Způsob financování jednotek požární ochrany. v České republice

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Způsob financování jednotek požární ochrany v České republice

Bakalářská práce

Autor:

Jiří Havlišta Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Filip Hrůza

duben, 2013

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

………………………………… V Maršovicích dne 7. dubna 2013

Jiří Havlišta

2

Poděkování Touto cestou bych chtěl poděkovat všem, kteří mi poskytli pomoc při tvorbě bakalářské práce formou získaných informací, dobrou radou, či nápadem. Hlavní dík tak patří vedoucímu práce Ing. Hrůzovi za vstřícný přístup k mé tvorbě, řediteli HZS LK Semily plk. Ing. Kovalskýmu Ph.D., ředitelce finančního odboru MV – generálního ředitelství HZS ČR

plk.

Ing.

Ottlové,

ekonomickému

náměstku

krajského

ředitele

HZS

LK

plk. Ing. Borovičkovi a starostce Sdruţení hasičů Čech, Moravy a Slezska pro okres Jablonec nad Nisou Ing. Brichcí za poskytnuté odborné materiály a konzultace.

3

Anotace Práce charakterizuje rozdělení druhů jednotek poţární ochrany na území České republiky a jejich financování. Představuje celosvětový vývoj hasičských sborů v závislosti na jejich zajištění finančními prostředky. Poukazuje na významnou sloţku z oblasti pojišťovnictví, která se v naší zemi významně podílela na fungujícím systému poţární ochrany v předválečném i poválečném Československu. V novodobé historii tato úloha pojišťovacích společností významně klesla. Nyní tento způsob nabízí moţnost efektivního navýšení finančních prostředků jednotek poţární ochrany. Kaţdá hasičská jednotka, existující na území našeho státu, má rozličný charakter své působnosti a tvorba naplnění jejího rozpočtu je značně nejednotná, zejména v závislosti na svém zřizovateli. Pro srovnání jsou zde představeny i způsoby financování hasičů v různých státech světa. Je však téměř nemoţné - a bylo by i neefektivní - snaţit se implementovat některý zahraniční model do oblasti České republiky. Historický vývoj, odlišná činnost i struktura zajištění poţární ochrany jednotlivých států toto neumoţňuje. Neustálé sniţovaní státního rozpočtu v oblasti financování jednotek poţární ochrany však nutí k hledání alternativních moţností. Jako nejefektivnější se jeví vyuţití povinně odváděných příspěvků ze zisků pojišťoven. Klíčová slova: jednotky poţární ochrany, financování, pojišťovnictví, efektivita, rozpočet. Annotation The Bachelor´s Thesis describes the distribution and categories of fire protection units in the Czech Republic and their funding. There is introduced the global development of the fire departments depending on the security funds. It points at a significant insurance part which used to participate in the operating system of the fire protection in Czechoslovakia before and after the World War II. This role of insurance companies has decreased in modern history. Nowadays this method offers a possibility of an effective increase in funding of the fire protection units. Each fire unit existing in our country has a diverse way of its scope, and the creation of the budgets for them is not united, especially it depends on their founders. To compare that there are also introduced the ways of financing of firemen in different countries of the world. But it is nearly impossible, and it would even be inefficient to try to implement a foreign model to the Czech Republic. The historical development, different activity and structure providing fire protection of individual states do not allow that. The unstable state budget reduction in fire protection forces to search for alternatives. The most effective seems to be the use of compulsory contributions from profits of the insurance companies. Key words: fire protection units, funding, insurance, efficiency, budget.

4

Obsah Obsah.. ...................................................................................................................................... 5 Úvod… ..................................................................................................................................... 7 Zvolené metody zpracování...................................................................................................... 8 1.

Historie vzniku jednotek poţární ochrany a finanční zajištění...................................... 9 1.1.

Vznik a vývoj jednotek ve světě a jejich financování................................................ 9

1.2.

Vznik jednotek v českých zemích............................................................................ 14

1.3.

Finanční zajištění jednotek a spoluúčast pojišťovacích společností ........................ 19

1.3.1.

Období Rakousko-Uherska .............................................................................. 19

1.3.2.

Druhá světová válka a financování jednotek .................................................... 25

1.3.3.

Stav financování jednotek do roku 1989 .......................................................... 26

1.3.4.

Zajišťování finančních prostředků po roce 1989 .............................................. 26

2.

Financování jednotek poţární ochrany v jednotlivých krajích ČR ............................. 29 2.1.

Druhy jednotek......................................................................................................... 29

2.2.

Kategorie jednotek ................................................................................................... 31

2.3.

Jednotky HZS ČR .................................................................................................... 32

2.3.1.

Plánování rozpočtu ........................................................................................... 35

2.3.2.

Rozpis finančních prostředků ........................................................................... 37

2.3.3.

Úpravy rozpočtu a rozpočtová opatření............................................................ 39

2.3.4.

Čerpání rozpočtu a návrh státního závěrečného rozpočtu ................................ 40

2.4.

Financování jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí ........................................... 41

2.5.

Financování jednotek HZS podniků a SDH podniků .............................................. 46

3.

Srovnání financování v České republice s vybranými zeměmi EU a dalšími zeměmi50 3.1.

Spolková republika Německo .................................................................................. 51

3.2.

Rakousko ................................................................................................................. 52

3.3.

Polsko....................................................................................................................... 53

3.4.

Slovensko ................................................................................................................. 53

3.5.

Itálie ......................................................................................................................... 54

3.6.

Švýcarsko a Lichtenštejnsko .................................................................................... 54

3.7.

Francie ..................................................................................................................... 55

3.8.

Severské země včetně Dánska ................................................................................. 56

3.9.

Velká Británie .......................................................................................................... 56

3.10. Ruská federace ......................................................................................................... 57

5

3.11. USA ......................................................................................................................... 58 4.

Další moţnosti finančních zdrojů a moţné dopady na činnost JPO ............................ 60 4.1.

Moţné dopady akceschopnosti jednotek HZS ČR v rozpočtových omezeních ...... 60

4.2.

Varianty úsporných opatření HZS ČR ..................................................................... 63

4.3.

Dnešní moţnosti navyšování rozpočtu HZS ČR ..................................................... 64

4.4.

Zapojení pojišťoven do spolufinancování JPO ........................................................ 67

Závěry a doporučení ............................................................................................................... 70 Seznam pouţité literatury ....................................................................................................... 72 Seznam pouţitých zkratek ...................................................................................................... 75 Přílohy. ................................................................................................................................... 76 Příloha..................................................................................................................................... 77

6

Úvod Bakalářská práce na zvolené téma by měla představit logické uspořádání jednotek poţární ochrany v České republice a jejich způsob financování. Ačkoli jsou tyto jednotky na své činnosti v mnoha případech značně závislé, moţnosti, kterými mohou získávat prostředky pro svou činnost, mohou být diametrálně odlišné. V první části, je práce mapuje nejen na historii a důvody vzniku hasičských sborů, ale především má ukázat, jak si naši předci a prapředci dokázali zajistit příjem finančních prostředků pro ochranu před poţáry. Jak velkou úlohu v této oblasti hrály pojišťovací společnosti, stát i jednotlivá města a obce. Druhá část představí jednoduchým způsobem rozdělení všech druhů a kategorií jednotek poţární ochrany na našem území a současný stav prostředků, které zajišťují bezproblémovou činnost těchto organizací. Třetí kapitola srovnává formy finančního zajištění hasičských jednotek zemí Evropské unie a dalších významných států, v porovnání se způsoby financování jednotek v České republice. Čtvrtá kapitola poukáţe na nevyrovnaný vývoj v oblasti financování především profesionálních jednotek hasičů v našem státě, moţné negativní dopady pro celou společnost i moţnosti, kterak prostředky navýšit, a zajisti tak bezproblémový chod celé struktury poţární ochrany na území státu. Cílem této práce je v ucelené podobě představit systém jednotek poţární ochrany, jejich finanční zajištění, zhodnocení kvality nastaveného systému a v neposlední řadě identifikace alternativních způsobů získání finančních prostředků. Jaké další organizace zapojit do financování celého systému poţární ochrany, například s přihlédnutím k jiným státům. Zda je moţné aplikovat odlišné formy poskytování prostředků na tuto činnost nebo nahlédnout raději do historie a snaţit se určité části implementovat do dnešní diametrálně odlišné doby. V mnoha případech se budu snaţit vloţit do celé práce prvky, se kterými jsem za více neţ deset let v praxi setkal a které mohu povaţovat za výhodné a zajímavé.

7

Zvolené metody zpracování V bakalářské práci jsou implementovány známé poznatky, s moţnostmi zcela novými a prozatím téměř vůbec, nebo jen ve velmi malé míře vyuţívanými v oblasti zajištění dostatečných zdrojů pro profesionální i dobrovolné hasičské sbory. Kompilují se zde poznatky minulosti a ukazuje trendy našich předků, kdyţ i oni museli řešit otázky, nejprve v oblasti vytvoření efektivně fungujícího systému poţární ochrany obyvatel tehdejších obcí a následně i zajištění financí pro jejich činnost. Analyzuje se zde postavení státu, pojišťovacích společností a dalších struktur, které se podíleli na dávném zajištění finančních prostředků pro hasičské sbory. Všechny jednotky poţární ochrany, které se v současné době aktivně podílejí na represivní ochraně před poţáry i ţivly, kterým současná moderní společnost čelí, ale stále pro ni znamenají velké nebezpečí, kterému je třeba se organizovaně bránit, jsou podrobně klasifikovány. Není moţné pojmout všechny činnosti, kterými se jednotky poţární ochrany věnují, proto je část těchto úkolů generalizována, a to zejména v oblasti prevence poţární ochrany. Jednotlivé státy pomocí komparace s Českou republikou členíme na ty, které mají koncepci poţární ochrany zaloţenou, podobně jako náš stát, na bázi profesionálních hasičů, či naopak k této činnosti vyuţívají především dobrovolné jednotky. Následná část práce dedukuje problémy, které mohou v oblasti poţární ochrany na území naší země nastat, v případě neustálého sniţování veřejných peněz, které ze zákona plynou do oblasti zajištění fungování jednotek poţární ochrany. Zároveň však představuje jednotlivé moţnosti, efektivního navýšení rozpočtů hasičských sborů a to jednak jiţ dnes existujícími metodami, či návrhy, které mimo jiné, představují i syntézu určitých oblastí na úseku poţární ochrany.

8

1. Historie vzniku jednotek požární ochrany a finanční zajištění 1.1. Vznik a vývoj jednotek ve světě a jejich financování Od dob dávné historie aţ po dnešní moderní společnost se nepodařilo oheň, symbol přeţití, ale i moţné zkázy, zcela podmanit lidským potřebám. To je fakt, který stál za snahou našich předků organizovaně čelit ničivým poţárům, které postihovaly celé osady a obydlí lidí. To si začali lidé uvědomovat jiţ v antickém Řecku, kde stejně jako jiné, pro tehdejší dobu nadpřirozené a nevysvětlitelné „zázraky“, dostal i oheň svého boha. Byl to Héfaistos – Řecký bůh ohně, a to zejména ohně pouţívaného kováři. I tento způsob vyuţití ohně byl objeven a hojně pouţíván jiţ ve středověku. S vývojem lidského plémě byl i Héfaistos časem přejat Římany, kteří z něho učinili svého vlastního boha, nazývaného Vulkán, jenţ byl spjat také s kultem ohně. Lze se s úspěchem domnívat, ţe v pradávných dobách nebyl boj s ničivými poţáry, aţ na pár výjimek, nikterak organizován, a tudíţ docházelo zpravidla k vyhoření celých oblastí a mohlo se pouze čekat na samovolné uhasnutí poţáru. Za jednu z takových výjimek, můţe být povaţován například jistý obyvatel Alexandrie, který jiţ ve 2. století př. n. l. vynalezl první velmi primitivní a samozřejmě málo účinnou stříkačku, která měla tvar a funkci velké injekční stříkačky, kterou obsluhovali dva lidé. To byly však pouhé pokusy o boj s ničivým ţivlem, jenţ byly téměř zapomenuty a po dlouhých staletích znovu objeveny a vylepšovány. A tak i nadále způsobovaly poţáry zániky čtvrtí i celých měst. Tak tomu bylo například roku 6 n. l., kdy jediný poţár dokázal zničit i celou čtvrtinu všech budov starověkého Říma. Bývá pravidlem, ţe se musí stát velká tragédie, mimořádná událost, kde bývá velké mnoţství mrtvých a zraněných, aby to paradoxně dopomohlo k vývoji něčeho lepšího. Stejně tak se stalo i v Římské říši, kdy právě zmiňovaný ničivý poţár centra Říma můţe být povaţován za počátky opravdových snah o organizovaný boj s poţáry, které se jiţ začaly jevit jako úspěšné. Po této a celé řadě dalších událostí došel císař Augustus k rozhodnutí čelit takovýmto nebezpečím pomocí organizovaných oddílů muţů, kteří by se právě bojem s ohněm měli zabývat, a tak po nedlouhé době obléhaly celý Řím první stanice v historii lidstva, kde po prodělaném výcviku slouţili tvz. Vigilové, předchůdci dnešních hasičů. Po prodělaném povinném výcviku se v uniformách (tógy a sandále) a pod velením siphonaria (důstojník) starali nejen o vzniklý boj s poţárem, ale rovněţ o jakousi prevenci spočívající v nočních 9

obhlídkách města, ale i čištění komínů a likvidaci venkovních ohňů po práci či oslavách. Při vypuknutí poţáru vytvořily oddíly muţů jakési ţivé řetězy, pomocí kterých si z ruky do ruky předávaly nádoby s vodou. Ukázalo se to jako efektivnější způsob, neţ do té doby vyuţívaný, kdy kaţdý jednotlivec běhal pro vodu s vědrem sám (viz obr. č. 1). Obr. č. 1 - Hasební práce ve středověku

Někteří muţi římských oddílů se rovněţ starali o bourání případných staveb, které by zpomalovali dopravování hasiva, zbytečně prodluţovaly lidský řetěz nebo naopak zapříčinily rychlý rozvoj poţáru tím, ţe by na ně oheň přeskočil a šířil se na další stavení. Tito hasiči– vigilové byli placeni přímo císařem. Stejně tak byly budovány jejich stanice, nakupována výzbroj a výstroj. I jednotlivá města, která vybírala daně od obyvatel, tento obnos odváděla císaři, a ten jej posléze rozdělil a financoval jím mimo jiné právě hasičské oddíly. Zvláštní příplatky měli vigilové za noční obhlídky určených oblastí a mimořádné odměny pak za významné činy, jako byla záchrana ohroţených lidí či zamezení rozšíření poţáru na další stavení při velkých poţárech. Po zániku římské říše však na několik dalších staletí upadla tato snaha takřka v zapomnění. Vrátil se tak trend v záchraně osob a majetku a samotný poţár zůstal zpravidla ponechán osudu, dokud sám nedohořel.1 Další snahy o organizovaný boj s poţáry nastal aţ na území Velké Británie. V 11. st. začaly být vydávány vyhlášky směřující k omezení vzniku a šíření poţárů. Tato pravidla zakazovala například stavět domy v těsné blízkosti sebe navzájem, ukládala noční hodinu, po 1

WALLINGTON, Neil. Hasičské automobily a historie hasičství. 1. Vyd., Dobřejovice, 2005. 256 s. ISBN 8072-34-413-7.

10

které musí být kaţdý otevřený oheň uhašen, a doporučovala, z jakých materiálů mají být zhotoveny střechy domů. V počátku 16. st. byla v Portugalsku vynalezena první stříkačka, která se ovšem musela nejprve naplnit vodou a za přítomnosti velkého mnoţství lidí mohla být teprve obsluhována. Po krátké době byla vylepšena pojízdným podvozkem, který umoţňoval vcelku pohodlnou dopravu obří a těţké stříkačky na místo události. Toto zlepšení bylo dílem německého kováře Anthony Blattnera z německého města Augsburg, které je dnes bráno jako jistá Mekka poţární techniky. Dodnes zde sídlí jeden z největších výrobců hasičských vozidel a nástaveb světa. Opět tomu dopomohl mohutný a zničující poţár, který zapříčinil snahu o organizovanou poţární ochranu. Jednalo se o známý obrovský poţár roku 1666 v Londýně, který vypukl v jednom pekařství a zničil velkou část čtvrti City. Tisíce domu bylo zničeno, shořely desítky kostelů a desetitisíce Londýňanů zůstaly bez domova. Záhy po této události začaly být organizovány hlídky pro boj s ohněm a v následujících desetiletích nastal skutečný převrat v poţární ochraně. Myšlenka o zřízení protipoţárních oddílů se šířila po celé Evropě. Kam se tato zpráva nestihla dostat, tam přišli na stejný nápad po nějakém z ničivých ohňů. Stejně tak se stalo i po poţáru v Bostonu, kdy i v Americe začaly být zřizovány hasičské jednotky. Ruku v ruce s tím se začal vyvíjet i jiný druh ochrany před ničivým ţivlem. Bylo tím pojištění proti škodám způsobených právě poţárem. První takováto snaha byla uskutečněna v Londýně roku 1680, kdy dr. Nicholas Barbon otevřel „Fire Office“ - doslova poţární úřad a obyvatelé se mohli pojistit právě proti takové zkáze. Dobrá myšlenka však byla brzy pohřbena, neboť úřad pro obrovské výplatní částky zanedlouho zkrachoval. O pouhých pět let později však došlo ke zcela radikální změně v tomto oboru. Nově vzniklá pojišťovna rovněţ nabízela moţnost se proti poţáru pojistit, ovšem zároveň s tím si tato organizace zřídila svůj vlastní hasičský sbor. Nejen ţe ji ušetřil spousty peněz, které pojišťovna, díky uchráněným hodnotám nemusela vyplácet, ale zároveň své hasiče utvořila z převozníků a lodníků od řeky Temţe, takţe v případě nutného zásahu, měli zasahující hasiči v blízkosti dostatečný zdroj vody, odkud mohli čerpat do připravených stříkaček. Tyto sbory byly plně financovány jen ze zisků pojišťoven a stát i jednotlivá města, kde se postupem času systém rozšířil, nemusela vynakládat na jejich provozování ţádné peníze. Výnosné podnikání pojišťoven se brzy výrazně rozšířilo a rostl počet těchto ústavů. Problémem však byl samotný fakt, ţe kaţdá tato instituce provozovala svoje hasičstvo, a ti mohli v případě poţáru hasit jen obydlí a objekty, které byly pojištěny právě u jejich zřizovatele. V případě, ţe na hliněné cedulce, kterou byl ten který dům označen, byl název jiné pojišťovny, neţ pro kterou sbor pracoval, i kdyţ byly třeba jediný a první, kdo se na místo dostavil, hasit nezačal, a co hůř, zpravidla i bránil 11

příjezdu či samotné práci těch pravých, kteří hasit chtěli. Tedy těch, kteří byli zřízeni pojišťovnou, která daný dům pojistila. Rostla tak nejen nezdravá konkurence a vzájemná nesnášenlivost mezi jednotlivými sbory, ale i mezi samotnými pojišťovnami. Rostly také škody způsobené poţáry, které mnohdy opět ničily celé domy nebo ulice. Jednou z několika málo kladných skutečností této doby byla snaha výrobců, vynálezců a samotných hasičů na vytváření, vylepšování, vývoji a výrobě nových a vylepšených technických prostředků, stříkaček a celkové výbavě hasičských jednotek. Trochu jiným směrem se vyvíjela poţární ochrana na území Severní Ameriky. Zde i za velkého přispění Georga Washingtona v 18. st. začaly vcelku úspěšně fungovat dobrovolné sbory financované městy, ve kterých sídlily. Prostředky byly vynakládány především na pořizování stříkaček a vybavení pro jejich členy. Jinou alternativu zvolila Francie, v čele s Napoleonem Bonapartem, který ve své armádě nařídil vyčlenit jednu divizi, která bude chránit Paříţ proti ohni. Její název se však uchoval do dnešních dob, ačkoli systém se razantně změnil. I dnes si můţeme na vozech francouzských hasičů přečíst název Sapuers - Pompiers. Zde tedy hasiči – vojáci pobírali ţold vyplácený armádou, potaţmo státem. Chaotická situace z území Anglie, s jejich soupeřícími sbory jednotlivých pojišťoven, přetrvala aţ do počátku 19. st. Bylo to skotské město Edinburgh, které jako první přijalo revoluční rozhodnutí a sloučilo, na území svého města, několik špatně fungujících sborů pojišťoven a vytvořilo z nich: „První městský hasičský sbor ve Velké Británii nesoucí název Edinburgh Fire Engine Establishment.“2 Následovala postupně další města, která takto zabránila neorganizovanému způsobu hašení poţárů, a vznikaly profesionální sbory financované z městských pokladen. Takto byly hrazeny nejen nově nakupované stříkačky, vybavení stanic i muţů, ale i jejich platy. Zároveň byli hasiči vedeni k tvrdým, ale praktickým a nutným výcvikům, vybavováni novými a praktickými uniformami s koţenými přilbami a botami. Zavedeny byly i oficiální hodnosti a penzijní systém. Díky těmto skutečnostem se anglické sbory staly světovou špičkou udávající trend v poţární ochraně. Nejen výcviky muţů, ale i preventivní rady v oblasti výstavby a protipoţárních opatření byly diskutovány s představiteli převáţně londýnského sboru, který se svými padesáti devíti stanicemi byl v druhé polovině 19. st. absolutně největší profesionální sbor na světě. Začaly se vyuţívat parní stříkačky, telegrafní komunikační systémy a instalovaly se prostředky pro vyhlašování poplachů. Dokonce i tehdejší velitel londýnského sboru byl na sluţební cestě v USA, kde radil se zakládáním, výcvikem a činností hasičských sborů. Jeden z rozsáhlých ničivých 2

WALLINGTON, Neil. Hasičské automobily a historie hasičství. 1. Vyd., Dobřejovice, 2005. str. 22. ISBN 8072-34-413-7.

12

poţárů roku 1935 v nově vznikající obchodní čtvrti New Yorku zapříčinil, ţe na konci občanské války byl právě zde zaloţen první profesionální sbor na území Ameriky financovaný opět z peněz města. Podobné důvody a rady londýnských specialistů stály za vznikem profesionálních stanic i v celé řadě měst nejen Ameriky, ale i dalších koutů celého světa. V otázce financování tehdejších vyspělých států příliš rozdílů nebylo. Představitelé jednotlivých měst si dobře uvědomovali, jak nákladné jsou zničující poţáry, které pohlcovaly celé oblasti obydlených i průmyslových čtvrtí měst. Proto byly vynakládány velké prostředky na výstavbu stanic, kvalitní výcvik muţů i jejich plat a nákup prostředků včetně stříkaček. U dobrovolných jednotek se na financování podílela města, ale i různé spolky, včetně soukromých osob a továrníků, které svými dary podporovaly nákup materiálu pro místní sbory. Profesionální jednotky byly většinou dobře financovány z bohatých městských pokladen. Hasiči, kteří přišli na nějaké inovace v oblasti výroby ochranných pomůcek nebo prostředků poţární ochrany a přispěli tak jejich výrobcům k menším či větším změnám nebo vytvoření zcela nového přístroje, dostávali pak sbory těchto „inovátorů“ tyto pomůcky k bezplatnému pouţívání či jim byly přímo darovány. Dokázaly tak ušetřit svým zřizovatelům nemalé náklady. Výjimkou nebyl ani způsob úhrady nákladů z ústředních vlád a místních státních orgánů. Tento stav přetrvával i na počátku 20. st. Bohuţel, obdobně jako v jiných odvětvích, i v poţární technice znamenaly velký boom v rozkvětu, vylepšování dosavadních způsobů vyuţití a nových prostředcích, světové války. Tak silné nároky na techniku i hasiče samotné nebyly zaznamenány v celé historii lidstva. Nejmohutněji byla zkoušena anglická a německá města, kde byla zároveň paradoxně i kolébka světové hasičiny. Jednu noc byly v Londýně, po těţkých náletech, nasazeny více neţ dvě tisícovky parních a motorových stříkaček. Ty byly v této době nakoupeny ze zvláštního fondu, který uvolnila britská vláda na pomoc právě proti poţárům vzniklých při nepřátelských náletech. Mnoho dobrovolníků bojovalo s plameny bez jakéhokoli nároku na plat či odměnu. Britské hasičstvo se díky válečnému konfliktu dočkalo celkového zestátnění, a tak všechny profesionální sbory financované z městských kas byly od té doby placeny přímo z vlády. Jak německá, tak i anglická vláda uvolnila nemalé finanční částky na nákup nového vybavení pro všechny hasiče ve strategických městech a důleţitých průmyslových i dopravních uzlech. Nové automobilové stříkačky a výstroj pro hasiče byly nakoupeny ze strategických vládních zásob. Ovšem po ukončení války, díky „zpustošení“ vládních kas, trvalo minimálně jedno celé desetiletí, neţ se hasiči opět dočkaly nákupu nového materiálu a výzbroje. 13

Od poloviny 20. let nastal veliký rozvoj hasičiny jako zvláštního oboru. Vyţadoval to celosvětový trend v prudkém rozvoji téměř všech oborů. Existuje celá řada specializací v rámci hasičských jednotek. Je to dáno především širokým spektrem událostí, kterým dnešní hasiči musí čelit. Nejde zde jiţ jen o klasické poţáry, které dle statistik spíše ustupují, ale nahrazují je především technické zásahy v podobě dopravních nehod všech moţných alternativ, záchrany osob z uzavřených prostor, poskytování první pomoci, vyprošťování lidí ze závalů, ze zhroucených staveb, vyprošťování předmětů, úniky nebezpečných látek ve všech skupenstvích, evakuace osob z postiţených oblastí, řádění přírodních ţivlů při záplavách, sesuvech půdy, zemětřeseních, vichřicích, sněhových kalamitách apod. Toto široké pole působnosti vytváří nutnost dokonalé připravenosti kaţdého jedince, jeho disciplína a znalost pouţití všech věcných a ochranných prostředků.3

1.2. Vznik jednotek v českých zemích Poměrně mylně se mnozí domnívají, ţe první hasičský sbor byl zaloţen v obci Velvary, nedaleko Slaného. Takto mnohokráte udávaná skutečnost je ovšem z části nepřesná. Prvním skutečně zaloţeným hasičským sborem na území dnešní České republiky byl roku 1854 (tedy o celých deset let dříve, neţ ve zmiňovaných Velvarech) sbor dobrovolných hasičů v Zákupech nedaleko České Lípy, zaloţený tehdejším c. k. rytmistrem Ferdinandem Leitenbergem, ovšem s německým velením. To je zřejmě důvod, proč tento fakt bývá častokrát přehlíţen.4 Dokonce jiţ o rok dříve, tedy léta páně 1853, zaměstnal praţský magistrát prvních třicet metařů, kteří měli kromě obvyklé činnosti zároveň dozorovat nad nebezpečím vzniku poţáru a v případě vyhlášení poplachu okamţitě vyrazit k boji s ohněm. To byl základ vzniku praţského profesionálního sboru hasičů a první takovýto sbor v celé zemi. Tito metaři – hasiči, byli financováni z pokladny magistrátu města Prahy, a i tehdejší stříkačky a vybavení zakoupilo město z vlastních prostředků. Trošku jiný způsob vzniku sboru byl zaznamenán v obci Česká Kamenice, kde se tohoto úkolu zhostil továrník Asten, a to necelé dva roky po vzniku dobrovolného hasičstva v Zákupech. Průmyslník Asten financoval dobrovolné hasičstvo z vlastních zisků a sliboval si od jednotky ochranu především svých sklářských továren. V následujících letech dochází ke

3

NITRA, Josef. Všem živlům navzdory. 1. vyd, Nové Město nad Metují:Vydavatelství Hasiči, 2011. 80 s. ISBN 798-80-904606-3-8. 4 NITRA, Josef. Oheň a lidé v Českých zemích do roku 1895.1. vyd. Nové Město nad Metují: Vydavatelství Hasiči, 2010. 160 s. ISBN 978-80-90-4606-0-7.

14

vzniku několika dalších sborů, především na severu území, neboť boj s ohněm byl do této doby zcela neorganizovaný (viz obr. č. 2). Všechny sbory jsou však tvořeny na základě německy psaných stanov. První změnou byl však jiţ zmiňovaný sbor hasičů ve Velvarech, kdy došlo k přepracování stanov do jazyka českého, a rok 1864 je tak mnohými povaţován za skutečný vznik českého dobrovolného hasičstva. Další léta pak přinášejí mohutný rozmach v zakládání jiţ ryze českých sborů dobrovolných hasičů napříč celou českou zemí. Pro české občany bylo otázkou cti a národní hrdosti, ţe mohou být chráněni českými hasiči organizovanými v českých sborech s českými stanovami a hlavně českým velením. Obr. č. 2 – Poplach k ohni do vzniku hasičských sborů

Jednotlivé sbory však mají snahu o vznik větších organizačních struktur, kde by na základě územních celků (dřívějších okresů, dnešních krajů apod.) docházelo k vytváření tzv. „krajinských sdruţení“ spravujících a napomáhajících jednotlivým sborům v něm zakomponovaných. Rok 1876 přináší zemský zákon č. 45 ze dne 25. 5., kterým je vydán „Řád policie poţárové pro království České.“ Ten stanovil jasný řád pro všechny hasičské sbory, upravuje důleţité poměry mezi sbory a obcemi, a zapříčiňuje tak další mohutný vznik dalších sborů. Dva roky poté je zřízena první hasičská ţupa a okresní hasičská jednota, vzniká tak Ústřední zemská hasičská jednota Království českého. Vzhledem ke skutečnosti, ţe toto se odehrálo na severu Čech, první ţupy, které do jednoty vstoupily, byly ryze německé. Připojovaly se i ţupy české, ovšem k nevoli českých hasičů. Velmi důleţitý se jeví rok 1884

15

a konkrétně 24. prosinec. Je vydán zemský zákon č. 62, který stanovuje povinnost pojišťoven přispívat k účelům hasičstva a k podpoře hasičů při úrazech. Profesionální sbory podporuje přímo, sbory dobrovolných hasičů potom přes kasy obecní. V případě, ţe dojde k úrazu hasiče při zásahu, jsou mu, prostřednictvím pojišťovny, hrazeny veškeré náklady na léčbu. V situaci, kdy zraněný hasič je dobrovolný, a přichází tak například o mzdu od zaměstnavatele, jsou mu i tyto újmy poskytovány právě od pojišťovny. Na přelomu století 19. a 20. vznikají hasičské školy (ústřední a krajské), rovněţ jsou do ţup začleňovány i tovární hasičské sbory a je ustanovena pohřební pokladna. Do té přispívají všechny sbory a ţupy registrované v Zemském ústředí a z těchto peněz jsou hrazeny pohřby hasičů, padlých při mimořádných událostech, a rovněţ jsou poskytovány potřebné finanční prostředky pro pozůstalé rodiny.5 V dubnu 1899 bylo c. k. ministerstvem vnitra schválen výnos č. 2636, kterým je zřízen pojišťovací spolek pod názvem „Hasičská vzájemná pojišťovna proti škodám z ohně“ v Brně. Během první světové války se velmi rozrostlo hasičské samaritánství. U kaţdé veřejné nebo pomocné nemocnice se ustavovaly hasičské čety samaritánů, které zajišťovaly přepravu nemocných a raněných civilistů, ale v první řadě vojáků do nejbliţších nemocnic. Po ukončení světové války došlo ke vzniku „Svazu dobrovolného hasičstva československého“, které utváří pět zemských jednot. Těmi jsou Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus, následují menší celky v podobě ţup a sbory v samotných obcích. Takovéto uspořádání přetrvává aţ do počátku okupace ze strany německého vojska. Svou činnost krátce po vzniku samostatného Československa zahajuje rovněţ první hasičská záloţna. V dubnu 1935 je přijat zákon č. 79/1935 Sb. o hasičském příspěvku při poţárním pojištění. Tento příspěvek ukládal všem pojišťovnám na území Československa, které pojišťovaly majetek proti ohni, odvádět 3 % z hrubého výnosu kaţdé pojišťovny. Tato částka byla odváděna ministerstvu vnitra, které přerozdělovalo finance na jednotlivá území, dle místa, kde se pojištěná nemovitost nacházela. Tyto prostředky směly být pouţity výhradně na nákup nebo opravu hasičských potřeb, to z 90 % celkové sumy. Zbylá částka byla ponechána a soustředěna do fondu, který byl uchován a pouţit pro pozůstalé po zemřelém hasiči, který skonal při výkonu sluţby. Nebyly ovšem výjimkou ani případy, kdy dostávaly pravidelné platby i rodiny, jejichţ ţivitel onemocněl při výkonu povolání hasiče a nebyl jiţ schopen práci dále vykonávat. Jakékoli další investice byly zcela výjimečné a moţné jen se souhlasem ministra vnitra.

5

NITRA, Josef. Neštěstník. 1. vyd. Praha: Vydavatelství Hasiči, 2012, 302 s. ISBN 978-80-904606-7-6.

16

Tento

zákon

zrušil

dosavadní

platnou

legislativu,

která

rovněţ,

jiţ

ve

výše zmiňovaném zákonu č. 62 čes. z. z. ze dne 24. 12. 1884, ukládala povinnost odvádět příspěvek z poţárního pojištění na činnost hasičských sborů. Nový zákon byl však vytvořen z důvodů upřesnění a navýšení odváděných příspěvků. Zákon z roku 1884 například stanovoval pouze dvouprocentní výši hrubých příjmů k odvodu pro hasičské účely. Rovněţ příspěvek pozůstalým rodinám zemřelých hasičů nebyl povinný, nýbrţ pouze doporučený. Tento stav měnil nový zákon z roku 1935. Zde se jiţ částka navýšila na tříprocentní hranici a nově zde bylo zahrnuto také území Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde pochopitelně zemské úřady rovněţ zajišťovaly převod peněz z fondu ministerstva vnitra pro hasičské sbory. Roku 1942 je zrušen zákon č. 79/35 Sb. a nahrazuje jej vládní nařízení č. 31/1942 Sb. o dani z poţární ochrany. Opět se v podstatě jedná o obdobu předešlé povinnosti odvádět příspěvek ze zisku pojišťoven působící, tentokráte na území Protektorátu Čechy a Morava, a ve kterém říšský protektor nařizuje odvádět daň z příjmu pojistných platů z poţárních pojištění, nově ovšem ve výši 6 % úhrnné částky pojistných platů. Jiţ z období Rakousko-Uherské monarchie, po vzniku první samostatné Československé republiky i v období okupace bylo povinné pro všechny občany mít neţivotní pojištění nebo pojistku proti ohni, ze kterých pojišťovny stanovené částky pravidelně odváděly.6 V období 2. světové války jsou rušeny názvy hasičských sborů, ale hovoří se o hasičstvech. Ta také musí označit zbrojnice dvoujazyčnými nápisy a jsou povinna převést veškerý majetek do vlastnictví obce. Nejvyšší sloţkou hasičů v protektorátu je Svaz českého hasičstva v Čechách a na Moravě. Tento svaz musí zajistit vyškrtnutí všech neárijských členů z řad hasičstva. Vzhledem ke změně struktury zemských celků je jmenován hlavní hasičský ředitel a v kaţdém z nově osmnácti vzniklých krajů je stanoven krajský hasičský ředitel. Je vyvíjen tlak na udrţování bezvadného stavu stříkaček a jejich pravidelné prověrky. Nepřestává platit povinnost odvádění příspěvků od pojišťoven a mnoho příhraničních sborů získává pouţitou techniku z německých vesnic a měst, které do roku 1943 pravidelně získávaly novou hasičskou techniku pro své sbory. Tato vozidla a veškerá hasičská výzbroj slouţila českým hasičům ještě dlouhá léta po válce a v mnoha případech i v 60. letech minulého století byla nasazena v aktivní sluţbě. Po skončení válečného stavu se vrací majetek do vlastnictví jednotlivých sborů a z hasičstva se opět stávají hasičské sbory. Na konci padesátých let a v 60. letech je přijata celá řada nových zákonů a vyhlášek. V první řadě zákon č. 60/50 Sb. o ochraně před poţáry 6

TAUSCH, Jaromír STAŇEK, Jan. Hasičská vzájemná pojišťovna 100 let od založení. 1. vyd. Praha: Fire Edit s. r. o., 2000. 136 s. ISBN 80-85602-18-0

17

a jinými ţivelnými pohromami, 18/58 Sb. o poţární ochraně, vyhláška MV č. 106/59 o organizaci poţární ochrany a důleţité vládní nařízení z 23. 1. 1951, které řeší náhrady škod členům sborů a jiným osobám při ţivelních katastrofách. V roce 1956 dochází opět k předávání majetku poţárních sborů do správy městských národních výborů. Po dlouhých více neţ pětadvaceti letech dochází dne 17. prosince 1985 k vydání klíčového zákona č. 133/85 Sb. o poţární ochraně. Kromě celé řady revolučních novinek v oblasti poţární ochrany je tou nejpodstatnější v první řadě pravomoc ve zřizování výjezdových jednotek, která přechází ze sborů samotných na národní výbory. Důleţité je rovněţ zmínit fakt, ţe v roce 1945 byly veškeré pojišťovny zestátněny Dekretem prezidenta republiky č. 103/1945 Sb. o znárodnění soukromých pojišťoven. Dosud vyuţívané příspěvky pro hasičské sbory byly zrušeny zákonem č. 95/1950 Sb., kterým se upravují některé poměry v pojišťovnictví. Ministerstvo vnitra spolu s Ministerstvem financí měly za úkol určovat, jakým způsobem bude s účelovým jměním fondu nakládáno. Ať uţ Československá pojišťovna n. p., Státní pojišťovna (od 1. 1. 1953) nebo Česká státní pojišťovna (od 1. 1. 1969) přispívaly na poţární ochranu prostřednictvím zábranné činnosti. Byl vytvořen fond na zábranu škod. „Zákonem č. 190/1950 Sb., o úkolech a organizaci pojišťovnictví, bylo umožněno (§ 17) použít zisk pojišťovny podle §8 zákona č. 104/1950 Sb. o financování národních a komunálních podniků, mj. i na zábranné a ochranné činnosti pojišťovnictví. Zákon č. 85/1952 Sb. o pojišťovnictví, který zrušil zákon č. 190/1950 Sb., pak stanovil, že se Státní pojišťovna účastní zábranné péče podle směrnic, které vydá ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy (§ 4 odst. 2), a určil okruh národního majetku, který musí být povinně pojištěn proti škodám požárním (§ 5 odst. 1). Organizace a působnost Státní pojišťovny, způsob jejího hospodaření, jakož i druh a výše jejích prostředků stanovoval statut, který vydal ministr financí po schválení vládou (§ 12).“7 Z těchto fondů nebyla jen pořizována nová technika a výzbroj poţárních sboru, ale rovněţ se z nich financovaly opravy stávající mobilní techniky, vyuţívaly se při výstavbě protipoţárních opatření obcí, zároveň se financovala výchova pracovníků nejen v poţární ochraně, ale i ve školství a řadách veřejnosti. Bylo moţné vyuţívat finančních prostředků i v oblasti výzkumu PO. Tento právní stav skončil na počátku roku 1961. „Podle zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 1967, ministr financí mohl Státní pojišťovně uložit, jaké další obdobné fondy (rezervy) je 7

TAUSCH, Jaromír STAŇEK, Jan. Hasičská vzájemná pojišťovna 100 let od založení. 1. vyd. Praha: Fire Edit s. r. o., 2000. str. 102. ISBN 80-85602-18-0

18

povinna vytvořit a upravit podrobnosti o vytváření, používání, doplňování a kontrole těchto fondů - § 7 odst. 3 a 4.“8 Tento stav trval od dob světových válek prozatím nejdelší období, a to aţ do roku 1991, kdy ho nahradil zákon č. 185/1991 Sb. o pojišťovnictví.

1.3. Finanční zajištění jednotek a spoluúčast pojišťovacích společností 1.3.1. Období Rakousko-Uherska Velmi zničující a katastrofální byly pro celá města poţáry v dávných dobách. Jiţ v období zakládání prvních vesnic a osad (11. st.) hrozilo všem, kteří by úmyslně poţár zaloţili: „Buda žhář při horkém skutku polapen, uvržen budiž ihned do ohně jím kladeného a spálen až na prach.“9 I přes takové nebezpečí, které hrozilo ţháři, bylo nemalé mnoţství vypálených obcí přičteno právě úmyslnému počínání nepřátel či choromyslných jedinců. Byly vydávány konšely a pohořelý mohl mezi sousedy ţádat a prosit o podporu v podobě odkupu konšele. Rovněţ bylo moţné půjčit si peníze z různých fondů, ovšem zpravidla nebyl poškozený schopen splácet vypůjčené částky a tak raději obydlí prodal či nechál svévolně zchátrat. V 16. st. dochází k postupnému rozvoji manufakturní činnosti a cechovní výroby. Jednotlivé cechy se v jednotlivých městech starají rovněţ o případné hašení poţárů a malé finanční náklady, které k této činnosti potřebují, jsou investovány ze zisků, které v cechu dosahují. Jeden z průkopníků manufakturní výroby, Jan Kryštof Bořek (1664–1729), se snaţil prosadit návrh, aby stejně, jako tomu je u pojištění zboţí převáţeného loděmi po mořích, byly i stavby pojištěny proti poţárům. Navíc vyţadoval, aby z kaţdé pojistné částky bylo odváděno jednou provţdy celých 5 % do poţárních a protiohňových fondů. Tato snaha však nebyla nikdy realizována. V 17. st., v době poněmčení mnohých měst, docházelo k útlumu průmyslové výroby, a to aţ do nástupu Marie Terezie, která v 18. st. pozdvihla rozvoj výroby a rovněţ ţádala zemské úřady ke zřízení: „fondu na úhradu škod vzniklých požáry, povodní a nepřízní

8

TAUSCH, Jaromír STAŇEK, Jan. Hasičská vzájemná pojišťovna 100 let od založení. 1. vyd. Praha: Fire Edit s. r. o., 2000. str.105. ISBN 80-85602-18-0 9 TAUSCH, Jaromír STAŇEK, Jan. Hasičská vzájemná pojišťovna 100 let od založení. 1. vyd. Praha: Fire Edit s. r. o., 2000. str. 3. ISBN 80-85602-18-0

19

počasí“.10 Tento fond zůstal, s malými přestávkami, v platnosti aţ do doby vzniku prvních soukromých pojišťoven. Tomu se tak stalo jiţ v druhé polovině 18. st. Pojišťovna, která měla pomáhat proti škodám způsobeným ohněm na polních zásobách, nábytku, nářadí a zvířatech, měla zároveň malou šanci na přeţití. Z důvodů velkých škod a malé oblasti působnosti tak po nedlouhé době zanikla. V případě vzniklých škod se tak lidé stále museli obracet hlavně na sbírky a dary od bohatýrů a panských dvorů. Aţ v roce 1824 vznikla v Rakousku První rakouská pojišťovací společnost proti ohni. V českých zemích se nejprve objevovaly pojišťovny s cizím kapitálem a o čtyři roky později mohla zahájit svou činnost také první ryze česká pojišťovna. Zhruba ve stejném období vznikají i pojišťovací spolky. Z počátku samozřejmě převáţně s německým vedením. Tyto společnosti se však jiţ v počátcích svého vzniku aktivně podílely na vzniku hasičských sborů, a to i pomocí finančních darů a nákupem hasičského vybavení. Tyto spolky, které byly zakládány pro větší územní celky, se v mnohých případech jmenovaly sv. Florián s upřesněním, které oblasti se týkají. Finanční podpora se stala pravidelnou a důleţitou součástí při zajištění prostředků pro nákup hasičského vybavení všech jednotek. Celkem nejasné a chaotické právní prostředí v oblasti vzniku pojišťoven a pojišťovacích spolků se ani finanční částky, které zprvu byly dobrovolné, později potom povinné, neodváděly vţdy tak, jak správně měly. Do doby, kdy byly příspěvky pro hasičské sbory dobrovolné, bylo jasné, ţe výše potřebných peněz je nedostatečná. Stávalo se mnohdy také, ţe částka od pojišťovny ani nepokryla škody způsobené na hasičském materiálu při nějaké události. Roku 1869 se na území Rakouska uskutečnil korutanský hasičský den, na kterém zazněl návrh na zavedení povinného odvádění příspěvků od všech pojišťoven na území státu působících a vznik podpůrných pokladen hasičských svazů. Stále častěji zde zaznívala nejen otázka pořizování nové techniky, ale mnohem závaţněji se pohlíţelo na problémy pozůstalých po zemřevších hasičích, nebo sociálních problémech nemocných, kteří tuto náročnou činnost jiţ nemohou vykonávat. Na základě petic se návrh podařilo prosadit, a tak byly téhoţ roku všechny pojišťovací společnosti povinny přispívat do podpůrných pokladen hasičských svazů nejprve na severní Moravě a o rok později na území celé Moravy. Návrh byl zdůvodňován především faktem, ţe samotné obce nejsou schopny, ani za přispění darů, zajistit poţární ochranu stanovenou právními poţadavky.

10

TAUSCH, Jaromír STAŇEK, Jan. Hasičská vzájemná pojišťovna 100 let od založení. 1. vyd. Praha: Fire Edit s. r. o., 2000. str. 5. ISBN 80-85602-18-0

20

Napříč Českou zemí byly snahy podobné, avšak prozatím nevyslyšené. Byl vydán Řád pro Čechy, ten ovšem namísto pomoci přinesl spíše více starostí samotným obcím, které podle něho měly zajistit vytvoření podpůrných fondů, které ovšem nebyly schopny ani ze svých prostředků navýšených o dary a nepovinné příspěvky pojišťoven zajistit všechny potřebné investice do hasičských jednotek. Bylo vzneseno několik petic (v dnešní době chápáno spíše jako ţádosti) o povinnost odváděných příspěvků všech pojišťoven. Silné lobby na úseku pojišťovnictví v říšském sněmu však těmto snahám nikterak nepomohly a volání hasičstva nebylo vyslyšeno. Na místo toho se pojišťovny bránily tvrzením, která kolik dobrovolně přispívá. Ukázalo se však, ţe v roce 1880 věnoval český ústav Slavia 75.000 zlatých, První česká věnovala pouze úroky z desetitisícové poloţky a Concordia odváděla dvouprocentní poloţku z pojištěných v místě působení sborů. Problém s finančním nedostatkem a nutností podpory ze strany státu resp. pojišťoven však netrápila jen země české. V samotném Rakousku či Německu se snahy podobaly těm, které měly hasiči v Česku. Po další petici poslané přímo ministru vnitra ve Vídni se jediná pojišťovna Slavia stala řádným členem zemské hasičské jednoty a pravidelnými ročními příspěvky navyšovala zemský fond. Další dvě pojišťovny - a to Lipská pojišťovací společnost a První všeobecná uherská pojišťovací společnost - darovaly mimořádné částky na podporu hasičského fondu. Ostatní organizace působící v oblasti pojišťovnictví neprojevily zájem, a tudíţ nebylo moţné od nich finanční podporu získat. Hasiči sami sebe mohli nazývat nádeníky pojišťoven, a vidíme tak i v dávném obrazu podobu dnešní společnosti. Dalším pokrokem byl rok 1882, kdy konečně vstoupil v platnost zákon o povinnosti pojišťovacích společností podporovat výlohy hasičů tentokráte ve Slezsku. Nutností byl vznik podpůrné pokladny, kam byly jednotlivé příspěvky směřovány. Nedělo se ovšem tak, jak si mnozí z řad hasičstva přáli a představovali. Nedocházelo totiţ k tomu, aby investice byly postupně rozdělovány mezi sbory, ale kaţdoročně byla vytvořena komise a na základě ţádostí ze všech sborů byly peníze přerozdělovány těm, kteří si ţádost podali. Aţ v roce 1884 byl podepsán zákon o povinnosti odvádět příspěvek od všech pojišťoven na území Českého království. To se týkalo i pojišťoven se zahraničním majetkem. Konečná výše spočívala ve dvouprocentním příspěvku odváděném do zemského fondu na podporu hasičstva. Opět bohuţel došlo však k tomu, co většina zainteresovaných navrhovatelů předpokládala a čeho se obávala. Pojišťovny totiţ navýšily onu dvouprocentní částku všem pojistníkům a v očích mnohé veřejnosti byli hasiči původci zdraţení pojistek. Zemský fond měl za úkol směřovat tři čtvrtiny vybraných částek na obnovu hasičské techniky a vybavení pro jednotky, které se účastní akcí při zdolávání poţárů či povodní. Zbylá jedna 21

čtvrtina měla být uchovávána a poskytnuta pozůstalým rodinám po zemřelých hasičích při výkonu sluţby nebo při jejich úrazu či nemoci z hasičské činnosti vzniklých. Stávalo se ovšem, ţe mnozí z takto postiţených hasičů či rodin po zahynulém se příspěvku zřeklo právě z toho důvodu, ţe kvůli nim docházelo k navyšování plateb jednotlivých pojištěnců. Sílily tlaky na vytvoření zemských či okresních pojišťoven na nucené pojištění proti poţáru. Všechny stavby, které bylo nutno pojistit proti ohni, by byly pojištěny právě u takovéto zemské či okresní pojišťovny, a ta by také zajišťovala podporu hasičských sborů v dané oblasti. Jako příklad byla dávána Praţská městská pojišťovna, která pravidelně odváděla kaţdoroční částku 50.000 zlatých na praţský hasičský sbor. Protinávrhem byl předpoklad zavedení nuceného pojištění proti ohni ovšem u jiţ zavedených pojišťoven, tedy bez vzniku zemské či okresní pojišťovny. To mělo zapříčinit skutečnost, ţe by na hasičské vybavení byla vyčleňována opět dvouprocentní částka, ale pouze z pojištění staveb proti ohni. Stávající dvouprocentní podíl z kaţdého pojištěnce by byl zachován jen na úrazy a nemoci hasičů. Předpokládalo se ovšem, ţe by pojišťovny tuto částku hradily jen ze svých zisků, a nenavyšovaly tak platby svých klientů. V nenavyšování pojistných částek byl na pojišťovny vyvíjen stále silnější tlak z řad hasičské zemské jednoty, hasičských ţup i široké veřejnosti s argumenty o poskytování ochrany lidem a nevytváření nadměrných zisků svých akcionářů, mnohokráte se zahraniční účastí. Jiţ před koncem 19. st. stále více vstupovala do popředí moravských hasičů snaha o zaloţení vlastní hasičské pojišťovny. Dlouhých deset let trval neúprosný boj mezi nadšenci z řad hasičů, v čele s Titusem Krškou (1842–1900) s tehdejší říšskou vládou ve Vídni, neţ mohlo dojít k zaloţení Hasičské vzájemné pojišťovny. Záměr, který hodlal poskládat základní jmění pojišťovny přímo z příspěvků hasičských sborů, se velmi rychle a nutno říci, ţe úspěšně šířil mezi hasičstvem v zemi Moravské. Původní poţadované jmění 100 000 zlatých bylo po nahromadění této částky z nepochopitelných důvodů nutno navýšit na celý trojnásobek. V roce 1892 navíc proběhla měnová reforma, v kursu 1:2 a zlaté mince (zlatky) byly nahrazeny rakouskou korunou. Průkopníci hasičského pojišťovnictví se po prvním odmítnutí nehodlaly vzdát a po opakované audienci u říšského ministra vnitra a financí ve Vídni, mohla léta páně 1899 zahájit svou činnost Hasičská vzájemná pojišťovna se sídlem v Brně, a začít tak pojišťovat majetek se zárukou čistě českého vlastnictví. Byl vytvořen, krom povinného odvádění dvouprocentního podílu na hrubém příjmu do zemského fondu, také zvláštní fond na poskytování příspěvků těch sborů a ţup, které vloţily kapitál do základního jmění společnosti.

22

Nutno také podotknout, ţe mnohé sbory se zadluţily u různých záloţen a bank, jen aby se mohly spolupodílet na zaloţení hasičské pojišťovny a nakoupit si její akcie (viz příloha č. 1). Samozřejmostí bylo vcelku nenucené pojištění všech občanů z řad hasičů právě u „jejich“ nově vzniklé pojišťovny. Ovšem i široká veřejnost hodlala podpořit hasičstvo a líbivý byl i fakt o plně českém vlastnictví. Cizí zahraniční kapitál ve většině pojišťovacích společností byl pro řadu lidí přinejmenším poniţující. Novinkou v oblasti pojištění pro hasiče byla i moţnost zaplatit si pojistku na poţární přípřeţ, coţ bylo koňské spřeţení dopravující stříkačku na místo poţáru (viz příloha č. 2). Fungovat začala i Hasičská záloţna při Hasičské vzájemné pojišťovně, která dále majetek zhodnocovala. Po přelomu století pronikla myšlenka hasičské pojišťovny také do Česka. Po několika letech podobných nezdarů, které byly téměř totoţné s těmi, kterými si prošli zakladatelé hasičského pojišťovnictví na Moravě, mohla v roce 1904 vzniknout i v Čechách První praţská městská hasičská pojišťovna, vytvořená za obdobných podmínek jako ta brněnská. Rovněţ i zde bylo hlavním podílem vytvořeného kapitálu potřeba nashromáţdit finance od hasičských spolků, které tak nejen podpořily vznik ryze českého ústavu zaměřeného na širokou veřejnost v oblasti pojišťovnictví proti ohni, ale sami sobě mohly pomoci při získávání prostředků na opravu a nákup nové techniky, výzbroje i zajištění svých kolegů při nemoci, úrazu nebo poskytnutí finanční pomoci pozůstalým při velkých neštěstích. Ani v tomto případě nebyl vznik nikterak jednoduchý. Silné lobby ostatních pojišťoven, které proniklo aţ do nejvyšších státních aparátů, zprvu odmítal povolení další nové pojišťovny. Ty stávající se těšily silnému postavení a dobré pověsti, tudíţ nebylo zcela nutné vytvářet zde nový konkurenceschopný ústav. Nátlak ze strany hasičstva českého, silně podporován ze strany lidu, nakonec přeci jen dopomohl vzniku jiţ zmiňované hasičské pojišťovny pro Českou zem. Po několika málo letech trvání a úspěšného fungování dvou hasičských pojišťoven nakonec došlo k jejich sloučení, tak jak uţ tomu od samého počátku bylo nakloněno několik čelních představitelů obou organizací. Síla v postavení sloučené Hasičské vzájemné pojišťovny rapidně stoupla a nově bylo povoleno rovněţ uzavírat povinné ručení na motorová vozidla. Toho bylo dosaţeno navýšením základního kapitálu o dalších 100 000 rakouských korun. Od samého počátku existence, jak moravské, tak české hasičské pojišťovny bylo velmi nutné zajistit, pokud moţno v kaţdém nebo alespoň téměř kaţdém sboru svého pojišťovacího zástupce. Jen tak bylo moţné dosáhnout velkého rozšíření do řad nejširšího obyvatelstva a proniknout do sebemenších koutů vlasti. Hasičské jednotky tak byly vybavovány nejen ze zemského fondu, který rozděloval finance ze zákonného odvádění všech pojišťoven, ale 23

rovněţ ze speciálního fondu pro hasičský materiál, vytvořený v rámci Hasičské vzájemné pojišťovny, který přispíval nemalým podílem na obnovu hasičského vybavení. Velmi prozřetelným se ukázalo spojení obou pojišťoven v období před vypuknutím první světové války. Nejen ţe ve válečném období docházelo k prudkému nárůstu pojistných události, které několikanásobně převyšovaly výplaty z minulých období, ale rovněţ celá řada samotných představitelů Hasičské vzájemné pojišťovny byla nucena narukovat stejně jako velká řada hasičů, kteří nemohli tak dále vykonávat funkci pojišťovacího zprostředkovatele. Jen díky silnému postavení spojených pojišťoven nedošlo k jejich krachu ve velmi těţkém období. Ve válečných letech byly také nově vypláceny příspěvky nejen na sirotky po hasičích padlých na bojištích, ale bylo nově myšleno i na případné sirotky po ţenách hasičských samaritánkách, které rovněţ padly na frontě. Po ukončení první světové války a vzniku prvního Československého státu došlo k úpravě stávajícího zákona o povinném odvádění dvouprocentního podílu na činnost hasičů ze všech pojišťoven (zem. zák. č. 62 z r. 1884 a prováděcí nařízení zem. zák. č. 50 z r. 1885), kde bylo mimo jiné nejdůleţitější změnou rozdělení fondu osobní podpory na část pro hasiče dobrovolně a hasiče profesionální, kteří byli zranění či usmrceni. Docházelo opět k nabádání všech hasičů o uzavření všech pojistek u hasičské pojišťovny, a to nejen pojistek soukromých, tak ale i pojištění hasičského majetku a pochopitelně i rozšíření této myšlenky mezi civilní obyvatelstvo. Hrozila další měnová reforma, ovšem geniální plán dr. Rašína, jmenovaného novým ministrem financí, o konsolidaci republiky, odvrátil problémy měnové politiky, došlo k okolkování rakouské koruny, čímţ došlo ke zbrzdění inflace a obdiv byl sklizen i ze zahraničí, kde rovněţ narůstaly finanční problémy válkou zdevastovaných zemí. V roce 1919 byl na důkaz podpory širokého hasičstva kaţdý člen sboru pojištěn proti povinnému ručení do částky 30 000 K, poraněná nebo usmrcená osoba pojištěna částkou 100 000 K a kaţdý pár koní v hasičském přípřeţí pojištěn na částku 40 000 K. Situace ovšem nebyla jednoduchá, uţ vzhledem ke skutečnosti, ţe na území Československa působilo čtyřicet domácích a devatenáct zahraničních pojišťoven. Ty domácí ovšem nesměly poskytovat své sluţby na území jiných států, a tak nemohly dále rozvíjet svou činnost ani rozšiřovat své pole působnosti. Došlo ke změně názvu Hasičské vzájemné pojišťovny na Vzájemnou pojišťovnu československého hasičstva v Praze. Moravská část pojišťovny si však i nadále ponechala původní název Hasičská vzájemná pojišťovna Brno. V roce 1925 se po čtvrt stoleté historii sjednocené Hasičské vzájemné pojišťovny ve výroční zprávě objevila informace o podpoře hasičských sborů, která neměla doposud v českých zemích obdobu. Za dobu své existence vyplatila pojišťovna hasičským sborům na 24

podporách a odměnách i s podílem na zisku celkem 1,5 milionu korun, a to navíc mimo 1,1 milionu, které povinně odváděla zemskému věcnému hasičskému fondu dle zákonných příspěvků. Jako jediná mezi všemi pojišťovnami věnovala Hasičská pojišťovna částku dvaceti procent ze svého čistého zisku na podporu hasičů. Ta byla směřována výhradně na nákup hasičských potřeb. Byla jediná, kdo se snaţil operativně reagovat na podněty z řad hasičských sborů, ale i jednotlivců. V období hospodářské krize 30. let a předválečného očekávání se i nadále Hasičská vzájemná pojišťovna spolupodílela na obnově hasičského materiálu. Ovšem povinné odvádění částek na civilní protiletecké obrany, se neblahým způsobem podepsaly na výši moţného přispění hasičům. Hlavně malé sbory v odlehlých částech republiky se doţadovaly zvýšení částek na pořizování hasičského vybavení, neboť obce neměly dostatečnou finanční sílu k pořízení nových stříkaček a materiálu pro bojovníky s ohněm.11

1.3.2. Druhá světová válka a financování jednotek Během druhé světové války se ještě více otevřel prostor pro nárůst konkurence ze strany říšských pojišťoven, ovšem povinnost vyplácení povinných příspěvků z hrubého příjmu všech pojišťoven působících na území Československé republiky se nikterak nezměnil. Naopak, došlo ještě k navýšení těchto částek. Důvodem byla povinnost spolupodílet se zároveň na výstavbě hasičských zbrojnic, nádrţí na poţární vodu, které měly za úkol zajistit hasební vodu v kaţdé obci, pravidelné obnovování poţární techniky a nepostradatelné výcviky. Dle nařízení říšského protektora pro území Protektorátu Čechy a Morava musela kaţdá pojišťovna, která pojistila majetek proti poţáru, odvést úhrnnou daň ve výši šesti procent do fondu protektorátního ministerstva vnitra pro účely hasičské. Ukončení světové a především evropské apokalypsy v podobě zdevastování všech zúčastněných zemí nejen materiální, finanční, ekonomické, ale především lidské ztráty bylo znát i na československém hasičstvu. Jak jiţ bylo řečeno, nemálo příhraničních oblastí bylo přeci jen „posíleno“ o hasičskou techniku, kterou zde zanechalo odcházející německé vojsko. Jednalo se o hasičské stříkačky, vybavení, ale i poţární automobily, které v mnohých případech slouţily ještě po dlouhé období.

11

Kolektiv autorů. 130 let českého dobrovolného hasičstva. 1. vyd. Praha: Fire Edit, s.r.o., 1994. 106 s. ISBN 80-85602-12-1

25

1.3.3. Stav financování jednotek do roku 1989 Počínaje rokem 1945 docházelo k postupnému znárodňování i soukromých pojišťoven. Toho bylo dovršeno roku 1948. Ještě před tím však stihla Hasičská vzájemná pojišťovna podpořit české hasičstvo nemalou částkou 100 000 korun. To byla poslední nepovinná investice, která byla z vytvořeného zisku věnována na účely nákupu a opravu hasičského materiálu. Celou řadou proměn prošly zákony a vyhlášky vlády, a nyní mimo jiné umoţňovaly pouţít majetek z fondu, který byl určen na podporu hasičstva, k financování národních podniků. Krom jiných byl vydán zákon č. 85/1953 Sb., který ukládal, tentokráte jiţ jediné státní pojišťovně, působící monopolně na trhu, k vytvoření fondu k tzv. zábranné činnosti. Tou se rozumělo přispívání na výchovu v oblasti připravenosti obyvatelstva na mimořádné události, výchovná činnost v poţární ochraně, poskytování příspěvků na protipoţární ochranu v obcích, podpora nákupu nového a opravu stávajícího hasičského vybavení jednotek, spoluinvestování při výstavbě nových hasičských zbrojnic a hasičských nádrţí v obcích. Zároveň bylo povinností určitého spektra majetku mít zřízenou pojistku proti poţáru. Tento stav, s malými legislativními úpravami trval, aţ do roku 1991. Sbory hasičů tak i nadále měly určité moţnosti v získávání nového vybavení včetně hasičské mobilní techniky v podobě poţárních vozidel, ať uţ cisternových stříkaček nebo dopravních vozů na přepravu hasičského vybavení a členů jednotek. Vše se samozřejmě dělo na centrální úrovni. Trendem bylo zpravidla nakupování nových automobilů pro profesionální sbory a převod starších vozidel mezi jednotky dobrovolné. Ministerstvo vnitra zajišťovalo nákup vozů i vybavení a prostřednictvím krajských ředitelství veřejného poţárního útvaru se materiál dostával do jednotlivých okresních měst a obcí. Byl nastaven vcelku přijatelný trend obnovy poţárních vozidel a pravidelného převádění na jednotky dobrovolné.12

1.3.4. Zajišťování finančních prostředků po roce 1989 I v novodobé historii byla v oblasti pojišťovnictví zachována povinnost všech pojišťoven vytvářet, mimo jiných, také fond zábrany škod. O výši příspěvku si však rozhodovala sama pojišťovna a účel také nebyl zcela jasně definován. Hovořilo se zde o investování také na předcházení škod. Nebyla zde nikterak upravena povinnost spolupodílet se na obnově a opravě hasičské techniky. To byl také důvod, proč sami pojišťovny od tohoto záměru značně upouštěly, a jen malé částky investovaly do jiných plánů na předcházení škod. 12

HLADÍK, Václav; KRCHOV, Milan; RUBEŠ, Pavel. 150 let pomáháme a zachraňujeme. 1. vyd. Praha: Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, 2003. 112 s.

26

Relativně slušná ekonomická situace doby nenutila zákonodárce ani vedení hasičstva k nátlaku na obnovení spolupodílnictví pojišťoven v obnově hasičské techniky. Moţná byly slyšet i tehdejší hlasy o tom, ţe pojišťovnictví je soukromé podnikání a takovéto povinné odvádění by byl příliš silný zásah do podnikatelské sféry. I přesto se takové snahy objevily. Následujících několik let však bez silné podpory. První hlasitější pokusy v této oblasti můţeme sledovat v roce 1999, kdy vstoupila do popředí myšlenka na znovuzavedení fondu zábrany škod. Zde bychom se mohli vrátit o několik desetiletí zpátky, neboť návrhy byly o odvodu dvouprocentního podílu pojišťoven na činnosti hasičských profesionálních i dobrovolných sborů. Částka by se odváděla z pojistek proti poţáru, záplavám, vichřicím apod. Zkrátka takové činnosti, u kterých novodobí bojovníci s ohněm zpravidla zasahují. Škoda, ţe snahy o prosazení nebyly v té době vyslyšeny ani podporovány. Mohl by zde jiţ dnes být dlouhodobě zavedený, snad fungující systém, který by rozhodně v tehdejší době působil méně odporu ze strany pojišťovacích společností, snad i z důvodů lepší hospodářské situace, neţ je tomu dnes. V kaţdém případě se tyto záměry neprosadily a očekávaly se další návrhy na řešení vzrůstajících otázek budoucího řešení situace v oblasti pořizování nových prostředků pro hasičské jednotky. Ovšem nelze tyto nezdary přisuzovat jen silnému lobby pojišťoven a tehdejší vládě. Neboť jiţ v roce 1996 dával bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR podněty k řešení situace o zapojení pojišťoven do financování profesionálních hasičských sborů. Zmiňována jiţ v této době byla i varianta o povinném odvádění z povinného pojištění motorových vozidel. Zdůvodnění bylo takové, ţe toto pojištění je povinné, a proto z něho mají pojišťovny značný zisk. Nebyl by to tedy tak silný zásah do svobody podnikání, neboť pojišťovny zde mají zajištěný poměrně vysoký a stálý zisk. V roce 2001 byl podepsán několika poslanci nový návrh na povinném odvádění tentokráte jiţ tříprocentního podílu ze zisku pojišťoven, v oblasti pojištění škod na pozemních dopravních prostředcích, pojištění odpovědnosti dopravních prostředků, odpovědnosti z provozu vozidla, škody na majetku způsobených poţárem, vichřicí, záplavou a výbuchem. Ministerstvo vnitra ČR by mělo v této souvislosti zřídit zvláštní účet, na který by kaţdoročně své povinné příspěvky pojišťovny zasílaly a Ministerstvo financí by se stalo kontrolním úřadem co do správnosti výpočtu a účelovosti pořízení majetku. Prostředky mohly být investovány výhradně do pořízení nových dopravních prostředků, opravu, údrţbu a provozování prostředků určených k záchraně lidských ţivotů. Bohuţel ani tyto snahy nebyly vyslyšeny.

27

Další, ovšem ne tolik výrazné snahy, se objevily v roce 2002 po mohutných záplavách. Ani tentokráte však nebyla síla na jejich prosazení. Jedním z posledních návrhů, jak řešit problematiku pořizování technických prostředků jednotek poţární ochrany v České republice, byl návrh předloţený v roce 2010. Ten vypracovalo shodně zastupitelstvo Středočeského a Pardubické kraje a stanovoval částku ve výši čtyř procent z celkového objemu vybraném všemi pojišťovnami působícími na území České republiky z povinného ručení na motorových vozidlech. Návrh byl poměrně dobře a účelově zpracován. Celkový objem financí bude odváděn na speciální účet Ministerstva vnitra, a to zpětně. Tedy v prvním kvartálu roku za celý uplynulý kalendářní rok. Částka bude rozdělena na dvě poloviny. První bude převedena na krajské Hasičské záchranné sbory. Ta druhá polovina bude přidělena jednotlivým krajským úřadům, které je poskytnout obcím, zřizujícím jednotky dobrovolných hasičů v působnosti kraje. Samozřejmostí mělo být upřednostňování jednotek sborů dobrovolných hasičů zařazených do plošného pokrytí kraje jednotkami poţární ochrany. Dozorovým orgánem nad převodem finančních prostředků měla být, dle tohoto návrhu, Česká národní banka. Finance by byly účelově vynakládány striktně na pořízení a údrţbu poţární techniky a věcných prostředků poţární ochrany. Výše přerozdělovaných peněz měla být dán procentuálním poměrem velikosti území kraje, počtu obyvatel, charakteru nebezpečí a počtu jednotek poţární ochrany v kraji působících. Návrh, bohuţel, ani tentokrát neprošel. Argumentů proti zavedení tohoto financování byla celá řada. O jejich logičnosti se dá dodnes jen spekulovat. Zbytečnost, nepotřebnost, přílišný zásah do podnikatelské sféry pojišťovnictví i naprosto nesouvisející odůvodnění, o faktu, ţe je právně ošetřena povinnost hradit náklady zdravotní záchranné sluţbě při jejím zneuţití.13

13

VALÁŠEK, Rudolf; a kol. Hoří! 1. vyd. Brno: Litera, 2004. 150 s. ISBN 80-239-2523-7

28

2. Financování jednotek požární ochrany v jednotlivých krajích ČR 2.1. Druhy jednotek Z důvodů pochopení činnosti a nároků jednotlivých jednotek poţární ochrany je důleţité správně charakterizovat druhy, resp. kategorie jednotek, které se na území České republiky vyskytují. Bez rozlišení druhů a kategorií je prvořadým úkolem a základním posláním všech jednotek poţární ochrany chránit ţivoty a zdraví obyvatel, majetek před poţáry i jinými nebezpečími v podobě přírodních ţivlů, rovněţ tak chránit ţivotní prostředí a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech. Všechny jednotky se také rovněţ řídí tzv. organizačním nebo operačním řízením. V tom organizačním se jednotky vyskytují běţně, kdyţ nezasahují u mimořádné události. V rámci tohoto řízení se starají o techniku, pracují na stanici a věnují se odborné či fyzické přípravě. Ve chvíli přijetí zprávy o mimořádné události přechází místně příslušná jednotka automaticky do řízení operačního. To zahrnuje výjezd k události, činnost na místě zásahu a končí při zpětném návratu na základnu. Druhy jednotek: 1. Jednotka hasičského záchranného sboru kraje, ty jsou součástí Hasičského záchranného sboru kraje, a činnost v nich vykonávají příslušníci hasičského záchranného sboru, kteří jsou ve sluţebním poměru a činnost zde je jejich povolání. Tyto jednotky jsou zřizovány státem. Podléhají Generálnímu ředitelství Hasičskému záchrannému sboru České republiky jako součást Ministerstva vnitra. 2. Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce, jejichţ zřizovatelem je obec, případně město. Činnost v těchto jednotkách vykonávají členové jednotek sborů dobrovolných hasičů obce, a to ve formě dobrovolnosti. V určitých případech zde vykonávají činnost členové v pracovním poměru ke zřizovateli. 3. Jednotka hasičského záchranného sboru podniku. Zřizovateli těchto jednotek jsou právnické osoby, případně podnikající fyzické osoby, kterým je zřízení takové jednotky právně nařízeno z důvodů provozování činnosti se zvýšeným nebo vysokým poţárním nebezpečím. Zde vykonávají činnost zaměstnanci zřizovatele jako své povolání v pracovním poměru. 4. Jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku. Tyto jednotky zřizuje opět právnická nebo podnikající fyzická osoba na základě provozované činnosti se zvýšeným nebo 29

vysokým poţárním nebezpečím. Hasiče zde vykonávají zaměstnanci podniku na základě dobrovolnosti. Kaţdý druh jednotky má odlišné uspořádání, jiný charakter činnosti, jsou i rozdílné a dosti podstatné doby, do které jednotka musí vyjet k události od vyhlášení poplachu. Kaţdý druh jednotky klade rovněţ jiné nároky na technické vybavení i fyzickou, odbornou a psychickou zdatnost hasiče působícího v jednotce. Velmi rozdílné je jejich zřízení a finanční náročnost provozování té které jednotky. Důleţitým aspektem je rovněţ operační hodnota jednotek poţární ochrany. Ta nám charakterizuje, jak je jednotka schopná zahájit činnost v operačním řízení na místě události. Je stanovena dobou výjezdu a územní působností. Dobou výjezdu je časový úsek, během kterého je jednotka povinna vyjet z místa dislokace od vyhlášení poplachu. Touto doby jsou dvě minuty v případě jednotky sloţené výhradně z profesionálních hasičů, tedy těch, kteří činnost vykonávají jako své povolání. Desetiminutový časový interval povinný k vyjetí mají jednotky sloţené výlučně z hasičů nevykonávajících sluţbu v jednotce jako své povolání. Pět minut mají čas na vyjetí jednotky, v nichţ vykonávají činnost hasiči v kombinaci obou předchozích druhů jednotek. Územní působností se rozumí vzdálenost a doba jízdy na místo zásahu. Můţeme tím rozumět optimální vzdálenost, kterou musí urazit jednotka při cestě ze své dislokace na místo události. Dle druhu jednotek má kaţdá stanovený své území standardního působení, tím je hasební obvod. Ten je v oblasti katastrálního území svého zřizovatele. Pokud je jednotka zařazena do tzv. plošného pokrytí území České republiky, zasahuje i mimo území svého katastru. Plošné pokrytí je vytvořeno pro území celého státu, s udaným charakterem nebezpečí a počtem a druhem jednotek, které musejí být v kaţdé oblasti zřízeny. Do charakteru nebezpečí území se zahrnuje počet obyvatel, objekty zvýšeného významu, průmyslové aglomerace, chráněné krajinné oblasti, historická centra měst, důleţité a vytíţené dopravní tahy a křiţovatky silničních i ţelezničních uzlů apod. Po konečném výpočtu je moţné určit počty a druhy jednotek, které mají jejich zřizovatelé zřídit na daném území.

30

2.2. Kategorie jednotek Pro potřeby plošného pokrytí území celé České republiky jednotkami poţární ochrany se jednotky, dle jejich operační hodnoty, dělí do kategorií. Tyto kategorie vycházejí z druhů jednotek poţární ochrany. Jedná se o šest kategorií s označením JPO I aţ JPO VI:  JPO I jsou jednotky Hasičského záchranného sboru ČR, které zajišťují činnost jednoho aţ tří druţstev (druţstvo je sloţené z velitele a pěti hasičů). Disponují základní, případně i speciální technikou a zasahují na území své působnosti. V případě obsazení stanice ve zmenšeném početním stavu (druţstvo sloţené z velitele a tří hasičů) zpravidla zasahují v úzké spolupráci s místní jednotkou dobrovolných hasičů. Jednotka musí splňovat dobu výjezdu do dvou minut od vyhlášení poplachu.  JPO II jsou jednotky zřizované obcí, či městem, ve které mohou někteří členové vykonávat činnost v pracovním poměru ke svému zřizovateli. Ostatní jsou výhradně dobrovolnými hasiči. Tyto jednotky mají dobu výjezdu stanovenou do pěti minut od vyhlášení poplachu. Zpravidla jsou umístěny v obcích nad tisíc obyvatel a zajišťují výjezd jednoho, případně dvou druţstev o zmenšeném početním stavu.  JPO III tyto jednotky rovněţ zřizují obce, nebo města. Činnost zde vykonávají výlučně hasiči dobrovolní a zajišťují jedno nebo dvě druţstva ve zmenšeném početním stavu. Čas výjezdu musí jednotka této kategorie splňovat v časovém limitu deseti minut.  JPO IV jsou jednotky hasičského záchranného sboru podniku. Zřizovatelem je právnická nebo podnikající fyzická osoba. Činnost v jednotce zajišťují zaměstnanci zřizovatele, kteří jsou v pracovním poměru. Pokud není vnitřníma předpisy stanoveno jinak, vyjíţdí tato jednotka do dvou minut od vyhlášení poplachu.  JPO V zřizovatelem této dobrovolné jednotky jsou obce. Zajištěno v nich je jedno zmenšené výjezdové druţstvo, které má za povinnost vyjet k nahlášené události do deseti minut od vyhlášení poplachu.  JPO VI jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku. Zřizovatelem je právnická nebo podnikající fyzická osoba a hasiči jsou zde zaměstnanci podniku na dobrovolném základě s desetiminutovým intervalem pro výjezd.

31

Zvláštní kategorií jsou pak jednotky poţární ochrany nezařazené do plošného pokrytí. Jsou to jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí. Jsou shodného charakteru jako jednotka kategorie JPO V. Není s nimi však počítáno při tvorbě plošného pokrytí. Jednotky kategorií JPO I aţ JPO III jsou určeny k likvidaci mimořádných událostí i mimo katastr obce, v níţ jsou dislokovány. Jsou zařazeny do plošného pokrytí území kraje. Jednotky kategorií JPO IV aţ JPO VI zasahují na území katastru svého zřizovatele. To znamená na katastrálním území obce, případně v areálu podniku, v němţ jsou zřízeny. Někdy však tyto jednotky disponují speciální technikou, kterou můţe, v případě existence smlouvy se zřizovatelem, vyuţít Operační středisko Hasičského záchranného sboru i k zásahu mimo katastr působnosti této jednotky. Jednotlivé

jednotky

jsou

vysílány

k událostem

prostřednictvím

Operačních

a informačních středisek jednotlivých krajů. Ty jsou ve správě Hasičského záchranného sboru ČR, resp. jsou součástí jednotlivých krajských Hasičských záchranných sborů. Jsou vzájemně zastupitelná, pokud tedy je v jednom z krajů mimořádná událost velkého charakteru (například záplavy) a Telefonní centrum tísňového volání mezinárodního krizového čísla 112 by bylo přetíţené, dojde k automatickému přesměrování volajícího do jiného kraje, aniţ by to oznamovatel poznal, a bez prodlení vyslání záchranné sloţky k případu. Jednotlivé jednotky jsou k události vysílány na základě Poţárního poplachového plánu kraje, kde je pro kaţdé město i obec a místní část stanoven ve čtyřech stupních přesně daný seznam jednotek poţární ochrany, které se na místo události posílají. Ten vychází právě z plošného pokrytí území státu.14 15 16

2.3. Jednotky HZS ČR Velmi zjednodušeně by se dalo říci, ţe většinu jednotek poţární ochrany financují jejich zřizovatelé (viz tab. č. 1). Svým způsobem se na finančním zabezpečení jednotek, ovšem v přenesené působnosti, podílí vţdy stát. Nestává se tak ale v přímé vazbě. Stát ukládá tuto činnost do povinností jejich zřizovatelů. Tedy obcí a Hasičského záchranného sboru.

14

Ustanovení § 1 a 3 Vyhlášky 247/2001Sb. o organizaci a činnosti jednotek poţární ochrany Ustanovení § 26 – 30 a § 65 – 68 Zákona 133/1985Sb. o poţární ochraně 16 Příloha č. 4 Vyhlášky 247/2001Sb. o organizaci a činnosti jednotek poţární ochrany 15

32

Tab. č. 1 – Přehled financování JPO dle zřizovatele Druhy JPO

Jednotky HZS ČR

Jednotky SDHO zařazené do plošného pokrytí

Jednotky HZS podniku

Financující instituce MV – GŘ HZS ČR (kapitoly SR, dotace EU) Jednotlivé kraje Příspěvky měst a obcí Účtování likvidačních prací a zásahů za úhradu Dary fyzických a právnických osob Zřizovatel (obec, město) MV – GŘ HZS ČR (investiční a neinvestiční dotace) Dary fyzických a právnických osob Finanční spoluúčast SHČMS (SDH) Dotace EU Zřizovatel (podnik, firma) Úhrada nákladů pomoci na vyţádání (KÚ, HZS ČR) Dary fyzických a právnických osob Dotace EU

Jednotky SDH podniku

Zřizovatel (podnik, firma) Úhrada nákladů pomoci na vyţádání (KÚ, HZS ČR) Dary fyzických a právnických osob Dotace EU

Jednotky SDH bez zařazení

Zřizovatel Dary fyzických a právnických osob Finanční spoluúčast SHČMS (SDH) Dotace EU MV – GŘ HZS ČR – nepravidelně

Zdroj: vlastní zpracování Prvořadým úkolem pro stanovení uvolněných finančních prostředků je rozpočtový proces. Jeho příprava a realizace má základní, relativně samostatné, ale na sebe úzce navazující etapy. Jedná se o:  Přípravu střednědobého plánu.  Navrţení rozpočtu na příslušný kalendářní rok.  Realizaci rozpočtových příjmů a výdajů v daném roce.  Zpracování státního závěrečného účtu a finanční vypořádání vztahů se státním rozpočtem. Práce na vypracování návrhu státního rozpočtu na příslušný rok řídí Ministerstvo financí. Práce na vypracování návrhu rozpočtu kapitoly Ministerstva vnitra řídí ekonomický 33

odbor Ministerstva vnitra. Termín, rozsah a struktura zpracovaných návrhů rozpočtů příslušných kapitol státního rozpočtu stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 165/2008 Sb. Rozpočtový rok je shodný s rokem kalendářním. Státní rozpočet i rozpočet kapitol Ministerstva vnitra vychází ze střednědobého výhledu. Při sestavování rozpočtu je nutné vycházet ze všech úkolů a závazků, které jsou obsaţeny v zákonech, usneseních vlády, směrnicích a opatřeních Evropské Unie a v neposlední řadě i programových cílech resortu, které prošly schvalovacím řízením a jsou zakotveny v jiných závazných dokumentech. Dílčí sloţku státního rozpočtu pro kapitolu Ministerstva vnitra realizuje Ministerstvo financí na základě zákona o státním rozpočtu České republiky na příslušný rozpočtový rok, který schvaluje Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Je důleţité znát před samotnou tvorbou rozpočtu celkový nepřekročitelný objem výdajů a poţadovaný minimální objem celkových příjmů. To stanovuje opět Ministerstvo financí a oznamuje Ministerstvu vnitra. Návrh rozpočtu Ministerstva vnitra na příslušný rok je na Ministerstvo financí předkládán ministrem vnitra. Poté je návrh státního rozpočtu včetně jednotlivých kapitol projednáván ve Vládě ČR a po schválení Vládou České republiky v příslušných výborech Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na příslušný rok. Ministerstvo vnitra má svůj ekonomický odbor, coţ je správce kapitoly, který je odborným útvarem pro rozpočet Ministerstva vnitra. Ten sdělí písemně dílčí nepřekročitelné objemy výdajů organizačním součástem resortu Ministerstva vnitra a jeho gesčním útvarům, prostřednictvím svých pracovních směrnic. Pokud není přijat před prvním dnem rozpočtového roku, řídí se rozpočtové hospodaření do nabytí zákona o státním rozpočtu objemem příjmů a výdajů státního rozpočtu schváleného pro předchozí rozpočtový rok. V tomto případě se jedná o rozpočtové provizorium. Ze zákona č. 133/1985 Sb. o poţární ochraně, zákona v novelizaci č. 237/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb. o Hasičském záchranném sboru je zřízen Hasičský záchranný sbor České republiky. Tvoří ho generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, které je organizační součástí Ministerstva vnitra, dále hasičské záchranné sbory krajů, záchranný útvar a Střední odborná škola poţární ochrany a Vyšší odborná škola poţární ochrany ve Frýdku Místku. Generální ředitelství je územním pracovištěm, které ekonomicky zajišťuje plnění svěřených úkolů. Zároveň tak činí pro zálohované jednotky, kterými rozumíme Školní a výcvikové zařízení hasičského záchranného sboru. Nacházejí se v Brně, Frýdku Místku a Borovanech. Dále Opravárenský závod Olomouc a Institut ochrany obyvatelstva v Lázních Bohdaneč. Generální ředitelství přímo řídí hasičské záchranné sbory krajů, záchranný útvar Hasičského záchranného sboru České republiky a Střední odbornou školu a Vyšší odbornou 34

školu poţární ochrany ve Frýdku Místku. Ty jsou organizačními sloţkami státu a účetními jednotkami. Jejich příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra. Všechny organizační sloţky státu, které jsou v působnosti generálního ředitelství HZS ČR, hospodaří s prostředky státního rozpočtu, které jim stanoví správce kapitoly v rámci rozpočtu.17

2.3.1. Plánování rozpočtu V procesu plánování rozpočtu Generálního ředitelství HZS ČR se vychází z ustanovení zákona č. 218/2000 Sb. V organizační sloţce Ministerstva vnitra je upravena problematika finančního řízení na základě nařízení Ministerstva vnitra č. 45/2011 o řízení, organizaci a výkonu ekonomické činnosti. Proto, aby bylo zajištěno řádné nakládání s veřejnými prostředky v působnosti Hasičského záchranného sboru, byl vymezen rozsah odpovědnosti oprávněných zaměstnanců, a k zajištění fungování finančních kontrol ve smyslu zákona č. 320/2001 Sb., je vydán Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 50/2011, ve kterém je stanoven způsob řízení, organizace a výkon ekonomické činnosti, dále provádění finančních kontrol a zároveň se zde vymezuje rozsah pověření zaměstnanců k uvedeným činnostem. Samotný návrh rozpočtu u generálního ředitelství HZS ČR se vychází ze závazných limitů a ukazatelů. Ty stanovuje ekonomický odbor Ministerstva vnitra, coţ je správce kapitol. Stanovené limity jsou oznámeny dopisem a zároveň jsou zaslány pokyny správce rozpočtu k návrhu rozpočtu na příslušný rok v elektronické podobě. K tomuto procesu je vydaná pracovní směrnice. V té je obsaţen detailní postup pro sestavení návrhu rozpočtu na daný rok a bývá překládán v období července aţ srpna. V případě zpracování návrhu rozpočtu na projekty spolufinancované z rozpočtu Evropské Unie je zasílán z časových důvodů s předstihem a řešen odděleně. Samotnou tvorbu návrhu rozpočtu zajišťuje finanční odbor, a to po interaktivním projednání s organizačními sloţkami státu a odborným útvarem Generálního ředitelství. Je navrţeno rozdělení výdajů k zajištění financování programů a ostatních běţných výdajů, které obsahují potřeby finančního pokrytí v oblasti programového financování organizačních sloţek státu. Celková částka ostatních běţných výdajů obsahuje dopočet do výše stanoveného limitu. Tento stav je schválen vedením GŘ HZS ČR, a to konkrétně generálním ředitelem HZS nebo náměstkem GŘ pro ekonomiku.

17

VYKOUKAL, Jaroslav. Hasičský záchranný sbor České republiky. 1. vyd. Praha: Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, 2010. 20 s. ISBN 978-80-86640-58-7

35

Celkové limity ostatních běţných výdajů bývá stanoven z částky rozepsaného rozpočtu na právě probíhající rozpočtový rok. Je přihlíţeno na předešlý rozpočtový rok a poměry rozpočtů pro jednotlivé organizační sloţky státu jsou ponechány ve stejné výši. Tento postup je nastaven jiţ od roku 2001, kdy průběh let ukázal systém relativně nejspravedlivější, a je v něm zohledněna činnost jednotlivých sloţek. Pokud dojde k rozdílům, které vyplývají z rozdělení limitů na ostatní běţné výdaje nebo výdajů financování programů, jsou jednotlivým organizačním sloţkám státu objemy prostředků navyšovány nebo kráceny poměrově k celkovému objemu prostředků. To zajišťuje finanční odbor GŘ po schválení generálním ředitelem HZS ČR nebo náměstkem GŘ pro ekonomiku. Obdobně je přijímán, schvalován a rozdělován závazný limit nedaňových příjmů, kapitálových příjmů a přijatých transferů, jejich výše plnění reflektuje moţnosti organizačních sloţek státu tyto příjmy plnit. Kdyţ jsou stanoveny limity rozpočtu ekonomickým odborem Ministerstva vnitra, předloţí jednotlivé organizační sloţky státu své vyčíslené rozpočtové potřeby pro daný rok. Ty zpracují na základě vlastních interních aktů řízení a na podkladě svých finančních plánů. Jednotlivé organizační sloţky státu mají vytvořeny své příkazce operací, a ti plánují potřebné prostředky na následující období. Příkazci zpracují plány na základě uloţených úkolů. Poţadované prostředky včetně alokací předají příkazci svým finančním odborům rozčleněny na rozpočtové poloţky. Finanční odbor, po zpracování souhrnných poţadavků, odevzdá plány ke schválení krajskému řediteli. Poté dochází k předání materiálu finančnímu odboru GŘ. Ten je sumarizuje, provede porovnání s předešlým rokem a celou sloţku zavede do ekonomického informačního systému EKIS. Činnost zaúčtování do systému provádějí odpovědní zaměstnanci organizačních sloţek státu. Pokud některá z organizačních sloţek státu neúčtuje v tomto systému, zajistí zavedení údajů do programu finanční odbor GŘ, a to oddělení rozpočtu, analytiky a rozborové činnosti. Mzdové prostředky, s těmi související příjmy a výdaje jsou v kompetenci sekce řízení lidských zdrojů Generálního ředitelství HZS ČR. Plán na následující rok je následující:  V červenci provede personální odbor Ministerstva vnitra předběţný návrh rozpočtu mzdových prostředků na následující rok a zašle jej Generálnímu ředitelství HZS k připomínkování.  V srpnu je návrh rozpočtu odeslán zpět, zpravidla se zdůvodněním provedených úprav, nebo výjimečně bez připomínkování.

36

 Následuje vyţádání dílčích podkladových materiálů ze strany ekonomického odboru Ministerstva vnitra pro potřeby vytvoření návrhu kapitolního sešitu MV na následující rozpočtové období.  Hasičský záchranný sbor zašle ekonomickému odboru MV členění detailních ukazatelů, které budou zapracovány do kapitolního sešitu.  Na počátku nového kalendářního roku, tedy v době po přijetí nového státního rozpočtu je předán GŘ HZS ze strany ekonomického odboru MV platný rozpis závazných limitů a ukazatelů na příslušný kalendářní rok. Finanční zajištění resortu v oblasti mzdového zabezpečení provádí ekonomický odbor Ministerstva vnitra. Zde jsou soustředěny prostředky na platy, platby za provedenou práci a prostředky související s povinným pojistným hrazeným zaměstnavatelem. Rovněţ sem patří částky do fondu kulturních a sociálních potřeb. Celý souvislý návrh rozpočtu je předkládán ekonomickému odboru Ministerstva vnitra ve stanoveném termínu, zpravidla měsíci srpnu, a to souhrnně za celý úsek Hasičského záchranného sboru České republiky i rozděleně za jednotlivé HZS krajů, Záchranný útvar HZS ČR, SOŠ a VOŠ PO ve Frýdku-Místku a za Generální ředitelství HZS ČR. V období přípravného procesu na státní rozpočet vytváří ekonomický odbor Ministerstva vnitra i návrh kapitolního sešitu MV ČR. Zde jsou vyjádřeny stanovené limity výdajů a příjmů v návaznosti na sestavení návrhu rozpočtu.

2.3.2. Rozpis finančních prostředků Ekonomický odbor Ministerstva financí, tedy správce kapitol, provede rozpis objemu finančních prostředků, a to na základě závazných ukazatelů. Rozpis jiţ schváleného rozpočtu zajistí, na začátku nového kalendářního roku, finanční odbor Generálního ředitelství. K tomu je třeba mít schválený referátník, a to generálním ředitelem HZS ČR. Finanční odbor tento referátník předává, prostřednictvím náměstků GŘ HZS ČR a příkazců operací jednotlivým správcům rozpočtu. Zde jsou jiţ závazné ukazatele, které vycházejí z kapitolního sešitu MV, a to na základě návrhu na rozpočet, který byl vytvořen v minulém rozpočtovém období. Pokud by byly potřeba vytvořit další změny ze strany ekonomického odboru MV v podobě navýšení nebo krácení prostředků ze státního rozpočtu, neţ které jsou uvedeny ve schváleném návrhu, coţ můţe být způsobeno například výdajem, který nebyl při tvorbě rozpočtu znám, provede finanční odbor GŘ HZS změnu stejným způsobem a při dodrţení stejných kritérií, jako se zapracovávají rozdíly při tvorbě návrhu na rozpočet.

37

Pokud by mělo dojít k navýšení limitu organizační sloţky státu v rozpočtu GŘ HZS, schvaluje tuto změnu generální ředitel, nebo náměstek GŘ pro ekonomiku. Dále je nutné posouzení oprávněnosti a nutnosti poţadavku. To provádějí odborné útvary GŘ HZS ČR. Bez vyjádření souhlasného stanoviska ze strany generálního ředitele nebo náměstka pro ekonomiku disponují a přerozdělují organizační sloţky státu prostředky v rámci svého rozepsaného objemu závazných limitů. K tomu můţe dojít v důsledku aktuálních vlivů na rozpočet HZS ČR zejména rozsáhlými povodněmi či mimořádnými poţáry apod. Dále to můţe být na základě rozhodnutí generálního ředitele z podkladů finančního odboru GŘ anebo z rozhodnutí náměstka generálního ředitele pro ekonomiku. Ve chvíli, kdy je realizován rozpis prostředků a je známa skutečnost, ţe bude v průběhu roku probíhat centrální zabezpečení činnosti organizačních sloţek státu, tyto jsou centralizovány jako Rezerva HZS krajů. To jsou takové finanční prostředky, které nejsou přidělovány konkrétní organizační sloţce státu jiţ při rozpisu rozpočtu. Mohou to být ostatní běţné výdaje, mzdové výdaje a s těmito související a dále pak výdaje na financování programů reprodukce majetku. Jedná se o finance určené na zajištění centrálních nákupů pro organizační sloţky, kam můţeme řadit nákupy sorbentů, hasiva, pohonné hmoty, pneumatiky na zásahové vozy apod. Dále jsou určeny k pouţití na nutné, mimořádné a nepředvídatelné výdaje, které by mohly přijít v průběhu roku. V oblasti investičních nákladů sem řadíme hlavně výdaje na stavební akce, které nejsou připisovány přímo krajům do doby, neţ je stanovena skutečná celková výše prostředků potřebných k zajištění celé stavby. Pokud takový případ nastane, převádějí se rezervní prostředky, za pomoci rozpočtového opatření, do rozpočtu konkrétní organizační sloţky státu. V rámci jednotlivých organizačních sloţek státu se prostředky rozepisují a sledují v jednotlivých úsecích, které jsou řízeny náměstky krajského ředitele, ředitelem kanceláře krajského ředitele a řediteli jednotlivých územních odborů. V organizačním uspořádání hasičského záchranného sboru kraje jsou finanční prostředky na zajištění úkolů rozpočtovány na jednotlivé poloţky, a ty jsou přidělovány jen jednomu příkazci operací. Ten však můţe alokovat prostředky, které přísluší jinému úseku pro zabezpečení plnění specifických úkolů. Jednotliví příkazci operací, kteří pracují na jednotlivých úsecích, organizují sestavování návrhu rozpočtu, předávají rozpis prostředků, navrhují a realizují rozpočtová opatření a zpracovávají podklady pro předloţení státního závěrečného účtu i další činnosti v rozsahu a objemu ţádaných a přidělených finančních prostředků. Mzdové a související výdaje organizačních sloţek státu v rozpisu rozpočtu zajišťuje finanční odbor GŘ, a to po schválení generálním ředitelem. Zde je stanoven limitní

38

celoročně přepočtený početní stav a měsíční průměr příslušníků a občanských zaměstnanců HZS ČR a podle toho vytvořen rozpis rozpočtu. Mzdy a související výdaje, jak příslušníků ve sluţebním poměru, zaměstnanců v pracovním vztahu k zaměstnanci, stejně tak i ředitelům a náměstkům ředitelů, jsou vypláceny z limitů přidělených jednotlivým organizačním sloţkám státu. Pokud dojde ke změnám jiţ závazných limitů v mzdových a souvisejících výdajích, můţe tuto změnu schválit jen Ministerstvo financí ČR, případně Vláda ČR. Tím můţe dojít k navýšení z Všeobecné pokladní správy, změny závazných limitů v rámci HZS ČR a to převodem finančních prostředků z platů příslušníků do platů občanských zaměstnanců, případně do ostatních běţných výdajů.

2.3.3. Úpravy rozpočtu a rozpočtová opatření Pokud dochází ke změně závazných ukazatelů v organizačních sloţkách státu při realizaci rozpočtového opatření, zabezpečuje ji finanční odbor Generálního ředitelství, a to na základě referátníku a po schválení generálním ředitelem, případně náměstkem GŘ pro ekonomiku. Jestliţe je zjištěna nekrytá potřeba v ukazateli ostatních běţných výdajů a existuje závaţný důvod k jejímu pokrytí, prověří organizační sloţka schopnost zajištění z vlastního rozpočtu a ţádá o provedení rozpočtového opatření finančnímu odboru GŘ. To můţe být řešeno hospodárnějším provedením jiných úkolů, odsunutím nebo omezením jiných, méně důleţitých činností nebo je moţnost vyuţití mimorozpočtových zdrojů organizační sloţky státu. Po předloţení poţadavku o provedení rozpočtového opatření, finanční odbor GŘ HZS ČR

posoudí

nutnost

a

oprávnění

poţadavku

prostřednictvím

odborného

útvaru

a v odůvodněných případech prověří moţnosti vlastního rozpočtu, zaeviduje poţadavek a sumarizuje s dalšími poţadavky ostatních sloţek. Vytvořené návrhy předloţí generálnímu řediteli nebo náměstkovi GŘ pro ekonomiku. Součástí návrhů jsou popsané návrhy na krytí poţadavků. Pokud jsou schváleny, mohou být rozpočty organizačních sloţek státu navýšeny. Jestliţe nejsou k dispozici prostředky k navýšení ani v rozpočtu GŘ HZS ČR, přechází poţadavek na úroveň ekonomického odboru Ministerstva vnitra. Tento postup je shodný i u výdajů při financování programů a výdajů na ostatní sociální dávky. Pokud, v průběhu roku, ekonomický odbor Ministerstva vnitra schválí navýšení rozpočtu HZS ČR, jsou finanční prostředky rozděleny mezi organizační sloţky státu včetně GŘ HZS ČR, a to podle aktuálních potřeb. Ty bývají vyvolány mimořádnými událostmi značného rozsahu, nutností zajistit

39

neočekávané zvláštní úkoly s finanční náročností. Můţe také dojít k rozdělení poměrově k objemu prostředků. Postup se shoduje s prováděním korekce při tvorbě návrhu rozpočtu. Stejný je postup v případě krácení výdajů. To můţe být vyvoláno úsporným opatřením ze strany Vlády České republiky.

2.3.4. Čerpání rozpočtu a návrh státního závěrečného rozpočtu Na konci rozpočtového období, tedy po účetní závěrce, musí být předáno vedení GŘ HZS ČR vyhodnocení o čerpání rozpočtu. To předkládá finanční odbor GŘ a sestavuje za pomoci podkladů všech organizačních sloţek státu, zároveň od příkazců operací GŘ HZS ČR a jsou zde pouţita i data z EKIS. Díky tomuto vyhodnocení můţe GŘ HZS ČR, na poradách vedení a poradách s krajskými řediteli přijímat opatření a nápravy vedoucí ke zlepšení současných stavů. K sestavení návrhu na státní závěrečný účet se vyuţívají stanovené postupy, které uvádí zákon č. 218/2000 Sb., a pokyny ekonomického odboru Ministerstva vnitra. Tyto pokyny jsou podkladem pro jednotlivé organizační sloţky státu, které je zpracují za svou organizaci a postoupí je finančnímu odboru GŘ k celkovému zpracování za HZS ČR. V pokynech jsou jasně vymezeny postupy, které se uplatňují v podmínkách HZS ČR, ve vztahu s ekonomickým odborem MV – správcem kapitoly. Ve zpracovaných materiálech jsou uvedeny všechny ukazatele příjmů a výdajů. Nesmějí chybět ani mimorozpočtové zdroje organizačních sloţek státu, kterými bylo hospodařeno v minulém rozpočtovém období. Na samém počátku nového rozpočtového období je zpracován i návrh na vyuţití nároků z nespotřebovaných materiálů. Tyto nároky jsou obsaţeny ve vypracovaném závěrečném účtu a jsou nárokem té organizační sloţky státu, která je vytvořila. Nemalým finančním přínosem jednotek hasičských záchranných sborů mohou být i kraje, tedy krajské úřady. Celá řada z nich se totiţ pravidelně či mimořádně podílí na financování těchto jednotek nebo na nákupu materiálů pro jednotky HZS ČR v daných krajích. V této oblasti se setkáváme s různým přístupem napříč celou republikou. Není výjimkou, ţe na potřeby HZS ČR nevyčleňuje kraj ţádné prostředky. Mohou být uvolněny i mimořádné pomoci, a to jednorázovým usnesením zastupitelstva kraje, například prostřednictvím finančního daru. V největším měřítku však dochází k pravidelnému spolufinancování, a to částkou, která je schválena bezpečnostní radou kraje a je začleněna do rozpočtu kraje (viz tab. č. 2). Nejednotnost panuje i ve způsobech, jakými jsou prostředky pro jednotky vyuţity. V některých případech dochází k převodu stanovené částky do rozpočtu HZS kraje a hasiči pak mohou financovat jakoukoli činnost či nakoupit materiál nebo

40

techniku, kterou zrovna potřebují. Velmi hojně vyuţívanou alternativou je i nákup prostředků přímo krajským úřadem, který i provede výběrové řízení, a předá je do uţívání jednotek HZS. V ojedinělých případech je podobná forma aplikována i přímo městy. Jedná se převáţně o velká a bohatá města, která se mohou rovněţ podílet na spolufinancování jednotek Hasičského záchranného sboru ČR. Zcela stejný postup krajských úřadů panuje i v oblasti jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí.18 19 Tab. č. 2 – Finanční příspěvky krajských rozpočtů 2012 2013 SDH HZS ČR SDH HZS ČR Hl. m. Praha 34 000 000,0,- 41 000 000,0,Středočeský 33 800 000,- 11 500 000,- neprojednáno Neprojednáno Liberecký 19 000 000,1 000 000,- 14 000 000,0,Ústecký 4 000 000, 2 400 000,4 500 000,3 000 000,Karlovarský 4 300 000,0,- neprojednáno neprojednáno Plzeňský 8 950 000,- 16 000 000,7 000 000,- 13 000 000,Jihočeský 6 000 000,0,6 000 000,7 630 000,Vysočina 6 000 000,4 500 000,6 000 000,4 500 000,Královéhradecký 5 000 000,300 000,- neprojednáno Neprojednáno Pardubický 5 000 000,0,5 000 000,0,Moravskoslezský 15 500 000,4 350 000,1 300 000,3 100 000,Olomoucký 12 000 000,6 550 000,5 000 000,1 100 000,Zlínský 6 400 000,100 000,5 500 000,100 000,Jihomoravský 17 000 000,- 10 500 000,- 15 000 000,8 000 000,Zdroj: vlastní zpracování20 KRAJ

2.4. Financování jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí V získávání prostředků v jednotkách poţární ochrany, které jsou zřizovány obecními a městskými úřady z řad dobrovolných hasičů, je prvořadým a nutno říci, ţe v mnoha případech i jediným nebo rozhodně nejdůleţitějším poskytovatelem jejich samotný zřizovatel, tedy obce či města. Ty tak plní povinnosti na úseku poţární ochrany stanovené právními předpisy. Výše poskytnutých prostředků je součástí rozpočtu obecního nebo městského úřadu, případně magistrátu města. Velitel místní jednotky nebo velitelé jednotek, v případech, ţe je město zřizovatelem více jednotek, předloţí před schvalováním rozpočtu obce návrhy na

18

Ustanovení § 2 – 3 Zákona 238/2000Sb. o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů 19 Ustanovení § 3 – 10, ustanovení § 14 – 25 Zákona 218/2000Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů 20 Osobní kontakt s vedoucími pracovníky krizových odborů krajských úřadů ČR – neveřejné informace

41

zakoupení poţadovaných prostředků pro účely jednotky poţární ochrany. Zpravidla je mu ze strany obce stanovena celková suma, která pravděpodobně bude uvolněna na potřeby jednotky. Zastupitelstvo návrh rozpočtu, ve kterém je zahrnuta i poloţka zajišťující vybavení jednotek, projedná, a po jeho schválení můţe docházet k postupnému, případně hromadnému nákupu poţadovaných prostředků poţární ochrany. V případě neschválení rozpočtu v daném termínu je přistoupeno k rozpočtovému provizoriu, kde se počítá s uvolňováním finančních prostředků jen nezbytných pro zajištění fungování jednotky poţární ochrany. Rozpočet je problémem celé řady měst a obcí, které vedou nekončící spory o výši poskytnutých investic pro jimi zřízené jednotky. Dle legislativy nejsou jasně stanoveny výše prostředků, které mají být dostačující pro jednotky PO. Povinností obce tak zůstává mít funkční a akceschopnou jednotku. O standardu jejího vybavení se tak vytvářejí mnohostranné pohledy, bez jasně daných předpisů. Záleţí pak čistě na vztahu obce k takovémuto subjektu, zda záleţí zastupitelům, kteří návrhy přijímají, na úrovni vybavení jednotek poţární ochrany věcnými prostředky, ochrannými pomůckami a dalšími zařízeními, se kterými jednotky mají moţnost zasahovat u mimořádných událostí. Jedním z několika dalších způsobů získávání financí pro JSDHO je jiţ výše zmíněná neinvestiční dotace z rozpočtu MV – GŘ HZS ČR, které jsou poskytovány do rozpočtů krajů a hl. m. Prahy na výdaje spojené s činností jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí. Tyto prostředky jsou poskytovány formou účelově vázaného příspěvku krajům, přičemţ se vychází z ustanovení právních předpisů. Jednotlivé kraje na území České republiky jsou povinny hradit jednotkám sborů dobrovolných hasičů vybraných obcí náklady spojené se zásahy mimo jejich územní obvod, a spolupodílí se tak na finanční zajištěnosti jejich akceschopnosti i pořízení a obnově poţární techniky. Tím je částečně přenesena povinnost státu na tyto kraje. Je tak zajištěno zabezpečení plošného pokrytí území kraje (viz tab. č. 3 a graf č. 1). Pouţitý graf vyjadřuje procentuální podíl připadající na jednotlivé kraje z celkové sumy. Pokud je právními předpisy vyţadováno zřízení jednotky kategorie JPO II v obci, tedy jednotky k zajištění akceschopnosti mimo svůj územní obvod a to v početním stavu jednoho nebo dvou druţstev, je obci zajištěna dotace k zabezpečení nepřetrţité pracovní pohotovosti mimo pracoviště. Obec v pozici zřizovatele jednotky všech kategorií je povinna na základě právních předpisů zajistit účast velitelů a strojníků SDH obce na jejich odborné přípravě. Tu pořádá HZS kraje a je stanovena v rozpisu hasičského záchranného sboru kraje. Refundace ušlých mezd členů jednotek, absolvujících tuto odbornou přípravu, a náklady s tím spojené, jsou rovněţ hrazeny z účelové neinvestiční dotace z rozpočtu MV – GŘ HZS ČR. 42

Dotace je poskytována do rozpočtů krajů. V případě, ţe kraj tyto prostředky poskytne přímo obcím, jedná se o výdaj z rozpočtu kraje do rozpočtu obce za podmínek, které stanoví zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Výše poskytovaných částek vychází z koncepce poţární ochrany kraje, z plošného pokrytí území kraje jednotkami PO, úrovně materiálního vybavení jednotek SDH obcí a dodrţování struktury plánu odborné přípravy pro JSDHO, zpracované HZS kraje. Přihlíţí se rovněţ k ţádostem příslušných krajů. Vypracované návrhy jsou předkládány k podpisu generálnímu řediteli HZS ČR. Tab. č. 3 – Účelová neinvestiční dotace MV-GŘ HZS ČR Účelová neinvestiční dotace v Kč (v tis. Kč) 187 000 5 097 000 2 210 000 3 159 000 2 606 000 5 658 000 2 718 000 5 003 000 4 128 000 3 235 000 3 119 000 4 887 000 7 993 000 5 000 000 55 000 000

Kraj Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Moravskoslezský Zlínský Celkem Zdroj: vlastní zpracování21

Graf č. 1 – Účelová neinvestiční dotace vyjádřená v procentech 1%

9%

9% 4%

14%

6% 5%

9%

10% 6%

Hl.m. Praha Ústecký Jihomoravský

5% 6% Středočeský Liberecký Olomocký

9%

7% Jihočeský Královehradecký Moravskoslezský

Zdroj: vlastní zpracování 21

Interní sdělení ekonomického odboru GŘ HZS ČR

43

Plzeňský Pardubický Zlínský

Karlovarský Vysočina

Další významnou pomocí ze strany MV – GŘ HZS ČR obcím je dotace na reprodukci poţární techniky. Jedná se o poskytnutí finanční částky ve výši 1.000.000 Kč na nákup nové poţární techniky. MV – GŘ HZS ČR zajišťuje účelovou dotaci na reprodukci poţární techniky z prostředků státního rozpočtu. Ţádost musí být podána obcí písemnou formou a není nároková. Podmínky poskytnutí vyhlašuje MV – GŘ HZS ČR na kaţdý rozpočtový rok zvlášť a mohou se lišit i typy poţární techniky, na kterou se dotace poskytuje. Je přísně účelová na pořízení nové poţární techniky, ve výjimečných případech i na technické zhodnocení rekonstrukcí vybraných typu poţární techniky. V případě přidělení dotace musí být nová techniky vyrobena dle technických podmínek stanovených právními předpisy. Ţádat o přidělení dotace mohou jen obce, zřizující jednotku poţární ochrany kategorie JPO II nebo JPO III, zajišťující plošné pokrytí kraje. Ţádost se předkládá v měsíci dubnu na následující kalendářní rok se stanovenými údaji. Obec musí zároveň doloţit způsob zajištění zbývajících finančních prostředků, a to relevantním závazkem o její účasti na financování akce v přesně uvedených výších finančních prostředků. K ţádosti se vyjadřuje rovněţ HZS kraje, ve kterém jednotka působí. Maximální výše dotace na pořízení nové poţární techniky můţe dosáhnout 70 % nákladů akce v běţném roce, resp. 50 % na rekonstrukci vybraných typů poţární techniky. Dotace smí být pouţita jen v daném rozpočtovém roce a ke stanovenému účelu. Příjemce dotace je povinen účtovat v souladu s účtovou osnovou a postupy účtování stanovenými Ministerstvem financí. O poskytnutí dotace rozhoduje generální ředitel HZS ČR, a to dle předloţeného návrhu odborné komise MV – GŘ HZS ČR, která zároveň stanovuje kritéria pro posuzování ţádostí. Ta jsou stanovena dle výše rozpočtových prostředků schválených k danému účelu a počtu ţadatelů. Kaţdá obec, která zaregistruje svou ţádost, je posuzována dle několika kritérií a kaţdé hledisko je bodově ohodnoceno. Ţádosti jsou posléze seřazeny dle počtu celkově dosaţených bodů. V rámci jednotlivých kritérií je posuzována velikost obce, která ţádá o přidělení dotace, počet výjezdů dané jednotky, stáří současné techniky, délka období, po které obec o účelovou dotaci ţádá, charakter nebezpečí území obce apod. Podle počtu dosaţených bodů jsou obce řazeny do pořadníků a v závislosti na výši uvolněných prostředků jim dotace smí být poskytnuta v daném roce, případně v roce následujícím. Obce jsou v pořadníku řazeny maximálně na období dvou let. Poté musí svou ţádost opakovat. V případě, ţe je dotace na pořízení nové poţární techniky schválena, musí být zadána státní zakázka, při které se můţe účastnit i zástupce MV – GŘ HZS ČR, stejně jako má právo být přítomen stanovování zadávacích a technických podmínek, výběru dodavatele a příjemce 44

poţární techniky. V případě neúčelnosti dotace je obec povinna celou výši finančních prostředků vrátit a navíc je vystavena sankcím dle rozpočtových pravidel. Některé kraje nabízejí spoluúčast při pořizování nových poţárních automobilů, na které je poskytnuta investiční dotace ze strany MV – GŘ HZS ČR. Pokud je zastupitelstvem kraje, resp. bezpečnostní radou kraje, schválena poloţka v rozpočtu na tyto akce, jsou kraje spoluinvestorem a podílejí se na nákupu těchto vozů částkou zpravidla 1.000.000 Kč. Obec poté, při předkládání dostatku financí na zajištění celé investice je tato částka poníţena právě o výši příspěvku ze strany kraje. Je tomu například v kraji Ústeckém, Plzeňském a na území hl. města Prahy. Stejně, jako je tomu u jednotek HZS ČR, které mohou získávat prostředky i z peněţních či věcných darů ze strany soukromých subjektů, mají tuto moţnost i jednotky SDH obcí a v mnoha případech tomu také tak je. Velmi obvyklé jsou rovněţ spoluúčasti těchto soukromých subjektů na pořizování nové poţární techniky či generálních oprav a rekonstrukcí stávajících poţárních automobilů. Ve většině případů jsou jednotky SDH obcí spjati i s neziskovou organizací SDH. Rozumějme spíše jejich členové a činnost, kterou ve svém volném čase vykonávají. V celé řadě obcí na území České republiky existuje zájmová sdruţení dobrovolných hasičů a v obci je zároveň zřízena jednotka sboru dobrovolných hasičů. Zájmové sdruţení můţe fungovat nezávisle na „výjezdové jednotce“, tedy jednotce SDH, kterou zřídila obec, na základě právních předpisů, k zajištění poţární ochrany. Tyto dvě skupiny jsou však mnohdy úzce propojeny a členové mohou zastávat funkce v jednotce i sboru, coby zájmovém sdruţení. Činnosti, které v obci vykonává sbor dobrovolných hasičů, mohou být zcela nezávislé na činnostech jednotky SDH obce. Pokud však jsou obě tyto části propojeny, není neobvyklé ani to, ţe určité výdělečné činnosti sdruţení, například ve formě pořádání plesů, zábav nebo i sběr ţelezného šrotu v obci, mohou rovněţ finančně napomoci ve vybavenosti jednotek sboru dobrovolných hasičů obce. Členové „výjezdových jednotek“ v jednotkách SDH obce jsou tak stejně činnými i ve sdruţení Sboru dobrovolných hasičů. Tak jako se některé krajské úřady podílejí na finanční podpoře jednotek HZS ČR dislokovaných na území kraje, je většina krajů rovněţ zapojena i do financování jednotek SDH obcí na území kraje. Jedná se zpravidla výhradně o jednotky kategorie JPO II a JPO III, s územní působností, tedy jednotky zařazené v poţárním poplachovém plánu a určené k výjezdům i mimo katastr svého zřizovatele. Výše a způsoby finanční spoluúčasti se v těchto případech značně liší kraj od kraje. Nejčastěji však vzniká tzv. „Fond poţární ochrany“ nebo „Poţární fond“, do kterého je 45

bezpečnostní radou kraje navrţena částka na jednotlivý kalendářní rok. Pokud je tato poloţka schválena zastupitelstvem kraje, je fond vyhlášen a jednotky SDH obcí, které splňují poţadovaná kritéria, mohou ţádat o spoluúčast kraje na nákupu nového poţárního materiálu. Ţádat se můţe o nákup nového materiálu v podobě poţárních technických prostředků, ve výjimečných případech i o nákup například staršího nebo repasovaného zařízení. Ke všem ţádostem se musí vyjádřit i HZS kraje, který nákup doporučí, nebo ne. Pokud je verdikt ze strany HZS kraje kladný, postupuje ţádost na krizový odbor kraje a po schválení ţádosti přijde obci souhlasné stanovisko, po kterém můţe dojít k nákupu poţadovaného materiálu. Dotace je opět přísně účelová a nenároková. Počítá se zde se spoluúčastí obecních úřadů, kdy výše příspěvku ze strany kraje se liší a pohybuje se od 50 % do 80 % dle schválení krajského zastupitelstva. Účast obecních úřadů se ve formě finančních nákladů na celkovém nákupu poţárního materiálu pohybují mezi 20 % aţ 50 % z cílové částky. Pokud by v kalendářním roce, na který byla dotace vyhlášena, nebylo pořízení materiálu provedeno a proúčtováno, musí obecní úřad vrátit kraji celou částku, která mu byla odsouhlasena. K tomu je třeba vyjádření obecního zastupitelstva, proč nebyla částka investována, a mohou hrozit i případné sankce. Finanční prostředky se tak vrací do rozpočtu kraje. Pokud k plánovaným investicím dojde, hradí ji obecní úřad ze svých prostředků a po předloţení vyúčtování krajskému úřadu jsou obci slíbené částky proplaceny ve stanovené výši. Celková suma, která je krajským úřadem uvolněna na daný kalendářní rok, se liší rok od roku dle moţností kraje, ale jedním z hlavních ukazatelů, které ovlivňují výši finančních prostředků, je blíţící se volební období do krajských zastupitelstev.22

2.5. Financování jednotek HZS podniků a SDH podniků Jednotky podniků mají financování zaloţené čistě na moţnostech svého zřizovatele. Jejich počty a snahy o zřízení jsou značně kolísavé. Jiţ před rokem 1900 existovala celá řada podniků a podnikatelů, kteří si své jednotky zřizovaly i bez povinnosti. Tento trend se sem dostal z germánských států, kde jiţ byl značně rozvinutý. I v poválečném období v časech do roku 1989 existovala obrovská škála jednotek podniků. Ať uţ dobrovolných, či profesionálních. Po pádu komunistického reţimu a nástupu kapitalismu velká většina těchto jednotek zanikla. Důvodem byla snaha ušetřit finanční prostředky podniků, které do té doby takovýmito jednotkami disponovali. Ovšem pokud to nevyţadovaly právní předpisy o činnostech se zvýšeným nebo vysokým poţárním nebezpečím, zdály se náklady na zajištění 22

Ustanovení § 3 – 17 Zákona 250/2000Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů

46

podnikové jednotky zbytečnou zátěţí a neblahý vliv na zánik jednotek mělo i samotné uzavírání velkého mnoţství podniků a firem. Můţeme tedy konstatovat, ţe v období před dvaceti lety došlo k rapidnímu poklesu počtu i významu podnikových jednotek. Celá řada z nich však těţké období přečkala, a fungují dodnes. Naopak dochází v poslední době ke vzniku celé řady nových podnikových jednotek, ať uţ zcela nových, či dochází také k obnově jednotek, které kdysi existovaly a z úsporných důvodů byly rušeny. Důvodů můţeme sledovat hned několik. Jednak mezi ně patří samozřejmě činnost s vysokým poţárním nebezpečím v takové míře, ţe je to podmínka pro povolení takovou činnost vůbec vykonávat, můţe to být pochopitelně i zájem čistě zřizovatele, který si dokáţe uvědomit, jak velké náklady mu můţe jednotka ušetřit v případě vzniku mimořádné události, a velmi významným hlediskem, jsou také ušetřené částky na pojištění. Opět se tak konečně můţeme setkat s případy, ţe fungující jednotka podniku můţe svému zřizovateli ušetřit nemalé částky v pojistných platbách. Pojišťovny začaly opět velmi slyšet na podnikové hasiče. Vţdyť si kaţdý dokáţe spočítat, kolik případných škod mohou hasiči, kteří zahájí záchranné práce v prvních pěti minutách od vzniku události, ušetřit. Zdálo by se tak, ţe ke vzniku nových podnikových hasičů jsou nastoleny ideální podmínky. Pokud budeme brát v úvahu jen moţnou výši uchráněných hodnot při vzniku poţáru nebo jiné události, případné slevy na pojistkách, pak tomu tak můţe být. Ovšem na druhé straně stojí náklady, které ke zřízení a provozu takové jednotky jdou výhradně za zřizovatelem, který má jen velmi omezené moţnosti ve spolufinancování podnikových hasičů ze strany státu či jiných soukromých subjektů. Berme v úvahu i fakt, ţe ze strany MV – GŘ HZS ČR není s těmito jednotkami počítáno v ţádných dotacích. Ţádné investiční ani neinvestiční účelové, či neúčelové dotace se nevztahují na jednotky kategorie JPO IV a JPO VI. Jedinou moţností tak můţeme zmínit evropské dotace, které můţe podnikatelský subjekt zkusit vyuţít k získání finanční pomoci na pořízení nové poţární techniky či hasičských prostředků. Mezi nejvýznamnější profesionální jednotky hasičských záchranných sborů můţeme jmenovat Hasičský záchranný sbor podniku Správy ţelezniční a dopravní cesty, která má dlouholetou historii a působnost na území celé republiky. Ačkoli i tato sloţka Českých drah prošla racionálními úspornými opatřeními, kdy velká řada stanic byla zrušena a počet zaměstnanců i pouţívané techniky byl racionálně redukován, počet zásahů je opravdu veliký. I škála jejich působnosti na území ČR je široká. Při jakémkoli zásahu, který se týká majetku SŢDC, je povinností jednotky HZSP SŢDC u takovéto mimořádné události zasahovat, ať uţ se jedná o poţár dráţních budov, nehody na ţelezničních přejezdech, vykolejení vlakových 47

souprav apod., i kdyţ dojezdové časy jsou mnohdy velmi dlouhé a zpravidla jsou na místě události první jednotky HZS ČR, případně jednotky SDH obcí, které jsou v místě dislokovány a na hlášenou událost vyjíţdějí zároveň s jednotkami HZSP SŢDC. Existuje celá řada profesionálních jednotek podniků, které rovněţ mají za povinnost zasahovat na katastru svého zřizovatele, ovšem ţádná jiná jednotka podniku jiţ nedisponuje takovou rozšířeností a tolika výjezdy, jako právě jednotky dráţních hasičů. Pro příklad můţeme jmenovat například jednotky hasičských záchranných sborů podniku Škoda auto a. s. Mladá Boleslav, Paramo Pardubice a. s., Čepro a. s., Spolana Neratovice a. s., Letiště Václava Havla Praha, Jaderná elektrárna Temelín a Dukovany a řady dalších. Počty dobrovolných hasičů podniků je ještě daleko rozšířenější a stále přibývá nových podniků, které si dobrovolné podnikové jednotky zřizují. Měl by zde být zmíněn také fakt, ţe zřízení takové jednotky není rozhodně laciná záleţitost. Pořízení nové poţární techniky se pohybuje v řádu milionů a rovněţ vybavení věcnými prostředky a ochrannými pomůckami pro všechny členy těchto jednotek nepředstavuje zrovna malou poloţku. Činnost zde vykonávají zaměstnanci podniku, který jednotku zřizuje. Jejich náplní práce je činnost v jednotce v případě jednotky HZS podniku, nebo mohou pracovat v různých sekcích podniku a jsou uvolňováni na zásahy v případě dobrovolné jednotky podniku. Nutno ještě zmínit, ţe tito zaměstnanci podniku, ať uţ profesionální, nebo dobrovolní, mají povinnost mít splněnou odbornou přípravu stejné úrovně jako příslušníci jednotek HZS ČR nebo členové jednotek SDH obcí. Na tuto odbornost však zřizovatelé jednotek podnikových jednotek nedostávají ţádné finanční příspěvky a celou částku hradí čistě jen zaměstnavatel, a to buď školám PO v případě profesionálních zaměstnanců HZS podniku, nebo HZS kraji v případě členů SDH podniku. Velká řada takovýchto podnikových hasičů disponuje ovšem speciální technikou, která bývá mnohdy potřeba i u zásahů mimo areál jejich zřizovatele. V takových případech je moţné jednotku podniku vyţádat k účasti na zásahu prostřednictvím Operačního a informačního střediska HZS kraje. Vynaloţené náklady na takového zásahy můţe ovšem zřizovatel jednotky podniku poţadovat po HZS kraje v případě likvidace poţáru, nebo po Krajském úřadu v případě účasti na zásahu s účastí sloţek IZS. To je de facto jediný způsob, kterým mohou získat tyto jednotky určité finanční prostředky i z jiných zdrojů, neţ jen z kasy svého zřizovatele. Nutno ovšem dodat, ţe k tomu v reálných případech zpravidla vůbec nedochází. V celku zanedbatelné částky spojené s náročnou administrativní činností se většinou v nákladech

48

zřizovatele zcela ztratí, a tak o tyto finanční náhrady celá řada zřizovatelů podnikových hasičů zkrátka neţádá.23

23

Ustanovení § 66 – 69 Zákona 133/1985Sb. o poţární ochraně a související předpisy

49

3. Srovnání financování v České republice s vybranými zeměmi EU a dalšími zeměmi V rámci celého světa jen velmi těţko existují dva státy, které by měly naprosto stejně nastavený systém v zabezpečení poţární ochrany na svém území a stejně tak vyuţívaný způsob financování hasičských jednotek. Ani republiky, u kterých došlo v nedávné době k rozdělení, a mají společnou historii, se v otázce zřizování a financování jednotek poţární ochrany zpravidla zcela neshodují. V následujícím přehledu jsou vybrané státy, kterým můţe mít naše země blízko, ať uţ geograficky, strukturou státního uspořádání, podobným vývojem, či společnými hranicemi. Zjednodušený přehled druhů jednotek, které ve vybraných zemí převládají a způsob financování poţární ochrany, je obsahem tabulky (viz tab. č. 4). Tab. č. 4 – Přehled nastaveného systému financování ve vybraných státech Stát

Nastavení systému

Německo

Dobrovolné jednotky

Rakousko

Dobrovolné jednotky

Polsko

Profesionální jednotky

Slovensko

Profesionální jednotky

Itálie

Profesionální jednotky

Švýcarsko a Lichtenštejnsko

Dobrovolné jednotky

Francie Severské země a Dánsko

Vojenské profesionální a dobrovolné jednotky Profesionální a soukromé jednotky

Velká Británie

Profesionální jednotky

Rusko

Profesionální jednotky

USA

Dobrovolné jednotky

Zdroj: vlastní zpracování

50

Druh financování Státní rozpočet Přípěvky pojišťoven Zdravotní pojišťovny Státní rozpočet Přípěvky pojišťoven Státní rozpočet Státní rozpočet Přípěvky pojišťoven Státní rozpočet Státní rozpočet Přípěvky pojišťoven Státní rozpočet Přípěvky pojišťoven Státní rozpočet Přípěvky pojišťoven Státní rozpočet a soukromé subjekty Státní rozpočet Státní rozpočet Příspěvky pojišťoven Soukromé subjekty

3.1. Spolková republika Německo U našeho největšího a z ekonomického hlediska nejvýznamnějšího souseda je financování hasičů v mnoha ohledech stejné jako v České republice. Činnost německých hasičů finančně zajišťuje především stát, resp. obce, které získávají prostředky především z rozpočtů jednotlivých spolkových zemí. Je zde však nastaven zcela odlišný systém, co do organizace jednotek. Absolutně nejdůleţitější a nejpočetnější jsou zde jednotky dobrovolné. Je to dáno jiţ historickým vývojem, a tak celý systém je zde diametrálně odlišný. Profesionální hasiče můţeme najít jen ve velkých městech, zpravidla nad sto tisíc obyvatel, a to zhruba ve stovce případů. Tyto jednotky jsou financovány z části z rozpočtu města a z části z rozpočtu Ministerstva vnitra. Dobrovolné jednotky prostředky získávají převáţně z obecního rozpočtu. Tyto dobrovolné hasičské jednotky jsou však vybaveny v úrovni profesionálních hasičů a stejně tak jsou vycvičováni jejich členové. Obrovské finanční výhody však získávají zaměstnavatelé těchto dobrovolných hasičů. Za časté uvolnění členů dobrovolných jednotek při jejich početných výjezdech získává zaměstnavatel hasiče daňové úlevy od státu a slevy na pojistném od pojišťoven. Zpravidla zde existuje velký zájem na přijetí hasiče do pracovního poměru. Pro pojišťovací společnosti je to tak jakási záruka za zvýšený poţární dohled na pracovišti a velká úspora na pojistných platbách. Němečtí hasiči zajišťují, kromě tradiční široké škály zásahů, také zdravotní záchrannou sluţbu. U některých jednotek tyto události tvoří i více neţ 60 % všech výjezdů. Tyto zásahy jsou hasičům placeny z fondu zdravotních pojišťoven. Pěti procenty svých zisků se na financování všech hasičských jednotek spolupodílejí všechny pojišťovny, které na německém trhu nabízejí jakékoli pojištění v oblasti majetku. Z důvodů absence profesionálních sborů existuje v Německu i velká řada podnikových hasičů, kteří prioritně zabezpečují poţární ochranu svého zřizovatele. V mnoha případech však zasahují i mimo tento katastr. Tyto náklady jim jsou poté hrazeny z rozpočtu obce, v níţ k události došlo. V porovnání s Českou republikou je zde diametrálně odlišná struktura jednotek, které se podílejí na poţární ochraně území. Můţeme však konstatovat, ţe prioritní zabezpečení finančních prostředků zde zajišťuje stát, potaţmo obce, za významného přispění pojišťoven.24 25

24 25

ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči ve Spolkové republice Německo, 112. 2012, roč. 11, č. 1, str. 35. Osobní stáţ

51

3.2. Rakousko Způsob zřízení hasičských sborů v Rakousku je v značné míře velmi podobný tomu německému. Dokonce by se dalo říct, ţe podíl rakouských dobrovolných hasičů, na celkové struktuře systému poţární ochrany, je ještě větší, neţ ve zmiňovaném Německu. Vţdyť na území našeho jiţního souseda existuje pouze šest profesionálních sborů. Ty jsou dislokovány jen v největších městech Rakouska. Všechny ostatní města, obce, dálniční úseky apod. jsou zajišťovány jen dobrovolnými sbory hasičů. Ovšem nutno podotknout, ţe i zde hraje významnou roli jejich špičkové vybavení a profesionální výcvik. I zde platí veliká finanční úspora pro zaměstnavatele dobrovolných hasičů v podobě daňových slev a zvýhodněných pojistek. Poměrně malý počet profesionálních hasičů v porovnání např. s naší zemí je financován Ministerstvem vnitra. Všechny dobrovolné jednotky jsou pak financovány zřizovatelem, tedy jednotlivými obcemi. Jedná se však především o provoz stanic, neboť platy dobrovolným hasičům přidělovány nejsou. Dobrovolnému hasiči, který se účastní zásahu v pracovní době, přináleţí plat od jeho zaměstnavatele tak, jako by byl stále v zaměstnání. Zaměstnavatel tuto náhradu získává právě na slevách daňových i sníţených pojistných platbách. Takţe i zde existuje velký zájem na zaměstnávání dobrovolných hasičů. Vybavení jednotek, které je z velké části nakupováno centrálně, je hrazeno převáţně ze dvou státních fondů. Jeden je získáván z daní na poţární ochranu, který je významnou příjmovou poloţkou a jsou z něho hrazeny převáţně poţární automobily a věcné prostředky, a druhý je fond pro mimořádné události a z něho jsou hrazeny drobné prostředky vybavení jednotek a tvoří rezervu pro případ velkých přírodních katastrof apod. Ve srovnání s naší zemí je i zde zásadní rozdíl co do celé struktury poţární ochrany. Mnoho příznivců tohoto uspořádání v naší republice by rádo přešlo na tento systém i u nás. Je zde však nutné si uvědomit historický vývoj, který je rozdílný jiţ od rozpadu Rakouska – Uherska. Je zde rozdílný způsob pojišťovnictví, státní správy, organizace poţární ochrany a především přístup obyvatel, neboť bez dobrovolnictví by v Rakousku tento systém v ţádném případě fungovat nemohl. Přestoupit proto na stejný způsob zajištění poţární ochrany by stálo závratné sumy ve vybavení českých dobrovolných jednotek, školení členů jednotek, musely by být nastoleny podmínky zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají dobrovolné hasiče apod. Byla by to v kaţdém případě velmi nákladná změna, která by do uvedení do činné praxe trvala dlouhá léta.26 26

ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči v Rakousku, 112. 2012, roč. 11, č. 2, str. 35.

52

3.3. Polsko Náš severní soused má velmi blízkou strukturu v oblasti poţární ochrany jako je tomu u nás. Je to moţná do jisté míry i historickým vývojem poválečné Evropy, kdy se začal razantně měnit systém pokrytí a zajištění ochrany jednotlivých států hasičskými jednotkami. Zatímco se západní Evropa ubírala spíše směrem převaţujícího významu dobrovolných jednotek, blok východní stavěl na principu prioritního zajištění od profesionálních jednotek s větší či menší podporou těch dobrovolných. Na území Polska jsou nejvýznamnější sloţkou v oblasti poţární ochrany jednotky profesionální. Vedení „Státní poţární ochrany“, coţ je obdoba Hasičského záchranného sboru ČR, rovněţ spadá pod Ministerstvo vnitra, které zajišťuje i finanční prostředky, a to cestou kapitoly státního rozpočtu. Pod hlavní vedení Státní poţární ochrany patří i šestnáct vojvodských velitelství. Ty můţeme přirovnat k našim HZS krajů. Veškeré finanční prostředky jdou tedy ze státní kasy. Ani v Polsku neexistuje ţádný podpůrný fond, který by byl financován z pojišťoven. Zde je to dáno především z historického hlediska, protoţe podobný systém zde nebyl nikdy nastaven. Dobrovolné jednotky, které tvoří podporu těm profesionálním, jsou financovány z prostředků jejich zřizovatelů, tedy měst a obcí. I jejich moţnosti jsou omezené, a tak zde můţeme spatřit další podobnost našemu systému. Jedinou finanční pomocí polských hasičů jsou dary soukromých subjektů, které však tvoří zanedbatelnou část celkových nákladů.27

3.4. Slovensko Téměř naprosto shodná struktura i forma organizace poţární ochrany ve srovnání s Českou republikou je na Slovensku. Základní pilíř PO na Slovensku představuje „Hasičský a záchranný zbor Slovenské republiky“, členěný na krajská ředitelství, kopírující územní celky v podobě krajů. Podpora profesionálních jednotek dobrovolnými hasiči je rovněţ stejná jako v naší zemi. Hasiči jsou financováni především z prostředků státního rozpočtu, a to v kapitole Ministerstva vnitra, kam Hasičský a záchranný zbor náleţí. Je tu však, ve srovnání s ČR, jeden zásadní a marginální rozdíl. Jiţ od vzniku samostatného Slovenského státu je vytvořen fond na podporu poţární ochrany, na spolufinancování ze strany pojišťoven. Fungující systém zajišťuje značný přínos do státního rozpočtu v podobě šesti procent příjmů pojišťovacích společností. Peněţní prostředky z tohoto příjmu jsou přísně určeny na pořizování poţární techniky, údrţbu vozidel, nákup materiálu a provoz jednotek. Můţeme tak 27

ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči v Polsku, 112. 2012, roč. 11, č. 3, str. 35.

53

sledovat, jak náš východní soused, který si včas uvědomil potřebu získání prostředků na financování hasičů a ve správnou chvíli zareagoval legislativními změnami, dnes nemusí čelit hrozbě v podobě nedostatků financí například v obnově vozového parku profesionálních hasičů a výbavě věcnými prostředky.28

3.5. Itálie Tato země je jednou z mála výjimek trendu západoevropských zemí, kde je poţární ochrana stavěna převáţně na systému tvořeném dobrovolnými jednotkami. V Itálii je naprostá převaha jednotek profesionálních hasičů, a ti tvoří přes 80 % všech jednotek poţární ochrany. Jejich financování je cestou státního rozpočtu z kapitol Ministerstva vnitra, kam tyto jednotky spadají. Téměř čtvrtinu všech příslušníků profesionálního sboru však tvoří jen hasiči, kteří slouţí na částečný úvazek. Je to hlavně v menších městech, kde je část hasičů profesionálů pracujících na plný úvazek a část je doplňuje jen ve vyhrazených časech, nebo obdobích. Ve velkých městech jsou naopak stavy navyšovány mladými muţi, kteří mají moţnost nahradit si povinnou vojenskou sluţbu jako tzv. pomocní hasiči. Tím dojde k navýšení počtu slouţících hasičů bez vynaloţení velkých finančních nákladů. Veškerý systém profesionálních hasičů je hrazen z kapitol Ministerstva vnitra, které čerpá prostředky ze státního rozpočtu. Dobrovolné jednotky hasičů jsou, na převáţné části území Itálie, jen drobnou podporou profesionálních hasičů a jsou zřizovány i financovány výhradně z prostředků měst a obcí. Drobnou výjimku tvoří severní oblast země, kde z důvodů velkého nebezpečí a členitého reliéfu zemské kůry platí zákonná povinnost mít v kaţdé obci zřízenu jednotku poţární ochrany. V této alpské oblasti tvoří převahu těchto jednotek dobrovolné hasičstvo, které je rovněţ financováno obcemi. Část jejich nákladů však hradí stát ze svého rozpočtu, a to z důvodů četnosti událostí, ke kterým tyto jednotky vyjíţdějí, mnohdy i bez přítomnosti profesionálních sborů, z důvodů jejich vzdálené dislokace. I zde můţeme sledovat určitou příbuznost s naší republikou, hlavně co se financování týká. Velmi zajímavá je zde moţnost navyšování početních stavů příslušníků mladými lidmi, kteří volí tuto alternativu jako lepší způsob povinné sluţby státu.29

3.6. Švýcarsko a Lichtenštejnsko V této oblasti evropského kontinentu se setkáváme se zcela odlišným uspořádáním poţární ochrany. Jedná se o jedinečnost v celé Evropě. Převáţnou většinu hasičů zde totiţ 28 29

ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči na Slovensku, 112. 2012, roč. 11, č. 4, str. 35. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči v Itálii, 112. 2012, roč. 11, č. 11, str. 35.

54

tvoří hasiči v rámci základní povinné sluţby, tak jako je tomu v armádě. Tato povinnost se ve Švýcarsku týká i ţen, a tak si kaţdý mladý člověk můţe vybrat, zda chce svou dvouletou povinnou sluţbu státu odslouţit u hasičů, nebo v armádě. Hasičské sbory jsou vedeny hasiči profesionálními ve městech a dobrovolnými v menších obcích. Platy na tyto vedoucí pracovníky jsou poloţkou měst a obcí. Stejně tak tomu je i při nákupu hasičské techniky a vybavení. Prostředky na tyto výdaje plynou ze státu, resp. jednotlivých kantonů, které jsou obdobou našich krajů. Velká část hasičského vybavení je spolufinancována stavebními pojišťovnami, které přispívají do státního fondu ochrany před poţáry. Mnohé náklady na provoz jednotek jsou účtovány původcům havárií s únikem nebezpečných látek a viníkům dopravních nehod. Zde můţeme spatřit podobnost s našimi likvidačními pracemi u nehod na pozemních komunikacích. Ostatní struktura poţární ochrany je koncipována zcela odlišně a v mnoha případech zcela bez moţnosti adaptace poznatků do moţností poţární ochrany v České republice.30

3.7. Francie I Francie přestavuje poměrně zajímavou a odlišnou strukturu poţární ochrany, na rozdíl od České republiky. Jiţ z historického hlediska zde byl nastaven jiný systém, který ve velké míře stojí na vojenských hasičích. To odráţí dávnou historii země z dob Napoleona, který zřídil ve své armádě sloţku, která měla chránit Paříţ před poţáry. Ve dvou největších městech Francie, tedy Paříţi a Marseille, jsou dodnes jedinou sloţkou poţární ochrany vojenské poţární jednotky. V pouţívané technice, výbavě ani výcviku hasičů ţádný rozdíl patrný není. Jedinou odlišností od ostatních měst a oblastí země je tak způsob financování, který je z kapitol Ministerstva obrany, a jednotky spadají pod přímé velení primátorům obou měst. Jednotky ostatních obcí jsou v převáţné většině tvořeny na dobrovolnosti a financovány těmito obcemi. Profesionální jednotky pak nespadají pod přímou vládní organizaci, jako je tomu například v ČR v podobě generálního ředitelství HZS, ale jejich zřízení mají na starosti jednotlivé departmenty. Opět obdoba našich samosprávních krajů. Tyto územní celky zajišťují finanční prostředky pro hasiče, ovšem výjimku tvoří nákup nové poţární techniky. Tu financuje stát přímo, a to prostřednictvím centrálního nákupu. Stát tak hromadně zajišťuje pořízení hasičských automobilů, které poté rozděluje jednotlivým departmentům, případně obcím, které zřizují profesionální a dobrovolné hasičské jednotky.31

30 31

ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči ve Švýcarsku, 112. 2012, roč. 11, č. 5, str. 35. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči ve Francii, 112. 2012, roč. 11, č. 8, str. 35.

55

3.8. Severské země včetně Dánska Na území severní Evropy se můţeme setkat s další, pro naší oblast zcela odlišnou formou zajištění poţární ochrany. Ta je zde tvořena nejen jednotkami profesionálních a dobrovolných jednotek, které zřizuje, řídí a financuje stát, resp. obce, ale i s moţností poskytované poţární ochrany soukromými subjekty. Alternativa, kdy si kaţdá osoba můţe vybrat mezi zajištěním majetku soukromou společností, nebo jednotkou zřízenou státem, převaţuje ve Švédsku a Dánsku. Historicky první takováto moţnost vznikla právě v Dánsku a do dnešní doby se zde těší velké popularitě. Je také snahou představitelů těchto organizací rozšířit své sluţby i do jiných států světa, ale nutno říci, ţe v mnoha případech se jedná spíše o poskytování soukromé zdravotní záchranné sluţby, a ta začíná být v soukromém sektoru rozšířená v mnoha oblastech nejen Evropy. Klasické poskytování poţární ochrany těmito soukromými společnostmi je spíše otázkou velkých podniků, těţařských firem, výrobců v gumárenství apod. V rámci zajištění poţární ochrany z hlediska státu není jednoduché tuto formu uplatnit v zemích, kde historicky nikdy neexistovala. Na území Švédska a Dánska ale tato alternativa funguje. Města a obce si tak mohou vybrat, zda chtějí zřídit vlastní hasičský sbor, který si budou finančně zajišťovat, anebo uzavřou smlouvu se soukromou společností, která bude hasičské a záchranářské sluţby na území obce poskytovat. V Norsku a Finsku je pak tato moţnost zcela výjimečná a strukturu poţární ochrany zde prioritně zajišťuje stát a jednotlivé obce. V obou zemích fungují profesionální sbory, financované Ministerstvy vnitra, ve velkých městech (v obou případech kolem 150 měst), a dobrovolné jednotky, které finančně zabezpečují obce, které jsou jejich zřizovatelem. Stát se zde podílí na spolufinancování nové poţární techniky, kterou pořizují obce svým hasičům. Zde bychom mohli vidět značnou podobnost i s Českou republikou, nejen ve struktuře systému, ale i ve způsobu financování.32 33

3.9. Velká Británie I na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska zaznamenáváme, v porovnání s Českou republikou, mnoho odlišností. Největší rozdíl, který je příčinou mnoha nesrovnalostí, je absence psané ústavy, ze které, v našem státě vychází řada zákonů a povinností. Ve Velké Británii existují tři základní formy poţární ochrany, a kaţdá tato 32

ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči ve Finsku, 112. 2012, roč. 11, č. 9, str. 35. DVOŘÁČEK, David. V Dánsku jsou služby hasičů i zdravotníků ve velké míře poskytovány soukroměHasiči[online].2012. Dostupné z www: http://pozary.cz/c/57411[cit.3.2.2013] 33

56

forma má i své specifikum v oblasti financování. V hlavním městě Londýně existuje profesionální poţární sbor, který je zřizován a financován výhradně městem. Tato sloţka má obrovskou historii a mnoho technických prostředků, ale i legislativních a právních norem pochází právě z Londýna. Ve městě je dislokováno více neţ 110 stanic profesionálních hasičů. V porovnání s hlavním městem České republiky, je na území Prahy jedenáct plně profesionálních stanic. Londýn tak zajišťuje finanční prostředky na úhradu platů hasičů, pořízení poţární techniky i prostředků, výstavbu a provoz stanic bez jakékoli pomoci ze strany státu. V dalších městech Anglie, Skotska a Walesu působí jednotky profesionální nebo dobrovolné hasičské sbory. Ty jsou financovány svými zřizovateli, tedy místní a územní samosprávou s podporou státu. V mnoha případech jsou náklady na zásahy jednotek účtovány subjektům, v jejichţ prospěch byl zásah proveden. Na území Severního Irska je situace trochu jiná. Zde činnost jednotlivých jednotek profesionálních i dobrovolných sborů zastřešuje jediný subjekt, a to „Úřad protipoţární ochrany“. Ten zajišťuje, ve spolupráci s jednotlivými obcemi a státem, které mu na činnost přispívají, celkovou strukturu poţární ochrany všech jednotek. Řídí jejich organizaci, činnost i poskytuje finanční prostředky. Zajišťuje tak například i nákup hasičské techniky a poţárního vybavení. Dalo by se říci, ţe celý systém poţární ochrany Spojeného království je opět velmi odlišný od struktury České republiky v oblasti poţární ochrany. Panují zde i značné rozdíly mezi oblastmi země. Je to způsobeno zejména historickým vývojem a jistou hrdostí obyvatel jednotlivých částí království, protoţe ta nedovolí systém sjednotit a nahradit jeden způsob fungující poţární ochrany jiným, který můţe stejně tak dobře existovat v místech dalších.34

3.10. Ruská federace Jiţ od dob Sovětského svazu byla poţární ochrana strukturalizována převáţně na úrovni profesionálních hasičů se značnou podporou dobrovolných jednotek. Samozřejmě vše financované výhradně z centrálně plánovaného rozpočtu. Po vzniku Ruské federace byla snaha dobrovolné hasičstvo zprivatizovat. To ovšem skončilo totálním neúspěchem a navíc praktickým rozpadem dobrovolného hasičstva na území celého státu. Dnes se vedou snahy o znovuoţivení této sloţky, protoţe značná rozloha a geografická rozmanitost území není v ţádném případě moţná pokrýt výhradně profesionálními jednotkami hasičů. Je zde snaha poskytnout obcím, které mají být zřizovateli dobrovolných jednotek, dostatek finančních prostředků na nákup techniky a nového vybavení, ovšem není zde taková členská základna, 34

ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči ve Velké Británii, 112. 2012, roč. 11, č. 6, str. 35.

57

aby bylo moţné zajistit fungující systém jednotek dobrovolných hasičů. Je problém nalákat mladé Rusy do hasičských sborů a vykonávat zde činnost převáţně na bázi dobrovolnosti. Profesionální hasičstvo přešlo ze struktury Ministerstva vnitra pod Ministerstvo civilní obrany, mimořádných událostí a likvidace následků přírodních pohrom. To získává finanční prostředky na hasiče ze státního rozpočtu. Zajišťuje i finance na podporu dobrovolných jednotek obcí. Ve velkých a ekonomicky nebo průmyslově významných městech se na financování profesionálních hasičů spolupodílí i tato města. Zde je nastavena úroveň vybavení srovnatelná s naší zemí nebo dalšími státy Evropské unie. Naopak v odlehlých oblastech a malých vesnicích není poţární ochrana zajištěna prakticky nijak a případné poţáry jsou zde původcem velkých škod nejen materiálního významu, ale i zranění obyvatel a hospodářských zvířat. Měl by zde být také zmíněn fakt, ţe tehdejší Sovětský svaz měl v oblasti poţární ochrany poměrně velmi vyspělý a dobře fungující systém zaloţený na profesionálních jednotkách, s podporou dobrovolných a podnikových hasičů. Bohuţel po vzniku Ruské federace byla spousta jednotek zrušena nebo se rozpadla z důvodů nedostatku financí. Vţdyť zde existovala i Vysoká škola se zaměřením na poţární ochranu, která představovala jistou prestiţ pro její absolventy i z naší republiky. Pochopitelně, ve většině případů, nebyla moţnost studia tohoto oboru nikde jinde, ale pověst této školy byla na špičkové úrovni a studenti a posluchači oborů této školy jsou dodnes povaţováni za experty svého zaměření.35

3.11. USA Ve Spojených státech Amerických jsou všechny jednotky zřizovány a financovány městy a obcemi. Záleţí tak čistě na rozhodnutí jejich zřizovatele, s přihlédnutím na různá nebezpečí, která v oblasti poţární ochrany hrozí na území města, zda si vytvoří jednotku profesionální, či dobrovolnou. I zde je převáţná část všech jednotek zajištěna dobrovolnými sbory. Důleţitou roli i zde hraje hrdost tamních obyvatel, pro které je dobrovolná činnost pro svou zemi určitou prestiţí a v mnoha ohledech i samozřejmostí, a to zejména v menších městech a vesnicích. Pokud je na území města zřízena profesionální jednotka, jsou její členové zaměstnanci města se statutem městského úředníka a velmi váţenou osobností. Američané vidí ve svých hasičích hrdiny, a to bez rozdílu profesionálů, či dobrovolníků. Finanční prostředky na platy hasičů z povolání, na pořizování nové techniky, vybavení a výstavbu i provoz hasičských stanic ať profesionálních nebo dobrovolných hasičů tak 35

ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči v Ruské federaci, 112. 2012, roč. 11, č. 10, str. 35.

58

zajišťují pouze města, bez zásahu státních orgánů. Velkou finanční podporu zde ovšem hraje soukromý sektor v podobě příspěvků pojišťoven a finančních i věcných darů podniků, firem, ale i jednotlivých osob a spolků. Ačkoli se poţární ochrana na území Spojených států vyvíjela na základě poznatků tehdejší Anglie, a to jiţ z 18. století, je dnes tato struktura zcela odlišná od struktury jakéhokoli evropského státu. Ani zde však nejsou výjimky s nedostatkem finančních prostředků, ale je to otázka pouze měst, která v mnohých případech volají po pomoci státu. Převaţující většina jednotek, které jsou čistě dobrovolnými sbory, se však s úsporou financí dokáţí lépe srovnat, a pro malá města tak mnohdy nejsou příliš velkou finanční zátěţí.36

36

ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči v USA, 112. 2012, roč. 11, č. 12, str. 35.

59

4. Další možnosti finančních zdrojů a možné dopady na činnost JPO 4.1. Možné

dopady

akceschopnosti

jednotek

HZS

ČR

v rozpočtových omezeních Zřejmě by bylo zbytečné podrobně zde vyjmenovávat všechny druhy mimořádných událostí, u kterých jednotky HZS ČR zasahují. Na místě snad je vhodné zmínit jen základní povinnosti pro jejich zřízení. Těmi jsou ochrana ţivotů, zdraví a majetkových hodnot. Tyto činnosti vycházejí, mimo jiné, z celé řady zákonů a nařízení. Jiţ samotná Ústava a Listina základních lidských práv a svobod zajišťuje kaţdému občanu tyto prvořadé podmínky. Všechny stanovené úkoly určují především Zákon o poţární ochraně, Zákon o hasičském záchranném sboru, Zákon o integrovaném záchranném systému, celá řada nařízení Evropské unie apod. I sama Vláda České republiky, v dlouhodobém horizontu v Programovém prohlášení, slibuje v rámci bezpečnostní politiky České republiky zajištění spolehlivého a fungujícího systému. V rozpočtových výhledech ve střednědobém období však navrhovaná úsporná opatření mohou mít velmi negativní vliv na bezproblémově fungující činnost bezpečnostních sborů. Na území České republiky je situováno celkem 240 stanic profesionálních hasičů, které plní úkoly v oblasti poţární ochrany. V rámci všech jednotek poţární ochrany v ČR jsou jednotky HZS zastoupeny pouhými 3,08 %. Na zásahové činnosti je podíl těchto jednotek však více neţ 65 %. Ve sledovaném období let 2007 aţ 2011 došlo k výraznému sníţení přímých škod a zároveň zřetelný pokles výdajů na činnost jednotek JPO I ze státního rozpočtu (viz tab. č. 5). Uchráněné hodnoty výrazně převyšují přímé škody. Není ani moţné sledovat uchráněné hodnoty všech zásahů. Například u dopravních nehod a velké řady technických zásahu není moţné přesně finančně vyjádřit tyto částky. Daleko důleţitějším přínosem však jsou uchráněné ţivoty občanů. V letech 2001 aţ 2011 bylo jednotkami poţární ochrany zachráněno 92.487 lidských ţivotů a při mimořádných událostech evakuováno více neţ 200.000 osob. Díky HZS ČR je všem občanům našeho státu zajištěna nepřetrţitá, vysoce profesionální a technicky špičkově vybavená sluţba, zajišťující dostupnou pomoc, která by byla jen těţko nahraditelná.

60

Tab. č. 5 – Vývoj rozpočtu HZS ČR Rozpočet výdajů celkem Rok (v tis. Kč) 2001 3 872 080 (v tis. 452 Kč) 2002 5 357 2003 6 196 188 2004 6 226 954 2005 6 978 478 2006 7 294 021 2007 7 751 198 2008 8 080 957 2009 8 140 551 2010 8 364 726 2011 6 857 953 2012 6 696 678 2013 5 804 000 2014 5 197 424 Zdroj: vlastní zpracování37 V téměř deseti letech fungující základní sloţky Integrovaného záchranného systému měl rozpočet HZS ČR stoupající tendenci. Za příčinu můţeme povaţovat nejen přirozený růst, ale například i přesunutí 157. Záchranného praporu Armády České republiky do struktury HZS ČR, a tím spojenou delimitaci finančních prostředků kapitoly Ministerstva obrany do Ministerstva vnitra. V neposlední řadě také poskytování neinvestičních dotací obcím na činnost jednotek sborů dobrovolných hasičů. K prudkému poklesu dochází v roce 2011 v důsledku úsporných opatření Vlády ČR. Tím se dostáváme na hodnoty roku 2005. Další plánované sniţování prostředků jiţ můţe ohrozit plnou škálu činností, které organizační sloţka státu zajišťuje. Ve srovnání vývoje rozpočtu můţeme pouţít ukazatel reálné hodnoty rozpočtu, tedy rozpočet při zainteresování vývoje inflace. Ta dosáhla ve sledovaném období let 2001–2011 hodnoty 22,6 %. Po provedeném přepočtu rozpočtu HZS ČR se v roce 2011 dostáváme na úroveň roku 2002. Spektrum činností HZS ČR v té době však ani zdaleka nedosahovala takové šíře, jako je tomu v současném stavu. Můţeme tak hovořit o dlouhodobém podhodnocování rozpočtu HZS ČR a nemoţnosti pokrýt všechny úkoly, stanovené legislativními nařízeními naší země. Dá se hovořit o nezohledňování růstu inflace a zároveň narůstajícím počtu zásahů, které mají neblahý vliv na proinvestované prostředky. Dlouhodobé úspory zároveň prohlubují problémy v potřebných investicích nejen na stárnoucí technice. Mohlo by zároveň dojít k narušení 37

Interní sdělení ekonomického odboru GŘ HZS ČR

61

funkčnosti celého systému nejen moţným sniţováním početních stavů příslušníků výjezdových hasičů, ale i moţným rušením stanic. Vţdyť do základních a prvořadých úkolů jednotek Hasičského záchranného sboru České republiky, které jsou stanoveny právními předpisy, neřadíme jen samotné likvidace mimořádných událostí, které představují stránku represe. Ministerstvo vnitra – Generální ředitelství HZS ČR a HZS krajů jsou orgány státní správy v oblasti poţární ochrany, Integrovaný záchranný systém, civilní a nouzové plánování, ochrana obyvatelstva, ale plní téţ vzdělávací a podpůrné programy. Celý systém HZS tvoří páteřní sloţku IZS a zároveň významný prvek v oblasti bezpečnostního systému ČR. Existuje celá řada dalších základních úkolů, které spadají do činnosti HZS ČR. Řadíme sem poţární prevenci, kterou můţeme povaţovat i z historického hlediska za nejjednodušší způsob předcházení poţárů. V dnešní době je zde zahrnuta stavební prevence, kontrolní činnost, spočívající v dozoru dodrţování předpisů v oblasti PO, zjišťování příčin poţáru a v neposlední řadě i projednávání a schvalování poţárního nebezpečí ve stanovených objektech. Velkou měrou se HZS podílí rovněţ na normalizaci technických prostředků, ochrany před chemickými hrozbami, ověřování způsobilosti techniků poţární ochrany a osob odborně způsobilých. Paří sem také preventivně výchovná činnost a soudní znalectví. Samozřejmostí jsou i samotné jednotky HZS ČR, které provádějí poţární zásahy, záchranné práce při ţivelních pohromách, úkoly v oblasti civilní ochrany a ochrany obyvatelstva a zasahují u dalších mimořádných událostí. V rámci jednotlivých stanic na územních odborech (dříve okresech), které jsou součástí HZS kraje, je vykonávaná strojní, technická, chemická, psychologická a komunikační a informační sluţba. Ministerstvo vnitra – GŘ HZS ČR zajišťuje i úkoly v oblasti mezinárodních záchranných operací, kde úzce spolupracuje i s Ministerstvem zahraničí. Dalšími náklady, kterými je zatíţeno Ministerstvo vnitra České republiky – Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR spočívají rovněţ v neinvestičních dotacích nestátním neziskovým organizacím, které působí v oblasti PO, IZS a krizového řízení, neinvestiční účelové dotace jednotek sborů dobrovolných hasičů, které budou blíţe popsány v kapitole o jednotkách dobrovolných hasičů, dotace obcím na reprodukci poţární techniky a investiční dotace obcím. V neposlední řadě je Hasičský záchranný sbor povinen hradit náklady spojené s osobní a věcnou pomoci při zdolávání poţárů.

62

4.2. Varianty úsporných opatření HZS ČR Generální ředitel HZS ČR stanovil v roce 2012 dvě varianty pro účely sníţení nákladů z rozpočtu MV – GŘ HZS ČR. První varianta je bez dopadu úrovně sluţeb pro občany. V druhé variantě se pojednává o moţném narušení současného stavu. Pilířem prvního řešení je navýšení rozpočtové části příjmu. Zde by bylo prioritou zapojení pojišťoven do financování jednotek poţární ochrany. Tato problematika je blíţe specifikovaná v samostatné kapitole. Dalšími moţnostmi navyšování příjmů pro jednotky HZS ČR je určitě zajištění pro podniky, které, rovněţ z důvodů úspory financí, omezují nebo ruší činnost svých podnikových jednotek a ze zákona mají povinnost zabezpečit poţární ochranu svého majetku. To by bylo moţné řešit dodavatelsky od HZS krajů. Obdobné řešení je navrhováno i pro podnik Hasičského záchranného sboru Správy ţelezničních dopravních cest (HZS SŢDC), kde by byl vytvořen fond ţelezničních přepravců, ze kterého by byla financována činnost jednotek HZS ČR. Úkoly plněné jednotkami HZS SŢDC by byly převedeny do působnosti jednotek HZS. K nim by byla převedena i značná část personálního obsazení a techniky, čímţ by se dalo hovořit i o jakémsi zefektivnění zásahové činnosti v oblasti zásahů na ţeleznici. V neposlední řadě je také zvaţováno zpoplatnění sluţeb a úkonů prováděných HZS ČR. Vyjma záchranných prací u mimořádných událostí, zde můţeme hovořit o likvidaci poţáru, vyprošťování osob, varování a evakuace obyvatelstva, činnost při povodních, které nesmějí být, dle legislativních předpisů zpoplatněny, vykonávají jednotky HZS celou řadu činností, u kterých se zpoplatnění nezakazuje. Jednalo by se převáţně o likvidační práce v souvislosti s únikem nebezpečných látek do vody, zpevňování zřícených budov, otevírání uzavřených prostor, kde nehrozí nebezpečí z prodlení, zásahy s pomocí techniky, při kterých nejde o záchranu, dovozy vody, přistavení výškové techniky, odchyt nebezpečného hmyzu a zvěře, strhávání sněhu ze střech apod. Celá řada takto zpoplatněných činností by ovšem vyţadovala legislativní změny. Důleţitou a dnes jiţ hojně vyuţívanou formou navýšení rozpočtu HZS ČR je také čerpání finančních prostředků z fondů Evropské unie. Součástí snah o udrţení nastavené výše standardu v poskytování sluţeb obyvatelstvu je i sníţení výdajové části rozpočtu a zefektivnění činností. Do této oblasti spadá redukce početních stavů příslušníků a občanských zaměstnanců, prodej nevyuţívaných skladovacích prostor, zcivilnění určitých úseků HZS, optimalizace systému IT technologií a operačních středisek krajů, zrušení některých činností vykonávajících v oblasti civilní ochrany atd. Do dalšího zefektivnění můţeme zařadit omezení výkonu stavební prevence, redukce činnosti

63

v oblasti vydávání osvědčení odborně způsobilých osob a znaleckých posudků v oboru poţární ochrany a rovněţ analýza účelnosti administrativních agend apod. Pokud by se mělo jít cestou druhého navrhovaného řešení, kde by opatření jiţ mohla mít dopad na sluţby poskytované obyvatelstvu, jednalo by se především o redukci příslušníků HZS ČR v přímém výkonu sluţby, kteří slouţí na stanicích. Toto sníţení početních stavů by bylo na základě změny kategorie stanic, zrušení předurčenosti stanic na dopravní nehody, kde by mohlo dojít ke sníţení početních stavů aţ o dva příslušníky na směně, zřizování společných jednotek HZS ČR a jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí anebo sníţení základních a minimálních početních stavů jednotek HZS změnou patřičných vyhlášek. Nejdrastičtějším opatřením lze povaţovat návrh na úplné rušení stanic s dlouhodobě malým počtem výjezdů. Tato varianta je však povaţována za moţnost poslední, protoţe předpokladem je jiţ nezvratná změna, která můţe mít do budoucna neblahý vliv na širokou veřejnost. Spousty činností vykonávaných jednotkami HZS ČR by v tomto případě přešla na povinnost obcí, které jsou zřizovateli jednotek SDH. Došlo by tak rozhodně k navýšení počtu výjezdů těchto jednotek a vzhledem k faktu, ţe činnost zde vykonávají členové, kteří jsou zaměstnáni v jiných odvětvích, mohla by je častá absence u zaměstnavatele značně poškodit.

4.3. Dnešní možnosti navyšování rozpočtu HZS ČR Jiţ v dnešní době mají jednotky HZS ČR určitou moţnost a schopnost část sníţených prostředků nahradit. Pokud by však měla být uplatněna snaha o další sniţování rozpočtu HZS ČR, tak jak je tomu ve střednědobém výhledu, tyto získané prostředky nejsou schopny nahradit celou výši propadu. Jiţ v dnešní době získávají jednotky HZS ČR nemalé finanční prostředky z dotačních fondů Evropské unie. Ty se promítají především ve vybavování věcnými prostředky, nákupu mobilní poţární techniky, vybavení krajských operačních a informačních středisek, ochranných pomůcek pro výjezdové hasiče apod. Dalším, poměrně značným a hojně vyuţívaným způsobem navýšení prostředků je účtovaná činnost při likvidačních prací u dopravních nehod. To se děje na základě smlouvy MV – HZS ČR s kanceláří pojistitelů. Na základě toho jsou tyto činnosti, které se vykonávají při dopravních nehodách, vyúčtovány a hrazeny z povinného ručení účastníka nehody, který je určen viníkem. Po vykonání prvořadých úkolů jednotek, za které je povaţováno první pomoc zraněným osobám, vyproštění zraněných osob, protipoţární opatření na místě události apod. jsou zahájeny tzv. likvidační práce, kam je zahrnut úklid vozovky, nasvícení místa zásahu pro potřeby šetření nehody ze strany Policie ČR, vyproštění vozidla na komunikaci, zasypání

64

uniklých provozních náplní atd. Tato činnost je ekonomickým úsekem vyčíslena a fakturována příslušné pojišťovně, u které má viník nehody uzavřeno zákonné pojištění z provozu vozidla na pozemní komunikaci (viz tab. č. 6 a 7). Prostředky získané touto činností jsou investovány v oblasti opravy a údrţby poţární techniky. Tab. č. 6 – Sazby pro účtování likvidačních prací MPT Mobilní požární technika

Sazba za motohodinu (v Kč)

Sazba za ujetý kilometr (v Kč)

2100,-/hod 2400,-/hod 1900,-/hod 300,-/hod 800,-/hod 300,-/hod 600,-/hod 200,-/hod

40,-/km 50,-/km 40,-/km 14,-/km 40,-/km 15,-/km 30,-/km 10,-/km

Cisternová automobilová stříkačka Výšková technika Vyprošťovací automobil Dopravní automobil Technický automobil Rychlý zásahový automobil Kontejnerový automobil Osobní automobil Zdroj: vlastní zpracování38

Tab. č. 7 – Sazby pro účtování likvidačních prací prostředků Sazba (v Kč)

Výkon Práce 1 hasiče Motorové stříkačky Motorové pily Elektrocentrály Plovoucího čerpadla Přetlakového ventilátoru Člunu s motorem Vysokozdviţného vozíku Pouţití sorbentu Zdroj: vlastní zpracování39

280,-/hod 270,-/hod 45,-/hod 75,-/hod 50,-/hod 45,-/hod 570,-/hod 420,-/hod 32,40/kg

V neposlední řadě zde můţe být zmíněna moţnost získání financí v oblasti výjezdů k planým poplachům, které jsou způsobeny špatně fungujícím elektrickou poţární signalizací. Pokud je v určitém objektu toto zařízení namontováno, ať uţ na základě povinnosti majitele či

38 39

Interní sdělení ekonomického úseku KŘ HZS LK, smlouvy mezi HZS ČR a Českou kanceláří pojistitelů Interní sdělení ekonomického úseku KŘ HZS LK, smlouvy mezi HZS ČR a Českou kanceláří pojistitelů

65

uţivatele, nebo jen z jeho iniciativy, a dojde během kalendářního roku ke dvěma planým výjezdům, je třetí a kaţdý další zpoplatněn, a těmito penězi dochází k navýšení rozpočtu. I soukromá podnikatelská sféra národního hospodářství naší země se můţe podílet a ve značné míře také podílí na jakési pomoci jednotkám profesionálních hasičů. Je to zřejmě smutný fakt, ţe i k takovýmto praktikám muselo vedení HZS ČR přistoupit, aby dokázalo navýšit finanční prostředky potřebné k udrţení bezproblémového chodu celého sboru. Nemůţeme tvrdit, ţe by tato činnost byla jakýmsi základním pilířem, bez kterého by celý systém zkolaboval, nicméně je to další ze způsobů jak zvýšit vybavenost jednotek PO. Představitelé jednotlivých krajských ředitelství, resp. územních odborů, mají moţnost jednorázově či v pravidelných intervalech ţádat určitou finanční výpomoc od soukromých subjektů. Na základě sponzorských či darovacích smluv můţe podnikající fyzická osoba či právnická osoba poskytnou HZS kraje peněţitý dar či přímo koupit určitý technický prostředek nebo ochranné pomůcky a předat je organizaci. Zpravidla však dochází ke smluvnímu ujednání o účelovosti finančního daru. I Vláda České republiky se v minulosti, mimo zákonnou povinnost, podílela za financování techniky pro potřeby jednotek PO. V roce 2007 došlo k jednorázovému rozhodnutí Vlády ČR o postupném uvolňování finančních prostředků na nákup mobilní poţární techniky. Tímto rozhodnutím mělo dojít ke kaţdoročnímu nakupování vozidel pro potřeby HZS ČR. Jednalo se o cisternové automobilové stříkačky pro všechny kraje České republiky. Tato vozidla byla v počtu dvaceti aţ čtyřiceti kusů kaţdoročně centrálně nakoupena a předána do uţívání jednotlivých HZS krajů. K těmto nákupům bylo kaţdý rok vyhlášeno výběrové řízení s obdobnými parametry vozů. Velmi zajímavá myšlenka však plánovala s koncepcí takovou, ţe po odslouţení pěti let ve sluţbách jednotek HZS, dojde k bezplatnému převodu do jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí a měst, kde by tato vozidla nahrazovala doposud dosluhující poţární techniku. Období pěti let je totiţ mimochodem ideální délka stáří vozidla určená pro jednotky HZS ČR, neţ by mělo dojít k její obnově. Cisternové vozy by po této době byly převedeny na nejvytíţenější jednotky SDH obcí dislokovaných ve stejném kraji, ve kterém slouţila technika před jejím vyřazením. Jednotky sborů dobrovolných hasičů, které by získávaly tuto zánovní mobilní poţární techniku, by zase uvolňovaly stávající vozidla prodejem či bezplatným převodem dalším jednotkám, pro které by i tato starší technika byla posunem vpřed, případně by získaly techniku, kterou do té doby vůbec nedisponovaly. Takto navrţená obnova techniky byla rozhodně dobrým záměrem, který mohl významnou měrou napomoci v získávání nové i starší hasičské techniky ve všech úrovních jednotek dislokovaných na území České republiky. 66

Bohuţel však po čtyřech letech došlo z důvodů nedostatku financí k zastavení projektu, a tak ani stávající technika, která byla v tomto období nakoupena a dodnes slouţí u jednotek HZS ČR, nebyla a s velkou pravděpodobností ani nebude v nejbliţší době přidělena jednotkám SDH.

4.4. Zapojení pojišťoven do spolufinancování JPO Spoluúčast pojišťovacích společností na financování jednotek poţární ochrany byla z historického hlediska i na našem území standardním stavem, kdy měl stát zajištěné prostředky, které přerozděloval hasičským sborům, protoţe financování jen z moţností státu samotného bylo a je velikým nákladem na státní rozpočet. Bohuţel od takového stavu bylo jiţ před lety upuštěno, ačkoli většina okolních zemí takto nastavený systém má i dnes. Hasičská činnost byla a je povaţována za úsporu hlavně pro pojišťovny, kdy krátí jejich náklady a sniţuje škody způsobené mimořádnou událostí. Několik snah o opětovném zapojení pojišťoven do struktury financování hasičů můţeme sledovat v nedávné době i na naší vládní úrovni. Zatím ovšem nebyla nalezena shoda ani schopnost tuto nápravu provést. V dnešní době jsme se ovšem v těchto úmyslech dostali nejdál, neboť začali být jiţ Vládou České republiky projednávány konkrétní záměry, jak vše zapracovat do legislativy a uvést v praxi. Ačkoli je pravda, ţe i v relativně krátké době dvou let došlo k několikáté změně a doposud není schválena ţádná změna, která by tento problém definitivně vyřešila, a co hůř, do této chvíle není ani jasná konečná varianta, ze které by se mělo v budoucnu vycházet. V měsíci červnu roku 2012 byl předloţen návrh o změně zákona č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 409/2010 a zákona č. 188/2011 Sb. V tomto návrhu je v paragrafu 6 písm. a) řešeno vícezdrojové financování jednotek poţární ochrany. Byla nastavena povinnost odvést 6 % z předepsaného pojistného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Povinnost se měla týkat všech pojišťoven působících na území České republiky. Peníze by se převáděly na účet Ministerstva vnitra k tomuto účelu zřízenému, a to do konce března za předchozí kalendářní rok. Kontrolním orgánem byla stanovena Česká národní banka, které měla být pojišťovnou tato úhrada oznámena, a to písemně do pěti dnů od provedení platby. Do konce následujícího měsíce, tedy dubna, má Ministerstvo vnitra přerozdělit finanční prostředky z tohoto speciálně zřízeného účtu. Tři pětiny z celkové částky náleţí Hasičským záchranným sborům krajů, záchrannému útvaru HZS ČR a Hasičskému záchrannému sboru hlavního města Prahy. Takto získané prostředky jsou určeny výhradně na úhradu nákladů spojených s pořízením a údrţbou poţární techniky a

67

věcných prostředků poţární ochrany, které se vyuţívají pro činnost jednotek PO. Finanční částka by byla zahrnuta v rozpočtu MV – GŘ HZS ČR. Zbylé dvě pětiny z celkové částky, které by se nadále nacházely na účtu, přerozdělí Ministerstvo vnitra do konce dubna příslušného roku krajům, a to procentuálním podílem v závislosti na počtu obyvatel kraje k počtu obyvatel všech krajů, celkové výměře území kraje k celkové výměře území všech krajů a počtu jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí, které v kraji působí a jsou jim stanoveny podmínky k zabezpečení plošného pokrytí území k počtu jednotek sborů dobrovolných hasičů všech krajů, které jsou zahrnuty v plošném pokrytí kraje. Jednotlivé krajské úřady pak přidělené finanční prostředky postoupí jednotlivým obcím spravujícím jednotku SDH, která je zařazena do seznamu jednotek v rámci nařízení kraje, kterým jsou stanoveny podmínky k zabezpečení plošného pokrytí území kraje jednotkami poţární ochrany. I tyto prostředky mohou být pouţity na úhradu nákladů spojených s pořízením a údrţbou poţární techniky a věcných prostředků poţární ochrany potřebných pro činnost těchto jednotek. Zároveň mají být upřednostňovány jednotky s územní působností. V případě Prahy bude postupováno stejně jako v krajích a prostředky poskytovány městským částem. Povinností Ministerstva vnitra mělo být i následné zveřejňování přehledu o poskytnutých částkách. K tomuto účelu postačuje zveřejnění data přidělení, přesná částka a označení příjemce prostředků na webových stránkách přerozdělujících subjektů. Pokud by pojišťovna neodvedla ke stanovenému datu na speciální účet příslušnou výši z předepsaného pojistného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, přijatého za příslušný rok, dopouští se tím subjekt správního deliktu. Ačkoli se Parlament na tomto zákoně usnesl, Senátem přijat nebyl a došlo k jeho odmítnutí. Byl vznesen návrh na jeho komplexní přepracování, vzhledem k neprůchodnosti přijetí. Došlo proto tedy k přípravě nového návrhu, který nabízí nové řešení. Tím je účtování zásahů u dopravních nehod. Vychází částečně ze současně fungujícího systému, kdy jsou zpoplatněny likvidační práce u dopravních nehod. Zde by nejvýraznější změnou bylo účtování i záchranných prací. Jednotka by si tuto činnost nárokovala, prostřednictvím GŘ HZS ČR u příslušných pojišťoven, jiţ od výjezdu k místu události. Kaţdá i započatá hodina by odpovídala částce 6,9 tisíc Kč. Fakturace by probíhala pravidelně v měsíčních intervalech a nově by se vztahovala i na zasahující jednotky dobrovolných hasičů. Druhá část návrhu je vytvoření fondu zábrany škod. Sem by byla odváděná částka odpovídající 3 % z předepsaného pojistného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Výsledná částka by ovšem byla přerozdělována více subjektům. Minimální 68

poměr 60 % by musely dostat jednotky poţární ochrany. Rozdělení mezi jednotky HZS ČR a jednotky SDH obcí je nastaveno tak, ţe jednotky dobrovolných hasičů musí získat minimálně 20 % částky, která je přidělena hasičům. Dalších minimálně 15 % celkové částky má náleţet ostatním sloţkám IZS. Zde není zatím jasně definováno, jakou přesnou částku by při rozdělení jednotlivé sloţky dostávaly. Do takto definované podmínky se zařazují sloţky Policie ČR, Armáda ČR, Zdravotní záchranná sluţba, Městské policie jednotlivých měst a obcí, Český červený kříţ a celá řada dalších organizací. Bude zde tak zřejmě vytvořena značná snaha všech ostatních sloţek o získání prostředků. V neposlední řadě by mělo náleţet 15 % vybraných prostředků Oddělení BESIP. Jedná se o sloţku Ministerstva dopravy ČR a název BESIP je zkratkou bezpečnost silničního provozu. Tato sloţka je součástí Odboru provozu silničních vozidel v Úseku dopravně silničního. Náplní činností je metodika dopravní výchovy dětí ve školách a tvorba a realizace kampaní v oblasti bezpečnosti dopravy na pozemních komunikacích. Ty jsou zaměřeny na všechny kategorie účastníků provozu. Vytváří rovněţ webové prezentace a zúčastňuje se široké škály projektů. Projednávání je v současné chvíli ve fázi před závěrečným schvalováním.40 41 42

40

RYBA, Drahoslav. Informace o možných dopadech rozpočtového výhledu na akceschopnost Hasičského záchranného sboru ČR v letech 2013 a 2014, Interní materiály Hasičského záchranného sboru České republiky, vydané Generálním ředitelstvím HZS ČR, 2012, nepublikované. 41 CHLAD, Rudolf; TEJC, Jeroným; PAJER, Jan. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 277/2009Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 409/2010Sb. a zákona č. 188/2011Sb.[online].2012.Dostupné na http://www.pozary.cz/clanek/56714-vlada-neschvalila-navrh-novely-zakona-o-pojistovnictvi-hasici-procenta-zpojisteni-nedostanou/[cit.2.2.2013] 42 BEZECNÝ, Zdeněk. Usnesení výboru pro bezpečnost ze 16. schůze uskutečněné dne 6. Března 2013, [online]. Poslanecká sněmovna, Parlament České republiky, 2013, dostupné z http://www.pozary.cz/storage/soubor/2013/03/uz51496a390ee5f/obr51496cf67b417.pdf [cit.20.3.2013]

69

Závěry a doporučení Ve své práci jsem se snaţil představit celou strukturu financování jednotek poţární ochrany, které na území České republiky fungují. Pokud přihlédneme k historii naší země, měla by pro nás být určitou inspirací a měli bychom se z ní poučit, protoţe systém financování hasičských sborů byl na území českých zemí poměrně pestrý, zajímavý a zcela jistě, do velké míry, schopný aplikace do dnešní doby. Od prvopočátků existence organizovaného hasičstva se velkou měrou na zajištění finančních prostředků podílely, kromě státu a jednotlivých obcí, také pojišťovací spolky a organizace. Zdá se, ţe dnešní tvůrci legislativních předpisů však nechtějí do celého systému financování pojišťovny příliš zapojovat. Můţeme se jen ptát, proč tomu tak je. Vţdyť jiţ v dávných dobách hasiči povaţovali svou práci za levnou sluţbu pojišťovnám. Dnes toto přirovnání platí obdobně. Téměř všechny zásahy jednotek poţární ochrany sniţují náklady pojišťovacím subjektům, kterým včasný a účinný zásah hasičů přináší úsporu ve výplatách pojistných událostí. To by měl být jeden z prioritních ukazatelů při hledání alternativ ve financování jednotek poţární ochrany v těţkých ekonomických dobách státu. Domnívám se, ţe struktura v organizaci, zřizování a hlavně fungování jednotek, je v České republice na velmi vysoké úrovni. Páteřní sloţkou je Hasičský záchranný sbor ČR s významnou podporou jednotek dobrovolných hasičů obcí. Není ani tajemstvím, ţe náš systém se stává v mnoha případech i vzorem při budování záchranných systémů například ve válkou zničených zemích nebo zemích se zotavující se ekonomikou po dlouhých letech diktátorských vlád. Je tak zřejmé, ţe máme stabilně a dobře fungující sloţky v oblasti poţární ochrany s pestrou minulostí a snad dobrým výhledem do budoucnosti. Je zřejmé, ţe bychom měli co nejdříve najít nová řešení převáţně v oblasti zajištění finančních prostředků na bezproblémový chod celého systému. Domnívám se, ţe zde můţeme povaţovat jedinou schůdnou cestu, a to zapojení pojišťoven do struktury financování. Není zřejmě zcela moţné hradit veškeré náklady jen z prostředků státu, resp. obcí, ačkoli by tato část měla zůstat prioritní, ale činností jednotek PO dochází k úspoře financí soukromých subjektů v oblasti pojišťovnictví. Nemyslím si, ţe jediným východiskem by mělo být pouze získávání prostředků z pojištění odpovědnosti za provoz motorových vozidel. Osobně bych se přikláněl k vytvoření centrálního fondu poţární ochrany, do kterého by povinnými platbami přispívaly všechny pojišťovny, poskytující pojištění nemovitostí a dopravních prostředků. Nejvýznamnější část takto získaných financí by měla směřovat do rozpočtu MV – GŘ HZS ČR na zajištění nákupu mobilní poţární techniky a hasičského vybavení. Tato technika by po

70

stanovené době pouţití byla předávána do uţívání jednotek dobrovolných hasičů obcí. Výrazně menší část prostředků z fondu by pak byla přerozdělována mezi jednotlivé kraje, které by poskytovaly takto získané finance na obnovu hasičského vybavení jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí. Do tohoto fondu by mohl přispívat i jakýkoli soukromý podnikatelský subjekt, který si nechce zřídit podnikovou jednotku poţární ochrany, ačkoli mu to přikazuje právní předpis, ovšem můţe mu tuto činnost zajišťovat smluvně jednotka HZS ČR za stanovenou částku. Úmyslné způsobení ekologické či jiné havárie by rovněţ mělo být postiţeno finanční sankcí, jejíţ výše by rovněţ směřovala do fondu poţární ochrany. Dala by se vytvořit celá řada případů, na základě kterých by mohly být finanční prostředky fondu navyšovány. Prioritně bych však uváděl hlavně příspěvky pojišťoven. Náš fungující systém je těţké srovnávat s jinými, mnohdy stejně dobře fungujícími systémy, avšak postavenými na jiných základech různých zemí, nejen v rámci evropského kontinentu. Je to zpravidla dáno historickým vývojem, reliéfem krajiny, průmyslovými aglomeracemi, náplní činností jednotek, ale i určitou národní hrdostí a ochotou dobrovolnictví obyvatel jednotlivých zemí, zda je poţární ochrana v daném státě stavěna na profesionálních či spíše dobrovolných sborech hasičů. Stejně tak, jako by nebylo jednoduché odlišné formy strukturovat do našich podmínek, ani náš systém by nebylo snadné začít pouţívat někde jinde. V podmínkách naší republiky se domnívám, ţe systém máme skvěle fungující, stejně tak se můţe zdát bezchybně fungující systém německý, diametrálně však rozdílný. Stále je však co zlepšovat a můţeme se tak hlavně snaţit zajistit i do budoucna bezproblémový chod všech sloţek, které se na tvorbě poţární ochrany v naší zemi podílejí. Prvořadým úkolem by tak měla být stanovena optimální cesta k získávání dostatečných finančních prostředků pro jednotky poţární ochrany v České republice.

71

Seznam použité literatury Legislativa: 1. Zákon č. 133/1985Sb. o poţární ochraně a související předpisy 2. Zákon č. 218/2000Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů 3. Zákon č. 250/2000Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů 4. Zákon č. 238/2000Sb. o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů 5. Vyhláška 247/2001Sb. o organizaci a činnosti jednotek poţární ochrany 6. SIAŘ GŘ Hasičského záchranného sboru České republiky 7. SIAŘ KŘ Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje 8. Interní smlouvy Hasičského záchranného sboru České republiky s Českou kanceláří pojistitelů

Odborná literatura 1. HLADÍK, Václav; KRCHOV, Milan; RUBEŠ, Pavel. 150 let pomáháme a zachraňujeme. 1. vyd. Praha : Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, 2003. 112 s. Neprodejná publikace. 2. Kolektiv autorů. 130 let českého dobrovolného hasičstva. 1. vyd. Praha : Fire Edit, s.r.o., 1994. 106 s. ISBN 80-85602-12-1 3. NITRA, Josef. Neštěstník. 1. vyd. Praha : Vydavatelství Hasiči, 2012, 302 s. ISBN 978-80-904606-7-6. 4. NITRA, Josef. Oheň a lidé v Českých zemích do roku 1895.1. vyd. Nové Město nad Metují : Vydavatelství Hasiči, 2010. 160 s. ISBN 978-80-90-4606-0-7. 5. NITRA, Josef. Všem živlům navzdory. 1. vyd., Nové Město nad Metují : Vydavatelství Hasiči, 2011. 80 s. ISBN 798-80-904606-3-8. 6. RYBA, Drahoslav. Informace o možných dopadech rozpočtového výhledu na akceschopnost Hasičského záchranného sboru ČR v letech 2013 a 2014, Interní materiály Hasičského záchranného sboru České republiky, vydané Generálním ředitelstvím HZS ČR, 2012, nepublikované. 7. TAUSCH, Jaromír STAŇEK, Jan. Hasičská vzájemná pojišťovna 100 let od založení. 1. vyd. Praha : Fire Edit s. r. o., 2000. 136 s. ISBN 80-85602-18-0

72

8. VALÁŠEK, Rudolf; a kol. Hoří! 1. vyd. Brno : Litera, 2004. 150 s. ISBN 80-2392523-7 9. VYKOUKAL, Jaroslav. Hasičský záchranný sbor České republiky. 1. vyd. Praha: Ministerstvo vnitra – Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, 2010. 20 s. ISBN 978-80-86640-58-7 10. WALLINGTON, Neil. Hasičské automobily a historie hasičství. 1. vyd., Dobřejovice, 2005. 256 s. ISBN 80-72-34-413-7.

Tištěné seriály 1. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči na Slovensku, 112. 2012, roč. 11, č. 4, str. 35. 2. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči v Itálii, 112. 2012, roč. 11, č. 11, str. 35. 3. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči v Polsku, 112. 2012, roč. 11, č. 3, str. 35. 4. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči v Rakousku, 112. 2012, roč. 11, č. 2, str. 35. 5. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči v Ruské federaci, 112. 2012, roč. 11, č. 10, str. 35. 6. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči v USA, 112. 2012, roč. 11, č. 12, str. 35. 7. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči ve Finsku, 112. 2012, roč. 11, č. 9, str. 35. 8. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči ve Francii, 112. 2012, roč. 11, č. 8, str. 35. 9. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči ve Spolkové republice Německo, 112. 2012, roč. 11, č. 1, str. 35. 10. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči ve Švýcarsku, 112. 2012, roč. 11, č. 5, str. 35. 11. ŠILHÁNEK, Bohumil. Hasiči ve Velké Británii, 112. 2012, roč. 11, č. 6, str. 35.

Webové stránky 1. D BEZECNÝ, Zdeněk. Usnesení výboru pro bezpečnost ze 16. schůze uskutečněné dne 6. Března 2013, [online]. Poslanecká sněmovna, Parlament České republiky, 2013,dostupné: http://www.pozary.cz/storage/soubor/2013/03/uz51496a390ee5f/obr51 496cf67b417.pdf [cit.20.3.2013] 2. CHLAD, Rudolf; TEJC, Jeroným; PAJER, Jan. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 277/2009Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 409/2010Sb. a zákona č. 188/2011Sb.[online].2012. Dostupné na http://www.pozary.cz/clanek/56714-vladaneschvalila-navrh-novely-zakona-o-pojistovnictvi-hasici-procenta-z-pojisteninedostanou/[cit.2.2.2013]

73

3. VOŘÁČEK, David. V Dánsku jsou služby hasičů i zdravotníků ve velké míře poskytovány

soukromě

Hasiči

[online].

http://pozary.cz/c/57411[cit.3.2.2013]

74

2012.

Dostupné

z www:

Seznam použitých zkratek ČR

Česká republika

EKIS

Ekonomický informační systém

EU

Evropská Unie

HZS

Hasičský záchranný sbor

HZSP

Hasičský záchranný sbor podniku

IT

Počítače a informační technologie

JPO

Jednotka poţární ochrany

JSDHO

Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce

KÚ

Krajský úřad

MV

Ministerstvo vnitra

MV-GŘ HZS

Ministerstvo vnitra – Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru

SDH

Sbor dobrovolných hasičů

SH ČMS

Sdruţení hasičů Čech, Moravy a Slezska

SR

Státní rozpočet

SŢDC

Správa ţelezniční dopravní cesty

USA

Spojené státy Americké

75

Přílohy Příloha č. 1 Novodobá obdoba historické akcie Hasičské vzájemné pojišťovny a. s.

76

Příloha č. 2 Smlouva pojistná pro pojištění poţárních přípřeţí

77