Zpráva UNHCR o integraci uprchlíků ve střední Evropě FOTO: LIBA TAYLOR

FOTO: LIBA TAYLOR

Zpráva UNHCR o integraci uprchlíků ve střední Evropě

Obsah

1. Úvod 2. Obecné úvahy 2.1. Souvislost mezi fází přijetí a fází integrace 2.2. Integrace uprchlíků a mainstreaming 3. Právní dimenze integrace 3.1. Udělení státního občanství (naturalizace) 4. Socioekonomická dimenze integrace 4.1. Bydlení 4.2. Zaměstnání 4.3. Vzdělávání dětí a dospělých z řad uprchlíků 4.4. Zdraví 4.5. Sociální pomoc a sociální zabezpečení 5. Sociokulturní integrace 5.1. Jazyková výuka a kulturní orientace 5.2. B udování vztahů a podpora participace 5.3. Jednota a sloučení rodiny 6. Financování integrace

5 6 6 7 9 10 12 12 14 17 21 22 24 24 27 29 31

1. Úvod UNHCR považuje integraci uprchlíků za dynamický a mnohostranný obousměrný proces, který vyžaduje aktivní úsilí všech zainteresovaných stran, mimo jiné připravenost uprchlíků přizpůsobit se hostitelské společnosti, aniž by se však museli zříkat své vlastní kulturní identity, a odpovídající připravenost hostitelské společnosti a veřejných institucí uprchlíky přijmout a uspokojovat potřeby různorodé společnosti.1 Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a její Protokol z roku 1967 kladou na integraci uprchlíků zvláštní důraz. Úmluva o uprchlících vyjmenovává řadu sociálních a ekonomických práv zaměřených na podporu integračního procesu. Patří k nim svoboda pohybu, přístup ke vzdělání a na trh práce, přístup k sociálním dávkám a sociální pomoci, včetně zdravotnických služeb, možnost nabývat majetek a nakládat s ním a možnost cestovat s platnými cestovními doklady a doklady totožnosti. Článek 34 dále vyzývá státy, aby uprchlíkům usnadnily integraci a možnost získat státní občanství. Výkonný výbor UNHCR uznává, že integrace je složitý a postupný proces, který sestává ze tří různých, avšak vzájemně souvisejících dimenzí – právní, ekonomické a sociokulturní. Všechny tyto dimenze jsou důležité k tomu, aby se uprchlíci mohli úspěšně integrovat a aby byli přijati za plnoprávné členy společnosti.2 Tato Zpráva o integraci uprchlíků ve střední Evropě uznává pokrok dosažený v oblasti tvorby a aplikace celé škály politik a programů, které v různých ohledech podporují integraci uprchlíků v zemích spadajících do oblasti působnosti Regionální kanceláře UNHCR pro střední Evropu (Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko). Tento dokument také bere na vědomí rostoucí zájem tohoto regionu – a v případě České republiky i aktuální účast – na procesu výběru, přijímání a integrace přesídlených uprchlíků. Zpráva o integraci uprchlíků ve střední Evropě si klade za cíl načrtnout stanovisko UNHCR k vybraným tématům týkajícím se právní, ekonomické a sociokulturní integrace uprchlíků s ohledem na aktuálně převažující podmínky a poměry ve střední Evropě. Zpráva vychází mimo jiné ze závěrů Výkonného výboru, Zprávy UNHCR o integraci v Evropské unii3, Příručky pro integraci4, participačního hodnocení se zohledněním věku, genderu a různorodosti (Participatory Assessment on Age, Gender and Diversity Mainstreaming, AGDM) v letech 2007 a 2008 ve střední Evropě a z aktuálních strategií a souvisejícího výzkumu EU v oblasti integrace. Ačkoli se Evropská unie soustřeďuje především na integraci přistěhovalců, vzhledem k určité podobnosti integračních problémů uprchlíků a přistěhovalců se v tomto dokumentu snažíme zohlednit a začlenit také programové závěry a doporučení EU týkající se osvědčené praxe v případech, kdy jsou relevantní pro zkušenosti a situaci uprchlíků v tomto regionu. Výraz „uprchlík“ se v této zprávě vztahuje na všechny osoby uznané podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a dále na přesídlené uprchlíky a osoby, kterým byla poskytnuta doplňková ochrana podle směrnice Rady o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohly požádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu.5 UNHCR doufá, že Zpráva o integraci uprchlíků ve střední Evropě poslouží jako referenční rámec pro případné zkoumání a hodnocení stávajících integračních opatření v oblasti působnosti Regionální kanceláře UNHCR pro střední Evropu nebo pro rozvoj budoucí činnosti vlád či jiných aktérů v oblasti integrace osob vyžadujících mezinárodní ochranu, včetně uprchlíků přijímaných v rámci programů přesídlení. Na tomto místě chce UNHCR zdůraznit, že je připraveno uspořádat spolu s vládami států střední Evropy stálou výroční konferenci o integraci, na níž bude docházet k výměně informací a osvědčených postupů o integraci uprchlíků, včetně integrace přesídlených uprchlíků. Výkonný výbor UNHCR, Závěr o integraci (Conclusion on Local Integration), č. 104 (LVI) - 2005. Tamtéž, písm. k). 3 UNHCR, Zpráva o integraci uprchlíků v Evropské unii (Note on the Integration of Refugees in the European Union), Brusel, květen 2007. 4 UNHCR, Přesídlování uprchlíků: Mezinárodní příručka pro přijímání uprchlíků a jejich integraci (Refugee Resettlement: An International Handbook to Guide Reception and Integration) (Příručka pro integraci), září 2002, dostupná v online databázi Refworld na adrese: http://www.unhcr.org/cgi-bin/texis/vtx/refworld/rwmain?docid=405189284 5 Rada Evropské unie, Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohly požádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (kvalifikační směrnice), Úřední věstník EU L 304/12, 30.9.2004. 1 2


5

2. Obecné úvahy 2.1 Souvislost mezi fází přijetí a fází integrace UNHCR se v praxi často setkává s dopady dlouhotrvajícího azylového řízení a podmínek přijímání žadatelů o azyl ve střední Evropě na proces integrace osob, které získaly status uprchlíka nebo doplňkovou ochranu. „Nucená“ nečinnost, sociální izolace a odtrženost od přijímající komunity jsou běžnými vedlejšími účinky restriktivních a neadekvátních opatření při přijímání uprchlíků, která často po dlouhou dobu omezují přístup žadatelů o azyl na trh práce, ke vzdělání, odborné přípravě či ubytování mimo kolektivní střediska.6 UNHCR je přesvědčeno, že postupy v oblasti přijímání uprchlíků jsou efektivnější, jsou-li vedeny myšlenkou na potenciálně dlouhodobější výsledky tohoto procesu, včetně integrace osob, jimž je nakonec mezinárodní ochrana udělena.7 V závislosti na vnitrostátních opatřeních a situaci v jednotlivých zemích tedy UNHCR doporučuje, aby: • byly plně vzaty na vědomí dopady podmínek přijímání žadatelů o azyl a délky azylového řízení na integraci uprchlíků do širší společnosti. Mělo by být vynaloženo veškeré úsilí na to, aby integrační proces byl zahájen co nejdříve, a zároveň by mělo být zajištěno, aby rozhodnutí o azylových žádostech byla vydávána co nejrychleji,8 • pravidla pro přijímání uprchlíků byla navržena tak, aby minimalizovala izolaci a separaci žadatelů o azyl od hostitelské komunity a poskytovala jim příležitost rozvíjet lidský potenciál a schopnosti,9 mimo jiné rozvojem profesních nebo základních dovedností,

FOTO: LIBA TAYLOR

•b yla žadatelům s přihlédnutím k charakteru a délce trvání azylového řízení ve větší míře poskytnuta příležitost zajistit si soběstačnost a najít si zaměstnání, nejpozději však do šesti měsíců od podání žádosti o azyl,10

UNHCR se často setkává s negativními důsledky dlouhotrvajícího azylového řízení (čekání na Vánoce v pobytovém středisku Zastávka v České republice)

UNHCR, Být uprchlíkem: Jak žijí uprchlíci a žadatelé o azyl ve střední Evropě (Being a Refugee: How Refugees and Asylum Seekers Experience Life in Central Europe), Zpráva o AGDM 2006/2007 a Zpráva o AGDM 2007. 7 Viz publikaci citovanou v poznámce 3, odst. 8. 8 UNHCR, Poznámky ke sdělení Evropské komise „Společný program pro integraci: Rámec pro integraci státních příslušníků třetích zemí v Evropské unii“, (KOM (2005) 389 v konečném znění, 1.9.2005). 9 Výkonný výbor UNHCR, Integrace a soběstačnost (Local Integration and Self-Reliance), Stálý výbor, 33. zasedání, EC/55/SC/CRP.15, 2. června 2005, odst.10. 10 Výkonný výbor UNHCR, Závěr o přijímání žadatelů o azyl v jednotlivých azylových systémech (Conclusion on Reception of Asylum Seekers in the Context of Individual Asylum Systems), č. 93 (LIII) - 2002, písm. b) vii, UNHCR, Komentář s poznámkami ke směrnici Rady č. 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (Annotated Comments on Council Directive 2003/9/EC of 27 January 2003 laying down minimum standards for the reception of asylum seekers), viz komentář k článku 11. 6

6


• byla přijata odpovídající opatření pro vytvoření a rozvoj harmonických vztahů s přijímající komunitou posilováním respektu k žadatelům o azyl a uprchlíkům, zvyšováním povědomí o jejich potřebách a zároveň podporováním respektu k místní kultuře, zvykům a náboženství mezi uprchlíky, kromě jiného také poskytováním základních kurzů úředního jazyka hostitelské země,11 • byly s žadateli o azyl projednávány různé aspekty opatření v oblasti přijímání a aby byli žadatelé zapojeni do provozu přijímacích středisek, • opatření v oblasti přijímání uprchlíků citlivě zohledňovala gender a věk, jakož i specifické potřeby obětí mučení a traumatických zážitků, osamělých žen, dětí bez doprovodu a odloučených dětí, rodin s dětmi ve školním věku a dalších zranitelných skupin,12 • přijímací střediska zaměstnávala kvalifikované pracovníky, např. sociální pracovníky s potřebným vzděláním, jejichž úkolem by mělo být mimo jiné poskytování širokého spektra poradenských služeb pro žadatele o azyl, včetně poradenství o dopadech nelegálního překročení hranic do dalších azylových zemí v Evropě či jinde.

2.2 Integrace uprchlíků a mainstreaming Společné základní principy politiky integrace přistěhovalců v Evropské unii hovoří o integraci jako o „obousměrném procesu vzájemného sžívání se přistěhovalců a obyvatel členských států“.13 Tyto principy uznávají potřebu přistěhovalců přizpůsobit se a zároveň zdůrazňují nutnost zapojit do tohoto procesu hostitelskou společnost, „která by měla dát přistěhovalcům možnost plně se účastnit ekonomického, sociálního, kulturního a politického života“. Společný základní princip č. 10 zdůrazňuje význam začlenění či prosazení („mainstreaming“) integračních postupů a opatření do celého spektra příslušných pravidel na všech úrovních státních a veřejných služeb, včetně oblasti vzdělávání, sociálních služeb apod., a to s ohledem na možný dopad přistěhovalectví na veřejné služby. Obecně sice panuje názor, že obecná integrační politika by se měla zabývat osobami vyžadujícími mezinárodní ochranu stejně jako dalšími kategoriemi přistěhovalců, UNHCR však podotýká, že uprchlíci a osoby požívající doplňkové ochrany mívají navíc zvláštní potřeby a čelí v oblasti integrace vážným problémům způsobeným dřívějšími zkušenostmi z pronásledování, útěku a exilu. V okamžiku přiznání statusu uprchlíka tak mohou mít mnozí uprchlíci za sebou dlouhé období odloučení od hostitelské společnosti způsobené dlouhotrvajícím azylovým řízením nebo pravidly přijímání v azylové zemi, která omezují přístup žadatelů o azyl k práci, vzdělání, odborné přípravě či ubytování mimo kolektivní střediska. Někteří z nich mohou být duševně nebo fyzicky traumatizováni v důsledku dřívějšího pronásledování nebo mohou mít zvláštní zdravotní či jiné problémy vyžadující specializovanou péči. U jiných uprchlíků mohlo dojít k přerušení vzdělávacího procesu nebo tito uprchlíci nemusejí být schopni předložit doklad o svém vysokoškolském vzdělání, pracovních dovednostech nebo zkušenostech z předchozího zaměstnání. UNHCR tedy konstatuje, že je zapotřebí cílených/specializovaných služeb pro uprchlíky, které by řešily jejich specifické potřeby a doplňovaly běžnou nabídku podpůrných služeb. Podle názoru UNHCR mohou být opatření v oblasti integrace uprchlíků úspěšná, pouze pokud budou součástí širší strategie, která bude aktivně prosazovat rovnost a usilovat o transformaci veřejných institucí i celé společnosti tím, že je učiní otevřenějšími a flexibilnějšími, aby mohly reagovat na výzvy spojené s rostoucí různorodostí.14 UNHCR povzbuzuje vlády středoevropských zemí, aby opatření v oblasti integrace uprchlíků začlenily do svých obecnějších integračních politik, programů a plánů zavedených pro přistěhovalce či státní příslušníky EU stěhující se do zemí tohoto regionu.15 Opatření v oblasti integrace uprchlíků by se měla stát součástí širšího úsilí o zajištění ochrany před diskriminací, rovného zacházení, sociálního začlenění a rovných příležitostí pro všechny.

Tamtéž, písm. d). Viz také Připomínky UNHCR k článku 10 směrnice Rady 2003/9/ES. Tamtéž, písm. b), iii. 13 Rada Evropské unie, Společné základní principy politiky integrace přistěhovalců v Evropské unii (Common Basic Principles for Immigrant Integration Policy in the European Union), KOM (2005) 0389 v konečném znění. 14 Viz pozn. 4, kapitolu 2.11 - Vytváření vstřícných a pohostinných komunit a obnovení důvěry ve vládu (Creating Welcoming and Hospitable Communities and Restoring Faith in Government). 15 Viz publikaci citovanou v poznámce 3, odst. 6-7. 11 12


7

V tomto kontextu a v souvislosti s těmi oblastmi sociální politiky, které jsou pro integraci uprchlíků obzvlášť důležité, vyzývá UNHCR vlády zemí, které tak dosud neučinily, aby přehodnotily své právní předpisy i svou politiku v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, sociální péče a zaměstnanosti tak, aby bylo možno rozpoznávat zvláštní potřeby uprchlíků a lépe na ně reagovat a zlepšit dostupnost služeb na základě principu rovnosti. UNHCR doporučuje, aby v zájmu usnadnění tohoto procesu byli jmenováni dostatečně vysoce postavení koordinační pracovníci na příslušných ministerstvech. Tito pracovníci by měli za úkol podporovat začlenění (mainstreaming) problému integrace uprchlíků do běžných aktivit příslušných ministerstev a zajistit, aby tyto činnosti byly v souladu se závazkem rovného zacházení s uprchlíky.16

FOTO: BÉLA SZANDELSZKY

Integrační politika může být efektivní pouze tehdy, je-li vybudována na partnerství. Měla by být podpořena systémy a strukturami, které umožňují koordinaci a průběžný dialog mezi všemi hlavními aktéry zapojenými do procesu přijímání žadatelů o azyl a integrace uprchlíků a do poskytování běžných sociálních a komunitních služeb. V tomto kontextu UNHCR prosazuje vytvoření meziagenturních platforem, které do procesu zapojí všechny hlavní účastníky - státní instituce, zainteresované subjekty z místních komunit i občanské společnosti, uprchlíky a jejich komunity.17 Úkolem těchto platforem by měla být příprava a realizace integračních strategií a služeb zaměřených na uprchlíky, jakož i přehodnocení běžné sociální politiky z hlediska jejího dopadu na proces integrace uprchlíků. Jejich dalším úkolem by mělo být vypracování nástrojů pro vyhodnocování a systematické monitorování realizace programů a politik v oblasti integrace uprchlíků s cílem zvýšit jejich efektivitu a dlouhodobý dopad.

Uprchlíci mohou mít zvláštní potřeby a požadavky na služby (modlitebna v polském přijímacím středisku)

Viz také Generální ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost, Příručka o integraci pro tvůrce politiky a odborníky (Handbook on Integration for Policy Makers and Practitioners) (druhé vydání), květen 2007, kapitola 1 Mainstreaming integrace imigrantů. 17 Viz také kapitolu V. publikace citované v poznámce 9 – Provádění integrace pomocí zlepšení místních integračních kapacit a partnerství. 16

8


3. Právní dimenze integrace Výkonný výbor UNHCR potvrdil zvláštní význam právní dimenze integrace. Touto dimenzí se rozumí, že hostitelská země poskytuje uprchlíkům jistý právní status a široké spektrum občanských, politických, ekonomických, sociálních a kulturních práv a nároků srovnatelných s právy, jaká mají její státní příslušníci.18 Závěr Výkonného výboru č. 104 podporuje právní integraci a hovoří v této souvislosti o potřebě přizpůsobit a upravit vnitrostátní právní a administrativní rámec hostitelských zemí tak, aby uprchlíci měli možnost rovného výkonu práv a využití služeb a programů bez jakékoliv diskriminace. Úlohu právního statusu v procesu integrace zdůrazňuje druhé vydání Příručky pro tvůrce politiky a odborníky Evropské komise. Příručka potvrzuje, že pravidla v oblasti přijímání žadatelů o azyl „lze chápat jako výchozí bod integrace, který stanoví zásadní podmínky pro integrační proces“.19 Nediskriminační přístup k institucím a veřejným i soukromým produktům a službám na stejném základě jako v případě státních příslušníků dané země je uznáván jako základní předpoklad lepší integrace také v dokumentu Společné základní principy politiky integrace přistěhovalců v Evropské Unii.20 UNHCR je i nadále znepokojeno praxí některých zemí – a to nejen zemí ve středoevropském regionu – která zahrnuje mimo jiné rozdílné zacházení s uprchlíky a s osobami se statusem doplňkové ochrany či jiným statusem humanitární ochrany, pokud jde o přístup k zvláštní integrační pomoci a o určitá práva (včetně práva na sloučení rodiny nebo práva na právní status bez nejistoty). Velmi znepokojivá jsou také právní nebo administrativní opatření, která platí v některých zemích a která omezují přístup uprchlíků k základním právům ve srovnání se státními příslušníky (například v oblasti sociálního bydlení a zaměstnání). UNHCR dále zaznamenalo v některých zemích jisté ad hoc prováděné aktivity v oblasti přesídlení sjednané mimo celosvětový program UNHCR pro přesídlení, v jehož rámci získali přesídlení uprchlíci příznivější podmínky, než jaké jsou poskytovány osobám uznaným za uprchlíky na základě vnitrostátního azylového řízení. UNHCR má za to, že rozdílné zacházení s různými kategoriemi osob s potřebou mezinárodní ochrany nebo s uprchlíky a státními příslušníky přijímající země, pokud jde o přístup k právům a specifickým nárokům, může být v rozporu s mezinárodním právem lidských práv a principem zákazu diskriminace. Individuální zkušenosti z pronásledování a útěku se sice mohou lišit, ale potřeba mezinárodní ochrany může být u výše uvedených kategorií osob stejně naléhavá, přičemž u osob požívajících doplňkové ochrany nebo jiné formy humanitární ochrany může často mít i stejnou dobu trvání jako v případě uprchlíků.21 Zvláštní otázkou je pak dopad takového rozdílného zacházení na vztahy v komunitě a na proces integrace všech osob spadajících do oblasti zájmu UNHCR. UNHCR prosazuje, aby těm, komu byla udělena mezinárodní ochrana, ať už se jedná o uprchlíky podle Úmluvy, přesídlené uprchlíky nebo osoby se statusem doplňkové či jiné humanitární ochrany, bylo zaručeno rovné zacházení a aby měli rovný přístup k právům a službám potřebným pro usnadnění jejich integrace v hostitelské zemi.22 Mezi tato práva by mělo patřit právo na sloučení rodiny a právo na právní status bez nejistoty, který nebude podléhat častému přezkumu. UNHCR důrazně vyzývá všechny vlády, aby osobám, kterým byla udělena mezinárodní ochrana, přiznaly stejná práva a nároky v oblasti zaměstnání, sociálního bydlení a dalších sociálních služeb, jaké mají státní příslušníci jejich zemí. Doporučujeme, aby ty vlády, které tak doposud neučinily, přehodnotily právní úpravu postavení osob se statusem doplňkové ochrany s cílem odstranit případné překážky v oblasti integrace nebo rovného zacházení s uprchlíky, které by mohly vyplývat ze stávajících ustanovení. UNHCR také podporuje rozvoj opatření v rámci pozitivní diskriminace,

Publikace citovaná v poznámce 1 písm. l). Viz také Fórum Vysokého komisaře, Mnohostranný rámec porozumění o přesídlení (Multilateral Framework of Understanding on Resettlement), FORUM/2004/6, 16. září 2004, odst. 41. 19 Viz také publikaci citovanou v poznámce 8, kapitola 3. 20 Viz také publikaci citovanou v poznámce 13, společný základní princip č. 6. 21 UNHCR, Komentář s poznámkami ke směrnici Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (Annotated Comments on the EC Council Directive 2004/83/EC of 29 April 2004 on Minimum Standards for the Qualification and Status of Third Country Nationals or Stateless Persons as Refugees or as Persons who Otherwise Need International Protection and the Content of the Protection Granted) (Úřední věstník L 304/12, 30.9.2004). 22 Viz publikaci citovanou v poznámce 3, odst. 4. 18


9

jejichž cílem je prevence nebo kompenzace všech nevýhod, kterým jsou uprchlíci nuceni čelit v důsledku svých dřívějších zkušeností s pronásledováním a útěkem nebo kvůli diskriminaci na základě rasy či etnické příslušnosti.

3.1 Udělení státního občanství (naturalizace) Článek 34 Úmluvy o uprchlících stanoví, že státy mají v co největším rozsahu usnadnit proces udělování státního občanství uprchlíkům tím, že urychlí příslušné řízení a v maximální míře sníží poplatky a náklady těchto řízení. V Evropě stanoví Evropská úmluva o státním občanství, že členské země mají usnadnit nabytí státního občanství osobám se statusem uprchlíka oprávněně a obvykle pobývajícím na jejich území.23 Proces naturalizace završuje integrační proces po právní stránce, jelikož vede k zániku postavení uprchlíka podle článku 1 odst. C bodu 3 Úmluvy o uprchlících.24 Může také znamenat konec sociokulturního integračního procesu u jednotlivých uprchlíků, kteří usilují o nabytí státního občanství hostitelské země jako výrazu a uznání plnoprávného postavení a příslušnosti k dané zemi. Cesta uprchlíků k získání státního občanství není bezproblémová. V některých zemích spadajících do oblasti působnosti Regionální kanceláře UNHCR pro střední Evropu musí uprchlíci dlouhou dobu čekat, aby splnili kritéria pro udělení státního občanství. V tomto ohledu pro ně neplatí z důvodu jejich statusu uprchlíka žádné výjimky spočívající v příznivějším zacházení. Ale i v zemích, kde může být takové příznivější zacházení poskytnuto, se doba strávená čekáním na vydání azylového rozhodnutí ne vždy započítává do požadované doby pobytu před podáním žádosti o udělení státního občanství. Další obavy související se specifickými opatřeními platnými v jednotlivých zemích se mohou týkat délky řízení o udělení občanství, nedostatečné transparentnosti, neexistence práva na odvolání proti zamítavému rozhodnutí o žádosti o udělení státního občanství a nedostatek nebo omezená dostupnost poradenství a srozumitelných informačních materiálů sloužících k přípravě uprchlíků na testy nebo pohovory v rámci řízení o udělení občanství. A pokud poradenská služba v této oblasti přece jen existuje, pak je většinou poskytována jen dobrovolníky, v rámci určitého projektu nebo ad hoc. UNHCR prosazuje, aby země střední Evropy přehodnotily obsah a způsob uplatňování vnitrostátních právních předpisů s cílem zajistit uprchlíkům snadnější přístup k udělení státního občanství. V souladu s osvědčenou praxí doporučujeme, aby byly v případě potřeby zváženy tyto kroky: • s kutečnost, že žadatel o udělení občanství je uznaným uprchlíkem, posuzovat v řízení o udělení občanství ve prospěch žadatele,25 • započítávat pro účely udělení státního občanství celkovou délku legálního pobytu v zemi včetně doby trvání azylového řízení, • zmírnit či odstranit právní překážky udělení občanství (například požadavek na trvalé zaměstnání po určitou minimální dobu, požadavek na minimální délku pobytu, pokud překračuje pět let, nebo zdlouhavé vyřizování žádostí o udělení občanství),26 • zavést méně přísné požadavky, pokud jde o jazykové a obecné znalostí uprchlíků, a zároveň stanovit výjimky z těchto požadavků pro zranitelné osoby (například staré nebo negramotné lidi a oběti mučení či traumatizujících zážitků),27

Viz článek 7 odst. 4 písm. g) Evropské úmluvy o státním občanství. Tuto úmluvu podepsaly všechny země spadající do oblasti působnosti Regionální kanceláře UNHCR pro střední Evropu kromě Slovinska. Polsko ji však neratifikovalo. 24 Viz publikaci citovanou v poznámce 3, odst. 40. Viz také poznámku 9, odst. 20. 25 Rada Evropy, Výbor ministrů, Doporučení č. R (84)21 o nabývání státního občanství přijímající země v případě uprchlíků (Recommendation No. R (84)21 on the Acquisition by Refugees of the Nationality of the Host Country), 1984. 26 Viz také Parlamentní shromáždění Rady Evropy, Doporučení č. 564 (1969) týkající se udělování státní příslušnosti uprchlíkům v zemi jejich pobytu (Recommendation 564 (1969) on the acquisition by refugees of the nationality of their country of residence). 27 Viz Rada Evropy, Vysvětlující zpráva k Evropské úmluvě o státním občanství (Explanatory Report to the European Convention on Nationality), (ETS č. 166) odst. 52, Štrasburk, 1997. 23

10


• co nejvíce usnadnit udělování státního občanství dětem z řad uprchlíků,28 • z avést jednoduché, transparentní a rychlé řízení, zrušit požadavky na předložení dokladů, které je možné získat pouze v zemi původu uprchlíka, a snížit poplatky za řízení nebo od nich uprchlíky úplně osvobodit, zejména v případech, kdy tyto poplatky překračují finanční možnosti uprchlíků,29 • podpořit zavedení právních a dalších poradenských služeb a vypracování uživatelsky přívětivých informačních materiálů, které by pomáhaly uprchlíkům během procesu získávání občanství, mimo jiné i při podání žádosti, přípravě na různé požadované jazykové či znalostní zkoušky a při jejich absolvování.

28 29

Výkonný výbor UNHCR, Závěr o ohrožených dětech (Conclusion on Children at Risk), č. 107 (LVII) - 2007, odst. (xvii). Viz publikaci citovanou v poznámce 27 a dále článek 25 Úmluvy o uprchlících týkající se správní pomoci.


11

4. Socioekonomická dimenze integrace 4.1 Bydlení Komise OSN pro lidská sídla a Globální strategie bydlení do roku 2000 definují „přiměřené bydlení“ pomocí těchto pojmů: „… dostatečné soukromí, dostatečný prostor, dostatečná bezpečnost, dostatečné osvětlení a větrání, dostatečná základní infrastruktura a odpovídající umístění ve vztahu k základní vybavenosti a pracovním možnostem – to vše za rozumnou cenu“.30 UNHCR zastává názor, že bezpečné, jisté a dostupné bydlení je základním lidským právem a zároveň má klíčový vliv na celkové zdraví a blaho uprchlíka; poskytuje zázemí, odkud si uprchlík hledá zaměstnání a kde obnovuje rodinné vztahy a navazuje kontakty s širší komunitou.31 Přestože bydlení není zahrnuto mezi společné základní principy integrace, bylo argumentováno, že společný základní princip č. 7 poskytuje jistý prostor pro zahrnutí politiky v oblasti bydlení do integračního rámce.32 Podle tohoto principu „společná fóra, mezikulturní dialog, vzdělávaní o imigrantech a jejich kulturách a stimulace životních podmínek v městském prostředí zlepšují interakci mezi imigranty a občany členských států“. Uprchlíci se při hledání přiměřeného bydlení ve střední Evropě setkávají s řadou překážek. Kromě problémů souvisejících s obecným nedostatkem dostupného bydlení v tomto regionu (postihujících také místní obyvatele) mají uprchlíci často menší finanční možnosti, omezené kontakty nebo znalosti místních poměrů, které by jim umožňovaly najít a udržet si dostupné a důstojné bydlení. V některých zemích nemají nárok na dotované sociální bydlení v důsledku právních nebo administrativních opatření podmiňujících přístup k bydlení státním občanstvím nebo délkou pobytu v zemi či na určitém místě. Uprchlíci se často setkávají s diskriminací kvůli neznalosti a nedostatečnému povědomí veřejných či soukromých vlastníků bytů o jejich právech nebo kvůli rasismu či xenofobii. V zemích, kde sociální bydlení pro uprchlíky dostupné je, se tyto ubytovací kapacity často nacházejí v zanedbaných městských oblastech nebo ve městech, kde je možnost najít si zaměstnání nebo základní občanská vybavenost značně omezená. Co se týče dostupného bydlení v soukromém sektoru, tyto byty bývají často špatně udržované nebo podřadné kvality. Nedostupné mohou být pro uprchlíky i z toho důvodu, že vlastníci s nimi odmítají uzavřít formální nájemní smlouvu ve snaze vyhnout se odvodu daní. Neexistuje-li jiná možnost, žijí mnozí uprchlíci v kolektivních přijímacích nebo integračních zařízeních po nejdelší možnou dobu a teprve pak se stěhují do nejistých a nekvalitních soukromých bytů pronajatých obvykle za vysokou tržní cenu. Bez formální nájemní smlouvy často nemohou žádat o sociální podporu, přihlásit se na úřadu práce (poskytnutí oficiální adresy trvalého bydliště bývá v některých zemích podmínkou takové registrace) nebo získat doklady totožnosti prokazující legální nebo trvalý pobyt v azylové zemi.33 Zajištění včasného přístupu uprchlíků k bezpečnému a dostupnému bydlení je pro Evropu očividně velkou výzvou. Ve střední Evropě je tento problém dále prohlouben v důsledku privatizace veřejného bytového fondu, poklesu objemu výstavby nových sociálních bytů a deregulace nájemného. Při přípravě strategií nebo programů řešících problémy uprchlíků v oblasti bydlení je nutné postupovat koordinovaně a zapojit do procesu všechny zainteresované strany, včetně vlády, místních orgánů, nevládních organizací a komunitních sítí nebo skupin. Za tímto účelem je nutné zohlednit nejen dostupnost bydlení a specifické rysy jednotlivých národních trhů s bydlením, ale také širší integrační potenciál oblasti, kde se uprchlíci mají usadit. Takové úvahy zahrnují posouzení podmínek na místním pracovním trhu, pracovních a vzdělávacích příležitostí, vztahů a postojů v komunitě a dostupnosti sociálních služeb, včetně škol, středisek péče o děti a zdravotnických zařízení nezbytných pro integraci uprchlíků.34

Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Obecný komentář k MPHSKP č. 4: Právo na přiměřené bydlení (CESCR General Comment No. 4: The Right to Adequate Housing), čl. 11 odst. 1: 13/12/91. 31 Viz publikaci citovanou v poznámce 4, kapitolu 2.8 - Místo nazývané domovem: Přístup k bezpečnému a dostupnému bydlení. 32 Viz publikaci citovanou v poznámce 16, kapitolu 2 - Bydlení v městském prostředí. 33 Viz publikaci citovanou v poznámce 6. 34 Viz publikaci citovanou v poznámce 30, odst. 8 písm. f). 30

12



Bezpečné, jisté a dostupné bydlení je základním lidským právem (domov uprchlické rodiny ve slovinské Ljubljani)

Publikace UNHCR Přesídlení uprchlíků: Mezinárodní příručka pro přijímání uprchlíků a jejich integraci (Refugee Resettlement: An International Handbook to Guide Reception and Integration) nastiňuje sérii kroků, které je třeba podniknout v zájmu efektivního řešení potřeb uprchlíků v oblasti bydlení.35 Vlády a další zainteresovaní činitelé by měli v níže uvedených případech zvážit přijetí mimo jiné následujících opatření: a) Rozvoj partnerství a posilování schopností poskytovatelů bydlení • zvyšovat povědomí a rozvíjet partnerství se soukromými vlastníky nemovitostí, realitními agenturami, veřejnými orgány působícími v oblasti bydlení, uprchlickou komunitou a nevládními organizacemi hájícími zájmy a poskytujícími poradenství a podporu v oblasti bydlení, • organizovat školení o právech uprchlíků pro veřejné a jiné poskytovatele bydlení a obhájce práv uprchlíků a podniknout kroky k tomu, aby se porozumění potřebám a zkušenostem uprchlíků promítalo i do rozhodování a administrativních postupů při přidělování bytů, • vést konzultace s uprchlíky a jejich zástupci v souvislosti s přípravou či změnou národních strategií v oblasti bydlení,36 b) Cílená finanční a další pomoc usnadňující přístup k bydlení • poskytovat ekonomické stimuly soukromým i veřejným vlastníkům bytů, aby je pronajímali uprchlíkům, například formou státních dotací nebo grantů na renovaci či opravy, programů regenerace měst nebo formou programů využívajících dobrovolné pracovní síly při opravách nebo rekonstrukcích bytů, • rozvíjet zprostředkovatelské služby, s jejichž pomocí bude státní agentura nebo určená nevládní organizace poskytovat soukromým majitelům bytů nájemní, pojistné nebo jiné záruky ve vztahu k nájemním smlouvám uzavřeným s uprchlíky, • poskytovat příspěvky na bydlení, granty a vratné půjčky na pokrytí předem hrazených nákladů na bydlení. Tato pomoc by měla být poskytnuta na úrovni odpovídající stavu trhu s bydlením, konkrétní situaci a zvláštním obtížím, kterým musí uprchlíci na trhu s bydlením čelit, • zrušit požadavek na předložení formální nájemní smlouvy při podání žádosti o příspěvek na bydlení v případě uprchlíků, kteří prokáží, že takovou smlouvu nemohou předložit z důvodů, které nejsou schopni ovlivnit, Řada doporučení je čerpána z kapitoly 2.8 - Přístup k bezpečnému a dostupnému bydlení Příručky o integraci vydané UNHCR. Příručka se sice zaměřuje konkrétně na přesídlené uprchlíky, ale obsahuje také řadu doporučení v oblasti přístupu k přiměřenému bydlení, která lze aplikovat na všechny kategorie osob potřebujících mezinárodní ochranu. 36 Viz publikaci citovanou v poznámce 30, odst. 12. 35


13

c) Posilování schopností uprchlíků • zahrnout informace o právech a povinnostech nájemců a pronajímatelů, službách poskytovaných s nájmem a metodách placení, typech vlastnictví bytů a o službách v oblasti podpory bydlení do orientačních kurzů a individuálních integračních programů, • podporovat rozvoj komunitních služeb poskytujících mimo jiné následné poradenství, informace a individuální obhajobu v oblasti bydlení, a to i ve vztahu k nájemnímu bydlení po odstěhování uprchlíků ze státem provozovaných integračních zařízení nebo při hledání nového domova v případě stěhování. Tyto služby mohou nabízet nevládní organizace působící v oblasti integrace uprchlíků nebo mohou být součástí běžných služeb nabízených občanům dané země, kteří jsou znevýhodněni na trhu s bydlením, • zapojit dobrovolníky se znalostí místních poměrů, kteří mohou uprchlíkům hledajícím odpovídající bydlení poskytnout praktickou pomoc, d) Další otázky • zajistit přednostní nárok na sociální bydlení pro zranitelné uprchlíky, jako jsou staré nebo fyzicky postižené osoby a děti, a v případě potřeby i odpovídajícím způsobem změnit právní úpravu a politiku v oblasti bydlení,37 • zrušit požadavek na předložení formální nájemní smlouvy jako podmínku pro získání trvalého pobytu nebo pro registraci uchazeče o zaměstnání, • monitorovat uplatňování právních předpisů zaměřených na předcházení diskriminaci a rasismu a na překonávání strukturálních překážek, kterým čelí uprchlíci při hledání bezpečného a dostupného bydlení, • v případě nutnosti přehodnotit politiku a praxi na celostátní, regionální i místní úrovni tak, aby byly odstraněny překážky v přístupu k dotovanému státnímu nebo sociálnímu bydlení vyplývající z požadavků na státní příslušnost nebo trvalý pobyt, a zajistit plný soulad s požadavky rovnosti a zákazu diskriminace.

4.2 Zaměstnání UNHCR ve svém Závěru o integraci vyzývá všechny státy přijímající uprchlíky, aby zvážily, jakými způsoby mohou usnadnit zaměstnávání uprchlíků a jejich aktivní účast na ekonomickém životě azylové země, mimo jiné například vzděláváním a rozvojem dovedností. UNHCR navrhuje, aby státy posoudily své právní předpisy a praxi a pokusily se identifikovat a v co největší možné míře odstranit případné existující překážky v zaměstnávání uprchlíků. Podobná doporučení je možné najít také ve Společných základních principech politiky integrace přistěhovalců v Evropské unii, které uznávají význam zaměstnání jako „klíčové součásti integračního procesu … zásadní pro zapojení imigrantů (a) jejich přínos pro hostitelskou společnost“.39 Principy dále hovoří o potřebě podniknout „aktivní kroky k zajištění maximální otevřenosti veřejných institucí, pravidel, bydlení a služeb imigrantům“. Zaměstnání je klíčem k integraci uprchlíků. Prostřednictvím svých pravidelných monitorovacích aktivit v oblasti ochrany a participačních hodnocení AGDM identifikovalo UNHCR řadu překážek, se kterými se setkávají uprchlíci a osoby požívající doplňkové ochrany při hledání zaměstnání ve střední Evropě. Mnozí uprchlíci nemohou dosáhnout toho, aby jim bylo státem či profesními organizacemi uznáno jejich vysokoškolské nebo odborné vzdělání nebo pracovní praxe, neboť ztratili nebo nemají příslušné doklady, nemají přístup k formálním certifikačním nebo akreditačním řízením nebo kvůli přísným požadavkům na opětovnou akreditaci, která někdy vyžaduje spolupráci s úřady v zemi původu, jež v případě uprchlíků není možná. Uprchlíkům také často chybí znalosti o dostupných službách a programech v oblasti náboru pracovníků, školení nebo hledání zaměstnání. V důsledku toho jsou uprchlíci často nezaměstnaní nebo jsou zařazeni na pracovních místech neodpovídajících jejich vzdělání. Osoby se statusem doplňkové ochrany se mohou při hledání zaměstnání setkávat ještě s dalšími potížemi způsobenými krátkodobým povolením k pobytu nebo nemožností přístupu k cíleným službám na podporu zaměstnanosti či integračním službám. Viz publikaci citovanou v poznámce 30, odst. 8 písm. e). Viz publikaci citovanou v poznámce 1, písm. m) (ii). 39 Viz publikaci citovanou v poznámce 13, odst. 3. 37 38

14



Zaměstnání je klíčem k integraci uprchlíků (žena účastnící se kurzu odborné přípravy v Polsku)

Řada uprchlíků uvádí, že nezná dobře svá práva a nároky na pracovišti. Jsou proto více ohroženi vykořisťováním nebo zneužíváním. Dalším zásadním problémem je diskriminace na pracovním trhu; mnozí uprchlíci hovoří o problémech s přístupem k nabízeným pracovním příležitostem kvůli tomu, že personální agentury a zaměstnavatelé neznají jejich práva, nebo kvůli xenofobii a rasismu. Co se týče samostatné výdělečné činnosti, mívají uprchlíci nedostatečné povědomí o existujících službách na podporu začínajících podnikatelů nebo nejsou schopni poskytnout záruky vyžadované bankovními institucemi pro prokázání solventnosti a získání počátečního úvěru. V některých zemích je právo na samostatné podnikání v určitých regulovaných profesích umožněno pouze státním příslušníkům dotyčné země, což až do doby získání státního občanství uprchlíky z výkonu těchto profesí vylučuje. Publikace UNHCR Přesídlování uprchlíků: Mezinárodní příručka pro přijímání uprchlíků a jejich integraci nastiňuje celou řadu kroků, které je třeba podniknout při plánování ekonomické soběstačnosti uprchlíků.40 Vlády a další zainteresovaní činitelé by měli zvážit kromě jiného přijetí následujících opatření:41 a) Rozvoj partnerství a posilování schopností zaměstnavatelů • rozvíjet partnerství a aktivně kontaktovat klíčové partnery ve veřejné i soukromé sféře, včetně personálních agentur, jednotlivých zaměstnavatelů, asociací zaměstnavatelů, poskytovatelů kvalifikace a místních sítí s potenciálními vazbami na pracovní příležitosti, • zvyšovat povědomí zaměstnavatelů o platnosti všech recertifikačních a akreditačních procesů pro uprchlíky zavedených na celostátní úrovni a o platnosti kvalifikace získané uprchlíky v kurzech odborné přípravy, rozvoje základních dovedností a dalších kurzech specificky zaměřených na uprchlíky, • zavést opatření, která budou usnadňovat zaměstnávání uprchlíků tím, že budou potenciálním zaměstnavatelům poskytovat jazykovou a další pomoc při počátečním zapracování a zaškolení nebo ekonomické stimuly podporující zaměstnávání uprchlíků jako zranitelných osob se zvláštními potřebami, Viz publikaci citovanou v poznámce 4, kapitola 2.9 - Budování mostů k ekonomické soběstačnosti: Zaměstnání a vzdělání. Příručka se sice zaměřuje především na přesídlené uprchlíky, avšak řadu opatření v ní uvedených lze v oblasti posilování soběstačnosti a účasti na pracovním trhu aplikovat na všechny kategorie osob vyžadujících mezinárodní ochranu. 41 Viz také publikaci citovanou v poznámce 16, kapitola 3 - Ekonomická integrace. Dále Komise Evropských společenství, Sdělení ke společnému programu pro integraci: Rámec pro integraci státních příslušníků třetích zemí v Evropské unii, KOM (2005) 389 v konečném znění, Brusel, 1.9.2005, kapitola 2.3 a příloha. 40


15

b) Posilování schopností uprchlíků • zavést flexibilní a efektivní opatření pro včasné zjištění, posouzení a ověření dovedností, schopností a kvalifikace uprchlíků,42 • začlenit do individuálních integračních programů a orientačních kurzů posuzování dovedností a kvalifikace uprchlíků, orientaci na pracovním trhu a v nabídce kurzů profesního vzdělávání a rozvíjení schopností při hledání zaměstnání; součástí takových programů může být poskytování poradenství a pomoci v přístupu k různým formám drobného podnikání a jejich využívání, • začlenit do kurzu jazykového vzdělávání rozvoj základních komunikačních dovedností, které odpovídají profesním aspiracím jednotlivých uprchlíků a jejich dřívějším pracovním zkušenostem, • vyvinout mechanismy dobrovolného poradenství umožňující uprchlíkům navázat kontakt s profesními kolegy, kteří jim pomohou zorientovat se v konkrétní odborné oblasti v hostitelské zemi, poskytovat pomoc při hledání zaměstnání a při rozvíjení dovedností a navazování vztahů se zaměstnavateli a profesními kolegy, • vyvinout mechanismy, které umožní uprchlíkům získávat pracovní zkušenosti, absolvovat výuku při práci (profesní příprava na pracovišti) a dát se přezkoušet a certifikovat ze svých pracovních dovedností místními zaměstnavateli, • podporovat rozvoj komunitních služeb nabízejících mimo jiné následné individuální pracovní poradenství, informace a obhajobu zájmů, mimo jiné i ohledně pracovních smluv a dalších záležitostí týkajících se pracovního trhu nebo podnikání, jakmile se uprchlíci odstěhují ze státních integračních zařízení, nebo při hledání nového zaměstnání. Tyto služby může nabízet nevládní organizace poskytující integrační služby nebo mohou být součástí běžných služeb poskytovaných státním příslušníkům dané země, kteří jsou na pracovním trhu znevýhodněni, • vytvořit modely založení malého podniku, které podpoří samostatné výdělečné aktivity uprchlíků, včetně aktivit v oblasti tradičního umění a řemesel. c) Další opatření • přijmout opatření zaměřená na sestavování dovednostních profilů uprchlíků, monitorování účasti uprchlíků na pracovním trhu a odstraňování praktických překážek při hledání zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti souvisejících s nedostatečným přístupem ke službám péče o děti nebo předškolní výchovy, výrobním prostředkům a vhodným dopravním nebo bankovním či úvěrovým službám, • monitorovat uplatňování právních předpisů zaměřených na předcházení diskriminaci a rasismu, překonávání strukturálních překážek, kterým uprchlíci čelí při hledání práce, a prosazovat rovné příležitosti na pracovišti pro všechny, • přehodnotit státní politiku a praxi přijímání nových pracovníků s cílem odstranit překážky zaměstnávání těchto osob ve veřejném sektoru vyplývající z požadavků na státní občanství nebo pobyt a zajistit plný soulad s požadavky rovnosti a zákazu diskriminace, • přehodnotit právní předpisy s cílem odstranit omezení práva na zaměstnání a na výkon samostatné výdělečné činnosti u určitých regulovaných profesí, která jsou spojena se státní příslušností, pobytem nebo jinými požadavky,43 • přehodnotit právní předpisy a odstranit omezení práva na zaměstnání a na výkon samostatné výdělečné činnosti u osob se statusem doplňkové ochrany, včetně omezení vyplývajících z krátkodobého povolení k pobytu nebo nesplnění podmínek pro získání nároku na služby v oblasti podpory zaměstnanosti či integrace.

Rada Evropy, Vysvětlující zpráva k Úmluvě Rady Evropy a UNESCO o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu (Explanatory Report to the Council of Europe/UNESCO Convention on the Recognition of Qualifications concerning Higher Education in the European Region) přijatá v Lisabonu dne 11. dubna 1997 a Doporučení ke kritériím a postupům pro hodnocení zahraničních kvalifikací přijaté Výborem Lisabonské úmluvy o uznávání dne 6. dubna 2001. Viz publikaci citovanou v poznámce 1, písm. m) (iii). 43 Viz také závěr Výkonného výboru č. 50 (XXXIX) 1988, Obecný závěr o mezinárodní ochraně (General Conclusion on International Protection), písm. k) 42

16


4.3 Vzdělávání dětí a dospělých z řad uprchlíků


Vzdělání je samo o sobě právem a zároveň nepostradatelným nástrojem pro realizaci dalších lidských práv. Jako právo umožňující sebeuplatnění („empowerment“) může být prvořadým prostředkem uprchlíků, dětí i dospělých, jak uniknout z chudoby a plně se zapojit do společnosti azylové země.44 Dokument UNHCR Závěr o integraci zdůrazňuje úlohu vzdělání a rozvoje schopností při podpoře účasti uprchlíků na hospodářském životě přijímající země. Uznává také

Vzdělání je samo o sobě právem a současně nepostradatelným nástrojem pro realizaci dalších lidských práv (třída v základní škole Csapókerti v maďarském Debrecínu)

souvislost mezi vzděláním a trvalým řešením situace uprchlíků v souvislosti s požadavkem na přístup ke vzdělání pro děti z řad uprchlíků.45 Vzdělávací strategie UHNCR dále zdůrazňuje velmi důležitou úlohu vzdělání a rekreačních aktivit jako nástrojů pomáhajících znovu nastolit pocit normálnosti a řádu v životě dětí a dospívajících z řad uprchlíků.46 Společný základní princip pro integraci imigrantů č. 5 hovoří o úsilí při vzdělávání jako o životně důležité součásti přípravy imigrantů a jejich potomků k „větší úspěšnosti a aktivnější účasti na životě společnosti“. K navrhovaným opatřením patří zavedení diverzity ve školních osnovách, opatření k předcházení špatným výsledkům a předčasnému odchodu mladých lidí ze škol, účast na vyšším vzdělávání a opatření k řešení delikvence mladistvých.47 Uprchlíci ve střední Evropě často čelí při přístupu ke vzdělání řadě překážek. Někteří dospělí uprchlíci v zemi původu nezískali nebo nedokončili základní vzdělání, a chybí jim tedy základní znalosti a kvalifikace nutná pro účast na profesní přípravě nebo vyšších vzdělávacích programech a pro zaměstnání v určitých oborech. Ti, komu chybí základní gramotnost, mají většinou vážné problémy s výukou jazyka hostitelské země nebo získáním jiných dovedností nutných pro samostatný život. Co se týče uprchlíků s vyšším vzděláním, toto vzdělání jim často nebývá uznáno kvůli ztrátě nebo neexistenci příslušných dokladů, kvůli chybějícímu řízení, které by umožnilo příslušným školským úřadům provést potřebné posouzení, nebo kvůli požadavku, aby školské úřady v zemi původu ověřily doklad o vzdělání – což v případě uprchlíků není možné.

Viz Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva, Obecný komentář č. 13, právo na vzdělání (General Comment No.13, The Right to Education) (článek 13 MPHSKP), 21. zasedání, 1999. 45 Viz publikaci citovanou v poznámce 1, písm. n) (iii). 46 UNHCR, Strategie vzdělávání 2007-2009, Výzvy a cíle politiky (Education Strategy 2007-2009, Policy Challenges and Objectives), Sekce technické podpory, divize operačních služeb, červen 2007. Viz také Závěr Výkonného výboru o dětech z řad uprchlíků (EXCOM Conclusion on Refugee Children), č. 59, (XL) - 1989, písm. f). 47 Viz publikaci citovanou v poznámce 41, kapitola 2.5. 44


17

Co se týče dětí a mladých lidí z řad uprchlíků, mnozí z nich se ve škole potýkají s vážnými problémy. Časté změny místa pobytu během azylového řízení i po přiznání azylu mohou vyvolávat a udržovat pocit nejistoty, a bránit tak aktivní účasti dětí na vzdělávacím procesu. UNHCR se často dozvídá o problémech dětí z řad uprchlíků při hledání místa ve škole poblíž přijímacího nebo pobytového střediska. Tyto problémy jsou přičítány diskriminačním postojům vedení škol nebo učitelů či obtížím při dokládání dříve absolvovaného vzdělání. V některých zemích chybí učitelům odborné znalosti nutné pro práci s etnicky různorodou skupinou žáků nebo dětí s jiným mateřským jazykem, než je jazyk dané země. V případech, kdy jsou zaměstnáváni zkušení učitelé, zase školy často nemají přístup ke specializovaným vzdělávacím zdrojům nebo zvláštní finanční pomoci nutné pro podporu zapojení těchto dětí do školních aktivit nebo začlenění diverzity jako důležité součásti školních osnov. I když v některých zemích existují přípravné jazykové kurzy, nemají tyto kurzy často dostatečnou intenzitu nebo délku na to, aby děti či mladí lidé získali dovednosti nutné pro začlenění se do standardního vzdělávacího systému v zemi, včetně středních škol. Bez potřebné znalosti jazyka hostitelské země jsou starší děti často nuceny navštěvovat nižší školní ročníky, než jaké by odpovídaly jejich věku, intelektuálnímu rozvoji nebo potřebám – a tato situace vede k jejich stigmatizaci a další marginalizaci.48 Program ochrany přijatý UNHCR vyzývá státy, aby věnovaly pozornost základnímu a střednímu vzdělávání uprchlíků.49 Především naléháme na vlády zemí střední Evropy, aby přehodnotily svá opatření v oblasti přijímání uprchlíků a zajistily, že budou citlivě zohledňovat věk uprchlíků.50 Pro posílení pocitu stability a předvídatelnosti v životě dětí doporučuje UNHCR státním orgánům, aby neměnily místo pobytu rodin žadatelů o azyl s dětmi ve školním věku, pokud to není bezpodmínečně nutné. Dětem z řad uprchlíků a jejich rodinám by co nejdříve v průběhu azylového řízení i po jeho skončení měla být poskytnuta cílená a specializovaná pomoc. Tato pomoc by se měla soustředit na řešení vzdělávacích, psychologických, rekreačních a dalších speciálních potřeb a měla by dětem z řad uprchlíků pomoci přizpůsobit se vzdělávacímu systému hostitelské země, získat jazykové dovednosti a začít napravovat některé následky případně přerušeného vzdělávacího procesu nebo intelektuálního či vývojového opoždění způsobeného zkušenostmi z útěku a exilu.51

FOTO: IVAN GRIGOROV

Za tímto účelem by mělo být zváženo poskytnutí dodatečných prostředků (ve formě zvláštních grantů) školám, kde jsou zapsány děti a dospívající žáci žádající o azyl nebo požívající statusu uprchlíka. Je-li poskytnutí takové pomoci možné, měly by příslušné orgány zavést systém monitorování efektivního využívání finančních prostředků všemi vzdělávacími institucemi se

Někteří dospělí uprchlíci nezískali nebo nedokončili základní vzdělání (uprchlíci se učí o nové zemi v bulharském integračním středisku SAR)

Viz publikaci citovanou v poznámce 6. UNHCR, Program ochrany (Agenda for Protection), cíl 6, úkol 2 - Opatření ke zlepšení rámce pro ochranu dětí z řad uprchlíků, Odbor mezinárodní ochrany, říjen 2003. 50 Viz publikaci citovanou v poznámce 10, písm. b) iii. 51 Viz publikaci citovanou v poznámce 4, kapitolu 3.3 - Investice do budoucnosti: Děti a mládež z řad uprchlíků. 48 49

18


smíšenou populací žáků. Vzhledem k zásadní úloze rodiny při podpoře dětí a dospívajících v jejich integraci je třeba snažit se zapojit uprchlické rodiny do podpory dětí a dospívajících ve školách, mimo jiné také poskytováním informací o vzdělávacím systému hostitelské země, o praktikách při výchově dětí týkajících se kázně a dohledu, o problému šikany, rasismu a o tlaku ze strany vrstevníků. Ve své publikaci Přesídlování uprchlíků: Mezinárodní příručka pro přijímání uprchlíků a jejich integraci UNHCR nastiňuje řadu opatření, která mohou být přijata v oblasti vzdělávání dětí a mládeže z řad uprchlíků.52 Vlády a další zainteresované strany by měly v níže uvedených oblastech zvážit kromě jiného zavedení následujících opatření: a) Přijímací a integrační služby zohledňující situaci dětí • přehodnotit opatření v přijímacím procesu s cílem řešit zejména vzdělávací, psychologické, rekreační a jiné zvláštní potřeby dětí z řad uprchlíků,53 • zdržet se častého stěhování rodin žadatelů o azyl s dětmi školního věku, není-li to bezpodmínečně nutné, b) Přístup ke vzdělání u dětí a mládeže z řad uprchlíků • zavést zvláštní jazykové a orientační kurzy, které by připravily děti a mládež z řad uprchlíků nebo žadatelů o azyl na plnohodnotné zapojení do všeobecné vzdělávací soustavy, a poskytnout jim základní informace o sociálních a kulturních strukturách dané země.54 Tyto programy by měly být k dispozici již od příjezdu do azylové země. V závislosti na konkrétních okolnostech by mohly existovat nezávisle na běžných službách nebo jako součást flexibilních opatření umožňujících dětem a mládeži z řad uprchlíků rozdělit svůj čas mezi všeobecné a cílené vzdělávací aktivity, •p ro rozhodování o tom, na jaké úrovni mají být děti a mladí lidé z řad uprchlíků zapsáni do školy, použít flexibilní kritéria založená spíše na jejich vzdělanostním rozvoji a potřebách než na dostupnosti školních vysvědčení, •p oskytovat dětem a mladým lidem z řad uprchlíků dodatečnou pomoc ve třídě, aby se předešlo předčasnému ukončení školní docházky a byly uspokojeny zvláštní vzdělávací potřeby, s využitím bilingvních učitelů, dvojjazyčných pokynů a jiných iniciativ, • z ajistit malým dětem přístup do předškolních zařízení co nejdříve po příjezdu nebo poté, kdy jejich rodiče podají žádost o azyl, •p odporovat organizování rekreačních, sportovních, herních a kulturních aktivit v době mimo vyučování, včetně zakládání kroužků, pro všechny děti a mladé lidi z řad uprchlíků nebo žadatelů o azyl,55 • přijmout cílená opatření v oblasti vzdělávání a výuky pro mladé uprchlíky, kteří brzy dosáhnou nebo již dosáhli zletilosti, včetně přístupu ke grantům a stipendiím, která jim umožní dokončit studium nebo získat potřebná osvědčení, • mladým uprchlíkům bez ukončeného základního vzdělání poskytovat zvláštní pomoc nebo usnadňovat přístup ke kurzům gramotnosti pro dospělé, školením, učňovskému školství a neformálnímu vzdělávání, které jim pomohou získat základní gramotnost a další dovednosti, • vyvinout postupy pro rychlé a spravedlivé posouzení, zda uprchlíci splňují všechny příslušné požadavky pro přístup k programům vyššího a dalšího vyššího vzdělávání, a to i v případech, kdy není možné prokázat získanou kvalifikaci příslušnými doklady,56 Mnohá z níže uvedených doporučení jsou převzata z kapitoly 3.3 Příručky pro integraci UNHCR. Viz také UNHCR, Strategie a aktivity týkající se uprchlických dětí (Strategy and Activities concerning Refugee Children), prioritní otázky č. 4 a 5 týkající se vzdělání a zvláštních problémů u dospívajících, Ženeva, říjen 2005, Výkonný výbor, Ohrožené děti (Children at Risk), Stálý výbor, 38. zasedání, EC/58/SC/CRP 7, 22. února 2007 a závěr Výkonného výboru č. 107 (LVIII) – 2007 o ohrožených dětech. 53 Viz publikaci citovanou v poznámce 10, písm. b) iii. 54 Viz publikaci citovanou v poznámce 28, písm. h) xvii. 55 Tamtéž, písm. h) viii. 56 Viz Úmluvu Rady Evropy a UNESCO o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu přijatá v Lisabonu 11. dubna 1997 (ETS č. 165) čl. VII. Viz také Vysvětlující zprávu k Lisabonské úmluvě a Doporučení ke kritériím a postupům pro hodnocení zahraničních kvalifikací, Výbor Lisabonské úmluvy o uznávání, 6. června 2001 v Rize. Dále viz odst. 30 Zprávy UNHCR o integraci uprchlíků v Evropské unii. 52


19

c) Posilování schopností poskytovatelů vzdělání • organizovat zvláštní školení pro pedagogický personál pracující s různorodými populacemi žáků a vypracovat osnovy a výukové materiály zohledňující kulturní rozdíly, • zavést systém na podporu průběžného pedagogického výzkumu v oblasti vzdělávání dětí z řad uprchlíků a monitorovat realizaci mezikulturních pedagogických programů, včetně způsobu využití těchto prostředků všemi vzdělávacími institucemi s různorodou populací studentů, d) Další otázky • se souhlasem rodičů vypracovávat dětem a mladým lidem individuální integrační plány a zjistit tak, jakou podporu v oblasti vzdělání a v sociální oblasti potřebují, a odkázat je na příslušné vzdělávací, oddychové a rekreační služby nebo služby péče o děti. Pokud jde o dospělé uprchlíky, kteří nemají ukončené základní vzdělání, UNHCR chce zdůraznit význam mimo jiné těchto kroků: • podpořit rozvoj programů gramotnosti realizovaných specializovanými vzdělávacími institucemi pro dospělé uprchlíky bez základního vzdělání, a to vzhledem významu gramotnosti jako takové i gramotnosti jako základu dalších důležitých životních dovedností,57 • řešit další základní vzdělávací potřeby mladých a dospělých uprchlíků prostřednictvím poskytování odborné a jiné přípravy, rozvíjení dobrovolnických aktivit nebo možností pracovního umístění, neformálních vzdělávacích nebo orientačních programů v oblasti zdravotnictví, životního prostředí, rodinného života a v dalších oblastech nebo prostřednictvím učňovského školství,


• přijímat flexibilní opatření (včetně zavedení tříd vyhrazených pouze pro ženy), která budou podporovat účast uprchlických žen bez základního vzdělání na vzdělávacích nebo školicích aktivitách podporujících rozvoj základních životních dovedností, jako např. gramotnosti,

Přístup uprchlíků může být omezen jen na základní a naléhavou pomoc (sesterna v přijímacím středisku v maďarském Bicske)

57

20

Světová konference o vzdělání pro všechny, Světová deklarace vzdělání pro všechny, (Thajsko, březen 1990), článek 5.


• organizovat specializovaná školení pro učitele a další pedagogické pracovníky, kteří pracují s dospělými uprchlíky, a vypracovat osnovy a výukové materiály, které budou zohledňovat kulturní rozdíly, • zacházet co nejpříznivěji s dospělými uprchlíky, pokud jde o školné a jiné školní poplatky nebo přiznávání stipendií k vyššímu a dalšímu studiu.

4.4 Zdraví Zdraví je základním lidským právem nezbytným pro výkon ostatních lidských práv. Každá lidská bytost má právo na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví, která jí umožní žít důstojný život.58 Uprchlíci mají vedle obtíží obvyklých v běžné populaci často ještě další fyzické a duševní zdravotní problémy způsobené dřívějšími zážitky z pronásledování, traumatu a útěku. Přesídlení uprchlíci mívají většinou zvýšenou potřebu zdravotní péče v důsledku omezeného přístupu k programům preventivní a další péče, dlouhodobého nedostatku základních životních potřeb nezbytných pro dobré zdraví nebo nízké kvality péče v zemi prvního azylu.59 Uprchlíci ve střední Evropě se často setkávají s mnoha problémy se zajištěním přístupu ke zdravotnickým službám. Přestože podle kvalifikační směrnice mají mít ke zdravotnickým službám přístup za stejných podmínek jako státní příslušníci,60 bývá tento přístup často omezen jen na základní a naléhavou pomoc a nemusí se vztahovat na péči komplexní. Mnozí uprchlíci také dost dobře neznají zdravotnický systém v hostitelské zemi. Bez základních jazykových dovedností nebo přístupu k tlumočnickým a překladatelským službám nejsou uprchlíci často schopni komunikovat se zdravotnickými pracovníky, a nemohou tak být odesláni k náležitému léčení. Poskytovatelé zdravotní péče někdy neznají typy dokumentů dokládajících nárok uprchlíka na zdravotní pojištění, a mohou proto odmítnout uprchlíka ošetřit nebo odeslat ke specialistovi. V zemích, kde je účast na integračním programu (například v jazykových kurzech) povinná, uprchlíci se zvláštními potřebami (staří lidé nebo oběti traumat či mučení), kteří se nemohou takových kurzů účastnit, riskují ztrátu svého zdravotního pojištění, ačkoli právě u nich je největší pravděpodobnost, že budou zdravotní péči potřebovat, a naopak nejmenší pravděpodobnost, že se jim podaří najít si práci. V případě obětí traumat a mučení může být potřebná speciální pomoc dostupná jen v hlavním městě či v ubytovacích zařízeních nebo tato pomoc nemusí být dostatečně intenzivní a kvalitní. UNHCR obdrželo stížnosti na xenofobní a diskriminační přístup některých lékařů a zdravotnického personálu i zprávy o tom, že někteří lékaři nebo sestry očekávají „peněžitou odměnu“ v případě rozsáhlejší operace nebo při narození dítěte.61 UNHCR ve své publikaci Přesídlení uprchlíků: Mezinárodní příručka pro přijímání uprchlíků a jejich integraci nastiňuje určitá opatření, která by měla být přijata v souvislosti s plánováním a podporou zdravého začátku pro uprchlíky.62 Vlády a další zainteresované strany by měly v níže uvedených oblastech zvážit kromě jiného zavedení následujících opatření: a) Posilování schopností poskytovatelů zdravotnických služeb • organizovat školící a vzdělávací programy pro zdravotníky pracující s uprchlíky, které by zvýšily jejich vnímavost vůči potřebám uprchlíků a jejich minulým zkušenostem a posilovaly jejich schopnost poskytnout uprchlíkům potřebnou a účinnou péči, • financovat rozvoj komunitních tlumočnických služeb (včetně školení pro komunitní tlumočníky), které by usnadnily komunikaci mezi nově uznanými uprchlíky nebo uprchlíky se zvláštními potřebami a zdravotníky, • zavést službu „asistenční linky“ poskytující zdravotníkům informace o nárocích uprchlíků v oblasti zdravotní péče a souvisejících služeb,

Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, Obecný komentář č. 14 (2000), Právo na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví (článek 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech). 59 Viz publikaci citovanou v poznámce 4, kapitolu 2.10 - Zdravý začátek: Přístup ke zdravotní péči. 60 Viz publikaci citovanou v poznámce 5, čl. 29. 61 Viz publikaci citovanou v poznámce 23. 62 Mnohá z dále uvedených doporučení jsou čerpána z Mezinárodní příručky, kapitoly 2.10 - Zdravý začátek: Přístup ke zdravotní péči. 58


21

b) Posilování schopností uprchlíků • začlenit do jazykově vzdělávacích nebo kulturně orientačních aktivit základní zdravotní výchovu a orientaci v systému zdravotní péče a v právech týkajících se zdraví v hostitelské zemi, • podporovat rozvoj komunitních služeb poskytujících v individuálních případech mimo jiné následné poradenství, informace a obhajobu zájmů v oblasti zdraví, a to i pokud jde o přístup ke specializované lékařské péči poté, co se uprchlíci odstěhují ze státem spravovaných integračních středisek. Tyto služby může poskytovat nevládní organizace zajišťující integrační služby nebo mohou být součástí běžných služeb zavedených pro státní příslušníky se zvláštními zdravotními potřebami, c) Poskytování cílené pomoci a specializované péče • zajistit jako součást bezplatné zdravotní péče pro uprchlíky v počáteční fázi integračního procesu hrazení komplexní dentální, oční a další podpůrné péče i specializovaných zdravotních služeb, • poskytovat bezplatnou zdravotní péči uprchlíkům se zvláštními potřebami po dobu, po kterou si nejsou sami schopni hradit potřebné zdravotní náklady vlastními prostředky (i po uplynutí počáteční fáze integrace), • zajistit, aby byla ohroženým ženám a dívkám dostupná cílená zdravotní a psychosociální péče, která napomůže jejich zotavení a integraci v hostitelské zemi,63 • poskytovat specializovanou péči, poradenství a další služby uprchlíkům, kteří se stali obětí mučení a traumatických zážitků, mimo jiné prostřednictvím mezikulturních mediátorů a tlumočníků, kteří jim umožní využití těchto služeb,64 • v rámci orientačních nebo jazykových kurzů a dalších vzdělávacích programů poskytovat zdravotní výchovu (včetně informací o reprodukčním zdraví) mladým uprchlíkům, nezletilým bez doprovodu a jiným nezletilým, kteří brzy dosáhnou zletilosti, d) Další opatření • přehodnotit postupy a praxi poskytovatelů zdravotnických služeb s cílem vyloučit diskriminaci a zajistit přístup k přiměřené a specializované zdravotní péči pro uprchlíky za stejných podmínek jako státním příslušníkům nacházejícím se v podobné situaci,65 • vydávat průkaz zdravotního pojištění co nejdříve po přiznání postavení uprchlíka a v podobě uznávané běžnými zdravotnickými zařízeními. Průkaz by měl jasně potvrzovat nárok uprchlíka na zdravotnické služby, popřípadě také na doplňkové zdravotní pojištění.

4.5 Sociální pomoc a sociální zabezpečení Všeobecná deklarace lidských práv zakotvuje právo na takovou životní úroveň, která každému zajistí zdraví a blahobyt a která se týká potravin, ošacení, bydlení, zdravotní péče a nezbytných sociálních služeb, a dále zahrnuje právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, nemoci, pracovní nezpůsobilosti, stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.66 Pokud jde konkrétně o uprchlíky, jejich práva na sociální péči a pomoc a na sociální zabezpečení upravují články 23 a 24 Úmluvy o uprchlících. Hlavním problémem mnoha zemí střední Evropy je nastavení systémů finanční pomoci na takovou úroveň, která by minimalizovala riziko závislosti, ale zároveň umožňovala uprchlíkům žít důstojný život a uspokojovat své bezprostřední materiální potřeby od okamžiku přiznání postavení uprchlíka až do doby, kdy se mohou stát soběstačnými a vést samostatný život. V případě jedné země je pomoc v počáteční fázi integrace poskytována především v materiální formě - do doby, než se dotyčná osoba přestěhuje do vlastního bydlení. Uprchlíci často hovoří o tom, že takováto podpora nepostačuje na pokrytí základních potřeb. Proto se někteří z nich rozhodnou začít pracovat v nekvalifikovaných profesích, místo aby se účastnili integračních aktivit, jako jsou jazykové a

Viz Výkonný výbor UNHCR, závěr č. 105 (LVII) - 2006, Ohrožené ženy a dívky, písm. p) v. Viz publikaci citovanou v poznámce 3, odst. 23-25. 65 Viz publikaci citovanou v poznámce 58, odst. 12 písm. b) a odst. 18 a 19. 66 Článek 25 Všeobecné deklarace lidských práv. 63 64

22


FOTO: IVAN GRIGOROV

kulturně-orientační kurzy, které by jim ve střednědobé perspektivě umožnily plně využít jejich pracovní potenciál v souladu s jejich dovednostmi a aspiracemi. V jiných zemích, kde je pomoc poskytována na úrovni minimální mzdy, tato pomoc nemusí postačovat na pokrytí skutečných životních nákladů, zejména neexistují-li dotace na pokrytí nákladů nájemního bydlení v soukromém sektoru. Bez přístupu k neformálním podpůrným sítím žijí mnozí uprchlíci často v bídě a ve stálém strachu ze ztráty bydlení, což je situace, která může závažným způsobem narušit proces jejich integrace.

Mnozí uprchlíci jsou nuceni žít v bídě a ve stálém strachu ze ztráty bydlení (rozdělování sociální pomoci v prostorách Červeného kříže v bulharské Sofii)

Program ochrany přijatý UNHCR předpokládá zavedení asistenčních programů pro uprchlíky, které budou zahrnovat strategie pro soběstačnost a sebeuplatnění. Vlády a další zainteresované strany by měly v příslušných oblastech zvážit zavedení mimo jiné následujících opatření:67 • zajistit, aby dávky sociální podpory poskytované uprchlíkům postačovaly na pokrytí základních nákladů na bydlení, stravování, dopravu, ošacení a vzdělání po dobu účasti uprchlíka na integračním programu. Tato podpora musí také zohlednit případné dodatečné náklady uprchlíků po přiznání statusu uprchlíka v souvislosti s usazením se v hostitelské zemi, • zavést zvláštní půjčku nebo jednorázovou finanční či materiální pomoc k pokrytí osobních nákladů nebo nákladů na zařízení domácnosti při stěhování uprchlíků do vlastního bydlení v rámci komunity, • zajistit přijetí vhodných opatření pro poskytování sociálních dávek a cílené integrační podpory uprchlíkům se zvláštními potřebami, včetně uprchlíků v důchodovém věku (pokud nesplňují zákonné požadavky pro přiznání starobního důchodu), nezletilých bez doprovodu, osamělých rodičů pečujících o malé děti, postižených uprchlíků a uprchlíků s akutními fyzickými a psychickými zdravotními problémy způsobenými prožitým traumatem nebo mučením, • poskytnout státním zaměstnancům zodpovědným za správu sociální podpory školení zaměřené na zvýšení jejich vnímavosti vůči zvláštním potřebám uprchlíků a jejich povědomí o právech a nárocích uprchlíků v oblasti sociální podpory, • podpořit rozvoj komunitních služeb poskytujících kromě jiného individuální poradenství, informace a obhajobu zájmů v otázkách sociální podpory, mimo jiné také v otázkách přístupu k sociálním dávkám a jiným formám sociální pomoci, pro skupiny se zvláštními potřebami. Tyto služby může poskytovat nevládní organizace působící v oblasti integrace nebo mohou být součástí systému běžných sociálních služeb.

67

Mnohá z těchto doporučení byla převzata z kapitoly 2.4 publikace Integrační příručka pro naplňování okamžitých materiálních potřeb: Podpora příjmů a zdroje pro usazení (Integration Handbook on Meeting Immediate Material Needs: Income Support and Establishment Resources).


23

5. Sociokulturní integrace

Sociokulturní integrace je obousměrný proces vycházející z takových hodnot, jako je diverzita, nediskriminační přístup a tolerance

FOTO: TUDOR VINTILOIU

Závěr Výkonného výboru č. 104 o integraci popisuje sociokulturní integraci jako obousměrný proces vycházející z takových hodnot, jako je diverzita, nediskriminační přístup a tolerance. Závěr vyzývá k uplatňování antidiskriminačních pravidel a osvětových aktivit, které přispějí k porozumění a k přijetí vhodné právní úpravy i sociální politiky umožňující uprchlíkům aktivní účast na občanském, ekonomickém, sociálním a kulturním životě v hostitelské zemi. Zdůrazňuje také význam jednoty rodiny a jejího sloučení.68

(shromáždění v prostorách nevládní organizace ARCA v rumunské Bukurešti)

Řada společných základních principů politiky integrace přistěhovalců v Evropské unii platí také v oblasti sociokulturní integrace. Týkají se získávání základních znalostí o jazyku, historii a institucích hostitelské společnosti,69 vzdělávacího úsilí při přípravě osob na aktivní účast na životě společnosti,70 rovného zacházení a ochrany proti diskriminaci,71 mezikulturním dialogu,72 účasti na demokratických procesech a na formulování integračních politik a opatření.73 Následující kapitola se zabývá otázkami jazykové a kulturní orientace, participace a jednoty a sloučení rodiny.

5.1 Jazyková výuka a kulturní orientace Znalost jazyka a základní znalost reálií hostitelské země jsou zásadními požadavky pro získání nezávislosti a soběstačnosti a zároveň předpokladem začlenění do místní komunity. Jejich prostřednictvím mohou uprchlíci znovu nabýt pocitu bezpečí, důstojnosti a vlastní hodnoty.74 Existuje řada faktorů, které mohou ovlivnit schopnost uprchlíků zvládnout jazyk nebo porozumět kultuře hostitelské země - například jejich dřívější vzdělání a znalost školního prostředí, věk, gender, fyzické a duševní zdraví, prožité trauma nebo mučení, rodinné povinnosti a ekonomická a bytová situace. Vnější faktory mohou souviset s dostupností kvalifikovaných pracovníků, mírou, do jaké je učební látka přizpůsobena uprchlíkům se zvláštními vzdělávacími potřebami, nebo dostupností podpůrných systémů umožňujících lidem účastnit se jazykových a kulturně-orientačních školení, včetně péče o děti nebo dostatečné sociální podpory. Viz publikaci citovanou v poznámce 1, písm. n). Společný základní princip č. 4. 70 Společný základní princip č. 5. 71 Společný základní princip č. 6. 72 Společný základní princip č. 7. 73 Společný základní princip č. 9. 74 Viz publikaci citovanou v poznámce 4, kapitola 2.6 - Podpora nezávislé komunikace: Programy výuky jazyků pro dospělé přesídlené uprchlíky. 68 69

24


Další problémy se týkají nedostatku kvalifikovaných pedagogických pracovníků a chybějící specializované jazykové a kulturněorientační podpory pro osoby se zvláštními potřebami - například staré lidi, oběti mučení a traumat, osoby bez základního vzdělání nebo ženy pečující o děti či závislé osoby. Jiným problémem je nedostatek flexibilních opatření, která by umožňovala pracujícím uprchlíkům navštěvovat jazykové nebo kulturně orientační kurzy po pracovní době nebo o víkendu. V zemích, kde je účast povinná a kde sociální dávky nepostačují na zajištění základních potřeb, nemají uprchlíci a jejich rodiny jinou možnost, než se vzdát příležitosti naučit se jazyk nebo účastnit se kulturně orientačních kurzů, aby mohli pracovat, a zajistit si tak živobytí. Problémem, který je nutné naléhavě řešit, jsou také chybějící speciální opatření podporující účast žen z řad uprchlíků na školeních a orientačních aktivitách. Neexistují-li čistě ženské třídy, nemají například ženy pocházející z genderově segregované společnosti na výběr a musí se vzdát možnosti získat jazykové či jiné dovednosti. Totéž může platit i pro ženy pečující o děti nebo závislé osoby, pokud jim není zajištěna péče o děti nebo jiná podpora.

FOTO: LIBA TAYLOR

Přestože kulturní orientace a zvládnutí jazyka přijímající země jsou ústředním prvkem vládních integračních politik a programů ve střední Evropě, existuje řada otázek týkajících se dostatečnosti a účinnosti současných opatření. Pokud jde o výuku jazyků, v některých zemích bývají k dispozici jen kurzy s omezeným počtem hodin, které nepostačují k získání základních dovedností, ani k hlubšímu porozumění jazyku přijímající země. Ve většině případů je doba, po kterou může uprchlík navštěvovat jazykový kurz, omezena na období jednoho roku od přiznání statusu. Osoby, které se nemohou kurzů účastnit ze zdravotních, rodinných nebo jiných důvodů během prvního roku po získání postavení uprchlíka, pak nemají další příležitost naučit se jazyk a seznámit se s kulturou přijímající země. Jazyková výuka bývá kromě toho poskytována jen na základní úrovni. Mnozí uprchlíci tak nemohou získat jazykové dovednosti nutné pro další vzdělávání nebo zaměstnání na pozicích, kde jsou požadovány pokročilé jazykové znalosti. Co se týče kurzů kulturní orientace, některé z nich mají podle sdělení uprchlíků jen malý vztah k reálným životním zkušenostem nebo potřebám uprchlíků.

Naučit se jazyk hostitelské země znamená také znovu nabýt pocitu jistoty, důstojnosti a vlastní hodnoty (zeď pražské Modré školy)

V publikaci Přesídlování uprchlíků: Mezinárodní příručka pro přijímání uprchlíků a jejich integraci uvádí UNHCR celou řadu opatření, která je třeba přijmout v souvislosti s plánováním a podporou jazykové výuky uprchlíků.75 Vlády a další zainteresované strany by měly v níže uvedených oblastech zvážit zavedení následujících opatření: • zapojit uprchlíky do plánování, realizace a hodnocení výukových aktivit, které mají význam pro jejich každodenní život a pro jejich potřeby jakožto rodičů, spotřebitelů, občanů, zaměstnanců, atd., • poskytnout možnost průběžné výuky jazyka i po uplynutí jednoho roku od přiznání postavení uprchlíka, mimo jiné také ve spojení s dalšími aktivitami, jako je odborná příprava, pracovní praxe, dobrovolná činnost, apod., • zavést v oblasti jazykových kurzů flexibilní opatření, která budou citlivě zohledňovat kulturní rozdíly, například kurzy pouze pro ženy nebo jiné zvláštní skupiny, systémy výuky doma nebo v zaměstnání a programy výuky v popracovní době placenými nebo vyškolenými dobrovolnými učiteli, • nabídnout možnost pokročilých jazykových kurzů a dalšího vzdělávání uprchlíkům, kteří mají o takovou výuku zájem, ve spolupráci s běžnými poskytovateli vzdělání, 75

Tato doporučení jsou převzata z kapitoly 2.6. Příručky UNHCR pro integraci, která se zabývá jazykovým vzděláváním dospělých přesídlených uprchlíků.


25

FOTO: LIBA TAYLOR

Vlády by měly vypracovat zvláštní osnovy pro vyučování uprchlíků národnímu jazyku (národním jazykům) (výuka jazyka v integračním středisku Stráž v České republice)

• vytvořit specializované vzdělávací zdroje, včetně osnov pro výuku uprchlíků národnímu jazyku (národním jazykům), programy školení a profesního rozvoje učitelů a nástroje pro výuku jazyků využívající interaktivních metod studia a zahrnujících různé typy médií (od tištěných až po audiovizuální), Kurzy kulturní orientace mohou být účinné v předávání základních dovedností a vědomostí o kultuře a hodnotách hostitelské společnosti, jestliže: • jsou poskytnuty v rané fázi integračních programů a v jazyce, kterému uprchlíci rozumí, nebo alespoň za pomoci zkušených tlumočníků, • se soustředí na podporu dovedností účastníků při řešení každodenních potřeb a problémů, • zahrnují učení formou praktických ukázek, • využívají interaktivní metody učení, jako je diskuse, skupinová práce a hraní rolí, • využívají širokou škálu médií a nabízejí různé metody učení, které zohledňují přístupy různých kultur ke vzdělávání, gramotnosti a vzdělávacím úrovním a zvláštní potřeby, • jsou omezeny jen na záležitosti významné pro konkrétní fázi integrace uprchlíků, • používají jako výchozí bod při učení zkušenosti uprchlíků v jejich zemi původu, popřípadě se realizace kulturně-orientačních programů účastní etablovaní členové uprchlické komunity.76 UNHCR navrhuje, aby vlády a další zainteresované strany při přípravě kurzů kulturní orientace zvážily tyto kroky: • s trukturovat kurzy kulturní orientace jako nedílnou součást jazykové výuky nebo integračních programů. V takovémto modelu by jazyková výuka a případové vedení (case management) s využitím individuálních integračních programů sloužily jako základna pro trvalé posilování a růst na základě informací poskytnutých v kurzech kulturní orientace, • z apojit do provádění aktivit kulturní orientace dobrovolníky a poskytovatele běžných služeb, včetně terénních pracovníků. Jejich účast by nejen pomohla uprchlíkům orientovat se na určité služby a komunitní prostředí, ale mohla by i přispět k lepší informovanosti poskytovatelů služeb a místních komunit o profilu a charakteristikách uprchlíků, a napomoci tak vzájemnému porozumění a přijetí,

76

26

Tamtéž, s. 144-145.


FOTO: LIBA TAYLOR

Ve většině případů je doba, po kterou mohou uprchlíci navštěvovat bezplatný jazykový kurz, omezena na jeden rok od přiznání statusu (jazykový kurz v integračním středisku Stráž v České republice)

• vytvořit zdroje, informační manuály a školení, které zlepší schopnosti dobrovolníků a pracovníků v běžných službách přispět k orientačním kurzům, ale také poskytnou uprchlíkům pomoc s orientací mimo rámec individuálně připravených programů, • vytvořit zdroje, které umožní uprchlíkům získat praktickou zkušenost s hodnotami, kulturou a veřejnými službami dostupnými v hostitelské zemi pěstováním interakce s poskytovateli služeb a členy komunity v různém prostředí (školy, náboženské instituce, komunitní střediska, veřejné budovy, atd.) a podporou účasti uprchlíků na poradenských nebo dobrovolnických programech.

5.2 Budování vztahů a podpora participace Závěr Výkonného výboru č. 104 vyzývá k realizaci aktivit, které podporují pozitivní aspekty různorodé společnosti a interakce mezi uprchlíky, místními obyvateli, občanskou společností a uprchlickými organizacemi. To je také klíčové téma společných základních principů integrace přistěhovalců, které označují častou interakci mezi přistěhovalci a občany za základní mechanismus integrace a podporují účast imigrantů na demokratickém procesu, jakož i na formulování integračních politik a opatření. Tématem občanské participace se zabývá také první vydání Příručky o integraci pro tvůrce politiky a odborníky.77 UNHCR je znepokojeno neúčastí uprchlíků v procesu navrhování, realizace a vyhodnocování integračních programů a aktivit ve střední Evropě. Co se týče účasti na širších společenských nebo politických procesech, mnozí uprchlíci zůstávají uvězněni na okraji hostitelské společnosti, neboť jim k účasti na místních, regionálních nebo celostátních procesech chybí znalosti a prostředky. V některých zemích nemohou uprchlíci hlasovat ani kandidovat ve volbách na místní či regionální úrovni a musejí dlouho čekat a absolvovat složitá řízení, aby mohli získat státní občanství a spolu s ním i právo účastnit se formálních politických procesů. UNHCR si dále povšimlo omezené účasti místních komunit a institucí na procesech integrace uprchlíků v tomto regionu. Uprchlíci mají jen zřídkakdy příležitost přispět k obsahu iniciativ v oblasti integrace a hrají jen omezenou nebo vůbec žádnou úlohu při jejich realizaci. Jak potvrdila Rada Evropské unie v roce 2007, proces integrace probíhá především na místní úrovni.78 Neúčast komunity na procesu integrace je nejen velkým nedostatkem, ale také značnou překážkou integrace uprchlíků. Generální ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost, Příručka o integraci pro tvůrce politiky a odborníky, Evropská společenství, 2004, kapitola 2 - Účast občanů. 78 Rada Evropské unie, Závěry Rady: Posilování integračních politik v Evropské unii, Postupim, 12.-13,. června 2007, odst. 2. 77


27

FOTO: TUDOR VINTILOIU

Přístupy podporující participaci a rozvoj komunity posilují schopnost uprchlíků integrovat se do místního prostředí (schůze Asociace uprchlických žen v Rumunsku (OFRR))

Chybějící nebo omezený dialog a interakce uprchlíků s místní komunitou i uvnitř společnosti přijímající uprchlíky vyvolávají v tomto regionu celou řadu faktorů, které podporují atmosféru vyznačující se nedůvěrou, předsudky a diskriminací. UNHCR má zprávy o tom, že někteří poskytovatelé služeb (například zdravotníci nebo pronajímatelé bytů) odmítají poskytovat uprchlíkům své služby. Vyskytly se také zprávy o verbálních útocích na uprchlíky kvůli jejich způsobu oblékání nebo mluvy. V některých zemích jsou negativní sociální jevy přičítány přítomnosti žadatelů o azyl a uprchlíků, aniž by tato obecně rozšířená tvrzení byla podepřena jakýmikoliv důkazy. Integrace je interaktivní proces, v němž vystupují uprchlíci, státní příslušníci i instituce přijímající země. Konečným výsledkem je vznik různorodé a zároveň otevřené společnosti, kde se lidé mohou stát součástí komunity bez ohledu na vzájemné rozdíly. UNHCR v publikaci Přesídlení uprchlíků: Mezinárodní příručka pro přijímání uprchlíků a jejich integraci uvádí kroky, které je potřeba podniknout při budování společnosti vstřícné vůči uprchlíkům.79 Vlády a další zainteresované strany by měly v níže uvedených oblastech zvážit zavedení následujících opatření: • z ajistit, aby přístupy podporující participaci a komunitní rozvoj pronikly do všech aktivit zaměřených na zlepšení schopnosti uprchlíků integrovat se do místního prostředí80; za tím účelem je nutné zapojit místní komunity/instituce a uprchlíky do přípravy, realizace a vyhodnocování integračních postupů a programů, •p odpořit spolupráci uprchlíků a přijímající společnosti vytvořením sítí na místní úrovni, které budou spojovat příslušné poskytovatele služeb, místní orgány, zástupce občanské společnosti a zástupce uprchlíků, •p odpořit rozvoj specifických projektů, které usnadňují dialog mezi uprchlíky a místním společenstvím a umožňují jim spolupracovat při hledání společných programů a priorit, • podpořit rozvoj iniciativ, které mohou působit jako pojítko mezi specializovanými integračními opatřeními a běžnými službami na komunitní úrovni,

Tato doporučení vycházejí z Příručky UNHCR pro integraci, kapitoly 2.11 - Vytváření vstřícných a pohostinných komunit a obnovení důvěry ve vládu. 80 Viz publikaci citovanou v poznámce 1, písm. o). 79

28


FOTO: LIBA TAYLOR

Při realizaci práva na sloučení rodiny může nastat řada problémů (integrační středisko ve Stráži v České republice)

• přiznat právo volit a kandidovat v místních a regionálních volbách všem uprchlíkům splňujícím zákonné požadavky platné pro státní příslušníky po uplynutí určité doby obvyklého pobytu, která by neměla přesáhnout pět let před termínem voleb,81 • podpořit osvětové aktivity vyvracející zažité stereotypy, podporující přijetí uprchlíků v očích veřejnosti a zdůrazňující potenciální pozitivní přínos uprchlíků pro hostitelskou společnost, pokud jim bude dána příležitost, • podpořit rozvoj monitorovacích systémů zaměřených na prevenci a potírání diskriminace a podporu pozitivních aspektů různorodé společnosti.

5.3 Jednota a sloučení rodiny Rodina je přirozenou a základní skupinovou jednotkou společnosti, která má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.82 Výkonný výbor UNHCR přijal sérii závěrů, které opakovaně zdůrazňují základní význam jednoty a sloučení rodiny a vyzývají k přijetí liberálních kritérií, která by umožňovala vstup do země rodinným příslušníkům osob požívajících mezinárodní ochrany.83 Pokud jde o integraci, závěr Výkonného výboru č. 104 poukazuje na potenciální roli členů rodiny, kteří přispívají k hladší a rychlejší integraci uprchlických rodin, neboť při sloučení rodiny dochází k posílení systému sociální podpory uprchlíků. Existují mnohé obtíže při realizaci práva na jednotu rodiny a postiženi jsou i uprchlíci v regionu spadajícím do oblasti působnosti Regionální kanceláře UNHCR pro střední Evropu. Na UNHCR se pravidelně obrací uprchlíci s žádostí o pomoc a účast při jednáních s příslušnými úřady, když se jim nedaří dosáhnout sloučení s rodinnými příslušníky, kteří zůstali v zemi původu. Často to bývá způsobeno tím, že vlády neuznávají platnost cestovních dokladů vydávaných některými zeměmi původu, technickými obtížemi při udělování víz rodinným příslušníkům žijícím v místech, kde

Rada Evropy, Úmluva o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni, (CETS č. 144), čl. 6. Viz čl. 16 odst. 3 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 23 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Doporučení B Závěrečného aktu konference zplnomocněnců OSN o právním postavení uprchlíků a osob bez státní příslušnosti (Final Act of the UN Conference of Plenipotentiaries on the Status of Refugees and Stateless Persons). 83 Viz zejména závěry Výkonného výboru o slučování rodin, č. 9 (XXVIII), 1997 a č. 24 (XXXII), 1981, Závěr Výkonného výboru o dětech a dospívajících z řad uprchlíků, č. 84 (XLVIII), 1997, a Závěr Výkonného výboru o ochraně rodiny uprchlíka, č. 88 (L), 1999. 81 82


29

azylová země nemá zastoupení, i potížemi s financováním nákladů na cestu rodinných příslušníků do Evropy. Další problémy může způsobovat požadavek na doložení schopnosti zabezpečit členy rodiny vlastními prostředky, pokud byla žádost o sloučení rodiny podána po uplynutí příslušné lhůty od přiznání statusu, nebo restriktivní kritéria definující, kdo je považován za člena rodiny. V případě osob se statusem doplňkové ochrany by s ohledem na praxi v jiných částech Evropské unie nemuselo být zaručeno jejich právo na sloučení rodiny ve všech státech nebo by právní postavení rodinných příslušníků mohlo být horší než postavení žadatele o sloučení rodiny. UNHCR považuje sloučení rodiny za životně důležité pro proces integrace uprchlíků. S ohledem na příslušné závěry Výkonného výboru vyzývá UNHCR vlády, aby zvážily kromě jiného podniknutí těchto kroků: • vynaložit maximální úsilí, aby rozdělené uprchlické rodiny byly slučovány v co nejkratší době,84 • aplikovat liberální kritéria při vymezení okruhu rodinných příslušníků, aby sloučení rodiny bylo co nejúplnější a zahrnovalo i příslušníky širší rodiny,85 • učinit veškeré potřebné kroky, které usnadní včasné sloučení nezletilých bez doprovodu s jejich rodinnými příslušníky, • přiznat rodinným příslušníkům stejný status (tzv. odvozený status) a tedy i stejná práva a nároky na integraci jako ty, které jsou přiznávány uprchlíkům a osobám se statusem doplňkové ochrany, • zajistit rovné zacházení s uprchlíky a osobami požívajícími doplňkové ochrany, pokud jde o sloučení rodiny, • usnadnit slučování rodin poskytnutím finanční podpory pro zřízení a provoz služby pro dohledávání rodinných příslušníků (pokud ještě taková služba neexistuje) nebo využitím cestovního dokladu Mezinárodního výboru červeného kříže či jiných dokladů v případě, že rodinní příslušníci nemají platný cestovní doklad vystavený v zemi původu, • vyčlenit v běžném státním rozpočtu zvláštní prostředky k pokrytí nákladů na cesty rodinných příslušníků v rámci sloučení rodiny s uprchlíky nebo s osobami se statusem doplňkové ochrany ve střední Evropě, • využívat testy DNA pro ověření příbuzenského vztahu pouze v případě, že i po prozkoumání všech ostatních typů důkazů přetrvávají vážné pochybnosti nebo existuje-li vážné podezření na podvodný úmysl a test DNA se jeví jako jediný spolehlivý prostředek pro potvrzení nebo vyloučení podvodu.86

Výkonný výbor, Závěr o slučování rodin, č. 24 (XXXII), 1981, odst. 1 a 2. Tamtéž, odst. 5. Viz také závěr Výkonného výboru č. 88, písm. b) (ii). 86 UNHCR, Poznámky k testování DNA za účelem stanovení rodinných vztahů u uprchlíků, červen 2008, odst. 13. 84 85

30


6. Financování integrace V řadě zemí regionu spadajícího do oblasti působnosti Regionální kanceláře UNHCR pro střední Evropu nepokrývá financování z domácích zdrojů ani většinu základních služeb. Některé země se proto do značné míry spoléhají na Evropský uprchlický fond (European Refuge Fund, ERF), pokud jde o podporu provozu základních složek azylových systémů, včetně služeb integrace uprchlíků. To se z řady důvodů ukazuje jako velmi problematické. ERF je kalkulován podle počtu žadatelů o azyl nebo uprchlíků přijatých či registrovaných během posledních tří let. Národní alokace v roce 2008 pro jednotlivé státy EU tedy vycházejí ze statistik za roky 2004-2006. Dojde-li během jednoho roku k výraznému navýšení počtu osob žádajících o azyl (jak tomu bylo v některých zemích v roce 2007) a nejsou-li získány prostředky z národních zdrojů, musí být výdaje ERF na hlavu v roce, kdy k takovému nárůstu dojde, odpovídajícím způsobem sníženy. Totéž platí, pokud dojde k nárůstu podílu uznaných uprchlíků nebo osob se statusem doplňkové ochrany. Vzhledem ke schvalovacímu cyklu financování ERF87 v EU trvá nejméně rok, než jsou zaznamenány změny počtu nových žadatelů jakož i podílu uznaných uprchlíků a než Komise upraví úroveň financování ERF tak, aby zohledňovala meziroční nárůst. Kvůli délce vnitrostátního procesu schvalování příspěvků ERF pak může uplynout dalších devět až dvanáct měsíců, než je možné objem služeb financovaných ERF upravit tak, aby odrážel skutečné požadavky na přijímací a integrační služby. Do té doby hrozí snížení základních služeb na hlavu, nejsou-li poskytnuty národní zdroje pro vyrovnání nárůstu poptávky po službě nebo k vyřešení dopadů inflačních trendů. Chybějí-li dostatečné zdroje pro naplnění základních potřeb a důstojný život, jsou mnozí uprchlíci údajně nuceni vydat se do jiných evropských zemí a hledat lepší budoucnost tam. Kromě ERF může být potenciálním zdrojem prostředků pro rozvoj integrační infrastruktury ve střední Evropě také Evropský integrační fond (European Integration Fund, EIF). Přestože uprchlíci a osoby se statusem doplňkové ochrany jsou z působnosti Fondu vyloučeni (a tento fond proto nemůže financovat žádné zvláštní služby pro uprchlíky), realizace řady cílů tohoto Fondu, pokud bude provedena s cílem začlenit integraci uprchlíků do obecnější diskuse o integraci, by mohla přispět k budování specifických národních institucionálních rámců, které budou příznivě nakloněny integraci všech státních příslušníků třetích zemí, včetně uprchlíků a osob se statusem doplňkové ochrany. Také Evropský sociální fond (ESF) by měl být vnímán jako užitečný zdroj pro financování aktivit souvisejících s integrací, pokud se budou krýt s cíli fondu. Mezi tyto cíle patří zvýšení podílu na pracovní síle s cílem podpořit ekonomický růst, zlepšit příležitosti na trhu práce pro znevýhodněné skupiny a modernizovat vzdělávací a školicí systém. S ohledem na výše uvedenou analýzu vyzývá UNHCR vlády ve střední Evropě, pokud tak ještě neučinily, aby: • z ajistily přidělení dostatečných domácích rozpočtových prostředků odpovídajících zjištěným potřebám na integraci uprchlíků nad rámec prostředků EU poskytovaných z Evropského uprchlického fondu či jiných fondů, • z ajistily, že přidělování prostředků na rozvoj infrastruktury a „soft services“ ve formě podpory sociální práce a sociálních či vzdělávacích aktivit bude podpořeno vyváženým přístupem zaměřeným na potřeby, • z vážily využití zdrojů EIF na rozvoj integrační infrastruktury, včetně politiky a právní úpravy v oblasti integrace, vytvoření Stálé meziresortní komise pro integraci se zapojením UNHCR a vypracování strategie, která bude zahrnovat využití dalších fondů ES na podporu rozvoje integračních služeb pro uprchlíky, • v ypracovaly programy zaměstnanosti, vzdělávání a sociálního začlenění pro uprchlíky, které by mohly být financovány z prostředků Evropského sociálního fondu jako doplněk k prostředkům z ERF.

87

Článek 20 Rozhodnutí o zřízení Evropského uprchlického fondu stanoví, že Komise „přijme rozhodnutí o financování, kterým se schvaluje roční program, do 1. března daného roku“.


31

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Regionální kancelář pro střední Evropu 1022 Budapešť, Felvinci út 27, Maďarsko Tel. +36 1 336 3060, +36 1 336 3070 Fax: +36 1 336 3080 email: [email protected] www.unhcr-budapest.org Budapešť, duben 2009

Zpráva UNHCR o integraci uprchlíků ve střední Evropě FOTO: LIBA TAYLOR

Recommend Documents