Zpravodaj Petra Pitharta pro občany Havlíčkobrodska a Chrudimska

Zpravodaj Petra Pitharta pro občany Havlíčkobrodska a Chrudimska

Milý Petře,

Vzdělanost a skromnost Vzdělaný člověk se chová skromně Vzdělanosti a skromnosti si u lidí vážím vždycky, v politice pak zvláště. Nejsou tam úplně běžné. Ze všech možných vlastností je stavím na první místa. Vzdělaný člověk není ten, kdo je ověnčen tituly, třebas i vědeckými, a „všechno ví“. Právě naopak! Vzdělaný člověk, řečeno se starým filosofem, „ví, že nic neví“. Sokrates nejspíše trochu přeháněl: vzdělaný člověk ví, že toho ví málo, že se musí pořád ptát, že co neví on, vědí ti ostatní. Vzdělaný člověk není ten, kdo poučuje a sype ze sebe moudra, ale ten, kdo je plný zájmu o své okolí, hlavně o lidi kolem něho. Je to člověk dialogu, otázek. Jeho otázky nejsou řečnické, jenom „jako“: skutečně se ptá na to, co neví. Nedělá mu potíže přiznat, že něco neví. Je připraven změnit svůj názor, když narazí na přesvědčivější argumenty, než má on sám. Vzdělaný člověk umí naslouchat nejméně tak, jako mluvit: nejdůležitějším jeho orgánem je ucho, nikoli mluvidla… Vzdělaný člověk je v politickém a vůbec veřejném životě demokratem, protože demokracie je ve své podstatě nekonečný rozhovor, dialog lidí

různých zájmů a nestejných hodnot, partnerů, kteří si skutečně naslouchají; demokracie je diskuze, říkával Masaryk. Kde tento základ, tato vůle k otevřenosti v každodenním životě chybí, tam ani nejdemokratičtější ústava a nejdemokratičtější volební řády demokracii nepřinesou. Síla demokratické, otevřené společnosti je v její schopnosti uznat a napravit své chyby. A otevřená společnost předpokládá otevřené, totiž vzdělané, tázavé lidi. A skromnost? O té nelze říci o mnoho víc, než že opravdu vzdělaný člověk se nemůže chovat jinak než skromně. Rozpínaví, okázale sebevědomí až ješitní lidé zpravidla skrývají nějaký komplex, pocit méněcennosti. V politice jsou velmi nebezpeční, protože nejistí lidé právě jim často sednou na lep. V politice znamená skromnost realismus: nevytahuji se, neslibuji, co nemohu splnit, protože pak přichází zklamání a rozčilení: zklamaní lidé se od politika či jeho strany (anebo od demokracie!) odvracejí a hledají nějakého spasitele, siláka, který to všechno vezme pevně do rukou... Vzdělanost a skromnost jsou nerozlučné sestry.

Skromnost v politice znamená neslibovat, co nemohu splnit.

,,

> Petr Pithart

Vzdělanost a skromnost jsou nerozlučné sestry

Komiks

čtěte na str.

Zápasníci sumo

3

čtěte na str.

3

číslo 2 / říjen 2006 / neprodejné

mám upřímnou radost z toho, že kandiduješ do Senátu. Nejenom proto, že se známe ještě z dob komunismu, kdy se přátelství prověřovalo každý den, ale protože vidím, co v politice děláš. Spojuješ totiž v sobě tři stránky, které jsou dnes ve veřejném životě málokdy vidět dohromady. Předně je to osobní poctivost. Po té sice všichni volají, ale nevzpomínám si, že by někdo někdy patřičně ocenil Tvoji snahu odhalit a potrestat dost drzý pokus Tě zkorumpovat v době, když jsi předsedal české vládě. Tenkrát se ještě některým lidem zdálo, že poctivost už není potřeba, že je jaksi staromódní nebo snad i směšná. Kdyby je tehdy tolik lidí neposlechlo, mohli jsme být o hezký kus dál. Za druhé je to schopnost myslet a jednat politicky, to znamená jako člověk, který nejedná jenom za sebe, ale má jaksi „na krku“ své voliče a občany. Který se nedívá jen na dnešek a příští týden, ale vidí a dívá se také dál. Mnozí Ti to občas vyčítali jako váhavost, dnes ale může každý vidět přímo před očima, jak je toho potřeba. Před volbami se ovšem každý politik ohání „svými voliči“, ale den dva po volbách už jde o úplně jiné věci. Klukovské hašteření, na které se musíme už tři měsíce ve večerních zprávách dívat, by přece každý soudný člověk aspoň stydlivě schovával do soukromí, a ne aby se tím veřejně chlubil. A za třetí je to Tvoje schopnost myslet vlastní hlavou. Všichni víme, že v Senátu i v Poslanecké sněmovně nerozhodují jednotlivé hlasy, nýbrž většiny. To ale vůbec neznamená, že by se jednotliví senátoři a poslanci měli nechat se vším všudy úkolovat svými mediálními „lídry“, takže se parlamentní politika nakonec scvrkne jen na počítání hlasů. Co se dnes děje v různých jednacích zákoutích – to přece podle ústavy i demokratického rozumu patří právě do sněmoven a senátů. Proto je tak naléhavě potřeba, aby v nich pracovali (a nejen „seděli“) lidé s vlastním rozumem, s vlastní odpovědnou hlavou. Ne tvrdohlaví „střelci“, ale prostě soudní lidé, kteří nejdřív přemýšlejí, a pak teprve něco řeknou. Takže Ti přeji volební úspěch a přeji ho i Tvým voličům. > Jan Sokol / Děkan Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy

Napsali o Petru Pithartovi

KONTAKT > Vaše názory a připomínky nám posílejte na adresy: K a n c e l á ř s e n á t o r a Pe t r a P i t h a r t a

čtěte na str.

Poděbradova 909 537 01 Chrudim tel., zázn.: 469 623 671

4

Dolní 227 580 01 Havlíčkův Brod tel., zázn., fax: 569 424 101

www.pithart.cz • [email protected]

strana 2



Burčákové slavnosti

fotoseriál ze slavností v Chrudimi a Havlíčkově Brodě v polovině září

V obou městech na slavnosti dorazily stovky lidí,

Petr Pithart vážně diskutoval,

v Havlíčkově Brodě se setkal s MUDr. Jiřím Stryhalem, který za KDU/ČSL kandiduje na starostu.

Petr Pithart ale také dobře poslouchal, co si lidé myslí,

předával ceny z tomboly

a nezapomněl se ani dobře bavit.

strana 3



Zápasníci sumo

aneb proč a koho volit do Senátu Máme každý svoji představu, kdo by měl vyhrát a kdo prohrát ve volbách. Ale úplně všechny by nás měla spojovat dvě přání: aby byla v zemi silná demokratická opozice a aby nebyly karty rozdány jednou provždy. Aby se totiž mohly do parlamentu nově dostávat i jiné strany (jako letos Zelení), aby se menší strany mohly stávat většími (a ovšem také obráceně: aby se velké strany, když už nemají co říci, musely odporoučet). Zkrátka, aby byl náš politický systém opravdu pluralitní a přitom otevřený. Dvě velké strany už jednou ukázaly, že by se nejraději podílely na vládě obě (a jedna z nich by přitom předstírala opozici) a menší strany by změnou volebního systému poslaly navždy ze hřiště. Jmenovalo se to drze „opoziční smlouva“, ačkoli právě skutečná opozice ze hry zmizela. Ve dvou velkých stranách jsou od té doby vlivní politikové, kteří jsou v pokušení tuhle příjemnou a pohodlnou hru si zopakovat. Otevřeně se k tomu nehlásí, není to populární, ale vždyť ještě nedávno vyjednávali sociální demokraté s ODS „dohodu o podpoře menšinové vlády“ (Topolánkovy)! Co to bylo jiného než „oposmlouva“ ve stydlivém balení? Menší strany by po změně volebních pravidel zmizely a skutečná opozice by zůstala na komunistech.

Ti by to jistě přivítali, protože hlasy voličů dokáže ten, kdo dělá dobře opozici, získávat velmi účinně. Jediná spolehlivá obrana proti těmto pokušením je Senát, v němž dvě velké strany nemají rozhodující většinu, takovou, aby mohly měnit ústavu a volební systém. Před několika lety už takto náš Senát

Zaklesnutí obři

vznikl kartel a že ten je vlastně jen jinou formou monopolu. Ať již tedy volíme kohokoli, mysleme na to, že po volbách tu musí být silná a demokratická opozice, že musí zůstat šance menších stran stát se většími a také otevřené dveře pro možné nové strany. Právě do Senátu je třeba volit jiné, menší strany: ty velké jsou už ve Sněmovně, ale před vyprazdňujícím se hledištěm stojí zaklesnuty v sobě celé měsíce jako ti mohutní, hekající obři v japonském zápase sumo. > Petr Pithart

zafungoval – znemožnil změnit Ústavu a Ústavní soud pak zrušil uzákoněné již změny volebního systému, které posilovaly silné a oslabovaly slabé. Řečeno fotbalovou hantýrkou Senát (a Ústavní soud) tehdy znemožnil, aby se uprostřed zápasu změnila pravidla: jedna branka se měla zvětšit, druhá zmenšit, menší strany měly sestoupit do nižších soutěží a postup z prvé národní ligy do extraligy měl být napříště vyloučen. Obě velké strany by pořád dokola hrály „malou domů“. Pískot diváků na tribunách by jim mohl být docela lhostejný. Politický systém by vypadal demokratický (volby by se konaly), ale uzavřel by se pro všechny s výjimkou dvou velkých stran. Ekonomové by řekli, že

Aby všechno nekončilo v Praze

2. díl

• pokračování příště

strana 4


> JIŘÍ DĚDEČEK / básník a písničkář, předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu Přál bych mému milému obvodu 44, aby tam Petr Pithart obhájil své senátorské křeslo. Těžko bych totiž hledal v ČR člověka, v jehož morální kvality mám takovou důvěru a jehož úsudku si tolik vážím. Jako autorita nás provází už po několik desetiletí a myslím, že je na čase si povšimnout, jak pěkně by se ten profil vyjímal i na poštovních známkách. Přál bych to nám všem.

Napsali

o Petru Pithartovi


> VLASTA CHRAMOSTOVÁ / herečka Už za normalizace v disentu prokazoval Petr Pithart všestrannou vzdělanost, uvážlivost a lidskou věrohodnost. Nemyslel na sebe, ale na potřeby společnosti. Dnes, po všech polistopadových politických zkušenostech si proto přeji, aby svou moudrost a mnohokrát prověřenou lidskou spolehlivost znovu uplatnil v Senátu. Aby byl znovu zvolen a jeho hlas zněl v naší politice co nejsilněji.

> JAN HŘEBEJK / režisér Pana Petra Pitharta osobně neznám, ale dosud mě svým veřejným angažmá ani svými názory nezklamal. Vážím si u něho vytrvalé snahy konat při vědomí širších historických souvislostí.

> KAREL SCHWARZENBERG / senátor Petr Pithart patří k výjimkám v české politice. Ne, že by dělal vždy bezchybnou politiku a přiznávám, že jsem taky měl často odlišný názor na různé politické otázky než on. Petr Pithart je ale člověk, a to je v politice vskutku vzácné, který je schopen se odlišnými názory opravdu zabývat a zamyslet se nad nimi. Je to člověk, který se pokouší druhému porozumět a položit si otázku, zda se snad nemýlí sám, nebo jestli neudělal chybu, o které pak otevřeně mluví. Už tyto vlastnosti svědčí o tom, jak je velice potřebný v Senátě, neboť má-li býti Senát tím, k čemu je ústavou určen - místo rozvahy a moudrosti starších, pak ho tyto vlastnosti doporučují k tomu, aby senátorem byl. Jeho hluboký a bohudík též kritický vztah k této zemi a jejímu národu, smysl pro zodpovědnost, jsou dnes již tak vzácné vlastnosti. Česká politika bez Petra Pitharta by byla o mnoho plošší a chudší.

> JIŘÍ BRÝDL / komunální politik Petr Pithart je v politice zvláštním zjevem. Je totiž mužem, který umí pozorně naslouchat. A protože umí naslouchat, ví dobře, o co má pečovat a čemu má pomáhat. Proto také stál u zrodu Spolku pro obnovu venkova, a proto je spolehlivým spojencem při projednávání zákonů majících vztah k našim problémům. Politiky, kteří naslouchají, velmi potřebujeme.

> OTAKAR MOTEJL / veřejný ochránce práv Hodnoty prověřuje čas. Čas úsilí o budování právního státu prověřil i Petra Pitharta nejen jako vzdělaného právníka, ale především jako moudrého spravedlivého člověka.

> JAN KASAL / úřadující předseda KDU-ČSL a místopředseda PS PČR Kdo má cit, umí rozlišit slova politik a státník. Politik mnohdy vidí jen „horké“ problémy své strany, kdežto státník vidí dál. A Petr Pithart je státník. Tvůrce myšlenek, iniciátor nových věcí. Není tak často v televizi, jak bych si přál, ale o to víc si jeho poctivé práce v Senátu i v jeho volebním obvodu vážím.

> PETRA PROCHÁZKOVÁ / novinářka a humanitární pracovnice

> ZUZANA ROITHOVÁ / poslankyně Evropského parlamentu Příběh Petra Pitharta patří mezi ty, které nechávají hodně dobrých stop a vedou člověka k moudrosti. Pevnost názoru ho přivedla hned po okupaci v roce 1968 z katedry na vysoké škole do maringotky čerpače vody i k podpisu Charty 77. Nebyl to lehký život, ale pokud chtěl stát za svým, jiný vést nemohl. Právě proto v listopadu 89 od počátku formoval politiku Občanského fóra a poté vedl první českou vládu. A když byl ustaven Senát, stal se jeho prvním předsedou. Tam jsme se také potkali. Jako senátorka jsme měla mnohokrát příležitost ocenit jeho vždycky vytrvalou snahu řešit problémy ne silou, ale hledáním všem prospěšného výsledku. Brzy jsem si všimla, s jakou soustředěností se dokáže ptát po podstatě věcí, naslouchat hlasům těch, o které skutečně jde a teprve pak se rozhodovat, vždycky bez předsudků, vždycky po poradě se svým svědomím. A taky toho, jak - ač člověk z města – chápe a ctí venkov, krajinu a člověka v ní. Člověka, který tu krajinu chrání i svou prací zvelebuje. Myslím, že právě takový má být senátor: Nestačí, aby byl jen politik a skvělý řečník na obrazovce. Ještě víc musí umět naslouchat hlasům lidí, které zastupuje, hledat ve spolupráci s nimi řešení všeho, co je trápí a taky umět k nim přinést to, co sám i jinde objevuje a co by jim a kraji, v němž žijí, prospělo. A takový je Petr Pithart.

Pamatuji si přesně, jak před několika lety Petr Pithart jako jediný ústavní činitel uznal za vhodné přijít na pražské letiště a poděkovat českým lékařům i vojákům, kteří se vraceli z Afghánistánu. Byl tak upřímně nadšený, že se všichni vrátili v pořádku, že se mu to nedalo nevěřit. Nechoval se vůbec jako ambiciózní politik – necpal se před kamery, ale strkal před objektivy utrmácené vojáky, neměl proslovy, ale jen skromně a dojatě všem děkoval. Vždycky, když jsem se s ním setkala, bylo mi příjemné, že postrádá tradiční vlastnosti politiků – aroganci, drzost, nadutost a domýšlivost.

> Ing. BOHUMIL VOKÁL, CSc. / ředitel Výzkumného ústavu bramborářského, Havlíčkův Brod Myslím, že by si naše společnost zasloužila politiky typu Petra Pitharta – politiky, kteří sice obhajují to, o čem jsou přesvědčeni, ale dělají to s nadhledem a s patřičnou politickou kulturou. Asi bychom měli jako voliči tuto stránku našich politiků brát při volbách více v úvahu a volit ty, kteří jsou zárukou, že nadřadí zájmy voliče nad své zájmy. A k nim Petr Pithart rozhodně patří.

strana 5



Kde může senátor pomoci? Solidarita: když nedá stát, složíme se my Malý Honzík je těžce, možná nevyléčitelně nemocný. Rodiče ho musí pravidelně vozit na speciální ambulantní léčení do Brna. Staré auto dosloužilo, na nové nemají. Veřejnou dopravou Honzík i rodiče trpí, prostě to nejde. Jsou přesvědčeni, že podle zákona mají nárok na příspěvek na auto (přes 100 tisíc). V brněnské nemocnici se scházejí s rodiči podobně postižených dětí a ti od svých místních úřadů takový příspěvek dostávají. Jak to, že zrovna u nás to nejde? Nakonec se nešťastní rodiče obrátili na mne jako na místního senátora. Rozhodl jsem se pro krajní prostředek: peníze sesbíráme a ty (tedy já) musíš jít příkladem! Bude to forma nátlaku na úřad a s tím to buď pohne nebo nepohne, v každém případě na konci budou peníze na auto. S několika zdejšími novináři jsme se dohodli, že založíme speciální účet a uspořádáme veřejnou sbírku. Podnikli jsme první kroky, připravili tiskovou konferenci … Ředitel příslušného úřadu však najednou vzal věc do svých rukou, vše znovu prověřil a peníze na příspěvek na auto byly vyplaceny. Je to příběh s dobrým koncem – ne všechny jsou takové. Úřadu nechci sahat do svědomí, nakonec vše napravil. Ale rozhodující byla nehraná, vskutku přesvědčivá vůle nečekat na stát a pomoci Honzíkovi a jeho rodičům. Úřad se vzpamatoval. Také proto, že si uvědomil, že se do toho začal montovat senátor. Senátor je dobrý k tomu, aby dal úřadům najevo, že věc sleduje a že „to tak nenechá“ – když se ujistí, že pravda je na straně občanů. Musí ale ten senátor nebo senátorka mít pověst neúplatného člověka s přirozenou autoritou. Snažil jsem se nejen mít takovou pověst, ale především takový skutečně být. Pak se můžete pustit i do boje, který vypadá na začátku zcela beznadějně. A pak a hlavně: solidarita lidí musí být spolehlivější než stát. Stát může v jednotlivých případech selhat, solidarita by selhat neměla. Každý z nás se může ocitnout v situaci Honzíka nebo jeho rodičů.

Příběh o poctivosti, která se vyplatila Zastupitelstvo Slatiňan (na Chrudimsku) potřebovalo rozšířit kanalizaci. Podalo si žádost o dotaci na příslušný fond. Zůstala bez odpovědi, čili nic. Pak zaklepali dva pánové – vím, že takové „dva pány“ zná více starostů. „Nemějte starosti, pane starosto, my se o všechno postaráme. Když nám zaručíte, že stavbu bude provádět naše firma, bude i dotace. Máme to tam (na fondu, na ministerstvu) obšlápnuté …“.

Starosta se musel rozhodnout: pány odmítnout a čekat, zda dotaci dostane poctivě snad příští rok nebo bůhví kdy, anebo volit korupční cestu, začít stavět, ale vydat se zcela do vůle korupčníků. To se to pak staví a účtuje, když se zákazník nemůže bránit, protože „v tom jede taky …“. Takový musí být rád, že je rád. Rada města se ale rozhodla takovou nabídku nepřijmout a pan starosta se navíc se vším svěřil svému senátorovi. Byl jsem rád, že mohu právě jemu pomoci. Dohodli jsme se, že vsadíme na poctivost: pány se známostmi na fondu starosta odmítl, já jsem v Praze zjistil, že dotaci město dostat může, protože bylo v pořadníku hned první pod čarou a někdo z těch „nad čarou“ vždycky pro nepřipravenost vypadne. A také a hlavně: poctivost je třeba ocenit. Senátor může být dobrý k tomu, aby zajistil, že

Nikoli: v Královské knihovně ve Stockholmu ve Švédsku. Když mi „švédský národní poklad“ moji průvodci s pýchou (ale i s rozpaky…) ukazovali, rozhodl jsem se, že to tak nenechám. Ne že bych chtěl lup královny Kristýny ze samého závěru třicetileté války (1648) Švédům uzmout zpátky, ale něco se tady musí změnit! Při příležitosti další oficiální cesty do Švédska jsem posadil do vládního speciálu i starostu Chrasti s ředitelem zdejšího muzea a letěli jsme se Švédy vyjednávat. Ti měli přece jen trochu obavu, že chceme bibli zpátky. Nechceme, nejde to. Kdyby si národy musely začít vracet, co všechno za lidské dějiny nakradly při válečných výpravách, přely by se o to tak, že by ze světa nezůstal kámen na kameni. Také my Češi, Moravané a Slezané jsme sem tam něco sebrali (i když mnohem méně než někteří jiní). A plenili jsme, i doma: klášter v Podlažicích byl

v pořadnících na dotace se nešvindluje. Pohlídá žádajícím obcím, aby se nimi hrálo fér. Přesto vím, že jinde „dva pánové“ uspěli: obec pak čekala a čekala, platila a platila. Ozvat se nemohla. Se silným senátorem v zádech se poctivost vyplatí.

vypálen za husitských válek. Vyjednáváme od té doby se Švédy, aby v Čechách byla digitální kopie knihy, aby se Švédové mohli dozvědět, co byly a jsou Podlažice, jak asi vypadal klášter, ve kterém byla kniha opsána, jaké byly její osudy, než ji odvezli švédští žoldnéři. Mimochodem: kdyby posedlý sběratel císař Rudolf II. nechtěl všechny poklady země shromáždit ve své „kunstkameře“ na Pražském hradě, mohla bible zůstat v klášteře v Broumově… Jde to se Švédy pomalu, ale jde to. Evropské kulturní dědictví patří zajisté všem, ale všichni máme právo vědět, kde se, které památky zrodily, jaký národní či místní genius je vytvořil. I když Benediktýni byli a jsou řád evropský. Podlažická Knihovna v jedné knize, prý „osmý div světa“, nechť je napříště nejen švédskou pýchou, ale především zdrojem naší národní hrdosti, našeho národního – ale i podlažického, chrasteckého a východočeského – sebevědomí.

Osmý div světa z Východních Čech Hluboko v podzemí, v betonovém jakoby bunkru, za tlustým sklem, jen opatrně nasvícená, leží největší ručně psaná kniha na světě. Na její pergamen se spotřebovalo kůží ze 160 oslů! Obsahuje téměř všechno dobové vědění z poloviny 13. století. Byla a je nazývána Kodex Gigas, anebo Kniha Knih. O kus dál je tabulka s popisem, na které je na jednom místě drobným písmem napsáno Podlazice in Bohemia. Nic víc. Nic víc o tom, že Východní Čechy s podlažickým benediktinským klášterem u Chrasti musely být tehdy na samém vrcholu evropské kultury. Kde že to je? V Praze? V Chrastu? V Podlažicích?

> Petr Pithart senátor za Chrudimsko a Havlíčkobrodsko

Křížovka

strana 6



strana 7



Kterou knihu bych si koupil (kdybych ji už neměl) V roce 950. výročí první písemné památky o Chrudimi vyšla v ediční řadě Knihy o českých městech péčí pražského nakladatelství MILPO MEDIA, s. r. o. výpravná kniha • CHRUDIMSKÁ VLASTIVĚDNÁ ENCYKLOPEDIE Královské věnné město, které František Palacký nazval „Athénami východních Čech“, se dočkalo reprezentativní a zároveň informacemi nabité knihy, kterou by žádný Chrudimák, ani žádný obdivovatel města neměl doma postrádat. Jednotlivá hesla jsou „tak akorát“; nejsou ani přetížena detaily, ani nejsou jen heslovitá a povrchní jako v turistickém průvodci. Chrudim patří mezi těch několik šťastnějších českých, moravských a slezských měst, kterým se vyhnuly pohromy moderní doby. Nedošlo tu ani k mimoekonomicky („nápravou špatné třídní struktury“) motivované, a tedy překotné

a nepřirozené industrializaci, ani k násilným odsunům a přesunům obyvatel, ať již motivovaných národnostně či politicky. Chrudim prošla relativně přirozeným, nerevolučním vývojem, a i proto si zachovává ráz česky solidního středostavovského města, jehož vývoj kulminoval zároveň s tím, jak v 2. polovině 19. století dorůstal do všech svých rolí moderní český národ. Chrudim je pro mne esencí toho nejlepšího, autentického češství. „Encyklopedie“ je vydařená kniha právě proto, že tuto solidní, česky „měšťanskou“ povahu města vystihuje obsahem i střízlivou formou. Věřím, že dříve či později nebude chybět v knihovně žádné chrudimské patriotky, žádného chrudimského patriota. > Petr Pithart

Kde to tady mám rád

• Zřícenina hradu Lichnice

Mám rád Železné hory, tuto mírnou krajinnou vlnu, podobající se dlouhému záhybu na ubrusu v naší kuchyni. Vlnu, svažující se pozvolna k západu a prudce k jihu, k luhům řeky Doubravy. Kdo do nich vstupuje ze severu, toho by slovo „hory“ ani nenapadlo, ale jak postupuje dál, ocitá se v pořádně kopcovité krajině. Její krása, či výstižněji řečeno půvab, poutala celé generace českých krajinářů. To v Železných horách a v sousedních Žďárských vrších, nikoli v Krkonoších, v Polabské rovině či v temné Šumavě, rodil se za přispění malířů, jako byli Slavíček, Kavan či Prucha, archetyp české kulturní krajiny, jakýsi její dosud platný „pravzor“: krajiny vzdělávané, rozmanité, krajiny „ s detaily“, s těmi přírodními i s malými lidskými sídly. Tato česká krajina není ani monumentální, ani divoká, ani příliš romantická – je právě tak stvořená na míru našeho střízlivého člověka a jím po staletí dotvářená.

V Železných horách mám nejraději malebné zříceniny hradu Lichnice, odkud je patrné, že jsme skutečně v horách. Z Lichnice vidíme daleko do Čech i k Moravě. Mám úctu k lidem, kteří o zříceninu po léta pečují jako například pan Jiří Bureš, ředitel pardubického Ekocentra Paleta, či paní kastelánka Ivana Matyková. Lichnice mi z dálky od rovin na jihu připadá jako prastará, již poněkud omšelá, a ke všemu ještě zborcená spona ve vlasech na čele hradby oněch hor, které se Železné sice stále jmenují (dávno jsou vytěžené), ale ve skutečnosti jsou české jako žádné jiné v našem hornatém pohraničí… A hned sousedí s Českomoravskou vrchovinou. Tady jsme nejvíc doma. Tady někde je citový střed naší krajiny, naší země.

> Petr Pithart

Posezení u vína s Petrem Pithartem Nad dobrým vínem se lépe a uvolněně diskutuje. Zpočátku více oficiální debata se nakonec soustředí na řešení drobných i větších problémů. Že by opravdové – In vino veritas? Důležité je, že se diskutující lépe poznají. A pak se nechtějí rozejít …

strana 8


SUDOKU Podle vepsaných číslic doplňte další číslice tak, aby vždy v celé řádce, v celém sloupci a v menších čtvercích byly zapsány všechny číslice od 1 do 9. V žádném sloupci, v žádné řadě a v žádném z devíti čtverečků se žádné z čísel 1 až 9 nesmí opakovat.


Návštěva Petra Pitharta ve Výzkumném ústavu bramborářském v Havlíčkově Brodě Výzkum patří mezi odvětví, která do určité míry stojí mimo zájem politiků. Ten se zpravidla projeví tehdy, když se mají uvolnit finanční prostředky a hledá se cesta, jak sice ušetřit, ale zároveň udržet trend zvolený EU. Proto nás překvapilo, když nynější místopředseda Senátu Parlamentu ČR Petr Pithart projevil zájem navštívit náš ústav. Na první pohled zdvořilostní návštěva našeho výzkumného ústavu se změnila v diskusi o podmínkách výzkumné práce, jejích výsledcích a uplatnění poznatků v bramborářské praxi. Petru Pithartovi jsme představili a v některých případech i ukázali naše pracoviště (banka genových zdrojů, laboratoř experimentálního šlechtění, laboratorní centrum), a to včetně aktivit přímo nesouvisejících s výzkumnou prací (produkce bylin, okrasných kultur apod.). Na konkrétních případech se mohl seznámit s prací, výsledky a problémy privátního výzkumného pracoviště. Z průběhu návštěvy jsme měli příjemný pocit ze setkání nejen s politikem, ale především s člověkem, který ví, o čem se hovoří, a uvažuje, jak získané informace využije. Návštěva našeho ústavu by nebyla úplná, kdybychom hostu nenabídli některou z bramborářských specialit. V případě Petra Pitharta to byl tradiční a všeobecně známý bramborák. Pro čtenáře připojujeme recept, který patří do „staročeské kuchyně“. Klobásníky 1 kg brambor, 200 g cibule, 100 g másla, 2 vejce, 50 g hrubé mouky, 4 vejce uvařená natvrdo, sůl, hrstka sušených hub, vejce na potření, pepř, majoránka, rajčata na obložení Brambory uvaříme ve slupce, oloupeme a rozstrouháme. Přidáme mouku, 2 rozšlehaná vejce, jemně rozkrájenou cibuli, uvařené a rozsekané houby, směs osolíme, okořeníme a promícháme. Z hmoty upravíme na pomoučněné utěrce nebo papíru obdélník, do středu dáme uvařená vejce (špičky vajec odkrojíme, aby vejce dobře držela) a placku svineme do dlouhé klobásy. Přendáme ji do vymaštěného pekáče, povrch potřeme vejcem a upečeme do červena.

?

NEVÁŽNĚ KVÍZ VÁŽNĚ O PETRU PITHARTOVI znáte / neznáte Petra Pitharta

1

V době normalizace Petr Pithart pracoval jako? a) plavčík b) zahradník c) záchranář horské služby

6

Jako senátor působí Petr Pithart od roku? a) 1974 b) 2006 c) 1996

2

Ke sportovním aktivitám Petra Pitharta patří? a) skok o tyči b) rybaření c) hloubkové potápění

7

Babička Petra Pitharta se jmenuje? a) Valerie Kristýnková b) Vlasta Parkanová c) Julie Borovská

3

Na dovolenou jezdí Petr Pithart nejraději na? a) mys Dobré naděje b) Antarktidu c) Šumavu

8

K nejoblíbenějším pokrmům Petra Pitharta patří? a) pražení cvrčci b) ryby na všechny způsoby c) žemlovka

Nejoblíbenější nápoj Petra Pitharta je? a) víno b) režná c) koktejl Shirley Temple

9

K často oblékaným módním doplňkům Petra Pitharta patří? a) štulpny b) cyklistická přilba c) kravata

4

Střední školu Petr Pithart vystudoval? a) v Kodani b) v Praze c) v Košicích

V televizi Petr Pithart nejraději sleduje? a) romantické velkofilmy b) dokumenty o moderních dějinách c) půlnoční horory

10

Řešení: 1b • 2b • 3c • 4a • 5b • 6c • 7a • 8b • 9c • 10b

5

> Ing. Bohumil Vokál, CSc.

PODZIMNÍ LISTY vycházejí 3. 10. 2006 v rámci volební kampaně JUDr. Petra Pitharta, ve volebním okrsku 44 na Havlíčskobrodsku a Chrudimsku. Redakce: TAKT-poradenství a konzultace, s.r.o. náměstí Míru 7, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm, tel.: 556 831 905, [email protected] Sazba a grafika: MD communications, s.r.o. Střelniční 8, 702 00 Ostrava, [email protected]

Zpravodaj Petra Pitharta pro občany Havlíčkobrodska a Chrudimska

Recommend Documents