ZPRAVODA J FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY
SR DÍČKO ročník XIV. 19. 12. 2010
4–6
OD PRÁZDNIN DO VÁNOC Náš milý otec biskup Vojtěch nám svým pastýřským listem (5. 9.) připomíná přípravu k oslavě 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Všechny nás zve k četbě Bible slovy, která pomohla i sv. Augustinovi nalézt vnitřní pokoj a sílu: „Vezmi a čti!“ Věřte, drazí farníci, že když si denně najdeme alespoň chvilku pro Boha, On pro nás nalezne šťastnou věčnost. Ještě před oslavou sv. Václava (28. 9.), a to v týdnu od 19. do 25. září 2010, se z iniciativy administrátora jáhna Ing. Mgr. Petra Šplouchala konaly lidové misie ve farnosti Brno – Obřany a Maloměřice. Misie se svým týmem vedl P. Marek Dunda, farář ve Vranově nad Dyjí. Smutkem nás naplnil odchod jednoho ze čtyř našich kandidátů. Říkali jsme mu Dan (Dan Ježek) a měli jsme ho velice rádi pro jeho veselou povahu, ochotu každému pomoci a hřejivé srdce. Dan žil s námi v naší komunitě téměř celý rok, takže jsme počítali s jeho vstupem do noviciátu. Bohužel neunesl tíhu všech zátěží, rozloučil se s námi a vrátil se domů ke své nemocné mamince. Další tři kandidáti, kteří přišli zaplnit prázdné místo, jsou dva Ondřejové a je-
den Petr. Společně s Vámi, milí farníci, chceme prosit Pána, aby dal těmto povolaným potřebnou milost a sílu vytrvat v započaté cestě. V těchto měsících prožíváme v husovické faře vpravdě „bojové“ podmínky. Obdivuji jak spolubratry i kandidáty v jejich trpělivosti, tak i šikovné, pracovité dělníky a řemeslníky při těžké, náročné práci (výkopy pro novou kanalizaci, budování nových koupelen a sociálních zařízení, spravování všech oken, aj.). Nejdříve ale žasnu nad Filipem, našim kvardiánem, který hned po svém příchodu k nám nalezl odvahu „dát se do díla“. Zvládá vše statečně a s Boží pomocí. Počítá ale i s Vaší pomocí, milí farníci a přátelé, jak �nanční, tak i v podobě úklidových čet. A musím na něj prozradit, že chystá ještě další akce, např. opravu celé střechy farní budovy, zřízení nové, větší kaple, úpravu farního dvora, zahrady, atd. Pamatujme na Filipa ve svých modlitbách, aby mu Pán žehnal a dílo pro Boží království se zdařilo. Doufáme, že se během prosince podaří dát všechno do pořádku, abychom mohli už Vánoce oslavit v klidu. bratr Daniel a spolubratři františkáni
SRDÍČKO
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY
CESTA Řehoř opatrně vešel do kostela. Vchodové dveře ho pustily do předsíňky, ale skleněné zůstaly nekompromisně zamčené. Řehoř si oddychl, dnes tu není nikdo, kdo sem zabloudí náhodou, jen klečící starší pán v usebrané modlitbě či mlčení. Řehoř si stoupl kousek od klekátka, aby nerušil. Pán se po chvíli namáhavě zvedl, opřel se o hůlku, pohlédl na Řehoře a usmál se. Všiml si Řehořova pohledu na hůlku. „Máš pravdu, také jsem s tím trochu bojoval, že nemohu chodit jako kdysi. A tady jsem pochopil, proč Ježíš musel jít cestou kříže. On vlastně jde před námi, před každým, kdo se dobře zná s bolestí a utrpením vyšlapává cestu, je to jakoby cesta hlubokým sněhem, kterou On vyšlapal a my jdeme za Ním, už pro nás není tak těžké hledat směr a neboříme se do závějí tak, jako kdyby před námi nešel. Vidím ty zástupy lidí za Ním, potkáváme se spolu,
protože míříme za Ním, jdeme společně, můžeme si ulehčit navzájem nesení kříže, můžeme se povzbudit, On jde před námi a Jeho kříž nám říká, že ví o všem, co prožíváme, protože sám zakusil utrpení. On nás táhne svou silou, vede nás do brány života, bez Něj bychom těžko dokázali jít. A proto už dnes svou slabost a nemohoucnost vidím jinak.“ Pán dopovídal a zeptal se: „A ty, proč jsi sem dnes přišel?“ „Chci prosit za kamaráda, je nemocný,“ prozradil Řehoř. „To je dobře, chlapče, že na něj myslíš, tak ať ti Pán požehná,“ rozloučil se starý pán a Řehoř osaměl. Přes skleněné dveře hleděl na svatostánek. Chtěl by blíž, ale bylo zamčeno. Přesto se cítil velmi blízko, na cestě, kterou v potu a krvi šel Pán. Ne nezranitelný Rambo a jiní neskuteční hrdinové. Ježíš – člověk. Ježíš, Syn Boží, pro nás narozený. Jarka Cýrusová
Růžencová slavnost v husovickém kostele, 9. 10. 2010
TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2011
Tříkrálová sbírka, kterou v České republice pořádá Charita České republiky, bude v brněnské diecézi zahájena ponti�kální bohoslužbou celebrovanou brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem v neděli 2. ledna 2011 ve 14.30 hodin, při které požehná tříkrálovým koledníkům. 2
V pátek 12. listopadu 2010 proběhl florbalový zápas mezi farnostmi Husovice a Lesná. Hrálo se v Orlovně na Vranovské ulici. Zápas skončil vítězstvím Lesné 9:4. 3
SRDÍČKO
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY
VÁNOČNÍ VELEPÍSEŇ LÁSKY PRO HOSPODYNĚ (srv. 1 Kor. 13, 1 - 8) Kdybych svůj dům perfektně ozdobila světelnými řetězy, jedlovými větvičkami a cinkajícími zvonečky, ale neměla lásku ke své rodině, nejsem nic víc, než dekoratérka. Kdybych se lopotila v kuchyni, napekla kila vánočního cukroví, navařila labužnické pokrmy a připravila vzorově prostřený stůl, ale neměla lásku ke své rodině, nejsem nic víc, než kuchařka. Kdybych pomáhala vařit polévku pro bezdomovce, zpívala koledy v domově pro seniory a všechen svůj majetek darovala pro dobročinnost, ale neměla lásku ke své rodině, nic by mi to neprospělo. Kdybych ověšela vánoční stromeček třpytivými baňkami a vánočními hvězdami, zúčastnila se úchvatných slavností, zpívala sóla v kostelní sboru, ale zapomněla na Ježíše, potom jsem nepochopila, oč o Vánocích běží.
Láska přeruší pečení, aby mohla vzít dítě do náručí. Láska zanechá zdobení a políbí manžela. Láska je přátelská a trpělivá navzdory chvatu a stressu. Láska druhým nezávidí jejich dům s vzácnými vánočními porcelánovými servisy a nádhernými ubrusy. Láska neokřikuje děti, ale je vděčná za to, že jsou. Láska nedává jen těm, od kterých může něco očekávat, ale ráda obdarovává právě ty, kteří to nemohou oplácet. Láska všechno vydrží, všemu věří, vždy doufá, všechno snáší. Láska nikdy nepřestává. Mobilní telefony špičkové kvality se rozbijí, perlové náhrdelníky se ztratí, golfové hole zrezaví. Ale darovaná láska zůstane. převzato ze zahraničních pramenů
MŮJ ANDĚL PŮJDE PŘED TEBOU První říjnová sobota na Vranově byla prozářená sluníčkem a ověnčená svátkem andělů strážných. Kamila s tetou v poutním kostele stály, protože byl zcela zaplněný. “ Můj anděl půjde před tebou“... citoval kněz z Písma. Po mši se teta i Kamila vydaly na zpáteční cestu lesem a ještě vzpomínaly na připomenutí, že se stále máme obracet na své anděly, jako to dělal P. Pio a svatý Jan od Kříže. V lese byla hojnost václavek na pařezech po nedávné vichřici, a tak bylo 4
zřetelné, jak Bůh zlo proměňuje v dobro, všichni poutníci došli do Útěchova s plnými taškami. Večer teta zavařovala nalezené houby. Měla je nachystané ve sklenicích, jen je zavřít. Stoupla si ke kuchyňské lince, položila si ruku na čelo a zamyšleně se zeptala: „Nevíš, kde mám hlavu ?“ Kamila se rozesmála: „Zeptej se svého anděla.“ Tetě došla komičnost situace, přidala se k ní a jen dodala: „Myslím tu na zavařování!“ -jas-
SVÁTEK BLAHOSLAVENÉ SESTRY RESTITUTY Předposlední říjnovou neděli Duchovní centrum na Lesné téměř praskalo ve švech. Důvod byl naprosto zřejmý – svátek patronky centra přijeli s místními farníky oslavit českobudějovický světící biskup, mons. Pavel Posád, velmi oblíbený v brněnské diecézi již z dob svého působení v Brně, a také nový farář z Vídně-Brigittenau, farnosti, kde Helena Kafková, pozdější sestra Restituta vyrůstala. Z Vídně přijely také její řádové spolusestry z kongregace Františkánek křesťanské lásky. Mše svatá byla vskutku velmi slavnostní událostí. Radostné setkání projasnil krásným zpěvem a hudbou místní pěvecký sbor. Je obdivuhodné, že se jej tak dobře podařilo dát v ještě dost nové farnosti dohromady, takže občas slouží i ve farnostech jiných, například při zahájení školního roku církevní základní školy u sv. Augustina. Chvílemi se mu snažily konkurovat nevypnuté mobilní telefony, ale neměly žádnou šanci. Mons. Pavel Posád, dlouholetý přítel „lesňáckého“ faráře P. Pavla Hověze příhodně mluvil o přijetí každodenního kříže, jako Ježíšovy cesty, takže posvěcení nové křížové cesty doslova vyplynulo z jeho promluvy. Protože kříže se nikomu v životě nevyhýbají a tam, kde nelze nijak lidsky změnit jejich působení, je cesta přijetí jediná možná. Jinak jde vlastně člověk sám proti sobě a dostává se do zajetí zahořklosti, depresí a podobně. Ještě několik citátů ze slov mons. Posáda i vídeňského faráře Wolfganga Seybolda.
Otec biskup Posád mimo jiné řekl: „Stále jsme přiváděni k tomu, abychom se stávali svatými. Vezmi svůj kříž, to je cesta k proměně. Kříž, to je strom života.“ Vídeňský farář velmi ocenil společné setkání: „Sestra Restituta byla žena, která milovala Krista a to jí dovolilo přijmout to, co jí Bůh připravil. ( byla popravena). Pocítil jsem ve svém srdci velké přání také tak Krista milovat. Jak můžeš Kristu ukázat, že ho miluješ? Tím, že přijmeš svůj osobní úděl, osobní příběh svého života, řekneš ano všemu, co ti Bůh připraví. Sestra Restituta řekla ano všemu, co jí Bůh připravil, ona je dnes v nebi, prosí za nás a chce, abychom ji následovali v jejím životě. Jsem rád, že jsem mohl osobně navštívit místo, kde se narodila…“ Na tomto česko rakouském setkání bylo velmi dobře patrné, jak se dají budovat mosty mezi lidmi, mezi farnostmi, jak Bůh spojuje... V závěru mše sv. v duchu Ježíšova poselství - nechte děti přicházet ke mně, přicházely děti za otcem biskupem pro požehnání. Odpoledne ještě hosté z Vídně shlédli významná brněnská místa – Špilberk a katedrálu na Petrově, kde jim malíř Stanislav Sedláček předal obraz Brna, který bude umístěn v pamětní síni s. Restituty v klášteře a nemocnici ve Vídni jako symbol našeho duchovního spojení. Stručně je možné konstatovat, že neděle 24. října byla velmi požehnaná – proto Bohu díky! Jarka C. 5
SRDÍČKO
6
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY
7
SRDÍČKO
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY
SV. ANEŽKA ČESKÁ V BRNĚ
MŮJ STRÝČEK A PROROK IZAIÁŠ ANEB ODPUSŤ, PANE, BÝVÁM ROZTRŽITÁ Jedna holčička se prý modlila: „… sedí na krabici Boha, Otce všemohoucího …“. No, dnes neříkáme „na pravici“, ale „po pravici“, a tak už by se to stát nemělo. Nicméně, když přece jen občas slyším tu starou verzi Věřím v Boha, někdy se mi v myšlenkách tam ta krabice připlete. Nevím, jestli je výše uvedená příhoda o svérázné modlitbě pravdivá. V naší rodině se však traduje jedna, která se (prý) zaručeně stala. Jeden můj strýček z Hlubokých Mašůvek v dětství při modlitbě Zdrávas Maria osvědčil svéráznou logiku, když odmítl říkat „plod života tvého“, protože „plot je mezi zahradama, správně tam má být prot“ (což po mašovsku znamená prut). A přitom tehdy určitě nevěděl, že už prorok Izaiáš v osmém století před Kristem mluví o Mesiáši jako o výhonku z kořene Jesse. Chtěla jsem si ověřit, zda se jedná skutečně o Izaiáše a v ekumenickém překladu jsem se dokonce dočetla: „Vzejde proutek z pařezu Jišajova.“ Tak vida! Při každém Zdrávasu na to naštěstí nemyslím (představte si, jak by to vypadalo při modlitbě růžence). Když ale slyším příslušnou pasáž z Izaiáše, vzpomenu si obvykle na proutek a plot mezi zahradama. Ještě že se tento úryvek čte jen jedou ročně (tedy alespoň myslím). To evangelium, kde se mluví o Proměnění Páně, slyšíme víckrát a vždycky se při něm v myšlenkách vracím do hodiny náboženství v dětství, kdy nám pan farář zpestřil probíranou látku tímto vtipem: Při čtení z biblické dějepravy jedna holka nedávala pozor (byly jsme tehdy dívčí třída, proto tam asi nevystupoval obligátní Pepíček). Pan farář ji vyvolal, aby četla dál. Její předchůdkyně došla k mís-
8
tu, kde Petr říká, že by chtěl na hoře postavit tři stany. Nepozora to nemohla najít a pan farář pohrozil: „Že ti dám pohlavek!“ A ona to konečně našla a pokračovala: „Tobě jeden, Mojžíšovi jeden, Eliášovi jeden … “. Jiná anekdota mě napadá, když v době vánoční slýcháme jásavé zvolání: „Dítě se nám narodilo, syn nám byl dán!“ V jedné farnosti se chystali postavit betlém a nějak se nemohli shodnout na ploše, na kterou jej umístí, ani na nápisu nad ním. Telegrafovali tedy panu faráři, aby jim obratem sdělil, jakou má představu. Telegram obdrželi takřka okamžitě: Dítě se nám narodilo. Dva metry dlouhý, metr široký. Dokonce i některé písně mě rozptylují. V jednom hornickém kraji prý varhaník vtipálek po sobotě, kdy havíři utápěli výplatu v hospodě hrával Na své tváře padáme a potom Pozdvihni se, duše z prachu. Kolikrát jen slyšíme v kostele slovo spasení či příbuzné tvary! A někdy (ještě, že ne vždycky) se mi vybavuje: Jeteli, proč se nemodlíš? Nechci být spasen. A když slyším, jak Petrova tchýně ležela v horečce, odháním z mysli známou hádanku: Víte, proč Petr zapřel Krista? Protože mu uzdravil tchýni. Budu už raději končit, i když je těch úletů ještě mnohem víc - a to nepočítám tu „běžnou“ roztržitost, kdy se nám myšlenky najednou někam zatoulají. V usebrání před přijetím eucharistie pak říkám: „Odpusť, Pane, zase jsem byla tolik roztržitá.“ A zdá se mi, že slyším: „Poděkuj za smysl pro humor. To ale neznamená, že se nemusíš snažit o větší soustředění.“ „Budu, Pane, ale musíš mi moc pomáhat. Jak se znám, dá to velkou fušku!“ Marie Holasová 9
SRDÍČKO
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY
VODNICKÉ POHÁDKY ZE ŠTĚPÁNOVIC 15. část: Chobotnice Jednou se ke spolskému mlýnu přistěhoval nový vodník. Byl to však takový zlý zelený panáček, kde mohl uškodit, tam byl, lákal děti na pentličky a hleděl co nejdřív někoho utopit. Že se mu to zatím nezdařilo, bylo jen tím nevlídným podzimním časem, kdy se každý vodě spíš vyhnul, než aby do ní lezl. Spolský mlynář už starostí nespal, jak se toho nevítaného kazisvěta zbavit, vodník byl mazaný, nedal se lapit starými osvědčenými protivodnickými prostředky, byl totiž stále ve střehu. Vydal se tedy pan otec za Štěpánkem. „Jen co po svatém Martinu rybník zamrzne, počíhej si v úplňkové noci, kudy vodník v půlnoc vyleze z vody, půjde pak plavat potokem proti proudu v měsíčním světle, aby nabral zlou sílu, ty buď velmi opatrný, rychle polož kolem toho místa v ledu svatojánské byliny, pak utíkej, na nic se neohlížej a dobře se v mlýně zavři až do kuropění. Ať se děje co se děje, nevycházej ven ani ty ani nikdo jiný,“ poradil mu Štěpánek. Mlynář ho poslechl a sotva byl měsíc v úplňku, rozechvělý strachem i odhodláním učinil to, co mu Štěpánek radil. Sotva se zavřel ve mlýně, začalo to venku kvílet, skučet, skřípat, vrzat, dupat, křičet, vrčet, hučet a ječet, vodník řádil a vyváděl, ale domů do rybníka se nedostal a na mlynáře také nemohl. Když mu jeho řádění nebylo nic platné, zkoušel mlynáře nalákat na zlato a perly, jen ať jde z rybníka odházet svatojánské kvítí. Mlynář nic, jen se nemohl dočkat kuropění. Vodník sliboval, že mlynáře zavede mezi nejkrásnější rusalky. Mlynář nic. Vodník to zkoušel jinak. Ukazoval mlynářce do okna měňavé šaty z rybích šupin. Jiné z leknínových květů. Ale mlynářka se jen smála: „Co já bych s takovou parádou dělala.“ Vodník zlostně zaklel a na 10
mlýn se valila obrovská vlna. Mlynář i mlynářka zavřeli oči. Ještěže všechna chasa spí, pomysleli si. Nestalo se však nic, vodník nad nimi neměl moc. Zakokrhali kohouti a on musel s nepořízenou odtáhnout od rybníka, do kterého se už nesměl vrátit. Mlynář s mlynářkou se zaradovali: „Musíme Štěpánkovi ještě poděkovat.“ Voda ta slova donesla až k uším zlého vodníka. Za chvíli už stál u Štěpánkova rybníka: „Že se nestydíš, pomáhat lidem proti mně! Vodník proti vodníkovi, ty hanbo všeho vodnictva! Vodníci mají držet spolu a ne proti sobě kout pikle ty skřehotale ropušáckej!“ nadával Štěpánkovi. „Co bych se měl spolčovat s vodníkem nelidou a zlořádem, jenom proto, že je vodník! Žádné vodnictvo tu nevidím, aby mě mohlo nazvat svou hanbou, jen jednoho nadměrně ústnatého vodnického poťouchlíka. Kdepak, dobrým lidem škodit nebudeš, to si pamatuj. Ať už tě tu nevidím,“ rozzlobil se Štěpánek a zavolal na své strážné labutě. Po prvním štípanci si vodník ani nevzpomněl na nějaké kouzlo a upaloval pryč. Ale ještě nebyl všemu konec. Zlý vodník se dostal říčkami a řekami až do moře. Mořská voda se mu sice docela ošklivila, ale chtěl se Štěpánkovi pomstít. V mořských hlubinách si vyhlédl tu nejprotivnější chobotnici a použil všechny zlé síly, které tenkrát nabral při úplňku měsíce, aby ji přečaroval do Štěpánkova rybníka. Pak spokojeně usnul v podmořské jeskyni. Štěpánek s Eliškou se vraceli s rozzářenýma očima z klouzačky a sáňkování, zajezdili si s dětmi a všichni si při tom užili spoustu legrace. Už se také těšili do vyhřátého domečku v rybníce, kde však čekalo nemilé překvapení. Z oken i dveří čouhala obludná chapadla
a protivný skřípavý hlas volal: „Co sem lezete, tady teď bydlím já.“ Eliška vzdychla, Štěpánek začal svolávat všechnu vodní havěť na pomoc, hlavně raky, ale byl čas zimního spaní, nikdo nepřiplaval. Chobotnice zatím chvílemi spílala Štěpánkovi a Elišce, chvílemi se vrtěla, protahovala, skučela jak je domek nepohodlný, jak se jí ze sladké vody dělá špatně a hlavně to revma v chapadlech je v té ledové vodě horší a horší. Elišce zajiskřilo v očích. „Hned se vrátím, Štěpánku,“ řekla a voda se za ní jen mihla. Štěpánek kroutil hlavou a snažil se chobotnici neposlouchat. Eliška tu opravdu byla v cuku letu, v ruce nesla lahvičku. „Milá chobotnice, to je mi tě líto, že máš takové trápení se svými chapadly. Že tě v nich bolí a loupá a píchá, jej, ty ale musíš zkusit,“ litovala chobotnici. Chobotnice překvapeně zastavila své lamentování a přestala mávat chapadly. „Ale já ti můžu pomoci,“ nabídla Eliška, „namažu ti chapadla tady tím mazáním a uvidíš, že se ti uleví,“ slíbila. Chobotnice překvapeně vykoukla jedním okem z okna chaloupky. Eliška k ní šla blíž. Štěpánek zatrnul. Ale chobotnice se ani ne-
hnula a Eliška jí začala mazat první chapadlo. Chobotnice začala spokojeně vrnět a nastavovala další a další chapadla, Eliška jí jedno po druhém pečlivě namazala mazáním babky kořenářky. „Už to skoro nebolí,“ pochvalovala si chobotnice a přestala být nevrlá. „Co pro vás mohu udělat já,“ zeptala se co nejpříjemněji. „Vylez, prosím tě, z naší chaloupky ven,“ prosila ji Eliška. Pak dala chobotnici lahvičku s mazáním a popřáli jí hezkou cestu. Chobotnice překvapeně zamrkala. Štěpánek pronesl zaklínadlo a chobotnice byla zpátky v moři. V její jeskyni chrápal zlý vodník. Zlověstně se ušklíbla a zavolala kamaráda, žraloka Alfonse. Pak se spokojeně rozvalila zase ve své jeskyni. Zatím Štěpánek s Eliškou spravovali chaloupku po té chobotnické návštěvě, topili v kamnech a těšili se na další den na klouzačku a na sáňky. „Doufám, že už budeme mít od toho zlého vodníka pokoj,“ řekl Štěpánek, už věděl, kde se tam ta chobotnice vzala. A nemýlil se. O zlém vodníkovi už nikdy neslyšeli. Jarka Cýrusová
11
SRDÍČKO
BOHOSLUŽBY V NAŠICH FARNOSTECH O VÁNOCÍCH 2010 HUSOVICE 24.12. Štědrý den 700, 1600 - vigilie, 2400 25.12. Boží hod 700, 900, 1800 26.12. Svatá rodina/sv. Štěpán 700, 900, 1100, 1800 31.12. Sv. Silvestr 700, 1700 - na poděkování za uplynulý rok 1.1. Matka Boží, Panna Maria 700, 900, 1800 2.1. 2. neděle po narození Páně 700, 900, 1100, 1800 Pozn.: Mše sv. v 1100 hod. budou vždy jen v neděli tj. 26. 12. a 2. 1. Příležitost ke svátosti smíření bude před každou mší sv. a ve středu 15. 12. už od 1600 hod. pro děti a od 17 00 hod pro dospělé nebo po domluvě kdykoliv. Prosíme, nenechávejte si přijetí svátosti smíření na poslední chvíli. SOBĚŠICE 24.12. Štědrý den 700, 2200 25.12. Boží hod 900 26.12. Svatá rodina/sv. Štěpán 900 31.12. Sv. Silvestr 700
1.1. Matka Boží, Panna Maria 900 2.1. 2. neděle po narození Páně 900 LESNÁ 24.12. Štědrý den 1530, 2200 25.12. Boží hod 730, 900, 1030 26.12. Svatá rodina/sv. Štěpán 900, 1030 31.12. Sv. Silvestr 1600 1.1. Matka Boží, Panna Maria 730 , 900, 1030 2.1. 2. neděle po narození Páně 730, 900, 1030 Pozn.: Informace a podrobnosti o všech akcích přímo v DC nebo na webové stránce www.volny.cz/dcbl. OBŘANY 24.12. Štědrý den 2200 25.12. Boží hod 830 26.12. Svatá Rodina/sv. Štěpán 830 31.12. Sv. Silvestr 1600 , 2330 adorace 1.1. Matka Boží, Panna Maria 830 2.1. 2.neděle po narození Páně 830
SRDÍČKO – zpravodaj brněnských římsko-katolických farností Husovice, Lesná a Obřany. Vychází se souhlasem duchovních správců. Kontaktní adresa: Římsko-katolická farnost Brno-Husovice, Vranovská 103, 614 00 Brno nebo schránka Srdíčka v zadní části husovického kostela nebo e-mail:
[email protected] http://www.volny.cz/dcbl/srdicko.htm Odpovědný redaktor: Daniel Kummer NEPRODEJNÉ. Vychází pro vnitřní potřebu farností. Neprošlo jazykovou úpravou. Uzávěrka tohoto čísla byla dne 9. 12. 2010, uzávěrka příštího čísla je 10. 2. 2011. 12
