Zpravodaj Občanského sdružení Český granát a Městského úřadu v Třebenicích
ČESKÝ GRANÁT 2015
Slavnost květů v Třebenicích, 16. 5. 2015 Autor fotografie: Hana Husáková
LETNÍ VYDÁNÍ 2015
SLOVO ÚVODEM Vážení občané, společně jsme prošli dovolenými a dětem začíná další školní rok. Pro náš úřad letos tato doba znamená otevření informačního centra a městské knihovny v prostorách bývalé pošty. Pracovnice na tomto úseku, paní Blanka Novotná, bude kromě poskytování služeb běžného infocentra vykonávat řadu administrativních činností pro město: organizaci kulturních akcí, vydávání a distribuci Zpravodaje, kopírování materiálů, řešení problematiky jízdních řádů aj. Dále převezme pracovní povinnosti knihovnice a kronikářky města včetně pořizování fotodokumentace z našich akcí. Kontakt sdělíme v příštím čísle. V letošním roce také proběhly další změny na pozicích zaměstnanců. Na koho se tedy můžete na úřadě obrátit? Marcela Kovaříková – pracovnice podatelny. Eviduje veškerou poštu včetně faktur, která přichází a odchází z úřadu. Každé podání dostane číslo jednací a je mu přidělena i případná odpověď, takže máme kontrolu nad vyřizováním korespondence. Letos jsme se přehoupli už přes číslo 1700. Pracovnice zajišťuje také hlášení rozhlasu, kopírování, píše zápisy ze zasedání zastupitelstva města, podává základní informace o organizaci úřadu, poskytuje služby Czechpointu atd. Kontakt: 416 594 301, mail:
[email protected] Jaroslava Gerstnerová – pracuje již dlouho na pozici pokladní a mzdové účetní. Vyřizuje veškeré poplatky, v případě nepřítomnosti matrikářky ověřuje podpisy a listiny, poskytuje služby Czechpointu. Kontakt: 416 594 301, mail:
[email protected] Petra Vaňková, Dis. – matrika. Vede evidenci obyvatelstva, což obnáší řadu povinností. Má na starosti svatby, úmrtí, narození, přihlašování občanů, vítání občánků, seniory, sociální práci, ověřuje podpisy a listiny, poskytuje služby Czechpointu. Vyvěšuje dokumenty na úřední desku elektronickou i fyzickou. Kontakt: 416 594 509, mail:
[email protected] Bc. Lenka Jáhenová - stará se o širokou problematiku životního prostředí – kácení stromů, kanalizace, voda, prodej a pronájem pozemků, územní plán, webové stránky města atd. Je v kontaktu se stavebním úřadem Lovosice a odborem životního prostředí na MěÚ v Lovosicích, zajišťuje v této působnosti oboustrannou informovanost a poradenství občanům Kontakt: 601 558 090, mail:
[email protected] Václav Vágner – má na starosti stav majetku města a jeho údržbu včetně organizace práce pracovníků údržby a pracovníků na veřejně prospěšné práce, bezpečnost práce, požární ochranu, veškeré revize, kontroly a rozbory vody, provoz kotelen atd. Kontakt: 606 054 303, mail:
[email protected] Jarmila Hlavičková – ekonomka. Pracuje na rozpočtu města, účetnictví, proplácí a vystavuje faktury, hlídá jednotlivé položky, vede celou inventarizaci majetku. Kontakt: 725 708 407, mail:
[email protected] Všichni naši zaměstnanci mají v době dovolené či nemoci zajištěný zástup. Proto neztrácejte hlavu, když je v kanceláři nenajdete. Váš problém s Vámi v akutním případě vyřešíme nebo, pokud nehrozí prodlení, zajistíme předání informace po návratu pracovníka. Pokud potřebujete výpisy z Czechpointu, ověření podpisu, ověření listiny, tuto činnost zajistí v případě nepřítomnosti matriky pokladna nebo podatelna. Další našimi zaměstnanci jsou: Petr Hulzer a Jiří Dušek, kteří fungují jako řidiči a pomáhají při údržbě města a Lucie Kubátová – uklízečka. Pracovníků na veřejně prospěšné práce je poslední roky cca 10 a jejich mzda není hrazena z prostředků města, ale úřadem práce. Tomáš Rotbauer – MP Třebenice. Svoji kancelář má v prvním patře budovy č.p. 2. Můžete se do ní dostat proskleným průjezdem a po schodech nebo použít domovní telefon vedle vchodu. Kontakt: 602 286 168, mail: m.policie@město-trebenice.cz Přejeme všem našim občanům, aby prožili zbytek dovolených v klidu, podle svých představ a těšíme se na setkávání v druhé části roku 2015. PaedDr. Martina Patrovská, starostka Ing. Eva Hajná, místostarostka Poznámka nakonec: Je to spíše doporučení. Často se na nás všechny obracíte s problémy na ulici. Samozřejmě Vám rádi odpovíme, poradíme. Nicméně stává se, že po oslovení několika občany za sebou něco zapomeneme, než dorazíme do kanceláře. Stejně tak volání na mobil často vypustíme z hlavy, pokud hned na to přijde několik dalších telefonátů či setkání a my nemáme možnost si věc poznamenat. Proto je nejlepší Váš problém předložit písemně – mailem, dopisem. Dostane vždy své jednací číslo a dá se zkontrolovat stav řešení a odpovědná osoba. Nechceme se písemnou komunikací od občanů vzdalovat, ale v počtu poznámek a připomínek, které za den řešíme je to nejrychlejší a jistá cesta k vyřešení vašich starostí. Zároveň tímto děkujeme za pochopení těm, kteří nás oslovili mimo kancelář a my jsme na jejich problém zapomněli. Nebyl to úmysl či lhostejnost. Za pracovníky MěÚ Třebenice Martina Patrovská
-2-
REVITALIZACE OBJEKTU MĚÚ TŘEBENICE Stavba byla dokončena dne 19. 1. 2015 kolaudačním souhlasem s užíváním stavby. Závěrečná monitorovací zpráva byla odeslána poskytovateli dotace - Regionálnímu operačnímu programu regionu soudržnosti Severozápad v Ústí nad Labem v březnu 2015. Dne 30. 4. 2015 proběhla v objektu městského úřadu kontrola ze strany poskytovatele dotace. Kontrola byla ukončena dne 12. 6. 2015. V konečné verzi projektu došlo ke změnám ve stavební části. Byla provedena záměna dřevěných oken za okna plastová, neboť na budově úřadu byla již dříve okna plastová. Z estetických důvodů a pro lepší manipulaci byla provedena záměna kyvných věšáků v obřadní síni za věšáky mobilní. Z těchto důvodů došlo k přesunutí způsobilých výdajů ve výši 171 676,25 Kč do nezpůsobilých výdajů. Z důvodu nesouladu mezi vykázaným stavem a skutečností bylo navrženo vrácení finančních prostředků ve výši 94,-- Kč poskytovateli dotace. Dne 23. 3. 2015 byl zahájen audit Ministerstvem financí. Na městském úřadě proběhla fyzická kontrola v době od 7. 4. do 10. 4. 2015. Dne 1. 7. 2015 jsme obdrželi zprávu o auditu se závěrem, že v průběhu auditu nebylo identifikováno žádné zjištění. Celkové náklady od roku 2013, tj. včetně studie proveditelnosti, projektové dokumentace, stavebních prací a dodávky interiéru, činily 29 916 781,28 Kč. Přijata byla dotace ve výši 23 790 154,57 Kč. Touto cestou děkujeme poskytovateli dotace ROP Severozápad za poskytnutí finančních prostředků a za vstřícný přístup vůči investorovi. Eva Hajná, místostarostka
Sportovní komise při MěÚ v Třebenicích pořádá v neděli 4. října 2015
Cyklistické závody pro děti Těšíme se na Vaši účast Bližší informace budou zveřejněny na plakátcích
-3-
Návštěva ze SRN červen 2014
SDH TŘEBENICE Po roční odmlce bych rád informoval čtenáře Granátu o dění v místním hasičském sboru. Sbor tvoří v současné době 25 členů, kteří si na lednové volební valné hromadě zvolili na další čtyři roky výbor v následujícím složení: Vítězslav Lisec - starosta, Václav Šruma - náměstek starosty, Daniel Racek - jednatel, Vladimír Novotný - pokladník, Tomáš Rambousek - člen výboru a předseda revizní komise. Snad se bude novému výboru dařit podobně úspěšně, jako tomu předchozímu. V červenci jsme obhájili loňské prvenství na tradiční soutěži „Klapská proudnice“. Loňská sestava: Jaroš, Lisec, Racek, Faltys, Janiš, Novotný, Majer. Letošní sestava: Jaroš, Lisec, Benda, Faltys, Janiš, Novotný, Somol. Za těmito úspěchy stojí vedle týmového nasazení především člen naší výjezdové jednotky David Somol (mistr republiky v požárním sportu z roku 2013), který loni přispěl neocenitelnými odbornými radami a letos i účastí v soutěži. Vítězné trofeje spolu s putovní plaketou si lze prohlédnout ve vinárně restaurace Radnice. Pokud tam zavítáte, nezapomeňte si prohlédnout na zdech visící fotografické koláže z historie a současnosti našeho sboru. Autorem koláží je Vladimír Novotný. Na poli mezinárodní spolupráce pokračujeme v prohlubování vztahů s dlouholetými kolegy z THW Suhl a nově také s hasiči z partnerského města GrünhainBeierfeld. Zástupci obou institucí nás navštívili loni v létě při příležitosti litoměřických republikových hasičských slavností. Vrcholem návštěvy byl společenský večer, při kterém jsme pokřtili novou pergolu vybudovanou vlastními silami na dvoře naší zbrojnice. Němečtí hosté odjížděli nadmíru spokojeni. Na oplátku jsme na podzim vyslali delegaci do Německa na slavnost pořádanou k výročí založení hasičského spolku v Beierfeldu. V současné době pracujeme na projektu společného výcvikového a vzdělávacího programu, jehož předmětem by měla být mimo jiné i zásadní rekonstrukce hasičské Vítězný tým na Klapské proudnici 2015 zbrojnice. Pozadu nezůstává ve svojí aktivitě ani výjezdová jednotka. Vedle pravidelného výcviku v režii vrchního krajského lektora HZS Vladimíra Novotného absolvovali členové jednotky také dva vícedenní kurzy první pomoci a na podzim nás čeká ještě týdenní kurz vyprošťování osob z havarovaných vozidel. Ondřej Janiš a Vítězslav Lisec se navíc zúčastnili kurzu pro členy HZS ve výcvikovém středisku ve Zbirohu v zařízení simulujícím reálné podmínky požáru (flashover kontejner). Častou aktivitou, zvláště v posledních týdnech, jsou výjezdy. Ač to ještě na jaře vypadalo na poklidný rok, letní vlna veder spolu s lidskou neopatrností vyšroubovaly počet zásahů k 12. srpnu na číslo 28, přičemž třetinu tvoří požáry lesních a travních porostů.
-4-
Požár balíkovače slámy u Siřejovic
Na podzim chystáme divadelní představení, měla by být uvedena hra Audience od Václava Havla. V lednu bychom chtěli využít nově zrekonstruovaného sálu městského úřadu a uspořádat hasičský ples s tombolou. Největší událostí ovšem budou slavnosti 145. výročí založení našeho sboru v létě příštího roku. Svým rozsahem asi nepředčí oslavu z roku 2011, ale určitě budou stát za to (historická i moderní hasičská a snad také vojenská technika a open air zábava). Podrobnosti o těchto akcích poskytneme v dalších číslech Granátu, na plakátech a na sociálních sítích. Závěrem jedno malé upozornění. V souvislosti s plesem a slavnostmi se nejspíš na některé z vás obrátíme s prosbou o příspěvek do tomboly nebo o sponzorský dar. V každém případě vás vždy osloví někdo z výše uvedeného sborového výboru, popřípadě vám bude zaslán dopis podepsaný starostou sboru. Nikdo jiný není kompetentní jednat jménem třebenických hasičů stran finančních či jiných příspěvků (na hasičskou mládež nebo na požární sport). Přeji vám pěkný zbytek léta a ať nás potřebujete co možná nejméně. Vítězslav Lisec
Požár pole u Chodovlic
………………………………………………………………………………………………………………………………
STARÝ TŘEBENICKÝ HŘBITOV SI POLEPŠÍ V letošním roce se nám podaří dokončit rekonstrukci zvoničky na starém hřbitově. Dřevěná hranolová zvonice na zděné podezdívce pochází zřejmě z konce 17. století. Je součástí celého areálu hřbitova, který je zapsán jako kulturní památka s členěním na jednotlivé stavby: hřbitovní kaple, zvon vyrobený Mistrem Brixím z Cinperka, pamětní kříž, ohradní zeď s branou a dřevěná zvonice. Zvon má průměr 85 cm a pravděpodobně původní srdce, typické pro svou dobu krátkou výpustkou. Pochází od jednoho z nejslavnějších českých zvonařů, pražského mistra Brikcího, jemuž po roce 1571 udělením šlechtického titulu příslušelo příjmení z Cinperka. Brikcího zvon je po obvodu čepce zdoben pásem opakujících se biblických výjevů, pod tímto je souvislý pás akantových listů. Na jedné straně pláště zvonu je rozsáhlý český nápis obdélníkového nezarámovaného obrysu, psaný gotickým písmem-minuskulí: KE CTI A CHWALE NEROZDÍLNE TROGICZY SWATE GEDINEu VSSE : MOHUCZYMU PANU BOHU WIECZNEMU STWORZITELY VSSECH WIECY VDIELAN GEST ZWON TENTO DO TRZEBENIC SKRZ BRIKCIHO ZWO : NARZE Z CYNPERKU W NOWEM MIESTIE PRAZSKEM, NAKLADEM POCTIWE WDOWY, PANI ANNY PENIZKOWE, KTERAZ GEST NA PA : MATKU DOBRE PAMIETI WACSLAVA BARTOSSOVIC, GINAK PENIZKA MANZELA SWEHO, TEZ TAKÉ SWAU, TÝZ ZWON WZDIELATI PORUCZYLA, ABY KAZDEMU CZLOWIEKU MRTWEMU PRZY POHRZBU, TÍM ZWO : NILY, A OD ZWONIENI ZADNEHO AUPLATKU BRANO ANI DAWANO BYT NEMA NYNÍ Y NA CZASY BUDAUCZY STALO SE LETA PANIE 1576 Zvon si můžete prohlédnout v Muzeu českého granátu, kde odpočívá do doby, než bude zavěšen zpátky na své původní místo. Zvonice byla restaurována ve dvou etapách (2014 – 2015) z rozpočtu města Třebenice za přispění Ústeckého kraje. PaedDr. Martina Patrovská, starostka
-5-
RYBÁŘSKÉ ZÁVODY V TŘEBENICÍCH Poslední květnovou neděli se na Koňském rybníce uskutečnily dětské rybářské závody. Za slunečného jarního počasí přišlo závodit 14 dětí, z toho tři dívky s mohutnou podporou maminek, tatínků, babiček a dědečků. Během dvouhodinového závodního klání měli malí rybáři štěstí na kapříka, jiní se radovali i z menších úlovků. Rybářské dopoledne provázela příjemná sportovní nálada, zdravá soutěživost i tvrdá rybařina. Všichni zúčastnění si odnesli diplom a hodnotné ceny. Výsledky: 1. místo Ondra Kohout v součtu celkem 348 cm, 2. místo Bára Pospíšilová 105 cm, 3. místo Dominik Ebert 84 cm. Všem závodníkům organizátoři děkují za účast a těší se na další ročník. Na říjen připravujeme tradiční dětské cyklistické závody. Za sportovní komisi René Pospíšil.
VÍTÁME NOVÉ OBČÁNKY TŘEBENIC – 30. 5. 2015 Rodiče mají dát dětem na cestu velkou výbavu, která by při ztroskotání lodi vyplula spolu s nimi nad hladinu. Pollio Vitruvius
Vojtíšek Fuksa
Markétka Pajonková
Anička Buřtová
Liduška Mojžíšová
Maruška Mašínová
Kája Dornová
Péťa Pazdera
Anežka Růžičková Autor fotografií: Hana Husáková
-6-
RODINNÉ CENTRUM NA EXPU V MILÁNĚ
MOZAIKA
Téma světové putovní výstavy Expo konané v italském Miláně zní Potraviny pro planetu, energie pro život. Ústecký kraj se zde prezentuje s expozicí nazvanou Láska a příroda. Své zastoupení zde má i Rodinné centrum Mozaika. Mezi produkty reprezentujícími Ústecký kraj jsou třebenické meruňkové džemy, které připravili třebeničtí občané pod vedením paní starostky Martiny Patrovské. Dobrovolníci a podporovatelé Mozaiky z Třebenic k nim přidali medové perníčky. Meruňkové džemy připomínají jak velkou tradici má ovocnářství v této oblasti, perníčky dělají reklamu dalšímu regionálnímu produktu – medu z Ekosadu Mozaika v Malých Žernosekách. V návaznosti na přípravu džemů a perníčků se koncem července uskutečnilo i první „Třebenické džemování“ pod taktovkou Třebenických meruněk. Svůj podíl na organizaci mělo i Rodinné centrum Mozaika. Celá akce se konala pod záštitou Ústeckého kraje. Až tedy někdo z vás zavítá do Milána, nebuďte překvapeni, že na výstavě naleznete produkty z našeho kraje. Rodinné centrum dále zve všechny příznivce včelaření na včelařský kroužek. Kroužek je určen dětem ve věku od 8 let (horní hranice věku není omezena). V případě zájmu bude probíhat také kroužek pro děti od 5 do 8 let. Setkání se budou konat vždy druhou a čtvrtou sobotu v měsíci v dopoledních hodinách v Ekosadu Mozaika v Malých Žernosekách. V rámci kroužku se děti seznámí se základy včelaření a budou poznávat zákonitosti přírody skrze toto krásné řemeslo. Získají nejen informace, ale samy se zapojí do péče o včelstva umístěná v Ekosadu. Těšíme se na společné včelaření, více informací naleznete na www.rcmozaika.cz Za RC Mozaika Helena Mourečková Autor fotografií: Hana Husáková ……………………………………………………………
UDÁLOSTI LÉTA V KOLOLEČI Jak je již tradicí, začátkem června letošního roku se v Kololeči opět uskutečnil Dětský den. Na děti čekala spousta disciplín, které byly vytvořeny tak, aby je dokázali překonat i ti nejmenší účastníci. Jednalo se například o hod na plechovky, skákání v pytli, přetahování lanem, jízda na kole nebo v kolečku apod. Za splnění jednotlivých disciplín děti dostaly odměnu v podobě sladkostí. Ke zpestření horkého dne čekalo na děti překvapení od SDH Třebenice. Děti si mohly prohlédnout hasičský vůz, a zkusit si podržet stříkající hadici. Poté je hasiči za zvuku sirén povozili po návsi. Ke konci akce si děti společně opekly buřty. Po celou dobu k dobré náladě zahráli a zazpívali manželé Drašnarovi. Na začátku července připravil osadní výbor pro občany Kololeče posezení. Občané se sešli při uctění památky na upálení Jana Husa. Mohli se těšit na grilované steaky, pivo a dobroty, které jako obvykle připravily místní ženy. Obě akce se velmi vydařily. Budeme se těšit na další příležitosti, při kterých se opět společně sejdeme. Za osadní výbor Jakub Jíra
-7-
-8-
JARNÍ VÝLET TŘEBENICKÝCH ŽEN Konečně přišlo jaro a čas jarního výletu Třebenických žen. Ve dnech 22. - 24. 5. 2015 jsme vyrazily v počtu 30 členek v osmi autech na cestu do Krkonoš, tentokrát do Pece pod Sněžkou, do hotelu „Bouda Máma". Hotel je přímo u lanovky na Sněžku, krásně zrekonstruovaný, s bazénem, fit centrem, krásným wellnes zázemím. Majitel zde vybudoval různé druhy saun a odpočíváren, které jsme dosud na našich cestách nepoznaly. Využily jsme všechny možnosti k odpočinku, zahrály si bowling a stolní tenis, vyšláply jsme si do okolí na procházky. V sobotu jsme vyrazily lanovkou na Sněžku. Při minulé návštěvě Pece pod Sněžkou jsme vyjely na vrchol lanovkou sedačkovou – starou. Tentokrát jsme vyzkoušely jízdu novou lanovkou kabinkovou. Počasí na Sněžce nebylo úplně příjemné, oproti minulému výletu se slunečným počasím byla mlha a chladno. Většina žen absolvovala cestu dolů Obřím dolem pěšky. Ty, kterým chyběly síly, se vrátily lanovkou a prozkoumaly krásy Pece pod Sněžkou. Příroda v květnu byla nádherná, vodopády na Úpě a rozkvetlé louky úžasné. Po návratu do hotelu jsme využily všech nabízených služeb, dobrého jídla a zazpívaly jsme si. Druhý den po vydatné snídani jsme se vypravily na labskou přehradu Les Království poblíž města Dvůr Králové nad Labem. Přehrada je funkční a vypadá jako z pohádky. Stará, historická stavba stojí za návštěvu! Výlet se nám opět vydařil, užily jsme si veselí, vše zdokumentovaly a máme na co vzpomínat. Už se těšíme na výlet podzimní, spojený s návštěvou Německa. Tak snad se vrátíme také v pohodové náladě. Za Třebenické ženy Alena Vobořilová ……………………………………………………………
MĚSTSKÁ POLICIE TŘEBENICE Za poslední dva měsíce Městská policie Třebenice zaznamenala a vyjížděla k více výjezdům poskytnutí první pomoci, nežli tomu tak bylo v předchozích letech v letním období. Jednou z příčin byly extrémní vysoké letní teploty. Toto počasí je nebezpečné hlavně pro starší generaci, pro nemocné lidi a částečně pro ty sportovce, kteří přeceňují své síly. Pády cyklistů z kola vlivem dehydratace, únavy, nepozornosti způsobily nehezké úrazy. Většina výjezdů k první pomoci se týkala zástavy srdce nebo příhody spojené se srdcem a srdečními chorobami. Jsem rád, že Krajská záchranná služba v Ústí nad Labem vyzvala po zmapování území kraje vybrané příslušníky městských policií, státních policií a hasiče v lokalitách, kde mají záchranáři delší dojezdový čas, aby se proškolili k použití ARD systému, neboli defibrilátoru, který jim byl následně darován. Tento projekt chápu jako velice dobrý, kdy v praxi došlo ke zkvalitnění a hlavně zrychlení poskytnutí první pomoci, což potvrdila již v této letní sezoně praxe MP Třebenice. Celý záchranný integrovaný systém je veden lidmi, kteří chtějí pomáhat - a to i v policejních řadách, napomoci nejen bezpečnosti osob, ale i jejich zdraví. Proto je na místě více si vážit mužů i žen, kteří ve dne i v noci vyráží do terénu zachraňovat lidské životy. Tomáš Rotbauer, MP Třebenice
-9-
ZÁKLADNÍ ŠKOLA TŘEBENICE – ZAPOJENÍ DO PROJEKTU RORÝSÍ ŠKOLY Česká společnost ornitologická se dlouhodobě věnuje ochraně rorýse obecného. Rorýs je vzhledově nenápadný šedohnědý pták, který na svoji přítomnost upoutá především hlasem. Je to výborný letec, náš jediný zástupce řádu svišťounů, do kterého patří například také jihoameričtí kolibříci. Rorýsi dnes hnízdí převážně ve městech a vesnicích, většinou v podstřešních prostorách a větracích otvorech domů. Při zateplení fasád domů však často dochází k zakrytí větracích otvorů a zamezení vstupu do podstřešních dutin. Díky tomu počty rorýsů stále klesají. ČSO se proto snaží do ochrany rorýsů zapojit i školní děti v rámci motivačního programu „Rorýsí školy“. Projekt je podpořen Ministerstvem životního prostředí, generálním partnerem Rorýsích škol je společnost Lafarge Cement, a. s. V letošním školním roce se naše škola do projektu Rorýsí školy zapojila. 18. května 2015 naši školu navštívila paní Gabriela Dobruská z ČSO, která nám dovezla materiál na stavbu budek pro rorýse – rorýsovníků. Vlastně to byla taková „stavebnice“, protože žáci 7. ročníku si budky za pomoci šroubováků a pod dohledem pana školníka velmi rychle smontovali. Na školní zahradě je hned také natřeli. Přitom se o rorýsech od paní Dobruské dozvěděli mnoho zajímavých informací o životě a hnízdění těchto ptáků. Měli jsme štěstí, protože při výkladu na školní zahradě nám rorýs kroužil přímo nad hlavou, takže jsme měli i živý příklad. Pan školník se pak postaral o instalaci budek na budovu školy. Vzhledem k výšce budovy by to však sám 18. 5. 2015 – žáci 7. ročníku smontovali rorýsovníky nezvládl, a proto požádal o pomoc pana Dlouhého, který přijel ke škole s autem s plošinou. Rádi bychom panu Dlouhému poděkovali za vstřícnost a spolupráci. Účastníci projektu Rorýsí školy musí splnit dvě podmínky – instalovat rorýsovníky a vložit informaci o pozorování rorýsů v rámci mezinárodního projektu sledování příletu ptáků „Jaro ožívá“ na webové stránky www.springlive.net. Obě podmínky naše škola splnila, a tak k nám v červnu znovu zavítala paní Dobruská z ČSO, aby nám předala certifikát k získání titulu Rorýsí škola. Na Lovosicku jsme se tak stali třetí školou, která tento titul získala (první byla ZŠ A. Baráka v Lovosicích, druhou ZŠ Sady Pionýrů v Lovosicích). Odměnou je nám především dobrý pocit z podílu na ochraně přírody a poznatek, že příroda může být nedílnou součástí města - jen se o ni Rorýsovníky na budově II. stupně ZŠ musíme dobře starat. Naši žáci tak mají živý objekt přírodopisného pozorování přímo ve škole. Vzhledem k tomu, že rorýsovníky jsou umístěny na budově II. stupně ZŠ směrem do náměstí, můžete jejich přílet a hnízdění pozorovat s námi. Budete si ale muset počkat na jaro, neboť rorýsi k nám přilétají v dubnu. Tak snad se jim u nás bude líbit. Lucie Racková Několik zajímavostí o rorýsech: Rorýs obecný se s výjimkou hnízdního období téměř neustále zdržuje ve vzduchu, kde dokonce i spí, pije a páří se, střídá přitom svižný let s plachtěním, během kterého nabírá výšku okolo jednoho až dvou kilometrů, aby následně během spánku mohl klesat. Během klesavého letu upadá do mikrospánku, kdy vypíná jednu polovinu mozku, přičemž druhá kontroluje let. Rorýsové nocují za letu v hejnech. Ve vzduchu létají průměrnou rychlostí 35 km/h, ačkoli může dosáhnout i rychlosti přesahující 200 km/h. Minimální pohyb po pevném povrchu dokazují také jeho zakrnělé končetiny, díky kterým druh získal i binomické jméno (Apus apus – z řeckého apous = bez nohou). Živí se létajícím hmyzem. Na území České republiky přilétá na rozhraní dubna a května, do zimovišť odlétá na přelomu července a srpna. Zdroj informací: www.wikipedie.cz
- 10 -
MATEŘSKÁ ŠKOLA „GRANÁTEK“ Mateřská škola „Granátek“ prošla přes léto další částí rekonstrukce. Týkala se především vnitřních prostor – nově zrekonstruované jsou podhledy, elektroinstalace, vzduchotechnika, výmalba. Ve 2. a 3. třídě došlo k výměně podlahové krytiny z koberců na linolea. V tomto školním roce nás čekají nejen zábavná odpoledne pro rodiče a děti. Můžete se těšit na: Jablíčkování, Dýňování a lampionový průvod, Vánoční odpoledne, Vítání jara, Masopust, Den matek, Den otců. Pro děti jsou připraveny také zajímavé programy, například divadla, hudební představení, lesní pedagogika, a to jak ve školce, tak i mimo ni. Dále bychom se rádi více zaměřili na polytechnické vzdělávání dětí. Naše školka se také může pochlubit, že se jako jedna z mála zapojila do projektu „Děti na startu“, který se snaží rozvíjet aktivní pohyb dětí. Šéftrenérkou projektu je paní učitelka Michala Pokorná. Nezahálíme ani v jiných oborech. Nově budou ve školce používány prvky Hejného matematiky pod vedením paní učitelky Žalovičové. Pro děti je stále připravena kvalitní logopedická péče, kterou poskytují logopedické preventistky - paní učitelka Hana Nietschová, Veronika Richterová a nově paní učitelka Dagmar Malá. Logopedickou asistenci pak poskytují paní učitelka Hana Žalovičová a Oluška Hájková. I nadále se budeme snažit o kvalitní a zajímavý vzdělávací program pro děti. Na podzim chystáme brigádu na školní zahradě pro rodiče a všechny, kteří mají chuť pomoci. V rámci této akce bychom také rádi postupně vybudovali ekozahradu pro děti (např. hmatové chodníčky, stavby z vrbového proutí, motýliště, hotel pro brouky, ekostezku apod..) v nevyužité části zahrady. Věříme, že společnými silami vše zvládneme i za pomoci minimálních finančních prostředků. Na první zábavné odpoledne připravujeme „Den otevřených dveří“ pro všechny, kdo by si rádi prohlédli naší krásně opravenou školku. Přejeme všem krásné babí léto a budeme se těšit na setkání s Vámi. Kolektiv zaměstnanců Mateřské školy „Granátek“ ……………………………………………………………………………………………………..
SLAVNOST KVĚTŮ - fotografie ze společné akce Města Třebenice, Třebenických sluníček a SDH Třebenice dne 16. 5. 2015
- 11 -
Autor fotografií: Hana Husáková
ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ – KOLÉBKA NOVOVĚKÉHO OPEVŇOVÁNÍ V EVROPĚ Dne 14. července 1420 zaútočila drtivá přesila rakouských a míšeňských křižáků na opevnění na vrchu Vítkov, jež tehdy hájila hrstka husitských bojovníků v čele s Janem Žižkou z Trocnova. Že byli křižáci neúspěšní a že to v konečném důsledku znamenalo nezdar první křížové výpravy vedené Evropou proti husitským Čechám, ví – snad ještě i dnes – každý školák. Mnohem nesnadnější je vysvětlit, co takovýto překvapivý výsledek boje způsobilo. Jistě, my jsme dnes zvyklí víceméně mechanicky odpovědět, že to byla Žižkova vojenská genialita, morální převaha husitů nad křižáky, Iluminace jako tato, zachycené v některých manuskriptech nebo naopak – jejich fanatismus. Každý to zdůvodní z přelomu 15. a 16. století, byly až do doby zcela nedávné jinak, někdo třeba i poukazem na Boží vůli nebo na třídní vědeckou veřejností považovány za pouhé představy, v nejlepším případě pak nerealizované návrhy pozdně složení. Ať si ale zvolíme kteroukoliv z odpovědí, jedno středověkých stavitelů. zůstane nesporné: jeden člověk se proti desítkám či dokonce stovkám nepřátel (údaje o počtech bojovníků na obou stranách se liší) nemůže ubránit i kdyby byl sebestatečnější a tak onoho 14. července 1420 museli kališníci udělat něco, co dokázalo jejich obrovskou početní nevýhodu kompenzovat. Jako nejpravděpodobnější možnost se nabízí ono vítkovské opevnění, které dobové kroniky označují jako „srub“ či „sruby“. Co si ale pod tímto pojmem představit, nevíme: všechny pozdější vyobrazení bitvy jsou totiž fiktivní a samotný Vítkov se od 15. století proměnil do té míry, že zde po středověkém opevnění husitů už dávno není ani nejmenší stopy. Pojďme se přesto společně pokusit najít odpověď … Husité – geniální válečníci, bídní stavitelé? Husitské vojenství je dodnes pojmem u nás i v Evropě, a to bez ohledu na to, že naši sousedé zpravidla Husovy následovníky jinak „moc nemusí“. Z těch chronicky nejznámějších novot, které kališníci na válečném poli zavedli, vzpomeňme alespoň masové nasazování palných zbraní (dokonce i ve světě univerzální slovo pistole má český původ, je odvozeno od „píšťala“) a vysoce propracovanou defenzivní taktiku vozové hradby. Jeden německý pisatel k tomu dokonce roku 1427 ve své zprávě pro Fridricha Braniborského uvádí, že „… lépe je útočit na pevné zdi než na jejich vozový šik“. Bylo by tedy velice logické předpokládat, že nadstandardní kvalitu budou mít i stálá husitská opevnění. Vezmeme–li však do ruky prakticky jakoukoliv knihu na toto téma, která byla napsána ve 20. nebo na počátku 21. století, budeme v tomto ohledu velmi zklamáni. Nejenže se nikde nepíše o fortifikacích, na nichž by si mohly vylámat zuby velká vojska Zikmundových straníků, ale dokonce se husity (a později na Slovensku bratříky) zbudované hrádky a pevnůstky označují jako vojensky podprůměrné stavby zbudované ze dřeva a hlíny a „na omluvu“ slavných válečníků se zpravidla dodává, že na výstavbu kvalitních kamenných opevnění v těch vyhrocených dobách prostě nebyly prostředky ani čas. Současně se knížky shodují v jiné věci: o podobě husitských hradů a jejich opevnění skoro nic nevíme, protože se z nich do současnosti téměř nic nedochovalo, a vzápětí dodávají, že je to právě kvůli jejich provizornosti a vysokému zastoupení prostých dřevěných konstrukcí. Jedna věc však při tomto pohledu zůstává nevysvětlitelná: pokud se nám dochovaly zprávy o obléhání husitských hradů, tak se vždy hovoří o mimořádně složitých akcích, které nezřídka končily neúspěchem. Občas k nám proniknou zprávy o obavách soudobých válečníků z možných akcí proti husitským hradům a dokonce známe případ panovníka, který, ač sám velký válečník a dobyvatel, se nakonec rozhodl po nemalém úsilí jeden z těchto hradů od nepřítele raději za nemalý peníz vykoupit jen proto, aby mohl být zbořen. Sem tam také zase něco slyšíme o srubech …
Řez srubovou fortifikací v náročnějším provedení se zemním náspem a dřevěnou nástavbou s meziprostorem vysypaným kamením, štěrkem a hlínou (3D modelace I. Lehkého).
Husitské „sruby“ – nejmodernější opevnění 15. století V roce 2009 byl – v Českém středohoří a následně i v celé České republice a okolních státech – zahájen soustavný výzkum husitských opevnění, při němž hrají prim nejmodernější soudobé technologie; a právě díky těmto technologiím se staly viditelnými některé věci, které starší bádání odhalit nemohla vůbec nebo jen velmi těžko … Ve světle výsledků těchto výzkumů se také staly srozumitelnými některé prapodivné kresby zachycené
- 12 -
v zahraničních manuskriptech z přelomu 15. a 16. století, jejichž autoři je označují jako převratný a doporučeníhodný způsob výstavby opevnění v tehdy nastupujícím novověku. Všechny ty kresby mají společnou jednu věc: není na nich zachycena žádná hradba s cimbuřím, palisáda nebo něco podobného, nýbrž nasypaná zemní tělesa s různými druhy dřevěných nástaveb. Důvod pro volbu takovéto konstrukce je ovšem srozumitelný: stejně jako v případě mnohem pozdějších pevností, takových, jakou je například Terezín, je to přizpůsobení fortifikace podmínkám boje těžkými palnými zbraněmi – těmi zbraněmi, které v podstatě poslaly „do výslužby“ klasická středověká opevnění. A opevnění husitských hradů? Konstrukčně a technologicky vypadala přesně tak, jak je popisují ony pozdně středověké iluminace, jen jim o nějakých 50 – 80 let předchází. Podle horní, dřevěné či „sroubené“, někdy ještě různě vylepšené části jim naši čeští předkové říkali „sruby“ – nejedná se tedy o žádnou obdobu současných obytných dřevostaveb, jak by se podle znění mohlo mylně zdát. Všechno také nasvědčuje tomu, že tato opevnění pocházejí z husitských Čech a že se s expanzí husitství postupně, zejména pak přes Uherské království, rozšířily do zahraničí a nakonec posloužily jako základ italského pevnostního stavitelství. Jedna dobová rakouská kronika dokonce zmiňuje, jak Uhři, tehdy okupující část Rakouska, obsadili jeden z tamních hradů a opevnili jej právě tímto opevněním, které kronikář více než výmluvně označuje jako „dobrý český plot“ … Jak je ale možné, že … … se toto nevědělo už dřív? Jednou částí odpovědi je, že se takové opevnění nikde nedochovalo a destruované relikty působí na první pohled, zvláště ve srovnání se zříceninami „běžných“ hradů, poměrně nenápadným dojmem. Druhým je skutečnost, že rozsáhlé zemní práce pro soukromníka rozhodně nepředstavovaly nějak levnou záležitost, přičemž jejich potřebnost u ryze soukromých sídel zůstávala sporná. Navíc vizuálně se nová opevnění rozhodně nemohla měřit s klasickými stavbami nehledě na to, že běžný feudální pán, na rozdíl od současného „filmového rytíře“, po nějakých válečných dobrodružstvích zas až tak moc netoužil a i své sídlo koncipoval spíše jako obydlí a určitý symbol vlastního společenského postavení. Proto se také „srubová“ opevnění sice vyskytla u řady pozdně středověkých hradů, ale pouze jako minoritní doplněk, který měl zlepšit jejich vojenské kvality; objektů opevněných výhradně s využitím nové technologie, a navíc i zcela odlišně koncepčně pojatých, vzniklo doslova „jako šafránu“: v celé Evropě zřejmě jen o málo více než desítka. Jak na to přišli? Čtenář, který se dostal až sem, se zřejmě nyní sugestivně zeptá: kdo a kde s tím přišel jako první? Byl to Žižka na Vítkově? O této věci bohužel zatím mnoho nevíme. Zdá se však, že první kroky k výstavbě nejprve jednoduchých a provizorních a později pak stále složitějších srubových opevnění byly učiněny už někdy na počátku 15. století v neklidných dobách vlády krále Václava. Tehdy se také, zejména na Moravě, zformovaly různé bojové družiny, které tato provizoria zřejmě používaly, později snad i jako vylepšení obranných kvalit svých hradů. V tomto prostředí se pohyboval i Jan Žižka z Trocnova, který tak onoho 14. července 1420 už jistě moc dobře věděl, co a jak má stavět. Přesto je Žižka v oblasti výstavby opevnění osobností mimořádně významnou: nejnovější výzkumy jeho dvou hradů, Kalicha a Panny, které leží v Českém středohoří, totiž nade vší pochybnost ukazují, že oba tyto objekty nejenže patří do oné uzounké „hradní elity“ postavené výlučně novým způsobem, ale že jsou také v této skupince nejstarší. Výzkumy dalších hradů pak ukazují, že i některé další hrady v Českém středohoří (dokonce i ty, které budovali katoličtí stavebníci), vykazují velmi vysoké zastoupení srubových opevňovacích prvků, a že jejich územní výskyt je větší než kdekoliv jinde. Může tedy obyvatel našeho kraje s klidným svědomím říci: tady to celé začalo … Současný stav srubové fortifikace po zániku dřevěných částí a částečné destrukci zemního tělesa.
Ing. Hynek Veselý ………………………………………………………………………………
DĚTSKÝ DEN NA HŘIŠTI V TŘEBENICÍCH
- 13 -
ČEŠTÍ (VELE)ZRÁDCI Z ROKU 1915 A MASARYKOVA ŽENEVSKÁ VÝZVA Rakousko ví dobře, že má ve své říši miliony „velezrádců“ a nikdo ať se nediví, počítáme-li se i my k nim. Pokládám to za čest a povinnost býti takovým vlastizrádcem… (z deníku Jana Řezníčka, Basilej 7. 6. 1915)
T. G. Masaryk, vedoucí osobnost čs. zahr. odboje (foto ze začátku 20. století) Zdroj: Wikipedie
Před sto lety, v létě 1915, měla v českých zemích proběhnout velkolepá připomínka 500 let od upálení Mistra Jana Husa. Rok předtím však propukla světová válka, veřejná shromáždění byla zakázána, a tak pomník české reformace, který pro Prahu dokončil sochař Ladislav Šaloun (1870-1946), byl předán veřejnosti v předvečer Husova svátku v tichosti. Sousoší připomíná, že uprostřed Evropy žije a hlásí se k novému životu národ Jana Husa, mučedníka v boji za svobodu svědomí. V rozporu s pojetím Šalounova pomníku žili Češi na počátku války v podstatě v podmínkách etnické skupiny, živořící pod válečným právem. Měli pramalý zájem na vítězství monarchie ve válce vedené proti národům Čechům tehdy blízkým - Srbům, Rusům a slovanským národům Balkánu, za pomoci „odvěkého nepřítele“- Německa. I část českých politiků přestávala věřit v možnost reformovat Rakousko – Uhersko do podoby moderního svazku autonomních zemí. Univerzitní profesor T. G. Masaryk, filozof a politik s mezinárodním věhlasem, v prosinci 1914 odešel do emigrace, aby přispěl k porážce států, které válku vyvolaly, a hledal podporu pro myšlenku osvobození malých národů střední a jihovýchodní Evropy, včetně národa českého. V této společenské atmosféře, v létě roku 1915, za nejvypjatější politické persekuce, se udály příběhy dvou statečných Husův pomník v Praze (foto z roku 1915) třebenických rodáků, kteří odmítli praktiky mocnářství. Zdroj: Seznam.cz. - obrázky Případ vlasteneckého učitele Učitel Antonín Preiss (psáno i Preis, též Prajs) se narodil v rodině rolníka Josefa Preisse 20. 7. 1890 v Třebenicích, na Starých struhách v domě čp. 172. Byl premiantem třebenické české obecné, pak i měšťanské školy, s vyznamenáním zakončil v roce 1909 i studia na učitelském ústavu v Jičíně. Krátce učil na obecných školách v Klapém, Brozanech, v létě 1911 byl ustaven zatímním učitelem obecné školy v Bohušovicích. Přišel do české obce, v sousedství němčícího Terezína, kde právě tehdy, 16. července 1911, na velké národní slavnosti odhalili šest metrů vysokou sochu Jana Husa, jako symbol a záštitu českého charakteru kraje. Rychle se zapojil do veřejného života obce, byl zvolen tajemníkem bohušovického Sokola. Přes zdravotní problémy (občasné výrony krve z plic, silná krátkozrakost), se nevyhnul branné službě, což pro něho mělo později fatální důsledky. Hned po mobilizaci 26. 7. 1914 byl s terezínským pěším plukem č. 42 poslán na srbskou frontu, do bojů o Bělehrad. Utrpěl zranění způsobené střelou do levé nohy, léčil se půl roku v Segedíně, potom v Terezíně. Uměl dobře německy, po rekonvalescenci se stal tlumočníkem v terezínské rezervní nemocnici, obsluhoval nemocné a raněné vojíny. Zdálo se, že válku přežije v poklidu v zázemí. Pak však přišlo nějaké udání, na jaře 1915 byl znovu zařazen do setniny a jako politicky podezřelý poslán na východní frontu. U Poluchowa, poblíž Lvova, přišel 28. června 1915 o život. Okolnosti jeho smrti byly vysvětlovány různě. Podle úřední zprávy padl v boji po zásahu ranou do srdce, pravděpodobnější se však zdá verze šířená českými vojáky, že byl poblíž fronty zastřelen „rakouským vlastencem“, jemuž se jeho názory zdály velezrádné. Jeden ze svědků po válce vzpomínal: „…Leželi jsme u Poluchowa, poblíže Lvova a schylovalo se k dalšímu prudkému nárazu Rusů. Skupina českých vojínů pp. 42 utvořila v podvečer za vsí hlouček a hovořila o smutných vyhlídkách do budoucnosti. Nikdo nebyl si jist tím, že tu zítra bude opět sedět živ. Dumání přerušil učitel Preiss slovy „Tak si ještě – třeba naposled – zazpívejme „Kde domov můj!“ Tklivá naše hymna nesla se podvečerem. Preiss nepozoroval – (byl silně krátkozraký) – že se blíží nějaký důstojník. Ten si Preisse vyvolal maďarskou němčinou trochu stranou, bylo slyšet krátkou vzrušenou rozmluvu, a v zápětí třeskla rána. Našli jsme Preisse na zemi krví zbroceného a mrtvého…! Důstojník odcházel. Je vyloučeno, že by byl Preiss zahynul zbloudilou kulí z fronty. Leželi jsme v záloze příliš daleko. Vzpomínka na zkrvácenou mrtvolu Preissovu dlouho mě nedala spát.“ Rok po Preissově smrti, 28. června 1916, uspořádali v Bohušovicích vlasteneckou slavnost, při níž ve vestibulu školy instalovali pamětní desku Antonína Preisse. Početná účast kolegů a přátel, i zpěv smutečního sboru „Kde domov můj“, byla v dané chvíli maximem toho jak uctít památku vlasteneckého učitele. Případ bohoslovce z „věže smrti“ Jan Řezníček se narodil 14. listopadu 1890 v domě čp. 176 v Loucké ulici. Rodiče byli evangelického vyznání, matka, Ludmila Řezníčková, bývala v mládí učitelkou dívčího ústavu v Krabčicích, otec Václav Řezníček (26. 6. 1853 – 20. 5. 1926) laickým kazatelem, obětavě putujícím
- 14 -
Bohušovice nad Ohří, slavnostní odhalení sochy Jana Husa v roce 1911 Zdroj: web ZŠ Bohušovice, Historie Bohušovic
s evangeliem po různých koutech severních Čech, jemuž se přezdívalo apoštol severních Čech. Do Třebenic přišel v roce 1883, aby pokračoval v díle vikáře Gustava Šoltéze, jenž se později stal správcem dívčího ústavu v Krabčicích. Po deseti letech jej pražský seniorát českobratrské církve poslal mezi české horníky a dělníky do Trnovan u Teplic. Jan se připravoval na životní poslání duchovního českobratrské církve. Studoval na evangelických bohosloveckých fakultách ve Vídni, od roku 1913 ve švýcarské Basileji. Čeští bohoslovci vytvořili v Basileji spolek Kruh, pořádali výlety, vedli debaty o politických a válečných otázkách. Jejich životní osudy poznamenalo setkání s profesorem T. G. Masarykem, k němuž došlo v Ženevě. Masaryk tehdy v souvislosti s pětistým výročím smrti Mistra Jana Husa pronesl 6. července 1915 v Reformačním sále Univerzity před více než tisícovkou posluchačů slavný projev, v němž vyhlásil boj habsburské nadvládě: „..Každý Čech, znalý dějin svého národa, musí se rozhodnouti buď pro reformaci nebo pro protireformaci, pro ideu českou nebo pro ideu Rakouska, orgánu evropské protireformace a reakce. … Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat. Avšak proti násilí Básník Petr Bezruč, budeme se hájiti třeba železem.“ Bohoslovci byli jeho projevem nadšeni, o den později jeden z vězňů „věže smrti" (foto kolem roku 1900) šest z nich (včetně Řezníčka) Masaryk přijal v hotelu Richemond k přátelské besedě. Celý Zdroj: Wikipedie průběh událostí v Ženevě Jan Řezníček pečlivě zaznamenal ve svém deníku. Za pár dní, 25. července 1915, když se vracel na prázdniny do Čech, byly zápisky objeveny v jeho zavazadlech při vlakové hraniční kontrole v rakouském Feldkirchu. Řezníčka zatkli, převezli do Vídně, a dlouhodobě věznili v tzv. věži smrti, zvláštním oddělení tamní vojenské posádkové věznice, určené pro nejzávažnější provinilce, jimž hrozil trest smrti. Čas v samovazbě trávil povolenými činnostmi - fyzickou prací (lepení sáčků) a studiem bible. Znal dobře německy, měl solidní vystupování a tak si jej správce vězení vybral za pomocníka – písaře. Řezníček písařoval plných šestnáct měsíců a poznal přitom řadu vězněných. Básníku Petru Bezručovi (1867-1958), vlastním jménem Vladimíru Vaškovi, obviněnému z velezrady kvůli domnělému autorství básně „Bratrům osvoboditelům“, otištěné v roce 1915 v zahraničním odbojovém časopisu L'Indépendance Tchéque, radil jak se zbavit depresí, jimiž v kriminále trpěl. Dostal se do blízkosti nejpřísněji střežených předáků české politiky, JUDr. Karla Kramáře (1860-1937) a JUDr. Aloise Rašína (18671923), obviněných z přímé organizace protirakouského odboje. Poznal zatčeného ředitele Živnobanky, JUDr. Jaroslava Preisse (1870-1946), štědrého mecenáše hladových vězňů, i nejdéle vězněného českého politika (zatčen 4. 9. 1914), národně socialistického předáka Václava Klofáče (1868-1942). Po skončení vyšetřování stanuli před zeměbraneckým divizním soudem ve Vídni ve dnech 21. – 23. března 1916 čtyři basilejští bohoslovci. Jeden byl obžaloby zproštěn, druhý, Miroslav Pokorný, odsouzen ke dvěma rokům těžkého žaláře za zvolání „Ať žije česká republika!“, připsané na korespondenční lístek, a dva hlavní obžalovaní - Jan Řezníček a František Věchet - obvinění z velezrady, byli odsouzeni k trestu smrti provazem. Podle soudu se dopustili jednání směřujícího k odtržení části území mocnářství, ohrožení státu zvenčí a vyvolání povstání či občanské války uvnitř státu. Janu Řezníčkovi se kladla za vinu účast na Husově slavnosti v Ženevě, a pak především účelově vybrané údaje zjištěné v osobních materiálech. V osobním deníku soudcům vadila poznámka:„Kéž by již přišel konec Rakouska!“, anebo závěr z Husovy slavnosti v Ženevě: „Revoluční boj za svobodu našeho národa ve jménu Mistra Jana Husa … Toť nezvratný důkaz, že naše česká věc je na správné cestě. A v čele toho stojí Masaryk!“. K tomu výpisky z francouzských novin o situaci na frontách a v českém zázemí, novinové výstřižky s články vysmívajícími se Rakousku, jeho armádě a karikatury rakouského císaře, text článku pro švýcarské noviny „Basel Nachrichten“. Řezníček byl přesvědčen, že z českého hlediska se žádného zločinu nedopustil. Velezradou nemůže být psaní deníku, jde o intimní věc, která není určena druhým osobám, velezradou nemůže být účast českého evangelíka na připomínce 500. výročí upálení M. J. Husa. Rozsudek přijal s klidem, cítil při něm mravní převahu nad svými soudci, posilovaly jej modlitby a nábožné písně. Rozsudek nebyl zrušen ani po odvolání. A tak teprve nový císař Karel I. mu trest smrti prominul a nejvyšší zeměbranecký soudní dvůr v únoru 1917 shledal jako přiměřený trest za velezradu u Jana Řezníčka 18 roků těžkého žaláře. Když 3. července 1917 přišla všeobecná amnestie, prominuli mu zbytek trestu. 6. července 1917, na Husův den, dva roky po Masarykově projevu v Ženevě, se konečně vrátil do otcovského domu Ženeva, univerzita (foto 2008), v areálu školy stával sál Reformace, v němž přednesl Masaryk 6. 7. 1915 svůj projev proti Rakousku v Trnovanech. Dva nejobtížnější roky jeho života se uzavřely. Zdroj: Wikipedie, autor Attila Nobic
Epilog Když skončila válka, naplnila se Masarykova ženevská vize, Češi a Slováci měli svůj vlastní stát. Někteří z bývalých velezrádců, vězněných ve věži smrti, se stali součástí společenské elity nového státu. Karel Kramář prvním československým premiérem, Alois Rašín prvním ministrem financí a tvůrcem československé měny, Václav Klofáč prvním ministrem národní obrany, Jaroslav Preiss vrchním ředitelem Živnobanky. Naproti tomu Vladimír Vašek (Petr Bezruč) se vrátil k profesi obyčejného poštovního úředníka a Jan Řezníček věnoval práci venkovského evangelického duchovního. Působil krátce v českobratrských sborech v Krabčicích a Kolíně, pak - více než čtyřicet let v Chocni. Jeho život se uzavřel 11. listopadu 1970, tři dny před osmdesátinami. Na válečné věznění vzpomínal v memoárové knize „Ve věži smrti“, zmiňuje celé pasáže z osobního deníku a soudního spisu s basilejskými bohoslovci. Svou bezprostředností patří Řezníčkovy vzpomínky k nejcennějším pramenům, týkajícím se Masarykova ženevského projevu, i prvého odboje. Když se T. G. Masaryk stal československým prezidentem, říkal, že občané nového státu by se měli „odrakouštět“. Myslel tím - zbavit se lokajských návyků. Dva pozapomenutí třebeničtí rodáci tuto Masarykovu představu naplnili svými činy již v létě 1915. A tak alespoň dodatečně, za nás nehodné potomky - po stu letech - Antoníne Preissi a Jane Řezníčku – díky. PaedDr. Jaroslav Moravec
- 15 -
Obsah letního vydání 2015
Titulní strana
str. 1
Slovo úvodem
str. 2
Revitalizace objektu MěÚ Třebenice
str. 3
SDH Třebenice
str. 4
Starý třebenický hřbitov si polepší
str. 5
Rybářské závody v Třebenicích
str. 6
Vítáme nové občánky Třebenic – 30. 5. 2015
str. 6
Rodinné centrum Mozaika na Expu v Miláně
str. 7
Události léta v Kololeči
str. 7
Třebenická sluníčka
str. 8
Jarní výlet Třebenických žen
str. 9
Městská policie Třebenice
str. 9
Základní škola Třebenice – zapojení do projektu Rorýsí školy
str. 10
Mateřská škola „Granátek“
str. 11
Slavnost květů
str. 11
České středohoří – kolébka novověkého opevňování v Evropě
str. 12
Dětský den na hřišti v Třebenicích
str. 13
Čeští velezrádci z roku 1915 a Masarykova ženevská výzva
str. 14
Obsah, redakční rada
str. 16
Redakce: Šéfredaktor zpravodaje ČG: Lucie Racková, členové redakční rady: Libuše Bolechová, Hana Husáková, Josef Bača Vydává občanské sdružení Český granát ve spolupráci s Městem Třebenice, distribuuje zdarma do všech domácností obce Třebenice a místních částí. Vychází čtvrtletně. Texty neprochází korekturou. Podněty a připomínky směřujte na členy redakční rady, na adresu
[email protected] nebo na adresu Města Třebenice, Paříkovo náměstí 1, 411 13 Třebenice, tel. 416 594 301. Email:
[email protected] www.mesto-trebenice.cz Fotografie k článkům pocházejí ze soukromých alb občanů Třebenic. Registrováno pod evidenčním číslem MK ČR E 21058. Rádi zveřejníme zajímavé příspěvky i názory našich spoluobčanů, za které předem děkujeme. Redakce zpravodaje
- 16 -
