Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě listopad Slovo na cestu

Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě listopad 2016

Slovo na cestu Měsíc listopad začínáme radostnou oslavou církve vítězné – Slavností Všech svatých. Světci nám dávají úkol a cíl. Naším úkolem je svatost života, naším cílem je nebe. V dalších dnech listopadu se modlíme za naše zemřelé – cítíme, že jsou s námi pořád spojeni a mnozí potřebují naši modlitbu. A když nás v tom chmurném dušičkovém čase napadne myšlenka na poslední věci člověka a na naši vlastní smrt, ať je v ní zároveň víra a naděje starozákonního Joba: Věřím, že můj Vykupitel žije a že v den poslední ze země zase vstanu… Symbolem naší víry a naděje je světlo. Tisíce světel na nás září v listopadovém čase z našich hřbitovů. Znamení Krista, který je světlem světa a jehož světlo jsme přijali na křtu svatém. Světly na hrobech chceme vyjádřit, že naši zemřelí to světlo Kristovo donesli až k setkání s Bohem a dál žijí u něho. Mnozí z nich však potřebují ještě čas očištění, a proto na ně pamatujeme ve své modlitbě při návštěvě hřbitovů. Při dodržení obvyklých podmínek (milost posvěcující, svaté přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) a modlitbou za zemřelé na hřbitově můžeme získat odpustky pro duše v očistci. Využijme tento čas k prospěchu našich zemřelých. o. Jan Czudek

Za mrtvé Smiluj se nad nimi, Pane, a buď jim milostiv, ať nikdo z nich nezůstane vzdálen tvých svěžích niv. Jsi Láska, proto se slituj, ty, který důvod znáš, proč někdy přeslechl tvůj tichý a zvoucí hlas. Jsou to tvé děti, Pane! Procházels pro ně svět a všechny zatoulané na srdci nosil zpět. Přiviň je k srdci znova! To jedno dopřej mi: pro klečící má slova mé mrtvé obejmi. Anděla Janoušková

In memoriam A protože v každé chvíli někde život začíná i končí v úběžníku kříže bez ustání smrt tiskne si ruku s životem Pomalu všichni kráčíme po hladině věčnosti každý krok ji čeří Ve chvílích loučení ztišení duší našich hladině vrací klid A každý náš domov každá naše dlaň pro věci nejcennější pro srdce nejdražší jsou příliš děravé než aby je mohly zachytit před pádem do věčnosti Mons. Josef Veselý

2

Zajímá nás… Může se křesťan nechat zpopelnit? Myšlenka spalovat mrtvoly vznikla za Velké francouzské revoluce, zničením lidského těla v ohni má být symbolizováno materialistické učení, že po smrti není vzkříšení, ani soud, ani život věčný. Z tohoto důvodu církev zakazovala pohřeb žehem s myšlenkou, že každý, kdo se rozhodl takto nechat pohřbít, nevěřil v existenci života po smrti, a tudíž není žádný důvod pro křesťanský pohřeb. Ještě v r. 1944 se v Katechismu katolického náboženství píše: „Mrtvé tělo katolického křesťana se pohřbívá do země. Tam se rozkládá v prach způsobem ne násilným a ne viditelným, nýbrž přirozeně a skrytě. Takový rozklad nejlépe vyhovuje lidskému citu živých. Tak byli pochováni Kristus, Panna Maria i první křesťané. Při tom zůstala církev dodnes a zakazuje přísně svým členům dáti se po smrti spálit, poněvadž je to způsob pohanský. Neuposlechnouti toho zákazu by znamenalo chtít umříti ve hříchu. Takovým se odpírá po smrti církevní doprovod.“ (Katechismus katolického náboženství, Olomouc 1944) V Katechismu katolické církve z r. 1994 v článku 2301 čteme: „Církev povoluje kremaci, jestliže taková volba nezpochybňuje víru ve vzkříšení z mrtvých.“ Jako zdroj tohoto postoje je jmenován kánon 1176 Kodexu kanonického práva: „Církev velmi doporučuje zachovat zbožný zvyk pohřbívání těl zemřelých do země; nezakazuje však pohřeb žehem, pokud nebyl zvolen z důvodů odporujících křesťanské nauce.“ Celkově tedy – Církev stále vnímá pohřeb žehem spíše negativně a upřednostňuje pohřeb do země. Je v tom pouze méně striktní než dříve, protože chápe i praktické důvody spojené s tímto způsobem pohřbu (starost o hrob do budoucna apod.), zůstává však konzistentní v podmínce, že to není manifestace nevíry ve věčný život. o. Jan Czudek

3

Výlet scholky do Kroměříže V sobotu 24. září vyrazila od fary auta plná dětí, které byly zvědavé na to, co všechno dnes zažijí. A jak jsme tu dlouhou cestu do Kroměříže přečkali? Auto plné kluků počítalo, kolik vlaků cestou minuli, holky si prozpěvovaly a hrály s hračkami, které si nezapomněly přibalit. A tak nám to uběhlo. V Kroměříži nás přivítalo sluníčko, takže jsme si užili procházku zámeckým parkem, kde byla nejen domácí zvířata, ale i daňci, opice či pávi. Zpestřením pro nás bylo fotografování s princeznou – nevěstou. V zámecké zahradě jsme si zahráli hry a posilnili se na další cestu, která nás zavedla nejprve do cukrárny a poté do Květné zahrady, kde jsme se v klikatých bludištích pořádně vyřádili (hlavně ti nejmenší, když zjistili, že je my – dospěláci – vůbec nevidíme). Výlet to byl opravdu krásný! maminka Pavla

4

Vystoupení scholy a scholky v Litultovicích V kostele sv. Bartoloměje v Litultovicích se v neděli 2. října uskutečnil již 5. ročník Koncertu schol, na který se vydala i naše schola a scholka s nejmenšími zpěváčky. Děti si své vystoupení náramně užívaly. Nejprve zazpívaly za doprovodu kytar, flétny a houslí píseň „Čistá studánka“, během které všem přítomným ukazovaly obrázky popisující text písně. Jako druhou skladbu si vybraly píseň o sv. Františkovi – „Moji bráškové ptáci“. Tuto rytmickou a zpěvnou píseň doplnily ukazováním a hudebním doprovodem na zvonkohru. Děti sklidily ohromný potlesk a uznání všech přítomných, jež dětské vystoupení očividně pobavilo. Své umění předvedli dále zástupci schol z Litultovic, Neplachovic, Stěbořic, Hradce nad Moravicí, Slavkova a Velkých Hoštic. Myslím, že jsme si všichni užili krásné odpoledne a s radostí v srdci se rozešli do svých domovů. Velké poděkování patří Mirce a Magdě za trpělivou a láskyplnou práci s dětmi! maminka Hanka

Splněný sen Ve čtvrtek 29. září se členové a příznivci Klubu sv. Anežky zúčastnili poutního zájezdu do centra Božího milosrdenství ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě. Poutní kostel Božího milosrdenství a sv. Faustyny byl posvěcen v roce 2008 a každoročně se tam konají dvě hlavní poutě. První neděli po Velikonocích a pouť ke sv. Faustyně 5. října. 5

V poutním kostele jsme byli přijati otcem Wojcziechem Zubowicem, který odsloužil mši sv. za nás poutníky a za naše blízké a známé. Při mši sv. sloužil i náš jáhen Jan Gilík a na varhany hrála Anička Lázničková. Po mši sv. nám otec povyprávěl o významu poutního místa, o Božím milosrdenství i sv. Faustyně a také o misiích otců pallotinů, ke kterým patří. Díky pravidelným bohoslužbám se Slavkovice staly centrem úcty k Božímu milosrdenství u nás. Poté jsme si prohlédli okolí kostela, kde je ve svahu nad kostelem umístěna moderní křížová cesta. Po prohlídce jsme odjeli do Žďáru nad Sázavou k obědu. Odpoledne jsme si prohlédli vrcholné dílo Jana Blažeje Santiniho-Aichela, barokně gotickou stavbu poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který byl v roce 1994 zařazen na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Byli jsme mile překvapeni, že mezi návštěvníky byl s doprovodem i německý kardinál Joachim Meisner, hlavní kazatel letošní národní poutě ve Staré Boleslavi. Celá stavba kostela na Zelené hoře působí majestátně a je odtud pěkný výhled na celé okolí. Nakonec nás čekala dlouhá, skoro čtyřhodinová cesta domů, která ale byla naplněna příjemným pocitem krásných zážitků, které nezávisle na sobě vyslovily dvě účastnice:„Splnil se mi sen navštívit Zelenou horu.“ Karel Klein

Farní výlet k hrobu otce Jožky V sobotu 8. října jsme brzy ráno vyrazili do Mostů u Jablunkova, kde jsme si opět po roce připomněli otce Jožku Motyku, který v Hlavnici působil v letech 2008-2013 a v roce 2013 tragicky zahynul. U rodného domu otce k nám přistoupila jeho maminka, abychom se společně s ní a pak i každý sám v tichosti pomodlili a na otce zavzpomínali. 6

Po občerstvení ducha (mše svatá) i těla (oběd) jsme se přesunuli do skanzenu Vychylovka. Tam jsme si nejen užili dobrodružství při projížďce historickou lesní úvraťovou železnicí, ale také si rozšířili obzory při komentované prohlídce skanzenu. Těší nás, že se dokážeme při takové příležitosti sejít v hojném počtu (loni i letos nás bylo čtyřicet pět), a věříme, že se z této vzpomínkové akce spojené s výletem stane předdušičková tradice.

farníci z Hlavnice

Armáda a církev Klub sv. Anežky tentokráte uspořádal přednášku vojenského kaplana kpt. P. Kamila Víchy na téma „Armáda, její postavení a význam v současném světě“. Velmi zajímavé, ale pro nás seniory dosti neobvyklé téma. Avšak dlužno říci, že v každé době je toto téma aktuální a týká se všech občanů. Proto měla tato přednáška, mimochodem hojně navštívená, být pouhým mementem. Úvodem P. Vícha řekl, že armáda není uchovavatelem duchovních a morálních společenských hodnot, ale její úkol spočívá v obraně územní celistvosti a svrchovanosti státu, kterou si stát musí zachovat, aby nezanikl. Od toho se odvíjí její úkoly v době míru, mobilizace a války. V naší zemi hlásící se k demokracii je nejvyšším orgánem státní moci parlament. Proto nejdůležitější rozhodnutí týkající se armády mají politici, kteří armádě dávají úkoly. Armáda žádá prostředky na jejich zajištění. Je třeba rozlišovat, co je vojensky profesionální a co politické. Jak to skloubit, je často problém. Společnost je rozdělena mezi různé skupiny v různých zemích, a jak se ztotožnit s celkem a mít odpovědnost za společnost, je věcí morálky. Seznámeni jsme byli se strukturou a vizí armády, jejím fungováním, ale i současnými problémy vyplývajícími z vnitřní i zahraniční situace. Bránit se je přirozená vlastnost člověka i společnosti jako celku. Válka je vždy špatná a je to nejkrajnější řešení. Vojáci plní rozkazy a zabíjejí. Obnova země a společnosti je vždy velmi náročná. V září tohoto roku pozval papež František představitele náboženství, aby se modlili za mír. V Katolickém týdeníku č. 40 je této akci věnována velká pozornost. Jarmila Málková 7

Nejdůležitější je dělat běžné věci pořádně Otec Pavel Cieslar působil v naší farnosti devět let. Teď je již třetím rokem farářem v Novém Bohumíně. Zajímalo nás, jak se otci Pavlovi v jeho farnosti daří, jak je bohumínská farnost velká, kolik kostelů má otec na starosti a spousta dalšího.

Kolik kostelů patří do tvé farnosti?

Kromě farního kostela ještě jeden kostel filiální a malá kaplička. Farní kostel je zasvěcen Božskému Srdci Páně. Filiální kostel Panny Marie Bolestné je ve Skřečoni, což je část Bohumína. Je menší než farní kostel a oba jsou postaveny ve stylu slezské gotiky. A v Šunychlu je kaple Jména Panny Marie.

Jak často bývají ve farnosti mše svaté?

V neděli jsou ve farním kostele dvě mše svaté. Bohumín je totiž specifický tím, že je to dvojjazyčná farnost. Proto je mše svatá v 7.30 polsky a v 9 hodin česky. Na půl jedenáctou pak jedu sloužit do Skřečoně. V Šunychlu je v sobotu mše svatá s nedělní platností. V pondělí, kromě slavností a svátků, nejsou mše svaté, takže si můžu zajet třeba domů, protože další mši mám až v úterý večer. Pak je mše ve středu a ve čtvrtek ráno a v pátek večer.

A mše v polštině sloužíš také ty?

Ano, ale je to pro mě jeden z důvodů jakéhosi trápení. U nás doma se mluvilo „po našemu“, ale to není přímo polština. Jak se snažím připravovat na každé kázání, tak o to více času mi zabere příprava na kázání v polštině. Ještě jsem úplně nedospěl k tomu, že bych v polštině myslel, takže musím něco překládat. Přínos je v tom, že jak se nadřu polsky, tak česky se mi už mnohem lépe káže. Zároveň, když se připravuji polsky, najednou si uvědomuji, že i čeština má více slov, že nějaké slovní spojení je mnohem lepší než jiné.

Kolik lidí chodívá na mše svaté?

Podle sčítání tak těch tři sta padesát. Vzhledem k tomu, že Bohumín má dvacet dva tisíc obyvatel, tak to není úplně málo. V týdnu chodívá kolem patnácti lidí, to jsou takoví ti stálí, kteří přijdou, byť je zima, nebo léto. Ale v pátek je to jako slabá neděle, a v první pátek přijde lidí ještě o to víc, máme vedenou adoraci a je i víc lidí ke zpovědi.

8

Co tě nejvíc těší při pastorační činnosti?

Je to stále stejné – děti. Rád je učím v náboženství nebo pro ně připravuji promluvy. Pak je to pro mě takové vyznamenání, když přijdu k někomu domů na kafe a děti hned za mnou přiběhnou. V Roce milosrdenství jsem se zaměřil i na to zkusit se stát lepším zpovědníkem. Ostatně ten návrat k domu otce v podobenství o marnotratném synu… Při návratu k otci syn mluví a mluví a otec jako kdyby ho ani neposlouchal, říká, přineste šaty, přineste prsten! Protože Pána Boha hřích upřímně řečeno vůbec nezajímá. On nás zná líp, než my známe sami sebe. Cíl zpovědi je získat zpátky důstojnost. Ten táta syna políbí. A já jsem si říkal, tak zkusím v Roce milosrdenství brát každého člověka přicházejícího ke zpovědi, jako že už je políbený Bohem. A já tam sedím jenom kvůli tomu, snad abych „podával ty šaty“. A ono se to vrátilo, zažil jsem mnoho radostí z návratů.

Existují ve farnosti nějaká společenství?

S radostí můžu říct, že tady máme scholu a je dost dobrá. Teď ji vede jedna šikovná paní a pod jejím vedením si udělali i v děkanátu dobré jméno. Zpívají tam lidé různého věku. A oni nejenom že si zazpívají, ale jezdí na soustředění, na poutě, koncerty, jdou zazpívat třeba i do domovů důchodců. Někteří nejsou věřící nebo nejsou pokřtěni, ale přes lásku ke zpěvu se nakonec dostali k víře. Je to takové pěkné společenství. Byl bych rád, kdyby tady byla i scholička. Je dobré podchytit děti v rámci jakýchsi her, tak jak jsem to zažil v Opavě. To se mi líbilo, že to postupem času „přechází z těch punčoch“ do velké scholy. Dále tady funguje tzv. buňka. Je to myšlenka pátera Zvrtka, který tady působil deset let. Už když jsem byl v pohraničí, slyšel jsem, že má takovou metodu utužovat farnost na pilířích, na zdravých buňkách – skupinkách, které by žily evangelium nebo se o něco staraly. Původně jich bylo víc, ale zůstala jedna a ta se drží. Je tam kolem dvanácti, patnácti lidí, je to společenství dospělých a je otevřené. Společenství mládeže je tu také? Zatím ne. Teď ale začínáme s přípravou na biřmování, tak doufám, že něco začne.

A výuka náboženství?

Ze začátku jsem učil sám, od loňska už učí i jedna katechetka. Já se vždycky, tak jako v Opavě, snažím mít tu skupinu, která vstupuje do života svátostného, tedy přípravu na zpověď a svaté přijímání, a ty, co vstupují do světa dospělých, deváťáky. Paní katechetka učí „malochy“. Starší děti moc nejsou, to je všude stejné, do náboženství chodí jen do svatého přijímání, potom se to tratí. U většiny je to jen odfajfkování svátostí. Málokdo zůstává, většinou jen děti z rodin, které třeba i přes týden zajdou do kostela. Ale nemusíme 9

se bát, že nás křesťanů je málo, že máme málo křtů atd. Nemusí být všichni solí, v jídle je jí taky menšina. To však neznamená, že společnost neprosolíme. Jestli jsme opravdová sůl, tak chuť společnosti budeme udávat.

Kolik je ve farnosti dětí?

V současné době asi kolem dvaceti dětí a mám z toho radost. Zapojují se farníci do péče o kostel? Když jsem přišel, přihlásili se mi noví kostelníci v obou kostelích. Ve Skřečoni to vzala jedna paní, teď už na důchodě, a já se na setkání s ní vždycky těším. Podobné je to tam i s varhaníkem. Je po úrazu hlavy, takže někdy nehraje úplně dokonale, ale odpustíte mu všecko, protože má v sobě něco, co úplně přitahuje, takže setkání s ním je vždy pěkné. Opravdu jsme si sedli. Stejně tak i ve farním kostele. Jeden pán, taky už v důchodu, mi hned ze začátku řekl: „Měl byste někomu říct, aby dělal kostelníka.“ A já na to: „Tož, já už jsem si vybral. Vás.“ Tak to vzal a je z něho dobrý kostelník. Varhaníci jsou tady dva. Syn jáhna Aleše Ligockého, který hraje i na polských mších, a jeden šikovný synek, který studoval na Církevní konzervatoři v Opavě. Co se týká úklidu, stará se o něj skupinka žen, které má „na povel“ paní Agnes. To je zajímavá osobnost. Je jí osmdesát dva let, potrpí si na pořádek, umí dobře zorganizovat práci, zaangažovat i mladé a umí to udělat tak, že ji sami vyhledávají a práce s ní je baví. Když je potřeba, přijdou i brigádníci. Už máme ustálené dvě skupiny. Starší chlapi a mladí synci, podle toho, co je potřeba udělat. Stačí je oslovit a přijdou v plné polní v montérkách a s nářadím.

Jak vypadá fara?

Je větší než v Opavě. Nahoře jsou dva byty. Jeden je můj a druhý kaplanův, ale ten je teď prázdný, protože kaplana nemám. Dole je kuchyň, kde si farníci můžou uvařit čaj nebo kávu, když mají sbor nebo spolčo. Scházejí se ve velké místnosti, kde se vyučuje zároveň i náboženství. Vedle je ještě jedna místnost, kde se schází buňka, a dvě kanceláře. Spodek fary je prostě pro farníky.

Bylo zapotřebí provést nějaké opravy na kostele nebo na faře?

Ano, hned, jak jsem přišel. Nejprve na kostele, potom na faře, to je můj styl. Na kostele bylo potřeba svést střešní vody, protože zatékalo do kostela, takže omítka zevnitř opadla až na cihlu. Nejprve jsme opravili sokly zvnějšku a letos jsme dokončili i vnitřní omítky a výmalbu. Kromě toho jsou opravené varhany, instalované úplně nové hodiny a další 10

drobnější věci. Na faře to bylo třeba vyklízení sklepa, úprava dílny a zahrady, výměna oken. Sice je to někdy za hodně peněz, ale já to už neberu jako opravy, je to prostě každý den něco.

A dokumentuješ nějak ty provedené opravy?

Kdybych to měl všechno zapisovat, tak nestihnu už nic dalšího udělat . Dneska je to často tak, že farnost žije jenom tehdy, nakolik je na webových stránkách. Ty mají být, to je dobré, ale spousta věcí se nedá zachytit. Kolik asi nevybuchlo raket a bomb kvůli tomu, že se někdo modlí. Kolik dobra se udělá a rozvratů v rodině zastaví díky tomu, že se zpovídá. To se na webovkách nepíše. Zapomněli jsme na Ježíšovo „Ať neví levice, co dělá pravice“. Důležité je, že to, co děláme, vidí Pán Bůh. A navíc opravy nejsou napořád. Mnohem důležitější jsou vztahy, které se vytvoří a trvají a sahají až na věčnost.

Vnímáš nějaké rozdíly mezi svými povinnostmi v Opavě a v Bohumíně?

Ano, ubyly mi ty děkanské a jsem rád, protože mi odpadla spousta úřadování. Pastýřské povinnosti jsou hezké a ať je farnost malá či velká, jsou všude téměř stejné. Srovnávání farností se vyhýbám, jestli někdy vzpomínám na bývalé farnosti, tak vždycky v dobrém. Vím, co se mi v předešlé farnosti líbilo a co bych po čase v té nové mohl zavést. Například v Bohumíně se nesloužily dětské mše svaté, tak letos, když tu bylo první svaté přijímání, jsem poprvé udělal dětskou mši svatou. A to tím způsobem, že jsem si při promluvě sedl blíž k dětem a vykládal. Pro starší farníky to byl šok, ale pak se jim to zalíbilo. Samozřejmě, že to nemůžu dělat tak často jako v Opavě, ale jednou za čas to udělám. V Opavě jsem taky neměl tolik času pro druhé. Tady můžu být déle u nemocných, popovídat si s nimi, zajít na návštěvu nebo jen tak na procházku a taky se častěji dostanu domů. Taky jsem rád, že můžu víc času věnovat práci na zahradě. Na jedné straně jsem z toho unavený, na druhé straně mě to baví a navíc je to taky pastorace, protože mě při tom vidí nevěřící sousedi. Oni neslyší moje kázání, ale pozdravíme se, zastavíme a povykládáme, já je o ničem nepřesvědčuju, ani bych si netroufl.

Vychází tady farní časopis?

Ano, samozřejmě, pravidelně dostávám Cestu . Ne, v naší farnosti žádný časopis nemáme a já nechci zakládat něco za každou cenu. Ale kdyby za mnou někdo přišel, že to chce dělat, tak mu to rád svěřím. 11

Máš nějaký zajímavý zážitek?

Každá podařená práce je zážitek. Nezáleží ani tolik na velikosti nějakého díla nebo významu události, kterou jsem prožil. Vnitřně cítím, že pro mě to zážitek byl. Je to dar. Třeba ve zpovědnici se setkám s nějakým člověkem a to je ta situace, kdy najednou vidím, že jsem neudělal nic a stejně jsem sklidil velkou radost. Jedním ze zážitků pro mě bylo i letošní Světové setkání mládeže. Sice jsem tam nebyl, ale když to šlo, snažil jsem se odběhnout od práce a podívat se na reportáže z Krakova. Tam bylo vidět, že Církev je krásná, mladá, výbojná. Svatý otec mluvil k mladým o obyčejných věcech, a to je zajímavé, oni mu tleskali, i když po nich něco chtěl. „Jste mladí důchodci, kteří už nechtějí nic změnit, vzdali jste boj dřív, než začal? Zkuste aspoň vylézt na strom, jako Zacheus, on taky nevěděl, co má udělat. Tak vylez, co můžeš, to další už přijde samo.“ Odvaha dělat malé kroky.

Vzkázal bys něco čtenářům Cesty?

Čím více stárnu, tím víc si uvědomuji, že asi nejdůležitější je dělat běžné věci pořádně. Nečekat na něco, co bych mohl udělat, kdyby… Ať jsou lidé vděční za možnosti mší svatých, za svátosti, za kněze, které mají, za takové obyčejné věci. Napadá mě jeden příklad. Když chce člověk ze stromu očesat jablka, musí umět vylézt po žebříku. Vypadá to jednoduše, ale třeba malé dítě, které na něm v životě nestálo, neví, jak na to. A jak dlouho to trvá, než se to naučí. Když člověk leze po žebříku, tak jednu příčku pustí, aby druhou mohl chytit, ale důležité je jít postupně, ne po dvou, jinak spadne. A může dospět k tomu, že vyběhne nahoru v několika sekundách, jak to vidíme u hasičů. Styl lezení je ale pořád stejný. Dosažitelné věci, ty přítomné, musíš pevně uchopit, ale taky něco opustit. Chceš-li něco, musíš se něčeho vzdát. Taky vnímám jako důležité uvědomovat si, že každý je na své duchovní cestě na jiné úrovni a jako se asi světci nedívají na nás s pohrdáním, že jsme někde tam dole, tak i my bychom se měli snažit chápat ty druhé, kteří jsou na své cestě třeba teprve v začátcích. A to jsou věci, které mohou často rozvázat spoustu problémů ve společnosti.

Děkujeme za rozhovor. 12

Marie Štrauchová a Mirka Řeháková

Výklad mše svaté 2. část – Bohoslužba slova ČTENÍ Z PÍSMA SVATÉHO Po vstupní modlitbě začíná bohoslužba slova. O nedělích a slavnostech je zahájena čtením z KNIHY STARÉHO ZÁKONA. Naší odpovědí na vyslechnutý text Písma je Žalm, biblická píseň, k níž se připojujeme společnou odpovědí. Můžeme v něm objevovat spojitost s tím, co jsme v předcházejícím čtení slyšeli. Po něm následuje druhé čtení z některé KNIHY ČI LISTU NOVÉHO ZÁKONA. Ve všedních dnech se čte pouze jedno čtení, a to buď ze Starého či Nového zákona. Věříme, že celá Bible není jen dílem člověka, ale je napsána ve spolupráci a v síle Ducha Svatého. Snažíme se v síle téhož Ducha slovům Písma naslouchat a vnímat, co nám chce Bůh – každému osobně – říci. O to je potřeba také každý sám za sebe v duchu poprosit. Bůh má pro nás při každé bohoslužbě přichystáno slovo do našeho života. Snažme se, aby nám něco tak vzácného zbytečně „nepadalo na zem“. Vždyť je to živý Bůh, stejně jako je zcela jedinečným způsobem přítomen v eucharistii. ČTENÍ EVANGELIA Největší důležitost v bohoslužbě slova má předčítání textu EVANGELIA, v němž je obsaženo vyprávění o životě a působení našeho Pána Ježíše Krista. Přednes těchto posvátných slov náleží přednostně jáhnovi, je-li přítomen. Pokud se evangeliář přinášel ve vstupním průvodu, jáhen jej z oltáře pozvedne a přináší slavnostním způsobem k ambonu (tj. místo odkud se evangelium předčítá), doprovázen dvěma svícemi. Verš, který zpívá schola během tohoto průvodu, pak obsahuje hlavní myšlenku evangelia (může být nahrazen zpěvem sloky písně). Evangeliář jáhen před začátkem četby evangelia okouří dýmem z kadidelnice. Toto symbolické gesto nám má pomoci si uvědomit Boží přítomnost ve slovech Písma. Připravujeme se na to, že k nám bude promlouvat živý Kristus. HOŘÍCÍ SVÍCE, které ministranti drží po stranách ambonu, poukazují na prastarý způsob, jímž panovník vyhlašoval závazné a platné zákony celému shromáždění. Jde o poukaz na to, že slova, jež slyšíme, jsou závaznou pravdou a normou našeho života. PROMLUVA Na evangelium bezprostředně navazuje tzv. HOMILIE neboli také KÁZÁNÍ či PROMLUVA. Pronášet ji může pouze jáhen nebo kněz. Jejím smyslem je zvěstovat radostnou zvěst – hlavní význam celého evangelia. K tomu má osvětlit přečtené texty Písma a uvést Boží slovo do souvislosti s naším duchovním a praktickým životem z víry. Může ale také osvětlit význam svátku, světce nebo i uvést do některého tajemství Církve nebo křesťanské víry. 13

VYZNÁNÍ VÍRY A PROSBY VĚŘÍCÍCH První část mše svaté, bohoslužba slova, je zakončena zpěvem nebo alespoň recitací VYZNÁNÍM VÍRY. To je zpečetěním a osobním přihlášením se k tomu podstatnému, v co jakožto křesťané věříme. Rozhodně bychom mu tedy neměli jen pasivním způsobem naslouchat. Následující PŘÍMLUVNÉ MODLITBY jsou prosby, ve kterých mohou věřící předložit Bohu své potřeby. Po přečtení proseb vystihujících společné úmysly (za církev, svět, chudé, nemocné, zemřelé atd.), které předčítá jáhen nebo někdo z věřících, můžeme v duchu a vlastními slovy vyjádřit své osobní prosby spolu s naším úmyslem, s nímž jsme přišli slavit mši svatou. Přímluvy kněz opět uzavře modlitbou. o. Aleš Písařovic

Knižní tipy Tentokrát jsme v knižních tipech nechali zaznít hlas zajímavých osobností, které v průběhu minulého měsíce zavítaly do Opavy a okolí.

Příběh jedné duše – doporučuje Vojtěch Kodet Terezie z Lisieux

Co jiného by měl karmelitánský kněz doporučit než zásadní spis snad nejznámější karmelitánské světice Terezie z Lisieux? Byla to žena, která zemřela ve 24 letech a většinu dospělého života neopustila zdi kláštera. Přesto dodnes inspiruje mnoho významných lidí a byla dokonce prohlášena učitelkou církve. Příběh jedné duše, kniha doporučená na duchovní obnově otcem Vojtěchem Kodetem, vyšla letos na podzim. Je to nové vydání autobiografických spisů sv. Terezie, známých také jako Dějiny duše. Na první pohled možná vypadá kniha moc tlustá, růžová a složitá. Ve skutečnosti ale patří k nejvzácnějším pokladům křesťanské duchovní literatury, kniha, která není příliš složitá ani pro obyčejné čtenáře. Nové vydání navíc obsahuje vysvětlivky a poznámky. Terezie připomíná všem křesťanům, že Bůh evangelií je Bůh milosrdný, proto je víra v něho světlem i uprostřed temnot. Dětská důvěra v Boha je lékem na úzkost. Terezie říká, že milovat Boha a s Bohem milovat svět se jí jeví jako to nejlepší dobrodružství. To jen my jsme z křesťanství učinili cosi komplikovaného, kyselého, obtížného… Pokud by někoho osobnost sv. Terezičky zajímala, ale nechtěl by si pořizovat přímo Příběh jedné duše, který stojí 390 Kč, můžeme mu doporučit také Novénu se sv. Terezií 14

z Lisieux nebo útlou milou knížečku Velká malá Terezie od sestry Veroniky Barátové. Ta měla v Opavě před půl rokem přednášku o andělech.

Hospic – doporučuje Marie Svatošová

Doktorka a spisovatelka Marie Svatošová promluvila 10. října v aule Slezské univerzity o hospicech a umění doprovázet pacienty na poslední cestě. Zakladatelka a průkopnice hospicové péče v České republice vychválila novinku Jany Sieberové, ke které sama napsala doslov. Kniha se jmenuje Hospic a podtitul zní Příběh naplněné naděje. Jde o silný a inspirující příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice. Osobní svědectví se prolíná s dramatickými osudy pacientů a jejich rodin i historií budování Domácího hospice Duha v Hořicích. Kniha vypráví o smrti a zázracích. Zázraky se dějí nejen v Duze samotné, ale především v duších jednotlivých protagonistů – umírajících pacientů i těch, kdo je v závěru jejich pozemské pouti odborně a s velkou láskou doprovázejí. Kniha může čtenáře inspirovat a také zbavit zbytečného strachu ze smrti, protože nejvíc se obvykle bojíme toho, o čem nic nevíme.

Tváří v tvář Zemi a Encyklika Laudato si – doporučuje Marek Orko Vácha

Říjen byl na přednášky plodný, a tak se k mnoha lidem ani nedostala informace, že do blízkých Hněvošic zavítal o. Marek Vácha. Tento kněz a biolog v jedné osobě mluvil o encyklice Laudato si, kterou před více než rokem vydal papež František. Věnuje se „péči o společný domov“. To znamená, že jako křesťané máme chránit nejen sebe a zbytek lidstva, ale i planetu Zemi a všechny, kdo ji obývají. Podle Marka Váchy je to přelomový text a stojí za to se nad ním zamýšlet. Sám Vácha vydal v říjnu novou knihu Tváří v tvář Zemi, která komentuje, vysvětluje a doplňuje myšlenky papeže Františka. Tentokrát to tedy nejsou příběhy, ale fakta, zajímavosti a citace z Bible, katechismu i odborné literatury, kterými Marek Vácha potěší všechny hloubavé věřící i nevěřící milovníky přírody. Jan Pilař, Karmelitánské knihkupectví 15

K zamyšlení Slavnost Všech svatých i Vzpomínka na všechny věrné zemřelé je už sice za námi, ale ono je dobré zamýšlet se nad tím i jindy. A třeba nad tímto textem: Hřbitov jako místo naděje: to je křesťanské. To je aplikovaná víra mučedníků, aplikovaná víra ve vzkříšení. Avšak musíme dodat: Naděje neodstraní smutek. Víra je lidská a je pravdivá a upřímná. Otevírá nám nový horizont, široký a daleký, plný naděje, směřující do dáli věčného života. Zároveň nás ale nechává stát na místě, na kterém se nacházíme. Nemusíme smutek potlačovat, přijímáme ho, avšak pohledem směrem k novému horizontu se pozvolna proměňuje a očišťuje také nás samotné, činí nás vidoucími pro dnešek i zítřek. Bylo velmi lidské, že liturgie dříve při mši za zemřelé vynechávala Aleluja, a dávala tak zřetelně prostor smutku. Nemůžeme zkrátka přeskočit nynější okamžik svého života. Pouze tím, že smutek přijmeme, se můžeme naučit objevovat naději v temnotě. Tyto souvislosti jsou velmi dobře a zapamatovatelně vyjádřeny v kostele, který patří k německému hřbitovu v Římě. Je zasvěcen Panně Marii Bolestné, která se v italštině nazývá Madonna della Pieta. Kdo by mohl ve vzkříšení věřit pevněji než ona? Ale také ona trpí, navzdory svému přesvědčení a víře ve zmrtvýchvstání ji smrt bolí, okamžik Velkého pátku je nevýslovně temný. Trpí jako ta, která miluje. Milovat znamená trpět. Na hlavním oltáři kostela je vyobrazena Maria, jak se sklání nad mrtvým synem, kterého nesou dva muži. Její obličej naplňuje smutek, ale zároveň dobrota a laskavost. Bolest vychází z dobroty, a proto je bez hořkosti, bez obžaloby. Tento obraz nás utěšuje. Tento obraz nás učí, že smutek, že přijatá bolest činí člověka čistším a vyzrálejším a pomáhá nám lépe rozpoznávat nové perspektivy života – učí nás stále více se obracet k tomu, co je věčné. Pomáhá nám milovat a trpět spolu s těmi, kteří trpí. Proto je poselství tohoto hřbitova tak mnohotvárné. Připomíná nám smrt i věčný život. Hovoří k nám, ovšem zároveň také mluví o našem současném životě, o naší každodennosti. Povzbuzuje nás, abychom měli na paměti jak pomíjivé, tak nepomíjivé, věčné. Zve nás, abychom neztráceli z dohledu směr a cíl. Nerozhoduje to, co máme, ale to, čím jsme před Bohem a pro lidi – to je důležité. Hřbitov nás zve k tomu, abychom žili tak, že nepřestaneme patřit do společenství svatých. Zve nás, abychom v životě hledali a byli tím, co obstojí ve smrti i na věčnosti. Vzpomínejme v listopadu na naše blízké, kteří nás předešli do slávy Boží. senioři z Klubu sv. Anežky Zdroj: Joseph Ratzinger: Boží světlo v naší době. Nakladatelství Paulínky 2008, str. 221–234. 16

Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení Charity Opava Program na listopad: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 1. 11. informativní schůzka, informace o Tříkrálové sbírce 2017 8. 11. beseda s MVDr. Janou Cihlářovou na téma „Sladký život se včelou“ 15. 11. přednáška Mgr. Petra Lázničky „Rodinné putování Bosnou a Hercegovinou“, akce proběhne v pastoračním středisku minoritského kláštera 22. 11. „Něžné pohlazení“, autorské čtení básní s Adélou Seneckou V sobotu 3. prosince budeme pořádat v Církevní konzervatoři v Opavě pravidelnou celodenní adventní duchovní obnovu, kterou povede P. Roman Janáč, první diecézní kaplan pro seniory v ČR, na téma „Tvé Slovo, Pane, je pro mne světlem“. za Klub sv. Anežky Drahomíra Ziffrová

Dětem Milosrdné skutky nekončí V listopadu chodíme na hřbitovy více než jindy, modlíme se za zemřelé a potkáváme tam mnoho lidí. Zdobí hroby květinami živými i umělými, rozžíhají svíčky, někteří se pomodlí, jiní jenom postojí a zavzpomínají na ty, kteří jsou v hrobě pochovaní. Co však prožívají ve svém nitru, to nevíme. Smrt někoho blízkého přináší smutek a bolest. Jak zahojit tuto ránu, která se otevírá, když nám někdo drahý zemřel? Nejlepším lékem je víra, že po smrti jde duše zemřelého k Pánu Bohu. Pokud je zcela krásná a čistá, tak směřuje rovnou do nebe. Většinou se však duše potřebují ještě polepšit – především v lásce k Bohu a k bližnímu. To se děje v očistci. Lidé často namítají: „Proč jim Pán Bůh neodpustí hned a nevezme je k sobě do nebe?“ Odpověď je jednoduchá: „Protože by takoví lidé nebe pokazili a přestalo by pak být nebem.“ Představme si člověka, který se často hádá, všechno si chce vynutit. Pán Bůh by mu to po smrti odpustil a vzal by ho do nebe. On by se tam hádal, otravoval by druhé. Bylo by 17

ještě nebe nebem? Ne, štěstí a radost z krásného společenství svatých by narušoval onen hádavý člověk. Proto musí do očistce, aby se tam očistil a přitom se odnaučil hádání a ubližování druhým. Po smrti někoho blízkého tedy věříme, že je u Pána Boha. Modlíme se za něho, aby se z očistce co nejdříve dostal do nebe. Naše bolest ze ztráty někoho milovaného se tak hojí, protože víme, že u Pána Boha je mu dobře. Naším úkolem je však také, abychom těšili ty, kteří se nemohou se smrtí někoho blízkého smířit. Stále po něm truchlí a jsou nešťastní. Jedna paní vypráví, že jí zemřel nečekaně manžel. „Byla jsem strašně smutná a ztrácela jsem chuť žít. Měla jsem kamarádku, která se rozhodla, že na mě dohlédne. Celý rok mi týden co týden posílala pohlednici s povzbudivými slovy. Například: ,Zrovna na tebe myslím!‘ Nebo: ,Vydrž!‘. Jindy: ,Přijedu a půjdeme se podívat na krásné květiny.‘ Takto mě povzbuzovala a pomohla mi tak překonat prázdnotu po manželovi. Zachránila mi život.“ Pomalu končí Rok milosrdenství. Ale nekončí konání dobrých skutků: Modlit se za zemřelé a těšit ty, kterým někdo blízký zemřel. jáhen Josef Janšta ilustrace Emilka Kollárová

Co se děje v CZŠ svaté Ludmily Zahájení plnou parou

Přípravný týden roku zahájili všichni zaměstnanci duchovní obnovou. Obnova proběhla v Hradci nad Moravicí ve farním kostele a vedl ji školní kaplan otec Marcin Kieras. Byla výbornou příležitostí pro ztišení se, modlitbu a odevzdání nového školního roku Bohu. Bohu jsme svěřili celý nový školní rok 1. září v kostele svatého Petra a Pavla v Jaktaři i v Hradci nad Moravicí. Po stopách patronky nejen naší, ale všech církevních škol jsme se vydali 16. září směrem na vrchol hradecké Kalvárie. Žáci se při plnění různých úkolů se svatou Ludmilou více seznámili a odměnou všem byl nejen krásný výhled na Hradec i Opavu, ale také spousta zábavy s kamarády. 18

Orientační dny a seznámení s novými spolužáky

Lépe poznat sebe, najít odpověď na spoustu otázek, které se rodí v hlavách dospívajících, učit se komunikaci nejen s vrstevníky, to vše není jednoduché. Deváťákům s hledáním odpovědí i radami pomohlo tradiční duchovní cvičení. Tři dny v DCM ve Staré Vsi nad Ondřejnicí nebyly ztrátou času. Byly to dny naplněné přednáškami, povídáním, spoustou originálních her, nechybělo bezva spaní ve vagónu, skvělá kuchyně, ale hlavně – krásné společenství a úžasné mše svaté. Deváťáci se nám vrátili tak trošku jiní – tak trošku dospělejší. V pátek 9. září se šesťáci za téměř letního počasí vydali do krásné přírody okolí Hradce. Cílem celého výletu bylo blíže se poznat, dozvědět se něco nového o svých spolužácích a vytvořit základ pro dobrý třídní kolektiv. Atmosféra byla příjemná, hry zábavné, buřty dobré a voda v řece Moravici příjemně chladila. Výlet se vydařil a my doufáme, že se šesťákům vydaří i další čtyři roky.

Škola největších čtenářů

To, že žáci naší školy rádi čtou, dokázalo mimo jiné umístění v soutěži Škola největších čtenářů, ve školním roce 2015/2016. Dětský knižní klub Grada daroval naší škole balíček knih, ze kterého mají žáci velkou radost. Knihy si zaslouží, protože se za loňský školní rok umístili na druhém místě v objednávání knih pro domácí čtení v rámci celé republiky. Nakladatelství Grada děkujeme!

Vernisáž výstavky fotografií

Fotografování je spojeno se školou od jejího počátku. Postupně se z pořizování dokumentárních fotografií z běžného života stala u některých záliba. Mnoho žáků, ale i dospělých fotografování baví. Dívají se na svět přes objektiv a umožňují nám tak spatřit nejen Boží stvoření, ale i lidské výtvory často netradičním pohledem fotografa. Máme radost, že ve fotografování pokračuje nejeden absolvent naší školy. Vernisáž výstavky fotografií s vyhodnocením nejzdařilejších prací se uskutečnila ve čtvrtek 22. září ve škole v Hradci. Fotografie nejen ohodnotil, ale vernisáž uvedl velice erudovaným a zároveň mile vtipným komentářem zástupce vedoucího Institutu tvůrčí fotografie, Mgr. Jiří Siostrzonek Ph.D., kterému děkujeme za čas a milé setkání. Dík patří také Jiřímu Šoltisovi, který vernisáž hudebně doprovodil.

Třetí místo v Moravia PoomseCupu

Škola se stala již popáté organizátorem celorepublikových závodů Moravia PoomseCupu. Letos poprvé se konaly v krásném prostředí hotelu Belaria v Hradci 19

nad Moravicí. Našemu oddílu se podařilo získat v silné konkurenci 3. místo. Mnoho našich cvičenců získalo cenné kovy.

Drakiáda u Stříbrného jezera v Opavě

V neděli 2. října odpoledne u Stříbrného jezera se opět po roce objevili draci. Letos počasí moc nepřálo, ale vítr nakonec zesiloval, takže se draci i děti mohli vydovádět. Energie pak byla doplněna opečenými párky či sladkými odměnami.

Modlitba růžence 2016

Tradičně každý rok se naše škola zapojuje do modlitby růžence v měsíci říjnu v kostele sv. Vojtěcha v Opavě. Letos jsme se modlili růženec světla ve čtvrtek 6. října.

Bible a člověk 21. století

Může nás Kniha knih v této moderní době oslovit, co nám přináší, co obsahuje? Nad těmito i podobnými tématy se zamýšleli žáci školy. Přednášku spojenou s diskusí i malou dramatizací se žáky vedl Jirka Folta spolu s Nathanem Beck. Krásné setkání se zástupci Církve Bratrské zorganizoval školní kaplan otec Marcin Kieras. Marie Šoltisová

Centrum pro rodinu – středisko Opava Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro; e-mail, mobil: [email protected], mobil: 731 625 617; internetové stránky: www.prorodiny.cz, osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.

Duchovní obnova pro ženy

Uskuteční se v sobotu 19. listopadu v Opavě, v pastoračním středisku minoritského kláštera. Duchovní obnovu povede P. Klement Rečlo ze Stěbořic na téma Když vyschne studna. Začátek je v 9 hodin a ukončení kolem 17 hodin. Během dne bude možnost svátosti smíření. Mše svatá na závěr nebude, je možnost v 8 hodin v kostele Sv. Ducha. Cena: 200 Kč včetně oběda. Přihlášky: [email protected], 731 325 617. 20

Adorace pro maminky

Uskuteční se v pondělí 28. listopadu již v 19.30 v minoritském klášteře v Opavě.

Adventní duchovní obnova pro manželské páry

Uskuteční se v sobotu 3. prosince v Církevní základní škole sv. Ludmily v Hradci nad Moravicí. Program: Manipulace ve vztazích – MUDr. Jitka Krausová (celý den) Začátek je v 8.45 a závěr v 18 hodin. Odpoledne bude možnost svátosti smíření a v 17 hodin mše svatá. Cena je 400 Kč/pár (oběd, občerstvení, lektorné). Přihlášky: [email protected], 731 625 617.

Mediace a rodinné konzultace – „ať každý vztah má šanci…“

Poradna probíhá v Krnově na farním úřadě, nám. Osvobození 27/7, 1x měsíčně, vždy v úterý. Nejbližší termíny: 15. listopadu a 6. prosince od 9 do 16 hodin. Objednávky: [email protected], 775 244 291. Mediace je alternativní možnost řešení konfliktů, neshod, nedorozumění, sporů s pomocí třetí osoby – mediátora. Leták s bližšími informacemi o mediaci najdete na http://farnostkrnov.webnode.cz. Jana Dostálová

Zkoušky sboru u Sv. Ducha Sbor u Sv. Ducha se schází každé pondělí v 16 hodin ve zkušebně Sv. Ducha pod vedením Ing. Jiřího Horáka. Rádi mezi sebe přijmeme mladé zpěváky.

Pozvánka na duchovní obnovu pro dívky Kongregace Dcer Božské Lásky zve na duchovní obnovu dívky od 16 let na téma Obnovit vztah s Ježíšem s otcem Martinem Šmídem. Obnova se uskuteční od pátku 11. listopadu do neděle 13. listopadu v Opavě. Začátek bude v pátek večer, ukončení v neděli odpoledne. S sebou: otevřené srdce, Bibli, něco na psaní, přezůvky. Cena je dobrovolná. Přihlásit se lze do 7. listopadu. Kontakt: sestra Cecilie Heneberková, Rooseveltova 47, 746 01 Opava, e-mail: [email protected], telefon: 731 704 497, www.dcerybozskelasky.webnode.cz.

21

Pozvánka na přednášku Česká křesťanská akademie - místní skupina Opava ve spolupráci se Slezskou univerzitou v Opavě srdečně zve na přednášku Věřit v milosrdného Boha – Klíč k pochopení křesťanství v pojetí Waltra Kaspera. Přednášet bude ThLic. Prokop Brož, Th.D. (TF UK Praha). Přednáška se uskuteční v aule Slezské univerzity (rektorát), Na Rybníčku 1, Opava v pondělí 21. listopadu v 17 hodin.

Farní kalendář na rok 2017 Milí čtenáři, oznamujeme, že jsme pro Vás přichystali kalendář s fotkami ze života naší farnosti. Jedná se o stolní týdenní kalendář s katolickým kalendáriem. První příležitost k nákupu bude v sobotu 12. listopadu na farním večeru v KD Na Rybníčku. Poté bude kalendář k dostání v sakristiích všech kostelů naší farnosti a na faře na Almužnické. Cena bude 90 Kč. redakce Cesty

22

Charita Opava Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař; telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788; e-mail: [email protected]; internetové stránky: www. charitaopava.cz.

Charita zve na besedu o společenské odpovědnosti firem

Přednášku a besedu na téma Společenská odpovědnost firem pořádá v úterý 29. listopadu ve 14 hodin Charita Opava. Akce, která je určena zástupcům firem, neziskového sektoru i zájemcům z řad odborné i laické veřejnosti, proběhne v rámci celoročního setkávání Charity Opava s veřejností pod společným názvem „12 inspirací pro Opavsko“. V posledních letech stále intenzivněji diskutovaný fenomén tzv. společenské odpovědnosti v sobě zahrnuje firemní chování a strategie, v nichž se firmy zavazují zohledňovat potřeby svého vnitřního i vnějšího prostředí, aby přispívaly k udržitelnému rozvoji, byly transparentní a obecně napomáhaly celkovému zlepšování stavu společnosti v rámci i nad rámec svého komerčního působení. Konkrétně se společenská odpovědnost projevuje integrací pozitivních postojů, praktik či programů do podnikatelské strategie firmy na úrovni jejího nejvyššího vedení. Vyžaduje posun pohledu na vlastní společenskou roli z úrovně pouhého produkování zisku také na environmentální a sociální aspekty své činnosti. O problematice společenské odpovědnosti budou referovat a debatovat na pozvání Charity Opava Ing. Martin Girášek, MCI, provozně-technický náměstek Technických služeb Opava, které jsou držitelem Národní ceny ČR za společenskou odpovědnost za rok 2015, a Olga Rosenbergerová, zakladatelka a manažerka úspěšného ostravského sociálního podniku BAR NAPROTI. Setkání proběhne v příjemném prostředí Kongresového centra hotelu Iberia na Pekařská ulici 11 v Opavě, vstup je zdarma.

Fotosoutěž MŮJ SVĚT vyhlašuje devátý ročník

Již podeváté startuje soutěž fotografií se sociální tematikou, kterou pořádá pod názvem MŮJ SVĚT Charita Opava pro zaměstnance, dobrovolníky a uživatele služeb Charit České republiky. Také letos se bude soutěžit ve třech kategoriích, a to v kategorii „Portrét“, v kategorii „Život kolem nás“ a v kategorii „Jak to vidím já“, určené pro klienty Charit. Snímky dalšího ročníku fotografického klání, které si klade za

23

cíl seznámit okolí se záslužnou prací Charit celé České republiky a které proto nemá poražených, bude opět hodnotit odborná porota pod vedením prof. Jindřicha Štreita, pod jehož patronací se soutěž koná již od začátku. Spolu s ním v komisi zasedne také pedagog Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D. a Bc. Zdeněk Kovářík, Dis, manažer oddělení komunikace firmy ASEKOL, která je spolupořadatelem soutěže, a zároveň patronem třetí kategorie, určené uživatelům služeb Charit České republiky. Snímky je možno už nyní zasílat na adresu [email protected], do soutěže budou zařazeny všechny fotografie, které dorazí do 30. ledna 2017. Slavnostní vernisáž oceněných fotografií proběhne v Opavě na přelomu února a března příštího roku, na vítěze opět čekají zajímavé ceny a diplomy. Výstava poté bude tak jako předchozí léta putovat celý rok 2017 po městech České republiky a snažit se tak přiblížit veřejnosti sociální práci jiným pohledem než pouze suchými statistickými údaji a čísly. Archiv fotografií, které za dosavadní historii soutěže doputovaly do Opavy, již čítá několik tisíc snímků, jejichž úroveň podle mínění odborné komise stále vzrůstá. I proto Charita Opava zvažuje možnost vydat k příštímu, jubilejnímu desátému ročníku fotosoutěže katalog oceněných snímků.

Toulavý autobus provezl úředníky Hlásky po Charitě Opava

Téměř třicítka úředníků Odboru sociálních věcí Magistrátu města Opavy se v úterý 11. října zúčastnila akce Toulavý autobus Charity Opava. Za doprovodu ředitele Jana Hanuše si tak mohli úředníci, kteří s Charitou Opava intenzivně spolupracují, během jednoho dopoledne prohlédnout téměř všechna střediska této organizace. Akce začala hned ráno v Chráněné technické dílně ve Velkých Hošticích, poté pracovníci Hlásky navštívili například Chráněné a podporované bydlení pro duševně

24

nemocné, v domě sv. Anežky prošli středisky Sekce služeb seniorům a zdravotnických zařízení, odkud se přesunuli do stacionáře Mraveneček a pak pokračovali do Chráněných dílen sv. Josefa a sociálně terapeutické dílny Radost. Akce byla ukončena ve Vlaštovičkách, kde hosté z opavské radnice navštívili Dům sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené a chráněnou dílnu. V každém středisku pro ně nachystal vedoucí krátkou prezentaci. „Tuto akci považuji za velmi důležitou, protože s úředníky Odboru sociálních věcí intenzivně spolupracujeme na řešení řady situací, které potkávají občany Opavy, je proto velmi přínosné, když mohou vidět naše střediska na vlastní oči a navázat zde také potřebné odborné kontakty,“ vysvětluje Jan Hanuš. Magistrát města Opavy je pro Charitu Opava už od počátku její existence klíčovým partnerem. Stěžejní jsou pro Charitu Opava finance, které do jejího rozpočtu plynou ze Statutárního města Opavy, protože právě ony jsou velmi často klíčem k dalším dotacím z Moravskoslezského kraje a státního rozpočtu. „Spolupráce s Odborem sociálních věcí Magistrátu města Opavy si velmi vážíme a jsme rádi, že díky ní můžeme společně opravdu účinně pomáhat občanům Opavy s řešením jejich obtížných životních situací,“ uvedl mimo jiné ředitel Charity Opava. „Byla to velmi příjemná akce, jsem ráda, že ji pro nás Charita Opava připravila,“ vrací se k Toulavému autobusu také vedoucí Odboru sociálních věcí Bc. Iva Paletová.

Vánoční nákupy s předstihem

Mateřské centrum Neškola pořádá v pátek 18. listopadu od 8.30 do 12 hodin prodejní výstavu výrobků charitních dílen Charity Opava. Akce, na které je možno v předstihu nakoupit zajímavé dárky na blížící se Vánoce, se v předchozích letech těšila velkému zájmu veřejnosti. Své kvalitní výrobky budou v prostorách prvních poschodí minoritského kláštera na Masarykově třídě 39 za přátelskou cenu nabízet chráněné dílny, sociálně-terapeutická dílna Radost a maminky z Neškoly. K zakoupení budou například šité hračky, keramika, šperky, pletené košíky, vánoční přání či dekorace. Pro děti bude k dispozici herna s dozorem, pro návštěvníky se najde místo také k posezení a k malému občerstvení. „Přijďte podpořit naše klienty a udělat jim radost nákupem jejich výrobků. Využijte této nabídky k zakoupení třeba již vánočního dárku v předstihu a v pohodě,“ vzkazuje vedoucí Neškoly Svatava Bláhová.

Pokojný přístav bude vzpomínat na své zemřelé klienty

Vzpomínkové setkání na zemřelé klienty, během kterého bude sloužena mše svatá, uspořádá ve čtvrtek 22. listopadu v 17 hodin v klášterní kapli Neposkvrněného početí Panny Marie na Kylešovské ulici v Opavě mobilní hospic Pokojný přístav. Tato pietní akce se už za šest let působení mobilního hospice Charity Opava stala neodmyslitelnou tradicí a každoročně na ni přichází více lidí. Společně prožité chvíle bolesti, ale také smíření a naděje totiž vytvářejí velmi často mezi pozůstalými i personálem Pokojného přístavu, který vše prožívá s nimi, pevné pouto. „Když pacient odejde a péče se ukončí, je to pro rodiny bolestné. Také tímto setkáním jim dáváme najevo, 25

že v tom nejsou sami,“ vysvětluje vedoucí Pokojného přístavu Libuše Smějová. „Setkávali jste se s naším hospicovým týmem ve chvílích pro vás nejtěžších, a přece tak silných a naplněných. S vděčností a obdivem vzpomínáme na vaši obětavou a statečnou péči o vaše blízké,“ dodává k pozvánce na setkání Smějová. Charita Opava

Oznámení Změny mší svatých po změně času

modlitba růžence, od 17.30 soukromá • Kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice tichá adorace, od 17.50 společná adorace – večerní mše svaté jsou v 17 hodin. s knězem nebo jáhnem. • Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 18. listopadu Dušičkové pobožnosti – třetí pátek v měsíci – s pobožností budou v neděli 6. listopadu s Korunkou k Božímu milosrdenství; • na Městském hřbitově v Opavě – v 15 hodin; v pátek 2. prosince – první pátek v měsíci • v Oticích – v 15 hodin; – s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně. • v Kylešovicích – ve 14 hodin. Po mši svaté začínající v 18 hodin. • Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli Vzpomínka na oběti 1. a 2. svět. války 6. listopadu a 4. prosince po mši svaté V sobotu 12. listopadu bude v 15 hodin začínající v 16.30. pobožnost na německém vojenském • Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích hřbitově, po které bude následovat – v pátek 25. listopadu – poslední pátek německá mše svatá v 16.30 v kapli svaté v měsíci – s pobožností s Korunkou Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny k Božímu milosrdenství; v pátek 2. prosince – první pátek v měsíci – s pobožností Marie. k Nejsvětějšímu Srdci Páně. Vždy po mši Řádová mše svatá OT svaté začínající v 17 hodin. Ve čtvrtek 17. listopadu – památka • Kostel Božského Srdce Páně – Marianum sv. Alžběty Uherské – v konkatedrále – v pátek 2. prosince – první pátek v měsíci Nanebevzetí Panny Marie bude v 10.30 mše od 17.20 do začátku mše svaté v 18 hodin; svatá Německého řádu/Řádu německých každou středu (pokud není liturgická památka) v 18 hodin mše svatá ke cti rytířů. sv. Josefa, přede mší litanie ke sv. Josefu.

Adorace před Nejsvětější svátostí

• Kostel Sv. Ducha – každou středu od 16 hodin do začátku mše svaté, která začíná v 17 hodin. • Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie – každý čtvrtek od 17 hodin 26

Novéna před Slavností Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu bude od úterý 29. listopadu do středy 7. prosince v kostele Sv. Ducha, při mších svatých v 8 hodin.

Výroba adventních věnců

Intence na mše svaté

Přijďte si vyrobit adventní věnec ve čtvrtek 24. listopadu od 14 do 18 hodin do učebny v kostele sv. Vojtěcha. Materiál zajištěn, ale pokud máte, doneste si korpusy a bodce na svíčky.

• V konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie se zapisují průběžně po celý rok, vždy po každé mši svaté v sakristii. • V kostele sv. Vojtěcha se přijímají intence na leden 2017 v pátek 18. listopadu od 16.45 do 17 hodin.

Požehnání adventních věnců

Nejbližší plánované sbírky

• Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie – v neděli 27. listopadu při mších svatých v 7 hodin, v 8.30 a v 10 hodin. • Kostel sv. Vojtěcha – v sobotu 26. listopadu a v neděli 27. listopadu při mši svaté v 18 hodin. • Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli 27. listopadu při mši svaté v 16.30. • Kostel Sv. Ducha – v neděli 27. listopadu při mši svaté v 9.30. • Marianum – v neděli 27. listopadu při mši svaté v 9 hodin. • Kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice – v neděli 27. listopadu při mši svaté v 9 hodin. Adventní věnce můžete položit přede mší svatou před obětní stůl.

• Neděle 6. listopadu – sbírka na opravu konkatedrály – v kostelech farnosti Nanebevzetí Panny Marie. • Neděle 13. listopadu – Den Bible – proběhne ve všech kostelech.

Blíží se roráty Děti, nezapomeňte, že v pondělí 28. listopadu začínají v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie roráty. Připravte si lampičky! Roráty zde budou každý všední den od pondělí do pátku, kromě čtvrtku 8. prosince. Začátek je vždy v 5.55. V kostele Svatého Ducha budou roráty od pondělí 28. listopadu každý den, mimo neděle a čtvrtek 8. prosince. Začátek je vždy v 8 hodin.

Společenství mládeže se opět schází každý pátek při večerní mši svaté, která začíná v 18 hodin v kostele sv. Vojtěcha a poté na faře při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie. Zváni jsou všichni mladí, nejen ti, kteří se již společenství zúčastňovali. V rámci společenství bude také výuka náboženství pro 8. a 9. třídu.

Modlitební společenství ve farnosti Sv. Ducha se schází každé úterý v 18 hodin, v kostele Sv. Ducha.

Setkání Sekulárního františkánského řádu bude v sobotu 12. listopadu v pastorační místnosti kostela Sv. Ducha po mši svaté v 8 hodin.

Fatimské společenství zve každou středu, vždy po večerní mši svaté v kostele Sv. Ducha, ke společné modlitbě růžence a litanií. Začátek přibližně v 18 hodin, ukončení v 19 hodin.

27

Informace pro mládež

Diecézní centrum mládeže – kompletní program akcí Diecézního centra mládeže a Diecézního střediska mládeže naší diecéze najdete na webových stránkách dcm.doo.cz.

Jakékoliv informace o všech jezuitských duchovních cvičeních, včetně kontaktních údajů ne exerciční domy, najdete na webových stránkách www.exercicie.cz/nabidka.php, kde se také můžete přihlásit.

Poutní místo Cvilín u Krnova

Prosebné a významné dny v listopadu

• Neděle 6. listopadu – Dušičková pouť. Mše svaté budou v 8 a v 10 hodin. Kromě poutí se koná každou neděli mše svatá v 10 hodin. Návštěva poutního místa je možná kdykoliv po předběžné domluvě. Kontakt: o. Josef Goryl OFMConv., rektor kostela; Poutní dům, Výletní 3, 79 401 Krnov; telefon: 608 888 270; e-mail: [email protected]. Program poutí na celý rok 2016 najdete na webových stránkách http://kostelcvilin.cz/.

1. až 8. listopadu – Odpustkové dny: odpustky přivlastnitelné jen duším v očistci; úterý 1. listopadu – slavnost Všech svatých – doporučený svátek; středa 2. listopadu – Vzpomínka na všechny věrné zemřelé; pátek 4. listopadu – první pátek v měsíci; pátek 11. listopadu – Den válečných veteránů; neděle 13. listopadu – Mezinárodní den nevidomých; neděle 13. listopadu – Den Bible; čtvrtek 17. listopadu – Mezinárodní den studentstva; Den boje za svobodu a demokracii – státní svátek; neděle 20. listopadu – Slavnost Ježíše Krista Krále; neděle 27. listopadu – 1. neděle adventní, začíná cyklus A nedělního mešního lekcionáře; čtvrtek 1. prosince – Světový den boje proti AIDS; pátek 2. prosince – první pátek v měsíci.

Exercicie v prosinci • Pátek 2. až neděle 4. 12. – Hostýn Duchovní obnova pro členy Matice svatohostýnské Mons. Jan Graubner • Úterý 13. až sobota 17. 12. – Hostýn Ignaciánské exercicie P. Josef Čunek SJ • Pátek 30. 12. až neděle 1. 1. 2017 – Velehrad Duchovní obnova formou večeřadla jáhen Jiří Maxa, P. Štěpán Filip OP

Příspěvky do  Cesty můžete předat v  sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a  kostela sv. Vojtěcha nebo na  faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na  adresu redakce, nebo elektronickou poštou na  adresu [email protected] – vždy do uzávěrky. Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923. Webové stránky farnosti Nanebevzetí Panny Marie v Opavě: www.farnostopava.cz Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: [email protected] Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider. Ročník 23., číslo 11. Náklad 700 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR. Příští číslo 4. 12. 2016, uzávěrka 14. 11. 2016