Zpravodaj Zapsaného spolku Český granát a Městského úřadu v Třebenicích
ČESKÝ GRANÁT 2016
Neckyáda v Mrsklesích – červenec 2016 Foto: Ladislav Husák
LETNÍ VYDÁNÍ 2016
1
SLOVO ÚVODEM Vážení občané, přehoupli jsme se do druhé části roku 2016. I se splácením úvěrů město funguje dobře a postupuje vpřed. Kromě drobných oprav probíhají i větší stavební práce. Dokončena byla rekonstrukce půdních prostor v budově školní družiny, kde bude od 1. 9. 2016 otevřena nová třída školní družiny. Budete se do ní moci podívat při dni otevřených dveří, který plánuje ředitel školy. Již nyní jsme započali s přípravnými pracemi na vybudování sběrného dvora v Třebenicích v roce 2017-2018, pokud obdržíme dotace z OPŽP. Ve městě probíhala od začátku roku do června řada kulturních i sportovních setkání. Před námi je podzim s tradičními akcemi jako cyklistické závody pro děti, Vánoční jarmark, „Rybovka“. Kulturní komise také pořádá dne 1. 10. 2016 od 19.00 hod. v sále MěÚ Třebenice setkání se Zdeňkem Troškou s písničkami Simony Klímové. V obcích proběhla kromě kulturních akcí např. rekonstrukce potrubí – přívodu vody do nádrže v Mrsklesích. Vodu v nádrži a úpravu okolí otestovali v červenci nadšeně účastníci neckyády. Děkujeme osadnímu výboru Lhota-Mrsklesy, že na velkou část rekonstrukce sehnal sponzory a brigádníky. V současné době připravujeme osazení dvou autobusových zastávek: na křižovatce v Tyršově ulici přidáme zastávku vpravo po směru od železničního přejezdu. Čeká zde pravidelně řada školáků a zastávka u hřbitova není již dopravcem využívána. Děti i dospělí si zaslouží zpříjemnit čekání a ochránit před deštěm. Druhá zastávka nahradí najednou dvě nástupní místa – v Dlažkovické ulici směrem do Dlažkovic a zastávku naproti bývalému kinu. Jediná zastávka pro oba směry bude umístěna v Masarykově ulici po pravé straně směrem k Havlíčkovu náměstí. Bohužel do chodníku, přestože je široký, nemůžeme udělat záliv a stání samotného autobusu bude nakonec situováno na stávající komunikaci. Pod povrchem chodníku je totiž položen světelný kabel a provozující firma nám nepovolí jakýkoliv zásah. Cena jedné zastávky se pohybuje od 40 tis. korun. Doufáme, že obě vydrží a ubrání se před vandaly a nenechavci, aby mohly občanům dobře sloužit pro daný účel. Změna v dopravním značení se nevyhne ani Paříkovu náměstí. Zde chystáme úpravy, které omezí dopravu v horní části před budovami škol. Městský strážník delší dobu monitoroval provoz při přivážení dětí ráno na výuku a při přecházení dětí z budovy do budovy v rámci výuky. Žáci se tzv. stěhují na výuku do počítačové učebny, do sportovní haly, kuchyňky a zpět. Mezi procházejícími dětmi pak projíždějí obousměrně auta. Např. v době ranních příjezdů ke škole jsme napočítali během krátké doby pohyb až 35 aut. Velká změna probíhá na postu strážníka Městské policie Třebenice. Tomáš Rotbauer skončil svoji službu u nás k 31. 7. 2016. Odešel definitivně po zvážení všech okolností do Terezína. Na jeho místo byl výběrovým řízením vybrán pan Lukáš Jirsák, který nastoupí 1. 9. 2016. V počátcích však musí absolvovat povinný kurz, takže naplno bude fungovat v Třebenicích až během měsíce října. Tomášovi tímto děkujeme a Lukáši Jirsákovi přejeme hodně štěstí. Telefon MP Třebenice zůstává nezměněn: 602 286 168. Aktivně však bude nový strážník smět zasahovat až po kurzech, takže se zatím obracejte na Policii ČR - Obvodní oddělení Lovosice. Věříme, že všechny akce a změny, určitě s trochou trpělivosti a pochopení z Vaší strany, zkvalitní život nás všech. Přejeme hezký zbytek dovolených a příjemné babí léto. PaedDr. Martina Patrovská, starostka Ing. Eva Hajná, místostarostka
POZVÁNKA NA VYPRÁVĚNÍ ZDEŇKA TROŠKY
PODĚKOVÁNÍ SPONZOROVI Dne 27. 7. 2016 byla dokončena rekonstrukce půdních prostor v budově školní družiny. Vznikla zde společenská místnost – třída, sociální zařízení pro dívky a chlapce, úklidová místnost a sklad na materiál pro učitele. Stavba přišla na 1 549 978,86 Kč. Děkujeme tímto Ústeckému kraji za finanční podporu ve výši 300 000,-- Kč z Fondu Ústeckého kraje.
Kulturní komise města Třebenice pořádá dne 1. 10. 2016 od 19.00 hod. v sále Městského úřadu v Třebenicích zábavný pořad – Vyprávění Zdeňka Trošky, filmového režiséra a scénáristy, s písničkami Simony Klímové. Vstupné je 220,- Kč. Předprodej vstupenek probíhá v Infocentru MěÚ Třebenice. Kapacita sálu je omezena.
Ing. Eva Hajná, místostarostka
2
TAK TO JE PECKA! Na facebooku jsem se pochlubila fotkou – mísou našich nádherných třešní. Nutně potřebujeme pecky Prosíííím! Podivný komentář jedné vzdálené příbuzné ve mně pochopitelně vzbudil zvědavost. „Proč?“ zeptala jsem se. „Protože sestřičky na dětské neurologii z nich šijí polštářky pro maličké pacienty. Nahřáté polštářky s peckami přináší miminkům úlevu při bolestech bříška.“ Poučila mě (až ze severní Moravy) vzdálená příbuzná. Třešňové pecky mají schopnost dlouhodobě udržet teplotu, které byly vystaveny. Pro tuto vlastnost byly již v dávných dobách plněny do látkových pytlíčků a jejich blahodárné teplo sloužilo při relaxaci po celodenní práci. Polštářek naplněný peckami se nahřeje nebo ochladí. Uvolní svalstvo, zchladí otoky i štípnutí, pomůže zmírnit menstruační bolesti, revmatické potíže, křeče, napomáhá při léčbě kašle apod. Tyto a další informace jsem si potom dohledala. Mísa třešní byla snězená, ale pecek byla sotva hrstka. Napadlo mě tedy oslovit další kamarádky a známé, prostě každého, kdo bude jíst, zavařovat, dělat marmelády, či jinak nakládat s třešněmi a bude ochoten udělat dobrý skutek pro mrňouse v nemocnici. To víte, pecka k pecce... Na výzvu zareagovaly maminky, které mají v čerstvé paměti, jak dokáže bolavé bříško děti potrápit a také další dobré duše. V půli prázdnin putovala do Ostravy pěkná kupa pecek a jako poděkování přišly „tetám z Třebenic“ obrázky, které za miminka ☺ nakreslily větší děti tč. pacienti dětské neurologie. Ano, naše zahrady jsou plné pokladů. Stejně tak jako vloni na Světové výstavě EXPO v Miláně slavily úspěch džemy z Třebenických meruněk, tak letos potěšily v jiném městě (ne)obyčejné třešňové pecky. No není to pecka? Hana Husáková Sociální a bytová komise města pořádá na sále MÚ v Třebenicích
Pro pořadové číslo si piště a volejte: - email:
[email protected] - telefon: 607 667 614 (Petra Mrvíková) Maximálně 50 ks na osobu. Věci přijímáme čisté a bez poškození! Vyhrazujeme si právo věc nepřijmout, pokud nebude v pořádku. (oblečení, boty, knihy, hračky, nádobí, brusle, kola, kočárky, lyže a vše ostatní, co už doma nepotřebujete)
Při příjmu manipulační poplatek 1,- Kč/kus, při výdeji odečítáme 5% z utržené částky.
Příjem věcí: 16. 10. 2016 od 16.00 do 18.00 hodin 17. 10. 2016 od 16.00 do 18.00 hodin
Každý účastník bazárku při příjmu současně s věcmi odevzdá i seznam věcí označený jménem, pořadovým číslem a telefonem. Nevyzvednuté věci propadají charitě, není-li předem domluveno jinak.
Prodej: pondělí 17. 10. 2016 od 16.00 do 18.00 úterý 18. 10. 2016 od 10.00 do 18.00 středa 19. 10. 2016 od 10.00 do 18.00 čtvrtek 20. 10. 2016 od 10.00 do 18.00 pátek 21. 10. 2016 od 16.00 do 18.00 Výdej věcí: 22. 10. 2016 od 10.00 do 14.00 hodin
3
SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ TŘEBENICE Jsou za námi slavnosti 145. výročí založení našeho sboru, a bez pochyby to pro nás byla největší událost posledních let. Pro čtenáře Zpravodaje, obzvlášť pro ty, kteří onu červnovou sobotu neměli možnost se přijít podívat, předkládám tuto krátkou zprávu. Základem úspěchu bylo příznivé počasí. Sice odpoledne i navečer krátce zapršelo, ale na průběh to mělo zanedbatelný vliv. Po ranních oficialitách, jako je kladení věnců a slavnostní proslovy (letos přijaly pozvání i dvě nejvyšší osoby profesionálních a dobrovolných hasičů v Ústeckém kraji: krajský ředitel HZS plk. Ing. Roman Vyskočil a krajský starosta SH ČMS Jiří Henc), došlo na program, který je zpravidla hlavním předmětem zájmu diváků. Nejprve vystoupily libochovické mažoretky a dětský folklorní soubor Třebenická sluníčka za doprovodu Dračí dechovky. Po nich zatýkali našeho figuranta příslušníci Policie ČR, mj. za pomoci služebního psa. A pak už přišly na řadu hasičské ukázky. Profesionální hasiči z lovosické stanice vyprostili osobu z havarovaného vozu a místní dobrovolná jednotka poté uhasila požár vozu dalšího. Následovala pauza, kterou bylo možno vyplnit buď obědem, nebo prohlídkou historické a současné hasičské a policejní techniky (kromě Policie ČR přijeli i zástupci Policejní historické společnosti). Za zmínku stojí vedle koněspřežných stříkaček z Chrášťan a Čížkovic především CAS 20 Tatra Terno a týlový kontejner s nosičem Scania ze stanice Ústí nad Labem a žebřík AZ 32 Iveco ze stanice Litoměřice. K vidění byla také malá rarita. Vedle našeho Mercedesu Benz 1113, který používáme hlavně jako technické vozidlo např. při povodních, stál na náměstí týž vůz, ovšem s cisternovou nástavbou. Přivezli ho ukázat kolegové dobrovolní hasiči z Kryštofových Hamrů. Bohužel technické problémy vyřadily z našeho programu slíbený obrněný transportér z Automuzea Terezín, snad to příště vyjde. Po obědě ještě předvedli profesionální hasiči speciální zařízení sloužící k řezání různých materiálů vysokotlakým paprskem, kterým v celém kraji disponuje pouze stanice Ústí nad Labem. Na závěr ukázek mohli diváci vidět, jaká nebezpečí může způsobit hořící olej na sporáku a jak se (ne)zachovat, pokud tato situace nastane. Jednotlivá vystoupení hasičů doplňoval odborným výkladem velitel třebenické hasičské jednotky Vladimír Novotný. Je věčná škoda, že kvůli dlouhodobému cvičení nemohli přijet s technikou také naši partnerští hasiči ze saského Beierfeldu a původně avizovaní kolegové z Technisches Hilfswerk ze Suhlu v Duryňsku. Ti přijeli pouze čtyři, ovšem poprvé s novým šéfem tamního Ortsverbandu, takže bylo možno alespoň projednat pokračování naší dosavadní osmileté spolupráce. Odpoledne patřilo dětem. Klapští hasiči přivezli tři družstva mládeže (nejmladším je kolem čtyř let), která seznámila diváky s požárním sportem a disciplínou zvanou požární útok. Klára Pospíšilová spolu se svým manželem připravili pro malé návštěvníky slavností sérii soutěží a tvořivou dílnu, za což jim patří velký dík. A pak přišlo na řadu vystoupení Sváťova dividla. Sváťa to opravdu umí rozjet, hlediště před školou se velmi rychle zaplnilo a děti se během představení opravdu dobře bavily. Vrcholem slavnostní soboty byla večerní zábava pod širým nebem s hudební produkcí v podání kapely Vitamin a třešničkou na dortu byl ohňostroj. Během dne se při realizaci akce neobjevily větší potíže, takže když při přípravě kapely silně pršelo, trochu nám zatrnulo, protože stěhovat všechno na sál městského úřadu by bylo dost komplikované. Příroda se naštěstí včas umoudřila. Návštěvníci se ke slavnosti i zábavě vyjadřovali vesměs kladně a tak předpokládáme, že se opravdu pobavili. Můžeme už dopředu slíbit, že se pokusíme o to, aby 150 výročí založení sboru v roce 2021 bylo ještě lepší.
4
Nakonec chci poděkovat všem zúčastněným, hlavně členům Sboru dobrovolných hasičů Třebenice za tři čtvrtě roku práce na přípravách. Městu Třebenice za vstřícnost a spolupráci, obzvlášť při komplikovaném a přesto rychlém zařizování uzavírky náměstí. Dále pak hojnému počtu návštěvníků, jejichž přízně si opravdu vážíme. Nutno poděkovat také obyvatelům Paříkova náměstí za shovívavost, protože nadměrný hluk pod okny od rána do večera nemusí být všem příjemný. A v neposlední řadě následujícím sponzorům, bez jejichž finanční a materiální podpory by se slavnosti nekonaly: Ústecký kraj, Město Třebenice, Nadační fond Kalich, Advokátní kancelář Mgr. Petr Galia, Auto Reinhart, s.r.o., Diamantové zdraví, Ha Giang Dang, Ing. Eva Hajná, Interpap Office, s.r.o., Město Lovosice, MVDr. Marek Káninský, PEKAŘSTVÍ A CUKRÁŘSTVÍ ŠUBRTOVÁ, Potraviny Krátký a spol., s.r.o., Restaurace Radnice, ROKL, s.r.o., Řeznictví Václav Vincík, Stavba Ing. Kapr, s.r.o., Tesařství a pokrývačství Vlastimil Hajný, Tiskárna Latislav a Železářství Alena Vobořilová. Fotografie jsou použity s laskavým svolením jejich autorů, paní Aleny Vobořilové a Karla Pecha. PS: Líbilo se vám na našem hasičském plese? Možná se vám to zdá ještě daleko, přesto si poznamenejte datum toho příštího. Bude se konat na sále městského úřadu v pátek 20. ledna 2017. Hraje Vitamin. ………………………………………………………………………………………………………………
Vítězslav Lisec
CO NOVÉHO V KOLOLEČI 8. března se stal staronovým svátkem žen. Kololečské ženy obdržely od Osadního výboru květinu s malou sladkostí. S jarem přichází úklid po zimě a tak jsme uspořádali „Jarní brigádu“, které se zúčastnilo přibližně 25 občanů vč. dětí. Před samotnou brigádou byly posekány travnaté plochy na návsi a okolí. Starší děti uklidily v altánu a také se zapojily do natírání v altánu. Zapojily se i menší děti. Úkoly spojené s velebením návsi jsme si rozdělili a společnými silami jsme vytrhali trávu okolo kapličky, treláží a okolo stromů. Proběhla výměna kůlů okolo stromů, úprava stromů a keřů, natíralo se v altánu, zametalo se prostranství na návsi. Děkujeme všem aktivním brigádníkům za spolupráci. Veselá Lenka Dne 28. května 2016 se v Kololeči na návsi uskutečnil dětský den společně s večerním posezením pro dospělé. Pro děti bylo připraveno 7 disciplín. Po absolvování všech disciplín na děti čekalo překvapení: svezení na motorkách a ukázka hasičské techniky SDH Třebenice. Následně se pokračovalo posezením pro dospělé pod altánem. A na začátku letních prázdnin se tradičně občané Kololeče sešli u příležitosti vzpomínky na upálení Mistra Jana Husa, které proběhlo na návsi v altánu. Jakub Jíra
5
NA ROZLOUČENOU Rád bych po 11 letech poděkoval občanům města Třebenice za možnost nejen té úžasné služby, která se mi zdála ze začátku těžká. Občané města přihlíželi s despektem na přítomnost městské policie, která byla zprvu značně nezvyklá. Dnes si s pohledu času uvědomuji, že každý začátek je těžký a také, že každá dobrá myšlenka se musí budovat stejně jako národ. Není to ani měsíc, co sloužím v Terezíně, a není dne, kdy bych si nevzpomněl na krásné město Třebenice, které dnes jen vidím od Počápel, s nezapomenutelnou myšlenkou na krásné roky pod p. Vobořilem. Myslím, že dnes se asi každý občas zamyslí nad dnešní politikou, která je jen volbou menšího zla. S tím je spojena i bezpečnostní politika. Dnes mohu říci, že je velice nešťastné šetřit na politice bezpečnosti. Jako zastupitel vidím velký problém ve vrcholné politice, kdy se obcím jako nejmenšímu správnímu celku, hází klacky pod nohy. Vzhledem k nízkému počtu státních policistů je potřeba řešit situaci ohledně bezpečnosti zřízením městské či obecní policie. Vlastně systémem, který byl dán již četnictvem a státní policií. Obce si prostě musí poradit samy. Všichni určitě vnímáme, že problémem je přerozdělování peněz. Já jsem rád, že se mi podařilo v praxi realizovat to, že policie může být vnímána jako složka, která pomáhá. Dále bych rád poděkoval občanům Třebenicka za to, že dohledat tak vysoký počet celostátně hledaných byl i výsledkem komunikace s lidmi. Policista by neměl jen striktně finančně řešit věčné přestupky (což nemá omlouvat pokuty), ale má pohledět také na výši společenské nebezpečnosti přestupku. Zcela právem si myslím, že takový polda přinese společnosti více, nežli uniformovaný policista, který se zaměřuje na udělování vysokých pokut (což ovšem zase rádi vidí jeho nadřízení). Zde se zamýšlím nad tím, co vlastně je povinností a potřebou policisty. Dnes mohu říci, že jsem občas přehlédl přestupek, který nebylo potřeba kvalifikovat finančně a lidsky, avšak čárkový neoficiální systém v podobě pokut funguje. Děkuji všem občanům Třebenic a přilehlých obcí za krásných 11 let. Mohu říci, že drtivá většina času byla pro mě v každodenním kontaktu milou společností. Velký dík také za duševní i praktickou pomoc při tomto zajištění životní praxe patří p. Vobořilovi, p. Otradovcovi a p. Hajné. S úctou k Třebenicku strážník, četník Tomáš Rotbauer …………………………………………………………………………………………………………………………………………
VEŘEJNÉ OPATROVNICTVÍ A MĚSTO TŘEBENICE Základní právní rámec opatrovnictví a právního jednání lidí s postižením v duševní oblasti tvoří v ČR Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. Veřejný opatrovník je ustanovován v případech, kdy soud nenalezne žádnou vhodnou fyzickou osobu – zpravidla jde o osobu příbuznou či blízkou osobě opatrovance. Veřejným opatrovníkem se rozumí obec, kde má opatrovanec bydliště, resp. kde fakticky žije. Město Třebenice vykonává v současné době funkci veřejného opatrovníka třem osobám omezeným ve svéprávnosti. Všechny osoby jsou umístěny v zařízení Centra sociální pomoci Litoměřice, p.o. v Chráněném bydlení. Dvě osoby žijí přímo v Třebenicích, jedna osoba v Litoměřicích. Základní role, které by měl veřejný opatrovník naplňovat: Ve shodě a po domluvě s opatrovancem právně jednat v oblastech, které mu jsou vymezeny rozhodnutím soudu. Hájit práva a zájmy opatrovance. Usilovat o méně omezující opatření a podporovat další rozšiřování možností. Mezi nejčastější úkony, které jako veřejný opatrovník musíme činit, patří: Každoroční zpracování zprávy o činnosti opatrovníka pro soud, účast při soudních jednáních, zajišťování souhlasu soudu s právním jednáním. Řízení na úřadech – doklady, průkazy, důchod, soc. dávky, uzavírání smluv o poskytování služeb, pojišťovny, banky. Zajištění vedení osobních účtů opatrovanců. Spolupráce se zdravotnickým zařízením, souhlasy s léčbou, s vyšetřením. Udržování pravidelného kontaktu, projednávání přání a požadavků. Zajišťování správy majetku, zpracování soupisu spravovaného jmění, řešení závazků. Administrativa a vedení osobních spisů. Doposud však obce nedostávaly na tuto činnost příspěvek od státu. Toto by se mělo od příštího roku změnit, protože se jedná o výkon přenesené působnosti. Na městském úřadě zajišťuje výkon této činnosti starostka a z jejího pověření matrikářka. 5
Petra Vaňková, matrikářka
6
KOLMO KOLEM KOMÍNA ANEB 3K MMB RACE Jako již tradičně i letošní rok na konci srpna proběhl v Třebenicích cyklistický závod Kolmo Kolem Komína aneb 3K MMB Race, který se koná pod záštitou MMB Třebenice. Letošní ročník byl již čtvrtým v pořadí. Závod probíhá v okolí Košťálova a zázemí vzniklo na fotbalovém hřišti SK Třebenice. Díky pokračování a neustálému zdokonalování závodu máme možnost se zapojit mezi teamy, které pořádají vlastní cyklistické akce s velkou závodnickou účastí. I letošní závod měl oproti loňsku několik novinek např. dětský koutek s hrami a výtvarným vyžitím pro malé i větší děti. Dále využití profesionální časomíry s čipem, která zajištuje zpracování výsledků online s maximální přesností. Dále došlo ke zdokonalení trasy, pomocí obměn na trase nebo např. vznikem překážek. Jedná se o nefalšované MTB, kterého se mohou zúčastnit jak amatéři, tak i elitní jezdci. Závodilo se hned ve dvou kategoriích Hobby (1 závodní kolo) a Elitte (2 závodní kola), které se dále rozdělovaly podle věku závodníků. Celkovými vítězkami v kategorii Hobby ženy se staly: 1. Fialová Michaela 2. Mrkvičková Martina 3. Rasochová Lenka Celkovými vítězi v Hobby muži: 1. Holeyšovský Slávek 2. Cmunt Ondřej 3. Gerstendörfer Ondřej Celkovými vítězkami v kategorii Elitte ženy jsou: 1. Šafaříková Karolína 2. Křížková Jaroslava 3. Kučerová Tamara Celkovými vítězi v kategorii, s největším zastoupením závodníků Elite muži, se stali: 1. Cmunt Petr 2. Stieber Zdeněk 3. Derfl Stanislav Výtěžek z prodeje zmrzliny byl věnován na konto Bariéry pro Adámka Jíru. Za účast děkujeme všem závodníkům i fanouškům a již nyní se těšíme na další ročník. Za tým MMB Třebenice Jan Krátký http://www.mmbtrebenice.cz/
7
ROZMARNÉ LÉTO V PODÁNÍ OSADNÍHO VÝBORU MRSKLESY-LHOTA V roce 2015 byl založen Osadní výbor MrsklesyLhota, který o sobě dává slyšet pořádáním akcí na zatravněném prostranství u vodní nádrže v Mrsklesích. V tomto roce zde probíhají akce nazvané „ Rozmarné léto v Mrsklesích“ a i přes vrtochy letošního počasí se pořádané akce prozatím vydařily. Na začátku léta se uskutečnilo „Odemykání koupaliště“, poté v červenci „Neckyáda“ a poslední chystaná akce nazvaná „Zamykání koupaliště“, která je naplánovaná na sobotu 10. září, bude naším rozloučením s létem. Na neckyádu se přišlo podívat asi 200 lidí z okolí. Kromě hlavní soutěže neckyády, které se zúčastnilo pět po domácku vyrobených plavidel, bylo mimo jiné přichystáno i několik soutěží pro děti, za které dostaly odměnu v podobě sladkostí. Největší odměnou pro děti bylo cachtání v bazénu a skákací hrad, za jehož zajištění patří dík Miloši Malému. Ceny pro děti v podobě sladkostí a špekáčků, určených k opékání na ohýnku, byly zakoupeny z financí Osadního výboru, přidělených městem Třebenice. Opékání buřtů se stalo už takovou naší tradicí, kterou chceme nadále dodržovat a díky finančním příspěvkům je zdarma nabízet na těchto akcích návštěvníkům ať už se jedná o dítě či dospělého, neboť není nad romantiku opékání buřtů nad otevřeným ohněm. Ceny do hlavní soutěže sponzorovala Kateřina Antošová a Martin Richter. Na prvním místě v neckyádě se umístil malý Jaroušek Stára z Medvědic, na druhém Ruda Veselý z Medvědic alias Redbull, třetí pozici si vyveslovala smíšená dvojice Zita s Martinem z Mrskles. Čtvrtý dojel do cíle na svém motoplavidle Karel Zeman z Mrskles zvaný Dežo, který získal rovněž cenu nejrychlejší KO a těsně za ním na posledním pátém místě dorazila posádka Jaroslava Marhana alias Guláše z Mrskles. Ti získali cenu „nejatraktivnější plavidlo a největší potápka“, neboť tato posádka se potýkala s nejčastějším převracením plavidla. Voda v nádrži byla naštěstí díky teplému počasí koupání nakloněna, takže posádky plavidel, které se nedobrovolně koupaly, neutrpěly žádnou újmu. Celou akci nezkazil ani déšť, který večer na hodinku proměnil návštěvníky v „pasažéry metra“ , neboť tak se dalo nazvat to, co bylo k vidění. Stojící lidi, držící se tyčí stanů, aby je silný vítr doprovázející déšť neodnesl. Vypadali jako by na ně nezbylo místo k sezení ve vlakové soupravě. Během deště i po něm nám až do pozdních nočních hodin hrála k poslechu i k tanci kapela „Přidané ingredience“. Celkový dojem z akce máme dobrý a budeme se těšit na vás na všechny zase někdy příště. Na závěr bych chtěla poděkovat sponzorům a všem obětavcům, kteří pomáhají s údržbou zatravněného prostranství a bazénu, ať už se jedná o běžné sekání a hrabání trávy, nebo o přípravu plochy před a po konání pořádaných akcí. U větších akcí, které jsou náročnější jak po finanční, tak i po technické stránce, mezi něž patří čištění vodní nádrže, nám za pomoci své těžké techniky pomohli místní podnikatelé Giovanni Capiali a Miloš Malý, který při této akci sponzoroval dobrovolné hasiče z Chotiměře. Ti se ochotně ujali vystříkání bazénu proudnicí. Daniel Zíma daroval dřevo na zhotovení nového skokanského můstku a nejmenovaný pán z Mrskles zakoupil nové odpadní potrubí, které bylo použito na opravu přítoku do bazénu. Financování výkopových prací se ujalo Město Třebenice, to pověřilo provedením prací Giovanna Capialiho, který navíc na své náklady opravil hráz a přítokovou a odtokovou šachtu. Předem děkuji všem současným i budoucím sponzorům, neboť jejich sponzorské dary pomáhají zlepšovat a velebit naše společné prostory a slouží nám dospělým i našim dětem. Za Osadní výbor Mrsklesy-Lhota Iva Záveská ze Lhoty
Žádáme občany, aby využili letošního podzimního období vegetačního klidu k prořezání stromků, keřů apod., které zasahují do veřejných prostor, nebo které vysadili na veřejných prostranstvích. Pokud budou některá místa na jaře 2017 neprůchodná, špatně průjezdná, nebo budou bránit výhledu z hlediska bezpečnosti provozu, budeme nuceni situaci řešit úřední cestou.
8
MRSKLESY A DVĚ LÍPY V Mrsklesích byla v letošním roce poražena lípa v prostoru křižovatky a rybníčku. Bohužel, přestože vzhledově byla dominantní a krásná, vnitřek byl úplně dutý a nemocný. V příštím roce bychom rádi vyfrézovali zbylý pařez. Jeho vytržení je problematické, okolo jsou vedeny sítě. Cena za práce činí předběžně okolo 30 tisíc korun. Město se bude řídit radami zahradních architektů a tento prostor hezky upraví. Trápí nás neznámý zahradník, který mezitím vysadil poblíž pomníku Jana Nepomuckého novou malou lipku – je tak blízko, že bude při růstu velmi brzy ohrožovat tuto kulturní památku. Žádáme „zahradníka“, aby stromek odstranil. Při každém sázení prosím mějte na mysli, že stromek či keř během několika let podstatně vyroste a vy pak budete žádat o povolení kácení. Upozorňujeme, že na pozemky v majetku města Třebenice není možné svévolně cokoli vysazovat. Bc. Lenka Jáhenová, úsek životního prostředí a PaedDr. Martina Patrovská, starostka
……………………………………………………………………………………………………………………
KOSTELÍK SVATÉHO BARTOLOMĚJE V LIPÉ ZŮSTANE PROZATÍM UZAVŘEN Stavba zůstane veřejnosti prozatím nepřístupná, a to navzdory zájmu skupiny lidí fungování kostela obnovit. Kostel sv. Bartoloměje v Lipé na Třebenicku se veřejnosti otevřel po více než dvaceti letech na začátku letošního roku. „Po lednové akci jsem vstoupila do jednání s Biskupstvím litoměřickým a Římskokatolickou farností Sutom, které kostel patří, a mám k dispozici návrh smlouvy k výpůjčce kostela,“ vysvětluje Klára Kovaříková, která byla iniciátorkou setkání. A jak dodává, stejně tak je už sepsán i návrh stanov spolku, který by kvůli obnově měl být založen. Aktivity kolem barokní stavby však prozatím utichají. Důvodem je nadcházející dlouhodobý pracovní pobyt Kláry Kovaříkové v zahraničí. I přesto ale má kostel šanci na záchranu. „Založení spolku zůstává jednou z možných záchran této stavby. Kostel je majetkem Římskokatolické farnosti Sutom a stojí na katastru města Třebenice. Pomoc je v případě obnovy kostela přislíbena jak ze strany církve, tak obce,“ dodává Klára Kovaříková. …………………………………………………………
RYBÁŘSKÉ ZÁVODY – 5. 6. 2016 První červnovou neděli uspořádala sportovní komise na Koňském rybníku v Třebenicích tradiční rybářské závody pro děti. Ve slunečném dopoledni bylo dvaadvaceti malými rybářkami a rybáři vyloveno mnoho krásných ryb v celkové míře 621 cm. Loňské vítězství zaslouženě obhájil Ondra Kohout, na druhém místě byla Lucka Englová, třetí místo obsadila Anežka Englová.
Všichni účastníci závodu obdrželi diplom a hodnotné ceny, tři nejlepší navíc dostali rybářský pohár. Všem děkujeme za účast, vítězům gratulujeme a těšíme se na další ročník. Za sportovní komisi René Pospíšil Fotodokumentace: http://gwineth.rajce.idnes.cz/ 5.6.2016_Rybarske_zavody_Trebenice
9
PRÁZDNINY VE ŠKOLE Na začátku července jsme ve škole přepnuli do odlišného módu a věnovali se pracím, které nelze realizovat v běžném provozu v průběhu školního roku. Na druhém stupni (č. p. 133) jsme opravili plechovou střechu nad šatnami a čítárnou. Čtyři učebny v přízemí budovy 1. stupně (č. p. 138) čekala rekonstrukce osvětlení. Po celý červenec současně probíhaly práce na dokončení půdní vestavby budovy školní družiny (č. p. 139). Obě sousedící budovy navíc dostaly ke společnému vstupu jednotný komunikační systém s elektronickým vrátným. Několik místností včetně počítačové učebny a čítárny jsme na závěr stihli vymalovat. Nezaháleli jsme ani v mateřské škole a ve školní jídelně. Ve školní jídelně jsme se pustili do rekonstrukce podlah ve dvou skladech hospodářského pavilonu, několik dalších skladů jsme vymalovali. V denní místnosti a v ložnici první třídy školky došlo k položení nového lina, do konce srpna ještě přibydou koberce do prostor herny. Na zahradě mateřské školy jste si jistě všimli nového herního prvku, který budou moci děti v novém školním roce využívat. V průběhu hlavních prázdnin se tak v budovách využívaných naší školou vystřídaly bezmála dvě desítky dodavatelů z nejrůznějších oborů – od stavebnictví po informační technologie a všichni odvedli práci na vysoké úrovni. V této souvislosti nelze zapomenout ani na provozní zaměstnance školy, kteří celý srpen prováděli náročný úklid na všech pracovištích. Všichni jmenovaní se snažili o to, aby se 1. září děti ve školce, žáci ve škole, strávníci ve školní jídelně, ale i zaměstnanci školy vrátili do pěkného prostředí - zase o něco lepšího než v předchozím školním roce. Za to jim všem patří velký dík. Mgr. Stanislav Novák, ředitel školy …………………………………………………………………………………………………………………………………
DOKONČENÍ PROJEKTU „ŠKOLNÍ ZAHRADA JAKO MÍSTO PRO POZNÁVÁNÍ, SETKÁVÁNÍ, HRU I ODPOČINEK“ Výzva Škola pro udržitelný život 2016 Koncem června se nám podařilo zdárně dokončit a slavnostně otevřít novou školní zahradu na I. stupni. Děti z I. stupně s paní vychovatelkou Bolechovou vysázely vyvýšené záhony – jeden je bylinkový a druhý okrasný. Při sázení se dozvěděly jak se bylinky a květiny jmenují, ale také jak se o ně správně starat, aby se jim u nás dařilo. V dalších týdnech až do prázdnin jsme je chodili pravidelně zalévat a pozorovat, jak nám rostou a jak kvetou. Bylinky využijeme při vaření ve školní kuchyňce, která se nachází hned vedle naší školní zahrady. Záhony s keříky jsme zamulčovali, Na zbytek pozemku osmáci a deváťáci navozili novou zeminu. Také už tu máme krmítka pro ptáčky, vyseli jsme luční směs a pan školník složil zahradní domek na nářadí. Ve středu 22. června 2016 nastal ten nejdůležitější den budování naší školní zahrady. Vše, co jsme mohli udělat, bylo již hotovo. Nyní se budeme o zahradu starat, aby nám rostlinky pěkně rostly. My je pak budeme využívat v hodinách přírodovědy, v pracovní výchově nebo třeba v kuchyňce při kroužku vaření. Těšíme se, že si na zahradě třeba zacvičíme nebo něco nakreslíme ve výtvarné výchově. Nebo si tu s paní učitelkou budeme číst. A se školní družinou nebo v zájmových kroužcích si tu budeme hrát a soutěžit. Na slavnostní otevření školní zahrady jsme pozvali rodiče, zástupce Městského úřadu v Třebenicích a členy zapsaného spolku Český granát. Navštívil nás také Ing. Martin Vlček z Centra ekologické výchovy Sever Litoměřice. Paní starostka slavnostně přestřihla pásku a my jsme pak všem přítomným zahradu představili.
10
Pro děti byly připraveny různé naučné aktivity, přírodovědný kvíz a tvořivá dílnička. Za splněné úkoly děti dostaly drobné odměny a veselý diplom. Ve výtvarné dílničce si děti s paní Bolechovou vyrobily krásnou kytičku. A na závěr všichni dostali svačinku. I pro dospělé účastníky bylo připraveno občerstvení. Výborné koláčky nám přinesla paní starostka Martina Patrovská. Paní Hana Husáková nám pak celou akci zdokumentovala. Fotografie si můžete prohlédnout v naší fotogalerii. V pondělí 27. 6. 2016 se v Informačním centru OSN v Praze uskutečnila konference programu ŠUŽ, na které byly představeny jednotlivé finančně podpořené projekty v roce 2016. Potěšilo nás, že jsme se dostali mezi 12 podpořených projektů z celé České republiky. Na setkání jsme si připravili poster a prezentaci, které byly podkladem pro představení celého našeho projektu. Projekt ostatním podpořeným školám představily Káťa Vaňková ze 6. třídy a Bára Pospíšilová z 2. A. Seznámily všechny zúčastněné školy s naším záměrem a s cílem, kterého jsme chtěli vybudováním naší školní zahrady dosáhnout. Vyzdvihly hlavně práci chlapců z 8. a 9. třídy a dívek ze 6. třídy. Ti měli na realizaci projektu největší podíl. Současně nás ale zajímaly také projekty ostatních škol. Povídali jsme si o tom, co se nám dařilo nebo naopak nedařilo realizovat. Jaké má kdo zkušenosti se spoluprací s obecním úřadem, s rodiči, s místními spolky, s ostatními učiteli. Načerpali jsme spoustu inspirace a dostali chuť do další práce. Zjistili jsme, že i na jiných školách jsou žáci a učitelé velmi aktivní ve vztahu ke škole a obci. Záleží jim na tom, v jakém prostředí žijí a těší je, že mohou dění v obci nebo vzhled svého okolí osobně ovlivnit. Třeba se nám v rámci programu „Spolu si pomáháme, společně se vzděláváme aneb místně zakotvené učení v praxi“ podaří časem realizovat i další projekty. Stále totiž platí: Když si něco vybudujeme sami, víme, kolik nás to stálo úsilí a mnohem více si toho vážíme. Lucie Racková ……………………………………………………………………………
TITUL EKOŠKOLA OBHÁJEN Dne 18. 5. 2016 školní Ekotým obhájil titul Ekoškola. Letos jsme obhajovali již potřetí, proto nám byl tentokrát udělen na čtyři roky. Zástupci Ekotýmu si slavnostně převzali svůj mezinárodní titul Ekoškola 15. 6. 2016 v Praze ve Valdštejnském paláci Senátu Parlamentu České republiky. Poté se vydali na společnou plavbu Prahou po Vltavě. www.ekoskola.cz www.zstrebenice.cz
11
Trocha historie
KOŠŤÁLOV U TŘEBENIC Půl hodiny cesty od Třebenice vypínají se na čedičovém homolovitém vrchu 489 m nad hladinou mořskou zříceniny hradu Košťálova. O něm dočítáme se v Hájkově Kronice (Václav Hájek z Libočan napsal svou Kroniku r. 1541) toto: „Roku 1372 měsíce července přihodilo se tak, jakž lidé obyčej měli, na ten čas rozpustile choditi v krátkých sukničkách s dlouhými špici – i chtě pán Bůh ukázati, že se to jemu nelíbí, - dopustiti ráčil dne jednoho veliké hromobití, - a vtom udeřil hrom na zámek, jenž slove Košálov nebo jinak Košťálov a tu byl purkrabí Albrecht ze Slavětína, i urazil jemu hrom oba u střevíců špice, jedním udeřením, též i manželce jeho, však nohám jich nic neuškodil, a to se na ten den na několika místech přihodilo. Ale proto té pejchy proti pánu Bohu lidé nikterak opustiti nechtěli, než každý, zdvihna hlavu vysoko – v krátké suknici s těmi špici dlouhými jako s čapími nosy maje střevíce – vykračoval.“ Dlužno uvésti, že první, kdo tuto událost v letopisech zaznamenal, byl svědomitý letopisec Beneš Krabice z Weitmíle, který žil za dob Karla IV. a byl ředitelem stavby chrámu sv. Víta v Praze. Rozmarná tato historka vandrovala z kroniky do kroniky a podnes shledáváme se s ní v různých spisech vážného i žertovného obsahu. Studujme, kolik na této historce, uvedené v Hájkově Kronice, která je sice cennou literární památkou – ale která obsahuje mnohé myšlenky – jest asi pravdy. V roce 1372 byl Košťálov majetkem koruny královské, spravován jsa purkrabím Albrechtem ze Slavětína, kterému dříve patřila tvrz a městečko Slavětín, ležící mezi Louny a Libochovicemi. V té době pěstoval se v Čechách dle vzorů z ciziny rytířstvem přinesených veliký přepych a přehnané mody v oblecích, na které tehdejší kronikáři a mravokárci v Čechách velice žehrali. „Čechové prý jako opice následovali všecko, co viděli u cizinců. Oblíkali se šaty krátkými, strakatými a těsnými, že v nich sotva choditi mohli; boty byly s velikými kovovými špičkami a byly obyčejně zelené a nohavice červené.“ Že tento přepych a přehnaná moda panovaly též na Košťálově, dokazují četné nálezy z Košťálova, uložené v třebenickém museu. A že hrom vybral zrovna ty kovové špičky u střevíců a při tom panu purkrabímu a jeho manželce neublížil, není nic tak neobyčejného. Profesor J. Simonides píše ve spise „O bouřkách“, že osoby zasažené bleskem zůstávají někdy neporušeny a necítí bolesti – jindy toliko bolesti slabé. Uvádí dále, že dvě dámy pletly punčochy a blesk jim vyrazil jehlice, aniž jim ublížil. Dva jezdci zasaženi byli na dvoře bleskem, který jednomu vyrazil bičík z ruky a druhému pohár od úst, odhodil jej daleko na dvůr, ale žádný z nich poraněn. Však netřeba jíti pro doklad daleko. V měsíci červnu r. 1889 konala se na Krásné vyhlídce mezi Chraštištěm a Perucí národní slavnost. Když četná společnost při zpěvu, hudbě a tanci hlučně se bavila, snesla se nad nimi bouřka a hrom udeřil do mohutného dubu; několik osob srazil k zemi, dvě z nich omráčil, koně zapřaženého do vozu s pivem povalil a hudebníkům odrazil od úst plechové hudební nástroje, aniž jim byl nějak ublížil. Zjev ten vysvětliti lze tím, že to byl mnohonásobný blesk klikatý, který se rozdělil v celý chvost jisker, z nichž jednotlivé mají proti hlavnímu proudu účinky nepatrné. Tak znalost zákonů přírodních a znalost dějin naší vzdělanosti vysvětlí nám mnohé věci, které se zdály dříve záhadnými a kouzelnými. Básník Ladislav Quis obrací se ve své básni „Špičky“ k události košťálovské slovy: „Marná práce, posle boží! Kde se cizota tak množí jako v Čechách den co den, na věky bys musel jen urážeti – špičky.“ Karel Křenek (Vlastivědný sborník Podřipska, V Roudnici n. L. 1. ledna 1924, Ročník I, Číslo 24)
Pohlednice, kterou poslala Otýlie Paříková mistru Svatopluku Čechovi
12
STARÉ ZLATÉ ČASY Velká část lidí žije v té domněnce, že veřejná mravnost v dobách dřívějších byla ve stupni vyšším nežli jest ve století našem. Platí zde přísloví, že „minulost jest kostra, kterou přítomnost přikrývá zlatým rouchem“. Díváme se na ni brejlemi s růžovými skly a ty nám ji zabarvují do růžova. Zabarvení to ale mizí, jakmile ji střízlivě pozorujeme. Stačí k tomu jen malý výlet do minulosti. – „Dne 9. ledna 1725 konala se v Libochovicích renovace purkmistrovského úřadu. Po provedené renovaci vykonali radní, rychtářové a všichni funkcionáři obce „juranentum fidelitalis“ přísahu věrnosti, že úřad svůj budou zastávati svědomitě, věrně a spravedlivě, že životem svým budou vzorem svým spoluobčanům, majíce na paměti instrukce z Koldinových práv městských pro království České. – Dále přísahali dle „Clausula religionis“, že v samospasitelném římském náboženství pevně setrvají, že chrám páně budou navštěvovat a všecky kacířské a podezřelé knihy, že budou vrchnosti vyjevovati“. – Týden po renovaci svolána byla celá obec ke skládání přísahy, že zachovají příslušnost ke svým nadřízeným, že se svými spoluobčany žíti budou v lásce a svornosti – a že vůbec mravný, spořádaný a poctivý život povedou. Nahlédněme do úřednických kněh města Libochovic z r. 1725, abychom se přesvědčili, jak to s dodržováním přísah vypadalo. Dne 11. února pohaněl ve dny masopustní rychtář Jan Procházka radního Václava Zvěřinu. Rukou dáním se smířili a slíbili si, že jeden druhému výtky činiti nebude. Za nějaký čas na to vytýkal starší rychtář městský Antonín Hut mladšímu rychtáři Janu Procházkovi, že udržuje nepovolený poměr s jeho manželkou. Hut manželku svou za to nemilosrdně „barbarsky“ stloukl a Procházku „vytraktíroval fackami“. Purkmistrovský úřad odňal jim „práva“, insignie to jejich moci a postavil je před soud. Hut se vymlouval, že byl opilý, všecky odprosil a na cti opatřil. Zasloužený arest se mu slevil, a to podmínečně, když slíbil, že to více neudělá a s manželkou lépe zacházeti bude. „Práva“ se rychtářům navrátila, aby svůj úřad dále mohli zastávati. Dne 31. srpna měl „desátník“ Karel Tuta obejíti sousedy; on ale nařízení purkmisterského úřadu neuposlechnul, proto byl stižen „sousedským arestem“ (pro darebáky byla šatlava). 23. prosince poslal purkmisterský úřad místo Tuty zástupce purkmisterského úřadu Václava Chloubu, aby sousedy obešel. Když přišel do domu Ivana Žáka, tu ho Žák pro dluh 16 kr. nadávkami a bitím traktýropval a kamizolu mu vzal, takže on „nesousedsky“ bez kamizoly odejíti musel. Purkmisterský úřad nařídil, aby se rukou dáním smířili. Žák ale nadto, že službu desátnickou hyndroval, dostal 3denní „sousedský“ arest. Zajímavo jest pozorovati, jak svědomitě vykonávaly se různé práce úřední. Dne 6. března při skládání obilní pořádnosti předložily se účty obecních starších. Při tom se shledalo, že se ztratilo 82 strychů různého obilí. „Vzácný magistrát“ viděl v tom „nepořádnost“ a ustanovil, že to mají obecní starší vyrovnati. Dne 5. listopadu vynadal Tomáš Chlouba dvěma radním a písaři radnímu, že jsou „šelmy, buřiči a rebelanti“. Dle práv městských měl by na hrdle trestán býti, ale magistrát udělil mu za to jen 3denní arest, a musel všecky odprosit. Hůře se vedlo 30. června Antonínu Novotnýmu. Týž máteř svou stloukl a proti Maxu Hesovi a celému magistrátu „škalíroval“. Za ten přestupek byl v poutech do šatlavy odvezen a když tam 3 dni vyseděl, musel se vypraviti na „vandr“. Dle zpráv městských nesmělo se usnesení rady pro ztrátou hrdla vynášeti. Všeteční sousedé poslouhali často za dveřmi, o čem se v radních sesích rokuje. Pro 21. srpna nařídil purkmistrl servusovi, aby poslouchání za dveřmi radní světnice hleděl přetrhnouti. Mládež tehdá nebyla o nic lepší. Dne 16. června dáno bylo 10 synků městských do arestu šatlavního pro noční povyky. Dne 10. července zbili zase synkové městští tovaryše koželužského. Poněvadž rodiče jejich byli zámožní, tak synkové seděti nemuseli, ale za každého museli rodičové zaplatiti 1 kopu míšenských grošů (asi 4 K 80 h) na víčky k sv. Janu Nepomuckému. Četné byly přehmaty proti mravopočestnosti. Dne 17. září zanesla Magdalena Vlčková své malé dítě do polí u Radovesic, kde bylo pak nalezeno. Dostala ta to 14 dní arest. Ze zápisů soudních jest patrno, že si lidé mnoho z arestu nedělali a že byl asi pořád plný. Během tohoto roku 1725 arestovány byly osoby pro dluh 68 zlatých za obecní pivo, pro nedostavení se sousedů do schůze, pro nešlechetné řeči proti magistrátu, pro noční povalování se v hospodě, pro vydání falešné atestace, pro potupné přivítání obecní komise, pro tři facky písaři p. hejtmana, pro vytlučení koleček v okně atd. Nezapomínejme však, „nevěrná paměť zaznamenává dobrodiní tužkou, ale urážky vrývá dlátem“ a že to, co se odehrává v soudní síni – odtud čerpány jsou uvedené ukázky – jsou jen ty temné stránky lidstva. Šťastní, klidní a spokojení lidé zřídka přicházejí do konfliktu s úřady a soudy – vždyť prý ani romány o šťastných a spokojených se nepíší. Proto bychom starým Libochovičanům křivdili, kdybychom je oceňovali jen dle takových zpráv. V Libochovicích shledáváme se s občany, které zdobily pravé ctnosti občanské a jen tím si vysvětlíme, že z 12 radních pánů, kteří v roce 1725 v čtyřnedělních intervalech vedli purkmistrovský úřad - spravovali otěže vlády v městě průměrně 24 let. Význačnou vlastností občanů byla šetrnost. Nevyhazovali zbytečné jmění obecní ani své vlastní. Když zdražili v roce 1725 ječmen, tu dávali na jednu várku místo 32 strychů sladu jenom 31 strychů. Zajímavo jest též, že občanstvo pod rouškou pokorného na oko poddanství dovedlo dáti svůj odpor a vzdor najevo buď zjevně neb potají. Posloužím malou ukázkou: Když r. 1725 přijel do Třebenic zemský tabákový revisor Šmíd, našel v obchodě Rosiny Denmarinové několik paklíků zatajeného tabáku. Když jí za to vyměřil neobyčejně velikou pokutu, tu podán byl od ní a od města velmi ostrý protest, na základě jehož pokuta byla odvolána. Dva dni nato objevila se na náměstí na pranýřním sloupě „cedule neboli paskvil inkoustem napsaný a do rytmu zformovaný“, kterým se zesměšňoval pan revisor. Cedule byla právním poslem z pranýře sejmuta a zavedena inkvisice. Nic se nevyšetřilo, ani se asi vyšetřiti nechtělo. Jednotlivci z občanstva byli někdy až úzkostlivě dbalí své cti, ovšem byli to jen jednotlivci. V celku vzato, jest v knihách městských zaznamenáno za ten jediný rok před dvěma sty lety tolik poklesků, že váháme dobu tu nazvati „starými zlatými časy“. Karel Křenek (Vlastivědný sborník Podřipska, V Roudnici n. L. 1. prosince 1926, Ročník IV, Číslo 3. a 4.); zkráceno
13
ŠVEC VE SLUŽBÁCH GENERÁLA (Z historie jednoho útěku) „Pane starosto, zdravě Vás srdečně, zasílám Vám prosbu, abyste laskavě tlumočil můj srdečný pozdrav mým rodákům a známým. Povinnost mě volá, abych dnes opustil vlast a zem, jíž si každý Čech zplna srdce váží.“ (František Mrňák, 28. 7. 1914) Brňany a Třebenice, dvě místa na Litoměřicku, v nichž prožil mládí František Mrňák. V městečku Köszeg (německy Güns) na maďarsko – rakouském pomezí, nazývaném pro svou historii a skvostné Brňany, rodná obec Františka Mrňáka, architektonické dědictví klenotnicí Maďarska, začalo před sto lety, nejvýstavnější budovou v obci je zámeček; v létě 1916, největší dobrodružství jeho života. František se narodil Zdroj: https://cs.wikipedia.org 9. února 1889 v Brňanech v dělnické rodině. Rodiče, Josef a Anna Mrňákovi, jej poslali do učení k místnímu ševci Josefu Průšovi. Počátkem nového století se rodina přestěhovala do Třebenic, Mrňákovi se svými dvěma syny bydleli krátce v čp. 148 (Žlábkova ulice), později v podnájmu v domě čp. 6 (Masarykova ulice), František začal pracovat u obuvníka Václava Anfta čp. 101 (Tyršova ulice). Přišla válka, narukoval k 12. polnímu pluku do Čáslavi, dostal se na haličskou frontu, na Štědrý den, 24. 12. 1914, byl u Tomaszowa zasažen střelou do levé ruky a ramene. Šest týdnů se léčil po vojenských špitálech (Třinec, Vídeň), pak cvičil domobrance ve Velké Kaniži (Nagykanizsa) v Uhrách, v říjnu 1915 byl přikázán do Köszegu jako pomocná síla ke službě v lékárně vojenské zajatecké nemocnice. Během tří měsíců se pod vedením medicínského oficiála nadporučíka Deszö-Küttela zapracoval natolik, že byl schopen léky připravovat samostatně. Počátkem června 1916 do zajatecké nemocnice umístili ruského generála Kornilova, zajatého za bojů v Karpatech. Lavr Georgievič Kornilov (1870-1918), rodák z Usť – Kamenogorska v Ruském Turkestánu (dnes Kazachstán), prošel pozoruhodnou profesní kariérou. Vedl několik ruských expedic do Východního Turkestánu, Afghánistánu, Persie, Indie, Mongolska, byl vojenským atašé v Číně, velel jednotkám v dálněvýchodních oblastech ruské říše. Až vyhlášení 1. světové války přimělo nenapravitelného cestovatele a dobrodruha k trvalejšímu pobytu v evropském Rusku. Velel jedné divizi bojující v Karpatech, dokázal s ní neuvěřitelné kousky. V průsmyku Čeremša zajali na tři tisíce rakousko – uherských vojáků, u vesnice Takošany 1200 nepřátelských vojáků i s velitelem generálmajorem Wilhelmem Raftem. Do dubna 1915 ztratila jeho divize přes polovinu mužů, přesto ji hnal do útoku proti silnějšímu nepříteli. Když se dostali do obklíčení, nařídil většině vojáků ustoupit, sám s jedním plukem zůstal na bojišti. Po čtyřech dnech lítých bojů našli Rakušané v zákopech jen sedm Posádka Vladivostok, vojenská pevnost s objekty živých ruských vojáků a těžce raněného generála Kornilova. z počátku 20. století, místo působení L. Kornilova v roce 1912 František Mrňák, romantik, slavjanofil, nechtěl bojovat proti „slovanským bratřím“, už na frontě uvažoval o dezerci do Ruska. V nemocnici pracovala spousta ruských zajatců, počínaje ošetřujícím lékařem a konče pomocným personálem. Zajatci ve volných chvílích rádi přicházeli do nemocniční lékárny debatovat o válce, hrát karty, dva Rusové - maséři pečující o tělesnou schránku generála Kornilova, si oblíbili „Spiritus Aqua destilata“ - ruskou vodku, nalézající se v láhvích označených nápisy Spir vinicon, případně Tinct Amara. František se prostřednictvím přátel dostal až ke Kornilovovi, po překonání počáteční nedůvěry začali společně připravovat generálův útěk. Kornilov stanovil trasu - přes Rumunsko, František měl útěk zajistit organizačně. Obstaral vybavení na cestu (civilní oblečení, batohy, revolver…), sehnal vojenské dovolenky a cestovní rozkaz do jižních Uher pro dvě osoby, pro sebe průkazku vojenského policisty. Doklady opatřil kulatým razítkem nemocnice a doplnil falešnými jmény Josef Latkovic (Kornilov) a Isztvan Németh (Mrňák). Vědom si rizik spojených s útěkem, chtěl ještě jednou (třeba naposled) vidět rodiče. Na přímluvu nadporučíka Deszö-Küttela obdržel krátkodobou dovolenku, rodiče navštívil, a 26. července, v den matčiných jmenin, se vracel z Třebenic zpět do Köszegu. Nastal pátek 11. srpna 1916, den útěku. Ráno napsal František vysvětlující dopis rodičům, nakoupil potraviny na dva dny, v poledne odvedl Kornilova z důstojnického pavilonu do lékárny, převlékl do uniformy rakouského důstojníka, zastřihl mu kozácké kníry, vypálil lápisem mateřské znamení pod levým okem, nasadil černé brýle, a odvedl jej městem k nádraží. Odpoledním vlakem odcestovali do Györu (česky Ráb), přesedli na rychlík do Budapešti, ve vojenské noclehárně přečkali noc, druhý den ráno nastoupili do vlaku, a v půl deváté večer vystoupili v železniční stanici Caransebes (Karan – Söbösy) v oblasti Železných vrat, dva dny chůze od rumunské hranice. Byli zkontrolováni vojenskou policií, prošli městem, zabočili do lesa a převlékli se do civilního oděvu. Pak začaly komplikace. Museli se vyhýbat vojenským hlídkám, bloudili, hladověli. Teprve pátý den spatřili z neznámého vrchu rumunskou hranici. Když na lesní mýtině zahlédli dřevěnou boudu s nápisem „Kantine Borlovice“, zašel František dovnitř koupit něco k jídlu a byl přitom vojenskou hlídkou zatčen. Kornilov, pozorující výjev z povzdálí, se skryl v lese, a za dvě hodiny došel na rumunskou stranu hranice. Byl zachráněn. V Rusku jej přivítali jako hrdinu, vyznamenali Město Köszeg, ulice v historické části města; georgijevským řádem, v každém větším městě vyvěsili jeho portréty. Zdroj: http://www.desperado.cz/wpKornilov se vrátil k armádě, za únorové revoluce roku 1917 velel content/uploads/2014/04/madarsko-koszeg-3.jpg Petrohradskému vojenskému okruhu, dal zatknout carskou rodinu.
14
V červenci byl jmenován vrchním velitelem všech ruských jednotek. Hledal cesty jak vést zubožené Rusko do konstruktivní války s Německem a Rakousko - Uherskem. Jeho návrhy – upevnit disciplinu v armádě, obnovit trest smrti, zamezit pouličním nepokojům v hlavním městě vyhlášením stanného práva, byly odmítnuty. Když se v září šířily zvěsti o tažení Kornilovových jednotek na Petrohrad, byl odvolán z postu vrchního velitele, nařčen z přípravy státního převratu, a umístěn do věznice ve městě Bychov v Mogilevské gubernii (severozápad dnešního Běloruska). V říjnu 1917 provedli bolševici státní převrat, v atmosféře společenského chaosu byl z věznice propuštěn. Ihned se vydal k Donu na jih Ruska budovat z kozáckých jednotek dobrovolnickou armádu, s níž chtěl svrhnout bolševický režim. 13. dubna 1918 byl Lavr Georgievič Kornilov v průběhu bojů s bolševickou Rudou armádou zabit nedaleko města Jekatěrinodar (dnešní Krasnodar). Skončil tak muž, Prešpurk (Bratislava) kolem roku 1900; v divizním přesvědčený o tom, že pro ideu Ruska „je potřeba zapálit půlku vězení „na zámku“ (součást dnešního hradu) byl ve země a prolít krev ¾ všech Rusů“. vyšetřovací vazbě od podzimu 1916 do jara 1917 vězněn Františka Mrňáka po výsleších v Caransebes převezli František Mrňák; Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bratislava#/media/File: k diviznímu soudu do Prešpurku (dnešní Bratislava). Spoután na Pressburg.png rukou i nohou pobyl osm týdnů ve vyšetřovací vazbě na „zámku“ (bratislavský hrad), soud jej dle § 327 ř. z. odsoudil k trestu smrti pro zločin proti válečné moci státu. Nejvyšší správní dvůr vyhověl stížnosti obhajoby a nařídil nový soud. Konal se po devíti měsících. Soudci vzali v úvahu polehčující okolnosti, za iniciátora útěku označili Kornilova. Františka s charakteristikou nevyzrálé osoby, která podlehla jeho vlivu, odsoudili k deseti letům žaláře. Dostal se do obávaného pevnostního vězení v Komárně. Prvý měsíc strávil v tmavé místnosti bez okna a slamníku. Psychicky vyčerpán, zesláblý natolik, že musel být přenášen, uvažoval o sebevraždě. Začal předstírat duševní poruchu, byl zádumčivý, odmítal přijímat potravu, třináct dní se choval jako naprostý šílenec. Přivolaný vězeňský psychiatr přikázal umístit jej do vojenského ústavu pro choromyslné. Když 20. září 1918 Františka převáželi, vyskočil z vlaku, nazdařbůh se vydal neznámou krajinou, došel do slovenského města Trnava. Přelezl plot nemocnice, v níž se pak ukrýval až do 8. listopadu, kdy do Trnavy Pevnost Komárno z leteckého pohledu; v pevnostním vstoupil oddíl československého vojska. 22. listopadu 1918 přijel do vězení byl v letech 1917 – 1918 vězněn František Mrňák; Třebenic. Po dvou letech se znovu viděl s rodiči. Zdroj: https://www.novinky.cz/cestovani/tipy-navylety/257306-pevnost-v-komarne-sultan-nedobylFrantiškovo „zbožštění“ znicili-ji-az-rusove.html Útěkem prominentního ruského generála byl zesměšněn vnitřní bezpečnostní systém monarchie, čehož propagandisticky využívala nepřátelská cizina. Prvá cesta Kornilova po návratu do Ruska vedla k našim legionářům, jednotkám Československé střelecké brigády na Rusi. Informoval je o osobní oběti Františka Mrňáka, poděkoval českým rozvědčíkům, kteří působili v jeho divizi za bojů v Karpatech. Františkovy osudy následující po zatčení poblíž rumunské hranice byly dlouho nejasné. Většinou se soudilo, že byl zastřelen po odsouzení k trestu smrti. Velitel československé brigády v Rusku plukovník V. P. Trojanov k uctění trvalé připomínky na „padlého“ českého vojína nařídil, aby jméno Františka Mrňáka bylo zapsáno mezi příslušníky 1. čety 1. roty 1. čs. střeleckého pluku a každodenně vyvoláváno jako první při vojenském nástupu jednotky. Velitel první čety měl po vyvolání Mrňákova jména odpovědět: „Za spásu generála Kornilova dle rozsudku uherského vojenského soudu zastřelen v městě Prešpurku.“(jinde se uvádí: „Padl jako hrdina za vlast, osvobozuje generála Kornilova!“) Františkovu památku takto naši legionáři v Rusku připomínali až do konce roku 1918, kdy k nim do Ruska pronikly přesnější informace. Po válce žil František starostmi obyčejných lidí. Nějaký čas se kurýroval z následků kriminálu, ševcoval u mistra Anfta, ohlížel po nevěstě. Jeho vyvolená bydlela v Třebenicích, na náměstí v domě čp. 79 s oblíbeným hostincem Plzeňka, jmenovala se Růžena Hřebenářová a pocházela z Podlešína u Slaného. 23. srpna 1920 měli svatbu, žili pak v Praze. O útěku generála Kornilova diskutovala ve své době celá Evropa, jméno člověka, který útěk zabezpečil, znali jen českoslovenští legionáři a pár zasvěcených. S Františkem Mrňákem je spojován titul čestný legionář, zřejmě jediná společenská pocta, které se mu v Československu dostalo. Ani po sto letech by neměl být čin tehdy sedmadvacetiletého Františka zapomenut. PaedDr. Jaroslav Moravec
Generál Lavr Georgievič Kornilov (vlevo), František Mrňák (vpravo), reprofoto
15
Obsah letního vydání 2016 Titulní strana
str. 1
Slovo úvodem
str. 2
Pozvánka na vyprávění Zdeňka Trošky
str. 2
Tak to je pecka!
str. 3
Sbor dobrovolných hasičů Třebenice
str. 4
Co nového v Kololeči
str. 5
Rozloučení
str. 6
Veřejné opatrovnictví a Město Třebenice
str. 6
Kolmo Kolem Komína aneb 3K MMB Race
str. 7
Rozmarné léto v podání osadního výboru Mrsklesy-Lhota
str. 8
Mrsklesy a dvě lípy
str. 9
Kostelík Sv. Bartoloměje v Lipé zůstane prozatím uzavřen
str. 9
Rybářské závody – 5. 6. 2016
str. 9
Prázdniny ve škole
str. 10
Dokončení projektu „Školní zahrada jako místo pro poznávání, setkávání, hru i odpočinek“
str. 10
Titul Ekoškola obhájen
str. 11
Trocha historie – Košťálov u Třebenic
str. 12
Staré zlaté časy
str. 13
Švec ve službách generála Obsah, redakční rada
str. 14 str. 16
Redakce: Šéfredaktor zpravodaje ČG: Lucie Racková, členové redakční rady: Libuše Bolechová, Hana Husáková, Marie Holešovská Vydává Zapsaný spolek Český granát ve spolupráci s Městem Třebenice, distribuuje zdarma do všech domácností obce Třebenice a místních částí. Vychází čtvrtletně. Texty neprochází korekturou. Podněty a připomínky směřujte na členy redakční rady, na adresu
[email protected] nebo na adresu Města Třebenice, Paříkovo náměstí 1, 411 13 Třebenice, tel. 416 594 301. Email:
[email protected] www.mesto-trebenice.cz Fotografie k článkům pocházejí ze soukromých alb občanů Třebenic. Registrováno pod evidenčním číslem MK ČR E 21058. Rádi zveřejníme zajímavé příspěvky i názory našich spoluobčanů, za které předem děkujeme. Redakce zpravodaje
16
