Zpravodaj Občanského sdruţení Český granát a Městského úřadu v Třebenicích
ČESKÝ GRANÁT 2010
Rok 1920 – Ţáci měšťanské školy Třebenice
LETNÍ VYDÁNÍ, ČERVENEC 2010
SLOVO STAROSTY ÚVODEM
Váţení spoluobčané, váţení čtenáři zpravodaje Český granát, konec měsíce června je kaţdoročně vítán školáky a - upřímně řečeno - i pedagogickým sborem. Předají se vysvědčení a začíná čas letních prázdnin. Dne 30. 6. 2010 bylo v obřadní síni MěÚ slavnostně předáno vysvědčení a jiţ tradiční pamětní listy celkem 29 ţákům dvou devátých tříd, kteří ukončili povinnou školní docházku. Přejme jim hodně úspěchů v další přípravě na budoucí povolání. V současném období probíhá výběrové řízení dodavatelské firmy na realizaci zadláţdění ústřední cesty na novém hřbitově v Třebenicích. Výběr dodavatele bude ukončen cca v polovině července a realizace by měla být provedena v srpnu, maximálně začátkem září letošního roku. Chtěl bych tímto poţádat všechny návštěvníky nového hřbitova o trpělivost a toleranci v období, kdy budou práce prováděny. V Dlaţkovické ulici je jiţ vybudován základ pro sochu sv. Antonína, jejíţ restaurování se dokončuje v ateliéru akademického sochaře Piskláka. Na připravený základ bude umístěn koncem července. V Lipové ulici byl dokončen chodník a z velké části je jiţ hotov i plánovaný chodník v části Zimmerovy ulice. Nejvíce z realizovaných akcí pokročila úprava návsi v obci Kololeč, kde jsou jiţ vysázeny nové stromy, zabudovány tesařské konstrukce pro treláţe a altán. Osadní výbor, který si část prací v rámci dotace z projektu nadace VIA provádí brigádně, je velmi aktivní a určitě si zaslouţí pochvalu. Město získalo dotaci na údrţbu památné lípy na starém hřbitově z programu péče o krajinu. Realizace bude probíhat v srpnu aţ září letošního roku. Ošetření bude provedeno podle odborných posudků a rozhodnutí Agentury ochrany přírody a mělo by ţivotnost stromu prodlouţit na další roky. U ostatních akcí města, o nichţ jsem Vás informoval v minulém vydání, probíhá nebo se připravuje výběrové řízení na dodavatele. Určitý problém nastal u podání ţádosti o opravu MČG a doprovodných akcí Havlíčkova a Paříkova náměstí a č.p. 2 a to v tom, ţe na přelomu měsíců dubna a května nebyl vypsán dotační titul z Evropských fondů – SROP – na příjem ţádostí. Toto zřejmě souviselo i s činností prozatímní vlády a jiţ proběhlými volbami do parlamentu ČR. Projekt je kompletně připraven a zpracován a termín pro podání ţádosti je avizován na září aţ říjen letošního roku, kdy bude samozřejmě ţádost podána. Současně bych vás chtěl pozvat v době prázdnin k návštěvě Muzea českého granátu, kde bude od 16. 7. do 30. 9. 2010 výstava Doc. Vladimíra Šavela juniora, který se věnuje tvorbě s náměty Českého středohoří i z našeho okolí, takţe na výstavě určitě najdeme i důvěrně známá zákoutí. Na závěr mi dovolte, abych vám popřál příjemné proţití léta a vydařenou dovolenou, ať jiţ v České republice, nebo v zahraničí. Václav Vobořil, starosta města
ČARODĚJNICE 30. DUBNA 2010 1 hadrová čarodějnice, následně upálená i s košťaty ostatních čarodějnic 5 dospělých učitelských čarodějek s čarodějnickou mateřskou školkou dopoledne obletělo náměstí a přilehlé okolí 71 malých čarodějnic a čarodějů přišlo k zápisu na Paříkově náměstí odpoledne 12 malých se přidalo cestou na koupaliště 83 celkem dětských čarodějnic 47 dospělých zkušených čarodějnic 3 přiletěly aţ dodatečně na místo srazu (někdo halt musí pracovat) 50 celkem velkých čarodějnic 5 soutěţí a úkolů pro nadějné čarodějnice s odměnami nekonečno radosti a smíchu, tance, prima občerstvení 0 – ţádný dospělý čaroděj chlap, ach jo……Tak třeba za rok
Čarodějnice na Třebenicku Váţení čtenáři, ačkoli jsem se čarodějnického rejdu osobně nezúčastnila, přesto jsem byla všude. Já jsem totiţ taková neviditelná avšak hlasitá čarodějnice, čarodějka nebo i dá se říci kouzelnice. Ano, i kdyţ jsem vidět nebyla, přesto jsem s Vámi byla na koupališti, kde se všichni náramně bavili. Někteří přišli, ale brzy odešli, protoţe bylo málo místa, jiní i přesto vydrţeli a spolu s námi rejdili v čarodějném kruhu. Zkrátka Filipojakubskou noc jsme přivítali jak se patří. Stejně tak tomu bylo i v blízké Teplé, kde se letos vylíhlo nespočet malých čarodějniček. U ohýnku při kytaře se bujaře zpívalo a tančilo. Prostě rej čarodějnic jak má být. Avšak aby se všichni včas slétli na to pravé místo, bylo mým úkolem. Svou mocí čarovného hlasu, svolala jsem čarodějnickou chasu. Slyšte, slyšte váţení moje dnešní hlášení. Snad uţ kaţdý dobře ví co je za den dubnový. Filipojakubská noc se blíţí vylézají hadi, štíři. Čarodějnice mají zvláštní moc neb přichází ta jejich noc. Proto milé čarodějky a čarodějové, nastartujte košťata a přileťte na Paříkovo náměstí neváhejte, přijďte včas na čarodějnický hodokvas. Společně odletíme a přistaneme na koupališti, kde se bude soutěţit a rejdit dokola. K tomu nám bude hrát čarodějnická kapela. A protoţe se čarodějnice rozplynuly v čase Těším se na Vás za rok zase. Hromnice Svatoušková
ZÁVOD MÍRU JUNIORŮ 7. 5. 2010 39. ročník 5 etap 495 kilometrů měřily celkem všechny trasy 25 týmů 1 smíšený tým Euroregion 1. ročník, kterého se účastnil reprezentační celek z Japonska
V sobotu 21.8. 2010 od 18.00 hodin nás čeká jiţ 3. koncert Třebenického hudebního léta. Opět jako kaţdý rok touto dobou v zahradě Muzea českého granátu. Romantický večer proţijeme tentokrát v přítomnosti Zámeckého saxofonového oktetu. Tolik saxofonů pohromadě jistě stojí za poslech a slibuje výjimečný záţitek. 4. koncert Třebenického hudebního léta proběhne v Muzeu českého granátu v sobotu 18. 9. 2010 od 18.00 hodin. Uslyšíme mladé umělce - pěvecké studio Bell Canto pod vedením prof. Jíši. Překontrolujte si prosím před akcí termíny uvedené na plakátech, můţe dojít k úpravám z organizačních důvodů. Kulturní komise ----------------------------------------------------☻-----------------------------------------------
Poděkování za dětský den: Firmě Rokl s.r.o – Kříţ Ivo za finanční částku, která poslouţila k nakoupení buřtů a chleba pro děti.. Hudební skupině Legenda 7 (pan školník) za bezplatné vystoupení při této akci. Veterinární ordinaci Třebenice – MVDr. Marek Káninský za sponzoring rybářských závodů dětí. Byl nakoupeny krásné odměny soutěţícím. Všem učitelům základní a mateřské školy a občanskému sdruţení Český granát za přípravu a organizaci soutěţí.
Poděkování za sponzoring akce Kololeč – náves pro setkání. Finanční částkou 2 000 Kč na zakoupení cementu pro brigádu občanů přispěla firma Lafarge Cement a.s. Číţkovice. Poděkování za příspěvky do tomboly městského plesu: Lékárna Na náměstí, Potraviny Krátký Lovosice, Svět rámů – paní Mlenská, AV ţelezářství a drogerie, Stavba Ing. Martin Kapr, restaurace U Víti Sadaře, veterinární ordinace Třebenice – MVDr. Marek Káninský, Almi Třebenice – paní Kopecká, Rokl – I. Kříţ, Tesařství a pokrývačství – V. Hajný, pekárna Šubrtovi, Truhlářství Štěch, Aranţérské sluţby Lovosice – paní Černá, Terra Kaplíř Sulejovice, Dětský domov Dlaţkovice, Diakonie ČCE Litoměřice, studio VISAGE – S. Beránková, Lovochemie, KB a.s.- pobočka Lovosice, MěÚ Třebenice, Ing. V. Ludwig, paní Helena Vaňková, Karlíkovi, paní Jaroslava Švecová, Pospíšilovi, M. Hofman. Martina Patrovská, místostarostka
CO JE NOVÉHO V PROJEKTU „NÁVES PRO SETKÁNÍ – KOLOLEČ“ Váţení občané, jiţ v minulých číslech jsme Vás informovali o získání dotace od Nadace VIA a Nadace České spořitelny pro místní část Kololeč. Nyní bychom Vás chtěli informovat, jak probíhají další práce a to v průběhu měsíce března aţ května. V těchto měsících proběhly jiţ tři akce a to: přípravné práce, minibrigáda a první společná velká brigáda. Začátkem května jsme dostali vypracovaný projekt - konečnou verzi na úpravu návsi. Tento projekt je umístěn na místní nástěnce a také na stránkách Osadního výboru: http://kololec.svetstranek.cz. V sobotu 27. 3. 2010 začaly „První přípravné práce“. Na této akci proběhla příprava, která spočívala v odstranění přerostlých tújí v prostoru kolem kapličky. Akci bylo nutné provést rychle (do 31. 3.) bez předchozího pozvání obyvatel vzhledem ke konci vegetačního klidu. Na úpravě se zúčastnili všichni členové Osadního výboru i několik místních občanů, kteří se dobrovolně zapojili. Poraţené túje včetně kmenů si odvezl místní obyvatel a díky šikovným a ochotným občanům bylo týţ den vše odklizeno a zároveň upraveno. Celkem se této akce zúčastnilo 14 občanů. Město Třebenice zapůjčilo techniku na vytaţení kmenů. Další sobotu a to 24. 4. 2010 se uskutečnila „Minibrigáda“ za účasti místních dětí. V prostoru bývalé nádrţe děti sbíraly kamení, které dávaly do kolečka a dospělí pak kolečko odvezli na určené místo. Po vysbírání byl celý prostor za pomocí techniky upraven a srovnán do roviny. Dětem bylo vysvětleno, proč se tato i ostatní brigády nejen za jejich účasti dělají. Aby se pořádek na návsi a jeho okolí udrţel, bylo s dětmi dohodnuto „stráţcovství“. Byl zaloţen deník, do kterého děti zapisují postřehy a také vţdy namalují hezký obrázek. Odměnou a motivací za hlídkování je sladká odměna. V obci je 15 dětí do 18 let a z toho se jich minibrigády zúčastnilo 11, dospělých se zúčastnilo 10. V sobotu 22. 5. 2010 byla uskutečněna „První velká společná brigáda“. Celou akci měl na starosti „Maxišéf“ a čtyři „minišéfové“ skupin. Kaţdý minišéf skupiny měl předem stanovené úkoly, které bylo potřeba splnit. Hlavním úkolem bylo vybetonovat otvory na patky (které byly předem vyvrtány) a kotvy pro altán a opěrné stěny na popínavé rostliny. Uklidila se zemina po vyvrtaných dírách, rozebírala se kamenná zeď a kameny se pouţily na opěrnou zeď stavěnou na sucho. U obrubníků se odklidily nánosy naplavené zeminy a děti vysbíraly kameny v celém prostoru. Přijel nás navštívit, ale i přidat ruku k dílu pracovník Nadace VIA pan Ondřej Šindelář a také nás přijel podpořit starosta Třebenic pan Václav Vobořil. Z celkového počtu 37 čísel popisných se zúčastnilo 22 zástupců nemovitostí, z počtu 92 obyvatel včetně dětí se aktivně zapojilo 35 občanů (27 dospělých a 8 dětí). Odměnou za odvedenou práci na všech brigádách bylo nejen sluníčkové počasí, ale podávala se káva, čaj, nealkoholické nápoje. V době oběda se i na naší první společné brigádě podával malý teplý oběd, následovala káva a přitom si kaţdý odpočinul, popovídal a načerpal nové síly. Místní ţeny přinesly nejen ke kávě talíře napečených dobrot a děti dostaly čokoládky. A co je před námi? Spousty práce a akcí, na kterých je naplánováno například vysazení stromů, stavba a zastřešení altánu, stavba treláţí na pnoucí květiny, dostavba suché zídky, osázení trvalkami u treláţí a v okolí kapličky, stavba herních prvků. O dalších akcích bude kaţdá domácnost včas informována pozvánkou jako doposud. Děkujeme všem zúčastněným a těšíme se na další zapojení a spolupráci všech občanů. Členové Osadního výboru Kololeč
ZPRÁVIČKY Z „GRANÁTKOVÉ ŠKOLIČKY“ Slunečný Košťálov Jaro děti z MŠ přivítaly vystoupením na třebenickém velikonočním jarmarku veselou písničkou, hodovačkou a cvičením. V průběhu tohoto měsíce se děti seznamovaly s písničkami o jaru, s okolím - podívaly se na Košťálov a navštívily Kozí horku v Kololeči. Podívaly se do Muzea českého granátu. Zhlédly několik kulturních vystoupení, např.: Jarní povídání s písničkou, vystoupení Sváťova dividla s loutkovými pohádkami, děti ze základní školy nám přišly zahrát pohádku „Princezna na hrášku“. V týdnu od 6. 4. do 9. 4. 2010 proběhl v MŠ zápis nových dětí. Dostavilo se 35 dětí v doprovodu svých rodičů. V pátek 30. 4. 2010 se děti i p. uč. proměnily v čarodějnice a čaroděje. Zatančily si a zadováděly v čarodějném reji a prošly celým městem. Velice děkujeme maminkám za jejich spolupráci při přípravě převleků pro děti. 5. 5. 2010 se děti zúčastnily zubní preventivní prohlídky v ordinaci MUDr. Švába. Čištění zubů po obědě v MŠ patří mezi kaţdodenní činnost dětí, která přináší své ovoce. 12. 5. 2010 byl pro „školičku“ velmi slavnostní. Děti totiţ pozvaly na návštěvu své maminky, babičky, tetičky i ostatní příbuzné a uspořádaly jsme pro ně ke Dni matek besídku plnou písní, básniček, tanečků, cvičení a tancování. Děti své příbuzné pohostily a maminkám předaly dárečky, které pro ně vyrobily. V termínu od 17. 5. do 21. 5. 2010 odjelo 22 dětí v doprovodu tří pracovnic z MŠ na ozdravný pobyt do Lhotska, který probíhal na téma „Indiánské léto“ a děti se na pět dnů proměnily v malé indiány a uţívaly si pobytu na čerstvém vzduchu. Počasí jim tentokrát moc nepřálo, ale děti se vrátily spokojené a odpočaté. Na konci května přijel za dětmi chovatel pan Káňa se svými zvířaty. Děti si prohlédly skutečného ţivého lva a medvěda a dozvěděly se o nich spoustu informací, pan chovatel ochotně odpovídal na jejich zvídavé otázky. 31. května děti oslavily svůj „Dětský den“. Uţ od rána na ně čekalo spousta soutěţí, koloběţkyáda - závody na koloběţkách si děti opravdu uţily a pak uţ dostaly za své úsilí sladkou odměnu, medaile a diplomy. 3. června se dětem představil se svým kouzlením „Valdini“ - děti měly moţnost se seznámit s taji kouzelné hůlky a zkusit si kouzlit. 9. června se všechny děti proměnily v indiány, vyrobily si za pomoci p. učitelek indiánské čelenky a vyjely na celodenní výlet do „Indiánské vesnice“ do Růţové u Děčína. Počasí nám na výletě přálo, děti se seznámily s ţivotem indiánů - jejich obydlími, nástroji se kterými lovili, s oděvy, dozvěděly se o tom, jak ţili a lovili. Viděly indiánský tanec a samy si tance zkusily. Návštěvu jsme zakončili opékáním vuřtů. Den se vydařil, děti přijely spokojené ke svým rodičům. V průběhu letošního roku se děti zúčastnily výtvarných soutěţí, docházely do počítačové třídy v ZŠ. Děti ze 3. třídy „Včelky“ jezdily na předplavecký výcvik do bazénu v Lovosicích. Zde absolvovaly 10 lekcí plavání a seznamování s vodou. Předškoláci, kteří měli u zápisu problém s uvolněním ruky a drţením tuţky, mohli navštěvovat 10 lekcí kurzu grafomotoriky, který se konal v naší MŠ a vedla ho pracovnice SPC Litoměřice. Po celý školní rok mohly děti, které měly problém s výslovností, docházet v naší MŠ na logopedii. 29. června nastane čas loučení. Jako kaţdý rok, tak i letos, se rozloučíme se školáky, kterých je 19. Loučit se budeme
v prostorách MŠ. Pro děti je připraven program tak, aby si poslední den v MŠ radostně uţily. Pak je ještě čeká společně proţitá noc v MŠ. V průběhu prázdnin budeme v MŠ malovat, dokončovat úpravu zahrady před vchodem do 1. třídy, čistit koberce a dojde k výměně nábytku v 1. třídě.
Školní rok končí a my bychom chtěli poděkovat těm, kteří nám pomáhali sbírat sběr, kteří nám darovali sladkosti pro děti a všem popřát hezké léto. Těšíme se na další spolupráci s vámi všemi v dalším školním roce. Děti a zaměstnankyně MŠ Třebenice
ŠKOLNÍ ROK 2009/2010 Školní rok 2009/2010 je téměř u konce a jako kaţdý rok se zamýšlíme nad tím, jaký byl, co se nám vydařilo, jaké akce proběhly, zda jsme splnili vše, co jsme si naplánovali a předsevzali. Tento školní rok nebyl z hlediska změn ani vzhledem k samotnému průběhu nijak výjimečný, byl to běţný školní rok, ve kterém jsme plnili naplánované úkoly a snaţili se zajistit pro naše ţáky kvalitní a zajímavé vzdělávání. Učitelský sbor ZŠ oţivili dva mladí učitelé, Eliška Cynybulková a Michal Jenč. Díky tomu se podařilo zajistit stoprocentně kvalifikovanou výuku anglického jazyka na druhém stupni, coţ byla dlouhodobě jedna z našich priorit. Rovněţ byl přijat nový školník pan Jiří Černý. Vystřídal pana L. Domalípa, který musel ze zdravotních důvodů ukončit pracovní poměř v naší škole. Je to jen pár měsíců, co jsme přivítali nové prvňáčky a připravovali jsme je na to, co všechno se naučí v první třídě. Nyní je konec školního roku a tito ţáci si díky paní učitelce mohou dnes přečíst oblíbenou kníţku nebo napsat dopis kamarádovi. Paní učitelka Černá – Šamšová vyuţívá při výuce netradiční metodu - tzv. splývavé čtení. Nová metoda se jí osvědčila a ţákům pomáhá efektivně rozvíjet čtenářskou gramotnost. Zrodil se i nápad pasovat současné prvňáčky do stavu čtenářského. Myslím, ţe by tak mohla vzniknout pěkná tradice, navíc umocněna tím, ţe ţáci si společně s paní učitelkou při této příleţitosti vysadí strom, který bude růst s jejich čtenářskou dovedností. Stejně jako úspěchy těch nejmladších nás zajímá i budoucnost našich nejstarších ţáků, kteří naši školu za pár dnů opustí. Všichni ţáci obou devátých ročníků byli přijati do učebních oborů a středních škol bez přijímacího řízení, pouze na základě výsledků v ZŠ. Všem se podařilo dostat na obor, který si sami vybrali. 18 ţáků z 29 se přihlásilo na střední školu nebo učební obor s maturitou, zbylých 11 si vybralo učební obory (převáţně kuchař, číšník, kadeřník, truhlář, automechanik). My jim samozřejmě přejeme, aby byli v dalším studiu a oboru, který si vybrali, úspěšní a našli v něm později co nejlepší uplatnění. V letošním roce jsme organizovali řadu akcí a zúčastňovali jsme se nejrůznějších soutěţí, olympiád, projektů, výletů a exkurzí, ... Jen namátkou připomenu: Košťálovský běh, Drakiáda, Strašidelné sklepení, Adventní jarmark, Velikonoční jarmark, Dopravní soutěţ, Den zdraví, Den Evropy, Dětský den, Školní akademie, Sběr ve městě, účast v projektu „Třídíme ve škole“, soutěţ ve sběru starého papíru „Zachraň strom“ a další. Je toho opravdu mnoho a není moţné vše vyjmenovat. Ke konci roku proběhly v ZŠ na prvním a druhém
stupni pětidenní ozdravné pobyty. Ţáci zde mají moţnost se poznat se svými spoluţáky a učiteli i jinak neţ při klasické výuce ve škole. Akce, které proběhly, jsou uvedeny na stránkách školního webu, ve většině případů jsou doplněny i příslušnou fotodokumentací. Stejně tak mateřská škola organizuje pro naše nejmenší děti mnoho akcí, výletů, včetně posledního ozdravného pobytu ve Lhotsku, který byl tematicky zaměřen v duchu „Indiánského léta“. Rovněţ je moţné všechny akce sledovat na webu MŠ Granátek. Škola zajišťuje tak jako v minulých letech řadu zájmových krouţků (celkem 13). Z nich za zmínku stojí krouţek s nezvyklým názvem „Vzduchoplavec Kráčmera“. Jedná se v podstatě o projekt, do kterého jsme se zapojili a jehoţ prostřednictvím budou mít naši ţáci moţnost se účastnit přípravy a natáčení televizního pořadu České televize. Ten jiţ běţí delší dobu právě pod názvem Vzduchoplavec Kráčmera. Kromě tohoto projektu spolupracujeme na Programu CÍL 3, coţ je projekt obce Třebívlice, který je zaměřen na příhraniční spolupráci, jazykové vzdělávání, trávení volného času pro české a německé děti a mládeţ. Naše děti jiţ byly pozvány na třídenní exkurzi do SRN (stát Sasko), kde s doprovodem p. učitelky Zahrádkové pro ně bude připraven bohatý program včetně různých setkání a exkurzí. Máme moţnost vyuţívat nově zrekonstruovaný rekreační a školicí objekt na Leské, jehoţ rekonstrukce byla financována v rámci tohoto projektu. V loňském školním roce jsme zadali společnosti SCIO testování našich ţáků 5. a 9. tříd ve znalostech českého jazyka, matematiky a všeobecných studijních předpokladů, abychom měli srovnání úrovně našich ţáků s ostatními základními školami v České republice. Zároveň je to pro nás důleţitý podklad pro sebehodnocení naší pedagogické činnosti, tzv. autoevaluace, kterou máme povinnost zpracovávat. V současné době pracujeme na podání ţádosti o dotaci v rámci projektu „EU PENÍZE ŠKOLÁM“ (tzv. „ŠABLONY“). Díky tomuto projektu máme moţnost kromě zkvalitnění vzdělávacího procesu a zatraktivnění výuky získat nemalé finanční prostředky na vybavení školy učebními pomůckami a zejména obnovení a vybavení učeben novými informačními technologiemi. V plánu je instalace několika ţákovských pracovišť – počítačů do interaktivní učebny, ještě jedné interaktivní tabule do další učebny na druhém stupni, nákup serveru, který umoţní propojení všech počítačů ve škole, přístup a sdílení informací a veškerého softwaru. Letošní tuhá zima nás trochu potrápila. Nejenţe vzrostly náklady na vytápění budov, ale také způsobila zatékání a poškození malby schodiště a vnějšího pláště budovy 1. st. ZŠ. Tyto škody se budou odstraňovat v době prázdnin. Dále máme naplánovanou rekonstrukci podlah ve dvou třídách a malování v budově školní druţiny. Během roku se nám postupně podařilo uvést do uspokojivého stavu školní dílny, které jiţ potřebovaly opravit a přizpůsobit potřebám výuky. V květnu jsme započali s úpravami pozemku – dětského hřiště před 1. třídou MŠ, kde probíhají terénní úpravy a pozemek bude později vybaven herními prvky pro naše nejmenší děti. Tento školní rok nebyl nijak výjimečný, neproběhlo příliš mnoho změn, nedošlo k ţádným nepředpokládaným událostem, a právě proto si myslím, ţe jeho vyrovnaný průběh přispěl ke stabilizaci a zkvalitnění výchovně vzdělávacího procesu na naší škole. Všem zaměstnancům děkuji za dobře odváděnou práci a přeji jim, aby o prázdninách načerpali dostatek nových sil. Mgr. Petr Malý, ředitel školy
PASOVÁNÍ PRVŇÁČKŮ DO STAVU ČTENÁŘSKÉHO Slavnostní zakončení prvního školního roku ţáků 1. třídy se uskutečnilo 28. června v budově I. stupně základní školy. Děti nejprve přivítaly své rodiče a známé písní. Na připravené DVD nahrávce předvedli kluci a holky své čtenářské umění. Pak mohlo dojít na pasování. Kaţdý ţák jednotlivě předstoupil před dobově oblečeného rytíře (pravý název oděvu je jiný) a přiloţením meče se stal skutečným čtenářem. Rodiče ţáků i já však nejlépe víme, kolik práce a úsilí stálo malé hlavičky nacvičit všechna písmenka a vytvářet z nich slova, věty a příběhy. Jejich čtenářské začátky se musí dále zdokonalovat a rozvíjet stejně jako bude sílit a růst strom, který jsme symbolicky zasadili v den pasování za budovou tělocvičny. Přeji svým ţákům nejen krásné prázdniny, ale i mnoho příjemných chvil při „oţivování“ stránek knih. Mgr. Olga Černá Šamšová (tř. uč. 1. třídy)
TŘEBENICKÉ HUDEBNÍ LÉTO 2010: 15. 5. 2010 byl zahájen další ročník Třebenického hudebního léta koncertem dívčího pěveckého sboru Máj ze SPgŠ J. J. Pestalozziho Litoměřice. 12. 6. 2010 se uskutečnil nádherný koncert Nostitzova Quarteta, ve druhé části s hostem – klarinetistou P. Machem. Housle: Petr Bernášek, Václav Vacek. Viola: Pavel Hořejší. Violoncello: Petr Šporcl.
SUTOM – POŘÁD SE NĚCO DĚJE Pořád se něco děje. Důkaz podali opět Sutomci, kdyţ řádně oslavili čarodějnice a hned ráno vyrazili do prvomájového průvodu. Letos nebyla historická vozidla. Slavili 65. výročí osvobození, a tak jsme se museli pochlapit sami. Opět se ukázalo, ţe nás o tradice a humor nepřipraví nic. Hlavně průvodu vyhrávala muzika a boj zblízka byl ukázkou, ţe máme dorost, který nikdy nezklame a ponese tradice dál. Jen ze sídelního města k převzetí klíče se dostavil jen pár (slovy dvě), který přeţil ve zdraví bujaré oslavy dne předcházejícího. A uţ jsou přípravy pouti v plném proudu. Jiţ se těšíme, ţe si zase po roce popovídáme a pobavíme se mezi sebou a hlavně s těmi, s kterými se jinak nepotkáme po celý dlouhý rok. Tentokrát úvod pro dobrou náladu obstaraly Třebenické ţeny. Jejich vystoupení jsme obdivovali všichni a ocenili, ţe přes uspěchaný koloběh ţivota si najdou ještě čas na zpívání. Naše bránice potrápily opět Vchynické škatule. Tentokrát jsme obdrţeli na důkaz dobré spolupráce i dary, coţ je dost neobvyklé. Vzpomínání, povídání, zpěv a taneček pokračoval aţ do samého večera. Díky všem, kdo se účastníkům pouti postarali o pohodu, ve které celé odpoledne proběhlo. No a ti, co nevěří, ať mezi nás přijdou 28. 8. 2010 na našeho Silvestra 2494 a sami se přesvědčí o atmosféře, kterou všichni dohromady dokáţeme vytvořit. Přeji všem čtenářům krásné prázdniny a dovolené.
Dáša Pokorová
JARNÍ VÝLET TŘEBENICKÝCH ŢEN CÍL: NÁCHODSKO Když se léto blíží, popadne nás toulavá... šup batohy na záda... auta rychle přistavíme, do přírody vyrazíme. Tolik krásných koutů je, teď tím místem – Náchod je... V pátek 21. 5. ve 14:00 hod. na Paříkově náměstí to vypadalo, jako na Sokolském sletu. 31 cvičenek v zelených tričkách nasedlo spořádaně do 7 aut a po dlouhých deštivých dnech jsme vyrazily vstříc slunečnému víkendu. Na autech, tak jako vţdy, barevné třepetalky na anténách, abychom se v dopravním ruchu dobře orientovaly. Navigátorky usedly vedle řidiček s mapou a mobilním spojením s ostatními auty. Po cestě zastávka s malým občerstvením, abychom daly řidičkám moţnost vydechnout, společně se občerstvit a ujíţdíme dál vstříc Náchodsku. Kolem 17:00 hod. jsme na místě v hotelu Vyhlídka. A ţe to byla Vyhlídka! Hotel na kopci a celé město v údolí pod námi, jen v bujné zeleni se tyčil Náchodský zámek. Rozpis masáţí v hotelu jiţ volá první zájemce, krytý bazén se slanou vodou s protiproudem plavce a mezi tím nadstandardní ubytování, káva a příjemné posezení na terase. Následovala večeře, vynikající míchané nápoje, káva a dobrou náladu umocnil zpěv při kytaře. V sobotu ráno před snídaní „ranní ptáčata“ naskákala do bazénu a po snídani následoval turistický program – Babiččino údolí, Ratibořice, Hospital Kuks. První cesta vedla do Babiččina údolí, podél řeky Úpy, kde jsme udělaly několik snímků u pomníku Babičky s vnoučaty, Starého bělidla, Ruderova mlýna. A tak nějak si moţná kaţdá z nás před lety řekla: „Ach, ta povinná četba!“ A najednou, po letech je vše jinak ... Babičku, myslím, kaţdý četl rád a místa, která jsme prošly, všem byla známá. Dokonce i včelí úly, ke kterým Barunka šla říci včeličkám, ţe babička umřela, stály na svém místě. Došly jsme ke splavu, vzpomněly na Viktorku a jen psi Sultán a Tyrl nepřiběhli... Vraceli jsme se parkem k Ratibořickému zámku, který nás vítal svým programem „Císařské manévry aneb ruský car v Ratibořicích.“ A tak jsme se staly svědky vojenského táborového ţivota v zámecké zahradě, viděly příjezd ruského cara Alexandra I. na zámek, vojenský výcvik historických jednotek, střelbu z pěchotních zbraní. V zámku nás vítala paní kněţna s komtesou Hortenzií, prohlédly jsme si interiér zámku. Kdyţ jsme se parkem vracely na parkoviště byly jsme plny dojmů, fotoaparáty snímků, stálo to za to... Následovala další zastávka – Hospital Kuks, prohlídka jedinečného barokního komplexu zaloţeného hrabětem F. A. Šporkem. Na pravém břehu řeky Labe byl postaven hospital s kostelem Nejsvětější trojice a hraběcí hrobkou. Prostor před průčelím kostela a hospitalu zdobí sochy z dílny M. B. Brauna zobrazující alegorie Náboţenství a řadu Ctností a Neřestí. Lapidárium s originály soch bylo úţasné. Naučnou stezkou jsme lesem došly k Braunovu betlému vytesanému do skal a na parkovišti jsme poseděly v autech a s napětím sledovaly rádio, protoţe naši hokejisté bojovali s Finskem. Nastalo velké napětí a pak...... nesmírná radost a poskoky, protoţe i my ţeny dobře víme, ţe kdo neskáče není Čech. Unaveny, plny dojmů kulturních i sportovních, jsme se vrátily do hotelu. Opět masáţe, bazén, super relax. Následovala večeře, vínečko a zpěv. Nedělní ráno hned po snídani jsme se rozloučily s vyhlídkou a zamířily do Náchoda. Do zámku vedlo 300 strmých schodů, které nás samozřejmě neodradily a všechny jsme směle vykročily k cíli. Náchodský zámek je rozsáhlý stavební komplex vzniklý renesanční a barokní přestavbou původního gotického hradu. Po návštěvě zámku jsme zamířily na Národní kulturní památku, a to zámek Nové Město nad Metují. Po prohlídce zámku jsme zašly do hotelu U Broučka, hned vedle zámku, kde jsme si pochutnaly na dobrém obědě s milou a hbitou obsluhou. Můţeme vřele doporučit!
Další naše kroky směřovaly do Dobrušky, kde jsme si prohlédly dům F. L. Věka. Naše putování jsme zakončily v Třebechovicích pod Orebem, kde jsme obdivovaly unikátní mechanický betlém, který napodobuje pohyb lidí při práci nebo se pohybuje na pásech. V roce 1999 byl betlém prohlášen za Národní kulturní památku. V neděli večer jsme se vrátily z krásného výletu, bohatší o nové záţitky a jiţ přemýšlíme, které nepoznané zákoutí navštívíme na podzim.
... Pokud by nás ze zámku v Ratibořicích viděla paní kněţna, jistě by řekla: „Šťastné to ţeny.“
JOSEF RŮŢIČKA
Za kolektiv cvičenek D. Pokorná
Podle našeho názoru v místním třebenickém Zpravodaji nesmí chybět malé ohlédnutí za vítězstvím našeho spoluobčana, starousedlíka a pána plného ţivotního elánu a radosti z jízdy na kole, pana Josefa Růţičky. Pan Růţička se narodil roku 1937. Na základní školu docházel do Třebenic. Ve svém vzdělání dále pokračoval a zdárně ho ukončil výučním listem jako soustruţník. V této době je jiţ dvanáctým rokem v důchodu, kde si časem uvědomil, ţe se o své zdraví musí řádně starat. Jako lék na bolavá kolena si opatřil kolo, na kterém se postupně začal rozjíţdět. Nejdříve volil lehčí výšlapy po Českém středohoří, ale postupem času zjišťoval, ţe jeho moţnosti jsou větší a začal se tak pokoušet o zdolávání náročnějších a těţších stezek. Dovolil si i jízdy do vzdálenějších míst, jako je například Liberecký kraj, nevyjímaje vrchol Ještědu. Svou zálibou v cyklistice pokračoval a nebál se účastnit se kaţdým rokem několika hromadných jízd. Podle svých slov si chtěl ze začátku jen vyzkoušet, co takový cyklistický závod obnáší, a tak začal jezdit závod na Zavadilce u Roudnice nad Labem, kde postupně nabíral zkušenosti coby cyklista veterán. Mezi poslední závody, které pan Růţička absolvoval v letošním roce byl závod Terezínská jarní klasika, který se konal 22. května a byl sponzorován SK Policie Styl Litoměřice. Závod vyhrál a odměnou se mu stal pohár pro vítěze a zaslouţená zlatá medaile. Na závěr bychom jen chtěli zmínit, ţe cyklistika je velmi náročný sport, který vyţaduje pevnou vůli a mnoho odříkání, ale i přes to všechno je pan Josef Růţička zdárným příkladem toho, ţe vítězit se dá v kaţdém věku. Stačí jen radost z jízdy a pevné zdraví. Vítěz Terezínské jarní klasiky pan Josef Růžička
Zapsaly praktikantky na MěÚ Třebenice Barbora Bolechová, Marta Lišková na základě rozhovoru s panem Růžičkou
ZA VINAŘEM, PANEM ING. VOJTĚCHEM CÍFKOU V úterý 1. června tohoto roku se s konečnou platností uzavřela ţivotní pouť legendy třebenického vinařství, pana Ing. Vojtěcha Cífky. Zemřel po delší nemoci v Praze ve věku 86 let. O jeho bohatém ţivotě a výsledcích jeho práce jsme se jiţ několikrát zmiňovali v našem Zpravodaji, podrobněji ve sborníku k výročí obce Teplá. Tam byl popsán jeho příchod do Třebenic, respektive do Teplé, kde převzal spolu s pozdějším prof. Krausem národní správu opuštěné továrničky na ovocné výrobky, bývalé ,,Frásovny“. V pozdějších letech zřídil na svazích Košťálova vinici, na které se věnoval trpělivé a mravenčí práci při zkoumání nejvhodnějších odrůd pro tuto lokalitu, zkoušel různé způsoby vedení révy a samozřejmě vyráběl své víno. To bylo trnem v oku všemi milované a mocné státostraně a pan Cífka dokonce musel svou činnost hájit před soudem kvůli udání z ,,neoprávněného obohacování“. Svou činností vlastně cílevědomě navázal na staletou vinařskou tradici Třebenic a své organizační úsilí završil tím, ţe inicioval přípravu a poté spolu s bývalým starostou panem Preisem a panem Ing. Volfem podali v roce 1999 návrh o zařazení obce do vinařského zákona a ustavení Košťálovských vinic jako oficiální vinné trasy EU. V zákoně č. 298/2000 sb. pak jiţ jsou Třebenice uvedeny jako vinařská obec s vymezením viniční trati ,,Pod Košťálovem“. Víno pana Cífky obdrţelo několik ocenění na vinařských výstavách. Později jiţ mu jeho produkty zpracovávali ve vinařství Mělnické školy, ale na speciální kvalitě košťálovského moku se to díkybohu neprojevilo. Sám patřím k těm, kdo si z lahve vína s obrázkem Košťálova na etiketě rádi nalijí a povaţuji ji za jeden z nejlepších dárků přátelům, kteří náš nádherný kraj navštíví, a je také tak brána. Jedinečná chuť všech místních a neopakovatelných ingrediencí mi vţdy připomene usměvavou a přívětivou tvář starého pána, který nás na radnici tu a tam navštívil cestou na vinici nebo z vinice, prohodil pár přátelských slov a navenek statečně nesl i škody, které mu nepřejícníci páchali v době jeho nepřítomnosti ve stavení i na vinici. Odešel tedy do vinic nebeských, kde jistě v dobrém rozpoloţení mysli probírá se sv. Petrem všechno, co dělá víno jedním z nejvzácnějších darů této země. Těm, co ho znali, bude jistě chybět. Trvale se zapsal do dějin Třebenic, připíjím jeho vínem na jeho památku. Josef Otradovec
STATISTIKA ZA ROK 2009 Týká se Třebenic a místních částí: Počet narozených v roce 2009 Počet zemřelých v roce 2009 Počet odstěhovaných v roce 2009 Počet přistěhovaných v roce 2009 Počet uskutečněných sňatků v roce 2009
19 14 48 45 24 Zpracovala: Petra Vaňková, matrikářka MěÚ Třebenice
… DEN SVOBODY Kalendář nám přináší různé druhy výročí a svátků. Vybízí nás, abychom je oslavili. Otázka zní, jestli je vůbec co slavit. Co takhle den svobody? Různé oslavy osvobození nám byly nabízeny a jsou pořád. Nedávný květen nám mohl připomenout oslavy osvobození od zrůdné nadvlády nacismu a fašismu. To stojí za to si připomenout. Onehdy jsem však v rádiu slyšel, že jsme oslavili den daňové svobody. Tuším, že to bylo 18.6. To je skutečně „významný den“, který znamená, že od něj už nevyděláváme na stát, ale sami pro sebe. To je trochu trhlé. Copak jsme do té doby dávali vše, co jsme vydělali státu a od této chvíle mu už nedáme nic? A z čeho jsme žili? To jsme si od něj půjčovali? A budeme mu to teď vracet i s úrokem? Možná by bylo lepší vyjádřit podíl peněz, které člověk vydělá a musí odevzdat na různých daních, v poměru k pracovním hodinám dne. Dejme tomu, že denně pracujete 8 hodin, pak 3 hodiny a 45 minut vyděláváte na stát a 4 hodiny a 15 minut pro sebe. Každý pracovní den, celý rok. Ono totiž to první počítání v sobě skrývá zvláštní pojetí svobody: svobody jako nezodpovědnosti. Protože, když jste zodpovědní a odvádíte daně (pracujete na stát) jste zotročeni (nesvobodní), ale pak přijde tenhle „významný den“ a vy vstupujete do svobodné části roku, kdy už nemusíte nést odpovědnost za financování státu. Jste svobodní, ale také už neodpovědní, možná dokonce nezodpovědní. Inu k svobodě je dlouhé putování, jak se zpívá v jedné písni. I k té daňové. Jenže svoboda není jenom svoboda od daní. Dokonce bych si dovolil říct, že to ona svoboda od daní není vůbec svoboda. Svobodě patří jiný význam a jiná důležitost. Den svobody by měl být každý den, který člověk žije skutečně svobodně. Je to tak trochu svátek každý den, když si člověk uvědomuje a může zažívat svoji svobodu. Zatímco u nás je tento den letos 18.6. v Evropě byl letos prý průměr 12.6. A to vám státy, jako Švédsko, mají tento den až někdy v srpnu. Inu, kdo chce sociální stát, ten si musí připlatit, to není zadarmo, to nám někdy ne úplně dochází.
Ale jak už jsem naznačil, svoboda to neznamená, že všechno zůstává v mé kapse. Svoboda je někdy hodnota jen těžko vyčíslitelná. Krásný je vzduch, krásnější je moře, velká je zem, šplouchá na ní voda, co je však největší, ta lidská svoboda. Ani množství veškeré vody moře (byť znečištěné ropou) se nemohou měřit s velikostí lidské svobody. To se nedá vyjádřit penězi a už vůbec ne jednoho z nás v průběhu jednoho roku. Svoboda totiž nepřichází od peněženky, ale odněkud jinud. Jen ty sám, Bože náš, svobodu nám všude dáš… svoboda je totiž dar, který si musíme umět užít, vážit a přijmout. Už dávní Izraelci věděli, že svobodná zem, kde v dálce mává a nabízí se nám jako cíl. To si nejde koupit, ani předplatit. Mává, mává, nám svobodná zem. A přitom právě tenhle cíl je pro člověka hrozně důležitý. Není to ovšem má draze (daněmi) vykoupená svoboda, ale svoboda, která se mi daruje. Tvá svoboda, tvá svoboda, nade mnou… zpívali kdysi ti, kteří neměli nic, ale vzhlíželi ke svobodě, která je člověku víry zaslíbena. A tak mne napadá, že si svobodu pleteme se zbožím, které je možné koupit, či vykoupit nějakou daní. A zapomínáme přitom, že svoboda je skutečný dar, ke kterému nás přivádí jenom vůle dárce, nikoli naše zásluha. Ne, že by se kvůli tomu nemuselo pracovat, ale svoboda jako odměna je a zůstává bez nároku. Pouze jako víra, že jednou budem dál… skutečně svobodní od toho, co nás zotročuje a peníze jsou toho dnešním nejlepším příkladem. Učme se tedy přijímat svobodu a s ní odpovědnost. V odpovědnosti si totiž svobodu můžeme řádně vychutnat, užít a oslavit: kdo se Ti dává, tomu zůstává, svoboda jistá. Haleluja. Přeji vám, abyste si uměli užívat každý den, jako šanci ke svobodnému životu. Štěpán Brodský
O DVOU LOUPEŢNÍCÍCH Nedaleko hradu Blanska našla u řeky Labe jedna rybářka odložené děti. Byla to dobrá žena. Mnoho toho neměla, ale ty dva k sobě vzala na vychování. Jednomu říkala Paška a druhému Pole. Chlapci rostli jako z vody a jak mohli, všude rybářce pomáhali. Naučila je chytat ryby a péci je na ohni. Když bylo třeba, oba s ní chodili do města, kde na rynku prodávala ryby. Jednou se u jejího stánku zastavil bohatý pán z hradu Blanska a rázně na ni uhodil: „Poslechni, rybářko, ti tvoji chlapci se mi líbí. Už jsem je jednou viděl s tebou u řeky, plavali jako vydry. Dej oba ke mně do služby za pážata. Jeden druhému se podobají jako vejce vejci a v pážecím kabátci jim to bude slušet.“¨ Rybářka nevěděla, co by pánovi řekl a. Měla chalupu nedaleko hradu, a kdyby mu chlapce nedala, byl by si je vzal sám. Zavolala je teda k sobě, aby jim hned pověděla, co je čeká za štěstí. „Tuhle náš pán z blanského hradu by chtěl, abyste šli k němu do služby.“ Paška i Pole mohli oči nechat na krásném pánově šatě a meči. Jeden se podíval na druhého a potom horlivě přikývli: „Rádi s tebou půjdeme, náš pane.“ Rybářka se s nimi s pláčem loučila: „Ne abyste mi dělali mezi pány ostudu. Dobře jsem vás vychovala. Nikdy nezapomeňte, že jste z prostého bydla. Zvláště ty, Paško, tys čertovo kvítko! Nerada bych o tobě slyšela něco zlého.“ „Tak už dost, matko! Sám si s nimi poradím,“ řekl pán. „Tady máš váček peněz na přilepšenou.“ Potom vzal oba chlapce za ramena a odvedl je s sebou do krčmy, kde na něho čekali pacholci s koňmi. Chlapce dal obléknout do pěkného šatu a všude s ním chodili. Jeden mu nosil meč a druhý štít. Každý se na ně rád podíval. Když se trochu na hradě okoukali, pán jim přidělil jednoho zbrojnoše, aby se naučili jezdit na koních, střílet z luku, házet kopím a ohánět mečem. Protože si byli oba chlapci tak podobní, volali na ně všichni Paškopole. I pán je tak volal a kde mohl, tam se s nimi chlubil. Vozil je s sebou i ke královskému dvoru. Rybářka měla radost, že se jejím chlapcům dobře vede. Sama se živila opékáním ryb a stávala na rynku nedaleko kašny. Jednou se u jejího krámku zastavili dva páni v baretech s pavími péry a než se mohla zeptat, co si vyberou k jídlu, do klína jí padl plný měšec peněz. „Vezmi si, matko, od nás něco na přilepšenou!“ Rybářka je poznala po hlase, byli to Paška a Pole. „Moji milí páni, kde jste se tu vzali? Pánbůh vám to zaplať, že jste si vzpomněli na starou ženskou.“ „Jen nech být,“ řekl Pole, „Tys nám také pomohla. Když budeme moci, zase přijdeme.“ A než si je mohla prohlédnout, zmizeli mezi lidmi v davu. „K pánům se už hlásit nemohu, vybrali si jiný život, než mám já,“ řekla si rybářka se slzami v očích. Potom si stoupla zase ke svému stánku a do večera vyvolávala: „Kupte si rybičky! Kupte si rybičky!“ Tehdy se nedaleko hory Milešovky na opuštěném hradě Ostrém usadili dva loupežní rytíři. Vedli si po pansku a nikdo je v kraji neznal. Kdo je ale poznal, dlouho na ně nezapomněl. Jezdili na koních jako čerti a nikdo je nedohonil. Kam přijeli, vždycky se něco ztratilo. Sedlákovi odvezli s chléva dobytek, kupci vybrali do rána celý krám, z panské stodoly odvezli půl úrody. Paška s bratrem Polem se dali na loupežnické řemeslo, protože se jim už protivilo posluhovat pánům. „Když si nevezmeme, co se nám nabízí, vezmou si to za nás jiní. Darmo jsme se panskému životu nevyučili,“ chlácholil Paška svého bratra, který nebyl s novým životem spokojen. „Já nevím, co bychom měli dělat, ale tohle řemeslo se mi moc nelíbí,“ naříkal si Pole. „Když se ti
to nelíbí, jdi si po svém! Já už jsem tomu žebráckému životu odvykl. Potřebuju peníze a ty budu mít.“ „Dobře víš, Paško, že jeden bez druhého nebudeme. Když jinak nedáš, půjdu s tebou. Ale jednou se nám to může vymstít.“ Krčmář před ně postavil nový džbán vína, Paška mu dobře zaplatil a on se uctivě ukláněl, div že na zem nepadl. „Vidíš, bratříčku, co dělají peníze? Krčmář se pro pár grošů může zrovna přerazit. Kdybychom je neměli, vyhnal by nás.“ Na skalnatém kopci s ostrým hřebem se usadili oba bratři jako dva orli v hnízdě. Hrad byl už nějaký čas opuštěn a oni se o něj také nestarali. Ale byly tu hluboké sklepy a veliké stáje. Měli kam dát svůj lup i koně. Nedaleko hradu Ostrého mezi horou Milešovkou a Kletečnou vedla stará silnice z Lovosic do Bíliny. Tam, kde byla nejužší a z obou stran obklopena hlubokým lesem, začali Paška s Polem provozovat loupežnické řemeslo. Bez jejich vědomí tu nikdo neprojel. Čekali u cesty celé hodiny na kupce, až pojedou kolem se zbožím. Kdo z nich se nechtěl řádně vyplatit, tomu všechno pobrali. Při jedné bitce bratři prozradili svá jména, proto se tomu místu začalo říkat Paškopole. Na Ostrém měli už dost našetřeno. Štůčky plátna byly v jedné komoře vyrovnány až do stropu, v druhé pytle hrachu, v jiné mouka a obilí. Ve sklepě zakopali zlaté a stříbrné nádobí, perly, prsteny a řetězy, spony. Když nastala zima, zůstali Paška s Polem na hradě zaváti sněhem, nikam se nedalo vyjet pro veliký mráz. Celou noc a den museli přikládat na oheň ve velké světnici, aby nezmrzli. Rozbili co se dalo. Když nebylo dost dřeva začali pálit lavice, stůl i starou truhlu. Za zavřenými okenicemi naříkala fujavice a nebylo radno vycházet. „Venku je hrozný nečas,“ posteskl si Pole „Kdo ví, jak tu budeme dlouho sedět zaváti.“ „Nesýčkuj!“ okřikl ho Paška. „Mráz mi běhá po zádech a taky si nenaříkám. Buď rád, že nám vítr neodnesl ještě střechu na hlavou.“ Pole už měl ale dost toho tuláckého života a mrzutě pobídl bratra: „Měl bys donést také nějaká dřeva na oheň. Já už jsem byl venku třikrát a pořád to nestačí.“ „Dej mi pokoj!“ odsekl mu Paška. „Kam bych chodil. Jenom se starej sám, bratříčku!“ A notně si přihnul svařeného vína. Uložil se na starou truhlu a chtělo se mu hrozně spát. Pole byl unavený a nevyspalý stálým běháním a starostí o oheň. Neměli už nic k jídlu, a proto se rozhodl, že půjde dolů do vsi. Když vyšel ze dveří, koně ve stáji zařehtali, on však nemohl žádného z nich vzít s sebou pro vysoký sníh. Darmo by si nohy polámali. Sám se daleko nedostal. V té fujavici ztratil cestu a bloudil kolem hradu. Nakonec ho přemohla hrozná únava, zapadl do závěje a víc už nevstal. Zmrzl na svahu Ostrého. Na hradě se vítr dostal dovnitř špatně zavřenými dveřmi. Rozfoukal jiskry z ohniště na všechny strany a jedna padla do staré slámy. Ta se brzy rozhořela prudkým plamenem. Paška se ani neprobudil ze sna, uhořel. Na Ostrém lehlo všechno popelem. Požár bylo vidět daleko, ale nikdo nepřišel na pomoc. Byl hrozný nečas a sníh za pár dní zavál spáleniště. Na jaře vyrazilo několik lidí dole ze vsi na Ostrý, ale mnoho toho nenašli. Poklady zůstaly ukryté v zemi. Tak neslavně skončil život dvou loupežníků, kteří si hráli na pány a rytíře a nyní straší na Paškapolském sedle. Z knihy: Z českých a moravských hradů a zámků, Helena Lisická
Obsah jarního vydání 2010 Titulní strana Slovo starosty úvodem Kulturní akce Čarodějnice v Třebenicích Co je nového v projektu „Náves pro setkání – Kololeč“ Zprávičky z „Granátové školičky“ Školní rok 2009/2010 Pasování prvňáčků do stavu čtenářského Třebenické hudební léto 2010 Sutom – pořád se něco děje Jarní výlet Třebenických ţen Josef Růţička Za vinařem, panem Ing. Vojtěchem Cífkou Statistika za tok 2009 Den Svobody O dvou loupeţnících Obsah, redakční rada
str. 1 str. 2 str. 3 str. 4 str. 5 str. 6 str. 7 str. 9 str. 9 str. 10 str. 11 str. 12 str. 13 str. 13 str. 14 str. 15 str. 16
Redakce: Šéfredaktor zpravodaje ČG: Lucie Racková, členové redakční rady: Libuše Bolechová, Hana Husáková, Josef Bača
Vydává občanské sdruţení Český granát ve spolupráci s Městem Třebenice, distribuuje zdarma do všech domácností obce Třebenice a místních částí. Vychází nepravidelně.
Tiskne Tiskárna Litoměřice, Na Valech 33, tel. 0416/732 803. Texty neprochází korekturou.
Podněty a připomínky směřujte na členy redakční rady, na adresu
[email protected] nebo na adresu Města Třebenice, Paříkovo náměstí 1, 411 13 Třebenice, tel. 416 594 301. Email:
[email protected] www.mesto-trebenice.cz Fotografie k článkům pocházejí z archivu ZŠ Třebenice a ze soukromých alb občanů Třebenic. Registrováno pod značkou OÚ Litoměřice 11/92. Rádi zveřejníme zajímavé příspěvky i názory našich spoluobčanů, za které předem děkujeme. Redakce zpravodaje
