Zpravodaj Občanského sdružení Český granát a Městského úřadu v Třebenicích
ČESKÝ GRANÁT 2006
Třebenický advent na Paříkově náměstí
ZIMNÍ VYDÁNÍ, PROSINEC 2006
Úvodní slovo starosty města Vážení spoluobčané , za několik dní vstoupíme do nového roku 2007, který je prvním rokem dalšího čtyřletého volebního období. O nově zvolených zastupitelích a členech rady jste již byli informováni na vývěskách městského úřadu. Nově jsou v současné době jmenováni i předsedové a členové jednotlivých komisí. Jejich úplný přehled pro vaši informovanost zveřejníme v jarním čísle. Rovněž o významné změně ve stavebním zákoně, která nabude platnosti 1. ledna 2007 připravíme podrobnější informaci tak, abychom vám přiblížili změnu v postupech při vyřizování stavebních povolení a ohlášek podle nového zákona. Tradičně v závěru roku připravujeme setkání seniorů na 13. 12. od 16.00 hodin ve školní jídelně včetně svozu účastníků z místních částí. Vánoční koncert se uskuteční dne 16. 12. od 17.00 v Muzeu českého granátu a rozloučení s rokem 2006 dne 31. 12. Nejsme si jisti, zda časopis bude distribuován již před těmito akcemi, ale všechny budou samozřejmě jako obvykle s předstihem plakátovány na obvyklých místech v Třebenicích i v místních částech. V prvním týdnu měsíce prosince jsme předali klubu seniorů novou, větší klubovnu v přízemí budovy bývalého kina. Pro rozrůstající se členskou základnu budou tedy mít členové tohoto klubu jak z hlediska velikosti klubové místnosti, tak i z hlediska přístupnosti podstatně lepší zázemí. Přejeme jim hodně úspěchů v jejich činnosti. Vážení spoluobčané, dovolte, abych vám popřál jménem Městského úřadu v Třebenicích i jménem svým veselé a šťastné prožití vánočních svátků, pevné zdraví a mnoho úspěchů v osobním i pracovním životě do nového roku 2007. Václav Vobořil, starosta města
Rok 2007 v kultuře V roce 2007 se můžeme těšit na celou řadu kulturních akcí, které sice neprošly zatím jednáním zastupitelstva, ale probíhají již tradičně. Takže doufáme, že si jich užijeme i v následujícím roce. Kompletní seznam i s přesnými daty zveřejníme v příštím Zpravodaji, na vývěsce MěÚ a internetových stránkách. Určitě si udělejte čas na městský ples a ples maškarní - dětský i pro dospělé. Je to příležitost zopakovat si taneční variace, vyměnit pracovní oděv za něco „lepšího" a užít si večer jinak než u televize. Rozhodně ve společnosti a s legrací. A naše tombola je již pověstná !!! Radost si v příštím roce uděláte opět na jarmarcích - velikonoční i vánoční jarmark se stávají příjemnou tradicí. Nezapomeneme ani na koncerty vážné hudby v Muzeu českého granátu, na dětský den, čarodějnice, cyklistické závody, výstavu a možná i nějaké to nové překvapení navíc v létě. Takže - hlídejte si plakáty, ať se spolu můžeme setkávat v pohodě, zdraví a dobré náladě po celý rok 2007! za kulturní komisi Martina Patrovská
Třebenické ženy Naše činnost od září pokračovala pravidelným cvičením v pondělí a ve čtvrtek v 18.00 na sále Radnice. Účast na cvičení letos malinko poklesla, všechny ženy mají více starostí a povinností a zúčastňují se podle možností. V listopadu jsme pekly perníčky na vánoční jarmark a začaly nacvičovat vánoční koledy. Pomohly jsme s organizací vánočního jarmarku ve všech zúčastněných složkách. Jarmark jsme si společně užily a strávily na něm krásné chvilky se spoluobčany, prodaly všechny perníčky i oblíbenou medovinu. V současné době připravujeme zájezd do Prahy, kde je v Hybernii (bývalý Palác u Hybernů) nově uveden muzikál Golem. Jedná se o výpravný muzikál, velkolepý historický příběh z dějin staré židovské Prahy z doby císaře Rudolfa II. Hudbu zkomponoval Karel Svoboda, autorem scénáře je Zdeněk Zelenka, libreto napsal Lou Fanánek Hagen. Mezi hlavními protagonisty se představí Petr Muk, Petr Kolář, Josef Vojtek, Kamil Střihavka, Lucia Šoralová, Jiří Korn, Ilona Czáková, Petra Janů, Petr Štěpánek a další. Vstupenky máme zakoupeny na 12. ledna 2006, cena vstupenek je 499,-- Kč. Odjezd do divadla je v 16.00 z náměstí - od kašny. Vstupenky je možné zamluvit v železářství u p. Vobořilové. Přednostně budou rezervovány pro Třebenické ženy, avšak určitě nám zbudou i pro ostatní zájemce, především z řad Klubu seniorů. Již nyní se těšíme na námi pořádaný tradiční Maškarní ples, který je 10. 3. 2007. Termín hlásíme dopředu, abyste si mohli připravit opět zajímavé masky! Cvičení v prosinci již skončilo, nově začínáme 4. 1. 2007. Zveme další zájemkyně! Přejeme všem spoluobčanům za Třebenické ženy krásné vánoce a těšíme se na další společné akce v příštím roce. AV Doporučujeme:
Osvědčené recepty našich žen: Perníčky podle receptu paní Formánkové: 1 vejce, 2 žloutky, 20 dkg cukru krupice, 1 lžička sody bicarbony - vše utřít do pěny. Přidat 80 dkg hladké mouky, 2 prášky do pečiva, 1,5 lžičky skořice, 1,5 lžičky perníkového koření (směs hřebíčku, anýzu, trochu fenyklu), kůra z jednoho citronu, 20 dkg vlahého rozpuštěného medu, 10 - 15 dkg vlahého rozpuštěného másla, 1/8 l vlažné vody - zadělat a dobře vypracovat těsto. Nechat 2 hodiny odpočinout v místnosti. Mouku, prášek a koření je dobré prosít přes síto. Vyválet asi 1/2 cm silné pláty, vykrájet a péci ve vyhřáté troubě asi 7 minut. Plech vymazat 100% tukem, poprášit hladkou moukou - možné péci na pečícím papíru. Hned po upečení sundat z plechu a potřít za horka rozšlehaným vajíčkem. Z tohoto těsta je možné tvořit chaloupku, zdobené perníčky s bílou i barevnou polevou. jsou měkké a jedlé. Poleva
- na 1 bílek 12-15 dkg dobře prosátého moučkového cukru. Dobře vyšlehat. Zdobení se provádí papírovým kornoutkem z pergamenu nebo igelitovým zdobítkem na perníky. Rarášci paní Evy Hajné: Maso nakrájíme na větší kostky (asi 2 x 2 cm). Připravíme těstíčko: 2 vejce, 2 lžíce Solamylu, 3 lžíce hladké mouky, 2 lžíce sojové omáčky, 2 lžíce plnotučné hořčice, 1 dcl piva (piva tak, aby nebylo těsto moc řídké), sůl, pepř. Maso naložíme do nálevu z uvedených surovin a necháme asi 4 hodiny naložené. Může se nechat v lednici i do druhého dne. Potom kostičky pečeme v oleji, nejlépe v rendlíku s větším množstvím oleje. Výborné.
Tak nám umřel Bobík … Po celou dobu, co jsem v Třebenicích, připadal mi den, kdy jsem nepotkal Bobíka (pardon, pana Bohumila Davídka) nějaký divný. Když byl pár dny nemocen, svět byl vyšinutý z normálu a bylo s tím třeba něco udělat. Jinak byl všude, jako poštovní holubice. Hodili jsme vždy při setkání krátkou řeč, ujistil mne o několika životních pravdách, připomněl své zásluhy o pořádek ve městě a vše bylo, jak má být. Dost často býval terčem vtipů, ale myslím, že by se našel málokdo, kdo by ho svým způsobem neměl rád. Vždy připraven pomoci, posloužit, dojít, přinést, poradit, kdo, s kým, o čem a pro koho, znal všechny a všichni znali jeho. Každého, kdo nás opustil do jiné dimenze prostoru a času, doprovodil vyzváněním zvonu (pokud ovšem pozůstalí věděli, co se patří). V žertu občas řešil otázku, kdo zazvoní jemu, až tu nebude. Smál jsem se a připadalo mi, že to nebude nikdy, že Bohouš se v čase nemění a patří k Třebenicím jako ty jeho zvony navěky. Najednou tu není a poté, co jsem se dověděl o jeho skonu, měl jsem pocit, jako by zemřel někdo z mých blízkých. Skončila s ním jedna historická éra města a kdoví, jestli ta po něm bude lepší. Pokud se udrží tradice poledního zvonění a bude se zvonit přesně v poledne, už to nebude ono. Když šel zvonit poledne on, byl to svrchovaně tvůrčí akt a vždy byl důvod podívat se, kolik je to vlastně hodin. Tím způsobem vešel čas do vědomí, nebyl to rutinní automatismus, byla to chvála Pánu za to, že je kolem poledne a jsme při tom všichni spolu a ve zdraví. Byl i trvalou výzvou k zamyšlení, kdo jsme, kam jdeme a co je vlastně v životě důležité. Na to, co momentálně dělal se plně soustředil a v tu chvíli nebylo nic důležitějšího. Myslím si, že my všichni ostatní, potřebujeme jako sůl potkávat člověka, jakým Bohoušek byl. Byl, alespoň pro mne, trvalou připomínkou dočasnosti a malichernosti všech trápení, dokázal jsem i díky němu správněji zařadit takzvané velké problémy dne, po kterých zítra ani pes neštěkne. Opravený provaz ke zvonu s průchodkou už si neužije. Jak dneska poznám, kdo je lump a co je dobré, …. nevím! ,,Já, já jenom, aby.. abyste to veděli!“ Víme, bude nám chybět. Josef Otradovec
ŠŤASTNÝ A
VESELÝ…
Je tu zase advent. Nelze si nevšimnout. Vždyť z pultů květinářství padají adventní věnce až ven na chodník. Na ulicích se rozsvítila drátěná monstra obalená umělým jehličím, připomínající tak nejvíc Haleyovu kometu těsně před dopadem. Záplava barevných katalogů vás informuje v té „nej“ (nejžádanější, nejlevnější, nejvánočnější) nabídce, kterou prostě musíte mít. „Nése-em vá-ám nóviinyy, póslou-ouche-ejte,“ zní jak o život ze všech reproduktorů, ať si pustíte rádio nebo jdete nakoupit rohlíky. Ale o jaké jde noviny, nikdo neposlouchá, však to všichni vědí z loňska. Jsme z toho leda otrávení. Davy lidí obtěžkaných taškami spěchají, aby to stihly. Ale co vlastně? Dva dni volna? Ozdobený stromeček? Setkání s rodinou? A Bůh přichází. Chce se setkat. Bloumá v černém hubertusu po městě, ale nikdo si ho moc nevšímá. Má stejný pocit jako už tehdy, kdy se pro něj nenašlo místo v Betlémě. Chodí smutně kolem rozzářených výloh a proplétá se mezi spěchajícími lidmi a ti do něj občas vrazí. „Pardon, neviděli jsme se někde? Ne, to musí být omyl.“ A tak Bůh vezme zavděk třeba i studeným kostelem. Posadí se do lavice a vezme si zpěvník. A tam, mezi několika, kteří si našli čas, kteří ho potřebují, kteří zaslechli, tam se děje zázrak. Bůh je mezi námi. Láme kus obyčejného chleba a pije víno. Unavené lidi v lavicích opouští skleslost a únava. A za oknem vychází neviditelná hvězda. Takže: šťastný a veselý, a dejte si bacha, ať Vám něco neunikne. Mgr. Štěpán Brodský Českobratrská církev evangelická
Vánoční poezie (Jablkoň) Rok co rok, zazvoní u všech dveří kam ho cesta zavede Rok co rok, uvěří neuvěří zůstane a nebo jde Štědrý den, štědrý den celý svět je vykoupen a jak se čas krátí jsme čím dál tím víc svatí a pak to zabalíme a pak to zabalíme protože my víme že zabalené má to být Rok co rok, zvoní u našich dveří dveře se otvírají Rok co rok, zveme ho na večeři sedne si, pije a jí Štědrý den, štědrý den Najíme se napijem a pokorně a tiše nám bude kručet v břiše a pak to rozbalíme a pak to rozbalíme protože my víme že rozbalené má to být
MATEŘSKÁ ŠKOLA „GRANÁTEK“ Není to tak dlouho, co děti v MŠ sbíraly kaštany pro lesní zvířátka, vyráběly z nich a ještě jiných přírodnin podzimníčky a ježky. Ježek, co si v trávě funí spoustu věcí zná a umí, na zádech si dareba nosí, co je potřeba - Milešovka nebo Sněžka všude můžeš potkat ježka… A co nového se ještě událo: - děti navštívily Muzeum českého granátu v Třebenicích, kde vyslechly vyprávění p. Kubíčkové a v parku muzea hledaly další granátky do naší sbírky, - kreslily a malovaly do výtvarných soutěží, - sledovaly v MŠ vystoupení varieté Praha (kočky, psy, ptáky, králíky, …), - v prosluněném říjnovém počasí vyšly na Kozí horku a nechaly tam podzimní pozdrav s vlajkou, - viděly novou pohádku Sváťova divadla „O Šípkové Růžence“, na kterou pozvaly svoje kamarády z 1. třídy ZŠ, - velkým zážitkem pro ně bylo vystoupení sokolníka s dravci na zahradě MŠ, - děti přednášely na „Vítání občánků“, kterého se pravidelně zúčastňují, - poslední podzimní akcí byl Třebenický adventní jarmark, kde děti zpívaly vánoční koledy a p. učitelky z MŠ přispěly prodejem svých výrobků do pokladničky MŠ. S podzimem se děti rozloučily a těší se na zážitky nové ze zimního soudku. Co je ještě čeká v nejbližší době? 4. 12. jedou děti do Mostu do Divadla rozmanitostí na novou „Vánoční pohádku“. A potom… 5. 12. zazní nová píseň na Mikulášské besídce, na kterou se děti velmi těší. Mikuláši, Mikuláši, kdo to tady děti straší, kdo tu řinčí řetězem, a kdo s tebou přišel sem. Rohatý, rohatý, s kožichem až na paty, rohatý, rohatý, černý, střapatý… Děti si s rodiči připravují čertovské oblečení a těší se, jak překvapí svým vystoupením své blízké. Čeká je za jejich snažení pytel sladkostí a hlavně k nám zavítá čert s Mikulášem a andělem. Po nadílce si společně děti s rodiči zazpívají vánoční koledy a přejdou do třídy, kde na ně čeká vánoční výzdoba třída s dobrotami, které společně připravují děti s rodiči, kolektiv zaměstnanců MŠ a školní jídelna. Děti obslouží rodiče a při odpoledním čaji a kávě všichni na chvíli zapomenou na předvánoční shon.
Co nás čeká v roce novém: Děti půjdou na návštěvu do 1. třídy ZŠ, kde jim bývalí školkoví kamarádi předvedou, co se již ve škole naučili. Seznámí se s prostředím 1. třídy, kam v únoru půjdou k zápisu. Všechny děti se snaží zvládnout úkoly, které na ně mohou čekat u zápisu. Zkrátka procvičujeme, učíme se, aby nás u zápisu nic nevyvedlo z míry. Chceme ukázat, že jsme k zápisu do ZŠ dobře připraveni. Jak si děti u zápisu povedou, o tom budeme informovat v příštím čísle Zpravodaje. Za kolektiv MŠ D. Pokorná
VÁNOČNÍ JARMARK - OHLÉDNUTÍ I v letošním roce proběhl v našem městečku již 3. ročník oblíbeného Vánočního jarmarku, a to v sobotu 25. listopadu. Jako každý rok, tak si i letos mohli návštěvníci této zdařilé akce odpočinout od předvánočního shonu při prohlídce nabízeného zboží či při poslechu doprovodných kulturních vystoupení. Jarmarku se zúčastnilo osm organizací – Základní a mateřská škola Třebenice, Dětský domov Dlažkovice, sdružení Třebenické ženy, sdružení Sutomská republika, Klub seniorů Třebenice, spolek Včelařů a Diakonie. Všechny tyto organizace nabízely ke koupi či potěšení oka své výrobky, které byly velmi pestré a jistě uspokojily každého, kdo si chtěl opatřit výzdobu ke zkrášlení svých domovů. Součástí jarmarku byly také kulturní akce, mezi které patřil živý betlém vytvořený žáky základní školy, a dále hudební a pěvecká vystoupení žáků mateřské a základní školy, dětského domova a Třebenických žen, které jako vždy svými koledami podněcovaly návštěvníky k aktivnímu zpěvu. Kdo nerad zpívá, mohl si při ochutnání pestré nabídky občerstvení – mimo jiné i klasické české zabíjačky, poslechnout promenádní koncert lovosické Enklávy. Věřím, že všichni, kteří se jarmarku zúčastnili, si odnesli domů milou vzpomínku na příjemně strávené sobotní odpoledne a budou se těšit na příští vánoční jarmark. Romana Burešová
Akce ZŠ Třebenice „Košťálovský běh“ v září se letos uskutečnil i pro II. stupeň ZŠ. Počasí nám ještě přálo a děti soutěžili s nasazením všech sil. Rádi bychom poděkovali všem rodičům, kteří nám pomohli s organizací a se zajištěním dozoru nad dětmi.
25. října přespaly děti z II. stupně opět ve škole. Čekalo na ně čarodějné vyučování, opékání buřtů a strašidelná výzdoba školy. Pro žáky I. stupně uspořádali učitelé jinou akci –„Ztraceni ve škole“.
13. října se konala Drakiáda. Se svými draky (vyráběnými i kupovanými) se letos dostavilo mnoho dětí nejen ze základní a mateřské školy.
Letošní školní rok je pro učitele významný především tím, že musí připravit vlastní školní vzdělávací program ušitý škole na míru. Děti o něm zatím ještě nemají ani tušení, protože učit se podle něj začne až od září 2007, nejprve jen v 1. a 6. ročníku. V říjnu se proto celý učitelský sbor tři dny školil, jak správně vytvořit ŠVP. Na děti pak čekal jeden den ředitelského volna, což jim jistě nebylo nepříjemné.
L. Racková
Projekt „Lípa“ Žáci 6.tříd ZŠ v Třebenicích pracovali pod vedením p. učitelky Ivy Bělochové dva měsíce na projektu Lípa. Společně chodili na procházky, a přitom zapisovali všechny lípy nacházející se ve městě a zároveň je zakreslovali do map. Zjišťovali, proč lidé lípu uctívali jako posvátný strom. Tento strom je do dnešní doby považován za náš národní symbol. Lípa má své využití také ve farmacii, její květy jsou léčivé. Dále malovali listy lípy, do nich nalepili část obličeje známé osobnosti a pokusili se dokreslit věrohodně jejich druhou část. Někdo si vybral například obličej J. A. Komenského, J. Lucemburského, J. Žižky, T. G. Masaryka, anebo také pana prezidenta V. Klause. Potom jsme listy zavěsili na naaranžovaný strom v přízemí naší školy a tím vytvořili jakousi ,,Slovanskou lípu“. Myslím si, že se jim kresby zdařili. Také se pokusili napsat pověst o lípě: Co by lípa vyprávěla. U nás v Třebenicích máme totiž dvě památné lípy a jejich stáří se odhaduje na 250 – 350 let. Příběh mohl být smyšlený. Podařilo se jim také zanést do mapy ČR mnoho měst a obcí, které byly odvozeny od slova lípa. Na velké čtvrtky nakreslili mohutné lípy, jejich listy, květy a plody. Rodiče si všechno mohli prohlédnout během třídních schůzek a všem se jejich práce líbila. Karolína Nerudová, 6.A
ZÁMEK DLAŽKOVICE – DĚTSKÝ DOMOV Na místě staré tvrze dal asi v roce 1673 František Edmund Putz z Adlersthurnu vystavět barokní zámek, na který pak přesídlil z Podsedic. Zámek stavěl litoměřický stavitel Giulio Broggio. Když Putz v roce 1674 zemřel bezdětný, převzal panství jeho bratr Jan Ignác, který byl v roce 1686 povýšen do panského stavu. Patrně v letech 1713 – 1717 byl dlažkovický zámek barokně přestavěn a rozšířen směrem k východu. Autorem přestavby byl pravděpodobně Octavio Broggio. Z této doby je také štuková výzdoba zámku a mansardová střecha. Po smrti Jana Ignáce Putze r.1718 zdědila Dlažkovice jeho mladší dcera Marie Anna, provdaná za Ferdinanda Hrzána z Harasova ze sousední Skalky. Tak vzniklo panství Skalka – Dlažkovice, na tomto území se těžily proslulé české granáty. Roku 1731 koupil Dlažkovice hrabě Hatzfeld. Právě on zde zavedl těžbu českých granátů. V roce 1775 vznikla blízká osada Doly. Když Hatzfeldové roku 1796 vymřeli, zdědil panství Hugo Damián Ervín z Schönburnu. V roce 1810 za jeho vlády bylo hradní průčelí zámku rozšířeno a empírově upraveno.Tehdy byly strženy staré hospodářské budovy a založen nový anglický park. V roce 1871 v zámku založil Karel Amerling školské zařízení, které je ojedinělé a výjimečné svým původem. Je totiž přímým potomkem Ernestina, prvního ústavu na našem území. Ústav založil pro výchovu duševně postižených dětí. Umístěn byl v Praze v Kateřínské ulici, pak ve Šternberském paláci na Hradčanech. V roce 1950 bylo Ernestinum přestěhováno do Litoměřic. Dne 25. září 1950 byl ústav zestátněn a název Ernestinum byl změněn na oficiální název Zvláštní dětský domov. V září 1952 se zařízení přestěhovalo do Dlažkovic. Od založení roku 1958 zde pracovaly řádové sestry kongregace OSF. Zařízení prošlo dalšími názvy jako Zvláštní škola internátní, Speciální rodinná škola a zvláštní škola internátní, Dětský domov se speciálními školami a nyní Dětský domov, Základní škola praktická, Praktická škola a Školní jídelna. V roce 1995 v zámku proběhla menší rekonstrukce, kdy byl vnitřek zařízení přeměněn na tzv. rodinné byty. V roce 1999 proběhla rekonstrukce topení z tuhých paliv na plynové topení. Nachází se zde 8 bytů, každém z nich je obývací pokoj, 3 – 4 ložnice, kuchyň a sociální zařízení. Současná kapacita zařízení je 64 dětí. Dnes je zde umístěno 61 dětí ve věku od 4 do 19 let s nařízenou ústavní výchovou. Předškolní děti navštěvují Mateřskou školu a školní děti Základní školu v Třebenicích, učni navštěvují Střední odborné učiliště v Lovosicích, ostatní děti jsou žáky Základní školy praktické nebo Praktické školy při DD Dlažkovice. Děti jsou původem z okresů Litoměřice, Teplice,Ústí nad Labem, Chomutov,Most, Jablonec nad Nisou, Liberec, Kladno, Praha. V dětském domově pracuje řada zájmových kroužků pro děti, jako hudebnětaneční, keramický, modelářský, výtvarný a sportovní. Svoje výrobky děti vystavují na Vánoční a Velikonoční výstavě na zámku v Libochovicích, na Adventu a Velikonočním jarmarku v Třebenicích. Výrobky dětí se prezentují na mnoha výtvarných soutěžích, které jsou pořádány různými organizacemi a nadacemi, např. Nadací Terezy Maxové. Hudební kroužek se zúčastňuje vystoupení v zařízeních, např. v domovech důchodců, ústavech sociální péče apod. Poněkolikáté vystoupily děti na Rómském festivalu a Dětské portě, kde získaly velmi pěkná ocenění. Na rozloze 4 ha je zahrada, dětské hřiště, park a pozemky, na kterých se pěstuje ovoce a zelenina.
Velmi málo dětí má to štěstí, že o ně rodiče projevují zájem a mohou jezdit domů na prázdniny a Vánoce. Ostatním dětem se zaměstnanci dětského domova snaží vytvořit náhradní program. Děti se každoročně v červenci zúčastňují letního tábora ve Cvikově, v srpnu přispívá nadace na ozdravný pobyt na různých místech České republiky, v zimě jezdí na lyžařský výcvik. Po celý školní rok se děti zúčastňují všeobecně vzdělávacích, kulturních a sportovních akcí. Rádi bychom touto cestou poděkovali za spolupráci Obecnímu úřadu v Dlažkovicích a Městskému úřadu v Třebenicích. Eva Hajná, Třebenice
Děti z DD Dlažkovice vystupují na Adventu
Josef Benda, 6. B, ZŠ Třebenice
OHLÉDNUTÍ ZA POSLEDNÍM SUTOMSKÝM ROKEM Chtěla bych se s vámi podělit o vzpomínky – co jsme všechno dokázali na Sutomi vymyslet a dotáhnout do zdárného konce za jeden nikoliv kalendářní, ale sutomský rok, který jsme hodnotili 7. října 2006: Milí moji Sutomáci, letos pozdě vítám vás. Je tu chvíle hodnocení, smůlu má, kdo nechodí včas. Václav Svatý, trochu se nám připozdil, však Sutomce nic nedonutí, aby svátek neslavil. Co se stalo během roku od pouti? To snad nikoho z nás nermoutí. Co se vlastně všechno stalo? Tvrdím, nebylo to vůbec málo. Byl tu taky,děti, svátek váš, něco málo nadělil vám Mikuláš. Kromě veselých oslav Jiříčkovy padesátky, konec roku s ohňostrojem. A co další svátky? Při muzice táhnou obcí převeselé masky, za tu krásu zaslouží si kapku pití, taky mlsky. První státní svátek jara je tu hnedle, kalendářem je nám dán. Kdo neslaví, zůstal sám, litujeme, slaví proti nám. Den sutomských žen opět budiž řádně oslaven, že při ranním kuropění možná leckdo unaven. Nebrání to Sutomcovi, by vyrazil v pole, háj, nazdobil vozidlo a začal slavit 1.Máj. Málokdo v půli noci mohl věřit tomu, že půjde četný průvod dům od domu. Další radost čeká, nejen velké, malé, zase u lesa. Děti svátek mají a odměnou srdíčko zaplesá.
Jen jakoby cvičně mezi všemi oslavami, Trtíkových sedmdesát je tu mezi námi. Když že by se mohlo zdát, že je oslav akorát, slaví letem Pepík krásných šedesát. Ostatním to nebrání pobavit se na pouti, sedm otázek zodpoví, nezlobí se nekroutí. Zhodnotiti odpovědi byla pouhá hračka, výsledky pak pobavily nejen Sutomáčka. Tombola jen oddálila jedno velké překvapení a tím byl – klidně věřte – granátové rýžování. Nastal v čase krátký mžik, a už je tu slavný okamžik. Práce bylo pro nás všechny dosti, ale odměnou jsou spokojený hosti. Nebylo jich zrovna málo, všici hodnotí, že to za to stálo. Tak mám dojem,že už je těch oslav dost, Pavel nám už taky do padesátky dorost. Letos zbláznil se snad na Sutomi svět, a my se ptáme, kolik že je Věrce let? S tím nám vlezte na záda, vždyť nikdo jí je nehádá. Pro ten dnešní den zbudou volby jen, také zákon musí býti pozměněn. Až vás zase někdo někdy bude lustrovat, tak mu klidně dejte kytku za kabát. Díky patří každému, i těm, co s námi nechodí. Alespoň nám pobavení, a dnes ani trenky, neshodí. Hodně zdraví,dobrou volbu, dovolím si popřát všem, ať se takhle zase sejdem příště s novým presidentem.
Dík nejen za finanční pomoc patří též Městskému úřadu. Podporu naší činnosti jsme využili i na naší prezentaci na Adventu v Třebenicích, kde jsme měli velmi dobré zázemí. Všem čtenářům přeje naše mladá republika krásné vánoční svátky, úspěšný příští rok a těšíme se všichni, že i vy nás přijdete podpořit nebo se pobavit na našich pravidelných akcích. Pro ty, kteří potřebují delší čas na přípravu, dáváme tímto na vědomí, že zahajujeme sobotou velikonoční náš společenský republikový život v roce 2497. Dáša Pokorová Císařová Největší Sutoma
VZNIKLA NOVÁ ORGANIZACE SENIORŮ Vážení spoluobčané, dovolte nám, abychom Vás seznámili s naší organizací. Senior klub Třebenice vznikl 12. dubna 2006, jako místní organizace Svazu důchodců České republiky. Předsedkyní Senior klubu byla zvolena zakládající členka paní Anna Kalousová. Klub je nepolitickou organizací, sdružuje seniory Třebenic a Jenčic a má 46 členů. Věříme, že počet se bude postupně zvyšovat. Od zahájení činnosti se členové scházejí 1x týdně v klubu ve zdravotním středisku. S ohledem na rostoucí zájem se postupem doby stal prostor pro klub nevyhovující. Díky zastupitelstvu města a zejména panu starostovi bude klub v době, kdy vyjde tento článek, již přemístěn do prostoru vedle městské knihovny. Senior klub se od počátku činnosti snaží zapojit do většiny aktivit ve městě Třebenice i v obci Jenčice. Věkové složení a zdravotní stav členů však nedovolují zúčastnit se všech aktivit, nebo je vykonávat s plným nasazením. Přes tento hendikep členové klubu upravili pomník padlých na Havlíčkově náměstí, uskutečnili zájezdy do divadla, na severočeské zámky, vycházky do okolí Třebenic a Jenčic. Vedení klubu zajistilo přednášku o zdraví ve stáří. S kladným výsledkem bylo hodnoceno společenské odpoledne, jehož účastníky byli i zástupci Krajské rady SDČR a pan starosta. V říjnu byl Senior klub zastoupen ve volební komisi dvěma členkami. Členky klubu připravily upomínkové a dárkové předměty pro Třebenický předvánoční jarmark. Do konce roku bude klubem uspořádáno společenské odpoledne a předvánoční burza. Vážení spoluobčané a čtenáři Zpravodaje, Senior klub Třebenice se vám tímto výčtem činností chtěl představit a pozvat další seniory, kteří mají zájem o aktivní činnost do svého středu, a ty starší občany, kteří ztratili své blízké, pozvat do klubu, protože mottem Senior klubu je „nebýt sám“. Závěrem nám dovolte popřát vám i vašim blízkým šťastné a veselé svátky vánoční a mnoho zdraví v roce 2007. František Immer Anna Kalousová, předsedkyně Senior klubu
Vzpomínka 4. října letošního roku zemřel ve věku 94 let legendární stíhací pilot František Fajtl. Ve druhé světové válce bojoval v řadách RAF ve Velké Británii proti nacistickému režimu, později se podílel i na osvobozování Československa. Za své zásluhy získal řadu významných ocenění: státní vyznamenání České republiky, Řád Bílého lva, Řád Milana Rastislava Štefánika a britský Distinguished Flying Gross. Proč věnovat vzpomínku jeho památce? Ne všichni možná vědí, že František Fajtl je čestný občanem Třebenic. Pocházel z našeho kraje a k městu Třebenice ho pojilo přátelství s jiným českým letcem, třebenickým rodákem, Antonínem Zimmerem. Vystudovali spolu obchodní akademii v Teplicích, odešli bojovat do Francie a později do Británie. Přestože nebojovali na stejném místě, nezapomněli využít každé příležitosti, aby se setkali. Po válce František Fajtl své vzpomínky vydal knižně a nezapomněl v nich ani na dlouholetého přítele Antonína Zimmera. Posuďte sami, jaký byl vztah obou mužů ke svému domovu: Válka má bezpočetná podobenství. Záleží jen kde, jaká a pro koho. Pro frontového letce je všude a vždy ostrou diskusí se smrtí. Proto jsme psali dopisy na rozloučenou a testamenty. Antonín Zimmer bral její moresy na vědomí chlapsky a bez dlouhých komentářů. … byli jsme opět bombardováni při nočním výcviku, píše si v deníku, náš letoun stál na startu a viděl jsem, jak se k nám blíží řada stínů a pumy vybuchují… již nad mořem jsme měli tak silnou námrazu, že letoun přetížen padal dolů… hned po bombardování nám praskl válec levého motoru… nad mořem jsme potkali německého stíhače, naštěstí nás neviděl… „Až si odbudu celou operační túru, tedy asi 200 operačních hodin zde u bombardérů,“ psal mi v dopisech, „zažádám si do pilotního výcviku.“ Avšak nálet na Hamburk jeho touhu zničil. Stalo se to v noci z 15. na 16. 9. 1941. Ze svědectví některých osádek vyplývalo, že jeho wellington se zřítil k zemi v plamenech. Stále jsem doufal, že drama jeho posledního operačního letu skončilo šťastněji. Avšak zpráva, kterou jsem si přečetl za půl roku na Inspektorátu čs.
letectva, potvrdila, že zahynul. Strohý telegram velitelství bombardovacího letectva sdělil, že ze šesti mrtvých mohli být identifikováni jenom četař Zdeněk Babíček a pilot důstojník Mojmír Sedláček… S Zimmerem se už nikdy nevrátí ani další jeho kamarádi: četař Vilém Soukup, četař Alois Jarnot a rotný Jan Miklošek. Po Tončově smrti jsem měl právo i možnost pročíst všechny jeho osobní zápisky. Nebyla to jenom věcná a výstižná reportáž o jednom životě v emigraci, ale upřímná zpověď citlivého člověka. Zpověď o lásce k matce i vlasti: „Drahá maminko, tento sešit jsem začal psát v červnu 1940 ve Francii. Není to vlastně můj deník, jsou to poznámky, které jsem si příležitostně udělal… snažil jsem se vše psát tak, abys měla i bez mého vyprávění jasný obraz o mých cestách, osudech a osobách, s kterými jsem se stýkal… jak vidíš z mých záznamů, vedlo se mi zpočátku špatně, zvláště ve Francii… … ani nevíš, maminko, jak často se mi zastesklo po té naší milé kuchyni, v duchu vidím, jak je rozestavěn nábytek, jaká malba na
stěně. Vidím liduprázdné náměstí se zelenými kaštany, na malý domek, ozářený vycházejícím sluncem, a v okně tebe, jak jsem to viděl tehdy ráno, když jsem odcházel z domova… Kdyby mi osud nedopřál vrátit se domů, netrap se proto, však to bylo za svobodu naší krásné země!“ „Vzpomínám na cesty do Sedlce a na krásný rozhled z chodovlického vrchu. Vždy jsem si myslel, že v tom kraji jsou zobrazena slova naší hymny. Na jedné straně modravé zalesněné kopce Středohoří, a na druhé širé lány vlnícího se obilí. A pod nohama luka potokem, opravdu voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách. Věřím, že se tam ještě vrátím a znovu tam spolu, maminko, půjdeme. Viděl jsem hodně krásných koutů světa v cizině, ale domov je přece jen nejhezčí.“ Neúprosná a velká úmrtnost ve slavné 311. československé bombardovací peruti však jeho nejvroucnější přání překazila a přesunula na druhý břeh…
Hned po válce jsem prožíval nejtěžší chvíli ve svém životě. Jel jsem do Třebenic sdělit bolestnou zprávu Antonínově matce… Potkal jsem ji na tom náměstí se zelenými kaštany, které její syn tak miloval. Cestou do svého domku vycítila tragédii. „Tuším, co mi nesete.“ V její tváři jako by přestala proudit krev. Zarmoucená žena, která na svého syna čekala trpělivě několik let v koncentračním táboře, usedla v kuchyňce na svou židli, složila bledé ruce v klín a slabým hlasem pronesla: „Víte, Františku, já si myslím, že všichni tady máme svůj úkol. Když ho splníme, musíme odejít.“ Může někdo statečněji odrazit krutou ránu osudu? Může někdo výstižněji vysvětlit smysl života člověka, tedy i těch padlých a umučených, ať už jejich jména jsou vytesána v mramoru nebo jenom ukryta v srdcích, která nezapomínají?
Úryvek je vybrán z povídky „Telegrafistova zpověď“ (Z knihy Františka Fajtla „Vzpomínky na padlé kamarády“).
Antonín Zimmer Společný hrob na válečném hřbitově č. 27-F-12/15
L. Racková
Obsah zimního vydání 2006 Titulní strana Úvodní slovo starosty města Rok 2007 v kultuře Třebenické ženy Tak nám umřel Bobík… Šťastný a veselý Mateřská škola „Granátek“ Akce ZŠ Třebenice Projekt Lípa Ohlédnutí za posledním sutomským rokem Vznikla nová organizace seniorů Vzpomínka Obsah, redakční rada
str. 1 str. 2 str. 2 str. 3 - 4 Str. 4 str. 6 -7 str. 8 - 9 str. 10 str. 11 str. 12 – 13 Str. 13 str. 14 - 15 str. 16
Redakce: Václav Vobořil (starosta Třebenic), Josef Otradovec (člen OSČG), PaedDr. Martina Patrovská (místostarostka Třebenic), kroužek Mladý redaktor pod vedením Lucie Rackové (při ZŠ Třebenice) Vydává občanské sdružení Český granát ve spolupráci s Městem Třebenice, distribuuje zdarma do všech domácností obce Třebenice a místních částí. Vychází nepravidelně. Grafická úprava a sazba: žáci kroužku Mladý redaktor při ZŠ Třebenice. Tiskne Tiskárna Litoměřice, Na Valech 33, tel. 0416/732 803. Příspěvky, náměty a připomínky směřujte na členy redakční rady, nebo na adresu Města Třebenice, Paříkovo náměstí 1, 411 13 Třebenice, tel. 416 594 311. Fotografie k článkům pocházejí z archivu ZŠ Třebenice a ze soukromých alb občanů Třebenic. Obrázky nakreslily děti ze ZŠ a MŠ Třebenice. Registrováno pod značkou OÚ Litoměřice 11/92.
Všem našim čtenářům přejeme příjemné prožití vánočních svátků. Redakce vašeho zpravodaje
