Charita v Olomouci včera a dnes 1922-2012 Výstava vznikla ve spolupráci Arcibiskupství olomouckého, Charity Olomouc, Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci, Římskokatolické farnosti sv. Václava Olomouc a Zemského archivu Opava (pobočky Olomouc).
Autoři výstavy: Mgr. Martin Kučera, Mgr. František Jemelka Technická spolupráce: Mgr. Miroslav Výmola, Petr Macek a kol. Grafická úprava: Mgr. Lukáš Pavelec, Ergones Olomouc Výroba a tisk: Ergones Olomouc
Prostřednictvím této expozice bychom vás rádi seznámili s tradicí katolické charitní činnosti, jejíž profesionalizace a organizace se v Olomouci započala před devadesáti lety. Největší prostor ovšem věnujeme současné Charitě Olomouc, která v r. 2012 slaví a slavila významné jubileum: dvacet porevolučních let své existence a kvalitativního i kvantitativního rozvoje služeb „milosrdné lásky“. Výstava reflektuje charitní činnost a její významné osobnosti od počátků v roce 1922, kdy byl založen Svaz čsl. Charity v Olomouci, rozvoj jeho sociálně-zdravotní činnosti a přináší také zajímavé informace o fungování tzv. farních odborů „Ludmila“. Jelikož v komplexu budov Charity Olomouc (bývalé kanovnické rezidenci na Wurmově ulici č. 5) dříve sídlil Domov bl. Anežky České, připomínáme i jeho existenci, neboť současná Charita prakticky navazuje na tehdejší působení Domova v sociální oblasti. Charitní organizace ve městě prošly dvěma složitými zkouškami (2. světová válka a komunistický režim), během kterých je činnost utlumena, v druhém případě zlikvidována. Další část výstavy proto připomíná narušení charitní tradice s vrcholem po únoru 1948. Poslední část je věnována činnosti Charity Olomouc po sametové revoluci, kdy je budována nová charitní struktura. Charita tak opět působí v duchu poslání „odpovídat na potřeby lidí v nouzi službou křesťanské lásky - caritas“. Charitní služby jsou postupně rozvíjeny např. v oblasti domácí pečovatelské a ošetřovatelské péče, zaměstnanci intervenují v případech krizových životních situací. Současně působí i v oblasti vzdělávacích a volnočasových aktivit především romských dětí, organizují poutě, sbírky na pomoc potřebným (Tříkrálová sbírka, …) a nabízí mnoho dobrovolnických programů.
Svaz Charity milosrdné lásky v Olomouci (1926-1939) 1918
1926-1939 1922-1926
Svaz čsl. Charity v Olomouci (1922-1926)
Arcidiecésní katolická charita v Olomouci (1951-1959) 1938
1945
1948
Charita Olomouc (1992-doposud; nejprve jako Oblastní charita Olomouc) 1989
1951-1959
1991-doposud
1939-1951
Arcidiecésní charita v Olomouci (1939-1951)
1992-doposud
Arcidiecézní charita Olomouc (1991-doposud)
www.olomouc.charita.cz | www.arcibiskupskypalac.ado.cz
Charita v Olomouci se organizuje a vzkvétá 1922-1948 Vzpomínka na počátek a dobu největšího rozkvětu
Krátce po vzniku republiky jsou svatokopeckým premonstrátem P. Ludvíkem Antonínem Bláhou zaslány dotazníky řeholním domům na území tehdejšího Československa s cílem získat základní přehled o katolické sociálně-zdravotní činnosti na území státu (doposud se charitativní činnosti hojně věnovali nejrůznější řády a kongregace). Tato Bláhova aktivita se tak stala impulsem pro zformování organizované struktury charitní činnosti na Moravě, neboť tehdejší arcibiskup Antonín Cyril Stojan rozhodl založit Svaz československé Charity v Olomouci. Stanovy nové organizace byly schváleny 7. února 1922, prvním ředitelem se stal P. Bláha, který funkci vykonával až do roku 1927.
Charita v Olomouci rozdává dříví
Pro potřeby prvního ústavu se podařilo adaptovat prostory zámku v Tršicích, který Svazu Charity dlouhodobě pronajala Metropolitní kapitula u sv. Václava v Olomouci. Starost o svěřence, provoz a hospodářství byla svěřena sestrám premonstrátkám ze Svatého Kopečka u Olomouce. Kromě zdravotní péče, byla pozornost věnována také výchově svěřenců a podpoře ručních prací (např. výroba košíků) i rozvoji praktických dovedností (pěstování zeleniny, chov králíků, drůbeže, holubů nebo včel). Po válce ústav stěhován do Nezamyslic. Ústav „Karolinum“ (Carolineum) v Lukově u Holešova
Na lukovském panství sahají počátky sociální péče do roku 1885, kdy zde hrabě František Seilern-Aspang (1859-1919) založil útulnu pro přestárlé muže a ženy. Později nechal zbudovat nový sirotčinec pro dívky. Po jeho smrti se zařízení dostalo do ekonomické tísně, a sestry boromejky, které se původně o provoz staraly, Lukov opouští a sirotčinec kolem r. 1920 přebírají sestry sv. Kříže. Kapacita sirotčince dosahovala osmačtyřiceti lůžek. V budově fungovala i škola pro chovanky a dívky z vesnice. Svaz Charity zde ještě později zřídil útulnu pro neduživé ženy.
Olomoucká Charita rozdává šaty (1931)
Svaz Charity v Olomouci chtěl šířit charitní dílo v takovém rozsahu, aby nebylo „bídy, strádání a nouze ani v nejmenší vísce diecéze“. Charitní činnost měla být poskytována organizovaně a ve spolupráci s dalšími institucemi, ať již farními úřady, řeholními domy, dobročinnými spolky, státními, zemskými a především městskými institucemi. Dostupná měla být všem vrstvám obyvatelstva, tj. dětem, sirotkům, mládeži, duševně i tělesně postiženým, nemocným, studentům, lidem sociálně potřebným. V roce 1928 došlo ke zřízení Říšského ústředí Svazů Charity, který zastřešoval tři zemská ústředí: Zemskou ústřední charitu v zemi české, Zemské ústředí Svazů Charity (milosrdné lásky) v zemi moravsko-slezské a slovenskou Ústřední katolickou Charitu. Cílem bylo lépe hájit zájmy všech zemských Charit. V rámci propagační činnosti a šíření charitní myšlenky je vydáván časopis Za láskou! (od roku 1925, později převzat časopis Charita), jsou organizovány přednášky o Charitě se „světelnými obrázky“; u příležitosti významných událostí pořádány i větší charitní výstavy např. v Praze (1929, 1935) nebo Olomouci (1935). Po záboru území německou armádou se Charita musí zcela spolehnout na vlastní soběstačnost. V olomoucké arcidiecézi je zabráno přes sto českých a smíšených farností s celkovým počtem 67 farních odborů. Dne 14. června 1939 je přijata změna názvu na Arcidiecésní Charitu v Olomouci a současně přijaty i nové stanovy. Největší změnou je zřízení mezičlánku v podobě okresních Charit. V Olomouci tak vzniká Okresní charita Olomouc-město a Okresní charita Olomouc-venkov. Činnost okresních Charit byla zaměřena na péči o děti, dorost, studenty, nezaměstnané, seniory a především provoz ošetřovatelsko-zdravotní služby v rodinách. Charita se v době války snaží nadále fungovat a zmírňovat následky válečné doby. Na jejím konci se podílí na rozdělení americké pomoci obnošeného prádla a šatů. Po válce Charita konsoliduje svou činnost a opět se nakrátko vrací ke svým předválečným aktivitám.
Působí také v přímé péči
Ústav sv. Ludmily v Tršicích
Olomoucká kancelář Svazu Charity byla nejen určitou centrálou, ale i přímým poskytovatelem sociálně-zdravotních služeb v Tršicích a Lukově.
Chovanci a milosrdné sestry Útulny sv.Ludmily v Tršicích
Mobiliář ložnice v Lukově u Holešova
Ve farnostech
Oblastní farní charity (původní označení farní odbory), které byly zřizovány při Svazu charit, nesly původně název po české světici Ludmile. Oficiálně se tedy užíval název „Ludmila, farní odbor charity“ (od roku 1939 Farní Charita). Farní odbory byly nejmenšími organizačními jednotkami charitativní činnosti. Slučovaly a sdružovaly nejen charitativní katolické spolky, ale také ostatní katolické spolky (náboženské, osvětové, tělovýchovné, odborové) a jednotlivce. Podmínkou spolupráce byla jejich sociální a zdravotní činnost. Záměrem bylo sjednotit, zorganizovat a účelně vynakládat pomoc a zároveň prohlubovat křesťanskou dobročinnost. V roce 1930 fungovaly na území Olomouce a v části okresu Olomoucvenkov farní odbory u sv. Michala, Mořice, Václava (1929), ve Chválkovicích (1928), při klášteře Hradisko (1926), dále pak v Dolanech (1928, od 1924 dívčí sirotčinec sester premonstrátek), Drahanovicích (1926), Dubu nad Moravou (1927), Charvátech (1928), Křelově (1928, od 1913 sirotčinec vydržován z nadace manželů Lakomých), Majetíně (1928), Slatinicích (1926), Těšeticích (1927), Velkém Týnci (1928), Vésce (1922, sirotčinec sester premonstrátek) a na Svatém Kopečku u Olomouce (sirotčinec 1903, Domov sv. Josefa od 1931).
Pomýšlí na zahraniční ozdravovnu
Součástí sociálně-zdravotní péče Charity byly také ozdravné a léčebné pobyty v charitních zařízeních např. v Tatrách, Rajnochovicích, Buchlově nebo na ostrově Lošín (dnešní Chorvatsko). Charitní zahraniční ozdravovnu se nakonec podařilo vybudovat roku 1930 v městě Lussingrande. Fungovala až do války, poté je zestátněna jugoslávskou vládou.
1.
„Zdroj lásky a nepřítel bídy“
Založení Domova bl. Anežky České
První katolický charitní dům v Olomouci, Domov blahoslavené Anežky České (dnes svaté) byl otevřen 3. září 1933 v bývalé kanovnické rezidenci, která se dodnes nachází v olomoucké historické části, dříve známé jako Předhradí (Vorburg 14, dříve taktéž ulice Biskupská či Rezidenční, od roku 1930 nese budova č. p. 588, č. o. 5). Sociální činnost však v těchto prostorách započala již o několik let dříve; v zadním traktu v roce 1928 vznikl útulek pro výchovu dětí chudých rodičů (podporován kapitulním děkanem Dr. Janem Kubíčkem).
Pohled do ulice Wurmovy, dříve sídla Domova bl. Anežky České
Vstupní portál z roku 1751
Domov se financoval prostřednictvím milodarů, sestry se snažily aktivity částečně dotovat také provozem prádelny. Služba byla určena služebným dívkám, které ztratily zaměstnání. V době pobytu byly vzdělávány, učily se či zdokonalovaly v domácích pracích, účastnily se také kurzů šití. Sestry pomáhaly klientkám s hledáním nové práce. Vedle této hlavní činnosti pak vydávaly obědy a stravu poskytovaly i třem stovkám potřebných v dobách bídy. V prostorách se vybudovala i knihovna a čítárna, která byla přístupná nejen dívkám Domova, ale i ostatním olomouckým ženám a dívkám; sestry organizovaly též duchovní cvičení. Kaple Domova bl. Anežky České
Živý výjev u sošky sv. Anežky České
V minulých staletích se pro budovu údajně vžil název „Residentia Orlickiana“ podle jména jednoho z držitelů domu. Budova tedy sloužila potřebám významných církevních hodnostářů. Jednotlivé části budovy jsou pak od počátku dvacátého století pronajímány. Do západní části je např. přeneseno muzeum a depozitáře Vlasteneckého spolku musejního (v letech 19091935, dnes Vlastivědné muzeum), v pravém traktu je tělocvična mládeže katolického Orla (1912), za první světové války je zde skladiště, od počátku třicátých let až do roku 1945 kino Slavia.
Potvrzení o činnosti Domova bl. Anežky České
Založení Domova bl. Anežky však nebylo vůbec lehké. Zřízení je výsledkem dlouholeté touhy a úsilí vybudovat „katolický sociální dům“ pro město Olomouc. Výrazně se o něj zasloužil Křesťansko-sociálního spolek žen a dívek, vedení Arcidiecézní Charity a především sestry františkánky z Opavy (sestry se dlouhodobě věnovaly ošetřovatelsko-pečovatelské péči po domech a nemocnicích, vedly dětské útulky, arcibiskupský sirotčinec, za I. světové války pracovaly v lazaretech, atd.). „Duší“ celého Domova se stala sestra Norbertina (pozdější představená), která celý život zasvětila pomoci potřebným v duchu evangelia.
V době války
V době druhé světové války Domov funguje; františkánky vydávají jídlo potřebným, brání mladé lidi před zavlečením na nucené práce, poskytují péči nemocným a postiženým dívkám.
Dobudování Domova a jeho zánik
Po válce Sestra Norbertina získává prostory bývalého kina, kde v roce 1948 zahajuje poslední stavební adaptace pravého křídla. Činnost služby je slavnostně zahájena 1. října 1949. Kapacita jídelny dosáhla 140 osob a v přístavbě nad orlovnou našly v osmnácti pokojích bydlení staré ženy, studentky, služebné a ošetřovatelky. Po roce 1950 je charitativní činnost sester františkánek násilně přerušena komunistickou perzekucí. Budova Domova je později zestátněna a předána do užívání Krajskému projektovému úřadu pro výstavbu měst a obcí, který jednotlivé místnosti dále pronajímal, jednak fyzickým osobám k bydlení, jednak např. pro účely závodní jídelny dopravního podniku města. Po revoluci je budova vrácena původnímu majiteli, svatováclavské kapitule
Útulna sester františkánek
Adaptace dalších prostor
Jelikož kapacita Domova byla nedostatečná, rozhodly se sestry adaptovat v roce 1935 další prostory kanovnické rezidence. Zbudovaly novou kuchyni, zmodernizovaly prádelnu, žehlírnu, mandlovnu a zřídily kancelář. Adaptační práce skončily zřízením ústavní kaple bl. Anežky v prvním patře a klauzury. Nové prostory 1. června 1936 posvětil olomoucký arcibiskup Dr. Leopold Prečan. Prvním ředitelem byl jmenován kanovník František Spurný.
Dětský útulek na orelském stadioně, vpravo S. Norbertina
2.
V době, která tříbila charaktery
V době útlaku církve
Po roce 1948 nastala pro katolickou církev velmi složité období, neboť víra se neslučovala s komunistickou ideologií a vývoj politické situace naznačoval nepřátelství vůči církvím.
Internace biskupů
V této těžké době biskupové žijí po mnoho let v internaci izolováni od běžného života. Krutost režimu lze ilustrovat na příkladu olomouckého arcibiskupa Josefa Karla Matochy, kterého chtěl režim zlomit jedenáctiletým vězněním v olomoucké biskupské rezidenci.
Zestátnění sociálně-zdravotní péče
Likvidace spolkového života prakticky nastává po přijetí nového zákona o spolčovacím právu roku 1951. Na jeho základě byla za masovou organizaci prohlášena pouze Česká katolická charita, která však byla plně v rukou režimu a až do konce komunismu určovala hlavní ideologický směr v oblasti sociální péče. Zestátněny jsou nejdříve sirotčince a církevní školská zařízení (např. Lukov) a ošetřovatelsko-pečovatelská služba. Ošetřovatelská služba byla výnosem ministerstva zdravotnictví č. 70-105/15 ze dne 8. září 1950 převedena do správy Československého červeného kříže. V olomoucké arcidiecézi bylo zrušeno 23 okresních ošetřovatelských stanic i 62 místních a obvodních poboček.
Totální likvidace
Stav budovy Charity po roce 1989
Proti řeholím
Dalším příkladem zlovůle bylo přepadení mužských klášterů v noci z 13. na 14. dubna 1950, po kterém následuje i internace řádových sester. Řeholníci jsou odváženi do centralizačních pohraničních objektů. Noviny psaly o „nepřátelské, vyzvědačské a rozvratné činnosti katolických řádů“ a akci označily za návrat řádů k „původnímu a pravému náboženskému poslání“. Tak například sestry premonstrátky na Svatém Kopečku obdržely výnos KNV, že musí vyklidit mateřinec „v zájmu obrany našeho státu“. Stát sem totiž přemístil ústav hluchoněmých z Lipníku nad Bečvou, jehož prostory zabrala armáda pro kasárna. Taktéž olomoucké sestry františkánky jsou nuceny své domovy opustit.
Prorežimní charitní struktura již více nepočítala s fungováním okresních a farních charit. Celkem bylo zrušeno 32 okresních a 638 farních charit. Olomoucká kancelář Arcidiecézní charity sice zaniká až v roce 1959, ale v podstatě již jen plnila nařízení pražského ústředí. Konečná likvidace nastává na počátku roku 1960, kdy přecházejí všechny zbylé charitní ústavy pod správu ONV. Z původního velkého množství charitních ústavů (sirotčince, ústavy pro slabomyslné, útulny pro batolata, ústavy pro encephalitiky, epileptiky, tělesně a duševně postižené, chorobince, chudobince, domovní ošetřování, ozdravovny, studentské domovy, nemocnice a opatrovny) tak státní Charitě nakonec zůstalo jen šest domovů pro přestárlé duchovní a řádové sestry. Dále ještě mohla dle stanov vyrábět a prodávat devocionálie a duchovní literaturu. Tradiční charitní struktury jsou obnoveny až po roce 1990.
Současně tedy s utlumením církevního života dochází také k narušení charitní tradice na celém území republiky. Státní úřady jednotlivé kroky činily s cílem podlomit nejen charitní struktury, ale i fungování dalších církevních spolků. Proto jsou „v zájmu zjednodušení spolkového života likvidovány i různé katolické náboženské a kulturní spolky“ jako např. mariánské družiny či matice (oběžník č. 2/1951 ze dne 19. března 1951). Úředníkům stačilo jen konstatovat, že existence těchto spolků „výstavbě socialismu nepomáhá“ a tudíž „pozbývají důvodu své činnosti“. Režim tento program realizoval velmi rafinovaně. Byl si vědom toho, že nemůže soukromou katolickou sociální péči zlikvidovat ze dne na den. Navíc by nemohl tak rychle nahradit kvalitní odborný personál především v nemocnicích. Proto se domníval, že „vhodné rozptýlení řeholnic do různých ústavů soc. péče, odstranění starých a nemocných řeholnic do zvláštních ústavů Charity vyhrazených pouze církevním osobám, omezení náboženských úkonů v ústavech na ubytování řeholnic po zaměstnání, jakož i civilní správa všech ústavů, mohou přispět k postupné laicizaci pracujících řeholnic“.
Likvidace katolické charitní práce
V případě Charity tedy dochází také k promyšlenému procesu její likvidace. Sice si ještě Charita mohla po zrušení národní správy obnovit svou předválečnou činnost dle stanov, ale jmenování členů výborů již podléhalo kádrovým prověrkám a schválení církevním tajemníkem, který vykonával dohled nad místní církevní strukturou. Většinu míst ve výkonném výboru obsadili „zasloužilí“ dělníci.
Oběžník o likvidaci spolků
3.
Kdo byl kdo? Aneb osobnosti Charity
P. Ludvík Antonín Bláha, OPraem
V roce 1898 založil sirotčinec ve Vítkovicích, který o několik let později přenesl do budovy bývalého kláštera v Zašové na Valašsku. Zakladatel a redaktor časopisu Lidumil (1912-1915).
(*1888 Chramosty v Čechách, † 1952 Dolánky) Absolvent vyššího reálného gymnázia v Příbrami. Po kněžském svěcení (1913) kaplan v Jihlavě a na Svatém Kopečku u Olomouce. Charitní struktury studoval především v Rakousku a Švýcarsku); autorem odborných a popularizačních článků o sociálně-zdravotní péči. Jmenován prvním ředitelem Svazu Charity na Moravě (poté předseda Svazu Charity v Brně). Taktéž místopředseda evropského svazu charit se sídlem v Ženevě. Založil Útulnu sv. Ludmily v Tršicích a osobně se zasadil ve věci záchrany dívčího sirotčince „Karolinum“ v Lukově u Holešova. Zakladatel první charitní ozdravovny pro ženy a dívky v Dalečíně. Naposled farářem v Mariánských Lázních. Pohřben v Doksanech.
V roce 1927 jmenován pomocným biskupem. Do náhlé smrti zastával funkci předsedy Svazu Charity v Olomouci a předsedy říšského Svazu charit. Uložen v Kostelci na Hané.
Stanislav Šimíček (*1894 Bernartice nad Odrou, † 1990 Paseka) Aktivně se zapojil do činnosti katolické Omladiny, Orla a Čsl. strany lidové, veřejně vystupoval, psal básně. Od 1. března 1928 jmenován sekretářem Arcidiecésní Charity milosrdné lásky v Olomouci, poté jejím ředitelem až do odchodu na odpočinek v roce 1959.
Mj. autor spisu Několik kapitol z dějin naší charity (Olomouc, 1921), dále Sestry Premonstrátky (1946). Zakladatel charitního časopisu Za láskou! (1925-1944).
Významně se zasloužil o šíření charitní myšlenky a zakládání farních odborů v olomoucké diecézi, činnost propagoval v rámci přednášek. Člen pracovní skupiny pro vybudování zahraniční charitní ozdravovny.
Mons. ThDr. Antonín Cyril Stojan, arcibiskup olomoucký (*1851 Beňov – okres Přerov, †1923 Olomouc)
Biskupské svěcení přijal 3. dubna 1921, založil Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje, zasloužil se o rozvoj poutní, misijní, mariánské a ekumenické činnosti, iniciátor velehradských unionistických kongresů, zakladatel exercičního domu „Stojanov“.
Řádová sestra Norbertina (*1887 Savín u Litovle, †1969 Slavkov u Opavy) Rodným jménem Alžběta Vaňáková (pseudonym Eliška Horská), teta prvního porevolučního arcibiskupa olomouckého Mons. ThDr. Františka Vaňáka, členka kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka Opava, dlouhou dobu činná v Olomouci.
Arcibiskup Stojan se po konzultacích se svatokopeckým kaplanem P. Ludvíkem Bláhou rozhodl založit Svaz Charity, jehož byl prvním protektorem. Zemřel v arcibiskupské residenci v Olomouci, uložen v bazilice na Velehradě.
Celý život působila v charitativní oblasti, vedla dětský útulek, zasloužila se o založení a rozvoj olomouckého Domova bl. Anežky České, jehož byla dlouholetou vedoucí.
Mons. ThDr. Leopold Prečan, arcibiskup olomoucký (*1866 Velký Týnec, †1947 Svatý Kopeček u Olomouce) Absolvent Slovanského gymnázia v Olomouci, působí v pastoraci a vyučuje na olomoucké bohoslovecké fakultě, později jmenován kancléřem a generálním vikářem diecéze. Olomouckým biskupem se stal v roce 1923. Zasloužil se o rozvoj charitního díla v olomoucké diecézi, Charitu podporoval výzvami v pastýřských listech i značnými finančními dary, např. dary ve prospěch dětského útulku a Domova bl. Anežky České v bývalé kanovnické residenci na Wurmově ulici č. 5). Zemřel na Svatém Kopečku u Olomouce. Uložen v hrobce kostela sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně. Mons. Jan Stavěl, světící biskup olomoucký (*1869 Bílovice u Prostějova, †1938 Olomouc) Po složení maturitní zkoušky na Slovanském gymnáziu nastoupil v roce 1888 na studia teologie v Olomouci. Kněžské svěcení přijal 19. srpna 1894.
Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký (*1948 Brno) Po studiích na gymnáziu přijat v roce 1968 do semináře, kněžské svěcení přijímá 23. června 1973. Poté duchovním správcem ve Zlíně, Valašských Kloboukách, od r. 1982 farářem ve Vizovicích, Provodově a Horní Lhotě. Biskupské svěcení přijal 7. dubna 1990, slavnostní inaugurace proběhla v listopadu 1992 v katedrále sv. Václava. Mons. Františkem Vaňákem pověřen obnovením charitní činnosti v diecézi (ustanovil Arcidiecézní charitu Olomouc), iniciátor Tříkrálové sbírky, člen Komise pro Charitu v rámci ČBK.
4.
Charita Olomouc se představuje
Charita Olomouc je zařízení římskokatolické církve s právní subjektivitou (evidovaná právnická osoba). Formálně spadá pod správu Arcidiecézní charity Olomouc, která tvoří, spolu s ostatními diecézními charitami v ČR, Charitu Česká republika; ta je členem mezinárodních uskupení Caritas Internationalis a Caritas Europa. Je poslána katolickou církví, aby odpovídala na potřeby lidí v nouzi službou v duchu křesťanské lásky, která chrání v každém člověku jeho důstojnost. V současné době realizujeme sociální, zdravotní a humanitární služby (resp. pomoc v mimořádných situacích) prostřednictvím pěti středisek: Střediska Samaritán pro lidi bez domova, Střediska sv. Vincence pro lidi s duševním onemocněním, Střediska sv. Alžběty pro lidi s tělesným handicapem, Střediska Khamoro pro etnické menšiny i Střediska sv. Kryštofa pro krizovou pomoc a poradenství. V úhrnu to dělá 14 služeb sociálních, 2 zdravotní a zmíněnou pomoc v mimořádných a nenadálých situacích.
Chceme:
být vyhledávanou organizací s morálním kreditem poskytující kvalitní služby, která svým uživatelům nabízí podporu i celistvou péči v duchu křesťanské lásky respektující důstojnost každého člověka aktivně upozorňovat a pružně reagovat na sociální problémy, které nejsou společností dostatečně řešeny dávat svým zaměstnancům prostor pro smysluplnou činnost a poskytovat jim lidské i materiální zázemí pro práci, seberealizaci a vlastní profesní rozvoj mít dostatek dobrovolníků, kteří budou doplňovat práci odborných pracovníků tak, aby byla naplněna profesionalita služby vycházející z poslání. být svými partnery vnímáni jako stabilní, komunikující a důvěryhodná organizace, která systematicky a plánovaně řídí svou činnost docílit systémového vícezdrojového financování organizace, včetně intenzivního posilování vlastních zdrojů aby se naše činnost propojila s běžným životem farností
Mons. Jan Graubner zřizovatel
Václav Keprt ředitel ACHO (zástupce zřizovatele)
Mgr.Zdeněk Lakomý předseda RCHO
P. Ladislav Švirák duchovní správce
Ing. Mgr. Marie Andrlíková předsedkyně RK
Ludmila Gottwaldová, DiS. ředitelka organizace
Ing. Mgr. Daniela Pazderová odborný duchovní asistent koordinátorka pro dobrovolníky
Mgr. Petr Prinz vedoucí SLD
Mgr. Ewa Kučerová vedoucí SDO
Mgr. Pavel Matulka, DiS. vedoucí STH
Petr Macek zástupce ředitelky
Ing. Tamara Tylichová ekonomka
Mgr. Jana Březinová vedoucí SMP
PhDr. Jana Haasová vedoucí SKP
Patronem Charity Olomouc je Bratr Richard Pampuri. Milosrdný bratr — lékař. Narodil se 2. srpna 1897 v Trivolziu u Pávie (Itálie). Zemřel 1. května 1930 v Miláně. Jeho svátek se slaví 1. května. Jemu je zasvěcena naše charitní kaple na ulici Wurmova 5 v Olomouci.
5.
Nové počátky? Těžké. 1992-1997
Vznik Charity Olomouc
Chceme-li nahlédnout do nedávné minulosti a seznámit se s počátky poskytování pomoci potřebným prostřednictvím Charity Olomouc, musíme se ještě zastavit před rokem 1992, kdy byla 31. března 1992 ustavena Oblastní Charita Olomouc, předchůdkyně dnešní Charity Olomouc. Proč? Některé z dodnes poskytovaných služeb jsou totiž rozvíjeny již do roku 1991.
První vlaštovky
10. září 1991 je zahájen provoz Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby a nutno podotknout, že ošetřovatelskou a pečovatelskou péči nabízí Charita Olomouc i dnes. Od 1. června 1993 byla služba zařazena do portfolia nově vznikající Charity Olomouc a oba typy péče zajišťuje Středisko sv. Alžběty pro lidi s tělesným handicapem. 12. října 1991 se potom rozběhla výuka v akreditovaném Kvalifikačním kurzu sv. Zdislavy pro sanitáře. V současné době však tento kurz již nerealizujeme. Stejně tak jsme již ukončili akreditované ošetřovatelské kurzy sv. Anežky, které jsme zajišťovali od roku 2002. Ještě v prosinci před koncem roku 1991 byl otevřen Azylový dům Samaritán, dnešní Azylový dům pro muže – zařízení Střediska Samaritán pro lidi bez domova. Lidé žijící na ulici se tak dočkali pomoci v pro ně nejkritičtějším zimním období. Mnoho lidí si i dnes pod názvem Charita Olomouc představí na prvním místě právě azylový dům.
Tak trochu sportovní začátky
V roce 1992 pak proběhl první ročník fotbalového turnaje Samaritán OPEN pro lidi bez domova a jejich příznivce. Tradiční turnaj je dobrou příležitostí k setkávání lidí bez domova z různých zařízení či těch, kteří o ně různým způsobem pečují a o problematiku bezdomovectví se zajímají. V neposlední řadě akce prezentuje problematiku bezdomovectví na veřejnosti. Ještě ve stejném roce zajišťuje Charita Olomouc transport humanitární pomoci do válkou zasažených oblastí bývalé Jugoslávie a na Ukrajinu. V letech 1993, 1995 a 1997 se podařilo zorganizovat ozdravné pobyty dětí postižených černobylskou havárií.
Zřizovací dekret Charity Olomouc
Další novou službu jsme začali poskytovat v roce 1995. Naše aktivita tentokrát směřovala k pomoci duševně nemocným. Otevřeli jsme Dům sv. Vincence. Dospělým lidem s duševním onemocněním zde pomáháme žít co nejsamostatněji a nalézt možnosti osobní realizace ve společnosti. V září stejného roku jsme pak nabídli dětem ohroženým sociálním vyloučením (resp. jejich rodičům) možnost připravit se na bezproblémový vstup do prvních tříd ZŠ v nově zřízené romské školce Khamoro. I tato dosti potřebná služba úspěšně funguje de facto dodnes.
Blíží se nová etapa? Budova na Wurmově 5 v začátcích Charity Olomouc
Roku 1996 jsme portfolio námi zajišťovaných služeb obohatili o Charitní poradenské centrum, kde byly, resp. jsou, stejně jako v jeho „nástupcích“ Poradně a Poradenském centru nabízeny poradenské služby lidem v obtížné životní situaci. V srpnu 1997 jsme zmobilizovali všechny své síly, abychom dokázali poskytnout kvalitní servis lidem postiženým ničivými povodněmi. Charita Olomouc zajišťovala provoz Charitní linky pomoci, ale i materiálovou, poradenskou a finanční pomoc zasaženým. V roce 2012 to je už 15 let vzpomínek …
Azylový dům Samaritán
6.
Bouřlivá puberta. 1998-2006
Je poslána i do děkanátu
Jsme si dobře vědomi toho, že je potřeba systematicky pracovat nejen s dětmi ze sociálně vyloučených lokalit, ale i s mládeží již poněkud starší. Proto jsme v září 1998 otevřeli Komunitní centrum, které je dnes stejně jako Školka součástí Střediska Khamoro pro etnické menšiny. Děti a teenageři mohou v prostorách nízkoprahového klubu smysluplně trávit svůj volný čas formou zájmových kroužků, sportovních aktivit nebo doučování. V roce 98 došlo i k otevření turistické ubytovny Betánie na Wurmově ulici poblíž historického centra města Olomouce (dnes již nefunguje). Také byl toho roku uveden do provozu Dům pokojného stáří sv. Anny ve Velké Bystřici, který se na dvě léta stal službou Charity Olomouc.
V novém tisíciletí s elánem
Mezi lety 2002 - 2007 jsme ve Středisku sv. Alžběty pro lidi s tělesným handicapem provozovali službu Přeprava osob na invalidních vozících (PONIV); umožňovali jsme tak lidem na vozících dostat se k lékaři, na nákup, setkání s přáteli či rodinou, atp. Vždy se snažíme sledovat nové trendy a reagovat na aktuální potřeby. 15. září 2004 se nám podařilo uvést do provozu Azylový dům pro ženy. Zařízení ve městě Olomouci dosti chybělo, a to i proto, že se zde specializuje na pomoc obětem domácího násilí.
V roce 1999 přibyla do charitního kalendáře další zajímavá akce: Romská pouť. Rok co rok se tak povětšinou na Svatém Kopečku u Olomouce setkávají Romové z celé republiky, aby se zúčastnili mše svaté a následného posezení doprovázeného hudebními i tanečními vystoupeními. I takto se snažíme změnit mnohdy jednostranný náhled na romskou minoritu.
Azylový dům pro ženy
Další službou, kterou můžeme nabídnout lidem v obtížné životní situaci, je potom tzv. denní centrum. To jsme otevřeli v říjnu 2005 a zvětšili tak rozsah pomoci, kterou jsme schopni poskytovat lidem v nouzi, především lidem žijícím na ulici. Mohou se tu mj. najíst, vyprat si oblečení či dostat oblečení nové a vysprchovat se, nebo je nabízen doprovod na úřady.
Romská pouť na Svatém Kopečku u Olomouce
Rodí se fenomén?
Dalším důležitým milníkem bylo bezpochyby zapojení Charity Olomouc do realizace nově vznikající Tříkrálové sbírky, nejúspěšnějšího projektu svého druhu v ČR. To bylo roku 2000. V září 2001 jsme slavnostně otevřeli chráněné pracoviště Kavárna Betánie, kde jsme lidem s duševním onemocněním nabízeli vhodnou příležitost, jak se zapojit do fungování společnosti. Dnes jsou prostory kavárny a přilehlého obchůdku v nájmu.
Denní centrum pro lidi bez domova
Mezi 1. zářím 2005 a 31. srpnem 2007 jsme realizovali projekt Rozvoj kvality služeb Charity Olomouc; díky němu jsme zavedli Standardy kvality sociálních služeb a posílili vnitřní kapacity organizace v oblastech vzdělávání, rozvoje lidských zdrojů i prezentace směrem k cílovým skupinám. Dále od srpna 2005 začala fungovat Agentura podporovaného zaměstnávání jako praktický výstup z projektu Podporované zaměstnávání Romů.
Nejen dobrovolnictví komplexně Bezbariérová tréninková kavárna BETREKA
Kontakt s většinovou společností jsme v tomtéž roce začali zprostředkovávat i lidem v nouzi, a to díky zapojení organizace do projektu Nový Prostor. Prodejci tohoto časopisu mohou získat skromný příjem na obživu. O rok později uspořádalo Středisko Samaritán pro lidi bez domova první ročník Dnů o bezdomovectví; prostřednictvím různých akcí seznamují s problematikou bezdomovectví širokou veřejnost.
Terénní práce s lidmi bez domova
Posledním významným mezníkem v roce 2005 bylo udělení akreditace čtyřem dobrovolnickým projektům Ministerstvem vnitra ČR; naši dobrovolníci tak mohou pomáhat ve všech střediscích Charity Olomouc. I následujícího roku se událo dosti zaznamenáníhodných událostí: zavedli jsme novou organizační strukturu (mj. rozdělení služeb do čtyř středisek), otevřeli jsme Bezbariérovou tréninkovou kavárnu BETREKA (spolu s Domem sv. Vincence a Podporou samostatného bydlení dodnes tvoří komplex námi poskytovaných služeb pro lidi s duševním onemocněním, kteří chtějí žít běžný život) a v dubnu jsme ještě lépe než při předchozích povodních dokázali pomoci obyvatelům města opětovně postiženým ničivým živlem.
7.
Současnost. Zralost? 2007-2012
Nová ordinace symbolem dobré situace?
V roce 2007 jsme mj. uvedli do provozu ordinaci pro lidi v nouzi a připravili Strategický plán pro období 2008-2010. Strategický plán Charity Olomouc je dokument, v němž jsme si na uvedenou dobu stanovili priority, směry činnosti a rozvoje organizace v souladu s posláním. Vrcholem naší snahy o poskytnutí komplexní služby lidem bez domova se stalo zřízení Ordinace praktického lékaře pro lidi v nouzi, druhé svého druhu v republice. Od 6. prosince 2007 zde poskytují lékař a zdravotní sestra odbornou, systematickou a dlouhodobou zdravotnickou péči těm, kteří by měli problém získat základní pomoc v běžné ordinaci praktického lékaře.
hárna pro ženy). Po rekonstrukci došlo k přemístění Poradenského centra z původních prostor na ulici Wurmova 11 do nově opravených kanceláří na ulici Wurmova 5. Od května 2010 běží projekt Terénní sociální poradenství; zahrnuje tři spolu související činnosti: terénní pracovní poradenství, terénní pracovní poradenství pro mládež a veřejnou službu.
Z projektu Terénní sociální poradenství
V témže roce je připraven a nachystán k realizaci Strategický plán organizace na roky 2011–2015. Ordinace praktického lékaře pro lidi v nouzi
V roce 2008 začíná samostatně fungovat tolik potřebný terénní program pro lidi bez domova, dříve součást denního centra. Dva pracovníci se vydávají za lidmi bez přístřeší do jejich přirozeného prostředí (squaty, nádražní haly,…). Od 1. července t. r. vzniklo spojením služby Podporované zaměstnávání a poradny Střediska Khamoro pro etnické menšiny a poradenství Poradenské centrum (již jsme se o něm okrajově zmínili na předešlých stranách). Na jednom místě tak poskytneme pomoc lidem v obtížné životní situaci; zájemci se mohou zapojit do služby Podporované zaměstnávání, ale zároveň jim poradíme i s jinými životními problémy z oblasti bytové, sociální, rodinné aj.
Nově i s Kryštofem
1. května 2011 vzniklo nové Středisko sv. Kryštofa pro krizovou pomoc. Postupně se zde soustřeďují služby zaměřené na zvládání krizových situací, živelních katastrof a na poradenství. Téhož roku jsme se zapojili do projektu Ethnic Friendly společnost, který připravil IQ Roma Servis Brno. 8. září 2011 proběhla konference “Důstojně doma ve stáří i v nemoci” jako připomínka výročí dvaceti let poskytování charitní pečovatelské péče v Olomouci.
Charitní momentky
Charitní poradenství
Charita Olomouc se v roce 2009 zapojila do pomoci Charitě Javorník a Charitě Hranice, a to při povodních, které tyto oblasti postihly na přelomu června a července. V roce 2010 byla dokončena realizace dvou projektů spolufinancovaných z Regionálního operačního programu Střední Morava (2008-2010). Na jaře byly otevřeny upravené prostory pro pracovníky pečovatelské služby v Těšeticích, Tršicích a Velké Bystřici, které byly vybudovány v rámci projektu Střediska pečovatelské služby na venkově. V srpnu 2010 došlo na slavnostní žehnání zrekonstruované budovy Střediska Samaritán pro lidi bez domova na Wurmově ulici č. 5 – vzniklo tak velmi dobré a potřebné zázemí pro poskytování stávajících i nových služeb (Krizové centrum, Nocle-
Během listopadu stejného roku proběhla konference Střediska Samaritán na téma “Dvacet let vývoje bezdomovectví v naší společnosti” jako připomínka dvaceti let fungování střediska, resp. poskytování charitních služeb pro lidi bez domova. Při příležitosti oslav se konal i první tzv. „Bezdomovecký maraton“, kdy si zájemci mohli vyzkoušet život lidí na ulici.
2012 ... a kráčíme dál
V roce 2012 např. probíhá série informačních setkání zástupců Charity Olomouc s představiteli veřejného, duchovního či politického života, učitelů a lékařů z jednotlivých regionů na Olomoucku, kde poskytujeme pečovatelskou službu. Poradenské centrum Střediska Khamoro se stává k 1. červnu 2012 součástí Střediska sv. Kryštofa; obé tak mění svůj název. Poradenství je nabízeno i v terénní formě. Od července 2012 je zaměstnanci Střediska sv. Kryštofa realizováno poradenství i mimo Olomouc, a to ve městě Velká Bystřice. Velké oblibě se začíná těšit Divadelní spolek Úlet, kde jako herci hrají i naši klienti-lidé bez domova.
Budova Charity na Wurmově 5 těsně před koncem rekonstrukce
8.
Tříkrálová sbírka, dobrovolnictví a další aktivity Tříkrálová sbírka
obnovuje starou lidovou tradici tříkrálových koledníků, předávajících radostnou zvěst o Bohu, který se nám skrze Kristovo narození stal blízkým a miluje všechny lidi. Konáním tříkrálové sbírky dostáváme také možnost zapojit se do pomoci trpícím a potřebným lidem, kteří žijí u nás i v zahraničí. Solidarita s nimi je pro nás velmi důležitá, protože nám pomáhá vyjít ze zahledění se jen na své potřeby a vidět také nouzi druhých. Pokud sami něco dobrého pro druhé vykonáme, poznáme, že Bůh má pro nás připraveno daleko víc, než jsme schopni si představit. Zakusíme opravdovou radost a uspokojení, že se můžeme podílet na díle pomoci těm, kteří tuto pomoc velmi potřebují. Proto upřímně děkujeme Vám všem, kteří jste se rozhodli jakýmkoliv způsobem, podle Vašeho uvážení a Vašich možností podpořit charitní dílo a přejeme Vám k tomu hodně Božího požehnání, pokoje a radosti. Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký
Další aktivity
Obdobnými či souvisejícími aktivitami Charity Olomouc jsou tzv. Krajíc chleba pro chudé, který připravuje Středisko Samaritán, Prodej adventních věnců (na podporu dětského domova v mongolském Úlánbátaru) a duchovní formace Postní almužna. Tříkráloví koledníci vyrazili za nakupujícími
Tříkrálové sbírky se Charita Olomouc účastní od samého počátku (tedy od roku 2000). V roce našeho velkého jubilea se konal již dvanáctý ročník. Výtěžek sbírky je určen především na pomoc nemocným, handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni i dalším jinak sociálně potřebným skupinám lidí; to vše zejména v regionech, kde sbírka probíhá. Nejméně desetina výnosu sbírky je každoročně určena také na humanitární pomoc do zahraničí. V rámci Charity Olomouc sbírka umožnila během dlouhých dvanácti let realizovat, zachránit, udržet a rozvinout projekty, které by jiným způsobem byly odsouzeny k zániku – ze společenských i politických důvodů. Vaše štědrost také pomohla zásadním způsobem řešit obtížnou situaci řady lidí – pro něž neexistovala alternativní východiska. V neposlední řadě nám pomohla pomáhat i na místech v zahraničí, kde jsou na tom lidé z různých příčin (humanitárních, společenských) ještě mnohem hůře než u nás.
Dobrovolnictví
Rozmanité formy charitního dobrovolnictví
Dobrovolníci Charity Olomouc poskytují pomoc osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, pomoc při přírodních či humanitárních katastrofách nebo při pořádání sbírkových i kulturních akcí. Bez pomoci dobrovolníků by naše služby mohly být poskytovány jen v omezené míře a kvalitě. Charita Olomouc má u Ministerstva vnitra České republiky akreditované dlouhodobé i krátkodobé dobrovolnické programy.
I s tímto nám můžete pomoci
Dlouhodobé dobrovolnické aktivity jsou rozděleny podle cílových skupin, kterým se věnují jednotlivá střediska organizace. Krátkodobé programy jsou zaměřeny na pomoc při jednotlivých akcích (koledníci Tříkrálové sbírky, viz výše), dokumentační činnost, pomoc při propagaci či s realizací dotazníkových šetření atd.
Koledníci na Arcibiskupství olomouckém
Více informací dobrovolníkům a zájemcům o dobrovolnickou činnost je k dispozici na webu Charity Olomouc.
9.
Charitní pomoc při mimořádných událostech Služby zaměřené na pomoc při zvládání nenadálých krizových situací či humanitárních katastrof (např. povodně) jsou v Charitě Olomouc soustředěny do Střediska sv. Kryštofa (viz panel 8). Je sem tedy začleněno Krizové centrum, Poradenské centrum a aktivity zaměřené na pomoc při nenadálých situacích. Pomoc je organizována prostřednictvím sociálních i neregistrovaných služeb. V případě potřeby se podílíme na odstraňování následků i následné pomoci při živelních katastrofách, haváriích a dalších mimořádných událostech v regionu; bohaté zkušenosti máme především s pomocí při povodních. První zkušenosti jsme získávali při ničivých moravských povodních v roce 1997 (na našem webu lze najít obsáhlý seriál rekapitulující tyto události), abychom je pak mohli zúročit při dalších záplavách v roce 2006. V roce 2009 jsme pak vyslali krizové týmy na pomoc do oblasti Hranicka a Javornicka; i to byla pro nás velká škola. Pomoc systematicky realizujeme v personální, materiální či finanční podobě. Charita Olomouc má rovněž vytvořen krizový tým pro mimořádné události. V případě rozsáhlých mimořádných událostí se samozřejmě spolupracuje s dalšími oblastními Charitami pod záštitou Arcidiecézní charity Olomouc.
Z povodní na Javornicku v r. 2009
Povodně v r. 1997, Olomouc-Lazce
Z povodní na Javornicku v r. 2009
Povodně v r. 1997, humanitární sklad
Z povodní na Javornicku v r. 2009
10.
