Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě září Slovo na cestu

Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě září 2014

Slovo na cestu A je to zase tady. Září a s ním nový školní, pro jiné akademický rok. Nejen pro školáky a pro studenty, ale taky pro mnohé rodiče a prarodiče. Vstávat, chodit do školy, chystat svačiny, respektovat rozvrh, nezmeškat odpolední kroužky, vyzvedávat po škole, plánovat, kdo kdy bude kde, zápasit s trémou před písemkami a zkoušením, přemáhat lenost a nechuť, prožívat večery nad zapomenutými úkoly, vysedávat nad učením do noci, užívat si radostí nebo strastí nad otevřenými žákovskými v reálu či na webu školy a ještě mnoho dalšího. Po prázdninách se život vrací do normálu ke svému rytmu. Školní rok zdaleka nevytváří řád jen těm, kdo usedají do školních lavic. Je nás mnohem víc, pro které 1. září přináší předěl a opět pravidelný rytmus. Čas je jeden z nejvzácnějších darů, které máme. Není jedno, kdo nebo co náš čas určuje. Někdo je zapřažen školním rokem, jiný ranní a odpolední směnou, další pracovním kolotočem dva, dva, dva nebo tři a tři, jinému čas určuje píchání inzulínu nebo dávkování léků, další je pod bičem nepředvídatelnosti, když každý den je jinak podle požadavků klientů a zákazníků. Biblický svět přináší jednu úžasnou intuici, kterou si osahali židé v babylónském vyhnanství bezmála šest set let před Kristem, že člověk ze své strany se může rozhodnout prožívat svůj čas s Bohem. Věřícímu člověku může být odcizeno mnohé – svatyně, posvátné předměty, knihy, upomínky, náboženští vůdcové atd. Ale nedá se mu vzít jeho rozhodnutí myslet v určitý čas na Boha. Díky tomu i dnes mezi námi křesťany potkáte lidi, kteří si propojili ranní sundávání nohou z postele se znamením kříže nebo poledne s modlitbou Anděl Páně, třetí hodinu odpoledne se vzpomínkou na Ježíšovo utrpení, pokládání rukou na volant s modlitbou o ochranu Boží na cestách, večerní usínání dětí s křížkem na čelo, devátou hodinu večerní s modlitbou za farnost, večerní ulehnutí s modlitbou k Panně Marii nebo jakkoli jinak.

Je jedno, jakou konkrétní podobu naše rozhodnutí propojit určitý čas se vzpomínkou na Boha má. Na délce až tak moc nezáleží. Důležitější je spíš poznání, že i přes vnější okolnosti, přes frustrující pocit, že nám neustále chybí tolik potřebného času, můžeme se v pravidelném okamžiku povznést myšlenkou k Bohu. Pak zakusíme, že On je skutečně s námi na naší životní cestě. otec Petr Smolek, administrátor farnosti Rychvald u Karviné

Pane, můj Bože Pane, můj Bože, tak silně toužím, abych se dokázal modlit s nejvroucnější odevzdaností. Vnořit bych se chtěl do tvé přítomnosti, nemyslet na nic než být před tebou, aby mi nezabraňovala má únava a neochromoval mě pocit prázdnoty v nitru, aby mě neodváděla má přání a neskličovaly mě pochybnosti. Na tvého Ducha čekám, aby mi přišel na pomoc. Přijď, Bože, a proraz si cestu k mému srdci, ať se rozepne v bezmezné důvěře. Děkuji ti, že mám touhu být ti nablízku, vždyť má touha znamená, že ty mě voláš.

Čekání Hledám tě radarem své touhy Nedočkavost srdce se rozvlnila do všech stran na vážkách nejistoty houpá se neustále Přijde Nepřijde A potom najednou zacinkají klíče To ostatní už znáš Světlo úsměvu Zpěvavé pozdravení Hřejivý stisk ruky Políbení pokoje Mons. Josef Veselý

2

Změny ve farnosti S příchodem letních prázdnin se udály změny ve farnosti Nanebevzetí Panny Marie. Místo otce Pavla Cieslara, který odešel do farnosti Nový Bohumín, přišel z Ostravy-Staré Bělé do Opavy jako nový děkan a farář otec Jan Czudek. Máme také nového kaplana, kterým je otec Aleš Písařovic, který dříve působil v Kravařích. Otec Mieczysław Augustynowicz odchází od září do farnosti Orlová. Otci Pavlovi i otci Mieczyslawovi děkujeme za vše, co v naší farnosti vykonali, a zároveň jim přejeme, ať je v nových působištích provází Boží požehnání a milost Ducha Svatého. Otce Jana i otce Aleše v naší farnosti vítáme a vyprošujeme jim všechny potřebné dary.

Zajímá nás… Způsobuje Bůh záměrně přírodní katastrofy? Bůh respektuje svobodu člověka i zákonitosti přírody. Řada lidí, kteří uvažují o náboženských otázkách, se nedostává k pochopení Boha a jeho jednání, a to proto, poněvadž Pánu Bohu připíší vlastnosti a možnosti, které má člověk, a potom se samozřejmě nedoberou uspokojivého výsledku. Kdo tedy vidí v Bohu „dispečera“, který vše, co se kolem nás děje, spouští, zastavuje a reguluje, ten ho udělá za všechno zlo zodpovědným (dobro mu většinou nepřipíše?!), a tak ho odsoudí. Někdo jiný v něm vidí jen nějakou nadzemskou sílu, k té zas sotva bude mít osobní vztah. Víra, kterou nám ukazuje Bible, která se zrodila v izraelském národě a která je dva tisíce let rozvíjena v křesťanství, stojí v zásadě na tom, že Bůh se stává účastníkem dějin Izraele (ve Starém zákoně) a potom díky Ježíši Kristu účastníkem, partnerem života křesťana, tedy člověka, který v něho uvěřil. Je to potom Bůh v našich dějinách, který ještě ke všemu respektuje svobodu člověka (a tak se děje kromě dobra i zlo – války, vraždy apod.) i zákonitosti v přírodě (tsunami, zemětřesení, vichřice jsou přírodní jevy, které nejsou jako takové zamířeny proti člověku, které mu ale ublíží, když se s nimi „nechráněn“ setká). P. Aleš Opatrný (zdroj www.vira.cz) 3

150 km se svatým Janem XXIII. Již po sedmé se poutníci rozhodnuti jít tentokrát spolu se svatým Janem XXIII. na Velehrad shromáždili před konkatedrálou v Opavě, aby si naložili svá zavazadla, ale především aby společně začali své putování mší svatou. Mši sloužil otec Pavel Cieslar a na jejím konci všichni poutníci od něj obdrželi požehnání na cestu. Toto požehnání všechny určitě povzbudilo a namotivovalo je celou pouť prožít spolu s Pánem Ježíšem. Ještě před odchodem se s poutníky rozloučil i otec Mieczysław Augustynowicz, který je také posílil svým slovem v putování. Poté již zavelel otec Bartłomiej: „Poprosím kříž, tabuli, vlajky a kytary a JDEME!“ Mimochodem, těmito slovy nás otec Bartłomiej vyzýval k odchodu pokaždé. Cesta z Opavy do Fulneku byla zpočátku slunečná, avšak před Fulnekem se spustila obrovská průtrž mračen. Což nás sice neodradilo v putování, ale dosti všechny zmohlo a především pořádně namočilo. Všichni byli skutečně mokří až na kost. Avšak otec Bartłomiej neztrácel hlavu a ve chvíli největší průtrže vymyslel krásnou písničku s názvem: „Děkuji ti, Bože, za počasí“. Jakmile jsme dorazili do Fulneku, tak nás ještě zdejší pan farář pokropil svěcenou vodou a rozdělili jsme se do rodin, kde jsme strávili nadcházející noc. U našich hostitelů nezůstal žádný radiátor chladný. Všechny radiátory byly rozpáleny, jen aby nám naše věci co nejvíce vyschly a mohli jsme dále pokračovat v našem putování. Za tuto pomoc ještě jednou velké Pán Bůh zaplať. Ráno jsme se probudili do dalšího deštivého dne, ale čekala nás mše svatá s otcem biskupem Františkem, takže každý jistě vstával s radostí. Otec biskup nás ve svém kázání také podpořil v putování a ještě před odchodem jsme od něj obdrželi požehnání. Na oplátku jsme mu zazpívali krásnou písničku. Cesta z Fulneku do Bělotína byla asi pro všechny tou nejtěžší, jelikož opravdu celý den vytrvale pršelo. V Odrách, kde jsme měli pauzu, jsme načerpali další síly, koupili si nové pláštěnky a suché ponožky a pokračovali v cestě. I přes déšť nás neopustil elán a zpívali jsme dál a dál. Naše modlitby, aby přestalo pršet, byly vyslyšeny až v Bělotíně, kde jsme 4

se ve zdejším kostele všichni modlili Korunku k Božímu milosrdenství. Čekala nás první noc v tělocvičně. Po noci zaslouženého odpočinku jsme se již probudili do prosluněného dne. Jako každé ráno nechyběla mše svatá, tentokrát sloužená otcem generálním vikářem Martinem Davidem. Po mši svaté jsme již vyrazili do dalšího dne putování. Samozřejmě, že naše putování nebylo pouze bezduchým „výletem“ na Velehrad. Celá pouť nesla tuto intenci: • Za mír a pokoj na Ukrajině. • Za závislé na drogách, alkoholu aj. • Za hojnost Božích milostí na diecézním setkání mládeže v Odrách. Každý den při modlitbě jsme také měli prostor přidat svou soukromou intenci a prosby. Další zastávka na nocleh byla v obci Paršovice, kde nás místní již tradičně přivítali teplým gulášem. Při odchodu z Paršovic se s námi přišly rozloučit také děti z místní mateřské školy, které se k nám přidaly ke společnému zpěvu písně: „Anděle Boží“. Následovala cesta do Holešova. Cesta byla plná legrace, ale samozřejmě také modlitby. Při zpěvu jsme se opravdu pořádně pobavili, jelikož spolu s námi Slezany putovali také poutníci z Moravy spolu s otcem Františkem, kteří svými nápady uměli opravdu oživit text písní, a tím pobavit ostatní. Jistěže my Slezané jsme se nenechali zahanbit a okamžitě jsme na jejich nápady reagovali a společně jsme tak utvořili super společenství, ve kterém se spolu s Boží pomocí krásně putovalo. Doputovali jsme do Holešova, kde na nás již čekala teplá večeře v miskách, což každému z nás doslova bodlo. Při společné večerní modlitbě jsme pak děkovali Pánu Bohu za vše dobré co, nás na naší cestě potkalo. Ráno v Holešově nás opět čekala mše svatá a poté si každý individuálně posnídal. Jako tradičně byl odchod naplánován na 9 hodin z tamějšího náměstí, kde jsme se společně vyfotili a pustili jsme se do dalšího dne našeho putování.

Jak vlastně takový den putování vypadal? Jak jsem již uvedl, každý den začínáme mší svatou a pokračujeme snídaní. Již během chůze pokračujeme ranní modlitbou, čteme evangelium daného dne a poté zase opět společně zpíváme či konverzujeme. V poledne nesmí chybět modlitba Anděl Páně a oběd. Jakmile jsme připraveni vyrazit na další cestu - posíleni obědem a modlitbou -, 5

opět si ji zpříjemňujeme společným zpěvem. Kolem 13. hodiny odpolední se společně modlíme růženec a v 15 hodin Korunku k Božímu milosrdenství. Jakmile dorazíme na místo odpočinku, trávíme společný čas rozličnými aktivitami. Jednak jsou to různé hry, ale například v Kvasicích, kde jsme dorazili z Holešova, jsme společně prožívali křížovou cestu. Po křížové cestě je také samozřejmě čas si zajít někam na Kofolu a společně strávit chvíle, které zbývají do doby, kdy se zavře tělocvična, ve které spíme. Je zde předposlední den poutě. Cesta do Kvasic. Osobně mi tento úsek přišel naprosto nejlepší. Jednak jsme si již zvládli vytvořit super společenství, ale také jsme již věděli, že nám chybí už jen pár kilometrů a dojdeme do cíle naší společné pouti – na Velehrad. Tento pocit byl dokreslován ještě dalšími okolnostmi. Jednak tím, že nás ještě jednou po telefonu povzbudil otec Mieczysław, ale také tím, že otec Bartłomiej ve chvílích společné konverzace uměl opravdu rozproudit zábavu a s touto jeho podporou se šlo také mnohem lépe a na kilometry, které nás ještě čekaly, jsme tolik nemysleli. Jakmile jsme dorazili do Traplic, vůbec nám nepřišlo, že jsme již ušli 143 kilometrů a k Velehradu je to co by kamenem dohodil. V Traplicích jsme společně adorovali před Nejsvětější Svátostí oltářní a na závěr jsme společně zazpívali „Te Deum laudamus“.

6

K Velehradu to bylo, jak jsem již uvedl, co by kamenem dohodil, a proto se každému šlo dobře a těšili jsme se na slavnostní mši svatou celebrovanou otcem arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem. Jakmile jsme poprvé spatřili slavný Velehrad, poklekli jsme do tiché modlitby a děkovali Bohu za všechna milosrdenství během naší pouti. Od Velehradu nás dělil pouze poslední prudký kopec dolů. Samozřejmě, že začalo pršet. Jelikož se někteří poutníci rozhodli poslední kilometry dojít k Velehradu pěšky a onen prudký kopec se změnil v jedno obrovské kluziště, byly ony poslední kilometry dosti zajímavé a mnohdy i zábavné. Jakmile jsme sešli kopec, zastavil nás okamžitě tým jedné české televize a začal nám klást dotazy, zda nám to v takovém dešti stálo za to atd. Každý dotázaný odpověděl, že mu to stálo za to a že to bylo pěkné putovat spolu s dalšími mladými. Těsně před hraniční tabulí městečka Velehrad přestalo pršet a my jsme se pustili z plných plic do zpěvu. Všichni lidé nám mávali a radovali se spolu s námi. Jakmile jsme došli před baziliku, pustili nás do přední části, takže jsme měli celou mši svatou „z první ruky“. Po mši svaté se s námi opět setkal náš otec biskup František a společně jsme si zase zazpívali. Na úplný závěr se s námi přišel vyfotit i místopředseda vlády pan Pavel Bělobrádek, kterého jsme obdarovali naší poutnickou plackou a zpěvníčkem. Co všechny potěšilo, bylo to, že si okamžitě darovanou placku připnul na klopu svého saka. Poté nám nezbývalo nic jiného než si zajít koupit něco na zub a pořídit nějaký ten suvenýr domů. V 15 hodin odpoledne jsme všichni společně nastoupili do autobusu, který nás dovezl zpět do Kvasic, kde jsme si naložili svá velká zavazadla a pokračovali jsme, tentokrát již autobusem, na své cestě domů.

Ano, zvládli jsme to!

Ale nezvládli bychom to bez pomoci všech dobrých lidí, kteří nám během poutě pomáhali. Počínaje naším duchovním otcem této poutě, otcem Bartłomiejem, otcem Františkem z Oder, panem řidičem doprovodného auta a konče všemi našimi blízkými doma, kteří na nás mysleli v modlitbách. Poděkování samozřejmě patří Pánu Bohu, který během celé pouti na nás shlížel a opatroval nás. Dík patří i všem, kteří nezůstali sedět doma za pecí a šli s námi. A proto Ty nebo Vy, kteří jste letos zůstali doma, neváhejte a příští rok na konci června pojďte spolu s námi na 8. pěší pouť z Opavy na Velehrad! Jiří Brňák

7

DSM ODRY 2014 Ve dnech 29. července až 3. srpna se uskutečnilo letní diecézní setkání mládeže v Odrách. Motto, které nás provázelo celým setkáním, znělo: „Není dobré, aby byl člověk sám.“ (Gn 2,18). Kromě motta nás doprovázela také oderská hymna letošního setkání. Ze všech koutů naší ostravsko-opavské diecéze se do Oder sjelo okolo 500 účastníků. Organizátoři měli celý program setkání pečlivě připravený a pro nás velmi přínosný. Každý den začínal společnou modlitbou u pódia v prostorách zámeckého parku. Během dne nám byly nabídnuty různé aktivity. Například katecheze, o kterých jsme následně diskutovali v menších skupinkách rozdělených podle věku. Odpoledne jsme se potom mohli zúčastnit různých workshopů, tvořivých dílen, adorací v kostele nebo si zasportovat. Nabídka přednášek byla opravdu veliká, takže si každý mohl vybrat, co ho zajímá. Večerní program byl také bohatý. Pokaždé obsahoval plno vtipných scének a různých koncertů. Nejvíce se nám líbil koncert komorního seskupení Prague Cello Quartet. Čtvrtý den, pátek, byl zpestřen tím, že jsme šli na poutní místo Panny Marie ve skále ležící v překrásném lesním údolí na území městečka Spálov. Ve skále, ze které vyvěrá pramen pitné vody, se nachází kamenný oltář se sochou Panny Marie. Zde se konala mše svatá a po obědě jsme se modlili růženec. Tato pouť byla pro nás vyčerpávající, protože poutní místo bylo vzdáleno od Oder asi 11 km. Přesto v nás převládal dobrý pocit z přinesené oběti. V sobotu se v Odrách konala pouť rodin. Společně s mladými rodinami a jejich dětmi jsme prožili mši svatou a po mši byl pro děti připravený pohádkový program. V neděli proběhla závěrečná mše, rozloučení a požehnání od otce biskupa, který tady strávil s námi celý týden. Na závěr bychom chtěly poděkovat organizátorům a všem, kteří se podíleli na přípravách a chodu celého setkání. Nesmíme také zapomenout na scholu, která se postarala o naše nezapomenutelné hudební zážitky. Patří jí velký dík. A i když nám počasí zprvu nepřálo, setkání se nám velmi líbilo a doufáme, že stejně tak ostatním. Zůstává v nás pocit radosti a pokoje a nová energie do dalších všedních dní. Aňa Rubešová a Jana Kepová 8

Z pokladů naší farnosti Ornát od císařovny Marie Terezie Moravský historiograf a rajhradský benediktin Řehoř Wolný ve své církevní topografii Moravy zmiňuje, že v opavském kostele Nanebevzetí Panny Marie se nachází „ornát z těžké hedvábné látky vyšívané zlatem, který byl darem Marie Terezie velmistru Karlu Lotrinskému z roku 1776“.. Jestliže dnes si pod pojmem ornát představíme liturgický oděv pro jednoho kněze, dříve tak byla rovněž označována celá souprava ke sloužení tzv. tridentské mše sv. pro kněze a dva přisluhující. Obvykle se skládal z kasule, pluviálu, dvou dalmatik a štol a manipulu, náročnější soupravy pak měly vyšší počet některých součástí. Opavský soubor zahrnoval pluviál, kasuli, čtyři dalmatiky, štoly, manipul, bursy, paly a dvě vela. Ornát byl vyroben z nachově červené hedvábné látky protkávané zlatými nitkami, se středními díly z bílého hedvábí s aplikovanými barevnými květinovými výšivkami a se zlatými portami a krajkami podél okrajů. Podšívka byla z fialové hedvábné látky. Na dalmatikách byly ve výplni ze stříbrného plechu vyšity iniciály MT a letopočet 1775. Podle tradice tento soubor liturgického textilu osobně vyšívala císařovna Marie Terezie, o které je známo, že se skutečně věnovala vyšívání, a je jí připisováno několik ornátů vyšívaných tzv. uzlíčkovou barevnou výšivkou. Literatura uvádí např. liturgickou soupravu z vévodského paláce ve Florencii z roku 1765 nebo pontifikální parament hradeckého biskupa. Jako pravděpodobnější se však jeví to, že císařovna Marie Terezie nechala soupravu ušít z některých svých šatů, odložených po smrti svého muže Františka Štěpána Lotrinského (1765). Připomeňme si, že se nejednalo o výjimečnou věc – až do 18. století byla s ohledem na vysokou cenu drahých látek řada liturgického textilu zhotovována přešitím z nemoderních šlechtických oděvů, odložených svatebních šatů, nepotřebných vojenských uniforem, šatů královen po korunovaci, ale také ze závěsů nebo tapet protkávaných zlatem či stříbrem. Mít paramenta a roucha ze zcela nové látky si mohli dovolit jen významné kostely a kláštery, zpravidla díky štědrým dárcům. Vraťme se ale zpět k císařovně. Ta po smrti svého manžela na znamení smutku rozdala své šaty a chodila jen v černém oděvu. Zhotovený soubor liturgických rouch pak darovala svému švagrovi Karlu Alexandrovi Lotrinskému, velmistrovi Řádu německých rytířů. Z majetku velmistrů jej před rokem 1835 opavskému kostelu daroval velmistr Antonín Viktor, který je rovněž dárcem známé tzv. Lehrbachovy monstrance s černým řádovým křížem. O hodnotě celé soupravy, nadto zvýšené významem dárkyně v osobě 9

císařovny, svědčí fakt, že byla v roce 1909 zapůjčena na výstavu křesťanského umění do Düsseldorfu, a to jako jeden ze dvou předmětů z Opavy. Naší smutnou vizitkou je skutečnost, že byť byl ještě v roce 1972 soubor kompletní, v roce 1988 nebyla při kontrole památkářů nalezena většina jeho částí a v novém tisíciletí se dohledalo již jen velum a manipul (= úzký, krátký pruh látky - rouška - podobný štole, který měl kněz při mši sv. na levé ruce, dnes se běžně neužívá). Přestože se jedná o pouhé torzo celého souboru, právem patří k pokladům farnosti. Osud nezvěstných dalmatik a dalších částí souboru opavských liturgických rouch od císařovny Marie Terezie bohužel (pro některé však bohudík) zůstává tajemstvím. Petr Tesař

Některé věci se musí vidět naživo Jak už bylo zmíněno v úvodu tohoto čísla, je od prázdnin v naší farnosti nový farář otec Jan Czudek. Rády bychom vám jej v následujícím rozhovoru představily. Otče, odkud pocházíte? Pocházím z Jablunkova u Bukovce (předpokládám, že všichni vědí, kde je Bukovec, teď už budou všichni vědět, kde je Jablunkov). Jste z věřící rodiny? Rodina je věřící, otec pracoval v Třineckých železárnách jako kovomodelář, maminka byla prodavačkou v potravinách, teď jsou oba v důchodu. Ze sourozenců jsme tři kluci, nejstarší Stanislav je ženatý a má tři děti. Mladší bratr Roman je knězem a momentálně působí jako vicerektor české koleje v Římě (Nepomucenum). Jak dlouho jste knězem a kde všude jste působil? Knězem jsem patnáct let. Za tu dobu jsem byl jeden rok v Karviné, sedm let v Břidličné, čtyři roky v USA a tři roky v Ostravě-Staré Bělé. Co bylo náplní Vaší pastorační práce, když jste byl jako kněz v USA? Hlavní úmysl pobytu českého kněze v USA je starost o české krajany - já měl na starosti New York a dojížděl jsem do Washingtonu, D.C. Jelikož ve Spojených státech vždycky byla odluka církve od státu, znamená to, že kněz musí být „zaměstnancem“ 10

nějaké instituce, která za něj bude platit sociální a zdravotní pojištění. Kromě služby pro krajany jsem byl tedy „zaměstnán“ i v americké farnosti, ke které patřila základní škola, několik domovů důchodců a dvě nemocnice. Vynikající zkušenost.

Jací jsou věřící v Americe? Ve zkratce - zapojeni. Zapojeni do organizace a aktivit farnosti. Každý má na starost třeba maličkou část něčeho a zodpovědně se o ni stará. Oslovily Vás Spojené státy natolik, že jste uvažoval o tom tam zůstat? O tom jsem uvažoval, ale snažím se také dávát pozor na to, o čem uvažuje otec biskup, takže těsně předtím, než mi vypršelo pracovní vízum, jsem se vrátil zpátky. Máte nějaký zajímavý zážitek z Ameriky? Vzpomínám si na svou první svatbu v americké farnosti. Den předtím je vždycky praktický nácvik se snoubenci a celou rodinou. Začal jsem všechny organizovat a říkat, kdo kde bude stát a co kdo bude dělat. Každou chvíli jsem byl přerušován, protože nevěsta to vše překládala své rodině do čínštiny, ženich zase své rodině do španělštiny. Hotový Babylón. Jinak bylo pro mě obrovským zážitkem projet o prázdninách skrz naskrz Spojené státy - jeli jsme s bratrem autem, kde jsme chtěli, tam jsme zastavili, spali v kempech ve stanu. Ta příroda se nedá popsat. Parky, vodopády, skály, jezera, poušť, oceán. Dojeli jsme například navečer do Grand Canyonu, stáli jsme nad tou „dírou v zemi“ beze slova nějaký čas. Když zašlo slunce, řekli jsme si, že tady musíme přespat a vidět to ještě jednou, po ránu. Některé věci nejdou ani nafotit, musí se vidět naživo. Na co kladete důraz ve svém povolání? Asi na rovnováhu mezi vnějším a vnitřním. Aby to, co dělám navenek, bylo podložené časem stráveným v tichu. Dále pak se modlím, abych neztratil vnitřní radost z kněžství a také o vytrvalost. 11

Kromě každodenních kněžských povinností jste činný také na akademické půdě. Kde a co učíte a jak Vás to baví? Přednáším na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor morální teologie, konkrétně předměty Etika manželství a rodiny a Sociální etika. Posluchači jsou budoucí kněží, proto je dobré, když o tom mluví někdo, kdo to zná ze života. Tím odpovídám i na další otázku - baví mě to proto, že vidím vyrůstat novou kněžskou generaci, vidím to jako užitečné spojení teorie s praxí. Když se v Opavě řekne jméno Czudek, spoustě lidí se vybaví slavný basketbalista. Jak jste na tom se sportem Vy? Sportuji rád, v pořadí oblíbenosti například lyže, tenis, kolo, brusle, fotbal… a pár sportů chci ještě vyzkoušet. Máte i nějaké jiné záliby, kterými vyplňujete volný čas? Čtu, rád zajdu do kina nebo do divadla. Co Vás dokáže „vytočit“ nebo naopak potěšit? Potěší mě, když vidím opravdově prožívanou víru, spokojené manželství, krásnou rodinu, šťastného kněze. Vytočí mě zatvrzelost a naschvály. Co byste chtěl popřát čtenářům Cesty? Aby vždy cítili, že na své cestě nejsou sami, aby hledali tu správnou životní cestu a jednou došli k tomu, který řekl: Já jsem cesta, pravda a život. Děkujeme za rozhovor.

Marie Štrauchová a Mirka Řeháková

In memoriam P. Antonín Harazin Narodil se 27. května 1918 v Oticích-Rybníčkách. Po absolvování gymnázia nastupuje do semináře ve Vidnavě. Na kněze byl posvěcen 21. března 1942 ve Vratislavi. V letech 1942 až 1951 působí v Neplachovicích a pak ve Velkých Heralticích. V jeho korespondenci jsme našli dokument, který objasňuje příčinu, proč musel odejít do českého pohraničí, tak jako řada jiných kněží, kteří neohroženě přečetli pastýřský list kardinála Berana v roce 1949. Citujeme: Přestupku jste se dopustil tím, že jste v neděli dne 19. 6. 1949 v kostele ve Vel. Heralticích uváděl ve známost na místě veřejně přístupném oběžník ze dne 15. června 1949 vydaný 12

pražským arcibiskupem jménem katolických biskupů a ordinářů, čímž byl ohrožován veřejný pořádek. Úředními orgány byl jste včas upozorněn, abyste od čtení listu upustil v zájmu veřejného pořádku, takže Vám bylo známo, že v opačném případě mohl býti veřejný pořádek ohrožen. Česká farnost Bzí u Železného Brodu se stala jeho dlouhodobým působištěm. Pro litoměřickou diecézi to byla velká výpomoc, pro něj osobně to byla cesta pouští. Po krátké zastávce u sester Panny Marie Jeruzalémské v Chrastavě u Liberce vrací se do Opavy v roce 1993. P. Antonín jako by tu prožíval nové jaro svého kněžského života. Navštěvoval pravidelně nemocné, sloužil sestrám a sloužil i farnosti Panny Marie, především vytrvalou službou ve zpovědnici. V radostném společenství sester, přátel a příbuzných oslavil svou osmdesátku. Ale pak se jeho zdravotní stav zhoršoval a všechno vyvrcholilo letos (v roce 1999 - pozn. red.) v závěru měsíce srpna. Umírá 1. září snad právě ve chvíli, kdy v kapli Povýšení sv. Kříže je mše svatá, a snad právě ve chvíli, kdy zaznívají slova proměnění a slova tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste. Toto tajemství víry, z něhož denně žil, se na něm naplnilo ve chvíli jeho smrti. Jsme mu vděčni za krásný příklad obětavé služby pro církev, za jeho svědectví statečnosti ve víře i v nesení kříže. Mons. Josef Veselý (převzato ze zpravodaje Cesta, ročník 1999, číslo 10)

STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme! Milí čtenáři, doufám, že už jste zase vklouzli do „normálního“ rytmu života, vzpomínáte na to hezké a příjemné, co Vás v letních měsících potkalo, že jste také přijali změny ve farnosti Nanebevzetí Panny Marie a zůstáváte nám věrni.

Připomínáme, že

Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO vás zve na autobusový zájezd do Bruntálu a okolí, který pořádá 23. září. Odjezd z Rybího trhu v Opavě je v 7 hodin. V Bruntálu půjdeme v 8 hodin na mši svatou, prohlédneme si kostel Nanebevzetí Panny Marie, potom půjdeme na prohlídku pravoslavného kostela a nakonec navštívíme bruntálský zámek. Po obědě odjedeme na Uhlířský vrch, kde si prohlédneme kostel Panny Marie Pomocné a křížovou cestu. Cena zájezdu včetně oběda a vstupného do zámku je 300 Kč. Přihlášky do 17. září přijímá Anna Foldynová (telefon 553 711 106 nebo 737 355 999) a Karel Klein (telefon 728 382 711).

Výzva k pomoci potřebným

Společnost sv. Vincence z Pauly v Praze organizuje (kromě pletení obvazů pro malomocné) také pomoc pro obyvatele Nepálu – země uprostřed Himalájí. 13

Pomoci mohou všichni, kdo mají doma zbytky vlny jakýchkoliv barev a umí plést. Potřební mají zájem o ponožky, rukavice, čepice – kulichy. Hotové výrobky či jen zbytky vlny noste každé první úterý v měsíci do domu U sv. Anežky na Kylešovské 4 od 15 do 16 hodin. Díky všem, kteří se zapojí. Anna Foldynová Program na říjen: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 7. 10. informativní schůzka, oslava Dne seniorů s pohoštěním a autorským přednesem básní paní Jany Schlossarkové 14. 10. prohlídka kaple Neposkvrněného početí Panny Marie (v areálu kláštera františkánek na Kylešovské ulici) s výkladem Mgr. Petra Tesaře 21. 10. beseda o církevních „restitucích“ s generálním vikářem Mons. Martinem Davidem a otcem ThDr. Danielem Víchou, akce proběhne v pastoračním středisku minoritského kláštera za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO Drahomíra Ziffrová

K zamyšlení Vážení čtenáři Cesty, také vás během prázdnin napadlo, proč je na světě tolik těžko pochopitelných věcí, událostí, záhad – proč mnoha věcem prostě nerozumíme? Proč je jeden zdravý a druhý nemocný, proč jeden hladoví, zatímco druhý žije v nadbytku? Proč jsou naše sny tak velké a naše možnosti tak malé, proč se stále musíme tolika věcí vzdávat? Proč je všechno tak malé? Proč je život tak omezený a těsný? Nejsme snad stvořeni pro něco většího než pro to málo, co můžeme na zemi uskutečnit? Ježíš dobře ví o napětí mezi naší neomezenou touhou a hranicemi, jimiž jsme tady v čase a prostoru limitováni. Ví, že toto napětí může být někdy až nesnesitelné. Proto prosí Otce, aby nám poslal Přímluvce, který by s námi zůstával navždy (srov. Jan 14,16). Duch Svatý sídlí v nás, takže jsme i ve svém omezení neomezení a ve své chudobě nekonečně bohatí. Přesto je třeba neustále volit mezi jedním a druhým, máme zároveň všecko, protože v sobě nosíme Boha. 14

Kdykoli poslechneme Ducha Svatého, má každá drobná událost jeho přičiněním kosmické důsledky. Všecko, co vychází z Boha, z jeho Ducha, je božské, a proto přesahuje čas a prostor. Nasloucháme-li Utěšiteli, jehož nám dal Ježíš, všechny hranice se prolomí. V modlitbě pronikáme ke skutečnosti hlubší než je ta, kterou vnímáme a chápeme, ke skutečnosti, která nám dává všechno, co potřebujeme, abychom dokázali dovést svůj úkol do konce. Boží pomoc a požehnání přejí všem senioři z Klubu sv. Anežky. Zdroj: Stinissen, Wilfrid: I dnes je den Boží. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004.

Dětem Ve službě Každý den se dědeček Petr hlásil do služby. Nejprve vozil miminko Lucinku v kočárku. Když Lucinka povyrostla, změnil se kočárek v buginu. Děvčátko rostlo, na procházky už vycházelo s dědečkem po svých. Hrdě si Lucinka vykračovala vedle svého ochránce a pevně se ho držela za ruku. Kolik to přitom bylo otázek, na které dědeček odpovídal. „Vám to spolu sluší,“ říkaly sousedky a Lucinka věděla, že má nejlepšího dědečka na světě. Pak se dědeček hlásil do služby, když odváděl vnučku do školky. Chodil schválně dříve, aby si cestu tam a odpoledne zpět s vnučkou protáhli. I v první den nového školního roku se dědeček hlásí do služby. Doprovodí přece Lucinku do školy. Vnučka kráčí mezi ním a maminkou. Dědeček je i ve třídě a vidí, jak jeho Lucinka usedá poprvé do své lavice. Po skončení prvního vyučování jdou spolu na zmrzlinu a pak do parku, když maminka spěchá vařit oběd pro Lucinku a starší sourozence. Na druhý den se dědeček hlásí znovu do služby. Doprovodí přece vnučku do školy. „Dědečku, už mě nemusíš vodit, půjdu s Pavlínkou,“ oznamuje Lucinka svému průvodci. Dědečkem projede odmítnutí jako blesk. A rána bolí. Maminka to vidí a chce to zachránit, když říká: „Pavlínka půjde se svou babičkou a ty půjdeš se svým dědečkem.“ „Ne, my už jsme se tak domluvily,“ odpovídá Lucinka a je ráda, že dědeček odchází. Ale kam jít, když najednou všechno bolí – nohy, záda i hlava? Dědeček usedá na nejbližší lavičku a nedokáže zadržet slzy. Muselo to jednou přijít, utěšuje sám sebe. Musím jí dopřát svobodu. Zajdu do kostela, všechno to svěřím Pánu Bohu. 15

„Pane Ježíši,“ modlí se za chvíli dědeček před svatostánkem, „pomoz mi, ať to zvládnu. Ukaž mi, co mám teď dělat. Chci chodit i nadále do služby.“ Vychází z kostela, v parčíku běží kolem kočárku Miladka, kterou honí její bráška Toník. Těhotná maminka se těžce zvedá, aby ho pozdravila: „Dobrý den, kde máte Lucinku?“ „Ta už mě nepotřebuje,“ odpovídá dědeček a jeho pohled posmutní. „Já bych takového dědečka potřebovala,“ povzdechne ustaraná maminka. Dědečka najednou přestávají bolet nohy, napřimuje se jako voják a říká: „Mám volnou kapacitu, mohu nastoupit do služby, třeba hned zítra.“ „A nešlo by to už teď?“ poprosí mladá žena, která potřebuje zajít s Miladkou a Toníkem k lékaři a čeká, až se probudí Jeníček. „Jistě, a rád,“ odpovídá dědeček a zkušeně se ujímá kočárku. Přitom se modlí: „Děkuji ti, Bože, že mě necháváš ve službě. Ty víš, že budu vychovávat Jeníčka pro tebe.“ Po poledni vychází Lucinka s Pavlínkou ze školy. Rozhlíží se, zdali uvidí dědečka, protože je jí po něm smutno. jáhen Josef Janšta ilustrace Marie Hankeová

Ze života skautek

Vyvrcholením celoroční oddílové činnosti je skautský tábor, který skautky a světlušky 3. dívčího oddílu již potřetí mohly prožít na Annabergu u Andělské Hory v Jeseníkách. Po celý pobyt je provázela Legenda o panně Lýdii, s níž se děvčata vydala až z daleké Bretaně zachránit Lýdiiny rodiče ze zajetí Vikingy. Na této cestě je provázely dobré kmotry, které představovaly starší skautky. Družinky se musely vypořádat s různými nástrahami putování a postarat se o sebe. Nejprve si vytvořily ohniště a pekly rybu v popelu, pak se musely bránit ohromnému hadovi a přemoci silného medvěda. Dostaly se až na území Čech, kde se seznámily s hlaholicí. Učily se obchodovat s různými komoditami a zhodnocovat své peníze. Odvahu a statečnost dívek prověřilo noční setkání se smečkou vyhladovělých vlků. Svou fyzickou zdatnost prokázaly v souboji s rakem Drondalem i při překonávání bouře na moři. Když pak dorazily do vikingské vesnice, podařilo se jim osvobodit Lýdiiny rodiče. Na oslavu po návratu pak společně vystrojily parádní hostinu. A co dalšího zajímavého se na táboře odehrálo? Tak například hra Pevnost Boyard, náročná finská stezka s lanovými překážkami, povídání s Vlaďkou Kuntovou o jejích cestách po Ukrajině, Rusku a Čečensku, seriál Sanitka prověřující znalosti a dovednosti z první pomoci, utkání v baseballu, výlet do Karlovic a návštěva Kosárny, muzea venkovského bydlení a lesnické techniky. Vyrábění popkornu v kotlíku, běhací hra Latrína, tvoření korálků z papíru, vlastivědný kvíz či pořad Hádej, kdo jsem či sportovní Recesiáda. V průběhu tábora děvčata plnila nováčkovskou zkoušku a další stupně stezky či cestičky. Své úsilí završily složením skautského či světluškovského slibu u slavnostního slibového ohně. Řady světlušek rozšířily Elenka, Inuška a Ráchelka, družiny skautek jsou bohatší o Katku, Uršulu, Stázku, Mášu, Zouzu, Žabku a Aničku. Kuře splnila první stupeň stezky – Cestu země. 16

Velmi oblíbenou táborovou kratochvílí byl pravidelný večerní program nazvaný Horké křeslo. V něm se každý večer ocitl jeden z tatínků či hostů, kteří nám pomáhali s programem a zabezpečením tábora. O každém z nich naše pohotové moderátorky Kuře a Žabka zjistily zajímavé informace, třeba čím chtěli v dětství být, jaké mají povolání, co rádi dělají, jak se jim líbí na táboře. Mnohdy nám tekly slzy smíchu a i tatínkové se dobře bavili, i když v Horkém křesle bylo někdy pekelně horko. Za zapůjčení křesla patří poděkování Pralince a Bobovi Laifertovým, kteří nás jistili nejenom v táborové kuchyni. O duchovní podporu se zasloužili naši otcové Petr Smolek a Marek Žukowski. Poděkování míří otci Petrovi za to, že nám v neděli na táboře sloužil mši svatou. Děkujeme otci Markovi za poutní mši svatou na Annabergu i za setkání ve Světlé Hoře, za zásobu originálních dárků z farnosti Malá Morávka i za skladování táborového vybavení na faře v Andělské Hoře. Celotáborové snažení pak vyvrcholilo vyhodnocením bodování úklidu, osobního bodování a vyhlášením výsledků etapové hry u závěrečného ohně a předáním drobných odměn a diplomů. Na závěr patří poděkování všem, kdo se na letošním táboře podíleli: skautům z Domoradovic a Dolních Životic za uvolnění termínu pro náš tábor, za jeho postavení i následné bourání, bez jejich pomoci bychom tábořit nemohly. Panu Miroslavu Novotnému, starostovi Andělské Hory, za povolení tábora a za zajištění pitné vody a posekání louky. Marušce Laifertové – Pralince za obětavou službu v kuchyni a výborné kuchařské umění. Pavlu Rychtovi – Paulovi za zásobování, organizaci stavění a bourání tábora a za péči o vlčata. Jirkovi Laifertovi za odvoz táborového vybavení. Obětavým tatínkům, kteří se postarali o hostující vlčata a pomáhali nám s programem i hlídáním tábora: Petru Vlkovi, Tomáši Svrčkovi, Janu Petkovovi, Josefu Aronovi, Martinu Hroškovi – Soptíkovi, Milanu Pobořilovi (také za Tany tany), Petru Tesařovi, Janu Rychtovi a Petru Štěpánkovi – také za vaření v kuchyni a pomoc všeho druhu. Zejména děkujeme všem, kdo se podíleli na vybudování tábora i na závěrečném bourání a úklidu, a to: Petru Tesařovi, Tomáši Svrčkovi, Martinu Hájkovi, Ondráčkovým a Vadinským, Martinu Kusákovi – Zákuskovi, Petkovovým a Laifertovým. Děkujeme také všem, kdo jste nás podpořili svou modlitbou a povzbuzením či milou návštěvou. Lucie Rychtová 17

Co se děje v CZŠ svaté Ludmily Prázdninové vzpomínky

Žáci naší školy měli možnost společně prožít několik prázdninových dnů. V prvním prázdninovém týdnu Občanské sdružení Aktovka připravilo netradiční cyklo-tábor. Během šesti dnů děti se svými vedoucími zdolaly 300 km v nádherném okolí Pavlovských vrchů na Jižní Moravě. Od 14. do 18. července se v budově školy v Hradci nad Moravicí uskutečnil ve spolupráci s organizací salesiánské hnutí mládeže – Klub Hradec nad Moravicí příměstský výtvarný tábor. Děti se seznámily s několika řemesly a tvořily nejrůznějšími výtvarnými technikami - např. tvorba misek z pilin, práce s pergamenovým papírem, výroba korálků z papíru, batikování, zdobení tašek, výroba rámečku na fotku, deskových her, pletení ošatek z pedigu. Vedle výtvarného tvoření zbyl čas na hry, brouzdání v řece Moravici, hry na hřišti a školní zahradě i na zmrzlinu. Ve čtvrtek děti navštívily galerii v Obecním domě v Opavě a také galerii dřevěné plastiky pana Břetislava Tvarůžky, kde si některé děti vyzkoušely pár vrypů do dřeva. Na závěr malovaly na plátna své zážitky z celého týdne. V polovině prázdnin ožila také opavská pobočka školy čilým ruchem a dětským smíchem. Děti se vydaly na „Putování sedmi asijskými státy“, při kterém závodily, tvořily, plnily nejrůznější úkoly a sbíraly odměnu v mincích daných států. Na konci tábora následoval „bleší trh“, kde si své úspory mohly směnit za nejrůznější předměty. Během týdenního putování Asií účastníci školního příměstského tábora navštívili také Arboretum v Novém Dvoře a aquapark v Kravařích. O blížícím se začátku školního roku svědčily také prázdninové přípravné práce v obou budovách školy. V Hradci nad Moravicí proběhly stavební a rekonstrukční úpravy, na opavské pobočce jsme připravili pro žáky jako překvapení novou tematickou výmalbu tříd. Nově máme také upraven školní vzdělávací program a velikou novinkou je, že ve škole vítáme nového spirituála – jaktařského kněze otce Petra Kříbka. Těšíme se na spolupráci a věříme, že nový školní rok bude s pomocí Boží podobně úspěšný a radostný jako ten předchozí. Více informací na czs.proit.cz. Marie Šoltisová, zástupce ředitele 18

Centrum pro rodinu – středisko Opava Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro; e-mail, mobil: [email protected], mobil: 731 625 617; internetové stránky: www.prorodiny.cz, osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.

Adorace pro maminky

Od září zveme opět všechny maminky, které touží po ztišení, načerpání duchovní síly a které se také mohou připojit ke společné modlitbě za své děti, ať ještě malé, nebo už dospělé. Společná modlitba za děti následuje po půlhodinové adoraci. Uskuteční se ve středu 17. září ve 20 hodin v minoritském klášteře v Opavě.

Víkend pro ženy na Cvilíně

Víkend se uskuteční 19.-21. září v poutním domě na Cvilíně u Krnova. Příjezd v pátek do 18. hodiny a ukončení v neděli po obědě ve 13 hodin. Na programu budou přednášky: „O lenosti“ – Fany Böhmová, „Jak se nechat vést Duchem Svatým“ – o. Sebastián Gruca a „Žena z Bible RÚT“ – Gita Vyleťalová, dále výtvarné tvoření, tanec, procházka, adorace, modlitba, mše svatá. Cena: 700 Kč za celý pobyt Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected]

Kurz biblických židovských tanců – pro pokročilé

Od středy 1. října začíná opět kurz biblických židovských tanců, na který se mohou přihlásit ženy, které už tyto tance navštěvovaly. Kurz bude mít 7 lekcí – termíny: 1. 10., 15. 10., 22. 10., 5. 11., 9. 11., 3. 12. Vždy ve středy od 19 do 21 hodin v Církevní základní škole v Opavě-Jaktaři. Lektorka je Gita Vyleťalová z Krnova. Cena za celý kurz je 300 Kč. Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected]

Výtvarné odpoledne – malování na hedvábí

Uskuteční se v neděli 5. října od 15 do 19 hodin v pastoračním středisku minoritského kláštera v Opavě. Hedvábný materiál, rámy a barvy budou zajištěny. Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected]

Škola partnerství – kurz bližší přípravy na manželství

Kurz je určen pro svobodné mladé páry ve věku přibližně 20–35let. Nový ročník začne ve středisku mládeže ve Staré Vsi n/O od 17. října. Jedná se o pět víkendových setkání na sebe navazujících. Termíny: 17.–19. 10. 2014, 14.–16. 11. 2014, 16.–18. 1. 2015, 13.–15. 3. 2015, 1.– 3. 5. 2015

19

Seznámíte se s tématy: Co si přinášíme z původní rodiny, Rozdíly mezi mužem a ženou, Vzájemná komunikace, Rozumné řešení konfliktů, Od zamilovanosti k lásce a dalšími. Přihláška musí obsahovat: jméno, adresu, kontaktní telefon, e-mail a věk. Cena za osobu a víkend je 400 Kč. Přihlášky a informace: S. Dostál, 731 625 606, [email protected] Jana Dostálová

Charita Opava Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař; telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788; e-mail: [email protected]; internetové stránky: www. charitaopava.cz.

Charita Opava otevírá dveře

Jedenáct sociálních služeb, dvě zdravotnická zařízení, tři chráněné dílny a mateřské centrum – toto vše provozuje Charita Opava ve svých sedmnácti střediscích. Na akci CHARITA OPAVA OTEVÍRÁ DVEŘE, která se uskuteční od úterý 16. do čtvrtku 19. září, do těchto středisek pozývá opavskou veřejnost. Charita Opava si po celý letošní rok připomíná výročí 25 let od svého založení. Čtvrt století své služby na Opavsku oslavujeme řadou kulturních, vzdělávacích a společenských akcí pro širokou veřejnost. Široce pojatý den otevřených dveří je jejich součástí. Záběr středisek Charity Opavě je velmi široký, od služeb pro maminky na mateřské dovolené a jejich děti, péči o seniory v domácím prostředí i v denním stacionáři, péči o tělesně handicapované a duševně nemocné až po domácí hospicovou péči. Charita Opava poskytuje také poradenství pro lidi v těžkých či krizových situacích a zaměstnává ve svých chráněných dílnách více než stovku handicapovaných občanů. Zvažujete-li, že byste Vy nebo Vaši blízcí potřebovali nyní či třeba v nedaleké budoucnosti jednu z mnoha služeb, které Charita Opava poskytuje, je právě akce CHARITA OPAVA OTEVÍRÁ DVEŘE vhodnou příležitostí dovědět se více. Všem zájemcům se budou v jednotlivých střediscích věnovat profesionální pracovníci, kteří odpovědí na dotazy a poskytnou rady i písemné materiály a letáky. Každé ze středisek si na den, v němž bude k dispozici široké veřejnosti, připravilo vlastní program. Nachystány jsou komentované prohlídky, přednášky, ukázky služeb a podobně. Podrobnější informace najdete na adrese www.charitaoava.cz. 20

Akce CHARITA OPAVA OTEVÍRÁ DVEŘE je součástí oslav, které probíhají po celý rok 2014 pod společným názvem „25 LET SLUŽBY – CHARITA OPAVA VE VEŘEJNÉM PROSTORU“. Celoroční podrobný program, který bude dále doplňován a aktualizován, můžete najít na www.charitaoava.cz, vstup na jednotlivé akce je vždy zdarma. Charita Opava je již pětadvacet let důležitou součástí veřejného prostoru Opavska. Díky Charitě Opava víte, že nejste na své problémy sami. Jsme vám již čtvrt století nablízku a můžete s námi počítat i nadále. Přijďte se o tom od 16. do 19. září přesvědčit na akci CHARITA OPAVA OTEVÍRÁ DVEŘE.

Angličtina pro maminky na mateřské

Mateřské centrum Neškola Charity Opava nabízí maminkám na mateřské či rodičovské dovolené kurzy anglického jazyka. Začátek těchto kurzů je stanoven na 15. září a probíhá ve dvou skupinkách podle úrovně znalostí, kterou si každá účastnice zvolí sama. Kurz pro pokročilé trvá od 9 do 10 hodin, kurz pro mírně pokročilé od 10 do 11 hodin. Výhodou je služba hlídání dítěte během výuky. Cena za jednu hodinu výuky je 60 Kč, cena za službu hlídání dítěte je 20 Kč. Mateřské centrum sídlí v minoritském klášteře na Masarykově třídě 39 v 1. poschodí. Přihlásit se na tyto kurzy můžete na e-mail [email protected] nebo na tel. 733 676 707. Charita Opava

Oznámení Mše svatá v německém jazyce

modlitba růžence, od 17.30 soukromá tibude v sobotu 27. září v 16.30 v kapli sv. chá adorace, od 17.50 společná adorace Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny s knězem nebo jáhnem. • Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 5. září – prvMarie. ní pátek v měsíci – s pobožností k NejsvěMše svatá na zahájení školního roku tějšímu Srdci Páně; v pátek 19. září – třetí • Pátek 5. září v 18 hodin v kostele sv. Voj- pátek v měsíci – s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství; v pátek 3. října – těcha. první pátek v měsíci – s pobožností k NejSlavnost sv. Václava, neděle 28. září světějšímu Srdci Páně. Vždy po mši svaté Mše svaté budou ve všech kostelech naší začínající v 18 hodin. • Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli 7. září farnosti jako obvykle v neděli. a 5. října po mši svaté začínající v 16.30, Adorace před Nejsvětější svátostí jako obvykle v první neděli v měsíci. • Kostel Sv. Ducha – každou středu od 16 • Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovihodin do začátku mše svaté, která začíná cích – v pátek 5. září – první pátek v měsíci – s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně; v 17 hodin. • Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí v pátek 26. září – poslední pátek v měsíPanny Marie – každý čtvrtek od 17 hodin ci – s pobožností s Korunkou k Božímu 21

milosrdenství; v pátek 3. října – první pátek v měsíci – s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně. Vždy po mši svaté začínající v 18 hodin.

Fatimská pobožnost

bude v sobotu 13. září v chrámu Sv. Ducha. Pobožnost začíná v 16.15 modlitbou svatého růžence. V 17 hodin je mše svatá, po ní litanie a průvod se sochou Panny Intence na mše svaté Marie. Tato pobožnost je každého 13. dne • V konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v měsíci. se zapisují průběžně po celý rok, vždy po Růžencové pobožnosti každé mši svaté v sakristii. • V kostele sv. Vojtěcha se přijímají intence Od středy 1. října po celý měsíc říjen na listopad v pátek 19. září od 16.45 do 17 se budeme opět scházet k modlitbě růžence hodin. v kostele sv. Vojtěcha, začátek vždy v 17.15. Celý rozpis jednotlivých dnů a modlících Společenství dospělých se společenství bude na vývěskách a v příšvedené jáhnem Janem Gilíkem se opět bude tím čísle Cesty. scházet každé druhé úterý na faře. První Slavnost „TRANZITUS“ – přechod sv. schůzka bude v úterý 9. září v 18 hodin.

Společenství mládeže se opět bude scházet každý pátek při večerní mši svaté, která začíná v 18 hodin v kostele sv. Vojtěcha a poté na faře při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie. Zváni jsou všichni mladí, nejen ti, kteří se již společenství zúčastňovali. První setkání bude v pátek 5. září.

Modlitební společenství

Františka do nebe

si připomeneme v pátek 3. října, po mši svaté, která začíná v 17 hod. v chrámu Sv. Ducha, bližší informace na plakátcích.

Nejbližší plánované sbírky • Neděle 14. září – sbírka na církevní školy – proběhne ve všech kostelech. • Neděle 21. září – sbírka na opravu konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie – v kostelech farnosti Nanebevzetí Panny Marie.

ve farnosti Sv. Ducha se bude scházet každé úterý v 18 hodin (po mši svaté a po Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO nabízí večerních chválách). • V úterý 23. září – připomínáme autobuFatimské společenství sový zájezd do Bruntálu a okolí. zve každou středu, vždy po večerní mši • V úterý 14. října v 16 hodin – prohlídka svaté v kostele Sv. Ducha, ke společné kaple Neposkvrněného početí Panny Mamodlitbě růžence a litanií. Začátek přibliž- rie. ně v 18 hodin, ukončení v 19 hodin. • V úterý 21. října v 16 hodin – beseda o církevních „restitucích“. Společenství vysokoškoláků Další informace o těchto akcích a také se schází každé úterý v 19 hodin v pasto- z činnosti Klubu sv. Anežky, najdete na str. račním středisku minoritského kláštera. 13 tohoto čísla Cesty pod titulkem „STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme!“ 22

li v 10.30 a v 15 hodin. Informace jsou z webových stránek mariahilf.hyperlink.cz. Diecézní centrum mládeže – kompletní Kontakt pro dotazy: Duchovní správa program akcí Diecézního centra mládeže poutního místa P. Marie Pomocné, Pouta Diecézního střediska mládeže naší diecéze ní kostel č. 170, 793 76 Zlaté Hory; tel./fax najdete na webových stránkách dcm.doo.cz. 584 425 916; e-mail: mariahilf@mariahilf. cz; webové stránky: mariahilf.hyperlink.cz.

Informace pro mládež

Poutní místo Cvilín u Krnova

• Neděle 14. září – Hlavní pouť – Povýšení svatého kříže a Panny Marie Sedmibolestné. Mše svaté budou v 8, v 9 a v 11 hodin, v 16 hodin mše svatá v polštině; v 10 hodin křížová cesta. • Neděle 28. září – Pouť sv. Václava. Mše svatá bude v 10 hodin. • Neděle 5. října – Růžencová pouť. Mše svaté budou v 8 a v 10 hodin. Kromě poutí se konají každou neděli mše svaté v 10 hodin. Návštěva poutního místa je možná kdykoliv po předběžné domluvě. Kontakt: o. Sebastian Gruca OFMConv. – rektor kostela. Poutní dům, Výletní 3, 794 01 Krnov; tel.: 732 664 763; e-mail: [email protected]. Program poutí na celý rok 2014 najdete na webových stránkách http://kostelcvilin.cz/.

Slezská pouť u sv. Salvátora v Dolních Životicích

Poutní místo Panny Marie Pomocné Zlaté Hory

• Pondělí 6. až pátek 10. října – Velehrad Duchovní cvičení s Pannou Marií P. Josef Hladiš SJ • Úterý 7. až sobota 11. října – Hostýn Ignaciánské exercicie P. František Lízna SJ • Pátek 24. až neděle 26. října – Velehrad Víkend pro seniory P. Stanislav Peroutka SJ • Pátek 24. až neděle 26. října – Hostýn Duchovní obnova P. Jiří Pleskač

• Sobota 20. září ve 12 hodin – Pouť národů. Další program poutního místa je: Každý první pátek v měsíci se konají kající pěší noční křížové cesty z města Zlaté Hory až na poutní místo jako pokání za hříchy umělých potratů a eutanazie v naší vlasti. Odchod vždy ve 21 hod od 1. zastavení (u Bohemy). Celoroční provoz poutního místa: otevřeno denně od 8 do 18 hodin (v září). Mše svaté po celý rok v sobotu v 10.30, v nedě-

bude v neděli 14. září. Poutní mše svatá bude v 10 hodin před poutní kaplí.

Tradiční františkánská pouť na Svatý Hostýn Sekulární františkánský řád zve na tradiční pouť na svatý Hostýn, která se uskuteční v sobotu 13. září. Odjezd je od kostela Sv. Ducha v 6.30, předpokládaný návrat mezi 16. a 17. hodinou. Cena je 250 Kč. Zájemci se mohou hlásit každou neděli po mši svaté v 9.30 v sakristii. Zapsán bude pouze ten, kdo hned na místě zaplatí celou částku.

Exercicie v říjnu

Kontakt – Hostýn: Matice svatohostýnská,

23

• Úterý 30. září v 18 hodin – kaple Božského Srdce Páně – Marianum Opava. Závěrečný koncert 57. ročníku festivalu Bezručova Opava „Návraty ke kořenům“ k 100. výročí vypuknutí I. světové války a vzniku Československých legií, k 100. výročí otevření ústavu Marianum – Kongregace Dcer Božské lásky, který se proměnil v lazaret, ve kterém se léčilo 10 000 vojáků. Připomeneme si a uctíme památku legionářů a všech bojovníků z Opavska, kteří se nevrátili a zůstali na bojištích v letech 1914-1918. Účinkují: Pěvecký sbor StěboKoncerty řice, Chrámový sbor Opava, varhany Alois • Sobota 20. září – kostel Narození Kostera, dirigent Karel Kostera. P. Marie ve Stěbořicích. Slavnost odhalení pamětní desky P. Ludvíku Ochranovi, Prosebné a významné dny v září národnímu buditeli slezského lidu, spolu- pátek 5. září – první pátek v měsíci; zakladateli a prvnímu předsedovi Matice pondělí 8. září – Mezinárodní den graopavské a faráři ve Stěbořicích. Slavnost se motnosti; koná za účasti ministra kultury ČR Danie- neděle 14. září – Svátek Povýšení svatého kříže; la Hermana. Program: 16 hodin mše svatá úterý 16. září – Den církevních škol; za P. Ludvíka Ochranu v kostele Narození neděle 21. září – Mezinárodní den míru; P. Marie ve Stěbořicích, 17 hodin vystou- pátek 26. září – Mezinárodní den neslyšících; pení Pěveckého sboru Stěbořice, Chlapec- sobota 27. září – Den charity; kého sboru ZŠ Stěbořice, zdravice hostů neděle 28. září – Slavnost sv. Václava, mua slavnostní odhalení pamětní desky na čedníka, hlavního patrona českého národa – budově fary. Pořádá obec Stěbořice, farnost doporučený svátek; Stěbořice a Matice slezská Stěbořice. středa 1. října – Mezinárodní den hudby; pátek 3. října – první pátek v měsíci.

Svatý Hostýn č. 115, 768 61 Bystřice pod Hostýnem; tel.: 573 381 693; fax: 573 381 694; webové stránky: www.hostyn.cz. Kontakt – Velehrad: Poutní a exerciční dům Stojanov, Salašská 62, Velehrad 687 06; tel.: 572 571 531, fax: 572 571 420; Skype: stojanovvelehrad; e-mail: velehrad@ stojanov.cz; webové stránky: www.stojanov.cz. Jakékoliv informace o všech jezuitských duchovních cvičeních získáte na webových stránkách www.exercicie.cz/nabidka.php, kde se také můžete přihlásit.

Příspěvky do  Cesty můžete předat v  sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a  kostela sv. Vojtěcha nebo na  faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na  adresu redakce, nebo elektronickou poštou na  adresu [email protected] – vždy do uzávěrky. Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923. Zpravodaj Cesta a ohlášky z aktuální neděle najdete na internetových stránkách: cesta.opava.biz. Přehled bohoslužeb v celé Opavě na stránkách: bohosluzby.opava.biz. Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: [email protected] Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider. Ročník 21., číslo 9. Náklad 750 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR. Příští číslo 5. 10. 2014, uzávěrka 14. 9. 2014