ZPRAVY BOTANICKÝ ÚSTAV ČSAV 100 LET BOTANICKÉ ZAHRADY PRŮHONICE. PRůHONICKÉHO

,

ZPRAVY BOTANICKÉ ZAHRADY PRŮHONICE

100 LET

PRůHONICKÉHO

PARKU

9 1985

BOTANICKÝ ÚSTAV ČSAV

o

,

PRUHONICKY PARK

BOTANICKÝ ÚSTAV CSAV ,

ZPRAVY BOTANIC.KÉ ZAHRADY PRůHONICE

9 1985

C••te.ta Introduction (s. RejDl) • • • • • • • • • • • • • • • • • Fro. the biatory of woody planta introduced to PrObonice Park (S. HejDl, A. M. Svoboda) • • • • • • • So.e intereating woody planta of PrOhonice Part (M. Roudné, D. Tyllerová) • • • • • • • • • • • • • • • • • • Sumaca (Rhua L.) in prOhonice Park (M. Xuči~a). • Introduction of apecialized plant collectiona and their germplaam (M. Bla!et) • • • • • • • • • • • • • • • • Collection of cultural roaea (H. Doudová) • • •• • • Map of potential natura1 vegetation of PrOhonice Part (R. Neuhaual, Z. Neuhaualová) • • • • • • • • • • • • • • Importance of Prdhonice Botanical Garden in cultural and educational aphere (M. Roudné) • • • • • • • ~ • • • • • • PrOhonice Park in the daily preaa (U. Blalková) • •• Bib1iography of worka connec~ed with PrOhonice Park (II. Roudná, M. Bene§ová). •.• • • • • • • • • • • • • • •

- 1 ,-

Obaah

3 5

II

II 27

I'

37

43 47 57 73

81

~vodem (S. Hejný) • • • • • • • • • • • •

........ .....

Z hiatorie introdukovaných d~evin PrOhonick~ho parku (S. Hejný, A.M. Svoboda). • • • • ••• Někter' zajímav' d~eviny PrOhonick'ho parku (M. Roudná D. Tyllerová) • • • • • • • ' ~kumpy v Prdhonick~m parku (~ •• K~č~r~): : : : :. : : : : : Introdukce a genofond specializovaných sbírek (M. Blalek) • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • Sbírka kulturních rOlí (H. Doudová) • • • • • • • • • Mapa potenciální p~irozen' vegetace PrOhonick'ho parku (R. Neuhausl, Z. Neuhauslová) Význam Botanick' zahrady prOho~i;e·v·o~l~S~i·k~l~~~ ~ • výchovn' (M. Roudná). • • • • • • • • • • • • • • • • PrOhonický park v denní. tiaku (U. Bla!ková) • • • • • • • Bibliografie prací vztahujících se k PrOhonick'mu parku. (II. Roudná, K. Bene§ová).

3 5

!~ 37 43

47 57 73

• • • • • • • • • • • • • • • • 81

Zprávy Botanick' zahrady PrOhonice, 9 /Bulletin of the PrOhonice BotanicalGarden, 9/ Edited by the Botanical Inatitute, Czechoslovak Academy of Sciencea, PrOhonice 1985 Editor Milena Roudné Jacket design by Ji~í Blalek and Václav Větvička Typeacriped ~ Ji~í Zázvorka Engliah translation Libu!e Bubeníková, Milena Roudná

- 3 dvodem Devát~ číslo Zpráv Botanické zahrady PrOhonice Tychází u pfíležitosti sta let jež uplynuly od doby, kdy započal rozvoj Próhonického parku. Próhonice se staly centrem introdukce četných cizích druh~ rostlin. Mnoh~ z dnes v Československu či stfední Evropě pěstovaných taxon~ se dostaly na své nynějěi stanoviě­ tě právě prostfednictvím Próhonic. Park pfedstavuje cennou sbírku dfevin, která spolu s později, po roce 1962 založenými specializovanými sbírkami rostlin, předevěím bylin, tvoří významný genofond zastoupených rostlinných druh~ a vhodný objekt pro výzkumná sledování a hodnocení. Pfestože v době pfed založením parku byla p~vodní společenstva naruěena, zejména pastvou, dochází při modelování parku ve vět§í části k jejich obnově i když mnohdy s doplně­ ním o nOTé prvky. Výsledkem je dneění zastoupení zbytkó ekosystém~ s poměrně přirozenou strukturou a ekosystém~ pozmě­ něných, esteticky a funkčně ztvárněných, které představují model optimální úpravy funkční zeleně. Vzhledem ke svému izolovanému postavení v okolní, intenzivně zemědělsky i prómyslově využívané krajině, stává se Pr~honický park útoči§těm mnohých druh~ rostlinných i živočišných a v některých případech m~že přispívat dokonce i k jejich záchraně v dané oblasti. Park zaujímá významné místo i v oblasti kulturní a výchovné. Stal se příkladem uměleckého ztvárnění krajiny, při němž byly využity vybrané p~vodní prvky a citlivě doplněny o nové, dosud se v daném prostředí nevyskytující. Je vyhledávaným místem odpočinku i poučení, o čemž svědčí vysoká návětěvnost s r~st počtu zájemc~ o hlubší poznání přírody.

Jednotlivé články předkládaného čísla Zpráv Botanické zahrady Pr~honice poskytují bližěí informace o významu Pr~honického parku v r~zných, v úvodu naznačených oblastech. Akademik Slavomil Hej n Ý ředitel Botanického ústavu ~SAV

- 4 Introduction The 9th issue of the Bulletin of the Prdhonice Botanical Garden (Zprávy Botanické zahrady Pr~honice) appears on the occasion of the lOO-year anniversary of the Próhonice Park. The park represents the results of introducing various woody planta from different parts of the world. Many foreign taxa, lately spread to various places in this country or even Europe, were first cultivated at PrOhonice. Woody plants of the park as well as specialized plant cOllections, founded after 1962, form nowadays plant material valuable from the genetical point of view. Thanks to a reasonable mar.agement various natural ecosystems have been conserved. Some of them have been purposefully altered and can serve at present as example of their appropriate aesthetic and functional rearrangement. The Pr~honice Park is as well an important refuge for many plant and animal species endangered by industrial and agricultural activity in the surrounding countryside. The park plays an important role even in the cultural and educational sphere thanks to its aesthetical and profession8l values. The selected articles inform about the various aspects mentioned above. Academician Slavomil Hej n Ý Director of the Botanical Institute, Czechoelovak Academy of Sciences

- 5 -

Z historie introdukovaných

dřevin

prahonického parku

Slavomil Hejný, Antonín M. Svoboda Introdukce cizokrajných rostlin provází civilizaci od samých prvopočátk~. Rozvoj dávných kultur byl přímo určován závislostí na výživě. Ruku v ruce s využíváním věech možností pěstitelských se zaváděly a mnohdy jeětě stále zavádějí rostliny z okolní přírody. Rovněž se postupně rozvíjelo ělechtě­ ní - přinejmeněím selekcí cenných odr~d. Poznávání dalekých kraj~ umožnilo objevovat, přivážet a dále pěstovat dosud neznámé rostliny cizích kontinent~. Letošního roku - sto let od počátk~ Pr~honického parku - je vhodné uvést přínos introdukce dřevin a jaký je její význam pro současnost. Pr~honický park vznikal koncem 19. století, v době kdy se v Evropě rozjížděly prvé lokomotivy po nově budovaných kolejích železnic. Vzdálenosti se zkracovaly a svět se pro člověka zmeněoval, ovšem jeětě zbývalo mnoho neznámých kraj~ a oblastí s celou řadou dosud neobjevených druh~ rostlin a zvířat. V čem tedy spočívá význam PrOhonického parku? Zde móžeme uvést jen dva hlavní směry: introdukci dřevin a jejich studium a využití, zahradní umění - tím, že na velké ploěe bylo vytvořeno ucelené harmonické dílo - přírodně krajinářský park. Oba směry se prolinají a navzájem doplňují, žádný z nich nebyl osamocen ve světovém nebo evropském vývoji. Pěstování

cizokrajných rostlin - bylin, trvalek-alpinek,

keř~ i strom~ mělo i na území Čech, Moravy a Slovenska svou

tradici. Zpočátku se introdukovaly a pěstovaly některé dře­ viny užitkové; např. prastaré porosty kaštanu jedlého na Slo~ensku vyvolaly dokonce diskusi, zda není p~vodní. Velmi dávné kořeny má pěstování révy vinné apod. Ověem cizokrajné a okrasné dřeviny se vysazovaly až v zámeckýCh parcích; pěstovaly se pro ně v zámeckém zahradnictví příp. místních ěkolkách. Největěí rozkvět takových sbírek byl u nás v polo-

- 6 vině 19. století (např. Praha - Královská obora, ~ervený

Hrádek, Jezeří, ~ervený Dv~r, Hluboká, Lednice a řada dalších). Prvé rostliny se mnohdy dovážely - tehdy ještě kočáry. U jiných byla získána semena, ovšem vždy se uplatňovalo pěsti telské umění zahradník~ '. kteří pro rozmnožování využívali především vegetativní množení. Z jedné rostliny se říz­ kováním získávaly stovky dalších. (U cizokrajných druh~ pro štěpování - nebyla vesměs poruce vhodná podnož.) Ovšem v těchto zámeckých a zásobních zahradách se pěstovaly cenné rostliny v malém počtu - pro potřebu majitele, příp. jeho rodiny a přátel. Zakladatel Pr~honického parku Arnošt Emanuel Silva-Tarouca byl také spoluzakladatelem DendrOlogické společnosti v Rakousku-Uhersku, která v Pr~honicích s jeho velkou podporou vybudovala okrasné školky, tzv. Spolkovou zahradu. Do této školky se introdukovaly nové druhy a kultivary okrasných dřevin, zde se dále množily a členové si mohli sv~j členský podíl vybírat z nabídkových seznam~. M~žeme proto oprávněně předpOkládat, že všechny zde pěstované rostliny - byly nejen v Pr~honickém parku zastoupeny, ale že se jejich sortiment vzájemně využíval a doplňoval. Tím měl Pr~onický park a Dendrologická společnost - význam mnohem širší, než jiné sice starší parky nebo zahraniční společnosti (rovně! např. předcházející Společnost pro zvelebování zahra~nictví v Čechách). Na území ~ech a Moravy byly sice v tu dobu již vynikající a proslulé okrasné školky (Soudná - Jičín, Eisenberg), které dodávaly své výpěstky do celé Evropy, ale rozsahem sortimentu byly na předním místě - Pr~onice. Umožňovala to mimo jiné také spoluúčast na expedicích - získávala se semena z Číny a Japonska, ale také příprava a uskutečnění expedic vlastních. Generální sekretář Dendrologické společnosti byl totiž jeden z předních evropských a světových dendrolog~ Camillo Schneider, autor nepřekónané dendrologie a mnoha dalších publikací. V té době se ovšem introdukovaly rostliny i jiných skupin. Připomeňme si, že shodou okolností bylo letos uspořádáno symposium "100 let" od úmrtí Benedikta Roezla, který však - na svých dalekých

- 7 -

cestách - objevil a dovezl nejen četné orchideje, ale také borovice. M~žeme uvést i další odborníky, kteří se zabývali introdukcí, např. kektus~: Frič, jehož blízký spolupracovník Seidl měl svou sbírku rovněž v Pr~honicích a spolupracoval s nedávno zemřelým Karmazínem. Introdukce rostlin a zvířat naplňuje své cíle dlouhodobě, má své metodiky - hypotézy, experimenty a d~kazy. Možnosti introdukce nejsou ještě zdaleka vyčerpány a s využitím základó - položených v minulosti - se jistě dosáhnou ,ještě mnohé významné úspěchy. Parky a zahrady doprovází celý historický vývoj a odráží se v nich jak umělecké směry, tak hospodářské poměry společnosti. Na území ~eskoslovenska vzniklo mnoho nejr~z­ nějších parkt a zahrad, at již pravidelných či přírodních nebo nenásilných úprav celé krajiny. Pr~onickým parkem dosáhl evropský přírodní park svého vrcholu; toto dílo má ovšem své zvláštnosti. Svým uspořádáním je typickým předsta­ vitelem přírodního parku, využívající přirozeně utvářenou krajinu a p~vodní porosty domácích dřevin. Neobyčejnou před­ ností tohoto území přiléhajícího k zámku, je výšková členitost, drobné skalní útesy a vodní toky v údolích. Ovšem na rozdíl od jiných přírodních parkň, je uzavřen do sebe. Návaznost na okolí znemožňují velké výškové rozdíly a také okolnost, že celé okolí je odlesněné, takže nelze navázat alejemi. ~vnitř parku je využita každá příležitost k vytvoření pr~led~ - výhled~, malebných skupin tvořených údolní nivou, oživovanou volně tekoucí vodou a porosty dřevin. Zakladatel parku A.E. Silva Tarouca měl dvě záliby - zde již uvedenou a podrObně popisovanou dendrologii, zahrnující nejen znalost samotných dřevin, ale především jejich uplatnění. Druhou zálibou byla myslivost, kde na rozdíl od jiných lovc~, věnoval velkou pozornost krásám přírody a také chovu loyné zvěře. S odstupem času nás o tom - v obou případech - přesvědčují jeho četné publikace. Z výtvarného hlediska má Prdhonický park ještě řadu

- 8 -

dalších zajím~lvostí. ptírodní park - tak často označovaný podle svého vzniku jako anglický-našel v Evropě několik svérázných vyjádření. Zatímco se jako jeden vzor uvádí park v Muskau, známý především na základě dókladných popisO a vyobrazení, proslavily se další díky literatuře - park v Ermenoville, Noerlitz ad. U posledních dvou - v romantickém období - se vytvořil celý soubor drobných oslavných a vzpomínkových staveb. Takové parky jsou i u nás, ovšem prozatím nebyly tak pUblikovány, aby se staly společným dědictvím (Krásný Dvór, Vel trusy , Lednice, Betliar ad.). V žádném případě však nebylo použito tak velké množství cizokrajných a okrasných dřevin. Za romantismus Próhonického parku - z hlediska historického vývoje parkó, i když třeba nezám~rný - se móže považovat velké množatví nejróznějších cizokrajných a okrasných dtevin, stejně jako vlast~ě jediná ústtední budova zámku. Pro její výstavbu byl zvolen dobový umělecký proud - tzv. česká renesance, používající nejróznější prvky z jihočeských a italských zámk~, ačkoliv v Evropě převládala tehdy již neogotika. Ta se projevovala nejen při opravách - rekonstrukcích v Čechách, Německu a Rakousku - ale především i při nových stavbách (Bavorsko). Nastupovala již ovšem také secese. PrOhonický park byl dókladně popsán A. E. Silva-Taroucou, když společně s C. Schneiderem vydávali sbírku o parcích a zahradách Rakouska-Uherska. Předloha pro zde publikovaný p~vodní plánek Próhonického parku (publikovaný tehdy pouze ~ernobíle) se zachovala v barevném originálu, což nám dovoluje konfrontovat záměry - realizaci a současnost. Pravda, plánek byl vypracován dodatečně (cca 1908), ovšem s odstupem času, zóstává významným dokumentem. Historické parky a zahrady mají svou objektivní realitu, která prochází svým osobitým vývojem a není bohužel výjimkou, že mnohé z nich zanikly. Co však zůstává, je přínos do pokladnice umělecké tvorby. K zahradám a parkům se váží mnohé pravdivé historické události, ovšem mnohdy to jsou literární legendy - dokonce mýty, ale také vědecké utopie. Parky a zahrady vytvořily příležitost pro mnoho uměleckých obor~: pro sochaře a malíře počínaje

- 9 -

a básníky konče. Takové umělecké podání, založené na vlastních prožitcích v historických parcích a zahradách tlumočí realitu - těch štastných, ktetí měli sami tuto příležitost - všem ostatním zájemcóm i milovníkóm. Vydejme se tedy my kteří móžeme - krok za krokem, v každé denní a roční době - k procházkám přinášejícím radost i poučení. V Próhonickém parku je prósečík obou uvedených směrO introdukce a zahradního umění, přičemž oba jsou velmi potřebné pro současnost a nepochybně je čeká i další rozvoj. Při letošním stém výročí se dosažené výsledky stávají naší společnou základnou, protože od počátku se rozvíjely v široké mezinárodní součinnosti a stanou se jistě i v budoucnu zlatou nitkou světové mírové spolupráce.

The introduction of exotic plants is closely connected with the development of human civilization. The 100-year anniversary of the PrOhonice Park establishment offers the possibility for evaluation of woody plant introduction and its importance for our generation. The Próhonice Park represents the result of such introduction, which gives an opportunity for the study of exetic woody plants and their use for ornamental purposes and in forestry as well as artistic work - a landscape park enjoying nowadays a worldwide popularity. At the same time, the development of the European landscape parks reached, in the case of the Próhonice Park, its culmination. Not only park but also the experimental gardens of the Dendrological Society, both laid out by count Silva-Tarouca, played an important role in plant introduction in thie country. A relatively rich variety of plants was cultivated there and a great number of plants of each taxon enables plantation in various parks and gardens.

- II -

- 10 Některé

zajímavé dteviny Prdhonického parku

Milena Roudná, Dagmar TYllerová Sto let od doby, kdy se započal rozvoj Próhonického parku, cenné sbírky dtevin nejen domácích, ale i cizích,' ptivádí k zamyšlení nad úspěšností i neúspěšností introdukce dtevin a jejich ptíčin. V počtu taxonó dtevin, rostoucích v parku, ptevažují introdukované nad domácími. TY, které ptežily do dnešních dob, představují pouze část celkového, v pr~běhu uplynulých sta let zde zkoušeného sortimentu. Ptíčiny ztrát byly rozebírány v r~zných pojednáních, hodnotících pr~honický sortiment, či přímo zaměřených na škody, at již obecně, či v některé konkrétní podobě (mrazové škody, následky vichřic, záplav apod. - viz bibliografie). Následující tádky poskytují přehled vybraných zajímavých dtevin Pr~honického parku a shrnují zkušenosti s jejich pěs­ továním ve zdejších podmínkách. Z jehličnatých dřevin patří k nejstarsím do Pr~onic zavedeným cedr (Cedrus Trew). Na vhodných stanovištích, at již ptirozených či v kultuře, vytvátí cedry krásné exempláte, což je řadí k nejdekorativnějšfm jehličnan~m. Podle starých záznam~ se v Pr~onicích zkoušely tři druhy či jejich kultivary. Již za hraběte Silva-Taroucy se pěstoval Cedrus atlantica 'Glauca', který má být v d~sledku svého modravého zabarvení odolnější než základní druh. Zkoušel se též cedr himálajský (Cedrus deodara ID. Donl G. Don). Oba taxony však zmrzly v tuhé zimě 1928/1929. Jediným zachovaným druhem je cedr libanonský (Cedrus libani A. Rich.). Dva nejstarší stromy rostou v odd. 13b, v místech bývalé školky Dendrologické společnosti. Z póvodních sta rostlin zde pěstovaných z~stalo na místě pět, z nich tti byly v roce 1939 přesazeny na jiná stanoviště a postupně zašll. Z~staly tedy dva, dnes již vysoké stro~. Jejich tádnému rozvoji však brání poměrně malá vzdálenost od sebe a stísnění okolními stromy. Mrazy netrpí. Rhus

aromati~a

AIT.

- 12 Ve stejném odděleni by~ v posledních letech vysazeny mladé rostliny. Jeden cedr z výsevu v semeništi v Oboře byl v roce 1978 vysazen do oddělení l13a. Prozatím velmi dobře roste, dosahuje výěky 4 m a zdá se být nejnadějnějším zástupcem uvedeného rodu v parku. Z pěti známých druhů rodu Cephalotaxus Sieb. et Zucc. ex Endl. - hlavotis (čele~ hlavotisovité - Cephalotaxaceae), které jsou původní v jihovýchodní a východní Asii, zejména v Japonsku a ~íně, se v našich klimatických podmínkách daji ve volnu pěstovat dva druhy - Cephalotaxus fortunei Hook. a Cephalotaxus harringtonia (Forbes) K. Koch. Vyžadují polostín a chráněné polohy, nebot při nižších teplotách namrzají. Na území Průhonického parku se zkoušely pěstovat čtyři taxony. Dva z nich - Cephalotaxus fortunei Hook. a Cephalotaxus harringtonia var. drupacea (Sieb. et Zucc.) Koidz., vysazené na chráněném místě na Hřebenu, zmrzly v zimě 1928/1929. Plných 50 let potom hlavotisy zřejmě pěsto­ vány nebyly, až v roce 1978 byl vysazen jeden Cephalotaxus fortunei Hook. a jeden Cephalotaxus harringtonia (Forbes) K. Koch, oba na Hřeben, do odd. l5le. Byly vypěstovány v semeništi v Oboře ze semen získaných prostřednictvím Index seminum a vysetých v r. 1970 (C. harringtoniana /Forbes/ K. Koch z Ma~arska). Cephalotaxus fortunei Hook. však zašel, C. harringtonia (Forbes) K. Koch prozatím úspěšně roste, aniž je na zimu zakrýván a dosahuje výšky 1,4 m. I další vzácný jehličnan - kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica D. Don)z čeledi tisovcovitých (Taxodiaceae) je domovem v Japonsku a ~íně. Do Evropy byla dovezena první semena po roce 1840. Tento druh vyžaduje teplejší a chráněné pOlohy, s dostatečnou vlhkosti vzdušnou i půdní. V ~eskoslovensku roste v několika parcích, starší exempláře v Mlyňanech a Topolčiankách. V Průhonicích byla kryptomerie zkoušena na různých stanovištích ještě za hraběte Silva-Taroucy. Rostliny však zřejmě zmrzly v zimě 1928/1929. V roce 1938 byly znovu vysazeny čtyři kryptomerie na Hřeben do odd. l53a. Byly vypěstovány ze semene v zahradě tehdejších

- 13 zahradnických v Průhonicích. V důsledku nepříznivých změn podmínek na Hřebenu v roce 1945 dvě kryptomerie uhynuly. V šedesátých letech sem byly vysazeny další, vypěstov~né v semeništi v Oboře: jedna v roce 1964, čtyři v r. 1966 a jedna v r. 1967. Z nich se zachovaly pouze rostliny z roku 1966. Dvě sazenice ze školky na Chotobuzi pak byly vysazeny v r. 1984, jsou 0,5 m vysoké. Celkem d ~s roste na Hřebenu osm kryptomerií, dvě starší a šest z mladších výsadeb. Při tužších zimách omrzají, prozatím však dobře regenerovaly. Legendární severoamerický mamutí strom - sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum /Lindl./ Buchh.), ze stejné čeledi jako předchozí rod, je pro pěstování velmi atraktivní. Původně horský druh, rostoucí ve střední Kalifornii v pohoříCh Sierra Nevady v nadmořských výškách 1000-2000 m i výše, byl zaveden do kultury v r. 1853. V ~es­ koslovensku byl na některých místech úspěšně introdukovánj největší exempláře najdeme v parku v Banské ~tiavnici. V Průhonicich byl často vysazován; v r. 1939 se uvádí např. na alpínu, v r. 1927 na Hřebenu, v r. 1939 byl vysázen na několika místech na Boháčku a na Hlavní vyhlídce. V tuhých zimách (1929, 1940, 1963) však byly rostliny zničeny. Přes­ to i ve středních ~echách rostou sekvojovce na některých místech úspěšně, největší jedinci, dnes přes 30 m vysocí, v parku v Ratměřicích u Votic. Z nich byla sebrána semena a M. Kučerou vypěstovány v kunratické školce sazenice. V roce 1965 bylo z nich pět vysazeno do rozária v Průhoni­ cích. Zachoval se pouze jeden stromek, který je při tužších zimách poškozován; později sice regeneruje, ale vzhled pěkný nemá. Další jedinec roste ve školce na Chotobuzi. Rovněž v Oboře byl sekvojovec několikrát vysazován, ale vždy zmrzl. Zůstal zachován pouze jeden stromek na Hřebenu v odd. 151e z výsadby v r. 1978, vypěstovaný ve školce na Chotobuzi (spolu s výše uvedeným jedincem). Dosud dObře rostl a dosahuje výšky 2,5 m. Výzkumných

ústavů

- 91 - 90 -

M. et Svoboda A. M. (1961): Výsev Akumpy ocetná, formy s dvojitě stfihanými listy (Rhus typhina f. dissecta Rehd.). - Dendrol. Sborn., Opava, 3: 143-146. 93. Kučera M. et Svoboda A. M. (1961): Zahradní odr~dy olAe ledivá. - Dendrol. Sborn., Opava, 3: 139-141. 94. Kučera M. et Svoboda A. M. (1962): Javor japonský a proměnlivost tvaru list~ u semenáčk~ jeho odrOdy Acer japonicum var. aconitifolium. - Čas. Slez. Muz., Opava, ser. C, ll: 59-62. 95. x Langer O. et Roudná M. (1984): Denní motýli v Prdhonickám parku. - Zpr. Ochr. Pfir. Okresu Praha-západ, 1984/5: 77-80. 96. Němec Z., Roudná M., Tyller Z., Tyl1erová D., ~indeláf J., Dostálková A. et Doudová H. (1980): Mrazová Akody na d~e­ vinách v prOhonickám parku v zimě 1978-1979. - In: Index Seminum PlantarumjInst. Bot. Acad. Sci. Bohemoslov./, Pr~­ honic e, 16: 25-42. 97. x Nožička J., KláAterský I. et Hofman J. (1965): Z historie botanických zahrad československých. - Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Pr~honice, 1: 3-37. 98. Roudná M. (1971): Borovice v P~honickám parku. - Zpr. Bot. Zahr. Pr~onice, 6: 48-68. 99. Roudná M. (1977): Park Pr~honice. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 17: 100-104. 100. Roudná M. (1982): Park v Prugonicach. - Cvetovodstvo, Moskva, 1982/1: 27-28. 101. Roudná M. (1982): Pr~honický park, jeho význam a vztah k životnimu prostfedi. - Lesn. Pr., Praha, 61/3; 1 p. fante p. 99/. 102. Roudná M. (1982): Smrky v pr~honickám parku. - Zpr. Bot. Zahr. Pr~onice, 8: 1-21. 103. Roudná M. (1985): Sto let prOhonickáho parku. - Lesn. 'r., Praha, 64/2, 1 p.'/ante p. 51/. 104. Roudná M. et al. (1982): Mrazová Akody na dfevinách v zimě 1978/1979 v Pr~honickám parku. Dfeviny jehličnatá. 92.

Kučera

Dfeviny listnatá. - Zprav. Ochr. Pfír. Okresu Praha-západ, 1982/1: 6-10, 1982/2: 8-11 et 1982/3: 13-16.

105. Roudná M., ~indeláf J. et PerAín P. (1980): Rozbor stavu pracovnich sil a využíváni mechanizace na pfíkladu Botanická zahrady Botanickáho ústavu ČSAV PrOhonice. - In: Souhrn referát~ XVII. pracovní konference bot. zahrad ČSSR, Tábor 1.-3.7. 1980, 5 p. 106. Svoboda A. M. (1959): Soupis cizokrajných a okrasných dfevin a jeho prováděni. - Dendrol. Sborn., Opava, 1: 109-113. 107. Svoboda A. M. (1959-1960): Pěstování cizokrajných buk~. - Dendrol. Sborn., Opava, 2: 305-311. 108. Svoboda A. M. (1963): Pracovní seminář o historické zeleni. - Dendrol. Sděl., Praha, 7: 4-5. 109. Svoboda A. M. (1965): Dendrologická společnost a spolková zahrada v PrOhonicích. - Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Pr~ho­ nice, 1: 39-50. /Bibliografie A. Silva-Tarouca, C. Schneider/. 110. Svoboda A. M. (1966): Ffirodní poměry&růhonického parkul. - Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Pr~honice, 2: 81-82. 111. Svoboda A. M. (1967): Fraxinus excelsior L. cv. Diversifolia Pendula Maliformis. - Dendrol. Sděl., Praha, 15: 2. 112. Svoboda A. M. (1968): Několik poznámek o pěstováni dubu pý~itého (Quercus pubescens Willd.). - Dendrol. Sděl., Praha, 18: 12-13. 113. Svoboda A. M. (1968): Nové poznatky o pěstování smrku sivého. - Živa, Praha, 16: 14-15. 114. Svoboda A. M. (1968): Cephalanthus occidentalis L. Dendrol. Sděl., Praha, 18: 17-18. 115. Svoboda A. M. (1968): Fendlera rupicola Grey. - Dendrol. Sděl., Praha, 18: 19. 116. Svoboda A. M. (1968): Laburnum anagyroides Med. a jeho odr~dy. - Dendrol. Sděl., Praha, 18: 20-21. 117. Svoboda A. M. (1968): Quercus turneri var. pseudoturneri. - Dendrol. Sd~l., Praha, 18: 22. 118. Svoboda A. M. (1968): Shepherdia argentea Nutt. - Dendrol. Sděl., Praha, 18: 24. 119. Svoboda A. M. (1968): Xantorrhiza apiifolia L'H4r. Dendrol. Sděl., Praha, 18: 24-25.

- 16 - 17 Rod Chimonanthus Lindl. - zimnokvět z čeledi sazaníkovitých (Calycanthaceae) je zastoupen třemi druhy v ~íně. V našich podmínkách je možno pěstovat pouze jeden druh zimnokvět časný (Chimonanthus praecox /L./ Link) , i ten je však velmi choulostivý. Název tohoto až 2 m vysok~ho keře je odvozen od doby jeho květu; rozkv~tá od prosince do března, mnohem dříve, než se začnou rozvijet listy. Vnějši okvětní lístky jsou žlut~, vnitřní mají purpurově hněd~ proužky. V Pr~honickém parku je zaznamenán v roce 1927 a v sortimentu Dendrologick~ společnosti v roce 1911. Jin~ záznamy o jeho pěstování nejsou. Teprve v roce 1978 byl vysazen jeden keřík do Obory, do odd. l34a. Vypěstován byl v Oboře z výsevu v r. 1974 ze semen získaných prostřednictvím Index seminum. V pr~ýCh letech poškozen nebyl, ale roste pomalu a dosahuje výšky 1,3 m. U rodu Cladrastis Raf. - křehovětvec z čeledi motýlokvětých (Leguminosae) jsou známy čtyři druhy, p~vodní v Severní Americe a východní Asii. V podmínkách střední Evropy se pěstuje pouze severoamerický druh křehovětvec žlutý (Cladrastie lutea /Michx. f./ K. Koch) a zkoušel se t~ž křehovětvec čínský (Cladrastis sinensis Hemsl.). Rovněž z Pr~onic se uvádějí tyto dva druhy, a sice z parku v roce 1927 a v sortimentu Dendrologick~ společnosti v letech 1910-1911, Cladrastis lutea (Michx. f.) K. Koch t~ž v letech 1927-1928. Křehovětvec žlutý rozkv~tá v červnu až červenci bílými, vonnými květy, uspořádanými v převislých latách. Na podzim je nápadný žlutavým zbarvením list~ a poměrně velkými plody ve tvaru luskO. Nejstarší jedinci rostou v Pr~­ honick'm parku roztroušeně; v prv~ části asi čtrnáctimetrový stromek pod alpínem, v odd. 22d. V Oboře, v odd. 115c rostou tři stromky kolem 15 m vysok~ v čerstv~, hlubok~ p~dě a čas­ to kvetou, zatímco jedinec nad Bořínem v odd. 167c na mělk~ p~dě je v poměrně špatn4m stavu. Menší stromek roste v prostoru u ~esk~ chaloupky v odd. 97a.

U rodu Comptonia L'Hér. - postopčák z čeledi voskovníkovitých (Myricaceae) je znám pouze jeden druh - postopčák cizí (Comptonia peregrina /L./ Coult.). Je to nižší keř do 1 m výšky, který ve své domovině - Severní Americe vytváří podrost les~ na sušších stanovištích. Zříd~a se pěstuje. V Pr~onicích se uvádí ve školkách Dendrologick~ společnos­ ti v roce 1923 a v parku v roce 1927. V roce 1982 byl vysazen jeden malý keřík ze školky na Chotobuzi do Obory, do odd. 155a, a pro lepší r~st přihnojen kompostem. Prozatím dorostl výšky 0,4 m. Rod Coriaria L. - kožařka z čeledi kožařkovitých (Coriariaceae) má kolem deseti druh~, p~vodních v Japonsku, ~íně, Sikkimu, severozápadní Africe a ve Středomoří. Z nich pouze tři snášejí podmínky střední Evropy. Z Pr~honic se uvádí v roce 1927 v parku pět taxonč a v ročenkách Dendrologické společnosti další dva druhy. Pozdější záznamy o tomto rodu chybějí. V roce 1981 byla vysazena kožařka japonská (Coriaria japonica Gray) do Obory, k rybníku Labeška do odd. 110a. Rostliny byly vypěstovány v semeništi v Oboře ze semen vysetých v roce 1978 a získaných prostřednictvím Index seminum z bótanické zahrady v Giessen.Po vysazení na nové stanoviště dobře rostly, kvetly a plodily až do zimy 1983/ 1984, kdy namrzly. Jsou 0,8 m vysoké. Dnes nejúspěšněji namnoženou cizí dřevinou v Pr~onic­ k~m parku je davidie listenová, její otužilejší varieta Davidia involucrata 18r. vilmoriniana (Dode) Wanger. z čeledi davidiovitých (Davidiaceae). Pochází ze západní ~íny, kde dor6stá až 20 m výšky. Velmi dekorativní dřevina svými široce vejčitými a poměrně velikými listy, ale hlavně kvě­ tenstvím s dvěma krémově bílými listeny a kulovitou hlávkou uprostřed. V Pr~honicích začal davidii pěstovat již hrabě Silva-Tarouca přibližně před 70 lety. Získal dvě rostliny, zřejmě z Francie či Anglie, které byly proto poměrně choulostivé a ve třetí zimě po vysazení zmrzly až ke kořenu. V roce 1929 byly vysazeny tři rostliny pocházející z drs-

- 18 nějších podmínek Německa a tedy pro pěstování v Pr~onic­

kých podmínkách vhodnější; na zimu byly navíc, na rozdíl od prvních dvou, chráněny zábalem a přikrývány listím. Z nich se zachoval jeden stromek, dnes nejstarší, v Oboře na Hřebenu v odd. 151e. K němu byla později přisazena další rostlina, pro nedostatečný prostor a zastínění v roce 1965 přesazená na nedaleké volné prostranství. Obě davidie (mladší od roku 1967) téměř každoročně kvetou a plodí. Ze semen sebraných z nejstaršího jedince byly postupně namnoženy mladé rostliny (prvý výsev v r. 1959, semena sebrána v r. 1958) a vysázeny na několika místech v Oboře i v prvé části parku. Všechna vybraná stanoviště zajištují polostín a dobrou hlubší p~du}při výsadbě vylepšenou hnojem. Mladé davidi~ dobře rostou a postupně začínají i kvést. Z nich dvě neJstarší dosahují výšky 6 m, ostatní od 4 m do 5 m. Největší skupina dvanácti jedinc6 je v oddělení 126a. Jedna starší a jedna mladší davidie rostou přímo ve vstupní části parku, na ústředním oválu Velkého nádvoří. Starší rostlina sice v zimě 1940/1941 namrzla, ale koncem května roku 1942 již poprvé kvetla. V posledních letech rozkvétá pravidelně, většinou začátkem června.

Dva druhy rodu Decaisnea Hook. f. et Thoms. z čeledi kokylovitých (Lardizabalaceae) jsou domácí v Himálaji a západní Cíně. V kultuře se vzácně pěstuje pouze druh Decaisnea fargesii Franch., keř až 5 m vysoký, nápadný svými luskovitými plody nezvyklé - modré barvy. V Pr~honicích se uvádí již v roce 1909 na alpínu a v roce 1927, v katalozích Dendrologické společnosti pak v období let 1923-1941. Rostlina na alpínu sloužila jako matečná pro další množení. Podle záznam~ Silva-Taroucy i v tužší zimě 1921/1922 dobře přezimovala. Nejstarší dva keře rostou dnes na Hřebenu v odd. 154a. Mají výšku 3,3 m, téměř každým rokem kvetou a plodí. Semena z nich sebraná byla poprvé vyseta v roce 1972 a vypěstované rostliny vysázeny v r. 1978 - ~tyři k p~vod­ nim keř6m do odd. 154a a po osmi rostlinách do odd. 100a, 107a. Z těchto mladých výsadeb z~staly zachovány čtyři keře

- 19 v odd. 154a, dnes 2,5 m vysoké, tři keře v odd. 100a, od 2 m do 3 m vysoké a šest keř~ v odd. 107a, které kvetou a plodí. Ze tří druh~ ha1esií, náležejících do čeledi sturačo­ vitých (Styracaceae), pOCházejí dva ze Severní Ameriky a jeden z východní Cíny. V Pr~honickém parku se pěstuje halesie karolínská (Halesia carolina L.), uváděná v sortimentech DendrOlogické společnosti a z parku v roce 1927. Popisována je jako rostlina plodící, s dozrávajícím semenem, která při velkých mrazech zmrzne až k zemi, ale znovu zmladí. Halesie karolínská je keř, ve své domovině až strom, nápadný především svými bílými zvonkovitými květy, které rozkvétají před nebo současně s rašením list~ v dubnu až květnu. Nejstarší tři keře, kolem 65 let, rostou v Oboře pOblíž rybníka Labeška, dva v odd. 96a před Ceskou chaloupkou, 7 m vysoké a jeden v odd. llla, 4 m vysoký. Z nich byla sebrána semena a poprvé vyseta v roce 1961. Z tohoto a dalších výsev~ byly vypěstovány sazenice a vysázeny na několika místech v Oboře: v r. 1965 do odd.llla (jedna rostlina), l24c (jedna rostlina), v r. 1967 do odd. 109a (jedna rostlina), l55b (dvě rostliny), l36a (tři rostliny), l7la (jedna rostlina) a v r. 1977 do odd. 110 (jedna rostlina). Většina vysazených keř~ dobře roste, kvete a plodí, s výjimkou dvou - v odd.llla, l24c, které uhynuly. Nejlepší dva keře jsou v odd. 155b, 2,5 m vysoké a jeden keř v odd. 110a, vysoký 1,6 m. Předpěstovány jsou další semenáčky tohoto druhu. Stříbřitými, úzkými listy, trnitými větvemi, zejména však žlutočervenými peckovitými plody, bohatými na vitamín C, je nápadný rakytník úzkolistý neboli řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.). Rod, který náleží do čeledi hlošinovitých (Eleagnaceae) má dva druhy, vedle uvedeného ještě Hippophae salicifolia D. Don; prvý má přirozené rozšíření v Evropě a v Asii, druhý pak v asijském Himálaji. Z Pr6honického parku se uvádějí oba druhy v r. 1927, rakytník úzkolistý též v ročenkách Dendrologické společnosti, z období ohraničeného lety 1925 a 1941. V pozdějších záznamech

- 20 - 21 Hippophae salicifolia D. Don již chybí. Dnes v parku rostoucí ke~e rakytníku úzkolistáho pocházejí z výsadeb v letech 1958 a 1960. V prvá části parku rostou t~i ke~e, p~es 3 m vysoká v odd. 69. V Obo~e jsou nápadná dva ke~e na vyhlídce u Labe§ky, odd. 109a, vysoká.2,7 m a 4,5 m. Rod Kolkwitzia Graebn. z čeledi zimolezovitých (CaprifOliaceae) je monotypickým rodem, představovaným druhem kolkwitzie krásná (Kolkwitzia amabilis Graebn.). Pochází z vysokohorských poloh západní Číny. Keř 1,5 až 2 m vysoký rozkvátá v kTětnu až červnu r~žovými zvonkovitými květy. V Pr~onicích se uvádí v seznamu dřevin z parku v roce 1927, kdy rostl na alpínu. V roce 1958 byly vysazeny mladá kolkwitzie, vypěstovaná v tzv. dendrologické zahradě (dnes zahrada Výzkumnáho a Alechtitelského ústavu okrasnáho zahradnictví u dálnice) do Obory: do vstupní části - odd. 97a - pět rostlin, do odd. l3lb - tři rostliny, do odd. l36b - jedna rostlina. V§echny se zachovaly; v odd. 97a dosahují výšky kolem 4 m, v odd. l3lb kolem 3,5 m a jedinec v odd. l36b 4 m. Kvetou a plodí. Ze semen z nich sebraných byly vypěstovány v Obo~e semenáčky a v r. 1977 vysázeny na několika místech v druhá části parku: v odd. l3lb ke třem star§ím keř~ dosazeno §est rostlin, dnes jsou 1,5-3 m vysoká; do odd. l32a vysazena jedna rostlina, která dorostla 2 m vý§ky; do odd. l33b vysazeny t~i rostliny, dnes vysoká 1,5-2,5 m; dvě rostliny byly vysazeny do odd. l6lb a dvě do odd. l6ld (jejich vý§ka je po osmi letech od 0,5 m do 1,5 m) a tři rostliny do odd. l80b (dnes kolem 2 m vysoká). V prvé části parku rostou dva ke~e z výsadby v roce 1960 v odd. 35d (p~vodně zde vysazeny t~i rostliny), jsou kolem 2 m vysoká, kvetou a plodí. Rod Osmaronia Greene - vonivka, z čeledi r~žovitých (Rosaceae) je zastoupen jediným druhem - Osmaronia cerasiformis (Torr. et Gray) Greene, p~Todním v západní části Severní Ameriky. Keř, ve své domovině až pětimetrpvý, dordstá u nás pouze p~ibližně poloviční vý§ky. ROEkvétá poměrně čas­ ně, v dubnu až květnu, vonnými, zelenavě bílými květy.

V parku je uváděn v roce 1909 na alpínu a v roce 1927 v seznamu dřevin. V ročenkách Dendrologické společnosti z let 1924 a 1937-1941. Dnes roste star§í ke~, přibližně 2,5 m vysoký na alpínu, v odd. 24a. V roce 1958 bylo vysazeno několik rostlin z tzv. dendrOlogické zahrady do Obory, do odd. l22b, l23c. Z~stalo celkem pět ke~~, kolem 3 m vysokých, které kvetou a plodí. Dal§ím rodem ze stejné čeledi, na rozdíl od předchozího v§ak bohatě druhy zastoupeným, je blýskalka (Photinia Lindl.). Uvádí se na 40 druh~, p~vodních v jižní a východní Asii. Jen málo z nich v§ak snáAí na§e podmínky. V Pr~honicích se pěs­ tuje blýskalka chlupatá (Photinia villosa /Thunb./ DC.), která se uvádí již v roce 1927. Nejstarší dva keře rostou na konci prvé části parku, v odd. 54a, kde se v dobách Taroucových soustřeaoval sortiment vzácných keř~. Semenáče z těch­ to jedinc~ byly dopěstovány v Oboře a v roce 1959 vysazeny do odd. 110b (10 rostlin) a l22b (ll rostlin). Na prvém stanovi§ti dobře rostou, kvetou a plodí, zatímco na druhém byly zničeny zvěří. V roce 1978 bylo vysazeno sedm rostlin do odd. l20a, z nichž část byla rovněž zničena. Zachované keře dosahují výšky kolem 6 m. Z čeledi ořešákovitých (Juglandaceae) jsou v Pr~oni­ cích vedle ořech~ (Juglans L.) a ořechovcd (Carya Nutt.) zastoupeny též pterokarye (Pterocarya Kunth). V seznamu dře­ vin z roku 1927 se uvádějí tři druhy, již jako vzrostlé, při­ bližně dvacetileté stromy. Dnes rostou v parku na několika místech dva druhy - pterokarye škumpolistá (Pterocarya rhoifolia Sieb. et Zucc.) a pterokarye úzkokřídlá (Pterocarya stenoptera C.DC.), nejstarší přibližně sedmdesátileté v Je~ábkových potocíéh v odd. 79, 80, od 10 m do 20 m vysoké. Do těchto míst (odd. 78, 79, 80) byly na podzim v r. 1980 dosázeny čtyři mladé pteroksrye úZkokřídlé, z nichž se zachovaly dvě. Další starší strom pterokarye škumpolisté, přibližně 17 m vysoký, roste v místech bývalé ~kolky Dendrologická společnosti v odd. 13b. Semenáčky tohoto jedince, vyzvednuté v r. 1980, byly vysázeny o dva roky později v Oboře, a sice u Bo~ína, do odd. 181a (5 rostlin) a 18lc (dvě rostliny) a jeden do odd. 134a, kde dobře rostou,

- 23 - 22 zejména ve vlhkých podmínkách u Bořína. Starší ptero~arye zachována v Oboře v odd. 156a. V roce 1980 byla vysazena jedna mladá rostlina ze školky na Chotobuzi do odd. 157c a jedna do odd. 158a, dnes jsou 2,5 m a

úzkokřídlá z~stala

3 m vysoké. Do čeledi růžovitých (Rosaceae) náleží též růžovec neboli šípkovec (Rhodotypos Sieb. et Zucc.), zastoupený pouze druhem šípkovec bělokvětý (Rhodotypos scandens /Thunb./ Mak.), původním v Japonsku. V Prlihonicích se uvádí v parku v roce 1927 a v katalozích Dendrologické společnosti z let 1923 a 1935-1936. liejstarší keř, asi třicetiletý, roste na Velkém nádvoří v odd. 2d. V roce 1958 byly vysazeny rostliny z tzv. dendrologické zahrady do Obory, do odd. 131b (5 ks) a v roce 1960 do odd. 108a (2 ks). Ze semen těch­ to jedinců, vysetých v r. 1965, byly vypěstovány nové rostliny a v roce 1969 vysazeny do odd. 108a. Další mladé rostliny ze semen místního původu byly vysazeny v roce 1977 do stejného odd. 108a (2 ks) a do odd. 119a (4 ks). Všechny mladé keře dobře rostou, dosahují výšky od 1,5 m do 1,8 m, kvetou a plodí. Rod Securinega Comm. ex Juss. - tvrdodřev z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae) má několik druhů, ale v našich podmín~ách obstojí pouze tvrdodřev křovitý (Securinega suffruticosa /Pall./ Rehd.), p~vodní v jižních částech Sibiře, v Mongolsku a severní ~íně. Tento nízký keř kvete pozdě, v červenci a~v srpnu, malými, nenápadnými nazelenalými kvě­ ty. Poměrně málo v kultuře pěstován. Uvádí se v seznamu dře­ vin PrObonického parku z roku 1927 a v několika ročenkách Dendrologické společnosti. Starší dva keře, kolem 2 m vysoké) rostou na alpínu v odd. 23ch. Jeden mladý byl vysazen ze školky na Chotobuzi v roce 1979 do Obory, do odd. l24c, kde dosahuje již 1,5 ID výšky. Z pěti asijských druhů rodu Schizophragma Sieb. et Zucc. _ klanostěnka z čeledi lomikamenovitých (Saxiťragaceae), se u nás pěstuje pouze klanostěnka hortenziová (Schizophragma hydrangeoides Sieb. et Zucc.). Je to keř, který má schopnost

pnouti se do výšky i pokrývat půdu. Rozkvétá zpravidla v čer­ venci bílými květy, uspořádanými v chocholících se sterilními okrajovými květy. V Průhonickém parku se uvádí v r. 1927. Starší keř se zachoval v Oboře, v odd. l53a. Z jeho odkopku byla dopěstována nová rostlina a vysazena v roce 1978 do odd. l3lb, kde úspěšně roste. . Velmi bohatým rodeID na druhy je Symplocos Jacq. - samodut. Jeho 300 druhů má původ v tropických a subtropických oblastech Asie, Austrálie a Ameriky. Naše podmínky snese pouze salI!odut latnatý (Symplocos paniculata /Thunb./ Miq.), původní v Himálaji, ~íně a Japonsku. V domovině dorůstá údajně až 10 m, u nás zpravidla 2 m výšky. V květnu až červnu se objevují bílé, vonné květy, uspořádané v latách. Napadné jsou však především plody - živě modré peckovice, Objevující se na keřích ve větším počtu. V Průhonicích se uvádí v roce 1927, na jižním svahu Hřebenu. V této části parku, v odd. 153a, rostou dnes nejsturší dva keře. Všechny pozdější výsadby pocházejí z těchto jedinců. Semenáčky, vyzvednuté pod nimi v roce 1955 a dopěstované v Oboře, byly vysazeny na několi1<-a místech: v roce 1958 v odd. 131b (dvě ros tliny )., v roce 1959 v odd. 153a (10 rostlin) a v odd. l32a (5 rostlin). Další semenáčky byly vysazeny v roce 1966 do odd. 108a (3 rostliny, z nichž jedna později uhynula) a do odd. 109a (5 rostlin). Všechny keře každým rokem kvetou, bohatě plodí a nenamrzají. Jejich výška je od 3 m do 4 m. Nejlépe se jim daří na Hřebenu, v odd. 153a a poblíž hlavní cesty v Oboře u hájovny, v odd. 108a. K dřevinám poměrně vzácně v parcích pěstovaným patří zelkova (Zelkova Spach) z čeledi jilmovitých (Ulmaceae). Pět druhů tohoto rodu je původních v západní a východní Asii. V Pr~honickém parku se pěstuje zelkova ostrolistá (Zelkova serrata /Thunb./ Mak.), dorůstající ve své domovině až 30 II výšky. Nejstarší jedinec rostl v Oboře na Hřebenu, v odd. 153a, ale před několika lety uhynul a musel být odstraněn. Výsadby mladých rostlin ze zahrady Chotobuz byly provedeny v osmdesátých letech. V roce 1982 byla vysazena jedna saze-

- 24 nice do odd. 134a, jedna do odd. 136b. O rok později pak bylo vysazeno šest rostlin do odd. 103a, jedna do odd. 153a, šest do odd. 177c. Dobře rostou a dosahují výšky 2-3 m. Z uvedeného výhěru vyplývá, že i n~které Ch0Jlostiv~jši dřeviny se dají pěstovat ve středoevropských podmínkách, a to i v místech s drsnějším mikrok"liL:atem, za jejichž příklad móže PrUhonický park sloužit. Na druhé straně se však v mnohých případech prověrkou stávají teprve drsnější zimy, vyskytující se někdy i s delším časovým odstupem. Proto také hodnocení mnohých z výše zmíněných mladých výsadeb bude možno provést až po zimě 1984/1985, v mnohém směru zcela atypické, která se jistě svými následky zařadí rnezj několik významných, v próběhu uplynulých sta let existence Próhonického parku sledovaných zimních období. ~i~~r~~~~

Eiselt 352 Eiselt 671

M. G. et Schroder R. (1974): Nadelgeholze. Ed. 3. p., Radebeul. M. G. et Schrocer R. (1977): Laubgeholze. Ed. 1. p., Radebeul. Kučera M. (1981, 1982, 1983): Některé vzácné a zajímavé dřeviny Próhonického parku. - Zprav. Ochr. Přír. Praha-západ, 1981/5: 12-14, 1982/2: 12-15, 1982/6: 14-15, 1983/3: 45-4S, 1983/5: 79-S0. Krussmann G. (1972): Handbuch der Nadelgeholze. Ed. 1. 366 p., Ber1in - Hamburg. Krussmann G. (1976, 1977, 1975): Handbuch der Laubgeho1ze. Ed. 2, Vol. 1-3. - Berlin - Hamburg. Pilát A. (1953): Listnaté stromy a keře našich zahrad a park~. - 1100 p., Praha. Pilát A. (1964): Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a park~. - 505 p., Praha. Svoboda P. et al. (1966, 1967): BotanickB zahrada ~SAV Pr~honice. Arboretum. - Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Prl~honice, 1966/2: 51-175; 1967/3: 1-277.

- 25 Some interesting woody planta of Próhonice Park One hundred year history of the Próhonice Park offers a possibility for evaluating plant introduetion, its sueeees or, in more eases, its failure. Reasons for lossea of plants were stated in some previoue articles (see Bibliography). The present paper informe about eome interesting woody planta, suceessfully cultivated at PrOhonice and about their behaviour under local conditions (see Latin. names in the Czeeh text). The resulta of eultivation of woody plants at Prdhonice show thet even some speeies with higher requirements on their environment can be suceessfully grown under Central European conditions. Heverthelese, in some eases, only severe wintere, oeeurring irregularly in eeveral-year intervale ean prove whether the given taxon ie able to survive or not.

- 26 -

- 27 -

Skumpy v PrOhonickám parku

--------------------------

Miroslav

Kučera

PrOhonický park je předevAím považován za vrcholn' dílo zahradní architektury a samoz~ejmě je i proslulýa arboretem. Stromy a keře vAak nepdsobí jen svými estetickými vlastnostmi; konečně, ovocn' dřeviny jsou dobrým příkladem i zcela hmotn'ho vyyžití. Estetika a užitečnost ověem nepředstavují jedi~ možnosti, nabízené dfevinami. VŽdy! jsou mezi nimi i takov', které lidem zpOsobují spíěe svízele. A protože PrdhoMiický park s přilehlými plochami pod správou Cestoslovensté ~ademie věd představují současně i vhodnou vědecky řízenou pokusnou plochu, dostala tato zafízení i nový rozměr: kolektiv l'ka~O I. dermatologická kliniky z Prahy, vedený proto Jiráskem se obrátil na Botanický ústav ČSAV s žádostí o spolupráci p~i výzkumu vlivd dřevin z čeledi Anacardiaceae (ledvinovníkovit') na člověka. A tak se postupně poněkud rozAířil i sortiment rodu Rhus, který byl v parku do t' doby zastoupen jen sporadicky. Není divu - vŽdyt manipulace s ně­ kterými ěkumpami představuje pro zahradní personál vždy určitá nebezpečí.

Introdukce rodu Rhus do Evropy začíná již v 17. století: Rbus glabra byl dovezen v roce 1620, Rb. typhina v r. 1624, Rb. radicans r. 1640; na naěe území se dostaly ěkumpy poprvé ve století devatenáct'm - Rh. radicans a Rb. typhina r. 1835, Rb. glabra r. 1844 (Svoboda 1981). Přesto je kožní alergie na toxický druh Rhus radicans známa dlouho jako Rhus-dermatitida a popsána byla snad již roku 1609 J. Smithem. Stojí zato při této příležitosti připomenout, že " ••• o jedovatosti tohoto keře se mnoho bájilo. Věřilo se, že je jedovatý na dálku; to je ověem nepravdivé. Jedovatá je pouze mléková, na vzduchu černající ě{áva. Její účinnou látkou je prykyřičná emulse, přítomná v sekrečních chodbách ve věech čás­ tech rostliny. Obsahuje prchavý derivát fenolu urushiol,

Rhus orientalis

/GREENE /SCHNEID.

- 28 -

I

col je látka pňsobíc1 jako alergen, a vede k sensibilisaci. V experimentu lze tuto citlivost p~en~st ze zv1~ete na jin~ zv1~e s~rem. Otrava vzniká, p~ijde-li ml~čná š{áva do styku s kOlí. Po jisté dob~ latence, t~eba i po něko~ika dnech, dostaví se zánět, který siln~ svědí. Po vyhojení zbývá leukoderma. Spontánní recidivy i po zdánlivě úplnám vyhojení jsou časté. Resorpční otrava se neprojevuje ••• P~i zahradnická manipulaci s tímto keřem je třeba velk~ opatrnosti. V botanických zahradách má ke~ být označen výstralnou tabulkou. VAechny Anacardiaceae jsou podeztelé a dráldí siln~ kOli, nebot obsahuj! kardol." (Riedl, Vondráček et al. 1980). Ptesto se škumpám zahradníci nevyhýbali. Konečně, ne všechny jsou opravdu nebezpečn~. Z p~ibližn~ 250 popsaných taxon~ jsou vlastní škumpy z podrodu Rhus pravd~podobn~ nejedovat~, p~ičeml tako.á Rhus typhina je d~evina esteticky účinná, p~esto, le je nadána mnohdy nevítaným expanzivním odnolováním. Pro nominátní podrod je charakteristické, že květní laty jsou na koncích větví (terminální), zatímco u podrodu Toxicodendron (jedovatec) jsou spíše příznačná úžlabní laty v paldí list~. První pod rod má plody drobná, červené, druhý v~tší, bělavé. Z druháho podrodu pOChází i ulitko.á škumpa fermelová (Rhus verniciflua), z jejíhol jedovatáho "mléka" se vyráběl rostlinný lak (japonský lak). O škumpách Rhus vernix, Rh. radicans a Rh. toxicodendron se tvrdí, že pat~í mezi nejjedovatější rostliny (Novák 1961). Rozdělení škump do dvou podrod~ není všemi dendrology akceptováno; Krussmannovo kompendium se přiklání k rozdělení do 3 sekcí: 1. Sumac DC. (pravé Škumpy), 2. Toxicodendron Gray (jedovatce) a 3. Lobadium DC. (s druhy Rhus aromatica a Rh. trilobata) (Krussmann 1978). Do PrObonic se škumpy dostaly až začátkem 20. století. První byla dovezena právě Rhus radicans (1911), a o 13 let později i Rhus typina a Rh. trilobata (1924). Podvědomí určitého nebezpečí možná zp~sobilo, že v rámci rodu bylo dosud získáno velmi málo kulturních odr~d.

- 29 Prakticky je reprezentuj! jen Rhus glabra 'taciniata ' (z r. 1863), Rhus typina 'Dissecta' (1898; v Pr~honic!ch od r. 1930) a Rhus typhina 'Laciniata (1) a snad i mezidruhový hybrid Rhus x pulvlnata. Na zm!n~ný popud pražských dermatologO byla rodu Rhus v~no.ána v pOSledních letech v~tší pozornost, provedena re.ize a rozšířen sortiment, takže začátkem osmdesátých let zde rostly: Rhus aromatica Ait •. Pol~havý keř s větvičkami lehce plstnatými. Tročetné lis\1 2-8 cm dlouhá, jednostranně široce srdčitá, přisedl~, mělce laločnat~, na podzim výrazně červenajíc!. Květy v malých latách drobná, bílá až Ilutob!lé, plody kulovité, 6 mm velké, slabě chlupaté. POvodně rostla na východě USA. Rhus chinensis Mill. (Syn.: Rh. javanica Thunb., Rb. osbeckii Decaisne, Rh. semialata Murr.). Ke~ až malý stromek s význačnou ko~.novou výmladností. Větve má Ilutavě plstnaté, později lysé. Lichozpeřen~ listy jsou 7-13 četné a mají výrazně k~ídlatý řapík; lístky jsou široce kopinaté, zašpičatělá, pilovitá. Květy jsou uspo~ádány v ~ídkých, vzpříme­ ných latách a jsou drobná, Ilutavě bílá. Plody jsou červené, plstnat~, široce čočkovit~, asi 5 mm velká. Pochází z východní eíny, Japonska a Koreje. Rhus glabra L. Keř vytvářející charakteristické polykormony, až 4 m vysoký. Větve má hol~, lichozpeřené listy 11-31 četn~, lístky na obvodu ost~e pilovitá, zašpičatěl~, až 10 cm dlouhá. Květy ve stojatých latách drobné, žlutobílá; plody ploše kulovitá, Ilaznatá, červené. Listy se na podzim výrazně světle červeně zbarvují. Pochází ze Severní Ameriky. Rhus orientalis (Greene) Schneid. Menší, odnožující, pol~havý keřík sotva 50 cm vysoký; má-li vhodnou oporu, pne se až do výšky 3 m. Listy trojčetné,široce nepravidelně srdči té, lístky celokrajné až mírně zoubkatá s' okrajem zvlněným až ploše široce laločnatým. Lístky zpravidla 5-18 cm dlouhá; květy drobné, žlutobílé, v úžlabních latách. Plody kulovité, p~isedlá, bělavá, lysá, až 6 mm velké. Pochází

- 30 z Dálnáho Východu a severního Japonska. Rhus potaninii Maxim. (Syn.: Rh. sinica sensu Koehne, non Diels). Menší stromky do 9 m výšky s větvemi ~ holými. Listy 7-11 četná; lístky krátce stopkatá, široce kopinatá, tupě zašpičatělá, zubatě (v mládí mělce) laločnatá. Květy vyr~stají v nících latách. Plody jsou červenavá, ploše kulovitá. Pdvodní vlastí je st~ední a západní Cína. Rhus toxicodendron L. Nízký ke~ík, tvo~ící polykormony asi 60 cm vysoká, s větvemi holými. Listy trojčetná; lístky ěiroce srdčitá, zašpičatělá, 3-12 cm dlouhá, celokrajná, jen na koncích mělce široce zubaté. Drobná květy jsou zelenObílá, plody kulovitá, světle žlutobílá, 5 mm velká. Pochází ze Severní Ameriky. Rhus typhina L. Vysoký ke~ nebo malý strom, význačný tvorbou polykormond (vysokou kofenovou výmladností); větve má pýfité. Listy má lichozpeřená, složená z 9-31 lístkd, až 40 cm dlouhá. Lístky jsou dlouze kopinaté, pilovitá a na podzim se výrazně červeně zbarvují. Zelenobílé květy vyr~8tají v hustých, pevných, vzpřímených latách. Plody jsou silně žlaznaté, čočkovitě kulaté, červené. Pdvodní domovinou jsou východní státy USA; nejčastěji pěstovaný druh v ČSSR. Rhus typhina L. 'Dissecta~Kultivar nižšího vzr~stu s výrazně lacini'tními lístky. Rhus verniciflua Stokes (Syn.: Rh. vernicifera DC.). Vysoký strom (v p~írodě až 20 m) s větvemi zpočátku plstnatými, později holými a se zřetelnými lenticelami. Listy má lichozpe~ené, až 60 cm dlouhé, 7-13 četné. Lístky bývají 7-13 cm dlouhá, 3-6 cm široká, celokrajné, široce kopinaté. Květy jsou drobná, žlutobílé, v p~evislých latách. Plody jsou žlutavé, široce čočkovité, v p~evislých, až 30 cm dlouhých plodenstvích. Pochází ze st~ední a západní Cíny a Japonska. Všechny do Prdhonic introdukované taxony rodu Rhus jsou opadavé; škumpy Rhus toxicodendron a Rh. orientalis vyvolávají již při doteku s pokožkou silnou alergii. Ve školkách Botanického ústavu ČSAV (tedy mimo park) rostou v současné době ještě druhy Rhus copallina L., Rhus coriaria

- 31 L., Rhus succedanea L. a Rhus trichocarpa Miq. ~!!:~!:~!:!:!!:!!

Krussmann G. (1978): Handbuch der Laubgeholze. Vol. 3, ed. 2. - Berlin - Hamburg. Novák F. A. (1961): Vyšší rostliny. - Praha. Riedl O., Vondráček V. et ale (1980): Klinická toxikologie. Praha. Svoboda A. M. (1981): Introdukce okrasných listnatých dřevin. - Studie ČSAV, Praha, 12/1981. Kresby autor. Sumacs (Rhus L.) in prdhonice Park

----------------------------------

The investigation on the genus Rhus L. is an example of cooperation between the Czechoslovak Academy of Sciences, represented by the Botanical Institute and a medical dermatological centre in Prague. Leaves of some sumac species are poisonous to the touch and can cause skin allergy. Thirteen taxa of the genus Rhus L. are cultivated now in the park of Pr~honice and in adjoining experimental gardens and plots. Many of the shrubs flower and bear fruit. Drawings by author.

- 32 ~kumpy

- 33 -

v Pr~honickém parku

Taxon

oddělen:!

ks

výška cm

kvete

plod:!

2 2 2 3 9 40 3 skup. skup. skup. 1 1 skup. skup. 1 skup. skup. 1 1 skup. 1 1 1

50 100 100 100 50 50 150 50 50 50 300 400 300 300 500 300 400 100 100 200 800 300 400

-

-

počet

Billl§

aromatica chinensis glsbra orienta1is potaninii toxicodendron

typhina

typhina 'Dissecta'

verniciflua

I

i

36a 368 131b 36b 36a 71 185 228 169b 179c IIi 12f 23j 35c 54c 76a 95e 76d 131c 156a 35d 76c 134a

-

-

+ + +

+ +

+ + + + + + + + + +

-

+ + + + + + + + +

-

-

+ +

+

-

-

-

-

- 34 -

J

Rhus potantnii MAXIM.

Rhus toxicodendron

L.

- 36 -

- 37 -

Introdukce a genofond specializovaných sbírek

Milan Blažek Introdukce je u nás často chápána p~edevším jako zaplaných forem rostlin do kultury, zatímco ltapf. v Sovětském svazu je pojetí introdukce podstatně širli: vztahuje se pod ni obecn~ zavádění nových taxon~ do místních kultur - a to nejen z pfírodních zdroj~, ale i rostlin vysloyeně kulturnich, i takoYých, které se v jiných zemích ji ž pěstovaly. Dendrologická práce v naší botanické zahradě se zamě­ ~ovala spíše na primární introdukci - na pfimou introdukci z pfirozených naleziš{, a na pfenos introdukovaného pfírodniho materiálu ze zahraničních zdroj~ do naši kultury. Jen v menší mífe byla yěnována pozornost taxonOm vyšlechtěným. Naproti tomu u specializovaných sbírek rod~, u kterých došlo k vysokému stupni proělechtění, se tato oblast zájmu rozšífila i na rozsáhlý materiál zahradního pdvodu. Tato praxe se svým zaměfením blíží sovětskému pojetí introdukce. Základem všech kultur v Pr~onickém parku i v sortimentech na něj vázaných byl vždy samozfejmě ptedeYěím dendrologický materiál. Na druhé straně však v historii prdhonické botanicko-zahradnické praxe vždy hrály významnou dlohu i byliny, jejichž sortimenty měly velmi dobrou úroveň. Byliny se ve větších sbírkových celcích a systematických výsadbách nemohly uplatňovat'v parku vzhledem k jeho architektonické koncepci, což ostatně platí i o sbírkách dfevin, ale vybrané specializované sbírky našly své opodstatnění pfi změně parku v botanickou zahradu. U noYě založené botanické zahrady se jednalo o zahradu Yysoce specializovanou, navazující na tradice, které Prdhonice proslaYily v mezinárodním měřítku. Nebylo tedy ddvodu ke zfízení klasických sbírek botanických zahrad v obYyklé vád~ni význačných

i

I

I

I

Rhus verniciflua

STOK.

- 38 -

- 39 -

koncepci. Mimofádná postaveni i dosavadní vývoj PrOhonick~ho parku umolňovaly realizaci plánd, ~cházejících z pr6honickáho specifika a současně fe!ících ty problémy, pro něl v jiných botanických zahradách nebyly podmínky. Obecné úko~ na specializovaných sbírkách, v nichl pře­ valují kulturní formy, byly formulovány prvním ředitelem Botanické zahrady ČSAV, prof. P. Svobodou pro sbírku rOlí: ukázat na sbírce vývoj rd!í od planých ke kulturnfa, a dále zachytit a zachránit kultivary vyě1echtě~ na naAem ózemí a v kontinentálním klimatu SSSR. T.yto zásady byly respektovéa7 i pfi tvorbě da1Aích specializovaných sbírek a při realizaci úkold vyplývajících z práce na vybraných rodech se pak dále rozvíjely. Pfíznivá situace pro za10lení specializované sbírky ~la zejména u rodu Iris. Právě na počátku Aedesátlch let, kdy byla v Prdhonicích za10lena botanická zahrada jako instituce ČSAV, u nás začínala vlna mimořád~ho zájau o koaatce, která je v nalí národní historii srovnatelná jen se záJ-ea o jiřinky. Zájem o kosatce se tehdy rozvíjel i v ~adl dallích evropských zemí a kosatce získávaly Y.tznamn~ aťsto i v botanických zahradách. Vzhledem ke specializaci se v PrIboJdcích vyvinula jedna z předních a později dokonce i nejvltlí evrepská sbírka. Základem by~ soukromá sbírka koapletOYaD6 v letech 1956-1963. Soustřeaovala tehdy nejnovljlí zahraaiěD1 kultivary pěstovan~ v Československu poprvé a jil i jejich prvni hybridy. Po přenosu do Prfthonic se zalsla %7Cbl.e rozr6stat. Zatímco v r. 1964 sestávala s 300 kul.tivarft. po 6 letech tento počet dosaho~l jil té.l~ 800 kul.tivar6 • během dallích deseti let se jeltl zdvojnásobil. Do celkového počtu nejsou zahrnuty desítty jedincd aelettovaQ#ch v p~í­ rodních populacích I. pUllila a I. pellida, v1b1r z bal.káských forem I. variegata a I. reichenbacbii aai _ _aQe těchto rostlin získané autoga.ií i bybridisací. Dallí pracovní materiál představovaly prdbllnl .tov~ vlastD1ch hybridd kulturních kosatci sloulících k ovlřeD1 vstab6 a zákenitostí, jejich! objasnění milo vést k hlublfau poSD6a1

introdukovanlch taxond a i k praktick~mu vyulití genofondu pracovního materiálu. Vlsledkem této experimentální části práce je té_ěř sto selektovaných hybridníCh klond zafazených do iridária. Kosatce patří k rodda, umolĎujícím v botanick~ zahradě liroké Y,Julití. Značně variabilní a přitom atraktivní jsou jil pl~ druhy a tak na tomto materiálu lze dololit nejen bohatství přírodních zdrojd, ale i předpoklady k aplikaci introdukovaného materiálu v praxi. V přírodě lze najít hybridn1 fo~, kter~ jsou paralelou nejstarlích kulturních hybridi a v kultuře se zachovaly nejvýznamnějlí kulturní fo~ znáEé ji! ve 8t~edověku a pravděpodobně pěstovaná od st.aroyěku. Rod Iris nála poskytuje morfologicky vyhraněné a genet.icky izolované stupi~ druhd, z nichl se vyvinula fada samost.at.n§ch okrubA kulturních kosatcd. Z osmi druh~ naší domácí květeny pět pat~í k významnjm zdrojdm kulturních foreB. I to je dňYodem ke zVý§8ní pozornosti - donedávna byly genetie~ Y.Ju!ív~ jen v zahraničí. Dí~ speeializov~ spoleěnostem pěstiteld kosatcd ~l7 zpracov~ vlecbQy dostup~ informace o p6vodu a vlastDostech Děkolika desítek tisíc registrovaných kultivard. l)t.o publikace nejeDle po-'hají plánovitě šlechtitelská pr~i» ale OIIlOlŘují botanickjll zahradám mnohem vy§lí st.upeĎ vědeckdho i osvětoyébo využití sbírek nel u sbírek, kde t.ů:ov~ podklad;,. Cb.Jbí. Stejně jako II p~eh fore., přírodních hybridd, umě­ lIeh mezidruhových ~brid~ a hist.orických kulturních forem b.J':lo i ve yfběru kol.tivar6 nezbytnl nutná, aby kYali tati vní h1ediska p~ev1édala nad kvantitativními, jejich! naplnění b.J'.lo p.r«Db1élllellll DB poěát.ku nalí práce, ale bylo by 8nadn~ y 8IC1II!aa. dcW. Ji! v poěátcíCh práce na tvorbě sortimentu b7~ ~t~~ základní cí1e a s.ěr" určující vtběr msteri~ pro sbírku. Prvnt. dkole. by10 soust~edit ve sbírce YI~ kosatce v 8ÍDD1osti lířené v nalich zahradá~h a intrc«1ukmran4 p!'ed druhem svltovou válkou. Současně probíbala SDaha získat ze zabraniěních zdrojd starší kultivary,

tak,

tak,

- 40 kter~

se u nás nikdy nepěstovaly, ale které se významaě podílely na §lechtění, a konečně vybrat a opatřit si z nověj­ §ích kultivarO §ířených v jiných zemích ty nejznáměj§í a genotypově i fenotypově nejzajímavějěí. Později do§lo ke zpřesnění koncepce a byla založena expoziční výsadba - vývojová řada, jejímž úkolem bylo soustředit v§echnY genetick~ zdroje podílející se na rozvoji hlavní skupiny kulturních tosatc~ - Iris barbata hort., jejich trval~ uchování v kultuře ve formě "živ~ho muzea" a demonstrace tohoto materiálu se zd~razněním taxonomických a genetických vztah~ mezi planými a kulturními rostlinami v cel~ §íři vývoje. Vývoj t~to skupiny kosatc~ je plynulý, se stálými kvalitativními i kvantitativními změnami, kter~ i v případě opakování určit~ho "zastaral~ho" znaku vykazují stál~ změny. Ve světov~m měřítku probíhá poměrně jednotně. Vzhledem k vlastnostem přírodního materiálu a k existujícím podkladOm je možn~ uplatnit kulturní formy v návaznosti na sbírku planých kosatc~ a tím doložit vývoj v§ech mezistupň~ mezi planými formami z přírodních nalezi§{ až k nejnověj§im kultivar~. Pro sestavení úpln~ vývojov~ řady byly vybrány tyto skupiny taxon~: plan~ druhy v typick~ formě, výběr netypických jedinc~ dokládající variabilitu příSlu§ných druh~, příklady přírodních hybrid~ vybrané z populací na p~vodních lokaiitách, dále sbírka v§ech dosažitelných historických kulturních forem obdobných přírodním hybrid~m, a teprve pak následuje přehlídka kulturních odr~d v chronologickém sledu dokládající vývoj od r. 1830 až do současnosti. Nakonec je§tě byly doplněny vlastní ukázky výsledk~ křížení, podávající souhrn poznatk~ o dědičnosti u kulturních kosatc~. Podchycení reprezentativního Výběru přírodních genetických zdroj~ i zdroj~ nových vlastností, které se objevily v kultuře, bylo sice součástí práce introdukční, ale současně bylo i pra~í na soustřeaování genofondu rodu. Tomuto oboru věnují botanické zahrady v posledních deseti letech zvý§enou pozornost, ale do r~zné míry se jím zabývaly mnohem

- 41 -

a prakticky vždy, když ělo o systematický výběr jedinc6 odli§ných od typických zástupc~ druhu. Při na§í široce pojaté introdukční práci, jejímž cílem bylo získání co nejúplněj§ího rostlinného materiálu pro trvalou expozici dokládající taxonomicko-genetické vztahy, vyvstaly tedy přirozeně do popředí již od počátku i otázky přesahující od introdukce k problematice genofondu. Ve vlastní experimentální práci, do určité míry nezávislé na expozičním využití sbírky rodu Iris, byl získaný rostlinný materiál - genofond planých druh~ kombinován s introdukovanými kulturními formami. Výsledky křížení prokázaly vhodnost tohoto zaměření. Československ~ patří k zemím s vyspělou zahradnickou kulturou a současně je domovem nejvariabilnějšího evropského druhu rodu kosatec - Iris pumila L. V kombinaci s vysoce proělechtěnými kulturními kosatci používali američtí šlechtitelé n~kolik klond I. pumila získaných z Rumunska a Rakouska a dosáhli velmi dobrých výsledk~. Bylo tedy oprávněn~ předpokládat, že využití selektovaných klon~ vybraných v bohatjch přírodních populacích m~že přinést úspěch i v naší práci. Z mnoha hybrid~ (zíSkaných během dvou až čtyř generací křížení kulturních ~osatc~ s těmito klony Iris pumila byli tři vyznamenáni v aponymní ch mezinárodních soutěžích nových kultivar~. Přitom vzhledem k poměrně krátké době šlo spíše o orientační práqi než o dlouhodObý program. Ve všech třech případech se jednalo o nesnadné barvy květ~: u prvního o karmínovou, kde se významně podílel mimořádně zbarvený klon I. pumila z Turoldu u Mikulova a u dalších dvou hybrid~ šlo o dva typy přenosu recesívního tg genu z tetraploidních vysokých kosatc~ do nízkých hybrid~. Rychlého výsledku bylo dosaženo pravděpo­ dobně díky použití recesivně bílé formy I. pumila. Naše r~­ žové nízké kosatce z odvozených generací z tohoto křížení patřily k prvním na světě, ačkoliv zahraniční specialisté začali na tomto problému pracovat již dříve. Příčina našeho úspěchu byla zřejmě v možnosti výběru vhodných rostlin z pří­ rodních zdroj~ - tedy ve vhodném využití genofondu domácího dříve

1.11

I, I'

- 43 -

- 42 -

1

Vedle rodu Iris se zájem později sOU8t~edil na dalli rody, zejm~na Paeonia, Hemerocallis a Nymphaea, které byly již v kulturách Dendrologict~ společnosti zastoupeny vesměs velmi dobrou sbírkou a kter~ se vždy velmi dob~e uplatňovaly i ve výsadbách v parku. U rodu Iris bylo vzhledem k pracovní kapacitě, která mu byla věnována, ale i vzhledem k povaze materiálu dosaženo nejvy§§í míry naplnění cíld kladených na specializovanou sbírku. Od r. 1974 slouží jako veřejně přístupná expozice. Z pracovního hlediska však byla pfedev§ím sbírkou plnící funkci introdukčního materiálu a sbírkou podchycující a rozvíjející genofond nejvýznamněj§í části rodu. V pfípadě ostatních rodO nebylo sice možn~ dosáhnout tak vysok~ho stupně naplnění náročných cílO - podchytit v§echny vývojov~ fo~ včetně pfírodních zdrojd, av§ak pfesto i tyto sbírky mají co do rozsahu prvenství v národním měřítku a zaujímají významn~ místo i v měřítku mezinárodním. Introduction of specialized plant collections

and

their

germplasm The specialized plant co11ectione bave completed the rich variety of woody plants growing in the Prdhonice Park. They demonstrete the development from wild plante up to the cultural ones and at the same time serve ae a "living museum" of the old cultural varietiee. The aain scientific reason for their foundation was the introduction of plants and concentration of wild and cultural forms important from the genetical point of view and their conservation in the Botanical Garden. This materia1 can be used for controlled hybridization. The Pr6honice collection of genus Iris has developed into the greatest one among the collections of European botanical gardens. Other important co11ections are those of genus Paeonia, Hemerocallis and Nymphaea.

Sbírka kulturních rd!í ------~--~----------

Hana Doudov'

Sbírka kulturní~h rd!í Botanick'ho ústavu ČSAV v Prdhonicích byl~ založena v roce 1963 na plole 2,2 ha profesor. . Pravdo~le. Svobodou. Navazovala na sbírku planých rd!í shroaálděnou Dr. Ivanem Klá§terskýa, aby tak demonstrovala v.fvoj rd!í od planých ke kulturním. Jejím základem se stala sbírka z arbereta Peklov l.snick~ fakulty Vysoká Ikoly se_ědělsk' v Kostelci nad Černými lesy, shromážděná rovni I profesore. P. Svobodou v letech 1954-1962. Doplňkem se staly zbytky starlích sortiaentd, zachovan' v nikterých zahradnick1ch podnicích (Kunratice, Ž8hulice, Litomyll a dalAí). ayl- dovezena tak~ očka z některých zahraničních rosárií, sejaéna ze Sovětsk~ho svazu, dále z Ně_ecké demokratick' republiky a .ac1arska. Tím bylo získáno anoho rdží, v ěeskoslovenak4. sorti.entu nezastoupených. Brzy po Bvém založení obaahovala sbírka té.ěf 900 kultivar6-rdží v dostatečMa počtu jediD.cd od jednotlivjch kultivard (Svoboda 1967) ••'vrb na jejich uspo~'dání v.ypracoval in!.-arch • .nI Znadil. Stfednt část rozária o plole 1206 .2 tvo~ily tabule se s~ po17antek, po17antbybridd a floribund. Bylo zde shrodldlno na 230 kultiyard, Chronologicky sefasených, v id.ál2 aía počtu 16 kusd od kald'ho. Dallí tabule o plole 913 m tYOfi17 čaj0b7brid7, 311 kultivard po osa! jedincích, sefaseDá podle barev. ~abule o rozloze 620 .2 sloužila k výsadbě nově sískaajch kultivar6, popfípadě k jejich kontrole pfed de~iDitiYQÍ. v7s 'zeDfa. Oaésená plocha pfedstavovala celk•• 3000 .2. Pod'l ytchodn1 hranice rosária se zahradou Chotobus byla na satra.nll6a poseatu souetfedlaa sbírka pnoucích rdží, kole. 70 kultivar6 po 3 Jedincích. V horaí č'sti, na plole

- 44 I. :

I

- 45 -

přibližně 200 m2 , byla vysázena Rosa centifolia L. a Rosa muscosa Mill. nezměněno.

Uspořádání

této

části

z~stalo

do dnešních dn6

V jihozápadním cípu rozária by17 na ploše 850 m2 soustfeděny nejstarší kultivary'r~ží o r~zném počtu jedinc~ od každého kultivaru. Ve středních partiích západní části rozária na rozloze 1200 m2 byly obloukovitě vysázeny r~!e sadové. V severní části, vlevo od hlavního vchodu do rozária byly soustfeděny na ploše kolem 1400 m2 rovněž sadové r~!e , ale i r~že botanické. Sadovou úpravu sbírky r~!í doplňovaly záhony vytrvalých aster (Aster L.), venkovních chryzantém (Chrysanthemum L.), straček (Delphinium L.) a záplevák6 (Helenium L.), umístěné před pnoucími r~žemi. Představovaly zároveň malé sbírky uvedených rodo.. Na protější, východní straně rozária byly umístěny záhony kosatc6, které představovaly první výstavní plochu této dnes největší sbírky. V šedesátých letech pracovalo v rozáriu 5 stálých pracovníkd, z toho jedna odborná síla a v letním období četné brigády. V pr~běhu dalších let muselo být pdvodní uspofádání rozária pozměněno vzhledem k jeho náročnosti na manuální práci. Došlo ke zrušení některých částí, ne však k omezení sortimentu r~ží. V letech 1968-1970 byly zrušeny p~vodní výsadby sadových a botanických r~!í. Zástupci jednotlivých kultivar6 byli pfesázeni na náhradní plochy. Pereny byly předány na výsadby do parku a kosatce na samostatné výstavní plochy do zahrady Chotobuz. Později, v roce 1983, byly přesázeny a pfípadně pře­ očkovány .rovně! rd!e z tabulí se starými typy, které byly ji! ve špatném zdravotním stavu. Přestože se v pOSledních letech 80ustřeaují práce na údržbu a kontrolu sortimentu, podafilo se sbírku rozšífit oproti p~vodnímu stavu o 160 kultivard, pfevážně novějších.

Ty byly zíSkány ze specializovaných r~!ařských podnik~, dále z Výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasného zahradnictví v Pr~honicích, z rozária lesnické fakulty Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu a z dalších. Cílem současné sbírky není shromáždit rozsáhlý sortiment, ale pfedvést veřejnosti vývoj šlechtění r~!í od minulosti a! po současnost a zachovat především starý sortiment. Proto najdeme ve sbírce jedn, z nejstarších kultivar6 od Rosa centifolia L., několik jedincd Rosa noisettiana Thory, Rosa bifera Poir., Rosa thea Savi. Zastoupeny jsou výpěstky od domácích šlechtiteld, počínaje nejstaršími, jakými byli např. R. Geschwind (2. pol. minulého stoleti), J. Bohm (třicátá léta tohoto století) a! po současné či z doby nedávné, např. J. Urban, či šlechtitelé prdhoničtí - J. Zeman a L. Večeřa. Sbírka obsahuje též kultivary všech význačných šlechtiteld zahraničních. Současný sortiment je pfes 900 kultivard, z toho 530 kultivar~ čajobybrid~, 250 kultivar~ polyantek, polyanthybrid~ a floribund, 80 kultivard pnoucích rdží, 50 kultiva~ r~!í sadových a 18 remontantek. Přes omezení provedená v posledních letech z~stává r~žemi osázená plocha 12000 m2 , o ní! pečují dvě stálé odborné síly a příležitostně brigády. Plánuje se postupné přeočkování cel'ho sortimentu, s nimž se má započít v roce 1985. Nynější uspořádání plochy je prozatímním fešením. Nová koncepce rozária je součástí studie areálu Chotobuz, která se v současné době zpracovává. Rozárium je každoročně od června do září otevřeno pro veřejnost. Fficházejí sem nejen milovníci rd!í, ale i ostatní návštěvníci parku pro hezké a klidné prostředí, je! záhony kvetoucích rdlí s parkovou zelení v pozadí vytvářejí. ~!~!!:!~~!:!

Svoboda P. (1967): Roaarium. - Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Prdhonice, 5: 4-58.

- 47 -

- 46 -

Collection of cultural rosee The Rose Garden at Prdhonice was laid out in 1963, with the aim to demonstrate the development from wild for.s up to the cultural ones. Besides the ordinary range of cultivars, the most important'varieties selected in Czechoslovakis snd in the Soviet Union were collected. At present there are more than 900 cultural varieties, including 530 varieties of hybrid tea roses, 250 varieties of polyantha pompous, 80 varieties of cli.bing roses and .ore tban 60 varieties of shrub ro.es. Old varieties, no longer attractive for commercial firms, prevail. The collection of cultural roses is open to tbe pUblic every year during the flowering season, fro. Juna to Septeaber.

.apa potenciální pfirozená vegetace PrObonick4ho parku --------------------------~-------------~---

Robert .eubiual, Zelenka .euhiualo.á

PotenciálD1 pHrozená vegetace ve SllYslU 'rúxena (Tiixen 1956) pfedstSYUje taková rostlinná spoleěenstva, která by .e ..,tva.fila za souěaaalch stanoviltnich podaínek ns urěit4. ázea1 za pfedpóklaclu, Ie by ělověk nezas$oval ani pfoíao, aai nepPt.D do pPír~ ••a rozdíl od koncepee pfirozen4 rekODlltruovaů vegetace (tikylka et ale 1968) bere v l1vahu vle~ stanoviAtn1 ~Q7 podainěn4 lidskou ěinností během historick4 doby (odvodnění, pddni erozi apod.). Potenciální pfirozeD6 vegetace pfedstavuje koneěná stabilizovaná spoleěeD8tva soněasDtch stanovilI a nebere v l1vahu procesy a z_ě­ ~, k aiaI ~ 40110 na Ttchozích stanoviltích běhe_ sukcese. ( . .pf. v litor61u stojattch vod tvofí pfirozenou potenciální veptaci stabilisovaná spoleěeD8tva rákosin nebo yYsok;lch oetfic. odpovídající souěasn4.u charakteru sedi.entu v hloubce vodn1bo sloupce, Dikoliv spoleěenatva slatinntch ollin, k ai8I ~e postupné sukcese v zazeaĎovacía procesu). SrovD6afa SOÚě88Dě potenciální vegetace se souěaanou reálnou weaet.ací sís~ pfedstavu o stupni synantropizace a naruleDÍ pfiroseDěbo rost1iDn4bo kr.Jtu souěasDjch geoayst486 nalí kraJ~·

8akoutrUkce potenciální pfirozená vegetace byla prondelUl podle aetodiQ veptaěníbo aapování na základě pfe4. .ID t.lchto objektivních podkladd: 1. h'apenUra1 sb7tk7 relati ftlě zachovaltch porostd, 2. rozlifoeDí iadjkai!- vtSDBm1lch druhA,

3. struktura souěaaná v.setace, pfedevlÚl _linn4ho patra, 4. pa.l27 poIIOrtologick4, 5. úk1.acln:( -uosta.nori.ltn1 kriteria (hloubka a vlastnosti pM7, biJd,ropedologickt relia, orientace, sklon apod.).

- 48 Mapovací jednotky

I

I, ,!'

Mapovací jednotky jsou pojaty relativn~ ěiroce, nebot současný stav vegetace je místy značně odchylný od p~iroze­ n'ho stavu. Parková úpravy, výsadba exotO a stanoviětai cizích d~evin v6bee ovlivnily "stav vegetace, antropicky silně naruěen' jil p~ed zalolením objektu, do tá míry, le konstrukce p~irozená vegetace musí vycházet z poznatkO získaných na větAím území; proto není molno věechDy mapovací jednotky dololit reprezentativními fytocenologickýai snímky. Ha druhá straně zOstaly věak v PrOhonická. parku ~acho­ vány fragmenty p~irozená vegetace, která umolňují p~fm' mapování a usnadňují rekonstrukci. Rovněl parková úpravy znač­ ná části objektu byly provedeny s velkým citem pro zachování p~irozených ekologických vztahO a nenaruěily výrazn~ strukturu indikačně významných slolek porostu (bylinnáho patra, závislých synusií apod.). Značn~ pozměněná části parku, větěinou monokultury stanoviětn~ cizích d~evin, nemohou být za pomoci poulitá metodiky za~azeny do jemn~ji vymezených jednotek. Detailnljěí mapování potenciální vegetace ~ vyladovalo provedení podrobnáho stanoviětního prdzkumu. Byly rozliAeny tyto jednotky: 1. Stellario-Alnetum glutinosae Lahaeyer 1957 (incl. enklávy společenstev t~ídy Salicetea purpureae) Jasanovo-olěový luh na aluviálních pddách a v prostoru prameniět. Stanoviětně je charakterizován relativn~ .yAěí pOdní vlhkostí (značná variabilita od ploch zamok~ených a prameniětních al po st~ední stupeň vlhkosti s relativn~ hlubokou hladinou podzemní vody). Trofická podmínky jsou zde vesm~e p~íznivá. Společenstvo se dochovalo pouze v nepatrných fragmenteCh, v~těinou je nahrazeno loukami z okruhu svazu Calthion, na nejsuěěích místech svazu Arrhenatherion. Z druhO, indikujících přísluěnost k lužním leso., zde

- 49 místy nalezneme Alnus glutinosa1) ve stromovám patru, v k~ovitám patru Padus avius, v bylinnám Festuca gigantea, Ficaria bulbifera, Glechoma hederacea, Oxalis acetosella, Rubus caesiue, Stachys sylvatica a četná prvky lemových společen­ stev t~ídy Galio-Urticetea. Ha siln~ zbahnilých pddách nachází.e fragmenty společenstev stromových a k~ovitých vrbin (Salix alba, S. fragilis, S. viminalis, S. triandra aj.). 2. Melaapyro nemorosi-Carpinetum Passarge 1957 Dubová habfina mezofilního charakteru, zahrnující několik subasociací od relativně chudá (M.-C. luzuletosus) p~es typiCkOU al po p~echody k sutovým lesním společenstvo. (M.-C. typicum, var. s Acer pseudoplatanus). Tato asociace je zde význačná pro mezotrofní, vzácně oligo-mezotrofní pOdy; v prostoru Táborky nalázáae na hluběím spraěov'm překryvu druhotné smrková kultury, jejich! podrost výrazně nitrofilního charakteru ukazuje na eutrofní charakter pddy. P~iro­ zené zbytky asociace Melampyro-Carpinetum jsou vzácná, dochovala se p~edevěím subasociace s Luzula luzuloides, jejími p~íkladem je následující snímek z oddělení 156 (exp. JJz., sklon 15 0 , plocha 300 m2 , pokryvnost E3 - 85 %, E2 - 5 ~, El - 60 ~, Eo - 15 ~, 13. 6. 1971). E3 - Carpinus betulus 3, Quercus robur r, Q. rubra 3, E2 - Carpinus betulus +, Quercus rubra +, Rubus idaeus 1, El - Luzula luzuloides 3, Poa nemoralis 2-3, Carpiaus betul~. 2, Ajuga reptans 1, Calamagrostis arundinacea 1, Deschampsia flexuosa" 1, Scrophularia nodosa 1, Viola riviniana 1, Epilobiua Montanu. +, Hieracium sabaudua +, Melica nutans +, Moehringia trinervia +, Quercus rubra +, Rubus idaeus +, Stellaria holostea +, Acer campestre r, Cerasus avium r, l)Nomenklatura taxond je upravena podle "Seznamu vyěěích rostlin ••• " (Neuhauslová et Kolbek 1982), nomenklatura vyšěích syntaxond podle "Přehledu vyěěích vegetačních jednotek " (Moravec et ale 1983).

- 51 -

- 50 Dryopteris filix-maa r, Fragaria vesca r, Galeopsis pubescens r, Galium sylvaticum r, Hieraciua lachenalii r, Hypericum perforatua r, Sorbus aucuparia r, Veronica chamaedrya r, Eo - Atrichua undulatum 2, POlytrichum formosum 1. P~eyážná větAina ploch je zalesněna, na pr~secích nalézáme fragmenty společenstev svazu Arrhenatherion.

3. Tilio-Betuletum Passarge 1957

(= Tilio-Quercetum Passarge 1962) Mezofilní dubina s lípou a habre., vyvinutá na víceméně rovinném reliéfu, na p~dách mezo- až oligo-mezotrofních (na p~dním povrchu bývá vesměs slabAí spraAový p~ekryv). Druhové složení ukazuje na určité kolísání vlhkostních podmínek (od slabě hygrofilních variant se Stachys sylvatica až po slabě xerofilní typy) a obsahu živin v p~dě (nacházíme zde typy mezotrofní i slabě oligotrofní s výraznou dčastí acidofyt~). Polohy asociace Tilio-Betuletua jsou vesměs osázeny d~evi­ naai; zbytky p~irozené vegetace na území Prňhonického parku jsou silně naruě.né výsadbou stanoviAtně cízích dfeyin. Floristickou pestrost společenstva lze posoudit z následujícího snímku z oddělení 65 (exp. jjz., sklon 50, plocha 2 300 m , pokryvnost E) - 70 %, E2 - 10 %, El - 80 %): E) - Quercus robur 4, Tilia cordata 2, E2 - Tilia cordata 2, El - Poa nemoralis 3, Tilia cordata 2, Acer platanoides r, Ajuga reptans r, Carpinus betulus +, Clinopodium vulgare r, Cruciata laevipes r, Dactylis glomerata r, Festuca gigantea r, F. ovina r, Fragaria vesca 1, Galeopsis tetrahit r, Geraniua robertianum r, Hieracium murorum +, H. racemosum r, H. sabaudum +, Holcus mollis 2, Impatiens parviflora 2, Lapsana communis r, Luzula luzuloides +, Melampyrum pratense r, Moehringia trinervia 1, Poa angustifolia +, P.yrethrum corymbosum r, Quercus robur 1, Rubus fruticosus r, Scrophularia nodosa r, Stellaria holostea r, Veronica chamaedrys r, Vincetoxicua hirundinaria r, Viola riviniana +. Náhradní nelesní společenstva jsou značně fragmentární, nevyhraněná, nejčastěji z okruhu svazu Arrhenatherion.

I

4. Aceri-Carpinetum Klika 1941 Edaficky podmíněné mezotrofní společenstvo sutí a svážných, částečně pohyblivých p~d, floristickou skladbou podobné asociaci Melampyro-Carpinetum, bohaté na nitrofilní druhy a četné listnáče v stromovém patru (Carpinus betulus, Acer pseudoplatanus, A. platanoides, !ilia cordata aj.). V závislosti ha expozici lze rozliAit sušAí (jižně orientovan') a vlhčí varianty (k severu orientované, často na bázích svah~). Reprezentační porost je zachován v odd. 160 (viz náSledující snímek), ostatní porosty jsou značně pozměněny výsadbou alochtonních dřevin. Odd. 160 (exp. sz., sklon 20 o , plocha 300 m2 , pokryvnos t E - 80 %, E2 - 10 %, El - 90 %, Eo - 5 %, 24. 6. 1971). E~ - Carpinus betulus 3, Acer platanoides 2, Tilia cordata 2, Acer pseudoplatanus 1, E2 - Rubus idaeus 2, Acer pseudoplatanus 1, Tilia cordata 1, Carpinus betulus +, El - Mercurialis perennis 3, Acer platanoides 2, Dryopteris filix-mas 2, Galeobdolon luteum 2, Melica nutans 2, Poa nemoralis 2, Stellaria holostea 2, Acer pseudoplatanus 1, Fragaria vesca 1, Oxalis acetosella 1, Athyrium filix-femina +, Campanula trachelium +, Carpinus betulus +, Geranium robertianum +, Impatiens parviflora +, Rubus fruticosus +, R. idaeua +, Sambucua nigra +, Scrophularia nodosa +, Stachya aylvatica +, Urtica dioica +, Tilia cordata +, Aegopodium podagraria -, Ajuga reptana -, Cerasus avium -, Epilobium montanum -, Galeopsis tetrahit -, Geum urbanum -, Moehringia trinervia -, Mycelis muralis -, Sorbus aucuparia -, Viola reichenbachiana -, E - Hypnum cupressiforme 1, Plagioanium affine 1, Brachyo thecium rutabulum +. Pfi prosvětlení poroat~ p~evažují nitrofilní druhy (Aegopodiua podagraria, Urtica dioica, Brachypodium aylvaticum, Geum urbanum, Chelidonium majus aj.). Aceri-Carpinetum p~edstavuje ochranné porosty, intrukce cizích d~evin p~sobí nep~íznivě.

- 53 -

- 52 -

I

II

5. Cynancho-Quercetum Passarge 1957 Teplomilná doubrava většinou na mělkých, skeletovitých al skalnatých pddách, p~eválně s větším sklonem a orientací k jihu. Mimo slabě xerotermní druhy je pro společenstvo význačná p~ítomnost četných acidofyt6 i některých mezofilních hájových prvkd. Porosty· asociace Cynancho-Quercetum se dochovaly v několika relativně málo porušených zbytcích. Druhová slolení společenstva je patrná z následujícího snímku, zapsanáho 28. 5. 1968 v oddělení 74 (exp. j., sklon 7 0 , plocha 200 m2 , pokryvnost E3 - 80 %, E2 - 7 %, El - 65 %, Eo - 10 %). E3 - Quercus petraea 4, Pinus sy1vestris +, E2 - Ligustrum vulgare 1, Quercus robur r, Q. petraea r, Q. rubra r, Rosa cenina r, Rhamnus catharticus r, Rubus fruticosus r, Syringa vulgaris 1, El - Poa nemoralis 4, Vincetoxicum hirundinaria 2, Ajuga genevensis +, Calamagrostis erundinacea +, Campanula rapunculoides +, C. rotundifolia +, Carex pairae r, C. pilu1ifera 1, Carpinus betulus r, Clinopodium vulgare +, Descbampeia flexuosa 1, Buphorbia cyparissiae r, Euonymus europaea r, Festuca ovina 1, Fragaria vesca 1, Galeopsis pubescens r, Galium verua r, Hieracium lachenalii +, H. murorum r, H. pilosella +, H. sabaudum +, Hypericua perforatum 1, Ligu.trum vulgare r, Luzula campestris r, L. luzuloides 1, Moehringia trinervia 1, P.yrethrum corymbosum r, Quercus petraea +, Rhamnus catharticus r, Robinia pseudaeacia r, Scrophu1aria nodosa +, Sedu. maximua r, Silene nutans r, Sorbus aucuparia +, Steris viscaria +, Syringa vulgaris 1, Turritis glabra r, Veronica chamaedrys +, V. officinalis 1, Viola riviniana r, Eo - Atrichum undulatum 1, Brachythecium rutabulum +, Cladonia rangiferina +, Hypnua cupressiforme +, POlytrichua formosua 1-2. Společenstvo není vlak zcela vyhraněn': nacházíme p~e­ chody jednak k acidofilním doubravám (tento přechod je tál samostatně mapován), fragmenty samostatn' asociace Viecario-Quercetua Passarge 1957 a sukcesní stadia na· skalkách. Cynancho-Quercetum tvoří často vegetační komplex 8 jednotkou

č.

, 1

7.

6. Luzulo-Quercetum (Hilitzer 1932) passarg. 1953 em. R. Neuh. et z. Neuh. 1967 Acidofilní doubrava na oligotrofních hnědozemních pddách, většinou v mírně stinných poloháCh. Je indikována p~evahou dubu zimního ve stromovám patru, nepatrně vyvinutým k~ovi­ tým patrem a výraznou dominancí acidofytd Luzula luzuloides, Festuca ovina, Deschampsia flexuosa, Melampyrum pratense pop~. Calluna vulgaris a Veronica officinalis v bylinnám patru. Podle současnáho stavu vegetace nelze spolehlivě odlišit primární a druhotně vzniklá acidofilní doubravy, zvláště v těch případech, kdy je podstatně změněno stromová patro. Mimo lesní porosty nebyla tato asociace mapována. 7. Sukcesní stadia na skalách a nezpevněná suti Komplex společenstev Rkalních štěrbin, říms, skalních plošinek a rozpadd, vesměs na kontaktu nebo v prostoru doubrav z okruhu as. Cynancho-Quercetum (p~esná lokalizace tohoto komplexu nebyla z technických d6vod6 provedena). Vedle xerofilních a slabě termofilních druh6 zde p~evládají suchomilné acidofyty (Steris viscaria, Festuca ovina, Hieracium pilosella, Rumex acetosella apod.). Skalní komplexy jsou většinou obohaceny výsadbou skalniček nebo vyulity jako alpinum. 8. Vodní a sublitorální vegetace Komplex společenstev tříd Lemnetea, Potaa.tea a Phragmiti-Magnocaricetea, zar6stající rybníkye Při uměle kontrolovanám vodním relimu jsou to společenstva stabilizovaná, jejich! změny jsou podmíněny pouze radikálnějšími antropickými zásahy a autogenní sukcesí.

l

1

~!~!~!!y~!

Mikyška R. et ale (1968): Geobotanická .a~a ČSSR. 1. Čeek' ze.ě. - Vegetace ČSSR, Praha, ser. A, 1: 1-208.

- 54 -

- 55 -

Moravec J. et a1. (1983): P~eh1ed vyěěich vegetačních jednotek České socialistické republiky. - Pree1ia, Praha, 55: 97-122. Moravec J., Husová M., Neuhaus1 R. et Neuhaus10vá-Novotná z. (1982): Die Assoziationen mesophi1er und hygrophi1er Laubwa1der in der Tschechischen Sozia1istischen Republik. _ Vegetace ČSSR, Praha, ser. A, 12: 1-296. Neuhaus1 R. et Neuhaus10vá-Novotná Z. (1967): Syntaxonomische Revision der azidophi1en Eichen- und Eichenmiechwa1der im west1ichen Teile der Tschechos1owakei. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 2: 1-41. Neuhaus10vá Z. et Ko1bek J. /red./ (1982): Seznam vyěěích rostlin, mechorost~ a 1išejníkó st~ední Evropy u!itých v bance geobotanických dat Bd ČSAV. - Próhonice. Passarge H. (1957): Wa1dgesel1schaften des nord1ichen Have11andes. - Wiss. Abh. Deutsch. Akad. Landwirtschaftswiss. Berlin, no. 26: 1-140. Passarge H. (1962): Wa1dgesellschaften des Eichenwa1dgebietes von SW-Meck1enburg und der Altmark. - Arch. Foretwesen, Ber1in, ll: 199-241.

1

•oH ~

-

Map of potential natura1 vegetation of PrObonice Park

~

~

----------------------------------------------------~

-•

Eight mapping units of natura1 vegetation and two complexes of permanent p1ant communities have been distin- . guished in the investigated ares. Eyery unit is characterized by its vegatation structure, f10ristic composition And 8co10gic81 conditions.

C

-• J

U

C

~

o

~

Vysvětlivky k mapě ••---------------------------------~~

I

I I I I I

1 - Ste11ario-Alnetua glutinosaG (incl. Salicet •• purpureaa> 2 - Me1ampyro nemoroei-Csrpinetum 3 - Tilio-Betuletun 4 - Aceri-Carpinat~m 5 - Cynancho-Quercetum 6 - Lusulo-Quercetun 7 - SutcesD1 etadia na ekal'ch a na.pevnln' suti 8 - Vodní a 8ublitor'lDí ye,otace

E

o oM

o

- 57 -

Význam Botanická zahrady

Pr~honice

v oblasti kulturní

a výchovná

Milena Roudná

I,

I, 1,1

I

Význam botanických zahrad v oblasti výchovy a vzdělá­ vání ěirěí ve~ejnosti je nesporný. V tomto směru plní botanická zahrady obdobnou funkci jako muzea, galerie a další kulturní zařízení s tím rozdílem, že vystavují ~ivá exponáty, která vyžadují mnohem větěí páči p~i jejich ošet~ování a údr~bě. Blí~í se tímto rysem nejvíce zahradám zoologickým, avšak ve srovnání e nimi mají mnohem větší mo~nost v eetetickám p~sobení na návštěvníka, v čemž tkví p~edevším jejich Týznam kulturní. Výchovná funkce botanických zahrad spočívá v seznamování návštěvníka se slo~kami ~ivé p~írody, často novými a neznámými a dalšími skutečnostmi, vztahujícími se k p~írodě. V posledních letech význam botanických zahrad v oblasti vzděláváni ještě vzrostl v souvislosti se zheršujícími se podmínkami ~ivotního prost~edí a vzhledem k nutnosti vychovávat u lidí správný vztah k prost~edí, které je obklopnje. Kulturní a výchovná činnost botanická zahrady má r~zné formy, které závisejí na jejím organizačním začlenění, velikosti a uspořádání sbírek, umístění, personálním vybavení a na možnostech, daných dalšími, často vnějšími okolnostmi. Botanická zahrada v Pr~onicích, začleněná do vědecké instituce, by měla proto plnit především úkoly výzkumné. Avšak již její samotná umístění - dnes vpodstatě na okraji hlavního města - ji předurčuje táž k činnosti kulturní a osvě­ tové. Jedním z mě~ítek této činnosti je samotná návštěvnost objektu, která má v Pr~onicích, vzhledem k výše zmíněným skutečnostem, vzr~Btající tendenci. V období mezi světovými válkami navštěvovalo park kolem 300 tisíc lidí ročně. Po druhé světové válce, až do roku 1965, dosahoval počet návštěv­ nik~ 30-40 tisíc ročně. V pOSledním období se tento počet,

II -56-

- 59 -

UerI Je oiYezon. z polto prodaDtcb yet.apeDek, paQbuje b1ea 1.)0 d 150 t.is1e. Pr&IIr sa ceU elec1OY~ období od rabl 19W 40 roku 1984 je 118 tisíc ÚYlthD1k6 sa rok. Zat.1meo y oMobí 1964-197. tvl pre.lr o aAco VAlí Dei 98 ti.1e. y drub6a obdGbi 1915-1984 doeabma1 jil tá.ěf' 140 tisíc. Oll roka 1981 je park y ri.aich Ěe1cích pro ye:fejDoat. uza~ a "'IUwDost. zacb;,yca.je obdob1 od dubDa, pi'1padDě hl!t._ b li.at.opaaa, resp. MjDa. I y letn1a období yet.upaje fada a.6rithDík6 do parb1 j i . Ycbocl. . nel b111YD.Ía a todíl wfl.fi.aaa bez Y1It.uperaQ, .aeboi poěet bUdKA neDÍ doat.at.eěDl·

SbIt.e!DI p«et DÚIt.kDftfl . . . , a4(tMbpje poclle

OCUUN'U

500 t.isíc

1965

roěDě.

.1

1966 1967 1968 1969

1964

Poěet.

aéw'1thDík6 (. t.iaíe:íd:l)

6S,l 63,9 77,2 14,6 86,5 89,7

!lok

1970

~t.

90,7 10],0 121,2 165,1 138,0 155,0

néYlt.hIl1k6 t.isíekli)

' 1976

Bok

SI

je prot.o .,mal ~Uí Dei erido-

Iiok

I{ y

I

1971

1977

1972 1973

1978 1979

1974

1975

Zl

1980 1981

I

1'1

I,

I

II I

I

1.1

P~et.

AÚAt.h-níkO

!( Y' t.isíc:!eh)

117,7 146,4 143,7 140,0 145,0 135,4

1982 1983 1984- eene. Bek Po&!t. mírlt.ěftJ.fta· 131,8 126,9 110,8 2478,0 (y t.i.e:íeích)

11

P.r6IIAr za rak

118,0

JIárIt.kDost. běhal roku je zaa&lě Derowaaafra6. Iejrlee náYl1.~~" pfie':bézí do parbJ ... 4oW. td7 pele yfUi.aa rost.lin, t.j. w a&1d.e11 kYět.Da .~ernm.. Pod1e at.at.iat.U;r posledních beeet.i l.etph4et.aYUje po&t ~1thDík6 y hft.nD kole. 40 • a 11 .!ernm 22 ~ 2: ,eel.kOY~ ro&d ....1t.hDDat.i. Pr6aěrDé prooe.ut.DOm zaet.oupeJd po~t.1i1 . ..lt,&a1k6 y je4Dat.1i~ - 81eťdl nk:u zadV,cu,je Obr.. 1.

1

litr. 1. Procento p . . . . . . . . . . .t ....... 11 • J ....l:lhtd .l..... _tc. . . .tetc. r " .. Ft ,... 1N6-1. . . .

- 61 -

- 60 Motivy pro návětěvu parku jsou rózné. Větěina návětěv­ níkó, zejména těch z bli!ěího okolí, sem p~ichází hledat relaxaci po práci, svým charakterem pfevážně odtržené od p~írody. Ptispívá k tomu skutečnost, že park ptedstavuje jeden z mála větěích komplex6 zeleně v zázemí hlavního města. Pro p~edem ohláěené skupiny, s hlubším zájmem o rostliny v parku, jsou organizovány exkurze s odborným pr~vodcem. Jejich počet se v posledním období pOhybuje ročně kolem 160; nejvíce je zájem opět soust~eděn na měsíc květen a první polovinu června, a zde pak na volné dny, zejména květnové soboty. Tab. 2 -

Roční počet

Rok Počet

exkurzí Rok Počet

exkurzí Rok Počet

exkurzí

I

I

exkurzí s odborným próvodcem

1969

1970

1971

1972

1973

1974

1975

52

79

63

94

95

173

121

1976

1977

1978

1979

1980

1981

1982

153

197

169

217

153

147

161

1983

1984

Celkem

162

161

2456

Próměrný roční počet

123

Vedeni exkurzí zajištují odborní, vědecko-techničtí a vědečtí pracovníci úseku III. Botanického ústavu a externě, v nejžádanějších dnech, něktetí dtívějši pracovnici Botanické zahrady. droveň požadavkO ze strany účastnikó exkurzí je dosti rózná. Proto se ji musí ptizpósobovat odbornost výkladu i zpOsob pfedáváni informací, zejména v ptípadě dětí a mládeže, v závislosti na věku a typu školy. Rozbor struktury zájemcO o exkurze ukazuje, že k nejpočetnějším pat~i zájezdy organizované ROH; spolu se zájezdy, které nelze zařadit do žádné z uvedených skupin,

Tab. 3 - Rozbor struktury exkurzi obdobi 1969-1984 Skupina zájemc6 Vysoké

podle typu

návštěvník~

Poaet exkurzí v období 1969-1984

% z celkového počtu

ěkoly

St~ední ěkoly

a základní

Český zahrádká~ský

svaz Odborníci Ostatní (ptev. ROH) Celkem

68

4

394

21

484

25

167

9

783

41

1896

100

-

41 % z celkového počtu exkurzí v období let 1969-1984, kdy je próvodcovská služba zajištována. Další početnou skupinu tTo~í organizace Ceského zahrádká~ského svazu (25 %). Velmi často navštěvují park skupiny pedagog~, žáci základních škol a studenti sttedních či vysokých škol (celkem 25 %, z toho vysokoškoláci 4 %). Poněkud podrobněj­ ší rúzbor byl prováděn za období od roku 1976. p~edstavují

Tab. 4 - Rozbor struktury exkurzí podle typu období 1976-1984 Skupina zájemcó Vysoké škOly Stfední školy Základní školy ~eský zahrádkáfský svaz Odborníci Ostatní domácí Cizinci Celkem

Počet

exkurzi v období 1976-1984

návětěvník6

% z celkového počtu

43 150 114

3 10 7

301

20

72 580 235 1495

5 39 16 100

-

- 62 -

- 63 -

V posledních deyiti letech jsou zájezdy Ikol a pedagogd po zájezdech ROH nejpoěetnějěí, pfedstayují 20 S, z toho návětěvy ze základních lkal 1 S, ze stfedních Akol 10 S a z vysokých Ikol 3 S. NáSledují zahrMt:éH (20 S); Yizaa.rml podíl připadá na cizince (16 S). Každoročně pfijí!dějí zahranični návltěTY z r~ch zemí STěte, pfeTálně y _enAích Skupinách či jednotliTě, s Yjjiůou početnějAích zájezdo. organizoTan1ch eedokem, ú~astníkO. mezinárodních setkání či odborných kursd.. Pro ci. zinee je výklad pfi pochňzce parka podáván větlinou v přísluADám jazyce. Výjimku tToří nepočetná zájezdy s vlastním tlumoěnftem, kde je zpraridla potf-ebná dop1ňovst odbornou terminologii .. Nejčastěji poulívanou řečí je ně~i.na, následuje rultina a angl.i.ětiDa, Tyloučena neni ani

Ipanělltina ěi

Tab. 5 -

Zahrani~n1

Stát SSSR

JIDR

Polsko Kuba Bulharsko Korea .ac!arsko Jugoslávie Indie JlSR

Holandsko Finsko USA

avýc&rsko Francie Dánsko Velká Brl t.éni. J.l!írsk:o

franeouzětina.

exkurze T letech 1975, 1977-1984 Poěet. náTltěv

62 40 35 12 9 8

7 6 6 5 44 42

2 2 2

2

S z celk.

27,6 11,8 15,6

5,3 4,0 3,6 3,1

2,7 2,7 2,3 1,8 1,8 1,8

0,9 0,9 0,9 0,9 0,9

poětu

Tab. 5 -

pokračoTéní

Stát Egypt Japonsko Ruaunsko Nizozemí Itálie Tunis Etiopie Palestina :frán lIexiko Venezuela Celkem

Počet ~TětěT

2 2

1 1

1 1 1 1 1

1 1 225

S z celk.

počtu

0,9 0,9 0,40,40,40,40,40,40,40,4

O,. 100,0

Ffevalují náTltěYn1cl z okolních zemí evropsktch, neylak ani ze vzdálentch zemí zámo~.t1cht jako z Indie, Kuby, Mexika, Koreje či JapoD.ta. V posledních letech (1975-1984, s Týjimkou roku 1976, kde evidence.c~bí) byly nejěast~jěi návltěY,y ze SOTětsk'ho STazU, Rě_eck' ae.okoratick' republiky a Poleka. PfekTapuje poměrně Tysok4 procento DávItěT z Ku~, kde se jedná pNválně o odbonúky, pracovníky kubánsktch 6sta9'6 botaDick4ho saměření, na studijních pobytech v ~eekosloven8ku; toto platí obdobně pro Indii. Jedn!. z nejděinnějlích proatfedkd pdsobení na návltlvníky jsou te.aticQ sam.ěfen' výstavy. V tomto aalru ú Botanický óstav oaeseD4 _olnosti, nebot mu c~bí vlastní výstavní prostory. Vyulívá se proto pfedevlím exposic livých rostlin, tj. zpřístupnlní specializovaných sbírek okrasQých rostlin v dobl jejich kTltu. Počátkea června, po dobu 1-3 týdnd, býTá pro vefejnoat zpfíatupněna sbírka tosatcd a v časov' ~vazno.ti abírka piToněk. Doba otevfení bývá ka!doroěn~ zvefe jňOTáDa •. V letní_ období, ed ěerTna do lI"'í, T pracar.ní době (6-14 hodin) je pro Dávltěvník7 ote~eno rozáriaa ee sbírkou kulturních rdlí. c~bí

- 65 -

- 64 expozic se Botanický ústav podílí na výstavách pořádaných jinými organizacemi v rdzných místech republiky. Především se účastní výstav řezaných květin, nejčastěji kosatc~ a v minulých letech té~ chryzantém, organizovaných Ceekým zahrádkářským svazem. Pro příle~itostné výstavy zap~jčuje Botanický ústav exponáty ze svých sbírek plod~ dřevin, především šišky, a originál~ obra zd rostlin (rd~e, okrasné keře, pokojová květiny, orchideje, houby, kaktusy). Kromě těchto

Tab. 6 -

Počet

Rok výstav vlastních

výstav 1975

1976

1977

2 1 3

4 5 9

5 6

1981

1982

1978

1979

1980

8 9 17

5 7 12

Počet

spoluúčast

Celkem Rok výstav vlastních Celkem

hudební a ~ivotopisná (Antonín Dvořák, Ludvig van Beethoven, Rodin). Přímo předurčeno je prostředí Prdhonickáho parku pro výjevy pohádková, a proto právě pohádky mezi filmy zde natočenými převládají, na prvním místě s ji~ několikrát umělecky ztvárněnou Rusalkou. V roce 1978 byl v PrObonickém parku re~isárem Zdeňkem Pod skalským natočen jeden díl známáho televizního pořadu Dostaveníčko v PrObonicích. Vlastní park se stal dosud námětem dvou krátkých filmd - Kde pramení Botič a Prdhonická preludia. Při příle~itosti mezinárodního sympozia o kosatcích v roce 1974 byl natočen barevný film o prObonická sbírce. Casto zde bývají natáčeny vzdělávací pořady z oboru botaniky či zoologie. Tab. 7 -

7

II

7 14

1983

1984

Celkem

Počet

filmových

Rok Počet natáčení

Rok Počet natáčení

Počet

spoluúčast

či pořady

5 4 9

3 5 8

2 4 6

2 2 4

43 50 93

Pro svou proměnlivost v prostoru i ročních obdobích, romantické ladění některých částí a v neposlední řadě i pro malou vzdálenost od Prahy stal se Pr~honický park vyhledávaným místem filmařO.,Časový prostor mezi jednotlivými televizními pořady bývá často, i kdy~ bez bli~šího popisu či vysvětlení, vyplňován záběry z PrOhonickáho parku. Natáčí se zde ale i filmy a ucelená televizní pořady. Jejich počet se ročně pohybuje mezi 10 a~ 20. Záběry z někte­ rých starších film~ mohou elou~it jako cenný doklad o tehdejším stavu parku a zámku. V období války zde byly např. natáčeny exteriáry pro film Baron Prášil s Vlastou Burianem či Tetička s R~!enou Naskovou. V poválečnám období počet filmd nar~stal. Vedle historických zde často vznikaly filmy

natáčení

1976 6

1977 16

1983 10

1984 15

v Prdhonickám parku

1978 12

1979 10

1980 21

1981 10

1982 15

Celkem 115

Významná je poradní činnost pro širší veřejnost - jednotlivce, ale té~ organizace. Nejčastěji se realizuje formou zodpovídání dotazd, telefonických a písemných, zaměřených na obecné informace o rostlinách, jejich vlastnosti, pěsto­ vání či choroby, případně mo!nosti nákupu. Cetné jsou té~ dotazy na české názvy rostlin pfi překladech z cizích jazykdo Představu o přibli~nám počtu zodpovězených dotazd v období let 1968-1984 poskytne náSledující tabulka. Tab. 8 - Počet zodpovězených dotazd Rok pečet

dotaz~

Rok Počet

dotaz~

1968

1969

1970

1971

1972

1973

1974

1975

91

37

166

224

234

205

312

237

1976 100

1977 130

1978 266

1979 150

1980 150

1981 120

1982 120

1983 190

- 66- 67 y aenlícb obcích, kde nem 810li0 pH1elitoat1 pro obdobIV zp6sob yzdě1alYán1. Syta obsah. . jeoo ~felO' lIB YI~ zeleně, ochranu f.iyot.ního prost.f'ec1í, PrCIIoa:iet;# park; laelo jsou t.outo ~o1"BOn pi'ecU...mv pozaat.Q ze zabraaii!n:ích eeet. se zv-Iált.n1a zfoetelea na pfofrodu aaYl1.íYe~ch u.í.

z uwea...... dota::d ..

zwtieD1 pKta obIIobí oprot.i pr.rt.j. rabl 1968 a 1969 D8 cJyoj- d

pI'ebl.eao Y7P1IY~ Y'jrau»

podějl1ch letech 81e40y~

.,. a.-

zaeIitf~.

~t;r"i' obK. Y poa:tedaíeh

_!laJe

letem se ro!lÚ po!et dot.azI. po-

koles 150.

".rtv

Tab.. 9 - ~ ozel.EDI'B:L. reltcal81tJn'iJ1kcí a reri.d

VI

plrkmlldD.

-~

..

1.974

1975

8

17

1~

1~

9

9

ftIllet aItd

Yeme eptirlrAe ÓÍ111J'jStar. je
.J.eIlbI

1976 19TH 1918 1971'9 2]

21

1.Ol

9

20

18

Polet.

16

12

26

21

Rok Polet.

1981

1982

1983

1984

ee1kat

24

21

33

.30

253

přec1úAek

21

22

27

Obdobou přec1.aálko.é ěiDllOsti je ěi.nnost publlbriěD1, ze~ pokud jeJe o ěl.áDQ .Necko-popal.arisalJd 11 kt.eft po-

aábají líHt. odborDé poDIIltk7 aen A:iri1 'WefejDDet1 a aezi pablit:aend praeoflÚk6 úseku pl'eY16daj1. J_ou ZYeh~ nejěasUji 'W odbornleh ěasopisech a in!CJrIIaěafch tiacfm. Z81Ěl"ených na nóru a t'auD1I y Ai.riÚl pojetí, boUIddé za.hrad,. fi ochrana pfo~~ (ŽíYII, Zpra'Wcxlaj bot.aaiet'$ch zahrad, JJalí pHrodou, tikat ZpraYGdaj oebráDe'I ~ Gt:reau Praba-zalpad, ZpraiYJ' ČeskcslcyeD8kě bot.alÓek4 apol.K:Daet.i aj.ll. Tab. II - Poblika!n1 ěimace1. prac0ndk6 óset:u

~

_ i!ledb ........ ~et.1'___ ~ sbnrc. ftIpdari.-

~ ~

~

IBIlIlIritI1 ~ • ~

1975 1916 1971 1578 1979 1980

]O

~

H---ti

.ae1IIol

. . . . . i.

~ž

-J&-dJil

Bok Pofet pablikaeí yědecké

MletitcaD.

Práce

1llÚbD! _

IDiID1 publikace

.-Je ~ pro teJlllto

t6fe]L . . . . ~- .fhI1a8Q jjIIam

n_.

1~

1.J 1W4

a'Q' . . . . . . . .

~tě

1974

přec1Délek

JabJaei VHí f'or.a porad.n1 !ÍJIJDOSt.i pB pfedst.aYmjí t......,.;ek~ reriae y histcricktch objeHech. jejím reblD8t.ruke1 a proJekV JIJIOY;fch OR~m. .iejim po!et se JIIIIIwbaJe .ro&II mezi 1.0-20. Vlzbl.ecI_ k t.omD. Je y rémei 6leb aeerlst.oje IMm# ftwar epeeiallzoY8lml _ projjeHD1 ~:i.mDas1t. pfetIst.tmmj:f t7h ake 21J181!. praeCDftll:f zat:Oeú.

iialt ftIfet. atd

Rok

JIO~ )In)

Heqr ~ ~ sntzII. . . . . . . ~. fto17. ~ ltE sa::iali.:81tiebm .. , wi i ft tari.stieW crpmi..,.. ... 1le~1 flj-1JJI8m lIIIII9J1 phMM~ ...,...... . . , haIm.

1963-1961

1S6e

"9

7

e

2

Ost.at.ní

92

18

Celkeil

149

21

6

1.

6 lL

J5i

]9)

-

]].

Q

25

]4+

1969 1910 12 5

:n.ST.Jl

Q1

].97!2

(!l)

~4i

- 69 -

- 68 Tab. II -

fování mezinárodních stykó a pfedstavuje formu mezinárodní spolupráce.

pokračování

Rok

1973

1974

1975

1976

1977

1978

Práce vědecká Knižní publikace Ostatní

6 1 18

3 1 16

3 O 10

O O 28

6 O 22

3 O 24

Celkem

25

20

13

28

28

27

1979

1980

1981

1982

1983

1984

Práce vědecká Knižní publikace Ostatní

5 O 19

1 O 19

O O 13

O O 15

5 O 23

7

1 26

Celkem

24

20

13

15

28

34

publikací

Po~et

Rok Po~et

publikací

O Prdhonickém parku i specializovaných sbírkách se ~asto do~tete táž v tisku (denním, v týdenících, měsí~­ nícich apod.). Zhodnocení údajó poskytovaných vÝst~ižkovou službou a publika~ní ~innosti pracovníkó úseku v tisku je věnován samostatný p~íspěvek tohoto ~ísla Zpráv (viz U. Blažková). Seznam rostlin, jejichž semena se nabízejí k výměně, ale též další informace, nap~. o struk.·t~e ústavu, rostlinách v parku apod., poskytuje každoro~ně Botanickým ústavem vydávaný Index seminum. Dnes je rozesílán na 640 adres do rózných zemí světa, tedy na více než dvojnásobný po~et míst ve srovnání s po~áte~ním rokem 1964. Po~et Indexó, vydávaných obdobnými institucemi a zasílaných do Botanického ústavu je podstatně nižší než počet odesílaných; stejně tak ve většině let p~evažuje po~et odeslaných položek semen nad počtem p~ijatých sem_n, i když ne zdaleka tak výrazně jako u počtu Indexó. Na p~ípravě materiálu pro Index seminum se podílejí věechna oddělení Botanického ústavu. Pracovníci ostatních oddělení významně při­ spívají p~edevěím ke shromaž~ování semen z přirozených lokalit. Výměna prostřednictvím Index seminum přispívá k rozši-

Tab. 12 -

Výměna

nejpravidelnější

prostfednictvím Index seminum

Rok Rozesláno indexó položek semen Pfijato indexó položek semen

1963 300 620 167 950

1964 300 2190 134 2375

1965 200 496 95 3500

1966 450 8388 190 3150

1967 402 3575 167 2155

1968 412 9281 312 3265

Rok Rozesláno indexó položek semen Přijato indexó položek semen

1969 732 4261 462 3611

1970 736 3892 406 2135

1971 736 4000 396 3012

1972 740 3817 252 3411

1973 742 3800 284 3218

1974 640 1995 273 1445

Rok Rozesláno indexó položek semen Přijato indexó položek semen

1975 645 2677 284 2614

1976 552 2118 316 3407

1977 560 2811 330 1927

1978 543 2200 264 2076

1979 564 2118 277 3038

1980 635 1979 277 2194

Rok Rozesláno index~ položek semen Přijato indexó položek semen

1981 630 1100 277 1777

1982 635 7344 261 3998

1983 640 3180 230 3211

1984 640 3010 227 2614

Význam botanických zahrad a jejich osvětové činnosti si dnes uvědomili již v mnohých zemích světa. Přistupuje se proto k rozšiřování sítě botanických zahrad, zejména regionálních, zaměřených na místní flóru. Tento typ zahrad vytváří podmínky pro snažší pěstování rostlin a na druhé straně umožňuje návštěvníkovi poznávat ty druhy, se kterými se ve svém okolí nejčastěji setkává, včetně druhó vyžadujících ochranu.

- 70 Poměrně

hustá sít botanických zahrad v ~eskoslovensku (57 zahrad podle adresáře Poradního sboru pro botanické zahrady Ministerstva kultury ~SR z roku 1984) dává předpoklady k úspěšnému šíření botanický~h poznatk~ mezi veřejností. Je třeba jen využít všech dostupných možností a prostředk~ pro tento záměr. ~i~~~~~~~~

Hofman J. (1974): Zpráva o činnosti Botanické zahrady v Próhonicích. /Rozmnoženo pro potřeby Botanického ústavu CSAV/. 37 p., 2 append. Roudná M. (1980): Přehledná zpráva oddělení Botanické zahrady Botanického ústavu CSAV Pr~honice za období 1975, 1976-1980.42 p., 2 append. /rukopis/.

Importance of

Pr~onice

Botanical Garden in cultural and

educational sphere Botanicel gardens play an even more important role in the sphere of culture snd education. Their activity in this respect has various forms depending on their administration, localization, size, organization of cOllections, staff and other circumstsnces. The Botanicsl Garden at Pr~honice forms s part of the top Czechoslovak scientific institution and therefore scientific investigation should be an unseparsble part of its activity. Nevertheless, the educational function of the Botanical Garden cannct be cmitted due to its localization in the vicinity of the capital. The number cf visitors (Tab. 1) as well as those interested in the guided tours through the park (Tab. 2) has increased during the last years. Among the participants cf excursions with a profesional guide (Tab. 3 snd 4) members

- 71 of Trade Union (41 ~), members of gardening organizations (25 %),students and teachers of various type. of schools (25 $) are the most numerous. The majority of visitors come to the park during the flower~ng season, i. e. in the month of May snd June (40 % and 25 % respectively, see Fig 1). Among foreign visitors, those from the S.yiet Union, German Democratic Republic and Poland prevail (Tab. 5). Every year the Botanical Garden organizes or takes part in plant expositions (Tab. 6). Thanks to the park's unusual scenery, parts of various filme and TV programe are shot there (Tab. 7). Consultation for the public (Tab. 8), projects and plana of reconstruction of parks and gardens (Tab. 9), conferences on botanical topics (Tab. 10), as well as popular articles and scientific pUblications (Tab. ll) represent other educational activities of the staff of the Botanical Garden. Exchange relations are established with 640 botanical institutions in different countries throughout the world (Tab. 12).

- 73 -

- 72 -

Próhonický park v denním tisku

U1jana Blažková Od roku 1973 začalo oddělení Botanické zahrady Botanického ústavu ČSAV využívat výst~ižkové služby Pražské informační kance1á~e. Pracov~íci oddělení, ale i ostatní pracovníci ústavu, pokud mají zájem, tak mohou získat 1ep§í p~eh1ed o tom, co se píše v na§em denním tisku nejen o PrOhonicích, ale i o ostatních botanických zahradách a arboretech u nás i ve světě, dále o parcích, vzácných rostlinách a v~bec o všem, co s botanickými zahradami a zelení souvisí. Po dvanácti letech trvání této služby v našem ústavu jsme získali, podle množství č1ánkO, celkem slu§ný p~eh1ed o popularitě jednotlivých československých botanických zahrad a arboret a též informaci jak se tato popularita během let vyvíjela. Nás však zajímá p~edevším Pr~honický park očima denního tisku jako pfedstavite1e naší vefejnosti a srovnání popularity tohoto parku s ostatními botanickými zahradami. Články o PrOhonickém parku uvefejněné v denním tisku m~žeme rozdělit do několika skupin: 1. Krátké aktuální zprávy: Tato skupina je co do počtu zpráv nejpočetnější, i když délkou textu nejkratší. Jedná se o jednoduchá, věcná sdělení, co v kterém ročním období je v parku zajímavého a většinou stejný text, nebo jen mírně pozměněný, se zpravidla objevuje v několika denících najednou. 2. Významné akce vztahující se k parku či ústavu: Zprávy, pat~ící do této skupiny, se objevují v denním tisku, pofádá-1i ústav nějakou význačnou akci. Jsou to opět jen krátké oznamovací zprávy, opakující se témě~ ve stejném znění v mnohých novinách a je-li tato akce opravdu významná, pak jí některý časopis, nebo i deník věnuje delší, obsahově bohatou zprávu. RhU8

glabra

L.

- 75 -

- 74 Sem řádaných

nicích

m~žeme

zahrnout i sděleni o tom, jakých akcí, pojinými institucemi, se Botanická zahrada v Pr~ho­

účastní.

3. Kalamity: Postihne-li park živelná pohroma (např. krutá zima, vichřice, záplava, delší období sucha), věnuje těmto událostem denní tisk krátké či delší zprávy, které informují naěi veřejnost o rozsahu zp~sobených ěkod a o pr~běhu jejich likvidací. 4. Kritiky: Vedle slov uznáni a chvály se občas objeví v našich denících i kritické připomínky, někdy objektivní, jindy vyplývající z neinformovanosti veřejnosti. V každém přípa­ dě jsou pro nás tyto zprávy d~ležité, nebot nás seznamují s názory návštěvník~ a tam, kde je kritika oprávněná je třeba, je-li to možné, postarat se o nápravu. Kde jde o neinformovanost, máme možnost podat krátkou či delěí zprávou v tisku vysvětlení.

5. Rozhovory s pracovníky ústavu a

články naěich pracovník~

v denním tisku: Články tohoto typu, kdy reportér navětíví pracoviětě, případně zprávy psané přímo našimi pracovníky, jsou z našeho hlediska nejobjektivnější. Jedná se většinou o zprávy delší, seznamující veřejnost nejen s tím, co je T Pr~honic­ kém parku krásného, ale i s problémy, které při správě tak náročného zařízení, jakým Próhonický park bezesporu je, vznikají. Bohužel je těchto zpráv velmi málo a i když řada pracovníkO píěe do denního tisku často (jak bude dále v tabulce uvedeno), k parku se vztahuje maximálně 1 % těchto zpráv. Jak tedy vyplývá z hodnocení výše uvedených pěti tematických okruhO, bylo by vítané, kdyby se v denním tisku objevovalo více zpráv našich pracovník~, kteří by podávali hlubAí a zasvěcenější inforaace o Próhonickém parku. Na závěr si uvedeme v tabulkách a číslech celkový pře­ hled a srovnání s dalšími dvanácti nejcitovanějšími česko-

slovenskými botanickými zahradami a arborety. Dále pak poodborně-populárních článkó pracovník~ Botanické zahrady v Pr~onicích vztahujících se k botanickým zahradám, park~m i jednotlivým zajímavým rostlinám, jejich popis~m a pěsto­ vání. Od roku 1973 do roku 1984 bylo v denním tisku zveřej­ něno 347 článkó zmiňujícíCh se o Próhonickém parku, z toho 303 článkó v pražských denících a časopisech. Celkem psalo o Próhonicích 60 rózných novin a časopisó: 39 pražských, 14 českých a moravských oblastních denítd a 7 slovenských. Z pražských novin nejvíce článk~ o Próhonickém parku uveřejnila Svoboda (72 článkd, což představuje 23,7 %), na druhém mistě je Večerní Praha (45 článk~, což představuje 14,8 %), na třetím místě je Lidová demokracie (36 článkň, což představuje 11,8 %). Na ostatní pražské noviny a časo­ pisy (36) zbývá 150 článk~, což představuje 49,7 %. Během dvanácti let byly Průhonice dvakrát na prvním místě v počtu článk~, šestkrát na druhém místě, jedenkrát na čtvrtém místě, dvakrát na pátém místě a jednou dokonce na místě sedmém. Nejvíce se psalo o Pr~honickém parku v letech 1978 a 1979, kdy byl počtem článků na prvním místě, ale v současnosti se Průhonický park zařazuje až na páté místo a v roce 1983 dokonce na místo sedmé. Vzhledem k tomu, že v tomto roce budeme slavit sté výročí založení Próhonického parku, dá se očekávat, že i denní tisk bude věnovat této události patřičnou pozornost a že počet článk~ o Próhonicích v roce 1985 opět stoupne. čet

Botanická zahrada /arboretum/

a

BZ Pr~honice BZ UK Praha BZ Praha Trója Arb. Bílá Lhota BZ Bratislava BZ UJEP Brno Arb. vSz Brno BZ Koěice BZ Liberec Arb. Mlyňany Arb. Nový DvOr BZ Tábor BZ Teplice

36 28 1 12 18 2

a b -

1974

37 31 6 12 10 2 O 4 4 3 15 43

6 48 13 33 3 6

II

II 9 9 1

10 1 6 2.

1975

b

a

21 17 4 9 4 2 2 2 16 9 5 6 1

29 28 15 7 10 7 4 3 66 4

a

14 10 10 7 6 2 2 2 22 3

27 45 61 6

II 2 2 7 53 4 O 9 4 3 8 6

O

5 II 2.

2.

1976

b

b

a

16 15 15 6 5 1 1 4 20 4 5 2 5

22 21 21

1977

1978

b

a

5 4 5 4 29 6 13 1

13 10 13 4 5 3 3 2 12 5 5 1

35 35 17 10 7 4 5 8 32 10 510

O

O

4

13

II 12 6 7 3 3 3 18 7 3 6

-J 0\

O

O

2.

4.

b

1.

-------

počet č1ánkO počet

novin Tab. 1 -

,

a

b

13 14 1 6 7 2

O

Pof-adí Prohonic v jednot1. letech --

1973

~t)\~b~~'!.fi !.~b:N~o.& /arboretum!

BZ Prňhonice BZ UK Praha BZ Praha Trója Arb. Bílá Lhota BZ Bratislava BZ UJEP Brno Arb. V~ Brno BZ Košice BZ Liberec Arb. Mlyňany Arb. Nový Dv~r BZ Tábor BZ Teplice Pof-adí PrOhonic v jednot1. letech

I

o Pr~onicích v denním tisku v letech 1973-1984 a srovnání s da1ěími zahradami a arborety

Počet č1ánkň

l~'~ a 42 35 33 8 13 10 6 24 20 5 13 5

b

11 10 12 7 8 6 4

l~~t)

a

b

12 29 12 31 9 26 6 6 9 7 2 II 5 12 6 10 12 17 1 3 7 19 6 4 2 O

35 43 20 17 14 4 7

II II 10 26 4 5 8 18 3 9

O

O

1.

1981 a b

O

2.

a

1982

18 21 8 29 10 24 O 5 4 7 7 3 6 7 5 39 9 47 1 10 7 21 3 16 2 2 2.

b

14 9 9 O

5 3 5

12 20 5

II 7 1 5.

a

1983

1

b 8 9

13 23 26 10 13 7 9 29 22 14 15 13 2

II 4 5 4 9

13 13 8 7 8 1 7.

a

1984

21 28 12 9 24 2 26 8 31

b

13

II 7 2 11 2 12 4 41 5 9 1 1

1

14 3 1 5.

~

ID O' ~

"='o

~

"1 I))

oe o ~

~ ..... -.J ~ I

- 78 Tab. 2 -

- 79 -

Odborně popularizační články pracovník~ Botanick~

zahrady v PrOhonicích v denním tisku v letech 1963-1984 Rok

Počet č1ánk~

celkem

Z toho

č1ánk~

18 14 35 19 24 18 16 10 23 22 23 17 17 4 O 64 70

Celkem

486

o

Pr~onicích

92

19631967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984

počet

- V letech 1963-1972 nebylo

Počet informací v měsíčníku "Přehled ku1turních pořad~ v Praze"

-

-

-

-

-

-

-

10

-

O 3 O O O 1

9 12 12

O

II

1 1 O 3 O

9 8 7 4 3

9

101

mo~no

8 8

tyto

počty

zjistit

Pr~honice

Park in the daily press

To be informed about the popularity of the Czechoslovak botanicel gardens and similar institutions, a11 availeble articles and reports pUblished on this subject in our press are compi1ed. For this purpose, Prague Information Service has been uti1ized since 1973. The Botanical Garden of Pr~onice occupied the first plece as to the number of citations in 1978 and 1979. Also in other years, it ffgures among the first five botanicel gardens and arboreta the most frequently mentioned in our newspepers end magazines, with the exception of the year 1983.

- 81 -

- 80 -

Bibliografie prací vztahujících se k Prdhonickému parku

Za spolupráce Benešová

autorů

Bibliografie je

sestavily Milena Roudná a Martina

rozdělena do pěti částí. První skupinu dosud vydaných prOvodcO Průhonickým parkem a dalších významných publikací, vážících se k tomuto objektu. Nejobsáhlejší je skupina II. Zahrnuje pu~likace pracovníků Botanického ústavu ČSAV, které se, at již jako celek, či svou určitou částí váží k PrOhonickému parku a sbírkám na něj bezprostředně navazujícím, případně citují určitý jev (nejčastěji výskyt určitého rostlinného druhu) z parku. Uvedeny jsou pouze práce zaměstnanců Botanického ústavu, současných i dřívějších, z ostatních pouze těch, kteří jsou spoluautory zařazené publikace (označení x). Z početných vě­ deckých a vědecko-popularizačních prací zabývajících se ovocnářskou problematikou jsou citovány pouze práce popisující či hodnotící přímo sortiment v Prdhonicích shromážděný. ZYlášt jsou uvedena krátká sdělení o pracovnících, kteří se zasloužili o rozvoj Průhonického parku. Tuto část doplňuje autorský rejstřík. Další samostatnou skupinu (III) tyoří významnější závěrečné zprávy, rukopisy a mapové podklady. Následuje přehled dosud vydaných Zpráv Botanické zahrady PrOhonice s heslovitým obsahem jednotlivých svazků (část IV). Přehled svazků periodika Index seminum et plantarum vydaných Botanickým ústavem ČSAV a jejich rejstřík je pUblikován v Index seminum et plantarum 20 (1984) na str. 19-20. Bibliografii uzavírá seznam leporel, námětově čerpají­ cích z PrOhonického parku a specializovaných sbírek rostlin.

představuje přehled

Rhus typhina

L.

- 82 - 83 I. PrOvodci Prdhonickým parkem Anonymus /Větvičk:a V./ (1985): Průhonický park. - 12 p., 10 photo, 1 map., ed. ČTK - Pressfoto, Praha. /Rus., ang1. res./ Hejný S. et Roudná M. (1979): Park Průhonice. - 6 p., 1 photo, ed. Bot. Úst. ČSAV Průhonice. /Též ang1.:The Park Pr'llhonice/. Hofman J. et Motl V. (1981): Pr~onický park. - 126 p., 99 photo c01or., 1 map, ed. Středočes. nakladatelství a knihkupectví Praha. /Rus., něm.,ang1., fr., špaň. res./ Holubová A., Kraus F., Svoboda A. et Uiberlayová E. (1964): PrOvodce. /Stručná dendrologická procházka/. - 32 p., ed. Bot. Zahr. ČSAV Průhonice. /Fotoofset/. Kavka B. (1962): Park a zámek Prdhonice. - 4 p., 6 poo., h t 1 map., ed. Středisko St. Pam. Péče Ochr. Přír. et St. Úst. Pam. Péče Ochr. Přír., Praha. Kavka B. et Blažková J. (1953): Národní park v PrOhonicích. 16 p., 12 photo, ed. Čedok Praha et V~ÚOZ PrOhonice. Kavka B. et a1. (1959): Národní park a botanická zahrada v PrOhonicích. - 161 p., 3 fig., 47 photo, 4 photo color, 1 map., ed. SZN, Praha. Svoboda A. M. (1969): Park PrOhonice. - 24 p., 14 fig., 16 photo, 6 photo co1or, 7 map., ed. Bot. Úst. ČSAV Průhonice. /Též něm.: Der Park Pr'llhonice. Cizojazyčné vložky - rus., ang1., fr., špaň./ Další významné práce vztahující se k PrOhonickému parku a zámku: F. et Novosadová o. (1978): P~dhonický zámek před romantickou přestavbou. - Památky a příroda, 1978/6: 321-330, 5 fig., 7 photo. Silva-Tarouca E. E. (1909): Der pruhonitzer Park. - Die Gartenan1agen Osterreich-Ungarns in Wort und Bi1d, Wien, 1: 31-58, 30 photo, 2 photo co1or, 2 map. Kašička

Silva-Tarouca A. E. (1926): Průhonický park. Přednáška proslovená Arnoštem Silva-Taroucou, předsedou Dendrologické Společnosti, na valné hromadě Dendrologické Společnosti v Praze dne 27. února 1926. - Zpr. Výzk. Úst. Zem., Praha, 1926/22: 1-19, II photo, 1 map. II. Publikace pracovníkO Botanického ústavu ČSAV vztahující se k PrOhonickému parku a sbírkám na park navazujícím 1. Anonymus (1964): Botanická zahrada ČSAV PrOhonice. - Informo Zpr., Průhonice, 5 p. 2. Anonymus (1966): Botanická zahrada ČSAV v Průhonicích. Bu11. ~SAV, Praha, 1966/11: 20-21. 3. Anonymus (1974): Pocty - diplom botanické zahradě v PrOhonicích. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 13: 57. 4. Anonymus (1978): Seznam botanických zahrad a arboret v ČSSR. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 18: 92-98. 5. Anonymus (1982): Z činnosti ZO ČSOP při BÚ v Průhonicích a ZO ČSOP Třebenice. - Zprav. Ochr. Přír. Okresu Praha-západ, 1982/1: 16. 6. Anonymus /Blažek M./ (1985): Kosatce a kosatčíky. - Květy. Knihovna, 60: 105-107, ed. Rudé právo, Praha. 7. Blahník Z. (1979): Další perspektivy pěstování sekvojovce obrovského (Sequoiadendron giganteum /Lindl./ Buchh.) v ČSSR. - 109 p., 12 photo, 2 map., ms. /Dip1. práce, depon.:Les. Fak. V~Z Brno/. 8. Blahník Z. (1982): Evidence dřevin v PrOhonickém parku. Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 24·: 7-8. 9. Blahník Z. (1982): The genus Lonicera L. in Průhonice. In: Index Seminum Plantarum/lnst. Bot. Acad. Sci. Bohemoslov./' Průhonice, 18: 35-36. 10. Blahník Z. (1983): Genus Lonieera L. - In: Index Seminum P1antarum /lnst. Bot. Acad. Sci. Bohemos1ov.l, Prdhonice, 19: 65. ll. Blažek M. (1968): Iridárium jako příklad exposice okrasných rostlin. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 2: 34-35.

- 85 - 84 12. Blažek M. (1971): Iridárium v Prdhonické botanické zahradě. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 9: 1-14. 13. Bla!ek M. (1972): Nové kosatce. - Živa, Praha, 20: 133-136. 14. Blažek M. (1973): Kosatce. - Botanická zahrada Próhonice. Leták č. 2. - 16 p., ed. Bot. ústav ~SAV, Prdhonice. 15. Blažek M. (1973): Využiti kosatc~ v botanických zahradách. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 12: 68-73. 16. Blažek M. (1974): O kosatcich po t~inácti letech. - Vesmír, Praha, 53: 272-273, 275-276. 17. Blažek M. (1974): Iridárium. - Zpr. Bot. Zebro Prdhonice, 7: 1-96. 18. Blažek M. (1978): Nejkrásnějěi kosatce. - Zpravodajství Nár. Muz. Praha, 1978: 1-5. 19. Blažek M. (1982): Historické kosatce. - Živa, Praha, 30: 171-173. 20. Blažek M. (1982): Kosatce. - 17 p., 18 photo color, ed. ~STK-Pressfoto et Flora Olomouc, Bratislava. 21. Blažek M. (1982): Kosatec německý. - Živa, Praha, 30: 210-212. 22. Blažek M. (1983): Zakládání tematických sbírek. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 25: 32-35. 23. Blažek M. (1985): Pěstujeme kosatce a p~íbuzné rody. Květy. Knihovna, 60: 23-28, ed. Rudé právo, Praha. 24. Blažek M. (1985): Kosatce - květy jara. - Květy. Knihovna, 60: 71-77, ed. Rudé právo, Praha. 25. Blažek M. et Perěín P. (1979): Sbírky kulturních rostlin v Botanické zahradě BÚ ~SAV. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 21: 19-31. 26. Blažek M. et Roudná M. (1981): PrOhonice und geschutzte Pflanzen. - In: 14. Arbeitstagung der Botanischen Gsrten der DDR, MUhlhausen (1.-4.6. 1981). /Ref./. 27. x Businský R., Kučera M. et Svoboda A. M. (1983): Genus Pinus L. - In: Index Seminum P1antarum/lnst. Bot. Acad. Sci. Bohemoslo~/,Prdhonice, 19: 33-64.

28. ~erník V. (1967): Z historie kulturních sort v českých zemích. - Zpr. Bot. Zahr. ~SAV, Prdhonice, 4: 3-6. 29. ~erník V. (1967): Státní pomologické arboretum v Újezdě u PrOhonic. - Zpr. Bot. Zahr. ~SAV, Próhonice, 4: 6-15. 30. ~erník V. et Dostálek J. (1967): Stav d~evin koncem roku 1965. - Zpr. Bot. Zahr. ~SAV, Průhonice, 4: 16-58. 31. Dostálková A. (1973): Introdukce pěniěníkó. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 12: 74-77. 32. Dostálková A. (1974): Poěkození rododendron~ v Prdhonicích v zimách 1969/70-1971/72. - Věd. Pro Výzk. Úst. Okras. Zahrad. Prdhonice, 6: 33-49. 33. Dostálková A. (1976): Introdukce pěniěník~ u nás. Živa, Praha, 24: 44-46. 34. Dostálková A. (1976): P~ínos ~eskos1ovenska k šlechtění pěniěníkó. - Živa, Praha, 24: 82-84. 35. Dostálková A. (1977): Počátky introdukce a pěstování botanických rododendron~ na naěem území a vývoj skladby jejich sortimentu v PrOhonicích. - ~as. Slez. Muz. Opava, ser. C, 26/2: 103-106. 36. Dostálková A. (1981): Rhododendrony. - 161 p., ed. Academia, Praha. 37. Dostálková A. (1983): Introdukcija i se1ekcija rododendronov v ~echos1ovakii. - Cvetovodstvo, Moskva, 1983/3: 27-28. 38. Dostálková A. (1983): Rododendróny. - 10 p., 18 photo co1or, ed. ~STK-Pressfoto, Bratislava et Flora Olomouc. 39. Dvo~ák J. et Hofman J. (1978): Některé poznatky mimoškolské výchovy v Botanické zahradě Botanického ústavu ~SAV v Próhonicích. - In: Sborn. Inform. Mater. Hlav. Úkol Progr. Zákl. Výzk., Praha, 1978/VIII-5-6: 24-28. 40. Fiala J. (1985): Mravenec lesní v Prdhonickém parku. Zprav. Ochr. P~ír. Okresu Praha-západ, 1985/1: 12-13. 41. Formánek V. (1936): Za zakladatelem próhonického parku. ~s. Zahrad. Listy, Praha, 33/9: 141-142. 42. Hofman J. (1968): Nová organizace Botanické zahrady v Próhonicích. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 2: 86-87.

- 86 43. Hofman J. (1969): Botanické zahrady v ~eBkoslovensku. Zpr. ~s. Bot. Společ., Praha, 4: 70-71. 44. Hofman J. (1974): Mezinárodní sympozium o rodu Iris. Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 13: 31-34. 45. Hofman J. (1976): Botanické. zahrady v Československu. Živa, Praha, 24: 169-170. 46. Hofman J. (1977): Botanická zahrada Pr~honice. - In: Sete10vá V. et a1., Botanické zahrady, p. 168-173, ed. SPN, Praha. 47. Hofman J. (1977): Organizace botanických zahrad v ~esko­ slovensku. - In: Sete10vá V. et a1., Botanické zahrady, p. 45-50, ed. SPN, Praha. 48. Hofman J. (1981): Ochranné pásmo Próhonického parku. Zprav. Ochr. Pfír. Okresu Praha-západ, 1981/4: 5-8. 49. Hofman J. et Dvofák J. (1978): Teoretické a metodologické problémy kulturně výchovné činnosti botanických zahrad. Inf. Mater. Fil. Fak. UK Praha, 1978/9: 1-23. 50. Hofmanová M. (1979): Op1etník sličný, nová zdomácňujíCí ovíjivá rostlina. - Živa, Praha, 19: 179. 51. Holub J. (1975): C1aytonia a1sinoides - nová zplanělá rostlina československé květeny a poznámky k jejímu rodovému zafazení. - Pres1ia, Praha, 47: 317-330. 52. Holubová-Jechová V. (1972): Lignico1ous Hypho~cetes from Czechos1ovakia 1. Brachysporium. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 7: 217-224, 1 fig., 7 photo. 53. Holubová-Jechová V. (1973): Lignico1ous Hyphomycetes from Czechos1ovakia 3. Sporoschisma, Sporoschismopsis and Catenu1aria. - Folia Geo~ot. Phytotax., Praha, 8: 209-218, 2 fig., 2 photo. 54. Holubová-Jechová V. (1982): Lignico1ous Hyphomycetes from Czechos1ovakia 6. Spadicoides and Dip1ococcium. Folia Geobot. Phytotax., Praha, 17: 295-327, 6 fig., tab. 19 et 20. 55. Husák S. (1977): C1aytonia perfo1iata. - Živa, Praha, 25: 159. 56. Chrtek J. et Chrtková A. (1983): Reynoutria x bohemica, nový kfíženec z čeledi rdesnovitých. - Cas. Nár. Muz., Praha, ser. natur., 152: 120.

- 87 57.xJahn H., Kot1aba F. et Pouzar Z. (1980): Ganoderma atkinsonii Jahn., Kotl. et Pouz., spec. nova, a paral1e1 species to Ganoderma lucidum. - 'Nestf. Pi1zbr., Detmo1d-Hei1igenkirchen, 1979-1980/11: 97-121, tab. color 1-3. 58. Jehlík V. (197~): Pěstování druhu Thuja standishi (Gord.) Carr. v ~eskos1ovensku. - Cas. Slez. Muz., Opava, ser. C, 1971/10: 55-66. 59. Jeh1ík V. et Lhotská M. (1970): Pfíspěvek k rozšífení a karpobiologii některých synantropních rostlin z Pr~honic­ kého parku, Pr~onic a z údolí Botiče. - In: Slavík B. /red./, Některé fytogeografické problémy Československa. - Studie ~SAV, Praha, 1970/7: 45-95. 60. Jehlík V. et Větvička V. (1982): Rozšífení jmelí (Viscum album L. s. 1.) ve Frýdlantském výběžku a poznámky k jeho listové proměnlivosti. - Sborn. Severočes. Mus., Liberec, ser. natur., 12: 109-119. 61. Jičínská D. et Konča1ová N. (1980): Proč dub šipák v Ceském krasu málo plodí? - Živa, Praha, 28: 83. 62. Jíra J. (1970): Nová forma smrku ztepilého. - Zpr. Arbor. Nový Dvůr u Opavy, 13: 5-6. 63. Jíra J. et ~inde1áf J. (1968): Zvláštní forma douglasky zelené. - Živa, Praha, 17: 99. 64. Jíra J. et Ty11er Z. (1970): Nálety azalek v Botanické zahradě CSAV v Pr~onicích u Prahy. - Živa, Praha, 18: 174. 65. K1ášterský I. (1931): Rhododendron v Ceskoslovensku. Věda Přfr., Praha, 12: 4. 66. K1ášterský I. (1951): A cow1-forming virosis in Roses, Lime-trees and E1m-trees. - Stud. Bot. Čechos1ove, Praha, 1951/12: 73-171. 67. K1ášterský I. (1954): Fraxinus exce1sior L. var. pr~­ honiciana K1ášterský, var. nova. - Čas. Nár. Mus., Praha, ser. natur., 123: 69. 68. K1ášterský I. (1955): Ascidie a abortace na listech Fagus silvatica var. rohanii Korber. - Sborn. Nár. Mus., Praha, 11B/3: 1-43.

- 89 -

- 88 69. K1ášterský I. (1959): Ascidie a ascidiosa na jasanech v PrOhonicich. - Zpr. Dendro1. Sekce ~SBS, Praha, 2: 39-40. 70. Kot1aba F. (1967): Pevnik rozpraskaný - Xy1obo1us frustu1atus (Pers. ex Fr.) P. Karst. - v ~echách. - ~e8. Mykol., Praha, 21: 117-119, tab. 7-8. 71. Kotlaba F. (1980): Komp1exni raciona1izačni brigáda pro ochranu a rozvoj Pr~honick~ho parku. - Zprav. Ochr. Přir. Okresu Praha-západ, 1980/1: 11-12. 72. Kot1abs F. et Pouzar Z. (1981): Rozliřeni a ekologie lesk1okorky jeh1ičnanov~ - Ganoderma atkinsonii v ~es­ skoslovensku. - Čes. Myko1., Praha, 35: 121-133, tab. 9-10. 73. Kot1aba F. (1981): Vzácný choro§ 1esk1okorka jeh1ič­ nanová v Próhonick~m parku. - Zprav. Ochr. Přir. Okresu Praha-západ, 1981/4: 10-12. 74. Kot1aba F. (1984): Druhy makromycet~ navržených k ochraně v okresu Praha-západ. - In: ~ebek S. Ired.l, Teoretick~ a praktick~ otázky ochrany hub, p. 15-22, ed. Čsl. věd.společ. pro mykologii při ~SAV, Praha. 75. Kot1aba F. (1984): Zeměpisnéroz§iřeni a ekologie choro§~ (Po1yporales s. 1.) v ~eskos1ovensku. - 194 p., 123 map., 36 tab., ed. Academia, Praha. 76. Kraus F. (1956): Mrazov~ §kody na okrasných dřevinách v pr~honick~m parku. - Ovocn. a Ze1in., Praha, 4/7: 204. 77. Kraus F. (1957): O mrazuvzdorných~evinách v sadovnictvi. - Ovocn. a Ze1in., Praha, 5/5: 136-137. 78. Kraus F. (1961): Přispěvek k ověřeni póvodu m1adistv~ formy Thuja occidentalis f. ericoides (Law8.) Beissner. - Věd. Pro Výzk. Úst. Okras. Zahrad. ~SAZV Próhonice, Praha, 1: 85-98. 79. Kraus F. et He1ebrant L. (1965): Mrazové §kody na dře­ vinách v parku Botanick~ zahrady ČSAV v Próhonicich. Zpr. Bot. Zahr. ČSAV PrOhonice, 1: 51-76.

80. 81. 82. 83. 84.

85.

86.

87.

88. 89. 90.

91.

Kučera

M. (1960): Picea koyamai Shiras. v kultuře Pr~­ honického parku. - Dendro1. Sborn., Opava, 2: 329-330. Kučera M. (1967): Křidla semen jehličnatých dřevin. Živa, Praha, 15: 4-5. Kučera M. (1968): Botanické dokumentačni sbirky. - 18sn. Pr., Praha, 47: 372-373. Kučera M. (1971): Rod Rubus v Botanické zahradě v Próhonicich. - Zpr. Bot. Zahr. Pr~onic8, 6: 69-109. Kučera M. (1976): Taxonomická revize dřevin v Botanické zahradě v Pr~honicich. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 14: 24-26. Kučera M. (1974): Nový druh ostružiniku v botanické zahradě Botanick~ho ústavu ~SAV v Pr~honicich u Prahy. Živa, Praha, 22: 207. Kučera M. (1975): Proměnlivost §i§ek modřinu sibiřského Larix sibirica Ledebour. - Dendrol. Sděl., Praha, 29: 30-37. Kučera M. (1976): Taxonomická revize dřevin v Botanick~ zahradě Pr~onice. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 15: 24-26. Kučera M. (1979): Araucarie. - Živa, Praha, 17: 21-22. Kučera M. (1979): Jirovce v Próhonickém parku. - Živa, Praha, 17: 49-52. Kučera M. (1981): Některé vzácn~ a zajimavé dřeviny T Pr Óhonick~m parku. Exochorda; Eucomia, Kolkwitzia; Dipe1ta; Carpinus; Pterocarya; Maackiaj C1ethra, Pteleaj Hippopha e ; Koe1reuteria, C1adrastis, Orixa; Cedre1a. - Zprav. Ochr. Přir. Okresu Praha-západ, 1981/4: 12-16, 2 fig.; 1981/5: 12-14, 2 fig.; 1981/6: 15-16, 1 fig.,; 1982/1: 14-16, 3 fig.j 1982/2: 12-15, 2 fig.j 1982/4: 15-16, 1 fig.; 1982/ 5: 13-16, 4 fig.j 1982/6: 14-15, 1 fig.; 1983/3: 45-48, 3 fig.; 1983/5: 79-80, 1 fig. Kučera M. (1983): Genus Pinus L.: 2. Catalogue of the co11ection of cones. - In: Index Seminum P1antarum/rnst. Bot. Acad. Sci. Bohemos1o~/, Próhonice, 19: 52-60.

- 14 Zeravinec japonský neboli hyba (Thujopsis dolabrata /L. f./ Sieb. et Zucc.) z čeledi cypřiěovitých (Cupressaceae) představuje další dekorativní jehličnan. Je to dřevi­ na p~vodní v japonských horách, se širokou výěkovou amplitudou. Do Evropy, kde dosahuje většinou pouze keřovitého vzr~stu, byl zeravinec zaveden v roce 1853. Vyžaduje vlhčí a bohatší p~du. V Pr~onickém parku je uváděn např. v r. 1909 u Labešky a v roce 1927 bez bližěího určeni místa. V zimě 1928/1929 zmrzl i pod sněhovou přikrývkou. Ze staršich výsadeb z~stali zachováni tři jedinci v Oboře, a sice dva pod hrází Labeěky a jeden na Hřebenu; poslední jedinec je největší a dosahuje dnes 7 m výšky. V roce 1981 byly vysazeny mladé rostliny, vypěstované v zahradě na Chotobuzi opět na Hřeben, čtyři do oddělení 150c (výška 0,3-0,5 m) a jeden do odd. l53a (výška 0,3 m). Zástupci rodu Torreya Arn. z čeledi tisovitých (Taxaceae), doróstající v kultuře pouze výěek keřó,vyžadují chráněné polohy, bohaté na vlhkost vzdušnou i pódní. Škodí jim přímé oSlunění,zpósobující žloutnutí jehličí a v zimě' omrzání. Ze šesti známých druhó, póvodních zčásti ve východní Asii a zčásti v Severní Americe, byly v Próhonicích v próběhu let zkoušeny čtyři. Z roku 1927 je uváděna torreya veliká (Torreya grandis Fort.), z roku 1929 torreya tisolistá (Torreya taxifolia Arn.). Ze starších výsadeb zóstala zachována však pouze jedna torreya japonská (Torreya nucifera /L./ Sieb. et Zucc.) a to na Hřebenu v odd. l5le, 7 m vysoká; již několikrát namrzla, ale vždy znovu regenerovala. Mladá rostlina téhož druhu, vypěstovaná z výsevu v Oboře a dnes 0,4 m vysoká, byla vysazena do stejného oddělení v r. 1983. Dva zástupci dalšího druhu - torreye kalifornské (Torreya californica Torr.), doplnili sortiment v letech 1975 a 1977. Až do zi~ 1984/1985 vážněji poěkozeni nebyli a jejich výška je 2,6 m a 0,3 m. Listnaté dřeviny, v d~sledku své vět.ěí bohatosti v pří­ rodě, poskytují mnohem širěí možnosti pro introdukci než

- 15 jehličnany. Z celé řady druhó v Pr1~honicich zkoušených, vybíráme několik vzácnějších, poměrně zřídka pěstovaných. Z celkového počtu kolem 18 druhó rodu Cedrella P. Browne a Toona Roem., p~vodních.v jihovýchodní Asii, tropické Americe a Austrálii, je možno v našich klimatických podmínkách pěstovat pouze jeden druh - česnekovník čínský (Cedrella sinensis Juss.). V Próhonicích se uvádí v sortimentu Dendrologické společnosti v letech 1910-1911 a v parku v roce 1927. Zachován z~stal jeden stromek v Oboře, v odd. l15b. Podle jeho tvaru lze soudit, že často namrzal a znovu zmlazoval. Věechny rostliny později vysazované byly vypěs­ továny z odkopkó tohoto jedince. V roce 1959 byl vysazen jeden česnekovník do odd. l3lb a deset k Bořínu do odd. l7la. Prvý jedinec, vzhledem k dobrému stanovišti úspěšně roste, dosahuje 6 m výěky. Z rostlin v odd. l7la zóstaly pouze dvě, 8 m vysoké stromky. Zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum Sieb. et Zucc.), patřící do čeledi zmarličníkovitých (Cercidiphyllaceae), zastoupené tímto jediným rodem a druhem, vyžaduje hluběí a vlhčí pódu a pro dobrý vývin slunná stanoviště. Poměrně odolný druh, což dokazuje výskyt vzrostlých jedincd v drsnějších polohách Československa, ?apř. ve vrchlabském parku. Strom středního vzróstu, který se zpravidla od.podu rozvětvuje v několik kmenó. Dekorativní je svým jemným vejčitým listem, na okraji vroubkovaně pilovitým a na podzim načervenale zbarveným. V Próhonicích se uvádí v sortimentu Dendrologické společnosti v letech 1935-1936 a v parku v roce 1927. Dnes nejstarěí jedinec na tzv. Pivoňko­ vé vyhlídce pOblíž zámku je kolem 25 m vysoký. Druhý nejstarěí, i když o něco mladěí stromek roste v Oboře v odd. l19a a dosahuje výěky 13 m. K němu byly v roce 1978 přisa­ zeny čtyři nové rostli~, vypěstované na zahradě Chotobuz. Z nich zbyly dvě, 1,5 a 0,8 m vysoké. Rostlina vysazená v r. 1945 na Zdiměřické louce (odd. 137) byla po několika letech

zničena při senoseči.

- 92 120. Svoboda A. M. (1969): Lonicera henryi Hems1., vzácná 1iana v Praze. - Dendrol. Sděl., Praha, 19: ll. 121. Svoboda A. M. (1969): Několik poznámek k pěstování révy pro okrasné účely v Chu~enicích a Pr~onicích. - Denarol. Sděl., Praha, 19: 16-17. 122. Svoboda A. M. (1969): Nová nadějná jehličina v Česko­ slovensku - borovice rume1ská (Pinus peuce) Grisebach. - Živa, Praha, 17: 138-139. 123. Svoboda A. M. (1971): Nová choroba zimolezu? - Dendrol. Sděl., Praha, 25: 27. 124. Svoboda A. M. (1971): O zvlá~tnim utváření ~iěek smrku Picea abies Karst. - Lesnictví, Praha, 17: 737-790. 125. Svoboda A. M. (1971): Pestrolistá vrba popelavá, jíva s převislými větvemi a vrba rozmarýnolistá. - Dendro1. Sděl., Praha, 25: 23. 126. Svoboda A. M. (1971): Poznámky o pěstování japonské borovice drobnokvěté (Pinus parvif10ra Z. S.). _ Dendro1. Sděl., Praha, 25: 15-16. 127. Svoboda A. M. (1971): Tvarové zvláštnosti 11st~ okrasného Rohanova buku lesního (Fagus sy1vatica 1. cv. Rohanii). - Živa, Praha, 19: 179. 128. Svoboda A. M. (1972): Proměnlivost 1istt buku lesního ~agus si1vatica L.). - Studie ČSAV, Praha, 1972/2: 1-143, 15 fig., 21 tab., 15 diagr., 28 photo. 129. Svoboda A. M. (1972): Pr~honický park y minulosti, současnosti a budoucnosti. - Vesmír, Praha, 51: 280-281, 7 photo. 130. Svoboda A. M. (1973): Výsledky introdukce jeh1ičnat$ch dřevin v PrOhonicích. - ~as. Slez. Muz., ser. C, Opava, 22: 37-49. 131. Svoboda A. M. (1974): Cizokrajné a okrasné dřeviny v Pr~onick$ch zahradách. - Dendrol. Sděl., Praha, 28: 51-56. 132. Svoboda A. M. (1974): Dvě okrasné odrOdy smrk~ v na~ich zahradách (Picea exce1sa cv. Rothenhausi, P. omorika cv. Fassei). - Dendro1. Sděl., Praha, 28: 64-65. 133. Svoboda A. M. (1974): Chiméry na kořenech červenolis­ tých buk6. - Folia Dendrol., 8ratisiava, 1: 80-83.

- 93 134. Svoboda A. M. (1974): Železné dřevo - Parrotia persica C. A. u nás. - Dendro1. Sděl., Praha, 28: 58. 135. Svoboda A. M. (1975): Nová okrasné dřevina - Aflatunia ulmoides (Franch.) M. Popova její introdukce. - Dendrol. Sděl., Praha, 29: 22-23. 136. Svoboda A. M. (1975): Okrasné mandloně. - Dendrol. Sděl., Praha, 29: 22-23. 137. Svoboda A. M. (1975): ~vodnost tisu červeného (Taxus baccata L.) a výskyt bej1omorky tisové (Taxomyia taxi Znchb.). - Čas. Slez. Muz., ser. C, Opava, 24: 147-152. 138. Svoboda A. M. (1975): dspěšné introdukce meruzalky dvoutrnné (Ribes diacanthum Paa1) z Mongolska. Dendrol. Sděl., Praha, 29: 25-26. 139. Svoboda A. M. (1976): Gymnospermae /Pr6honického parkuj. - In: Index Seminum Plantarum/lnst. Bot. Acad. Sci. Bohemos1ov J, Pr~onice, 12: .22-29. 140. Svoboda A. M. (1976): Introdukce okrasných jehličnatých dřevin. - Studie ~SAV, Praha, 1976/5: 1-122. 141. Svoboda A. M. (1976): Složené listy u buku a břečtanu. - Živa, Praha, 24: 127-128. 142. Svoboda A. 8. (1977): Angiospermae /PrOhonického parkuj. In: Index Seminum P1antarumlInst. Bot. Acad. Sci. Bohemos1ovJ, Pr~onice, 13: 18-38, 1 map. 143. Svoboda A. M. (1979): Autogenní chiméry jako zdroj morfologických a fyziologických změn. - LesnictYí, Praha, 25: 171-175. 144. Syoboda A. M. (1981): Introdukce okrasných listnat$ch dřeYin. - Studie ~SAV, Praha, 1981/12: 1-89. 145. Svoboda A. M. (1981): Výsledky introdukce listnatých dřevin v Prdhonicích. - Studie ~SAV, Praha, 1981/12: 124-162, 1 map. 146. Svoboda A. M. (1982): Posnáaky o pěstování kavkazského smrku východního v ~eskoslovensku. - Živa, Praha, 30: 9-10.

- 94 147. Svoboda A. M. (1983): Drei bedeutende, in der Tschechos1owakei angepflanzte Jugoslawische geholzarten. IPicea omorika cv. Fassei, Pinus peuce, Pinus leucodermis cv. Smidt/. - Zbornik Radova Akad. Nauk Umjetn. Bosne, Hercegovine, Saraje~o, 72/21: 231-238. 148. Svoboda A. M. (1983): Genus Pinus L. 3. The Pines in Czechoslovakia. - In: Index Seminum P1antarum IInst. Bot. Acad. Sci. Bohemoslov.l, Próhonice, 19: 61-64. 149. Svoboda A. M. et Benčat F. (1976): Výsledky introdukce a pěstováni cizokrajných, hlavně jehličnatých dřevin v Československu. - In: ~tudie ihlič. drevin IArb. SAV Mlyňany/, p. 131-146, Bratislava. 150. Svoboda A. M. et Jira J. (1962): Index plantarum, collectiones Próhonice. - In: Index Seminum Plantarum, IVýzk. dst. Okras. Zahr.l, Prdhonice, 14: 39-41. 151. Svoboda A. M. et Kučera M. (1960): Pěstováni pamodřinu činsk~ho v Československu. - Dendrol. Sborn., Opava, 2: 289-294. 152. Svoboda A. M. et Kučera M. (1960): Vzácně pěstovaná dřeviny (Nothofagus, Cedrela). - Dendro1. Sborn., Opava, 2: 337-340. 153. Svoboda A. M. et x Rel B. (1969): Přehled lokalit a jedinc6 Pinus peuce v Československu. - Dendro1. Sděl., Praha, 20: 14-17. 154. Svoboda A. M. et Svobodová D. (1961): Význam seznamu semen pro introdukci a návrh na jeho přestavbu. - Acta Pr6honiciana, PrOhonice, 26: 19-31. 155. Svoboda A. M. et Svobodová D. (1961): Význam seznamu semen pro introdukci a návrh na jeho přestavbu. - In: Index Seminum P1antarum IVýzk. dst. Okras. Zahrad./, PrOhonice, 13: 19-25. 156. Svoboda A. M. et Svobodová D. (1966): Javor h1'adký (Acer glabrus), má ně známý druh pro okrasn~ výsadby. - Ovocn. a Zelin., Praha, 14: 220-221.

- 95 157. Svoboda P. et a1. (1966): Botanická zahrada ~SAV v PrOhonicich. Vznik, vývoj a dneěni stav. 1. Historie botanických zahrad a jejich úkoly. 2. dko1y dendrologie. 3. Botanická zahrada ČSAV. A. Arboretum - Jeh1ičiny. Zpr. Bot. Zahr. ČSAV PrOhonice, 2: 1-175. l58. Svoboda P. et-a1. (1967): Botanická zahrada ~SAV v Próhonicich. Vznik, vývoj a dnešni stav. A. Arboretum Listnáče. - Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Prdhonice, 3: 1-277. 159. Svoboda P. (1967): Historie rosarii. - Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Prdhonice, 5: 5-11. 160. Svoboda P. (1967): Sbirka ku1turnich rOži. - Zpr. Bot. Zahr. ČSAV Prdhonice. - 5: ll-58. 161. Svobodová D. (1968): Vzácná kulturni varieta javoru m1~če - Acer p1atanoides L. cv. Sto1ii. - Živa, Praha, 16: 13-14. 162. Svobodová D. (1970): výskyt americk~ho javoru okrouh1o1ist~ho (Acer circinatum Pursh) v ~eskoslovensku. - Živa, Praha, 18: 137. 163. Svobodová D. (1971): Výskyt a pěstování javoru pensy1vánsk~ho (Acer pennsy1vanicum- L.) v naěich parcích a zahradách. - Živa, Praha, 19: 54-55. 164. Svobodová D. (1975): Javor habro1istý, exotický druh z Japonska (Acer carpinifolium Siebo1d et Zuccarini). - Živa, Praha, 23: 47-48. 165. Svobodová D. (1980): Rybízy. - Živa, Praha, 28: 213-215. 166. Svobodová D. et Svoboda A. M. (1960): Index seminum v ČSSR, jeho význam a budoucnost. - Zpr. Kraj. Arbor. Nový Dv~r u Opavy, 6: 3-5. 167. Svobodová D. et Svoboda A. M. (1976): Ověřeni hybridniho pOvodu strom~ (Pinus x schwerinii Fit.). - In: ~tudie ih1ič. drevin IArbor. SAV Mlyňany/, p. 223-231, Bratislava. 168. Svobodová D. eť Větvička V. (1981): Dřin obecný (Cornus mas), jeho kultivary a terato1ogick~ odchylky. Živa, Praha, 29: 56-57.

-- 96 169. ~inde1áf J. (1972): Če1ea Hamame1idaceae - použití v sadovnictví v Českých zemích. - 120 p., ms. /Dip1. práce, depon.: ~Z Praha/. 170. Sindeláf J. (1975): Rod Hamamelie T PrOhonickém parku. - Dendro1. Sděl., Praha, 28: 57-58. 171. ~indeláf J. (1985): Vilíny. - Zahrádkáf, Praha, 1985/2: 44-45. 172. Tyl1er Z. (1957): Hofec tolitovitý v sadovnictví. Živa, Praha, 5: 197. 173. Tyller Z. (1958): PrOhonické alpinum. - OTocn. a Zelin., Praha, 6: 204-206. 174. Tyller Z. (1967): Z historie prOhonického alpina. Zprav. Bot. Zah~. ~SSR, Praha, 1: 55-57. 175. Tyller Z. (1968): Z historie alpinek. - Zahrad. Listy, Praha, 61: 181-185. 176. Ty11er Z. (1971): Alpinum Botanické zahrady v PrOhonicích. - Zpr. Bot. Zahr. PrOhonice, 6: 3-47. 177. Tyl1er Z. (1972): Prha arnika v pfírodně krajináfských parcích (Arnica montana L.). - Živa, Praha, 20: 18. 178. Tyl1er Z. (1973): Galerie horských druhO V. Hofec Clusi~v - Gentiana c1usii Peer. Song. Prvosenka nejmen§í - Primula minima L. - Živa, Praha, 21: 173. 179. Ty11er Z. (1981): Prha anika v PrOhonicích. - Zprav. Ochr. Pfír. Okresu Praha-západ, 1981/4: 9-10. 180. Tyller Z. (1981): VstaTač májoTý v PrOhonickém parku. - ZpraT. Ochr. P~ír. Okresu Praha-západ, 1981/1: 8-10. 181. Tyl1er Z. et Hofman J. (1968): B~.zen v Botanické zahradě PrOhonice. Leták č. 1. - II p., ed. Botanická zahrada ~SAV PrOhonice. 182. Ty11erová D. (1968): Zajímavá forma smrku obecného (Picea abies IL.I Karst.). - Živa, Praha, 16: 176. 183. Tyllerová D. (1969): Davidie - málo známá d~evina na§ich parkO. - Živa, Praha, 18: 93.

- 97 184. Tyllerová D. et Roudná M. (1983): dspě§ná introdukce vzácných d~eTin v prOhonickém parku. - Živa, Praha, 31: 134. 185. Uiberlayová E. (1961): Cizokrajné duby v prOhonickém parku. - Věd. Pro Výzk. dst. Okras. Zahrad. ČSAZV, Praha, 1961/1: 37-81, 44 fig. 186. Uiberlayová E. (1963): Tsuga. (Pfehled v prOh. parku rostoucích druhO, odrOd a jedincO s biologickými údaji). In: Index Seminum Plantarum /Výzk. dst. Okras. Zahrad./, PrOhonice, 15: 43. 187. Uiber1ayová E. (1969): Evidence rostlin v botanické zahradě v PrOhonicích. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 5: 34-39. 188. Uiberlayová E. (1970): Zahradnici - ochránci p~irody. Zahr. Listy, Praha, 63: 248-249. 189. Uiberlayová E. (1972): Prdhonický park poněkud jinak než v květech. - Živa, Praha, 20: 46-48. 190. Uiberlayová E., SToboda A. M. et Jíra J. (1962): Quercus. Pfehled v prOh. parku rostoucích druhO, odrOd a jedincO s biologickými údaji. - In: Index Seminum Pl&n~ tarum IVýzk. dst. Okras. Zahrad.l, PrOhonice, 14: 37-39. 191. Ulman J. et Tichý V. (1984): Skorec v PrOhonicich. Zprav. Ochr. Pfír. Okresu Praha-západ, Praha, 1984/3: 45-47. 192. Vacková M. (1968): Korkovník amurský u Postfekova. Živa, Praha, 16: 16. 193. Vacková M. (1970): O československých zahradách a arboretech. - ~as. Slez. Muz., ser. C, OpaTa, 9: 209-213. 194. Vacková M. (1973): Tisk pí§e o našich botanických zahradách. - Zprav. Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 12: 94-95. 195. Vacková M. (1974): Adresá~ botanických zahrad a arboret v ~SSR (stav k 30.9.74). - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 13: 47-56. 196. Vacková M. (1976): Tisk o botanických zahradách v roce 1975. - Zprav. Bot. Zahr. ~SSR, Praha, 16: 56-57.

- 99 -

- 98 197. VackoT-á M. (1978): Tisk o botanických zahradách v letech 1973 až 1977. - Zprav.Bot. Zahr. ČSSR, Praha, 20: 35-38. 198. VětTička V. (1983): Vi1íny - perly zimní pfírody. Živa, Praha, 31: 13-15. 199. vV IVětvička V.I (1984): Barevná plány Prdhonick~ho parku. - Živa, Praha, 32: ll. 200. 2~árská D., Svoboda A. M. et Formánek V. (1981): NOTá odr~da okrasn~ho smrku Picea exce1ea Link., f. reflexa Carr. ev. Formánek. - Dendrol. Sděl., Praha, 25: 13-14.

Krátká

sdělení

PrOhonick~ho

o pracoTnících, kteff se zasloužili o rozvoj

parku

201. Kotlaba F. et Ticný V. (1984): 60 let akademika Slavomi1a Hejn~ho. - Zprav. Ochr. Pfír. Okresu Praha-západ, 1984/1: 62-64. 202. Svoboda A. M. (1963): Prof. Dr. Ing. Jan Jelínek zemřel. - Dendrol. Sděl., Praha, 4: 7-8. 203. Svoboda A. M. (1970): Zahradní architekt Eugen ~midt zemfe1. - Dendrol. Sděl., Praha, 21: 19-20. 204. Svoboda A. M. (1971): Význam Františka Thomayera pro dendrologii. - Dendrol. Sděl., Praha, 25: 33. 205. Svoboda A. M. (1973): František Zeman. - Dendro1. Sděl., Praha, 27: 51. 206. Svoboda A. M. (1973): Karel Jirák. - Dendrol. Sděl., Praha, 27: 75-76. 207. Svoboda A. M. (1978): Historická zeleň a celoživotní dílo doc. dr. ing. B. Kavky. - In: KaTka B. et ~inde1áfová J., Funkce zeleně v životním prostfedi, p. 228-230, ed. SZN, Praha. 208. Svoboda A. M. (1979): Vzpomínka k nedožitým sedmdesátinám prof. P. Svobody. - Folia Dendrol., Bratislava, 6: 166-169.

209. Svoboda A. M. (1981): Vzpomínka na dr. Ivana Kláštersk~ho (1901-1979). - Folia Dendrol., Bratislava, 8: 168-169. 210. VětTička V. et Svoboda A. M. (1971): RNDr. Ivan K1ášterský sedmdesátníkem. - Živa, Praha, 19: 180, 1 photo.

Abecední rejstfík

autor~

Anonymus 1-6. - Blahník Z. 7-10. - Blažek M. 11-26. V. 28-30. - Dostálek J. 30. - DostálkoTá A. 31-38, 96. - DoudoTá H. 96. - Dvofák J. 39, 49. - Formánek V. 41, 200. - Helebrant L. 79. - Hofman J. 39, 42-49, 97, 181. Hofmanová M. 50. - Holub J. 51. - Holubová-Jechová V. 52-54. - Husák ~. 55. - ChrtkoTá A. 56. - Jehlík V. 58-60. - Jičín­ ská D. 61. - Jíra J. 62-64, 150, 190. - Klášterský I. 65-69, 97. - Končalová N. 61. - Kotlaba F. 70-75, 201. - Kraus F. 76-79. - Kučera M. 27, 80-94, 151, 152. - Lhotská M. 59. N~mec M. 26, 95-105, 184. - Svoboda A. M. 27, 52-94, 106-156, 166, 167, 190, 200, 202-210. - Svoboda P. 157-160. Svobodová D. 154-156, 161-168. - ~indeláf J. 63, 96, 105, 169-171. - TicQý V. 191, 201. - ~'yl1er Z. 64, 96, 172-181. - Tyl1erová D. 96,182-184. - Uiberlayová E. 185-190. - Ulman J. 191. - Vacková M. 192-197. - Větvička V. 60, 168, 198, 199, 210. - Žaárská D. 200. Černík

- 100 III.

Ddležitější závěrečné

zprávy, rukopisy a mapové podklady

- 101 IV. Zprávy Botanické zahrady Prdhoniee -

přehled

dosud

--------------------------------------------------

vyšlých svazkd Blahník Z. et Větvička V. (1984): Místní jména v Prdhonickém parku. Rozcestí, mosty, jezy~ vstupy. - 4 p., 4 map., ms. /Rozmn., depon.: Botanický ústav ~SAV Prdhoniee/. Hofman J. (1974): Zpráva o činnosti Botanické zahrady v Prdhonicích. - 37 p., 2 append., ms. /Rozmn., depon.: Botanický ústav ~SAV Prdhonice/. Hofman J. (Roudná M., Purchart V., Tyllerová D.): Zpráva o škodách v Botanické zahradě PrOhonice po vichřici a záplavě ze dne 18. srpna 1974. - 5 p., ms. /Příloha Zprávyza oddělení Botanické zahrady 1974. »epon.: Botanický ústav ~SAV prdhonice/. Roudná M. (1980): Přehledná zpráva oddělení Botanické zahrady Botanického ústavu ČSAV Prdhonice za období 1975, 1976-1980. - 42 p., 2 append., ms. IDepon.: Botanický ústav ~SAV Prdhonice/. Svoboda P. et ale (1965)! Botanická zahrada ČSAV T Prdhonicích. Vznik, vývoj a dnešní stav. - 481 p., 5 map., ms. /Rozmn., depon.: Botanický ústav ~SAV Prdhonice/. Dobrý J., Buršík A. et ale (s. a.): Botanická zahrada Prdhoniee. /Mapa Prdhonickáho parku 1 1000/. - 1 map., ed. Botanický ústaT ČSAV Prdhonice. Svoboda A. M., Zavadil E. et Jager J. (1963): Prdhonický park - orientační plánek parku~ stanoviětní charakteristika. /Plán parku po sekcích 1 : 2880/. - 64 p., ed. Botanická zahrada ~SAV Prdhonice /cyklostyl/. Uiberlayová E. (s. s.): Plánky rozšíření dřevin v PrOhonickém partu /1 : 500/. - 145 p., ed. Botanický ústav ČSAV Pr6honice /světlotisk tiskeml.

1 - 1965 (Historie československých botanických zahrad, Dendrologická společnost, mraZOTé škody na dřeTinách), 77 p. 2 - 1966 (Historie botanických zahrad a jejich úkOly, Botanická zahrada Prdhonice - historie, přírodní poměry, místní názvy; Arboretum - Jehličiny), 176 p. 3 - 1967 (Arboretum - Listnáče), 278 p., 3 map. 4 - 1967 (Sbírka oTocných dřevin), 63 p., 1.ap. 5 - 1967 (Rosarium), 67 p., 2 map. 6 - 1971 (Alpinum, borovice a rod Rubus v Prdhonickém parku), 111 p., 1 map., 25 fig. 7 - 1974 (Irid'riua), 96 p., 2 maje 8 - 1982 (Smrky, oře!áky, rod Corylus a Ostrya v Prdhonickém parku), 35 p., 32 fig.

- 102 -

V. Leporela 1972 - Botanická zahrada Pr~honice. Kosatce. - 13 photo, ed. ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie L. Sitenský, odb. spolupráce M. Blafek). 1973 - Botanická zahrada PrUbonice. Rhododendrony. - 13 photo, ed. ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie K. Gregor, text A. Dostálková). 1974 - Botanická zahrada Pr~honice. Kulturni rófe. - 13 photo, ed. ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie K. Gregor, odb. spolupráce H. DoudoTá). 1977 - Botanická zahrada Próhonice. - Alpinum. - 13 photo, ed. ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie K. Gregor, text Z. Tyller). 1983 - PrOhonice, Botanická zahrada. - 13 photo, ed. ČTK­ -Pressfoto, Praha, ed. 2. (Fotografie K. Gregor, V. Motl, text Z. Ty11er). 1983 - Próhonice. Botanická zahrada. - 13 photo, ed. ČTK­ -Pressfoto, Praha. (Fotografie K. Gregor, V. Motl, odb. spolupráce V. Větvička). 1984 - Próhonický park. - 10 photo, ed. ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie V. Motl, text V. VětTička). 1984 - Botanický ústav ČSAV. Próhonický park. - 13 photo, ed. ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie H. Atanasová, text V. Větvička). 1984 - Botanický ústaT ČSAV. PrOhonické alpinum. - 13 photo, ed. ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie H. Atanasová, Z. Feyfar, V. Motl, V. Větvička, text V. Větvička). 1984 - Botanický ústav ČSAV a ~doz Prdhonice. Stálezelené rododendrony. - 13 photo, ed. ČTK-Pressfoto, Praha. (Fotografie H. Atanasová, V. Motl, text K. Hieke, V. Větvička).

- 103 Bibliography of works connected with PrOhonice Park Compiled by Milena Roudná and Martina tion with authors.

Beneěová

in coopera-

The bibliography consists of five parts: I. List of printed guides through the park. II. Publications which are totally or in part deToted to the park or at least give some detailed information about the park. Only the publications by employees of the Botanice1 Institute are included; those by other authors on1y if they are of our employeea co-authors (marked with x). This part ia conc1uded by the alphabetical index of authors with numbers referring to individual publications. III. Reports, manuscripts and maps. IV. List of a11 issues of the Bulletin of PrOhonice Botanica1 Garden (ZpráYy Botanické zahrady PrOhonice). Note: List of issues of the Index seminum et plantarum edited by the Botanicel Institute see Index seminum et plantarum 20, 1984, p. 19-20. V. List of folders with photographs taken in the park or in the specialized col1ections.

Poznámky: Poznámky:

Zprávy Botanick~ zahrady PrOhonice, 9. - Vydal Botanický ústav ~SAV, PrOhonice jako interní publikaci v roce 1985. Milena Roudná Návrh obálky Jiří Bla!ek, Václav Větvička Přepis Jiří Zázvorka Anclický překla~ Libuěe Bubeníková, Milena Roudná Redakčně připravila

Náklad 1200 výtiskd. Tisk SNV Praha