Způsob volby prezidenta ČR a její vliv na jeho ústavní postavení

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Navazující veřejná správa Katedra ústavního práva a politologie

Diplomová práce

Způsob volby prezidenta ČR a její vliv na jeho ústavní postavení

Bc. Martina Melchertová

2012 / 2013

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Způsob volby prezidenta ČR a její vliv na jeho ústavní postavení“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

……………………………… vlastnoruční podpis autora

2

Děkuji tímto prof. JUDr. Janu Filipovi, CSc., vedoucímu mé diplomové práce, za odbornou pomoc, cenné rady a vstřícný přístup při zpracování této práce.

3

Abstrakt: V této diplomové práci je provedena analýza způsobu volby prezidenta České republiky a jejího vlivu na jeho ústavní postavení. Jsou zde shrnuta teoretická východiska, týkající se možných a aplikovaných způsobů ustavení hlavy státu, analyzován průběh legislativního procesu až po přijetí novelizovaného ústavního zákona. Pozornost je věnována srovnání se Slovenskem, kde také došlo ke změně způsobu volby. Dále je popsán průběh historicky první přímé volby prezidenta České republiky v lednu 2013. Tato práce přináší také poznatky z povolebního období ve vztahu ke kompetencím a postavení prezidenta v ústavním systému. Klíčová slova: Prezident; přímá volba; ústava; vláda; volební systém; ústavní systém; pravomoci

Abstract: This thesis is an analysis of a manner and form of electing of the President of the Czech Republic and its impact for his or her constitutional status. It summarizes the theoretical background concerning possible methods applied and the establishment of the Head of State, there is also analyzed the legislative process until the acceptance of the amended constitution. Attention is paid to comparison with Slovakia, where there has been a change in the method of election too. The thesis also describes the course of the first-ever direct presidential election of the Czech Republic in January 2013. This work also brings findings of the post - election period in relation to competences and status of the president in the constitutional system. Keywords: President; direct election; constitution; government; electoral system; constitutional system; competences

4

Obsah práce 1.

Úvod ............................................................................................................................................... 7

2.

Prezidentské volby od vzniku ČSR ........................................................................................... 9

2.1.

Období první republiky ............................................................................................................. 9

2.2.

Období druhé republiky a protektorátu ................................................................................ 12

2.3.

Období od konce války do nástupu komunistů k moci ...................................................... 13

2.4.

Období totality v letech 1948 – 1989 ................................................................................... 14

2.5.

Období přechodu od totalitního k demokratickému státu ................................................. 17

3.

Jednotlivé typy forem vlády ...................................................................................................... 20

3.1.

Hlava státu v republice........................................................................................................... 20

3.2.

Postavení hlavy státu v jednotlivých formách vlády .......................................................... 21

3.2.1.

Parlamentní republika ........................................................................................................ 21

3.2.2.

Prezidentská republika....................................................................................................... 22

3.2.3.

Modifikované systémy ........................................................................................................ 23

3.3.

Forma vlády v České republice ............................................................................................ 23

3.4.

Shrnutí ...................................................................................................................................... 24

4.

Přímá volba prezidenta na Slovensku .................................................................................... 25

4.1.

Historie volby prezidenta ....................................................................................................... 25

4.2.

Přímá volba prezidenta .......................................................................................................... 25

4.3.

Pravomoci a odpovědnost prezidenta ................................................................................. 26

4.4.

Shrnutí ...................................................................................................................................... 27

5.

Jednotlivé návrhy ústavních zákonů upravující přímou volbu prezidenta ČR .................. 28

5.1.

Poslanecký návrh z roku 2001 (Sněmovní tisk č. 1109/2001)......................................... 28

5.2.

Senátní a poslanecké návrhy z roku 2002.......................................................................... 29

5.3.

Poslanecký návrh z roku 2003 (Sněmovní tisk č. 172/2003) ........................................... 30

5.4.

Vládní návrh z roku 2003 (Sněmovní tisk č. 349/2003) .................................................... 30

5.5.

Poslanecký návrh z roku 2007 (Sněmovní tisk č. 332/2007) ........................................... 30

5.6.

Poslanecký návrh z roku 2008 (Sněmovní tisk č. 524/2008) ........................................... 31

5.7.

Vládní návrh z roku 2009 (Sněmovní tisk č. 747/2009) .................................................... 31

5.8.

Poslanecký návrh z roku 2010 (Sněmovní tisk č. 7/2010) ............................................... 31

6.

Legislativní kroky vedoucí k zavedení institutu přímé volby prezidenta ČR ..................... 33

6.1.

Vládní návrh z roku 2011 (Sněmovní tisk č. 415/2011) .................................................... 33

6.2.

Expertízy ústavních právníků vypracované na žádost senátu......................................... 34

6.3.

Proces přímé volby prezidenta České republiky................................................................ 35

6.4.

Legitimita přímo voleného prezidenta - shrnutí .................................................................. 37

6.5.

Pravomoci a odpovědnost přímo volené hlavy státu......................................................... 38

6.6.

Shrnutí vlivu zavedení přímé volby na pravomoci a odpovědnost prezidenta .............. 40

7.

Volba prezidenta České republiky v roce 2013 ..................................................................... 41

5

Předvolební období ................................................................................................................ 41

7.1. 7.1.1.

Časová osa prezidentských voleb.................................................................................... 41

7.1.2.

Vyhlášení voleb ................................................................................................................... 41

7.1.3.

Nominace a registrace kandidátů ..................................................................................... 42

7.1.4.

Ústavní stížnost Tomio Okamury ..................................................................................... 46

7.1.5.

Seznam kandidátů .............................................................................................................. 48

7.1.6.

Předvolební průzkum veřejného mínění ......................................................................... 50 Průběh voleb a výsledky ........................................................................................................ 51

7.2. 7.2.1.

První kolo prezidentských voleb ....................................................................................... 51

7.2.2.

Kampaň kandidátů před druhým kolem .......................................................................... 52

7.2.3.

Druhé kolo prezidentských voleb ..................................................................................... 53

8.

Poznatky z počátku funkčního období prezidenta republiky ............................................... 54

8.1.

Spor o velvyslance ................................................................................................................. 54

8.2.

Jmenování profesorů ............................................................................................................. 55

8.3.

Vztah k Evropské unii............................................................................................................. 56

8.4.

Jmenování soudců Ústavního soudu .................................................................................. 57

8.5.

Jmenování nejvyššího státního zástupce ........................................................................... 57

8.6.

Jmenování předsedy vlády dne 26.6. 2013 ........................................................................ 58

8.6.1.

Úřednická vláda .................................................................................................................. 60

8.6.2.

Shrnutí .................................................................................................................................. 61

9.

Závěr ............................................................................................................................................ 63

10.

Seznam použitých pramenů.................................................................................................. 65

10.1.

Knižní zdroje ........................................................................................................................ 65

10.2.

Zdroje elektronické ............................................................................................................. 66

10.3.

Právní předpisy ................................................................................................................... 69

6

1. Úvod Tématem této diplomové práce je Způsob volby prezidenta České republiky a její vliv na jeho ústavní postavení. Toto téma jsem si zvolila z důvodu aktuálnosti problematiky zavedení a významu přímé volby prezidenta. V době zadání diplomové práce už bylo jasné, že v průběhu jejího zpracování proběhne první přímá volba prezidenta České republiky a budu se tak moci pohybovat nejen v rovině právní teorie, ale i reflektovat na první zkušenosti s přímou volbou a události bezprostředně po ní. Cílem diplomové práce je shrnout teoretická východiska z této oblasti, analyzovat průběh legislativního procesu až po přijetí novelizovaného ústavního zákona č. 71/2012 Sb., a dalších prováděcích zákonů. Dále pak zhodnotit, jak velkou roli sehrává zavedení přímé volby v otázce pozice prezidenta v českém ústavním systému, jak v souvislosti s přijetím přímé volby dochází ke změně v prezidentských pravomocech a odpovědnostech a jestli pouhá změna způsobu získání legitimity prezidenta může mít vliv na jeho kompetence. Diplomovou práci člením do 7 kapitol. V první kapitole se věnuji rozboru způsobu volby a postavení prezidenta v jednotlivých typech forem vlády. Druhá kapitola popisuje postavení prezidenta v Ústavní listině z roku 1920 včetně navazujících ústavních zákonů a způsob jeho volby v České, dříve Československé, republice od roku 1918. Ve třetí kapitole je popsáno zavedení přímé volby prezidenta na Slovensku, kde také došlo ke změně způsobu volby. Čtvrtá kapitola představuje jednotlivé návrhy ústavních zákonů zavádějících přímou volbu řazené v čase. V páté kapitole se věnuji legislativním krokům vedoucím k zavedení institutu přímé volby prezidenta ČR. Kapitola obsahuje rozbor vládního návrhu z roku 2011, přijetí ústavního zákona č. 71/2012 Sb., popisuje proces přímé volby a její vliv na pozici prezidenta a jeho pravomoci. V šesté kapitole popisuji a rozebírám průběh prvních přímých voleb prezidenta republiky. Poslední kapitola přináší poznatky z povolebního období a rozebírá klíčová témata, ve kterých došlo k přímé konfrontaci přístupu prezidenta Miloše Zemana k jeho pravomocem a ústavním zvyklostem. Svoji práci jsem uzavřela jmenováním premiéra Jiřího Rusnoka premiérem v červnu 2013. Při zpracování práce jsem použila metody kompilace, komparace a obsahové analýzy dosažitelných materiálů řešících danou problematiku.

7

Změna způsobu volby prezidenta a její vliv na jeho kompetence v kontextu tradiční parlamentní formy v České republice je velmi obsáhlé téma, které vyvolává a nadále bude vyvolávat diskuse. Pokusila jsem se zpracovat ucelený náhled nad uvedenou problematikou. Při zpracování diplomové práce vycházím z dostupné odborné literatury, právních předpisů České republiky, a díky dynamickému vývoji, i často z publikovaných článků a internetových zdrojů.

8

2. Prezidentské volby od vzniku ČSR 2.1. Období první republiky Dne 28. října 1918 vznikla Československá republika, stalo se tak vyhlášením zákona, který vyšel ve Sbírce zákonů jako zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého. Autorem původního textu zákona byl JUDr. Alois Rašín. Součástí tohoto zákona byla recepční formule, která zachovávala v platnosti zákony přijaté zemským a říšským sněmem. K zákonu bylo připojeno i Provolání Národního výboru československého o samostatnosti československého státu z 28. října 1918. Národní výbor československý se v něm prohlásil za vládu nového státu a za jediného a oprávněného správce státu. Přešla na něj jak výkonná, tak zákonodárná moc. Národní výbor vykonával i funkci hlavy státu.1 Forma státu byla definována v Prohlášení nezávislosti československého národa, které je známé jako Washingtonská deklarace. Podle ní bude Československo republikou s parlamentní formou vlády s využitím principu lidové iniciativy a referenda. S konečnou platností určila formu státu až prozatímní ústava, přijatá jako zákon č. 37/1918 Sb., která stanovovala mimo jiné i to, že Národní shromáždění (ustavilo se z Národního výboru kooptací poslanců politickými stranami) bude vykonávat moc zákonodárnou, kontrolující činnost vlády a prezidenta. Národní shromáždění v počtu 256 poslanců volilo prezidenta i vládu. Vládu také mohlo přímo odvolat. Prezident ještě neměl obsáhlé pravomoci (pravomoci prezidenta byly rozšířeny druhou novelou této Ústavy z roku 1919). Prozatímní ústava ustanovila tedy jednotu moci výkonné a zákonodárné (po vzoru Švýcarska). Druhou novelou této Ústavy došlo k finální přeměně na parlamentní republiku. Za dobu trvání první republiky proběhla volba prezidenta pětkrát, ale pouze jedenkrát se dá považovat za volbu standardní.2 Prezidentské volby 1918 První volba prezidenta byla podmíněna vznikem samostatné Československé republiky 28. října 1918. Následně byl přijat zákon č. 37/1918 Sb., o prozatímní ústavě, obsahující základy budoucího ústavního systému. Upravoval jak samotnou volbu, tak i funkční období a pravomoci prezidenta. Prezident byl volen Národním shromážděním, za přítomnosti alespoň poloviny jeho členů, 2/3 většinou přítomných.3 Funkční období nově zvoleného prezidenta 1

GRONSKÝ, J. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa I. 1914 – 1945. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. s. 38 – 40. ISBN: 8024610272 2 PAVLÍČEK, V. Ústavní právo a státověda: II. díl, Ústavní právo České republiky. 2. rozš. vyd. Praha: LINDE, 2008. s. 24 - 28. ISBN 978-80-87212-90-5 3 Upraveno §6 zákona č. 37/1918 Sb., o prozatímní ústavě

9

bylo stanoveno do zvolení hlavy státu podle konečné ústavy.4 Hlavní činností prezidenta republiky bylo zastupování státu navenek, byl zároveň nejvyšším velitelem vojska, měl jmenovací pravomoc a dále právo amnestie a suspensivní právo veta vůči zákonům Národního shromáždění.5 Dne 14. listopadu 1918 proběhla první volba prezidenta ČSR, Zasedání Revolučního národního shromáždění probíhalo v euforickém, neformálním duchu a návrhy předsedajícího se schvalovaly pouhým potleskem a jásotem volitelů. V podobném duchu probíhala i samotná volba. Masaryk byl proto jako první a poslední prezident zvolen aklamací. Symbolicky se tedy nejednalo o volbu, ale o "jednohlasnou" aklamaci, jíž na návrh K. Kramáře poslanci Revolučního národního shromáždění "potvrdili" Masaryka ve funkci prezidenta. Prezident T.G. Masaryk složil slib po návratu z emigrace 21. prosince 1918. Dne 29. února 1920 přijalo Národní shromáždění zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky. Autorem vlastního textu ústavy, která vycházela z ústavy USA, rakousko-uherské Prosincové ústavy a Ústavy Třetí Francouzské republiky, je především profesor Jiří Hoetzel6. Ústavní listina vytvářela dvoukomorový parlament a parlamentní republiku v čele s prezidentem jako hlavou státu. V této ústavě byla zakotvena dělba moci, která se dělila na moc zákonodárnou, moc vládní a výkonnou (moc výkonnou utvářela vláda a prezident republiky) a moc soudcovskou.7 Ústava přispěla k demokratickému rozvoji první československé republiky jako silného, uznávaného a vyspělého mnohonárodnostního státu. Článek V. stanovil, že prezident zvolený podle prozatímní ústavy zůstává ve funkci, než bude zvolen prezident nový. Jeho pravomoci se ale již řídí novou ústavou. Nová ústava měla šest hlav a postavení a pravomoci prezidenta upravovala společně s mocí výkonnou hlava třetí. Prezidenta volilo Národní shromáždění. Kandidátem mohl být občan Československa starší 35 let. Aby byl zvolen prezident, bylo třeba, aby byla přítomna nadpoloviční většina členů Národního shromáždění a aby se pro kandidáta vyslovily 3/5 přítomných. Pokud takto nebyl prezident zvolen ve dvou kolech, konala se volba třetí, do které postoupili dva kandidáti s největším počtem hlasů. Prezidentem se stal ten, který získal ve třetím kole většinu hlasů, v případě rovnosti rozhodoval los.8 Prezident byl volen maximálně na dvě po sobě jdoucí sedmiletá funkční období. Toto pravidlo se nevztahovalo na prvního prezidenta Československé republiky, který mohl být volen neomezeně. Volbu a její náležitosti upravoval samostatný zákon, zákon č. 161/1920 Sb., o volbě prezidenta republiky. Ten stanovil, že schůzi Národního shromáždění pro volbu svolává předseda vlády 4

§7 zákona č. 37/1918 Sb., o prozatímní ústavě §10 a §11 zákona č. 37/1918 Sb., o prozatímní ústavě 6 GRONSKÝ, J. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa I. 1914 – 1945. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. s. 71 – 461. ISBN: 8024610272 7 ZIMEK, J. Ústavnost a český ústavní vývoj. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 69-82. ISBN 97880-210-5255-0 8 §57 odst. 2 Ústavy 1920 (zákon č. 121/1920 Sb.) 5

10

nejdéle čtrnáct dní před koncem volebního období prezidenta.9 Samotná volba se konala na veřejné schůzi bez jakékoli rozpravy, hlasovalo se pomocí hlasovacích lístků a schůzi předsedal předseda Poslanecké sněmovny, který ji řídil podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Ústava

1920

propůjčovala

prezidentovi

velmi

slabé

nekorespondovalo se skutečným vlivem Masaryka na politickou scénu.

postavení,

které

10

Prezidentské volby 1920 První řádné prezidentské volby se konaly 27. května 1920. Na úřad prezidenta kandidovali dva uchazeči, dosavadní prezident T.G. Masaryk, proti němuž stál rektor pražské německé univerzity August Naegle. Odevzdáno bylo 411 platných hlasů, třípětinovou většinu tvořilo 247 hlasů. Již v prvním kole získal Masaryk 284 hlasů z celkového počtu 423 možných. Druhý kandidát získal 61 hlasů. Šest hlasů dostali neoficiální kandidáti. Prezidentské volby 1927 Stejně jako v roce 1920 se volba prezidenta konala 27. května a dá se považovat za jedinou standardní. Původně měl Masaryk v úmyslu nekandidovat a prosadit volbu Edvarda Beneše, ale s ohledem na vývoj politické situace a vážné onemocnění E. Beneše kandidaturu podal. Byla to nejtěsnější volba v celých dějinách prezidentských voleb první republiky. V den volby byli pouze 2 oficiální kandidáti - T. G. Masaryk a komunistický kandidát V. Šturc. Masaryk obdržel 274 hlasy, V. Šturc obdržel 54 hlasy. Prázdných lístků bylo 104, neplatné lístky byly 2. Bílé lístky hodili Národní demokraté (předseda Kramář), Slovenská ľudová strana (Hlinka) a němečtí nacionalisté. Pro Masaryka hlasovali mj. i němečtí sociální demokraté (26 hlasů) Masaryk zvítězil těsně o pouhých 13 hlasů, bez hlasů něm. soc. dem. by nebyl zvolen již v prvním kole. Jak bylo řečeno výše, druhého kola se podle vlastních slov zapřísáhl neúčastnit. Prezidentské volby 1934 Dne 24. května 1934 byl již počtvrté prezidentem zvolen Masaryk. Samotná volba probíhala již v naprosto jiné atmosféře než volby předchozí. V Německu se moci chopil Hitler a Masaryk měsíc před volbou prodělal mozkovou mrtvici. Jakožto jediný možný a průchodný kandidát souhlasil ve svých osmdesáti čtyřech letech s kandidaturou a získal 324 hlasů

9

§2 zákona 161/1920 Sb., z. a n., o volbě prezidenta republiky PAVLÍČEK, V. Ústavní právo a státověda: II. díl, Ústavní právo České republiky. 2. rozš. vyd. Praha: LINDE, 2008. s. 62 - 63. ISBN 978-80-87212-90-5 10

11

z celkem odevzdaných 418 lístků. T.G. Masaryk abdikoval za zdravotních důvodů 14. prosince 1935 a za svého nástupce označil Eduarda Beneše. Prezidentské volby 1935 Mimořádná volba hlavy státu po abdikaci Masaryka proběhla po pouhých čtyřech dnech, 18. prosince 1935. Volba se konala za velmi vyhrocené mezinárodní situace, kdy většina okolních států směřovala k fašismu. Edvard Beneš se po složitých politických diskusích mezi všemi stranami fakticky stává jediným kandidátem na prezidentskou funkci. Samotné volby 18. prosince 1935 s přehledem vyhrál v prvním kole ziskem 340 hlasů.11 Výsledek volby byl Benešovým obrovským úspěchem a dosáhl tak podpory, které se nedostalo ani Masarykovi. Po přijetí mnichovského diktátu Beneš 5. října 1938 abdikuje a odchází do exilu, tímto se uzavírá období první republiky.

2.2. Období druhé republiky a protektorátu Toto období začíná podpisem Mnichovské dohody, pokračuje existencí druhé republiky do 30. září 1938 a končí koncem 4. května 1945. Toto období je nazýváno dobou nesvobody, název byl zaveden ústavním dekretem prezidenta republiky č.11/1944 Úř. věst. čs., o obnovní právního pořádku, který stanovil, že předpisy vydané v této době nejsou součástí právního řádu Československa. Podle čl. 1 odst. 2 ústavního dekretu o obnovení právního pořádku nejsou předpisy vydané v této době součástí československého právního řádu s výjimkou těch, které se nepříčí svým obsahem znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy (ústavní listiny, jejích součástek a zákonů ji měnících a doplňujících, vydaných do 29. září 1938). Po abdikaci prezidenta Beneše, 5. října 1938 byl 30. listopadu 1938 zvolen prezidentem jediný kandidát, právník Emil Hácha, a zůstal jím po celou dobu existence druhé republiky. 14. března odjíždí Hácha spolu s ministrem zahraničí Chvalkovským do Berlína, kde po vyhlášení samostatného Slovenského státu jsou nuceni podepsat protokol, kterým byl dán souhlas s okupací českých zemí Německou říší. Toto znamenalo faktický konec státní suverenity a vznik Protektorátu Čechy a Morava. Podle ústavy však k takovému aktu neměl prezident oprávnění a opatření, které znamenalo konec státu, nebylo možné učinit vůbec. 12 Emil Hácha jako prezident stál sice dál v čele autonomní protektorátní správy, ale k výkonu

11

ZEMAN, Z.: Edvard Beneš - politický životopis, Mladá fronta 2002 PAVLÍČEK, V. Ústavní právo a státověda: II. díl, Ústavní právo České republiky. 2. rozš. vyd. Praha: LINDE, 2008. s. 90 - 91. ISBN 978-80-87212-90-5 12

12

své funkce potřeboval zmocnění a pověření vůdce a říšského kancléře. Zástupcem vůdce a osobou prosazující říšské zájmy byl Říšský protektor v Čechách a na Moravě.

2.3. Období od konce války do nástupu komunistů k moci Po skončení druhé světové války celé Československo prošlo přechodným revolučním obdobím, ve kterém byly postupně obnoveny základní složky státní moci. 28. října 1945 poprvé zahájilo svoji činnost Prozatímní národní shromáždění a ukončilo přechodné období. Volby do národního shromáždění proběhly nepřímo na základě dekretu prezidenta ze srpna roku 1945. „Poslanecké mandáty třistačlenného Prozatímního národního shromáždění byly územně rozděleny v poměru 2:1, tedy pro české země 200 a pro Slovensko 100 křesel.“13 Hlavním úkolem Prozatímního shromáždění bylo „vydávat zákony, potvrdit ve funkci prezidenta ČSR E. Beneše, připravit svobodné volby do Ústavodárného národního shromáždění a provést ratihabici (potvrdit demokratickou platnost) válečných i poválečných dekretů prezidenta republiky.“14 Na prvním zasedání anulovalo Prozatímní národní shromáždění Benešovu pomnichovskou abdikaci a potvrdilo ho v úřadě prezidenta. Prezident Beneš byl potvrzen ve funkci do doby, než proběhne nová řádná volba. Při prezidentských volbách v roce 1946 byla formálně v platnosti ústava z roku 1920. Jedním z důvodu byla zřejmě i skutečnost, že obnova státu po druhé světové válce probíhala na základě kontinuity právního řádu První republiky. Ale opravdový návrat do doby před Mnichovem nebyl možný. Za války i těsné po ní byla vydána celá řada dekretů prezidenta republiky, z nichž 17 bylo považováno za ústavní. Také základní principy ústavy z roku 1920 nebyly dodrženy. Porušovala je např. existence Prozatímního národního shromáždění i jeho nástupce Ústavodárného národního shromáždění, kdy nebyl obnoven Senát. Ústavní principy volby prezidenta však zůstaly stejné. Byl volen Ústavodárným národním shromážděním na období 7 let. Ke svému zvolení potřeboval třípětinovou většinu přítomných poslanců z celkového počtu tří set. Prezidentem mohla být zvolena osoba starší 35 let na dobu maximálně dvou po sobě jdoucích období. Pravomoci prezidenta zůstaly také nezměněny. První řádná poválečná volba prezidenta republiky se konala po zvolení Ústavodárného národního shromáždění 19. června 1946. Edvard Beneš byl podruhé zvolen prezidentem Československé republiky, a to všemi 298 hlasy Ústavodárného národního shromáždění. Edvard Beneš během svého druhého období abdikoval ze zdravotních důvodů, když předtím odmítl podepsat v roce 1948 novou komunistickou Ústavu 9. května. Přijetím nové Ústavy 9. května došlo k zásadní změně charakteru státu. 13

BALÍK S., et al. Politický systém českých zemí 1848 - 1989. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2007. s. 124. ISBN 978-80-210-4250-6 14 RATAJ, J. KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha: Oeconomica VŠE, 2003, s. 13. ISBN 80245-0642-4

13

2.4. Období totality v letech 1948 – 1989 Dne 9. května 1948 přijalo Ústavodárné národní shromážděním ústavní zákon č. 150/1948, ústavu československé republiky. Nová ústava vycházela z ústavních zásad ústavy z roku 1920, byla postavena na demokratických principech a formě parlamentní demokracie. Samotná volba prezidenta byla pojata jako nepřímá. Mohl se jím stát občan starší 35 let, který byl též volitelný do Národního shromáždění. Jeho funkce trvala sedm let a byl volen Národním shromážděním systémem kvalifikované většiny (přítomno volbě musela být nadpoloviční většina poslanců a zvolen byl ten, pro koho se vyslovily nejméně tři pětiny přítomných). Nikdo nemohl být ale zvolen více než dvakrát po sobě. Prezident nebyl z výkonu své funkce odpovědný, vyjma trestního stíhání za velezradu, kde ho žalovalo i soudilo Národní shromáždění. Za všechny jeho projevy odpovídala vláda, výkon všech jeho pravomocí také podléhal spolupodpisu odpovědného člena vlády. Co se týče těchto pravomocí, tak především zastupoval stát navenek, sjednával a ratifikoval mezinárodní smlouvy, svolával, odročoval a rozpouštěl Národní shromáždění, podepisoval zákony (ty mohl i teoreticky parlamentu s připomínkami vrátit), jmenoval předsedu a další členy vlády (specifické bylo, že určoval jejich počet i to, kdo bude řídit jaké ministerstvo), měl právo udělit milost, byl vrchním velitelem ozbrojených sil, prohlašoval válečný stav a vypovídal válku. Pokud prezident nemohl úřad vykonávat po dobu delší než šest měsíců, mohlo Národní shromáždění na návrh vlády určit náměstka prezidenta, který ho po dobu jeho nepřítomnost zastupoval.15 Prezidentské volby 1948 Po volbách do Národního shromáždění (volba se zúžila pouze na jednotnou kandidátku Národní fronty), které proběhly 30. května 1948, se rozhodl Eduard Beneš odstoupit z funkce prezidenta a 7. června 1948 na svůj úřad písemně rezignoval. Národní shromáždění obratem přijalo zákon č. 152/1948 Sb., o volbě prezidenta, jehož schválení vyžadovala Ústava 9. května. Na rozdíl od předchozího zákona bude možné kromě volby tajné volit i veřejně. Zákon v § 5 stanovil, že skupina nejméně 100 poslanců může navrhnout společného kandidáta. Pokud byl takto podán návrh pouze jeden, hlasovalo se veřejně zvednutím ruky nebo povstáním. Pravidla nutná k volbě nového prezidenta tak byla kompletní. V červnu 1948 se potvrdilo, že jediným možným kandidátem je Klement

15

BOBEK, M., MOLEK, P., ŠIMÍČEK, V. Komunistické právo v Československu - kapitoly z dějin bezpráví. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2009. s. 1001. ISBN 978-80210-4844-7

14

Gottwald, předseda vlády i KSČ. Volba proběhla veřejně tzv. aklamací, tedy jasným vyjádřením souhlasu. Z 296 přítomných poslanců jich podpořilo K. Gottwalda všech 296.16 Prezidentské volby 1953 Prezident K. Gottwald zemřel během funkčního období 14. března 1953. Podle hierarchie komunistické strany se měl stát automaticky jeho nástupcem dosavadní předseda vlády Antonín Zápotocký. Někteří představitelé KSČ prosazovali zrušení úřadu prezidenta a jeho nahrazení kolektivním orgánem. Tento návrh neprošel a 21. března 1953 se konala volba prezidenta. Jediným kandidátem byl Antonín Zápotocký, a proto se volilo opět veřejně aklamací. A. Zápotocký byl zvolen všemi 273 hlasy přítomných poslanců.17 Prezidentské volby 1957 Po smrti A. Zápotockého také během svého funkční období 13. listopadu 1957 se uvnitř KSČ rozhořel boj o moc. Podle nepsaných pravidel byl adeptem na prezidentský post premiér Viliam Široký. Došlo však k velmi striktnímu zásahu do suverenity našeho státu z Moskvy. Tehdejší šéf politbyra Nikita Chruščov oznámil, že dalším československým prezidentem bude první tajemník Ústředního výboru komunistické strany Antonín Novotný. Toto rozhodnutí Nikity Chruščova však mělo i další důsledky. Viliam Široký pro udržení dobrých vztahů se Sovětským svazem přednesl prohlášení: „Ústřední výbor Komunistické strany Československa a Ústřední výbor Národní fronty jsou toho názoru, že v podmínkách, kdy Komunistická strana Československa má zákonitě vedoucí úlohu ve všech oblastech našeho lidově-demokratického státu, je za dané situace politicky účelné spojit funkci prezidenta republiky v jedné osobě s funkcí prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa."18 Samotná prezidentská volba byla úterý 19. listopadu 1957 pouhou formalitou. Všichni zákonodárci hlasovali veřejně pro Antonína Novotného. V roce 1960 se přejmenoval náš stát na Československou socialistickou republiku a současně byla přijata nová československá ústava jako ústavní zákon č. 100/1960 Sb. Ústava si jako vzor vzala sovětskou ústavu z roku 1936 a poprvé v ní byla ústavně zakotvena vedoucí úloha KSČ.19 Nový ústavní zákon zkrátil prezidentský mandát 16

ČERNÝ, O. Prezidentské volby 1918 – 2003: 1948 [online]. 2008 [cit. 12.12.2012]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/ 17 ČERNÝ, O. Prezidentské volby 1918 – 2003: 1953 [online]. 2008 [cit. 12.12.2012]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/ 18 ČERNÝ, O. Prezidentské volby 1918 – 2003: 1957 a 1964 [online]. 2008 [cit. 18.12.2012]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/_zprava/427286 19 ZIMEK, J. Ústavní vývoj českého státu. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1996. s. 155. ISBN 80-210-1354-0

15

z původních sedmi na pět let. Ústavy ČSSR v hlavě čtvrté upravovala postavení a pravomoc prezidenta republiky. Ve srovnání s předchozími ústavami již nyní prezident neměl oprávnění rozpouštět Národní shromáždění a vracet mu usnesené zákony.20 Prezidentská volba 1964 V době prezidentského mandátu Antonína Novotného nenastal žádný důvod, proč by neměl být zvolen do druhého funkčního období. Národní shromáždění Československé socialistické republiky 12. listopadu 1964 podruhé zvolilo A. Novotného československým prezidentem.21 A. Novotný odstoupil v průběhu svého mandátu z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a následně i z funkce prezidenta pod tlakem událostí počátku roku 1968. Prezidentské volby 1968 Národní shromáždění 30. března 1968 nahradilo odstoupivšího Antonína Novotného novým prezidentem Ludvíkem Svobodou. Jednalo se o kompromis mezi vrcholovým vedením KSČ (L. Svoboda byl komunistou, ale nikoho z představitelů KSČ neohrožoval) a lidem, kteří nechtěli žádného stranicky prověřeného prezidentského kandidáta. Volba proti dosavadním zvyklostem proběhla tajně. Dne 1. ledna 1969 nabývá účinnosti ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, tímto zákonem se měnila ústava z roku 1960 a z unitárního státu se stal stát federativní. Národní shromáždění nahradilo Federální shromáždění, které bylo tvořeno sněmovnou lidu a sněmovnou národů. Sněmovna lidu měla 200 poslanců volených v celé federaci a sněmovna národů měla 150 poslanců, 75 z každého státu. Postavení prezidenta republiky bylo upraveno v hlavě čtvrté. Podle ústavy byl prezident v čele státu, byl volen na pět let Federálním shromážděním a byl ze své funkce odpovědný.22 Prezidentské volby 1973 22. března 1973 byl Ludvík Svoboda opětovně zvolen prezidentem. Během druhého funkčního období však prezident vážně onemocněl a jeho zdravotní stav mu nedovoloval vykonávat úřad prezidenta. L. Svoboda však nechtěl na úřad prezidenta abdikovat, proto byl přijat ústavní zákon č. 50/1975 Sb., který stanovil, že pokud prezident nemůže vykonávat 20

Čl. 44 odst. 5 a čl. 61 odst. 1 písm. d) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů 21 ČERNÝ, O. Prezidentské volby 1918 – 2003: 1964 [online]. 2008 [cit. 12.12.2012]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/ 22 PAVLÍČEK, V. Ústavní právo a státověda: II. díl, Ústavní právo České republiky. 2. rozš. vyd. Praha: LINDE, 2008. s. 232. ISBN 978-80-87212-90-5

16

úřad déle než rok, může Federální shromáždění zvolit nového prezidenta na nové funkční období. Prezidentské volby v letech 1975 - 1985 Po nabytí účinnosti ústavního zákona č. 50/1975 Sb. se 29. května 1975 konaly prezidentské volby. Na návrh ústředního výboru KSČ a ústředního výboru Národní fronty byl zvolen do funkce prezidenta Gustáv Husák..23 Prezident Gustav Husák byl opakovaně zvolen do své funkce i v letech 1980 a 1985.24 Na konci třetího třetí funkční období po událostech z listopadu 1989 jmenoval prezident novou vládu v čele s Mariánem Čalfou a 10. prosince 1989 se rozhodl abdikovat.25

2.5. Období přechodu od totalitního k demokratickému státu Události z konce roku 1989 se promítly i do problematiky volby prezidenta republiky. Po abdikaci dosavadního prezidenta Gustava Husáka přišli komunisté s myšlenkou volby prezidenta přímo občany. Jejich kandidátem byl tehdejší československý premiér Ladislav Adamec, politik pragmatického typu, který by mohl získat u občanů důvěru v přímém souboji s vůdcem opozičního hnutí Václavem Havlem. Způsob přímé volby prezidenta však zástupci Občanského fóra odmítli. Volilo se nepřímo a prezidenta volilo Federální shromáždění. Těsně před samotnou volbou byl schválen ústavní zákon č. 161/1989 Sb., který upravil čl. 62 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o Československé federaci.26 Stanovil, že pokud se prezidentský úřad uvolní před skončením volebního období, koná se volba do 40 dnů a probíhá veřejně. Tento krok umožnil pouze veřejnou volbu prezidenta a preventivně znemožnil případnou porážku Václava Havla v tajném hlasování. Volba se konala 29. prosince 1989. Před volitele předstoupil s projevem premiér Marián Čalfa a vyzval je k jednotě a podpoře Václava Havla, který byl ve veřejné volbě zvolen všemi přítomnými poslanci Sněmovny lidu i obou Sněmoven národů.27 Ústavní zákon č.161/1989 Sb., kromě veřejné volby stanovil, že funkční období prezidenta končí 40 dní po ustavení nového Federálního shromáždění v demokratických 23

ČERNÝ, O. Prezidentské volby 1918 - 2003 [online]. 2008 [cit. 12.12.2012]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/ 24 ČERNÝ, O. Prezidentské volby 1918 - 2003 [online]. 2008 [cit. 12.12.2012]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/ 25 ČERNÝ, O. Prezidentské volby 1918 - 2003 [online]. 2008 [cit. 12.12.2012]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/ 26 GRONSKÝ, J. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa: 1989 – 1992 IV. díl. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. s. 44. ISBN: 978-80-246-1389-5 27 ČERNÝ, O. Prezidentské volby 1918 - 2003 [online]. 2008 [cit. 12.12.2012]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/

17

volbách. Václav Havel zvažoval svou kandidaturu, nakonec však kandidoval a 5. července 1990 byl opětovně zvolen tajným hlasováním.28 Ústavní zákon č. 45/1990 Sb., zkrátil volební období zákonodárných orgánů na dva roky, mezi ně kromě Federálního shromáždění zařadil i prezidenta republiky. Prezidentské volby 1992 Po červnových parlamentních volbách v roce 1992 se rozhodující politické síly nedokázaly shodnout na funkční podobě federace a rozpory českých a slovenských politiků se staly hlavním důvodem, že při volbě prezidenta 3. července 1992 Václav Havel nezískal dostatek poslaneckých hlasů. Díky ústavnímu zákonu č.206/1992 Sb., ještě dočasně zůstával prezidentem i po této neúspěšné volbě.29 Z funkce prezidenta České a Slovenské Federativní republiky odstoupil dne 20. července 1992 s odůvodněním, že nemůže nadále plnit závazky vyplývající ze slibu věrnosti federativní republice způsobem, který by byl v souladu s jeho založením, přesvědčením a svědomím. Po fiasku první volby, kdy vlastně poprvé od doby vzniku Československé republiky nebyl zvolen prezident, se volba neúspěšně opakovala ještě sedmkrát.30 Prezidentské volby 1993 a 1998 Vzhledem k rozpadu federace a abdikaci federálního prezidenta Václava Havla se musely v roce 1993 uskutečnit nové prezidentské volby, první v samostatné historii České republiky. Prezidentem ČR byl zvolen Václav Havel hned v prvním kole tajným hlasováním, který tak navázal na svoji funkci z let 1989 až 1992. Po uplynutí pětiletého funkčního období proběhly v roce 1998 volby prezidenta již skutečně dle ustanovení ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (do roku 1996 nebyla fakticky činná horní sněmovna Parlamentu). V prvním kole neuspěl nikdo z prezidentských kandidátů. Do druhého kola postoupil jediný kandidát, Václav Havel, který v prvním kole získal nejvíc hlasů v Poslanecké sněmovně a nejvíc hlasů v Senátu. Ve druhém kole byl Václav Havel opětovně zvolen prezidentem v tajném hlasování pro druhé funkční období.31

ČERNÝ, O. Prezidentské volby 1918 - 2003 [online]. 2008 [cit. 12.12.2012]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/ 29 GRONSKÝ, J. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa: 1989 – 1992 IV. díl. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. s. 459 – 461. ISBN: 978-80-246-1389-5 30 ČERNÝ, O. Prezidentské volby 1918 - 2003 [online]. 2008 [cit. 12.12.2012]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/ 31 Volba prezidenta 1918-2003, [online]. [cit. 8.4. 2013]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/_zprava/427281 28

18

Prezidentské volby 2003 V roce 2003 skončilo druhé volební období Václava Havla a bylo tedy jasné, že do funkce prezidenta bude muset být, v souladu s ústavou32, zvolen jiný kandidát. Samotná volba probíhala zdlouhavě, protože tehdejší politická reprezentace nebyla schopna najít koncensus nad možnými prezidentskými kandidáty. Druhým prezidentem ČR byl nakonec zvolen Václav Klaus až ve třetím kole třetí volby. Prezidentské volby 2008 Ani v roce 2008 neproběhly prezidentské volby jednoduše a provázela je celá řada politických „půtek“. Ve třetím kole druhé volby byl nakonec zvolen do svého druhého funkčního období Václav Klaus. Z průběhu prezidentských voleb bylo patrné, že během následujícího pětiletého období se bude muset uskutečnit zásadní změna způsobu volby prezidenta a znovu se začala otevírat diskuse nad přímou volbou prezidenta.

32

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

19

3. Jednotlivé typy forem vlády Po vymezení základních pojmů monarchie, republika včetně pojmu hlavy státu jsem se pro účely této práce zabývala zejména postavením hlavy státu v jednotlivých formách republiky, tzn. v parlamentní republice, prezidentské republice a v modifikovaných systémech, kterými jsou neoprezidentská republika a kancléřská republika. Tyto formy se od sebe odlišují svými charakteristickými znaky i postavením hlavy státu. V literatuře jsou rozeznávány dvě základní formy moci: demokracie a diktatura a dvě základní formy státu: republika a monarchie. Pro účely diplomové práce jsou nadále objasňovány pouze demokratické formy moci a republika – v Evropě výrazně převažující forma státu. Pojem formy vlády vypovídá o tom, kdo a jakým způsobem vládne, jaká je účast občanů na vládnutí, jaké je složení a povaha nejvyšších státních orgánů (a vztahy mezi těmito orgány), tedy o způsobu organizace státní moci. Tento institut je jednou ze tří složek formy státu vedle státního režimu a státního zřízení. V republice vykonává úlohu hlavy státu, reprezentanta a symbolu státu navenek prezident volený dočasně parlamentem nebo přímo občany. Důraz je kladen na princip demokratické dočasné volby. Ve vztazích mezi nejvyššími státními orgány je uplatňována zásada nezávislosti a systému vzájemných brzd a vyvažování. Při posouzení a hodnocení těchto vztahů, jako nositelů vládnutí, jsou rozlišovány dvě základní formy: parlamentní republika a prezidentská republika.33

3.1. Hlava státu v republice Hlava státu v republice je zpravidla individuální a ve většině případů je pojmenována prezident, případně je doplněna přívlastkem např. státní, spolkový apod. Prezident je nejvyšším představitelem státu, není však nejvyšším státním orgánem a není považován za nositele státní moci. Prezident je naopak vnějším nositelem suverenity státu a jsou mu svěřeny vybrané výkonné funkce. Hlava státu je až na výjimky volena, a to buď občany přímo (např. Slovensko), nebo občany nepřímo (specifická forma volby v USA), nebo parlamentem (např. Švýcarsko), případně speciálním kolegiem (volba spolkového prezidenta Spolkovým shromážděním v Německu).34 Způsoby ustavování prezidentů se významným způsobem podílí na vytváření a udržování

vztahů

mezi

nejvyššími

státními

orgány

v příslušných

formách

vlády.

V prezidentské formě vlády je prezident nositelem nejvyššího výkonného orgánu státu. U 33

FILIP, J., SVATOŇ, J., ZIMEK, J. Základy Státovědy. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. s. 93 - 99. ISBN 80-210-1575-6 34 FILIP, J, SVATOŇ, J. Státověda. 5.vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 229-239. ISBN 978-80-7357-685-1

20

parlamentních forem vlády je situace výrazně složitější. Pokud se jedná o volbu hlavy státu parlamentem, bývá obvyklé, že nejvyšší exekutivní roli zastává parlament a vláda, prezident mívá definované jasné pravomoci a má reprezentativní funkci. V kombinaci přímé volby prezidenta a parlamentní formy vlády je situace komplikovanější. Prezident získává legitimitu přímo od občanů, stejně jako parlament, a automaticky se tak vytváří prostor pro posílení prezidentovi samostatnosti a rozšíření jeho pravomocí na úkor jiných výkonných orgánů státu (vlády, …). Podrobnější rozbor je obsahem následujících podkapitol. Postavení hlavy státu

vyplývá

z vymezení

jeho kompetencí,

pravomocí a

odpovědnosti v ústavách příslušného státu.

3.2. Postavení hlavy státu v jednotlivých formách vlády V současnosti jsou rozlišovány dvě základní podoby republiky v závislosti na rozdělení a organizaci moci zákonodárné a moci výkonné. Jedná se o parlamentní republiku a prezidentskou podobu republiky. Kromě toho nalezneme i modifikované formy vlády.35

3.2.1. Parlamentní republika Parlamentní forma vlády patři k světově nejrozšířenějším formám. Jedná se o důsledek historického vývoje, během kterého se postupně monarchie přeměňovali v republiky a kdy se upevňovalo

postavení

parlamentu

a

postupně

se

vyvíjely

vztahy

k hlavě

státu.

Parlamentarismus je charakterizován nejen institucionálně vztahy mezi parlamentem, hlavou státu a vládou, ale i určitými pravidly „politické hry“. Mezi taková pravidla se řadí především princip svobodných voleb a volebního práva, demokratický princip většiny a existence politických stran jako nástroj legálního prosazování názorů a postojů v parlamentu.36 Pro tuto formu vlády je charakteristické vedoucí postavení parlamentu v soustavě nejvyšších státních orgánů. Hlavou státu je prezident volený parlamentem. Prezident zaujímá formálně slabší postavení. Vykonává svoji funkci samostatně, neboť neexistuje přímá závislost mezi touto funkcí a parlamentem. Nepřímá závislost spočívá např. v institutu kontrasignace, tj. spolupodpisu jakéhokoliv právního aktu hlavy státu členem vlády. Vláda je jmenována prezidentem vzešlým z výsledků parlamentních voleb a je závislá na důvěře parlamentu, je jím průběžně kontrolována a usměrňována v základních otázkách. Parlament může vládě jako celku nebo jejímu jednotlivému členu vyslovit nedůvěru, vláda podává

FILIP, J, SVATOŇ, J. Státověda. 5.vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 129-131. ISBN 978-80-7357-685-1 36 FILIP, J, SVATOŇ, J. Státověda. 5.vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, s. 209-213. ISBN 978-80-7357-685-1 35

21

demisi do rukou prezidenta, který ji přijímá. V opačném případě musí parlament rozpustit a vypsat nové volby. V konečném důsledku se jedná o určitou formu vzájemné kooperace mezi jednotlivými částmi moci. Na základě těchto obecných rysů je jako parlamentní republika charakterizována Itálie, Irsko, Rakousko, Francie do roku 1958 a také Česká republika. V každém státě ale dochází k drobným odlišnostem, které vyplývají z historie a národních zvyklostí.37

3.2.2. Prezidentská republika Důsledná dělba moci a výkon nejvyšších státních funkcí je důsledně proveden v této další formě vlády. Moc zákonodárná, výkonná a soudní jsou na sobě nezávislé a samostatné, působící jako brzda a vyvažující činitel vůči druhému nejvyššímu státnímu orgánu. Prezidentovi jako hlavě státu náleží moc výkonná, není na parlamentu závislý a není mu odpovědný. Prezident má právo zákonodárné iniciativy, vůči návrhům zákonům má právo veta. Je volen přímo nebo nepřímo prostřednictvím volitelů. Vláda je vytvářena jmenováním prezidentem a je chápána spíše jako poradní sbor prezidenta. Vláda nemá odpovědnost vůči parlamentu, jehož pravomoci jsou omezeny na vydávání zákonů a projednávání a schvalování rozpočtu. Prezident nemůže zpravidla dvoukomorový sbor rozpustit. Významná je funkce Nejvyššího soudu, který provádí ústavní dozor nad činností ostatních složek nejvyšší státní moci.38 Typickým znakem pro prezidentskou formu vlády je ústavně-právní odpovědnost nejvyšších státních orgánů i vyloučení odpovědnosti ústavně-politické z důvodu nezávislosti a odloučení jednotlivých složek moci.39 Prezidentský systém vlády je poměrně často zastoupen v zemích Latinské Ameriky (např. Venezulea). Klasickým modelem prezidentské formy vlády je americký ústavní systém, kde je možné prezidenta považovat za klíčovou politickou osobnost, která „vládne“ a rozhoduje o domácí i zahraniční politice spojených států. Prezident je hlavou kabinetu (vlády), který jmenuje se souhlasem 2/3 senátorů, řídí jeho práci a využívá jeho poradní funkce. Jednotliví členové kabinetu nedisponují pravomocemi rozhodovat, pokud je prezident na ně výslovně nepřenese. Prezident pravidelně předkládá Kongresu zprávu o stavu Unie, iniciuje přijetí

37

FILIP, J., SVATOŇ, J., ZIMEK, J. Základy Státovědy. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. s. 102 – 103. ISBN 80-210-1575-6 38 FILIP, J., SVATOŇ, J., ZIMEK, J. Základy Státovědy. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. S. 103 -104. ISBN 80-210-1575-6 39 FILIP, J. K ústavní odpovědnosti v ČR a odpovědnosti hlavy státu, zejména za velezradu. Časopis pro právní vědu a praxi. 2010. roč. 18. č. 1. s. 21 - 39. ISSN 1210-9126

22

příslušných opatření a zákonů a vydává akty výkonné moci, kterými realizuje zákony Kongresu.40

3.2.3. Modifikované systémy V důsledku slučování prvků typických pro základní formy vznikaly tzv. smíšené formy vlády. V evropském prostoru jsou nejvýraznějšími modifikacemi neoprezidentská republika a kancléřská republika. V neoprezidentské republice je hlavou státu občany volený prezident. Hlava státu řídí výkonnou moc nejčastěji prostřednictvím ministerské rady. Prezident zastává roli arbitra ve sporech mezi vládou a parlamentem. Pravomoci parlamentu jsou taxativně vymezeny, ostatní skutečnosti spadají do nařizovací pravomoci vlády. Úpravou vztahů mezi nejvyššími státními orgány jsou zachovány principy parlamentní republiky jen vzdáleně. Typickým představitelem tohoto systému je Francie od roku 1958 po přijetí ústavy tzv. V. republiky. Kancléřská republika vychází z koncepce parlamentní formy vlády. Kancléř má však ústavou dané silné postavení a určuje základní směry politiky státu. Spolkový sněm je ve své pravomoci omezen ve prospěch kancléře a vlády a Spolkové rady, složené z představitelů zemských vlád. Sněm může vyslovit kancléři nedůvěru volbou jen jeho nástupce požádáním prezidenta o propuštění kancléře. Pokud není návrh na vyslovení nedůvěry Spolkovým sněmem schválen, může kancléř podat návrh prezidentovi na jeho rozpuštění. Tato forma vlády je známá ve Spolkové Republice Německo.41

3.3.

Forma vlády v České republice

Vzhledem k postavení nejvyšších orgánů je Česká republika parlamentní republikou. K tradičním znakům parlamentní formy vlády v našich podmínkách náleží: -

„existuje dualistická exekutiva představovaná hlavou státu a vládou s jí podřízenými výkonnými orgány,

-

předseda vlády je jmenován volenou hlavou státu,

-

členové vlády jsou jmenováni hlavou státu na návrh předsedy vlády,

FILIP, J., SVATOŇ, J. Státověda. 5.vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 237. ISBN 978-80-7357-685-1 41 FILIP, J. K ústavní odpovědnosti v ČR a odpovědnosti hlavy státu, zejména za velezradu. Časopis pro právní vědu a praxi. 2010. roč. 18. č. 1. s. 21 - 39. ISSN 1210-9126 40

23

-

vláda musí mít důvěru Poslanecké sněmovny, je ústavně-politicky odpovědná,

-

hlava státu je ústavně-politicky neodpovědná, existuje kontrasignace aktů hlavy státu vládou, která za ně odpovídá Poslanecké sněmovně (dualismus zákonodárné a výkonné moci),

-

vzájemná vazba zákonodárné a výkonné moci. Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru a prezident republiky může rozpustit Poslaneckou sněmovnu,

-

prezident je spíše symbolem státu než rozhodující činitel,

-

Poslanecká sněmovna má řadu kontrolních nástrojů vůči vládě jako interpelace, vyšetřovací komise, citační právo apod“.42

3.4. Shrnutí Předmětem této kapitoly bylo vyjasnění a pochopení pojmů jednotlivých forem vlády a postavení hlavy státu v těchto formách. Rozbor postavení nejvyšších orgánů v České republice po zavedení přímé volby hlavy státu v dalších kapitolách této práce tak bude více přehledný. Institut zavedení přímé volby prezidenta vyvolává řadu diskusí a úvah nad případnými změnami kompetencí prezidenta, které by mohly v krajním případě vést i ke změně formy vlády od parlamentní ke smíšené.

FILIP, J. Ústavní právo České republiky (Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR). Dotisk 4. Brno: Václav Klemm – Vydavatelství a nakladatelství, 2011. s. 103 -104. ISBN 978-80-904083-8-8 42

24

4. Přímá volba prezidenta na Slovensku Pro srovnání způsobu volby hlavy státu v ČR a v jiné zemi jsem si záměrně zvolila Slovensko. S Českou republikou má částečně společnou minulost a z pohledu politického i legislativního jsou si tyto země velmi blízké. Slovensko je také zemí s parlamentní formou vlády a prezident má obdobná ústavní postavení.

4.1. Historie volby prezidenta Vznik Slovenské republiky s sebou přinesl i potřebu přijmout Ústavu SR a vytvořit některé ústavní pozice včetně prezidenta, které v novodobé historii neměly žádnou tradici, a nebylo jednoduché se s nimi ztotožnit. Od roku 1993 až do současnosti nebyl žádný jiný institut tak často měněný a novelizovaný jako právě pozice prezidenta Slovenské republiky. Ústava Slovenské republiky legislativně definovala nepřímou volbu prezidenta. Hlavu státu volilo tajným hlasováním 150 poslanců Národní rady třípětinovou většinou hlasů. Funkční období prezidenta bylo 5 let.43 Slovenští poslanci zvolili za svého prvního prezidenta Michala Kováče na druhý pokus. Ke konci prvního volebního období prezidenta bylo rozložení politických sil a dílčí zájmy jednotlivých osobností (především pak Vladimíra Mečiara a Michala kováče) velmi rozdílné. Opozice si byla této situace vědoma a s pomocí prezidenta vyhlásila referendum o zavedení přímé volby prezidenta a současně o přístupu Slovenské republiky k NATO. Referendum bylo podáním stížnosti k Ústavnímu soudu ze strany koalice zmařeno. V roce 1998 po ukončení prvního funkčního období se poslancům skutečně nepodařilo zvolit dalšího prezidenta.44

4.2. Přímá volba prezidenta Přímá volba prezidenta byla zavedena přijetím ústavního zákona45 jako řešení krize, kdy po dobu více jak jednoho roku nebyl zvolen do funkce prezidenta Slovenské republiky nikdo zvolen. Způsob volby prezidenta je upravený v čl. 101 až 107 Ústavy Slovenské republiky a dále pak v zákoně č. 46/1999 Zb., o způsobu volby prezidenta Slovenské republiky, o lidovém hlasování, o jeho odvolání a o doplnění některých dalších zákonů.

43

Ústavní zákon č. 460/1992 Zb., Ústava Slovenskej Republiky HORVÁTH, P. Politický systém Slovenskej republiky. Trnava: Univerzita sv. Cyrila a Metoda, Filozofická fakulta, 2007. s. 45-54. ISBN 9788089220854 45 Ústavní zákon č. 9/1999 Zb., o spôsobe voľby prezidenta Slovenskej republiky, o ľudovom hlasovaní o jeho odvolaní a o doplnení niektorých ďalších zákonov 44

25

Prezidenta volí slovenští občané s právem volit do Národní rady SR v přímých volbách tajným hlasováním na 5 let. Kandidáta na prezidenta navrhuje nejméně 15 poslanců nebo alespoň 15.000 občanů podepsaných pod petici. Za prezidenta může být zvolený každý občan, který je volitelný do Národní rady SR a je starší 40-ti let. Volba probíhá dvoukolově, pokud v prvním kole žádný kandidát nezíská nadpoloviční většinu platných hlasů oprávněných voličů (pozn. pro tento případ v prvním kole se započítávají všichni občané, kteří mají volební právo), postupují do druhého kola dva nejúspěšnější kandidáti. Zvolený kandidát nastupuje do funkce složením slibu do rukou předsedy Ústavního soudu SR před Národní radou. Kandidát může být zvolen za prezidenta nejvíce ve dvou volebních obdobích za sebou.46

4.3.

Pravomoci a odpovědnost prezidenta

Již uvedenou novelou ústavního zákona č. 9/1999 Zb., se upravily i pravomoci prezidenta. Přesnější vymezení ústavního postavení vnesla nová formulace čl. 101 ods. 1 podle kterých prezident: „svojím rozhodovaním zabezpečuje riadny chod ústavních orgánov“ a „vykonáva svoj úrad podľa svojho svedomia a presvedčenia a nie je viazaný príkazmi“.47 Tím se jednoznačně zavedl princip neodpovědnosti prezidenta z výkonu svojí funkce. Současně se postavení prezidenta mírně oslabilo zavedením institutu kontrasignace, který do té doby Ústava SR neobsahovala. Než o skutečném oslabení prezidenta se v tomto případě hovoří více o odpolitizování jeho funkce. Za rozhodnutí, která k platnosti vyžadují spolupodpis předsedy vlády SR odpovídá vláda.48 Stejně jako v České republice je možné prezidenta stíhat za vlastizradu nebo za úmyslné porušení Ústavy. O obžalobě prezidenta rozhoduje Ústavní soud na základě žaloby Národní rady SR. Významná odlišnost je v možnosti odvolat prezidenta Slovenské republiky lidovým hlasováním v průběhu funkčního období a to nadpoloviční většinou platných hlasů z celkového počtu oprávněných voličů. Lidové hlasování vyhlašuje předseda Národní rady na základě jejího usnesení nejméně třípětinovou většinou všech poslanců. Prezident v ČR je proti tomu ve svém funkčním neodvolatelný.

46

GIBA, M. Vplyv priamej voľby na ústavné postavenie prezidenta republiky na Slovensku. In KUDRNA, J. Ústavní postavení prezidenta republiky a způsob jeho volby, Praha: Karolinum, 2012. s. 101-107. ISSN 0323-0619 47 GIBA, M. Vplyv priamej voľby na ústavné postavenie prezidenta republiky na Slovensku. In KUDRNA, J. Ústavní postavení prezidenta republiky a způsob jeho volby, Praha: Karolinum, 2012. s. 108. ISSN 0323-0619 48 GIBA, M. Vplyv priamej voľby na ústavné postavenie prezidenta republiky na Slovensku. In KUDRNA, J. Ústavní postavení prezidenta republiky a způsob jeho volby, Praha: Karolinum, 2012. s. 109. ISSN 0323-0619

26

4.4. Shrnutí Přímá volba prezidenta na Slovensku bezpochyby splnila hlavní cíl, a to zabránit problémům souvisejícím s dlouhodobou neobsazenou pozicí prezidenta. Volební systém je z tohoto pohledu nastaven dobře a prezident je vždy zvolitelný. S novelou Ústavy SR se podařilo ustanovit několik klíčových změn, jasněji se definovalo postavení a pravomoci prezidenta a odstranily se významné nedostatky zakotvené v původním znění Ústavy SR. K tomu je však potřeba poznamenat, že se zavedením přímé volby prezidenta se vytvořily ústavněprávní předpoklady pro neutrální fungování hlavy státu bez politické angažovanosti. Prezident Slovenské republiky má především reprezentativní funkci.

27

5. Jednotlivé návrhy ústavních zákonů upravující přímou volbu prezidenta ČR Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky, včetně způsobu jeho volby, upravuje především Ústava České republiky, a to v rámci úpravy moci výkonné podle hlavy třetí. Prezident je hlavou státu. Prezident není z výkonu své funkce odpovědný a úřadu se ujímá složením slibu. Tato úprava v zásadě odpovídá dosavadní ústavní tradici, neboť navazuje na úpravu postavení prezidenta podle Ústavní listiny z roku 1920. Otázka přímé volby prezidenta je českou odbornou veřejností diskutována již téměř dvacet let, mezi politiky na parlamentní úrovni přibližně v posledních deseti letech. Diskuse na téma největší ústavní otázky, která byla v České republice od doby jejího vzniku v roce 1993 otevřena, probíhala vždy v určitých časových vlnách podle rozložení politických sil v Parlamentu a podle termínů volebních období prezidentů.

5.1. Poslanecký návrh z roku 2001 (Sněmovní tisk č. 1109/2001) V roce 2001 předložilo 22 poslanců čtyřkoalice návrh, jímž se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č. 300/2000 Sb. (Sněmovní tisk č. 1109/2001). Poslanecký návrh (bod 2 a následující) zavádí přímou volbu prezidenta občany České republiky starší 18-ti let a zakotvuje princip přímosti, rovnosti a všeobecnosti volebního práva formou tajného hlasování při přímé volbě prezidenta. Prezidentského kandidáta může navrhnout registrovaná politická strana nebo politické hnutí nebo občan na základě petice podepsané nejméně 20.000 občany s volebním právem. Předložený návrh řeší pouze procedurální změnu volby prezidenta, nikoliv jeho pravomoci a kompetence. Volba prezidenta by se konala dvoukolově, pokud by jeden z kandidátů nezískal hned v prvním kole nadpoloviční většinu z platných hlasů. Druhé kolo by se konalo do 7 dnů po ukončeném 1. kole a účastnili by se ho dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola. Bod 6 návrhu ustanovuje, že přímo zvolený prezident skládá slib na společné schůzi obou komor do rukou předsedy Ústavního soudu. Tímto se vhodným způsobem odráží změněná legitimita přímo zvoleného prezidenta, jestliže jeho slib přijímá nikoliv politický orgán, ale předseda nezávislého soudního orgánu ochrany ústavnosti.49 Kromě zavedení přímé volby prezidenta návrh ještě obsahoval úpravu imunity poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu. Tento poslanecký návrh skončil v prvním čtení a nebyl tedy přijat. 49

Poslanecký návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č. 300/2000 Sb. Sněmovní tisk č. 1109/2001. [online]. 2001 [cit. 5.3.2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=1109&CT1=0

28

5.2. Senátní a poslanecké návrhy z roku 2002 Rok 2002 byl na předložení návrhů na zavedení přímé volby prezidenta České republiky. Během jednoho roku se předložil jeden senátní návrh ze dne 25. dubna 2002 (Senátní tisk č. 289/2002), poslanecký návrh ze dne 15. října 2002 (Sněmovní tisk č. 90/2002) a nakonec poslanecký návrh ze dne 22. října 2002 (Sněmovní tisk č. 95/2002). Senátní návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č. 300/2000 Sb. předložila skupina 12 senátorů čtyřkoalice (Senátní tisk č. 289/2002). Tento návrh se také zabýval primárně procesem přímé volby prezidenta. Za zmínku stojí rozšíření kontrasignované pravomoci prezidenta o právo odpouštět, zmírňovat tresty uložené soudem a nařizovat, aby se trestní stíhání nezahajovalo nebo bylo ukončeno. Senátní návrh byl zamítnut na schůzi Senátu v září 2002.50 Poslanecký návrh, ze dne 15. října 2002 (Sněmovní tisk č. 90/2002) vychází ze senátního návrhu ústavního zákona (Senátní tisk č. 289/2002) a nedoznal proti předchozím návrhům na zavedení přímé volby prezidenta významné změny. K dílčím změnám patří, že prezidentské volby by vyhlašoval předseda Poslanecké sněmovny, prezidentského kandidáta by mohlo navrhnout nejméně 10 poslanců nebo 10 senátorů. I tento návrh byl přijat negativně a nebyl schválen.51 S vlastním poslaneckým návrhem (Sněmovní tisk č. 95/2002) přišla vzápětí (22. října 2002) skupina 200 poslanců ODS, kterých se od předchozích lišil, ale opět se zaměřil téměř výhradně na procedurální změny volby prezidenta. V prezidentských pravomocích by ke změnám nedošlo. Zásadní navrhovanou změnou je jednokolová volba prezidenta. Prezidentem by se stal kandidát s největším počtem platných hlasů. V případě rovnosti počtu hlasů by se volba opakovala. Poslanecký návrh byl jednoznačně zamítnut v jeho 1. čtení.52

50

Senátní návrh, ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č. 300/2000 Sb. Senátní tisk 289/2002. [online]. 2002 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/1433/1433 51 Poslanecký návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavních zákonů č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 395/2001 Sb. a č. 448/2001 Sb. Sněmovní tisk č. 90/2002. [online]. 2002 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.snemovna.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=5980 52 Poslanecký návrh, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavních zákonů č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 395/2001 Sb. a č. 448/2001 Sb. Sněmovní tisk č. 95/2002. [online]. 2002 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=6021

29

5.3. Poslanecký návrh z roku 2003 (Sněmovní tisk č. 172/2003) Poslanecký návrh ze dne 10. ledna 2003 (Sněmovní tisk č. 172/2003) předložili poslanci Unie svobody – Demokratické unie a „pouze“ upravili poslanecký návrh z 15. října 2002 (Sněmovní tisk č. 90/2002). Navrhli změnit při podpoře prezidentského kandidáta navrhnuvšího občanem množství podpisů pod přiloženou petici. Z původních 20.000 podpisů by stačilo 10.000 podpisů pod petici přiloženou ke kandidatuře. Ani tento krok však nestačil k tomu, aby byl tento návrh akceptován a byl ve třetím čtení zamítnut.53

5.4. Vládní návrh z roku 2003 (Sněmovní tisk č. 349/2003) Tehdejší vládní koalice (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) předložila vlastní vládní návrh na změnu Ústavy jako reakce na volbu prezidenta Václava Klause z počátku téhož roku. Vládní návrh se snažil zapracovat veškeré dosavadní připomínky k jednotlivým návrhům k zavedení přímé volby prezidenta s cílem tento návrh prosadit a schválit. Proto se zde poprvé potkáváme nejen s procesní stránkou přímé volby prezidenta, ale jsou zde zapracovány i některé změny v pravomocech prezidenta. Kandidáta mohlo navrhnout buď 10 senátorů, nebo 20 poslanců anebo občan, který svůj návrh bude mít podpořen peticí s 10.000 podpisy občanů starším 18 let. Volby vyhlašuje předseda Poslanecké sněmovny. Samotné volby by probíhaly dvoukolově – do druhého kola by postoupili dva kandidáti s největším počtem hlasů z kola prvního. Pokud by nastala rovnost hlasů ve druhém kole, konalo by se kolo třetí. Změna pravomocí se dotkla například jmenování guvernéra a dalších členů bankovní rady České národní banky.54 Vládní návrh se nakonec dostal až do třetího čtení v prosinci 2004, ve kterém byl nakonec zamítnut.

5.5. Poslanecký návrh z roku 2007 (Sněmovní tisk č. 332/2007) Po delší časové pauze předložili dne 16. října 2007 poslanci za ČSSD nový poslanecký návrh, který řešil přímou volbu prezidenta. Tento návrh je po procedurální oblasti shodný s předešlým vládním návrhem. V návrhu změn pravomocí se opětovně objevuje pod kontrasignovanými pravomocemi volba guvernéra, viceguvernérů a dalších členů Bankovní rady České národní banky. Prezidenta by podle předložené novely nebylo možno zadržet, 53

Poslanecký návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb. a ústavního zákona č. 448/2001 Sb. Sněmovní tisk č. 172/2003. [online]. 2003 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=6217 54 Vládní návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů Sněmovní tisk č. 349/2003. [online]. 2003 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=6759

30

trestně stíhat, ani stíhat pro přestupek případně jiný správní delikt jen po dobu výkonu funkce. Prezident by mohl být stíhán pro jiné závažné porušení ústavního pořádku na základě žaloby Poslanecké sněmovny před Ústavním soudem. Další změny pravomocí se týkaly práva jmenovat soudce Ústavního soudu a jeho předsedu a místopředsedy a způsobu jmenování předsedy vlády a přijímání demise vlády nebo člena vlády. 55 Vládní koalice se k tomuto návrhu stavěla negativně, ale zároveň podpořila další diskusi o přímé volbě prezidenta. Poslanecký návrh byl nakonec ve třetím čtení zamítnut.

5.6. Poslanecký návrh z roku 2008 (Sněmovní tisk č. 524/2008) Tento poslanecký návrh předložila skupina poslanců za Stranu zelených. Návrh obsahuje vydání zákona o referendu k přímé volbě prezidenta České republiky. V referendu by se tak občané mohli veřejně vyjádřit ke způsobu volby prezidenta. Pokud by došlo po výsledku referenda k přímé volbě, byl by použit předložený návrh ústavního zákona, který opět řešil pouze procedurální stránku volby. Tato část byla identická s předchozím poslaneckým návrhem (Sněmovní tisk č. 332/2007). Tento návrh byl poslanci vzat zpět a nebyl tedy vůbec v Poslanecké sněmovně projednávaný.56

5.7. Vládní návrh z roku 2009 (Sněmovní tisk č. 747/2009) S ohledem na stručnost a obsahovou prázdnost v porovnání s jinými předchozími návrhy, především s poslaneckým návrhem z roku 2007 (Sněmovní tisk č. 332/2007), se domnívám, že se jednalo jen o naplnění programového prohlášení vlády a nebyl určen k reálné obhajobě. Návrh nepřinesl zhola nic nového a byl zastaven ihned v prvním čtení.57

5.8. Poslanecký návrh z roku 2010 (Sněmovní tisk č. 7/2010) V červnu 2010 přišli poslanci ČSSD s dalším svým návrhem na přímou volbu prezidenta. Obsahová podstata návrhu vychází z předchozí aktivity ČSSD, konkrétně z poslaneckého návrhu ze dne 16. října 2007 (Sněmovní tisk č. 332/2007). Byly zachovány téměř beze změny pravomoci a kompetence prezidenta republiky. Co se zde objevilo nové, je možnost 55

Poslanecký návrh, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů Sněmovní tisk č. 332/2007. [online]. 2007 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=11408 56 Poslanecký návrh ústavního zákona o referendu o přímé volbě prezidenta republiky a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (o referendu o přímé volbě prezidenta republiky) Sněmovní tisk č. 524/2008. [online]. 2008 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=27508 57 Vládní návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 747/2009. [online]. 2009 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=53355

31

odvolat prezidenta republiky před ukončením řádného funkčního období lidovým hlasováním. Takové hlasování by vzešlo ze společného usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu a vyhlašoval by ho předseda dolní komory Parlamentu. Předpokládám, že se poslanci v tomto bodě inspirovali na Slovensku, kde takovýto mechanismus mají ústavně zakotven. V procedurální části návrhu se výrazně změnila pouze povinnost, že žádosti předkládané občanem musí být podepřeny peticí podepsanou 50.000 oprávněnými podpisy. Po řadě návrhů a diskusích na toto téma se tato kvóta významně zvýšila.58 Návrh byl zamítnut ve svém prvním čtení 8. prosince 2010.

58

Poslanecký návrh, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 7/2010. [online]. 2010 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=62901

32

6. Legislativní kroky vedoucí k zavedení institutu přímé volby prezidenta ČR Konec druhého funkčního období prezidenta Václava Klause se nezadržitelně blížil a politická reprezentace zintenzivnila svá jednání o zavedení institutu přímé volby prezidenta České republiky. Nejen vláda, ale i většina politických stran měla přímý způsob volby obsažený ve svých programových prohlášeních a bylo zřejmé, že k tomuto kroku bude muset dojít. V mezidobí se síly na politickém poli přeskupily. V Poslanecké sněmovně hraje většinovou roli vládní koalice (ODS, TOP09, VV), naopak v Senátu se po posledních volbách prosazuje ČSSD. Aby byl návrh ústavních zákonů zavádějící přímou volbu úspěšný, musel být akceptovatelný pro vládnoucí i opoziční strany. Počátkem roku 2011 se započalo s vyjednáváními, která byla ukončena předložením vládního návrhu dne 29. června 2011 (Sněmovní tisk č. 415/2011).

6.1. Vládní návrh z roku 2011 (Sněmovní tisk č. 415/2011) Záměrem předloženého návrhu novely Ústavy byla příprava zavedení přímé volby prezidenta republiky občany České republiky tak, aby se přímá volba prezidenta uskutečnila poprvé již v roce 2013, kdy skončilo druhé funkční období prezidenta Václava Klause. Prezidentského kandidáta může navrhovat občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50.000 dalšími občany České republiky oprávněnými volit prezidenta. Tento počet bude podle návrhu „deklarovat dostatečně silnou podporu kandidáta a zamezí nadměrnému užívání tohoto práva“.59 Navrhovat kandidáta je oprávněna rovněž skupina 20 poslanců nebo 10 senátorů. Volba prezidenta je postavena na dvoukolovém volebním systému s absolutní většinou v 1. kole volby. Do druhého kola postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola volby. Volbu prezidenta bude vyhlašovat předseda Senátu a do jeho rukou bude také prezident skládat slib. Senát je ústavně založen na principu permanence své činnosti, je nerozpustitelný a zajišťuje tak důležitou kontinuitu, a to i ve vztahu k čl. 66 Ústavy. 60 Mimo zavedení přímé volby prezidenta vládní návrh novely Ústavy rozšiřuje také možnost ústavněprávního postihu prezidenta v rámci tzv. impeachmentu. Vedle velezrady, jejíž skutková podstata se přenesena přímo do Ústavy, bude moci být prezident stíhán i pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. K podání ústavní žaloby 59

Vládní návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 415/2011. [online]. 2011 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=415&CT1=0 60 Čl. 65 Ústavního zákona č. 71/2012 Sb., v platném znění

33

Senátu proti prezidentu k Ústavnímu soudu bude nezbytný souhlas Poslanecké sněmovny. V obou komorách by se v těchto případech mělo rozhodovat ústavní většinou. V případě přijetí návrhu by se právní úprava vlastní procedury volby prezidenta, včetně rozsahu soudního přezkumu, řešila zvláštním volebním zákoníkem, který by se přijímal jako standardní zákon dle ustanovení čl. 40 Ústavy. Přijetí návrhu si vyžádá také změnu souvisejících právních úprav obsažených v zákoně č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním, ve znění pozdějších předpisů.61

6.2. Expertízy ústavních právníků vypracované na žádost senátu Překvapivé byly závěry expertízy, vypracované předními ústavními právníky na žádost Senátu. Ze šestnácti odborníků byli pro zavedení přímé volby prezidenta jen tři, někteří dokonce poukazují na možnost destabilizace ústavního a politického systému České republiky. Většina odborníků se domnívá, že změna ústavy v tomto smyslu neodpovídá charakteru tradiční formy vlády v České republice, tedy parlamentní demokracii. Prezident nevolený parlamentem, ale vybavený přímým mandátem občany by mohl vytvářet vlastní mocenské centrum a ohrozit tak výsadní postavení vlády. Někteří z odborníků se velmi negativně vyjadřují k samotnému provedení právní úpravy. JUDr. PhDr. Marek Antoš, Ph. D. ze stejného pracoviště se obává, že přímá volba vládnutí v České republice se ještě víc zkomplikuje. „V důsledku to povede i k dalšímu zklamání veřejnosti a nakonec ke snížení její důvěry v politiku,“ míní Antoš. V České republice je podle něho tradicí, že vláda plní volební program, zatímco prezident ho nemá. Přímá volba prezidenta by přispěla k tomu, že by přišel do kampaně s tím, že by měl svůj program a vstupoval by do prostoru, který náleží vládě. „Vytvářel by alternativní mocenské centrum a soupeřil s vládou na jejím hřišti, ovšem v podivném postavení hráče, jehož fauly se nesmějí pískat. Přímá volba prezidenta takovému vývoji nahraje: těžko si představit volební kampaň bez volebního programu a slibů voličům, které se úspěšný kandidát následně bude snažit plnit, aby měl šanci na znovuzvolení,“ varuje Antoš. Díky přímé volbě by se podle něho posílila legitimita prezidenta a navrhovanou změnou nejvíce utrpí postavení vlády, které je už tak v České republice z komparativního hlediska neobvykle 61

Vládní návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 415/2011. [online]. 2011 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=415&CT1=0

34

slabé, zejména kvůli tradiční dominanci Poslanecké sněmovny. „Napříště by musela čelit ještě většímu zasahování prezidenta republiky, disponujícího vůbec nejsilnější legitimitou ze všech ústavních orgánů, proti čemuž nemá žádné účinné nástroje. Druhým oslabeným orgánem bude Senát, který ztratí jednu ze svých důležitých funkcí,“ varuje Antoš. „Přímá volba prezidenta by mohla ústavnímu systému České republiky prospět, jestliže by současně byly rozšířeny jeho pravomoci, a to zejména pokud jde o možnost rozpouštět Poslaneckou sněmovnu. Taková změna by znamenala jasný přechod k poloprezidentskému systému a pomohla by potřebné racionalizaci českého parlamentarismu. Předložený návrh změny Ústavy však s ničím podobným nepočítá, a proto jej považuji za nesystémový. Podle mého názoru nepřinese žádné zlepšení ústavního systému, ale naopak jeho fungování dále zkomplikuje,“ upozorňuje Antoš, který též říká, že Česká republika je rekordmanem v počtu voleb a další volby by jenom zvýšily nezájem lidí o politiku.62 Podle Doc. JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Ph.D. z katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity ze strany stoupenců přímé volby prezidenta nezazněl ani jeden silný argument, který by odůvodňoval vhodnost či dokonce nutnost takové ústavní změny. „Důvodovou zprávou i dosavadními diskusemi se totiž vinou téměř výhradně názory, že přímou volbu chtějí občané, případně že tento požadavek je obsažen v programovém prohlášení vlády. Z pochopitelných důvodů nicméně tato tvrzení nelze považovat za přesvědčivou argumentaci pro zavedení přímé volby,“ míní docent a doplnil „Upozorňuji na to, že dojde k další inflaci voleb, neboť v České republice se konají nejméně jedny celostátní volby vždy každý sudý rok. Kromě toho se jednou za pět let konají celostátní volby do Evropského parlamentu“.63 Otázkou je, proč Senát schválil novelu ústavního zákona o přímé volbě, přestože drtivá většina odborníků se ve vyžádané expertíze vyslovila proti.

6.3. Proces přímé volby prezidenta České republiky Návrh ústavního zákona byl nakonec schválen 14. prosince 2011 významnou většinou hlasů v Poslanecké sněmovně. Následně ho bez průtahů schválil Senát a 17. února 2012 ho parafoval i prezident republiky. Ústavní zákon č. 71/2012 Sb. definuje v čl. 54 odst. 2 přímou volbu prezidenta republiky. Vzápětí byl také bez problémů schválen prováděcí zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, který určuje mechanismus samotné přímé volby

62

ANTOŠ, M. Skrytá hrozba: Přímá volba prezidenta destabilizuje stát. Máme analýzy [online ]. 2012 [cit. 2.2.2013]. Dostupné na: http://www.parlamentnilisty.cz/exkluzivne/Skryta-hrozba-Prima-volbaprezidenta-destabilizuje-stat-Mame-analyzy-222365 63 ŠIMÍČEK, V. Skrytá hrozba: Přímá volba prezidenta destabilizuje stát. Máme analýzy [online]. 2012 [cit. 2.2.2013]. Dostupné na: http://www.parlamentnilisty.cz/exkluzivne/Skryta-hrozba-Prima-volbaprezidenta-destabilizuje-stat-Mame-analyzy-222365

35

prezidenta, stanovuje podrobnosti navrhování kandidátů, vyhlašování a provádění volby, vyhlašování jejího výsledku a možnost soudního přezkumu. Volba prezidenta republiky vychází ze zavedených principů voleb do Sněmovny. Volit tak mohou na základě volebního práva občané České republiky starší 18-ti let. Kandidáti na prezidenta České republiky musí naplnit podmínky pro výkon této funkce: -

občanství ČR,

-

věk nejméně 40 let,

-

musí mít plnou způsobilost k právním úkonům,

-

nesmí být dosavadní prezident, pokud je ve funkci dvě funkční období po sobě. Prezidentského kandidáta může navrhnout každý občan České republiky starší 18 let

podpisem petice daného kandidáta. Petice musí být podpořena podpisy minimálně 50 tisíci občany. Navrhovat kandidáta je také oprávněno nejméně 20 poslanců nebo nejméně 10 senátorů. Kandidátní listinu je nutné podat ministerstvu vnitra nejpozději 66 dnů přede dnem volby. Ke kandidátní listině musí být přiloženo prohlášení kandidáta, že souhlasí se svou kandidaturou a že mu není známa překážka volitelnosti nebo že tato překážka pomine ke dni volby prezidenta, že nedal souhlas k tomu, aby byl uveden na jiné kandidátní listině, a že údaje o jeho osobě, volebním výboru a členech volebního výboru jsou pravdivé. Ministerstvo kandidátní listinu přezkoumá a zaregistruje ji, splňuje-li všechny zákonné náležitosti. Kandidát se může vzdát své kandidatury do 24 hodin před zahájením volby, a to osobně nebo prohlášením s vlastním podpisem. Každý registrovaný kandidát je povinen v den podání kandidátní listiny sestavit 3-5 členný volební výbor a zřídit transparentní bankovní účet (v ČR) pouze pro financování volební kampaně. Volební výbor prezidentského kandidáta kromě jiného odpovídá za veškeré financování volební kampaně, rozhoduje jednomyslně a zastupuje jej písemně pověřený člen. Všechny informace o původu finančních prostředků musí kandidát zveřejňovat dle § 24 Zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky. Maximální limit vynaložených prostředků na předvolební kampaň je dle § 37 Zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky 40 milionů Kč a dalších 10 milionů pro účastníky druhého kola64. Voliči jsou vedeni ve stálém seznamu voličů vedeném podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí a ve zvláštních seznamech voličů vedených podle zákona o volbách do Parlamentu ČR. Volební seznamy se uzavírají dva dny před volbou. Voliče o konání voleb informuje starosta nebo zastupitelský úřad a současně se zveřejní příslušnost k volebním okrskům a adresy volebních místností. Volič, který chce využít své právo volby, ale pobývá

64

Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, v platném znění

36

v den voleb mimo místo, kde je veden ve stálém seznamu, je z tohoto seznamu dočasně vyjmut a zapsán do zvláštního seznamu. Jedná se o případné voliče v nemocnicích, sociálních a výchovných zařízeních a věznicích. Prezidentem je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu všech platných odevzdaných hlasů. Pokud nikdo z kandidátů takovýto počet hlasů v prvním kole nezíská, koná se za dva týdny druhé volební kolo, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního. Pokud by nastala teoretická rovnost hlasů, postupují všichni kandidáti, kteří získali nejvyšší počet hlasů. Ve druhém kole je pak zvolen kandidát, který získá větší počet hlasů.

6.4. Legitimita přímo voleného prezidenta - shrnutí Legitimita prezidenta (jeho respektování ze strany občanů) se zcela jistě změnila. Legitimita nepřímo voleného prezidenta je získávána prostřednictvím parlamentu kdežto u přímé volby od společnosti (občanů) jako takové. Zajímavý názor vyslovil J. Wintr: „o slabší demokratické legitimitě prezidenta vedle nepřímé volby svědčí také delší volební období“.65 Souhlasím s názorem, že způsob ustanovení prezidenta do funkce není zdaleka jediným faktorem, který definuje úroveň legitimity hlavy státu. Pro prezidenta může takový mandát působit jako motivátor, ale také nemusí. Jedná se pouze o určitou dispozici a je pouze na něm, jak jí využije při budování vzájemného vztahu s občany.

65

WINTR, J. Prezident republiky jako reprezentant státu, garant řádu a moderátor politických sporů. In ŠIMÍČEK, V. Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 25. ISBN 978-80-210-4520-0

37

6.5. Pravomoci a odpovědnost přímo volené hlavy státu K výkladu pojmu jednání spojené s výkonem funkce prezidenta se Ústavní soud vyjádřil: „Vymezení veškerých činností, které spadají do kompetence hlavy státu, nelze enumerativně provést. Ústavní a jiné zákonné předpisy nepokrývají veškeré aktivity, které tvoří a mohou tvořit náplň funkce prezidenta jakožto hlavy státu“.66 Po přijetí novely Ústavního zákona a zavedení přímé volby prezidenta republiky se politologové a odborná veřejnost zabývají vlivy přímé volby na pravomoci a odpovědnosti hlavy státu. Především pak ústavní právníci by měli uvažovat, jestli se v důsledcích přijaté novely Ústavního zákona změnilo právní postavení prezidenta republiky včetně výkonu jeho pravomocí. V tomto případě se jedná spíše o normativní rámec, jehož význam se případně projeví až během možného kompetenčního sporu u Ústavního soudu. Je na místě podotknout, že není podstatné, jestli bude prezident tento rámec ke své činnosti využívat či dokonce překračovat. Velkou roli proti tomu určitě sehraje osobní charakter prezidenta. Nelze proto jednoznačně potvrdit ani vyloučit, zda přímo volení prezidenti budou více či méně aktivní než dva dosavadní prezidenti, kteří byli zcela jistě výraznými osobnostmi a projevilo se to i na jejich nakládaní s pravomocemi.67 Zakořeněná tradice parlamentního způsobu volby prezidenta naší republiky do značné míry stále definuje prezidentovi kompetence. Diskuse v politických kruzích o pravomocech přímo voleného prezidenta byla v průběhu několika posledních let velmi častá, ale také platonická. V jednotlivých návrzích novelizace ústavního zákona včetně vládního návrhu ze dne 29. června 2011 nebyly žádné zásadní změny kompetencí formulovány. Samotnou novelizací ústavního zákona č. 71/2012 Sb., přímo volenému prezidentovi k žádným významným pravomocem a kompetencím nedošlo. Mohu konstatovat, že pravomocí ve svém důsledku spíše ubylo, pokud si uvědomíme, že právo zastavení soudního řízení udělením milosti (tzv. právo „abolice“) se zařadilo mezi kontrasignované pravomoci. Výčet pravomocí prezidenta je uveden v čl. 62 (pravomoci bez kontrasignace) a v čl. 63 (pravomoci s kontrasignací) Ústavního zákona č. 71/2012 Sb. Kontrasignace je vhodná, pokud prezident realizuje svoji působnost v oblastech, kde je vhodné mít zajištěnu určitou součinnost mezi ním a vládou. Naopak je nevhodná pokud prezident rozhoduje ve věcech, které nepodléhají vládě, resp. mají být na vládě nezávislé. V souvislosti s kontrasignací je na místě otázka, zda kontrasignující subjekt může kontrasignaci odmítnout, pokud s kontrasignovaným aktem „politicky“ nesouhlasí, nebo to může odmítnout pouze v případě, když je příslušný akt v rozporu s platným právem. Jde o 66

KOUDELKA, Z. Prezident republiky s předmluvou Václava Klause, Praha: Leges, 2011. s. 50. ISBN 978-80-87212-95-0 67 ANTOŠ, M. Pravomoci prezidenta republiky po zavedení přímé volby. In KUDRNA, J. Ústavní postavení prezidenta republiky a způsob jeho volby, Praha: Karolinum, 2012. s. 28 . ISSN 0323-0619

38

významný rozdíl, protože v prvním případě musí dojít ke koncensu mezi hlavou státu a kontrasignujícím subjektem (např. premiérem), kdežto u právní kontrasignace musí kontrasignující subjekt podepsat, byť politicky s obsahem nesouhlasí. Jedná se o určitou formu právní ochrany ústavnosti.68 Kontrasignace může mít podle J. Kysely v zásadě dvojí funkci: „buď čistě ověřovací, anebo spolurozhodovací“.69 Mandát prezidenta vzešlý s přímé volby by měl předurčovat spíše spolurozhodovací funkci kontrasignace. Ze stávajícího rozdělení pravomocí může být diskuse o případném posunu pravomocí vrchního velení nad ozbrojenými silami z kontrasignovaných do absolutních. Prezident by tímto krokem získal prostor pro vydávání čistě ústních rozkazů, přičemž vláda bude mít zabezpečen vliv nad ozbrojenými silami díky kontrole nad Ministerstvem obrany ČR.70 Principy demokratického právního státu požadují, aby orgány výkonné moci měly jednak demokratickou legitimitu, ale také aby nesly z takového výkonu odpovědnost. V souladu se zněním čl. 54 odst. 3 ústavního zákona č. 71/2012 Sb., není však prezident z výkonu své funkce odpovědný.71 Ustanovení o neodpovědnosti je nutné vyložit tak, že prezident není odpovědný, pokud ústava ve svém znění nestanoví jinak.72 Zásadní změnou v odpovědnosti prezidenta je možnost jeho žalování před Ústavním soudem za velezradu a také za hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.73 Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že hlava státu má při výkonu své funkce právní odpovědnost za delikty, které znamenají hrubé porušení ústavy.74 Hlava státu může být souzena pouze zvláštním soudem, a to buď Senátem, nebo Ústavním soudem. Toto privilegium je dané politickým charakterem každé vyvozené odpovědnosti proti prezidentovi.

KOUDELKA, Z. Prezident republiky s předmluvou Václava Klause, Praha: Leges, 2011. s. 59-60. ISBN 978-80-87212-95-0 69 KYSELA, J. Prezident republiky v ústavním systému ČR: perspektiva ústavněprávní. In NOVÁK, M. BRUNCLÍK, M. Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Vimperk: Dokořán, 2008. s. 239. ISBN 978-80-7363-179-6 70 ANTOŠ, M. Pravomoci prezidenta republiky po zavedení přímé volby. In KUDRNA, J. Ústavní postavení prezidenta republiky a způsob jeho volby. Praha: Karolinum, 2012. s. 28. ISSN 0323-0619 71 Čl. 54 odst. 3 Ústavního zákona č. 71/2012 Sb., v platném znění 72 KOUDELKA, Z. Prezident republiky s předmluvou Václava Klause, Praha: Leges, 2011. s. 162. ISBN 978-80-87212-95-0 73 Čl. 65 Ústavního zákona č. 71/2012 Sb., v platném znění 74 ANTOŠ, M. Pravomoci prezidenta republiky po zavedení přímé volby. In KUDRNA, J. Ústavní postavení prezidenta republiky a způsob jeho volby. Praha: Karolinum, 2012. s. 32. ISSN 0323-0619 68

39

6.6. Shrnutí vlivu zavedení přímé volby na pravomoci a odpovědnost prezidenta Domnívám se, že zavedení přímé volby prezidenta České republiky a dále rozšíření jeho odpovědnosti také na hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, se musí projevit na novém postavení prezidenta v ústavním systému. Přímá volba okamžitě otevřela diskusi nad zavedenými argumenty omezující ústavní pravomoci prezidenta a jejich výklad. Prezident je nyní společně s Parlamentem dalším ústavním orgánem, který je k výkonu své funkce legitimován přímo občany České republiky. To pravděpodobně povede (v konkrétních situacích k tomu již došlo – popisuji v kapitole 8 své práce) ke konfliktům mezi prezidentem a vládou, jejíž legitimita vyplývá z důvěry jí vyslovené Poslaneckou sněmovnou, a ke konfliktům mezi prezidentem a Poslaneckou sněmovnou samotnou. Přímo volený prezident bude mít zcela jistě motivaci jednat více samostatně. Dle mého názoru bude nezbytné dosavadní znění a výklad příslušných článků Ústavy znovu zkoumat a to pravděpodobně u každé pravomoci samostatně. Především pak u pravomocí, u kterých chybí přesnější procesní úprava a kde prezident působí společně s vládou (např. jmenování velvyslanců České republiky, zahraniční politika, vztah k Evropské unii apod.). Cílem by mělo být zvýšit autonomii prezidenta republiky a dát mu tak politickou volnost při rozhodování v rámci jeho ústavních kompetencí s tím, že v případě neústavnosti jeho rozhodnutí ponese právní odpovědnost.

40

7. Volba prezidenta České republiky v roce 2013 Volba prezidenta České republiky v roce 2013 se konala necelé 2 měsíce před vypršením funkčního období dosavadního prezidenta Václava Klause, které končilo 7. března 2013. Nový prezident, vzešlý z přímých voleb, složil den poté veřejný slib prezidenta České republiky.

7.1. Předvolební období 7.1.1. Časová osa prezidentských voleb Následující schéma znázorňuje časovou souslednost klíčových okamžiků v průběhu přímé volby prezidenta ČR od vyhlášení prezidentských voleb předsedou Senátu ČR Milanem Štěchem po inauguraci zvoleného prezidenta.

8.3. 2013

25.1. 2013 Druhé kolo voleb

Inaugurace prezidenta

11.1. 2013 První kolo voleb

7.1. 2013

28.11. 2012 Lhůta k odvolání

Odmítnutí stížnosti ÚS

23.11. 2012 Zamítnutí registrací

13.12. 2012

6.11. 2012 Termín registrace

Rozhodnutí NSS

1.10. 2012 Vyhlášeny volby

Obrázek č. 1 Časová osa prezidentských voleb

7.1.2. Vyhlášení voleb Prezidentské volby vyhlašuje předseda Senátu. Milan Štěch vyhlásil 1. října 2012 termín prvního kola prezidentských voleb na 11. a 12. ledna 2013. Druhé kolo následovalo o čtrnáct dní později, tedy 25. a 26. ledna 2013.75 Od data vyhlášení voleb se následně začaly odvíjet další termíny. V souladu se zákonem č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta je nutné nejpozději 66 dnů před prvním dnem volby prezidenta podat Ministerstvu vnitra kandidátní listinu splňující požadované náležitosti. Všichni uchazeči tak nejpozději do 6. listopadu 2012 museli mít zajištěnu podporu nejméně 75

Rozhodnutí č. 322/2012 Sb., rozhodnutí předsedy Senátu České republiky ze dne 1. Října 2012 o vyhlášení volby prezidenta republiky. In: Sbírka zákonů. Ministerstvo vnitra, 2012, částka 119, s. 4106

41

dvaceti poslanců, nebo nejméně deseti senátorů, anebo občana, jehož návrh je podpořen peticí s minimálně 50.000 podpisy svých spoluobčanů.76

7.1.3. Nominace a registrace kandidátů Na Ministerstvo vnitra ČR bylo podáno v daném termínu celkem 20 žádostí o registraci kandidátů pro první přímou volbu prezidenta ČR: -

1 žádost o registraci na základě senátorské nominace

-

2 žádosti o registraci na základě poslanecké nominace

-

17 žádostí na základě občanské nominace Dne 23. listopadu 2012 byla vydána Ministerstvem vnitra rozhodnutí o registraci a

odmítnutí kandidátních listin. Václav Henych, ředitel odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra, oznámil, že z celkových 20 kandidátů bylo zaregistrováno pouhých 8, jelikož na základě postupu stanoveného zákonem klesl po odečtení chybovosti počet podpisů u třech kandidátů (Jana Bobošíková77, Vladimír Dlouhý78 a Tomio Okamura79) pod požadovanou hranici 50.000 podpisů. Ministerstvo vnitra ČR tak zaregistrovalo všechny 3 parlamentní nominace a 5 občanských nominací, u nichž shledalo požadovaný počet podpisů v petici na podporu kandidatury.

Zákon č. 275/2012Sb., o volbě prezidenta republiky Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 11. 2012 č. j. MV-123093-12/VS-2012 [online ]. 2012 [cit. 10.3.2013]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/soubor/jana-bobosikova-pdf.aspx 78 Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 11. 2012 č. j. MV-122341-12/VS-2012 [online ]. 2012 [cit. 10.3.2013]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/soubor/vladimir-dlouhy-pdf.aspx 79 Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 11. 2012 č. j. MV-123865-12/VS-2012 [online ]. 2012 [cit. 10.3.2013]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/soubor/tomio-okamura-pdf.aspx 76

77

42

Obrázek č. 2 Výsledky kontroly podpisů pod peticemi jednotlivých kandidátů80

U 9 registrací bylo Ministerstvem vnitra zjištěno, že nebyly splněny veškeré zákonné podmínky – chyběla petice opatřená nejméně 50.000 platnými podpisy. Kandidát Jan Toman odstoupil z kandidatury ještě dříve, než Ministerstvo vnitra rozhodlo. U ostatních 8 registrací došlo k jejich odmítnutí. Dne 28. listopadu 2012 v 16.00 hod. uplynula dvoudenní zákonná lhůta pro podávání návrhů týkajících se ochrany ve věci registrace kandidátní listiny podle § 65 a § 68 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a dále podle § 89 zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní. Nejvyšší správní soud obdržel celkem 9 podání. Tyto návrhy podali: 2 návrhy Jiří Kesner, dále po jednom návrhu Karel Světnička, Petr Cibulka, Klára Alžběta Samková, Tomio Okamura, Vladimír Dlouhý, Jana Bobošíková a Anna Kašná81. Nejvyšší správní soud zamítl návrhy Jiřího Kessnera, Karla Světničky, Petra Cibulky a Kláry Alžběty Samkové pro nenaplnění zákonné povinnosti předložit k registraci petici s nejméně 50.000 podpisy.

80

ČT24 / Vnitro vyřadilo z boje o Hrad Bobošíkovou, Dlouhého a Okamuru [online ]. 2012 [cit. 15.3.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/204594-vnitro-vyradilo-z-boje-ohrad-bobosikovou-dlouheho-a-okamuru/ 81 Uplynula lhůta pro podávání návrhů týkajících se ochrany ve věci registrace kandidátní listiny [online]. 2012 [cit. 15.3.2013]. Dostupné na: http://www.nssoud.cz/Uplynula-lhuta-pro-podavaninavrhu-tykajicich-se-ochrany-ve-veci-registrace-kandidatni-listiny/art/910?tre_id=205

43

Tabulka č. 1 Seznam Kandidátů, jejichž žádosti o registraci nebyly schváleny Kandidát Pořadové Příjmení, jméno, tituly číslo

Typ nominace

Uchazeči, jimž po odpočtu klesl počet podpisů pod 50 tisíc -

Dlouhý Vladimír Ing. CSc.

občanská

-

Okamura Tomio

občanská

Uchazeči, kteří nepředložili 50 tisíc podpisů -

Samková Klára Alžběta

občanská

-

Cibulka Petr

občanská

-

Kašná Anna

občanská

-

Kesner Jiř

občanská

-

Světnička Karel

občanská

-

Heimová Iveta

občanská

-

Nazarská Jindřiška

občanská

-

Hladík Roman

občanská

Uchazeči, kteří se sami vzdali kandidatury občanská

Toman Jan

Volební senát Nejvyššího správního soudu zamítl návrh Tomio Okamury, kterým se domáhal registrace své kandidátní listiny na funkci prezidenta republiky. Nejvyšší správní soud odmítl, že by lhůta k podání návrhu k soudu byla protiústavní. Současně odmítl argument, že by protiústavní byla samotná novelizace Ústavy zavádějící přímou volbu prezidenta republiky. Protiústavní proto nemůže být ani ústavní požadavek 50.000 podpisů podporujících kandidáta. Nejvyšší správní soud dovodil, že Ministerstvo vnitra pochybilo, pokud chybovost podpisů na petici sečetlo, a nikoliv zprůměrovalo. Tato chyba však nevedla v případě Tomia Okamury k tomu, že by bez ní požadovaného počtu podpisů dosáhl. Celé znění rozhodnutí je dostupné pod sp.zn. Vol 11/201282 Nejvyšší správní soud zamítl jako nedůvodný návrh Ing. Vladimíra Dlouhého, CSc.. Navrhovatel Ing. Vladimír Dlouhý, CSc. nesouhlasí s vyřazením části podpisů z petice, které 82

Nejvyšší správní soud rozhodl o návrzích týkajících se registrací kandidátních listin pro volbu prezidenta republiky [online ]. 2012 [cit. 21.4.2013]. Dostupné na: http://www.nssoud.cz/Nejvyssispravni-soud-rozhodl-o-navrzich-tykajicich-se-registraci-kandidatnich-listin-pro-volbu-prezidentarepubliky/art/914?tre_id=135

44

vedlo k tomu, že Ministerstvo vnitra jako výsledný počet podpisů na petici uznalo pouze 38.687 podpisů, tedy méně než předepisovaných nejméně 50.000 podpisů. Přitom jako sporné otázky vymezil: 1. způsob promítnutí zjištěných chyb ve dvou kontrolních vzorcích do celkového počtu odevzdaných podpisů, 2. nesprávnost vyhodnocení jako „neověřených“ těch podpisů, u nichž jsou „uvedeny nesprávné údaje“. Ad 1) Nejvyšší správní soud konstatoval, že odpůrce pochybil, když sečetl chybovost z obou kontrolovaných vzorků petice podporující prezidentskou kandidaturu navrhovatele, místo aby ji zprůměroval, a o takto zjištěnou míru chybovosti snížil počet podpisů na předmětné petici. I při napravení tohoto pochybení odpůrce navrhovateli chybí více než 2 % k požadovaným 50.000 podpisům, které jsou nutné k podpoře jeho prezidentské kandidatury. Ad 2) Nejvyšší správní soud nezjistil, že by postup odpůrce byl v rozporu se zákonem, případně, že by jím zvolený doslovný výklad § 25 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky nebyl ústavně konformní. Celé znění rozhodnutí je dostupné pod sp.zn. Vol 12/2012.283 Ve věci návrhu Ing. Jany Bobošíkové Nejvyšší správní soud rozhodl o povinnosti Ministerstva vnitra provést registraci její kandidátní listiny pro volbu prezidenta republiky. Registrace kandidátní listiny Ing. Jany Bobošíkové byla Ministerstvem vnitra odmítnuta, neboť z předložených petičních archů sice byl zjištěn celkový počet 56.725 záznamů, nicméně celková chybovost prvního vzorku 7,659% a chybovost druhého vzorku 11,494%. Ministerstvo vnitra vycházelo z vlastní metodiky a součet této procentuální chybovosti (19,153% ) odečetlo od celkového počtu podpisů. Dospělo tak k závěru, že výsledný počet započtených občanů podepsaných na petici činí 45.429, což je méně, než požaduje Ústava a zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky. Nejvyšší správní soud však vycházel z toho, že smysl zjištění průměrné chyby spočívá pouze v nastavení pravděpodobnostního odhadu chybovosti zbytku souboru, u něhož správnost předkládaných údajů již není samostatně zkoumána. Úvaha, podle níž se do zbytku této množiny nepromítá průměrná hodnota chybovosti získaná z obou zkoumaných vzorků, však popírá smysl předchozího zjišťování statistických chyb. Chybný postup Ministerstva vnitra lze ukázat na příkladu, kdy by kandidát na funkci prezidenta republiky předložil petice s celkovým počtem 150.000 podpisů, nicméně u prvního kontrolního vzorku by byla zjištěna chybovost 48% a u druhého 53%. To by podle metodiky Ministerstva vnitra znamenalo, že mu nemůže být uznán jediný podpis na petici, ačkoliv se lze důvodně domnívat, že se počet správných a úplných podpisů pohybuje kolem 75.000. 83

Nejvyšší správní soud rozhodl o návrzích týkajících se registrací kandidátních listin pro volbu prezidenta republiky [online ]. 2012 [cit. 21.4.2013]. Dostupné na: http://www.nssoud.cz/Nejvyssispravni-soud-rozhodl-o-navrzich-tykajicich-se-registraci-kandidatnich-listin-pro-volbu-prezidentarepubliky/art/914?tre_id=135

45

Závadnost postupu Ministerstva vnitra lze vyložit rovněž na tom, že v důsledku použitého vzorce dochází k navýšení počtu chybných údajů i u toho prověřeného kontrolního vzorku, kde byla tato chybovost prokazatelně nižší. Konkrétně v případě Jany Bobošíkové byla zjištěna chybovost prvního kontrolního vzorku 7,659% (chyby byly zjištěny u celkem 651 občanů) a druhého vzorku 11,494% (977 občanů), představuje součet obou chybovostí 19,153%. Jestliže tedy v daném případě ministerstvo zjistilo, že v obou vzorcích bylo obsaženo celkem 1.628 chybných údajů (a stejný počet občanů tedy měl být správně odečten od součtu občanů z obou kontrolních vzorků – tedy od 17.000); vedl postup Ministerstva vnitra k absurdnímu závěru, že z těchto obou kontrolních vzorků bylo odečteno celkem 3.256 občanů, což odpovídá součtu obou zjištěných průměrů chybovosti. Z rozdílu obou čísel tak plyne závěr, že 1.628 občanů bylo odečteno, ačkoliv u nich předtím ministerstvo nezjistilo žádnou chybu. K odpočtu proto došlo ve zcela evidentním a vědomém rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Nejvyšší správní soud proto konstatoval, že na základě ústavně konformního výkladu a použití ustanovení § 25 odst. 6 zákona o volbě prezidenta, kdy je namísto chybného součtu průměrné chybovosti z obou kontrolních vzorků správně použit jejich průměr, dosahuje výsledný počet podpisů na petičních listinách kandidátky na funkci prezidenta republiky Ing. Jany Bobošíkové celkem 50.810 podpisů, což překračuje minimální požadovaný počet podpisů a kandidátka proto měla být zaregistrována. Celé znění rozhodnutí je dostupné pod sp.zn. Vol 13/2012.84

7.1.4. Ústavní stížnost Tomio Okamury Tomio Okamura se po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako odmítnuvší kandidát nemohl nadále účastnit prezidentských voleb. Rozhodl se proto obrátit 27. prosince 2012 k Ústavnímu soudu se svou ústavní stížností. Tímto krokem byl ohrožen vyhlášený termín prezidentských voleb. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 72 odst. 3 zákona 182/1993 Sb. o Ústavním soudu v jeho platném znění lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení

84

Nejvyšší správní soud rozhodl o návrzích týkajících se registrací kandidátních listin pro volbu prezidenta republiky [online ]. 2012 [cit. 21.4.2013]. Dostupné na: http://www.nssoud.cz/Nejvyssispravni-soud-rozhodl-o-navrzich-tykajicich-se-registraci-kandidatnich-listin-pro-volbu-prezidentarepubliky/art/914?tre_id=135

46

rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.85 Tomio Okamura se ve své ústavní stížnosti ohradil proti usnesení Nejvyššího správního soudu ve své věci. Svou stížnost doplnil návrhem na zrušení ústavně zakotvené povinnosti připojit ke kandidátní listině petici s minimálně 50.000 platnými podpisy. Za protiústavní považoval krátkou lhůtu na podání návrhu proti rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny ve smyslu § 65 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stížnost spojil i s návrhem na vydání rozhodnutí o odložení vykonatelnosti rozhodnutí předsedy Senátu Parlamentu České republiky o vyhlášení prezidentských voleb.86 Ústavní soud jednal rychle a již 7. 1. 2013 rozhodl. Nález pod označením Pl.ÚS 27/12, kterým byla ústavní stížnost zamítnuta, byl vyhlášen dne 10. 1. 2013. Ústavní soud neshledal, že: -

lhůta stanovená pro uplatnění opravného

prostředku k

soudu neporušuje

stěžovatelova základní práva -

počet 50.000 podpisů považuje z hlediska práva stěžovatele na přístup k volené funkci za podmínku přiměřenou. Je na úvaze ústavodárce, aby stanovil, kde leží hranice dostatečné podpory kandidáta jako projevu serióznosti jeho kandidatury a odkázal na argumentaci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.87 Termín voleb tímto rychlým krokem ze strany Ústavního soudu nebyl ohrožen a ty tak

mohly proběhnout podle platného časového scénáře.

85

Zákon č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu v jeho platném znění OKAMURA, Tomio. Odvolání k Ústavnímu soudu. Blog.idnes.cz [online]. 2012 [cit. 6.4.2013]. Dostupné na: http://okamura.blog.idnes.cz/c/311762/Odvolani-k-Ustavnimu-soudu.html 87 Nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2013 sp. zn. Pl.ÚS 27/12. [online ]. 2013 [cit. 10.4.2013]. Dostupné na: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=77450&pos=5&cnt=21&typ=result 86

47

7.1.5. Seznam kandidátů Tabulka č. 2 Seznam Kandidátů, jejichž žádosti o registraci byly schváleny88 Kandidát Pořadové Příjmení, jméno, tituly číslo

Věk

Pohlaví

Typ nominace

Politická příslušnost

Registrace

3

Bobošíková Jana Ing.

48

žena

občanská

SBB

8

Dienstbier Jiří

43

muž

senátoři

ČSSD

Ano

2

Fischer Jan Ing. CSc.

62

muž

občanská

BEZPP

Ano

4

Fischerová Taťana

65

žena

občanská

KH

Ano

7

Franz Vladimír Prof. JUDr.

53

muž

občanská

BEZPP

Ano

1

Roithová Zuzana MUDr. MBA

59

žena

občanská

KDU-ČSL

Ano

9

Schwarzenberg Karel

75

muž

poslanci

TOP 09

Ano

5

Sobotka Přemysl MUDr.

68

muž

poslanci

ODS

Ano

6

Zeman Miloš Ing.

68

muž

občanská

SPOZ

Ano

ano (NSS)

* řazeno abecedně

Bobošíková Jana, bývalá redaktorka TV Nova, poslankyně Evropského parlamentu 2004– 2009 a kandidátka na prezidentku za KSČM ve druhé z voleb 2008; předsedkyně strany Suverenita. Kandidaturu oznámila 9. února 2012. Potřebných 50.000 podpisů získala 29. září 2012. Navrhla ji Eva Morávková a přiložila petici s 56 191 podpisem. Ministerstvo vnitra ČR po kontrole uznalo platných 45.428 podpisů. Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že výpočet byl chybný, a nařídil registraci kandidátní listiny. 89 Dienstbier Jiří, senátor za Kladensko, zastupitel v Praze a místopředseda ČSSD, státní občan ČR a USA. 19. května 2012 ho Ústřední výkonný výbor ČSSD zvolil oficiálním kandidátem strany pro volbu prezidenta. Předem měl jistou parlamentní nominaci, přesto se rozhodl sbírat podpisy občanů. Navrhla jej skupina 27 senátorů, jejichž zmocněncem byl Pavel Uhl.90 Fischer Jan, bývalý předseda ČSÚ, úřednický premiér 2009–2010 a následně viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Není členem žádné politické strany. Kandidaturu 88

Volba prezidenta republiky [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://www.volby.cz/pls/prez2013/pe?xjazyk=CZ 89 BOBOŠÍKOVÁ, J. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://bobosikova.cz 90 DIENSTBIER, J. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://dienstbier2013.cz

48

oznámil 8. února 2012, ihned po schválení přímé volby Senátem. 27. srpna 2012 oznámil, že nasbíral 50 tisíc podpisů potřebných k podání kandidatury. Navrhl ho prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. a přiložil petici s více než 101.261 podpisem. Ministerstvo vnitra ČR po kontrole uznalo platných 77 387 podpisů.91 Fischerová Taťana, herečka, nestranická poslankyně za Unii svobody 2002–2006, neúspěšná kandidátka do Senátu za hnutí Zelení 2006, občanská aktivistka a předsedkyně Klíčového hnutí. Kandidaturu oznámila v červenci 2012. Navrhl ji Robin Čumpelík a přiložil petici se 72.610 podpisy, Ministerstvo vnitra ČR po kontrole uznalo platných 64 961 podpis.92 Franz Vladimír, postmoderní hudební skladatel a malíř, vedoucí Kabinetu scénické hudby DAMU. Kandidaturu oznámil 30. července 2012 v reakci na facebookovou iniciativu svých příznivců. Dne 5. listopadu oznámil dosažení 50.000 podpisů. Navrhl ho Jakub Hussar prostřednictvím zmocněnkyně Kateřiny Šustové a přiložil petici s 88.388 podpisy, Ministerstvo vnitra ČR po kontrole uznalo platných 75 709 podpisů.93 Roithová Zuzana, europoslankyně a bývalá ministryně zdravotnictví za KDÚ-ČSL. Kandidaturu oznámila 23. února 2012. I přes nabídku nominace 10 senátory se rozhodla sbírat 50.000 podpisů občanů. Jejich dosažení oznámila 1. října 2012. Navrhl ji Jan Sokol prostřednictvím zmocněnce Martina Horálka a přiložil petici s více než 80.000 podpisy, Ministerstvo vnitra ČR po kontrole uznalo platných 75.066 podpisů.94 Schwarzenberg Karel, ministr zahraničních věcí a předseda strany TOP 09, státní občan ČR a Švýcarska, kandidaturu ohlásil 22. října 2011 na stranickém sněmu v Hradci Králové. Měl předem jistotu parlamentní nominace. Navrhlo jej 38 poslanců, jejichž zmocněncem byl Radek Lojda.95 Sobotka Přemysl, od 1996 senátor za Liberecko, 2004–2010 předseda a nyní místopředseda Senátu, bývalý člen výkonné rady ODS. O Sobotkovi, který byl jako předseda Senátu druhým nejvýše postaveným politikem, jako nástupci prezidenta Klause se mluvilo dlouho; sám oficiálně oznámil kandidaturu 23. září 2011. V červnu 2012 ve stranických primárkách

91

FISCHER, J. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://jan-fischer.cz FISCHEROVÁ, T. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://prezidentkatf.cz 93 FRANZ, V. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://vladimirfranz.cz 94 ROITHOVÁ, Z. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://prezident.roithova.cz 95 SCHWARZENBERG, K. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://volimkarla.cz 92

49

porazil Evžena Tošenovského, europoslance a bývalého moravskoslezského hejtmana s 61 % hlasů. Byl navržen skupinou 51 poslanců, jejich zmocněncem byl Jan Kočí. 96 Zeman Miloš, bývalý předseda České strany sociálně demokratické, premiér a neúspěšný kandidát ve druhé volbě v únoru 2003. Zakladatel a čestný předseda Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Úmysl kandidovat zveřejnil 7. února 2012. Svůj úmysl definitivně potvrdil 26. června, kdy jako první nasbíral 50 tisíc podpisů. Navrhl ho Ing. Vratislav Mynář a přiložil petici s více než 105 tisíci podpisy, Ministerstvo vnitra ČR po kontrole uznalo platných 82 856 podpisů.97

7.1.6. Předvolební průzkum veřejného mínění Centrum pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR provedlo dva průzkumy volební účasti a volebních preferencí jednotlivých kandidátů a to 2 měsíce, resp. 1 měsíc před termínem prvního kola prezidentských voleb. První průzkum se prováděl v termínu 12. – 19. listopadu 2012 při kvótním výběru na celkem 1053 respondentech starších 15 let (kvóty: kraj – oblasti NUTS 3, velikost místa bydliště, pohlaví, věk, vzdělání). Sběr dat probíhal formou rozhovoru se standardizovaným dotazníkem. Z průzkumu vyplynulo, že v prvním kole půjde volit 72 % dotázaných s volebním právem. Těchto 72 % (N=724), preferují prezidentské kandidáty s těmito prioritami: Jan Fischer (23,50%), Miloš Zeman (19,50%), Tomio Okamura (9,50%), Jiří Dienstbier (9%), Karel Schwarzenberg (7%), Vladimír Franz (4%), Zuzana Roithová (2,50%), Vladimír Dlouhý (2,50%), Jana Bobošíková (2%), Přemysl Sobotka (2%), Táňa Fischerová (2%) a neví (15,50%). Dotázaní, kteří vyjádřili podporu některému z kandidátů (N=658) dále uvedli, že ve 42% svou volbu už určitě nezmění, v 55 % svou volbu ještě mohou změnit a ve zbylých 3 % svou volbu ještě změní.98 Při druhém průzkumu, který proběhl 3. – 10. prosince 2012, použilo Centrum pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR shodnou metodu. Průzkum proběhl na 1047 respondentech. Účast ve volbách potvrdilo 72% respondentů (N=723). Jan Fischer (22,50%), Miloš Zeman (19,50%), Jiří Dienstbier (13%), Karel Schwarzenberg (7%), Vladimír Franz (5,50%), Tomio Okamura (5%), Zuzana Roithová (4,50%), Přemysl Sobotka (3,50%), Jana Bobošíková (3,50%), Táňa Fischerová (2,50%), Vladimír Dlouhý (2,50%) a neví (12,50%). 96

SOBOTKA, P. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://premyslsobotka.cz ZEMAN, M. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://zemannahrad.cz 98 TISKOVÁ ZPRÁVA: Stranické preference a volební model v listopadu 2012 [online ]. 2012 [cit. 5.4.2013]. Dostupné na: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6915/f3/pv121128.pdf 97

50

Pro konkrétního kandidáta se vyjádřilo (N=625), z toho 41% uvedlo, že svou volbu již nezmění, 55% se mohou rozhodnout ke změně, 3% svou volbu pravděpodobně změní a 1 % neví.99

7.2. Průběh voleb a výsledky 7.2.1. První kolo prezidentských voleb První kolo prezidentských voleb proběhlo v pátek 11. ledna 2013 od 14 do 22 hodin a v sobotu 12. ledna 2013 od 8 do 14 hodin. Volební účast byla nadstandardní, byť se z předvolebních průzkumů dala očekávat ještě vyšší. A to především proto, že se jednalo o první přímou prezidentskou volbu. Volební účast nakonec dosáhla úrovně 61,31%. První kolo přineslo po sečtení všech platných hlasů několik zajímavých a neočekávaných výsledků, které byly v rozporu s předvolebními průzkumy a odhady. V prvním kole zvítězil s největším počtem platných hlasů Miloš Zeman, na druhém místě se umístil Karel Schwarzenberg. Oba tito kandidáti tak postoupili do druhého kola prezidentských voleb. Svým preferencím nedostál skutečným výsledkem především Jan Fischer. Jako očekávaný kandidát pro druhé kolo skončil s velkým odstupem na 3. místě, jen těsně před Jiřím Dienstbierem. Zbylí kandidáti se nijak významně neprosadili. Tabulka č. 3 Výsledky prezidentských voleb po prvním kole100 Kandidát Pořadové Příjmení, jméno, tituly číslo

Věk

Pohlaví

Typ nominace

1. kolo Hlasy

%

Pořadí

3

Bobošíková Jana Ing.

48

žena

občanská

123 171

2,39%

9

8

Dienstbier Jiří

43

muž

senátoři

829 297

16,12%

4

2

Fischer Jan Ing. CSc.

62

muž

občanská

841 437

16,35%

3

4

Fischerová Taťana

65

žena

občanská

166 211

3,23%

7

7

Franz Vladimír Prof. JUDr.

53

muž

občanská

351 916

6,84%

5

1

Roithová Zuzana MUDr. MBA

59

žena

občanská

255 045

4,95%

6

9

Schwarzenberg Karel

75

muž

poslanci

1 204 195

23,40%

2

5

Sobotka Přemysl MUDr.

68

muž

poslanci

126 846

2,46%

8

6

Zeman Miloš Ing.

68

muž

občanská

1 245 848

24,21%

1

* řazeno abecedně 99

TISKOVÁ ZPRÁVA: Podpora prezidentských kandidátů v prosinci 2012 [online ]. 2012 [cit. 5.4.2013] Dostupné na: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6934/f3/pv121220.pdf 100 Volba prezidenta republiky [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://www.volby.cz/pls/prez2013/pe?xjazyk=CZ

51

7.2.2. Kampaň kandidátů před druhým kolem Druhému kolu prezidentských voleb předcházela čtrnáctidenní kampaň obou kandidátů provázená celou řadou debat a osobních duelů obou kandidátů v rozličných médiích. Pozornost se zaměřila již jen na dva kandidáty, a proto se z logiky věci prohloubila debatovaná témata a kampaň zahrnovala i soukromí samotných kandidátů včetně rodinných příslušníků. Je nutné si uvědomit, že postoupili dva silní charismatičtí kandidáti, kteří dokázali potenciální voliče silně polarizovat a názorový souboj tak probíhal i napříč naší společností. Velkou roli v tom sehrála i možnost využití sociálních sítí. Jako klíčovými tématy se ukázali otázky týkající se vztahu obou kandidátů k nynější vládě, na straně Karla Schwarzenberga jako koaličního partnera, na straně Miloše Zemana jako velkého odpůrce předsedy vlády Petra Nečase a celé jeho vlády. Karel Schwarzenberg prezentoval svůj nadstranický postoj, kdežto Miloš Zeman se již během kampaně pustil do silné kritiky Nečasovy vlády a dal významně najevo, že v případě jeho zvolení bude dál intenzivně sledovat počínání vlády a aktivně vstupovat do vztahu mezi ním a vládou. Během předvolební kampaně se velmi detailně řešili Benešovy dekrety. Na straně Miloše Zemana se jako klíčové ukazovalo spojení s Václavem Klausem, ať už v minulosti (opoziční smlouva) nebo v přítomnosti aktuální podporou celé rodiny Václava Klause Miloši Zemanovi. Pozadu nezůstalo ani hodnocení vazeb na osoby z korupčních kauz. Volbě taktéž předcházelo několik televizních debat, ve kterých se již dostalo i na konkrétní otázky týkající se postavení prezidenta v legislativním procesu. Prezident by podle Miloše Zemana měl v procesu schvalování zákonů vystupovat aktivně. Prezidentské veto by mělo sloužit jako poslední možný prostředek, kterému by měla předcházet komunikace v Parlamentu, případně účast na zasedání vlády. Karel Schwarzenberg by raději při rozporech a nesouhlasu volil diskusi s konkrétním navrhovatelem příslušného zákona apod. Aktivní účast v Poslanecké sněmovně by měla podle něj být jen výjimečná. Z průběhu jakýchkoli doposud konaných voleb jsme neměli žádné zkušenosti s takto vedenou předvolební kampaní. Proto je i její hodnocení názorově poměrně roztříštěné. Na jedné straně se hodnocení kloní k očekávanému, relativně poklidnému standardnímu průběhu, na straně druhé se objevuji názory o výrazném překročení zaběhlých etických kodexů.

52

7.2.3. Druhé kolo prezidentských voleb Volební účast ve druhém kole prezidentských voleb dosáhla 59,1 % oprávněných voličů, což bylo o 2,2% méně než v kole prvním. Státní volební komise oznámila, že z celkových 8 424 235 oprávněných voličů odevzdalo celkem 4 983 481 úřední obálku a z toho bylo 4 958 576 platných hlasů.101 Ve druhém kole prezidentských voleb zvítězil Miloš Zeman, kdy pro něj hlasovalo necelých 55 % oprávněných voličů oproti více než 45 %, které získal Karel Schwarzenberg.

Tabulka č. 4 Výsledky prezidentských voleb po druhém kole102 Kandidát* Pořadové Příjmení, jméno, tituly číslo

1. kolo Věk Pohlaví

Hlasy

2. kolo %

Hlasy

%

9

Schwarzenberg Karel

75

muž

1 204 195

23,40%

2 241 171

45,20%

6

Zeman Miloš Ing.

68

muž

1 245 848

24,21%

2 717 405

54,80%

* řazeno abecedně

Historicky první přímá volba prezidenta České republiky byla zakončena 8. března 2013 slavnostní inaugurací prezidenta na společné schůzi obou komor Parlamentu. Miloš Zeman slavnostně složil slib do rukou předsedy Senátu a oficiálně tak nastoupil do svého úřadu.

101

Předpis 25/2013 Sb., Sdělení Státní volební komise o vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky konané ve dnech 11. a 12. ledna 2013 (I. kolo) a ve dnech 25. a 26. ledna 2013 (II. kolo) 102 Volba prezidenta republiky [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://www.volby.cz/pls/prez2013/pe?xjazyk=CZ

53

8. Poznatky z počátku funkčního období prezidenta republiky V závěrečné části práce se pokusím stručně nastínit nejvýznamnější události související s pravomocemi prezidenta za prvních několik měsíců jeho působení ve funkci. Během tohoto relativně krátkého období se prezident republiky některými svými názory a rozhodnutími pohyboval na hranici ústavních pravomocí a vyvolal tím řadu diskusí mezi politiky i odbornou veřejností. Prezident poté, co složil prezidentský slib, veřejně oznámil, že se vzdává práva hlavy státu vyhlašovat amnestie a udělovat milosti a naznačil, že se zasadí o změnu ústavy. Připomněl také zásluhy prezidenta Masaryka na přechodu k republikánskému zřízení: "Myslím si, že právě na tyto masarykovské republikánské tradice bychom měli společně navázat, protože i v Ústavě České republiky existují zbytečné monarchistické prvky, jako je například právo prezidenta republiky udělovat amnestii či milosti," řekl Zeman s tím, že se těchto práv sám dobrovolně vzdává. "Přál bych si, aby byla změněna ústava takovým způsobem, aby jakýkoliv můj nástupce nemohl institutu amnestie nebo milosti zneužít. To je jeden z mých závazků pro výkon na prezidentské funkci," uzavřel nový český prezident.103

8.1. Spor o velvyslance Výrazný spor současného prezidenta se odehrává na poli diplomacie na téma jmenování velvyslanců. Hlava státu jej vede s ministrem zahraničí a současně rivalem z přímé volby Karlem Schwarzenbergem, který trvá na dodržování ústavních zvyklostí a vyslání diplomatů navržených ministrem zahraničí, schválených vládou a pověřených prezidentem. Prezident se odvolává na svoji pravomoc pověřovat a odvolávat vedoucí zastupitelských misí a podle posledního vyjádření nemá v úmyslu se v této věci obracet na ústavní soud.104 Spory se vedou o obsazení místa velvyslance na Slovensku Livií Klausovou, v Izraeli Alexandrem Vondrou, v Rusku Vladimírem Remkem, volné je místo velvyslance v Rakousku, v Brazílii, Bělorusku a Dánsku. Prezident navrhuje věcnou diskusi na téma kvalifikace velvyslance. Mělo by se podle jeho názoru jednat především o ekonoma, který bude hájit ekonomické zájmy České

103

Zeman se dobrovolně vzdal svého práva udělovat milosti a amnestie [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://mediafax.nova.cz/clanek/politika/zeman-se-dobrovolne-vzdal-svehoprava-udelovat-milosti-a-amnestie.html 104 100 dní na Hradě - Ohlédnutí [online ]. 2013 [cit. 24.6.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/213411034000064-100-dni-na-hradeohlednuti/

54

republiky bez ohledu na podporu prezidenta v předvolební kampani. Dohoda s ministrem zahraničí je zatím v nedohlednu.105 Podle mého názoru se do sporů o pravomoci při jmenování velvyslance ČR promítají osobní postoje zúčastněných stran z předvolební kampaně a převyšují samotné jmenování velvyslanců. Dosud to byla vždy otázka dodržení zvyků a tradice – návrh předkládal ministr zahraničních věcí a vždy muselo dojít k dohodě (kompromisu) všech tří odpovědných osobností – premiéra, prezidenta a ministra. Jako velkou profesionální chybu vnímám medializaci sporu z obou stran od samého počátku. Miloš Zeman je nyní ochoten „jít na hranu“ výkladu ústavních pravomocí a prosadit své kandidáty.

8.2. Jmenování profesorů Kontroverze vzbudily výhrady prezidenta ke jmenování literárního historika Martina C. Putny profesorem. Důvodem mělo být Putnovo vystupování na veřejnosti. Dekret převzalo z jeho rukou 58 akademiků, sedm se jich slavnostního ceremoniálu v Karolinu nezúčastnilo. Putna byl prezidentem jmenován později a dekret převzal z rukou ministra školství. Prezident Miloš Zeman v průběhu tohoto sporu uvedl, že se chce vzdát pravomoci jmenovat profesory v souladu s § 73 zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění106. Jako systémové řešení navrhuje jmenování profesorů ministrem školství a připomíná, že ve většině evropských zemí je prezident také nejmenuje.107 V této souvislosti mne zaujal názor právníka Roberta Pelikána, podle kterého prezident Martina C. Putnu jmenovat musí. V české legislativě se podle něj ustáleně užívají dvě různé formulace. Buď je uvedeno, že orgán např. někoho jmenuje, něco udělí, povolí nebo zastaví, nebo že může jmenovat, udělit povolit, zastavit atd. Formulaci orgán musí jmenovat (případně udělit, povolit atd.) naše zákony nepoužívají. Je to výraz prastaré kurtoazie, kdy by taková formulace byla chápána jako urážka příslušného orgánu. Mohlo by se tím myslet, že by tento orgán mohl být k zákonu natolik neloajální, že by svou činností nezjednal zákonem požadovaný stav, pokud mu to zákon výslovně nepřikáže. A to bylo v době vzniku tohoto zvyku a i dnes stále je nemyslitelné.108

105

100 dní na Hradě - Ohlédnutí [online ]. 2013 [cit. 24.6.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/213411034000064-100-dni-na-hradeohlednuti/ 106 §73 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, v platném znění 107 100 dní na Hradě - Ohlédnutí [online ]. 2013 [cit. 24.6.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/213411034000064-100-dni-na-hradeohlednuti/ 108 Kauza Putna: Jmenuje, nebo může jmenovat? [online ]. 2013 [cit. 23.6.2013]. Dostupné na: http://robertpelikan.blog.idnes.cz/c/341911/Kauza-Putna-Jmenuje-nebo-muze-jmenovat.html

55

V § 73 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění, je doslovně uvedeno: „Profesora pro určitý obor jmenuje prezident republiky na návrh vědecké rady vysoké školy podaný prostřednictvím ministra“.109 Tady není důvod polemizovat, je-li prezidentovi předložen návrh vědecké rady na jmenování podaný prostřednictvím ministra, nemá jinou možnost, než dotyčného profesorem jmenovat. Ministr školství Petr Fiala v zájmu řešení situace respektuje přání prezidenta a připravuje v horizontu týdnů, nejdéle měsíců návrh novely vysokoškolského zákona, týkající se právě a jen jmenování profesorů. Názory na problém však nejsou jednotné ani v rámci akademické obce. Panují obavy o zásah do akademických svobod. Současně se nově jmenovaní profesoři vyjádřili v tom smyslu, že by tato tradice jmenování prezidentem republiky měla pokračovat.110 Prezidentovo jmenování profesorů bylo zřejmě poslední. Další jmenování je naplánováno na podzim a je tedy pravděpodobné, že do té doby bude novela vysokoškolského zákona schválena. Domnívám se, že by se tato tradice neměla měnit, odpovídá to roli prezidenta a nezanedbatelný je i význam akademické funkce a důstojnost ceremoniálu.

8.3. Vztah k Evropské unii Prezident Miloš Zeman, udělal vstřícný krok směrem k Evropské unii, který předchozí euroskepticky smýšlející prezident Václav Klaus odmítal. Za účasti předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosy nechal vyvěsit na Hrad vlajku Evropské unie. Zároveň podepsal, jako poslední z představitelů sedmadvacítky, novelu Lisabonské smlouvy umožňující vznik takzvaného eurovalu.111 Prezident Miloš Zeman tento krok považuje za přihlášení České republiky k evropské integraci. „Pevně věřím, že v budoucnu, až ČR vstoupí do eurozóny, již nebudou problémy typu Řecka a Kypru a že pomoc EU bude poskytována racionálním způsobem,“ dodal Zeman. „Podpis prezidenta pod dodatkem Smlouvy o fungování EU je příkladem spolupráce a solidarity, kterou v Evropě potřebujeme,"

§73 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, v platném znění 100 dní na Hradě - Ohlédnutí [online ]. 2013 [cit. 24.6.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/213411034000064-100-dni-na-hradeohlednuti/ 111 Evropský nástroj finanční stability (anglicky European Financial Stability Facility a odtud zkratka EFSF) je zvláštní instituce, jejímž smyslem je chránit členy eurozóny před finanční nestabilitou, zejména před dluhovou krizí v eurozóně. Závazky plynoucí ze smlouvy se týkají České republiky až s přijetím eura. 109

110

56

řekl poté Barroso. "Bez důvěry není investic, bez investic není růstu a pracovních míst," řekl.112 Zazněla ovšem také kritická slova ze strany kritiků Evropské Unie, zástupců menších neparlamentních stran i sdružení. Je nutné dodat, že vláda Petra Nečase zastávala k Evropské Unii zdrženlivější postoj.

8.4. Jmenování soudců Ústavního soudu Prezident Miloš Zeman doplnil Ústavní soud, když Senátu jako své kandidáty úspěšně předložil a jmenoval Miladu Tomkovou, Jaroslava Fenyka, Jana Filipa a Vladimíra Sládečka. Poté, co některým soudcům Ústavního soudu skončí funkční období, navrhne prezident další tři kandidáty, kterými jsou Kateřina Šimáčková, Ludvík David a dosavadní soudce Miloslav Výborný (desetiletý mandát mu vypršel počátkem června 2013). Jmenování nových soudců tak ukončilo období fungování Ústavního soudu v nekompletním složení, jež má své důvody v ostrých konfliktech mezi prezidentem Václavem Klausem a Senátem. Dlouhodobý výpadek tří z patnácti soudců enormně zatěžoval zbývající soudce a prodlužoval dobu řízení. Situaci komplikuje i meziroční nárůst počtu návrhů na zahájení řízení, kterých bylo jen v loňském roce téměř pět tisíc, což představuje tři sta třicet věcí na jednoho soudce a rok.113 Domnívám se, že prezident významně přispěl ke stabilizaci činnosti ústavního soudu. Výběr soudců byl rychlý a efektivní, kladně hodnocený odborníky.

8.5. Jmenování nejvyššího státního zástupce Na návrh ministra spravedlnosti Pavla Blažka jednala dne 29. 5. 2013 vláda o posílení pravomocí prezidenta. Návrh zákona o státním zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (zákon o státním zastupitelství)114 mimo jiné posiluje postavení nejvyššího státního zástupce, ruší vrchní státní zastupitelství, zřizuje specializovaný útvar pro vyšetřování korupce a Poradní sbor státního zastupitelství. Prezident by na návrh vlády jmenoval nejvyššího státního zástupce na deset let bez možnosti znovujmenování, odvolat by ho mohl

112

Zeman na Hradě podepsal euroval, s Barrosem vyvěsil vlajku EU [online ]. 2013 [cit. 5.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/na-hrade-uz-visi-vlajka-eu-zeman-podporil-i-euroval-fwr/domaci.aspx?c=A130403_075730_domaci_kop 113 Ústavní soud znovu v kompletním složení [online ]. 2013 [cit. 23.6.2013]. Dostupné na: http://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews%5Btt_news%5D=1839&cHash=cc322aee1761c1de51c9cd9 587b361ce 114 Dokumenty vlády - 2013-05-29, Usnesení č.389, Návrh zákona o státním zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (zákon o státním zastupitelství) [online ]. 2013 [cit. 25.6.2013]. Dostupné na: http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/web/cs?Open&2013&05-29

57

v kárném řízení Nejvyššího správního soudu. Podle stávající právní úpravy jmenuje a odvolává nevyššího státního zástupce vláda na návrh ministra spravedlnosti. Podle názoru exministra spravedlnosti a místopředsedy ODS Jiřího Pospíšila, za jehož působení se návrh zákona připravoval, se jedná o správnou změnu: "My jsme s tím počítali, že se to rozdělí mezi vládu a prezidenta. Můžeme si o současném prezidentovi myslet, co chceme, ale posílí se tím objektivita výběru. Myslím si, že je to správně," řekl iDNES.cz Pospíšil.115 Dle mého názoru návrh zákona o jmenování nejvyššího státního zástupce může výrazným způsobem posílit kvalitu výběru nejvyššího státního zástupce. Částečnou nevýhodu vidím ve velké centralizaci úřadu pro boj s korupcí a tím možnou nižší flexibilitu výkonu Policie ČR. Dle mého názoru by měla existovat možnost, aby policie v těchto případech mohla oslovit krajské či Nejvyšší státní zastupitelství.

8.6. Jmenování předsedy vlády dne 26.6. 2013 Současná koalice ODS, TOP 09 a LIDEM se pokoušela po přijetí demise premiéra Petra Nečase najít politické řešení a obnovit kabinet na dosavadním půdorysu vládních stran. Na pozici premiérky navrhují stávající předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou. Návrh vládních stran má zajištěnou dostatečnou podporu 101 poslanců při případném hlasování o důvěře.116 Svou roli se však rozhodl sehrát prezident Miloš Zeman, který situaci 14 dní rozmýšlel a již během této doby avizoval, že zvažuje pověřit sestavením vlády nezávislého odborníka s cílem sestavit úřednickou vládu. „Ano, v zásadě mám jasno a moje rozhodnutí bude takové, které nezklame moje voliče v prezidentských volbách, to byly téměř tři miliony lidí, více než kterákoli politická strana.“ uvedl prezident.117 Dne 25. června 2013 prezident republiky jmenoval v souladu se zněním čl. 62, odst. a) Ústavy ČR předsedou vlády Jiřího Rusnoka. Tímto kontroverzním krokem se však prezident republiky vymanil zaběhnutým ústavním zvyklostem. Současně popřel svůj názor, který pronesl ve svém inauguračním projevu: „Jako prezident, který není přímo ani nepřímo spojen s žádnou parlamentní stranou, nabízím, budou-li si to zúčastněné strany přát, roli prostředníka a roli moderátora, ale v 115

Zemanovi chce dát ministr další pravomoc, jmenování nejvyššího žalobce [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/nejvyssiho-statniho-zastupce-bude-nove-jmenovatprezident-pqe-/domaci.aspx?c=A130527_173341_domaci_kop 116 Němcová má 101 podpisů pro vládu, stála by o ni i při druhém pokusu [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/miroslava-nemcova-ziskala-podporu-snemovny-fme/domaci.aspx?c=A130625_134040_domaci_kop 117 Zeman v Hovorech z Lán: Nejlepším východiskem by byla 'vláda odborníků' [online ]. 2013 [cit. 25.6.2013]. Dostupné na http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/1227650

58

žádném případě nikoli roli soudce, protože tato role prezidentu republiky evidentně nepřísluší“.118 a také převzal částečnou odpovědnost za další dění v České republice spojené s plněním úkolů příslušející vládě (např. schvalování rozpočtu na rok 2014). „Jmenování vlády podpořené většinou mezi poslanci odpovídá zaběhnutým zvyklostem a konstrukci českého ústavního systému. Zemanův krok je krokem k poloprezidentskému systému“, uvedl Jan Kysela.119 Jiného názoru je další odborník na ústavní právo Václava Pavlíček, jenž uvedl: „Je plně v pravomoci prezidenta jmenovat premiéra, a to třeba i úřednického. Předem totiž podle něj není možní říci, zda ve Sněmovně dostane důvěru. Přirozeně je to věcí prezidenta, jestli chce jít do takového způsobu, který mu přinese neúspěch".120 Pokud prezident republiky učinil tento krok, jmenování předsedy vlády, nezávisle na rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně a nerespektoval jejich názory, musíme si položit otázku. Neudělá Miloš Zeman stejné rozhodnutí i po řádných, případně mimořádných volbách? Pokud vláda Jiřího Rusnoka nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, je na prezidentově rozhodnutí, zda a jak rychle využije další opce na jmenování ministerského předsedy. Politolog Josef Mlejnek z Univerzity Karlovy k tomu podotkl: „Pokud Rusnokova vláda nezíská důvěru, tak se samozřejmě může stát, že už žádný druhý pokus nebude. Problém je, že v ústavě nejsou žádné lhůty. Prezident by měl jednat bezodkladně, ale přímo napsáno to tam není. Může říct, že vládu nechá vládnout dál a nějak to zdůvodní. Že jsou to odborníci, že už se volby blíží, nebo může vyvolat umělou krizi. Můžou pokračovat zatýkání v souvislosti s kauzou Nagyová. Když zítra zatknou Nečase a pozítří Kalouska - neříkám, že se to stane, ale úplně se to vyloučit nedá - tak by to mohlo politickou situaci změnit a úplně znevěrohodnit variantu obnovy koalice“.121 Pokud by Rusnokova vláda důvěru nezískala a prezident republiky nikoho dalšího nepověřil, pak by se podle mého názoru politická krize jen více prohloubila. Úřednická vláda by byla aktivní s velmi nízkou legitimitou a omezenou výkonnou mocí až do okamžiku řádných voleb. Josef Mlejnek dodává: „Miloši Zemanovi by se možná líbilo, že by jí tu

118

Inaugurační projev prezidenta republiky Miloše Zemana [online ]. 2013 [cit. 24.6.2013]. Dostupné na: http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr-milos-zeman/vybrane-projevy-arozhovory/344.shtml 119 Zemanovo jednání je na hraně, říká ústavní právník Kysela [online ]. 2013 [cit. 25.6.2013]. Dostupné na: http://www.lidovky.cz/odbornici-maji-zvazovany-zemanuv-krok-za-exces-novinku-inormu-psl-/zpravy-domov.aspx?c=A130624_132906_ln_domov_mct 120 Zemanovo jednání je na hraně, říká ústavní právník Kysela [online ]. 2013 [cit. 25.6.2013]. Dostupné na: http://www.lidovky.cz/odbornici-maji-zvazovany-zemanuv-krok-za-exces-novinku-inormu-psl-/zpravy-domov.aspx?c=A130624_132906_ln_domov_mct 121 Politolog: Zeman znásilnil ducha ústavy, bojuje se o charakter systému: [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-politologem-ke-jmenovani-vlady-fjv/domaci.aspx?c=A130626_145353_domaci_jj

59

legitimitu dodával od sebe. To by byla dost nešťastná situace, nejsme prezidentský systém“.122 Důležité by bylo, jakou iniciativu by v tu chvíli převzali samotní poslanci, kteří mohou rozhodnout o rozpuštění Sněmovny prostřednictvím 120 poslaneckých hlasů a umožnit tak předčasné volby. Předčasné volby by se v takovém případě konaly nejpozději do dvou měsíců po rozpuštění Sněmovny. Rozpuštění Poslanecké sněmovny je již v tuto chvíli preferovanou variantou opozičních stran ČSSD, KSČM a VV, kteří mají aktuálně 91 hlasů poslanců a intenzivně přesvědčují další strany zastoupené v Poslanecké sněmovně, především TOP 09, k tomuto kroku.123 Podle Jana Kysely mohou zákonodárci vyvinout tlak dokonce i za pomoci ústavní žaloby na prezidenta: „Pakliže prezident republiky jmenuje v rozporu s avízem politických stran vládu, ta vláda nedostane důvěru a on ji stejně bude udržovat při životě, tak pak je to podle mě přesně ten případ, kdy se to dá použít“.124

8.6.1. Úřednická vláda Václav Klaus varoval před slovíčkařením prezidenta na téma úřednická vláda a vláda odborníků. „Jeho termín sám o sobě o odbornosti budoucích členů vlády nic neříká, jen zakrývá podstatu věci. Tradičně se takové vládě, která nevychází z normálních politických parlamentních struktur, u nás říká vláda úřednická. Je to politologický termín“. Zdůraznil, že obsahuje nebezpečný prvek: „Utvrzuje ve veřejnosti nebezpečný omyl, že politika je špinavá věc a vládnout by měli pokud možno nadstraničtí ‚odborníci‘ nezatížení žádnou ideologií. Žádní takoví odborníci ovšem neexistují. Politika je a vždy zůstane legitimní soutěží různých konceptů a soupeřením různých zájmů. Myslet si, že ji lze nahradit jakýmsi konkursem na odborníky, znamená chtít ukrást veřejné rozhodování z rukou veřejnosti“.125 Úřednická vláda bez podpory parlamentu nemůže prosadit nic, k čemu je potřeba jeho souhlasu. Nemůže například sama navrhnout a schválit změny sazeb jednotlivých daní, úpravy v důchodové či zdravotnické reformě, nemůže uzavřít a schválit rozpočet na rok 2014 apod.

122

Politolog: Zeman znásilnil ducha ústavy, bojuje se o charakter systému: [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-politologem-ke-jmenovani-vlady-fjv/domaci.aspx?c=A130626_145353_domaci_jj 123 Úprkem k předčasným volbám, žádá opozice [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/232637-uprkem-k-predcasnym-volbam-zada-opozice/ 124 Zemanovo jednání je na hraně, říká ústavní právník Kysela [online ]. 2013 [cit. 25.6.2013]. Dostupné na: http://www.lidovky.cz/odbornici-maji-zvazovany-zemanuv-krok-za-exces-novinku-inormu-psl-/zpravy-domov.aspx?c=A130624_132906_ln_domov_mct 125 Politiku je třeba rehabilitovat, ne popřít, komentoval Klaus kroky svého nástupce [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://www.novinky.cz/domaci/306016-politiku-je-treba-rehabilitovat-nepoprit-komentoval-klaus-kroky-sveho-nastupce.html

60

„Zemanova“ úřednická vláda může ale přijímat rozhodnutí důležitá pro Miloše Zemana. Jedná se o témata, která byla součástí jeho předvolební rétoriky, nebo která prezident dosud neúspěšně prosazoval a která vyvolala od jeho jmenování řadu sporů. Mezi taková rozhodnutí rozhodně patří Zemanovo oblíbené téma zvýšení minimální mzdy (vláda Petra Nečase dlouhodobě odmítala zvýšení schválit a ani v demisi to neučinila)126, jmenování velvyslanců, které prezident dosud neúspěšně prosazoval127 (blíže se o tom zmiňuji v podkapitole 9.1 této práce). Vláda také může rozhodnout o řadě významných investic, určitě je třeba zmínit zakázku na dostavbu Temelína128 nebo pronájem stíhacích letounů pro českou armádu.

8.6.2. Shrnutí Prezident Miloš Zeman již krátce po svém zvolení naznačil ve vztahu ke svým pravomocem možnost odvolat premiéra, resp. jeho koaliční vládu za použití velmi extenzivního výkladu ústavy. Část expertů takovou možnost připouštěla, jiní ji považovali za krajní možnost, nebo ji zcela vylučovali. Osobně si myslím, že ústava žádnou vymezenou podmínku pro odvolání předsedy vlády v sobě obsaženu nemá, je v ní pouze uvedeno, že: „prezident jmenuje a odvolává předsedu vlády“.129 Zřejmě by se v krajní situaci takový postup mohl zvolit. Aleš Gerloch se k tomu vyjádřil: „Pokud by bylo zjevné, že předseda vlády se dopouští jednání, které je neslučitelné s funkcí, a vznikla by zásadní otázka ústavně-politické odpovědnosti za nějaké jednání, kterého se dopustil, tak za těchto podmínek bych to viděl jako krajní možnost. „A domnívám se, že to tak i bylo myšleno. Protože kdyby ho vůbec nemohl odvolat, tak je otázka, proč je to v ústavě takto vůbec řečeno. Zvlášť k přihlédnutím k funkcionářům, které prezident také jmenuje, ale u kterých možnost odvolání vůbec zmíněna není“.130 V tuto chvíli nezbývá než konstatovat, že prezident využil vzniklou politickou situaci a po přijetí demise premiéra Petra Nečase svá slova následně naplnil. Můžeme si položit otázku jakým způsobem a jaké to bude mít důsledky do budoucnosti. Politolog Miroslav Mareš uvádí: „Myslím si, že to je testování mocenských pozic, jakou sílu má prezident v 126

Zeman prosazuje minimální mzdu 8 500 korun, Nečasova vláda už ji ale nezvýší [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/232467-zeman-prosazujeminimalni-mzdu-8-500-korun-necasova-vlada-uz-ji-ale-nezvysi/ 127 Česku hrozí otevřený boj o moc, Zeman obešel parlament, píše Die Welt [online]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/reakce-zahranici-na-jmenovani-rusnoka-premieremfu0-/zahranicni.aspx?c=A130625_171125_zahranicni_skr 128 PŘEHLEDNĚ: Česko míří k další úřednické vládě. Co může změnit? [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/nova-urednicka-vlada-milose-zemana-d5x/domaci.aspx?c=A130624_144949_domaci_jav 129 Čl. 62 odst. a) Ústavního zákon č. 71/2012 Sb., v platném znění 130 Prezident se nemůže premiéra svévolně zbavit, tvrdí právníci [online ]. 2013 [cit. 20.6.2013]. Dostupné na: http://www.novinky.cz/domaci/292240-prezident-se-nemuze-premiera-svevolne-zbavittvrdi-pravnici.html

61

českém systému".131 Aleš Balcar, politolog, doplňuje: „V dlouhodobém měřítku to Zemana oslabí, protože politické strany nechtějí být zkracovány na své moci. Je možné, že se najde napříč stranami konsenzus na omezení prezidentských pravomocí. Prezident je teď nepředvídatelný, a to se stranám nemůže líbit".132 Podle mého názoru prezident Miloš Zeman využil pro toto své rozhodnutí doslovného výkladu Ústavy ČR, ale také postupoval proti zaběhnutým ústavním zvyklostem. Do jaké míry jsou však ústavní zvyklosti závazné? Na tuto otázku bude velmi složité hledat odpověď. Přesto si myslím, že to je klíčová otázka, kterou by se ústavní soudci měli zabývat. Domnívám se, že by prezident republiky měl dělat taková rozhodnutí, která budou posilovat politickou stabilitu v naší zemi a zachovávat rozumnou měrou legitimitu jak moci výkonné, tak moci zákonodárné.

131

Ohlasy politologů: Zeman jednal proti ústavním zvyklostem [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/232655-ohlasy-politologu-zeman-jednal-protiustavnim-zvyklostem/ 132 Ohlasy politologů: Zeman jednal proti ústavním zvyklostem [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/232655-ohlasy-politologu-zeman-jednal-protiustavnim-zvyklostem/

62

9. Závěr Cílem diplomové práce bylo shrnout teoretická východiska problematiky způsobu volby prezidenta a jejího vlivu na jeho ústavní postavení, analyzovat průběh legislativního procesu a zhodnotit, jak v souvislosti s přijetím přímé volby dochází ke změně v prezidentských pravomocech a odpovědnostech a jestli pouhá změna způsobu získání legitimity prezidenta může mít vliv na jeho kompetence. I přes dlouholetou tradici volby prezidenta zákonodárným sborem bylo po posledních prezidentských volbách v roce 2008 zřejmé, že musí dojít k zásadní změně volebního systému. Jednotlivé politické strany měly změnu volebního systému ve svých programových prohlášeních, a proto podpořily vládní návrh z roku 2011. Přijetím ústavního zákona č. 71/2012 Sb. umožnily změnit způsob volby prezidenta – poprvé v naší historii mohli občané volit svého prezidenta přímo. Veškeré diskuse o změně pravomocí prezidenta ve vztahu k ostatním ústavním orgánům vyzněly platonicky a právně byla ukotvena pouze samotná přímá volba. Prezident je nyní společně s Parlamentem dalším ústavním orgánem, který je k výkonu své funkce legitimován přímo občany České republiky. To pravděpodobně povede (v konkrétních situacích k tomu již došlo – podrobně popsáno v kapitole 8) ke konfliktům mezi prezidentem a vládou, jejíž legitimita vyplývá z důvěry jí vyslovené Poslaneckou sněmovnou, a ke konfliktům mezi prezidentem a Poslaneckou sněmovnou samotnou. Přímo volený prezident bude mít motivaci jednat více aktivně a samostatně. Jeho přístup je zcela jistě ovlivněn jeho vlastní osobností. Současný prezident Miloš Zeman takový bezesporu je. Dle mého názoru bude nezbytné analyzovat znění a výklad jednak příslušných článků Ústavy a jednak ústavních zvyklostí. Především u pravomocí, u kterých chybí přesnější procesní úprava a kde prezident působí společně s vládou (např. jmenování velvyslanců České republiky). Cílem by mělo být zvýšit autonomii prezidenta republiky a dát mu tak politickou volnost při rozhodování v rámci jeho ústavních kompetencí s tím, že v případě neústavnosti jeho rozhodnutí ponese ústavně-právní odpovědnost. Novelizací Ústavy ČR došlo k rozšíření odpovědnosti prezidenta také na hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Prezident Miloš Zeman již krátce po svém zvolení naznačil ve vztahu ke svým pravomocem, že je ochoten realizovat konkrétní akty svých činností i za použití velmi extenzivního výkladu ústavy a „testovat si tak mocenské pozice“ vůči vládě a 63

parlamentu. Dle mého názoru prezident Miloš Zeman využívá pro svá rozhodnutí doslovného výkladu Ústavy ČR, ale také postupuje proti zaběhnutým ústavním zvyklostem. Do jaké míry jsou však ústavní zvyklosti závazné? Na tuto otázku bude velmi složité hledat odpověď. Přesto si myslím, že to je právě ta klíčová otázka, kterou by se měl zabývat Ústavní soud. Domnívám se, že by prezident republiky měl dělat taková rozhodnutí, která budou posilovat politickou stabilitu v naší zemi a zachovávat rozumnou měrou legitimitu jak moci výkonné, tak moci zákonodárné. Změna způsobu volby prezidenta a její vliv na jeho kompetence v kontextu tradiční parlamentní formy v České republice je velmi obsáhlé téma, které vyvolává a nadále bude vyvolávat řadu diskusí a úvah nad případnými změnami kompetencí prezidenta, které by mohly v krajním případě vést i ke změně formy vlády od parlamentní ke smíšené.

64

10. Seznam použitých pramenů 10.1. Knižní zdroje ANTOŠ, M. Pravomoci prezidenta republiky po zavedení přímé volby. In KUDRNA, J. Ústavní postavení prezidenta republiky a způsob jeho volby. Praha: Karolinum, 2012. s. 173. ISSN 0323-0619 BALÍK S., et al. Politický systém českých zemí 1848 - 1989. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2007. s. 180. ISBN 978-80-210-4250-6 BOBEK, M., MOLEK, P., ŠIMÍČEK, V. Komunistické právo v Československu - kapitoly z dějin bezpráví. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2009. s. 1001. ISBN 978-80210-4844-7 FILIP, J. K ústavní odpovědnosti v ČR a odpovědnosti hlavy státu, zejména za velezradu. Časopis pro právní vědu a praxi. 2010. roč. 18. č. 1. s. 21 - 39. ISSN 1210-9126 FILIP, J. Ústavní právo České republiky (Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR). Dotisk 4. Brno: Václav Klemm – Vydavatelství a nakladatelství, 2011. s. 370. ISBN 978-80-904083-8-8 FILIP, J., SVATOŇ, J. Státověda. 5.vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011. s. 400. ISBN 97880-7357-685-1 FILIP, J., SVATOŇ, J., ZIMEK, J. Základy Státovědy. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. s. 352. ISBN 80-210-1575-6 GIBA, M. Vplyv priamej voľby na ústavné postavenie prezidenta republiky na Slovensku. In KUDRNA, J. Ústavní postavení prezidenta republiky a způsob jeho volby, Praha: Karolinum, 2012. s. 173. ISSN 0323-0619 GRONSKÝ, J. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa I. 1914 – 1945. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. s. 584. ISBN: 8024610272 GRONSKÝ, J. Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa: 1989 – 1992 IV. díl. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. s. 650. ISBN: 978-80-246-1389-5 HORVÁTH, P. Politický systém Slovenskej republiky. Trnava: Univerzita sv. Cyrila a Metoda, Filozofická fakulta, 2007. s. 137. ISBN 9788089220854 KOUDELKA, Z. Prezident republiky s předmluvou Václava Klause, Praha: Leges, 2011. s. 224. ISBN 978-80-87212-95-0 KYSELA, J. Prezident republiky v ústavním systému ČR: perspektiva ústavněprávní. In NOVÁK, M., BRUNCLÍK, M. Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. Vimperk: Dokořán, 2008. s. 400. ISBN 978-80-7363-179-6 PAVLÍČEK, V. Ústavní právo a státověda: II. díl, Ústavní právo České republiky. 2. rozš. vyd. Praha: LINDE, 2008. s. 1119. ISBN 978-80-87212-90-5 RATAJ, J. KSČ a Československo I. (1945 - 1960). Praha: Oeconomica VŠE, 2003, s. 199. ISBN 80245-0642-4 WINTR, J. Prezident republiky jako reprezentant státu, garant řádu a moderátor politických sporů. In ŠIMÍČEK, V. Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 240. ISBN 978-80-210-4520-0 ZIMEK, J. Ústavní vývoj českého státu. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1996. s. 178. ISBN 80-210-1354-0

65

ZIMEK, J. Ústavnost a český ústavní vývoj. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 180. ISBN 978-80210-5255-0

10.2. Zdroje elektronické 100 dní na Hradě - Ohlédnutí [online ]. 2013 [cit. 24.6.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/213411034000064-100-dni-na-hradeohlednuti/ ANTOŠ, M. Skrytá hrozba: Přímá volba prezidenta destabilizuje stát. Máme analýzy [online ]. 2012 [cit. 2.2.2013]. Dostupné na: http://www.parlamentnilisty.cz/exkluzivne/Skryta-hrozba-Prima-volbaprezidenta-destabilizuje-stat-Mame-analyzy-222365 BOBOŠÍKOVÁ, J. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://bobosikova.cz ČERNÝ, O. Prezidentské volby 1918 - 2003 [online]. 2008 [cit. 12.12.2012]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/ Česku hrozí otevřený boj o moc, Zeman obešel parlament, píše Die Welt [online]. 2013 [cit.26.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/reakce-zahranici-na-jmenovani-rusnoka-premierem-fu0/zahranicni.aspx?c=A130625_171125_zahranicni_skr ČT24 / Vnitro vyřadilo z boje o Hrad Bobošíkovou, Dlouhého a Okamuru [online ]. 2012 [cit. 15.3.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/204594-vnitro-vyradilo-z-boje-ohrad-bobosikovou-dlouheho-a-okamuru/ DIENSTBIER, J. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://dienstbier2013.cz Dokumenty vlády - 2013-05-29, Usnesení č.389, Návrh zákona o státním zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (zákon o státním zastupitelství) [online ]. 2013 [cit. 25.6.2013]. Dostupné na: http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/web/cs?Open&2013&05-29 FISCHER, J. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://jan-fischer.cz FISCHEROVÁ, T. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://prezidentkatf.cz FRANZ, V. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://vladimirfranz.cz Inaugurační projev prezidenta republiky Miloše Zemana [online ]. 2013 [cit. 24.6.2013]. Dostupné na: http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr-milos-zeman/vybrane-projevy-arozhovory/344.shtml Kauza Putna: Jmenuje, nebo může jmenovat? [online ]. 2013 [cit. 23.6.2013]. Dostupné na: http://robertpelikan.blog.idnes.cz/c/341911/Kauza-Putna-Jmenuje-nebo-muze-jmenovat.html Nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2013 sp. zn. Pl.ÚS 27/12. [online ]. 2013 [cit. 10.4.2013]. Dostupné na: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=77450&pos=5&cnt=21&typ=result Nejvyšší správní soud rozhodl o návrzích týkajících se registrací kandidátních listin pro volbu prezidenta republiky [online ]. 2012 [cit. 21.4.2013]. Dostupné na: http://www.nssoud.cz/Nejvyssispravni-soud-rozhodl-o-navrzich-tykajicich-se-registraci-kandidatnich-listin-pro-volbu-prezidentarepubliky/art/914?tre_id=135 Němcová má 101 podpisů pro vládu, stála by o ni i při druhém pokusu [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/miroslava-nemcova-ziskala-podporu-snemovny-fme/domaci.aspx?c=A130625_134040_domaci_kop

66

Ohlasy politologů: Zeman jednal proti ústavním zvyklostem [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/232655-ohlasy-politologu-zeman-jednal-proti-ustavnimzvyklostem/ OKAMURA, Tomio. Odvolání k Ústavnímu soudu. Blog.idnes.cz [online]. 2012 [cit. 6.4.2013]. Dostupné na: http://okamura.blog.idnes.cz/c/311762/Odvolani-k-Ustavnimu-soudu.html Politiku je třeba rehabilitovat, ne popřít, komentoval Klaus kroky svého nástupce [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://www.novinky.cz/domaci/306016-politiku-je-treba-rehabilitovat-nepoprit-komentoval-klaus-kroky-sveho-nastupce.html Politolog: Zeman znásilnil ducha ústavy, bojuje se o charakter systému: [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-politologem-ke-jmenovani-vlady-fjv/domaci.aspx?c=A130626_145353_domaci_jj Poslanecký návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č. 300/2000 Sb. Sněmovní tisk č. 1109/2001. [online]. 2001 [cit. 5.3.2013]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=1109&CT1=0 Poslanecký návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavních zákonů č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 395/2001 Sb. a č. 448/2001 Sb. Sněmovní tisk č. 90/2002. [online]. 2002 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.snemovna.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=5980 Poslanecký návrh, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavních zákonů č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 395/2001 Sb. a č. 448/2001 Sb. Sněmovní tisk č. 95/2002. [online]. 2002 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=6021 Poslanecký návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb. a ústavního zákona č. 448/2001 Sb. Sněmovní tisk č. 172/2003. [online]. 2003 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=6217 Poslanecký návrh, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů Sněmovní tisk č. 332/2007. [online]. 2007 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=11408 Poslanecký návrh ústavního zákona o referendu o přímé volbě prezidenta republiky a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (o referendu o přímé volbě prezidenta republiky) Sněmovní tisk č. 524/2008. [online]. 2008 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=27508 Poslanecký návrh, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 7/2010. [online]. 2010 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=62901 Prezident se nemůže premiéra svévolně zbavit, tvrdí právníci [online ]. 2013 [cit. 20.6.2013]. Dostupné na: http://www.novinky.cz/domaci/292240-prezident-se-nemuze-premiera-svevolne-zbavit-tvrdipravnici.html PŘEHLEDNĚ: Česko míří k další úřednické vládě. Co může změnit? [online ]. 2013 [cit. 25.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/nova-urednicka-vlada-milose-zemana-d5x/domaci.aspx?c=A130624_144949_domaci_jav ROITHOVÁ, Z. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://prezident.roithova.cz Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 11. 2012 č. j. MV-123093-12/VS-2012 [online ]. 2012 [cit. 10.3.2013]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/soubor/jana-bobosikova-pdf.aspx

67

Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 11. 2012 č. j. MV-122341-12/VS-2012 [online ]. 2012 [cit. 10.3.2013]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/soubor/vladimir-dlouhy-pdf.aspx Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 11. 2012 č. j. MV-123865-12/VS-2012 [online ]. 2012 [cit. 10.3.2013]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/soubor/tomio-okamura-pdf.aspx SCHWARZENBERG, K. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://volimkarla.cz Senátní návrh, ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č. 300/2000 Sb. Senátní tisk 289/2002. [online]. 2002 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/1433/1433 SOBOTKA, P. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://premyslsobotka.cz ŠIMÍČEK, V. Skrytá hrozba: Přímá volba prezidenta destabilizuje stát. Máme analýzy [online]. 2012 [cit. 2.2.2013]. Dostupné na: http://www.parlamentnilisty.cz/exkluzivne/Skryta-hrozba-Prima-volbaprezidenta-destabilizuje-stat-Mame-analyzy-222365 TISKOVÁ ZPRÁVA: Podpora prezidentských kandidátů v prosinci 2012 [online ]. 2012 [cit. 5.4.2013] Dostupné na: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6934/f3/pv121220.pdf TISKOVÁ ZPRÁVA: Stranické preference a volební model v listopadu 2012 [online ]. 2012 [cit. 5.4.2013]. Dostupné na: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6915/f3/pv121128.pdf Uplynula lhůta pro podávání návrhů týkajících se ochrany ve věci registrace kandidátní listiny [online]. 2012 [cit. 15.3.2013]. Dostupné na: http://www.nssoud.cz/Uplynula-lhuta-pro-podavani-navrhutykajicich-se-ochrany-ve-veci-registrace-kandidatni-listiny/art/910?tre_id=205 Úprkem k předčasným volbám, žádá opozice [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/232637-uprkem-k-predcasnym-volbam-zada-opozice/ Vládní návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů Sněmovní tisk č. 349/2003. [online]. 2003 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=6759 Vládní návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 747/2009. [online]. 2009 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=53355 Vládní návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Sněmovní tisk č. 415/2011. [online]. 2011 [cit. 5.3.2013]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=415&CT1=0 Volba prezidenta 1918-2003, [online]. [cit. 8.4. 2013]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/prezident08/prezidentskevolby/_zprava/427281 Volba prezidenta republiky [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://www.volby.cz/pls/prez2013/pe?xjazyk=CZ ZEMAN, M. [online ]. 2013 [cit. 4.4.2013]. Dostupné na: http://zemannahrad.cz Zeman na Hradě podepsal euroval, s Barrosem vyvěsil vlajku EU [online ]. 2013 [cit. 5.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/na-hrade-uz-visi-vlajka-eu-zeman-podporil-i-euroval-fwr/domaci.aspx?c=A130403_075730_domaci_kop

68

Zeman prosazuje minimální mzdu 8 500 korun, Nečasova vláda už ji ale nezvýší [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/232467-zeman-prosazujeminimalni-mzdu-8-500-korun-necasova-vlada-uz-ji-ale-nezvysi/ Zeman se dobrovolně vzdal svého práva udělovat milosti a amnestie [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://mediafax.nova.cz/clanek/politika/zeman-se-dobrovolne-vzdal-sveho-pravaudelovat-milosti-a-amnestie.html Zeman v Hovorech z Lán: Nejlepším východiskem by byla 'vláda odborníků' [online ]. 2013 [cit. 25.6.2013]. Dostupné na http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/1227650 Zemanovi chce dát ministr další pravomoc, jmenování nejvyššího žalobce [online ]. 2013 [cit. 26.6.2013]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/nejvyssiho-statniho-zastupce-bude-nove-jmenovatprezident-pqe-/domaci.aspx?c=A130527_173341_domaci_kop Zemanovo jednání je na hraně, říká ústavní právník Kysela [online ]. 2013 [cit. 25.6.2013]. Dostupné na: http://www.lidovky.cz/odbornici-maji-zvazovany-zemanuv-krok-za-exces-novinku-i-normu-psl/zpravy-domov.aspx?c=A130624_132906_ln_domov_mct Ústavní soud znovu v kompletním složení [online ]. 2013 [cit. 23.6.2013]. Dostupné na: http://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews%5Btt_news%5D=1839&cHash=cc322aee1761c1de51c9cd9 587b361ce

10.3. Právní předpisy Předpis 25/2013 Sb., Sdělení Státní volební komise o vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky konané ve dnech 11. a 12. ledna 2013 (I. kolo) a ve dnech 25. a 26. ledna 2013 (II. kolo) Rozhodnutí č. 322/2012 Sb., rozhodnutí předsedy Senátu České republiky ze dne 1. Října 2012 o vyhlášení volby prezidenta republiky. In: Sbírka zákonů. Ministerstvo vnitra, 2012, částka 119, s. 4106 Ústavy 1920 (zákon č. 121/1920 Sb.) Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 9/1999 Zb., o spôsobe voľby prezidenta Slovenskej republiky, o ľudovom hlasovaní o jeho odvolaní a o doplnení niektorých ďalších zákonov Ústavního zákon č. 71/2012 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 460/1992 Zb., Ústava Slovenskej Republiky Zákon č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého Zákona č. 37/1918 Sb., o prozatímní ústavě Zákona č. 161/1920 Sb., o volbě prezidenta republiky Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, v platném znění Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, v platném znění

69