ZPRAVODAJ FARNOSTI MOSTKOVICE – KRUMSÍN ŘÍJEN -LISTOPAD 2014
Slavnost Všech svatých a Vzpomínka na věrné zemřelé Slavnost Všech svatých (1.11.) a Vzpomínka na všechny věrné zemřelé (2.11.) Nabízíme bližší vysvětlení obou svátků: Křesťanské Krédo – vyznání víry v Boha – vrcholí vyznáním víry ve vzkříšení mrtvých a ve věčný život. Křesťané věří, že tak jako Kristus vstal z mrtvých a žije bez časoprostorového omezení navěky, tak také spravedliví po své smrti budou žít navěky. Víra ve vzkříšení z mrtvých je podstatným prvkem křesťanské víry už od jejích počátků. Slavnost Všech svatých vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům 13. května 609. Avšak na křesťanském Východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století. Od 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1. listopadu. Toto datum se ustálilo snad proto, že u
Keltů začínal v tento den nový rok. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století. Jde o společnou slavnost lidí, kteří již vstoupili do „nebe“, to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou spojeni s Kristem, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním nebe „otevřel“. Toto tajemství společenství se samotným Bohem překonává jakékoliv chápání a jakoukoliv představivost. Bible o tom mluví obrazně: život, světlo, pokoj, svatební hostina, víno, království, otcův dům, nebeský Jeruzalém, ráj: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ (1Kor 2,9) Památka všech zemřelých, lidově označovaná „Dušičky“, je vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou dokonale připraveni ke vstupu do této skutečnosti a jsou ve fázi „očišťování“. Církev – s odvoláním na některé biblické texty – nazývá toto konečné očišťování „očistcem“. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše. Po stanovení slavnosti Všech svatých na 1. listopad se začíná Vzpomínka na všechny zemřelé slavit v následující den. Její veřejné slavení se objevuje po roce 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. století zdomácněla v Římě. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo veliké množství lidí, mohou kněží celebrovat toho dne tři mše. V tyto dny lidé častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých zemřelých, zdobí je květy, věnci a svícemi, které jsou symbolem života, a modlí se za mrtvé. V minulosti se v některých vsích na českém a moravském venkově peklo zvláštní pečivo zvané „dušičky“, jímž se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudí lidé.
Memento mori- Pamatuj na smrt … Pozorujeme, že uprostřed života na nás číhá smrt, která kosí kolem nás. Je to absolutní vrchol lidské bezmocnosti, umírá-li někdo, komu nemohu pomoci. Buď věřím, že konec může být začátkem něčeho nepředstavitelně krásného, co Bůh připravil těm, kteří ho milují, nebo zoufám a zůstanu v bezmoci. Našel-li jsem někoho, komu svůj život mohu odevzdat, pak ho neztrácím, ale dávám. Kdo stojí za to, abych se mu ve chvíli poslední odevzdal? Je to můj Pán a Bůh. Když se procházím po hřbitově, uvažuji, komu nebo čemu asi patřila poslední myšlenka těch, kteří zde odpočívají. Je zde pohřbena mladá maminka, která zde zanechala malé děti, otec jiné rodiny, o kterou už se nemůže starat, jsou zde pochování bohatí a majetní, chudobní a neznámí. Našli alespoň v hodině smrti někoho, komu svůj život odevzdali? Jsou zde pohřbeni také naši rodiče, příbuzní a přátelé, které jsme důvěrně znali a na které s láskou vzpomínáme a za které prosíme. Je zde i hrob našich kněžích, kteří vedli naše předky k lásce a vděčnosti a kteří je po smrti předávali do Boží náruče. Vzpomeňme na ně a poděkujme jim. Nejsou zde pochováni všichni, za které bychom měli prosit, tak prosme za všechny. Liturgický kalendář V úterý 28.10 Krumsín : V kostele sv. Bartoloměje bude v 17:30 mše svatá za farnost . po jejím skončení se setkání v 18:15 u pomníku padlých z 1. Světové války , kde proběhne připomenutí výročí 1. Světové války a modlitba za padlé vojáky.
Pátek 31.10.2014 Mostkovice: Mše svatá bude již v pátek 31.10. ze slavnosti Všech svatých v 18:00 hodin Sobota 1. 11. Slavnost všech svatých Prostějovičky : 15:30 z nedělní Památka všech zemřelých Neděle 2. 11. Památka všech věrných zemřelých Mostkovice: 9:00 mše svatá a v 10:00 hodin modlitba za zemřelé na hřbitově Krumsín: 11:00 mše svatá , ve 14:00 hodin modlitba za zemřelé na hřbitově Návštěva nemocných a starších lidí ve farnosti Mostkovice: v pátek 6. 11. od 9:00 hodin Krumsín: v středa 5. 11. od 17:00 hodin Sdělte prosím, koho byste chtěli, abych navštívil doma. Udílení sv. pomazání nemocných Soběsuky: ve středu 12. 11. při mši svaté v 16:00 hodin Mostkovice: v pátek 14. 11. v 18:00 hodin Krumsín: v středu 12. 11. v 16:00 hodin
Bohoslužby ve farnosti ve všední dny : Mostkovice: pátek v 18:00 hodin
Setkání farní rady v Mostkovicích bude v pátek 14.11.2014 v 18:45 hodin na faře.
Krumsín: středa v domově důchodců v Soběsukách v 15:45 hodin, středa v Krumsíně v 17:30 hodin
Setkání ekonomické rady v Krumsíně bude ve středu 12.11. po mši svaté v 18:00 hodin v sakristii. Příprava na nedělní mši svatou
Výuka základů křesťanství ve školním roce : 2013/2014 ZŠ Čechovice ( Prostějov) : 1- 5.třída 12 dětí, pátek od 13:00 hodin katechetka Magdaléna Latýnová ZŠ Mostkovice : pátek od 14:15 hodin : 1.-5.třída P.Pavel CahaSDB , ZŠ Krumsín : 1.-5 třída - pátek od 13:00 hodin katechetka Naděžda Fidrmucová 5 dětí
Prosím, připravujme se na neděli tím, že si během týdne přečteme úryvky z Bible. Máme k tomu připravené texty. Od října po páteční večerní mši svaté v Mostkovicích zveme na společnou četbu a rozjímáním nad úryvky nedělních čtení. Cílem setkání je poznávat více Boží slovo a také se společně modlit. V Mostkovicích a v Krumsíně jsou k dispozici texty na lístcích nedělní liturgie k přípravě na nedělní mši svatou. Prosím, vezměte si je domů. Služba v kostele a na faře
Prosím, abyste se podpořili výuku, modlili se za ty, kteří vyučují a také za dar víry pro děti a jejich rodiče. Podpora radia Proglas a televize Noe Prosím, kdo posloucháte křesťanské stanice, o jejich finanční podporu. Tyto stanice žijí pouze z darů od lidí a nevysílají reklamy. Poplatek za rozhlas a televizi jde výhradně jen pro český rozhlas a českou televizi. Je důležité a potřebné jim poslat pravidelně i malou částku měsíčně, aby mohli existovat. Vzadu na stolku jsou zpravodaje.
Chtěl bych vám všem, kteří pomáháte v kostele jakýmkoliv způsobem, vyjádřit poděkování Pán Bůh zaplať. Vážím si vaší práce a námahy, kterou vkládáte, aby bohoslužba byla hezká a povzbudila nás všechny, kdo jsme v kostele. Skryté a obětavé služby je mnoho, od úklidu kostela, přes výzdobu kostela, nácviku písní (schola) a hudebního doprovodu (varhaníci), službu v sakristii (kostelníci) a u oltáře (ministranti), dále vám všem, kteří se modlíte růžence v kostele a snažíte se o společnou modlitbou v kostele. Vím, že se hodně očekává od kněze. Je však důležité, aby lidé vytvářeli společenství, které bude samostatné a bude umět druhé
získávat pro službu v kostele. Nebuďme pasivní, že to nějak funguje, ale snažme se každý více zapojit do přípravy mše svaté. Snažme se také umět vyjádřit vděčnost, když se nám něco libí v kostele a povzbuzujme ostatní. Adopce na dálku Prostřednictvím adopce na dálku si farnost Mostkovice ve spolupráci se ZŠ Mostkovice adoptovala sedmiletou žákyni , která může chodit do školy .Částkou 6.500,- Kč ročně tak můžeme pomoci této dívce změnit svůj život. Dívenka se jmenuje Woodalenca Alciné a žije spolu se svými rodiči a dvěma staršími bratry. Její nejoblíbenější školní předmět je francouzština, ráda tancuje a pomáhá doma rodičům, zejména s nádobím a úklidem. Woodalenca patří mezi aktivní děti, je poslušná a kreativní a v budoucnu by se ráda stala ošetřovatelkou. Její rodina je velmi chudá, živí se zemědělstvím, zejména pěstování drobných plodin. Připravuje se setkání , kdy se dozvíme více o tom , jak se žije lidem na Haiti, jak chodí do školy, jak jim můžeme pomoci… Více nám o tom řekne pracovnice z olomoucké charity paní Kristýna Lungová, která prožila dva měsíce na Haiti. Setkáním uskuteční koncem listopadu nebo začátkem prosince…
Můžeme pomoci: HLASUJ pro salesiány do 31.10. 2014! Vážení přátelé, do 31.10.2014 soutěží Salesiánské středisko volného času Don Bosco v Ostravě o 180 000,- Kč v programu Prazdroj lidem. Předložili jsme projekt „Oratoř na ulici II“. Cílem je zakoupení automobilu ke karavanu – mobilní klubovně. Podpořte nás, prosím, oběma možnými formami: 1) Hlasováním přes internet pro projekt číslo 13 v hlasovacím formuláři přístupném přes webovou stránku www ostrava.sdb.cz Z každého počítače (jedné IP adresy) lze hlasovat 5x. Vícekrát lze hlasovat při vyplnění nepovinných údajů. Mezi jednotlivými hlasováními však vždy musí být prodleva min. 30 min. 2) Zasláním SMS ve tvaru: PLRmezera13 na číslo 737544867. Z jedné SIM karty je možné hlasovat pouze jednou. SMS zpráva je zpoplatněna jako běžná SMS zpráva. Za podporu děkují ostravští salesiáni
Jako i my odpouštíme našim viníkům Bůh nám rád odpustí, když litujeme provinění a prosíme o odpuštění. Jsme přece jeho milované děti. Ale má to jeden háček. Ježíš jako k jediné prosbě Otčenáš připojuje ke slovům „odpusť nám naše viny“ podmínku: „jako i my odpouštíme našim viníkům“. Připomíná nám to jiná Ježíšova slova: „Jakou mírou měříte, takovou se naměří i vám.“ Ježíš tuto podmínku ještě rozvíjí: „Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec, ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky.“ Nejprve tedy musíme odpustit my sami, aby nám bylo odpuštěno. Je to náročné, ale logické. Bůh přece miluje všechny lidi i naše nepřátele, je i jejich Otcem – Tak jako pozemské rodiče mrzí a trápí, když se jejich děti nemají rády, když si nechtějí odpustit, tak je tomu i u Boha. Chce, abychom odpouštěli druhým. Boží odpuštění si tedy nezasloužíme, ani si je nijak nevynutíme, ale to není vůbec třeba. Bůh nám je velkoryse dá. Jen to musíme pokorně uznat, uvědomit si svou závislost na něm. A pak také být ochotni sami odpouštět. Nejsem-li ochoten bližnímu odpustit, pak v sobě nemám lásku. Bůh odpouští vždycky. Ale znovu opakujme: Toto odpuštění si mohu přivlastnit, může mne očistit jedině tenkrát, když sám budu hotov každému ze srdce odpustit. A to nám přichází zatěžko. Jeden spisovatel ironicky napsal: „Katolíci odpouštějí velmi rychle, ale nemohou dlouho zapomenout.“ Když ale druhému nezapomenu křivdu, které se dopustil, pak nemůže být o opravdovém odpuštění ani řeč. Samozřejmě jde o ochotu a snahu zapomenout. Je přece rozdíl „někomu něco nezapomenout“, nebo zda se mi vzpomínky na onu křivdu pořád nechtěně vracejí.
Odpustit, zapomenout je určitě těžké, někdy až téměř nepřekonatelně obtížné. Při pokusech o odpuštění narážíme na zeď výčitek, obviňování, hořkosti… Mnozí proto rezignují, vzdají se snahy se o to pokoušet a doufají, že čas, který „hojí všechny rány“, to nějak vyřeší. Kristus však po nás požaduje aktivní přístup, nepřestat se snažit odpustit. Jak to udělat? Zde si musíme pomoci podobně, jako dobyvatelé starověkých měst. Když nemohli mohutné hradby hned zdolat, naváželi k nim postupně den za dnem šikmý násep. Třeba až po dlouhé době, se po náspu dostali až nahoru a opevnění zdolali. (Například Jeruzalém byl takto římským vojskem dobýván téměř dva roky.) Podobně křesťan si má k tomuto mnohdy přetěžkému odpuštění „zbudovat násep“. Tím, že se za onoho, vůči nám provinilého, člověka modlí. Může se nám to zdát zpočátku nesmyslné a nebude se nám do toho chtít. Ale když vytrváme den za dnem, třeba i týdny a měsíce, jednoho dne zjistíme, že hořkost je pryč a už se na něj nehněváme, že se nám podařilo zlobu překonat. Mnohdy je způsob, jakým si my lidé odpouštíme, velmi žalostný. Často jsou lidé znechuceni poté, co si odpustili. „Tak já ti to tedy odpouštím, ale pamatuji si, že…“ Povýšenecký postoj, jim právě tento postoj nikdy neodpustí. Jen Bohu podobným odpuštěním, je tímto vždy novým vycházením vstříc, je možno stále obnovovat myšlení lidí. Musíme prosit, aby Duch svatý, který proměnil apoštoly v nové lidi, nás to stále učil. Pán nám pomůže, dá nám sílu odpustit, zapomenout a nepřičítat druhým jejich viny, tak jak je Bůh nepřičítá nám. (J. Šubert)
Malé ohlédnutí Když mě otec Pavel požádal, abych napsal pár vět do zpravodaje, zprvu se mi moc nechtělo. Nemám “literární střevo” ani dar výřečnosti. Vzal jsem to ovšem jako výzvu a doufám, že tento článek bude pro čtenáře alespoň trochu zajímavý. Na faru jsem nastoupil v polovině července tohoto roku (jak jste se již v infu mohli dočíst) a pracuji zde jako správce. Jedná se o podpořené pracovní místo, rok na mě bude Římskokatolická farnost dostávat peníze ze strukturálních fondů Evropské unie. Je velmi pravděpodobné, že za rok zde už nebudu, protože farnost nebude mít peníze na zaplacení mého pracovního místa. Chci tedy ve svém omezeném čase udělat co nejvíce práce. Jak jsem měl možnost poznat, práce je zde opravdu “jako na kostele”. Jistě by se zde (na faře) mohlo budovat rychleji, ale finanční možnosti farnosti jsou omezené a musíme se často spoléhat na dárce, Bohu díky za ně! I přesto se zde mnoho již vybudovalo. Od července se nám podařilo: -vyklidit místnost pro budoucí umývárnu -vyklidit bývalou kotelnu -vybudovat novou elektroinstalaci v kotelně a plánované umývárně -instalovat nové osvětlení k venkovnímu WC -instalovat venku zásuvku, takže již nebude třeba zapojovat prodlužovačku při práci venku -vymalovat místnosti určené pro knihovnu -vymalovat sakristii -a v neposlední řadě již máme funkční webové stránky právě budované knihovny Dona Boska, odkaz je: www.dobok.cz Na této práci jsem samozřejmě nepracoval sám, ale když se spojí schopnosti více lidí, tak se dílo podaří. Děkuji všem, kteří přiložili
ruku k dílu, i všem dárcům, bez nichž by se toto dílo nemohlo uskutečnit. (D. Benda)
