Zpráva o vyučování českého jazyka a kultury v Argentině Rok 2010 Města Buenos Aires, Santa Fe, Rosario Argentinský krajanský kontext Krajanské komunity v Argentině, konkrétně v Buenos Aires, Santa Fe a Rosario, jsou v zemi usazené od konce 19. století. Češi, zejména Moravané z oblasti Hané a Slovácka, odcházeli z tehdejšího Rakouska-Uherska především z ekonomických důvodů – na konci 19. a na počátku 20. století. Do Argentiny přicházeli, protože je lákala možnost získat od argentinské vlády levnou půdu. Zároveň se mnoho mužů snažilo vyhnout vojenské službě v tehdejší rakousko-uherské armádě, nepřáli si narukovat do první světové války. Později také odcházeli v předtuše druhé světové války. Jen velmi málo krajanů v Argentině odcházelo po roce 1948 či 1968 z politických důvodů. Českých krajanů dnes jich žije v Argentině několik tisíc v Buenos Aires, Santa Fe, Rosariu, v oblasti Chaca, ale také v Patagonii a pohraničních oblastech. Výuka českého jazyka a kultury Vyučování českého jazyka a kultury probíhá za hojné účasti potomků krajanů druhé a třetí generace (pravidelně navštěvuje hodiny 86 žáků, nepravidelně kolem 100 žáků). Nejpočetnější skupinu žáků pak tvoří pokročilí studenti ve věku 60 až 80 let, kteří mají o vyučování nebývalý zájem. Hodiny navštěvují také Argentinci, kteří chtějí studovat v Čechách, mají kontakt s Českou republikou díky svému zaměstnání nebo mají zájem o slovanské jazyky – těchto žáků však byla i v roce 2010, na rozdíl např. od vyučování v Brazílii, menšina. V Buenos Aires probíhá vyučování každým rokem v prostorách Kennedyho univerzity, v Santa Fe v konferenčním sále budovy Obchodního centra a v Rosariu v budově krajanského spolku
Československý domov. Nejpříhodnější podmínky pro výuku (vybavenost pro audiovizuální výuku, přednáškový a taneční sál) jsou v krajanské komunitě v Rosario, protože komunita disponuje vlastními prostory. Krajanská komunita v Buenos Aires a Santa Fe vlastní prostory k dispozici nemá a na krajanské akce tyto komunity prostory pronajímají. Výuka jazyka probíhá podle přesně stanoveného plánu, ať už se jedná o skupinu začátečníků, mírně pokročilých či velmi pokročilých žáků. K výuce jsou používány ji druhým rokem zejména učebnice Czech Step by Step, Communicative Czech a Quiere Usted hablar checo? Letos pokročilejší žáci pracovali s vynikající učebnicí Čeština pro život, která jim připadala zábavná a zároveň velmi praktická. K výuce pokročilých žáků jsou také používány audionahrávky, rozhlasové pořady, ukázky z českého tisku a české literatury, historie a poezie. Letos žáci pracovali s videonahrávkami nazvanými Poklady české kuchyně, podle nichž se učili připravovat tradiční česká jídla. Na začátku každé hodiny je prvních 10 až 15 minut věnováno procvičení minulého učiva – slovní zásoby a gramatických jevů. Následuje výklad a procvičování nové gramatiky a slovní zásoby. Slovní zásoba, která se spontánně díky dotazům žáků vyskytne během hodiny, je zapsána na tabuli a poté je procvičována další hodinu pomocí hry. Po gramatické části následuje konverzační část: přednost mají vždy tzv. praktické bloky, čili konverzační dovednosti, jež mohou žáci doopravdy uplatnit při pobytu v České republice – v obchodě, na nádraží, v hotelu, na letišti apod. Mnoho mých žáků dnes navštěvuje Českou republiku a své české příbuzné. Po dvou letech působení v Argentině se setkávám s příznivými ohlasy na tuto konverzační část výuky. Žáci se cítí samostatně, umějí se česky informovat o základních věcech, zeptat se na cestu, zorientovat se v hromadné dopravě či si objednat jídlo v restauraci. Poslední část hodiny je věnována aktuální politické, kulturní a společenské realitě České republiky. V této části hodiny je také zařazena výuka českých a moravských lidových i populárních písní,
koled apod. Pomocí písní se velmi dobře procvičují fonetické obtíže češtiny, zejména pro hispánské mluvčí obtížné souhlásky. Probíhá také nácvik základních kroků českých a moravských lidových tanců: čardáš, polka, vrtěná, cifrování. O každé hodině je veden písemný záznam, který na konci hodiny přítomní žáci podepíší. Žáci se také mohou písemně na stejném formuláři vyjádřit k výuce. Již v minulém školním roce jsem jako doplňek výuky začala využívat sociální síť Facebook na stránce www.facebook.com. Již při výuce v Brazílii jsme společně s žáky využívali obdobný internetový nástroj pro výuku, ale na stránkách www.yahoo.com, kde jsme založili zájmovou skupinu pro výuku českého jazyka. Studentům jsem tam nahrávala nejrůznější zvukové soubory, internetové odkazy týkající se české gramatiky a reálií či fotografie z nejrůznějších krajanských akcí. Skupinu na sociální síti Facebook, která se jmenuje IDIOMA CHECO EN ARGENTINA (Český jazyk v Argentině) jsme založili nejdříve společně se žáky z krajanského spolku v Santa Fe a postupně se k ní přidávali žáci z Buenos Aires, Rosaria, Chaca, bývalí žáci z Brazílie či moji bývalí studenti češtiny z granadské univerzity ve Španělsku. Skupina, která je uzavřená, mohou do ní vstupovat pouze pozvaní členové, zájemci o český jazyk a kulturu, má dnes již 125 členů. Nespornou výhodou oproti stránce www.yahoo.com vidím v tom, že se dají na stránku skupiny vkládat videozáznamy, pomocí kterých žáci mohou sledovat například vybrané pořady z české televize, české folklórní písně, koledy, večerníčky, nebo nejrůznější rozhlasové pořady týkající se výuky. Prakticky to tedy vypadá tak, že pokud s žáky při výuce narazíme na nějaký obtížný gramatický, či fonetický jev, mohu vybrat vhodné cvičení či videonahrávku a umístit procvičování na tzv. „zeď“ skupiny Idioma checo en Argentina. Členům skupiny rozešlu upozornění a každý může podle svých časových možností s materiálem pracovat. Při výuce používám např. české večerníčky, mnoho žáků posléze může stejný materiál zhlédnout díky videozáznamu převzatého z youtube.com a umístěného na Facebook
kolikrát potřebuje. Tato metoda se mi osvědčila, zejména pokud se týká českých písní – např. během vánočních svátků jsem mohla na facebook.com umístit pět verzí vánoční písně Purpura od různých interpretů. Během Velikonoc zase žáci mohli sledovat nejrůznější videa ohledně pletení pomlázek, tradičního moravského „mrskutu“ apod. Velmi oblíbené jsou také české recepty, které si často žáci vyhledávají a na „zeď“ skupiny umisťují samostatně. Skupina je interaktivní a žáci v nejrůznějších besedách pod příspěvky uplatňují základní konverzační dovednosti v češtině, a to pomocí písemného projevu. Pokud se vyskytnou chyby, mohu je přímo opravit, nebo prodiskutovat posléze na hodině. Tato internetová komunita milovníků češtiny a české kultury slouží také jako zajímavý stmelovací prvek mezi žáky navzájem a bylo již díky ní navázáno mnoho přátelství mezi žáky z různých krajanských komunit, kteří by se jinak neměli kde potkávat a ani by o sobě nevěděli. Specifika výuky v Argentině Argentina je země svým politickým a historickým kontextem České republice velmi vzdálená. Přesto svou vlast krajané navštěvovali a navštěvují v mnohem větší míře, než např. krajané v Brazílii. Je to dáno také tím, že během komunistické diktatury mohla většina argentinských krajanů do vlasti cestovat, a tudíž se svými příbuznými a se svou rodnou zemí často udržují nikdy nepřerušené kontakty. Protože ve svém novém domově zažili mnoho politických převratů, ekonomické nestability a období kruté vojenské diktatury (jako Slované byli v Argentině během sedmdesátých let podezřelí, že jsou to potencionální komunisté a nesměli se sdružovat do krajanských spolků), jsou argentinští krajané silně apolitičtí. Tato apolitičnost je však mnohdy dohnaná do extrému a vede k tomu, že nemají téměř žádné informace např. o současné české politické scéně, ani o historických událostech poslední poloviny dvacátého století v naší zemi. Po tomto zjištění jsem se již v minulém a předminulém roce rozhodla pořádat pravidelná setkání s krajany, spojená s promítáním
filmů a tematicky zaměřená na některý aspekt z naší historie, kultury či z oblasti sociálních otázek. Tato většinou sobotní setkávání s krajany jsou v krajanských komunitách velmi oblíbená a účastní se jich také krajané, kteří nemohou z pracovních či jiných důvodů chodit na hodiny českého jazyka. Pravidelná setkání vítá zejména komunita v Buenos Aires, která nemá vlastní sídlo a na setkání si pronajímá sál na Kennedyho univerzitě. Každého takového setkání se pravidelně účastní až 200 krajanů. Samo vedení spolku v Buenos Aires setkání vždy obohatí o vystoupení místního folklórního souboru, promítání českých filmů pro děti a setkání se také pravidelně účastní ředitelka Českého centra Daniela Čapková, někdy také pracovníci české ambasády. S Českým centrem také probíhá intenzivní a příkladná spolupráce, krajané mohou navštěvovat knihovnu, videotéku a akce Českého centra, které byly letos hojné a velmi přínosné, jako např. série přednášek nazvaná Bienále Borges-Kafka věnované česko-argentinským kulturním vztahům. V roce 2010 jsem uspořádala přednášky na témata jako Karel IV. a jeho doba spojenou s návštěvou komponovaného hudebního představení pořádaného českou ambasádou a Českým centrem, Čeští obrozenci, Marie Terezie a Josef II., Květnové povstání 1945, Cyril a Metoděj – příchod a význam věrozvěstů, Kolektivizace českého zemědělství, Církev za komunistické diktatury (toto téma české krajany v Argentině, která je z 90% katolická, velmi zajímá), Česká historická řemesla, Národní divadlo a jeho historie, Osobnost Emy Destinové, Mnichovská dohoda, Osobnost Jana Amose Komenského, Romská problematika v České republice – promítání filmu Roming, Židé v Československu – přednáška spojená s návštěvou výstavy v Židovské federaci v Buenos Aires a série dokumentárních filmů Zapomenuté transporty, Rok 1968 – promítání filmu Nesnesitelná lehkost bytí, Rok 1948 – Odkaz Milady Horákové a Záviše Kalandry – promítání dokumentu o opeře Do samoty v tanci režisérky Olgy Sommerové, Vývoj česko-německých vztahů, Vývoj české literatury, Česká poezie, Česká exilová literatura, Česká současná literatura, Česká tradiční kuchyně – na základě kuchařky Tak se v Praze vařívalo a videí Poklady české kuchyně, České mýty a legendy, Český film
a jeho zlaté období v šedesátých letech minulého století – přednáška byla doplněná filmem Vojtěcha Jasného Až přijde kocour, Český vstup do EU, Česká architektura – tato přednáška probíhala v pěti pokračováních, při nichž jsem vždy jako doplnění pouštěla známý televizní cyklus architekta O. Vávry Šumná města. Dílo hudebnice Ivy Bittové – přednáška spojená s poslechem a výukou čardáše, Dílo hudebnice Radůzy – přednáška spojená s dokumentárním filmem Olgy Špátové o této osobnosti, Dílo hudebníka Jaromíra Nohavici – spojená s četbou a rozborem písňových textů hudebníka a básníka na základě knihy textů vydané v loňském roce nakladatelstvím Torst, Dílo Karla Kryla – přednáška spojená s poslechem a rozborem písňových textů, Dílo Franze Kafky – spojené s návštěvou akce pořádané Českým centrem a českou ambasádou nazvanou Bienále Borges-Kafka, které se těší v Argentině velké popularitě. Ze sociologických témat proběhly přednášky: Systém zdravotní péče v ČR, Systém českého školství a univerzity třetího věku, Důchodový systém v ČR, Rodina a rozvodovost v ČR, Ostrava – hornictví a hutnictví v ČR, Český průmysl, Dětské domovy v ČR, Církve v ČR, Povodně v ČR, Nejlepší české kavárny, Významné železniční uzly a železnice v ČR – tato přednáška byla spojená s praktickou výukou používání elektronických jízdních řádů na www.idos.cz a www.dpp.cz – integrovaný dopravní systém tak, jak ho známe z ČR, v Argentině neexistuje, a proto se tato přednáška setkala s velkým zájmem. V tzv. Literárních přednáškách jsme s krajany probírali díla těchto českých spisovatelů: Božena Němcová, K. J. Erben, Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Franz Kafka a Milena Jesenká – dílo „Dopisy Mileně“, Jana Krejcarová, Egon Bondy, Jan Patočka, Jan Balabán: „Zeptej se táty“, Vítězslav Nezval, Karel Čapek: „Továrna na absolutno“, „Povídky z jedné a z druhé kapsy“, „Hovory s T. G. Masarykem“, sbírka dětské poezie „Namažeme školu špekem“, Radek Malý a sbírka poezie: „Kam až smí smích“, Blanka Kostřicová: „Třebovské povídky“, „Lyžařské povídky“, Jáchym Topol, Pavel Kohout, Tereza Boučková, Arnošt Lustig (spisovatele mohli krajané vidět a poslechnout si na jeho čtení v rámci mezinárodního literárního festivalu v Buenos Aires, kde společně s ředitelkou Institutu Franze
Kafky Markétou Mališovou předčítal se svých děl). Komiksoví tvůrci v ČR, Petr Nikl a jeho dílo – přednáška spojená s rozborem výtvarného, hudebního a literárního díla Petra Nikla. V tzv. Filmových komentovaných odpoledních jsme zhlédli a posléze komentovali tyto filmy: Věra Chytilová: „Kalamita“, Vojtěch Jasný: „Všichni dobří rodáci“, Jiří Menzel: „Obsluhoval jsem anglického krále“, Zdeněk Svěrák: „Kolja“, „Obecná škola“, „Tmavomodrý svět“, Alice Nellis: „Tajnosti“, Jan Hřebejk: „Musíme si pomáhat“, Irena Hejdová a její oceňovaný scénář filmu „Děti noci“.
V Santa Fe jsou tyto akce pořádány ve spolupráci s místní univerzitou, konkrétně jejím jazykovým centrem, které má v budoucnu velký zájem o zavedení výuky českého jazyka. V Rosariu, kde mají krajané k dispozici vlastní sídlo, se tyto kulturně-historické či filmové bloky odehrávají většinou po vyučování českého jazyka přímo v Československém domově.
Hodiny české kuchyně a v Santa Fe, Buenos Aires a Rosariu V Santa Fe, Rosariu i v Buenos Aires také jako jako doplněk jazykové výuky, po vyučovacích hodinách pořádáme společně s krajany hodiny české kuchyně. V Santa Fe a v Buenos Aires se scházíme u jednotlivých krajanů doma – vždy v jiné domácnosti a učíme se vařit česká tradiční jídla. V Rosariu je velkou výhodou skutečnost, že spolek má vlastní kuchyň, tudíž se může kulinářských hodin účastnit více krajanů, i těch, kteří nechodí na jazykové kurzy. Při výběru receptů jsem v loňském roce i letos používala velmi zajímavou publikaci s názvem „Co se v Praze vařívalo“ – vzhledem k tomu, že jsou v ní představeny české tradiční recepty z období třicátých a čtyřicátých let, válečné nebo typicky německo-česko-židovské recepty. Na tuto myšlenku mne přivedly četné dotazy krajanů, ohledně receptů, podle nichž připravovaly jídla jejich rodiče či prarodiče. Pro
mne však byla tato jídla téměř neznámá, pátrala jsem tedy a zjistila jsem, že mnoho z těchto jídel a receptů mohu najít v pávě zmiňované kuchařce a přiblížit tak krajanům vůně jídel a gastronomických vzpomínek jejich dětství. Na kulinářských hodinách se také věnujeme české gramatice – konkrétně gastronomické slovní zásobě, procvičujeme slovesa spojená s vařením, dokonavý a nedokonavý vid. Během vaření posloucháme lidovou hudbu a vždycky se jedná o hezký večer, který většinou zakončíme promítáním některého českého filmu. V Buenos Aires jsme začali společně s krajany vařit až letos, protože vzhledem k rozlehlosti města a velkého počtu žáků je velmi obtížné získat prostor k vaření. Přesto jsme uspořádali několik kulinářských odpolední ve čtvrti Olivos v domě krajanky Gabriely Gil. Tyto kulinářské hodiny mají pro krajany v neposlední řadě také praktický význam. Jak komunita v Santa Fe, tak především komunita v Rosariu se každý rok účastní velké oslavy nazvané Colectividades – což jsou výroční akce připomínající, že Argentina je země imigrantů. Při této příležitosti krajanské komunity představují na svých stáncích kulturní a především gastronomické bohatství své země. Letos mohla např. komunita v Rosariu péci cukroví podle nových receptů a připravit nový tip pohoštění. Připravovali jsme: bramborovou polévku, bramboráky, jihočeský „báč“, sekanou, velikonoční nádivku, medové jidášky, svíčkovou, knedlo-vepřo-zelo a různé druhy knedlíků – kynuté, hrnečkové, žemlové, pekli jsme několik druhů vánočního cukroví. Přednášky v Santa Fe a v Rosariu Podobně jako v Buenos Aires jsme se snažila o pořádání vzdělávacích přednášek, které by doplňovaly jazykovou výuku. Zejména v Santa Fe byl o tyto přednášky zájem, a to i ze strany veřejnosti. Uspořádala jsme tedy společně s krajanským spolkem velkou přednášku o České republice s promítáním videa o českých historických památkách a poslechem české vážné hudby pro velkou skupinu bývalých školních inspektorů v prostorách místní univerzity.
Krajané senioři a jejich výuka V Argentině, jak již bylo naznačeno, se jedná zejména o práci se staršími žáky. To je významný rozdíl ve srovnání s Brazílií, kde v letech 2005 až 2007 kurzy navštěvovali spíše žáci mladší, pokročilých a starších žáků bylo velmi málo. Práce se žáky-seniory má svá specifika a jedná se zejména o jistý druh sociální empatie. Starší žáci velmi často potřebují, aby je učitel prováděl jejich vlastními vzpomínkami, traumaty, které přináší exil a poskytoval jim historická či lingvistická vysvětlení jevů, jimž jako děti či dospívající nerozuměli, protože jim jejich čeští rodiče nechtěli, nebo neuměli dát vysvětlení. Česky umějí velmi dobře mluvit, ale prakticky všem dělá velké potíže psaný projev, gramatika, četba a zejména poslech. Tito žáci se také touží zbavit svého moravského přízvuku a hovorové slovní zásoby, což lze docílit zejména četbou, poslechem rozhlasových pořadů či pravidelným vedením deníku v češtině. Jako příklad konkrétního pedagogického úspěchu a praktického dopadu hodin češtiny pro tyto žáky bych ráda uvedla např. skutečnost, že rodina Drábova a rodina Tomasova navázaly styk se svými příbuznými v České republice, po letech pouze sporadického písemného styku. Poté co se a hodinách seznámili s internetovou aplikací volání skype pořádají pravidelná on-line setkávání se svými příbuznými, kteří jsou stejně jako oni již pokročilého věku. Donedávna však nebyl jejich kontakt možný, vzhledem k tomu, že jak Drábovi tak Tomasovi si nebyli natolik jistí svou češtinou, aby pravidelněji telefonovali do České republiky, a jejich příbuzní v České republice neumějí španělsky. Už minulý školní rok však po absolvování kurzů pro pokročilé a zejména poslechových bloků se obě rodiny rozhodly pro telefonický styk pomocí skypu a jejich konverzační dovednosti značně stouply, protože každý týden nejméně hodinu mluví se svými příbuznými česky. Letos se jejich skypové hovory rozšířily na další rodinou větev. S velkým úspěchem se také setkaly tzv. „internetové hodiny a úkoly.“ Díky tomu, že v Buenos Aires má Kennedyho univerzita
k dispozici také počítačovou učebnu, mohu se žáky zhruba jednou za měsíc uskutečnit výuku pomocí internetového programu na www.radio.cz, kde je pro české krajany připraven interaktivní výukový program. V loňském roce jsem žáky-seniory musela nejdříve naučit jak pracovat s internetem, ale poté co překonali počáteční zábrany, se z nich stali zapálení milovníci internetu a zejména španělského vysílání www.radio.cz. Dnes už si mnoho informací o České republice vyhledávají na internetu sami a také samostatně pracují s výukovým programem www.radio.cz, který je pro ně přínosný zejména vzhledem ke slovní zásobě a poslechu. Většina seniorů se stala také členy internetové skupiny Idioma checo en Argentina na sociální síti Facebook a mnoho z nich aktivně přispívá k diskuzím a sami vkládají odkazy na témata z českého jazyka a kultury, jež jim připadají zajímavé a důležité. Jako doplněk k výuce gramatiky a fonetiky jsem letos pro tuto skupinu velmi pokročilých žáků pořádala pravidelně během pátečních odpolední po ranním bloku výuky tzv. poslechové a čtenářské hodiny. Mohla jsem tak využít bohatý audio materiál, který mám k dispozici, v kombinaci s literaturou. S žáky jsme pracovali nejdříve s nahrávkami a četbou Toulek českou minulostí, poté jsme přešli na nahrávky a četbu z Českých legend, využívali jsme také nahrávky a posléze četbu z Kocoura Mikeše, Smrt krásných srnců od Oty Pavla a jako poslední jsme poslouchali a četli Pohádky pro dospělé od Michala Viewegha. Tato metoda – nejdříve blok intenzivního poslechu a poté četby a následná diskuze – zlepšila o 100% zájem žáků o četbu a schopnost poslouchat např. pořady v českém rozhlase či chuť číst současnou českou prózu. Práce se seriálem Vyprávěj jako doplněk výuky velmi pokročilých žáků. V loňském i letošním roce se v České televizi začal promítat zajímavý seriál Vyprávěj. Nejsem schopná posoudit jeho umělecké kvality, ale pro výuku českého jazyka a kultury v krajanských komunitách je jako pomůcka tento seriál nedocenitelný. Jsou v něm používány archivní záběry z klíčových okamžiků československých dějin po roce1948, děj není příliš složitý, jazyk je velmi srozumitelný a žáci se mohou
seznámit pomocí seriálu s tím, jak v době komunismu prožívaly běžné rodiny např. Vánoce, Velikonoce, nebo První máj. Tento seriál nesledujeme s žáky společně, ale upozorňuji je na jednotlivé díly, které pak žáci mohou sledovat pomocí internetového vysílání. Např. poslední díl nazvaný Vánoce žáci sledovali s nebývalým zájmem, protože v tomto díle byly téměř všechny české zvyky, včetně zabíjení kapra hlavou rodiny (mnoho žáků mi do té doby nevěřilo, že něco takového se v českých domácnostech skutečně děje). Zakončení školního roku a divadelní představení Na závěr školního roku jsme i letos společně s krajany uspořádali vánoční divadelní představení. Oproti loňskému roku jsme však nacvičili recitačně-dramatické pásmo z poezie mladého současného básníka Radka Malého nazvané Kam až smí smích. Tuto poezii jsem vybrala, protože je velmi oceňovaná českou literární kritikou tak českými dětmi. Báseň Týden například krásně popisuje jednotlivé dny v týdnu, nebo básně Prší či poetické hádanky Slunečnice a Kukuřice se setkaly s velkým potleskem nadšeného publika. Během pásma nás doprovázel krajanský sbor a také harmonikář. Na posledním setkání obdržel každý student češtiny diplom. Závěrem bych ráda konstatovala, že výuka českého jazyka a kultury se ve třech argentinských krajanských komunitách oproti loňskému roku zlepšila v tom smyslu, že krajané jsou mnohem více propojení a stmelení mezi sebou, jak díky internetu, tak díky mimoškolním aktivitám – nácviku divadelních představení, pravidelné účasti na přednáškách či gastronomických večerech a odpoleních. Jejich zájem o rodnou zem a rodný jazyk je hluboký a trvalý. Pokud by bylo možné přenést sem na tento papír hrdost v očích, kterou jsem spatřila, když krajané poslouchali verše Radka Malého, zpívali za doprovodu kytary koledy, povedl se jim první hrnečkový knedlík, nebo český jazykolam, byla má práce mnohem více posláním, než čímkoliv jiným.
