jako smysl pro hravost a exkluzívnost.“ (Hubáček 1981: 10). Podle Čechové je u slangů zřejmá variabilnost, proměnlivost, spontánnost a hravost. S tímto tvrzením souhlasí i Jan Chloupek: ,,Podstatou jeho vytváření je jazyková hra“ (Chloupek 1969). Životnost slangových výrazů závisí na dynamice společenskopolitického života. ,,Vznikají v určitém sociálním uskupení, žijí společně s ním a mizí s jeho rozpadem. Mnohá slova brzy zanikají, protože vznikla díky zvláštnímu případu, anekdotě, frázi, a proto jejich existence závisí na spoustě mimojazykových příčin“ (SNČ: 13). 39

Tak např. slova dobrého vojáka Švejka: ,,maršbatalion je maršbaťák a marška…je murškumpačka. My to vždycky zkracujem“ (Kaderka 2009: 48).

41

Způsoby tvoření slangových výrazů jsou stejné jako u ostatních útvarů národního jazyka. Slovní zásoba této mluvy vzniká především přejímáním obecných slov, jímž je dán nový význam (Suk 1993: 9). Vyjmenujeme a stručně popíšeme nejužívanější z nich. Nejčastějším způsobem je odvozování, výhradně příponami, např. č. blokař, tříďas, očarka, kontrolka, faulování aj. Dále jsou slangové výrazy tvořeny skládáním, zejména v případě, kdy je předlohou víceslovné pojmenování, např. č. baskřídlovka, fotosnímek, lapiduch apod. Naopak mohou vznikat slangismy i mechanickým zkracováním za účelem kratšího a zvukově zjednodušeného vyjádření, jsou to např. deskripce, ginda nebo překrucováním vejtřaska, kejtra. Velmi často jsou pak slangové výrazy tvořeny přenášením slovního významu, tzv. sémantickým, metaforickým, metonymickým tvořením, např. obrysy ʻobrysová světlaʼ, zebra ʻbílé pruhy na vozovceʼ, pískat ʻrozhodovat sportʼ. Dále se tvoří tzv. frazeologismy nominální i verbální, to jsou např. horolezci odcházejí bandasky ʻztrácí sílu v rukáchʼ, chtěl tam hodit kukačku ʻpodívat seʼ apod. Velmi častým způsobem je přejímání slov z cizích jazyků, můžeme zmínit např. vúpůjčky z němčiny: vercajk ʻnářadíʼ, cajgr ʻukazatelʼ, z angličtiny pak abgrejdovat počítač ʻzlepšit funkceʼ aj. (srov. ESČ: 405–406 a Hubáček 1988: 14–20). Kolik dnes doopravdy existuje slangů nelze s určitostí říci, protože slang vzniká v každém oboru, v každém pracovním či zájmovém prostředí. Funkce slangu se uplatňuje zejména v některých sociálních skupinách, takže slang lze diferencovat sociálně. Jiří Nekvapil uvádí, že při diferenciaci slangu záleží na oboru, činnosti a prostředí, ve kterém se slangové výrazy užívají (srov. např. studentský slang, vojenský slang a sportovní slang (Nekvapil 1988: 34). Všechny druhy slangů mají mezi sebou různé množství společných výrazů. Některé z těchto slangů je možné dále dělit podle toho, na co se daný obor specializuje40. Mezi jednotlivými slangy pak existují ostřejší a vágnější hranice. Bohumír Dejmek zmiňuje např. hudební slang, který se neobejde bez termínů užívaných v oblasti elektrotechniky. Mnoho slangových výrazů nelze tedy zařadit výhradně jen do jednoho slangu, protože jeden výraz může patřit dvěma či více slangům (Dejmek 1988: 50). Existuje i možnost, kdy slangové výrazy ztrácejí některé ze svých konstitutivních rysů slangu. K tomu dochází tehdy, pokud se stávají tzv. majetkem širšího okruhu lidí, např. jisté generace, zejména mladé generace. V takovém případě ztrácejí výrazy vázanost na určité pracoviště nebo prostředí a přestávají být 40

To můžeme pozorovat např. u slangu sportovního, kde v podstatě každý obor, má specifický soubor prostředků (Dejmek 1988: 50).

42

výrazy slangovými, např. magič, gramec, elpíčko, háro, vytočit někoho apod. (Dejmek 1988: 55). Typickým znakem slangové řeči je, že je živá, plná humoru, zejména při pojmenování různých autorit, např. říďa ʻředitelʼ. Dále se uplatňují metafory, metonymie nejen slovní, ale i frazeologické, běžné jsou aluze, u některých sociálních skupin, zvláště z oblasti sexuální, např. nemám penis ʻnemám penízeʼ (MČechová 2008: 10). Slang je definován jako svébytná součást národního jazyka, mluva určité zájmové či profesní skupiny, jež má nespisovnou podobu, ale např. František Daneš k tomu dodává, že profesní slang bývá leckdy zdrojem, z něhož čerpá odborná spisovná terminologie (Daneš 1996: 113). Na základě zmíněných definicí zůstává však otázkou, zda rozlišovat pojmy profesní mluva, slang a zájmový slang, zda mezi těmito termíny existují opravdu takové hranice, na základě kterých by bylo nutné stanovit pravidla pro konkrétní rozlišování těchto pojmů. Autorky Současné stylistiky češtiny si pokládají obdobnou otázku: ,,Proč někteří lingvisté pod termín slang zahrnují i argot, jiní slangem rozumějí i profesní mluvu, jiní pak všechny tři sociolekty?“ K těmto otázkám dochází na základě společných rysů uvedených termínů, a to užití v neoficiální komunikační situaci, jejich mluvnost, skupinovost, označování společných zájmů a činností (Čechová 2008: 71). Na závěr musíme tedy souhlasit s nadčasovým tvrzením Jaroslava Hubáčka, že jsou ,,slangy živou a neustále dotvářenou součástí slovní zásoby národního jazyka. Studium jejich tvoření, využití i frekvence je proto aktuálním úkolem současného jazykového bádání“ (Hubáček 1981: 27). Naproti tomu stojí slova J. V. Bečky, uveřejněná v roce 1988 na konferenci o slangu a argotu v Plzni: ,,Slangy jsou již celkem dobře prostudovány a propracovány jsou i vědecké metody jejich rozboru. Argot ještě plně prostudován není, zvláště jeho expresivní stránka a jeho vztah k běžně mluvené řeči“ (Bečka 1988: 353).

43

ARGOT Vlastní slovní zásobu mají i vrstvy společensky izolované, sociálně vyřazené, a to vězni, zloději, žebráci, prostitutky, hazardní hráči, drogově závislí apod. Takovému typu sociolektu se říká argot. V této podkapitole se zaměříme na základní popis této mluvy a porovnání několika definic argotu. Argot pochází z francouzského slova argot a je jedním z nejstarších označení sociolektů v Evropě (SNČ: 11), podle Rejzka je jeho další původ diskutabilní (Rejzek 2001: 58). Někdy je argotem označován ,,jazyk lidí z určitého sociálního nebo pracovního prostředí“, ale v užším slova smyslu jde o ,,mluvu vyřazených společenských vrstev, a to zlodějů, žebráků, vyděračů, bezdomovců, vrahů“ apod. (SNČ: 11, také PMČ: 94, Havránek–Jedlička 1998: 8 a Šmilauer: 2). Protože se někdy definice argotu shodovala s definicí slangu, pokusil se J. Oberfalcer v roce 1934 jako první o vědecké odlišení slangu od argotu a učinil tak na základě jejich sociálních rozdílů. Od 30. let 20. století se tedy česká lingvistika zabývala touto problematikou. Lumír Klimeš nahlíží na argot jako na ,,dosti proměnlivý soubor nespisovných, nejednou vulgárních výrazů, často přejatých z jiných jazyků, užívaný jako nástroj dorozumívání vrstvou lidí společensky izolovaných, který má zůstat pro ty, kdo nejsou příslušníky této vrstvy nesrozumitelný“ (SCS: 35). Toto výrazivo je tak založené na ,,souboru výlučně jiných nesrozumitelných slov a obratů s gramatickou stavbou a základním slovním fondem přejatým z běžně mluvené podoby národního jazyka“ (ASCS 2001: 68). Jaroslav Suk se domnívá, že je na místě argot definovat jako ,,mluvu uměle vytvořenou za účelem utajení sdělovaného před nezasvěcenými“ (Suk 1993: 9), přičemž užívání termínu argot omezuje pouze na výrazy, které slouží výhradně k vědomému utajování, ostatní případy pak řadí do slangu (SNČ: 12).

44

Podrobnější definici nalezneme v Encyklopedickém slovníku češtiny (2002), kde je argot chápan jako ,,specifická lexikální vrstva příznačná pro neoficiální ústní komunikaci sociálních skupin v oblasti činnosti společensky nežádoucí, až škodlivé. Tímto termínem zle označovat buď pouze argoty historické, jejichž popis odpovídá klasickému vymezování argotu jako mluvy tajné vzniklé na základě dohody zasvěcených, nebo jej ponechat i jako označení některých mluv současných, nově však vymezit sociální skupiny, jež jsou jeho nositeli a uživateli (argot narkomanů, vězeňský argot apod.“ (ESČ: 406). Podobně vykládá termín argot neboli tajnou řeč pokleslých sociálních skupin i Čmejrková, přičemž je tato mluva ,,historicky spjata s profesemi s dávnou tradicí, zejména s kočovnými zaměstnáními, např. drátenickými, pouťovými, cirkusovými“ (Čmejrková 1996: 187). Podle slov Petra Kaderky slouží argot nejen k utajování různých informací ze zločineckého podsvětí, ale ,,funguje především jako prostředek vytváření a udržování odlišné, alternativní společenské reality (antireality), v níž se vyznávají jiné hodnoty a platí jiná pravidla“ (Kaderka 2009: 49), podobně popisuje argot také J. V. Bečka, který argot chápe jako obranu proti zásahům spravedlnosti. Podle něj má argot tedy charakter nejen tajné řeči, nýbrž i ,,řeči obcovací i s jejími znaky, totiž expresívností mluvené řeči a s vyjadřováním osobního postoje ke skutečnosti“ (Bečka 1988: 351). Oberpfalcer popisuje vznik tohoto tajného jazyka následovně: ,,Takový tajný jazyk vzniká tak, že se jednak mění slova a tvary obecného národního jazyka, jednak se v hojné míře přejímají výrazy cizí“ (Oberpfalcer: 311). Dochází k tomu proto, že se mluvčí stýkají s lidmi, kteří nemají trvalý pobyt na jednom místě, a kteří často přecházejí hranice. Také ze Současné stylistiky se dozvídáme, že argoty žijí především u mladší generace41, která se snaží dát najevo, jak moc se liší od vyšších vrstev společnosti, přičemž k tomu dochází zejména tam, ,,kde nedostatek a bída kontrastují s blahobytem“ (Oberpfalcer: 312), tedy především ve větších městech. Jevy, které jsou ve společnosti přijímány kladně, přijímá tato generace záporně a naopak. Zároveň pak

41

Po první světové válce, vzniklo mnoho skupin mladé generace, které se chtěly odlišit od ostatní společnosti. Tyto skupiny se vyznačovaly nápadným oblékáním, zvláštním chováním a způsobem řeči i výslovnosti. ,,S mladickým siláctvím v mnohém napodobovaly vtip a humor“. Byli to např. pražští Pepíci (pepé, pepas, pepec), ostravští chachaři, brněnská plotna (plotňáci, ploťasy, plotce), později páskové a potápky, máničky. Do tohoto hnutí se řadí někdy i trampské hnutí se svým politickým podtextem (srov. Oberpfalcer: 312 a Bečka 1988: 352).

45

autorky odkazují na existenci argotu žebráků, vandrovních řemeslníků, argot zlodějů a prostitutek, světský argot (argot komediantů, cirkusáků). Argot je ,,prostředkem úmyslně nesrozumitelného sdělení určeného nepříslušníkům daného prostředí“, ovšem v průběhu let mnohé argotismy přestaly být tzv. majetkem dna společnosti. Argotu se proto zčásti blíží i ,,slovní jazykové prostředky jiných uzavřených (zájmových) celků“, tzv. řeč studentská, tj. studentský slang nebo řeč myslivecká, myslivecký slang apod. (srov. Havránek–Jedlička 1981: 9 a SNČ: 11). Doplňme tedy slova Františka Oberpfalzera: ,, nejeden jeho rys je projevem jistého jazykového sportu. Otřelé výrazy jazyka běžného se nahrazují prvky novými, při tom se odvážně přenášejí jména s věci na věc a mnohdy se užije vtipné hříčky slovní. Ale jako starý vtip pozbývá účinnosti, tak i metafora užíváním zevšedňuje. To vede k novému tvoření. Starší název však pokaždé nezaniká. Tím se pro některé oblasti pojmové, jež jsou v popředí zájmu a provázejí silnější přízvuk citový, vytváří bohatá synonymika. Všechny tyto rysy má argot společné s mluvami jiných stavů, jako studentů, vojáků, sportovců, umělců apod.“ (SNČ: 12). Za argot lze považovat i řeč narkomanů, alkoholiků, vězňů aj, přičemž u tohoto výraziva jako např. píchat si, herák, mařena, kalit, nasávat apod. dochází k vydělení se z vymezené skupiny uživatelů, což má za následek, že se termíny stávají součástí slangů, resp. interslangismů (Čechová 2008: 69). Jak již bylo řečeno, do argotu se řadí taková mluva, jejímž účelem je utajovací funkce. Podle Suka je na místě zařadit tedy do argotu i tajnou mluvu dětí (Suk 1993: 9). Například P. Ondrus vydal monografii Argot slovenských dětí, v níž vysvětluje i rozdíl mezi zločineckým a dětským argotem, a to ,,dětský argot mění pouze formu, nikoli význam slov, má i podobu psanou a nevyskytuje se v něm bilingvismus“ (Klimeš 1980: 350). Slovní zásoba dětského argotu je pak tvořena třemi způsoby. Dochází k nahrazení jedné hlásky nebo hláskové skupiny jinou, k přemístění hlásky nebo slabiky podle určitého klíče nebo přidáváním hlásek, slabik nebo slov zcela nadbytečných. Dochází také k utajení písma, připisují se bezvýznamná písmena nebo čísla, nebo se místo písmen užívají rovnou číslice (srov. Klimeš 1980: 350 a Suk 1993: 22).

46

Argot je podobně jako slang charakterizován emočním a expresivním laděním, navíc se v něm často vyskytuje negativní hodnocení skutečnosti, které má ve většině případů za úkol působit proti jazykovým normám, a poměrné množství vulgarismů42. Slovník nespisovné češtiny pro tyto základní znaky uvádí označení ,,stylisticky snížená slovní zásoba a frazeologie“ (SNČ: 11). Argotové výrazivo vyjadřuje odpor ke všemu konvenčnímu, oficiálnímu (Čechová 2008: 71). Bez skatologické složky43 by argot nebyl kompletní. Podle Nováčka ,,může být i ta nekrásnější poezie složena z prvků skatologických, zvláště dnes, kdy sféra sexuální je tak rozmanitá, rozvětvená a bohatá“ (Nováček: 47). Argot se dříve udržoval zejména jako mluvená forma jazyka44. Dnes existuje několik slovníků zabývajících se jednotlivými druhy argotu. Důvodů, proč se pro argot užívá spojení tajný jazyk, je mnoho. Hlavním důvodem je sebeobrana (před představiteli zákona), zachování profesního tajemství svého řemesla, snaha odlišit se a také zdůrazněná převaha nad těmi, kteří tento jazyk neovládají (SNČ: 11). Např. český argot čerpal z bohaté slovní zásoby jazyka jidiš, cikánštiny a německé gaunerské hantýrky rotwelsch (Chloupek 1969). Až do 80. let 20. století v lingvistice převládal názor, že argot zanikl či zaniká. Avšak podobně jako u slangu docházelo jen k tomu, že se některé argotické výrazy staly součástí běžné mluvy širokého okruhu uživatelů, v ojedinělých případech dokonce součástí spisovného jazyk. V dnešní době již argot neplní tak úplně funkci utajovací, neboť např. vězni užívají argotu i ve styku s policejními či vězeňskými příslušníky a vyšetřovateli. Jsou známy případy, kdy jim sám vězeň objasní, co který výraz znamená.

42

Zajímavě o vulgarismech pojednává Marynčák Richard ve svých Stručných dějinách nadávek a sprostých slov. Podle jeho názoru jsou samozřejmě vulgarismy slova, která člověka popuzují. Autor však bere v potaz, že význam slova vulgární je stejný jako hrubý či sprostý, přičemž synonymem pro sprostý jsou přídavná jména jako necudný, nestydatý, oplzlý, chlípný, obscénní apod. Vulgarismy mají v mluvě nezastupitelnou roli, téměř vždy jsou plně srozumitelné (Marynčák 2007: 135–136). 43 Akadamický slovník cizích slov definuje skatologii jako pornografii týkající se výkalů (ASCS 2001: 695). 44 Avšak např. žebrácký argot používal obrázkového písma. Žebráci se tak navzájem informovali o tom, co mohou očekávat v příslušném domě. Tak např. # značila nebezpečí uvěznění, ^^ zlého psa aj. (Čechová 2000: 26).

47

Podobně jako slangové výrazy se i argotické termíny rozšířily nejen do obecné češtiny (káča ʻpokladnaʼ, prachy ʻpenízeʼ, bachař ʻdozorceʼ, šoufl ʻšpatnýʼ (Machek 1968: 618), ale staly se součástí mluvených neoficiálních spisovných projevů, např. dát bacha ʻdát pozorʼ, jet na čundr ʻjet na výletʼ, být švorc ʻbýt bez penězʼ a mnoho dalších (Čechová 2000: 27, Cuřín 1964: 83). Mohou se vyskytovat i v literatuře. Oberpfalcer uvádí např. české autory K. L. Kuklu, I. Hermanna a K. M. Čapka (Oberpfalcer: 313). DALŠÍ POJMENOVÁNÍ TĚCHTO SOCIOLEKTŮ V současné české lingvistice se užívá termín sociolekt, který je nadřazený termínům slang, argot a profesní mluva. Jen Hubáček uvádí několik dalších názvů, kterými lze zastoupit nejužívanější termín slang: žargon, hantýrka, nářečí sociální, nářečí společenská, nářečí vrstvová, pracovní mluva, vrstvová mluva, pracovní slang, profesionální slang, profesní dialekt a stavovské jazyky (Hubáček 2008: 5). Některé uvedené výrazy jsou zastaralé. Nejčastěji se v dnešní době užívá označení sociální nářečí a sociolekt. Žargonem se rozumí zejména výrazivo specifické pro pracovníky určitého oboru (ESČ: 405). Marie Čechová se ve svém příspěvku Slang a styl přiklání k názoru, že se termín slang někdy užívá jako nadřazený výraz pro všechny tři sociolekty (MČechová 2008: 8). Dále se občas setkáme s termíny obecný slang, někdy také obecný žargon. Tyto termíny označují ,,hojně rozšířenou a všeobecně známou vrstvu slovní zásoby a frazeologie v prostředí živého hovorového jazyka, která je poměrně ustálená v rámci určitého období, velmi různorodá co se týče jejího genetického složení a stupně přiblížení ke spisovnému jazyku a má jasný expresivněhodnotící charakter“ (SNČ: 14). Podle Encyklopedického slovníku češtiny se pro argot často užívá synonymních výrazů hantýrka a žargon (ESČ: 406). Už ve 40. letech 20. století si někteří lingvisté všimli, že argot je nesnadné definovat: ,,Konstatujeme úplný chaos v těchto otázkách i u lidí inteligentních. Vše, co se nekryje s pojmem řeči spisovné, bývá (mimo nářečí) nazýváno hantýrkou, žargonem, hatmatilkou“ (Nováček: 41).

48

Můžeme si všimnout, že termín hantýrka označuje zároveň slang. Dokládá to Slovník nespisovné češtiny, který uvádí, že se hantýrka nebo také někdy hantýr, hantýres a hantýrunk v první řadě užívá jako synonymum pro argot, pro pojmenování nespisovné mluvy charakteristické pro společenské skupiny nacházející se na okraji společnosti, většinou ne dost srozumitelné, a v druhé řadě jako synonymum pro profesní mluvu a slang (SCS: 245 a SNČ: 156). V letech 1935–1936 vycházela literárně-vědecká revue s názvem Hantýrka, ve které se autoři zaměřili na studium argotu, tzv. argotologie, slangu a lidové řeči obecně. V Hantýrce nalezneme mnoho ukázek z různých oblastí slangu i argotu. Úvodem redaktor O. Nováček píše: ,,Aby naše revue netrpěla snad jednostrannou odborností, kdybychom čtenáře jen poučovali a vzdělávali, rozhodli jsme se zpestřit obsah každého čísla své revue vhodným a vytyčenému úkolu odpovídajícím humorem i literárními vložkami a ukázkami živé řeči lidu všech vrstev společenských, ovšem ve vztahu k argotu, slangu a řeči lidové vůbec. Tak se čtenáři otevře nový svět, kouzlo a bohatství lidového jazyka“ (Nováček: 1). Zajímavé je, že např. Otakar Nováček odmítl přijetí termínu argot. ,,Názvy jako je argot apod. jsou názvy cizí a zbytečně by mátly veřejnost. Máme přece výstižné slovo české, každému srozumitelné: hantýrka“ (Nováček: 15). Termín žargon pochází z fr. jargon ʻnesrozumitelný jazykʼ ale také ʻjazyk ptáků, cvrlikáníʼ (SNČ: 13). Žargonem se rozumí způsob vyjadřování určité společenské nebo pracovní skupiny, přičemž je termín vnímán spíše jako příznakový, což pramení z jeho povahy synonymního označení toho, co tradičně a neutrálně označujeme termínem slang. Někteří lingvisté zastávají názor, že žargon je termín, který hraničí s argotem na jedné straně a se slangem na straně druhé (SNČ: 13). V současné době termín žargon označuje zejména profesionální a speciální výrazivo odborníků z určitého oboru (Hubáček 1991: 101). Slovník cizích slov informuje, že je tento termín v literatuře o slangu a argotu nepříliš častý (SCS: 827).

49

3.1.2

Sociolekty: jejich definice a výzkum v chorvatské lingvistice

Prací o sociolektech v Chorvatsku je málo.45 Sabljak ve svém úvodu ke Slovníku chorvatského žargonu (Rječnik hrvatskog žargona) tvrdí, že chorvatská lingvistika není stále zcela jednotná, co se týče mluvy jednotlivých skupin lidí. V Chorvatštině se pro slang užívá termínu žargon, Sabljak však připouští, že po vzoru jiných terminologií používá chorvatský jazyk také anglický termín slang a francouzský termín argot. CH. ŽARGON (Č. SLANG) Autoři knihy Jazyková normovanost a multifunkčnost v chorvatském jazyce (Normiranost i višefunkcionalnost u hrvatskome jeziku) popisují žargon jako mluvu jednotlivých užších skupin, která je obohacena výraznými znaky jednotlivých nářečí (záhřebský, splitský žargon) a elementy cizích jazyků, dnes nejvíce jazyka anglického (Frančić 2005: 15–16). V knize Pohled do jazykvědy (Pogled u lingvistiku) se vyskytuje pojem specijalni jezici (speciální jazyky), které autor dále dělí na žargoni (např. tehnički žargon, sportski žargon, lingvistički žargon), tajne jezike (např. jezik kriminalaca, prostitucije) a argoti (studentski, učenički, umjetnički argot). Škiljan se domnívá, že se tyto speciální jazyky od ,,običnoga jezika“ (obyčejného jazyka, zde zřejmě spisovného jazyka) liší nejvíce na rovině lexikální i sémantické, méně pak syntaktické a morfologické a nejméně na rovině fonologické (Škiljan 1985: 147). Gramatika hrvatskoga jezika (2007) o slangu pojednává velice stručně. Podle Težaka a Babiće v Chorvatsku existují dva typy jazyka a to hrvatski kniževni jezik a jednotlivé žargoni, přičemž se žargonem rozumí ,,govori pojedinih užih skupina“ (mluva jednotlivých užších skupin) (Težak–Babić 2007: 31). Podobně chorvatský slang popisuje také Rječnik hrvatskog jezika (RHJ: 1440).

45

Z písemného sdělení Antuna Patrika Halonji, který se ve své disertační práci zabýval chorvatským počítačovým slangem.

50

Vladimír Anić řadí žargon mezi sociolekty a definuje jej dvěma způsoby. Za prvé jako ,,govor šireg socialnog kruga karakterizan izrazima, značenjima i sintagmama koje ne pripadaju standardu i normi; podložan je pomodnosti, konkretizaciji i pojednostavljivanju (vulgarizmi, barbarizmi)“ a za druhé žargonem chápe ,,govor užeg profesionalnog kruga, uvriježeni jezik određene struke koji se spontano razvio neovisno o službenom nazivlju, osobit po tome što je riječima preuzetim iz govornoga jezika pridodao nova značenja koja često nisu razumljiva onima izvan struke“. Žargon je tedy podle výše uvedených definicí jazyk určité skupiny lidí, obsahující charakteristické výrazy, které nepřipadají spisovnému jazyku a pro osoby mimo tyto skupiny mohou být nesrozumitelné. V Anićově slovníku najdeme však i termín sleng, který definuje jako ,,govor zatvorenih društvenih krugova koji razumije samo jedna skupina govornika“ (Anić), přičemž by se dalo říct, že slang, tak jak jej definuje Anić, je tajný jazyk, tj. č. argot. Podobně jako ve výše uvedených definicích definuje v chorvatštině žargon Barbara Kovačevićová. Přičemž autorka dodává výklad všech kritérií, která podle ní mají na formování slangových výrazů podstatný vliv, jsou to pohlaví, stupeň vzdělání, věk, ale i územní příslušnost (Kovačević 2002: 379). Ivana Pepićová se domnívá, že žargon představuje ,,svojevrstan bunt, otpor, kako prema jezičnom standardu , tako i prema izvanjezičnoj konvencionalnoj stvarnosti“ (Pepić 2008: 139), tedy svéráznou vzpouru a odpor proti spisovnému jazyku. Jedním z nejvýraznějších rysů žargonu je njegova vulgarnost, njegova grubost i surovost, njegova ironičnost i cinizam“ (jeho vulgárnost, hrubost a surovost, jeho ironie a cinizmus) (Pepić 2008: 139). Antica Menacová žargon specifikuje jako mluvu skupin, které reprezentují vědci, řemeslníci a umělci (in Pintarić 2010: 90). Autorem, který se zabývá výhradně chorvatským slangem, tedy ch. žargonem, je Tomislav Sabljak, který definuje pojem žargon jako ,,neomezený jazyk určité skupiny“ (Sabljak 2001: V). Jazykové prostředky žargonu se v chorvatské jazykovědě označují žargonizmi. Dragica Dragičevićová definuje žargonizmi jako ,,zamjenski nazivi službenih termina, koji svakodnevno nastaju u određenoj situaciji, pa im je zato početna razumljivost ograničena na relativno uski krug korisnika i gotovo ih je nemoguće pronaći u postojećim rječnicima. (,,přezdívky, reps. slangové výrazy oficiálních názvů, které 51

vznikají v každodenní mluvě určitých situací, proto je omezena jejich srozumitelnost jen na určitou skupinu uživatelů a je nemožné nalézt je v dostupných slovnících“) (Dragičević 2009: 309). Autorka dodává, že velké množství těchto výrazů má svůj ekvivalent ve všech komparativních jazycích a některé z nich převzal i korpus spisovného jazyka. S čímž souhlasí i Neda Pintarićová, která se domnívá, že v dnešní době je žargon samostatnou kapitolou (Pintarić 2010: 91). Slangové výrazy časem ztrácejí některé ze svých konstitutivních rysů slangu a přestávají být slangovými. S tím souhlasí B. Kovačevićová ve svém příspěvku Hrvatski žargon ili hrvatski žargoni: ,,Neke riječi s vremenom prestaju biti žargonizmi. To znači da su se aktivno uklopile u razgovorni stil standardnog jezika svojom prepoznatljivošću velikoj većini neke govorne zajednice ili su nestali zbog svoje neprihvaćenosti, prevelike individualizacije u tvorbi ili neasocijativnosti (razgovorni okazionalizmi). Kada riječ postane poznata gotovo svakomu korisniku iste jezične zajednice, prestaje biti žargonizmom, što se najbolje vidi u jeziku mladih“ (Kovačević 2002: 381). Z tohoto důvodu např. Neda Pintarićová uvažuje o životnosti slangových termínů: ,,riječi u žargonu imaju munjevito kratak život ukoliko ne uđu u standardni jezik“, tj. tyto výrazy mají krátkou životnost, přičemž dodává, že na základě krátké životnosti těchto termínů, různých společenských skupin a situací, které jsou velice individuální, je těžké vypracovat nějaký slovník, ch. rječnik žargona (Pintarić 2010: 91–92). V Chorvatsku tato varieta jazyka v 60. letech 20. století zasáhla zejména moderní prózu, která je známá pod termínem proza u trapericama46, jehož autorem je chorvatský slavista Alexander Flaker. Autoři přispěli k afirmaci slangu a stírání rozdílů mezi nízkou a vysokou literaturou. V následujících letech byly autory, u nichž lze sledovat tyto prvky, např. Antun Šoljan, Ivan Slamnig, Zvonimir Majdak (Pepić 2008: 140).

46

Také a. jeansproza a č. džínová proźa. Tento druh prózy vznikl na základě románu The Catcher in the Rye (1951) od J. D. Salingera. Hlavním hrdinou je spřízněný kolektiv mladých lidí, který vede nevázaný promiskuitní život, někdy na hranici zákona. Tito hrdinové nemají žádné ideály, jejich cílem je si užít. Jazykem této skupiny je jazyk záhřebské ulice- slang (LZMK).

52

ARGOT Dostupné chorvatské jazykovědné a mluvnické příručky definují argot stručněji než ty české. Například Rječnik hrvatskoga jezika (2000) popisuje ch. argo jako ,,govor jedne društvene skupine koji ne razumiju druge skupine“ (RHJ: 34). V případě, že do argotu v českém jazyce řadíme tajnou mluvu vězňů, kriminálníků apod., je na místě zmínit, že v chorvatském jazyce Antica Menacová termíny žargon a slang velice striktně rozlišuje, přičemž ch. slangem se rozumí mluva ,,zatvorenije skupine (zatvorenici, kriminalci, hipiji)“, tzn. mluva vězňů, kriminálníků a hippies (in Pintarić 2010: 90). DALŠÍ POJMENOVÁNÍ SOCIOLEKTŮ V CHORVATŠTINĚ Jak již bylo řečeno výše, Sabljak připouští po vzoru jiných terminologií užívání termínů slang a argot. Dále ve svém slovníku (Rječnik hrvatskog žargona) uvádí pro označení slangu další termíny užívané v jiných jazycích: něm. Sondersprache, Rotwelsch, schwarze Sprache, Grüner, Spitzer, it. gergo, španělské germania, por. calâo, ang. slang a cant, fr. argot a langue verte, r. plošnij jezik, pol. gwara zlodziejska (Sabljak 2001: V). Anić uvádí ve svém slovníku k žargonu tyto synonymní výrazy: sleng, šatra, šatrovački govor, tajni govor, argot (Anić). V některých chorvatských jazykovědných článcích se vyskytuje termín jezik struke, tj. jazyk určitého oboru (Dragičević 2009: 299 a Pintarić 2010: 90). Na základě definice jezik skupine ljudi određenih zanimanja (jazyk skupiny lidí určitého zaměstnání), bychom tento termín mohli chápat jako synonymum pro slang, jak jej vymezuje v širším slova smyslu Slovník nespisovné češtiny, tedy jako mluvu lidí stejného pracovního prostředí, jež v tomto případě taktéž odpovídá termínu profesní mluva.

53

V chorvatském prostředí odpovídá č. argot termín ch. argo (Barić 1999: 363), pro který jsou uváděny synonymní výrazy sleng, šatra, žargon (RHJ: 34). Přičemž výrazu šatra, resp. jeho derivátu šatrovački se užívá nejčastěji ve slovním spojení šatrovački govor (RHJ: 1216). Podle B. Kovačevićové se přívlastek šatrovački užívá obecně pro govor ulice, tj. řeč ulice, nejčastěji těch nejnižších vrstev společnosti (Kovačević 2002: 379). Na otázku, jaký termín užít v chorvatském jazyce pro slang, a jaký je rozdíl mezi těmito jazykovými útvary, odpovídá výstižně Barbara Kovačevićová: ,,Kroatistička literatura nema razređene kriterije za određivanje granica među njima“ (,,Chorvatská literatura nemá přesně určená kritéria pro stanovení hranic mezi nimi.“) (Kovačević 2002: 379). Znamená to, že podobně jako v češtině nejsou stanoveny přesné hranice mezi těmito jazykovými útvary. Na základě těchto definicí lze říci, že ch. žargon je v širším pojetí obecně sociolekt, kterým se označuje slang, tak jak je chápán v češtině, v užším pojetí profesní mluva. Oproti tomu ch. slang je synonymem ch. šatra a odpovídá č. termínu argot.

3.1.3

Metody výzkumu slangu a argotu

Zájem o výzkum slangu a argotu vzrostl po druhé světové válce v polovině 50. let a trvá dodnes. O metodách zkoumání slangu bylo napsáno různými autory poměrně velké množství prací. Jaroslav Hubáček ve své stati K metodologii zkoumání slangů odkazuje na stať Jiřího Nekvapila, kterou publikoval ve Sborníku přednášek z III. konference o slangu a argotu (1987) a ve které klasifikuje typologii zkoumání třemi přístupy: lexikografickým, gramatickým a komunikačním47 (Hubáček 1989: 5). Hubáček považuje slang za poměrně mladý jazykový útvar charakteristický svojí slovní zásobou, proto při jeho zkoumaní nestačí tradiční jazykovědné metody z oblasti dialektologie, na jejichž základě se zkoumají nejčastěji místní nářečí48, která je však třeba aktualizovat a inovovat. Slangy jsou jazykově svébytné, především proto, že je slang ovlivňován více mimojazykovými, zejména sociálními a psychickými faktory (Hubáček 1989: 5). 47

Přičemž komunikační označujeme za nejméně propracovaný a aplikovaný (Hubáček 1989: 5). Řeč, která se užívá k dorozumívání v běžném každodenním styku a která je rozlišena podle míst. Též označováno jako dialekt (Havránek–Jedlička 1998: 8). 48

54

Často je získávání jazykového materiálu z oblasti slangu dosti náročné, jednak protože ne všechna prostředí jsou stejně přístupná (Hubáček 1981: 11), a jednak protože jsou to jazykové výrazy dynamické, které jsou ovlivněny různými faktory, například věkem, místem, tradicí a sociálními rolemi uživatelů, viz vlastní výzkum49. Marie Krčmová zastává názor, že výzkum slangu, který vede především k poznání co největšího množství speciálních výrazů užívaných v určitém prostředí a k jeho lingvistické analýze, by bylo potřeba ,,doplnit i zjištěním, do jaké míry jsou jazykové projevy nositelů slangu specifickým výrazivem nasyceny, a především usilovat o odlišení výrazů okazionálních nebo vlastních jen malé skupině uživatelů (např. na jediném pracovišti) od ustálenějších pojmenovávacích jednotek širšího dosahu“ (Krčmová 1988: 73). Základem pro výzkum slangu je alespoň minimální znalost zkoumaného prostředí a orientace v něm. Např. chorvatská autorka Ivana Pepićová toto prvotní seznámení se s prostředím apod. nazývá jako metodu upućivanja, tzn. metoda seznamování (Pepić 2008: 141). Jaroslav Hubáček se domnívá, že ,,vymezené prostředí či zájmové sféry a jejich klasifikace jsou tedy základním předpokladem pro započetí výzkumné práce. Jde tedy o prověření našeho, nebo i obecně platného, předpokladu, určitou komunikační oblast lze považovat za svébytnou, jazykově zajímavou takovou měrou, že stojí za zkoumání“ (JH: 8). Stručný přehled o metodách výzkumu nalezneme v Komentovaném přehledu výzkumu slangu v Československu, v České republice a ve Slovenské republice v letech 1920–1996 (1997) Lumíra Klimeše. Dá se říci, že existují čtyři základní a nejvyužívanější metody výzkumu slangu. První je metoda poslechová, kdy jsou slangové výrazy zapisovány přímo ve zkoumaném prostředí, většinou ve větných souvislostech. Tato metoda však neposkytuje přehled o frekvenci užívání výrazů. Další způsob, jakým lze zkoumat užívání slangových výrazů je excerpce krásné literatury, novinových článků, reportáží apod. Třetí, zřejmě nejužívanější metoda je metoda dotazníková, za pomoci které lze získat velké množství odpovědí, ale na druhou stranu není zaručena spolehlivost a někdy i návratnost dotazníků. Dotazníková metoda nám umožňuje rychlé zpracování informací a získání užitečných statistických údajů. Kvalita získaného materiálu pomocí

49

O metodě našeho výzkumu vězeňské mluvy viz níže.

55

dotazníku však závisí na formě sestavení dotazníku a ochotě a postoji, jaký zaujímá vyplňovatel k danému tématu (Cuřín 1964: 84). Poslední možností výzkumu je přímá metoda sběru materiálu, a to záznam na magnetofonovém pásku, který by měl být souvislý a dostatečně dlouhý. Z uvedených metod se nejčastěji používá metoda poslechová a dotazníková (Klimeš 1997: 8). Jednotlivými fázemi výzkumu slangu jsou: sběr materiálu, analýza a hodnocení, celková charakteristika a závěry50. Jak poznamenává Jaroslav Suk, při všech metodách výzkumu je důležité zaznamenávat nejen výrazy a jejich kontexty, ale i okolnosti, nositele, příjemce, prostředí, za jakých výrazy vznikly a byly proneseny. Z toho plyne, že vedle běžné klasifikace materiálu je na místě uvést i nositele a příjemce, jeho věk, pohlaví, sociální zařazení apod. Přičemž by měla být vždy dodržována etická pravidla (Suk 1995: 25). Nejvýznamnější výzkumná centra zabývající se studiem slangu v České republice se nacházejí v Ostravě a Plzni. V Ostravě je to Filozofická fakulta Ostravské univerzity, na které založil ostravské centrum v roce 1950 V. Křístek, následován později B. Témou a především J. Hubáčkem. Významné výzkumné centrum se nachází také na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, ovšem zde se zájem o slang začíná projevovat později než v Ostravě. S plzeňským centrem je spjat zejména Lumír Klimeš. Od roku 1977 pořádá Pedagogická fakulta v Plzni mezinárodní konference o slangu a argotu. Další z významných výzkumných pracovišť se nacházejí v Praze a v Brně. Na rozdíl od výzkumných center v Ostravě a Plzni je zde výzkum slangu rozdělen mezi více pracovišť. V Praze je to od roku 1992 Ústav pro jazyk český ČSAV – AV ČR, jehož pracovníky byli např. M. Churavý, A. Tejnor (slang zdravotnický), O. Martincová, A. Jirsová (mluva mládeže), J. Nekvapil (trampský slang), S. Utěšený (slang v pracovní mluvě) aj. Dalším pražským výzkumným pracovištěm je Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, se kterou se pojí jména jako F. Cuřín, K. Kamiš, O. Mališ. K pražským znalcům slangu se řadí i významný český lingvista J. V. Bečka. V Brně to je pak Filozofická a Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. V Brně svoji pozornost na slang zaměřily např. E. Minářová a E. Müllerová (studentský slang), M. Krčmová analyzující funkci slangu, argotu, hantýrky a další (Klimeš 1997: 12–19).

50

Stručný návod, jak postupovat při výzkumu slangového materiálu nalezneme v krátké stati Jaroslava Hubáčka K metodologii zkoumání slangů (JH: 5–13).

56

V Chorvatsku je slangu věnována malá pozornost. Jednou nejvýznamnějších publikací o žargonu (slangu) je Rječnik hrvatskoga žargona, sepsaný Tomislavem Sabljakem. Z nejnovějších studií lze zmínit disertační práci Hrvatski računalni žargon, jehož autorem je Antun Patrik Halonja z Institutu chorvatského jazyka a lingvistiky (Institut za hrvatski jezik i jezikoslovlje), který se zabýval chorvatským počítačovým slangem. Dále prof. Stipe Kekez, který však o žargonu ,,nezanechal žádné písemné stopy“51. Kromě něj se chorvatským žargonem zabývala také prof. dr. sc. Vesna Muhvić-Dimanovski z Filozofické fakulty v Záhřebu. V dubnu 2013 se v Dubrovníku konal 27. mezinárodní vědecký sjezd Standarni jezici i sociolekti u 21. stoljeću (UNIDU). Ve vydaném sborníku se nachází zajímavý článek, který napsala Jagoda Granićová Žargon i standard - jezik in vivo i jezik in vitro. Autorka se krátce zabývá vztahem mezi standardním jazykem a žargonem (Granić 2013: 47).

3.2

Jazyk vězňů a jeho výrazové prostředky ,,Vězni si vytvářejí své vlastní legendy, jazyk, zvyky, sankce a odměny. Skutečností

ovšem je, že v současné době jsou vězení méně izolovaná od širší společnosti, než tomu bylo v minulosti“ (Hála–Soudková 2002: 17). V této části diplomové práce se budeme věnovat jazyku těch jedinců naší společnosti, kteří se nějakým způsobem dostali do konfliktu se zákonem a byli za své činy odsouzeni. V současné době je získávání jazykového materiálu z oblasti vězeňství náročné. Jednak proto, že ne všechna prostředí jsou stejně přístupná, a jednak proto, že ne všichni odsouzení jsou ochotni spolupracovat.52 Slangy a argot nejsou výplodem teprve nedávného jazykového vývoje. O argotu, konkrétně vězeňské mluvě se začalo psát již v 16. století. Např. vyznání zločinců při mučení nebo některá přísloví byla zaznamenána v tzv. smolných knihách. Větší pozornost se těmto jazykovým jevům začala věnovat poměrně pozdě. Další významné

51

Z písemného sdělení Antuna Patrika Halonji. Už na počátku 20. století zaznamenal Oberpfalcer značné rozdíly týkající se slovní zásoby zločinců. O mluvu zločinců měla již dříve zájem policie a soudy. Státní orgány si proto pořizovaly seznamy výrazů užívaných zločinci. Dva seznamy, které zaznamenávaly 296 a 376 slov, byly uveřejněny v časopise Český Lid v roce 1902 a 1906, přičemž i v rozmezí těchto pár let byly vidět značné rozdíly ve slovní zásobě (Oberpfalcer: 313–314). 52

57

prameny o slovní zásobě zločinců pocházejí až z 19. století. Zmíníme jen ty nejdůležitější z našeho a chorvatského prostředí.53 V roce 1806 byl sestaven pro úřední potřeby slovníček české hantýrky známý dnes jako Hájkův.54 O pár let později sepsal A. J. Puchmajer učebnici romštiny Romani Čib, původně něm. Románi Čib, das ist: Grammatik und Wörterbuch der Zigeuner Sprache, nebst einigen Fabeln in derselben. Dazu als Anhang die Hantýrka oder die Čechische Diebesprache (1821), která je mluvnicí a slovníkem rómštiny, ale obsahuje i jednoduchý slovníček tehdejší řeči zlodějské. Jako další pramen, který pojednává o zkoumání zločineckého argotu, je zmiňován spis K. S. Glaubrechta z roku 1822, který vypracoval na základě žádosti císaře Františka II., s cílem zpracovat slovník pro potřeby českého soudnictví. V roce 1902 v časopise Český lid vycházel slovník Tajná řeč (,,hantýrka“) zlodějů a šibalů, v němž je záznam slov velice přesný a téměř z 60% se shoduje s Puchmajerovým slovníčkem. V roce 1914 vychází Slovník české hantýrky, který na základě své disertační práce O tajných řečích rozšířených mezi naším lidem vydává František Bredler. Jeho slovníček řeči zlodějské obsahuje více než tisíc výrazů. Až období mezi dvěma světovými válkami vzbudilo větší odborný zájem o vězeňskou mluvu. Během 20. a 30. let 20. století bylo hlavním cílem lingvistů zabývajících se argotem a ostatními druhy sociolektů objasnit pojmy hantýrka, žargon, argot a slang, přičemž se zabývali také tím, jak ,,hantýrka vzniká, která sociální skupina jí hovoří, jak se rozšiřuje, kdo ji rozšiřuje, jaké jsou motivy a důvody jejího rozšiřování a zda je hantýrka řečí úmyslně tajemnou“ (Nováček: 41). Největší zájem o problematiku argotu projevil zejména František Oberpfalcer, který se zabýval jednak rozborem výše zmiňovaných smolných knih, ale provedl také výzkum v řadě českých věznic, při kterém zjišťoval užití nejfrekventovanějších výrazů z oblasti vězeňského slangu.

53

Stručný přehled zahraniční literatury o argotu a slanzích nalezneme např. ve Slovníku nespisovné češtiny (SNČ: 19–22). 54 Protože v roce 1906 jej otiskl V. Hájek v časopise Český lid (SNČ: 19).

58

V druhé polovině 20. století dochází k malému úpadku tohoto zkoumání. Od roku 1977 pedagogická fakulta v Plzni pod vedením Lumíra Klimeše pořádá konference o slangu a argotu. Až v letech 1995 a 1998 (M. David) a v roce 2008 (L. Radková, Svobodová) byla na konferenci projednávána problematika tj. jazyka lidí, kteří se dostali do rozporu se zákonem (srov. Bredler 1914: 14–22, Hála–Soudkková 2002: 14– 15, Radková 2012: 25–29 a SNČ: 19–22). V roce 1993 přichází Jaroslav Suk ve spolupráci s Janem Frolíkem s významnou prací Několik slangových slovníků. Řada termínů z kriminálního prostředí je obsažena také ve Šmírbuchu jazyka českého Petra Ouředníka. Na konferenci o slangu a argotu konané v Plzni v roce 1995 zveřejnil svůj příspěvek K problematice mluvy vězeňské Milan David. V roce 2002 vzniká stručná příručka o vězeňském argotu Jak mluví čeští vězni: místo a úloha vězeňského argotu od autorů Jaroslava Hály a Petry Soudkové, včetně stručného slovníčku, která vyšla jako příloha k časopisu České vězeňství. Nejaktuálněji doposud o vězeňské mluvě píše Lucie Radková, která se tomuto tématu věnovala ve své disertační práci z roku 2012. Na základě této práce pak byla v témže roce vydána monografie Jak se mluví za zdmi českých věznic. Nejprve se pokusíme definovat termíny, které se užívají pro označení jazyka vězňů. V dnešní době není jednoduché toto výrazivo jednoznačně pojmenovat. Jak jsme již mohli pozorovat v teoretickém přehledu o slangu a argotu, hranice mezi těmito jazykovými útvary jsou často dosti vágní. Již F. Oberpfalcer konstatoval, že hranice mezi slangem a argotem je ,,značně kolísavá“ (Oberpfalcer: 312) nebo F. Cuřín, který napsal, že ,,s hranicí mezi argotem a slangem je to dnes v české jazykovědě tak, jako s hranicemi nářečí v Čechách. Totiž žádné jádro, jen samý přechodný pás“ (in Radková 2012: 10). Žádná z dostupných odborných terminologií není jednotná. Tak jako Lucie Radková ve své práci Jak se mluví za zdmi českých věznic, si pokládáme otázku, zda se v případě mluvy odsouzených jedná o slang či argot?

59

V 19. století, když se začalo více psát o mluvě zločinců, užívali autoři především termínů hantýrka, řeč zlodějská, tajná řeč zlodějská, popř. žargon.55 Slovník nespisovné češtiny, který se zabývá obecně definováním termínu argot a slang, zmiňuje jako pojmenování mluvy vězňů termíny kriminální žargon a vězeňský žargon (SNČ: 13) ale taktéž vězeňský a kriminální slang (SNČ: 29). Autoři publikace Jak mluví čeští vězni, J. Hála a P. Soudková, užívají termínu vězeňský argot. Jaroslav Suk pak užívá termínu kriminální slang. Snad na základě toho, že toto vyjadřování ztrácí postupem času svoji utajovací funkci a tím dochází k přechodu z argotu ve slang (Suk 1993: 22). Milan David doporučuje užívat termín vězeňská mluva, přičemž však dodává, že její nejzajímavější součástí je kriminální slang, jak jej definoval J. Suk56 (David 1995: 154). Nejaktuálněji se k této otázce vyjadřuje Lucie Radková, která se přiklání k názoru užívat původního termínu argot na základě Oberpfalcerova vymezení pojmu, přičemž je ale na místě specifikovat, o jakou skupinu uživatelů se jedná, např. argot narkomanů, vězeňský argot. ,,Je sice pravda, že dnes nelze považovat všechny jeho uživatele, např. odsouzené, za společenskou spodinu či lidi z okraje společnosti, protože pachateli trestných činů bývají i lidé bohatí a mocní, ale jistě lze souhlasit se skutečností, že obě sociální skupiny, tzn. dřívější i dnešní uživatelé argotu, využívali nebo využívají tuto mluvu v oblasti činnosti společensky nežádoucí, až škodlivé“ (Radková 2012: 18). V roce 2008 bylo na konferenci o slangu a argotu v rámci diskuse zmíněno pojmenování mluva, např. mluva odsouzených. Radková toto pojmenování chápe ,,jako zastřešující pojmenování pro některé typy sociolektů“ (Radková 2012: 19). Také Jiřina van Leeuwen-Turnovcová ve své monografii Historisches Argot und neuer Gefängnisslang in Böhmen užívá termínu argot a vězeňský slang. Vítězslav Hejduk ve svém příspěvku Čeština za mřížemi a dráty, publikovaném v časopise Naše řeč, užívá pojmenování vězeňská hantýrka nebo jen obecně mluva vězeňská (Hejduk). V několika knihách věnovaných problematice vězení se setkáváme s neoficiálním, slangovým výrazem muklovština (Sedlák 2011: 26). Slovník nespisovné češtiny v některých případech rozlišuje pojmy slang vězeňský a slang kriminální, přičemž k vězeňskému

55

Německy píšící autoři užívali pojmenování jako Gaunersprache, Rotwelsch, Jenische Sprache, Kundensprache, Schelmenrede, fr. pak jargon, dále např. pol. mowa zlodziejska a r. jasyk afinskij (srov. Bredler 1914:10 a Radková 2012: 25). 56 Viz níže

60

slangu řadí termíny, které jsou vázány na prostředí věznic a do kriminálního slangu výrazy, které pachatelé běžně užívají i mimo nápravná zařízení (SNČ: 29). Co se týče chorvatského jazyka, zaznamenali jsme, že jazyk odsouzených je označovaný jako slang. Tak např. Neda Pintarićová: ,,slangom se služe zatvorenije skupine (napr. zatvorenici i kriminalci)“ (Pintarić 2010: 90). Vrátíme-li se k otázce, zda v případě mluvy odsouzených jde o slang či argot, rozhodli jsme se, že budeme používat pojmenování vězeňský slang. Termín slang volíme proto, že tento původní argot ztratil s postupem času svoji utajovací funkci, a proto plynule přešel spíše do oblasti slangu a termín vězeňský proto, že náš terénní výzkum probíhal ve věznicích. Kriminální slang chápeme spíše jako výraz nadřazený vězeňskému slangu. Označili bychom jím všechno výrazivo z oblasti kriminality, včetně vězeňské mluvy. Uveďme ještě jednou alespoň jednu z prvních definicí o argotu. Je jí tvrzení zakladatele moderního českého bádání o slangu a argotu F. Oberpfalcera, který argotem rozumí ,,jazyk určité sociální skupiny“. Přičemž argotem ,,mluví individua zločinná a vůbec lidé žijící na okraji lidské společnosti“ (in Radková 2012: 10). Suk kriminální slang chápe jako součást obecné češtiny, protože se z části drží jejího tvarosloví, skladby a základní lexiky, zároveň však kriminální slang spadá také do oblasti vulgární oblasti mluvené češtiny (Suk 1993: 18) a definuje jej jako tu ,,část českého jazyka, která slouží k dorozumívání většiny vězňů a lidí dostávajících se do konfliktu se zákonem“ (Suk 1993: 21). Naproti tomu tuto mluvu definují Hála a Soudková jako ,,uměle vytvořený jazyk vyjadřující specifickou behaviorální orientaci vězeňské komunity, který zdůrazňuje přístupy a hodnoty světa vězňů a znevažuje hodnoty vězeňské správy a poctivé společnosti a který je prostředkem k vyjádření myšlenek a pocitů, které se v tradičním jazyku normálně nesdělují“ (Hála–Soudková 2002: 19).

61

Oproti původní utajovací funkci zastává dnes kriminální slang ,,funkci komunikativní a zahrnuje označení činností, jevů, stavů, pojmenování věcí, lidí a institucí zabývajících se kriminalitou“ (Suk 1993: 21). Toto tvrzení potvrzuje i Lucie Radková, která v rámci svého terénního výzkumu v dotazníku položila respondentům, mimo jiné, i otázku ,,Proč používáte slova, která jste napsal do dotazníků?“. Z celkového počtu 219 odpovědí zaznamenala 29 odpovědí, kdy respondenti napsali, že ,,těmito slovy není co tajit, protože jim dozorci stejně rozumí“ (Radková 2012: 131). Zajímavě o dnešní funkci argotu ve vězení, hovoří přímo jeden vězeň. Na otázku, zda má v dnešní době užití argotu nějaký smysl a zda se stále používá, odpovídá: ,,Teď, jak nastoupila ta nová generace, voni to matlaj všechno dohromady. Jak voni mluvěj ty světský tam u těch kolotočů a cikánština do toho. Voni z toho uďáli takovej paskvil, splichtili to všechno dohromady“ (Hála-Soudkková 2002: 38).

3.2.1

Vznik a tvorba výrazů z oblasti vězeňského slangu

V první řadě je na místě zmínit, že v jazyce kriminálníků, odsouzených a vězňů dochází často k univerbizaci57, aby se předešlo vyjadřování více slovy nebo dokonce celými větami. Například koňovat ʻpředávat si informace a materiály pomocí provázku z okna cely do okna jiné celyʼ (Hála-Soudkková 2002: 19) ale také např. éčko ʻexekuceʼ (Suk 1993: 24). Před tím než se dostaneme k rozboru tvoření námi zvolených termínů, zmíníme alespoň základní způsoby tvoření výrazů z oblasti vězeňského slangu. Podle J. Suka to je zejména kondenzace pojmů (viz výše), dále tvoření substantiv pomocí progresivních sufixů. Silně zastoupeny jsou i složeniny, které vznikají nejčastěji za pomoci spojovacího sufixu -o-, např. fasádostav a sufixu -i-, např. hulibrk (Suk 1993: 23–29). Při svém výzkumu Suk zjistil užívání nejčastěji těchto přípon -a, ačka, -árna, -ář, -ák, -ice, -ka, -na, -ník, -och, -oň, -ouš a -ovka. Slovesa jsou pak tvořena zejména přejímáním z rómštiny. Z mluvené češtiny je přejata většina slovní zásoby, a to s významem posunutým nebo úplně změněným. Často dochází k utvářením slov vězeňského slangu pomocí metafory a metonymie.

57

Účelem univerbizace je tzv. jazyková úspornost.

62

Ve velké míře má na vzniku těchto slangových výrazů podíl vliv cizích jazyků. Vítězslav Hejduk uvádí méně časté přejímky z latiny a románských jazyků (např. z francouzštiny), slova slovanského původu (z ruštiny, polštiny) a nejčastější slova německého původu (Hejduk). Více o původu a tvoření slov jazyka vězňů v Praktické části naší diplomové práce.

63

4 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1

Metody výzkumu a představení dotazníků Pro získání jazykového materiálu z vězeňského prostředí jsme využili terénního

výzkumu formou písemného dotazníku, neboť se dotazníková metoda zdála pro naše potřeby nejpřínosnější. Vzhledem k tomu, že vězeňské prostředí je účelovým zařízením, a to nestandardním, je na místě zdůraznit, že samotnému terénnímu výzkumu, předcházelo zajištění spolupráce s věznicemi zahrnutými do výzkumu. V České republice jsme zažádali o povolení výzkumu ředitelku věznice Kuřim plk. PhDr. Zuzanu Kalivodovou. V Chorvatsku byla přípravná fáze poněkud složitější. Nejprve jsme museli podat písemnou žádost na Ministerstvo spravedlnosti (Ministarstvo pravosuđa Republike Hrvatske) a posléze kontaktovat věznici, která nám byla ministerstvem přidělena. Vzhledem k rozsáhlému obsahu písemného dotazníku a specifiku zkoumaného prostředí, jsme se rozhodli provést terénní výzkum bezkontaktní písemnou formou. Do obou věznic byly zaslány dotazníky, které předložili zaměstnanci vězeňské služby odsouzeným. Dotazníky byly zpracovány dobrovolně, na základě anonymního vyplnění. Získaný materiál, který následně budeme analyzovat, byl vyplněný přímo respondenty odsouzenými k výkonu trestu odnětí svobody. Dohromady se výzkumu zúčastnilo 67 respondentů z řad odsouzených ve věkovém rozmezí mezi dvaceti a šedesáti lety. Tito odsouzení spáchali různorodou trestnou činnost. Uvádíme doslovný přepis těchto trestných činností tak, jak jej uvedli vězni. V Chorvatsku se terénního výzkumu zúčastnili respondenti odsouzení nejčastěji za nedbalostní trestné činy (např. dopravní nehoda), neplacení nájmu, distribuci drog, zpronevěru peněz a zabití (dopravní nehoda s následkem smrti). V české věznici vyplnili dotazník odsouzení za maření úředního rozhodnutí (např. neplacení alimentů), provozování nepoctivých her a sázek, loupežná přepadení, krádeže, ublížení na zdraví, padělání a pozměňování peněz, zpronevěru, podvody, výrobu pervitinu, pedofilii, znásilnění a vraždu.58

58

Musíme konstatovat, že zatímco ve Věznici Kuřim byla znát ochota odsouzených dotazník vyplnit, v chorvatské věznici, jsme se setkali s několika respondenty, pro které znamenal dotazník ponížení. Buď odmítli pokračovat ve vyplňování, srov. např. tvrzení ,,Izgubio sam volju za dalje čitali ovo“ (č. Ztratil jsem vůli k dalšímu vyplňování, když jsem si toto přečetl.), nebo zcela odmítli dotazník vyplnit

64

Východiskem pro sestavování dotazníků pro nás byly jednotlivé stávající chorvatské a české slovníky vztahující se k tématu vězeňské mluvy. Jedenáctistránkový dotazník určený pro chorvatské respondenty a devítistránkový dotazník pro české vězně59 jsme sestavili na základě výrazů z oblasti vězeňské mluvy získaných z těchto slovníků a posléze jsme jej podrobili pilotnímu vyplňování. Respondenti měli k dispozici dotazník, který se skládal z pěti sémantických polí, a to: Zaměstnanci a odsouzení ve věznicích; Jídlo, pití a nemoc ve věznicích; Místa, zařízení a předměty ve věznicích; Sex, drogy a peníze ve věznicích; Vybraná slovesa a slovní spojení vězeňského slangu. Ukázalo se, že respondenti uvedli větší množství názvů, než jsme čekali, a proto bylo nutné okruh analyzovaných výrazů zúžit na názvy pro odsouzené, názvy zaměstnanců věznice a názvy míst, zařízení a předmětů ve věznici. V každém z těchto okruhů se nachází vždy spisovná podoba daného výrazu a za ní následuje výčet jejích slangových termínů. V případě, že respondent nenalezl ve výčtu termínů slova, která sám užívá, měl možnost je ke každému okruhu slov doplnit. Dotazník uzavírá doplňující, nepovinné téma: Napište krátkou básničku, písničku, kterou znáte ze života ve věznici, nebo ,,cokoliv“ nakreslete. Ne všichni respondenti disponovali ochotou strávit delší čas vyplňováním našeho dotazníku, ale podařilo se nám získat i pár zajímavých příspěvků, které jsou doloženy v kapitole Vězeňský folklór, popřípadě v obrazové příloze. Při sestavování dotazníku se pro nás stal primárním chorvatským slovníkem Rječnik hrvatskoga žargona (Sabljak 2001) od Tomislava Sabljaka. V České Republice je tato tematika zpracována více. Vycházeli jsme zejména ze Slovníčku hantýrky pražských zlodějů (SHPZ, 1992), ze Sukovy práce Několik slangových slovníků (Suk 1993) a ze slovníčku přiloženého v publikaci Jak mluví čeští vězni – místo a úloha vězeňského argotu od J. Hály a P. Soudkové (Hála–Soudková 2002).

s přesvědčením, že je: ,,Ovaj test za mene je uvrijedljjiv, ponižavajuć, jednom riječu BLJAK.“ (č. Tento test je pro mě urážející, ponižující, jedním slovem FUJ.). 59 Obsah dotazníku určeného chorvatským respondentům je delší, protože např. Sabljak uvádí ke každému okruhu větší výčet slangových výrazů.

65

Chorvatské a české názvy vězeňského slangu jsme analyzovali na základě frekvence výskytu v dotaznících60. Ostatní neanalyzované názvy získané naším terénním výzkumem jsou seřazeny v abecedních a věcných chorvatských a českých slovnících, přičemž je k nim uveden význam, kterému odpovídaly v jednotlivých dotaznících. Výsledné slovníky dokládají aktuálnost užití všech uvedených názvů. Protože jsme se zaměřili jen na některé oblasti ze života ve věznicích, a protože výzkum probíhal ve dvou věznicích, lze slovníkům přisuzovat ilustrační charakter.

Stručná charakteristika věznic zahrnutých do výzkumu

4.2

4.2.1

Věznice ve Valtuře

Znak ʻVězeňská služba Chorvatskaʼ (UZS).

Věznice ve Valtuře, ch. Kaznionica u Valturi, je situována v chorvatském městě Pula. Věznice byla založena v roce 1956 a má historický význam. Byl zde učiněn archeologický objev světového významu. Na pahorku San Daniel, někdy také Šandalj, který se nachází v prostorách věznice, byl objeven první zub řezák, který patřil rodu Homo.61 Je to jeden z prvních fosilních nálezů člověka v Evropě (KV). Věznice ve Valtuře se zcela liší od ostatních chorvatských věznic. Neobklopují ji totiž vysoké zdi s dráty. Od svého založení dodnes prošla věznice několika změnami vnitřní organizace. K 20. 4. 2005 bylo ve věznici 131 pracovních míst se 113 zaměstnanci. Ve věznici se nachází správní oddělení (upravni odjel), zřejmě nástupní oddělení (odjel tretmana), finančně-účetní oddělení (odjel financijsko-knjigovodstvenih

60

Hlavním kritériem pro výběr názvu byla jeho frekvence užití, a to nejméně pět krát se opakující. ,,Označení rodu z čeledi *Hominidae (velcí *lidoopi a lidé). Kromě druhu *Homo sapiens jsou všechny druhy i poddruhy rodu Homo vymřelé“ (Geology). 61

66

poslova) a oddělení pro práci a vzdělání vězňů (odjel za rad i strukovnu izobrazbu zatvorenika). Tzv. správní oddělení se stará o právní zálažitosti, pojištění, ubytování, jídlo, vybavení, zajišťuje právní pomoc odsouzeným a ostatní úkony, které umožňuje správa a řád věznice. Nástupní oddělení realizuje jednotlivé programy pro odsouzené, zajišťuje bezpečnostní opatření, školení a léčbu vězňů, organizuje odsouzeným volný čas apod. Třetí oddělení, tedy finančně-účetní oddělení zajišťuje veškeré účetnictví věznice, např. také vyplácení platby za práci vězňů. Oddělení pro práci a vzdělání vězňů má za úkol zprostředkovat vězňům vzdělání, popř. práci (KV).

Vybavený pokoj ve Věznici ve Valtuře (Istarski.hr).

Věznice ve Valtuře (GI).

67

Každý vězeň má během výkonu trestu právo na práci. Věznice proto zajišťuje všem způsobilým odsouzeným práci. Ve věznici ve Valtuře je nejvíce zastoupena živočišná výroba, která zahrnuje chov skotu a produkci prasat. Významná je také výroba mléka (denní výroba mléka činí čtyři tisíce litrů). Důležitou roli hraje i rostlinná výroba. Věznice se nachází na rozloze 716 hektarů, z nichž 416 hektarů zabírá orná půda. Hlavním cílem rostlinné výroby je zajistit stelivo pro dobytek a kukuřici na siláž. Dalšími činnostmi, které mohou odsouzení ve věznici ve Valtuře vykonávat je těžba a zpracování technických stavebních kamenů, stejně tak výroba betonových materiálů. Vězni mohou pracovat také v autoservisu, kde zastávají pozice automechanika, autoelektronika, autolakýrníka apod. Ve věznici je zajištěna také práce v oblasti strojírenství apod., zastoupena jsou např. instalatér, stolař atd. Pro méně způsobilé odsouzené zajišťuje věznice ruční práce, např. výrobu obrazů, výrobu různých předmětů, keramickou výrobu apod. (KV).

4.2.2

Věznice Kuřim

Znak ʻVězeňská služba České republikyʼ (VSCR).

Nejstarší zmínky o založení a osídlení města Kuřim pocházejí již z doby kamenné (Obůrková 2003). Tehdejší kvalitní půdy, množství drobných vodních toků a bohatství nerostných a rudných surovin (Pálová 1997: 6) měly podíl na tom, že se původně zemědělská osada v průběhu staletí proměnila a dnes je významným průmyslovým střediskem (VK: 10). V jedné z pověstí se traduje, ,,že na státní silnici u lesa nedaleko Kuřimi bývalo v dřívějších dobách dost zlodějů, kteří olupovali lidi a schovávali si kořist v lese“ (Fic 1995: 68, Pálová 1997: 127).

68

Počátky věznice spadají do 2. poloviny 20. století, přesněji do let 1956–195762, kdy se ve městě Kuřim rozvíjela panelová výstavba. Na místě dnešní věznice se tehdy na okraji průmyslové zóny nacházel podnik PREFA. Z důvodu nedostatku pracovních sil byli do závodu eskortováni k výrobě panelů vězni z blízké brněnské věznice. Nákladnost a problémy spojené s eskortami nakonec vedly k rozhodnutí zřídit přímo v areálu závodu PREFA ubytovnu pro odsouzené a pobočku věznice v Brně (PK). Následně bylo v roce 1957 přímo v areálu zřízeno ubytování pro 300 odsouzených.

Ubytovny objektu staré věznice (2. pol. 20. století) (PK).

Výstavba nové věznice (PK).

Výstavba nové věznice do dnešní podoby účelového vězeňského zařízení probíhala v letech 1977–1981, čimž ,,vznikla samostatná organizační součást tehdejšího Sboru nápravné výchovy, Útvar SNV Kuřim. Dne 1. 1. 1993 se Útvar SNV Kuřim transformoval ve věznici Vězeňské služby České republiky“(PK). Areál věznice tvoří několik budov. Jsou jimi správní budova, ve které sídlí vedení věznice, dále dvě hlavní budovy pro odsouzené, prostory pro zájmové, vzdělávací a sportovní aktivity odsouzených včetně vycházkového dvora, zdravotní středisko a budova kázeňských trestů s klasickým i krizovým oddělením63. V letech 1997–2003 probíhaly ve věznici rozsáhlé rekonstrukce. Můžeme zmínit především centrální sprchy, které byly zrušeny a nyní se nacházejí přímo v jednotlivých odděleních, dále došlo k

62

V té době byla věznice pobočkou Vazební věznice Brno (ČV: 26). Do krizového oddělení se umísťují odsouzení, kteří vykazují symptomy krizového stavu a kteří mají problémy s adaptací na vězeňské prostředí. V krizovém oddělení je odsouzený sám na cele a je mu k dispozici psycholog, se kterým může konzultovat svůj momentální stav (PK). 63

69

rekonstrukci kuchyně, v jejímž rámci proběhlo vybudování dietní části kuchyně64. Kromě těchto základních a nezbytných rekonstrukcí se investuje také do výstavby, resp. přestavby dalších částí věznice: ,,i v současné době se nemalé částky investují do prostředí, ve kterém odsouzení tráví většinu času. Byla zrekonstruována jídelna odsouzených, kondiční místnost, prostory pro návštěvy nebo vybudován nový vycházkový dvůr. Ale i třeba taková maličkost, jakou je změna nátěru mříží a katrů na příjemnou zelenou, působí pozitivně.“ (M. Novotný65, PK).

Jídelna odsouzených (PK).

Sprchy v jednotlivých odděleních (PK).

64

To je důkaz toho, že ve věznicích dochází k modernizaci. Dnešní podobu stravy ve věznicích můžeme porovnat s vězeňskou kuchyní z poloviny 20. století, kdy měla být pro odsouzené ve věznicích třikrát denně připravována teplá strava, ale dávka stravy se stala odvislou od pracovního výkonu. Tak například pro nepracující činila denní dávka chleba 400g, pro lehce pracující 550g (kancelářské práce) a těžce pracující (řemeslné a průmyslové práce) 600g. Přikládáme svědectví jedné politické vězeňkyně D. Šimkové, která během svého trestu vystřídala nejméně tři věznice: ,,Ráno trochu melty a kus chleba, v poledne ovesná polévka, tj. pár vloček ve slané vodě, půl šálku krup…k večeři jsme např. dostaly vločkovou polévku plnou červů…často jsme dostávaly poloshnilé brambory, které nám sypaly do umývadel, v nichž jsme se myly.“ (Bursík 2006: 66 – 67). 65 Ing. Milan Novotný je vedoucí správního oddělení věznice Kuřim.

70

V roce 1997 se podařilo ve věznici Kuřim vybudovat oddělení pro bezbariérový výkon trestu tělesně postižených. V roce 2006 tito pracovně nezařaditelní odsouzení byli z věznice přemístěni, ale věznice je stále připravena i pro výkon trestu těchto osob.

Bezbariérový přístup pro výkon trestu tělesně postižených (PK).

Věznice v Kuřimi slouží k výkonu trestu odnětí svobody odsouzených mužů starších 18 let, kteří byli soudem zařazeni k výkonu trestu do věznice s ostrahou (ČV: 26) a odsouzeni za úmyslné a opakované trestné činy. V rámci profilace vězeňských zařízení a aktuálních potřeb je zde také zřízeno oddělení pro výkon trestu prvovězněných odsouzených do 26 let, kterým je soudem nařízen výkon trestu odnětí svobody ve věznici s dozorem a specializované oddělení s ostrahou pro výkon trestu sexuálních delikventů66 (PK).

66

Specializované oddělení s ostrahou pro výkon trestu sexuálních delikventů v Kuřimi je jediné v České republice.

71

Plán pracovních míst věznice je 109 civilních pracovníků a 145 příslušníků ve služebním poměru. ,,K dnešnímu dni 19. 2. 2013 máme obsazeno 106 civilních míst a 143 příslušníků.“67 Od 1. 1. 2012 je při 4m2 na jednoho odsouzeného normovaná ubytovací kapacita věznice 484 míst68, na 3m2 je pak kapacita 686 osob. V současnosti je věznice v Kuřimi, jako ostatně všechny věznice v České republice, trvale přeplněna v průměru o více než 30%. Aktuálně se ve věznici nachází 666 odsouzených, kteří jsou rozmístěni do jedenácti oddělení, na nichž mají k dispozici společné sociální zařízení a společenskou místnost s televizí69. Věznice nabízí odsouzeným využití zájmových, sportovních, speciálně výchovných a vzdělávacích programů a vytváří podmínky pro zaměstnávání odsouzených v rámci: podnikatelské a hospodářské činnosti (vytěžování kovového odpadu, broušení hliníkového odpadu, montáž kabelů a konektorů, kompletace dřevěných hraček) a vnitřní režie (automechanik, zámečník, instalatér, kuchař, skladník, uklízeč, zahradník, knihovník apod.). Odsouzení získávají za práci v rámci podnikatelské činnosti a vnitřního provozu mzdu70. Dále věznice za spolupráce civilních školicích středisek zajišťuje rekvalifikace odsouzených na různé profese, např. svářeč, kuchař-číšník, zedník, malíř, kadeřník. Věznice zajišťuje taktéž odesílání odsouzených do školských vzdělávacích středisek vězeňské služby k dokončení středního vzdělání a výuku cizích jazyků. Speciálně výchovné aktivity nabízí věznice v individuální i skupinové formě, jsou to např. arteterapie, psychoterapie, lekce dramatické výchovy, terapeutické aktivity v rámci poradny drogové prevence71, které zajišťují specialisté oddělení výkonu trestu (ČV: 26). Celková nabídka volnočasových aktivit ve věznici vychází z požadavků odsouzených, jejich zájmů a dovedností. Jejich cílem je nabídnout odsouzeným aktivitu, při které by aktivně využili čas, ale zároveň rozvíjeli své dovednosti a schopnosti.

67

Z písemného sdělení vedoucího personálního oddělení Mgr. Freiberga. V září 2005 bylo ve věznici umístěno 568 odsouzených, z toho 379 ve věznici s ostrahou (ČV: 26). 69 Podle ústního sdělení zástupce vedoucího oddělení výkonu trestu Mgr. Psohlavce a vedoucího oddělení výkonu trestu mjr. PhDr. Juříčka. 70 Zaměstnanost vězňů se dlouhodobě pohybuje okolo 40% (ČV: 26). 71 Věznice spolupracuje s nevládní neziskovou organizací Podané ruce, jejíž pracovníci poskytují služby v oblasti drogových závislostí (ČV: 26). 68

72

Mezi nejoblíbenější volnočasové aktivity z řad odsouzených patří sportovní kroužky: posilovna, malá kopaná, nohejbal, volejbal, florbal, stolní tenis, atletika. Dále odsouzení využívají zájmové kroužky jako je akvaristika, šachy, luštění křížovek, videoklub, výtvarný a hudební kroužek a jiné. Kulturní přehled odsouzeným zajišťuje vězeňská knihovna, ve které se nachází okolo 5000 titulů, sledování televize v odděleních, resp. filmů z DVD přehravače, který si mohou pustit kdykoliv ve svém osobním volnu72 (PK a ČV: 26).

Hudební kroužek (PK).

Výroba hraček (PK).

Počítačová učebna (PK).

72

Děkuji za ústní doplnění informací vedoucí školského vzdělávacího střediska věznice Mgr. Psohlavcové.

73

4.3

Analýza vybraných názvů Při výběru analyzovaných termínů jsme vycházeli z výsledků získaných z

písemného dotazníku, ve kterém byly zmíněny výrazy užívané v současné době osobami ve výkonu trestu odnětí svobody. Do analýzy jsme zařadili pouze substantiva. Jsou analyzovány názvy z tří oblastí obsažených v dotazníku, a to názvy pro odsouzené, názvy pro zaměstnance věznice a názvy míst, zařízení a předmětů ve věznici. Ostatní výrazy získané v písemném dotazníku jsou uvedeny jen v námi sestavených a přiložených chorvatských a českých slovnících. V rámci jednotlivých sémantických okruhů jsou vždy uvedeny spisovné podoby daného výrazu řazeny abecedně. U každého z nich jsou následně vyjmenována všechna jemu odpovídající slangová synonyma získaná z písemného dotazníku. Tyto termíny jsou seřazeny podle frekvence užití respondenty. Jak již bylo zmíněno výše, ostatní, neanalyzované termíny jsou následovně uvedeny abecedně v kapitole Slovník chorvatských výrazů užívaných ve věznici ve Valtuře a Slovník českých výrazů užívaných ve věznici Kuřim a také ve věcných slovnících obou jazyků. V této kapitole se budeme věnovat jazykové analýze chorvatských a českých názvů z oblasti vězeňského slangu. Postupně objasníme původ a vývoj vybraných výrazů. Chorvatské a české názvy jsou pojednány samostatně. V případě, že má chorvatský výraz český ekvivalent, je analyzován přímo v rámci chorvatských názvů u daného výrazu. U každého z nich je nejdříve uvedeno doložení slova ve slovnících současného jazyka, případně ve slovnících historických, dialektických a slangových, a to včetně všech jeho významů a možných formálních variant. Poté následuje etymologický výklad názvu, zahrnující informace o sémantickém a formálním vývoji slova, popřípadě jeho ekvivalentech v jiných jazycích. U každého slova jsou doplněny možné deriváty, kompozita a frazémy, jichž je daný výraz součástí.

74

4.3.1

Chorvatské názvy pro odsouzené

Jako odsouzený je označován ten, kdo spáchal nějaký trestný čin, byl za něj v trestním řízení uznán vinným a byl mu vyměřen určitý trest. Trestanci si mezi sebou stále vytvářejí nové výrazy, kterými se navzájem označují, často i urážejí. Dotazník obsahoval několik názvů pro různé typy trestanců, kromě námi analyzovaných, např. také kapsář, lupič pokladen, bytový zloděj apod. Z dalších názvů např. podle úlohy vězně ve věznici, jsme vybrali jen ty nejfrekventovanější. PODVODNÍK První skupinou vězňů jsou podvodníci, např. daňoví podvodníci apod. V chorvatském vězeňském slangu jsou nejrozšířenějšími výrazy mućkaroš, mućak, blefaš a blefer. MUĆKAROŠ, MUĆAK Chorvatské výrazy mućkaroš a mućak jsou ve významu ʻpodvodníkʼ doloženy v Sabljakově slovníku (Sabljak 2001: 133). Domníváme se, že výraz mućkaroš byl odvozen od chorvatského slovesa mućkati, jehož expr. význam je ʻnamáhat hlavu, mozekʼ (SCHČS: 341), slangový význam ʻpodvádětʼ (Sabljak 2001: 133) nebo od chorvatského slova mućak ʻzkažené vejceʼ, jehož přenesený význam je ʻzkažený člověkʼ (Skok 2: 474, RHJ: 620). V Sabljakově slovníku je uveden další význam slova mućak ʻpodvodník, ʻněco špatnéhoʼ a jeho deriváty mućka a mućkalica ʻpochybná práce, podvod, obcházení předpisů či nařízeníʼ a mućkanje ʻklamání, šejdířstvíʼ. Někdy se užívá slovního spojení pokvaren kao mućak ʻbezcenný, zkažený člověkʼ (Sabljak 2001: 133, Anić). Skutečnost, že se výraz používá pro označení podvodníka, dokládají pouze odpovědi respondentů z našeho terénního výzkumu a Sabljakův slovník.

75

BLEFAŠ, BLEFER Jiným označením pro podvodníka je chorvatské blefaš a blefer (RHJ: 82). Sabljak uvádí slovo blefaš s významem ʻten, který podvádí při karetní hřeʼ (Sabljak 2001: 20). Názvy blefaš a blefer byly utvořeny od chorvatského nespisovného výrazu blef ʻpodvodʼ, který byl do chorvatštiny přejat z angl. bluff stejného významu (Anić).73 Od základního blefer byly utvořeny deriváty bleferica a bleferka ʻpodvodniceʼ (Anić).

ROM Romské etnikum se dostalo do Evropy přes Balkán, kde je také nejvíce zastoupené (Skok 1: 261). V Chorvatsku se v současné době ve věznici, a nejen tam, užívají názvy cigoš, Cigo, Garagan, Cigić, Ganci, amigos, romić, cigos, cigojner, brazilac, adromedimirec a manjina. Rozhodli jsme se analyzovat nejčastěji užívaný název cigoš, kterému odpovídá č. cigoš stejného významu. CH. CIGOŠ, Č. CIGOŠ V následujícím výkladu budou současně analyzována obě slova ch. cigoš (např. Sabljak 2001: 28) a jemu odpovídající č. cigoš. Chorvatské cigoš a je zřejmě odvozeno od pův. ch. Ciganin a kontrakcí utvořeného Cigan (Skok 1: 261), doloženého v Chorvatsku od 17. století (Rj 1: 779). Český název cigoš je odvozen od č. cigán, které je doloženo již v stč. cikán (Kopečný–Holub 1952: 85, SSJČ 1: 210). Název je doložen ve všech slovanských jazycích. Srov. slk. cigán, r. cygan, br. cyhan, pol. cygan (Skok 1: 261, Machek 1968: 85).

73

V chorvatském studentském slangu se užívá slovního spojení ići na blef ʻjít nepřipraven na zkouškuʼ (Sabljak 2001: 20).

76

Z etnografického hlediska označující oba názvy ʻpříslušníka jedné z národností indického původu, rozptýlených po celém světě zčásti dodnes žijících potulným způsobem životaʼ (SSJČ 1: 210).74 Od slovanských jazyků byly odvozeny např. maď. czigány a rum. tiganu, z dalších balkánských jazyků např. tur. çingiane, alb. çingan (Skok 1: 261). Původ slova bývá také spojován s názvem byzantské heretické sekty Anthiganoi. V historickém vývoji byzantské řečtiny však není nikde doložena změna th > ts. Některé lidové vrstvy v Řecku ztotožňovaly Romy s Egypťany a nazývaly je Aigyptioi. Odtud mohlo být odvozeno např. angl. gypsie ʻRomʼ. Příslušníci této menšiny se sami názvem cikáni neoznačují. Označují se jménem Rom75 (Machek 1968: 86, Anić). V chorvatštině byly od základního Cigan utvořeny deriváty, např. deminutivum Ciganče ʻcikáněʼ, Cigančiči ʻcikáňataʼ, někdy také ve významu ʻdrobné kroupyʼ, Ciganka a Cigančica ʻCikánkaʼ a hypokoristikum Cigo a Ciga, v přeneseném významu ʻčlověk tmavé pleti nebo živočich s černou srstíʼ (Anić). Z dalších derivátu to je adj. Ciganov, odtud chorvatské příjmení Ciganović, ale i ʻurážka člověku, který lže a kradeʼ, dále ciganski ʻcikánskýʼ, odtud ciganština ʻjazyk cikánůʼ, abstraktní výraz ciganija ʻpodvod, přetvářka, špatné chováníʼ, ale i Ciganija, což v chorvatštině znamená hanlivé označení Cikánů, slovesa cigančiti, ciganiti, ciganisati ʻcikánitʼ, hovorově pak ʻžadonit, dotěrně louditʼ (srov. Rj 1: 779, Skok 1: 261, SCHČS: 66). Každé balkánské městečko má svůj Ciganluk ʻcikáni, cikánstvoʼ(Skok 1: 261). Cikánskou kulturou apod., ch. ciganologija (také romonologija) se zabývá ciganolog (také romolog, Anić). Sabljak uvádí např. Cigan jako hanlivé označení pro Srba nebo také fanouška bělehradského fotbalového klubu Crvena Zvezda (Sabljak 2001: 28). Některé chorvatské deriváty jsou součástí chorvatských frazémů, např. crni ciganin ʻvelmi chudý člověkʼ, ciganska duša ʻnespolehlivá, špinavá, ulhaná osobaʼ a ciganska posla ʻnečestná práceʼ (FRHS: 53, 111, 496).

74 75

V přeneseném významu znamená ʻvypočítavého člověkaʼ (RHJ: 120). O výrazu Rom viz č. romák.

77

I v češtině byly utvořeny deriváty od základního cikán, cigán, např. cikánka ʻžena romského původuʼ, cikáně, cikánče, arch. a nář. cigánče ʻcikánské dítěʼ, expr. ʻdítěʼ, adj. cikánský a arch. a nář. cigánský, cikánství ʻsouhrn charakteristických vlastností Romůʼ, cikánstvo a nář. a arch. cigánstvo ʻRomové (jako celek)ʼ a ʻlež, podvodʼ, cikánština ʻjazyk Romůʼ. Z dalších derivátů např. han. cegánět a cikánit ʻlhátʼ a nář. cigánit stejného významu, cikanovat se ʻbídně živořiti, potulovat seʼ, také expr. cikánit se stejného významu (Machek 1968: 85, SSJČ 1: 210). Dalším českým derivátem je cikánění, např. cikánění dětí ʻdováděníʼ a cikánování ʻtulácký životʼ (ČSVS 3: 136 a 649). Tyto názvy bývají často součástí různých přirovnání. V češtině např. snědý jako cikán ʻčlověk připomínající cikána vlastnostmi tělesnými nebo povahovýmiʼ, jsem cikánka ʻjsem opálená, snědáʼ, on je cikán, nevydrží na jednom místě ʻtulák, dobrodruhʼ a to je starý cikán ʻlhář, podvodník, zlodějʼ. Z dalších spojení jsou to např. cikánský život ʻpotulný životʼ, arch. cikánská nemoc ʻdomnělé uhranutí cikány, cikánská zima ʻkrutá zimaʼ, ale také třeba cikánská pečeně ʻvepřové maso pečené na rožniʼ (SSJČ 1: 210). Název cikán v češtině tvoří součást lidového rčení např. zlý by byl z něho cikán ʻneumí hádat, neumí lhátʼ a říká bílému psu Cikán ʻje opilýʼ (Zaorálek 2001: 28). SPOLUBYDLÍCÍ Pro spolubydlícího na cele uvedli v Chorvatsku respondenti jen dva názvy, a to formálně blízké cimer a cimerher.

CIMER, CIMERHER Chorvatský název cimer je v chorvatštině doložen ve významu ʻosoba, která bydlí ve stejném pokojiʼ (RHJ: 122, Sabljak 2001: 29). Název cimer byl utvořen zkrácením kompozita cimerher. Název cimerher byl přejat ze střední něm. zimber, zimmer ʻdřevěná stavbaʼ, resp. něm. Zimmer ʻpokojʼ, k němuž bylo připojeno něm. substantivum Herr ʻpánʼ (Skok 1: 266, Kluge: 1012, NČS 2004: 632), tj. Zimmerherr (Grimm online).

78

V chorvatštině je doloženen jeden derivát utvořený od základního názvu cimer, a to žena cimerica stejného významu (Sabljak 2001: 29). Dnes se název cimer běžně užívá např. také ve studentském slangu. VĚZEŇ V chorvatské věznici užívají nejčastěji odsouzení pro označení vězně tyto názvy: robijaš a osuđenik. ROBIJAŠ V chorvatštině je v nám dostupných výkladových slovnících název robijaš doložen ve významu ʻtrestanecʼ (např. RHJ: 1082). Sabljak označení robijaš přiřazuje ženatému muži a žáku střední školy, odtud také robijašica ʻvdaná žena a žákyně střední školyʼ a robijašnica ʻtovárna, školaʼ (Sabljak 2001: 190). Název robijaš je derivátem slova rob primárně ʻsluha, otrokʼ, ale také ʻzajatec, vězeň, vězeníʼ, v přeneseném významu může rob znamenat také ʻmajetek, bohatstvíʼ (Rj 14: 60, Skok 3: 150). Dále jsou doloženy další dva významy slova rob, a to v přeneseném významu ʻposlušný člověk, který nemá právaʼ a ʻten, který bez odporu všechno snášíʼ, tj. sluha, otrok (RHJ: 1082, Anić). Slovotvorným mezistupněm, který posloužil ke vzniku výrazu robijaš je zřejmě sloveso robijati ʻodpykávat trestʼ, v přeneseném významu ʻotročit někomuʼ (Anić) nebo substantivum robija ʻvězeníʼ (Skok 3: 151). V chorvatštině je slovo rob doloženo z 16. století (Skok 3: 150). Dále je doložen náboženský význam slova rob ʻdušeʼ, také ʻsukno, plátnoʼ (Rj 14: 60).

79

Chorvatské rob je pokračováním praslovanského *robъ, jež je doloženo i v dalších slovanských jazycích, např. stsl. rabь, b. rob, mak. rob. Praslovanské *robъ je slovanský novotvar, rekonstruovaný do podoby *orbъ. Indoevropský kořen *orbh- měl význam ʻsirotekʼ, srov. např. sti. árbha ʻmalý, slabýʼ, arm. orb a lat. orbus ʻsirotekʼ, ale také arm. arbaneak ʻsluhaʼ, ir. orbe a got. arbi ʻdědictvíʼ (Skok 3: 151, HER: 529– 530). Základní tvar rob posloužil v chorvatštině jako slovotvorný motivant derivátů, srov. např. robija ʻdlouhodobý trestʼ, např. dobiti pet godina robije (být odsouzen na pět let vězení), ʻpřísné vězeníʼ a v přeneseném významu ʻtěžká práceʼ nebo ʻtěžký životʼ. Z dalších derivátů lze uvést např. robinja ʻvězeňkyněʼ, deminutiva robak a ropkinja, robinjica a ropče, adj. robijaški, robov, robovski, robinjin a robiv, dál např. robijašnica ʻvězeníʼ, robijati ʻbýt ve vězeníʼ, např. robijati dvadeset godina (být ve vězení dvacet let), ale také přeneseně ʻdřít za někohoʼ. Sloveso robiti ʻprovádět pirátstvíʼ, znamená u severních Slovanů ʻpracovat, dělatʼ, odtud je např. zarobljivati, izrobljivati a od něj odvozené názvy robljenik, robljenica ʻvězeň, vězeňkyněʼ (Skok 3: 150, RHJ: 1083). Základní slovo rob je součástí chorvatského frazému raditi kao rob ʻhodně a namáhavě pracovatʼ (FRHS: 575). OSUĐENIK Chorvatský výraz osuđenik ʻodsouzenýʼ označuje osobu, která je pravomocně odsouzena za spáchání trestného činu (RHJ: 778, Anić). Název osuđenik je derivátem slovesa osuditi ʻodsouditʼ, resp. jeho pasivního participia osuđen ʻodsouzenʼ (Rj 9: 291). Do stejného slovotvorného hnízda jako název osuđenik patří tyto deriváty: osuđivati ʻodsuzovatʼ, osuđivanje ʻvynášení rozsudkuʼ a adj. osuđenički ʻobžalovanýʼ (RHJ: 778).

80

ZLODĚJ Z chorvatských pojmenování, kterými odsouzení označují zloděje, jsme vybrali dva nejfrekventovanější názvy lupež a drparoš. LUPEŽ Chorvatský název lupež je doložený od 14. století, přičemž jím byl označován ʻzloděj a zlodějkaʼ (Skok 2: 331, Rj 6: 223, Anić). Jako lupež byl označován také hajduk76 (Rj 6: 224). Gluhak uvádí, že lupež ʻzloděj, lupičʼ, st. lupežь ʻloupežʼ pochází od *lupežь ʻzločin, loupežʼ, doloženého i v jiných slovanských jazycích, např. sln. lupež, č. loupež, pol. łupież (HER: 388). Substantivum *lupežь bylo odvozeno od všeslovanského slovesa lupiti ʻuhodit, udeřit, ukrástʼ, které je pokračování psl. *lupiti ʻloupatʼ (v přeneseném významu ʻvzít někomu víc penězʼ, srov. např. b. lupӑ, mak. lupi, sln. lupiti, č. loupiti, pol. łupić, r. lupit (Skok 2: 331, HER: 388). V Sabljakově slovníku je sloveso lupiti doloženo ve významu ʻříci hloupost, něco, co nedává smyslʼ (Sabljak 2001: 121). Od substantiva *lupežь bylo utvořeno sloveso *lupežiti, např. ch. lupežiti, č. loupežiti ʻloupitʼ (HER: 388). Dále byly utvořeny v chorvatštině deriváty od základního lupež, a to mimo jiné např. deminutiva lupežac a lupežić, dál lupežad a lupežarija ʻtlupa zlodějůʼ, lupežina ʻvelký zloděj, lotrʼ (Rj 6: 224–225).

76

Hajduci byli protiosmanští bojovníci.

81

DRPAROŠ Další analyzovaný název, kterým odsouzení v Chorvatsku označují zloděje, je název drparoš ʻzlodějʼ (RHJ: 214, Sabljak 2001: 47). Název byl utvořen od ch. drpati ʻtrhat, škubatʼ, které je pokračováním všeslovanského a praslovanského slovesa *drapati téhož významu, srov. např. č. drápati, pol. drapać, r. dr(j)apatь, b. dӑrpam (Rj 2: 792, Skok 1: 444–445). V chorvatském žargonu je sloveso drpati doloženo s pejorativním významem ʻkrástʼ, odtud byl utvořen derivát drparoš s významem ʻzlodějʼ (Anić). ZLODĚJ AUT Námi získaný lexikální materiál obsahující pojmenování zlodějů aut obsahoval tyto chorvatské názvy: automafijaš, kradljivac automobila, lopina, aga kadafi, fini lopov. V následujícím výkladu bude zároveň s chorvatským automafijaš analyzováno české slovo autíčkář, které jsme vybrali z řady získaných výrazů, jež si pro zloděje aut vytvořili čeští trestanci, a které byly motivovány např. materiálem a značkou auta. Byly to výrazy autíčkář, ferari, fůraz a plechař. CH. AUTOMAFIJAŠ, Č. AUTÍŘKÁŘ Nejfrekventovanějším chorvatským názvem pro zloděje aut je automafijaš. Nejčastěji používaným českým označením pro zloděje aut je autíčkář, někdy také autař (Leeuwen-Turnovcová 1993: 22). Chorvatské kompozitum automafijáš bylo utvořeno z částí auto- a mafijaš ʻmafiánʼ (RHJ: 561). České označení autíčkář bylo utvořeno zřejmě od slova auto, resp. jeho derivátu autíčko připojením sufixu -ář.

82

Český název autíčkář je doložen ve vězeňské mluvě a označuje ʻtoho, který vykrádá autaʼ, ale také ʻřidiče autaʼ z pohledu ostatních účastníků provozu, např. cyklistů: Autíčkáři jsou bezohlední, co jsem děckám koupil horáky, tak se silnicím vyhejbám. (Hála–Soudková 2002: 45, SNČ: 51, Radková 2012: 58). Auto je umělé vytvořené mezinárodní slovo, které vzniklo kontrakcí slova automobil z fr. automobile ʻsamohobný, motorovýʼ (ČFS: 456), jež pochází z řec. autos ʻsámʼ a lat. mobilis ʻpohyblivýʼ (Srov. Kopečný–Holub 1952: 62 a Rejzek 2012: 63) od slovesa movēre ʻhýbat seʼ(HER: 118). Přímo od slangového autíčkář byl v češtině utvořen derivát autíčkaření ʻkradení, popř. vykrádání autʼ (SNČ: 51). Např. Jo, vobstarat si káru na kšeft je nutný, ale dělat autíčkaření jako řemeslo, to nechápu (Leeuwen-Turnovcová 1993: 22). ZLODĚJ MALIČKOSTÍ Drobné krádeže jsou všude ve světě na denním pořádku. Proto se tito zloději stávají nejčastějšími návštěvníky věznic. Ze získaných chorvatských pojmenování pro tyto zloděje jsme vybrali názvy: kokošar a sitničar. KOKOŠAR V námi dostupných výkladových slovnících je výraz kokošar doložen ve významu ʻzloděj maličkostíʼ. Primární význam slova je ʻčlověk, který pěstuje a prodává slepiceʼ a nebo ʻzloděj slepicʼ. V zoologii se jako kokošar označuje ʻjestřáb, který napadá mláďataʼ (Skok 2: 121, RHJ: 463, Sabljak 2001: 103). Chorvatský slangový výraz kokošar byl utvořen prostřednictvím sufixu -ar ze základního kokoš ʻslepiceʼ (RHJ: 462), praslovanského původu (Skok 2: 121). V přeneseném významu označuje kokoš také expr. hloupou ženu (RHJ: 462). V dostupných výkladových slovnících nejsou doloženy deriváty, které by se pojily se slangovým výrazem kokošar. Z derivátů týkajících se slova kokoš, jsou to např. kokošarica ʻžena, která hlídá slepiceʼ, deminutiva kokošče a kokošica aj. (Rj 5: 171). 83

Z chorvatského slangu např. deriváty kokoš(ka) ʻhomosexuál, hloupá dívkaʼ, kokošinjac ʻneuklizený byt, skupina hloupých lidíʼ (Sabljak 2001: 104). Slovo kokoš se v chorvatštině často vyskytuje také ve slovních spojeních a je součástí frazémů, srov. např. držati se kao pokisla kokoš ʻbýt utlačovanýʼ, lijegati s kokošima/ići s kokošima spavati ʻčasně uléhatʼ (FRHS: 246) a pogoditi kao slijepa kokoš zrno ʻnáhodně uhádnoutʼ (RHJ: 462). Z dalších jsou to mimo jiné kokoši zobaju ʻprostitutky, které okrádají klientyʼ, kokošje noge ʻvýrazně hubené ženské nohyʼ (Sabljak 2001: 104). Domníváme se, že byl název motivován primárním významem slova kokošar ʻzloděj slepicʼ přenesením významu na ʻzlodějě maličkostíʼ. SITNIČAR Dalším analyzovaným názvem označující zloděje maličkostí je sitničar ʻdrobný kramářʼ (Rj 15: 83) a ʻpuntičkářʼ (RHJ: 1128, Anić). Chorvatský výraz sitničar byl odvozen od slova sitnica ʻmaličkostʼ derivací sufixem -ar (Skok 3: 246). Motivačním východiskem zde byl význam základního výrazu sitnice ʻmaličkostʼ, který byl přenesený na osobu, tj zloděje maličkostí.

84

4.3.2

České názvy pro odsouzené

PODVODNÍK Čeští respondenti nejčastěji užívají pro označení podvodníka názvy: tunelář, šméčko, a šméčkař. TUNELÁŘ Označení podvodníka tunelář náleží v češtině policejnímu slangu (LeeuwenTurnovcová 1993: 300, SNČ: 435, Radková 2012: 105). V češtině je doložena také forma tunelák stejného významu (Ouředník 2005: 231). Primárním významem slova je ʻdělník, odborník na stavbu tunelůʼ (SSČ: 459). Dnes se užívá v oblasti hospodářské kriminality. V tomto případě byl slovotvorným motivantem slova tunelář slangový výraz tunel v přeneseném významu ʻléčka, podvod, oklamáníʼ. Název vznikl derivací pomocí sufixu -ář k uvedenému slovu tunel. V oblasti slangové mluvy se tunel užívá také ve význam ʻhospodářský deliktʼ a vulg. ʻvaginaʼ (srov. SNČ: 435, Ouředník 2005: 332). V minulosti byl tento původně argotický výraz užívaný zejm. v brněnské mluvě a později se stal běžným výrazem mezi veksláky, kde měl význam ʻčlověk vydělávající si nezákonnou směnou peněz, zboží apod.ʼ (SSČ: 486). Na konci 20. století se výraz tunel rozšířil v souvislosti s velkými bankovními podvody (SNČ: 435). Výraz tunel byl v primárním významu přejatý do češtiny přes německé Tunnel z angl. tunnel (Machek 1968: 661). Původně slovo označovalo ʻštolu, podkop, komínʼ a bylo utvořeno metaforou ze stfr. hypokoristika tonel od tonne ʻbečka, sud, velký sudʼ (Rejzek 2012: 683, ČFS: 759).

85

Od základního tunel byly utvořeny deriváty tunelový, tunelovat, vytunelovat (Rejzek 2012: 683, SNČ: 435), srov. např. Zdravotní pojišťovny zřejmě už dlouhou dobu tunelovalo samo vedení (SSSA: 395). V současném slangu je slovo často součástí různých spojení, a to např. udělat na někoho tunel ʻnapálit někohoʼ nebo nechat v tunelu ʻnechat někoho na holičkáchʼ (SNČ: 435). Výraz tunel se nově v češtině užívá jako označení lékařského zařízení, srov. např. Doktor mě posílá na tunel (zařízení počítačové monografie) (Sochorová: 185). ŠMÉČKO, ŠMÉČKAŘ Dalšími analyzovanými názvy, které se užívají jako označení podvodníka, jsou šméčko a šmečkař. Výraz šméčko je doložen jako brněnský výraz pro ʻpodvodʼ, pravděpodobně odvozený z brněnského šmé ʻpodvod, trik, podrazʼ (LeeuwenTurnovcová 1993: 276, SNČ: 332, Radková 2012: 102). Původ obou názvu hledal již Oberpfalcer v něm. Schmӓh ʻpodvůdek, laciný trikʼ, jež se odvozuje od něm. schmӓhen ʻhanět, tupit, urážetʼ. Slovník nespisovné češtiny uvádí jako pravděpodobnější zdroj slova jidišské šema, schema ʻvyprávěníʼ, resp. šmonces ʻprázdné mluveníʼ, např. Bacha, to bude šmé! (Leeuwen-Turnovcová 1993: 276, SNČ: 332). Wolf uvádí výraz z německé zlodějské hantýrky, a to něm. Schmee ʻležʼ, původ slova spojuje také s jid. šema (SNČ: 332). Podobně jako šméčko a šméčkař bylo utvořeno sloveso šmelit ʻnečestně či nezákonně obchodovat, předražovat zbožíʼ (SNČ: 33). Východiskem pro vznik názvu bylo něm. Schmeller ʻdarebák, který chce někoho napálitʼ (Machek 1968: 617).

86

ROM V důsledku početné romské menšiny v České republice je stále vytvářeno velké množství výrazů pro jejich pojmenování. Ze získaného lexikálního materiálu jsme vybrali nejfrekventovanější názvy romák, morgoš a cigoš. O posledním z nich je pojednáno v rámci ch. cigoš. ROMÁK V češtině má vybraný název romák hanlivý charakter a označuje příslušníka romské menšiny (Leeuwen-Turnovcová 1993: 240, Suk 1993: 79, Ouředník 2005: 37). Taktéž je doložen ve slangu cirkusovém, a to ve významu ʻpotulný komediantʼ (SNČ: 352). Označení romák vzniklo derivací pomocí sufixu -ák od základního Rom ʻCikánʼ (SSČ: 355), tedy příslušník společenské skupiny indického původu žijící někde dodnes potulným životem (Sochorová: 156). Jako Rom, Romani se označují sami Romové. Uvádí se, že jméno Rom je odvozené od jména, kterým se obyvatelé byzantské říše sami označovali a které hrdě nesli jako pokračovatelé římské říše, totiž od jména Romaioi. Více je však zastoupen názor, že slovo róm pochází z ind. dom ʻpříslušníci potulné kastyʼ (Machek 1968: 86). V češtině byly od základního substantiva rom utvořeny deriváty, např. románes ʻromský jazykʼ, romec, roms ʻromský mužʼ, romně ʻRomkaʼ (SNČ: 352). MORGOŠ Morgoš je brněnský xenofóbní výraz (SNČ: 217). Radková uvádí, že název morgoš používají neromští odsouzení pro odsouzeného Roma (Radková 2012: 84). Název morgoš pochází pravděpodobně z maď. more ʻRomʼ které bylo do maďarštiny přejato z romštiny, tj. od rom. rome ʻhochu, chlapčeʼ (EWU 4: 994–995, Nekula 1999: 69). Jiřina van Leeuwen-Turnovcová uvádí, že název je odvozen z maď. morgos, jež je z adj. morgo ʻbručivý, reptavýʼ derivací sufixem -oš (LeeuwenTurnovcová 1993: 178). 87

Domníváme se, že motivačním východiskem, z pohledu vězňů, zde byl charakter a chování romské populace. SPOLUBYDLÍCÍ V převážné většině věznic sdílejí trestanci celu s jinými odsouzenými, proto si pro své spolubydlící vytvořili několik označení. Nejčastějšími českými názvy jsou kérman, šlóf a chábr. KÉRMAN Výraz kérman není v českých výkladových slovnících doložen. Rozhodli jsme se jej zařadit do analýzy proto, že jej zmínili čeští respondenti. Kompozitum kérman je pravděpodobně utvořené z rom. kér ʻbytʼ (Hála–Soudková 2002: 50, Ouředník 2005: 32) a něm. Mann, sthn. man ʻmužʼ(Kluge: 596). Motivace pojmenování je zde jasná. Na základě výše uvedených informací jde o obyvatele bytu, tj. spolubydlícího. ŠLÓF Název šlóf je doložený v nespisovné češtině přímo ve významu ʻspolubydlícíʼ (SHPZ: 13, SNČ: 331). Český název šlóf byl přejat z něm. slang. Schlof, Schlaf ʻspolunocležníkʼ, jež bylo zkráceno z něm. Schlafbursche téhož významu (Leeuwen-Turnovcová 1993: 275, SNČ: 331). Od stejného základu byly v češtině utvořeny také deriváty šlofčit ʻspátʼ, šlofík ʻkrátký spánekʼ (SNČ: 331).

88

CHÁBR Výraz chábr náleží v češtině brněnskému slangu a označuje ʻspolečníka zlodějeʼ, ʻtoho, kdo hlídáʼ, ale i ʻhostinského či přechovávačeʼ. Srov. brněnský název hábr, haber ʻspojenec, kamarádʼ (SNČ: 150). Název hábr je spojován jednak s hebr. habber, resp. habberit ʻkniha úmluvyʼ, a jednak s jid. kober nebo chawer ʻdruh, přítelʼ (SNČ: 134, 173). VĚZEŇ Nejčastěji užívanými názvy v české věznici pro označení vězně jsou názvy mukl a číslo.

MUKL Slangový výraz mukl ʻtrestanec, vězeňʼdokládá v češtině jednak Suk (Suk 1993: 70) a Slovník nespisovné češtiny, a jednak Sochorová, která řadí výhradně do vězeňského slangu (Sochorová: 107, SNČ: 258, podobně také Hála–Soudková 2002: 52). Nejnověji jej zmiňuje také Lucie Radková ve slovníku sestaveném na základě odpovědí respondentů odsouzených za nějaký trestný čin (Radková 2012: 84). Ouředník doplňuje význam slova ʻničemaʼ (Ouředník 2005: 178). Ve vojenském slangu bývá jako mukl označován ʻvoják odsouzený za drobné přestupky přímo v útvaruʼ a např. v brněnském slangu je tímto termínem označován obecně ʻmuž, chlap, klukʼ(SNČ: 258). Původ slova není zcela jasný. Uvádí se, že pochází z nářečního něm. Muckel ʻchlapʼ nebo z něm. argot. Mockel ʻchlapík, drobný řemeslníkʼ nebo Mugler s hláskovou variantou Mogler ʻzlodějʼ (SNČ: 258). Suk uvádí, že při vzniku slova mukl byla uplatněna lidová etymologie. Např. v prostředí komunistických věznic se vysvětlovalo jako akronym muž určený k likvidaci (Srov. Suk 1993: 70 a SNČ: 258). Jiřina van Leeuwen-Turnovcová upřednostňuje původ slova z brněnského slangu (LeeuwenTurnovcová 1993: 181).

89

Od základního českého mukl byly utvořeny deriváty, např. muklice a muklyně ʻžena odsouzená k nepodmíněnému trestuʼ, adj. muklovský. Z dalších českých derivátů muklárna, muklovna ʻvězeníʼ, muklostav ʻimaginární podnik zaměstnávající vězně na stavbáchʼ a mukldres ʻvězeňské oblečeníʼ, mukltajms ʻzpráva o amnestiiʼ, např. Už takový tři měsíce před 9. květnem jedou mukltajms i mukltas a mukltass, že bude amina (Srov. Leeuwen-Turnovcová 1993: 181–182, Suk 1993: 70, Sochorová: 107 a SNČ: 258). Dále byly v češtině utvořeny kompozita muklhaus ʻvězeníʼ a muklhajm ʻzvláštní vězení pro důchodceʼ, ale také ʻpříjemné vězeníʼ ČÍSLO Druhým analyzovaným názvem označující vězně je číslo (SNČ: 87). LeeuwenTurnovcová jej uvádí ve významu ʻpolicistaʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 59). V českém slangu je výraz číslo doložen ve více významech, a to ʻpřátelská, někdy obdivná výtkaʼ např. Ty si ale číslo!, vulg. ʻpohlavní stykʼ, např. Než usnul, udělal ještě dvě čísla., ʻcentimetrʼ, např. Má prej dobrejch pětadvacet čísel., z vojenského slangu ʻpočet dní zbývajících do odchodu do civiluʼ a ʻčíslo vojáka, které ho zařazovalo do jednotlivých skupinʼ (SNČ: 87). Slovo číslo je doloženo v dalších slovanských jazycích, srov. např. r. číslo, ch. čislo, ukr. čyslo, stsl. číslo. Praslovanský výraz *čislo je odvozen od základu *čit- (srov. číst) nejspíš příponou -slo (Machek 1968: 104, Rejzek 2012: 117). Název číslo pro označení odsouzeného byl motivován skutečností, že v minulosti bylo každému trestanci přiděleno identifikační číslo.77

77

Ve všech věznicích v ČR je v současné době každému trestanci přidělen identifikační kód (šestimístná kombinace čísel a písmen). Podle ústní informace Mgr. Rudolfa Psohlavce.

90

ZLODĚJ Dalším typem odsouzených jedinců, jejichž českými názvy se budeme zabývat, jsou zloději. Ve Věznici Kuřim označují odsouzení zloděje jako čór, čóres, čórkař, elpíčkář a elpasář. ČÓR, ČÓRES, ČÓRKAŘ V češtině je název čór ʻzlodějʼ romského původu a náleží kriminálnímu slangu. Název dokládá také světský argot, kde se výrazem čór označuje ʻzkušený zlodějʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 60, Suk 1993: 54, SNČ: 95). Ouředník uvádí další význam slova čór ʻkrádežʼ (Ouředník 2005: 325). Čór je jedno z nejrozšířenějších argot. slov. Platí to i pro argot dalších evropských jazyků (SNČ: 96). Od základního čór vznikly deriváty, např. čórák, čóřař původně ʻprofesionální zlodějʼ, čóres ʻvýtržnostʼ (Ouředník 2005: 360). Z brněnského slangu čórkař ʻzlodějʼ, čórka ʻzlodějkaʼ a ʻkrádež, loupežʼ, někdy také označována jako čori a čórovačka, další je čórkařina ʻobživa založená na krádežíchʼ. Z dalších derivátů čórovat ʻkrástʼ a čórnout ʻukrástʼ, rom. čorel. A také adj. čórnutý a čórovaný ʻukradenýʼ. Slovník nespisovné češtiny dále uvádí složeninu čorokér s hláskovou variantou čorokhér ʻvězeníʼ z rom. čor ʻzlodějʼ a kher ʻdůmʼ někdy také ʻmísto spáchané krádežeʼ (srov. Leeuwen-Turnovcová 1993: 60–61, SNČ: 193) a také adj. čoro ʻchudýʼ (SNČ: 96). Původně rom. kér, khér se užívá často ve spojení nakopnout se do kéru ʻvloupat se do bytuʼ. Odtud také našimi respondenti zmíněný kérař, khérař ʻbytový zlodějʼ (SNČ: 193). Název čór se používá často také ve spojení čór na černo ʻnoční zlodějʼ nebo čór na šaušprunk ʻdenní zlodějʼ (SNČ: 95). V češtině byly utvořeny také dvě kompozita, a to čoromoro ʻvýtržnostʼ a čórmen ʻzlodějʼ. Podle Radkové a jejího terénního výzkumu se v současné době nejvíce užívá názvů čorkař ʻten, kdo kradeʼ a čorka ʻkrádežʼ (Radková 2012:64). Dnes se název čór užívá běžně i mimo kriminální prostředí.

91

ELPÍČKÁŘ, ELPASÁŘ Názvy elpíčkář a elpasář jsou doloženy v policejním a vězeňském slangu s významem ʻten, který se dopustí loupežného přepadeníʼ (SNČ: 108, Radková 2012: 62). Názvy jsou zřejmě odvozeny od hovorového slova elpíčko, elpaso ʻloupežné přepadeníʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 76, Radková 2012: 68). Jde o jazykovou hru, kdy došlo ke zkrácení slovního spojení loupežné přepadení do podoby LP, tj. [el-pí] derivací sufixem -ář (Leeuwen-Turnovcová 1993: 76). ZLODĚJ MALIČKOSTÍ I v České republice žijí zloději, kteří se spokojí s drobnostmi. Často má jejich trest ve vězení kratší trvání. Přesto mají trestanci pro takové vězně své názvy. Nejčastějším je název karasář. KARASÁŘ Výraz karasář ʻzloděj maličkostíʼ je doložen ve Slovníčku pražských zlodějů (SHPZ: 7). Také je zaznamenán tvar karasák ʻzloděj bezcenných věcíʼ (SNČ: 188, Ouředník 2005: 384). Šmírbuch dokládá výraz karas také jako označení zloděje (Ouředník 2005: 384). Název je doložen také ve slangovém slovníku, a to s významem ʻbezcenná věcʼ (SHPZ: 6). Název karasák byl zřejmě utvořen z argot. karas ʻbláto, hnůj, výkalʼ (LeeuwenTurnovcová 1993: 125), někdy také ʻnicʼ, srov. Koumá karas. ʻNic nevidí.ʼ (doslova ,,vidí hovno“) (SNČ: 188, Ouředník 2005: 131, 177, ).78 Zde je tedy velmi pravděpodobná motivace odvození slova karasák od argot. karas ʻnicʼ.79

78 79

Vulg. výraz hovno se užívá také ve významu ʻnic, žádnýʼ (SNČ: 166). V případě, že zloděj ukradl bezcennou věc, může to pro někoho jiného znamenat, že neukradl ,,nic“.

92

Slangové slovo karas bylo pravděpodobně motivováno druhem sladkovodní ryby bez vousků Carassius (Machek 1968: 242 a SSČ: 129), již stč. karas, protože tato ryba žije především v kalných rybnících (MRK). Tento výraz je všeslovanský pravděpodobně praevropského původu, např. pol. karas, r. karas i ch. karas i karaš. Psl. *karasь nemá jasný původ (srov. Kopečný–Holub 1952: 164, Machek 1968: 242 a Rejzek 2012: 264). Od základního českého slova karas, které je doložené také ve významu ʻzadniceʼ, byl utvořen derivát karasnice, téhož významu. Ve Šmírbuchu je doloženo také sloveso karasit ʻpociťovat lhostejnostʼ (Ouředník 2005: 133, 367).

93

4.3.3

Chorvatské názvy pro zaměstnance

Zaměstnání ve věznici doprovází spousta stresujících faktorů, a proto se od zaměstnanců očekává vysoká profesionalita a zejména psychická odolnost. I přes veškerou péči, kterou poskytuje personál věznice všem vězněným, si odsouzení vytvářeli a stále dotvářejí pro pojmenování svých nadřízených často pejorativní výrazy.

DOZORCE Úkolem dozorce ve věznici je zajistit pořádek, ochranu a dodržování zákonů a předpisů80. Ze získaného chorvatského lexikálního materiálu pro označení dozorce jsme k analýze vybrali názvy čuvar, kapo, dežurni, šef, pandur, snajper a žbir. ČUVAR Prvním analyzovaným chorvatským názvem, kterým se označuje v Chorvatsku dozorce, je výraz čuvar s písemnými doklady od 17. století, nejčastěji ve významu týkajícího se Boha, např. Bog čuvar jeste pravednih (Bůh je ochránce spravedlivých); dále jako označení ʻanděla strážnéhoʼ, např. Imaju anđela čuvara. (Mají anděla strážného). Taktéž je doložen výraz čuvar jako označení rasy psa: Preko 70 rasa ima pasa i najpoznatiji su: čuvar (Existuje vice než 70 plemen psů a nejznámější jsou: hlídací psi) (Rj 2: 113). V Sabljakově slovníku je doložen ve významu označujícího ʻdozorceʼ (Sabljak 2001: 36). Kromě

toho

jsou

v chorvatštině

doloženy

další

významy

slova

čuvar.

Nejfrekventovanějším z nich je význam ʻochránceʼ, např. tjelesni čuvar, čuvar tradicije (RHJ: 150). V zoologii je čuvar součástí názvu veliki čuvar školjke ʻmalý krátkoocasý rak, který se v případě nebezpečí schová do mušle, která se ihned uzavřeʼ (srov. Anić a RHJ: 150). Jako frazém je doloženo spojení anđeo čuvar ʻanděl strážnýʼ (FRHS: 3). 80

K náplňi práce dozorce ve vězeňských zařízeních patří např.,,vykonávání strážní služby ve věznicích na úseku ochrany objektů vězeňského areálu, vstupů, vjezdů, výjezdů nebo vnějších střežených stanovišť eskortování obviněných nebo odsouzených osob včetně případného využití služebních psů - vykonávání speciální ozbrojené ochrany - zasahování v případech násilností mezi vězni, při pokusech o útěk či při jiných porušeních vězeňského řádu včetně případného použití zvláštních nebo donucovacích prostředků nebo střelných zbraní - provádění osobních prohlídek a prohlídek zavazadel a odnímání neoprávněně držených nebo přepravovaných věcí - zjišťování totožnosti osob vstupujících do areálu vězeňského zařízení nebo opouštějících tento areál“ (PSP).

94

Název čuvar je derivát slovesa čuvati ʻhlídat, opatrovat, střežitʼ, jež bylo utvořeno suficaxí všeslovanského slovesa čuti ʻslyšet, dozvědět se, cítitʼ (Skok 1: 344). V chorvatštině posloužil základní tvar čuvar jako slovotvorný motivant některých derivátů, např. abstraktního substantiva čuvarina ʻpoplatek za hlídáníʼ.81 Slovo bylo zpětně přejato z maďarštiny. Je doloženo i deminutivum čuvkati, z maďarské vojenské mluvy csues, které znamená ʻslovanský sprosťák, hulvát, prostý člověk, sedlákʼ. Tak nazývali za první světové války Černohorci srbské vojáky (Skok 1: 344–345). Zřejmě odtud pochází přenesený význam ʻdozorceʼ.

KAPO Dalším v Chorvatsku doloženým výrazem označujícím dozorce je výraz kapo ʻnejvyšší osoba mezi skupinou zlodějůʼ (Sabljak 2001: 96). Jako kapo je v chorvatštině označován ʻten, který stojí v čele nějaké organizace nebo skupiny lidíʼ. V tomto významu je slovo doloženo v nám dostupných výkladových slovnících RHJ a Anićově slovníku (RHJ: 433, Anić). V minulosti byl jako kapo označován také ʻkoncentráčník, který byl v nacistických táborech vedoucím skupiny koncentráčníků a prováděl rozhodnutí vedeníʼ (Anić). Název kapo pochází z it. capo ʻhlavaʼ, ale také ʻpředstavený, vůdce, vedoucíʼ (IČS: 202), srov. např. kapo društva ʻhlava společnostiʼ (Skok 2: 38 a SNČ: 188). Výraz je spojován také s fr. caporal ʻvojenský svobodníkʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 125). V češtině se užívá ekvivalentní výraz kápo jako označení ředitele věznice. Tento výraz je v češtině doložen v obecném významu ʻvedoucí, šéfʼ, ale také jako ʻvězeň, který je pověřen dohledem nad spoluvězniʼ (SNČ: 188). V češtině je kapo součástí lidových rčení, srov. např. být na něco kapo ʻvyznat se v něčemʼ, být nad někým kápo ʻbýt v čele něčeho, vynikat v něčemʼ a být něčí kápo ʻbýt vůdcemʼ (Zaorálek 2001: 124). 81

Zajímavé jsou i další deriváty, které nesouvisí přímo s významem ʻhlídačʼ, jsou to např. adj. deriváty čuvarov, čuvarev, čuvaran ʻšetrný, hospodárnýʼ (Sabljak 2001: 36). V Chorvatsku existuje květina, které se říká čuvarkuća. Základní tvar čuvar se stal také také slovotvorným motivantem derivátu čuvadar ʻvejce, které se na Velký pátek nechá přes noc v nádobě, aby se obarvilo a poté se toto vejce hlídá do dalšího rokuʼ. Z terminologie psychologie pochází také výraz čuvstvo ʻpocitʼ a adj. čuvstven ʻcitlivýʼ (Skok 1: 344–345).

95

Název kapo byl utvořen přenesením původního významu ʻvedoucíʼ na ʻdozorceʼ. DEŽURNI Třetím nejfrekventovanějším chorvatským názvem, užívaným odsouzenými jako označení pro ty, kteří mají za úkol dohlížet na vězně, je výraz dežurni (RZ). Název dežurni pochází z fr. de jour, resp. ȇtre de jour ʻdenníʼ. Do chorvatštiny byl název přejat přes ruštinu, srov. r. dežurnyj ʻslužbukonajícíʼ (BER 1: 333, Vasmer 1: 336). Od stejného základu slova byl v chorvatštině utvořen právnický termín dežurstvo ʻcelodenní služba organizovaná v souladu s úlohami instituce, zvláště u vojenských jednotekʼ a ʻpovinnost toho, který hlídáʼ (RHJ: 176, Anić). ŠEF Dozorce bývá v chorvatštině označován názvem šef, který je doložený ve významu ʻšéf, představený, vedoucíʼ (Rj 17: 521, RHJ: 1217). Chorvatský název šef pochází z fr. chef stejného významu (Rj 17: 521), který byl do chorvatštiny přejat přes něm. Chef téhož významu(Anić). V chorvatštině se základním substantivem šef souvisí tyto deriváty: šefica ʻvedoucíʼ, šefovica ʻžena vedoucíhoʼ, šefovstvo ʻšéfovstvíʼ, adj. šefovski ʻšéfovskýʼ a šefovati ʻbýt vedoucím, dělat vedoucíhoʼ (SCHČS: 783, RHJ: 1217, Anić). Název šef byl motivován společenským postavením šéfa, tzv. jeho nadřazeným společenským postavením.

96

PANDUR Dalším analyzovaným termínem, který označuje v chorvatské věznici dozorce, je název pandur. Název je doložen v chorvatském slovníku ve významu ʻpolicistaʼ (Anić). Slovo pandur mělo v minulosti význam ʻozbrojený příslušník veřejné bezpečnosti, četníkʼ. Užívalo se často s upřesňujícími atributy např. gradski i seoski stražar ʻměstský a venkovský hlídač, který má na starost pořádek ve městě a ve vesnicíchʼ. V dnešní době by takto byla zřejmě označována městská policie. V přeneseném významu se výraz užívá jako označení ʻnásilného vykonavatele politiky režimuʼ. Výraz pandur je doložen také ve spojení Trenkovi panduri označujícím ʻvojenský útvar, který vedl baron Trenk do Slavonie a s kterým v mnohých bitvách zvítězilʼ (RHJ: 799). Slovo se užívá také v přeneseném významu ʻsluhaʼ (RRSH: 359). Např. za turecké nadvlády měla každá dáma vyššího postavení několik sluhů, kteří odháněli lupiče a povstalce (Rj 9: 614). Původ slova pandur není zcela objasněn. O původu slova existuje několik teorií. Podle A. Gluhaka byl název pandur odvozen od slova pudar ʻhlídač viniceʼ. Základem pro chorvatský název pudar se stalo sloveso puditi, které je pokračováním psl. *pǫditi ʻstrašit někoho, honit, pronásledovat někohoʼ, doložené v dalších slovanských jazycích, srov. např. sln. poditi, č. puditi, pol. pędzić, r. pudit. Chorvatské pudar je pokračováním praslovanského *podarь , jež se stalo výpůjčkou pro maď. pandur (HER: 511). Kluge se domnívá, že byl název utvořen podle maďarského města Pandur, pro které bylo charakteristické, že se v něm nacházeli první panduři (Kluge: 677). Podle jiné teorie je původ slova nutné hledat v pozdně latinském banderius ʻten, který bojuje pod stejnou vlajkouʼ, jež je z pozdně latinského bandum ʻznakʼ. Přičemž do slovanských jazyků byl přejat zřejmě přes maďarštinu (SNOJ 2003: 89). Od původního chorvatské pandur byly utvořeny deriváty, např. pandurija ʻpandurská službaʼ, hromadné substantivum ʻpanduřiʼ, dále deriváty pandurnica ʻpanduří domečekʼ a pandurovica ʻpolicistova ženaʼ. V zoologii se užívají výrazy pandurak, pandurka ʻvodní ptákʼ. Dalšími deriváty jsou slovesa pandurisati 97

ʻrozkazovat druhýmʼ, pandurovati a panduriti ʻbýt policistaʼ (srov. Rj 9: 615, RRSH: 359). V chorvatském slangu se užívá slovní spojení pandur feferon ʻnebezpečný policistaʼ (Sabljak 2001: 156). V případě chorvatského slova pandur jde o historismus, tj. slovo označující zaniklou skutečnost.

SNAJPER Z dalších chorvatských analyzovaných názvů, kterými bývá označován dozorce, je snajper. Název snajper je v chorvatštině doložen ve vojenském a loveckém slangu jako ʻodstřelovačská puškaʼ (RHJ: 1153, Anić) a ʻvýborný střelecʼ (SCHČS: 733). Sabljak jej uvádí ve významu ʻčlověk s brýlemiʼ (Sabljak 2001: 201). Anić uvádí, že byl název snajper přejat z angl. sniper téhož významu, které je od snipe ʻodstřelovatʼ, ʻstřílet na dálkuʼ, původně zřejmě ʻstřílet bekasínyʼ od snipe ʻbekasína, slukovitý ptákʼ (EE: 446, Anić, Rejzek 2012: 587). Od základního snajper byly v chorvatštině utvořeny tyto deriváty: snajperist ʻodstřelovačʼ a adj. snajperistički a snajperski ʻodstřelovačskýʼ (RHJ: 1153). Domníváme se, že k motivaci pojmenování došlo vlivem slova sniper ʻstřílet na dálkuʼ. S největší pravděpodobností název snajper souvisí s druhem vězeňského dozorce, tj. strážného, který má hlídku na strážní věži a v případě útěku odsouzeného může použít střelnou zbraň a z dálky zabránit trestanci v útěku. ŽBIR Název žbir má v chorvatštině význam ʻpolicistaʼ, vulg. ʻšpión, zvědʼ (Rj 23: 255, RHJ: 1441, Sabljak 2001: 258). V případě chorvatského názvu žbir se jedná o výpůjčku z it. sbirro ʻhlídač, policistaʼ. Přičemž it. st. birro téhož významu bylo odvozeno od pozdně lat. birrus ʻčervenýʼ, protože policisté mívali červené uniformy (Rj 23: 255, HER: 704, Anić). 98

KUCHAŘ Kuchař zajišťuje ve věznici přípravu každodenní stravy, ne vždy je z pohledu odsouzených strava chutná. Proto existují také slangové výrazy pro označení kuchaře ve věznici. Ze získaného lexikálního materiálu pojmenování vězeňského kuchaře v chorvatské věznici jsme se rozhodli pro analýzu těchto názvů: mutikaša, kuhača, kazanožija a trovač. MUTIKAŠA Prvním analyzovaným názvem pro kuchaře je kompozitum mutikaša, doslova ʻten, který míchá kašiʼ (Rj 7: 180), v chorvatském slangu ʻintrikánʼ (Sabljak 2001: 135). V chorvatštině se obecně dává přednost přenesenému významu slova mutikaša (před výše uvedeným významem slova), které je v chorvatském slovníku doloženo pod heslem mutivoda ʻintrikán, intrikánkaʼ (Skok 2: 414, RHJ: 623). Ve významu ʻkuchařʼ je název doložen ve tvaru mutikašu (Sabljak 2001: 135). Název mutikaša je kompozitum složené z částí muti- a kaša, přičemž druhý komponent je chorvatské substantivum s významem ʻkašeʼ (Rj 4: 884, RHJ: 439). Domníváme se, že motivačním východiskem bylo chorvatské slovesa mutiti, mimo jiné ʻmíchatʼ (RHJ: 623), které dalo základ první části komozita mutikaša. Sloveso je doložené i v ostatních slovanských jazycích, např. už ve stsl. mątiti, č. moutiti (Rj 7: 181). Druhý komponent, a to chorvatské substantivum kaša, je praslovanský, srov. např. r. kaša, č. kaše a p. kasza (Rj 4: 884). Chorvatské slovo kaše má primární význam stejný jako č. kaše, popř. se názvem označuje ʻněco, co vypadá jako kašeʼ (Anić).

99

KUHAČA Chorvatský výraz kuhača je primárně doložen ve významu ʻdřevěná lžíce s dlouhou rukojetí/držadlem, kterou se míchá jídlo při vařeníʼ, tj. vařečka (RHJ: 516). Kromě toho označovalo slovo v minulosti také ʻdům v Záhřebu, v němž se konaly plesy a zábavy, na které dorazily vždy mladé kuchařky, servírky, uklízečky, chůvy apod. (Sabljak 2001: 111). Ve významu ʻvězeňský kuchařʼ je název pravděpodobně odvozen od ch. slova kuhač ʻkuchařʼ (Rj 5: 748), jež bylo odvozeno od ch. slovesa kuhati ʻvařitʼ připojením sufixu -ač a je doloženo od 15. století (Skok 2: 224). Může se také jednat o metonymické přenesení původního významu slova ʻvařečkaʼ, tj. pojmenování kuchaře podle jeho nejvýznamnějšího atributu. KAZANOŽIJA Vězeňský kuchař bývá v chorvatské věznici označován také názvem kazanožija. Domníváme se, že v případě chorvatského kazanožija se pravděpodobně jedná o zkomoleninu slova kazandžija ʻkotlářʼ (Skok 2: 69), které má turecký původ, srov. tur. kazan a kazandžija téhož významu (Škaljić 1966: 403). V případě názvu kazanožija jde zřejmě o lidovou etymologii, kdy došlo ke spojení druhé části slova s názvem nož.82 Název kazanožija byl motivován atributem kuchaře, tj. kotlem.

82

Chorvatský název nož je pokračováním psl. nožь, doloženého i v jiných slovanských jazycích, srov. např. stls. nožь, b. a mak. nož, č. nůž, r. nož a ukr. niž (HER: 443).

100

TROVAČ Další analyzovaný název, který se užívá v chorvatské věznici pro označení kuchaře, je trovač. V chorvatštině je název doložen ve významu ʻtravičʼ (RHJ: 1279, Anić). V Sabljakově slovníku je název doložen ve významu ʻlhář, udavačʼ (Sabljak 2001: 234). Název trovač byl utvořen od slovesa trovati, které je pokračováním psl. *trovati ʻtrávitʼ (HER: 640). V chorvatském slangu je sloveso doloženo s významem ʻlhát, klamat, přesvědčovatʼ a ve slovním spojení trovati sovu ʻdvořit se dívceʼ (Sabljak 2001: 234). Domníváme se, že název byl motivován skutečností, že při požití špatného jídla z vězeňské kuchyně má odsouzený pocit, že ho chtěl kuchař otrávit. LÉKAŘ I přes to, že úkolem lékaře je léčit a předcházet onemocnění všech lidí nehledě na společenskou vrstvu apod., vytvořili si trestanci několik slangových názvů pro lékaře. Chorvatští respondenti v dotazníku označili nejčastěji názvy dok, šintar, veterinarac a Ɖiđimilović.83 Rozhodli jsme se pro analýzu nejfrekventovanějších z nich, a to dok, šintar a veterinarac, přičemž poslednímu z nich odpovídá č. veterinář, téhož významu, tj. ʻvězeňský lékařʼ.

DOK Název dok ve významu ʻlékařʼ není v námi dostupných slovnících doložen. Domníváme se, že název dok ʻlékařʼ byl utvořen zkrácením slova doktor (Skok 1: 423) nebo doktur ʻdoktor, lékařʼ, který je doložen od 15. století v Dubrovníku.

83

Điđimilović byla postava lékaře v bosenskohercegovském seriálu Lud, zbunjen, normalan.

101

V 17. století je doložen také tvar duktur, duhtor, užívaný severními čakavci84 (RHJ: 198). Termín pochází z lat. doctor, stejného významu. Od stejného základu slova byly v chorvatštině odvozeny deriváty týkající se lékařství, a to adj. doktorov, doktorski ʻlékařskýʼ (RHJ: 198). ŠINTAR Dalším názvem, který označuje vězeňského lékaře je chorvatské šintar s hláskovou variantou šinter a původním významem ʻčlověk, který odchytává (zabíjí) zvěř, která je nebezpečná pro lidské zdravíʼ, nebo také ʻpracovník kafilerieʼ. Název je doložený např. v maďarštině ve tvaru sinter (Skok 3: 393). V přeneseném významu označuje slovo ʻchamtivého člověkaʼ, popřípadě ʻlichvářeʼ (Anić). Slovo šinter bylo do chorvatštiny přejato z německého Schinder ʻtrýznitel, tyranʼ, které bylo utvořeno od slovesa schinden ʻtrápit, týratʼ ale také např. ʻstahovat kůžiʼ (Skok 3: 393, RHJ: 1220). Od základního šinter byl utvořen derivát šinterka ʻʼ a adj. šinterov ʻʼ, srov. např. šinterov posao ʻpráce člověka, který odchytává, popř. zabíjí zvěř nebo práce kafilérníkaʼ (RJ 17: 605). Domníváme se, že se jedná o metonymické přenesení významu ʻtrýznitelʼ.

84

Čakavci jsou obyvatelé Chorvatska, kteří mluví čakavským nářečím. Nářečí v Chorvatsku jsou čakavská, štokavská a kajkavská (Težak–Babić 2007: 17).

102

CH. VETERINARAC, Č. VETERINÁŘ Dalšími analyzovanými názvy jsou ch. veterinarac, doložené ve tvaru veterinar a č. veterinář. V obou jazycích mají slova stejný význam. Bývá jimi označován ʻzvěrolékařʼ (Rj 20: 784, RHJ: 1348, Rejzek 2012: 708). V češtině je název doložen také přímo ve významu ʻvězeňský lékařʼ (Radková 2012: 108). Chorvatský název pochází z lat. veterinarius ʻtažná zvířataʼ původně od adjektiva veterinus ʻzestárlý, tažnýʼ (Rj 20: 784). V češtině se jedná o přejímku z něm. Veterinӓr, fr. veterinaire ʻveterinářʼ, přičemž základem bylo taktéž lat. veterinarius (Kluge: 959, Rejzek 2012: 708). Chorvatský název veterinarac je tedy derivátem základního chorvatského slova veterinar se sufixem -ac. V chorvatštině bylo univerbizací vytvořené slovo veterina ʻveterinární lékařstvíʼ. V češtině byl stejným způsobem vytvořen slangový výraz veterina téhož významu a v oblasti vězeňského slangu s významem ʻvězeňská ošetřovnaʼ srov. např. Také brněnská veterina… (Anić, Radková 2012: 107, ČNK). V obou jazycích byly od základního ch. veterinar a č. veterinář utvořeny deriváty. V češtině derivát veterinářství ʻveterinární lékařstvíʼ. Z dalších derivátů to jsou, např. ch. adjektivum veterinarski a č. veterinární. Z dalších českých derivátů např. veterinářka ʻzvěrolékařkaʼ (Anić, Rejzek 2012: 708). V češtině je doloženo také kompozitum šéfveterinář ʻpřednosta veterinární služby u vojenského útvaruʼ (LEX).

103

POLICISTA V Chorvatsku se užívá několik slangových výrazů pro označení policisty. Na základě frekvence užití jsme vybrali tyto názvy: drot(ar), pandur, murjak, pendrač, (plavi) anđeo, dečko u plavom, njuskalo, organ, krmak, milicioner, lisičar.

DROT(AR) V chorvatštině se jako slangové označení policisty užívá název drot s původním významem ʻdrátʼ (Sabljak 2001: 47). Derivát drotar je jako slangismus doložený v Anićově slovníku ve významu ʻten, který podle vzhledu a chování působí dojmem nejméně důležité osoby v dané společenské vrstvěʼ (Anić) a ʻtulák, bezdomovec, otrhanecʼ (Sabljak 2001: 47). Ve slovníku chorvatského jazyka je o názvu drot(ar) pojednáno v rámci hesla dretva, což je dial. obuvnický termín s významem ʻsilné ševcovské vláknoʼ (RHJ: 212). Panonští Slované užívali výraz dratva, jež je doložen také v některých jiných slovanských jazycích např. č. dratev a pol. dratva (Skok 1: 433).85 Chorvatské drot/drat je archaické. V současné chorvatštině se v tomto významu užívá forma žica. Slovo drotar ʻdráteníkʼ je odvozené sufixem -ar od slova drot ʻdrátʼ, jež je z něm. Draht (NČS 1: 374) stejného významu. Na chorvatské území se název dostal prostřednictvím Slováků, kteří se před první světovou válkou živili jako dráteníci, srov. slk. drót a drotár. V češtině je název doložený ve formě dráteník, nář. drátař (Machek 1968: 126) a drateniček (Skok 1: 433–434). Machek uvádí, že slk. dróta a drotár bylo přejato přes maďarštinu, popřípadě z německých nářečí, u kterých se vyskytovala samohláska o (Machek 1968: 126). V případě slova drotar jde o metonymické pojmenování.

85

Stč. dretva, popř. dratev je výpůjčka ze střhn. drat odvozené od drehen ʻtočitiʼ. Z nové němčiny, a to z něm. Draht téhož významu, je odvozeno slovo drát (Rejzek 2012: 143).

104

PANDUR Dalším analyzovaným názvem pro policistu je název pandur (RHJ: 799, Sabljak 2001: 156, Anić), někdy také pandurin (Rj 9:615). Analýza názvu viz pandur ʻdozorceʼ.

MURJAK Pro označení policisty je v Chorvatsku doložen také slangový výraz murjak, kterým se někdy označuje i ʻmilicionářʼ (Sabljak 2001: 134, Anić). Chorvatský název murjak pochází z it. muro, pl. mura ʻzeďʼ (Matica.hr). Od stejného základu slova byl utvořen derivát murjakinja ʻpolicistkaʼ (RHJ: 622) a murija ʻpolicieʼ (Sabljak 2001: 333). PENDRAČ Dalším analyzovaným názvem, kterým se v chorvatské věznice označuje policista, je pendrač (Sabljak 2001: 160). Chorvatský název pendrač byl utvořen pravděpodobně od chorvatského pendrek ʻgumový obušek policistůʼ, který byl přejat z německého kompozita Bӓrendreck ʻmedvědí lejnoʼ, rak. pendrek téhož významu (RHJ: 817, Skok 1: 432, Anić, Golubić 2007: 298). Něm. Dreck ʻšpína, blátoʼ dalo základ také ch. drek ʻbezcenná věcʼ (Skok 1: 432, Anić), srov. český slangový výraz pendrek ʻnicʼ (SNČ: 257). Od základníko pendrek byl utvořen derivát pendrečenje ʻbitíʼ a pendrečiti ʻbít někoho pendrekemʼ (Anić, Golubić 2007: 298). Název pendrač byl motivován podle významného atributu policisty, tj. policejního pendreku.

105

DEČKO U PLAVOM, PLAVI ANĐEO Odsouzení z chorvatské věznice označují policistu slovním spojením dečko u plavom ʻchlapec v modrémʼ nebo plavi anđeo ʻmodrý andělʼ (Sabljak 2001: 40 a 167). Základem uvedených názvů jsou chorvatská substantiva, a to hovorový výraz dečko ʻchlapec, mládenecʼ (Rj 2: 330RHJ: 161) a anđeo ʻandělʼ (Rj 1: 87, RHJ: 23). Součástí obou slovních spojení je chorvatské adj. plav ʻmodrýʼ (Anić). Oba názvy, a to dečko u plavom a plavi anđeo, byly motivovány modrou barvou, která je příznačná pro policejní oděv, srov. např. plavuše ʻpolicistéʼ (Sabljak 2001: 333). K podobné motivaci pojmenování došlo také u č. švestka.

NJUSKALO Chorvatský název njuškalo s hláskovou variantou njuskalo je hanlivé označení s významem ʻčmuchalʼ (RHJ: 711, Anić). V Sabljakově slovníku je název njuškalo doložen s významem ʻpolicistaʼ (Sabljak 2001: 146). Název njuškalo byl utvořen od chorvatského slovesa njuškati ʻčmuchat, slíditʼ (Skok 2: 531). K motivaci pojmenování názvu došlo vlivem zúžení významu ʻčmuchal (obecně)ʼ na význam ʻpolicistaʼ. Srov. stejnou motivaci pojmenování u č. čmuchal.

106

ORGAN Dalším chorvatským označením pro policistu je organ (Sabljak 2001: 152). V chorvatštině, tak jako v češtině, je jeho primárním významem ʻčást živého organizmuʼ. V chorvatštině i češtině se jím také metonymicky označuje ʻjedinec nebo instituce, který vykonává veřejné funkceʼ (RHJ: 767, SSČ: 249). Výraz byl přejat do chorvatštiny z řec. organon ʻnástroj, nářadí, díloʼ přes latinu a němčinu, srov. lat. organum a něm. Organ ʻsmyslové ústrojíʼ (Kluge: 670, Anić, Rejzek 2012: 431).

KRMAK V chorvatštině bývá policista označován také výrazem krmak. V chorvatštině je jako krmak nazýváno v první řadě ʻpraseʼ a v přeneseném významu ʻčlověk se špatným charakteremʼ a ʻtlustý člověkʼ (RHJ: 508, Sabljak 2001: 109, Anić). Krmak je derivát, který byl utvořen od krma ʻstrava pro dobytekʼ. Název je doložený od 16. století a původně označoval jídlo obecně, srov. také č. krmě (Skok 2: 205, HER: 350). U názvu krmak byl motivačním východiskem jeho přenesený význam ʻčlověk se špatným charakteremʼ. Z pohledu vězňů se někteří policisté ne vždy chovají k pachatelům podle pravidel.

107

MILICIONER Chorvatský název milicioner, jehož spisovná varianta je milicionar ʻpříslušník miliceʼ byl pravděpodobně do vězeňského slangu přejat ze slangu vojenského, protože milice bylo ʻobčanské dobrovolnické vojskoʼ (RHJ: 592–593). Název milicionar se užíval v Socialistické federativní republice Jugoslávie jako označení tehdejších příslušníků milice. V případě názvu milicioner jde o tzv. historismus (srov. podobně ch. pandur) (Anić). Název milicionar byl odvozen od slova milicija ʻpolicieʼ, odtud také milicajac ʻpolicistaʼ. Původ slova je třeba hledat u it. milizia, které bylo odvozeno z lat. miles ʻvojákʼ (Skok 2: 424). Podobně jako ch. pandur je název milicioner historismus. LISIČAR Policista bývá v chorvatské věznici označován také jako lisičar. V Sabljakově slovníku je doložen pl. slova lisičari ʻpolicistéʼ (Sabljak 2001: 119). Chorvatský název lisičar byl utvořen od slova lisičine nebo lisice ʻpoutaʼ (Skok 2: 306, Anić) derivací sufixem -ar. Původ názvu lze hledat u chorvatského slova lisica ʻliškaʼ86 (RHJ: 545), protože původně byly pouta vyráběny právě z liščí kožešiny, srov. lisičina ʻliščí kožešinaʼ (Anić). Původ slova lisica je nejasný. Slovanský název pro ʻliškuʼ se spojuje např. se staroindickým lopasah ʻšakalʼ, řec. alopeks ʻlisicaʼ a litevským vilpišys ʻdivoká kočkaʼ (HER: 378). V případě pojmenování lisičar jde metaforické přenesení významu z ch. lisičine ʻpoutaʼ, jež jsou významým atributem policisty.

86

V přeneseném významu má lisica význam ʻlstivá, prohnaná osobaʼ (RHJ: 545).

108

ŘEZNÍK V chorvatské věznici užívají odsouzení pro označení řezníka nejčastěji termíny sirovina a šintak.

SIROVINA Chorvatský výraz sirovina má vedle původního významu ʻpřírodní materiál určený k průmyslovému zpracováníʼ a ʻzelené, syrové dřevoʼ, také přenesený význam ʻněco, co je syrovéʼ (Anić, Rj 15: 67). Sabljak přiřazuje tento atribut nevychované osobě (Sabljak 2001: 197). Název sirovina byl utvořený pomocí sufixu -ina, jímž se tvoří názvy materiálů a produktů, připojenému k adjektivu sirov ʻsyrovýʼ (Skok 3:242). Chorvatské adjektivum sirov ʻsyrovýʼ bylo utvořeno od základního sir ʻsýr jako mléčný výrobekʼ přenesením významu a přidáním adjektivního sufixu -ov (Skok 3: 242). Podle Gluhaka je adjektivum sirov pokračováním psl. *syrovъ, doloženém např. ve sln. sirov, č. syrový (HER: 549). V chorvatštině má slovo sirov více významů, a to ʻsurový, nezpracovanýʼ např. surovo željezo (surové železo), ʻčerstvýʼ, např. surovo voće (čerstvé ovoce) a ʻdrsný, hrubýʼ např. surov čovjek (hrubý člověk), ale také v přeneseném významu ʻnevzdělaný, primitivníʼ (Rj 15: 66–67, Sabljak 2001: 197). V chorvatštině posloužil základní tvar adj. sirov jako slovotvorný motivant derivátů, srov. např. sirovac (Skok 3: 242) ʻsádloʼ, např. vepřové (SCHČS: 320) a sirovica ʻzelené, ještě syrové dřevoʼ, sirovinka s hláskovou variantou sirovinjka, sirovanjka ʻdruh houby ʼ, desubstantivní slovesa sirovjeti, siroviti ʻdělat něco syrovýmʼ (srov. Rj 15: 67 a Skok 3:242). Motivace pojmenování je zde bezproblémová. Protože primárně značí řezník ʻosobu, která poráží dobytek a následně prodává syrové masoʼ (RHJ: 586), lze se domnívat, že syrovost jako vlastnost masa byla přenesena na ʻzaměstnanceʼ. Domníváme se také, že se jedná o jazykovou hru, tj. ve významu se zároveň skrývá motiv ʻsurovostiʼ, nejen syrového masa. 109

ŠINTAK Druhým analyzovaným názvem, který označuje řezníka, je chorvatské slovo šintak. Etymologie chorvatského názvu šintak souvisí s výše uvedeným chorvatským názvem šintar. Domníváme se, že k motivaci pojmenování došlo přenesením původního významu slova šintar ʻčlověk, který odchytává, popř. zabíjí zvěř, která je nebezpečná pro lidské zdravíʼ na ʻřezníkaʼ. UČITEL Ze získaného lexikálního materiálu pro pojmenování osob z řad školského vzdělávacího střediska, které zajišťují doplnění vzdělání odsouzených, jsme k analýze vybrali tyto názvy: učo, profa, bos a mučitelj. CH. UČO, Č. ÚČA Prvním analyzovaným chorvatským názvem, který označuje učitele, je učo, jemuž významově odpovídá český slangový výraz úča. Výraz učo je hypokoristikum od slova učitelj (Rj 19: 178, Skok 3: 534 a RHJ: 1291), jež je utvořeno od slovesa učiti ʻučitʼ derivací sufixem -telj (Skok 3: 534). V Anićově slovníku je slovo učo doloženo ve významu ʻučitel na základní školeʼ a také jako hanlivé označení toho, ʻkterý se chová jako učitelʼ (Anić). V češtině odpovídá chorvatskému učo ve významu ʻučitel, resp. učitelkaʼ vulg. název úča (SNČ: 363). Název vznikl zkrácením slov učitel, popř. učitelka, které byly odvozeny od všeslovanského slovesa učit, srov. pol. uczyć, r. učit, ch. učiti, stsl. učiti. Psl. *učiti je příbuzné sloveso s psl. *vyknǫti ʻnavyknout siʼ (Rejzek 2001: 688).

110

PROFA V chorvatštině je doložený slangový výraz profa ʻprofesor, profesorkaʼ, někdy také profač, profačica, profan (Sabljak 2001: 177). Název je odvozený od ch. profesor ʻučitel na střední školeʼ, hovorově pak ve významu ʻten, který znalostmi a dovednostmi výrazně převyšuje druhéʼ. Slovo profesor je také označením akademického titulu získaného na vysoké škole (srov. RHJ: 990 a Anić). Výraz profesor bylo do chorvatštiny přejat z lat. professus, professio, v gen. professor (Skok 3: 49). V českém studentském slangu se užívá podobný výraz profouš (Hubáček 1965). V češtině se také používá název prófa pro označení učitele, srov. např. Prófa šmatle po chodbě! (SSS).

BOS Dalším názvem, který se užívá v chorvatské věznici jako označení učitele, je bos ʻšéf, pán domuʼ (RHJ: 93). Ve vězeňském slangu název označuje ʻšéfa organizovaného zločinuʼ (Anić). V chorvatském slangu se užívá také spojení big bos ʻosoba s vysokým společenským postavenímʼ (Sabljak 2001: 22). Název byl přejat z angl. boss ʻšéf, mistr, zaměstnavatelʼ (EE: 46, RHJ: 93). Domníváme se, že motivačním východiskem byla skutečnost, že je učitel svojí vzdělaností a postavením nadřazený odsouzeným žákům.

111

MUČITELJ Učitel bývá v chorvatštině označován také názvem mučitelj ʻmučitelʼ (RHJ: 620, Sabljak 2001: 133, Anić). Název mučitelj byl utvořen od slovesa mučiti. Sloveso mučiti, psl. *mъlčiti má všeslovanský charakter, srov. např. č. mučit, pol. męczyć, r. mučit, srb. mučiti a stsl. mǫčiti. (Rejzek 2012: 395)87. Původní význam slova byl zřejmě ʻmačkatʼ, srov. lit. mankyti ʻmačkat, muchlatʼ, odtud tedy přenesením významu ʻtrápitʼ (Kopečný–Holub 1952: 235 a Rejzek 2012: 395). K motivaci pojmenování došlo zřejmě vlivem původního slovesa mučiti. Částečně jde zřejmě o jazykovou hru příznačnou pro slang, kdy se humorně označuje učitel jako mučitel.88

87

Např. ve stč. je doložený derivát mukař ʻmučitel, katʼ (MStčS: 143). Dá se říct, že v současné době je slovní spojení učení je mučení již ustáleným slovním spojením zejména v oblasti studentského slangu, srov. např. ch. Kako učiti, a ne mučiti se? (Jak se učit a ne mučit?) (BS). 88

112

4.3.4

České názvy pro zaměstnance

DOZORCE Nejfrekventovanější výrazy, které se užívají pro označení dozorce nebo příslušníka vězeňské služby ve Věznici v Kuřimi jsou: bachař, režimák, žandár, šingále a šelengere. BACHAŘ V češtině dokládají výraz bachař ve významu ʻdozorce vězňůʼ téměř všechny dostupné slovníky vězeňského slangu (např. SHPZ: 2, Leeuwen-Turnovcová 1993: 24, Suk 1993: 50, Radková 2012: 58), dále Šmírbuch (Ouředník 2005: 345), a také české korpusy ČNK a LEX. Bachař je doložen také ve významu ʻpomocník lupiče dávající pozor při loupežiʼ. V současné češtině se někdy užívá varianta vachař (ABC). Někdy se uvádí, že slovo bylo přejato z něm. Wache ʻstráž, hlídkaʼ (NČS 2: 642), pravděpodobnější však je, že je tento výraz výpůjčkou něm. Obacht (geben) ʻ(dávat) pozorʼ89, odvozeného od něm. Acht ʻpozorʼ (srov. Rejzek 2012: 66, SNČ: 53). V argotu se též užívá lidového rčení vleč na bach ʻjdi hlídatʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 24, Zaorálek 2000: 7). Od základního bachař byl v češtině utvořen derivát bachařka ʻženská dozorkyněʼ (SNČ: 53). Od stejného základu slova byly dále utvořeny deriváty, jako jsou bachařit ʻhlídat, dávat pozor při loupežiʼ, adj. bachařský, popř. slang. bachařskej ʻbachařskýʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 24), bachařina, např. V té záplavě informací o "bachařině" po listopadu 1989 se jaksi zapomnělo, že vrazi, zloději, znásilňovači a jiní páni odsouzení měli možnost - zcela dobrovolnou, přihlásit se a vyučit se řemeslu. V týdeníku Mladý svět (2002) byl použit i výraz exbachař, a to ve větě: Náměstek policejního prezidenta pro elitní policejní útvary exbachař Václav Jakubík měl delší dobu problémy se svou bezpečnostní prověrkou. (vše LEX).

89

Od toho odvozené bachovat ʻhlídat, hlídkovatʼ (Ouředník 2005: 81).

113

REŽIMÁK V češtině je ve významu ʻdozorceʼ uváděn tento slangový výraz pouze u Suka a Jiřiny Leeuwen-Turnovcové (Leeuwen-Turnovcová 1993: 238, Suk 1993: 79). Slovo bylo zřejmě odvozeno od substantiva režim ʻzpůsob vlády, přesně určený rozvrh životaʼ, jež bylo přejato z lat. regimen ʻřízení, vedení, vládaʼ (srov. Rejzek 2012: 541 a SSČ: 354) přidáním sufixu -ák. V českém kriminálním slangu znamená režim ʻkancelář režimákaʼ, srov. též vulg. pentagon a ve slangu dozorců pak ʻdenní řádʼ (Turnovcová 1993: 238, Suk 1993: 79). Od českého režim byl utvořen adj. derivát režimní ʻvztahující se k režimuʼ, např. režimní prominenti (Sochorová: 154). ŽANDÁR Dalším analyzovaným názvem doloženým v češtině je žandár ʻpolicistaʼ (Hála– Soudková 2002: 58). Jako žandár se v češtině dříve označoval ʻpříslušník někdejšího četnického sboruʼ (LEX). Termín žandár byl nejspíš utvořen od slova žandarm ʻčetníkʼ. Toto označení bylo přejato přes rak.-něm. Gendarm z fr. gendarme téhož významu (ČFS: 586), které pochází ze staršího spojení gent dʼarme ʻlidé zbraněʼ (Rejzek 2012: 745). Od stejného základu je v češtině doloženo již zastaralé pejorativní deminutivum žandárek. Dalším derivátem je adj. žandarský, např. Žandárský strážmistr ve Vodňanech zanechal po sobě nevyhladitelnou pověsť (LEX). Česý název žandár má odpovídající ekvivalent také v chorvatštině, srov. ch. žandar ve významu ʻčetníkʼ (Anić).

114

ŠINGÁLE Dozorce bývá v české věznici označován také jako šingále. V češtině je název šingále doložen také ve tvaru šingálo ʻvězeňský dozorceʼ (SNČ: 328). Podíváme-li se na etymologii slova šingále zjistíme, že je romského původu a označuje se jím ʻpolicistaʼ, původně ʻrohatýʼ, protože základní rom. šing, od kterého bylo slovo odvozeno, znamená ʻrohʼ (SNČ: 328). Domníváme se tedy, že byl název utvořen metaforickým přenesením významu ʻčertʼ, resp. ʻrohatejʼ na ʻdozorceʼ. Podobná motivace pojmenování č. bengo. ŠELENGERE Poslední název, který používají odsouzení pro pojmenování dozorce, je šelengere. Slovo šelengere (Leeuwen-Turnovcová 1993: 271) je v češtině doloženo také ve tvarech šelengero a šelengerák ʻčetník, policistaʼ s řadou jiných variant, srov. např. šelengeres, šilingero, šilingere (Suk 1993: 82, SNČ: 326). Název šelengere je přejat z rom. šelengero ʻprovazníkʼ, resp. ʻten, kdo hrozí oprátkouʼ, srov. rom. šelo ʻprovazʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 271, SNČ: 326).

115

KUCHAŘ Pro kuchaře si čeští odsouzení vytvořili několik označení. Nejčastější z nich jsou: chemik, těstomrd, špekoun, kuchtík, žrádlokaz a podvodník.

CHEMIK Prvním analyzovaným názvem, který označuje vězeňského kuchaře, je chemik (Hála–Soudková 2002: 49, Radková 2012: 73). Původní významem slova je ʻodborník v chemiiʼ nebo ʻstudující chemiiʼ (SSČ: 107). Český název chemik je derivát substantiva chemie utvořený sufixem -ik, přičemž slovo chemie bylo do češtiny přejato přes něm. Chemie ze střlat. chemia, chymia, a to je z řec. chemeia, chymeia ʻmíšení, zpracování kovůʼ, jehož původ však není jasný (Rejzek 2012: 224). Domníváme se tedy, že motivačním východiskem byl původní význam ʻosoby, která míchá kovyʼ přenesený na ʻkuchařeʼ, tj. osobu, která míchá potraviny. TĚSTOMRD Z dalších českých označení pro vězeňského kuchaře jsme se rozhodli analyzovat složený vulgarismus těstomrd (Hála–Soudková 2002: 56, Radková 2012: 104). Název těstomrd je kompozitum utvořené z částí těsto a mrd. První komponent, z něhož se skládá název těstomrd, je těsto ʻpolotuhá hmota z mouky, tekutiny a dalších příměsíʼ (SSČ: 448). Těsto je všeslovanské slovo, srov. např. pol. ciasto, r. testo, ch. tijesto, stsl. těsto. Uvádí se, že praslovanské *těsto má nejblíže např. k vel. toes, bret. toaz stejného významu a řec. stais ʻpšeničná mouka s vodouʼ. Všechny výrazy pocházejí z ie. *tə-s- ʻmačkat, hnístʼ (Rejzek 2012: 659).

116

Slovo mrd je vulg. citoslovce úderu, nárazu, vulgarismus označující ʻpohlavní styk, souložʼ nebo vulg. označení pro ʻuvolnění nahromaděného přetlakuʼ, vše je odvozené od slovesa mrdat. Sloveso mrdat je doloženo již ve stč. mrdati ʻhýbat, kývat, vrtětʼ. V současné češtině má slovo vulgární charakter (VSSS: 127). Toto sloveso je doloženo i v jiných slovanských jazycích, srov. např. v chorvatštině mrdati ʻmíhat, pohybovatʼ. Psl. *mъdati stejného významu jako výše uvedené vychází z ie. *merdh- < *mer- ʻmíhat se, blikatʼ (Rejzek 2012: 393). V nespisovné češtině je doloženo sloveso také ve významu ʻpokazitʼ, srov. např. Ten to zmrdal. (VSSS: 128). Domníváme se, že k motivaci pojmenování došlo na základě přenesení významu ʻpokazitʼ. Z pohledu vězňů to znamená, že kuchař mnohdy jídlo záměrně kazí. ŠPEKOUN Třetím výrazem, který užívají vězni pro označení vězeňského kuchaře, je název špekoun (SHPZ:13). V současné češtině má špekoun expresivní charakter a označuje ʻobézního člověka (SNČ: 338). Název špekoun je také součástí vojenského slangu, v němž je doložený ve významu ʻkuchařʼ (LEX). Název špekoun je odvozen od hovorového slova špek ʻslaninaʼs pejorativním významem ʻtělesná tloušťkaʼ (LEX), které bylo do češtiny přejato z něm. Speck téhož významu (Rejzek 2012: 638). V současné češtině je špek běžně užívaným výrazem např. v oblasti studentského slangu, srov. špeky u zkoušky ʻchytákyʼ, popř. součástí různých slovních spojení, např. skočit na špek ʻdát se oklamatʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 281, LEX). Ve vězeňském slangu má slovo špek také význam ʻnepodmíněný trestʼ (SNČ: 338) a ʻvnadidloʼ nebo ʻfalešné zlatoʼ (SHPZ: 13). Při sémantické motivaci pojmenování bylo užito metafory, tzn. došlo k přenesení expresivního významu slova špekoun ʻobézní člověkʼ na ʻkuchařeʼ.

117

KUCHTÍK Častým českým označením kuchaře ve věznicích je výraz kuchtík (Radková 2012: 79). V češtině jsou také doloženy dva další významy slova, a to ʻpomocník kuchařeʼ a ʻkuchařský učedníkʼ (LEX). České substantivum kuchtík je zřejmě odvozené od č. expresivního slovesa kuchtit ʻvařitʼ (SSČ: 154, SNČ: 219), popř. kuchařit (ČSVS 2: 534). Od stejného základu bylo utvořeno již stč. kuchati ʻnožem otvírat zvířata a vyjímat vnitřnostiʼ, doložené také např. v ch. kuhati ʻvařitʼ. Původní význam byl ʻvařitʼ, v češtině došlo zřejmě k zúžení významu ʻvařitʼ  ʻpřipravovat k vařeníʼ  ʻkuchatʼ (Rejzek 2012: 320). Od základního českého kuchtík byly utvořeny expresivní deminutiva kuchtíček a kuchtička. Z dalších derivátů srov. např. podkuchtík ʻnižší kuchařský pomocníkʼ (LEX). ŽRÁDLOKAZ Žrádlokaz je další české kompozitum užívané jako označení vězeňského kuchaře. Název žrádlokaz byl utvořen kompozicí slov žrádlo a kaz. V češtině se slovem žrádlo označuje zejména ʻpotrava pro zvířataʼ. Kromě toho je doložen také vulgární význam ʻstrava lidíʼ. Název žrádlo je derivát odvozený od slovesa žrát, o zvířatech ʻpřijímat něco jako potravuʼ a o lidech vulg. ʻjíst mnoho a hltavěʼ (SSŠ: 591, Radková 2012: 112, Rejzek 2012: 751). Ve stejném významu je doložen také vulg. výraz žraso ʻjídloʼ (SNČ: 431). Sloveso žrát je všeslovanské, srov. např. pol. żreć, r. žrat, ch. ždrijeti, stsl. žrěti, a je pokračováním psl. *žerti, které odpovídá lit. gerti a lot. dzert ʻpítʼ. Uvádí se také příbuznost s lat. vorare ʻžrát, hltatʼ a řec. bibrosko ʻhltám, požírámʼ (Rejzek 2012: 751). Druhým komponentem názvu žrádlokaz je výraz kaz ʻmenší vada, nedostatekʼ, jež je derivátem slovesa kazit. Toto sloveso je doloženo i v ostatních slovanských jazycích, srov. např. pol. kazić, r. nář. kazit, sln. kaziti, stsl. kaziti, a je pokračováním psl. *kaziti, které bývá někdy spojováno s psl. *čeznǫti ʻmizet, zanikatʼ (Rejzek 2012: 270). 118

Domníváme se, že motivačním východiskem názvu žrádlokaz byla z pohledu vězňů skutečnost, že kuchař při vaření jídlo kazí.

PODVODNÍK Podvodník je posledním analyzovaným názvem, kterým se v české věznici označuje kuchař. V češtině se výraz používá pro označení ʻčlověka, který se dopouští podvoduʼ (SSČ: 283, Radková 2012: 92). Podvodník je derivátem již ve stč. doloženého slovesa podvádět ʻúmyslně klamat, šiditʼ, předpona pod- zde vyjadřuje něco ʻnízkého, nekaléhoʼ. Do stejného slovotvorného hnízda patří také podvodnice ʻžena, která se dopouští podvoduʼ (Rejzek 2012: 481, LEX). V případě názvu podvodník došlo k podobné motivaci pojmenování jako u výše analyzovaného slova žrádlokaz, tj. odsouzení se domnívají, že kuchař při vaření podvádí (např. při výběru surovin apod.). LÉKAŘ Ze získaného lexikálního materiálu jsme k analýze vybrali názvy: felčar, mengele a lapiduch. O dalším často užívaném výrazu veterinář je pojednáno v rámci ch. veterinarac. FELČAR Výraz felčar, je doložen primárně ve významu ʻlékařʼ (Hála–Soudková 2002: 48, LEX). Často se užívá v obecné češtině jako hanlivé pojmenování ʻlékařeʼ, např. Nemoh bys mi tam někoho splašit v Brně, já k temu našemu felčarovi už nechci chodit (SNČ: 126 a Ouředník 2005: 165, Radková 2012: 69). Původně tento výraz označoval ʻvojenské lékařeʼ. Tito lékaři byli původem holiči, kteří sloužili u vojenských jednotek (srov. Rejzek 2012: 168 a SNČ: 126), srov. např. ,,Polní ranhojič – felčar – náleží u roty do tak řečené prima plany, tj. prvního listu seznamu příslušníků kompanie. Tento

119

holí vojáky, rovněž je léčí a má polní skříňku pro denní potřebu na náklady kapitána“ (Vogeltanz: 108). Výraz felčar je doložený již ve staré češtině (Holub–Kopečný 1952: 114). Původ slova je třeba hledat v němčině. Výraz je odvozený z něm. Feldscher ʻvojenský lékařʼ (Holub–Kopečný 1952: 114, Rejzek 2012:168) resp. něm. Feldscherer ʻvojenský chirurgʼ. Německé Feldcherer bylo utvořeno jako kompozitum slov Feld ʻpoleʼ a derivátu slovesa scheren ʻstříhat (nůžkami), řezatʼ (Machek 1968: 141 a Rejzek 2012: 168), podobně jako něm. Bartschere ʻholičʼ, kompozitum slov Bart ʻvousʼ a Schere ʻnůžkyʼ (SNČ: 126). V češtině byly od základního felčar utvořeny deriváty

felčárek, felčarka, dále

substantivum felčarství ʻzaměstnání felčaraʼ, felčařina ʻmedicína, lékařské povoláníʼ a adjektivum felčarský, např. felčarský způsob pouštění žilou (SNČ: 126, LEX). V případě názvu felčar se jedná o přenesení původního významu ʻvojenský lékařʼ na význam ʻvězeňský lékařʼ.

MENGELE Dalším analyzovaným názvem označujícím vězeňského lékaře je slovo mengele. Výraz byl do vězeňského slangu přejat ze slangu vojenského, srov. mengele ʻvojenský lékařʼ, zejm. ʻlékař u útvaruʼ (SNČ: 248).90 Výraz mengele je doložen také obecně jako ʻlékařʼ (Hála–Soudková 2002: 52, Ouředník 2005: 165, Radková 2012: 83). Název mengele vznikl apelativizací osobního jména Mengele, a to podle Josefa Mengeleho německého lékaře SS, který během druhé světové války působil v koncentračním táboře Osvětim. Případné deriváty substantiva mengele nejsou v nám dostupných slovnících doloženy.

90

Vojenský lékař označován taktéž jako řezník a zvěrolékař (SNČ: 360 a 492).

120

LAPIDUCH Třetím analyzovaným výrazem, kterým je pojmenován lékař ve věznici, je lapiduch (Radková 2012: 80). Výraz lapiduch je doložen ve významu ʻpomocník vojenského lékařeʼ (LEX) a ve Slovníku nespisovné češtiny jako ʻzdravotník, sanitářʼ. Podobně jako mengele tento termín převzali odsouzení pravděpodobně ze slangu vojenského, srov. Běžte na ošetřovnu, ať vám dá lapiduch nějaký prášek (Hála–Soudková 2002: 51, SNČ: 228). Název lapiduch měl jiný původní význam, a to ʻžertʼ. Ten byl zřejmě odvozený od slovního spojení lapat duši (SNČ: 228), jež bylo pravděpodobně utvořeno spojením slovesa lapati a substantiva duše. Přičemž lapati vychází z onomatopoické interjekce lap! ʻchytejʼ, původně ʻchytat ústyʼ (Holub–Kopečný 1952: 199). V případě slova lapiduch jde o metaforu. Výraz doslova označuje člověka, který ʻlapá dušeʼ, tj. zachraňuje před smrtí.

POLICISTA Policistu označili čeští respondenti z našeho dotazníku nejčastěji termíny bengo, švestka, fízl, chlupatej a čmuchal.

BENGO V češtině je slovo bengo s hláskovou variantou benko ʻpolicistaʼ, rom. bengoš, doloženo např. v Sukově slovníku kriminálního slangu a ve Šmírbuchu (Suk 1993: 50, Ouředník 2005: 239). Dále je výraz doložen ve tvarech bengové a benga ʻpolicistéʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 33) a také ve významu ʻdozorceʼ (Sochorová: 35, Ouředník 2005: 345). To, že je slovo stále užívané, dokládá nejaktuálněji Radková (Radková 2012: 59). Slovo bylo přejato z romštiny, srov. rom. beng, někdy také jako peng, penka ʻďábel, čertʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 33). Ve Slovníku nespisovné češtiny je nadto uveden také tvar bink stejného významu. Slovo beng se užívá jako označení četníka a formy 121

benga, bengy, bengové a benka mají význam ʻpolicistéʼ (SNČ: 61), srov. např. V Budějovicích jsou benga relativně v pohodě, za skateboarding vás tady nikdo neodsuzuje (LEX). Tento slangový výraz má řadu odvozenin, které se týkají policie. Např. termín ze současného slangu mládeže benga v plechu ʻpolicisté v autěʼ, bengaboys ʻpolicistéʼ (SNČ: 61). Kromě toho jsou v češtině doloženy další deriváty vzniklé od základního beng.Např. adjektivní derivát bengóres ʻzlýʼ, bengík, bengóro ʻloutka, která má podobiznu čertaʼ, ale také např. v rómštině se vyskytuje spojení beng čert ʻzlobivé dítě, darebák nebo zlý člověkʼ (SNČ: 61). V případě názvu bengo jde o metaforické přenesení významu ʻčertʼ na ʻpolicistuʼ. Podobná motivace pojmenování u č. šingále. ŠVESTKA Dalším českým termínem, označujícím policistu je slovo švěstka. Termín náleží kriminálnímu slangu a je doložený ve významu ʻuniformovaný policista, strážníkʼ (SNČ: 421, Ouředník 2005: 239). Ve vězeňském slangu je doložen také význam ʻpříslušník vězeňské službyʼ (Hála–Soudková 2002: 56). V češtině má slovo švestka (dial. šveska, Jindřich 2007: 307) původní význam ʻovocný strom s bílými květy, a nebo jeho tmavě modrý vejčitý plodʼ (SSČ: 440). Dále může výraz švestka ve slangu označovat např. ʻšmelinářeʼ a ʻslivoviciʼ (Ouředník 2005: 43 a 122). Švestka je jen české slovo. Bylo zřejmě odvozeno z lat. druhotvaru (pruna) sebastica, případně *sebestica k obvyklému prunum sebastenum ʻšvestka arabskáʼ. Z českého výrazu švestka bylo utvořeno něm. Zwetschke, sthn. zweske. Ve stč. se ve stejném významu častěji užíval název slíva, slivka, který se v oblasti slangu často používá ve významu ʻslivoviceʼ (Ouředník 2005: 122). V moravském nářečí můžeme nalézt také název trnka (Holub–Kopečný 1952: 378 a Rejzek 2012: 646).

122

V současné češtině se slovo švestka neužívá jen jako označení plodu nebo policisty, ale je také součástí frazémů a lidových rčení. Srov. např. mít něčeho plný švestky ʻbýt něčím unaven nebo znechucenʼ, nachytat někoho na švestkách ʻzastihnout někoho nepřipravenéhoʼ (Sochorová: 179, SNČ: 421), scvrklá jak sušená švestka, zmodrat jako švestka (ČNK), sebrat svých pět švestek ʻvzít si své věciʼ (SSČ: 440)91, ale také sbalit si švestky ʻodejítʼ (Ouředník 2005: 196), trhni si švestkou ʻodbýt, odmítnout někohoʼ (Ouředník 2005: 191). Patrik Ouředník dokládá také do švestek ʻomdlítʼ a nevydržet do švestek ʻbýt na umřeníʼ (Ouředník 2005: 203 a 328). Z dalších např. míti v ústech švestku ʻšišlatʼ, složil svých pět švestek ʻumřelʼ (Zaorálek 2000: 358). Domníváme se, že motivace pojmenování českého výrazu švestka, označujícího policistu, je založena na podobnosti barvy plodu a barvy policejního oděvu. Přestože vztah modré barvy bývalých policejních uniforem k barvě plodu je nepochybný, může se jednat o kalk něm. argot. Blauer ʻpolicistaʼ (doslova modrej) nebo něm. Blaumasl ʻdetektivʼ. Pokud jde o motivaci pojmenování, jde tedy o slovní hříčku, přičemž modré barvě uniformy náleží druhotný význam. Pravý původ je třeba hledat v něm. blau ʻmodrýʼ, které má slang. význam ʻšpatný, nebezpečnýʼ a jeho původ je třeba hledat v jidiši (SNČ: 421). FÍZL Třetím nejfrekventovanějším termínem, který jsme se rozhodli analyzovat, je slangové slovo fízl s hláskovými variantami kfrízl, kfrýzl, krýzl, frýzl ʻpolicista, tajný policistaʼ (Holub–Kopečný 1952: 143, Ouředník 2005: 50, 239, a SNČ 2001:167). Doloženy jsou i jiné slovotvorné formy slova, a to fízloun a fízlák (Ouředník 2005: 50, Radková 2012: 70). Slovníček hantýrky pražských zlodějů (1992) uvádí, že se název užíval také pro označení ʻspolupracovníka ministerstva vnitraʼ nebo ʻdetektivaʼ (SHPZ: 4). Zobecnělé slovo fízl bylo nahrazeno výrazem mlsnej nebo čilej stejného významu (Ouředník 2005: 50 a LEX). Fízl je doložen i v dalším významu, a to jako pejorativní označení ʻudavačeʼ (LEX).

91

Také v němčině hovorově Pack deine sieben Zwetschen und geh! ʻSeber si svých pět švestek a jdi!ʼ (NČS 2: 754).

123

Výraz byl přejat z něm. argotického výrazu Fiesel ʻdozorce, policejní sluhaʼ (Holub–Kopečný 1952: 143), ale také ʻpenis, chlap, nesympatický člověk, pasák, zrádceʼ (Rejzek 2012: 173), který je pokračováním střhn. visel ʻpenisʼ (Rejzek 2012: 173). Jako český argotický výraz jej uvádí již Oberpfalcer společně s odvozeninami, srov. např. fizule ʻdívkaʼ, z toho vulg. fizulka, fizule ʻženské přirozeníʼ (VSSS:48 a SNČ 2001: 118). Existuje několik dalších derivátů odvozených od základního fízl, jsou to např. fízlárna ʻpolicejní staniceʼ, srov. Půjdeme se projít." "Kam?" zachraptěl. "Na fízlárnu - jak ty říkáš. Dále fízle, srov. Chtěla se ta fízlata zadem a bez dozoru vlámat do dospělosti. A např. adj. fízlovský, srov. fízlovský případ. Dále je doložený výraz zdravofízl. Tento výraz byl zřejmě utvořen jako složenina s komponenty zdravý a fízl, srov. A co vepřo-knedlo-zelo? Je zdravé? A buřty? A tuky vůbec? Že bychom měli perspektivně vedle sebe každý takového jednoho zdravofízla, který by nás mlátil přes ruce, když bychom chtěli páchat něco nezdravého?, tj. výživový poradce (srov. Radková 2012: 70, LEX). Posledním derivátem je sloveso fízlovat ʻšpehovat, slíditʼ (Ouředník 2005: 307).

CHLUPATEJ Název chlupatej je v češtině doložen již u Rippla (1926) a Podzimka (1937) ve slangové podobě chlupatý ʻpolicistaʼ (SNČ: 152, Radková 2012: 73). Primárně je slovo chlupatý adjektivum s významem ʻporostlý chlupyʼ (SSČ: 108). Ve tvaru chlupatej ʻpolicistaʼ jej uvádí Suk a Leeuwen-Turnovcová (Suk 1993: 60, Leeuwen-Turnovcová 1993: 111). Základem pro vznik názvu se stalo české slovo chlup, které je doložené i v dalších slovanských jazycích. Srov. např. slk. chlp, pol. dial. chłupy (pl.) téhož významu, dále srov. hluž. khołp ʻvrcholek, špičkaʼ a r. chlópok ʻbavlnaʼ. Rejzek uvádí, že původ psl. *chlьpь, *chьlpь je nejasný (Rejzek 2001: 226). Název chlupatej byl zřejmě motivován (barevnými) chocholemi na přilbě, kterými byly reprezentovány přilby četníků (SNČ: 152).

124

ČMUCHAL Dalším slangovým názvem, který používají odsouzení v české věznici pro označení policisty, je čmuchal (Leeuwen-Turnovcová 1993: 60, Rejzek 2001: 119). Název čmuchal je odvozen od slovesa čmuchat ʻ(o zvířatech) čenichat, větřitʼ (SSČ: 51), v našem případě pak od slovesa slangového charakteru ʻpátrat, vyšetřovat zločinʼ, který je doložen již u Rippla (1926) (SHPZ: 3, SNČ: 87). Sloveso čmuchat je expresivní podoba k obecně č. čuchat, od které byl odvozen také např. čich ʻtělesný smyslʼ, jež byl zúžen na ʻsmysl vnímání vůně a zápachuʼ a jehož základem je arch. čít ʻvnímat, větřit, tušitʼ (Rejzek 2001: 116). Při vzniku názvu čmuchal došlo k zúžení významu ʻčmuchal (obecně)ʼ na význam ʻpolicistaʼ. Podobná motivace pojmenování viz ch. njuskalo. ŘEZNÍK Své místo ve vězeňském slangu mají i názvy pro řezníka. Analyzovány budou č. masingerák a flajšák. MASINGERÁK K dalším analyzovaným názvům patří české pojmenování masingerák (SHPZ: 8, Leeuwen-Turnovcová 1993: 169). Ve významu ʻřezníkʼ je výraz doložen také ve tvaru masinger a pochází ze světské hantýrky. Termín byl pravděpodobně přejat z rom. masengero ʻřezníkʼ. Výraz masengero bylo utvořeno jako derivát základního mas ʻmasoʼ se sufixem -engero (SNČ: 244), popř. -ák masingerák (Leeuwen-Turnovcová 1993: 169).

125

FLAJŠÁK Druhý název označující v české věznici řezníka je flajšák. V námi dostupných slovnících nebyl výraz nalezen. Výraz flajšák vznikl derivací sufixem -ák ze slangového názvu pro maso flajš (Ouředník 2005: 105), jež je přejímkou něm. Fleisch stejného významu. V případě názvu flajšák se může jednat o metonymické přenesení původního významu slova ʻmasoʼ, tj. pojmenování kuchaře podle suroviny, z které připravuje pokrmy. UČITEL V české věznici byly pro pojmenování učitele nejčastěji zmíněny termíny léra, kantor a úča. V naší analýze se zaměříme na výrazy léra a kantor, název úča je analyzován v rámci ch. učo. LÉRA Dalším analyzovaným výrazem je slangové slovo léra ʻučitelʼ (SHPZ: 8). Název byl odvozen z něm. lehren ʻvyučovat, učitʼ, resp. něm. Lehrer ʻučitelʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 158).

KANTOR V dnešní době se učitel označuje jako kantor nejen ve slangu vězeňském, ale bývají tak označování učitelé, profesoři zejména ve slangu studentském, např. V lyceu byl na každý předmět jiný kantor a každý z nich měl jinou metodu (ČNK) nebo Kantor, učitel, to je pojem, stejně vážený jako vžitý (Dialog).

126

Již ve staré češtině je doložen výraz kantor z lat. cantor ʻzpěvákʼ od cantare ʻzpívatʼ (Holub–Kopečný 1952: 162). V současné češtině je slovo kantor hovorový termín, který je doložen ve významu ʻučitelʼ (SSČ: 128 a SNČ: 187). Výraz pochází již z dob středověkých škol, kdy byl kantorem označován výpomocný učitel, který zároveň opatřoval a řídil chrámový zpěv a hudbu, tzv. regenschori (Holub–Kopečný 1952: 162 a Rejzek 2012: 262, SNČ: 187), srov. Odříkávalo se osmnáct požehnání. Za chvíli je začal kantor zpívat (ČNK). Od základního kantor byly utvořeny deriváty kantorka ʻučitelkaʼ, kantořina ʻučitelstvíʼ a adj. kantorský ʻučitelskýʼ, např. v často užívaném spojení kantorské dítě (SSČ: 128). Také je v češtině doložen slang. slovní obrat prát se s kantorem ʻzvracetʼ (Ouředník 2005: 388). V češtině existuje lidové rčení kouká jako kantor na jelito ʻdychtivě, hladově se díváʼ (Zaorálek 2001: 461).

127

4.3.5

Chorvatské názvy míst, zařízení a předmětů ve věznici

Náš dotazník obsahoval množství názvů označujících různá místa, zařízení a předměty, které odsouzení používají. Rozhodli jsme se analyzovat názvy čtyř věcných okruhů, které považujeme za neodmyslitelnou součást života za mřížemi, a to mříž, peníze, pouta a věznice. MŘÍŽ Mříže jsou nedílnou součástí každého nápravného zařízení. V chorvatské věznici jsme zaznamenali nejčastěji užívaný výraz rešetka, který v dotazníku plnil funkci spisovného výrazu. Ze slangových výrazů uvedli odsouzení tyto výrazy: gradela, roštilj, gitre. Protože frekvence užití názvu rešetka vysoce převyšovala ostatní výrazy, rozhodli jsme se pro jeho analýzu. REŠETKA Dalším

analyzovaným

chorvatským

názvem

je

rešetka.

V chorvatských

výkladových slovnících je doloženo, že název označuje ʻmřížʼ, např. prozorska rešetka ʻokenní mřížʼ (RHJ: 1074). Původ slova rešetka je třeba hledat u všeslovanského rešeto ʻsítoʼ, srov. např. pol. rzeszoto, č. řešeto.92 Psl. *rešeto se pojí s lit. regzti ʻpléstʼ a regztis, regztys, rekstis ʻmřížkovaný koš nebo síť na senoʼ, lat. restis ʻprovazʼ, sti. rajju stejného významu z ie. *rezg- ʻpléstʼ (srov. HER: 525, Rejzek 2001: 555). Od něj bylo utvořeno deminutivum na -ka, tedy rešetka ʻokenní mříž ze dřevaʼ (Skok 3: 132). V současné chorvatštině je rešetka součástí slovního spojení biti iza rešetaka, naći se iza rešetaka a provesti iza rešetaka ʻbýt ve vězeníʼ (Anić). Doloženy jsou chorvatské frazémy se základním rešeto, srov. např. biti na situ i na rešetu ʻpodstoupit mnoho zkoušekʼ a staviti na rešeto ʻpodrobit přísnému zkoumáníʼ (FRHS: 609, 568).

92

V češtině je doloženo slovní spojení paměť jako řešeto ʻpaměť děraváʼ (SSČ: 373, Rejzek 2012: 555).

128

PENÍZE Peníze jsou nejenom v současné době nedílnou součastí lidského života. V chorvatské věznici je nefrekventovanější výraz lova. Protože má chorvatský název lova český ekvivalent love následuje analýza obou výrazů. CH. LOVA, Č. LOVE Názvy označující peníze v chorvatské a české věznici jsou ch. slangové slovo lova (RHJ: 551) a č. love s hláskovou variantou lóve. Jako první české lóve romského původu zmiňuje Nováček (1929), srov. např. Hi tut lóve? ʻMáš penízeʼ. V brněnském slangu se nověji užívá výraz lóvy (srov. LeeuwenTurnovcová 1993: 162, SNČ: 236). Toto označení peněz je pravděpodobně srovnatelné s rumunskou jednotkou měny leva, která se užívala za byzantského císaře Lea III. Po pádu turecké vlady byly v Rumunsku, Albánsku a Bulharsku znovu zavedeny. Někdy byla tato měna také používána pod názvem Lowe (Leeuwen-Turnovcová 1993: 162). V obou jazycích posloužil základní tvar ch. lova a č. love jako slovotvorný motivant derivátů. Od základního chorvatského lova byl utvořen derivát lovaš ʻten, který má hodně penězʼ. V chorvatštině jsou lova součástí slovních spojení, a to např. lova do krova ʻmoc penězʼ nebo ʻvýnosná práceʼ, suha lova ʻhotovostʼ (RHJ: 551, FRHS: 319, Anić). Také v češtině byly od základního tvaru love utvořeny deriváty, např. lováky, lovky, lovy a lováče stejného významu (Leeuwen-Turnovcová 1993: 162, Ouředník 2005: 217). Dále byl utvořen také adj. derivát náležící argotu, a to lovej ʻbohatýʼ. Slovo love tvoří také část slovního spojení bárovný lóve ʻvelké penízeʼ (SNČ: 236). V češtině se můžeme při placení setkat s frází nasolit love ʻzaplatitʼ (Ouředník 2005: 374).

129

POUTA Další důležitou pomůckou ve věznici jsou pouta. Odsouzení s nimi přicházejí do styku téměř při každé příležitosti pohybu mimo svoji celu. V chorvatské věznici je nejčastějším označením pout výraz verige.

VERIGE V chorvatštině verige označují primárně ʻřetez složený z železných kroužkůʼ. Je doloženo, že v minulosti tak byla označována pouta. Tento význam je doložený od 15. století (srov. Rj 20: 754, HER: 1346). Anić přiřazuje k chorvatskému veriga význam ʻpouta, která má na nohách trestanecʼ (Anić). Zároveň je název verige doložen ve spojitosti s lanem, resp. tyčí, na které visí kotel nad ohněm (Rj 20: 755). Slovo veriga, pl. verige, je pokračováním psl. *veriga ʻřetězʼ, srov. např. stsl. veriga i veruga, b. veriga, mak. veriga, vše v pl. verigi, ukr. pl. veryhy, br. vjaryhi (srov. Rj 20: 753, HER: 667). Od základního veruga bylo odvozeno nář. sloveso verugati se ʻpohybovat se sem a tam, klikatit seʼ (Skok 3: 578). Z dalších derivátů je to např. adj. verigan ʻten, kterému byly nasazeny poutaʼ, verigar ʻten, který vyrábí poutaʼ a sloveso verigati ʻmotat příziʼ (Rj 20: 755).

130

VĚZNICE Věznice je zařízení, ve kterém se vykonává trest odnětí svobody. Od chorvatských odsouzených respondentů jsme získali množství slangových názvů označujících věznici. Nejčastějším z nich je výraz ćuza.93 ĆUZA Prvním analyzovaným výrazem označujícím věznici je chorvatský název ćuza. V tomto významu je slovo doloženo v Rječniku hrvatskog jezika a Anićovi (RHJ: 154, Anić). Do chorvatštiny bylo slovo přejato z italštiny (RHJ: 154). Motivace pojmenování je zde jasná. Jedná se o přejímku it. st chiusa ʻvězeníʼ (srov. např. it chiuso ʻzavřený, ZPP, DEI 2: 912). ZÁCHOD Z chorvatských názvů označujících záchod je nejčastěji užívaným výrazem kancelarija.

KANCELARIJA Chorvatský výraz kancelarija s první písemnou zmínkou z 15. století (Rj 4: 816) má primární význam ʻúřad, kancelář, písárnaʼ (RHJ: 430, Anić). Jeho přenesený význam je ʻvýměšek, záchodʼ (Skok 2: 33). Zřejmě jde o humorné metonymické přenesení významu.

93

Zajímavostí je, že u jednoho názvu zmíněného v dotazníku, a to zabela, jsme se setkali s poznámkou, že se jedná o srbské vězení. Chorvat by údajně takovýto název nikdy nepoužil KPD Zabela (Zavod za izvršenje zatvorskih kazni - Kazneno Popravni Dom "Zabela"), někdy také Srpský Alkatraz, se nachází nedaleko srbského města Požarevac. Je to jedno z největších a nějstarších vězení na Balkáně určené pro ty nejhorší trestance (Telegraf.rs). Podle písemného sdělení Ratka Bajčetiće se jako Zabela ve vězeňském slangu nazývají všechny věznice v Srbsku. Podle něj má také chorvatský vězeň pravdu, když tvrdí, že se v Chorvatsku tento výraz neužívá.

131

Chorvatské slovo kancelarija bylo odvozeno z it. cancelliere ʻkancelářʼ (IČS: 195), jež je z lat. cancelli ʻohrada, plot, zábaradlíʼ rozšířeného prostřednictvím církevní a soudní administrativy (Skok 2:32). Od chorvatského kancelarija byl utvořen adj. derivát kancelarijski (Rj 4:816).

132

4.3.6

České názvy míst, zařízení a předmětů ve věznici

MŘÍŽ Pro pojmenování mříží mají čeští vězni tyto názvy katr, švédské záclony, piškoty a rošt. Nejznámějším a nejrozšířenějším výrazem je katr.

KATR V češtině je katr s hláskovou variantou gatr doložen ve více významech. Primárním je však označení pro ʻmříž, zábradlí, přepážkuʼ, popřípadě ʻdveře uprostřed chodby oddělující vnitřní část prostoruʼ. Ve vězeňském slangu jsou doloženy významy ʻdveře do celyʼ a ʻchodbové mřížeʼ (Hála–Soudková 2002: 50). Ve vojenském slangu znamená katr ʻlůžko, postelʼ. Kromě toho se výraz užívá v oblasti průmyslu, např. ʻvodní pila, rámová pilaʼ, také ʻhrubé síto užívané na stavbáchʼ (srov. SNČ: 190, Ouředník 2005: 244), odtud zřejmě přejato do vězeňského slangu ʻsítko na tabákʼ (Hála–Soudková 2002: 50). Název byl odvozen pravděpodobně z něm. Gatter ʻmříž, mřížová brána, velká rámová pila (Leeuwen-Turnovcová 1993: 127, NČS 1: 527). Ve vězeňské mluvě bylo od základního českého katr odvozeno slovo katrák ʻpaklíč na otvírání katru ve vězeníʼ. V souvislosti s vojenským výrazem katr ʻlůžkoʼ bylo utvořeno sloveso katrovat, gatrovat ʻležet na lůžkuʼ (SNČ: 191). V současné době se nejčastěji pojí s předložkou za, a tvoří tak slovní obrat za katr ʻdo vězeníʼ (SNČ: 190). Pokud se člověk nachází ve vězení tzv. bešelí za katrem, a v případě, že je viníkovi přidělen krátký trest, pucuje si flek u katru (Ouředník 2005: 344, 316). Katr užívá ve slovním spojení strčit někoho za katr ʻuvěznit hoʼ (Zaorálek 2001: 129).

133

POUTA Pouta jsou v české věznici označovány nejčasti jako náramky. NÁRAMKY Náramky označující pouta jsou v češtině doloženy již u Rippla (1926) a náleží zejm. policejnímu slangu (Leeuwen-Turnovcová 1993: 191, SNČ: 270, Ouředník 2005: 376). V současné době jsou doloženy také ve slangu vězeňském ve stejném významu (Hála– Soudková 2002: 53). Motivantem pro náramky se stal náramek ʻkruhový šperk, ozdoba na zápěstíʼ doložený v podobném významu již ve stč. nárameník ʻpouto, část brněníʼ (Holub– Kopečný 1952: 239, MStčS: 160, Rejzek 2012: 403, SSČ: 204). Náramek byl odvozen od stč. rámě, rameno ʻrameno, pažeʼ (Rejzek 2012: 526). Výraz rámě, rameno je všeslovanský, srov. např. csl. ramo i ramę, pol. ramię, ch. rame aj. (Holub–Kopečný 1952: 309) a je pokračováním psl. *ormę, *ormo. Praslovanský výraz *ormę je příbuzný s gót. arms a něm. Arm ʻrukaʼ. Stejného významu je také lat. armus. Vše má původ v ie. *arəmo- ʻruka, ramenoʼ (srov. Holub–Kopečný 1952: 309, Rejzek 2012: 526). Od základního výrazu náramky s významem ʻpoutaʼ nebyly nalezeny žádné deriváty.

134

VĚZNICE Z našeho terénního výzkumu v České republice vyplynulo, že nejčastěji užívaným názvem pro označení věznice je výraz basa.

BASA Název basa v češtině označuje zejm. ʻvězení na vojněʼ (SNČ: 57), ale také obecně ʻvězeníʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 30, Hála–Soudková 2002: 45, Ouředník 2005: 343). Kromě toho se tak označuje přepravka na nářadí, poživatiny, nápoje apod., protože její obsah je v ní uvězněný. Nejčastěji se tak říká tzv. nosítku na láhve (ČSVS 2: 388), srov. např. Vsadíme se vo basu piv, jo? (SSČ: 26, SNČ: 57). Název je doložen také s významem ʻhudební nástrojʼ (Rejzek 2012: 71). Z dalších významů slova basa je to např. označení školní známky ʻpětkaʼ nebo hanlivé označení ʻzadniceʼ (Ouředník 2005: 358, 367). Původ slova basa je třeba hledat ve fr. basse ʻzákladnaʼ, přičemž význam vězení je zřejmě odvozen z fr. au violon doslova ʻv hosulíchʼ (ČFS: 463, Rejzek 2012: 71). Název je doložený např. i v polských dialektech ve tvaru báska téhož významu (Machek 1968: 47). V češtině je basa součástí slovního spojení držet basu ʻneprozradit společné tajemstvíʼ (SNČ: 57), hodit basu ʻspřátelit seʼ a následně držet basu ʻpřátelit seʼ (Ouředník 2005: 262, 263). V souvislosti s vězením je to slovní spojení kroutit basu ʻbýt ve vězeníʼ (Ouředník 2005: 344). Z ustálených slovních spojení je to mimo jiné bručet v base ʻbýt ve vězeníʼ nebo ʻbýt po školeʼ (Zaorálek 2001: 9).

135

ZÁCHOD Nejfrekventovanějším výrazem pro pojmenování záchodu je v české věznici slangový výraz hajzl.

HAJZL Vulgární výraz hajzl je v češtině doložen již u Rippla (1926) s významem ʻzáchodʼ (Leeuwen-Turnovcová 1993: 95, Ouředník 2005: 368). Dále pak jako hanlivé označení nesympatického člověka, popřípadě mizery, srov. např. Ty hajzle, tys to celou dobu věděl (SNČ: 153, Ouředník 2005: 178). Vulgárně se jako hajzl označuje v češtině někdy také dítě (Ouředník 2005: 51). Původ slova je zřejmě spojen s něm. (rak.) deminutivem Heisl nebo Hӓusl ʻzáchodʼ, bav. Hoisl, doslova malý domek, od Haus ʻdůmʼ. Jde o zkrácení něm. kompozita Scheisshӓusel ʻkadibudkaʼ, které vzniklo původně spojením dvou něm. slov a to vulg. slovesa scheissen ʻsrátʼ a substantiva Hӓusel ʻdomečekʼ nebo Hӓschen stejného významu, ale i hovorově ʻzáchodʼ (NČS 2: 311, NČS 1: 598, SNČ: 153). Od základního hajzl s významem ʻzáchodʼ byly utvořeny převážně vulg. deriváty, např. hajzláč ʻtoaletní papírʼ, deminutivum hajzlík. Z dalších derivátu to jsou např. hajzly ʻveřejné záchodyʼ. Byly utvořeny také dvě kompozity, a to hajzltúra ʻúklid záchodůʼ a hajzlpapír ʻtoaletní papírʼ. Velmi často se v češtině používá vulgární zaklení Do hajzlu!, srov. např. Do hajzlu, zas to upadlo! (SNČ: 153), nebo označení pro příslovce ʻdalekoʼ, a to někde v hajzlu. V češtině existuje také několik slovních spojení a lidových rčení, ve kterých se vyskytuje slovo hajzl, např. být prkýnko vod hajzlu ʻbýt domýšlivýʼ, vypadat jak potrat spadlej do hajzlu ʻvypadat jako slaboch, neduživecʼ, být v hajzlu ʻbýt v nesnázích, být v nepříjemné situaciʼ. V případě, že chce člověk někoho vulgárně odmítnout použije větu: Skoč do hajzlu a spláchni se! nebo vazbu spláchnout do hajzlu ʻněco odstranitʼ. V případě, že se člověk zmýlí, tak se trefí do hajzlu.

136

Z dalších slovních spojení je to hajzl na štaci ʻkdyž něco zapácháʼ, a např. pro nehezkou dívku se používá přirovnání prkno vod hajzlu (srov. Ouředník 2005: 49, 55, 161, 169, 193, 282, 203, 373 a Zaorálek 2001: 71). Ve věznicích se často užívá hajzl baba ʻuklizeč záchodůʼ (Hála–Soudková 2002: 48).

137

5 ZÁVĚR Tématem předkládané magisterské diplomové práce byla analýza vybraných chorvatských a českých názvů z oblasti vězeňského slangu. Po úvodních kapitolách, věnujících se fenoménu vězeňství v průběhu dějin a teoretické části zabývající se obecně argotem a slangem, byla provedena analýza nashromážděného lexikálního materiálu. Ten reprezentovaly vybrané chorvatské a české názvy z různých oblastí vězeňského života. Tato analýza zahrnovala názvy zaměstnanců, odsouzených a názvy míst, zařízení a předmětů ve věznici. Při analýze jednotlivých termínů jsme nejdříve zjišťovali doložení chorvatských a českých slov ze všech dostupných pramenů a literatury. Následoval stručný etymologický výklad slova a rekonstrukce jeho předpokládané původní formy a významu, popřípadě uvedení jeho paralel z jiných slovanských jazyků. Součástí analýzy bylo zjistit, jak analyzované názvy fungují v současné chorvatštině a češtině. Aktuální stav byl zjišťován pomocí současných slovníků spisovné a nespisovné chorvatštiny a češtiny a prostřednictvím internetových jazykových korpusů obou jazyků. Dalším z cílů této práce bylo utvořit na základě lexikálního materiálu získaného z dotazníků abecedně a věcně uspořádané chorvatské a české slovníky jazyka vezňů. V práci bylo analyzováno celkem 97 názvů z oblastí vězeňského slangu, z toho 49 chorvatských a 48 českých. Analyzovaný materiál tvořily názvy excerpované z námi vytvořeného chorvatského a českého dotazníku. Pro přehlednost uvádíme jejich seznam. Chorvatské názvy pro odsouzené jsou: automafijaš, blefaš, blefer, cigoš, cimer, cimerher, drparoš, kokošar, lupež, mućkaroš, mućak, osuđenik, robijaš, sitničar; pro zaměstnance: bos, čuvar, dečko u plavom, dežurni, dok, drot(ar), kapo, krmak, kazanožija, kuhača, lisičar, milicioner, mučitelj, murjak, mutikaša, njuskalo, organ, pandur, pendrač, plavi anđeo, profa, sirovina, snajper, šef, šintak, šintar, trovač, učo, veterinarac a žbir; názvy míst, zařízení a předmětů ve věznici: ćuza, kancelarija, lova, rešetka a verige. České názvy pro odsouzené jsou: autíčkář, cigoš, číslo, čór, čóres, čórkař, elpasář, elpíčkář, chábr, karasář, kérman, morgoš, mukl, romák, šméčko, šméčkař, šlóf a tunelář; pro zaměstnance: bachař, bengo, čmuchal, felčar, fízl, flajšák, chemik, chlupatej, kantor, kuchtík, lapiduch, léra, masingerák, mengele, podvodník, režimák, šelengere, šingále, špekoun, švestka, těstomrd, úča, veterinář, žandár,

138

žrádlokaz; názvy mist, zařízení a předmětů: basa, hajzl, katr, love a náramky. V obou jazycích jsou shodně doloženy čtyři názvy, a to ch. cigoš – č. cigoš, ch. lova – č. love, ch. učo – č. úča a ch. veterinarac – č. veterinář. Chorvatský název automafijaš má podobnou formální strukturu jako český název autíčkář. Většina analyzovaných názvů byla v dostupných slovnících nalezena. Z výše uvedených názvů, se nám s významem, který by odpovídal významu slova v našem dotazníku, některé nepodařilo v dostupných slovnících nalézt. Jsou to tyto chorvatské názvy: automafijaš, bos, dok, kazanožija, krmak, kuhača, sirovina, sitničar, snajper, šef, šintak, šintar, veterinarac a trovač. Z českých názvů to jsou: flajšák, chábr, kérman, podvodník, šméčko, sméčkař a žrádlokaz. Analyzované názvy lze klasifikovat podle několika hledisek. Jsou jimi původ názvů, tj. skutečnost zda se jedná o termín domácí, nebo přejatý z jiného jazyka, sémantická motivace pojmenování a slovotvorná motivace pojmenování. Z celkového počtu 97 názvů bylo přejato z cizích jazyků 36 názvů. K chorvatským výpůjčkám patří: bos (< angl. boss), cimerher (< něm. Zimmer), ćuza (< it. chiuso), dežurni (< fr. de jour < r. dežurnyj), kapo (< it. capo), kancelarija (< it. cancelliere), kazanožija (< tur. kazandžija), lova (< rom. love), murjak (< it. muro), organ (< řec. organon < lat. organun < něm. Organ), pandur (< lat. banderius < maď. Pandur), snajper (< angl. sniper), šef (< fr. chef < něm. Chef), šintak, šintar (< něm. Schinder), veterinarac (< lat. veterinarius) a žbir (< it. sbirro). Do češtiny byly přejaty názvy bachař (< něm. Obacht geben), basa (< fr. basse), bengo (< rom. bengoš), čór, čóres a čórkař (< rom. čór), felčar (< něm. Feldscher), fízl (< něm. Fiesel), hajzl (< něm. (rak.) Heisl), kantor (< lat. cantor), katr (něm. Gatter), love (< rom. love), masingerák (< rom. masengero), morgoš (< maď. morgo), mukl (< něm. Muckel), šelengere (< rom. šelengero), šingále (< rom. šingále), šlóf (< něm. Schlof) a veterinář (< něm. Veterinӓr < fr. veterinaire). V rámci výpůjček je dále možno rozlišovat ty, které byly přejaty přímo v daném významu od názvů, které byly v chorvatštině, resp. češtině utvořeny přenesením významu, v němž bylo slovo přejato dříve. Do první skupiny lze zařadit ch. ćuza, ch. dežurni, ch. lova, ch. žbir a č. bengo, č. čór, čóres a čórkař, č. katr, č. love, č. šelengere, 139

č. šingále a č. šlóf. Přenesením původních významů slov vznikly chorvatské názvy: bos (tj. ʻšéf, zaměstnavatelʼ → učitel), cimer (tj. ʻpokojʼ → spoluvězeň), kapo (tj. ʻpředstavený, vůdce, vedoucíʼ → dozorce), kancelarija (tj. ʻkancelářʼ → záchod), kazanožija (tj. ʻkotlářʼ → vězeňský kuchař), organ (tj. ʻsmyslové ústrojíʼ → policista), pandur (tj. ʻčlen panduří jednotky → dozorce, policistaʼ), snajper (tj. ʻodstřelovačʼ → dozorce), šef (tj. ʻšéf, vedoucíʼ → dozorce), šintar a šintak (tj. ʻtrýznitel, tyranʼ → lékař, řezník), veterinarac (tj. ʻtažná zvířataʼ → lékař). Z českých názvu to je basa (tj. ʻzákladnaʼ → věznice), felčar (tj. ʻvojenský lékař, resp. chirurgʼ → lékař), kantor (tj. ʻzpěvákʼ → učitel), a veterinář (tj. ʻzvěrolékařʼ → lékař). Třetí skupinu výpůjček tvoří názvy, které byly utvořeny od cizího základu domácími slovotvornými prostředky. Je to ch. cimerher, resp. cimer, ch. murjak a české názvy bachař, flajšák, léra, mukl, pendrač a pravděpodobně také morgoš. V chorvatštině jde tedy nejčastěji o přejímky z italštiny, zatímco v češtině jsou to nejčastější výpůjčky z němčiny a romštiny. Pokračováním praslovanských slov jsou tři chorvatské názvy, a to lupež (< psl. *lupežь), rešetka (< psl. *rešeto) a verige (< psl. *veriga). Většinu analyzovaného lexikálního materiálu tvoří názvy slangové, proto byla velká část názvů utvořena na základě sémantické motivace pojmenování. Při vzniku názvů sémantického původu byla uplatněna metafora a metonymie. Sémanticky byly utvořeny chorvatské názvy bos, dečko u plavom, kancelarija, kokošar, krmak, kuhača, lisičar, mučitelj, mućkaroš, murjak, organ, plavi anđeo, sirovina, sitničar, snajper, šef, šintak, šintar, trovač a žbir. Z českých názvů to jsou: basa, číslo, chábr, chemik, chlupatej, kantor, kuchtík, lapiduch, mengele, náramky, podvodník, režimák, šingále, špekoun a švestka. K tzv. zúžení významu slova došlo u chorvatského názvu njuskalo a českého čmuchal z původního významu ʻčmuchal (obecně)ʼ na význam ʻpolicistaʼ.

140

Z hlediska slovotvorné motivace pojmenování lze slova utvořená domácími prostředky rozdělit na deriváty a kompozita, event. sousloví. Derivací sufixem byly utvořeny chorvatské názvy blefaš, blefer, cigoš, čuvar, drot(ar), drparoš, krmak, lisičar, mućkaroš, mućak, mućitelj, murjak, pendrač, robijaš, sitničar a osuđenik. Z českých derivátů utvořených sufixací to jsou názvy autíčkář, cigoš, čórkař, elpasář, elpíčkář, flajšák, karasář, kuchtík, podvodník, režimák, romák, šméčkař, šméčko, špekoun a tunelář. Kompozicí vznikly chorvatské názvy automafijaš, mutikaša a české názvy kérman, lapiduch, těstomrd a žrádlokaz. Souslovími jsou pouze chorvatské názvy dečko u plavom a plavi anđeo. Mechanickým krácením, které je příznačené pro slang byly utvořeny čtyři chorvatské a dva české názvy, a to ch. cimer, ch. dok, ch. profa a ch. učo a č. léra, č. úča. Při tvorbě dvou názvů, a to chorvatského kazanožija a českého mukl byla možná uplatněna také lidová etymologie, tj. samovolný anonymní proces vedoucí k nesprávné interpretaci slova. V současném jazyce vězňů dochází k tvoření nových lexikálních jednotek, tj. nových slangismů, ale zároveň se stále užívají výrazy historického vězeňského slangu, např. č. bachař a léra. Zajímavé je, že jsme se v rámci naší analýzy setkali se dvěma chorvatskými historismy pandur a milicioner, tj. pojmenováními, která označují již dávno zaniklé věci. V případě názvu milicioner jde o aktualizaci významu ʻpříslušníci milice v tehdejší Socialistické federativní republiceʼ. Analýza vybraných názvů potvrzuje obecné teorie o principech tvoření slangových výrazů. Pro způsob tvoření slangových výrazů je charakteristické uplatňování obecných slov, jímž je dán nový význam. Často jsou tyto názvy tvořeny přenášením významu, tzv. sémantickým, konkrétně metaforickým a metonymickým tvořením. Velmi častým způsobem tvoření slangových výrazů je přejímání slov z cizích jazyků.

141

Na závěr lze říci, že mezi chorvatskými a českými názvy z oblasti vězeňského slangu není žádný zásadní rozdíl. Motivaci pojmenování názvů lze považovat v obou jazycích za obdobnou, stejně jako fungování slov v současném chorvatském a vězeňskm slangu, v němž se často vyznačují přítomností negativního expresivního příznaku. Důležitým cílem naší práci bylo vytvořit slovníky. Na základě lexikálního materiálu získaného z terénního výzkumu jsme vytvořili abecední a věcné slovníky výrazů užívaných ve věznici ve Valtuře a ve věznici Kuřim (viz přílohy: Abecední slovníky a Věcné slovníky). Na úplný závěr lze říci, že využitelnost této práce, resp. doložených chorvatských a českých slovníků, spatřujeme např. v tom, že mohou tyto slovníky posloužit chorvatským, resp. českým překladatelům, při překladu z chorvatštiny do češtiny a naopak. Chorvatská část je zároveň příspěvkem k bádání o vězeňském slangu v chorvatštině, kde tomuto tématu byla dosud věnována malá pozornost. Přínosem práce je také nashromáždění názvů z oblasti vězeňského slangu, které dosud nebyly zachyceny v dostupných slovnících.

142

6 SAŽETAK Tema prevedenog magistarskog/diplomskog rada bila je analiza izabranih hrvatskih i čeških naziva iz zatvoreničkog žargona. Nakon uvodnih poglavlja, posvećenih fenomenu zatvora u prošlosti i teorijskog djela u koji je uključen žargon, provedena je analiza prikupljenog leksičkog materijala. On je predstavljao izabrane hrvatske i češke nazive iz različitih situacija zatvoreničkog žargona. Pri analizi pojedinih termina nastojali smo dokumentirati hrvatske i češke nazive iz svih dostupnih izvora u literaturi. Slijedi potom kratko etimološko tumačenje riječi i rekonstrukcija njihovog pretpostavljenog izvornog oblika i značenja. U radu bilo je analizirano devedeset sedam naziva iz zatvoreničkog žargona, iz čega je četrdeset devet hrvatskih i četrdetset osam čeških. Za pretragu uvodimo njihov popis. Hrvatski nazivi osuđenika su: automafijaš, blefaš, blefer, cigoš, cimer, cimerher, drparoš, kokošar, lupež, mućkaroš, mućak, osuđenik, robijaš, sitničar; nazivi zatvorskog osoblja: bos, čuvar, dečko u plavom, dežurni, dok, drot(ar), kapo, krmak, kazanožija, kuhača, lisičar, milicioner, mučitelj, murjak, mutikaša, njuškalo, organ, pandur, pendrač, plavi anđeo, profa, sirovina, snajper, šef, šintak, šintar, trovač, učo, veterinarac i žbir; nazivi mjesta, aparata i stvari: ćuza, kancelarija, lova, rešetka i verige. Češki nazivi osuđenika su: autíčkář, cigoš, číslo, čór, čóres, čórkař, elpasář, elpíčkář, chábr, karasář, kérman, morgoš, mukl, romák, šméčko, šméčkař, šlóf a tunelář; nazivi zatvorskog osoblja: bachař, bengo, čmuchal, felčar, fízl, flajšák, chemik, chlupatej, kantor, kuchtík, lapiduch, léra, masingerák, mengele, podvodník, režimák, šelengere, šingále, špekoun, švestka, těstomrd, úča, veterinář, žandár, žrádlokaz; nazivi mjesta, aparata i stvari: basa, hajzl, katr, love a náramky. U oba jezika isti četiri su naziva ista: ch. cigoš – č. cigoš, ch. lova – č. love, ch. učo – č. úča i ch. veterinarac – č. veterinář. Hrvatski naziv automafijaš ima sličnu formu riječi kao češki naziv autíčkář.

143

Većinu analiziranih naziva našli smo u dostupnim izvorima i literaturi. Nazivi koji nisu dokumentirani jesu hrvatski nazivi automafijaš, bos, dok, kazanožija, krmak, kuhača, sirovina, sitničar, snajper, šef, šintak, šintar, veterinarac i trovač te češki nazivi flajšák, chábr, kérman, podvodník, šméčko, sméčkař, žrádlokaz. Analizirani hrvatski i češki nazivi mogu se klasificirati prema nekoliko gledišta: da im je izvor stvarnosti te da se radi o domaćem terminu nastalom na određenom području ili su tek semantička i tvorbena motivacija preuzeta iz nekog drugog jezika. Preuzeto iz drugih jezika bilo je trideset šest naziva. Najčešće se u hrvatski jezik uzimaju nazivi iz talijanskog jezika, ali u češkoj su to nazivi iz njemačkog ili romskog jezika. Većina analiziranog leksičkog materijala su žargonski nazivi i zbog toga je velik dio naziva nastao na semantičkoj motivaciji. Možemo reći da ne postoji velikih razlika između hrvatskih i čeških naziva. U oba jezika većina naziva ima ekspresivno negativno značenje. Kao zaključak možemo reći da ovaj rad može poslužiti hrvatskim i češkim prevoditeljima za prijevod iz hrvatskog jezika u češki i obrnuto. Hrvatski dio može također služiti kao pomoć u istraživanju hrvatskog zatvoreničkog žargona. Prije toga se nitko nije zanimao za ovu temu. Doprinos ovoga rada najviše je u tome da su ovdje prikupljeni nazivi iz zatvoreničkog žargona koji dosada nikada nisu bili uvršteni u rječnike.

144

7 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY S PŘÍSLUŠNÝMI ZKRATKAMI Anić: ANIĆ, Vladimir: Veliki rječnik hrvatskoga jezika [CD-ROM]. Zagreb 2006. ASCS 2001: PETRÁČKOVÁ, Věra – KRAUS, Jiří a kol.: Akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha 2001. Baratta 1995: BARATTA, Alessandro: Sociologie trestního práva. Brno 1995. Barić 1999: BARIĆ, Eugenija a kol. Hrvatski jezični savjetnik. Zagreb 1999. Bečka 1988: BEČKA, Josef, Václav.: Slang, argot a expresívnost v běžné mluvené řeči. In KLIMEŠ, Lumír (ed.). Sborník přednášek z IV. konference o slangu a argotu v Plzni 9. – 12. února 1988. Plzeň 1988, s. 351–354. BER: Bӑlgarski etimologičen rečnik. 1–7. Sofija 1962–. Bredler 1914: BREDLER, František: Slovník české hantýrky: tajné řeči zlodějské. Železný Brod 1914. Burke: BURKE, William, Jeremiah: The literature of slang. New York 1939. Bursík 2006: BURSÍK, Tomáš: Ztratily jsme mnoho času…Ale ne sebe!: životy politických vězeňkyň v československých věznicích padesátých a šedesátých let dvacátého století. Praha 2006. Coyle 2004: COYLE, Andrew: Řízení věznic v čase změn. Praha 2004. Cuřín 1964: CUŘÍN, František: Vývoj českého jazyka a dialektologie. Praha 1964. Čechová 2000: ČECHOVÁ, Marie a kol.: Čeština – řeč a jazyk. Praha 2000. Čechová 2008: ČECHOVÁ, Marie a kol.: Současná stylistika. Praha 2008. ČFS: GAILLY, Iva a kol.: Česko-francouzský, francouzsko-český kapesní slovník s výslovností. Olomouc 2006. Černíková

1998:

ČERNÍKOVÁ,

Vratislava

–

SEDLÁČEK, Vojtěch: Sociální ochrana. Praha 1998. 145

MAKARIUSOVÁ,

Vlasta

–

Čmerjková 1996: ČMERJKOVÁ, Světlana: Jazyky pro speciální účely. In Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha 1996, s. 184–187. ČSVS: HALLER, Jiří: Český slovník věcný a synonymický, sv. 1−4. Praha 1969–1986. ČV: České věznice. Czech Prison. Praha 2006. Daneš 1996: DANEŠ, František: Kolik je vlastně češtin? In Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha 1996, s. 111–113. David 1995: DAVID, Milan: K problematice mluvy vězeňské. In Sborník přednášek z V. konference o slangu a argotu v Plzni 7. – 9. února 1995. Plzeň 1995, s. 154–159. DEI: Dizionario etimologico italiano. 1–5, Firenze 1950–1957. Dejmek 1988: DEJMEK, Bohumír: Diferenciace slangu a jeho postavení v běžně mluveném jazyce. In KLIMEŠ, Lumír (ed.). Sborník přednášek z IV. konference o slangu a argotu v Plzni 9. – 12. února 1988. Plzeň 1988, s. 49–56. Dragičević 2009: DRAGIČEVIĆ, Dragica: Mjesto stranih jezika u obrazovanju policijskih službenika. In Policija i sigurnost 3. Zagreb 2009, s. 299–312. EE: HOAD, T. F: The concise Oxford dictionary of english etymology. Oxford 1986. ESČ: KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana: Encyklopedický slovník češtiny. Praha 2002. EWU: Etymologisches Wörterbuch des Ungarischen. sv. 1–6. Budapešt 1993–1997. Farrington 2007: FARRINGTON, Karen: Svět za mřížemi: šokující pohled do skrytého světa zločinu a trestu, plného korupce, sadistických trestů, obchodů s drogami a vražd vězňů. Líbeznice 2009. Fic 1995: FIC, Karel: Z kraje od Pernštejna k Veveří: pověsti a příběhy. Tišnov 1995. Foucault: FOUCAULT, Michel: Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení. Praha 2000. Francek 1993: FRANCEK, Jiří: Chlumecké hrdelní příběhy. Praha 1993. Frančić 2005: FRANČIĆ, Anđela – HUDEČEK, Lana – MIHALJEVIĆ, Milica: Normiranost i višefunkcionalnost u hrvatskome jeziku. Zagreb 2005. 146

FRHS: MATEŠIĆ, Josip: Frazeološki rječnik hrvatskoga ili sprskog jezika. Zagreb 1982. Golubić 2007: Germanisme nim Serbischen und Kroatischen. München 2007. Grygerková 2006: GRYGERKOVÁ, Marcela: Slang v církevním prostředí. Ostrava 2006. Halonja 2006: HALONJA, Antun: Hrvatski računalni žargon. Disertační práce 2006. Vedoucí práce: Milica Mihaljević. Filozofická fakulta v Záhřebu. Havránek–Jedlička 1981: HAVRÁNEK, Bohuslav – JEDLIČKA, Alois: Česká mluvnice. Praha 1981. Havránek–Jedlička 1998: HAVRÁNEK, Bohuslav – JEDLIČKA, Alois: Stručná mluvnice česká. Praha1998. Hála–Soudková 2002: HÁLA, Jaroslav – SOUDKOVÁ, Petra: Jak mluví čeští vězni: místo a úloha vězeňského argotu. Praha 2002. HER: GLUHAK, Alemko.: Hrvatski etimološki rječnik. Zagreb 1993. Holub–Kopečný 1952: HOLUB, Josef – KOPEČNÝ, František: Etymologický slovník jazyka českého. Praha 1952. Hubáček 1981: HUBÁČEK, Jaroslav: O českých slanzích. Ostrava 1981. Hubáček 1988: HUBÁČEK, Jaroslav: Malý slovník českých slangů. Ostrava 1988. Hubáček 1989: HUBÁČEK, Jaroslav: K metodologii zkoumání slangů. In KLIMEŠ, Lumír (ed.). Sborník přednášek z IV. konference o slangu a argotu v Plzni 9. – 12. února 1988. Plzeň 1988, s. 5–13. Hubáček 1991: HUBÁČEK, Jaroslav: K základním pojmům tzv. sociální dialektologie. In Čeština – univerzália a specifika. Brno 1991. s. 101–105.

147

Hubáček 2008: HUBÁČEK, Jaroslav: K současnému stavu zkoumání sociolektů. In Slang a argot: sborník přednášek z 8. konference o slangu a argotu konané v Plzni 26.– 27. února 2008. Plzeň 2008, s. 4–7. Chloupek 1986: CHLOUPEK, Jan: Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti. Brno 1986. Chýlová 2008: CHÝLKOVÁ, Helena: K expresivitě ve slangu. In Slang a argot: sborník přednášek z 8. konference o slangu a argotu konané v Plzni 26.–27. února 2008. Plzeň 2008, s. 92–98. IČS: Kolektiv autorů: Dizionario Ceco-Italiano-Ceco. Italsko-český slovník. Olomouc 2001. Janák 1955: JANÁK, Dušan: Organizace a řízení československého vězeňství 1945– 1955. In Vězeňství ve střední Evropě v letech 1945–1955. Praha 2001. s. 3–49. Jelínek 1995: JELÍNEK, Milan: Zespisovňování slangových prostředků v češtině. In Sborník přednášek z V. konference o slangu a argotu v Plzni 7. – 9. února 1995. Plzeň 1995, s. 3–11. Jindřich 2007: JINDŘICH, Jindřich: Chodský slovník. Plzeň 2007. Kaderka 2009: KADERKA, Petr: Čeština slangová. In KRÁLÍK, Jan a kol. (ed.). Každý den s češtinou: zajímavosti a zvláštnosti: 121 kapitol o češtině. Praha 2009, s. 48–49. Kellner 1954: KELLNER, Adolf: Úvod do dialektologie. Praha 1954. Klabouch 1967: KLABOUCH, Jiří: Staré české soudnictví: (jak se dříve soudívalo). Praha 1967. Klimeš

1997:

KLIMEŠ,

Lumír:

Komentovaný

přehled

výzkumu

slangu

v Československu, v České republice a ve Slovenské republice v letech 1920–1996. Plzeň 1997. Kluge: KLUGE, F: Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache. Bearbeitet von E. Seebold. 24., durchgesehene und erweiterte Auflage. Berlin – New York 2002. 148

Kovačević 2002: KOVAČEVIĆ, Barbara: Hrvatski žargon ili hrvatski žargoni? In Rasprave Instituta za hrvatski jezik i jezikoslovlje 1. 2002, s. 378–383. Krčmová 1988: KRČMOVÁ, Marie: Funkce slangu. In KLIMEŠ, Lumír (ed.). Sborník přednášek z IV. konference o slangu a argotu v Plzni 9. – 12. února 1988. Plzeň 1988, s. 79–90. KTV: Koncentrační tábory a věznice. Praha 1964. KV: Kaznionice u Valturi – Pula. Leeuwen-Turnovcová 1993: LEEUWEN-TURNOVCOVÁ, Jiřina, van: Historisches Argot und neuer Gefängnisslang in Böhmen. T. 1. Wörterbuch. Berlin 1993. Lyons 2004: LYONS, Lewis: Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. Praha 2004. Machek 1968: MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. Praha 1968. Marynčák 2007: MARYNČÁK, Richard: Stručné dějiny nadávek a sprostých slov. Praha 2007. Marvan: MARVAN, Jiří: Brána jazykem otvíraná aneb o češtině světové. Praha 2004. MČechová 2008: ČECHOVÁ, Marie: Slang a styl. In Slang a argot: sborník přednášek z 8. konference o slangu a argotu konané v Plzni 26.–27. února 2008. Plzeň 2008, s. 8– 13. MStčS: BĚLIĈ, Jaromír – KAMIŃ, Adolf – KUĈERA, Karel: Malý staročeský slovník. Praha 1978. Minářová 2008: MINÁŘOVÁ, Eva: Slang a oficiální komunikace. In Slang a argot: sborník přednášek z 8. konference o slangu a argotu konané v Plzni 26.–27. února 2008. Plzeň 2008, s. 14–17. NČS: SIEBENSCHEIN, Hugo: Deutsch-tschechisches Wӧrterbuch. 1–2, Praha 1988.

149

NČS 2004: Kolektiv autorů: Německo-český, Česko německý studijní slovník. Olomouc 2004. Nekula 1999: NEKULA, Marek: Etnické stereotypy a jejich artikulace v češtině (a v němčině). In Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. A 47, Brno 1999, s. 66–75. Nekvapil 1988: NEKVAPIL, Jiří: K vysvětlující síle českého jazykovědného pojmu slang. In KLIMEŠ, Lumír (ed.). Sborník přednášek z IV. konference o slangu a argotu v Plzni 9.– 12. února 1988. Plzeň 1988, s. 33–45. Netík 1998: NETÍK, Karel: Koncepce rozvoje vězeňství v ČR. Praha 1998. Nováček: NOVÁČEK, Otakar: Hantýrka. Literárně-vědecká revue pro studium argotu, slangu a řeči lidové vůbec. Brno 1935–1936, 1x měsíčně, č. 1–5 (tady nevím, jak se to cituje) Novotný 1969: NOVOTNÝ, Oto: O trestu a vězeňství. Praha 1969. Oberpfalcer: OBERPFALCER, František: Argot a slangy. In Československá vlastivěda III. Praha 1934. s. 311–375. Obůrková 2003: OBŮRKOVÁ, Eva: Kuřimsko a Tišnovsko: okres Brno-venkov. Brno 2003. Ouředník 2005: OUŘEDNÍK, Patrik: Šmírbuch jazyka českého: slovník nekonvenční češtiny 1945–1989. Praha 2005. Pálová 1997: PÁLOVÁ, Hana: Kuřim 1226 – 1996: od historie k současnosti. Kuřim 1997. Pepić 2008: PEPIĆ, Ivana: Na rubu jezika – žargon. In Život i škola: časopis za teoriju i praksu odgoja i obrazovanja 20. Osijek 2008, s. 139–146. Pintarić 2010: PINTARIĆ, Neda: Tvorbeni postupci u poljskom i hrvatskom razgovornom jeziku. In Filologija 55. Zagreb 2010, s. 89–104.

150

PK: Prezentace věznice Kuřim. PMČ: KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka: Příruční mluvnice češtiny. Praha 1995. Radková 2012: RADKOVÁ, Lucie: Jak se mluví za zdmi českých věznic. Ostrava 2012. Rejzek 2012: REJZEK, Jiří: Český etymologický slovník. Voznice 2012. RHJ: Rječnik hrvatskog jezika. Zagreb 2000. Rj: Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika 1–23, Zagreb 1880–1976. RRSH: BRODNJAK, Vladimír: Razlikovni rječnik srpskog i hrvatskog jezika. Zagreb 1993. Sabljak 2001: SABLJAK, Tomislav: Rječnik hrvatskog žargona. Zagreb 2001. Sedlák 2011: SEDLÁK, Jiří: Mříže a smích. Brno 2011. SCS: KLIMEŠ, Lumír: Slovník cizích slov. Praha 2005. SHPZ: Slovníček hantýrky pražských zlodějů. Praha 1992. SCHČS: Lexikografický kolektiv kabinetů cizích jazyků ČSAV: Srbocharvátsko český slovník. Praha 1982. Schelle 1980: SCHELLE, Karel: Ordály jako důkazní prostředek v procesním právu. Bratislava 1980. Skok: SKOK, Petar: Etimologijski rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika 1–4. Zagreb 1971–1974. Slach 1990: SLACH, Miroslav: Já básník Naso. Praha 1990. SNČ: HUGO, Jan a kol: Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost: historie a původ slov. Praha 2009. SNOJ 2003: SNOJ, Marko: Slovenski etimološki slovar. Ljubljana 2003. Sochorová: SOCHOROVÁ, Zdeňka: Co ve slovnících nenajdete: novinky v současné slovní zásobě. Praha 1994.

151

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 4. vyd. Praha 2005. SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého 1–4. Praha 1960–1971. SSSA: SVOZILOVÁ, Naďa: Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. Praha 2005. Suk 1993: SUK, Jaroslav: Několik slangových slovníků. Praha 1993. Suk 1995: SUK, Jaroslav: Skupinová mluva a její význam. In Sborník přednášek z V. konference o slangu a argotu v Plzni 7. – 9. února 1995. Plzeň 1995, s. 23–28. Svobodová 1996: SVOBODOVÁ, Ivana: Čeština v období mezi dvěma světovými válkami. In Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha 1996, s. 220–223. Sýkorová 1994: SÝKOROVÁ, Helena: Prameny k dějinám vězeňství. Praha 1994. Škaljić 1996: ŠKALJIĆ, Αbdulah.: Turcizmi u srpskohrvatskom jeziku. Sarajevo 1966. Škiljan 1985: ŠKILJAN, Dubravko: Pogled u lingvistiku. Zagreb 1985. Šmilauer 1982: ŠMILAUER, Vladimír: Nauka o českém jazyku. Praha 1982. Težak–Babić 2007: TEŽAK, Stjepko – BABIĆ, Stjepan: Gramatika hrvatskog jezika. Priručnik za osnovno jezično obrazovanje. Zagreb 2007. Vasmer: VASMER, Max: Russisches etymologisches Wӧrterbuch. 1–3. Heidelberg 1953–1958. VČSR: Vězeňství v Československé republice. Praha 1930. VK: Vítejte v regionu Kuřimsko (informační brožura-Mikroregion Kuřimka). Kuřim 2010. Vogeltanz: VOGELTANZ, Jan: Malý slovník starého vojenského názvosloví. Praha 2008. Vojáček 2013: VOJÁČEK, Lukáš: Plynová komora: Proč je důležité dýchat zhluboka? In Epocha 9/2013. s. 47–49. Vondruška 1993: VONDRUŠKA, Vlastimil: Katovny a mučírny. Praha 1993.

152

VSSS: OBRÁTIL, Karel, Jaroslav: Velký slovník sprostých slov. Praha 1999. Zaorálek 2000: ZAORÁLEK, Jaroslav: Lidová rčení. 4. vyd. Praha 2000.

153

8 INTERNETOVÉ ZDROJE ABC: ABC.cz: slovník cizích slov. [online]. [cit. 15. 6. 2013]. Dostupné z . AI: Adriatic islands. [online]. [cit. 25. 7. 2013]. Dostupné z . BS: Budisvoj.eu. [online]. [cit. 25. 7. 2013]. Dostupné z . ČT: Česká televize. [online]. [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z . ČNK: Český národní korpus – SYN2005 [online]. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2005. [cit. 20.5. 2013]. Dostupné z . ČN: České noviny. [online]. [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z . ED: Evropská databanka. [online]. [cit. 4. 3. 2013]. Dostupné z . ESSČ: Elektronický slovník staré češtiny. [online]. [cit. 8. 3. 2013]. Dostupné z: . Formánková 2007: FORMÁNKOVÁ, Pavla: Germanismy ve slangu a jejich adaptace v českých textech se zaměřením na policejní slang. Bakalářská práce 2007. Vedoucí práce: PhDr. Ivana Kolářová, CSc., Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita v Brně. [online]. [cit. 18. 3. 2013]. Dostupné z: .

154

Geology: Geology. [online]. [cit. 18. 3. 2013]. Dostupné z: . GI: Glas Istre. [online]. [cit. 18. 3. 2013]. Dostupné z: . Granić 2013: GRANIĆ, Jagoda: Žargon i standard - jezik in vivo i jezik in vitro. In Standardni jezicic i sociolekti u 21. stoljeću. XXVII. međunarodni znanstveni skup Zagreb, 18. – 20. travnja 2013. Zagreb 2013, s. 46–48. [online]. [cit. 15. 4. 2013]. Dostupné z . Grimm online: Grimm, J. – Grimm, W.: Deutsches Wörterbuch. [online]. [cit. 28. 7. 2013]. Dostupné z < http://germazope.unitrier.de/Projects/WBB/woerterbuecher/woerterbuecher/dwb/wbg>. Hejduk 1951: HEJDUK, Vítězslav: Čeština za mřížemi a dráty. Naše řeč 38/1951, číslo 3–4 [online]. [cit. 15. 4. 2013]. Dostupné z . Hubáček 1965: HUBÁČEK, Josef: K dnešnímu stavu studentského slangu. Naše řeč 48/1965, číslo 2 [online]. [cit. 20. 6. 2013]. Dostupné z . Chloupek 1969: CHLOUPEK, Jan: O sociální a územní rozrůzněnosti češtiny. Naše řeč 52/1969, číslo 2–3 [online]. [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z . Istarski.hr: Istarski.hr. [online]. [cit. 22. 6. 2013]. Dostupné z: . Klimeš 1980: KLIMEŠ, Lumír: Slovenská studie o tajné mluvě dětí. Slovo a slovesnost XLI/1980, s. 350 [online]. [cit. 20. 5. 2013]. Dostupné z: . 155

Kučerová 2011: KUČEROVÁ, Petra: Vztah odsouzených věznice Kuřim ke vzdělávání. Diplomová práce 2011. Vedoucí práce: Mgr. Petr Horehleď, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita v Brně. [online]. [cit. 20. 8. 2012]. Dostupné z: . LEX: Databáze heslářů Oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ AV ČR, v. v. i. [online]. [cit. 26. 6. ]. Dostupné z . LZMK: Leksikografski zavod Miroslav Krleža. [online]. [cit. 22. 5. 2013]. Dostupné z: . Matica.hr: Matica.hr [online]. [cit. 17. 6. 2013]. Dostupné z: . MPRH: Ministarstvo pravosuđa Republike Hrvatske. [online]. [cit. 17. 6. 2013]. Dostupné z: . MRK: MRK.cz. Stále na rybách. [online]. [cit. 20. 6. 2013]. Dostupné z: . OS: Věznice Všehrdy. [online]. [cit. 18. 5. 2013]. Dostupné z: . PSP: Průvodce světem povolání. [online]. [cit. 20. 6. 2013]. Dostupné z: . PV: Političtí vězni. [online]. [cit. 20. 6. 2013]. Dostupné z: . RZ: Hrvatski jezični korpus. [online]. [cit. 20. 6. 2013]. Dostupné z: . SDLSN: Sindikat državnih i lokalnih služebnika i namještenika Republike Hrvatske. [online]. [cit. 16. 5. 2013]. Dostupné z:

156

. SG: Sveti Grgur. [online]. [cit. 25. 7. 2013]. Dostupné z: . SSS: Slovník studentského slangu. [online]. [cit. 17. 6. 2013]. Dostupné z: . Telegraf.rs: Telegraf.rs. [online]. [cit. 21. 6. 2013]. Dostupné z: . Tportal:

Tportal.hr.

[online].

[cit.

17.

5.

2013].

Dostupné

z:

. Turistika.cz:

Turistika.

[online].

[cit.

26.

6.

2013].

Dostupné

z

. UNIDU: Sveučiliště u Dubrovniku. [online]. [cit. 20. 6. 2013]. Dostupné z: . UZS: Ministartsvo pravoduđa. Uprava za zatvorski sustav.[online]. [cit. 16. 5. 2013]. Dostupné z: . Vácha 2008: VÁCHA, Petr: Vybrané lexikální prostředky filmových recenzí. Diplomová práce 2008. Vedoucí práce: neuveden. Fakulta sociálních studií, Masarykova

Univerzita

v Brně.

[online].

[cit.

20.

5.

2013].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

. VSCR:

Vězeňská

služba

ČR.

[online].

.

157

[cit.

16.

5.

2013].

ZPP: Zatvorske pričice i prčice. [online]. [cit. 21. 6. 2013]. Dostupné z: .

158

9 REJSTŘÍK ANALYZOVANÝCH NÁZVŮ chorvatština

pendrač, 104, 105

chemik, 116

automafijaš, 82

plavi anđeo, 104, 106

chlupatej, 121, 124

blefaš, 76

profa, 110, 111

kantor, 126, 127

blefer, 76

rešetka, 128

karasář, 92

bos, 110, 111

robijaš, 79

katr, 133

cigoš, 76, 87

sirovina, 109

kérman, 88

cimer, 78, 79

sitničar, 83, 84

kuchtík, 116, 118

cimerher, 78

snajper, 94, 98

lapiduch, 42, 119, 121

čuvar, 94, 95

šef, 94, 96

léra, 126

ćuza, 131

šintak, 109, 110

love, 129

dečko u plavom, 104, 106

šintar, 101, 102, 110

masingerák, 125

dežurni, 94, 96

trovač, 99, 101

mengele, 119, 120, 121

dok, 101

učo, 110, 126

morgoš, 87

drot(ar), 104

verige, 130

mukl, 89, 90

drparoš, 81, 82

veterinarac, 101, 103, 119

náramky, 134

kancelarija, 131, 132

žbir, 94, 98

podvodník, 75, 78, 85, 116, 119

kapo, 94, 95, 96 kazanožija, 99, 100

čeština

režimák, 113, 114

kokošar, 83, 84

autíčkář, 82, 83

romák, 87

krmak, 104, 107

bachař, 48, 113

šelengere, 113, 115

kuhača, 99, 100

basa, 31, 135

šingále, 113, 115, 122

lisičar, 104, 108

bengo, 115, 121, 122

šlóf, 88

lova, 129

cigoš, 76, 87

šméčkař, 85, 86

lupež, 81

číslo, 89, 90

šméčko, 85, 86

milicioner, 104, 108

čmuchal, 106, 121, 125

špekoun, 116, 117

mučitelj, 110, 112

čór, 91

švestka, 106, 121, 122, 123

mućak, 75

čóres, 91

těstomrd, 116

mućkaroš, 75

čórkař, 91

tunelář, 85

murjak, 104, 105

elpasář, 91, 92

úča, 110, 126

mutikaša, 99

elpíčkář, 91, 92

veterinář, 101, 103, 119

njuskalo, 104, 106, 125

felčar, 119, 120

žandár, 113, 114

organ, 104, 107

fízl, 121, 123, 124

žrádlokaz, 116, 118, 119

osuđenik, 79, 80

flajšák, 152, 126

pandur, 94, 97, 98, 104, 105,

hajzl, 136, 137

108

chábr, 88, 89

159

10 POUŽITÉ ZKRATKY JAZYKŮ A JINÉ ZKRATKY adj.

adjektivum

alb.

albánský, albánština

angl.

anglický, angličtina

arm.

arménský, arménština

argot.

argotický výraz

arch.

archaický

bav.

bavorský

b.

bulharský, bulharština

br.

běloruský, běloruština

bret.

bretonský, bretonština

č.

český, čeština

dial.

dialektický

expr.

expresivní

fr.

francouzský, francouzština

gen.

genitiv

got.

gótský, gótština

heb.

hebrejský, hebrejština

hluž.

hornolužický, horní lužická srbština

ch.

chorvatský, chorvatština

ie.

indoevropský

ind.

indický

it.

italský, italština

ir.

irský, irština

jid.

jidišský, jidiš

lat.

latinský, latina

lit.

litevský, litevština

lot.

lotyšský, lotyština

luž.

lužický, lužická srbština

maď.

maďarský, maďarština

mak.

makedonský, makedonština

něm.

německý, němčina

nář.

nářeční 160

pl.

plurál

pol.

polský, polština

psl.

praslovanský, praslovanština

r.

ruský, ruština

rak.

rakouský

rom.

romský, romština

rum.

rumunský, rumunština

řec.

řecký, řečtina

slang.

slangový

slk.

slovenský, slovenština

sln.

slovinský, slovinština

stč.

staročeský, stará čeština

stfr.

starofrancouzský, stará francouština

st.

starší

sti.

staroindický, stará indština

stněm.

starohornoněmecký, stará horní němčina

střlat.

středolatinský, středověká latina

srb.

srbský, srbština

střhn.

středohornoněmecký, střední horní němčina

stsl.

staroslověnský, staroslověnština

tur.

turecký, tuřečtina

ukr.

ukrajinský, ukrajinština

vulg.

vulgární, vulgárně

vel.

velšský, velština

161

11 ABECEDNÍ SLOVNÍKY 11.1 SLOVNÍK CHORVATSKÝCH VÝRAZŮ UŽÍVANÝCH VE VĚZNICI VE VALTUŘE bajbok, bajbokana ʻvězniceʼ, ʻvězeníʼ

A

baksaz ʻčasto trestaný člověkʼ balkoni ʻprsaʼ

adromedimirec ʻRomʼ

baloni ʻprsaʼ

aga kadafi ʻzloděj autʼ

banana ʻmužský pohlavní orgánʼ

airbag ʻprsaʼ

banj, banja ʻumývárnaʼ

aktivac ʻaktivní homosexuálʼ

batre ʻdívkaʼ

aktivist ʻaktivní homosexuálʼ

bažulj ʻfazoleʼ

alat ʻmužský pohlavní orgánʼ

bedak ʻblázenʼ, ʻhlupákʼ

alav ʻhladovýʼ

bedevija ʻhlupákʼ

ambulanta ʻošetřovnaʼ

bena ʻblázenʼ

amfi ʻdroga (obecně)ʼ

benast ʻbláznivýʼ

amigos ʻRomʼ

benavac ʻblázenʼ

anđeoski ʻdroga (obecně)ʼ

berba ʻkrádežʼ

Ante Starčević ʻtisícová bankovkaʼ

betonirati ʻpítʼ

antun ʻdroga (obecně)ʼ

bik ʻhlupákʼ

arkan ʻmužský pohlavní orgánʼ

biljčica ʻhomosexuálʼ

automafijaš ʻzloděj autʼ

bira ʻpivoʼ

autsajd ʻduchem nepřítomný

birc ʻjídelnaʼ

(zfetovaný)ʼ

birtija ʻjídelnaʼ

aždaja ʻženský pohlavní orgánʼ

biser ʻblázenʼ bizon ʻprostitutkaʼ

B

blagovaonica ʻvolné prostranství ke sčítání vězňůʼ

baba ʻlékʼ

blajvaz ʻtužkaʼ

bacati fore ʻlhátʼ

blefaš ʻpodvodníkʼ

bacati patku u plićak ʻsouložitʼ

blefer ʻpodvodníkʼ

bacati u kljun ʻjístʼ

bljak ʻšpatné jídloʼ, ʻchléb s máslemʼ

badecimer ʻumývárnaʼ

bljuzga ʻšpatné jídloʼ 162

bogovski ʻdobré jídloʼ

ceci ʻprsaʼ

bonboni ʻlékyʼ

cent ʻdroga (obecně)ʼ

bos ʻučitelʼ

cicati ʻpítʼ

Bosanac ʻhlupákʼ

cice ʻprsaʼ

brazilac ʻRomʼ

cicija ʻpříživníkʼ

brek ʻvyšetřovací pesʼ

cicikrep ʻdoživotní vězeňʼ

brisnuti ʻutéctʼ

cigar ʻcigaretaʼ

brusiti se ʻsouložitʼ

Cigić ʻRomʼ

brzi ʻblázenʼ

cigla ʻgram drogyʼ

buba ʻuklízeč z řad odsouzenýchʼ,

Cig ʻRomʼ

ʻdívkaʼ

cigojner ʻRomʼ

budak ʻblázenʼ

cigos ʻRomʼ

budala ʻrváčʼ

cigoš ʻRomʼ

buhara ʻvězniceʼ, ʻvězeníʼ

cike ʻprsaʼ

buja ʻzadekʼ

cikice ʻprsaʼ

buksa ʻvězniceʼ, ʻvězeníʼ

cimer ʻspolubydlícíʼ

bukva, bukvan ʻhlupákʼ

cimerher ʻspolubydlícíʼ

bulja ʻzadekʼ

cinker ʻvězeň, který má dobrou práciʼ

bunardžija ʻkapsářʼ

cipeliške ʻbotyʼ

bunaroš ʻkapsářʼ

cistoć ʻuklízeč z řad odsouzenýchʼ

bunja ʻzadekʼ

cjepanica ʻhlupákʼ

bureke prodavati ʻříkat hloupostiʼ

cokule ʻbotyʼ

buřta ʻdívkaʼ

crkavati ʻdobré jídloʼ

buterbrot ʻchléb s máslemʼ

crna ʻkávaʼ

buzdovan ʻblázenʼ, ʻhlupákʼ

cucak ʻmizeraʼ, ʻvyšetřovací pesʼ

buzorant ʻhomosexuálʼ

cuga ʻpitíʼ cugati ʻpítʼ cura ʻdívkaʼ

C

cvrcati ʻpítʼ

caca ʻdívkaʼ cajkan ʻpolicistaʼ cajoš ʻpolicistaʼ caka ʻležʼ 163

ćurko ʻvyšetřovací pesʼ

Č

ćuza ʻvězniceʼ, ʻvězeníʼ

D

čačkati ʻvyšetřovatʼ čađiti ʻkouřitʼ čajni kolutići ʻzadekʼ

daske ʻpostelʼ

čarda ʻjídelnaʼ

daviti (se) ʻjístʼ, ʻotravovatʼ, ʻmučitʼ

čik ʻcigaretaʼ

debil ʻblázenʼ, ʻhlupákʼ

čistilka ʻdívkaʼ

debilčina ʻhlupákʼ

čkapi ʻdívkaʼ

debilko ʻhlupákʼ

čmarko ʻhomosexuálʼ

debos ʻhlupákʼ

čmaroljub ʻhomosexuálʼ

dečko u plavom ʻpolicistaʼ

čoban ʻhlupákʼ

dekica ʻdroga (obecně)ʼ

čoro ʻdroga (obecně)ʼ

dekintirati, dekintiran ʻbýt bez penězʼ

čuča ʻženský pohlavní orgánʼ

deknuti ʻzabítʼ

čučica ʻženský pohlavní orgánʼ

derpe ʻhomosexuálʼ

čuka ʻhodinkyʼ, ʻrok vězeníʼ

dežurni ʻpříslušník vězeňské služby

čuna ʻmužský pohlavní orgánʼ

pověřený dozorem nad odsouzenými;

čunka ʻhlava odsouzenýchʼ, ʻvězeň,

dozorceʼ

který má dobrou práciʼ

dići ʻkrást něcoʼ, ʻutéctʼ

čuvar ʻpříslušník vězeňské služby

dignuti ʻukrást něcoʼ

pověřený dozorem nad odsouzenými;

dignuti na ahtera ʻpodvéstʼ

dozorceʼ

dignuti na bombu ʻpodvéstʼ dignuti na foru ʻpodvéstʼ dignuti na štos ʻpodvéstʼ

Ć

dilajla ʻhlupákʼ dilindara ʻženský pohlavní orgánʼ

ćajćirom ʻčaj s rumemʼ

dilkana ʻblázinecʼ

ćelavica ʻženský pohlavní orgánʼ

dim ʻmarihuanaʼ

ćeno ʻvyšetřovací pesʼ

dimara ʻcigaretaʼ

ćorka ʻvězniceʼ, ʻvězeníʼ, ʻzatýkáníʼ

dimiti ʻkouřitʼ

ćorkiranje ʻzatýkáníʼ

dinamit ʻfazoleʼ

ćornuti ʻukrást něcoʼ

dipiti ʻukrást něcoʼ

ćuća ʻženský pohlavní orgánʼ

dječje radosti ʻmáslo s marmeládouʼ 164

djevojački san ʻženský pohlavní orgánʼ

droplja ʻprostitutkaʼ

dlakavica ʻženský pohlavní orgánʼ

drot ʻpříslušník vězeňské služby

dobovanje ʻkrádežʼ

pověřený dozorem nad odsouzenými;

doca ʻlékařʼ

dozorceʼ

doint ʻcigareta marihuanyʼ

drot(ar) ʻpolicistaʼ

dojna labrta ʻženský pohlavní orgánʼ

drparoš ʻzlodějʼ

dok ʻlékařʼ

drug organ ʻpolicistaʼ

domaći ʻčasto trestaný člověkʼ

duda, dude ʻprsaʼ

dop ʻheroinʼ

dudek ʻblázenʼ

dotur ʻlékařʼ

dudlanje ʻorální sexʼ

doza ʻlékʼ

duga ʻkartyʼ

drapačoza ʻdívkaʼ

dugoprstić ʻkapsářʼ

drek ʻbezcenná věcʼ

dupe ʻzadekʼ

drink ʻpitíʼ

dupedavac ʻhomosexuálʼ, ʻpasivní

drinkati ʻpítʼ

homosexuálʼ

driskati ʻříkat hloupostiʼ

dupelizac ʻhomosexuálʼ

drkačko društvo ʻpornografická

duplonka ʻhomosexuálʼ

literatura, erotické časopisyʼ

dupojebac ʻhomosexuálʼ

drkalica ʻpornografická literatura,

duvan ʻcigaretaʼ

erotické časopisyʼ

dvorska dama ʻhomosexuálʼ

drkavela ʻpornografická literatura,

džiko ʻmarihuanaʼ

erotické časopisyʼ drobiti ʻříkat hloupostiʼ

DŽ

drogiran ʻzfetovanýʼ drpanje ʻkrádežʼ drpaža ʻkrádežʼ

dženga, dženge, džengi ʻpenízeʼ

drpež ʻkrádežʼ

džepos ʻkapsářʼ

drpirati ʻukrást něcoʼ

džoint ʻcigareta marihuanyʼ

drpisanje ʻkrádežʼ

džoja ʻcigareta marihuanyʼ

drpiti ʻukrást něcoʼ

džoka ʻcigareta marihuanyʼ

drobiti ʻjístʼ

džoks ʻcigareta marihuanyʼ

drokasati se ʻfetovatʼ droksa ʻprostitutkaʼ drolja ʻprostitutkaʼ 165

filjko ʻpedofilʼ

Đ

fini lopov ʻzloděj autʼ fino ʻdobré jídloʼ

đardinka ʻprostitutkaʼ

finta ʻležʼ

Điđimilović ʻlékařʼ

flundra ʻprostitutkaʼ

đoka, đoko ʻmužský pohlavní orgánʼ

fol ʻležʼ

đornuti ʻukrást něcoʼ

foler ʻvychloubač, mluvkaʼ

đubretar ʻmizeraʼ

folijanović ʻvychloubač, mluvkaʼ

đukac ʻvyšetřovací pesʼ

folirant ʻvychloubač, mluvkaʼ

đukela ʻvyšetřovací pesʼ

frajerica ʻdívkaʼ francuski ključ ʻmužský pohlavní orgánʼ

E

frigita ʻfrigidní ženaʼ frula ʻženský pohlavní orgánʼ, ʻcigareta

ebeta ʻblázenʼ

marihuanyʼ

Erika ʻprostitutkaʼ

frulica ʻdroga (obecně)ʼ

erka ʻpornografie, pornografický filmʼ

fuca ʻprostitutkaʼ

Eskimka ʻfrigidní ženaʼ

fufa ʻprostitutkaʼ fuka ʻkávaʼ, ʻprostitutkaʼ fukati ʻsouložitʼ

F

fukara ʻprostitutkaʼ fumati ʻkouřitʼ

faca ʻhlava odsouzenýchʼ

funjara ʻmizeraʼ, ʻdívkaʼ

fajfati ʻkouřitʼ

furati film ʻmít halucinace z drogʼ

fajter ʻrváčʼ

furati se ʻpíchat si drogu injekční

fanfulja ʻženský pohlavní orgánʼ

stříkačkouʼ

fara, fora ʻhlava odsouzenýchʼ farabuto ʻrváčʼ

G

fazon ʻležʼ fažol ʻfazoleʼ fifa ʻprostitutkaʼ

gađati se ʻpíchat si drogu injekční

fifi ʻhomosexuálʼ

stříkačkouʼ

fiksati se ʻpíchat si drogu injekční

gaga ʻmarihuanaʼ

stříkačkouʼ

gan ʻpistoleʼ 166

Ganci ʻRomovéʼ

guzičar ʻšplhoun; člověk, který někomu

gandža,ganđa, ganja ʻmarihuanaʼ

podlézáʼ

gank ʻdroga (obecně)ʼ

guzoljubac ʻhomosexuálʼ

Garagan ʻRomʼ gej ʻhomosexuálʼ

H

gelipter ʻmizeraʼ genijalac ʻčasto trestaný člověkʼ gepiti ʻukrást něcoʼ

haki ʻdroga (obecně)ʼ

getriba ʻzadekʼ

haksli ʻdroga (obecně)ʼ

gida ʻcigareta marihuanyʼ

hala ʻzáchodʼ

gilje ʻbotyʼ

hapanje ʻkrádežʼ

gitre ʻmřížeʼ

hapati ʻukrást něcoʼ

gladovati ʻmít hladʼ

hapator ʻzlodějʼ

gladuš ʻhladovýʼ

hapnuti ʻukrást něcoʼ

glavići ʻspermaʼ

harku ʻkuchařʼ

glodalica ʻdívkaʼ

hasati ʻjístʼ

glondža ʻženský pohlavní orgánʼ

haš ʻhašišʼ

glupko ʻblázenʼ

hihihi ʻduchem nepřítomný

gluperda ʻblázenʼ

(zfetovaný)ʼ

gnjida ʻmizeraʼ

hiljka ʻtisícová bankovkaʼ

golać ʻčlověk bez penězʼ

hladovati ʻbýt ve vězeníʼ

gomoljka ʻženský pohlavní orgánʼ

hladovina ʻvězniceʼ, ʻvězeníʼ

gospođica ʻhomosexuálʼ

homić ʻhomosexuálʼ

govnar ʻmizeraʼ

homos ʻhomosexuálʼ

govno ʻmizeraʼ, ʻpedofilʼ

hop ʻdroga (obecně)ʼ

gradela ʻmřížeʼ

horn,hors ʻheroinʼ

greba ʻdívkaʼ

hrenovka ʻmužský pohlavní orgánʼ

groši ʻpenízeʼ

I

grozd ʻženský pohlavní orgánʼ guliti ʻbýt ve vězeníʼ guska ʻnevěrohodná zprávaʼ

igla ʻinjekční stříkačkaʼ

gutati ʻjístʼ

imati film ʻmít halucinace z drogʼ

guza ʻzadekʼ

inamoran ʻzamilovanýʼ

guzica ʻzadekʼ

inbecil ʻdonašeč, udavačʼ 167

ispariti ʻutéctʼ

kapelica ʻjídelnaʼ

izraziti nekoga ʻpodvéstʼ

kapo ʻpříslušník vězeňské služby

izvozati ʻpodvéstʼ

pověřený dozorem nad odsouzenými; dozorceʼ kaputar ʻhlava odsouzenýchʼ

J

kara ʻmužský pohlavní orgánʼ karađorđeva šnicla ʻženský pohlavní

jaslara ʻdívkaʼ

orgánʼ

jara ʻrok vězeníʼ

kardan ʻmužský pohlavní orgánʼ

jarica ʻženský pohlavní orgánʼ

kašičica u đvici ʻanální sexʼ

jastuk ʻzadekʼ

kavica ʻkávaʼ

jebati se ʻsouložitʼ

kavurina ʻkávaʼ

jebat u mozak ʻotravovatʼ, ʻmučitʼ

kazanožija ʻkuchařʼ

jebavati ʻsouložitʼ

keka ʻpenízeʼ

jebivjetar ʻpříživníkʼ

kemijska ʻtužkaʼ

jezerača ʻtisícová bankovkaʼ

kemijslice ʻtužkaʼ

jočkicapinj ʻdívkaʼ

keniaka ʻzáchodʼ

jogi madrac ʻpostelʼ

kenjati (kvake) ʻříkat hloupostiʼ

joint ʻcigareta marihuanyʼ

kenjati šmajsere ʻříkat hloupostiʼ kenjati žilete ʻříkat hloupostiʼ kenjaža ʻnudaʼ

K

ker ʻvyšetřovací pesʼ kerati se ʻsouložitʼ

kaco ʻmužský pohlavní orgánʼ

kesaroš ʻkapsářʼ

kadilak ʻdroga (obecně)ʼ

keš ʻpenízeʼ

kafe ʻkávaʼ

kevovi ʻpolicistéʼ

kafica ʻkávaʼ

kidniti ʻutéctʼ

kajla ʻdívkaʼ

kidnuti ʻutéctʼ

kakiti ʻříkat hloupostiʼ

kiklop ʻženský pohlavní orgánʼ

kalendar ʻrokʼ

kintač ʻpenízeʼ

kamenjarka ʻprostitutkaʼ

kyselina ʻdroga (obecně)ʼ

kancelarija ʻzáchodʼ

kit ʻmužský pohlavní orgánʼ

kanta ʻzadekʼ

kita ʻdívkaʼ

kapa ʻženský pohlavní orgánʼ

kitolovka ʻženský pohlavní orgánʼ 168

klamfa ʻženský pohlavní orgánʼ

kradljivac ʻzlodějʼ

klamfujza ʻženský pohlavní orgánʼ

kradljivac automobila ʻzloděj autʼ

kleptoman ʻzloděj maličkostíʼ

kreka ʻženský pohlavní orgánʼ

klipan ʻhlava odsouzenýchʼ, ʻmužský

krele ʻhlupákʼ

pohlavní orgánʼ

krepavati ʻdobré jídloʼ

klisnuti ʻutéctʼ

krepil ʻblázenʼ

klistir ʻaktivní homosexuálʼ

krešo ʻblázenʼ

kljuvati ʻvyšetřovatʼ

kreten ʻblázenʼ

kljuviti ʻvyšetřovatʼ

krmak ʻpolicistaʼ

klokan ʻblázenʼ

krpa ʻšplhoun; člověk, který někomu

klonja ʻzáchodʼ

podlézáʼ

klopa ʻjídloʼ

krumpirati se ʻbát seʼ

klopati ʻjístʼ

kučak ʻvyšetřovací pesʼ

klozet ʻzáchodʼ

kuhača ʻkuchařʼ

kobasa ʻmužský pohlavní orgánʼ

kuja lastavica ʻdívkaʼ

kobasica ʻmužský pohlavní orgánʼ

kujica ʻuklízeč z řad odsouzenýchʼ

kofi ʻkávaʼ

kuka ʻrokʼ, ʻrok vězeníʼ

kofijanović ʻkávaʼ

kumek ʻblázenʼ

koka ʻdívkaʼ, ʻženský pohlavní orgánʼ,

kundačiti ʻsouložitʼ

ʻkokainʼ

kupus ʻhašišʼ

koki ʻkokainʼ

kurac ʻmužský pohlavní orgánʼ

koknuti ʻzabítʼ

kurava ʻprostitutkaʼ

kokos ʻbýt bez penězʼ

kurba ʻprostitutkaʼ

kokošar ʻzloděj maličkostíʼ

kurcoslav ʻmužský pohlavní orgánʼ

koks ʻkokainʼ

kuriti ʻkouřitʼ

koma ʻšpatné jídloʼ

kuronja ʻmužský pohlavní orgánʼ

kondot ʻzáchodʼ

kurva ʻprostitutkaʼ

konj ʻhlupákʼ, ʻdroga (obecně)ʼ

kužina ʻkuchyněʼ

konjina ʻhlupákʼ

kvrga ʻrokʼ

kolač ʻřezníkʼ komin ʻkuchyněʼ kopa ʻuklízeč z řad odsouzenýchʼ kopati ʻvyšetřovatʼ koplje ʻmužský pohlavní orgánʼ 169

lula ʻmužský pohlavní orgánʼ

L

lulek ʻmužský pohlavní orgánʼ lupež ʻzlodějʼ

lačan ʻhladovýʼ

lupati ʻříkat hloupostiʼ

ladro ʻzlodějʼ

lvejno ʻvolné prostranství ke sčítání

laka konjica ʻmužský pohlavní orgánʼ

vězňůʼ

lanci ʻpoutaʼ lapan ʻhlupákʼ

M

lapis, lapiš ʻtužkaʼ lapiti ʻukrást něcoʼ laprdati ʻříkat hloupostiʼ

maca ʻdívkaʼ, ʻženský pohlavní orgánʼ

leksi ʻlék Lexaurinʼ

mačelato ʻučitelʼ

leter, letera ʻdopisʼ

mačka ʻdívkaʼ

lezilebović ʻpříživníkʼ

maještra ʻučitelʼ

ležati ʻbýt ve vězeníʼ

majmun ʻblázenʼ, ʻhlupákʼ, ʻmužský

libar ʻknihaʼ

pohlavní orgánʼ

lijes ʻpostelʼ

maknuti ʻukrást něcoʼ

lik ʻhlava odsouzenýchʼ

mamile ʻprsaʼ

lisičari ʻpolicistéʼ

mandati ʻjístʼ

liskati ʻlhátʼ

mandža ʻjídloʼ

lizačina ʻorální sexʼ

mandžati ʻjístʼ

lizanje ʻorální sexʼ

manga ʻhlava odsouzenýchʼ

lizing ʻorální sexʼ

mani ʻpenízeʼ

lokati ʻpítʼ

manikomio ʻblázinecʼ

lopina ʻzlodějʼ, ʻzloděj autʼ

manjaža ʻjídloʼ

lopov ʻzloděj maličkostíʼ

manjina ʻRomʼ

lotos ʻženský pohlavní orgánʼ

mara ʻmarihuanaʼ

lova ʻpenízeʼ

marica ʻmarihuanaʼ, ʻcigareta

lovica ʻpenízeʼ

marihuanyʼ

lovušina ʻpenízeʼ

marija ʻmarihuanaʼ

ložni metak ʻspermaʼ

Marijana ʻmarihuanaʼ

ludara ʻnemocniceʼ. ʻblázinecʼ

marisanje ʻkrádežʼ

lufter ʻpříživníkʼ

mariš ʻmarihuanaʼ

luknja ʻnemocniceʼ

mariška ʻmarihuanaʼ 170

masaža ʻnudaʼ

mrzla pizda ʻfrigidní ženaʼ

masirati ʻotravovatʼ, ʻmučitʼ

mucica ʻženský pohlavní orgánʼ

mazati ʻjístʼ

mučilo ʻknihaʼ

maziti se ʻsouložitʼ

mučitelj ʻučitelʼ

mazniti ʻukrást něcoʼ

mućak ʻpodvodníkʼ

mažnjavanje ʻkrádežʼ

mućkaroš ʻpodvodníkʼ

medežija ʻlékʼ

muf ʻdívkaʼ, ʻženský pohlavní orgánʼ

medicína ʻlékʼ

muksa ʻpolicistaʼ

medikament ʻlékʼ

muktatoš ʻpříživníkʼ

Meri ʻhomosexuálʼ, ʻmarihuanaʼ

mulac ʻblázenʼ

Meri Džejn ʻmarihuanaʼ

muljati ʻlhátʼ

meskalin ʻhalucinogenní drogaʼ

munita ʻpenízeʼ

mešina ʻmasoʼ

munjara ʻblázinecʼ

meštrija ʻmužský pohlavní orgánʼ

murjak ʻpolicistaʼ

metar ʻrokʼ, ʻrok vězeníʼ

mutikaša ʻkuchařʼ

mica ʻdívkaʼ Micika ʻženský pohlavní orgánʼ

N

milda ʻtisícová bankovkaʼ milia ʻtisícová bankovkaʼ milicioner ʻpolicistaʼ

na ivici ʻzamilovanýʼ

milja ʻtisícová bankovkaʼ, ʻmilionʼ

nabiguzica ʻpříživníkʼ

miljar ʻtisícová bankovkaʼ

naguz ʻhomosexuálʼ

ministar ʻvězeň, který má dobrou práciʼ

namagarčiti ʻpodvéstʼ

mindža ʻženský pohlavní orgánʼ

napoj ʻjídloʼ, ʻšpatné jídloʼ, ʻpitíʼ

mindžam ʻdívkaʼ

napuhanko ʻvychloubač, mluvkaʼ

mindžina ʻženský pohlavní orgánʼ

nasaditi nekoga ʻpodvéstʼ

misica ʻdívkaʼ

nasilnik ʻrváčʼ

mona ʻženský pohlavní orgánʼ

navući se ʻzfetovat seʼ

morfo ʻdroga (obecně)ʼ

nesit ʻhladovýʼ

moron ʻhlupákʼ

nestati ʻutéctʼ

motka ʻmužský pohlavní orgánʼ

nić ʻgram drogyʼ

mrknuti ʻukrást něcoʼ

nikotinski štapić ʻcigaretaʼ

mrvice za pohanje ʻchlébʼ

ništa ʻbezcenná věcʼ

mrtav čovjek ʻpedofilʼ 171

nit da pecne ʻpíchat si drogu injekční

ostaviti na cjedilu ʻzradit někohoʼ

stříkačkouʼ

osteoporozna opajdara ʻprostitutkaʼ osuđenik ʻvězeňʼ oštarija ʻjídelnaʼ

NJ

otegnuti papke ʻumřítʼ otići bogu za kurýra ʻumřítʼ

njesra ʻbezcenná věcʼ

otperjati ʻutéctʼ

njupa ʻjídloʼ

otplivati ʻutéctʼ

njupati ʻjístʼ

otuđiti ʻukrást něcoʼ

njuskalo ʻpolicistaʼ

oženiti nekoga ʻpodvéstʼ oženjen čovjek ʻdoživotní vězeňʼ

O

P

oblokati ʻpítʼ očaj ʻčajʼ

pacijent ʻblázenʼ, ʻčasto trestaný

odapeti ʻumřítʼ

člověkʼ

odgalopirati ʻutéctʼ

pajkan ʻpolicistaʼ

odglumiti ʻutéctʼ

pak ʻzadekʼ

odjahati ʻutéctʼ

pandur ʻpříslušník vězeňské služby

odležati ʻbýt ve vězeníʼ

pověřený dozorem nad odsouzenými;

odlipid ʻduchem nepřítomný

dozorceʼ, ʻpolicistaʼ

(zfetovaný)ʼ

panglu ʻblázenʼ

odmaralište ʻnemocniceʼ

panj ʻblázenʼ

odnesti ʻukrást něcoʼ

panja ʻchlébʼ

odvaliti se ʻzfetovat seʼ

pantić ʻaktivní homosexuálʼ

ofelija ʻprostitutkaʼ

papak ʻuklízeč z řad odsouzenýchʼ

ohladiti ʻzabítʼ

papaki ʻbotyʼ

okica ʻdroga (obecně)ʼ

papan ʻhlava odsouzenýchʼ, ʻhlupákʼ

ordinacija ʻošetřovnaʼ

papati ʻjístʼ

ordiniranje ʻkrádežʼ

papčina ʻhlupákʼ

organ v ʻpolicistaʼ

papica ʻjídloʼ

orloj ʻhodinkyʼ

pare ʻpenízeʼ

osinjak ʻženský pohlavní orgánʼ

pasivac ʻpasivní homosexuálʼ 172

paša ʻdobré jídloʼ

pimpek ʻmužský pohlavní orgánʼ

patka ʻnevěrohodná zprávaʼ

pimpić ʻmužský pohlavní orgánʼ

pecaroš ʻzlodějʼ

pinka ʻpenízeʼ

peder ʻhomosexuálʼ

pinkala ʻtužkaʼ

peglati ʻotravovatʼ, ʻmučitʼ

pinkara ʻpivoʼ

peljivo ʻdroga (obecně)ʼ

pipica ʻženský pohlavní orgánʼ

peludnica ʻženský pohlavní orgánʼ

pisalo ʻtužkaʼ

penezi ʻpenízeʼ

pismo ʻtajný dopisʼ

pendrač ʻpolicistaʼ

pisanac ʻdopisʼ

pendrek ʻmužský pohlavní orgánʼ

piška ʻženský pohlavní orgánʼ

pepi ʻanální sexʼ

piškica ʻženský pohlavní orgánʼ

perje ʻpenízeʼ

pištola ʻpistoleʼ

Persida ʻprostitutkaʼ

pišulja ʻženský pohlavní orgánʼ

peškir ʻhomosexuálʼ

piton ʻmužský pohlavní orgánʼ

peško ʻhomosexuálʼ

pivce ʻpivoʼ

pešo ʻhomosexuálʼ

pizda ʻženský pohlavní orgánʼ

pešovan ʻhomosexuálʼ

pješko ʻhomosexuálʼ

pet minuta straha ʻkrádežʼ

plajvaz ʻtužkaʼ

pežo ʻhomosexuálʼ

plavi anđeo ʻpolicistaʼ

pica ʻdívkaʼ, ʻženský pohlavní orgánʼ

pljuca ʻpistoleʼ

picajzlica ʻpohlavní němocʼ

pljuga ʻcigaretaʼ, ʻcigareta marihuanyʼ

picolizac ʻorální sexʼ

pljugati ʻkouřitʼ

pička ʻdívkaʼ

pljugica ʻcigareta marihuanyʼ

pičkomlat ʻmužský pohlavní orgánʼ

plodnica ʻženský pohlavní orgánʼ

pićenće ʻpitíʼ

plovaki ʻbotyʼ

pifkan ʻpivoʼ

počivalište ʻnemocniceʼ

pijaća ʻpitíʼ

podguzna muha ʻšplhoun; člověk,

pijavica ʻpříživníkʼ

který někomu podlézáʼ

pikati se ʻpíchat si drogu injekční

podići ʻukrást něcoʼ

stříkačkouʼ

podjebati nekoga ʻzradit někohoʼ

pikulica ʻlékʼ

podočnjaci ʻprsaʼ

pikzimler ʻvychloubač, mluvkaʼ

pojiti ʻříkat hloupostiʼ

piljkati ʻhrát hazardní hryʼ

pokerica ʻkaretní hraʼ

pimpač ʻmužský pohlavní orgánʼ

policioto ʻpolicistaʼ 173

poludjeti ʻzbláznit seʼ

prdara ʻzadekʼ

ponavljač ʻčasto trestaný člověkʼ

prdekana ʻvězniceʼ, ʻvězeníʼ

ponj ʻgram drogyʼ

prdekavac ʻfazoleʼ

popaliti ʻukrást něcoʼ

preser ʻvychloubač, mluvkaʼ

poplašiti ʻukrást něcoʼ

pričati ʻlhátʼ

pornjava ʻpornografická literatura,

prijaonjer ʻvězeňʼ

erotické časopisyʼ

prikoličar ʻčasto trestaný člověkʼ

posada ʻnůžʼ

princezna ʻpasivní homosexuálʼ

poslati u mirovinu ʻzabítʼ

prkuv ʻpivoʼ

posmicati ʻzabítʼ

profa ʻučitelʼ

postelja ʻpostelʼ

profić ʻvězeň, který má dobrou práciʼ

postole ʻbotyʼ

provozati ʻpodvéstʼ

posuditi ʻukrást něcoʼ

pržun ʻvězniceʼ, ʻvězeníʼ

pošiziti ʻzbláznit seʼ

pucaju mi filmovi ʻmít halucinace

poštenjača ʻprostitutkaʼ

z drogʼ

pozadina ʻzadekʼ

pumpin ʻorální sexʼ

pozdra ʻženský pohlavní orgánʼ

punjeta ʻspermaʼ

prašak ʻdroga (obecně)ʼ

punoglavci ʻspermaʼ

prazna ʻfrigidní ženaʼ

pupak ʻhomosexuálʼ

prcati ʻsouložitʼ

pupoljak ʻženský pohlavní orgánʼ

prda ʻzadekʼ

pušenje ʻorální sexʼ

prdnuti na rosu ʻumřítʼ

pušilica ʻcigareta marihuanyʼ

prdnuti na svijeću ʻumřítʼ

pušing ʻorální sexʼ

preći nekoga ʻpodvéstʼ

pušioničar ʻblázenʼ

predriblati ʻpodvéstʼ

puška ʻmužský pohlavní orgánʼ

prefarbati ʻpodvéstʼ

puž ʻženský pohlavní orgánʼ

prejebati ʻpodvéstʼ prejebavanje ʻpodvodʼ

R

preklapača ʻženský pohlavní orgánʼ preraditi ʻpodvéstʼ preseravati ʻříkat hloupostiʼ

racku ʻmužský pohlavní orgánʼ

prešati ʻotravovatʼ, ʻmučitʼ

radodajka ʻdívkaʼ, ʻprostitutkaʼ

preveslati ʻpodvéstʼ

razbijač ʻrváčʼ

prevesti žedna preko vode ʻpodvéstʼ

repa v ʻpenízeʼ peníze 174

reštant ʻvězeňʼ

seruckati ʻříkat hloupostiʼ

riba ʻdívkaʼ

sestra ʻprostitutkaʼ

ribić ʻhomosexuálʼ

sidro ʻútěkʼ

ridikul ʻblázenʼ

sifoni ʻprsaʼ

riknuti ʻumřítʼ

silaža ʻjídloʼ

rit ʻzadekʼ

sileđija ʻrváčʼ

ritnjak ʻzadekʼ

sirovina ʻřezníkʼ

ritoznojičar ʻpasivní homosexuálʼ

sisati ʻpítʼ

rob ʻvězeňʼ, ʻdoživotní vězeňʼ

sise ʻprsaʼ

roba ʻdroga (obecně)ʼ

sisi ʻpasivní homosexuálʼ

robi ʻčasto trestaný člověkʼ

sisuljci ʻprsaʼ

robija ʻdlouhý trestʼ

sitničar ʻzloděj maličkostíʼ

robijaš ʻvězeňʼ

skinuti ʻumřítʼ, ʻzabítʼ

rokati (se) ʻzfetovat seʼ, ʻpíchat si

sklipsati ʻumřítʼ

drogu injekční stříkačkouʼ

skratiti za glavu ʻzabítʼ

roklja ʻženský pohlavní orgánʼ

skuhati ʻpodvéstʼ

roksa ʻdívkaʼ

sladoguzac ʻhomosexuálʼ

romić ʻRomʼ

sličica ʻtetováníʼ

roštilj ʻmřížeʼ

smeće ʻmizeraʼ. ʻšpatné jídloʼ

ruknuti ʻukrást něcoʼ

smrad ʻmizeraʼ

rumeni bomboni ʻprsaʼ

smrdljivčina ʻhlupákʼ

ruska kravata ʻvraždaʼ

snajper ʻpříslušník vězeňské služby

ruža ʻženský pohlavní orgánʼ

pověřený dozorem nad odsouzenými; dozorceʼ sobar ʻuklízeč z řad odsouzenýchʼ

S

sobarica ʻuklízeč z řad odsouzenýchʼ softić ʻpornografie, pornografický filmʼ

sad ʻhodinkyʼ

spid ʻdroga (obecně)ʼ

Sale ʻhašišʼ

sraćka ʻbezcenná věcʼ

sapunar ʻhomosexuálʼ

sralo ʻvychloubač, mluvkaʼ, ʻlék

sapunjača ʻženský pohlavní orgánʼ

Lexaurinʼ

satelit ʻdívkaʼ

sranje ʻbezcenná věcʼ, ʻpornografie,

seat kvake ʻležʼ

pornografický filmʼ

seksati se ʻsouložitʼ

srati ʻlhátʼ 175

srati kvake ʻříkat hloupostiʼ

šimunjara ʻnemocniceʼ

sroljo ʻhlupákʼ

šintak ʻřezníkʼ

starka ʻzadekʼ

šintar ʻlékařʼ

stiskačica ʻženský pohlavní orgánʼ

Šiško ʻhašišʼ

Stojko ʻmužský pohlavní orgánʼ

šit ʻdroga (obecně)ʼ

strunjača ʻdívkaʼ

šiznuti ʻzbláznit seʼ

staf ʻdroga (obecně)ʼ

škart ʻšpatné jídloʼ

Starčević ʻtisícová bankovkaʼ

škljocanje ʻvraždaʼ

strugnuti ʻutéctʼ

šklojica ʻnůžʼ

stuc ʻpistoleʼ

školjka ʻženský pohlavní orgánʼ

suradnik ʻdonašeč, udavačʼ

šljiva ʻmodřinaʼ

sveto mjesto ʻzáchodʼ

šljonkati ʻpítʼ

sveznadar ʻvychloubač, mluvkaʼ

šljuca ʻpistoleʼ

sviljenjak ʻhomosexuálʼ

šljutav ʻblázenʼ, ʻhlupákʼ

svinja ʻmizeraʼ

šmugnuti ʻutéctʼ

svrdlo ʻhomosexuálʼ, ʻaktivní

šoder ʻdroga (obecně)ʼ

homosexuálʼ

španjolske čizme ʻbotyʼ španjulet ʻcigaretaʼ špital ʻnemocniceʼ

Š

šrot ʻbezcenná věcʼ štemer ʻrváčʼ

šana ʻkrádežʼ

štepanje ʻsouložʼ

šaner ʻzlodějʼ

štivo ʻknihaʼ

šašav ʻhlupákʼ

štoka ʻpolicistaʼ

šef ʻpříslušník vězeňské služby

štos ʻležʼ

pověřený dozorem nad odsouzenými;

štraca ʻšplhoun; člověk, který někomu

dozorceʼ

podlézáʼ

šekret ʻzáchodʼ

štrumfovi ʻpolicistéʼ

šempija ʻblázenʼ

šubara ʻženský pohlavní orgánʼ

šempjati ʻzbláznit seʼ

šumarak ʻženský pohlavní orgánʼ

ševiti ʻsouložitʼ, ʻotravovatʼ, ʻmučitʼ

šupak ʻhomosexuálʼ

šigica ʻpohlavní nemocʼ

šuške ʻpenízeʼ

šiljiti ʻotravovatʼ, ʻmučitʼ

šuze ʻbotyʼ

šiljo ʻhašišʼ

švicgerlja ʻdívkaʼ 176

švorc ʻbez penězʼ

tripovati ʻfetovatʼ

švorcati ʻbýt bez penězʼ

trošiti ʻsouložitʼ trovač ʻkuchařʼ trpati ʻjístʼ, ʻsouložitʼ

T

trtara ʻdroga (obecně)ʼ trtariti ʻbát seʼ

tabadžija ʻrváčʼ

trubačica ʻdroga (obecně)ʼ

tableta ʻlékʼ

trube ʻhlupákʼ

tambura ʻdívkaʼ

trubica ʻdívkaʼ

tandrkača ʻženský pohlavní orgánʼ

trubiti ʻříkat hloupostiʼ

tandrtača ʻženský pohlavní orgánʼ

trusiti ʻpítʼ

tauzenka ʻtisícová bankovkaʼ

tunel ʻženský pohlavní orgánʼ

tap ʻdroga (obecně)ʼ

tupadžija ʻhlupákʼ

tat ʻzlodějʼ

tupiti ʻotravovatʼ, ʻmučitʼ, ʻříkat

telac ʻblázenʼ

hloupostiʼ

telka ʻtelevizeʼ

tupko ʻblázenʼ

telkač ʻtelevizeʼ

tupna ʻblázenʼ

telkica ʻtelevizeʼ

tupson ʻhlupákʼ

telkić ʻtelevizeʼ

tur ʻzadekʼ

terapija ʻlékʼ

tutlet ʻblázenʼ

tetka ʻuklízeč z řad odsouzenýchʼ,

TV ʻtelevizeʼ

ʻhomosexuálʼ, ʻpasivní homosexuálʼ tifusara ʻprostitutkaʼ

U

tikvan ʻblázenʼ, ʻhlupákʼ tlaka ʻnudaʼ tlakija ʻnudaʼ

ubosti se ʻpíchat si drogu injekční

tobdžija ʻhomosexuálʼ

stříkačkouʼ

topli ʻhomosexuálʼ

ucmekati ʻzabítʼ

topli brat ʻhomosexuálʼ

ucmeknuti ʻzabítʼ

trampiti ježa ʻpodvéstʼ

učo ʻučitelʼ

trančar ʻřezníkʼ

udariti bris ʻutéctʼ

trava ʻmarihuanaʼ

ufiksati se ʻpíchat si drogu injekční

třeba ʻdívkaʼ

stříkačkouʼ

triperka ʻprostitutkaʼ

uhvatiti maglu ʻutéctʼ 177

ukantati ʻzabítʼ

Z

ukokati (se) ʻzfetovat seʼ, ʻzabítʼ ulizica ʻvězeň, který má dobrou práciʼ umakati ʻsouložitʼ

zaboraviti disati ʻumřítʼ

umjetnost ʻpornografická literatura,

zabuban ʻzamilovanýʼ

erotické časopisyʼ

zacopan ʻzamilovanýʼ

upecati ʻukrást něcoʼ

zafrkati ʻzraditʼ, ʻpodvéstʼ

ura ʻhodinkyʼ

zajebati nekoga ʻzraditʼ, ʻpodvéstʼ

urokovati se ʻfetovatʼ

zalalinđati ʻutéctʼ

usmine ʻženský pohlavní orgánʼ

zanitati ʻpodvéstʼ

usrati se od straha ʻbát seʼ

zapaliti ʻutéctʼ

utoka ʻpistoleʼ

zaribati ʻpodvéstʼ

utrapiti ʻpodvéstʼ

zateleban ʻzamilovanýʼ

uvaliti zajeb ʻzradit někohoʼ

zatreskan ʻzamilovanýʼ

uživati ʻfetovatʼ

zavaljati ʻpodvéstʼ zavrnuti ʻpodvéstʼ

V

zbotati ʻzabítʼ zbrisati ʻutéctʼ

vacibatina ʻpolicistaʼ

zdigmuti ʻukrást něcoʼ

vekerica ʻbudíčekʼ

zdignuti na foru ʻpodvéstʼ

veliko pjevalo ʻvychloubač, mluvkaʼ

zdimiti ʻukrást něcoʼ, ʻutéctʼ

verige ʻpoutaʼ

zdipanje ʻkrádežʼ

veseljko ʻženský pohlavní orgánʼ

zdiper ʻzlodějʼ

veterinarac ʻlékařʼ

zdipiti ʻukrást něcoʼ

vezanje ʻzatýkáníʼ

zeznuti ʻpodvéstʼ

vezist ʻvězeň, který má dobrou práciʼ

zgepiti ʻukrást něcoʼ

vikend kazna ʻrok vězeníʼ

zeleno ʻmarihuanaʼ

Violina ʻdívkaʼ

zijevnuti ʻumřítʼ

vozati ʻfetovatʼ

zimica ʻfrigidní ženaʼ

vrtić ʻblázinecʼ

zulja ʻdívkaʼ

vupa, vupi ʻpivoʼ

zvozati ʻpodvéstʼ

vura ʻhodinkyʼ

zvoziti ʻpodvéstʼ

178

žiža ʻmarihuanaʼ. ʻhašišʼ

Ž

žlabrati ʻříkat hloupostiʼ žlajfa ʻdívkaʼ

žbir ʻpříslušník vězeňské služby

žlepati ʻpítʼ

pověřený dozorem nad odsouzenými;

žljeviti ʻpítʼ

dozorceʼ

žulo ʻheroinʼ

žderati ʻhltavě jístʼ, ʻžrátʼ

žuta kuća ʻblázinecʼ

žeton ʻdroga (obecně)ʼ

žveljarin ʻbudíčekʼ

žic ʻpolicistaʼ žika ʻhašišʼ žila ʻmužský pohlavní orgánʼ žilaviti ʻříkat hloupostiʼ

179

11.2 SLOVNÍK ČESKÝCH VÝRAZŮ UŽÍVANÝCH VE VĚZNICI KUŘIM

bagány ʻbotyʼ

A

bago ʻžvýkací tabákʼ bagovat ʻprovozovat/mít orální sexʼ

agent ʻposkokʼ

bagr ʻlžíceʼ

agent orange ʻexkrement s močíʼ

bahno ʻpivoʼ

ajnclík ʻsamovazbaʼ

bachař ʻpříslušník vězeňské služby

ajntopf ʻobvyklá porce jídlaʼ

pověřený dozorem nad odsouzenými;

ara ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

dozorceʼ

služby pověřený dozorem nad

bakalo, bokalo, bokaleo dechovka

odsouzenými; dozorceʼ

v břichu ʻhladʼ

antoušek ʻdetektivʼ, ʻsoudceʼ,

bakelit, bakeliťák ʻRomʼ

ʻkomisařʼ

balená ʻbalená cigaretaʼ

apelák ʻvolné prostranství ke sčítání

balenčo, baleniko, balenyko ʻbalená

vězňůʼ

cigaretaʼ

autíčkář ʻzloděj autʼ

balóny ʻprsaʼ

atomkaše ʻhrachová kašeʼ

banán ʻpyžamoʼ

áčko ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

bandůrky ʻbramboryʼ

služby pověřený dozorem nad

barák, ad. subst. barákový, barákovej

odsouzenými; dozorceʼ

ʻhlava odsouzenýchʼ

asfalt ʻsilný čajʼ

barbína ʻslečnaʼ barevná hudba ʻmodřina na okuʼ basa ʻvěznice, vězeníʼ

B

basenka ʻvěznice, vězeníʼ basman ʻčasto trestaný člověkʼ

babinskej ʻčasto trestaný člověkʼ

bašavel ʻdobré jídloʼ

babochlap ʻnehezká ženaʼ

bašta ʻjídloʼ

baby/bejbi guláš ʻkrupičná kašeʼ

baterka ʻmodřina na okuʼ

baeulenka ʻvěznice, vězeníʼ

baťoh ʻdlouhý trestʼ

bagančata ʻbotyʼ

baťoh plné kalendářů ʻdlouhý trestʼ 180

bába ʻstarší ženaʼ

blafunda ʻmluvka, vychloubačʼ

báchory ʻpeřinyʼ

blb hlava ʻlék Tisercinʼ

báň ʻvěznice, vězeníʼ

blbnout ʻbláznitʼ

bár ʻtisíc korunʼ

blechy ʻvšiʼ

bedna ʻtelevizeʼ, ʻkrabička cigaretʼ

boganče ʻbotyʼ

bedýnka ʻtelevizeʼ

bohouš ʻzáchodʼ

bejby kaše ʻkrupičná kašeʼ

bomba ʻhrachová kašeʼ

bengál ʻvýstřední souložʼ

bombarďák, bonbarďák ʻrváčʼ

beng, bengo ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník

bomzák ʻdonašeč, udavačʼ

vězeňské služby pověřený dozorem nad

bonbónky ʻlékyʼ, ʻlék Diazepamʼ

odsouzenými; dozorceʼ

bonzák ʻtrestanec, který vypomáhá

bertyňák ʻvězeňʼ

bachařiʼ, ʻdonašeč, udavačʼ

bešelit ʻbýt vězněn, být ve výkonu

bonzárna ʻcelaʼ

trestuʼ

bora ʻpětikorunaʼ

betla, betle ʻpostelʼ

bouda ʻtelevizeʼ

beton ʻhrachová kašeʼ, ʻhrách a

boudař ʻpodvodníkʼ

kroupyʼ, ʻhotová věcʼ

bouchanda ʻperverzní ženaʼ

beyra ʻpivoʼ

bouchlo to ʻbylo to prozrazenoʼ

bezpečák ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník

bouračka ʻkrádežʼ

vězeňské služby pověřený dozorem nad

brak ʻbezcenná věcʼ

odsouzenými; dozorceʼ

brát draka ʻutíkatʼ

bédo ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

brát roha ʻutíkatʼ

služby pověřený dozorem nad

brát šmíra ʻutíkatʼ

odsouzenými; dozorceʼ

brát žulu ʻutíkatʼ

bidlo ʻpostelʼ

breberky ʻvšiʼ

bifla ʻknihaʼ

brejle, brýle ʻmodřina na okuʼ

bikerbelit ʻprodat něco ve vězeníʼ

brif ʻdopisʼ

biška ʻdvacetikorunaʼ

brko ʻcigaretaʼ

bitkař ʻrváčʼ

brinda ʻkávaʼ

bílit ʻvykrást, ukrást něcoʼ

broskvička ʻženský pohlavní orgánʼ

bílí ʻpeřinyʼ

bručet ʻbýt vězněn, být ve výkonu

bílý prášek ʻpervitinʼ

trestuʼ

black many ʻnedovolené penízeʼ

brzda ʻchlébʼ

blaf ʻšpatné jídloʼ

bubaňa ʻženský pohlavní orgánʼ 181

buček ʻhomosexuálʼ

camfrgajst ʻspermaʼ

budar ʻzáchodʼ

capka ʻženský pohlavní orgánʼ

bufet ʻdobré jídloʼ

casino ʻkulturní místnost ve vězeníʼ

bufy ʻbotyʼ

cecky, cicky ʻprsaʼ

buk ʻhomosexuálʼ

cejn ʻdesetikorunaʼ

bukmen ʻhomosexuálʼ

cejna ʻdvacetikorunaʼ

bukvice ʻhomosexuálʼ

celej vál ʻláhev kořalkyʼ

buky ʻpenízeʼ

celou tureckou mít ʻbýt nakažen

bul ʻzadekʼ

pohlavní nemocíʼ

bumbat ʻpítʼ

cibule ʻhodinkyʼ

bungr, bunkr ʻsamovazbaʼ

cigoš ʻRomʼ

bunzie ʻkořalkaʼ

cihla ʻchlébʼ

bura, bůra ʻpětikorunaʼ

cikorka ʻRomʼ

buzerák ʻvolné prostranství ke sčítání

cilindr ʻúplatkyʼ

vězňůʼ

cimra ʻcelaʼ

buzerplac ʻvolné prostranství ke sčítání

civilky ʻpenízeʼ

vězňůʼ

círacha ʻbotyʼ

buzík ʻhomosexuálʼ

cliáky ʻlék Diazepamʼ

buzna ʻhomosexuálʼ

cuchtle ʻnehezká ženaʼ

buzně ʻprsaʼ

cuknout ʻzatknoutʼ

bůr ʻpětikorunaʼ

cukr ʻpervitinʼ

bytař ʻbytový zlodějʼ

cundr ʻnedopalek cigaretyʼ

bytaš ʻbytový zlodějʼ

cunt ʻradaʼ

býkárna ʻvěznice, vězeníʼ

cuřit ʻpítʼ

být černý ʻbýt bez penězʼ

cvaknout si ʻnapít seʼ

být holej ʻbýt bez penězʼ

cvok ʻblázenʼ, ʻidiot, blbecʼ

být sbalenej ʻbýt zatčenýʼ

cvokař ʻblázenʼ

být v piči ʻbýt prozrazenoʼ

cvokárna ʻblázinecʼ

být zamuchlovanej ʻbýt zatčenýʼ

cvokhaus ʻblázinecʼ cvrčkárna ʻblázinecʼ cvokovat ʻbláznitʼ

C cakl ʻláhev kořalkyʼ 182

čmuchal ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník

Č

vězeňské služby pověřený dozorem nad odsouzenými; dozorceʼ

čajda ʻslabý čajʼ

čokl ʻvyšetřovací pesʼ

čaje ʻdívkaʼ

čokoládovna ʻzadekʼ

Čajkovskij ʻčajʼ

čoro ʻbez penězʼ

čapí krok ʻlék Tisercinʼ

čór ʻzlodějʼ, ʻkrádežʼ

čapí nohy ʻlékyʼ

čóres ʻzlodějʼ, ʻlupič pokladenʼ

čapnout ʻvykrást, ukrást něcoʼ

čórka ʻkrádežʼ

čapnout do špičky ʻprovozovat/mít

čórkař ʻzlodějʼ, ʻzloděj maličkostíʼ

orální sexʼ

čórovačka ʻkrádežʼ

čapnout někoho ʻprovozovat/mít orální

čórovat ʻvykrást, ukrást něcoʼ

sexʼ

čtyřikrát čtyři turbo (4 x 4 turbo)

čavargoš ʻRomʼ

ʻposkok, posluhovačʼ

čápi ʻlékyʼ

čubička ʻslečnaʼ

čávo ʻRomʼ

čuča, čůca ʻprsaʼ

čekat nášup ʻbýt souzenʼ

čudit ʻkouřitʼ

čento ʻstokorunaʼ

čuchta ʻhezká dívkaʼ

černej ʻRomʼ

čunda ʻnehezká ženaʼ

černé lováky ʻnedovolené penízeʼ

čundáry ʻbotyʼ

černohubka ʻRomʼ

čuráky ʻbotyʼ

čerňák ʻtajný dopisʼ

čutka ʻcigaretaʼ

čert ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

čůro ʻnůžʼ

služby pověřený dozorem nad odsouzenými; dozorceʼ

D

čertovky ʻkartyʼ černá huba ʻRomʼ černý být ʻbýt trestánʼ

dabl ʻpřídavek k jídluʼ

čimelík ʻposkokʼ

dablzerro ʻčlověk bez penězʼ

číslo ʻvězeňʼ

dap ʻpistoleʼ

čmudka ʻcigaretaʼ

dapka ʻzlodějʼ

čmuchací žokl ʻvyšetřovací pesʼ

darelit se ʻmít strachʼ dáči čaje ʻhezká dívkaʼ dát do někoho dvacet (deka) ʻsouložitʼ 183

dát do pušky ʻprodat něco ve vězeníʼ

dostat flastr ʻbýt potrestánʼ

dát mu za uši ʻonanovatʼ

dožinkář ʻdoživotní odsouzenecʼ

debilizátor ʻtelevizeʼ

doživoťák ʻdoživotní odsouzenecʼ

deky ʻpeřinyʼ

dózna ʻpouzdro na cigaretyʼ

demagog ʻučitelʼ

drak ʻnedopalek cigaretyʼ

denaš ʻútěkʼ

drába ʻlékyʼ

denašelit ʻutíkatʼ

drbes ʻovoceʼ

denášet ʻutíkatʼ

drnda ʻmluvka, vychloubačʼ

deska ʻdesetikorunaʼ

drobas ʻdvoukorunaʼ

deviant ʻpedofilʼ

držhubný ʻúplatkyʼ

devoš ʻpedofilʼ

držka ʻmluvka, vychloubačʼ

déčka ʻlék Diazepamʼ

dřevák ʻidiot, blbecʼ

déčkař ʻdoživotní odsouzenecʼ

dřeváky ʻbotyʼ

dělat dilinu ʻdělat bláznaʼ

dudy ʻprsaʼ

dělat magora ʻdělat bláznaʼ

duhanos ʻtabákʼ

dělo ʻdívkaʼ, ʻhezká dívkaʼ

duhovka ʻmodřina na okuʼ

dětský guláš ʻkrupičná kašeʼ

duchny ʻpeřinyʼ

děvka ʻprostitutkaʼ

dupák ʻpolicistaʼ

diák ʻlék Diazepamʼ

dvacka ʻdvacetikorunaʼ

dingi ʻpenízeʼ

dvě pětky ʻdvacetikorunaʼ

dilini ʻblázenʼ

dykelka ʻtelevizeʼ

diskobroučci ʻvšiʼ

dylina ʻblázenʼ, ʻidiot, blbecʼ

diskobrouk ʻlékʼ

dylinakér ʻkulturní místnost ve vězeníʼ

divočina ʻvášnivá ženaʼ

dylinárna ʻblázinecʼ

díra ʻvěznice, vězeníʼ, ʻsamovazbaʼ

dzár ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

dlabanec ʻdobré jídloʼ

služby pověřený dozorem nad

do štětky zničit ʻokrástʼ

odsouzenými; dozorceʼ

dobroty ʻdrogyʼ

dziginel ʻsouložʼ

dohan ʻtabákʼ

džestr ʻzadekʼ

dojížďák ʻnedopalek cigaretyʼ

džip, džíp ʻposkokʼ

dolinařit ʻkrástʼ

džukl, džuklo ʻvyšetřovací pesʼ

dolinář ʻkapsářʼ

džungali ʻnehezká ženaʼ

domek ʻsamovazbaʼ

džungelo ʻpornografická literatura,

domina ʻperverzní ženaʼ

pornografické časopisyʼ 184

džuva ʻvšiʼ

ferbl ʻdopisʼ, ʻ tajný dopisʼ, ʻkaretní

džůva ʻposkokʼ

hraʼ fertik ʻhotová věcʼ fety ʻdrogyʼ

Ď

fidel ʻdoutníkʼ fiflena ʻslečnaʼ

ďáblovy obrázky ʻkartyʼ

filc, filcunk ʻosobní prohlídkaʼ finito ʻhotová věcʼ fišmarast ʻrybí pomazánkaʼ

E

fízl ʻpolicistaʼ flajboj ʻidiot, blbecʼ

echo ʻzpráva od strážceʼ

flajšák ʻřezníkʼ

elpasář ʻzlodějʼ, ʻčlověk, který

flaksa ʻmasoʼ

přepadává lidiʼ

flastr ʻdlouhý trestʼ

elpák ʻčlověk, který přepadává lidiʼ

flaša ʻkořalkaʼ, ʻláhev kořalkyʼ

elpíčkář ʻzlodějʼ, ʻčlověk, který

flaška ʻláhev kořalkyʼ

přepadává lidiʼ

flákota ʻmasoʼ

erteple ʻbramboryʼ

fláňa ʻmasoʼ

ezeros ʻtisíc korunʼ

flekař ʻkapsářʼ flekmatyl na byty ʻbytový zlodějʼ fňukal ʻusmrkanecʼ

É

foukačka ʻcigaretaʼ fouknout si ʻkouřitʼ

Éro ʻkapsářʼ

frajerka ʻdívkaʼ, ʻprostitutkaʼ frakař ʻdoživotní odsouzenecʼ francouzák ʻzáchodʼ

F

frcinka ʻslečnaʼ frcna ʻstarší ženaʼ

fábor ʻdlouhý trestʼ

fumerovat ʻkouřitʼ

fáma ʻnevěrohodná zprávaʼ

funidlo ʻženský pohlavní orgánʼ

fárák ʻsilný čajʼ

funítko ʻženský pohlavní orgánʼ

felčar ʻlékařʼ

fůraz ʻzloděj autʼ

ferari ʻzloděj autʼ

185

hektar ʻdlouhý trestʼ

G

hertyňák ʻčasto trestaný člověkʼ hiljka ʻperverzní ženaʼ

gajl ʻvězeňʼ, ʻvěznice, vězeníʼ

hladomorna ʻvěznice, vězeníʼ

gambáče ʻhodinkyʼ

hlavu obléknout do smutku ʻvykrást,

ganja ʻmarihuanaʼ

ukrást něcoʼ

garnish ʻúplatkyʼ

hláška ʻzpráva od strážceʼ

gábl ʻdobré jídloʼ

hnus ʻšpatné jídloʼ, ʻpedofilʼ

geco ʻspermaʼ

hodit čápa ʻumřítʼ

gemblit ʻhrát hazardní hruʼ

hodit krovky ʻumřítʼ

gergeš ʻRomʼ

hodit záda ʻumřítʼ

gerša ʻrokyʼ

Holanďanka ʻprostitutkaʼ

glgačka ʻpitíʼ

holender ʻbotyʼ

gramofón ʻzáchodʼ

holka ʻhomosexuálʼ

granty ʻpenízeʼ

holub ʻtajný dopisʼ

gréjo ʻfrajerʼ, ʻrváčʼ

holyvůd ʻčlověk bez penězʼ

groše ʻpenízeʼ

homouš ʻhomosexuálʼ

grójo ʻhlava odsouzenýchʼ

honšpres ʻpornografická literatura,

gumídky ʻlékyʼ

pornografické časopisyʼ

gumová zahrada ʻblázinecʼ

hořet ʻbýt prozrazenoʼ

guzerák ʻvolné prostranství ke sčítání

hotovej ʻzamilovanýʼ

vězňůʼ

hotovka ʻhotová věcʼ houpačka ʻlhářʼ houpat ʻlhátʼ

H

housata ʻrokyʼ hovna ʻšpatné jídloʼ

hajzl ʻzáchodʼ

hovnař ʻroznašeč latrínʼ

hajzlák ʻroznašeč latrínʼ

hovno ʻnevěrohodná zprávaʼ

hajzlík ʻusmrkanecʼ

hójivka ʻošetřovnaʼ

harašta ʻvěznice, vězeníʼ

hra ʻkartyʼ

havaj ʻdívkaʼ, ʻhezká dívkaʼ

hrachovka ʻhrachová kašeʼ

háček ʻpaklíčʼ

hrát ʻhrát hazardní hruʼ

heba ʻchlébʼ

hrát roli ʻdělat bláznaʼ

heftlink ʻvězeňʼ

hrozba ʻhrách a kroupyʼ 186

hrůza ʻnehezká ženaʼ

chodbař ʻtrestanec, který vypomáhá

hubeňour ʻvychrtlý vězeňʼ

bachařiʼ

hulení ʻkuřivoʼ

chocholoušek ʻpsychologʼ

humus ʻjídloʼ, ʻšpatné jídloʼ

chocholouškárna ʻblázinecʼ

hulba ʻorální sexʼ

chudelit ʻokrástʼ

hulibrk ʻhomosexuálʼ

chudina ʻženský pohlavní orgánʼ

hulit ʻkouřitʼ

chuj ʻmužský pohlavní orgánʼ

husí brk ʻmužský pohlavní orgánʼ

chynda, chynďák ʻzadekʼ

hvězna ʻprostitutkaʼ

chyndáč ʻzáchodʼ

hvizdek ʻbudíčekʼ hyjena ʻnenáviděný člověkʼ

I

CH

ičko, íčko ʻdonašeč, udavačʼ indián ʻRomʼ

chaliben ʻhladovýʼ

inventura ʻlékařská prohlídkaʼ

chanč ʻženský pohlavní orgánʼ

irčanda ʻvášnivá ženaʼ

chata ʻsamovazbaʼ

ital ʻRomʼ

chábes ʻjídloʼ chábr ʻspolubydlícíʼ

J

chála, cháles,chálest, chálka, cháluňk ʻjídloʼ chálovat ʻjístʼ

jamborka ʻdívkaʼ

chcípat hlady ʻmít hladʼ

jasnačka ʻhotová věcʼ

chcípnout ʻumřítʼ

járy ʻrokyʼ

chechtáky ʻpenízeʼ

jebačkář ʻposkokʼ

chemik ʻkuchařʼ

jebat ʻsouložitʼ

chinďák ʻzáchodʼ

jebec ʻusmrkanecʼ

chlast ʻpitíʼ

jedy ʻlékyʼ, ʻdrogyʼ

chlastat, (za)chlastat ʻpítʼ, ʻnapít seʼ

jet flignu ʻlhátʼ

chleboš ʻchlébʼ

jetlech ʻidiot, blbecʼ

chlupatej ʻpolicistaʼ

jojo ʻmodřina na okuʼ

chmaťák ʻkapsářʼ chmelka ʻpitíʼ 187

káčer ʻlupič pokladenʼ

K

kádes ʻposkokʼ kálo ʻdrogyʼ

kačka ʻkorunaʼ

kápo ʻředitel vězniceʼ, ʻhlava

kafe, kafex ʻkávaʼ

odsouzenýchʼ

kachle ʻzadekʼ

kápoš ʻhlava odsouzenýchʼ

kachna ʻnevěrohodná zprávaʼ, ʻženský

káres ʻposkokʼ

pohlavní orgánʼ

káro, kháro ʻmužský pohlavní orgánʼ

kajlovat, khajlovat ʻsouložitʼ

kec ʻnevěrohodná zprávaʼ

kakao ʻanální sexʼ

kecal ʻlhářʼ, ʻusmrkanecʼ

kali ʻkávaʼ

kecka ʻlhářʼ

kalo ʻheroinʼ

kedr ʻchlébʼ

kamen, kámen, kameň ʻvěznice,

kenďák ʻzadekʼ

vězeníʼ

kentus ʻšpatné jídloʼ

kámosit ʻsouložitʼ

keše ʻpenízeʼ

kanál ʻprostitutkaʼ

keverovat ʻlhátʼ

kantor ʻučitelʼ

keyda ʻkrupičná kašeʼ

kapitán Žvanilkyn ʻmluvka,

kérař ʻbytový zlodějʼ

vychloubačʼ

kérka ʻtetováníʼ

kapjař ʻzloděj maličkostíʼ

kérman ʻspolubydlícíʼ

kapry ʻrokyʼ

kikina ʻmodřina na okuʼ

kar ʻmužský pohlavní orgánʼ

kilo ʻstokorunaʼ

karanténa ʻnákaza pohlavní nemocíʼ

kinder boy ʻusmrkanecʼ

karas ʻbezcenná věcʼ

kinžál ʻnůžʼ

karasář ʻzloděj maličkostíʼ

klabajzna ʻhezká dívkaʼ

karate ʻpornografická literatura,

klacky ʻtisíc korunʼ

pornografické časopisyʼ

klap ʻštěstíʼ

kasař ʻlupič pokladenʼ

klapáče ʻhodinkyʼ

kašpar ʻidiot, blbecʼ

klapbašta ʻdobré jídloʼ

katr ʻmřížeʼ

klatan, klaťas ʻmužský pohlavní

katrák ʻpaklíčʼ

orgánʼ

kavea ʻkávaʼ

kláda ʻdvoukorunaʼ

ká ʻdvacetikorunaʼ

klátit ʻsouložitʼ

kávica ʻkávaʼ 188

klepač ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

konfident ʻtrestanec, který vypomáhá

služby pověřený dozorem nad

bachařiʼ

odsouzenými; dozorceʼ

konfoš ʻtrestanec, který vypomáhá

klepačka ʻvraždaʼ

bachařiʼ

klepat ʻfetovatʼ,

kolík ʻdoutníkʼ

klepeta ʻpoutaʼ

konina ʻposkokʼ, ʻtrestanec, který

klepky ʻlék Tisercinʼ, ʻlékyʼ, ʻdrogyʼ

vypomáhá bachařiʼ

klepna ʻmluvka, vychloubačʼ

konina džuva ʻnenáviděný člověkʼ

klifton ʻdetektivʼ, ʻsoudceʼ, ʻkomisařʼ

koník ʻposkokʼ

klika ʻštěstíʼ

konkař ʻtrestanec, který vypomáhá

klimák ʻpaklíčʼ

bachařiʼ

klíčník ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

kopretina ʻdívkaʼ

služby pověřený dozorem nad

kopřivy ʻšpenátʼ

odsouzenými; dozorceʼ

koruna ʻstokorunaʼ

knajp ʻnůžʼ

kořalec ʻkořalkaʼ

kobka ʻcelaʼ

kost ʻdívkaʼ

koc ʻdívkaʼ

kostka ʻmilion korunʼ

kocór ʻhezká dívkaʼ

kostra ʻvychrtlý vězeňʼ

kočičinec ʻrybí pomazánkaʼ

koštálník ʻhomosexuálʼ

kočka ʻhezká dívkaʼ

koště ʻposkokʼ, ʻhomosexuálʼ

kofola ʻRomkaʼ

kotel ʻzadekʼ

kojeneckej guláš ʻkrupičná kašeʼ

koule ʻmilion korunʼ

koktavá sestřenice ʻpistoleʼ

koupelka ʻkoupelnaʼ

koláče ʻlékyʼ

koupíno mít ʻbýt nakažen pohlavní

kolečka ʻlékyʼ

nemocíʼ

kolo ʻstokorunaʼ

kozehoz ʻspolubydlícíʼ

kolotočář ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník

kozy ʻprsaʼ

vězeňské služby pověřený dozorem nad

krabka ʻkrabička cigaretʼ

odsouzenými; dozorceʼ

krachna ʻpistoleʼ

komfoš ʻdonašeč, udavačʼ

kravka ʻprostitutkaʼ

komisňáky ʻbotyʼ

král ʻhlava odsouzenýchʼ

komule ʻbotyʼ

krim, krym ʻvěznice, vězeníʼ

konečná ʻnemocniceʼ

krimoš ʻvězeňʼ kristal ʻpervitinʼ 189

krmení ʻdobré jídloʼ

L

krmit (uši) ʻlhátʼ krochna ʻpistoleʼ kroutit ʻbýt vězněn, být ve výkonu

laboratoř ʻkuchyněʼ

trestuʼ

labutí pád ʻlék Tisercinʼ

krumple ʻbramboryʼ

lačoro ʻdobré jídloʼ

krupica ʻpenízeʼ

lagr ʻvěznice, vězeníʼ

krysa ʻnenáviděný člověkʼ

lajdáky ʻprsaʼ

křáp ʻidiot, blbecʼ

lakař ʻlhářʼ

kšeftař ʻpřekupník kradených věcíʼ

lakovat ʻlhátʼ

kšeftnout ʻprodat něco ve vězeníʼ

lampa ʻláhev kořalkyʼ

kudla ʻnůžʼ

lapák ʻvěznice, vězeníʼ

kucháč ʻkuchyněʼ

lapiduk ʻošetřovnaʼ

kuchačka ʻvraždaʼ

lapiduch ʻlékařʼ

kuchtík ʻkuchařʼ

lapka ʻkapsářʼ

kukačkář ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník

latingero ʻlékařʼ

vězeňské služby pověřený dozorem nad

latrinář ʻroznašeč latrínʼ

odsouzenými; dozorceʼ

latrína ʻnevěrohodná zprávaʼ

kulatka ʻcigaretaʼ

latýrka ʻlhářʼ

kulturista z dachau ʻ vychrtlý vězeňʼ

lavelit ʻvykrást, ukrást něcoʼ

kulturka ʻkulturní místnost ve vězeníʼ

lazaret ʻnemocniceʼ, ʻošetřovnaʼ

kunda ʻdívkaʼ, ʻženský pohlavní orgánʼ

láčovka ʻhezká dívkaʼ

kundička ʻhomosexuálʼ

láčová chálka ʻdobré jídloʼ

kurva ʻprostitutkaʼ

lájoš ʻRomʼ

kuřátka ʻlékyʼ

láry ʻpoutaʼ

kutloch ʻpostelʼ

lávorovice ʻkořalkaʼ

kůla ʻfazole s rýží a slaninouʼ, ʻšpatné

leháros ʻošetřovnaʼ

jídloʼ

lemra ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

kůrovat ʻsouložitʼ

služby pověřený dozorem nad

kvér ʻpistoleʼ

odsouzenými; dozorceʼ lemtat ʻpítʼ, ʻnapít seʼ lentilky ʻlékyʼ leštit gambus ʻonanovatʼ leštit kládu ʻonanovatʼ 190

levák ʻpodvodníkʼ

makar ʻRomʼ

leženka ʻpotvrzení o nemociʼ

mamina ʻvášnivá ženaʼ

léra ʻučitelʼ

marast ʻšpatné jídloʼ

lichvář ʻpřekupník kradených věcíʼ

mariánka ʻmarihuanaʼ

lil ʻdopisʼ

marstvo ʻchlébʼ

listy ʻšpenátʼ, ʻkartyʼ

mařena, mařenka ʻmarihuanaʼ

litr ʻtisíc korunʼ

mas ʻmasoʼ

líbesbrif ʻdopisʼ

masakr ʻlékařská prohlídkaʼ

lízátko ʻslečnaʼ

masingerák ʻřezníkʼ

líznutej ʻzatčenýʼ

mastičkář ʻlékařʼ

logr ʻkávaʼ

matrace ʻprostitutkaʼ

lohnout ʻukrástʼ

mazat ʻutíkatʼ

loch ʻvěznice, vězeníʼ

máčo ʻblázenʼ

loliťák ʻpedofilʼ

máčovka ʻblázenʼ

lopata ʻlžíceʼ

málka ʻmarihuanaʼ

lou ʻposkokʼ

máro ʻchlébʼ

lováky ʻpenízeʼ

márovat ʻonanovatʼ

love ʻpenízeʼ

máznout (si) ʻfetovatʼ, ʻokrástʼ

lovina ʻpivoʼ

medvědí ucho ʻženský pohlavní orgánʼ

lubňa, lubňory ʻprostitutkaʼ

mega ʻmilion korunʼ

lupnout ʻukrástʼ

mejdlo ʻpenízeʼ

lyžař ʻperverzní mužʼ

melalo ʻkávaʼ melcek ʻmilion korunʼ meloun ʻmilion korunʼ

M

melouny ʻprsaʼ mengele ʻlékařʼ

mafián ʻhlava odsouzenýchʼ

mercedesy ʻlékyʼ

magor ʻblázenʼ, ʻčajʼ

mergle ʻpenízeʼ

magorák ʻsilný čajʼ

mesr ʻnůžʼ

magores ʻblázenʼ

měďák ʻstokorunaʼ

magorka ʻblázinecʼ

mihat ʻmít hladʼ

magořit ʻbláznitʼ, ʻdělat bláznaʼ

miliomo ʻmilion korunʼ

maho ʻčajʼ, ʻsilný čajʼ

minč, mindž ʻženský pohlavní orgánʼ

mahul ʻsilný čajʼ

minetářka ʻperverzní ženaʼ 191

ministr ʻfazole s rýží a slaninouʼ

mladá ʻdívkaʼ

minza ʻženský pohlavní orgánʼ

mladej kalousek ʻusmrkanecʼ

mišák ʻposkokʼ

mlejn, mlejnice ʻsoudní síňʼ

míč ʻmilion korunʼ

mluvka ʻlhářʼ

míle ʻmilion korunʼ

mlýn ʻdetektivʼ, ʻsoudceʼ, ʻkomisařʼ

mít bach ʻmít štěstíʼ

močka ʻposkokʼ

mít bak, mít bok ʻmít hladʼ

modelka ʻhezká dívkaʼ

mít baťoh ʻbýt potrestán odnětím

modrák, moncl, monokl ʻmodřina na

svobody na několik letʼ

okuʼ

mít bobky ʻmít strachʼ

mogoň ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

mít bojara ʻmít strachʼ

služby pověřený dozorem nad

mít fábor ʻbýt potrestán odnětím

odsouzenými; dozorceʼ

svobody na několik letʼ

monka ʻvězeň se zvláštními výhodamiʼ

mít filcky ʻbýt nakažen pohlavní

mord, morda ʻvraždaʼ

nemocíʼ

morgoš ʻRomʼ

mít flédry ʻmít strachʼ

motat ʻsouložitʼ, ʻbýt vězněn, být ve

mít kapelu ʻbýt nakažen pohlavní

výkonu trestuʼ, ʻlhátʼ

nemocíʼ

moták ʻlhářʼ, ʻtajný dopisʼ

mít kapučíno ʻbýt nakažen pohlavní

moudrák ʻknihaʼ

nemocíʼ

móňo ʻmodřina na okuʼ

mít kliku ʻmít štěstíʼ

mrdačka jak prase ʻvýstřední souložʼ

mít mlejn ʻbýt souzenʼ

mrdat ʻbláznitʼ

mít módr ʻmít hladʼ

mrdák ʻvýstřední souložʼ

mít paletu ʻbýt potrestán odnětím

mrdka ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

svobody na několik letʼ

služby pověřený dozorem nad

mít peří ʻmít strachʼ

odsouzenými; dozorceʼ, ʻpodvodníkʼ,

mít prázdniny ʻbýt bez penězʼ

ʻnenáviděný člověkʼ, ʻspermaʼ,

mít ranec ʻbýt potrestán odnětím

ʻpedofilʼ, ʻhomosexuálʼ

svobody na několik letʼ

mrdkožrout ʻhomosexuálʼ

mít štígro ʻmít štěstíʼ

mrdna ʻvášnivá ženaʼ

mít vítr ʻmít strachʼ

mršák ʻusmrkanecʼ

mít vroubek ʻbýt potrestán odnětím

mršina ʻnenáviděný člověkʼ

svobodyʼ

mrzák ʻnenáviděný člověkʼ

mixér ʻsoudní síňʼ

mřížkové lázně ʻvěznice, vězeníʼ 192

mujko ʻmužský pohlavní orgánʼ

navářka ʻfrajerʼ

mukl ʻvězeňʼ

našťouchnout se ʻnajíst seʼ

muklhaus ʻvěznice, vězeníʼ

navrch ʻsvačinaʼ

muklovna ʻvěznice, vězeníʼ

nazobat se ʻnajíst seʼ

muňky ʻvšiʼ

nažrat se ʻnajíst seʼ

musulman ʻvychrtlý vězeňʼ

nálož ʻdlouhý trestʼ

muther-fucker ʻstarší ženaʼ

náramky ʻpoutaʼ

mutrel ʻzáchodʼ

nášup ʻpřídavek k jídluʼ, ʻzvýšení

myšárna ʻkulturní místnost ve vězeníʼ

trestuʼ, ʻdlouhý trestʼ negr ʻRomʼ netáhlo ʻpotvrzení o nemociʼ

N

nezbedník ʻlupič pokladenʼ nic ʻobvyklá porce jídlaʼ

nabodnout (se) ʻnajíst seʼ, ʻznásilnitʼ,

nirepa ʻpenízeʼ

ʻmít anální sexʼ

normál, normálka ʻobvyklá porce

nabonzováno ʻprozrazenoʼ

jídlaʼ

nacpat se ʻnajíst seʼ

nulová věc ʻbezcenná věcʼ

nadlábnout se ʻnajíst seʼ naglgat se ʻnapít seʼ

O

naklepat se ʻzfetovat seʼ, napadák ʻčlověk, který přepadává lidiʼ naprcat ʻpřivést ženu do jiného stavuʼ

obchodník ʻpřekupník kradených věcíʼ

narazit někoho na kopyto ʻsouložitʼ

oblbovák ʻlhářʼ, ʻlék Diazepamʼ

nařachnout ʻznásilnitʼ, ʻsouložitʼ

obrázky ʻkartyʼ

nařachnout šamotku ʻmít anální sexʼ

očórovat ʻvykrást, ukrást něcoʼ

nastříkat do kožicha ʻpřivést ženu do

odběr ʻlékařská prohlídkaʼ

jiného stavuʼ

oddělat ʻzabítʼ

naštěkat do boudy ʻpřivést ženu do

odjebat ʻzabítʼ

jiného stavuʼ

odkérovat ʻzabítʼ

našťouchnout holku ʻpřivést ženu do

odpad ʻvězeňʼ

jiného stavuʼ

odpal ʻvězeňʼ

natěrač ʻdonašeč, udavačʼ

odpálenej, odpálený ʻvězeňʼ, ʻsouzený

natrhnout chynďák ʻmít anální sexʼ

člověkʼ

natřeno ʻprozrazenoʼ

odrazit ʻutíkatʼ 193

odrážet ʻutíkatʼ

pakárna ʻposkokʼ, ʻblázenʼ, ʻblázinecʼ

odrohnout ʻzabítʼ

paleta ʻdlouhý trestʼ

odtachtit ʻutíkatʼ

pan velitel ʻpříslušník vězeňské služby

ochmelka ʻpitíʼ

pověřený dozorem nad odsouzenými;

okurka ʻposkokʼ, ʻidiot, blbecʼ

dozorceʼ

olanski ʻpoutaʼ

panda, pandí oči ʻmodřina na okuʼ

ondatra ʻdvoukorunaʼ

panglo, phandlo, phanglo, phanle

ondatra s limčou ʻexkrement s močíʼ

ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské služby

opice ʻRomʼ, ʻnehezká ženaʼ

pověřený dozorem nad odsouzenými;

ori ʻhodinkyʼ

dozorceʼ

oříšek ʻnedopalek cigaretyʼ

panička ʻstarší ženaʼ

oška ʻnemocniceʼ, ʻošetřovnaʼ

panikář ʻroznašeč latrínʼ

ošoustat ʻznásilnitʼ

papír ʻpotvrzení o nemociʼ, ʻtisíc

ouplavice ʻkorunaʼ

korunʼ

ožírkář ʻtrestanec s dobrou pracíʼ

papírák ʻvychrtlý vězeňʼ papunky ʻsvačinaʼ parchant ʻusmrkanecʼ

Ó

parno ʻdrogyʼ parolář ʻroznašeč latrínʼ

óra ʻhodinkyʼ

pařízek ʻfrajerʼ, ʻrváčʼ

óša ʻošetřovnaʼ

pašale ʻpenízeʼ patolog ʻlékařʼ pádlo ʻpadesátikorunaʼ

P

pálka ʻdlouhý trestʼ páračka ʻvraždaʼ

pablb/bablb ʻidiot, blbecʼ

párno ʻpervitinʼ

pab velitel ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník

pecka ʻRomʼ

vězeňské služby pověřený dozorem nad

pedouš ʻspeciální pedagogʼ

odsouzenými; dozorceʼ

pedál ʻpedofilʼ

pacoš ʻblázenʼ

peďák ʻpedofilʼ

padžero ʻposkokʼ

pekáč ʻženský pohlavní orgánʼ

paďoch ʻusmrkanecʼ, ʻmužský pohlavní

pelka ʻpervitinʼ

orgánʼ

peruánec ʻRomʼ

pajda ʻpadesátikorunaʼ

perverzačka ʻperverzní ženaʼ 194

péčko ʻpervitinʼ, ʻpornografická

pohádkový dědeček ʻmluvka,

literatura, pornografické časopisyʼ

vychloubačʼ

péra ʻpoutaʼ

pojebanec ʻnenáviděný člověkʼ

péro ʻnůžʼ, ʻtužkaʼ, ʻmužský pohlavní

policajt ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

orgánʼ, ʻpervitinʼ

služby pověřený dozorem nad

pětiletá ʻdesetikorunaʼ

odsouzenými; dozorceʼ

pětka ʻdesetikorunaʼ

polykač ʻhomosexuálʼ

pěťák ʻdesetikorunaʼ

pořízek ʻfrajerʼ, ʻrváčʼ

phandlovanej ʻzatčenýʼ

poslovka ʻzpráva od strážceʼ

piávli ʻkouřeníʼ

posranej ʻčlověk, který má strachʼ

pijelit thuvali ʻkouřitʼ

pouťová mluvka ʻlhářʼ

pichna ʻnůžʼ

požitkář ʻtrestanec s dobrou pracíʼ

pijáček ʻlék Diazepamʼ

póvl ʻbezcenná věcʼ

pijáles ʻorální sexʼ

prachšmejd ʻpedofilʼ

piko ʻpervitinʼ

prachy ʻpenízeʼ

pinďour ʻmužský pohlavní orgánʼ

prasák ʻperverzní mužʼ

pinkat ʻsouložitʼ

prašinec ʻpohlavní nemocʼ

piškoty ʻmřížeʼ

práskač ʻdonašeč, udavačʼ

píča ʻženský pohlavní orgánʼ

prcačkář ʻperverzní mužʼ, ʻpedofilʼ

píďata ʻhodinkyʼ

prcat ʻsouložitʼ

píďe ʻhodinkyʼ

prcina ʻdívkaʼ, ʻslečnaʼ

pírkovat ʻonanovatʼ

prdel ʻzadekʼ

plakát ʻmodřina na okuʼ

prďák ʻfazole s rýží a slaninouʼ

planžeta ʻpaklíčʼ

prohnat lauf ʻonanovatʼ

plaťák ʻhotová věcʼ

prohodit ʻprodat něco ve vězeníʼ

plechař ʻzloděj autʼ

prolhanec ʻlhářʼ

plonk ʻbez penězʼ

prominent ʻvězeň se zvláštními

pobóchanec ʻblázenʼ

výhodamiʼ

podělat někoho ʻokrástʼ, ʻpodvéstʼ

propálený vosk ʻněco, co je

podfukář ʻpodvodníkʼ

prozrazenoʼ

podvodník ʻkuchařʼ

propiska ʻtužkaʼ

pohádka mládí ʻkrupičná kašeʼ

prošmejdit ʻprodat něco ve vězeníʼ

pohádkář ʻlhářʼ

prťas ʻzloděj maličkostíʼ pryčna ʻpostelʼ 195

překupník ʻpřekupník kradených věcíʼ

revír ʻlékařská prohlídkaʼ

přesnídávka ʻsvačinaʼ

režimák ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník

psačka ʻtužkaʼ

vězeňské služby pověřený dozorem nad

psycho ʻpsychologʼ

odsouzenými; dozorceʼ

psychouš ʻpsychologʼ

ribina ʻrybí pomazánkaʼ

psychóza ʻpsychologʼ

rokařit ʻodpykávat si dlouhý trestʼ

psychóza neestetická ʻblázenʼ

roma ʻRomʼ

ptačí mlíko ʻspermaʼ

romák ʻRomʼ

pucflek ʻuklízeč z řad odsouzenýchʼ

romni ʻdívkaʼ

puma ʻRomʼ

rošt ʻmřížeʼ, ʻpostelʼ

puri ʻstarší ženaʼ

roštěnka ʻdívkaʼ

půl kila ʻpadesátikorunaʼ

roura ʻidiot, blbecʼ

půl kola ʻpadesátikorunaʼ

roy ʻlžíceʼ

půlčák ʻláhev kořalkyʼ

rozkaz ʻzpráva od strážceʼ

půlvezu ʻpadesátikorunaʼ

rozstřel ʻpolotovar z konzervyʼ

pytložvejk ʻhomosexuálʼ

rudej bakelit ʻRomʼ rukavice ʻúplatkyʼ rukono ʻvyšetřovací pesʼ

R

rybina ʻblázenʼ

rajda ʻprostitutkaʼ, ʻvášnivá ženaʼ

Ř

rajonář ʻuklízeč z řad odsouzenýchʼ rajónista ʻuklízeč z řad odsouzenýchʼ raketa ʻdlouhý trestʼ, ʻstarší ženaʼ

řetězy ʻpoutaʼ

raky ʻhodinkyʼ rana ʻkrádežʼ

S

ranař ʻrváčʼ randál ʻdlouhý trestʼ ranec ʻdlouhý trestʼ

sanatorium ʻvěznice, vězeníʼ

recoš ʻčasto trestaný člověkʼ

samoser ʻšpenátʼ

redbul ʻpervitinʼ

samotka ʻsamovazbaʼ

regál ʻpostelʼ

saze ʻRomkaʼ

reklama na hlad ʻvychrtlý vězeňʼ

sádr ʻfazole s rýží a slaninouʼ

retich, retych ʻzáchodʼ

sbalit rajdu ʻsouložitʼ 196

sčíták ʻvolné prostranství ke sčítání

sračka ʻhrachová kašeʼ, ʻpříjiceʼ

vězňůʼ

srát se ʻmít strachʼ

sebrat ʻzatknoutʼ

střelec ʻrváčʼ

sedět ʻbýt vězněn, být ve výkonu trestuʼ

stará hilzna ʻstarší ženaʼ

sedět ranec ʻodpykávat si dlouhý trestʼ

stará poletnice ʻstarší ženaʼ

sejmout ʻzabítʼ

starej mukl ʻčasto trestaný člověkʼ

seknout ho ʻpodvést někohoʼ

starobinec ʻstarší ženaʼ

seknout něco ʻukrástʼ

střela ʻhezká dívkaʼ

selingero ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník

střelit ʻprodat něco ve vězeníʼ

vězeňské služby pověřený dozorem nad

stříkačka ʻpistoleʼ

odsouzenými; dozorceʼ

super mrd ʻvýstřední souložʼ

semeno ʻspermaʼ

suzuki ʻposkokʼ

semenožrout ʻhomosexuálʼ

sváča ʻsvačinaʼ

seno ʻmarihuanaʼ

svítit ʻhrát hazardní hruʼ

sexuální pracovnice ʻprostitutkaʼ

syfl ʻpříjiceʼ

schudelit ʻvykrást, ukrást něcoʼ

syfon, syfonek ʻpříjiceʼ

sifl ʻspermaʼ sifon ʻbezcenná věcʼ

Š

sjet se ʻzfetovat seʼ, sjíždět se ʻonanovatʼ skopat ʻumřítʼ

šacunk ʻosobní prohlídkaʼ

skopník ʻpřekupník kradených věcíʼ

šajtle ʻprostitutkaʼ

smeták ʻposkokʼ

šaškec ʻblázinecʼ

smetánka ʻtisíc korunʼ

šaškohlt ʻhomosexuálʼ

smraďoch ʻusmrkanecʼ

šavka ʻpřihrádka (např. na misku a

sociálka ʻsociální pedagogʼ

lžíci)ʼ

socka ʻčlověk bez penězʼ

šel ʻstokorunaʼ

soplák ʻusmrkanecʼ

šelengere ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník

soukačky ʻtuberkulózaʼ

vězeňské služby pověřený dozorem nad

spermocuc ʻhomosexuálʼ

odsouzenými; dozorceʼ

spermohlt ʻhomosexuálʼ

šelovka ʻstokorunaʼ

spermožrout ʻhomosexuálʼ

šereda ʻnehezká ženaʼ

spitáňa ʻnemocniceʼ

šerif ʻředitel vězniceʼ

spitl ʻnemocniceʼ

šéf ʻředitel vězniceʼ 197

šéfo ʻhlava odsouzenýchʼ

špitál ʻnemocniceʼ

šidlo ʻpaklíčʼ

špitlík ʻnemocniceʼ

šilingrák ʻpolicistaʼ

špína všech špín ʻpedofilʼ

šile ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

šprayc ʻnevěrohodná zprávaʼ

služby pověřený dozorem nad

šrouby ʻpenízeʼ

odsouzenými; dozorceʼ

šrot ʻšpatné jídloʼ

šingále ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

štempl ʻpotvrzení o nemociʼ

služby pověřený dozorem nad

štětka ʻprostitutkaʼ

odsouzenými; dozorceʼ

štígro ʻštěstíʼ

šipkař ʻtrestanec, který vypomáhá

štístko ʻštěstíʼ

bachařiʼ, ʻvězeň se zvláštními

štroncna ʻcelaʼ

výhodamiʼ, ʻzpráva od strážceʼ

štrózna ʻpostelʼ

šizuňk ʻpodvodníkʼ

šuflata, šuplata ʻbotyʼ

škopek ʻpivoʼ

šukar ʻhezká dívkaʼ

šlapka ʻprostitutkaʼ

šuko ʻvychrtlý vězeňʼ

šlehnout ʻprodat něco ve vězeníʼ

šuli ʻslečnaʼ

šlóf ʻspolubydlícíʼ

šungeno ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník

šmé ʻnevěrohodná zprávaʼ

vězeňské služby pověřený dozorem nad

šméčkář ʻpodvodníkʼ

odsouzenými; dozorceʼ

šméčko ʻpodvodníkʼ, ʻpodvodʼ

šunt ʻuklízeč z řad odsouzenýchʼ,

šmelinář ʻpřekupník kradených věcíʼ

ʻbezcenná věcʼ

šmírák ʻkuchařʼ

šuplík ʻvěznice, vězeníʼ

šneky ʻbotyʼ

šutr ʻvěznice, vězeníʼ

šónunk ʻpotvrzení o nemociʼ

švestka častěji mn. švestky ʻpolicistaʼ,

šoule, šoulet ʻhrách a kroupyʼ

ʻpříslušník vězeňské služby pověřený

špaček ʻnedopalek cigaretyʼ

dozorem nad odsouzenými; dozorceʼ

špačkař ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník

švéd ʻčasto trestaný člověkʼ

vězeňské služby pověřený dozorem nad

švédské záclony ʻmřížeʼ

odsouzenými; dozorceʼ

švihlej ʻblázenʼ

špágra ʻnedopalek cigaretyʼ

švorc ʻbez penězʼ

špekoun ʻkuchařʼ

švorcák ʻčlověk bez penězʼ

šperhák ʻpaklíčʼ špinka ʻcigaretaʼ špitalja ʻnemocniceʼ 198

trapák ʻperverzní mužʼ

T

trapista ʻperverzní mužʼ tráva ʻšpenátʼ, ʻmarihuanaʼ

tableťák ʻpouzdro na cigaretyʼ

trckat ʻsouložitʼ

tah ʻnevěrohodná zprávaʼ

trhnout něco ʻukrástʼ

talíř ʻtisíc korunʼ

trojčit ʻbláznitʼ

taplajzna ʻperverzní ženaʼ

trubka ʻmluvka, vychloubačʼ, ʻblázenʼ

taška ʻidiot, blbecʼ

trubkovatět ʻdělat bláznaʼ

tatranka ʻchlébʼ

tualo ʻtabákʼ

tác ʻtisíc korunʼ

tubera ʻtuberkulózaʼ

tágo ʻtisíc korunʼ

tunelář ʻpodvodníkʼ, ʻlhářʼ

tátoš ʻhomosexuálʼ

tutáč ʻhotová věcʼ

tea ʻčajʼ

tutovka ʻhotová věcʼ, ʻzpráva od

tejgr ʻnedopalek cigaretyʼ

strážceʼ

tejno ʻčajʼ

tuvelo ʻtabákʼ

teos ʻčajʼ

tymer ʻtuberkulózaʼ

tepas ʻčajʼ

týpek z cimry ʻspolubydlícíʼ

téj ʻčajʼ ten, který dostal provaz ʻdoživotní

U

odsouzenecʼ ten, který dostal sekyru ʻdoživotní odsouzenecʼ

ubožák ʻčlověk, který přepadává lidiʼ

těstomrd ʻkuchařʼ

udělanej ʻzamilovanýʼ

thuvalo ʻtabákʼ

udělat šméčko ʻpodvést někohoʼ

tinknout ʻokrástʼ

udice ʻpaklíčʼ

tit ʻpotvrzení o nemociʼ

udělat boudu ʻpodvést někohoʼ

tlučhuba ʻmluvka, vychloubačʼ

udělat šmé ʻpodvést někohoʼ

tlumič ʻcigaretaʼ

udělat tah ʻpodvést někohoʼ

tmavej ʻRomʼ

uhozenej byt ʻbýt bez penězʼ

točit ʻbýt vězněn, být ve výkonu trestuʼ,

uklizeč ʻtrestanec, který vypomáhá

ʻlhátʼ

bachařiʼ

topinky ʻkartyʼ

umrdanec ʻnenáviděný člověkʼ

topky ʻkartyʼ

unterwaserman ʻpodvodníkʼ

trakač ʻvýstřední souložʼ

utáhnutej ʻzamilovanýʼ 199

vikcánek ʻlhářʼ

Ú

VIP ʻvězeň se zvláštními výhodamiʼ vitamín ʻpervitinʼ

úča ʻučitelkaʼ

ví, jak sedět ʻtrestanec s dobrou pracíʼ

úchyl, úchylák ʻperverzní mužʼ

vobluda ʻnehezká ženaʼ

úrasy ʻhodinkyʼ

voda ʻbezcenná věcʼ vodrážet ʻutíkatʼ vojet ʻsouložitʼ, ʻokrástʼ

V

voltr ʻnevěrohodná zprávaʼ voltrborec ʻpodvodníkʼ

vajgl ʻnedopalek cigaretyʼ

voračka ʻtužkaʼ

vajglovina ʻnedopalek cigaretyʼ

vorání ʻdopisní papírʼ

vandžos ʻpostelʼ

vorel ʻkorunaʼ

valčík haus ʻsoudní síňʼ

vybílit ʻvykrást, ukrást něcoʼ

valdičák ʻčasto trestaný člověkʼ

vyčistit komín ʻsouložitʼ

vanglo ʻpolicistaʼ

vyháňka ʻonanieʼ

vasrplac ʻkoupelnaʼ

vyhonit žílu ʻonanovatʼ

vašrum ʻkoupelnaʼ

vyhulit ʻmít orální sexʼ

vata ʻpenízeʼ

vychouš ʻvychovatelʼ

válec ʻcigaretaʼ

vychrtlina ʻvychrtlý vězeňʼ

vánočky ʻrokyʼ

vykousat (někoho) ʻmít orální sexʼ

vášnivka ʻvášnivá ženaʼ

vymrdat někomu mozek ʻzpůsobit

vecoš ʻčasto trestaný člověkʼ

zamilovanostʼ

velká huba ʻmluvka, vychloubačʼ

vypít (někoho) ʻmít orální sexʼ

vemena ʻprsaʼ

vyprávět pohádku ʻlhátʼ

venčit děti ʻonanovatʼ

vysavač ETA 203 ʻhomosexuálʼ

venčit slimejše ʻonanovatʼ

výchovná ʻmodřina na okuʼ

ventra ʻdonašeč, udavačʼ, ʻvšiʼ

výplatkář ʻrváčʼ

veška ʻpolicistaʼ

vyšetřovák ʻdetektivʼ, ʻsoudceʼ,

veterinář ʻlékařʼ

ʻkomisařʼ

védl ʻhomosexuálʼ

vyšívat ʻutíkatʼ

větrák ʻzadekʼ

vyšmelit ʻprodat něco ve vězeníʼ

vidla ʻkrádežʼ

vzít čápa ʻutéctʼ

vidlař ʻkapsářʼ

vzít čáru ʻutéctʼ 200

vzít do huby ʻmít orální sexʼ

zboží ʻdrogyʼ

vzít dráhu ʻutéctʼ

zdrhat ʻutíkatʼ

vzít loď ʻutéctʼ

zelená láska ʻmarihuanaʼ

vzít vlajku ʻutéctʼ

zelený průser ʻšpenátʼ

vždy málo ʻobvyklá porce jídlaʼ

zelí ʻmarihuanaʼ zemáky ʻbramboryʼ zhebnout ʻumřítʼ

Y

zheftlej ʻzatčenýʼ zkalit ʻumřítʼ

yáry ʻrokyʼ

zlatý slavík ʻdonašeč, udavačʼ zlodějíček ʻzloděj maličkostíʼ zmrd ʻnenáviděný člověkʼ,

Z

ʻhomosexuálʼ zmulasit ʻumřítʼ

zabenklovanej ʻzamilovanýʼ

zoft ʻspermaʼ

zabouchlej ʻzamilovanýʼ

zpakatět ʻzbláznit seʼ

zahýbat ʻutíkatʼ

zpakovatět ʻzbláznit seʼ

zakastrolovanej ʻzatčenýʼ

zpěvák ʻdonašeč, udavačʼ

zametenej ʻzatčenýʼ

zprasit ʻznásilnitʼ

zamuchlovat ʻzatknoutʼ

zrohnout ʻzabítʼ

zapadnout ʻ být zatčenýʼ

zťukat se ʻzfetovat seʼ,

zapandelenej ʻzatčenýʼ

zvěrolékař ʻlékařʼ

zaphandelit ʻzatknoutʼ zarmoutit někoho ʻvykrást, ukrást

Ž

něcoʼ zarohnout ʻzabítʼ zábava ʻmluvka, vychloubačʼ

žanek, žánek ʻzáchodʼ

zájezd do Nestlé ʻanální sexʼ

žandár ʻpolicistaʼ, ʻpříslušník vězeňské

zbalit ʻzatknoutʼ

služby pověřený dozorem nad

zběsnit se ʻzbláznit seʼ

odsouzenými; dozorceʼ

zbodnout se ʻnajíst seʼ

žbleft ʻšpatné jídloʼ

zbouchnout ʻpřivést ženu do jiného

žebrota ʻčlověk bez penězʼ

stavuʼ

železa ʻpoutaʼ

zbourat se ʻzfetovat seʼ,

železo ʻpistoleʼ 201

žid ʻvychrtlý vězeňʼ

žrádelna ʻkuchyněʼ

žiletka ʻnůžʼ, ʻbalená cigaretaʼ

žrádlo ʻjídloʼ

živi černota ʻnedovolené penízeʼ

žrádlokaz ʻkuchařʼ

živí ʻpenízeʼ

žud ʻvyšetřovací pesʼ

žíně ʻprostitutkaʼ

žvalo ʻmužský pohlavní orgánʼ

202

12 VĚCNÉ SLOVNÍKY 12.1 SLOVNÍK CHORVATSKÝCH VÝRAZŮ UŽÍVANÝCH VE VĚZNICI VE VALTUŘE ZAMĚSTNANCI VĚZNICE 

dozorce: čuvar, kapo, dežurni, šef, pandur, snajper, žbir, drot



policista: drot(ar), murjak, pandur, štrumfovi, pajkan, pendrač, (plavi) anđeo, cajkan, cajoš, dečko u plavom, drug organ, njuskalo, organ, policioto, žic, krmak, milicioner, vacibatina, lisičari, muksa, kevovi, štoka



lékař: dotur, dok, šintar, doca, veterinarac, Ɖiđimilović



učitel: učo, profa, bos, mučitelj, maještra, mačelato



řezník: šintak, trančar, sirovina, kolač



kuchař: mutikaša, harku, kuhača, kazanožija, trovač

ODSOUZENÍ 

vězeň, odsouzený: robijaš, osuđenik, rob, reštant, prijaonjer



často trestaný člověk: domaći, pacijent, prikoličar, ponavljač, robi, baksaz, genijalac



mluvka, vychloubač: folirant, foler, veliko pjevalo, folijanović, sveznadar, napuhanko, sralo, preser, pikzimler



podvodník: mućkaroš, blefer, mućak, blefaš



blázen: bena, debil, mulac, glupko, kreten, majmun, tupna, tupko, krešo, pacijent, telac, tutlet, benast, benavac, biser, brzi, budak, buzdovan, dudek, ebeta, gluperda, klokan, krepil, kumek, panj, pušioničar, ridikul, šljutav,šempija, bedak, panglu, tikvan



lupič, zloděj: lupež, drparoš, kradljivac, tat, hapator, pecaroš, zdiper, šaner, ladro, lopina



kapsář: džepos, bunardžija, bunaroš, kesaroš, dugoprstić

203



idiot, hlupák: bedak, debil, krele, buzdovan, čoban, konjina, tupson, bukva, bukvan, dilajla, majmun, moron, papan, smrdljivčina som, sroljo, tikvan, šašav, bedevija, Bosanac, bik, cjepanica, debilčina, debilko, debos, konj, lapan, papčina, tupadžija, šljutavi, trube



doživotní odsouzenec: cicikrep, oženjen čovjek, rob



zloděj aut: kradljivac automobila, automafijaš, lopina, aga kadafi, fini lopov



lichotník: krpa, guzičar, podguzna muha, štraca



příživník: jebivjetar, nabiguzica, lufter, pijavica, muktakoš, cicija, lezilebović



hlava odsouzených: papan, fora, manga, kaputar, fara, klipan, lik, faca, čunka



zloděj maličkostí: kokošar, sitničar, lopov, kleptoman



trestanec, který vypomáhá bachaři (např. čistí chodby): sobarica, tetka, sobar, kopa, buba, kujica, papak, cistoć



nenáviděný člověk, mizera: gnjida, đubretar , gelipter, govnar, svinja, smrad, cucak, funjara, govno, smeće



spolubydlící: cimer, cimerher



rváč: štemer, sileđija budala, nasilnik, tabadžija, fajter, razbijač, farabuto



trestanec s dobrou prací: ministar, ulizica, vezist, čunka, cinker, profić



donašeč, udavač: suradnik, inbecil



Rom: Cigo, cigoš, Garagan, Cigić, Ganci, amigos, romić, cigos, cigojner, brazilac, adromedimirec, manjina

JÍDLO A PITÍ VE VĚZNICÍCH 

jídlo: klopa, mandža, napoj, njupa, papica, silaža, manjaža



špatné jídlo: napoj, smeće, škart, koma, bljak, bljuzga



dobré jídlo: paša, bogovski, crkavati, krepavati, fino



mít hlad: gladuš, lačan, gladovati, nesit, alav



jíst: bacati u kljun, klopati, mandžati, mazati, žderati, njupati, daviti se, hasati, papati, trpati, drobiti, mandati, gutati



pít, napít se: cugati, drinkati, lokati, sisati, cicati, šljonkati, trusiti, cvrcati, žlepati, žljeviti, oblokati, betonirati, lokati



pití: cuga, pijača, pićenće, drink, napoj 204



čaj: očaj



čaj s rumem: ćajćirom



káva: kofi, kofijanović, fuka, kavica, kavurina, kafica, kafe, crna



pivo: pivce, vupa/vupi, pifkan, bira, prkuv, pinkara



maso: mešina



chléb: panja, mrkvice za pohanje



chléb s máslem: buterbrot, bljak



fazole: bažul/lj, dinamit, fažol, prdekavac



máslo s marmeládou: dječje radosti

ZDRAVÍ A NEMOC VE VĚZNICÍCH 

nemocnice: odmaralište, luknja, špital, šimunjara, ludara, počivalište



ošetřovna: ambulanta, ordinacija



injekční stříkačka: igla



lék, léky: doza, terapija, medikament, tableta, baba, medežija, pikulica, medicína, bonboni



lék Lexaurin: sralo, leksi



blázinec: ludara, munjara, žuta kuća, dilkana, vrtić, manikomio

VĚZEŇSKÉ OBJEKTY 

věznice: ćuza, buksa, ćorka, buhara, pržun, bajbokana, bajbok, prdekana, buvara, hladovina, zabela



kuchyňě: komin, kužina



jídelna: birtija, birc, oštarija, kapelica, čarda



volné prostranství pro sčítání vězňů: lvejno, blagovaonica



umývárna: banja, badecimer, banj



záchod: kancelarija, šekret, WC, klonja, klozet, kondot, sveto mjesto, keniaka, hala

205

VYBAVENÍ A PŘÍSLUŠENSTVÍ VE VĚZNICÍCH 

mříže: gradela, roštilj, gitre



pouta: verige, lanci



vyšetřovací pes: đukela, ćurko, cucak, đukac, ćeno, brek, kučak, ker



bota, boty: cokula, papak, postola, cipeliška, gilja, plovak, šuze, španjolska čizma



nůž: posada, šklojica



hodinky: čuka, sat, ura, orloj, vura



bezcenná věc: šrot, drek, sranje, njesra, sraćka, ništa



tužka: plajvaz, pinkala, kemijska, lapis, kemijslice, pisalo, blajvaz, lapiš



dopis: leter, letera, pisanac



tajný dopis: pismo



karty: duga



kniha: libar, mučilo, štivo



postel: jogi madrac, postelja, daske, lijes



pistole: gan, utoka, pljuca, šljuca, stuc, pištola



televize: telka, telkač, TV, telkica, telkić

SPECIFICKÉ VĚZEŇSKÉ NÁZVY 

dlouhý trest: robija



rok: kuka, kalendar, kvrga, metar



rok vězení: kuka, jara, metar, vikend kazna, čuka



modřina: šljiva



nevěrohodná zpráva: patka, guska



budíček: vekerica, žveljarin

206

SEXUÁLNÍ ŽIVOT VE VĚZNICÍCH 

zaljubljen: zatreskan, zacopan, zateleban, na ivici, zabuban, inamoran



dívka: mačka, koka, treba, frajerica, maca, pica, cura, čkapi, mica, misica, tambura, batre, buba, caca, čistilka, drapačoza, funjara, glodalica, greba, jaslara, jočkicapinj, kajla, kita, kuja lastavica, mindžam, pička, riba, roksa, satelit, strunjača, švicgerlja, trubica, zulfa, žlajfa, Violina, radodajka, muf, buřta



prostitutka: kurva, kamenjarka, droplja, fifa, flundra, fuca, sestra, droksa, đardinka, fuka, ofelija, bizon, triperka, drolja, fukara, Erika, tifusara, Persida, osteoporozna opajdara, radodajka, kurava, kurba, poštenjača, fufa



frigidní žena: frigita, Eskimka, mrzla pizda, prazna. zimica



sperma: punjeta, glavići, punoglavci, ložni metak



prsa: cice, dude, duda, sifoni, sise, baloni, ceci, sifon, balkoni, cike, cikice, sisuljci, podočnjaci, mamile, airbag, rumeni bomboni



zadek: bulja, dupe, kanta, prdara, getriba, pozadina, prda, rit, starka, guza, guzica, jastuk, tur, pak, ritnjak, čajni kolutići, prda, buja, bunja





pohlavní nemoc: picajzlica, šigica ženský pohlavní orgán: mindža, pica, maca, pizda, čuča, dlakavica, Micika, mona, muf, pipica, tunel, aždaja, čučica, ćelavica, ćuća, fanfulja, frula, glondža, gomoljka, grozd, jarica, kapa, kitolovka, klamfa, koka, lotos, mindžina, osinjak, peludnica, piška, piškica, pišulja, plodnica, pupoljak, puž, roklja, ruža, sapunjača, stiskačica, šubara, školjka, šumarak, usmine, dilindara, klamfujza, mucica, preklapača, pozdra, tandrkača, tandrtača, kreka, dojna labrta, veseljko, kiklop, karađorđeva šnicla, djevojački san



mužský pohlavní orgán: čuna, kurac, pimpek, kuronja, alat, kara, kobasica, pendrek, piton, banana, đoka/o, kit, koplje, lulek, pimpač, arkan, francuski ključ, hrenovka, kardan, kobasa, klipan, kurcoslav, laka konjica, lula, meštrija, majmun, motka, pičkomlat, pimpić, puška, racku, Stojko, žila, kaco



souložit: kerati, ševiti, fukati, maziti se, seksati se, prcati, umakati, kundačiti, štepanje, bacati patku u plićak, trošiti, jebavati, brusiti se, jebati se, trpati



pedofil: filko, mrtav čovjek, govno

207



pornografická literatura, erotické časopisy: drkačko društvo, drkavela, drkalica, umjetnost, pornjava



pornografický film: softić, erka, sranje



orální sex: pušenje, pumpin, lizanje, lizačina, lizing, pušing, dudlanje, picolizac



anální sex: kašičica u đvici, pepi



homosexuál: peder, derpe, homić, peško, pešo, topli brat, dupelizac, duplonka, gej, šupak, tobdžija, topli, biljčica, buzorant, čmarko, čmaroljub, dupojebac, dupedavac, dvorska dama, fifi, gospođica, guzoljubac, homos, Meri, naguz, peškir, pešovan, pežo, pješak, pupak, ribić, sapunar, sladoguzac, sviljenjak, svrdlo, tetka



homosexuál aktivní: aktivac, aktivist, svrdlo, pantić, klistir



homosekxuál pasivní: tetka, pasivac, dupedavac, princezna, ritoznojičar, sisi, glavonja

DROGY VE VĚZNICÍCH 

drogy (obecně): dop, trava, šit, marica, roba, haš, koka, prašak, amfi, anđeoski, kadilak, cent, dekica, gank, haki, haksli, hop, kyselina, koki, koks, konj, marica, marija, marijana, mariš, mariška, Meri, Meri Džejn, morfo, okica, pljuga, spid, staf. šoder, tap, trtara, žeton, trubačica, frulica, čoro, peljivo, žiža, antun, ganđa



jeden gram drogy: cigla, ponj, nić



halucinogenní droga: meskalin



heroin: hors, horn, žulo, dop



marihuana: marica, žiža, gandža, ganja, Marijana, mariška, dim, džika, zeleno, mara, gaga, trava



hašiš: haš, žiža, kupus, Sale, Šiško, žika, šiljo



fetovat: urokovati se, uživati, drokasati se, vozati



být duchem nepřítomný (zfetovaný): autsajd, odlipid, hihihi



být zfetovaný: navući se, tripovati, drogiran, ukokati se, odvaliti se, rokati



píchat si drogu injekční stříkačkou: fiksati se, ufiksati se, ubosti se, furati se, gađati se, pikati se, rokati se, nit da pecne



mít halucinace z drog: imati film, pucaju mi filmovi, furati film 208



cigareta: pljuga, duvan, cigar, španjulet, dimara, nikotinski štapić, cigar, čik



cigareta marihuany: pljuga, džoint/joint/doint, frula, džoja, pljugica, džoka, džoks, pušilica, marica, gida



kouřit: čikati, čađiti, pljugati, fumati, kuriti, fajfati, dimiti



tetování: sličica

PENÍZE VE VĚZNICÍCH 

peníze: lova, kinta(ć), keš, penezi, pare, spasovo, perje, šoldi, dženga/i/e, groši, keka, lovica, lovušina, mani, munita, pinka, repa, šuška/e



tisícová bankovka: jezerača, Ante Starčević, Starčević, hiljka, milia, tanzenka, milja, milda, miljar



milion: milja



být bez peněz: švorcati, kokos, dekintiran, golać, švorc

VYBRANÁ SLOVA, SLOVESA A SLOVNÍ SPOJENÍ VĚZEŇSKÉHO SLANGU 

zabít: koknuti, ukokati, skratiti za glavu, deknuti, ohladiti, ucmeknuti, posmicati, ukantati, poslati u mirovinu, skinuti, zbotati, ucmekati



umřít: odapeti, otegnuti papke, riknuti, skinuti, prdnuti na rosu, prdnuti na svijeću, sklipsati, zaboraviti disati, zijevnuti, otić bogu za kurýra



vražda: škljocanje, ruska kravata



ukrást něco: drpiti, mazniti, dignuti, popaliti, poplašiti, zdipiti, ćornuti, dići, mrknuti, otuđti, drpirati, gepiti, hapati, zgepiti, dipiti, hapnuti, lapiti, maknuti, odnesti, podići, posuditi, ruknuti, upecati, zdigmuti, zdimiti, đornuti



krádež: dobovanje, mažnjavanje, marisanje, berba, drpanje, drpaža, hapanje, ordiniranje, pet minuta straha, šana, drpež, drpisanje, zdipanje



hrát hazardní hru: piljkati



karetní hra: pokerica



bát se: trtariti, usrati se od straha



mít štěstí: krumpirati se



podvod: prejebavanje 209



podvést někoho, zradit: prejebati, zeznuti, zajebati, provozati, preći, preraditi, skuhati, podjebati, uvaliti zajeb, ostaviti na cjedilu, zafrkati, zavaljati, izraditi nekoga, preći nekoga, preveslati, prevesti žedna preko vode, izvozati, predriblati, prefarbati, dignuti na ahtera, dignuti na foru, dignuti na štos, namagarčiti, nasaditi nekoga, zaribati, (o)ženiti nekoga, trampiti, ježa zanitati, dignuti na bombu, preraditi, provozati, utrapiti, zavrnuti, zdignuti (na foru), zeznuti, zvozati, zvoziti



lež: finta, fol, štos, fazon, caka, seat kvake



lhát: muljati, srati, pričati, liskati, bacati fore



zbláznit se: pošiziti, šiznuti, poludjeti, šempjati



utíkat: zbrisati, kidnuti, brisnuti, ispariti, zapaliti, zdimiti, uhvatiti maglu, šmugnuti, kidnuti, klisnuti, otperjati, dići, nestati, brisnuti, odglumiti, odjahati, strugnuti, kidniti, zdimiti, sidro, otplivati, udariti bris, odgalopirati, zalalinđati



zatýkání: ćorkiranje, ćorka, vezanje



vyšetřovat: čačkati, kljuviti, kljuvati, kopati



vykonávat trest: guliti, odležati, ležati, hladovati



obtěžovat: masirati, tupiti, peglati, šiljiti, daviti, prešati, ševiti, jebat u mozak



říkat hlouposti: srati kvake, kenjati, drobiti, kenjati kvake, kakiti, preseravati, kenjati šmajsere, pojiti, tupiti, bureke prodavati, kenjati žilete, lupati, laprdati, seruckati, trubiti, driskati, žilaviti, žlabrati



nuda: tlaka, kenjaža, masaža, tlakija

210

12.2 SLOVNÍK ČESKÝCH VÝRAZŮ UŽÍVANÝCH VE VĚZNICI KUŘIM ZAMĚSTNANCI VĚZNICE 

dozorce: bachař, bengo, švestka, režimák, žandár, šingále, šelengere, špačkař, phandlo, bezpečák, klepač, klíčník, šungeno, phanglo, panglo, ara, kukačkář, phanle, bédo, selingero, beng, čmuchal, áčko, mogoň, šile, kolotočář, čert, dzár, lemra, mrdka, pab velitel, policajt



policista: švestka, režimák, žandár, fízl, chlupatej, šilingrák, bengo, dupák , vanglo, kalósek, veška, šingále, šelengere, špačkař, bezpečák, klepač, klíčník, šungero, ara, kukačkář, bédo, selingero, čmuchal, áčko, mogoň, šile, kolotočář, čert, dzár, lemra, mrdka, policajt



komisař, detektiv, soudce: vyšetřovák, klifton, antoušek, mlýn



lékař: felčar, mengele, lapiduch, latingero, zvěrolékař, patolog, mastičkář, veterinář



učitel: léra, kantor, demagog, úča



řezník: masingerák, flajšák



kuchař: chemik, těstomrd, špekoun, šmírák, kuchtík, žrádlokaz, kuhař, podvodník



psycholog: psychóza, psychouš, pakárna, psycho, chocholoušek



ředitel věznice: kápo, šerif, šéf



vychovatel: vychouš



sociální pedagog: sociálka



speciální pedagog: pedouš

ODSOUZENÍ 

vězeň, odsouzený: mukl, číslo, odpálený,odpal, heftlink, krimoš, gajl, bertyňák, odpad



často trestaný člověk: basman, švéd, babinskej, starej mukl, vecoš, hertyňák, recoš, valdičák



mluvka, vychloubač: klepna, držka, drnda, blafunda, trubka, velka huba, pohádkový dědeček, tlučhuba, zábava, kapitán Žvanilkyn 211



podvodník: tunelář, podfukář, boudař, unterwaserman, šméčko, šméčkař, šizuňk, voltrborec, mrdka, levák



blázen: pakárna, dylina, magor, máčo, cvok, cvokař, máčo, máčovka, magores, rybina, trubka, dilini, pacoš, švihlej, pobóchanec, psychóza neestetická



lupič, zloděj: čórkař, elpasář, elpíčkář, čóres, dapka, čór



kapsář: flekař, dolinář, chmaťák, lapka, vidlař, éro



idiot, hlupák: dylina, flajboj, dřevák, křáp, taška, okurka, jetlech, pablb/bablb, roura, cvok, kašpar



doživotní odsouzenec: doživoťák, ten, který dostal provaz, frakař, ten, který dostal sekyru, dožinkář, déčkař



zloděj aut: autíčkář, ferari, fůraz, plechař



usmrkanec: hajzlík, soplák, paďoch, mladej kalousek, fňukal, parchant, smraďoch, mršák, kecal, jebec, kinder boy



lhář: latýrka, houpačka, oblbovák, kecka, prolhanec, pohádkář, mluvka, pouťová mluvka, lakař, tunelář, kecal, moták, vikcánek



hlava odsouzených: kápo, barákový/barákovej, král, kápoš, grójo, šéfo, barák, mafián



zloděj maličkostí: karasář, čórkař, zlodějíček, prťas, kapjař



lupič pokladen: kasař, čóres, káčer, nezbedník



bytový zloděj: kérař, bytař, bytaš, flekmatyl na byty



trestanec, který vypomáhá bachaři (např. čistí chodby): konkař, šipkař, chodbař, uklizeč, bonzák, konina, konfident, konfoš



překupník kradených věcí: skopník, šmelinář, překupník, kšeftař, lichvář, obchodník



přepadávač lidí: napadák, elpíčkář, elpasář, elpák, ubožák



nenáviděný člověk, mizera: krysa, zmrd, mrdka, mrzák, mršina, umrdanec, konina džuva, pojebanec, hyjena



spolubydlící: kérman, šlóf, chábr, kozehoz, týpek z cimry



rváč, frajer: pořízek, pařízek, střelec, výplatkář, navářka, ranař, bitkař, gréjo, bom/nbarďák



trestanec s dobrou prací: ožírkář, požitkář, ví jak sedět



donašeč, udavač: bonzák, komfoš, natěrač, zpěvák, zlatý slavík, íčko, ventra, práskač, bomzák



roznašeč latrín (nevěrohodných zpráv): panikář, latrinář, hovnař, parolář, hajzlák 212



vězeň se zvláštními výhodami: prominent, VIP, šipkař, monka



vychrtlý vězeň: musulman, kulturista z dachau, reklama na hlad, vychrtlina, kostra, papírák, žid, hubeňour, šuko



posluhovač, poskok: čimelík, džíp, džůva, smeták, okurka, pakárna,4x4 turbo, močka, mišák, konina, agent, káres, padžero, jebačkář, suzuki, džip, kádes, koník, lou, koště



uklizeč z řad odsouzených: rajónista, rajonář, pucflek, šunt



Rom: romák, romák, morgoš, brazilec, lájoš, bakelit, bakeliťák, čávo, negr, cikorka/cikorka, tmavej, rudej bakelit, pecka, čavargoš, černohubka, gergeš, peruánec, indián, ital, cigoš, černá huba, opice, makar, roma, černej, puma, černá huba



Romka: kofola, saze

JÍDLO A PITÍ VE VĚZNICÍCH 

jídlo: chálka, gábl, krmení, chábes, bašta, chála, žrádlo, bufet, cháluňk, humus, cháles/hales, chálest



špatné jídlo: blaf, kentus, žbleft, hnus, kůla, šrot, hovna, humus, marast



dobré jídlo: bašavel, dlabanec, láčová chálka, klapbašta, lačoro



obvyklá porce jídla: ajntopf, nic, normálka, vždymálo, normal



přídavek k obědu: nášup (přidání trestu), dabl



mít hlad: bakalo, bokalo, mihat, mít bok/bak, mít módr, bokaleo dechovka v břichu, chaliben, chcípat hlady



jíst: chálovat, zbodnout se, našťouchnout se, nabodnout se, nadlábnout se, nažrat se, nacpat se, nazobat se



pít, napít se: chmelit, cvaknout, (za)chlastat, naglgat se, cuřit, lemtat, bumbat



pití: chmelka, ochmelka, chlast, glgačkaaj: tea, tejno, téj, tepas, maho, Čajkovskij, magor, teos



silný čaj: magorák, mahul, maho, asfalt, fárák



slabý čaj: čajda



káva: kavea, melalo, kali, kávica, logr, kafe, brinda, kafex



pivo: bahno, lovina, škopek, beyra 213



maso: flákota, mas, fláňa, flaksa



chléb: máro, brzda, kedr, cihla, tatranka, marstvo, chleboš, heba



svačina: sváča, přesnídávka, navrch, papunky



fazole s rýží a slaninou: ministr, kůla, sádr, prďák



špenát: zelený průser, tráva, listy, kopřivy, samoser



krupičná kaše: pohádka mládí, baby guláš/bejbiguláš, bejby kaše, kojeneckej guláš, keyda, dětský guláš



hrachová kaše: atomkaše, hrachovka, sračka, bomba, beton



brambory: bandůrky, erteple, krumple, zemáky



polotovar z konzervy: rozstřel



rybí pomazánka: kočičinec, ribyna, fišmarast



hrách a kroupy: šoulet, šoulet, beton, hrozba



ovoce: drbes



kořalka: bunzie, lávorovica, kořalec, flaša



láhev kořalky: lampa, flaška, půlčák, flaša, celej vál, cakl

ZDRAVÍ A NEMOC VE VĚZNICÍCH 

nemocnice: špitál, špitlík, konečná, lazaret, oška, špitalja, spitáňa, spitl



ošetřovna: hójivka, oška, leháros, lazaret, lapiduk, óša



lékařská prohlídka: revír, odběr, inventura, masakr



potvrzení o nemoci: šónunk, leženka, papír, tit, štempl, netáhlo



injekční stříkačka: buchna, pumpa, kopyto, suf, šíp, raketa, inzula, včela



lék, léky: klepky, bonbónky, lentilky, drába, kolečka, koláče, jedy, kuřátka, mercedesy, čapí nohy, čápi, diskobrouk, gumídky



lék Tisercin: čapí krok, klepky, labutí pád, blb hlava



lék Diazepam: diák, cliáky, déčka, oblbovák, pijáček, bonbonky



tuberkulóza: soukačky, tubera, tymer



vši: breberky, muňky, džuva, diskobroučci, blechy, ventra



přijice: syfon, syfonek, sračka, syfl



blázinec: cvokárna, pakárna, cvrčkárna, magorka, šaškec, chocholouškárna, dylinárna, gumová zahrada, cvokhaus 214

VĚZEŇSKÉ OBJEKTY 

věznice: basa, lagr, lapák, loch, kameň/kamen/kamen, krym/krim, šutr, báň, šuplík, díra, basenka, baeulenka, muklhaus, sanatorium, muklovna, hladomorna, mřížkové lázně, býkárna, gajl, harašta



kuchyně: kucháč, laboratoř, žrádelna



soudní síň: mlejnice, mlejn, valčík haus, mixér



kulturní místnost ve vězení: myšárna, casino, kulturka, dylinakér



cela: kobka, cimra, štroncna, bonzárna



samovazba: samotka, domek, díra, ajnclík, bunkr/bungr, chata



volné prostranství ke sčítání vězňů: buzerplac, sčíták, apelák, buzerák, guzerák



umývárna: vašrum, koupelka, vasrplac



záchod: francouzák, hajzl, retych/retich, chinďák, budar, žanek/žánek, mutrel, bohouš, chyndáč, gramofon

VYBAVENÍ A PŘÍSLUŠENSTVÍ VE VĚZNICÍCH 

mříže: katr, švédské záclony, piškoty, rošt



pouta: náramky, klepeta, železa, řetězy, péra, láry, olanski



vyšetřovací pes: džukl/džuklo, čmuchací žokl, čokl, žud, rukono



boty: bagančata, šuflata/šuplata, komule, bagány, círacha, dřeváky, čuráky, bufy, šneky, komisňáky, holender, čundáry, boganče



nůž: čůro, mesr, žiletka, pichna, péro, knajp, kudla, kinžál



hodinky: raky, píďata, óra, ori, pídě, gambáče, klapáče, cibule, úrasy



paklíč: katrák, šperhák, háček, šídlo, udice, klimák, planžeta



bezcenná věc: karas, sifon, voda, brak, póvl, šunt, nulová věc



tužka: voračka, psačka, péro, propiska



dopisní papír: vorání



dopis: brif, lil, líbesbrif, ferbl



dopis vězně bez cenzury/tajný dopis: moták, ferbl, čerňák, holub



karty: topinky, topky, listy, čertovky, obrázky, ďáblovy obrázky, hra



kniha: moudrák, bifla 215



peřiny: báchory, deky, duchna, bílí



postel: betle/betla, bidlo, pryčna, regál, kutloch, vadžos, štrózna, rošt



pistole/revolver: kvér, krochna, stříkačka, krachna, dap, železo, koktavá sestřenice



přihrádka na misku, lžíci: šafka



lžíce: bagr, roy, lopata



pyžamo: banán



televize: bedýnka, bedna, debilizátor, dykelka, bouda

SPECIFICKÉ VĚZEŇSKÉ NÁZVY 

dlouhý trest: pálka, paleta, ranec, raketa, fábor, nálož, flastr, baťoh, nášup, randál, hektar, baťoh plné kalendářů, randál



roky: járy, vánočky, housata, yáry, kapry, gerša



modřina na oku: jojo, kikina, brýle/brejle, pandí oči, baterka, barevná hudba, plakát, móňo, monokl, moncl, modrák, panda, výchovná, duhovka



nevěrohodná zpráva: latrína, kec, voltr, hovno, fáma, šmé, tah, kachna, šprayc



budíček: hvizdek



osobní prohlídka: filcunk, šacunk, filc



štěstí: štígro, klika, klap, štístko, bach



rada: cunt



hotová věc: hotovka, tutáč, tutovka, plaťák, beton, finito, jasnačka, fertik



zpráva od strážce: poslovka, hláška, echo, tutovka, rozkaz, šipkař



úplatky: garnish, rukavice, držhubný, uplacen, cilindr

SEXUÁLNÍ ŽIVOT VE VĚZNICÍCH 

zamilovaný: utáhnutej, zabouchlej, udělanej, hotovej, zabenklovanej, vymrdala mu mozek



dívka: čaje, kunda, romni, roštěnka, jamborka, kost, frajerka, havaj, dělo, koc, mladá, prcina, kopretina



prostitutka: šlapka, sexuální pracovnice, frajerka, šajtle, rajda, žíně, kurva, děvka, Holanďanka, kravka, lubňa, hvězna, kanál, štětka, matrace, lubňory 216



hezká dívka: klabajzna, střela, kočka, kocór, modelka, dělo, šukar, čuchta, havaj, dáči čaje, láčovka



vášnivá žena: irčanda, mrdna, vášnivka, rajda, divočina, mamina



slečinka: frcinka, fiflena, lízátko, barbína, čubička, šuli, prcina



starší žena: frcna, bába, panička, stará hilzna, stará poletnice, starobinec, raketa, teta, puri, muther-fucker



nehezká žena: cuchtle, čunda, vobluda, babochlap, šereda, hrůza, opice, džungali



perverzní žena: bouchanda, minetářka, taplajzna, perverzačka, domina, hiljka



oplodnit ženu: našťouchnout holku, naštěkat do boudy, naprcat, zbouchnout, nastříkat do kožicha



perverzní muž: trapista, úchyl, úchylák, lyžař, prasák, trapák, prcačkář



znásilnění: nařachnout, zprznit, nabodnout, zprasit, ošoustat



výstřední soulož: trakař, mrdačka jak prase, bengál, mrdáč, super mrd



sperma: mrdka, geco, camfrgajst, semeno, sifl, ptačí mlíko, zoft



prsa: čuča, čůca, buzně, kozy, cecky, melouny, dudy, cicky, vemena, balóny, lajdáky



zadek: chynda, chynďák, džestr, větrák, čokoládovna, kachle, kenďák, kotel, bul, prdel



být pohlavně nemocný: koupíno mít, celou tureckou mít, mít kapelu, mít filcky, karanténa, prašinec, mít kapučíno



ženský pohlavní orgán: píča, pekáč, mindž, minč, kachna, funidlo, chudina, medvědí ucho, funítko, bubaňa, kunda, capka, broskvička, minza, chanč



mužský pohlavní orgán: péro, kar, chuj, pinďour, káro/kháro, husí brk, klatan, klaťas, žvalo, paďoch, mujko



souložit: klátiti, dát do někoho dvacet deka, dát do někoho dvacet, pinkat, vojet, dziginel, kajlovat/khajlovat, narazit někoho na kopyto, sbalit rajdu, kámosit, kůrovat, jebat, vyčistit komín, motat, nařachnout, trckat, prcat



pedofil: peďák, pedál, loliťák, deviant, prachšmejd, prcačkář, mrdka, špína všech špín, hnus, devoš



pornografická literatura, erotické časopisy: péčko, karate, honšpres, džungelo



orální sex: vypít někoho, pijáles, čapnout do špičky, čapnout někoho, vykousat, bagovat, vyhulit, vzít do huby, hulba



anální sex: natrhnout chynďák, zájezd do Nestlé, nařachnout šamotku, nabodnout, kakao 217



onanie/onanovat: dát mu za uši, leštit kládu, márovat, vyhonit žílu, venčit slimejše, vyháňka, prohnat lauf, venčit děti, sjíždět se, pírkovat, leštit gambus



homosexuál: buzna, bukvice, bukmem, buk, homouš, spermohlt, tátoš, semenožrout, šaškohl, spermožrout, mrdkožrout, pytložvejk, spermocuc, tátoš, vysavač ETA 203, holka, hulibrk, koštálník, buček, zmrd, mrdka, polykač, kundička, védl, koště, buzík



exkrement s močí: agent orange, ondatra s limčou

DROGY VE VĚZNICÍCH 

drogy (obecně): fety, klepky, zboží, kálo, parno, dobroty, jedy



pervitin: piko, péčko, redbul, kristal, bilý prášek, vitamín, péro, pelka, párno, cukr



heroin: kalo



marihuana: mařena, mařenka, seno, zelená láska, zelí, tráva, ganja, málka, mariánka



fetovat: klepat, naklepat se, sjet se, zbourat se, zťukat se, máznout si



cigarety/kuřivo: špinka, brko, foukačka, hulení, válec, kulatka, tlumič, čutka, čmudka



nedopalek cigarety: špaček, vajgl, vajglovina, dojížďák, cundr, tejgr, špágra, drák, oříšek



pouzdro na cigarety: dózna, tableťák



krabička cigaret: bedna, krabka



doutník: kolík, fidel



tabák: dohan, duhanos, thuvalo, tuvelo, tualo



žvýkací tabák: bago



ubalená cigareta: balená, žiletka, balenčo, baleniko/balenyko



kouřit: čudit, pijelit thuvali, hulit, fumerovat, fouknout si, piávli



tetování: kérka

218

PENÍZE VE VĚZNICÍCH 

peníze: love, lováky, krupica, prachy, živí, vata, civilky, granty, groš, mergle, šrouby, mejdlo, dingi, nirepa, buky, pašale, keše, chechtáky



koruna: ouplavice, kačka, vorel



dvoukoruna: kláda, ondatra, drobas



pětikoruna: bora, bura, bůra, bůr



desetikoruna: cejn, pětka, deska, pěťák, pětiletá



dvacetikoruna: cejna, dvacka, biška, ká, dvě pětky



padesátikoruna: půl kola, půl kila, pajda, pádlo, půlvezu



stokoruna: kolo, kilo, koruna, šelovka, měďák, čento, šel



tisíc: tác, tágo, talíř, litr, klacky, bár, papír, smetánka, ezeros



milion: míle, mega, koule, meloun, míč, kostka, miliomo, melcek



nedovolené peníze: černé lováky, živi černota, black many



bez peněz: být holej, uhozenej byt, švorc, být černý, socka, plonk, čoro, švorcák, holyvůd, prázdniny, žebrota, dable zerro=dvojitá nula

 VYBRANÁ SLOVA, SLOVESA A SLOVNÍ SPOJENÍ VĚZEŇSKÉHO SLANGU 

zabít: odrohnout, zarohnout, zrohnout, odkérovat, oddělat, odjebat, sejmout



umřít: zhebnout, zkalit, hodit krovky, zmulasit, hodit čápa, skopat, chcípnout, hodit záda



vražda: morda, mord, kuchačka, klepačka, páračka



vykrást/ukrást něco: vybílit, schudelit, bílit, hlavu oblíknout do smutku, zarmoutit někoho, čórovat, lavelit, očórovat, čapnout



okrást: chudelit, seknout něco, podělat někoho, lupnout, (v)ojet, trhnout něco, máznout, lohnout, tinknout, do štětky zničit, dolinařit



krádež: čórka, čórovačka, rana, vidla, čór, bouračka



hrát hazardní hru: svítit, gemblit, hrát, ferbl



mít strach: mít vítr, darelit se, posranej, srát se, mít flédry, mít bobky, mít bojara, mít peří



mít štěstí: mít kliku, mít bach, mít štígro 219



podvést někoho: udělat boudu, udělat tah, udělat šmé, seknout ho, podělat, šméčko



lhát: vyprávět pohádku, houpat, jet flignu, krmit, motat, točit, keverovat, lakovat, krmit uši



dělat blázna: magořit, dělat magora, trubkovatět, dělat dilinu, hrát roli



bláznit: zpakatět, zpakovatět, cvokovat, zběsnit se, trojčit, magořit, blbnout, mrdat



utíkat: brát roha, vzít dráhu, vzít čápa, vzít čáru, brát šmíra, brát draka, vzíť loď, vzít vlajku, zahýbat, odrazit, vyšívat, vodrážet, odrážet, brát žulu, denašelit, odtachtit, denášet, zdrhat, mazat, denaš



být zatčen: být sbalenej, být zamuchlovanej, líznutej, zametenej, zakastrolovanej, zapandelenej, zheftlej, zapadnout, phandlovanej



zatknout: zamuchlovat, cuknout, zbalit, sebrat, zaphandelit



být souzen: mít mlejn, odpálenej, čekat nášup



být trestán: černý být, dostat flastr, mít vroubek



vykonávat trest: bručet, bešelit, kroutit, motat, točit, sedět,



být vězněn na léta: mít fábor, mít baťoh, rokařit, mít ranec, mít paletu, sedět ranec



prodat něco ve vězení: prošmejdit, šlehnout, bikerbelit, vyšmelit, dát do pušky, prohodit, střelit, kšeftnout



být prozrazeno: hořet něco, bouhlo to, propálený vosk, natřeno, nabonzováno, tak to je v piči

220

13 DOTAZNÍKY 13.1 Ukázka vyplněného chorvatského dotazníku

221

222

223

224

225

226

227

228

229

230

231

13.2 Ukázka vyplněného českého dotazníku

232

233

234

235

236

237

238

239

240

14 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

Trestní kodex Marie Terezie (Vondruška 1993: 12).

241

Lámání kolem a vpletení (Francek 1993: 83).

Věznice Mírov v minulosti: Mužská trestnice na Mírově (VČSR: 30).

242

Věznice Mírov v současnosti (ČV: 34).

KPD Zabela ,,Srpski Alkatraz“ (Telegraf.rs).

243

Obrázek č. 1 (chorvatský dotazník).

Obrázek č. 2 (český dotazník).

Obrázek č. 4: Ukázka vzkazu chorvatského vězňě v dotazníku

244

Obrázek č. 3 (český dotazník).

(chorvatský dotazník).

Obrázek č. 5 (český dotazník).

Obrázek č. 6 (český dotazník).

245

Obrázek č. 7 (český dotazník).

Obrázek č. 8 (český dotazník).

246

Obrázek č. 9 (český dotazník).

247

Obrázek č. 10 (český dotazník).

Obrázek č. 11 (český dotazník).

248

Obrázek č. 12 (český dotazník).

249

Obrázek č. 13 (český dotazník).

250