ZPRAVODA J FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY
SR DÍČKO ročník XV. 6. 3. 2011
1
PROSTĚ DOKONALÝ
Kde jsem ji jenom mohla položit? Pobíhám po bytě a hledám. Neudržela jsem myšlenku v hlavě a mrkev v ruce, a teď už bych moc ráda zavřela hrnec s polévkou a přešla k dalším povinnostem. Konečně jsem ji našla a dokompletovala budoucí pochoutku. Náš prvňáček, který mě zvědavě pozoroval, si ulehčeně oddechl a povzbudil mě: „Tak vidíš, mami, život je prostě dokonalej.“ To spojení dokonalosti a mrkve mě tak dostalo, že jsem si ta slova pověsila vedle sporáku, a občas při vaření o tom přemýšlím. Ne o té mrkvi, o té dokonalosti, pochopitelně. V postní době se snažíme stát se lepšími, svatějšími, dokonalejšími. Odříkáme si řízky, čokoládu, televizi, snažíme se přispívat potřebným, najít si více času na modlitbu. Všechno je to naprosto v po-
řádku. Jde o to, proč to všechno děláme. Abychom vypadali lépe před sebou? Před druhými? Před Bohem? Nebo abychom byli svobodní od všeho, co nám zaclání v radostném a svobodném vztahu k Bohu? Někdy může být vrcholem dokonalosti, když se bolestně přebrodíme k poznání naší skutečné nedokonalosti (a tedy potřeby Boha). O co se tedy vlastně máme snažit? Svatý týden nám ukazuje trochu jinou dokonalost. Kristus, který se opásal zástěrou a umývá nohy apoštolům. Kristus, který se úzkostí potil krví v Getsemanské zahradě. Kristus, který na křížové cestě třikrát padl (pod tíhou MÝCH hříchů). Kristus, který nás TAK miloval, že „nedokázal“ sestoupit z kříže. Kristus, který tohle všechno dělal z lásky a s nesmírnou něžnou láskou. Tohle je to pravé poznávací znamení dokonalosti. Jestli máte pocit, že letos vůbec nevíte, jak vkročit do postní doby, nevěšte hlavu. Klidně se zvedněte a vydejte se na tu svoji cestu do Emauz. A dávejte dobrý pozor, až potkáte někoho, kdo bude ochotný jít s vámi, a bude mluvit tak, že vám bude hořet srdce. -keta-
SRDÍČKO
OPRAVA KŘÍŽE U KOSTELA V HUSOVICÍCH V posledních několika letech se čím dál více projevily povětrnostní vlivy na chátrání kříže u našeho husovického kostela. Nápis na žulovém podstavci byl špatně čitelný, na břevnu kříže začala vystupovat rez a tělo Pána Ježíše bylo znečištěno holubím trusem. Na podzim roku 2009 byl osloven pozlacovač, který v uplynulých letech prováděl pozlacovací práce na měděných prvcích při opravách našeho kostela, aby nacenil pozlacení korpusu – těla Ježíše, štítku s nápisem INRI a vyzlacení nápisu. Začátkem loňského roku byl tento úmysl obnovy navrhnut na farní radě. Ač se naše farnost vydala zcela z peněz za opravy střechy kněžiště, opravy dešťové kanalizace, která byla zaplacena na dluh, přesto jsme se do opravy pozvolna pustili.
2
Po konzultaci s pracovnicí Památkové péče bylo zjištěno, že náš kříž není evidován v seznamu kulturních památek. To celou situaci usnadnilo. Oprava nevyžadovala řemeslníky s licencí od Ministerstva kultury pro práce s památkou. Po zimě 2009/2010 jsme zjistili, že zadní část žulového podstavce (za vystupující železnou částí kříže) se vlivem deště a mrazu v trhlině odlomila. Tuto část jsme uschovali v kostele pro následnou kamenickou opravu. V pátek 14. 5. 2010 jsme s jáhnem Bonaventurou, ministrantem Marcelem a kandidátem Danem odmontovali z kříže Ježíšovo tělo a štítek s nápisem. Následně byly tyto části odvezeny do šopovny, kde z nich byl litinovými broky odstraněn nátěr až na čistý kov. Tělo Ježíše, štítek a břevno kříže jsou odlity ze železa. Toto tělo o hmotnosti 27 kg má ze zadní strany dutinu, aby bylo odlehčeno a tolik nevážilo. Ta byla 2x natřena speciálním přípravkem proti korozi pod názvem Xintex halt. Následně byl otvor 2x natřen černou barvou Hammerite, 2x vystříkán konzervačním prostředkem na spodky karosérií aut – Bitumen Undercoating. Posléze byla dutina vyplněna montážní pěnou Soudal a póry uzavřeny rakouským lepidlem Icema. Další práce na korpusu a štítku prováděl pozlacovač Zdeněk Majer ze Žabovřesk, se kterým delší dobu spolupracujeme. Jeho práce obnášela natírání součástí re-
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY
aktivním základem a vrstvou mixtionu, na kterou štětcem z veverčích chlupů nanášel plátky pravého 24 karátového zlata. Na opravu žulového podstavce nám byla doporučena odborníkem Neuwirtem kamenická �rma Zbořilů. V sobotu 22. 5. se za slunného počasí kameník Zbořil mladší pustil horlivě do díla. Vypadlou zadní žulovou část odborným způsobem usadil na původní místo a zajistil nerezovými kolíky. Protože se celý podstavec kříže naklání ke kostelu a k jeho náročnému narovnání nejsou v naší farnosti �nanční možnosti, bylo nutno betonový základ, na kterém se zdržovala dešťová voda, vyspravit ocelovou armaturou a vyspádovat. Drsný povrch žulových ploch očistil mechanicky a chemicky. V jarních měsících celkem pršelo často, a proto se práce nestihly do soboty 5. 6. 2010, kdy jsme slavili stoleté výročí posvěcení našeho kostela. V sobotu 16. 10. bylo očištěno odlité břevno kříže a dvakrát natřeno černou barvou Hammerite. Původní záměr očistit břevno kříže tlakovým tryskáním se nezdařil kvůli nepříznivému počasí. Pro neočekávanou montážní patálii se nám nepovedlo Ježíše se štítkem pověsit v sobotu 11. 12., před slavností Ježíše Krista Krále, jak jsme plánovali. Po dopasování a výrobě nových montážních komponentů se nám to s otcem Bonaventurou povedlo v pátek 17. 12. Práce byly provedeny podle předběžného rozpočtu. Kamenické práce – 10 000 Kč, zlatnické práce – 15 500 Kč. Ostatní práce se prováděly svépomocí v ceně 500 Kč. V letošním roce plánujeme obložení spodního soklu leštěnou žulou, které se vloni neuskutečnilo. Tím se zlepší
foto Daniel Kummer
vzhled a umožní se lepší čištění kamene od vyhaslých svíček. Do našeho kostela pravidelně chodí manželé, kteří jsou v důchodovém věku a v průběhu roku se rozhodli, že celkovou opravu kříže zaplatí. Tímto jim náleží upřímné a velké „Pán Bůh zaplať“! Pevně doufám, že tento nejstarší kříž ze čtyř v naší farnosti bude vybízet k modlitbě věřící po mnoho let! Marek Hřebíček 3
SRDÍČKO
PRAVÁ VÁNOČNÍ RADOST V HUSOVICÍCH Vánoční radost by v nás měla přetrvávat neustále, i v čase nevánočním, protože nejde o radost z dárků a podobně, ale z obdarování Bohem. Letošní Vánoce zůstanou zajisté nezapomenutelné hlavně pro všechny, kdo se modlili za uzdravení malého Tomáška a mohli ho na Štědrý den při odpolední mši svaté v Husovicích vidět přinášet dary k oltáři. Těžko mohlo být v té chvíli něco větší symbolikou, než toto dítě, které vyjádřilo za sebe i za všechny doufající vděčnost za Boží pomoc v kritické situaci. Byly to vánoce, kdy Bůh dal nejen svého Syna nám všem, ale také chvíle, kdy daroval znovu malého Tomáška prosícím rodičům a blízkým a bylo
to pro celou farnost svědectví důvěry a Božího slitování. Neméně krásné bylo i zakončení slavnostního štědrovečerního slavení mše svaté, kdy P. Filip každému osobně a radostně podal ruku a popřál požehnané svátky, takže všichni příchozí mohli vnímat tu opravdovost farní rodiny, kde je duchovní pastýř vskutku pro každého a jeho oslovení farníků při mši svaté slovy sv. Pavla- milovaní – není prázdným gestem, ale pravdivým postojem. S radostí můžeme uzavřít – ano, Vánoce byly požehnané a kéž nás Boží láska provází vždy a všude. I v tom smyslu, abychom ji i my přinášeli do světa. -ara-
DOBŘE UTAJENÉ HOUSLE V SOBĚŠICÍCH Dva pánové mířili od konečné autobusu do soběšického kostela při klášteře sester klarisek na mši sv. a jeden se druhého zeptal: „Kde je dnes vaše paní?“ a druhý s úsměvem odvětil: „Ještě doma hraje na housle, znáte to.“ Tento laskavý humor pana Horníčka, jakoby připomněl i tu skutečnost, že se ve farním zpravodaji celkem málo píše o Soběšicích, že jsou takové „dobře utajené housle“. Přitom jde o farnost krásně živou, kde se pod jednou střechou kostela setkávají jak věřící, tak i bratři františkáni, kteří přicházejí sloužit mši svatou a také sestry klarisky, které podtrhují speci�čnost tohoto místa. Někdy se zde objeví i někdo 4
z paulánů, nebo sestry salesiánky, takže společnost je zde vskutku pestrá. Neschází ani mládež, která při mši sv. hraje a zpívá a pro řádku ministrantů bývá nutné přidávat další stoličky. Významného zástupce tady má radio Proglas v paní Čechové a poslechnout si nedělní promluvy P. Filipa přijíždějí lidé až z východních Čech, aby pak odcházeli naprosto nadšeni. Je velmi dobré, že soběšický klášter a kostel mohl vzniknout a dát prostor krásnému společenství, stejně jako vzájemné spolupráci farností Husovice, Lesná a Soběšice i Obřany, takže zde začíná ta důležitá cesta k jednotě v církvi. -jas-
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY
SETKÁNÍ CELEBRIT NA LESNÉ V sobotu 19.2.2011 proběhl v duchovním centru na Lesné již tradiční maškarní karneval, tentokrát na téma moje celebrita. Významných celebrit se sešlo rovnou šedesát a karnevalové veselí se protáhlo až do večerních hodin. Děti, případně i jejich průvodci – rodiče, babičky, dědečkové atd., vychutnávali radost z tance, soutěží, tomboly a celého radostně připraveného programu, který též tradičně moderovala oblíbená a šarmantní moderátorka Jana Čalkovská. Hudebníci hráli skvěle, živě a nadšeně, přítomné celebrity se zase výborně bavily a jak byly rozverné, na závěr udělaly pořádnou salvu postupně pomocí balonkové výzdoby. Té však předcházela ještě řada věcí: slavnostní a působivý příchod největší celebrity – Ježíše Krista, Když je někdo celebrita, docela těžké to má, stále jenom někde lítá, skoro vůbec není doma. Napřed ho fotí noviny, pak televize natáčí, a na potřeby rodiny, čas mu zkrátka nestačí. Ta sláva jednoduchá není, a často nevydrží dlouho, někdy se za chvíli změní, na neslávu pouhou. Opravdovou celebritou může ale každý z nás být když bude neustále podle Božích slov žít.
pojatý tak, aby zdůraznil, že Kristus je Světlo světa. Poté následovalo velké poděkování sestřičce Margitě, která stojí u zrodu karnevalové tradice a přináší nejen malým farníkům z Lesné mnoho radosti a povzbuzení. Moderátorka Jana ji přímo označila za poklad „lesňácké“ farnosti. Úplným závěrem slavnosti byl „košťatový“ tanec, kdy si většina přítomných bez výjimky vzala smetáky a sál byl speciálním tancem při svižné hudbě bleskurychle uklizený, takže bylo spojeno příjemné s užitečným. A teď se všichni mohou zase těšit na karneval příští, který tu bude za pouhý rok… Protože bylo několik zájemců o říkanky, použité v průběhu karnevalu, také je přikládáme:
Když něco umíš a děláš to, jak nejlíp dovedeš, když z lásky k druhým nějak sloužit chceš, když hraješ, tančíš, zpíváš, pohádky umíš hrát, když dobré nápady míváš, když jsi dobrý kamarád, když tvoje slovo platí, a nedáváš klamné sliby, které se hned ztratí, když znáš svoje chyby, když nespoléháš jen, na své síly, a víš, že ten, který je dobrý a milý,
ti tvoje hřivny dal, abys pro své bližní dobro vykonal, tak se klidně celebritou nazývej, buď většinou vlídný a lidem pomáhej. A tak vám přeji ať hodně lásky dáte, ať jí hodně dostanete zpět ať je krásný celý svět. -les-
5
SRDÍČKO
PRVNÍ NÁRODNÍ KONGRES O BOŽÍM MILOSRDENSTVÍ „Teď je čas milosrdenství…“ je motto 1. národního kongresu o Božím milosrdenství, který se bude pod záštitou brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho konat ve dnech 20.–22. května 2011 v Novém Městě na Moravě a u kostela Božího milosrdenství ve Slavkovicích. Kongres se bude konat pod záštitou brněnského biskupa, Mons. �Lic. Vojtěcha Cikrleho, organizací byla pověřena Společnost katolického apoštolátu – pallotini. Jak uvádí P. Wojciech Zubkowicz SAC, hlavní koordinátor akce: „Založení tradice celosvětových kongresů o Božím milosrdenství započala iniciativa vídeňského arcibiskupa, kardinála Christopha Schönborna, díky níž byl realizován 1. světový kongres konaný v Římě v dubnu roku 2008. Kardinál Schönborn vysvětlil, že myšlenka kongresů o Božím milosrdenství vznikla už v roce 2002, kdy Svatý otec Jan Pavel II. zasvětil svět Božímu milosrdenství při posvěcení baziliky Božího milosrdenství v Lagiewnikach. Idea kongresů předpokládá, že se kongresy budou konat cyklicky na úrovni světové, kontinentální, státní a také třeba diecézní. Jejich cílem je oživení re�exe Božího milosrdenství v církvi.“ Mezi prvním světovým kongresem, který se konal v Římě v roce 2008, a druhým světovým kongresem, který se bude konat v Krakově na podzim roku 2011, se po celém světě uskutečnily kongresy kontinentální a národní v mnoha jednotlivých zemích. 6
Letošní první národní kongres v České republice ukonči slavnostní bohoslužba, které bude předsedat olomoucký arcibiskup a metropolita moravský Jan Graubner. Mše se zasvěcením Božímu milosrdenství proběhne v neděli 22. května 2011 od 16.00 hodin u kostela ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě. Přihlásit se k účasti na kongrese je možné na tel. čísle: 566 502 855, nebo e-mailem:
[email protected] Prosíme, uveďte, zda máte zájem o informace ohledně ubytování a stravování a pokud je to možné, zanechejte na sebe telefonické spojení. Rozhoduje pořadí přihlášek. Další informace najdete na: www.slavkovice.cz PROGRAM KONGRESU Pátek, 20. května 2011 Slavkovice, kostel 15.00 Hodina milosrdenství. Modlitby vedené Kongregací sester Matky Božího milosrdenství. 17.30 Kongresy o Božím milosrdenství ve světě (multimediální prezentace): otcové pallotini. 18.30 MŠE SVATÁ na zahájení kongresu: kardinál Miloslav Vlk. 20.00 Zamyšlení nad Božím milosrdenstvím: kardinál Miloslav Vlk. 21.00 Slovo na úvod kongresu: R.D. Patrice Chocholski, světový koordinátor kongresů o Božím milosrdenství. 22.00 Adorace za dobré plody kongresu – do 7.00 hod. ráno.
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY
Sobota, 21. května 2011 Nové Město na Moravě, kulturní dům 07.00 – 8.30 Registrace účastníků. 08.30 Modlitba o světlo Ducha Svatého a pozdrav účastníkům kongresu: Mons. �Lic. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský. 09.00 I. přednáška: Petr Šandera, �.D., brněnský biskup Církve československé husitské: Bůh Marie Magdalské. Bůh proměňuje hříšníky ve svědky milosrdenství. Krize víry – příčina, nebo důsledek popírání hříchu? 10.00 Přestávka. Prezentace knih a materiálů nejen o Božím milosrdenství. 10.30 II. přednáška: MUDr. Viola Svobodová, Hospic sv. Alžběty v Brně: Bůh Petra a Jidáše. Jak zacházíme s Božím milosrdenstvím. 11.30 III. přednáška: Mons. Josef Hrdlička, pomocný biskup olomoucký: Bůh svatého Tomáše. 12.30 Oběd. 14.30 IV. přednáška: Mons. �Dr. RNDr. Ladislav Hučko, CSc., apoštolský exarcha, generální sekretář ČBK: Bůh svatého Pavla. Milosrdenství a spravedlnost. Čím a kdo nás ospravedlňuje. Spása je dar. Není milosrdenství (jeden z projevů lásky) bez pravdy a spravedlnost bez milosrdenství. 15.30 Modlitba se sv. Faustynou: Kongregace sester Matky Božího milosrdenství. 16.00 V. přednáška (multimediální): P. Mgr. Wojciech Zubkowicz SAC: Bůh svaté Faustyny. Poselství o Božím milosrdenství na základě zjevení sv. sestry Faustyny Kowalské. Začátek a vývoj úcty, nedorozumění a předsudky. 17.00 Přemístění do Slavkovic.
Slavkovice, kostel 18.00 MŠE SVATÁ – Mons. �Lic. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský. Slavkovice, nahoře 19.30 Večerní program o Božím milosrdenství, posezení u ohně, prezentace pěší pouti k Božímu milosrdenství (setkání s poutníky, promítání, svědectví). Neděle, 22. května 2011 Nové Město na Moravě, kulturní dům 08.30 Ranní modlitba se sv. Vincencem de Paul: Společnost Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul. 09.00 VI. přednáška: Mons. Mgr. Jiří Mikulášek, generální vikář brněnské diecéze: Boží milosrdenství v kontextu druhého příchodu Krista. 10.00 VII. přednáška: Ludvík Kolek, komunita Emmanuel: Boží milosrdenství v čase a prostoru. Milosrdenství a znamení doby. 11.00 Přestávka. Prezentace knih a materiálů nejen o Božím milosrdenství. 11.30 VIII. přednáška: Prof. Jan Machniak, �.D., vedoucí katedry spirituální teologie na Papežské univerzitě Jana Pavla II. v Krakově: Boží milosrdenství v učení Jana Pavla II. 7
SRDÍČKO
12.45 Slovo na závěr kongresu, společná modlitba Anděl Páně, oběd. Slavkovice, nahoře 14.30 Zamyšlení nad Božím milosrdenstvím: �Lic. Ing. Zdenek Wasserbauer, �.D.
15.30 Korunka k Božímu milosrdenství. Příprava ke mši svaté. 16.00 MŠE SVATÁ na závěr kongresu s aktem zasvěcení Božímu milosrdenství. Předsedá Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský, za účasti českých a moravských biskupů. - bb -
FARNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA V HUSOVICÍCH Vždy první sobotu v měsíci se koná ve farnosti Brno-Husovice farní duchovní obnova. První proběhla 5.2. 2011 za hojné účasti farníků. Duchovní obnovu připravil a vedl bratr Ignác, OFM. - foto Pavel Kolenčík -
8
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY
POZDRAV OTCI ANGELOVI Protože víme, že otec Angelus, OFM je pravidelným čtenářem Srdíčka, tak ho touto cestou srdečně zdravíme do Moravské Třebové a přejeme mu hodně Božího požehnání, síly a zdraví k jeho narozeninám, které právě v těchto dnech slaví. - farníci nejen z Husovic -
Poznámka redakce Kdyby někdo z Vás, čtenářů Srdíčka, měl nějaký příspěvek o soběšické nebo jiné naší farnosti, můžete ho poslat na adresu uvedenou na poslední stránce každého Srdíčka. Děkujeme. 9
SRDÍČKO
POKLAD ZE ZVÍKOVA V únoru občas bývá o radost nouze, příroda ještě unaveně spí, lidem začíná být zima dlouhá a proto si vymysleli různé maškarní i jiné bály a zábavy, aby si čekání na jaro zpestřili. Štěpánovičtí na takový maškarní bál pozvali i vodníka Štěpánka a rusalku Elišku. Ti dva se za nic nemuseli převlékat, přišli ve své každodenní podobě a skvěle zapadli mezi tanečníky. Večer šlapali cestičkou k rybníku, Štěpánek si pobrukoval: „Cestička k domovu je nejkrásnější na světě…“, hvězdičky na ně mrkaly z oblohy a Štěpánek se najednou zastavil. „Proč vlastně se my, vodníci, rusalky, ohniváči, skřítkové, čarodějnice a vůbec všichni tajemní sousedi lidských příbytků někdy nesejdeme na bále a neradujeme se spolu?“ Eliška jeho nápad hned uvítala: „Co není, může být, Štěpánku, uspořádáme na palouku za Novým rybníkem ples a všechny na něj pozveme. Ostatní rusalky mi určitě rády pomohou s přípravou. „Štěpánek hned dal Elišce pusu: „Moje zlatá ženuško, hned pozvu na pomoc i své přátele.“ A tak Štěpánek s Eliškou a přáteli chystali velký bál strašidel. Pozvánky posílali po ptáčcích, po vodě, i po větru. V den, vlastně noc, kdy bál začal, se nestačili divit, kolik vodníků, rusalek a divoženek, klekánic, skřítků, hejkalů, ohniváčů, víl, polednic a dalších přišlo. Překvapením pro všechny byl starý čert Ka�áš, kterého nikdo neznal. „Odkud ty ses tu vzal, divil se Štěpánek. Čert nezvyklý po léta s někým mluvit trochu huhlal, ale brzy podal vysvětlení: „Ode10
dávna hlídám na zvíkovské tvrzi zakopané poklady. Zakopal je tam kdysi zeman, když se k tvrzi blížilo veliké vojsko, pak i s rodinou utekl a nikdy se pro poklady nevrátil. Já jsem dostal za úkol hlídat je před lidmi, lačnými po bohatství a třpytu zlata.“ Čert zakašlal a mluvil dál: „Léta letoucí poklady nikdo nehledal, jen zpočátku jsem vystrašil pár nenechavců. Teď už nikoho ani nenapadne, že by v zapomenutých sklepeních byl poklad, nikdo po něm nepátrá. Já jsem mohl v klidu spát nejmíň sto let až do včerejška, kdy jakýsi čeledín začal kopat kde neměl a zakutálel se mu penízek do myší díry. Není daleko tomu, aby objevil sklepení s pokladem. To by mi tak scházelo! Jeho pán je docela lakota a kdyby zjistil jak se věci mají, kdoví jak by to s čeledínem dopadlo. Já abych pak toho tlustého lakotu nosil do pekla na zádech. Už teď mám suché loupání v zádech a bolavý nohy,“ brblal čert. „Snad nebude hned tak zle. Najde penízek a dál kopat nebude.“ uklidňoval ho Štěpánek. „Kdepak, ten se mu zakutálel až k truhličce se šperky.“ „Ochutnej naše stulíkové víno,“ pobídla Eliška čerta a podala mu skleničku. Čert po ní hned chňapl a v mžiku ji do sebe otočil. Oči se mu rozsvítily a za chvilku se točil v kole s jezinkou. Asi za týden se navečer čert Ka�áš přiřítil za Štěpánkem celý uřícený. Večer zrovna mrzlo, louže měly lehounkou ledovou pokličku, cesty a cestičky klouzaly. Rozběhnutý čert na té ledovce brzdil až mu od kopyta jiskry lítaly. Štěpánek právě
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY
prolamoval rybám větší díru v ledu, aby se jim lépe dýchalo a čert ho málem srazil do vody. „Co blázníš,“ ohradil se Štěpánek, „potřebuji to dodělat a ne sletět dolů.“ Čert zahučel něco, co mohla být omluva a spustil: „Měl jsem pravdu! Čeledín se prokopal do sklepení, objevil truhličku se šperky, překvapeně ji popadl a než jsem na něho zahudral, byl pryč. Naštěstí mu svíčka moc nesvítila, nevšiml si, že kus za ním jsou další dveře s ještě většími poklady. Je člověk spravedlivý, poklad poctivě našel a vzal si ho z potřebnosti, ne z lakoty, vždyť nemá docela nic, proto mu i zůstane. Kdyby ho našel jeho pán, popálil by si ruce ohněm pekelným, sotva by se ho dotkl. Jenže poklad je teď na světě a pekelné kouzlo už ho před lakotou nechrání a ten darebák zahlédl čeledína, jak si šperky schoval do sena. Vím, že se chystá čeledína zbavit a poklad mu sebrat. Štěpánku, pomoz mi v té patálii!“ Štěpánek souhlasil, poslal po okounovi Elišce vzkaz a vydal se s čertem do Zvíkova. Byl nejvyšší čas. Čert se schoval za komín a Štěpánek vklouzl podzemní vodní cestou do studny. Měsíční světlo ozářilo dvě postavy, které vyšly z tvrze na dvůr. Pán tvrze vedl čeledína ke studni: „Zítra vyspravíš ten vypadlý kámen, ukážu ti kde. Měsíc ti to místo dobře osvítí!“ říkal čeledínovi. „Víc se nakloň,“ pobízel ho. Sotva to čeledín udělal, strčil ho do studny a zle se zasmál. „Žádné zítra už nebude!“ dodal posměšně. Neviděl jak čeledína z ledové studniční vody vtáhla zelená ruka do tajných dvířek, které dávný zeman dal kdysi udělat, aby se dalo z tvrze utéct tajnou chodbou. Štěpánek vyvedl překvapeného čeledína k lesu, čert tam na ně čekal a sotva dechl horkým dechem, jako by čeledín
ani nikdy do studny nespadl, byl dočista suchý. Nezmohl se na slovo, Štěpánek toho hned využil: „Počkáme do půlnoci, pak tě čert zanese zpátky na dvůr a ty nakoukneš svému pánovi do okna a zahrozíš mu. Zbytek nech na mně.“ Čeledín, pořád zaražený, přikývl. O půlnoci zabouchal na okno, pán se vzbudil a strnul. Hrůzou se mu zježily vlasy. Čert zatím vlezl komínem do krbu a v okamžiku stál za pánem. „Máš předplaceno do pekla!“ zahřměl, popadl pána a s hekáním s ním odletěl. „Máš teď dost bohatství, aby mohla být tvrz tvoje, hospodař tu dobře a zůstaň spravedlivý jako dosud,“ rozloučil se Štěpánek s čeledínem. Ještě než odešel, poslal podzemní pramínky, aby smetly vchod do sklepení a zbytek pokladu zůstal pro další potřebné a aby také mohl čert zpět z pekla do Zvíkova poklad hlídat. Na druhý den, právě v době oběda, přiletěl čert z pekla. „Ani nevíte, jak jsem se těšil zpátky, v pekle se mi už nelíbí. O pána je postaráno, já mám vyznamenání a taky pořádný loupání z té tíhy. Letěl jsem nad vesnicemi, Miletínem, Štěpánovicemi, v dálce viděl Vlkovice, Skalice, Vranín, Libín, Zvíkov, zkrátka všechna ta drahá místa, ani jsem nevěděl, jak mám tenhle kraj rád. A jak sladce se tu spí,“ vysvětloval Ka�áš. Eliška mu honem nandala vrchovatý talíř jídla, Štěpánek donesl kostivalovou mast na bolavá záda a čert si připadal jako v bavlnce. Eliška a Štěpánek mu pak mávali z hráze a když se rozhlédli kolem sebe, napadlo je současně: „Opravdu máme u nás krásně. A co teprve, až přijde jaro.. i léto je nádherné a podzim překrásný a vlastně i zima je tu kouzelná. Je to náš domov, nejhezčí na světě.“ Jarka Cýrusová 11
SRDÍČKO
SRDÍČKO – zpravodaj brněnských římsko-katolických farností Husovice, Lesná a Obřany. Vychází se souhlasem duchovních správců. Kontaktní adresa: Římsko-katolická farnost Brno-Husovice, Vranovská 103, 614 00 Brno nebo schránka Srdíčka v zadní části husovického kostela nebo e-mail:
[email protected] http://www.volny.cz/dcbl/srdicko.htm Odpovědný redaktor: Daniel Kummer NEPRODEJNÉ. Vychází pro vnitřní potřebu farností. Neprošlo jazykovou úpravou. Uzávěrka tohoto čísla byla dne 24. 2. 2011, uzávěrka příštího čísla je 27. 3. 2011. 12
