ZPRÁVY Z RADNICE. Narození: Úmrtí: Michael Jewell. Marie Buličková Stanislav Mejzlík Jiří Růžička Marie Oberreiterová. Připravila Libuše Smejkalová

Narození: Michael Jewell Úmrtí: Marie Buličková Stanislav Mejzlík Jiří Růžička Marie Oberreiterová Připravila Libuše Smejkalová

ZPRÁVY Z RADNICE Společné prohlášení k dopravnímu řešení Zhruba rok probíhala jednání okolo návrhů na přeložky silnic II/405 a III/40510, které zpracovala pro Kraj Vysočina projektová kancelář Transconsult Hradec Králové. Zatímco u nového vedení trasy silnice II/405 mimo zastavěné území Okříšek, Krahulova a Červené

Hospody žádné zásadní připomínky nepadly, u přeložky do průmyslové zóny Přibyslavice–Nová Ves tomu bylo jinak. Navržená trasa mezi Okříškami a Petrovicemi sice byla optimální

1

z dopravního hlediska, ale nepřijatelná pro obec Petrovice. Protože její postoj byl nekompromisní, hledala se jiná varianta, a jako nejvhodnější se ukázala trasa vedená mezi Petrovicemi a Krahulovem, dále pod Novou Vsí k průmyslové zóně. I v tomto případě nebyla jednání jednoduchá a původní návrh se musel upravovat, aby se silnice vzdálila od plánované bytové výstavby, nakonec se ale na její podobě všechny obce shodly. Aby deklarovali svoji podporu těžce vyjednané dohodě, dohodli se představitelé dotčených obcí, města Třebíče a významných firem na společném prohlášení, v němž se konstatuje, že souhlasí s navrženými trasami, nemají k nim zásadní připomínky a zavazují se k aktivní spolupráci s Krajem Vysočina a dalšími institucemi na jejich přípravě a realizaci. Výjimkou byla obec Petrovice, která zaslala vyjádření, v němž vysvětlila důvody, proč prohlášení nepodepíše. Zároveň ale uvedla, že „sděluje a je ochotna stvrdit i podpisem starosty, že nebude bránit přípravě výstavby a následné realizaci staveb silnic dle výše uvedených návrhů firmy Transconsult, s. r. o, Hradec Králové, pokud budou naplněny dohody s Krajským úřadem Kraje Vysočina a příprava a realizace staveb budou probíhat v souladu s platnými zákonnými normami České republiky,“ což je pro budoucnost dopravního řešení podstatné. Starostové ostatních obcí a místostarosta města Třebíče pro oblast dopravy se sešli spolu s představiteli některých firem ve středu 6. dubna v zasedací místnosti úřadu městyse k podpisu společného prohlášení. Starosta Zdeněk Ryšavý v úvodu krátce shrnul intenzivní úsilí věnované za uplynulé dva roky přípravě dopravního řešení – od odborné dopravní konference na okříšském zámku přes návštěvu premiéra Bohuslava Sobotky a hejtmana Jiřího Běhounka, jednání s Krajem Vysočina, Czechinvestem, několika ministerstvy až po řadu setkání zástupců obcí a firem, jejichž výsledkem je všestranně přijatelný kompromis se šancí na realizaci v dohledné době. Poté přítomní ředitelé a starostové podepsali dokument. Představitelé firem, kteří byli v den podpisu mimo území ČR, tak učiní v nejbližších dnech a poté bude společné prohlášení předané hejtmanovi Kraje Vysočina, aby bylo možné pokračovat v přípravě obou staveb.

Úvodník – Proč to trvá tak dlouho? Protože si vše komplikujeme… Vážení čtenáři, aprílové počasí letos dostálo svému jménu, takže dnes, kdy píšu úvodník (25. dubna), poletovaly venku sněhové vločky a na zítřek hlásí předpověď sněžení. Doufejme, že to jsou poslední dozvuky zimy a za pár dní přinese květen teplejší dny. Vedle řady kulturních a sportovních akcí budou probíhat také tradiční setkání zastupitelů s občany. Diskuze je rozhodně příjemnější v prosluněném odpoledni než pod zamračenou oblohou. Jako každý rok zhodnotíme, co nového se od posledního setkání událo, i to, co se nepovedlo, potom představíme plány na letošek. Z vaší strany určitě zazní i dotazy na opakovaně probírané akce: „Proč to trvá tak dlouho? Už loni jste slibovali a pořád nic! Nevykašlali jste se na to?“ apod. Vůbec se jim nedivím, příprava některých investic trvá opravdu dlouho a věřte mi, pobuřuje nás to stejně jako vás. Možná dokonce ještě víc, protože víme, kolik tomu věnujeme času, peněz, nervů a hlavně víme, jak absurdní jsou mnohdy požadavky různých úřadů, bez jejichž razítka se ale bohužel nepohneme dál. Nedávno se mi dostal do rukou článek ke 125. výročí otevření Petřínské rozhledny a ač to nevypadá, přesně se hodí k tomuto tématu. Dovolím si z něj stručně citovat: „V roce 1889 byla otevřena u příležitosti Světové výstavy Eiffelova věž v Paříži. Téhož roku tam vyrazila výprava Klubu českých turistů, rozhledna je nadchla natolik, že ještě cestou zpět se dohodli, že v Praze postaví podobnou, a že by měla být otevřena u příležitosti jubilejní výstavy roku 1891. A nezůstali jen u slov. Založili Družstvo pro výstavbu Petřínské rozhledny a oslovili veřejnost s podílovými listy ke shromáždění částky 32 tisíc zlatých (asi deset milionů dnešních korun). Za necelé dva roky sehnali pozemek, nechali vypracovat projekt, získali stavební povolení, sjednali dodavatele konstrukce a stavebních prací – na jaře roku 1891 započaly práce a za pět měsíců byla rozhledna dokončena! To všechno v době Rakousko-Uherska, v době, kterou si dnes představujeme jako byrokratickou, šosáckou, zpátečnickou. Bylo to tak ale opravdu? Vždyť dneska bychom za tu dobu

2

neukončili ani diskuzi, zda vůbec na tom místě rozhlednu stavět, nemluvě o čase potřebném pro zpracování projektu, pružnosti památkářů a všech úředníků, kteří se k němu vyjadřují, o výběrovém řízení, zemních pracích, výrobě konstrukce a jejím smontování…“ Hlavně se závěrem nelze, než souhlasit. Na internetu najdete i jiné zajímavé informace, třeba rozhovor o počátcích naší dálniční sítě: „Kolují legendy o tom, jak rychle se mělo před válkou stavět. Co je na nich pravdy? – Ale to nejsou legendy. V roce 1938 po „Mnichovu“, když bylo třeba rychle vytvořit komunikaci napříč okleštěnou republikou, vytvořili plány za dvanáct dnů. Ale samozřejmě to byl jen náčrt, čtyři listy papíru. Vláda si ho vyžádala a za dvanáct dnů ho měla na stole. Dali tomu nejvyšší prioritu. Vše se řešilo přímo na vládě, ředitele jmenoval přímo prezident. A celá dálnice měla stát do čtyř let. To je dost neuvěřitelné, zvlášť v porovnání s tím, jak se staví dnes. – Jak se to vezme. Za prvé tehdy dali jen dohromady to, co se pět let připravovalo. A navíc byla jiná doba. Nebylo žádné vyhodnocování dopadů na životní prostředí. Nebyly problémy s pozemky. Vyvlastňovalo se za pochodu. Nikdo se s tím nepáral, protože šlo o záležitost nejvyššího státního významu. Všechno bylo možné, rozhodující byl výsledek. Teď trvá celý investiční proces od záměru do chvíle, kdy projede první auto, v průměru třináct let. A nejkratší dobu z toho všeho zabere stavba. Nejvíc trvá veškeré papírování okolo. Oni to měli přesně naopak – třeba rok stavbu připravovali a pak se celkem dlouho stavělo.“ Ano, je jiná doba a samozřejmě není možné vrátit se o sto let zpátky. Alespoň trochu bychom se ale nad tím srovnáním zamyslet měli. Jestli je skutečně nutné, aby se ke každé stavbě muselo vyjadřovat tolik institucí, jestli je dobře, že námitky může dávat každý včetně různých „ekologických“ sdružení z druhé strany republiky a donekonečna protahovat stavební řízení. Všechny vlády (ať levicové, nebo pravicové) vždy prezentují svou úspěšnost počty nových a novelizovaných zákonů. Opravdu je to znak úspěšnosti? Jeden z poslaneckých nováčků, který před volbami podepsal požadavek sdružení „Rekonstrukce státu“ na schválení devíti zákonů pro potírání korupce, se po roce v rozhovoru vyjádřil: „Tahle země nepotřebuje 9 nových zákonů, ale zrušit nejméně 99 starých.“ Věta, s níž by určitě souhlasilo 99 % starostů a zastupitelů. Třeba se jednou dočkáme toho, že někdo začne rozplétat náš legislativní řád, v němž už se nevyznají ani ústavní soudci, a osekávat zbytečná chapadla. Tak, aby se opět stal pochopitelným, aby reflektoval zdravý rozum, aby pomáhal rozvoji naší země, měst a obcí, a ne ho komplikoval a zdržoval. S přáním návratu zdravého rozumu do naší země se s vámi rozloučím, předtím ale ještě popřeji pohodové chvíle nad stránkami Zpravodaje a pozvu vás na setkání, která budou probíhat vždy ve středu, a to postupně na Tržišti, na Stadionu, ve Staré osadě a v Nových Petrovicích. Těším se na bohatou diskuzi u skleničky vína. Zdeněk Ryšavý – starosta

Setkání vedení městyse se zástupci spolků Březen je nejen měsícem knihy nebo bezpečnosti, ale také již dlouhou řadu let obdobím, kdy se radní a další zastupitelé setkávají s představiteli místních spolků a podnikatelské sféry. Na první čtvrtek v měsíci pozvali radní zástupce spolků do nové hasičárny, aby si ji mohli prohlédnout ti, kdo dosud neměli příležitost, a potom společně diskutovali o potřebách a záměrech na rok 2016. Účast byla solidní: ze strany zastupitelstva 8 členů, zájmové organizace zastupovalo 16 lidí. Úvodní slovo měl starosta Zdeněk Ryšavý, který všechny přivítal a přednesl informace vedení městyse. Seznámil účastníky s výsledky loňského roku včetně realizovaných investičních akcí, s rozpočtem na rok 2016 a čerstvě schváleným programem výstavby. Podrobněji se věnoval vyhlášenému Grantovému programu Zdravého městyse, především upozornil na novinky v čerpání peněz a vykazování nákladů, zdůraznil nedostatky z loňského roku a vysvětlil, jak se jich vyvarovat. Po něm převzal štafetu místostarosta Ladislav Příhoda s informacemi z komise společenského života, především se věnoval přípravě oslav 645. výročí první písemné zmínky, kde městys počítá i s aktivním zapojením spolků. Pan Karel Dokulil ho doplnil se zprávou o plánované výstavě o životě známých rodáků a požádal spolky o materiály na tuto výstavu.

3

Následně se role obrátily a zastupitelé poslouchali vystoupení zástupců jednotlivých spolků. Sportovní klub Huhtamaki má 230 členů, z toho 73 hráčů do 18 let. Vedle sportovního úsilí o co nejlepší výsledky loni vyměnili linoleum v kabinách, letos chtějí vybudovat nové střídačky. Trochu s obavami očekávají nabytí účinnosti nového přestupního řádu. Kulturní akce uspořádají stejné jako v minulých letech, tedy: ples, čarodějnice, prázdninová zábava, letní kino a rockfest. Do čtrnáctého roku existence vstupuje folklorní soubor Okřešánek. Prochází obměnou, kdy starší mládež odchází na školy a končí činnost, přichází ale malé děti a také ženy. Opět uspořádají vynášení Smrtolenky a folklorní festiválek. Vystupují na řadě akcí po okolí, jako jsou oslavy obcí, srazy rodáků apod. TJ Sokol má po valné hromadě, která zvolila staronový výbor. Potěšující je rozvoj oddílů badmintonu či boxu, přičemž celkem registrují 109 dospělých a 45 dětí. Sokolové připravují projekt na rekonstrukci sokolovny, loni již udělali oddělené topení v přístavbě. Oddíl pobytu v přírodě získal dotace z kraje na vybavení chaty. Divadelní soubor absolvoval šňůru úspěšných představení s komedií Slaměný klobouk, v dubnu vystoupí v Okříškách v rámci krajské přehlídky dětské divadlo z Třeště a divadelní soubor z Opatova, naši ochotníci se naopak představí v Opatově a v Dalešicích. Osada Koupaliště má zatím jen 19 členů, ale přibývají další a pokračují ve výstavbě svého zázemí. Největší a nejzdařilejší akcí bylo Bramborobraní, které letos určitě zopakují. Mezi menší spolky patří organizace chovatelů poštovních holubářů. Ti se věnují hlavně závodům od dubna do října a mají i úspěchy. Problémy jsou ale se stárnutím členské základny, naštěstí mají zájem vnoučata. Druhý rok existence pomalu končí mateřské centrum Andílek, v závěru roku se muselo narychlo přestěhovat na bývalý úřad, nyní už opět jede na plno se stálou zaměstnankyní a vedle pravidelných setkávání maminek „na kafíčku“ pořádají cvičení, přednášky a plánují začít s hlídáním dětí pro zaměstnané maminky. Sportovní tenisový klub má 50 členů a 10 dětí, za kterými dojíždí kvalifikovaná trenérka z Třebíče. Vedle sportovních aktivit pořádají tradiční večírek. Ocenili především rekonstrukci napouštění nádrže ve Staré osadě, která je zdrojem vody pro stříkání kurtů. Dobrovolným hasičům se loni splnilo dlouholeté přání mít důstojnou hasičskou zbrojnici. 59 členů organizuje každoročně ples, stavění a kácení máje, účastní se soutěží, brigád na úklid, s městysem spolupracují při organizaci Dětského dne. Snaží se do svých řad získat i mladou generaci, předváděli proto „hasičinu“ v základní škole a dále na akci Hasiči dětem, představili se v rozhlasovém pořadu Dobráci roku a nejzdatnější borci se účastní soutěží TFA, v níž Rostislav Bacher vyhrál krajský seriál. Rybáři fungují v rámci MO Třebíč MRS. V Okříškách uspořádali předvánoční ples, starají se o okolí obou rybníků, kde provádí brigádnicky údržbu zeleně. Od roku 2010 existuje Komunitní škola, nyní probíhá přeregistrace na spolek, dále bude připravovat kurzy pro veřejnost. Velký zájem je o keramiku. Rocková skupina Nová Kůže má 6 členů, ke změně došlo na pozici klávesisty, v Okříškách vystupují na plese mateřské školy a na Štěpánské zábavě, v loňském roce hráli na 16 akcích.

4

Jubilejní desátou sezónu loni absolvoval Okříšský univerzál, opět se 13 závodů zúčastnilo téměř sedm set závodníků a celkem za těch deset let už šest tisíc. Velkou radost pořadatelům dělá zájem dívek, naopak je ale mrzí malá účast Okříšáků v dospělých kategoriích. Po tomto dlouhém bloku se probírala některá aktuální témata. Starosta seznámil přítomné se stavem přípravy dopravního řešení Okříšek, který vypadá lehce optimisticky, dále zodpověděl dotaz na možnost revitalizace rybníku Obecní a představil projekt rekonstrukce hřiště za sokolovnou, který byl velmi kladně hodnocený. Samozřejmě nemohla chybět ani diskuze nad rekonstrukcí staré hasičské zbrojnice na kulturní dům. Radní představili obě studie a vizualizace zpracované Ing. Měrtlem a Ing. Fabíkem a více se líbilo klasické řešení Ing. Měrtla, několik příznivců si ale našla i „moderna“ Ing. Fabíka. V souvislosti s plánovanou rekonstrukcí se hovořilo o nutnosti koordinace při pořádání plesů během výstavby. Některé budou v sokolovně, možné ale je i to, že některé se budou konat s roční přestávkou. Po žádosti zástupců městyse o zapojení spolků do akce Čistá Vysočina probrali přítomní údržbu areálů v užívání spolků a péči o vzhled veřejných prostranství. Po vyčerpání oficiálního programu následovala neformální diskuze na volné téma. Každý se zeptal na to, co ho zajímá z činnosti obce, některé spolky si vyměňovaly zkušenosti a zazněly i některé důležité připomínky nebo zajímavé podněty. Tři hodiny, které setkání trvalo, určitě nebyly ztraceným časem.

vydávaný Ministerstvem vnitra České republiky, její zaměření je ovšem poněkud jiné. Zatímco ve Zlatém erbu se hodnotí především plnění legislativou daných povinností (zveřejňování povinných a doplňkových informací, elektronická úřední deska, bezbariérovost webu, podpora IPv6 a DNSSEC), dále ovládání webu, jeho přehlednost a navigace, grafické provedení. Parádní web klade největší důraz na originalitu, aplikaci aktuálních trendů, nové nápady a netradiční řešení, zajímavý a přitom funkční design. A protože výzvy jsou od toho, aby se překonávaly, tak jsme to zkusili. Web jsme přihlásili a potom čekali… A docela dlouho, protože na stránkách MV organizátoři průběžné informace nezveřejňovali. Až v polovině března přišla pozvánka na slavnostní vyhlášení výsledků, z čehož plynulo, že jsme asi nedopadli až tak špatně. A opravdu ne, jak se přesvědčil starosta ve čtvrtek 30. března, když po vyhlášení třetího a druhého místa zaznělo jméno vítěze „Okříšky“. Z rukou paní Mgr. Jany Vildumetzové, náměstkyně ministra

Cenu za vítězství v soutěži ministerstva vnitra převzal starosta ve čtvrtek 30. března. Webové stránky Okříšek mají mezi odborníky z oblasti veřejné správy a informačních technologií velmi dobrý zvuk, o čemž svědčí dlouhá řada ocenění získaných od roku 2004 v soutěži Zlatý erb. Osm prvenství v krajském kole jsme v celostátním finále přetavili ve dvě pomyslná zlata, čtyři stříbra a dva bronzy, naposled v loňském roce to bylo těsné druhé místo. Každý úspěch nám samozřejmě dělá radost, v kolika oblastech se může obec naší velikosti zařadit do republikové špičky, na druhou stranu se tato dominance projevuje i negativně, a to když řadu obcí odrazuje od přihlášení se do soutěže. Proto jsme se rozhodli letos přihlášku do Zlatého erbu nepodávat, odpočinout si a nechat vyniknout jiným kvalitním obecním webům, kterých je na Vysočině řada. Ale na odpočinek nakonec nedošlo, při jedné diskuzi loni na podzim zazněla na naši adresu výzva, ať zkusíme soutěž Parádní web. Tu organizuje časopis Veřejná správa,

5

vnitra, převzal nádherný křišťálový pohár, diplom a další hodnotné ceny (tablet, poukaz na IT produkty v ceně 5 000,- Kč, power banka). Výsledek je nečekaným, o to ale příjemnějším překvapením, hlavně však oceněním kvality našich webových stránek. Snad se jednou dočkají podobného uznání také od některých místních kritiků, i když jak

se říká, doma není nikdo prorokem. Především je ale titul Parádní web velkým závazkem do budoucna, výzvou k udržení nastavené laťky. Věříme, že i tuhle výzvu zvládneme a čtvrteční cena nebyla poslední, kterou Okříšky na poli webových stránek získaly, hlavně ale, že náš web bude nadále kvalitním informačním zdrojem a službou pro vás, jeho návštěvníky.

Vítání nejmenších občánků Čas letí strašně rychle a už je tu opět slavnostní vítání nejmenších Okříšáčků. Od toho posledního se narodilo šest dětí, na pozvání reagovalo pět rodin, které se v neděli 10. dubna odpoledne sešly v obřadní síni zámku. Začátek malé slavnosti tradičně obstarali šesťáci základní školy, kteří s kytarovým doprovodem paní učitelky Dity Benáčkové zarecitovali a zazpívali svým malým kamarádům na přivítanou. Poté děti

pozdravil starosta Zdeněk Ryšavý, přivítal je mezi občany Okříšek a rodičům popřál hodně sil do výchovy a co nejvíce krásných chvil plných lásky svých dětí. Následoval zápis do pamětní knihy, přičemž každá maminka obdržela kytičku a dárek pro dítě jako upomínku na slavnostní den. Nakonec si ještě rodiče mohli děti vyfotit ve vyřezávané dřevěné kolíbce.

V třídění odpadů jsme skončili na čtvrtém místě Součástí březnové valné hromady Svazku pro komunální služby bylo vyhlášení výsledků soutěže v třídění odpadů. Tu vyhlašuje firma ESKO-T, která odpady sváží a sleduje jejich množství. Mezi devíti městy a obcemi nad 1 000 obyvatel jsme se umístili stejně jako před rokem na nepopulární čtvrté příčce a získali tak pomyslnou "bramborovou" medaili.

Průměr 45,662 kg vytříděných odpadů na obyvatele je slušný, ale zaznamenali jsme i lepší výsledky mezi třemi nejlepšími, v roce 2008 jsme v soutěži dokonce zvítězili. Takže rezervy stále máme a naším cílem by mělo být zvyšování množství tříděného odpadu. Ne kvůli úspěchu v soutěži, ale kvůli zlepšování našeho životního prostředí a v neposlední řadě i kvůli vlastní peněžence.

6

Kategorie měst a obcí nad 1 000 obyvatel město, městys, obec

počet obyvatel

součet komodit v t/rok

součet komodit v kg/rok

výsledek v kg/obyv./rok

1. 2. 3. 4.

Mohelno

1 353

75,424

75 424

55,746

Brtnice

3 730

179,034

179 034

47,998

Budišov

1 189

57,004

57 004

47,943

Okříšky

2 074

94,702

94 702

45,662

5. 6. 7. 8.

Želetava

1 529

69,454

69 454

45,424

Rouchovany

1 165

51,627

51 627

44,315

Náměšť nad Oslavou

4 946

213,156

213 156

43,097

Kamenice

1 930

69,582

69 582

36,053

9.

Kněžice

1 371

47,520

47 520

34,661

19 287

857,503

857 503

400,898

CELKEM

Jarmark a ekologie Letošní jarní jarmark se uskutečnil v neděli předcházející Dni Země. Tomu odpovídalo i jeho pojetí, kdy hlavním tématem byly odpady, jejich třídění a opětovné využití. Program „Odpady hravě“ zajistila svozová firma ESKO-T, navíc přistavila i vozidlo na svoz odpadů, s ním se mohl každý seznámit zblízka. A tak si děti mohly na nádvoří vyzkoušet třídění barevných míčků házením do správných otvorů, skládání velkého odpadového puzzle nebo si z odpadů něco vyrobit. To mnohé z nich dělaly i v předchozích dnech ve školce i škole, kde vyráběly soutěžní roboty, jejichž výstava byla umístěna v obřadní místnosti zámku. Doplňovaly je velké obrázky s ekologickou tématikou zaměřené ke Dni Země. Návštěvníci mohli hlasovat pro robota, který se jim nejvíce líbil, nakonec získal nejvíce hlasů ten pod číslem jedna, který byl vyrobený dětmi z červené třídy mateřské školy.

Také kulturní část programu byla letos z domácích zdrojů – po obědě zahráli, zazpívali a hlavně zatancovali členové folklórního souboru Okřešánek. O nevšední zážitek především pro dětské návštěvníky se postaral malý Ondra Holubář, který představil své zvířecí přátele z řad hlodavců – králíky, morčata, potkany, osmáky a další roztomilé chlupáče. K. Dokulil

7

Na den Země se uklízely příkopy okolo silnic v okolí Okříšek A přestože se tato akce koná každoročně více než deset let, stále je čím plnit pytle. Bezohledných řidičů a chodců jako by neubývalo, zajímavé by bylo zjistit, zda i doma nechají odpadky ležet tam, kde jim odpadnou od ruky… Poprvé jsme letos

vyrazili na úklid silnice do Přibyslavic a „úroda“ byla bohatá, především množství PET lahví dokládá velké zatížení kamionovou dopravou. A to ještě značná část odpadků zůstala na prudkém svahu pod silnicí, kam se nedá dostat.

Je to marný, je to marný, je to marný… Nadpis článku jsme si půjčili ze známého filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje!“, v němž se týká úplatků, bohužel se ale hodí i na některé naše spoluobčany… Po rozvezení velkoobjemových kontejnerů na bioodpad jsme na webu i v kabelové televizi připomněli, že slouží k odkládání bioodpadu ze zahrad – trávy, listí, nepoužitelných plodů a drobných větviček z keřů, ale ne na velké větve ze stromů. Protože se ale hned první týden v kontejnerech objevily nejen větve, ale také použité dětské pleny a dokonce uhynulá zvířata, upozorňujeme ještě jednou: VELKOOBJEMOVÉ KONTEJNERY JSOU URČENÉ NA BIOODPAD, KONKRÉTNĚ TRÁVU, LISTÍ, NEPOUŽITELNÉ PLODY, DROBNÉ VĚTVIČKY. NEPATŘÍ DO NICH VELKÉ VĚTVE, STAVEBNÍ ODPAD ANI NIC JINÉHO!!!

Ze stanoviska komise životního prostředí k plánu revitalizace zeleně Velice oceňujeme provedenou inventarizaci, ale už méně se ztotožňujeme s navrhovanými zásahy. Zejména jsme byli upřímně zděšeni návrhem zlikvidovat nejkrásnější stromy v Okříškách – bílé topoly u Komvetu, zejména když byly nedávno za nemalé peníze ošetřeny. Kromě této dominanty okříšského centra bychom chtěli částečně zachovat i 2 topoly v Dolňáku: jsou už přestárlé a nebezpečné, takže je částěčně

pokácet a „nechat žít“ alespoň do doby, než povyroste výsadba kolem, čili seříznout tak na 3 m výšky na torza, která by mohla buď obrůst, nebo se rozpadnout a plnit tak dál spoustu užitečných funkcí. V duchu známého sloganu „mrtvé dřevo-živý les“ bychom chtěli razit slogan „mrtvé dřevo-živý Dolňák“. Rovněž nám bylo líto tří vzrostlých vrb za hrází Pilného. Neohrožují, nepřekáží, jen jsou staré, tak ať si tam dožijí; jsou to pěkné

8

doupné stromy. Důvody kácení se nám i jinde zdály podivné: třeba kvůli poškozené kůře – to by musely být pokáceny i stromy z nové výsadby u pomníku, které mají už rovněž poškozenou kůru. A odstranění stromů z důvodu asymetrické koruny? To už je trochu jako ty zahnuté okurky, co se za ně smějeme Evropské Unii. I křivý strom má nesmírnou ekologickou hodnotu. Ani dutiny jako důvod ke kácení jsme moc nechápali – ztotožňujeme se s novým trendem v zahradnictví: nechávat doupné stromy, ježto park nemá být jen o zeleni, ale i domovem živočichů. Ještě dalších stromů nám bylo líto (bizarních třešní v parku u autobusového nádraží, sakur v parčíku naproti Komvetu, jilmu před vchodem ke kostelu, který jsme chtěli

ponechat než povyroste nově vysázený buk; máme tu totiž v povědomí ono „kdoví jestli“; stejně tak borovice, smrku, břízy a javorů v Dolňáku, opět než povyrostou nově vysazené jilmy). To by ovšem znamenalo rozložit projekt do více let a to se obáváme, že podmínky dotace neumožní a budeme stát před otázkou „ber tak jak je, nebo nech být“. V tom případě nás ovšem mrzí, že jsme nemohli být u toho, když se plán tvořil. Doufáme, že se podaří nějaká úprava projektu alespoň v těch nejdůležitějších bodech. Jde o velké peníze, ale jsme přesvědčeni, že pokud něco dělá Okříšky zdravé a krásné, tak je to především zeleň. Ing. Iva Suchá

Co nového v oblasti životního prostředí Okříšek aneb Čím se zabývala komise ŽP v uplynulém roce Co do významnosti a možného ovlivnění života v Okříškách proběhla v uplynulém roce největší kauza, která se objevila i v oblastním tisku – skládka brusírenských kalů nad Okříškami. Od našeho prvního upozornění na problém však nabrala věc rozměrů a obrátek přesahujících možnosti a pravomoce našeho městyse. Jak podrobnější průzkum, tak asanaci už budou řešit jiné odpovědné instituce tak, jak jim velí příslušné zákonné normy. Arsen v pitné vodě opravdu není žádná legrace. Naše komise se teď raději zabývala veřejnými prostranstvími, zejména experimentální výsadbou květnatých luk. Vypadá to, že naproti bazaru a v parčíku mezi hasičárnou a Komvetem se tento nápad osvědčil a chtěli bychom podobně pokračovat i na jiných místech – třeba před zdravotním střediskem a u školy. Zde jsme řešili také další úpravy těchto ploch. Vyjadřovali jsme se dále k systému hospodaření s odpady, navrhli zavedení domácích kompostérů a dalších možností třídění: u některých stání přibyly kontejnery na kovy a elektroodpad, před jídelnou ZŠ na použité oleje a pan Havel začal sbírat hliník z domácností, hlavně alobal a obaly od

nápojů, což je obzvlášť vzácná surovina. Také pracujeme na návrhu ozelenění odpadových nádob jako možnosti, jak zlepšit vzhled kontejnerových stání. V květnu jsme uspořádali přírodovědnou vycházku s odborníkem na ochranu přírody Ing. Václavem Křivanem. Bohužel počasí příliš nepřálo, takže účast veřejnosti nebyla valná, ale alespoň naše komise v čele se starostou se dověděla spoustu zajímavostí o přírodě našeho bezprostředního okolí. Na podzim jsme obešli novou výsadbu ovocných stromů u Pilného, v sadu u Boroví, na Strážce a v Kolíbce, posoudili stav a navrhli dosadbu místo stromků, které se neujaly. Co se týče zeleně na pozemcích jiných vlastníků, tak jsme se po sérii žádostí o kácení konečně sešli s vedením Domova bez zámku a našli společnou řeč. Paní ředitelka by chtěla z prostoru kolem Domova mít ovocnou zahradu – zákrsky, které by co nejdříve plodily, aby klienti Domova mohli být co nejvíce v kontaktu s „užitkem stromů“. Domluvili jsme se na kompromisu – nechat stav starých stromů odborně posoudit a pokud to bude možné, alespoň něco ze stávajících stromů přece jenom ponechat.

9

Poslední naší aktivitou byla reakce na studii Revitalizace zeleně. Od našeho amatérského posuzování stromů, řešení konkrétních situací se starými, nemocnými a nebezpečnými stromy a naopak starostí co, kdy a kam vysadit, přistoupila totiž obec k zadání profesionální studie, která zmapovala zeleň intravilánu na obecních pozemcích. Součástí studie jsou také návrhy, které dřeviny jak ošetřit, které jako neperspektivní pokácet, a co nového vysázet. Pokud vyjde žádost o dotaci, byly by na tuto komplexní

revitalizaci zeleně peníze a dala by se tedy realizovat. Naše komise obešla všechny firmou zmapované pozemky a vydala obsáhlé stanovisko. Podrobněji si můžete počíst v dalším článku. Závěrem bychom chtěli poděkovat všem, kteří si všímají prostředí kolem sebe. Připomínkami, nápady a upozorněními na nedostatky se zabýváme a jsme rádi za každý podnět. Tak to totiž má být – společně tvořit prostředí, ve kterém žijeme. Ing. Iva Suchá

POHLED DO MINULOSTI Zahájení provozu na trati Zastávka – Okříšky 3. 6. 1886

(originální přepis s minimálními grafickými zásahy) Jak již bylo telegraficky oznámeno, byla zahájena včera způsobem slavnostním jízda na první části dráhy transversální mezi stanicí Zastávkou, na odbočce státní dráhy do Rosic, a mezi stanicí dráhy severozápadní Okříšky v okresním hejtmanství třebíčském. Trať tato vystavena byla společností státní dráhy a vozba na tomto novém pro průmyslový ruch jižní a západní Moravy i jižních Čech veledůležitém prostředku komunikačním svěřena rovněž zmíněné společnosti.

Trať Zastávka – Okříšky vede téměř přímou čarou od východu k západu krajinou ne sice úrodnou, však takovou, ve které nalézají se veškeré podmínky zdravého

10

hospodářského rozvoje. Ostatně jest krajina, kterouž vine se tato nová dráha, dosti půvabnou. Mírná pahorkatina porostlá dobře kultivovaným lesem, spořádanými dědinami i většími městy, hustě posetá a prorvána hlubokými údolími. Délka dráhy obnáší 51,3 km a má na mnoha místech velice značné stoupání. Největší výše dosahuje na rozhraní vodstva u Rapotic, kde zvedá se na 487 metrů nad hladinou Jaderského moře. V ohledu technickém nutno bylo při stavbě překonati dosti značné obtíže. Jednak bylo zapotřebí mohutných záseků ve skalních vrstvách, jež dráha prorývá, mimo to ale muselo býti vystavěno několik viaduktů, které v závratné výši přepínají prorvy, jimiž derou se říčky a potůčky směrem k Dunaji. Zvlášť impozantní činí dojem viadukt Chvojnický. Spočívá na dvou mohutných pilířích ve výši 35 metrů a jest 160 metrů dlouhý. Člověku se tají dech, když vlak octne se na tomto mostě a zvolna a pozorně jede vpřed. Železná konstrukce jest jednoduchá a elegantní. Druhý viadukt u Náměště přes říčku Oslavu jest 80 metrů dlouhý a 18,7 metrů vysoký. Viadukt u Vladislavi 60 metrů dlouhý a 16,5 metrů vysoký. Úžas největší vzbuzuje však viadukt u Třebíče. Týž je 160 metrů dlouhý a 42 metrů vysoký, tedy jako dva třípatrové domy na sobě postavené. Stavba provedena vesměs domácími silami, ve všech sekcích pracoval pouze domácí lid a jen na těžké a obtížné práce ve skalách přibráni v tomto směru zvlášť vycvičení dělníci italští. Železné konstrukce provedeny jsou vesměs v závodech domácích; snahou podniku bylo vůbec všechno opatřiti doma a ani krejcaru nevynésti za hranice. O stavbu dráhy té a její provedení a o prozkoumání projektů hlavních zásluh dobyl si prezident společnosti státní dráhy pan de Serresane „de Ferre“, jak bylo mylně udáno v telegrafické zprávě o zahájení provozu. Hlavními spolupracovníky páně de Serresanovými ve velkém tomto podniku byli pánové vrchní inspektor Striegler a inspektor Vostrý z vídeňské sekce stavební, oba dva Čechové.

11

O slavnostním otevření zmíněné trati přinesli jsme již zprávu telegrafickou, třeba však v něčem ji doplniti. Nová trať vede krajinou ryze českou. Němce nenalezl by tam člověk – o židech, již jako všude na Moravě, největší jsou podporou Němců, ovšem nemluvíme – kdyby jej dukáty chtěl zaplatiti a přece se ve slavnostním vlaku, v němž nalezlo místo asi 200 osob, nemluvilo se jinak než německy. Tu i tam porůznu zazněl český zvuk, aby však hned zase zanikl v druhém jazyku německém. Účinky německé školy schulvereinské jevily se utěšeným způsobem hned v Zastávce, kde rozestaveni byli horníci na uvítání – mimochodem řečeno – postavy nebohé. Chudáci tito pozdravili slavnostní vlak německým „Glück auf!“. Také služební personál při vlaku snažil se všemožně vyhověti požadavkům, co se týče „jazyka státního“. Na českou otázku odpovídali konduktéři důsledně německy – ačkoliv ta jejich němčina, zejména když volali to své „fertik“ (tak to totiž vyslovují), působila neodolatelnou komikou. Společnost státní dráhy snaží se ve všem poctivě šetřiti rovnoprávnosti: jsou například české nápisy na stanicích všude vpředu a zajisté by nezazlívala pánům konduktérům, kdyby s obecenstvem českým v české krajině ráčili obcovati po česku. Pokud bylo lze pozorovati, těšil se všude lid upřímně nové dráze, a pokud lid projevoval radost svou nad zdarem podniku – tu nečinil to jinak než česky, zejména nasvědčovalo skvělé uvítání hostí v Třebíči o zdravém národním ruchu v tomto městě. Pouze v Třebíči zaslechli jsme zvuky písní národních, jinak neozval se po celé cestě, ačkoliv nás hudba stále provázela, ani jediný český tón. Banket v topírně v Okříškách, jenž zahájen za blesku a burácení hromu, byl (pokud kuchyně se týče) výborným – žel, že páni řečníci nevyšinuli se na stupeň tak vysoký, jako „maitre de cuisin“ a jeho štáb. Působilo to trapně, že ani jediný z reprezentantů úřadních nepromluvil slova českého a že zvědavý lid, jež venku stál v bouři a dešti, slyšel i tehdy, když se mu připíjelo, výhradně jen samé „Hoch!“ a zase „Hoch!“. Místopředseda správní rady, rakouského oddělení státní dráhy pan Zimmermann připil císaři – německy. Místodržitel hrabě Schönborn, první úřadník a šéf politické správy země, jež obydlena je ze tří čtvrtin Čechů, připil společnosti státní dráhy – německy. Člen správní rady této dráhy baron Pereire připil moravskému lidu, jež venku stál a jehož četníci odháněli – německy. Zemský hejtman moravský hrabě Vetter jako první hodnostář autonomní v zemi připil – německy. Potom zvedl číš generální president dráhy de Serres a týž, ačkoliv německy umí, připil s jemným taktem a ne bez skryté výtky pánům před ním – vládě a místodržiteli – po francouzsku. Teprve na konec dostala se řada na popelku češtinu. Poslanec Fandrlík připil česky – nač to při hluku, jaký panoval na konec hostiny, ani nevíme. Následovaly ještě dva české přípitky, pak přípitek ředitele dráhy severozápadní pana Ritterhausena, zanikly však v šumu, jenž panoval tou dobou v pěkně vyzdobené topírně. A kdo bude po této nové dráze hlavně jezditi a zboží posílati? Český lid, jehož jazyk od některých přítomných německo-nacionálních divochů, již schválně při českých přípitcích tropili rámus, byl potupen. O půl čtvrté zasedla společnost brněnská zase do vlaku, načež nastoupena cesta zpáteční. Společnost vídeňská odjela drahou severozápadní. (Národní listy, odpolední vydání dne 4. června 1886) přepsal: Bohuslav Buďa

12

Tipy na výlet ke zřícenině hradu Rokštejn 1. cesta: Autem se vydáme na cestu směrem z Okříšek přes malebné městečko Brtnice s mohutným zámkem, parkem, dvěma starobylými mosty zdobenými barokními sochami a expozicí architekta Josefa Hoffmana ke zřícenině gotického hradu Rokštejn. Z Brtnice pojedeme směrem na Luka nad Jihlavou, kde na křižovatce za Komárovicemi pojedeme směrem na Střížov. Projedeme obcí Střížov a auto zaparkujeme u obecního rybníka v malé vesničce Přímělkov. Po chvilce pochodu (při mírném stoupání) opustíme poslední domy a na obzoru se nám naskytne první výhled dolů do údolí říčky Brtnice, nad jejímž zákrutem se tyčí mohutná zřícenina hradu Rokštejna. (Cesta je značena směrovkou s nápisem „zříc. Rokštejn“.) Nad údolím se tyčí zbytky dvou paláců, ty jsou dochovány místy až do úrovně druhého patra, a mohutná hranolová věž, která je ještě dnes vysoká až 17 metrů a je přístupná. Podle dostupných informací toto území v oblasti Českomoravské vrchoviny někdy kolem 12. století dostávají šlechtické rody. Jsou to Hrůtovci a spříznění Střížovci. Tito feudálové na hranicích svých panství budují hrad. Tento hrad se nazýval Rutenštejn, Hruteštejn a od toho později vznikl název Rukštejn či Rokštejn. Poprvé je hrad připomínán již v roce 1289. Dalších písemných zpráv nemáme až do roku 1359, kdy hrad ke svému zboží připojuje bratr Karla IV., moravský markrabě Jan Jindřich. K tomuto zboží náležely vsi – Panská Lhota, Dolní Smrčné, Jestřebí, Přibyslavice, Petrovice, Okříšky, Římov, Slavice a Stařeč. Že Okříšky přísluší k Rokštejnu, lze zaznamenat již roku 1371 při sepsání třetího testamentu markraběte Jana Jindřicha, v němž byl rozdělen majetek

mezi jeho syny a zboží rokštejnské připadlo prostřednímu synovi Janu Soběslavovi, připravovanému k církevní dráze. Smrtí Jana Jindřicha 12. 11. 1375 došlo ihned k prvnímu sporu bratrů o rozdělení správy země panských statků. Mezi největší spory patřilo tržní městečko Brtnice. Právě nákladná politika i válečné výdaje bratrů Jana Jindřicha, vedly k oddělení majetku Brtnického od Rokštejna rokem 1384. Nutnost dalších finančních prostředků a dluhy lze označit za další důvod převodu hradu a panství Rokštejn k roku 1396 do majetku Valdštejnů. V neklidné době za Václava IV. se převážná většina šlechty věnovala výnosnému vojenskému řemeslu a sledovala často své úzce osobní kořistnické cíle, obyčejnou loupež a lapkovství. Nejistota a neklid v zemi trvaly i nadále, a proto i hrad Rokštejn měl sídlo ozbrojených hradních posádek. A hned roku 1422 došlo k neúspěšnému přepadení Jihlavy. Měšťané se ubránili a pány v boji přemohli a zajali (7 útočníků padlo a 12 bylo zajato). Po přepadu se pravděpodobně vztahy po vykoupení ze zajetí mezi Jihlavou i Valdštejny uklidnily. Rok 1418 připomíná další spiknutí proti Jihlavě, a proto v předvečer husitské revoluce stojí proti sobě dva protichůdné tábory. Na jedné straně je pevná protihusitská bašta se značným hospodářským potenciálem – a to je Jihlava, proti ní okolní nižší šlechta a v jejím čele Valdštejnové. Jejím hlavním vojenským opěrným bodem se stal hrad Rokštejn, odkud znepokojovali a kontrolovali komunikace k městu Jihlava. Po roce 1423 došlo k rapidnímu zhoršení stavu mezi Valdštejny a Jihlavou. Tento rok pravděpodobně zanikl hrad Rokštejn.

13

(Rokštejn, jako opěrný bod husitské šlechty ohrožující Jihlavu, musel být za Husitských válek zlikvidován, a to nejpravděpodobněji za přispění samotné Jihlavy. Tím se stává, že se středisko Valdštejnského panství přesouvá do Brtnice a Sádku, který byl také v jejich držení. Také často již Valdštejnové nepoužívají predikátu z Rukštejna, ale většinou z Brtnice nebo s dodatkem sedění na Sádku. Podle archeologických zjištění je též možné, že hrad Rokštejn nebyl zbořen úplně, spíše vyhořel a zůstal opuštěný. Je též možné, že byl v letech 1442 – 1464 nouzově zajištěn, neboť v té době dochází k neklidné politické situaci a válečnému nebezpečí.) Jestli se tak stalo rokem 1423 nebo 1432 nelze stanovit, ale ve vlastní režii si Valdštejni staví nový hrad v Brtnici, který se stává střediskem panství. Rokštejn tím zůstal již mimo provizorní zajištění ponechán svému osudu. A tak zub času pomalu, ale neúprosně

upravoval jeho vzhled do dnešní romantické podoby. (Že Okříšky a Petrovice patřily pod Rokštejnské zboží, lze doložit i rokem 1466, kdy nechal král Jiří z Poděbrad zapsat někdejší manské zboží Mikuláši z Hrochova. Proti této operaci se stavěli noví majitelé Rokštejnského zboží – Valdštejni. Majetek v Petrovicích však drželi potomci Mikuláše z Hrochova až do roku 1499, kdy majetek v Petrovicích koupili Valdštejni. Okříšky prodaly vnučky Apolena a Dorota z Janovic v roce 1540 Milotovi Herynkovi ze Slupna.) Po prohlídce zříceniny hradu se vracíme pěšky do Přímělkova pro auto a vracíme se. Mezi Přímělkovem a Střížovem odbočíme vlevo na cestu, kterou dojedeme do Panské Lhoty odkud je nádherný výhled na údolí Jihlavky. Projedeme Dolním Smrčným, Bransouzemi, Číchovem a přes Přibyslavice zpět do Okříšek.

2. cesta: Na kole se vydáme po cestě z Okříšek přes Přibyslavice, Číchov, Bransouze, Dolní Smrčné, Panská Lhota. V Panské Lhotě je vybudována označená cyklistická cesta na zříceninu hradu Rokštejn. Když budete mít štěstí a potkáte tam bydlícího Jiřího Coufala, tak vám udělá i výklad o hradu. Po prohlídce zříceniny se vracíme kolem říčky Brtnice proti proudu do malebného městečka Brtnice. Nad tímto městečkem se tyčí mohutný zámek, který je i přes opravy stále v dezolátním stavu. Brtnický zámek i přesto patří k nejkrásnějším dominantám městečka. Tento zámek pochází z třicátých let 15. století, v té době se jednalo o středověký hrad. (Výstavbu hradu v Brtnici dokládá stížnost jihlavských k markraběti z roku 1436. V příkazu z téhož roku bylo výslovně zdůrazněno,

že stavba hradu je porušením zemského míru. Výzvy však uposlechnuto nebylo.) Prvními významnými zakladateli a majiteli byli Valdštejnové. Posledním majitelem v době předbělohorské byl Zdeněk Brtnický z Valdštejna. Tento muž byl velmi vzdělaný, studoval na univerzitě ve Štrasburku. Jeho velikou zálibou bylo cestování a v rozmezí let 1599 – 1602 projel celou Evropu. Z těchto cest se zachoval rozsáhlý deník, který je uložen v knihovně ve Vatikánu. V době stavovského povstání byl na straně proti Habsburkům a po prohrané bitvě na Bílé Hoře byl zatčen, uvězněn a jeho majetek zkonfiskován. Roku 1623 Zdeněk Brtnický z Valdštejna umírá na Špilberku. Ještě bych se chtěl zmínit o stavovském povstání, jehož porážkou nastaly katastrofální následky pro celý český národ. Toto povstání bylo

14

důsledkem hospodářské a politické krize a stalo se součástí mezinárodního konfliktu tzv. Třicetileté války. V politické oblasti znamenala tato porážka posílení Habsburských centralizačních a absolutistických snah. České země se staly provincií. Masová emigrace a příliv cizích elementů vedly k odcizení šlechty a přesunu politického centra do Vídně (stavovské povstání skončilo bitvou na Bílé Hoře 8. 11. 1620, jeho porážkou a popravou 27 předáků 21. 6. 1621 na Staroměstském náměstí). I toto se stalo s majetkem Valdštejnů, neboť císař Ferdinand II. zámek prodal svému plukovníku Rombaldovi XIII. Collalto et San Salvatore za výborné služby v jeho vojsku proti českým stavům. Velice významnou součástí zámeckého areálu je přilehlý park, zámecký rybník s ostrůvkem a lekníny. Při prohlídce nesmíme opomenout ani Julianin renesanční kostel, který je místem slavnostních událostí v městečku

Brtnice. Podle dostupných informací byl kostel původně evangelický a v současné době se plánuje zpřístupnění věže a krypty kostela. Rok 1945 se stává pro brtnický zámek zlomový. Došlo k zestátnění zámku a ukončení vlastnictví k zámku a jeho majetku rodu Collalto et San Salvatore. Tím zámek zůstal na pospas svému osudu a začal velmi chátrat. Již mnoho let probíhají vlastnické spory, které znemožňují celkovou obnovu zámku. Po prohlídce městečka Brtnice, jeho zámeckého komplexu a jiných památek se vracíme po státní silnici na Novou Brtnici (Chaloupky), přes Zašovice do Okříšek. Zdatnější cyklisté mohou zvolit cestu přes Černé Lesy, osvěžit se zázračnou vodou u studánky Svaté trojice, pokračovat kolem rybníku Fikovec přes Radonín a Přibyslavice do Okříšek. Ing. Ludvík Seichter

Použité zdroje: Brožury – Hrad Rokštejn, Brtnický zámek, Rokštejn vydaný k 700. výročí zmínky o hradu.

ŠKOLSTVÍ A KULTURA Den pro ženy byl krásným dárkem k MDŽ Ne nadarmo se říká, že u nových akcí třetí ročník rozhodne, zda bude úspěšná, nebo skončí. První rok lidé přichází, protože jde o novinku, za rok následuje většinou pokles a v tom třetím se ukáže, jestli akce získá stabilní příznivce. V případě Dne pro ženy se naštěstí naplnila první možnost a v duchu přísloví „do třetice všeho dobrého“ zaznamenali letos pořadatelé největší účast – prožít příjemné odpoledne do sokolovny totiž přišlo na dvě stě dívek a žen. Právě zastoupení nejmladší generace v publiku svědčí o dobrém ohlasu minulých ročníků i o tom, že Mezinárodní den žen má stále svůj význam. Právě o významu oslav MDŽ v minulosti i současnosti, kdy do Evropy spolu se statisíci uprchlíků přichází kultura, která drží ženy v

podřízeném postavení s minimem práv, hovořil v úvodu starosta Zdeněk Ryšavý, který celým programem provázel. Proto je důležité připomínat si, že ženy tvoří polovinu společnosti a musí mít stejná práva a možnosti rozvoje jako muži. Poté předal slovo vzácnému hostu – krajské radní Ing. Janě Fialové ze sousedních Bransouz, která ženám popřála krásné prožití jejich svátku, hlavně ale pozornost a pomoc mužů nejen v tento den, ale během celého roku. A pak již nastala chvíle pro první část módní přehlídky. Své kolekce v ní představil Módní salón Hany Baxantové z Čechtína, úvodní přehlídka byla věnovaná oblečení pro všední den. Jednotlivé modely předváděly amatérské modelky, ovšem nutno podotknout, že na

15

zcela profesionální úrovni. Část z nich byla přímo domácích, takže opět šlo o jednu z akcí, kdy Okříšáky baví Okříšáci. Po společném defilé vystřídala na pódiu modelky mladá nadějná skupina Like -it. Čtyři kluci dokázali za dva roky společného hraní zvítězit v soutěži „Vysočina hledá talent“, obsadit 10. místo v Českém slavíkovi (kategorie Hvězda internetu) a odehrát devět koncertů jako předskokani skupiny Chinaski. O svém umění přesvědčili i v Okříškách, když roztleskali nejen mladá děvčata, ale i jejich babičky! O přestávce se mohly návštěvnice nejen

princezna, Sněhová královna… Velký potlesk pro každý model byl oceněním práce jejich autorky paní Hany Procházkové, která touto částí přehlídky provázela a předváděné šaty komentovala. Po odchodu posledních princezen a královen opět nastoupili Like -it s trojicí svých hitů a program pomalu směřoval do velkého finále. To nemohlo obstarat nic jiného než kolekce svatebních šatů doplněných dětskými modely pro malé družičky. Jak se říká: „Jedno oko nezůstalo suché,“ jedna z babiček to komentovala slovy, že je šťastná, že viděla svoji vnučku ve

občerstvit v baru a vyměnit si názory na zhlédnuté modely, ale také se nechat zkrášlit v přístavbě sokolovny. Moderní trendy v líčení zde představila slečna Martina Kremláčková a Kosmetický salon Heleny Bohuslavové, co s vlasy zase poradily učenky oboru kadeřnice z třebíčské Obchodní akademie a Hotelové školy. A koho bolelo za krkem, tomu určitě pomohly šikovné prsty masérky Jany Holešínské. Dvacet minut uběhlo jako voda a moderátor už zval opět do sálu, kde byla připravená druhá část módní přehlídky s mottem „Z pohádky do pohádky“. Nádherné šaty na plesy a jiné společenské události předváděly modelky v blocích na téma Červená Karkulka, Malá mořská víla, Šeherezády, Šíleně smutná

svatebním. Bělostné modely byly opravdu zlatým hřebem odpoledne, po kterém následovalo již jen rozloučení a poděkování pořadatelů formou kytice pro autorku kolekce a růžiček pro modelky. Růže potom při odchodu dostaly i všechny ženy a dívky jako malý dárek k svátku. Poděkování jménem spokojených návštěvnic za nádherný zážitek patří Módnímu salonu Hany Baxantové, skupině Like -it, Janě Holešínské, Martině Kremláčkové, Kosmetickému salonu Heleny Bohuslavové, Obchodní akademii a Hotelové škole Třebíč, zvukaři Michalu Nejedlému a celé komisi společenského života. K. Dokulil

16

Beseda o Sumatře V březnu jsme v knihovně přivítali pana Ing. Martina Kříže, který se s námi podělil o své zážitky z cest po ostrově Sumatra. Ostrov Sumatra patří svojí rozlohou 443 066 km2 mezi šest největších ostrovů světa. Značnou část ostrova tvoří deštné pralesy. Příroda na Sumatře je jednou z nejbohatších a nejzajímavějších na světě a je na seznamu přírodních bohatství UNESCO. Deštné pralesy poskytují domov živočichům, které nikde jinde neuvidíte. V národním parku Gunung Leuser dnes žijí světově nejohroženější druhy zvířat – tygr sumaterský, orangutan, sumaterský slon a dvourohý nosorožec. Ti jsou dnes chráněni indonéskou vládou. Na ostrově se nachází velké množství sopek. Nejvyšším vrcholem ostrova Sumatra a také nejvyšší horou asijské části Indonésie je sopka Kerinci, která patří mezi jedny

masivní nezákonnou těžbou a mýcením kvůli plantážím pro pěstování palmového oleje nebo kávy. Doslova katastrofou pro indonéské lesy je zvýšená poptávka po palmovém oleji. Palmový olej je stále oblíbenější pro své všestranné použití a celosvětová poptávka po něm vzrostla o 32 % za posledních 5 let. Jestliže bude současné tempo likvidace indonéských pralesů pokračovat, bude do roku 2020 zničeno kolem 98 % pralesa v Indonésii. Na ostrově Sumasir uprostřed jezera Toba dosud žijí lidé z kmene Batak, kteří v minulosti praktikovali kanibalské obřady. Dnes již tyto rituály nepořádají a jsou to velice přátelští a veselí lidé. Ještě stále tu však můžete vidět jejich velké lidské popraviště, které v minulosti používali. Kmen Bataků je také známý díky svým dřevěným domům. Tyto domy stojí na vysokých kůlech a štíty

z nejčinnějších sopek celé Indonésie. V roce 2004 proběhla erupce a od té doby z ní nepřestal vycházet dým. V roce 2009 proběhla další erupce. Následována byla ještě jednou v roce 2013. Jezero Danau Toba je největším jezerem v celé Indonésii a současně i největší kráterové jezero světa. Je 100 km dlouhé, 30 km široké a jeho hloubka dosahuje až 500 m. V nížinách kolem Toby se pěstuje tabák, kaučovník a vznikají palmové plantáže. Pralesy Indonésie spolu s tisíci zvířat a rostlin, které v nich žijí, čelí smrtelnému nebezpečí, neboť jsou alarmující rychlostí ničeny

střechy domu jsou typicky protažené tak, že střecha připomíná buvolí rohy. Batakové dlouho odolávali nátlaku islámu, až podlehli horlivé křesťanské misii. Na své velké barevné hrobky korunované zmenšeninou typického batackého obydlí, které si s oblibou stavějí hned vedle svých domů (někdy má zesnulá babička obydlí větší než žijící mnohačlenná rodina), proto ještě montují kříže. Stejně tak kostel zdobí nádherné černočerveno-bílé batacké ornamenty a sem tam přidali i nějaký ten kříž. Bc. Radmila Malá

17

Adéla Kývalová dostala pozvání zazpívat si na koncertě v Třebíči, který se konal ve čtvrtek 17. března v Divadélku pod schody na Základní škole Benešova. Adéla nejprve zazpívala písničku Lucie Bílé „Amor Magor“ a poté v premiéře písničku od Marie Rottrové „Lásko voníš deštěm“.

ZLATÝ ERB 2016 do ZŠ Okříšky V krajském kole soutěže Zlatý erb 2016 obsadily webové stránky naší školy pěkné 3. místo za Střední průmyslovou školou Třebíč a Gymnáziem Velké Meziříčí. I když se nám nepodařilo obhájit druhé místo z loňského

ročníku, jsme s výsledkem spokojeni. V letošním roce se totiž zdvojnásobil počet přihlášených škol a nám se jako jediným podařilo opětovně vystoupat na pomyslné stupně vítězů. Velké poděkování patří správci a administrátorovi webových stránek p. Fišerovi a p. Jůzovi. Ředitelství školy

Velikonoční tvoření Okřešánku Folklorní soubor Okřešánek se snaží, aby děti uznávaly lidové tradice, ctily je a zároveň je prožívaly se vším všudy. Náplní činnosti souboru není jen trénink tanečního vystoupení a následné veřejné produkce, ale také snaha probouzet a upevňovat ve všech členech kladný vztah k folkloru a lidovým tradicím formou praktických konkrétních aktivit. Mezi tyto aktivity patří i již konané velikonoční tvoření. Chlapci pletli pomlázky, malá děvčata vyráběla kraslice, starší děvčata pekla jidáše, které potom všichni ochutnali. Příjemné odpoledne zakončil Okřešánek společným focením na kalendář roku 2017. Milena Vrtalová

18

Březen – měsíc myslivosti v honitbě v Okříškách Městys Okříšky svým katastrálním územím spolu s okolními vesnicemi tvoří zdejší honitbu. Ta je pronajata Honebním společenstvem Mysliveckému spolku Přibyslavice. Jedná se o honitbu smíšenou s členitým terénem, v níž převládají pole a louky, které obhospodařuje většinou ZD Okříšky. Lesy jsou v menšině a jsou převážně jehličnaté, a to jak ve státním vlastnictví, tak v soukromém. Vodních ploch je zde několik, nejsou příliš velké, přesto jsou důležité, a spolu s potůčky a lesními studánkami zajišťují dostatek vody po celý rok. Zvěř v honitbě je zastoupena přibližně stejně co do druhů a počtů jako v okolních honitbách. V honitbě je 16 míst, kde se předkládá krmivo dle potřeb zvěře. Dále jsou v honitbě krmeliště, solníky a sklopce pro odlov zvěře škodící myslivosti. Právo myslivosti vykonává 16 členů, což jsou místní občané. K výkonu práva myslivosti jsou používáni dva lovecky upotřebitelní psi ve vlastnictví členů. Další psi jsou ve výcviku a připravují se na zkoušky. Největší starosti v posledních letech dělají divočáci, kteří jsou přemnoženi a z Heraltických lesů vycházejí do polí. Rozrývají louky a škodí na kukuřičných polích. Následné spory mezi myslivci a zemědělci o skutečné výši škody a o míře zavinění často končí až u soudu. Dále je to pokles stavů zvěře, zejména drobné, vlivem intenzivního velkoplošného obhospodařování zemědělské půdy. Velké ztráty zvěře jsou také na silnicích a železnici. Těžko řešitelný problém je i stárnoucí členská základna. Netýká se to jen nás, ale většiny mysliveckých spolků. Mladí zájemci o myslivost většinou pochází už jen z mysliveckých rodin. Dnes má mládež zcela jiné zájmy, než se starat o zvěř a chránit životní prostředí ve svém volném čase. Také pořízení základního vybavení pro mladého myslivce je dnes po finanční stránce velmi drahé a mnoho zájemců zcela odradí. Tento trend má za následek, že lidová spolková myslivost se pomalu vytrácí a nastupuje doba bohatých lovců a komerčního pronájmu honiteb, kdy

se vše točí okolo peněz a uspějí ti, co nabídnou větší částku za pronájem honitby. Mimo práce v honitbě se věnujeme i dalším činnostem a snažíme se ukázat veřejnosti, že tato dobrovolná zájmová činnost není jen zábava a lov zvěře. Česká myslivost má hluboké historické kořeny, mnoho tradic, svoji mysliveckou mluvu a

19

zvyky. Myslivost vždy byla nedílnou součástí našeho venkova, kterou i zůstává. Z kulturních a společenských akcí se zmíním o každoročním autobusovém zájezdu zaměřeném většinou na mysliveckou tématiku. Navštěvujeme výstavy, muzea, zámky a další zajímavá místa. V Přibyslavicích pořádáme každoročně v prosinci Poslední Leč. Každý účastník může ochutnat guláš nebo pečeného divočáka a zakoupit si tombolu. Je škoda, že se neúčastní víc lidí z Okříšek a nevyužijí možnost se přijít pobavit, zatančit si a třeba něco vyhrát v příjemném nekuřáckém prostředí. Zcela novou společenskou událostí byla Svatohubertská troubená mše v kostele Narození Panny Marie v Přibyslavicích za účasti pěveckého chrámového sboru a mysliveckých trubačů. Hlavním organizátorem byl pan Kejnovský, člen Řádu svatého Huberta. Na přípravě této mše jsme se podíleli a samozřejmě se i účastnili spolu s myslivci z okolí. V letošním roce je mše naplánovaná na neděli 18. záři v 10 hodin v Přibyslavicích.

V roce 2015 jsme museli uskutečnit formální přechod z mysliveckého sdružení na spolek, protože občanská sdružení zanikají a vznikají spolky, které provozují spolkovou činnost. Znamenalo to tedy nový název, nové stanovy a další úkony spojené s přechodem. Nově se tedy jmenujeme Myslivecký spolek Přibyslavice, z. S. Při této změně došlo i ke změnám ve vedení spolku. Novým předsedou se stal pan Tomáš Ramach. Vystřídal tak dlouholetého předsedu pana Bohuslava Švédu, který nyní zastává funkci finančního hospodáře místo pana Teplana. Čas nám ukáže, jakým směrem se bude dále ubírat myslivost. Nový myslivecký zákon se připravuje a jeho podoba doposud nebyla zveřejněna. Z toho, co proniklo z přípravných jednání, je jasné, že změny budou zásadní. Musíme tedy vyčkat, zda zůstane myslivost nadále lidová, nebo se stane pouze komerční záležitostí. Naším hlavním cílem je zachovat v přírodě zvěř alespoň v takové druhové rozmanitosti, jako je dnes, pro další generace, které zde budou žít po nás. Jiří Vavroušek – myslivecký hospodář

Přehlídka sokolských ochotnických souborů Necelá stovka diváků určitě nelitovala, že vyměnila pohodlí gauče a televizní obrazovky za návštěvu sokolovny. Hra, situovaná do prostředí travesti show, vytvořila v kombinaci se vztahem syna majitele klubu s dcerou politika ze strany „Morálka, rodina, tradice“ smršť vtipných dialogů a gagů. V hledišti vyvolávaly salvy smíchu i potlesku, zvláště když s několika čísly vystoupila i „děvčata“ z travesti show. Jejich odvaha a perfektní pohybové nacvičení si zaslouží velké uznání. Představení opatovského souboru předcházela odpolední pohádka „Kouzlo přátelství“ v podání dětského souboru Sokola Třešť. Podle ohlasů diváků bylo také toto představení velmi pěkné, bohužel návštěva tomu neodpovídala. Škoda, počasí nebylo tak hezké, že by lákalo ven a tak mohlo být divadlo pro děti pěkným zážitkem.

Sobota 9. dubna patřila v okříšské

sokolovně ochotnickému divadlu. Sokolská župa plk. Švece připravila krajskou přehlídku sokolských ochotnických divadel, která navštíví během tří víkendů Dalešice, Okříšky a Opatov. A zatímco okříšské divadlo vystupuje v Opatově, tamější ochotníci sehrály svoji hru „Klec bláznů“ v sobotu večer.

Emílie Dokulilová

20

Břišním tancům se v Okříškách daří již 3. sezónu Kurz břišních tanců jsem v Okříškách otevřela v lednu 2014 a koncem letošního školního roku již budeme končit třetí taneční sezónu. V současné době vedu 2 kurzy, a to začátečníky a středně pokročilé každé úterý 17.30–20.00 v tanečním sále tělocvičny ZŠ. Většina tanečnic z kurzu pokročilých se mnou tančí již od začátku a kromě společných tréninků a mnoha tanečních vystoupení nás pojí také krásná přátelství, a tak bych touto formou chtěla všem svým tanečnicím poděkovat za ty úžasné společné chvíle, které mě neuvěřitelně nabíjí a posouvají dál. Letošní taneční sezónu ukončíme opět ve velkém stylu společným závěrečným večírkem všech orientálních tanečnic ze široka daleka, organizovaným pod záštitou MC Andílek, pro naše příznivce a veřejnost. Tento ročník jsme se rozhodli pojmout ve stylu orientu a afrických rytmů, z čehož jsme odvodili název „Orient a Afrika večírek pro ženy“ a pevně věříme, že tento ročník bude opravdu výjimečný. Hlavními hosty budou afričtí bubeníci a tanečníci, kteří nám hned v úvodu večírku předvedou pravý africký koncert a v polovině večera nás provedou zhruba hodinovým workshopem afrických tanců. Africkým rytmům nás bude učit sama Bijou Camara – rodilá africká tanečnice, zpěvačka, lektorka a choreografka z Konakry v Guiney, momentálně žijící v Praze. V mezidobí bude možné si nechat vlasy splést od našich afrických hostů do pravých afrických copánků, což bude hlavní trhák hlavně pro mladé slečny. Ačkoliv je večírek věnovaný převážně ženám, tak ani mužům není vstup zakázán a rádi je přivítáme také, stejně tak i naše nejmenší. Letošní ročník zahájíme právě i kvůli dětem již od 16 hod., aby si našeho

večírku mohly užívat společně s námi dospělými. Pro ty nejmenší budeme mít opět nachystaný dětský koutek. Kromě afrických tanců se můžete opět těšit na spoustu dalších vystoupení a výuky orientálního tance od tanečnic místních i z okolí. Zřejmě se nám také podaří zrealizovat i módní přehlídku s orientálním a etno oblečením a doplňky. K tomu by po celou

dobu večírku mohl být k dispozici i stánek s oblečením a dalšími věcmi ke koupi. To je ale ještě v momentě, kdy píšu tento článek, otázka dalšího jednání. Občerstvení bude tentokrát opět v režii vegetariánské restaurace Lucky´s Vege Bistro z Třebíče, která byla přítomná již na našem prvním Orient a latino večírku a všechny přítomné překvapila nabídkou opravdu rozmanitých a výborných vegetariánských jídel. Všechny návštěvníky čeká také bohatá tombola plná různých zajímavých dárků a poukazů, které budou určeny převážně ženám. Večírek si jistě užijí i ti, kteří si přijdou pouze posedět a pokochat se, a také ti, kteří si přijdou zatančit a něčemu novému se přiučit. Děkujeme všem sponzorům, kteří nám jakkoli přispěli, bez jejich pomoci by se takto skvělé akce nemohly konat. Závěrečným večírkem ukončíme letošní

21

taneční sezónu a další sezóna břišních tanců v pohybová nadanost. Vše vás naučím a kromě Okříškách nám potom začne opět od půlky nově naučených tanečních technik a září. Pokud by se sešlo hodně nových choreografií vás jistě opustí nejedny zdravotní zájemkyň o skupinovou výuku, otevřela bych neduhy a z tréninků budeme odcházet hezky v září také další kurz pro úplné začátečníky. protažené, protančené a plné euforie. A ženy nebojte se, orientální tanec zvládne Zdraví vás a těší se na viděnou opravdu každá z vás. Je to tanec, při kterém nemusíte řešit ani váš věk, ani váhu, nejsou Zuzana Žatečková třeba ani žádné předešlé taneční zkušenosti či lektorka břišních tanců v Okříškách Informace o lektorce Bijou Camara: http://www.bijou-afrodance.cz/. Další informace o Orient večírku a tanečních kurzů v Okříškách: http://zenazenou.webnode.cz/ Fotogalerie z minulého ročníku Orient a flamengo večírku: http://zuzka27.rajce.idnes.cz/Orient_a_flamenco_vecirek_6.6.2015/

SPORT Sportovní tenisový klub Okříšky Mezi sportovní organizace, které vyvíjí činnost v Okříškách, patří bezesporu Sportovní tenisový klub Okříšky. Jako samostatný právní subjekt fungujeme již od roku 1993, předtím jsme byli součástí TJ Sokol Okříšky. Od roku 2013 řídí činnost Sportovního tenisového klubu Okříšky výkonný výbor zvolený na čtyři roky ve složení: M. Mrenica, Z. Nevrkla, S. Rampír, J. Rampírová a P. Zeman. Co se týká sportovní stránky našeho klubu, máme zapojeno jedno družstvo dospělých v soutěžích řízených Jihomoravským tenisovým svazem. Od roku 2009 toto družstvo pravidelně hraje ve III. třídě ve skupině A. V loňské sezóně naše družstvo třikrát zvítězilo a ve čtyřech zápasech prohrálo a obsadilo 4. místo z celkových 8 družstev. Z jednotlivých zápasů porazilo: TJ Spartak Velké Meziříčí 8:1, TK Bystřici nad Pernštejnem 7:2 a Sokol Chudčice 7:2. Prohrálo s družstvem HTK Třebíč C 3:6, se Slavojem Třešť A 3:6, se Sokolem Jemnice A 3:6 a s TJ Žďas Žďár nad Sázavou rovněž 3:6. Tímto si naše družstvo pro letošní rok zajistilo opět účast ve III. třídě řízené JTS. Výsledky jednotlivých zápasů byly pravidelně zveřejňovány na kabelové televizi, na webových stránkách Městyse Okříšky i na webových stránkách našeho

klubu. Losování tenisových soutěží se provádí vždy jednou za dva roky. Letos proběhlo losování začátkem března v Brně a v této sezóně budeme hrát čtyřikrát doma a třikrát venku. Na našich kurtech ve Staré osadě přivítáme tato družstva: 30. 4. Sokol Jemnici „A“; 21. 5. TJ Nové Město na Moravě; 11. 6. TJ Žďár nad Sázavou a 25. 6. TK ČLTK Jihlava „B“. Naopak zajíždíme k těmto soupeřům: 7. 5. Sokol Rudice; 28. 5. Slavoj Třešť „A“ a 18. 6. TK Bystřice nad Pernštejnem. Co se týče sestavy našeho družstva, tak jsme nově zaregistrovali Bohuslava Vlčka z Brtnice a na roční hostování jsme získali Alexandra Vargu, jedná se o dorostence ze Spartaku Jihlava. Naopak jsme na hostování uvolnili Martinu Milostnou do Sokola Jemnice, Adélu Bulantovou v kategoriích dorostu a dospělých do HTK Třebíč a Honzíka Bulanta do HTK Třebíč v kategorii mladších žáků. Začátkem letošního roku přestoupil z našeho klubu Filip Rampír do HTK Třebíč. Na soupisce našeho družstva pro letošní sezónu je uvedeno celkem 8 mužů a 4 ženy. Co se týká umístění, chceme navázat na výsledky z minulých let a zachovat tuto soutěž i pro další období. Na celostátním žebříčku máme umístěny pouze dva hráče, a to Filipa Rampíra, který je v kategorii dorostu na 367. místě a v kategorii dospělých na 382.

22

místě, a Adélu Bulantovou, jež je v kategorii dorostenek na 242. místě a v kategorii dospělých na 413. místě. Kromě závodního družstva další sportovní aktivitou našeho klubu je rovněž pořádání turnajů, jak pro naše členy, tak i pro pozvané hosty. V loňském roce jsme uspořádali celkem 6 turnajů, z toho 2 turnaje čtyřher mužů, 3 turnaje čtyřher žen a 1 turnaj smíšených čtyřher. Kromě turnajů pořádaných naším klubem se loni na kurtech ve Staré osadě uskutečnil ještě jeden soukromý turnaj. V loňském roce měl náš klub celkem 68 členů, z toho 32 mužů, 21 žen, 9 žáků a 6 žákyň. Co se týká práce s mládeží, od roku 2009 v našem klubu existuje tzv. „tenisová škola“, kde se od počátku vystřídalo několik trenérů. Nyní tenisovou školu už dva roky vede Lenka Hejlová z Třeště. O tenisovou školu je poměrně zájem, v současné době je zde kolem 15 dětí, zejména těch menších kolem osmi, devíti let. Tenisová škola probíhá celoročně, v zimě využíváme malý sál školní tělocvičny. Co se týká údržby tenisového areálu, ta je založena na brigádnické činnosti našich členů. Brigády se týkaly zejména zprovoznění tenisových kurtů po zimním období. Další brigády během loňského roku spočívaly v průběžném sečení trávy kolem kurtů a v údržbě vlastních kurtů během sezóny.

Celkem bylo loni odpracováno asi 130 brigádnických hodin. Větší akcí týkající se zvelebení tenisového areálu bylo loni rozšíření přístřešku vedle buňky posunutím krbu směrem k nádrži. Loni další takovou větší akcí, která se nás také týkala, bylo vybudování nového přítoku do nádrže. Po úvodních komplikacích se během léta podařilo nový přítok dokončit. Tuto akci realizoval Městys Okříšky. O tom, že náš klub nežije jen sportovní nebo brigádnickou činností, svědčí i to, že jsme v listopadu loňského roku uspořádali pro naše členy a jejich rodinné příslušníky již tradiční tenisový večírek. Večírek se konal v restauraci U Mušketýrů a zúčastnilo se jej celkem asi 40 osob. K tanci a poslechu hrála skupina FAMILY z Moravských Budějovic. Náš tenisový klub má samostatné webové stránky, o které se stará Jan Jeřábek ml. Na těchto stránkách je možno získat bližší informace o našem klubu jako např. hrací řád, výsledky závodního družstva, historie tenisu v Okříškách apod. Adresa našich webových stránek je: www.stk-okrisky.cz. Zdeněk Nevrkla

Turnaj v petangue již po sedmnácté V sobotu 9. dubna se uskutečnil již sedmnáctý ročník turnaje v petangue „Jankovy koule“. I když bylo nejhorší počasí v historii turnaje, přihlásilo se 16 tříčlenných družstev. Na start se však dostavilo jen družstev 15, jelikož družstvo Sokola to pro zimu vzdalo. Hrálo i sedm družstev složených převážně z žen. Na stupně nejvyšší nakonec postoupilo družstvo „MY“, ve složení Koloušek (Dohnal), Plech (Mašek), Švesťa (Pečta), které ve finále porazilo družstvo „DETOX“, ve složení Dosedla, Procházka, Dohnal. Pořadatel Hospoda na hřišti děkuje všem za účast a přeje dobrou formu na srpnový noční turnaj. Karel Dokulil

23

Starší žáci Okříšek jsou florbalovými mistry Kraje Vysočina V neděli 10. dubna 2016 završili mladí florbalisté Okříšek soutěžní sezónu 2015/2016 krajským finále za účasti nejlepších dvojic týmů ze základních skupin. Vedli si skvěle a nikoho nenechali na pochybách, že si plně zaslouží účast na Mistrovství České republiky starších žáků, které se hraje od 6. do 8. května v Ústí nad Labem. Nedělní výsledky: PSKC Okříšky – Orel Nové Město na Moravě 6:0 (1:0; 3:0; 2:0) PSKC Okříšky – SK JeMoBu 11:0 (5:0; 3:0; 3:0) PSKC Okříšky – Hippos Žďár n./S. 12:6 (5:1; 6:2; 1:3) Ligy Vysočiny se účastní celkem 14 týmů z celého kraje. Chlapci v sezóně odehráli celkem 23 zápasů s výsledným brankovým skóre 318:62. Díky tomu se již počtvrté účastní mistrovství republiky, na kterém hrají týmy Tatran Střešovice, Bulldogs Brno, Bohemians Praha a řada dalších republikových špiček. Pro všechny místní bude účast na takové akci opět velkou zkušeností. Děkujeme mladým florbalistům za skvělou reprezentaci Okříšek, gratulujeme k úspěchu a budeme držet palce, aby ho zopakovali i na mistrovství České republiky! Karel Dokulil

34.ročník memoriálu Štěpána Maruše Na letošní ročník se celkem přihlásilo 16 družstev: SK Huhtamaki Okříšky, FC Zbrojovka Brno, ŠK Slovan Bratislava, FC Spartak Trnava, FK Pardubice, MFK Vítkovice, Legia Varšava, FK Třebíč, AC Sparta Praha, FK Jablonec, HFK Třebíč, AS Trenčín, FK Dukla Praha, MFK Chrudim, FC Vysočina Jihlava, FC Viktoria Plzeň. Vítězný pohár získalo polské družstvo Legia Varšava před družstvem Sparty Praha a FC Viktoria Plzeň. Domácí družstvo se mezi těmito velkými a známými oddíly určitě neztratilo a skončilo na krásném osmém místě. Navíc hráč SK Huhtamaki Okříšky Matěj Kotrba byl vyhlášen nejlepším střelcem. Pochvalu si zaslouží za podržení mužstva i brankář Michal Krčál. Diváci byli nadšeni impozantním nástupem družstev za přispění krojovaných dívek ze souboru Okřešánek a trumpetisty, který troubil fanfáry a českou hymnu. Za tuto velkou a nádhernou akci, která proslaví Okříšky i v zahraničí patří všem pořadatelům a sponzorům velké poděkování. Karel Dokulil

24

ZAJÍMAVOSTI Přírodní zajímavosti Aniž by asi kdokoli z obyvatel tušil, máme v Okříškách veliké vzácnosti. Roste si tu pěkně v skrytu a nepovšimnuto pár vzácných kytiček. Ono ale vlastně nejde o ty konkrétní kytky, ale o poslední zbytky – genetickou banku toho, jak to dříve vypadalo v naší krajině. Konkrétně tzv. suché trávníky, tedy to, co zbylo z bývalých pastvin. Zbytky těchto přírodních společenstev jsou jednak kulturním dědictvím a jednak zdrojem poznání, jak funguje příroda v symbióze s činností člověka. Dnes se zaměřím na místa, která jsme prošli s účastníky loňské přírodovědné vycházky s Ing. Václavem Křivanem, jenž se ochranou právě takovýchto zbytků naší přírody zabývá. Nejprve jsme zašli na Strážku, kde bylo pěkně vidět, že nejzajímavější, právě mochnami pěkně rozkvetlá místa, jsou ta sešlapávaná. Naopak tam, kde se nechodí, bují třtina, která zadusí vše ostatní. Ing. Křivan už jednal s majiteli, sehnal peníze a zajistil pokosení, takže se můžeme těšit hlavně na jižním svahu směrem k Obecníku např. na vzácný modřenec chocholatý, rozchodník ostrý, krvavec menší či rozrazil rozprostřený. A třeba i na modráska jetelového, který jednu dobu úplně v Čechách a téměř i na Moravě vyhynul. Při jedné ze svých návštěv tu Ing. Křivan spatřil i kudlanku nábožnou. Další takové pěkné místečko je v trojúhelníku mezi tratěmi u rybníka Pilný, kde roste také hodně vzácná (tedy alespoň v našich podmínkách) šalvěj přeslenitá, možná i ještě vzácnější šalvěj luční. Ještě pár míst mezi těmito dvěma lokalitami jsme při loňské vycházce prošmejdili, zastavovali se u kdejaké na první pohled nezajímavé mezičky či loučky a zjišťovali, že každá je jiná podle toho, jak se s nimi v minulosti nakládalo. Zastavili jsme se i v olšině u Vrbáku, která doplňuje přírodní mozaiku Okříšek. Brzy zjara zde kvetou sasanky a orseje, při naší návštěvě to byly blatouchy. Na rozdíl od oněch suchých trávníků jde o typický příklad podmáčeného biotopu. No není to pěkné, že něco takového v Okříškách máme? Ing. Iva Suchá

S příchodem jara mají Technické služby plné ruce práce - vyčistit prořezávky v lesích; - oprava rozbité markýzy u bytu ve škole; - odvlhčení topírny; - nový plot u mateřské školy; - výsadba nových květinových trávníků; - zavezení výmolů; - zametení komunikací po zimě; - vydláždění plochy u ZŠ, V Zahradách a Boroví pro kontejnery; - vyčištění koryta potoka za Kostkovými a kanálů v celých Okříškách; - dokončení rekonstrukce čekárny a pokračování rekonstrukce hřbitovní zdi; - natření sloupků na autobusovém nádraží; - zeštěpkování větví na sběrném dvoře a další.

25

Sobotní zábavné odpoledne v areálu SK Huhtamaki Okříšky Již tradičně v týdenním předstihu proběhlo v areálu SK Okříšky pálení čarodějnic. Členové SK Okříšky pod vedením Marka Holešinského s manželkou zajistili pro malé čarodějnice různé soutěže a vyhlášení nejvyvedenější masky. Pro dospělé i děti bylo zajištěno občerstvení a pro mlsné jazýčky ochutnávka rožněného masíčka ze selátka. Po zapálení vatry následovala ohňová show a ohňostroj.

Zpravodaj z Okříšek, číslo 2/2016 Vydávají Technické služby Okříšky, s. r. o., Jihlavská 1, 67521 Okříšky, IČ: 269525 99 Pro městys Okříšky – elektronická verze na www.okrisky.cz Registrační značka: MK ČR E 11636 Vychází: 5x ročně Místo a datum vydání: Okříšky, 10. 5. 2016 Počet výtisku: 840 Realizace: Tiskárna Amaprint – Kerndl, s. r. o., Třebíč Uzávěrka příštího čísla: 30. 6. 2016 Redakční rada: K. Dokulil, M. Vaverková, R. Malá, Z. Žatečková, Fotografie: Karel Dokulil, Zdeněk Ryšavý, Zuzana Žatečková, I. Suchá, J. Vavroušek, archiv Grafická úprava: Karel Dokulil, Amaprint

26