Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě květen 2016
Slovo na cestu Bratři a sestry, prožíváme Rok milosrdenství, který nám umožňuje setkat se s pohledem milosrdného Boha, který má náklonost k člověku a touží po jeho srdci, neboť ví, že člověk bez Boha je odsouzen k neštěstí a samotě. Přes životní bolesti a zranění mnohdy nedokážeme vnímat pravou Boží tvář jako tvář milujícího a milosrdného Otce, který vychází stále ze sebe a vyhlíží svého ztraceného syna, vždyť Bůh Otec nemůže zapomenout na svého syna, a tím se vzdát svého otcovství. Bůh je věrný, neměnný a to nám dává jistotu se k němu stále obracet, i když si připadáme provinile a myslíme si, že nás Bůh odvrhnul, neboť si nedokážeme odpustit. Skrze životní kříže a pády jsme schopni popřít sílu jeho lásky a odpuštění, jako by jednal stejně jako člověk. Měsíc květen je pro nás časem, kdy se obracíme svým pohledem i modlitbou k Panně Marii, Matce milosrdenství. Ona na sobě dokonalým způsobem zrcadlí sílu a krásu Božího milosrdenství. Panna Maria byla výjimečným způsobem
obdařena milostí neposkvrněného početí bez dědičné viny, a proto zrcadlí původní plán Stvořitele. Během svého života si dokázala uchovat neposkvrněnost srdce, i když nebyla ušetřena těžkostí, které byly spjaty s jejím životem a posláním. Boží milosrdenství v ní zvítězilo ve všech jejích rozhodnutích a činech, uchovala si čisté srdce, a proto zrcadlí cíl člověka – spásu, neboť byla s tělem vzata do nebe. Bratři a sestry, Panna Maria nás svým životem povzbuzuje, že je možné se postavit zlu a vítězit, když se odevzdáme s důvěrou do Ježíšových rukou a uděláme, co nám Ježíš řekne. I v dnešní komplikované době je možné žít čistotu víry, opírat se o ni a vnášet lásku tam, kde je neodpu-štění a nenávist. Učme se této Mariině moudrosti s Božím milosrdenstvím a staňme se lidmi MILOSRDENSTVÍ, buďme milosrdní jako Otec v nebesích. Vymažme z našichvztahů dluhy nelásky a neodpuštění a usmiřme se vzájemně, jenom tak dojdeme pravého pokoje. Panno Maria, Matko milosrdenství, oroduj za nás. o. Petr Kříbek, kněz v Opavě-Jaktaři
Odevzdaně Schoulím se do tvé dlaně odevzdaně Matko má
Zdrávas, svatá Paní
Když něco zabolí nebo když na poli po denním rozsévání přes všechna přání vyroste koukol místo pravých zrn V úzkosti noci když nikdo ku pomoci ruku nepodá a všude tma schoulím se do tvé dlaně odevzdaně Matko má Tvé oko neusíná u tvého Syna stále bdí Já s tebou dobrá Paní čekám na svítání paprsky ranní světlo přinesou A proto do tvé dlaně vždy odevzdaně schoulím se Matko má Mons. Josef Veselý
2
Zdrávas, svatá Paní, přesvatá Královno, Boží rodičko, Maria. Tys navěky Pannou, vyvolenou od nejsvětějšího Otce z nebes, tebe posvětil svým nejsvětějším milovaným Synem a Duchem Utěšitelem. V tobě byla a je celá plnost milosti a všechno dobro. Zdrávas, jeho dome. Zdrávas, jeho stánku. Zdrávas, jeho příbytku. Zdrávas, jeho roucho. Zdrávas, jeho služebnice. Zdrávas, jeho Matko. Amen. sv. František z Asissi
Zajímá nás… Neměla by být církev také milosrdná a v některých zásadách trochu slevit či ustoupit? V podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lk 10,30-37) staví Ježíš do protikladu způsob jednání tehdejších náboženských autorit a jednání pohana. Jak víme, příkladem k následování je nakonec onen pohan, který prokázal milosrdenství. Příkaz „jdi a jednej také tak“ (Lk 10,37) platí pro všechny, kteří se hlásí ke Kristu. Milosrdenství je klíčem křesťanského života. Jak to souvisí s otázkou, že by církev měla v něčem slevit či ustoupit a zároveň neztratila svoji identitu, tedy aby byla věrná odkazu milosrdného Samaritána a přitom stále udržela vysoké nároky? Evangelikální křesťané v USA od 90. let minulého století velmi rádi používají slogan: WWJD – What Would Jesus Do? (Co by udělal Ježíš?) Znamená to zachovat se v konkrétní situaci tak, jak předpokládáme, že by se choval Ježíš. Mnohdy nás evangelia překvapí, jak Ježíš šel proti proudu. Dalo by se na něj samotného aplikovat ono podobenství o Samaritánovi, protože on – na rozdíl od těch náboženských vůdců své doby – si všímá člověka v nesnázích, ošetřuje jeho rány a dělá vše pro to, aby strádající žil opět plnohodnotným způsobem. Kněz i levita, kteří se vyhnuli zbídačenému člověku, jsou názorným příkladem těch, kteří mluví o lásce k Bohu, ale nemají ani špetku lásky k bližnímu. Taková láska k Bohu je falešná. Existuje ale i druhý extrém: milovat bližního do té míry, že on sám se pro nás stává bohem. V praxi by se to podobalo výchově rozmazleného dítěte, kterého rodiče „milují“ a dovolí mu všechno. Totéž platí o přehnané sebelásce. Co se pak stane, když slevíme z nároků a ve jménu tolerance budeme přehlížet hodnotový systém? Co by udělal Ježíš? V čem by slevil a v čem by ustoupil? Ježíšovo milosrdenství se nedá sloučit s projevem tolerance vůči zlu: odpouští hříšníkům, ale netoleruje jim jejich hříchy. Ostře se staví vůči všem, kteří se povyšují nad ostatní. Tato jeho přísnost je však projevem milosrdenství, stejně jako když rozhorlen očišťuje jeruzalémský chrám od všeho, co jej znesvěcuje. Božský zákon je darem lásky Boha k člověku, je tedy i projevem milosrdenství, protože všechno, co Bůh dělá, je pro dobro člověka. Učení církve se nemůže ubírat cestou „autonomie“ v interpretaci Božího zákona a vyloučit samotného Boha. To by se pak zákon stal neúnosným břemenem, o kterém by se mluvilo, ale podle něj nejednalo (srov. Mt 23,4) nebo naopak byl považován za přežitek v době, kdy vládne individualismus a bezbřehá tolerance. 3
Svatý rok milosrdenství je časem hledání toho, o čem zpíváme v hymnu jubilea: „Misericordes sicut Pater“ – abychom byli milosrdní jako Otec. Pravou tvář milosrdného Otce nám ukazuje Jeho Syn, proto je tak důležité se i ptát: jak by se v té konkrétní situaci choval Ježíš? Jedině takto se vyhneme přehnanému formalismu, který klade důraz jen na vnější zachovávání litery zákona a často se vyznačuje přísností a nekompromisností a na straně druhé nás to bude vybízet ke konkrétnímu jednání, nikoliv tedy k neodpovědné lhostejnosti. Boží milosrdenství vytváří prostor k růstu, nabízí možnost využívat čas spásy a učí vidět svět Božím pohledem. Velkou pomocí je nám v tom duchovní bohatství církve, které nabízí nepřeberné množství inspirace v řadách těch, kteří zvláště vynikali skutky milosrdenství v oblasti tělesné i duchovní. Z doby nedávno minulé bychom mohli připomenout Matku Terezu z Kalkaty, jejíž svatořečení se chystá na letošní 4. září v Římě. Dříve než vyšla do ulic k těm nejubožejším, dlouhou dobu adorovala Eucharistii. Jak sama říkala: jinak bych neměla co nabídnout! A o to vlastně jde, abychom se učili propojovat lásku k Bohu s láskou k člověku. o. Jan Czudek
Krátce k pokusům o zřízení biskupství v naší části Slezska Letos 30. května uplyne 20 let od vydání buly Ad Christifidelium spirituali papežem Janem Pavlem II., kterou byla zřízena nová ostravsko-opavská diecéze. Pojďme si proto společně připomenout, co k jejímu vzniku vedlo. Území stávající diecéze patřilo od poloviny 13. století až do roku 1947 dílem olomoucké a dílem vratislavské arcidiecézi. Z hlediska státoprávního se zjednodušeně jednalo o část Moravského markrabství, Opavské a Krnovské knížectví pro diecézi olomouckou a část Nisského a Těšínského knížectví pro vratislavskou diecézi. Vše bylo v pořádku, dokud obě diecéze ležely na území ovládaném jedním panovníkem. Po první slezské válce, v roce 1742, však císařovna Marie Terezie ztratila část Slezska ve prospěch krále Fridricha II. A tehdy se začaly projevovat první problémy spojené s tím, že hranice státu se nekryly s hranicemi diecézí. Protože rakouská strana počítala ještě bezmála další čtyři desetiletí se změnou tohoto stavu, nezabývala se od počátku vůbec úvahami o zřízení nové diecéze. Naopak pruská strana se snažila vymanit nově získaná území, zejména Kladsko, z diecézí se sídlem v rakouských zemích. Situace se změnila během sedmileté války (1756-1763). V roce 1757 upadl vratislavský biskup Schaffgotsch v nemilost u Fridricha II. a musel uprchnout na habsburské území. Po skončení sedmileté války se sice mohl za tvrdých podmínek vrátit, ale již v roce 1766 uprchl zpátky pod ochranu Marie Terezie. Biskup Schaffgotsch se tak ocitl na černé listině Berlína a nesměl se vrátit na pruské území. Pruskou část jeho diecéze spravoval s jeho souhlasem světící biskup. Se slábnoucími nadějemi na změnu územního stavu ve 4
Slezsku se rakouská strana pustila v roce 1773 do jednání o možnostech vzniku nové diecéze v rakouském Slezsku se Svatým stolcem a s Prusy. Motivací císařovny byl rovněž fakt, že Opava byla sídlem císařsko-královského úřadu pro vévodství slezské, kterému chyběl odpovídající partner k jednání z církevní strany. Tuto pozici alternoval opavský děkan, užívající titul zemského děkana. V Římě současně rakouští diplomati jednali o povýšení olomoucké diecéze na arcibiskupství a o zřízení nové brněnské diecéze. Olomoucké arcidiecézi mělo být ponecháno 312 far, dalších 151 se jich mělo stát součástí nové brněnské diecéze a 61 far mělo připadnout nové opavské diecézi. Zbytek opavské diecéze měla tvořit rakouská část vratislavské diecéze. Katedrálou se měl stát farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, v jehož blízkosti měla být vybudována biskupská rezidence a domy pro kanovníky. Hospodářsky mělo být biskupství zajištěno především příjmy z osiřelého léna (Slezské) Rudoltice a dalších zdrojů. Právě majetek se stal největší překážkou zřízení nové diecéze. Fridrich II. požadoval mimo Kladska další kompenzace za ztráty příjmů pro vratislavského biskupa. Ani olomoucký biskup nebyl nadšen ztrátou příjmů po vzniku nových diecézí, nadto i rudoltického léna, které mu rovněž patřilo. Tak, byť na konci roku 1777 papež Pius VI. formálně opavské biskupství zřídil, k jeho uskutečnění nedošlo. Jednání mezi rakouskou a pruskou stranou přerušila další, tentokrát tzv. bramborová válka. Požadavky pruské strany vždy převyšovaly nabídky rakouské a situace se opětovně opakovala v roce 1782 i 1787. V následujícím 19. století se idea tzv. slezského biskupství vynořila hned několikrát – v roce 1818, 1844 a konečně v letech 18621866. Jestliže v roce 1844 vyšel podnět ze strany nižšího kléru, v letech 1862-1866 se touto otázkou zabýval slezský zemský sněm. Jejich aktivity vždy utnula vídeňská vláda, zřejmě z politicko-ekonomických důvodů. Touha Slezanů po vlastním biskupovi byla zčásti uspokojena povýšením opavského faráře na probošta s právem nosit mitru v roce 1878. Znovu se otázka biskupství v regionu objevila po vzniku Československa. V roce 1919 byla nová diecéze, jejíž hranice by kopírovaly státní, deklarována jako nezbytnost. Přesto však nebyla tato záležitost dotažena do konce. V Modu vivendi v roce 1927 se sice obě strany dohodly na ztotožnění hranic diecézí a státu, ale čekalo se na vhodnou dobu. Jako sídlo možné diecéze byla mimo Opavy již tehdy uvažována Ostrava a dokonce i Frýdek. Nadto slezská katolická veřejnost na Opavsku a Bruntálsku se zčásti spokojila s biskupem Kleinem (někdejším opavským proboštem a velmistrem Řádu německých rytířů), který 5
po svém odchodu z úřadu brněnského biskupa do Bruntálu plnil neformálně roli biskupa slezských katolíků. Otázka nové diecéze vyvstala opětovně v roce 1946, a to s aktivní podporou ze strany samosprávy jako Zemský národní výbor, expozitura v Ostravě, Okresní národní výbor v Českém Těšíně a Městský národní výbor v Opavě. Navrhovaným sídlem se měla stát Opava, katedrálou proboštský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Opavě a hospodářské zabezpečení diecéze měl zajistit konfiskovaný majetek Řádu německých rytířů. Po únoru 1948 ukončila tato jednání strana a vláda a angažované místní osobnosti dostaly svůj díl odměny. Všichni byli v roce 1951 odsouzeni za velezradu a vyzvědačství ve prospěch Vatikánu. Petr Tesař
Manželství a rodina v Božím plánu Toto téma se nám snažil přiblížit 12. dubna otec děkan Jan Czudek, Th.D. Samozřejmě nejde o nic tajného. Mnohé jsme již mnohokráte slyšeli. A přesto je manželství tajemstvím. Je i cestou k duchovnímu růstu, jak o tom píše encyklika o rodině Jana Pavla II. Otec Jan se v přednášce opíral o Písmo svaté, teologii a církevní dokumenty. Začal od Adama. Bůh stvořil člověka jako svůj obraz. Jako muže a ženu je stvořil. Dal nejen příkaz, ploďte se, množte se a podmaňte si zemi, ale i co Bůh spojil, člověk nerozlučuj. Otec nám připomněl, že nám někdy uniká, že ve výzvě k manželské věrnosti a nerozlučitelnosti nejde jen o naplnění Božích přikázání. Pro církev je podstatné, že manželský vztah je také obrazem a odrazem vztahu mezi Bohem a člověkem. Ve Starém zákoně se o tom píše v Písni písní. Nevěrnost Hospodinu je proroky označována jako cizoložství. V listě Efezanům svatý Pavel vyzývá k věrnosti a k naplňování všeho, co do manželství patří. V manželství rozpoznává obraz tajemného vztahu mezi Kristem a církví. Otec Jan zmínil, že manželství není jedinou cestou ke spáse. Její alternativou je panenství a panictví pro Boží království, o kterém Kristus také hovořil. Nic však není dokonalé, vše je porušeno hříchem. Podstatné je, že pro církev není manželství jen nějakou institucí. Je to něco posvátného. Manželství je svátost. K její podstatě patří i věrnost a nerozlučnost manželství. Děti i jejich plození. V Markově evangeliu Ježíš říká: „Kdo propustí svou manželku, vystavuje ji cizoložství.“ „Muž, který se ožení podruhé, cizoloží.“ Ano, zdá se to jasné. A přece zde jsou otázky. Jak to, že to jde u protestantů? Jak to, že to jde u pravoslavných? Otec děkan zjednodušoval a vysvětloval. Rozdílnost v postojích vyplývá z rozdílného pojetí svátosti. Pro katolíky je manželství svátost. Pro protestanty není. Ti jako svátost uznávají jen křest a eucharistii. Manželství je pro ně jen smlouva, které je požehnáno. Pravoslavní mají svátostí mnoho. I posvěcená voda je pro ně posvátná, svátost. Svatební obřady jsou velkolepými slavnostmi. Korunovaci na manželku a na manžela. Novomanželé si slibují věrnost až do smrti. Tu však nechápou jen jako smrt osobní, fyzickou. Když zemře jejich manželská láska, tak také hovoří o smrti. Pak mohou uzavírat nový sňatek. Při něm však 6
již nejde o velkolepou slavnost, ale o kající bohoslužbu služebníků, „kteří žár a břímě dne a zkoušky těla nemohou snésti“. Prosí, „smiluj se nad námi a odpusť, očisti, oslav, promiň naše provinění, neboť jsi vzal naše provinění na svá ramena“. Otec děkan připomněl papežské dokumenty. Humanae vitae z roku 1968 (Manželství musí zůstat otevřené novému životu), encykliku Jana Pavla II. O úkolech křesťanské rodiny v současném světě (1981). V ní jsou pastorační doporučení. Rozvedeným a rozloučeným, kteří neuzavřeli nový sňatek „nic nebrání tomu, aby byli připouštění ke svátostem“ (Čl. 83). Rozvedení, kteří nový sňatek uzavřeli, stále patří do církve. Nejsou exkomunikováni. Církevní společenství jim má napomáhat, aby se necítili odloučeni. Ale encyklika je „nepřipouští k eucharistickému stolu, … protože jejich životní stav a jejich životní poměry jsou v objektivním rozporu se smlouvou lásky mezi Kristem a církví, kterou viditelným způsobem zjevuje a zviditelňuje eucharistie.“ Je zde zpochybněna záruka věrnosti smlouvě. Podle otce Jana, kdyby se toto ustanovení změnilo, musela by církev pojetí svátosti všeobecně definovat jinak. Téma manželství a rodiny je velice složité a citlivé. O Biskupské synodě o rodině, která zasedala v roce 2014 a 2015, se otec děkan zmínil jen velice krátce. Shrnul, že i ona projednávala nerozlučitelnost manželství, přijímání svátostí, pojetí svátostí. Hledala odpovědi na otázky, proč lidé dnes nevstupují do manželství? Proč nemají děti? Proč při fakticky existujícím soužití neuzavírají manželství? Jinde ve světě zase řešila sňatky domlouvané rodiči, polygamii atd. Exhortace Amoris Laetitia shrnující její výsledky byla zveřejněna 8. dubna. V době přednášky ještě nebyla přeložena do češtiny. Otec Jan ji měl již přečtenou. Církev v ní nepřehodnotila svůj vztah k nerozlučitelnosti manželství. Děkujeme otci Janovi za přednášku. Kéž Bůh naplňuje naše vztahy láskou, pokorou a opravdovostí. Marie Smolková 7
Proč mám rád svou maminku Ve scholce jsme si s dětmi povídali o měsíci květnu a o tom, že více myslíme na naši nebeskou Matku Marii i na naše maminky. Na otázku, proč mají rádi svou maminku nebo co se jim na mamince líbí, nám děti odpověděly následovně: Maminka je hodná, protože nás vezme za kočičkama.
Nikolka
Protože když nevím, co mám dělat v domácích úkolech, tak mi mamka pomůže. Eliška Maminku mám rád, protože nám může třeba pomoct se zametáním, když se nám omylem rozdrolí rohlík a je tam moc drobků a když jsme hodní, můžeme ji poprosit a ona nám může pomoct. Jonášek Moje mamka je dobrá v tom, že umí rozdělit věci mezi mě a Františka.
Lukášek
Maminku mám rád, protože je tak milá, že kupuje jídlo, abysme neumřeli, nebo kdyby byla špinavá chodba a kdyby nebyla maminka, tak bysme to museli uklízet sami. Štěpánek Protože nám maminka vaří a pomáhá nám uklízet.
Baruška
Moji maminku mám moc ráda, protože mi umí říct, co mám a co nemám dělat. Terezka Já ji mám ráda, protože mi skoro všechno dovolí a je na mě moc hodná. Mám rád svoji maminku kvůli tomu, že je jediná a že ji mám hrozně rád. Máma se o nás stará a je na nás hodná. Mamka je hodná a stará se o nás s Anežkou a s Jindrou.
8
Emilka Vašík Jindříšek Péťa
Protože nám pomáhá s chlebem.
Štěpánek
Maminku mám rád, protože je hodná.
Domča
Já mám mamku rád, protože když něco nevím, tak mi pomůže a stará se o mě. Šimon
Opavská pouť do Itálie: Padova, Řím, Assisi Den 0. a 1. (3. a 4. dubna)
Po úspěšném setkání se v 17 hodin před farou u konkatedrály Panny Marie v neděli Božího milosrdenství jsme naložili batožiny a přemístili se do kostela. Tam jsme od otce děkana Jana Czudka obdrželi požehnání na cestu a téměř v plném počtu úderem 18. hodiny vyrazili. Po cestě jsme v Brně nabrali poslední spolupoutníky a po výměně řidičů v Mikulově jsme pokračovali směr Padova a Řím. Noc v autobuse byla velmi náročná, což se dalo očekávat. Paní průvodkyně z cestovní kanceláře Palomino nám neúnavně ve dne i v noci zpříjemňovala cestu vyprávěním historických souvislostí a zajímavostí o místech, na která jsme se chystali i nechystali. V pondělí 4. dubna jsme v ranních hodinách zdárně dorazili do Padovy. Jelikož se však stěžejní body naší pouti nacházely hlavně v Římě, navštívili jsme pouze chrám sv. Justýny s hrobem evangelisty sv. Lukáše, a poté ohromnou baziliku sv. Antonína Paduánského. Uvnitř jsou uchovány ostatky a relikvie zmíněného světce. Kolem jeho hrobky jsme prošli, mohli se jí dotknout a odevzdat v modlitbě úmysly, které jsme na tuto pouť přinesli. Poté jsme se šli podívat na relikviáře. Zajímavostí je, že ze svatého Antonína tam vystavili dolní čelist, jazyk a hlasivkový aparát. Vysvětlení k tomu bylo takové, že sv. Antonín svými ústy, jazykem i hlasem stále chválil Boha. A tak bychom se o to měli snažit i my. V 10 hodin jsme mohli prožít mši svatou v češtině s otcem Alešem. V 11.30 odjížděl autobusu ve směru Řím – aneb dalších 500 kilometrů po dálnici. Po 17. hodině jsme však úspěšně dorazili do hotelu Romulus na okraji Říma, ubytovali se, povečeřeli a zapadli konečně v horizontální poloze do měkkých pohodlných postelí.
Den 2. (5. dubna)
Po dnešním telefonním budíčku z hotelové recepce v 6.30 jsme se sešli na snídani a následně vyrazili směr St. Callistovy katakomby. Je to místo křesťanského pohřebiště z prvních století po Kristu. Pan průvodce nám pouštěl česky namluvenou nahrávku prohlídky. Upozornil nás 9
na mnoho starých křesťanských symbolů – ryba, kříž – ale také originální olejové lampy ze 3. století. Jistě si v tu chvíli mnoho z nás vybavilo podobenství o prozíravých pannách z evangelia. Slovo Cemeterium prý v překladu znamená „místo odpočinku“. Viděli jsme také schody, po kterých chodil sv. Tarsicius a tajně z katakomb vynášel Eucharistii a nosil ji lidem. Jako mladičký ministrant byl za to ve své době zavražděn. Prohlídku jsme zakončili v podzemní kapličce, kde v 11.30 sloužil mši za všechny zemřelé otec Václav z Ostravy-Zábřehu.
Po krátké polední pauze jsme naším autobusem popojeli ke chrámu svatého Pavla za hradbami. Je to vzácné místo. A vědí to pravděpodobně i Italové, protože si jej chrání. Všichni jsme před vstupem prošli kontrolou jako na letišti a detekcí přítomnosti kovu. Následně se před námi otevřelo prostranství korintského sloupořadí se zahradou, palmami a mohutnou sochou sv. Pavla uprostřed. Na průčelí chrámu se nachází zlatavá malba s Pánem Ježíšem uprostřed, sv. Petrem po Jeho pravici, sv. Pavlem po Jeho levici a pod nimi čtyři evangelisté. Uvnitř baziliky se mj. nachází portréty všech dosavadních papežů a sarkofág s ostatky sv. Pavla. My, celá česká poutnická skupina, jsme se u hrobu pomodlili Otče náš a Věřím v Boha. Bylo to pro mě velmi silné vyznání víry před ostatky světce, který byl za toto „Věřím a vyznávám“ před téměř 2 000 lety umučen. Odpoledne nás čekala krátká klidná procházka po Svatopetrském náměstí. Proč klidná? Náměstí bylo poloprázdné, ale zítra se chystáme na „davovku“ – audienci se Svatým otcem. Většina z nás měla možnost ochutnat letos první pravou italskou zmrzlinu, dát si kávičku či poslat domů pohled z Vatikánu. V podvečer nás autobus zavezl na místo zvané Tre Fontane. Je to místo stětí svatého Pavla. Proč se to jmenuje Tre Fontane? Traduje se, že po stětí sv. Pavla v místě, kam spadla jeho hlava, vytryskly tři prameny vody. Dnes zde stojí skromný chrám v trapistickém opatství. V blízkosti se nachází také kostel sv. Vincenta a Scala coeli. Paní Irena, naše průvodkyně, nám celou cestu autobusem dělala prohlídku Říma s výkladem. Cesta jen z centra na okraj trvala při plném římském provozu jednu a půl hodiny.
Den 3. (6. dubna)
Dnes jsme se pokusili domluvit s Italy, aby byla snídaně o půl hodiny dřív, tj. 6.30, ať můžeme brzo vyrazit na Audienci se Sv. otcem a obsadit dobré místo. Vzhledem k tomu, že v Itálii nehraje půlhodina žádnou roli, byli účastníci zájezdu lehce iritováni, že pekař donesl housky až o sedmé hodině ranní. 10
Ke Svatopetrskému náměstí jsme přesto dorazili téměř o 2 hodiny dřív, ale i tak jsme si museli vystáthodinuapůldlouhoufrontuna„letištníkontrolu“.Troufámsiříct,žejsmesevšichnisetkalise Sv. otcem velmi blízce – jak fyzicky, tak duchovně. Svatý otec František projížděl náměstím na autě a žehnal nám. Poté nás centrálně pozdravil a vedl katechezi. Její zkrácenou a do češtiny přeloženou verzi je možno zhlédnout na internetu na Radio Vaticana. Na závěr jsme se, všechny národy společně, zpěvem pomodlili Otče náš v latině. Po obědě v místních pizzeriích začal první odpolední maraton římských chrámů a bazilik. Začali jsme titulárním kostelem kardinála Vlka – kostelem sv. Kříže v Jeruzalémě. Zde se nachází relikvie sv. Kříže: kousky z trámu kříže, hřeb, dva trny z trnové koruny, úlomek desky, kterou nechal Pilát napsat a přibít na kříž (INRI) a prst svatého („nevěřícího“) Tomáše. Taky tam nalezneme hrobku sedmileté holčičky Antonietty Meo, která dostala stigmata. Nato jsme se přesunuli ke svatým schodům, po kterých byl Ježíš několikrát během svého soudu a utrpení před Pilátem veden. Těchto 28 schodů se může vyjít jen po kolenou. Když jsme přešli přes cestu, ocitli jsme se před Lateránskou bazilikou – po chrámu sv. Pavla za hradbami druhý ze čtyř hlavních chrámů Říma s Bránou milosrdenství. Uvnitř monumentální stavby jsme mohli po obvodu chrámu obdivovat 12 soch apoštolů v nadživotní velikosti (místo Jidáše tam byl sv. Pavel). Centrálně nad papežským oltářem se nacházely originály lebek sv. Petra a Pavla. Na levé straně v křížovém průčelí baziliky jsme mohli vidět relikvii desky stolu z posledního večeřadla. Poté jsme se přemístili k baptisteriu sv. Konstantina a chrámu sv. Klementa s hrobem sv. Cyrila v podzemí. V podvečer jsme slavili mši svatou v titulárním kostele kardinála Duky – sv. Marcellina a Petra. Drtivá většina z nás zakončila den pěší poutí k bazilice Santa Maria Maggiore. Část poutníků dorazila autobusem. Ve třetím ze čtyř hlavních římských chrámů po projití Svatou branou milosrdenství jsme mohli obdivovat nádhernou architekturu a relikvie jesliček, do kterých byl Ježíš po narození položen. Dokončení vyprávění o naší pouti vyjde v příštím čísle. Ludmila Honková 11
Cesty otce Aleše po Texasu Letos v únoru se otec Aleš Písařovic vydal do Texasu. Jestli Vás zajímá, co tam dělal, jak se mu cestovalo, co zažil, jak vypadá texaská farnost a vůbec život v Americe, a jestli tam chtěl zůstat, čtěte dále.
Jak ses dostal do Texasu?
V Texasu působí otec Stephen Nesrsta, kněz, který má české předky. Již 18 let zve vždy tři nově vysvěcené jáhny z moravských diecézí do své farnosti, aby jim ukázal celý Texas. Chce, aby poznali, jak se tam žije, jak funguje církev, služba kněze apod. Otec působí v oblasti, kde jsou velké skupiny lidí, kteří mají předky v Česku (zvláště na Moravě). Já jsem se tam poprvé dostal v roce 2010. Tehdy jsme tam byli pět týdnů s mým spolužákem z diecéze, otcem Michalem, a s otcem Lukášem z arcidiecéze olomoucké.
Jak probíhala cesta?
Tehdy v roce 2010 velmi zajímavě, protože to byl můj první let letadlem. Jediný, kdo měl zkušenosti s létáním, byl otec Lukáš. Za to jsme byli rádi, protože do Texasu se letí vždycky s přestupem, například v Londýně se musí také změnit terminál, a let trvá celkem 12 hodin. Letos jsem letěl poprvé sám. Měl jsem z dlouhé cesty a změn terminálů na letištích docela obavy. Už na letišti v Praze jsem měl první dobrodružný zážitek. Musí se tam projít podrobnou letištní prohlídkou a mě si „vychutnali“, protože jsem „začal pípat“. V kapsách prázdno a pořád se nevědělo, co to může být. Po důkladném prohledávání, kdy jsem se nakonec musel vyzout a boty nechat prozkoumat rentgenem, zjistili, že mám nějaké kovové plíšky v botách. Dali mi radu, že při příští kontrole se mám raději rovnou vyzout.
Bojíš se létání?
Poprvé jsem měl z létání docela strach, ale po pár zkušenostech létám velmi rád. Je to krásné, i když vždycky má člověk takový zvláštní pocit. Při dlouhých letech máte před sebou monitor, kde si můžete prohlížet trasu letu, jakou rychlostí a jak vysoko letíte, nebo se dívat na filmy či poslouchat hudbu a rádio.
Cestoval jsi v kolárku nebo v civilu?
Cestoval jsem v kolárku, protože člověk působí přece jen důvěryhodněji. Avšak už se na to nedá tak moc spoléhat. Spousta lidí toho zneužívá, aby se lépe dostali tam, kam chtějí. Na letištích už mají k tomu účelu připravené speciální otázky a k nim vyhledané odpovědi. Na jednom letišti se mě ptali, jak dlouho trvá doba postní, na jiném třeba proč se v pátek nejí maso. Bylo pro mě náročné vysvětlovat to vše v angličtině. 12
Kde přesně v Texasu jsi byl?
Byl jsem přímo ve farnosti otce Stephena v Corn Hillu, což je asi tři čtvrtě hodiny od Austinu, hlavního města státu Texas. Corn Hill je malinké městečko, a zároveň poutní místo. Otec zde má Bránu milosrdenství, dokonce s českým nápisem. Je tam krásný velký kostel, fara a kolem jen pár baráčků. Lidé žijí na rančích, které jsou od sebe různě vzdálené, třeba dvě nebo i pět mil. Při první návštěvě jsme byli na jiném místě, ve Fayettevillu. Jednalo se o staré městečko s krásným náměstím a radnicí. Vypadalo to tam jako ve westernu.
Kolik rodin patří do farnosti otce Stephena? Momentálně asi 250 rodin.
Jak vypadá místní farnost?
Ve farnosti žije mnoho lidí, kteří mají předky v Čechách a tedy i česká jména, například Daněk, Čepek, Fojtík, Havelka, Slovák, Šimek, Vrána, Vrabel. Velmi silně se hlásí k české tradici, a proto například každou neděli zpívají česky nějaký hymnus k Panně Marii. Dvakrát ročně slaví mši svatou v češtině, jedna z nich je na slavnost svatých Cyrila a Metoděje, které velmi uctívají. Tyto mše slouží sám otec Stephen v češtině.
Takže on umí česky?
Umí česky číst, rozumí většině slov v běžném rozhovoru, a v podstatném se domluví. Na konci 19. století přišli jeho předci do Ameriky z Nového Hrozenkova. Všechno prodali, koupili si lodní lístek a odjeli za oceán. Tehdy se v Texasu velmi levně prodávala půda, jelikož byla dosud neosídlená. Proto se tam také spousta měst jmenuje česky. Asi nejstarším městem je Dubina, prý tam byl původně dubový sad, dále Roznov, Frydek, Hostyn, Moravia, Vsetin (vždy bez háčků a čárek) aj. Důležitým místem je Praha, velké poutní místo, kde bývá každý rok o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie sloužena mše svatá v češtině. Zároveň zde probíhá velkolepý český festival, kam se sjíždějí všichni, kteří mají nějaké vazby k českému dědictví. 13
Jak jsou na tom lidé ve farnosti s češtinou?
Je to velmi různé. Některé rodiny – zde myslím zvláště starší generace – na udržování českého jazyka hodně dbají a mluví velmi pěkně česky. Vlastně to není tak úplně spisovná čeština, protože jejich předci mluvili spíše „moravštinou“. Oni tomu říkají texaská čeština. Navíc spoustu českých slov vůbec neznají. V době, kdy přišli do Ameriky, určité věci vůbec neexistovaly, například auta, ledničky, různé stroje, počítače. Pak používají takové fráze jako „drajvovala jsem karu do Houstonu“ (jela jsem autem do Houstonu), „dám ajskrým do frýzru“ (dám zmrzlinu do mrazničky). Ale třeba jeden farník z Corn Hillu, Pinto Nemec, který, když mě poprvé potkal, zdravil velmi hezky česky a pak překvapivě i spisovně pokračoval v rozhovoru. Pochválil jsem ho za pěknou češtinu a on si posteskl, že ji moc nemá s kým procvičovat, jen s otcem Stephenem.
Liší se nějak prožívání mše svaté?
Co je tam odlišné, je větší zapojení lidí do bohoslužby. Při nedělních bohoslužbách se střídá spousta akolytů, lektorů, těch, co se starají o sbírky, a funguje i spousta dalších skupin. Nemalou odlišností je to, že každou neděli podávají pod obojí způsobou. Jde o určitou „nabídku“, kdo chce, může jít k akolytům, kteří stojí po stranách presbytáře, a přijmout krev Páně napitím.
Slouží otec mši každý den?
Ano, přes týden chodívá na mši sv. tak deset až patnáct lidí, v neděli až dvě stě padesát.
Zpívá při bohoslužbách schola nebo sbor?
Občas v neděli zpívá schola, ale mnohem častěji sbor. Jen hudba při mši je poněkud jiná. Připadala mi mnohem chudší, než je tomu v našich kostelích, není totiž tak „stará“. Je pravdou, že v našem kancionálu máme obrovské hudební bohatství.
Mají v kostele varhany?
Mají, ale jen elektronické. Píšťalové varhany jsou jen ve velkých katedrálách. Musíme si uvědomit, že jejich kostely jsou docela mladé, začaly se stavět ve druhé polovině devatenáctého století. 14
Jak vypadá fara?
Fara je zvláštní v tom, že neslouží vůbec k pastoračním účelům. Pastorační prostory jsou vždycky zvlášť. Každá farnost má kancelář ve zvláštní budově, u toho učebny, kde se učí náboženství, třídy na různé katecheze, kuchyňku. V areálu kostela se nachází také obrovský farní sál (parish hall), který slouží pro farní i rodinné akce. Jednou za rok zde mají obrovskou farní slavnost, kde se získávají peníze na celoroční chod farnosti. Na slavnost ale nechodí jenom farníci, ale všichni, kdo tam žijí. Setká se zde třeba až dva tisíce lidí. V zázemí je velká kuchyň s obrovskými grily na barbeque, které vypadají jako rozpůlené cisterny.
Takže peníze, které se vyberou na té slavnosti, jsou jediným zdrojem příjmu farnosti?
Tam to funguje tak, že každá farnost se musí uživit sama. To znamená získat peníze na chod farnosti, na plat kněze, katechetů, sekretářek, které mají na starost farní „papírování“, ale i na platy dalších farních zaměstnanců, kteří se starají o údržbu. Proto pořádají tuto farní slavnost, na které získají peníze téměř na celý rok, zbytek se musí vydělat na pravidelných sbírkách. Na slavnosti se koná také aukce, tombola, prodává se jídlo a všechny utržené peníze jdou do farní kasy.
Liší se každodenní pastorační činnost a povinnosti českého a amerického kněze?
Kněz v Texasu nemusí sedět v kanceláři, řešit vypisování různých papírů, matrik, formulářů. U nás si kněz všechno musí dělat sám, pokud není třeba ve větším městě, například v Opavě :-). Třeba otec Stephen je kromě svých běžných pastoračních povinností ještě v radě kněží, kteří s otcem biskupem rozhodují o různých důležitých záležitostech, například přemísťování kněží.
Kolik je ve farnosti dětí?
Řekl bych, že dost. Třeba při výuce náboženství je v každé třídě takových deset až dvacet dětí. Náboženství se vyučuje trošku jiným způsobem než u nás. My jsme zvyklí, že máme jednoho katechetu, který učí třeba pět tříd, mnohdy i dvě tři spojené. Tam se učí tak, že pro každou třídu je jeden katecheta. Celá výuka probíhá v jeden den a každá třída má svoji místnost. I pomůcky k výuce mají mnohem více propracované. 15
Vydávají v Corn Hillu nějaký farní časopis?
Farní časopis – bulletin – vychází pravidelně každý týden. Najdeme v něm přehled a určení služeb farníků při bohoslužbách, přehled sbírek a různých aktivit i setkání, která farnost pořádá. V závěru píše také sám farář duchovní slovo na celý týden. Velkou zajímavostí je časopis NAŠINEC, ten ovšem není farní záležitostí. Je vydáván pro všechny, kdo mají vztah k české tradici, a vychází v češtině. Je rozesílán po celém Texasu už od roku 1914. V současnosti je to šest stran týdně. Přispívají do něj ti, kteří ještě zvládají psát česky, i když jejich čeština trošku za tou spisovnou pokulhává. Když to čte rodilý Čech, může mu to připadat trochu úsměvné. Prostě hezká moravština s často americkým slovosledem. Kromě toho tak asi jednou za tři roky vychází farní katalog, ve kterém jsou fotky, jména a adresy všech rodin z farnosti, fotky různých sdružení, které ve farnosti fungují, například ministranti, kantoři, lektoři, různé rady, katecheté nebo ženy patřící do různých sdružení. Např. KJZT, původně česky „Katolicka Jednota Zen Texaskych“, které také pro různé příležitosti pečou pravé české koláče. Píšou to „kolaches“ a říkají tomu běžně „kolačes“.
Setkal ses tam i s dalšími „českými“ výrazy?
Třeba „klobasniky“. Ve Westu je jeden velmi známý obchod „Czech Stop“ a tam najdete všechno české. Piva, kšiltovky, cedulky s českými nápisy jako například „jejdanečky“. V městě Templ se nachází Muzeum českého dědictví, kde si člověk může dohledávat předky, koupit mapu Česka nebo i recepty na českou kuchyni i koláče. Velmi jsou hrdí na tradiční českou hudbu, říkají jí „polka music“ a stále se snaží, aby nezanikla. Existuje proto spousta kapel, které se věnují výhradně této hudbě. Pro představu je to něco na způsob naší dechovky, ale hraje se s kytarami a bicími. Na poslech je to neobvyklé, museli byste to slyšet. Při různých slavnostech se také oblékají do českých krojů.
Když se tolik zajímají o české tradice, jezdí také do České republiky?
Ano, opravdu se snaží styky s naší zemí udržovat. Někteří byli v Česku i víckrát, protože chtějí přesně dohledat, odkud přišli jejich předkové. Říkali nám, že mají předky z Frýdku, ze Zlína, střední Moravy, prostě z míst, kde tehdy nebyla práce. 16
Jaká je v Texasu životní úroveň?
Lidé zde žijí překvapivě velmi chudě a skromně. Mají své ranče, které jim zajišťují obživu, a pokud jezdí do práce, tak třeba i hodně daleko. Například jsem zjistil, že otec z jedné rodiny ve Fayettevillu jezdí denně až do Houstonu, což je dvě a půl hodiny jedna cesta.
Ochutnal jsi nějaké typické americké jídlo?
Když se řekne americké jídlo, tak si představíme McDonald nebo KFC, tyto fastfoody ale Američané neberou zrovna moc vážně, tam by si dobrý hamburger rozhodně koupit nešli. V hamburgerech zvláště menších podniků je plátek krásného hovězího masa z domácího chovu, zelenina a další ingredience podle vlastní chuti, které si tam většinou doplníte sami dle množství i libosti. Když jsme přišli na návštěvu do nějaké rodiny, vždycky se nám snažili udělat něco trošku českého. Například u Kořenkových jsme dostali smažené kuře, klobásy a především „českou“ kuřecí polévku (chicken soup), kterou si jen tak někde v restauraci nedáte. Velmi často jedí zelené fazolky osmažené se slaninou, hrášek, kukuřici a spoustu zeleniny. U maminky otce Stephena jsme si pochutnávali na „dželou“, takové želé s ovocem, zkrátka moučník s pomerančem, mrkví, ananasem, jablkem a krémem podobným šlehačce.
Pijí Američané kromě Coca Coly i něco jiného?
Je pravda, že ji nabízejí úplně všude, kamkoliv člověk přijde. Do všeho také dávají led, což je pochopitelné, vzhledem k velkým vedrům v letních dnech. Kromě toho hodně pijí ledový čaj, na horký moc zvyklí nejsou. Kávu pijí překapávanou, rozpustnou vůbec. Pivo mají v plechovkách nebo v třetinkách, které se nemusí otvírat otvírákem, protože se jen odšroubují. Asi nejlepší a našemu pivu nejbližší je texaská značka Shiner.
Jaké je v Texasu podnebí?
Když jsem tam byl letos v únoru, končila zima, bylo tam už pětadvacet stupňů a všechno kvetlo. Podnebí je tam celkově mnohem teplejší, protože se jedná o vnitrozemí. Proto tam i v létě méně prší. V zimě jsou teploty kolem nuly a sníh v Texasu, to je něco výjimečného. Často se ovšem přežene hurikán, a když přijde déšť, tak je velmi silný. Během července a srpna pak bývají velká vedra, až čtyřicet stupňů. Proto mají všude klimatizaci. V autech, kancelářích, na faře a dokonce i v kostele.
Jaká zajímavá místa jsi v Texasu navštívil?
Otec Stephen bere vždycky poprvé jáhny na různá místa, od vesniček a měst s českými názvy, přes velká města jako Houston, Dallas, Austin, San Antonio, Corpus Christi, až po přírodní parky. 17
Navštívili jsme tam několik národních parků, letos třeba Palo Duro Canyon, druhý největší kaňon v Americe. Příroda je tam úplně jiná než u nás, prostě nádhera! Pro nás jsou zarážející také vzdálenosti. Cesta ke kaňonu nám trvala osm hodin. Jsou mnohem víc zvyklí cestovat, zvláště tedy v Texasu. Jak sami říkají: „V Texasu je vše větší – Everything is bigger in Texas.“ Třeba když jsme jeli na západ, který je méně zalidněný, projížděli jsme hodinu nebo dvě jenom rovinatou pustinou.
Máš ještě nějaký mimořádný zážitek?
Byl jsem na pohřbu českého čestného konzula, který je pověřený washingtonským ambasadorem pro české záležitosti ve státě Texas. My jsme se s konzulem a jeho manželkou seznámili už v roce 2010, skvělí manželé, hrdí na své české předky a tradice. Pohřeb byl se všemi poctami (předávání americké vlajky, salvy, večerka), protože čestný konzul bojoval ve válce. Při mši jsem koncelebroval dokonce i část česky, a také mu zpívali tři mariánské hymny v češtině. Na rozdíl od nás se na pohřbu pronášejí řeči, které nejsou smuteční, ale spíš připomínají různé zážitky a krásné vzpomínky na zemřelého. Někdy to zní trochu jako klišé, ale v té chvíli jsem si uvědomil, že neberou smrt jako tragédii. Když voják předával manželce zesnulého americkou vlajku, poklekl a podal jí složenou vlajku se slovy: „Přijměte ji z vděčnosti za to, co Váš manžel udělal pro Ameriku.“ Při tomto ceremoniálu jsem si uvědomil, že všichni přítomní jsou opravdu hrdí na to, že jsou Američané stejně, jak jsou hrdí, že mají předky v Čechách.
Je ještě něco, co tě v Americe překvapilo?
Když člověk něco potřebuje třeba na poště nebo v bance, vůbec nemusí vystoupit z auta. Když jsem to viděl, připadalo mi to dost legrační a nepochopitelné. Otec řekl, že potřebuje něco vyřídit v bance. Já jsem si představil, že zaparkujeme a půjdeme dovnitř. Ale my jsme zastavili autem přímo u budovy, kde byla taková tuba či potrubí spojené s bankou, a ptám se: „Otče, my nebudeme vystupovat?“ „Ne, proč?“ Otec vložil do tuby lístek, kde měl napsané, jaké bankovky chce vybrat, účty, které chce zaplatit, převody, které chce udělat. Zavřel tubu, zmáčkl tlačítko a všechno vyjelo k bankovní úřednici, s kterou pak otec komunikoval přes kamery. Ona mu do tuby dala všechno, co potřeboval s potvrzením, a zase mu to přijelo dolů, on to jenom okýnkem vzal a jel. Prostě neuvěřitelné.
Lákalo tě zůstat v Americe delší dobu?
Na zkušenou bych tam zůstal, třeba na takový rok, dva. Jednak kvůli jazyku, protože za čtrnáct dnů se tam člověk naučí víc anglicky než tady za dva roky ve škole. A také proto, abych poznal chod farnosti během celého roku. To by mě zajímalo.
Děkujeme za rozhovor. 18
Marie Štrauchová a Mirka Řeháková
Z knižních novinek Vůle Boží – zbožná fráze? Ladislav Kubíček Ladislav Kubíček byl známý kněz, původním povoláním gynekolog, který si za komunistického režimu prošel vězením i prací v dolech. Později opravoval s nadšenými dobrovolníky ruiny severočeských kostelů, duchovně doprovázel mnoho věřících a v roce 2004 byl na své faře brutálně zavražděn. Tato výjimečná osobnost nikdy nechtěla napsat vlastní životopis, ale na příhodách z vlastního života ukazuje, že pokud se člověk zcela odevzdá Bohu, je to nejlepší rozhodnutí, jaké může v životě udělat. Celou knihou se vine téma rozpoznávání a uskutečňování Boží vůle. Otec Kubíček ji dokázal vidět i v rozkazech komunistických pohlavárů, kteří ho přesouvali z místa na místo. I ve vězení našel přátele a dokázal svědčit o Kristu. S humorem a neuvěřitelnou oddaností Bohu procházel životem. V útlé inspirativní knize chce předat něco z toho i nám. Pro velký úspěch nyní vychází druhé vydání tohoto titulu. Bratr František Gerhard Mester V prvních dnech po otevření našeho knihkupectví se nejprodávanější knihou stal Člověk František, sbírka kreslených vtipů o papeži Františkovi. Po úspěchu své první knihy se autor Gerhard Mester pustil do jejího pokračování. Slavný německý karikaturista ukazuje, jak papež vnáší nový elán do života církve, jak pojmenovává typické nešvary jejích dítek, ale hlavně dodává naději a šíří autentickou radost z evangelia. Křesťan v záběhu Thierry Bizot Když prožil úspěšný francouzský televizní producent Thierry Bizot obrácení a uvědomil si Ježíšovu lásku, rozhodl se, že si to nemůže nechat jenom pro sebe. Napsal knihu Anonymní katolík, dokonce podle ní byl natočen i film Kdo chce být milován. Nezůstal ale jen u toho. Praktické zkušenosti života s Bohem začal psát na svůj blog, tedy internetový deník, který teď vychází v knižní podobě. Může oslovit také hledající lidi, kterým je cizí církevní hantýrka a nevyznají se v kostelním prostředí. Autor se totiž na svět, každodenní starosti, problémy v práci i na církev dívá očima nově získané víry. Stále pochybuje, je stále překvapován, ale hlavně je stále zamilovaný do Ježíše. To by měli všichni tradiční křesťané konvertitům závidět a učit se to od nich. Právě proto je kniha nesmírně inspirativní. Její výhodou také je, že se skládá z podnětných, krátkých příběhů, takže se dá číst i od prostředka i třeba během cesty autobusem. Jan Pilař, Karmelitánské knihkupectví 19
Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení Charity Opava Program na květen: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 3. 5. informativní schůzka 10. 5. otec P. PaedDr. Štefan Bednár OT bude vyprávět o své činnosti spirituála v Církevní konzervatoři Opava, oslavíme také Den matek 17. 5. návštěva arboreta, doprava linkovým autobusem číslo 900248, odjezd z Praskovy ulice ve 12.59 24. 5. zájezd do Krnova a okolí, prohlídka tří krnovských kostelů s výkladem a krnovské synagogy, cena zájezdu je 200 Kč, včetně oběda V úterý 17. května 2016 proběhne také 9. diecézní setkání seniorů na ostravskoopavském biskupství v Ostravě na téma „Přijímat a projevovat milosrdenství“, začátek v 9 hodin mší sv. v kostele sv. Václava, hosty budou sestry z Komunity blahoslavenství z Dolan u Olomouce. Přihlásit se můžete do 9. 5. na telefonu – M. Göttlicherová tel. 731 534 062 nebo L. Kaňoková tel. 734 876 497. za Klub sv. Anežky Drahomíra Ziffrová
Setkání pletařek
V úterý 29. března se již potřetí sešly pletařky obvazů pro malomocné v Denním stacionáři pro seniory CHO na Kylešovské ulici na společném setkání, aby si vyměnily zkušenosti a také si popovídaly. Setkání zahájila vedoucí projektu paní Kleinová, která přivítala přítomné a seznámila je se stavem pletařských prací a počty kusů obvazů, které byly upleteny a odeslány. Potom předala slovo paní Foldýnové, která vzpomněla na začátky pletení obvazů a také na svou sestru Slávku, která toto pletení zahájila a získávala postupně další pletařky. Hovořila také o tom, kam se tyto obvazy zasílají a kde nacházejí své upotřebení. Závěrem bylo všem pletařkám poděkováno za tuto prospěšnou práci a podáno občerstvení. Karel Klein
Sv. Hedvika Slezská
Klub sv. Anežky opět připravil milé setkání s p. plk. Františkem Valdštýnem tentokrát na téma Svatá Hedvika Slezská dle historických pramenů. I když 15. března bylo počasí více než nevlídné, sešlo se hodně zvědavých posluchačů a čekalo, co nového se dozvědí o této výjimečné ženě. Velmi erudované vyprávění p. plukovníka nezklamalo. Sv. Hedvika – patronka Slezska a naší diecéze výrazně zasáhla nejen do duchovního, ale i společenského a kulturního života Slezska. Proto je třeba si tuto osobnost připomínat a prosit o její přímluvy u Boha. Jako jedno z mála měst máme v Opavě kostel, který jí je zasvěcen. Historie jeho výstavby, využívání během války i totality a vysvěcení až po 60 letech jakoby odráželo pohnutý osud světice. 20
Pochována je v klášteře v Třebenici, který vybudovala. Již od poloviny 13. století se konají pouti k jejímu hrobu vždy 14. října, kdy se slaví výročí její smrti. Zemřela v roce 1243. Kult sv. Hedviky je již od 17. století rozšířen na celou církev. Jarmila Málková
K zamyšlení Vážení čtenáři Cesty, v tomto mariánském měsíci, nejkrásnějším měsíci roku, měsíci květnu, se budeme více obracet k Panně Marii, Matce Kristově. Nabízíme k zamyšlení jednu mariánskou meditaci Joachima kardinála Meisnera.
Mariina hvězda Pro naše putování potřebujeme hvězdu, podle které bychom se mohli řídit. Mudrci od východu došli cíle, protože hvězda šla před nimi. Církev uctívá Marii různou obrazovou symbolikou. Jeden z těchto nejstarších obrazů nám Marii představuje jako hvězdu mořskou, která dovede k cíli. Ve změti dnešních teologických úvah potřebujeme takovýto orientační bod, který stojí nad všemi časy: to je Maria. Ona není cílem této naší cesty, ale je znamením na cestě. Tento její směr udávající úlohu definuje anděl Páně, když praví: „Buď zdráva, milostí plná, Pán s tebou“ (Lk 1,28). Poněvadž Maria je zcela prosta svého vlastního chtění, mohla být zcela naplněna vůlí Boží. Boží trápení s námi spočívá v tom, že se Bůh vlastně nemůže zbavit darů, které pro nás přichystal. Nepochodí s nimi u nás, nic si od něho nevezmeme, protože jsme plni sami sebe. Bůh na nás čeká tak, jako čekají cestující na autobusové zastávce. Ale když autobus přijede, jede dál bez zastavení, protože už je plně obsazen. To je Boží tragika s námi. My jedeme dál kolem Boha, který na nás čeká. U nás je totiž už vše obsazeno. Nemáme už žádné místo volné. „Přišel do vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali“ (Jan 1,11). Musíme udělat místo sami v sobě pro plnost Boží. Chudoba v křesťanském smyslu znamená vyklizení mnohého nadbytečného ve prospěch jednoho potřebného. Kdykoliv poklekáme k modlitbě, kdykoliv se scházíme k slavení eucharistie, kdykoliv otvíráme Písmo svaté, je to Bůh, který na nás čeká, plný touhy ve svém srdci, se svým slovem, se svým utrpením, aby získal v nás trochu místa, aby byl ve spojení s naším srdcem a mohl v něm blahodárně působit tak, jako by to bylo jeho vlastní srdce, aby mohl s našima rukama jednat, jako by to byly jeho vlastní ruce. U Marie se to podařilo. Zcela se otevřela, aby mohla být naplněna Boží milostí. Právě to je pro nás ten nejdůležitější orientační bod. Hvězda Mariina je označení těch, u nichž Boží vůle je tou nejvyšší životní normou. Krásný měsíc květen s Pannou Marií přejí a vyprošují senioři z Klubu sv. Anežky. Zdroj: Joachim kardinál Meisner: Být takovým, jak Bůh mne chtěl mít (Úvahy o Panně Marii). Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1994. 21
Dětem Květen s Pannou Marií Měsíc květen je zasvěcen Panně Marii. Křesťané chodí na májové pobožnosti, kde se s důvěrou modlí k Matce Pána Ježíše. Věří přitom, že Panna Maria je i Matkou všech křesťanů, proto jí svěřují svůj život a věří v její blízkost, ochranu a pomoc. Přitom navštěvují rádi i poutní místa, kde na přímluvu Panny Marie došlo k zázračným událostem. Jedním z poutních míst jsou Hluboké Mašůvky, kde uprostřed obce je poutní chrám Navštívení Panny Marie. Do tohoto kostela putují věřící nejenom z okolí, ale z celé naší země, ze Slovenska i Rakouska. Poutníci se shromažďují především kolem hlavního oltáře, na němž je umístěna krásná socha Panny Marie. Tam zpívají, modlí se, svěřují Matce Boží svůj život. Tato socha je poměrně velkou zvětšeninou malé sošky Panny Marie de Foi, kterou sem přinesl jevišovický pán Raduit de Souches. Soška pochází z jednoho belgického kláštera, který Raduit de Souches navštívil během svého tažení v rámci třicetileté války (1618-1648). Maršál zamýšlel tento ženský klášter vypálit, ale matka představená jej přesvědčila, aby tak nečinil, a že mu výměnou daruje vzácnou sochu Panny Marie de Foi (Foi znamená ve francouzštině víru, případně důvěru). Maršál od té doby nosil sošku pod uniformou. Ta měla totiž zázračné účinky a chránila ho v bojích. Původ sošky nás zavede do okolí Lutychu. Tehdy tu ve městě Foi pokáceli čtyři sta let starý dub. Jádro stromu však bylo ke zklamání venkovanů zkažené. Při bližším zkoumání však uvnitř spatřili trojitou železnou mříž, která chránila dřevěnou sošku madony držící v náručí Božské Dítě. Ze dřeva poraženého dubu byly vyřezány sošky napodobující nalezený originál. Jedna z nich se dostala do belgického kláštera a později do Hlubokých Mašůvek. Raduit de Souches se usídlil na jevišovickém panství po slavném vítězství nad Švédy, kteří v roce 1645 několik měsíců obléhali město Brno. Raduit de Souches byl velitelem obrany města. Švédský generál Torstenson přitáhl k hradbám Brna s 25 000 vojáky, zatímco obránců města bylo asi 1 500. Švédové počítali, že město dobudou za pár dnů. Obránci i obyvatelé Brna bojovali statečně a věřili v pomoc Panny Marie. P. Středa organizoval nepřetržité modlitby před obrazem Panny Marie Tomské, zatímco velitel Raduit de Souches se modlil u své sošky Maria de Foi. Nerovný boj proti obrovské švédské přesile nakonec Brňané vyhráli – stalo se na svátek Nanebevzetí Panny Marie v roce 1645. Všichni věřili, že se tak stalo pod ochranou Panny Marie. Její obraz se uctívá v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, její soška pak ve farním kostele Navštívení Panny Marie v Hlubokých Mašůvkách. Panna Marie byla ochránkyní, pomocnicí nejenom v minulosti, ale i dnes. Můžeme se k ní modlit doma, ve farním kostele a také na poutních místech. Využijme k modlitbě i májové pobožnosti, které se konají v konkatedrále Panny Marie každý den v 19 hodin po celý měsíc květen. jáhen Josef Janšta ilustrace Emilka Kollárová 22
Ze života skautek Teplé jarní paprsky nás vytáhly z klubovny. Neváhaly jsme, popadly cestovatelské boty a na oddílové schůzce jsme prolétly svět po stopách umění. Zastavily jsme se na slovíčko s Jackem Pollockem v Americe, ve Španělsku jsme zjistily zajímavosti ze života slavného katalánského architekta Antonia Gaudího. V Indii jsme zdobily papírové mandaly různými tvary, barvami dle chuti každé z nás. V Číně jsme vyráběly hedvábí. V naší české kotlině jsme jako archeologové pátraly po Věstonické venuši. A co nás čeká v nejbližších dnech? Už je to tady! Už je to tady! S netrpělivostí světlušky Zelené a Modré šestky vyhlížejí příští víkend. Co je čeká? Základní kolo Závodu vlčat a světlušek v Opavě, tentokráte pod taktovkou opavských vodních skautů. Vyplatí se intenzivní příprava posledních týdnů? Podaří se holkám obhájit účast v základním, krajském, celostátním kole? Ty, které se před dvěma lety zúčastnily celostátního kola, se s nasazením a zářícíma očima pouští do tréninku a svým nadšením strhávají ostatní. Nechejme se překvapit, jak to dopadne. Markéta Smolková
Co se děje v CZŠ svaté Ludmily Radost z úspěchů našich žáků
Žáci školy se neztrácejí a na úrovni opavského okresu uspěli a mnohdy i předstihli studenty víceletých gymnázií či základních škol s rozšířenou výukou či specializací různých oborů. Mnozí budou školu reprezentovat v krajských soutěžích. Dětem i vyučujícím gratulujeme.
Poznávací zájezd do polské Osvětimi
Ve čtvrtek 31. března se žáci nejvyšších ročníků naší školy zúčastnili prohlídky areálů koncentračních táborů Osvětim a Březinka – památníků největších krutostí naší doby. Žáci se seznámili s organizací tábora, se životem vězněných, s brutalitou dozorců i důstojníků SS i s procedurou likvidace vězňů v plynových komorách. To vše ve velmi autentickém prostředí tábora obehnaného ostnatým drátem. Cílem exkurze bylo prožít a zažít několik chvil ve skutečném prostoru symbolu holokaustu, vžít se do příběhů lidí, kteří prošli peklem Osvětimi a v této souvislosti si uvědomit nebezpečnost rasistických a antisemitských názorů pro lidstvo. Celý program na žáky velmi zapůsobil a prohlídka nenechala nikoho lhostejným. 23
Družina má talent
Žáci se nenudí ani v družině. Měli příležitost předvést, co umí v družinové soutěži DRUŽINA MÁ TALENT! Připravili si zajímavá čísla, a tak se zpívalo, tančilo, hrálo na klavír a dokonce i kouzlilo a stálo to za to. Dětem za jejich přípravu a odvahu vystoupit děkujeme!
Sport nás baví
V jarních měsících byl ukončen tradiční kurz bruslení pro žáky 1.–5. třídy. Nejmladší žáčci se učili základům bruslení pod vedením zkušené lektorky, ti starší se zdokonalovali pod vedením svých učitelek. Třeťáci a čtvrťáci navázali na tento zimní sport výukou plavání. Při výuce plavání se mohou zkušení lektoři jak na opavském školním statku, tak i na hradecké Belárii věnovat našim mladým plavcům opravdu individuálně. Počáteční obavy z vody se tak u dětí rozplývají a plavecká zdatnost se postupně zvyšuje.
Učíme se pomáhat – pomozte také
Ve škole jsou žáci vedeni k solidaritě a učí se pomáhat dle svých možností. Letošní postní sbírku jsme věnovali sdružení Likvidace lepry a tuberkulózy, jsme zapojeni do projektu adopce na dálku. Připojili jsme se k opavské sbírce luštěnin sdružení ADRA na pomoc Ukrajině. Stále pleteme a háčkujeme čtverce pro děti v Africe. A čtverců už se nasbíralo opravdu mnoho. Jsou to skutečná malá umělecká dílka. Jejich výstavku máme ve škole. Čtverce o velikosti 20x20 cm je možno uplést nebo uháčkovat. Čtverce budeme posílat do redakce časopisu IN, která je koncem prázdnin odešle do Afriky. Tam budou sešity a poslouží jako přikrývky. Můžete se k nám také připojit a hotové čtverce nebo zbytky vln přinášet do školy do konce června! Více o projetu na www.knit-a-square.com. Marie Šoltisová
Centrum pro rodinu – středisko Opava Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro; e-mail, mobil:
[email protected], mobil: 731 625 617; internetové stránky: www.prorodiny.cz, osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.
Diecézní pouť rodin na Maria Hilf
Uskuteční se v sobotu 7. května na poutním místě Maria Hilf u Zlatých Hor. Program: 12.00 Křížová cesta lesem (od areálu Bohema) 13.30 Křížová cesta před kostelem 24
14.00 Mše svatá, otevření Svaté brány 15.00–17.00 Doprovodný program zajišťuje Centrum pro rodinu – pro děti (dílny, skákací hrad, hlavolamy, stan Kouzelná školka) a pro rodiče Manželské rande 16.30 Noc na Karlštejně – vystoupení dětí 15.00–17.00 Výstav Nejsvětější Svátosti v kostele, svátost smíření 17.00 Závěrečné požehnání
Setkání pro ženy v Opavě
Uskuteční se v sobotu 21. května v pastoračním středisku minoritského kláštera v Opavě. Téma: O radosti, Františka Böhmová. Začátek je v 9 hodin a ukončení v 17.30. Během dne bude možnost vzájemného sdílení, ticha, svátosti smíření, mše svaté. Cena: 200 Kč. Přihlášky:
[email protected], 731 625 617
Adorace pro maminky
Uskuteční se 25. května ve 20 hodin v minoritském klášteře.
Jana Dostálová
Charita Opava Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař; telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788; e-mail:
[email protected]; internetové stránky: www. charitaopava.cz.
Pavel Helan zahraje klientům sociálních služeb
Tak trochu jiný koncert pořádá v pondělí 9. května Charita Opava. Dopoledne v 10 hodin v klubu Art na Beethovenově ulici v Opavě zahraje a zazpívá písničkář Pavel Helan zdarma pro všechny klienty sociálních služeb na Opavsku. Pavel Helan není Opavanům neznámý, již dvakrát na pozvání opavské Charity vystoupil společně s lanškrounským knězem Zbigniewem Czendlikem v opavském kině Mír, kde si zazpíval i s dětmi z Mateřského centra Neškola. Pavel Helan tentokrát zahraje pro zcela jiné publikum, než je zvyklý. Budou ho tvořit uživatelé sociálních služeb na Opavsku. Na koncert je pozývá Charita Opava v rámci celoroční akce 12 inspirací pro Opavsko. „Když jsme tvořili program akce 12 inspirací pro Opavsko, která má oslovovat veřejnost i různé instituce, zjistili jsme, že nám v publiku chybí zásadní element – naši klienti. Protože s Pavlem 25
Helanem jsme se již z minulosti znali, zavolali jsme mu a domluvili tento trochu jiný koncert, na který zveme nejen naše klienty, ale všechny uživatele sociálních služeb na Opavsku. A samozřejmě zdarma,“ vysvětluje ředitel Charity Opava Jan Hanuš. Pavel Helan se stal v roce 2013 finalistou soutěže Česko Slovensko má talent. Pro texty písní, které si převážně skládá sám, jsou typické optimismus a humor. Některé texty jsou vyloženě komické, jiné v sobě zase nesou vážné téma a hlubší myšlenku. Další texty jsou zase inspirovány čtením Bible. Dodejme, že den před tímto koncertem, v neděli 8. května v 19 hodin, vystoupí Pavel Helan ve Stěbořicích u příležitosti Memoriálu otce Jožky Motyky.
Charitní májku postavili Tři králové
Už jste někdy viděli Tři krále na jaře? A dokonce přijet autem na stavění májky? Příležitost jste měli koncem dubna, kdy na tradiční stavění májky na dvoře jaktařského areálu Charity Opava dorazili Kašpar, Baltazar a Melichar v novém autě VW Caddy, které bylo zakoupeno z výtěžků letošní Tříkrálové sbírky na Opavsku. Tradiční slavnost příchodu jara tak doplnilo požehnání nového auta, a zároveň poděkování všem dárcům, kteří na něj během letošní Tříkrálovky přispěli. Vozidlo slouží Dennímu stacionáři pro seniory, je sedmimístné a má otočné sedadlo pro špatně pohyblivé klienty. „Chtěli bychom, aby se spolu s námi mohli celý rok z výtěžků Tříkrálové sbírky radovat i ti, kteří do ní přispěli,“ vysvětluje původ vzniku nevšední akce ředitel Charity Opava Jan Hanuš. „Na akci jsme proto pozvali všechny občany, aby se spolu s námi mohli potěšit z přicházejících pěkných dnů i z toho, že štědrost lidí na Opavsku pomáhá potřebným,“ dodává. Charitní májka se letos zdobí již počtvrté. Nejstarší známý doklad o stavění máje pochází z roku 1422, kdy za postavení máje dostal hoch odměnu, a to ruku děvčete. Stromek pro tuto událost zajistil tak jako každý rok zaměstnanec Charity Opava Jirka Leifert. S myšlenkou stavění máje přišel v roce 2013 Jan Hanuš. Pověděl tehdy, že dnes se zvyky posouvají do čarodějnických sfér a že on má raději stavění májky, což je přirozená oslava jara. Stejně jako v předchozích letech ozdobily akci děti z jaktařské Mateřské školy, které předvedly, co se ve školce naučily a zatancovaly u vztyčené májky. Charitní májka bude zdobit nádvoří celý měsíc.
Komunitní plán a Potěmkinova vesnice
Přednáška pedagožky Slezské univerzity Jany Žáčkové a méně formální debata o smyslu tzv. komunitního plánu v Opavě se uskuteční ve středu 11. května dopoledne. Akci pořádá pod mírně provokativním názvem „Komunitní plán nesmí být Potěmkinova vesnice“ Charita Opava v rámci celoročního setkávání s občany pod názvem „12 inspirací pro Opavsko“.
26
Mgr. Jana Žáčková, PhD., která před lety pracovala v Charitě Opava, je vedoucí Centra sociálního podnikání Ústavu veřejné správy a regionální politiky Slezské univerzity v Opavě a dlouhodobě se věnuje právě problematice komunitního plánování. Komunitní plánování je metoda, která má umožnit plánovat sociální služby tak, aby co nejvíce odpovídaly potřebám občanů města. Podstatou komunitního plánování sociálních služeb je partnerství mezi veřejnou správou, státními či neziskovými poskytovateli služeb, jejich uživateli a širokou veřejností. Nástrojem komunitního plánování je tzv. komunitní plán – dokument, který je výsledkem vyjednávání mezi všemi účastníky procesu. Do Schösslerova salónku Obecního domu v Opavě, kde se setkání uskuteční od 10 hodin, jsou tak zváni všichni zájemci z řad odborné veřejnosti, studentů i občanů. Přednášku pořádá Charita Opava ve spolupráci s Opavskou kulturní organizací OKO, vstup je zdarma.
Charita sbírá víčka pro Matyáška
Matyášek Tazbirek z Opavy se narodil předčasně. Jeho postižení vyžaduje stálou péči a nemalé finanční prostředky. Matymu hodně pomáhá tzv. Klimerapie, poskytovaná Lázněmi Klimkovice. Má sice výborné účinky, ale stojí kolem dvou set tisíc korun, je zapotřebí ji absolvovat alespoň dvakrát či třikrát ročně a není hrazena z nemocenského pojištění. Jednou z cest, jimiž si na tuto drahou proceduru mohou Matyho rodiče přivydělat, je sbírání víček od PET lahví. Pro téměř pětiletého Matyáška sbírá víčka také Charita Opava, konkrétně sociálně terapeutická dílna Radost. Chlapeček stojí jen s oporou, nechodí ani neleze a nesedí sám. Proti svým vrstevníkům je hodně opožděný. Umí ukázat, kde má oči, nosánek, ouška a pusinku. Spolu se svými rodiči Tomášem a Karin Tazbirkovými, s nimiž jsme se setkali, když si přijeli do Radosti pro další várku víček, však denně bojuje o lepší život. S nimi vlastně bojují všichni, kteří Charitě se sběrem víček pomáhají. „Když mi začala ve 32. týdnu odtékat plodová voda, poslali mě do Ostravy a tam při prvním vyšetření řekli, že už budu rodit. Porod byl dlouhý a probíhal normální cestou, což způsobilo velký tlak na hlavičku,“ vzpomíná Karin Tazbirková a je přesvědčena, že kdyby lékaři zvolili císařský řez, dopadlo by nejspíše všechno jinak. Už den po narození měl Maty, jak mu rodiče říkají, křeče a záškuby, došlo ke krvácení do hlavičky. Co druhý den mu lékaři odváděli mozkomíšní mok. Maminka vzpomíná, jak to bylo smutné, že chlapeček byl stále v inkubátoru a jediným kontaktem s ním bylo pohlazení. Vzít si jej na ruce mohli rodiče minimálně. Když už bylo líp, podrobil se Matyášek operaci a doktoři 27
tvrdili, že je v pořádku. Opak byl pravdou. Maty dostal těžkou infekci a trvalo dlouho, než se jí zbavil. Domů si jej rodiče odvezli po dlouhém půlroce. Informací moc neměli a v tom jim pomohlo Centrum ranné péče Ostrava, kterému jsou Tazbirkovi dodnes vděční za rady a pomoc. O sbírání víček se rodiče dověděli v lázních Klimkovice a od té doby shánějí každé víčko. Za tunu dostanou pouhých 13 tisíc korun, ale pomáhají jim v tom školy, školky, firmy, známí i neznámí lidé a rodiče všem velmi děkují. O tom, že se sběr víček daří, svědčí fakt, že Tazbirkovi mají na ně pronajaty čtyři sklepy. Nejcennější jsou červená a zelená víčka, která jim firma proplácí lépe než ty ostatní. To však neznamená, že by jen jediné víčko přišlo nazmar. Více o Matyáškovi a dalších možnostech, jak mu pomoci, najdete na www.matytodokaze.cz. Charita Opava
V letošním roce proběhne Noc kostelů v ostravsko-opavské diecézi v pátek 10. června jako součást Dnů víry v rámci 20. výročí diecéze. Mottem je verš 21,25 z knihy Zjevení: „Jeho brány zůstanou ve dne otevřené, NOC tam už nebude.“ V naší farnosti bude Noc kostelů zahájena od 18 do 19 hodin v Obecním domě v Opavě, a to koncertem Církevní konzervatoře Opava a výstavou. Pokračovat pak bude v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie komentovanými prohlídkami, a to v časech 19.00-20.15, 20.30-21.45 a 22.00-23.15. Provázet bude Bc. Pavel Solnický. Pro účast na komentované prohlídce je nutné vyzvednout si časovou vstupenku v Obecním domě. Vstupenky se budou vydávat 10 dní před prohlídkou až do dne prohlídky, vstupenka je zdarma. Kromě konkatedrály můžete v Opavě navštívit také kostel sv. Petra a Pavla v Jaktaři, kostel Sv. Ducha, kostel sv. Jana Křtitele a evangelickou modlitebnu. Více informací na www.nockostelu.cz. Zpracovala Marie Štrauchová
Běh o Opavský koláč Orel jednota Opava zve všechny od 3 do x let na májový běh o „Opavský koláč“, který se uskuteční v sobotu 21. května v Sadech Svobody. Registrace proběhne od 9.30 do 9.50 u pojišťovny Kooperativy v Sadech Svobody. 28
Pozvánka na duchovní obnovu pro dívky Srdečně zveme dívky od 16 let na svatodušní duchovní obnovu v Opavě ve dnech 20.–22. května. Obnovu povede otec Marcel Krajzl a sestry z Kongregace Dcer Božské Lásky. Začátek bude v pátek večer a ukončení v neděli odpoledne. S sebou: otevřené srdce pro vanutí Ducha Svatého, Bibli, něco na psaní, přezůvky. Cena je dobrovolná. Přihlašovací adresa: sestra Cecilie Heneberková, Rooseveltova 47, Opava, 746 01, mobil: 731 704 497, e-mail:
[email protected]. Přihlaste se nejpozději do 15. května. „Kdo věří ve mne‚ ‹proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo›. To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili.“ (J 7,38-39) Na setkání se těší Dcery Božské Lásky (www.dcerybozskelasky.webnode.cz).
Oznámení Mše svatá v německém jazyce
Novéna před slavností Seslání Ducha
• Sobota 28. května – v 16.30 v kapli sv. Svatého Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie. • Od pátku 6. května do soboty 14. května – v kostele Svatého Ducha. Bližší informace Mše svaté ze slavnosti Nanebevstoupení v ohláškách a na vývěskách farnosti Páně Svatého Ducha. • Čtvrtek 5. května – v 6 a v 7 hodin v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie; Svatodušní vigilie v 18 hodin v kostele sv. Vojtěcha. • Sobota 14. května – ve 20 hodin v kostele Sv. Ducha.
Pouť k Panně Marii Opavské, Matce Milosrdenství
bude letos výjimečně až v sobotu 14. května – poutní mše svatá bude v kostele sv. Vojtěcha v 18 hodin. Před mší sv. bude pobožnost. Přijďte uctít naši Pannu Marii Opavskou na této pouti, která je jednou z diecézních akcí k roku milosrdenství. Případné upřesnění informací bude v ohláškách.
Farní den farnosti Sv. Ducha • Neděle 15. května – Odpolední program začne v 15 hod. pobožností v kostele Sv. Ducha a bude pokračovat v minoritském klášteře a zahradě.
Poutní mše svatá ze slavnosti Nejsvětější Trojice • Neděle 22. května – v 16.30 v kostele Nejsvětější Trojice v Městských sadech.
Poutní mše svatá ke sv. Janu Nepomuckému, hl. patronu Čech
Slavnost Těla a krve Páně
bude v neděli 15. května v 9 hodin v kostele sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích.
• Čtvrtek 26. května – v 18 hodin v kostele sv. Vojtěcha bude slavná mše svatá, po které 29
bude následovat eucharistický průvod do • Kostel Božského Srdce Páně – Marianum kostela Sv. Ducha (v závislosti na počasí). – v pátek 6. května a 3. června (první pátek v měsíci) od 17.20 do začátku mše Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova svaté v 18 hodin; každou středu (pokud • Pátek 3. června při mši svaté v 18 hodin není liturgická památka) v 18 hodin mše v kostele sv. Vojtěcha. svatá ke cti sv. Josefa, přede mší litanie ke sv. Josefu.
V kostele sv. Jana Křtitele
mše svaté nebudou. Mše svatá v neděli Pobožnosti k Nejsvětějšímu Srdci v 11 hodin bude stále sloužena v kostele Ježíšovu Svatého Ducha. budou v červnu v kostele Sv. Ducha každý pátek po mši svaté začínající v 17 hodin.
Adorace před Nejsvětější svátostí
• Chrám Sv. Ducha – každou středu od 16 hodin do začátku mše svaté, která začíná v 17 hodin. • Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie – v květnu adorace nebudou, každý den v 19 hodin je májová pobožnost. • Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 6. května (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně, v pátek 20. května (třetí pátek v měsíci) s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství, v pátek 3. června (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně – vždy po mši svaté začínající v 18 hodin. • Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli 1. května a 5. června, tak jako každou první neděli v měsíci, bude krátká adorace s litanií k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a svátostným požehnáním – po mši svaté začínající v 16.30. • Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích – v pátek 6. května (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně; v pátek 27. května (poslední pátek v měsíci) s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství, v pátek 3. června (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně – vždy po mši svaté začínající v 18 hodin. 30
Májové pobožnosti • Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie – od neděle 1. května denně v 19 hodin. Každou neděli budou májové pobožnosti pro děti. • Kostel Sv. Ducha – úterý až pátek po mši svaté začínající v 17 hodin; pondělí a sobota po mši svaté začínající v 8 hodin; neděle v 17 hodin. • Kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice – středa a pátek – po mši svaté začínající v 18 hodin. • Kostel Božského Srdce Páně – Marianum – od 17.15 modlitba růžence, v 17.45 májová pobožnost, každý den kromě úterý, pátku a neděle.
První svaté přijímání • Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie – v neděli 29. května při mši sv. v 10 hodin. • Kostel Svatého Ducha – v neděli 22. května při mši svaté v 9.30. • Kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice – letos nebude.
Intence na mše svaté • v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie se zapisují průběžně po celý rok, vždy po každé mši svaté v sakristii;
• Neděle 5. června – Pouť k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Mše sv. v 8 a v 10 hod. Srdečně zveme všechny poutníky též Fatimská pobožnost na mše sv., které zde bývají slouženy bude v pátek 13. května v kostele každou neděli v 10 hodin. Můžete využít Svatého Ducha. Začíná výjimečně v 15.30 linkového autobusu č. 806, který vyjíždí přednáškou o. Pavla Dokládala, v 17 hodin ze zastávky Autobusové stanoviště v 9.40 je mše svatá, po ní litanie a průvod se a zpět pak nově v 11.15. sochou Panny Marie. Kontakt: P. Sebastian Gruca OFMConv – rektor kostela. Adresa: Poutní dům, Plánované sbírky Výletní 3, 794 01 Krnov; tel.: 732 664 763; • Neděle 8. května – sbírka na opravu e-mail:
[email protected]. Program konkatedrály – v kostelech farnosti poutí na celý rok 2016 najdete na webových Nanebevzetí Panny Marie. stránkách http://kostelcvilin.cz/. • Neděle 15. května – sbírka na diecézní Poutní místo Panny Marie Pomocné Charitu – ve všech kostelech.
• v kostele sv. Vojtěcha se přijímají intence v pátek 20. května, od 16.45 do 17 hodin, na mše svaté slavené v červenci.
Informace pro mládež Diecézní centrum mládeže – kompletní program akcí Diecézního centra mládeže a Diecézního střediska mládeže naší diecéze najdete na webových stránkách dcm.doo.cz.
Poutní místo Cvilín u Krnova • Neděle 8. května – Pouť k Panně Marii, Prostřednici všech milostí. Mše sv. v 10 hod., po ní májová pobožnost. • Sobota 14. května – Pouť k Panně Marii, Snoubence Ducha Svatého. Mše sv. v 10 hod., po ní pobožnost k Duchu Svatému. • Neděle 15. května – Pouť k Panně Marii Fatimské. Mše svaté budou v 8 a v 10 hodin. • Sobota 21. května – Duchovní obnova na téma: „Ježíši, důvěřuji Ti“. Program: 10.00 mše sv., 11.30 přednáška, 12.30 přestávka na oběd (z vlastních zásob), 13.30 přednáška, 15.00 adorace s Lurdským požehnáním; duchovní obnovu povede P. Jiří Pleskač z Otrokovic.
Zlaté Hory
• Sobota 7. května – Diecézní Pouť rodin. Od 12 do 17 hodin. Kompletní program najdete na http://mariahilf.eu/index.php/ cs/aktuality. • Úterý 10. května – Pouť kněží ostravskoopavské diecéze. Od 8 do 17 hodin. Pravidelné bohoslužby na Maria Hilf: sobota 10.30, neděle 10:30 a 15 hodin. Veškeré další informace získáte na adrese: Zlaté Hory č. p. 170, Zlaté Hory 793 76; telefon: 584 425 916; e-mail: mariahilf@ mariahilf.cz; webové stránky: www. mariahilf.eu; kontakt: Mgr. Karla Waňková (
[email protected]), asistentka rektora.
Exercicie v červnu Velehrad – Stojanov Čtvrtek 2. až neděle 5. června Duchovní obnova P. Vladimír Kasan OSB 31
Prosebné a významné dny
Neděle 5. až sobota 11. června čtvrtek 5. května – Slavnost NANEBEDuchovní cvičení pro řeholnice VSTOUPENÍ PÁNĚ – doporučený svátek; P. Jan Gacík SDB pátek 6. května – první pátek v měsíci; Svatý Hostýn pátek 6. května – začátek novény před slavností Seslání Ducha Svatého; Úterý 7. až sobota 11. června sobota 7. května – Slavnost PANNY Ignaciánské exercicie MARIE, MATKY MILOSRDENSTVÍ P. Josef Čunek SJ (Panny Marie Opavské); pouť bude Exerciční dům CIS v Českém Těšíně 14. května; V měsíci červnu nejsou v tomto exercičním neděle 8. května – Den matek; domě žádné exercicie ani duchovní cvičení neděle 8. května – Den modliteb za nebo obnovy. sdělovací prostředky; Jakékoliv informace o jezuitských čtvrtek 12. května – Mezinárodní den duchovních cvičeních v těchto i v dalších ošetřovatelek; exercičních domech získáte na webových neděle 15. května – Slavnost SESLÁNÍ stránkách www. exercicie.cz/nabidka.php, DUCHA SVATÉHO; neděle 22. května – Slavnost NEJSVĚTĚJŠÍ kde se také můžete přihlásit. TROJICE; Koncerty úterý 24. května – Den modliteb za církev Pondělí 9. května v 19 hodin – v Číně; Sál Knihovny Petra Bezruče Opava. středa 25. května – Mezinárodní den Mimořádný májový koncert španělských ztracených dětí; umělců z Madridu. Účinkují: Marta Infante čtvrtek 26. května – Slavnost TĚLA – mezzosoprán, Jorge Robaina – klavír. A KRVE PÁNĚ – doporučený svátek; Na programu: W. A. Mozart, G. Rossini, středa 1. června – Mezinárodní den dětí; A. Dvořák, G. Mahler, E. Granados, pátek 3. června – Slavnost Nejsvětějšího G. Verdi a další. Pořádá Umělecká agentura Srdce Ježíšova, a zároveň první pátek v měsíci. Karel Kostera. Příspěvky do Cesty můžete předat v sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a kostela sv. Vojtěcha nebo na faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na adresu redakce, nebo elektronickou poštou na adresu
[email protected] – vždy do uzávěrky. Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923. Webové stránky farnosti Nanebevzetí Panny Marie v Opavě: www.farnostopava.cz Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail:
[email protected] Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider. Ročník 23., číslo 5. Náklad 700 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR. Příští číslo 5. 6. 2016, uzávěrka 14. 5. 2016
