Slovo úvodem Neradi bychom bagatelizovali tento problém, který je jistě pohromou pro mnoho rodin, ale myslíme si, že tak závažná porucha, jakou závislost na výherních automatech je, by měla být pečlivěji sledována a informace o ní by měly být seriózní, aby nemohly být zneužívány k nějakým dohadům v masmédiích. Protože každý z lékařů zabývajících se problematikou závislostí na výherních automatech, konkrétně diagnózou F 63.0 - patologická závislost na hře, podává naprosto odlišná čísla o počtech pacientů a nezřídka pro média uvádí místo počtů pacientů počty zaznamenaných návštěv pacientů ve své ordinaci (obdoba sdělení, že pražské metro za rok přepravilo 600 milionů osob, když počet obyvatel Prahy je 1,2 mil. osob) obstarala Komora zábavního průmyslu, profesní sdružení provozovatelů výherních automatů, oficiální údaje z ministerstva zdravotnictví:
ZPRÁVA O PROBLEMATICE ZÁVISLOSTI A ÚDAJE O POČTU OSOB S DIAGNÓZOU F 63.0 v České republice Problematika závislosti na výherních automatech Patologické hráčství postulovala Americká psychiatrická společnost v roce 1980 jako medicínský problém. Pojem patologické hráčství se stal psychiatrickou diagnózou. Kromě toho existuje kód hráčství a sázkařství. Oficiálně přijatá klasifikace však jak v případě hráčství, tak v případě sázkařství diferencuje mezi samotným hráčstvím a sázkařstvím a jejich patologickými variacemi. Kromě termínu patologické hráčství se neoficiálně užívá dalších označení, např. “hazardní hráčství", “náruživé hráčství", "sociální", tj. “společenské hráčství". V češtině se obsah vyjádření patologické hráčství kryje s označením “hráčská vášeň". Co je to vlastně patologické hráčství (F63.0)? Porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které dominují v životě subjektu na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků. Lidé trpící touto poruchou mohou riskovat své zaměstnání, velmi se zadlužit a lhát nebo porušovat zákon, aby získali peníze nebo unikli placení dluhů. Postižení popisují intenzivní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout spolu se zaujetím, myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí. Toto zaujetí a puzení se často zvyšuje v dobách, kdy je jejich život stresující. Patologické hráčství by se mělo odlišovat od: hráčství a sázkařství (Z72.6) - časté hraní pro vzrušení nebo jako pokus vyhrát peníze. Lidé této kategorie budou svůj zvyk pravděpodobně držet na uzdě, když budou muset čelit velkým ztrátám nebo jiným nepříznivým důsledkům. • nadměrné hráčství u manických pacientů (F30) • hráčství u sociopatických osobností (F60.2) - u těchto lidí se vyskytuje širší trvalá porucha sociálního chování, která se projevuje agresivními činy nebo jinak výraznými projevy nedostatku zájmu o blaho a city jiných lidí. Zde je nutné dodat, že typický patologický hráč, pokud se dopustí trestné činnosti, dopustí se jí až poté, co se stal patologickým hráčem. Sociopatická osobnost se trestné činnosti zpravidla dopouští ještě předtím, než začne intenzivně hazardně hrát. Podobně, jako je tomu v případě závislosti na alkoholu a jiných látkách, hraje i v případě závislosti na výherních automatech značnou roli struktura osobnosti. V případě anxiosní poruchy můžeme patologické hráčství chápat jako záležitost adaptační - jde o způsob ventilování tenze. •
Jak jsme již řekli, určení diagnózy není vždy jednoduché. K diagnostickým
vodítkům patří trvale se opakující hráčství, které často pokračuje i přes nepříznivé sociální důsledky, jako je zchudnutí, narušené rodinné vztahy a rozkol osobního života. Kritéria pro stanovení diagnózy patologického hráčství jsou kvalitativní a kvantitativní. Pokud jde o posuzování kvantitativní, je to především problematika motivace, tedy v tomto případě problém peněz. Zdá se však, že zásadní rozdíl mezi normou a patologií je vztah k penězům jako k financím. Většina hráčů hraje, když peníze mají. Avšak závislý hráč hraje přesto, že peníze nemá (chce je vyhrát). Kvalitativní kritérium souvisí s otázkou: "Co je to hra?" Pro tyto účely postačí vyjádření, že hra je dialog s prostředím, který obsahuje prvek experimentování s lidmi a se svými schopnostmi. Tato hra má svůj model a svou logiku. Ale závislý hráč ji přestává vnímat a věnuje se modelovému chování, které ho pohlcuje. Tak dochází k tomu, že hráč si neuvědomuje ztráty. Toto zejména platí pro hru zprostředkovanou výherními automaty. Lidem, kteří v jejich blikavé společnosti tráví svůj čas, se neoficiálně říká "gambleři". Hráčství je nazýváno "gambling". Při hře se projevuje gamblerova ambivalence k penězům, u hráčství tak výrazná: gambler si chce potvrdit to, co si pouze přeje. Kvalitativní kritéria stanovení diagnózy psychopatologického hráčství jsou: 1) Progresivita, tj. základní kritérium. Na počátku je pro nemocného ojedinělý kontakt s přístrojem a jeho programem. Při závislosti nastupuje ochota riskovat kariéru, peníze, rodinu.. 2) Nejsou respektovány meze přijatelných ztrát. (Jestliže člověk hře propadne, půjčuje si peníze na další hru.) 3) Impulzivita. Je zvlášť výrazná při hře s výherními automaty (Např. pacient doma uslyší při vysílání rozhlasové hry znělku automatu - a odejde hrát. Přitom otázka izolace je řešením jen částečným. Izolací může být hospitalizace, ale ta nemůže trvat po zbytek života.) 4) Ambivalence k penězům. (Hráč je vázán na hru, nikoli na touhu po penězích.) 5) Otázka dluhů a krádeží. (V patologickém hráčství převažuje nenásilný způsob získávání peněz. Neobjevují se loupežná přepadení. Násilí v tomto smyslu jsou však vystaveni blízcí příbuzní postiženého.) 6) Mezi závislými je mnohem častější zastoupení mužů než žen. Patologické hráčství je dáváno do souvislosti s dalšími poruchami jako např. kleptomanie nebo pyromanie. Na rozdíl od závislosti na toxických látkách či alkoholu se u patologických hráčů vyvíjí pouze psychická závislost, a to z toho důvodu, že do organismu neproniká žádná konkrétní látka z venčí. Jejich závislost samozřejmě ovlivňuje jejich fyzický stav (čas trávený v zakouřených místnostech…), ale neobjevují se u nich typické abstinenční příznaky, jako např. u člověka závislého na toxických látkách. Suicidní tendence a deprese se vyvíjejí až v závislosti na neúspěchu ve hře, v důsledku velkých proher. Mnoho
patologických hráčů je přijímáno s touto diagnózou a až po delší době je zjištěna podstata jejich problému. Hráči svému okolí uvádějí, že hrají, aby vyhráli. Jsou k tomuto sdělení vnitřně nuceni společenskými ohledy. Nedovolí si přiznat, že hrají, protože jsou závislí. Navíc nastupuje proces racionalizace, který nakonec vede k tomu, že oni sami této pseudopravdě uvěří. Jak vzniká chorobné hráčství? Podobně jako u závislosti na alkoholu, i tady se popisuje více stádií: Vznik patologického hráčství 1.
FÁZE VÝHER
Občasná hra, častější výhry, vzrušení před hrou a během ní, zvyšování sázek a častější hra, fantazie o velké výhře, velká výhra, neodůvodněný optimismus, osamělé hraní, chvástání výhrou. 2.
FÁZE PROHRÁVÁNĺ
Myslí hlavně na hraní, v dlouhém období prohrávání nedokáže přestat s hrou, legální půjčování peněz, skrývání hry a lhaní, bezohlednost vůči rodině, nepřítomnost v práci, odkládání splátek dluhů, změny osobnosti (podrážděnost, neklid, uzavřenost), nešťastný rodinný život, velké půjčky legální i nelegální, neschopnost splácet dluhy. Zanedbávání zdraví. 3.
FÁZE ZOUFALSTVÍ
Podmíněné tresty, poškození pověsti, odcizení od rodiny a přátel, podstatně více času tráví hrou, více prohrává, obviňuje druhé, výčitky svědomí, paniky, trestné činy. Beznaděj, myšlenky na sebevraždu nebo sebevražedné pokusy, rozvody, alkohol, zhroucení, odvykací potíže (neklid atd.). V této fázi je již hráč plně závislý na hře. K celkovému pochopení jakékoli závislosti, včetně chorobného hráčství, vychází ze systémové teorie, tedy názoru, že nemoc (nebo i zdraví nebo jiný jev) nemá jedinou příčinu. Vzniká a udržuje se při nepřetržitém vzájemném a často i zpětném působení různých systémů. Zde uvedeme pouze čtyři základní systémy: Systém psychický - Někteří lidé jsou zranitelnější, např. tím, že jsou v obtížné životní situaci nebo v souvislosti s určitými povahovými rysy, např. tendencí hledat vzrušení za každou cenu. • Systém fyzický - Chorobné hráčství nepůsobí sice silné tělesné odvykací příznaky jako některé drogy, úroveň zdraví a celkovou kondici však ovlivní. • Systém rodinný - Rodina může člověka před vlivem chorobného hráčství chránit, může ale také vzniku choroby napomáhat (třeba tím, že v ní neexistují jasná a prosazovaná pravidla). • Systém sociální - Společnost se na vzniku nebo prevenci chorobného hráčství podílí podstatným způsobem např. tím, že povoluje nebo nepovoluje určité formy hazardní hry. Když hráč dospěje do tohoto stádia, nastává doba léčby. Jestliže je léčebný program úspěšný, pak se pacient dostává do čtvrté fáze. •
4.
FÁZE KRITIČNOSTI
Zde se hráč snaží o hledání pomoci a naděje, je realistický, přestává hrát. Má zodpovědnější myšlení, finanční inventura, jasnější uvažování, zkoumá své duchovní potřeby, schopnost řešit problémy a rozhodovat se správně, návrat do zaměstnání. 5.
FÁZE ZNOVUVYTVÁŘENĺ
Finanční rozpočet, začíná splácet dluhy, plánuje, jak nahradit škody, schopen přijímat své silné i slabé stránky, lepšení vztahů v rodině a k partnerovi, nové zájmy, návrat sebeúcty, rodina a přátelé mu začínají zase věřit, kvalitní cíle, vyřešení právních komplikací, je trpělivější, více času tráví s rodinou, je méně podrážděný a klidnější. 6.
FÁZE RŮSTU
Více a více se přestává zabývat myšlenkami na hru. Pohotově řeší různé problémy, začíná se chápat a rozumět si, začíná chápat druhé, je schopen projevovat druhým lidem náklonnost a pomáhat jim. Nachází nový způsob života. Je pochopitelné, že fáze růstu dosáhnou jen někteří, jiní zůstanou na půl cesty a další ani nebývají ochotni se na nelehkou cestu k duševnímu zdraví vydat. Léčebné postupy chorobného hráčství •
•
•
•
•
Posouzení stavu, tělesné vyšetření. Je třeba zjistit, zda se jedná o chorobné hráčství, jaké další duševní problémy pacient má, jestli se nejedná o kombinaci se zneužíváním alkoholu nebo závislostí na něm. Je také třeba rozhodnout, jestli se stav dá zvládnout ambulantně, nebo jestli bude potřebná ústavní léčba. Dobré posouzení tělesného stavu je potřebné ze dvou důvodů: Jednak není vzácné zanedbávání vlastního zdraví kvůli hře a dále je u chorobných hráčů větší riziko onemocnění souvisejících se stresem. Motivační trénink. Do značné míry se prolíná s posouzením stavu. Dotazníky, které pomáhají chorobu diagnostikovat, mohou také motivovat ke změně tím, že si při jejich vyplňování hráč uvědomí problémy, které mu hra způsobila. Důležité je také, aby si hráč uvědomil, v čem by byl jeho život spokojenější, kdyby nehrál. Motivační trénink se samozřejmě provádí i během další léčby. Udělat si pořádek ve financích. Často se provádí za pomoci formulářů, na kterých si člověk spočítá, jaké má výdaje a jakým způsobem bude schopen splácet dluhy. Může pak následovat dopis věřitelům nebo úřadům. Je důležité, aby tento krok proběhl za podpory druhých lidí. Lépe si porozumět. Individuální a zejména skupinová psychoterapie je u chorobných hráčů velmi vhodná. Patří sem i psaní životopisů, vedení deníku a další psychoterapeutické postupy. Zdá se, že mezi patologickými hráči jsou v zásadě dvě skupiny. Ta první uniká ke hře před vnitřní bolestí, druhá v ní hledá vzrušení. V obou případech budeme samozřejmě uvažovat o pozitivních alternativách hraní. Kognitivně - behaviorální terapie. Sem patří postup, který jsme nazvali vícestupňová obrana. Je převzat od amerických autorů a je podrobněji
•
•
•
•
•
•
•
•
• •
• •
popsán jinde. Zde jen uvedeme, že prvním stupněm je vyhýbání se spouštěčům, což v případě patologické hry jsou místa, kde se provozuje, a volné finanční prostředky. Dalšími stupni jsou bezpečnější zpracování spouštěčů, zvládání nebezpečných emocí, alternativy chování, rychlé zastavení recidivy. Patří sem i vyhýbání se "zdánlivě nevýznamným rozhodnutím" jako např. "jít se do herny jenom podívat". Otázka životního stylu, rozvrhu dne, plánování příjemných aktivit, rozvoj bezpečných zájmů, vhodná pracovní terapie. Doporučuje se, aby patologický hráč neměl volné finanční prostředky ani právo nakládat s kontem rodiny. Finanční operace by měla provádět manželka (nebo rodiče), patologický hráč by se ale měl podílet na rozhodování, jak s financemi naložit. Relaxace a jóga. Jednak pomáhají zmírnit stres, kromě toho je lze používat k zvládání touhy po hře. Griffiths je doporučuje u mladistvých patologických hráčů. Jeden z jeho dospívajících respondentů uvádí: "Když přišel neklid, povedlo se mi to překonat relaxací na jógový způsob, jak jsem se to naučil ve škole." Techniky zvyšující sebevědomí. Mnozí chorobní hráči působí dojmem suverenity a sebejistoty. Ty se ale střídají často se stavy smutku a beznaděje. Práce na zdravém sebevědomí má proto značnou důležitost. Zvládání recidivy. Recidiva, tedy to, že chorobný hráč začne znovu hrát, neznamená katastrofu, nebo že předchozí snaha problém překonat byla zbytečná. Je to ale vážná věc. Recidivu je třeba rychle zastavit a poučit se z ní. Sociální dovednosti. Mohou se týkat specifických nedostatků jednotlivých pacientů - např. nedostatečná schopnost se dorozumět s druhými lidmi, malá schopnost intimity, vytváření dobré sítě mezilidských vztahů apod. Zvládání touhy po hře a zvládání krizí. Některé postupy z této skupiny se dají použít u většiny lidí (např. někomu se svěřit), jiné jsou dosti individuální a pacient nebo klient na ně musí přijít sám. Lepší sebeuvědomování a zvládání negativních nebo nebezpečných emocí. Velmi užitečné jsou zde opět relaxační techniky a tělesná cvičení, zmírňující úzkosti i deprese. Averzívní podmiňování nebo podmiňování ve fantazii. Lze si nepřipomínat příjemné zážitky související se hrou, hru spojovat se zážitky nepříjemnými (např. nudou) a fantazijně nebo i ve skutečnosti se odměňovat za nehraní. Nácvik chování. Zvládnutí obtížných životních situací je možné si předem nacvičit (například jednání s věřitelem nebo se zaměstnavatelem). Arteterapie. Hlavně mladší pacienti rádi kreslí. Namátkou uvedeme některé příklady témat: Můj život za dvacet let, jak vypadám a jak chci vypadat, cesta životem, můj erb. Naprostá abstinence od všech forem hazardní hry Práce s rodinou bývá velmi potřebná. Rodina je vystavena značnému stresu a její členové často sami určitou formu psychoterapeutické pomoci potřebují. U dospívajících může být to, že začnou o svém problému s rodiči otevřeně hovořit, často počátek uzdravení. V zahraničí existují svépomocné organizace, poskytující členům vzájemnou podporu. Např. Parents of Young Gamblers (Rodiče mladých hazardních hráčů) ve Velké
Británii. Poskytování relevantních informací o chorobném hráčství a jeho léčbě formou přednášek, diskusí vhodné literatury apod. • Tělesné cvičení nebo práce jako prostředek emočního přeladění a součást zdravého životního stylu. • Léčba zneužívání alkoholu nebo závislosti na něm či jiných duševních problémů. Část patologických hráčů (podobně jako někteří sexuální devianti) totiž recidivuje pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Jiní se k alkoholu dostávají ve stádiu zoufalství a další si vytvářejí problém s alkoholem a hazardní hrou současně. • Pomoc při volbě vhodného zaměstnání. Nejlepší jsou profese s pravidelným platem, zasílaným na sporožiro, a bez extrémního stresu. Nebezpečná jsou stresující povolání s velkými nárazovými příjmy, při kterých přichází pacient do styku s hotovostí. • Využívání některých léků je možné, ale rozhodnutí o nich je vyhrazeno pouze lékaři. Jinak dochází k riziku vzniku lékové závislosti. • Dlouhodobé doléčování. V USA nejčastěji formou "Anonymních hráčů", vhodná je skupinová psychoterapie a další formy. Patologické hráčství lze úspěšně léčit. Svědčí o tom zkušenosti z mnoha zemi, např. Spojených států nebo Německa. Dokonce i léčba patologických hráčů, kteří se dopustili trestné činnosti v důsledku hazardní hry a nebyli před tím trestáni, je podle zahraničních odborníků efektivní a je vhodnější než trest. •
Léčení může probíhat společně s léčbou lidí závislých na alkoholu a jiných drogách. Důvodem je okolnost, že při léčbě patologického hráčství se používají podobné postupy, jako při léčení závislosti na alkoholu a jiných návykových látkách. Nebo se patologičtí hráči mohou léčit na specializovaných odděleních. Anonymní hráči (Gamblers Anonymous) Jedna z možných forem léčby je začlenění do svépomocné organizace Anonymních hráčů. Tato organizace funguje podobně jako Anonymní alkoholici (AA). Jedná se o svépomocnou skupinu pracující hromadně nebo po skupinách. Využívá se sponzorství, skupinové podpory, zdravých rituálů apod.. Anonymní hráči jsou společenstvím mužů a žen, kteří navzájem sdílejí zkušenost, síly a naděje, aby vyřešily svůj společný problém. Jedinou podmínkou členství je přání přestat hrát. Nevybírají členské příspěvky ani jiné poplatky za členství v Anonymních hráčích, jsou soběstační díky vlastním dobrovolným příspěvkům. Anonymní hráči nejsou spojeni s žádnou sektou, náboženskou denominací, politikou, organizací, ani institucí, nemají zájem vstupovat do žádných sporů, podporovat něco nebo se proti něčemu stavět. Jejich prvotním cílem je přestat hrát a pomáhat druhým, nutkavým hráčům, aby i oni přestali. Většina z nich nebyla schopna přiznat, že jsou skutečně problémovými hráči. Nikomu z nich se nelíbí, že je jiný, nežli druzí lidé. Nepřekvapuje proto, že pro hráčské kariéry jsou typické marné pokusy dokazovat, že umějí hazardně hrát jako druzí. Myšlenka, že někdy a nějak dokáží svoji hru ovládnout je velikou posedlostí každého nutkavého hráče.
Počty hospitalizovaných pacientů s diagnózou hráčství) v České republice v roce 1994 1994
Věk
Muži
Ženy
Celkem
10-14
1
0
1
15-17
28
0
28
18-19
27
0
27
20-24
78
0
78
25-29
81
2
83
30-34
58
1
59
35-39
52
1
53
40-44
31
3
33
45-49
16
1
17
50-54
15
1
16
55-59
6
0
6
60-64
3
0
3
65-69
0
0
0
70-74
1
0
1
75-79
0
0
0
80-+
0
0
0
F.63
(patologické
1994 celkem
V roce 1994 byla v České republice zavedena diagnóza F63.0 (patologické hráčství). V tomto roce bylo hospitalizováno 406 pacientů, z toho 9 žen a 397 mužů. Do té doby nebyli gambleři vedeni v evidenci z důvodu jejich malého počtu.
Počty hospitalizovaných pacientů s diagnózou F.63 ( patologické hráčství) v České republice v roce 1995 1995
1995 celkem
Věk
Muži
Ženy
Celkem
10-14
1
0
1
15-17
23
0
23
18-19
46
0
46
20-24
88
0
88
25-29
96
0
96
30-34
69
1
70
35-39
50
3
53
40-44
53
1
54
45-49
29
0
29
50-54
17
1
18
55-59
5
0
5
60-64
7
0
7
65-69
0
0
0
70-74
1
0
1
75-79
0
0
0
80-+
1
0
1 492
V roce 1995 bylo hospitalizováno 492 pacientů, je to o 86 více, ale v porovnání s růstem počtu lidí, závislých na drogách, je toto množství velmi nízké. Léčeno bylo 6 žen a 486 mužů. Stále se potvrzuje, že diagnózu F 63.0 mají v drtivé většině muži. Z materiálů zdravotních zařízení není možno získat údaj, zda se jedná o nové pacienty, nebo o opakovanou léčbu stejných osob.
Počty hospitalizovaných pacientů s diagnózou F.63 ( patologické hráčství) v České republice v roce 1996 1996
1996 celkem
Věk
Muži
Ženy
Celkem
10-14
0
0
0
15-17
30
0
30
18-19
42
0
42
20-24
132
1
133
25-29
95
0
95
30-34
87
2
89
35-39
58
2
61
40-44
42
0
42
45-49
25
2
27
50-54
16
0
16
55-59
8
0
8
60-64
3
0
3
65-69
5
0
5
70-74
1
0
1
75-79
0
0
0
80-+
0
0
0 552
V roce 1996 bylo v psychiatrických léčebnách léčeno 552 patologických hráčů. Věkový průměr gamblerů je asi o deset let vyšší, než například u toxikomanů. I jejich léčba je daleko úspěšnější, a to z toho důvodu, že tito lidé již mají vytvořeno alespoň relativní zázemí (rodinu, práci...). Jsou to většinou lidé středního věku. Z materiálů zdravotních zařízení není možno získat údaj, zda se jedná o nové pacienty, nebo o opakovanou léčbu stejných osob z let 1994 a 1995.
Počty hospitalizovaných pacientů s diagnózou hráčství) v České republice v roce 1997 1997
F.63
(patologické
Věk
Muži
Ženy
Celkem
Prům. doba ošetř.
10-14
1
0
1
28
15-17
10
1
11
52,2
18-19
32
2
34
37,6
20-24
127
2
129
47,2
25-29
97
2
99
44,2
30-34
64
1
65
47,4
35-39
64
2
66
49,8
40-44
62
8
70
54,4
45-49
28
0
28
52,3
50-54
24
0
24
48,2
55-59
13
0
13
41,2
60-64
2
0
2
74,5
65-69
4
0
4
68,5
70-74
1
0
1
18
75-79
0
0
0
80-+
0
0
0
529
18
547
47,8
V roce 1997 bylo v psychiatrických léčebnách v České republice hospitalizováno 547 patologických hráčů, z toho 18 žen a 529 mužů. Opět zde dominují muži středního věku. Jejich léčba trvá v různých léčebnách různě dlouho, od šesti týdnů až po tři měsíce. Hlavní body jejich léčby spočívají v učivu relaxace, asertivity a v zlepšování rodinných vztahů. Úspěšnost léčby v porovnání s toxikomany a s alkoholiky je velmi uspokojivá. Materiály za r. 1998 ještě nejsou k dispozici. Po jejich zpracování budou samozřejmě zveřejněny. Všechny poklady byly získány z oficiálních podkladů Ministerstva zdravotnictví , a to na základě všech zdravotních zařízení léčících diagnózu F 63.0.
Několik slov k problematice závislosti na výherních automatech Nemine snad jediný týden, abychom se v masmédiích nesetkali s tématem výherních automatů. Většinou je to v souvislostí s tzv. patologickým hráčstvím, tedy diagnózou F 63.0. Nepopíráme, že v České republice je určitý počet ( viz tabulky ) osob, které znaky diagnózy skutečně naplňují, ale tak jako všechno ostatní, i tato diagnóza je zneužívána. Pro demonstraci problému citujeme pasáž z knihy JUDr. Ivo Kasala “Provozování výherních automatů”, v níž je obsažena pasáž připravená MUDr. Jiřím Preslem, lékařem střediska závislostí Drop In, který komentuje publikované materiály: Článek první – časopis Blesk magazín č. 23/94 , autor I. Břešťák :” Podnikatel přelstil i vymahače”. ( zkráceno ). Koho by napadlo, že zkrachovalý podnikatel do konce života nemá zrovna ustláno na růžích, hluboce by se zmýlil. Naši reportéři totiž odhalili, že někteří podnikatelé jsou sice oficiálně na mizině, navíc bez příbuzných, přátel a dalších věřitelů, ale chytřejší tak působí jen zdánlivě, zatímco penězi si spolu s manželkami vycpávají polštáře. Aniž by člověk navštívil některé nápravné zařízení, jednoduchý recept na rychlé zbohatnutí donedávna neexistoval. Prostřednictvím sdělovacích prostředků byla už veřejnost informována o napadení důchodců mládeží jen pro pár korun, které vzápětí mizí v blikajících automatech. Ale veřejnosti do jisté míry uniklo, že národ, který dal světu Robota, silon, kontaktní čočky a dokázal si poradit i se znovu nabíjením telefonních karet (světový unikát) či pomocí triku se špendlíkem selekcí stíracích losů na vyhrávající a nevyhrávající, dokázal využít i výherní automaty, resp. závislosti na nich. Zde již nejde o korunky, ale rovnou o hromadu peněz. “ Půjčil jsem si od banky a známých. Dohromady to byla pěkná sumička, asi 4 milióny”, svěřil se nám K.L. (29) . “ Bance jsem omylem nezaplatil měsíční splátku dluhu. Zvýšili mně úroky. Tolik jsem už prostě vydělat nemohl. “ vdychal posmutněle, ale jakmile si vzpomněl na známého právníka, na jeho tváři se rázem rozlilo blaho a spokojenost. Právník mu kdysi poradil, ať to , co ještě má prodá, všechny peníze někam schová a nechá se na čas zavřít do blázince. “Napřed jsem si myslel, že si dělá legraci. Ale nakonec mně nic jiného nezbylo.” Jednoho dne tedy navštívil obvodního psychiatra a řekl mu, že je patrně závislý na hracích automatech. Kvůli tomu prý všechno prohrál, o všechno už přišel, navíc se na něj chystá parta vymahačů a už si s tím neví rady. Psychiatr ani vteřinu nezaváhal a mladíka rovnou poslal na léčení mezi alkoholiky a toxikomany. Mezitím uběhlo pár týdnů. Po městě se pochopitelně rozkřiklo, že K.L. se zbláznil. Dluh v bance mu odepsali, známí dali pokoj a příbuzní odpustili. Před časem se vrátil a kdy jde před obědem na své “jedno”, chlapi v hospodě šňůru od hracích automatů pro jistotu vytáhnou ze zásuvky. “ Víš, že nesmíš”, říká jeden. “nebo zase půjdeš na léčení!”, nabádá druhý. Jistě není třeba dodávat, že tato varování bere K.L. smrtelně vážně. Ale pro všechny případy se před několika dny odstěhoval neznámo kam”. Tolik tedy článek v Blesku, jehož příběh byl zaznamenán v desítkách obdobných případů.
Článek druhý – Mladá fronta Dnes, 9. ledna 1995 – “Postrach plzeňských listonošek přišel o svobodu”. “ Martin N. z Plzně byl totiž vinným ze čtyři lupičských útoků na poštovní doručovatelky – ty mu musely vydat více než sto tisíc korun. Martin N. přiznal, že kradl a loupil proto, aby měl peníze na hrací automaty. Nepravostí se dopouštěl už jako dítě. Když mu bylo dvanáct, okradl otce a komise péče o rodinu a dítě nad ním ustanovila dohled sociálního pracovníka. V základní škole také šikanoval spolužáky tím, že od nich vymáhal peníze”. “Uvedený článek”, říká MUDr. Jiří Presl, “ by mohl být demonstračním příkladem, jak se také dá psát o těchto problémech Na jedné straně může sloužit lidem, kteří teď opět napíší – ano, výherní automaty jsou zhouba mladé generace, protože vlastně nutí lidi k tomu, aby když na nich prohrají – loupili . To je ten tlak, který démonizuje uvedenou problematiku a vytváří z ní další zhoubu, která nás tady čeká a nemine. Na druhé straně z článku jednoznačně vyplývá, že jde o velmi chytrou obranu psychopatického jedince, který je jednoznačně asociální už od svého vývoje, resp dospívání. Z textu článku se dá předpokládat, že se uvedeným agresivním způsobem choval už v době, kdy tu žádné výherní automaty masově ještě nebyly, tedy před r. 1990. Je naprosto evidentní, že řada osobností, které jsou osobnostně strukturovány k obecné kriminalitě, budou používat uvedený argument, který jim dali novináři do rukou – závislost na výherních automatech – na svoji obhajobu. Není nic snazšího pro kriminálního delikventa, který je zadržen a obviněn z trestné činnosti, když prostě řekne- ano, já jsem to udělal, protože jsem nemocen, protože jsem chorobně závislý na výherních automatech. Spektrum pohledu se potom okamžitě posouvá od obyčejné, jasné, prokázané trestné činnosti k jakési potencionální chorobě. Z článku můžeme podle předchozích skutků jednoznačně usoudit, že ten člověk hledá omluvu své činnosti, což dělá téměř každý, kdo se něčeho dopustil. Jestliže potom veřejně dáte možnost zločinům argumentovat závislostí, pak se samozřejmě bude mnohem častěji stávat, že bude víc a víc jedinců, normálních kriminálních delikventů, kteří budou tvrdit, že svoji kriminální činnost z tohoto důvodu prostě páchat musejí. Závislost na výherních automatech jako problém nevylučuji, ale vidím ji jako krajně výjimečnou problematiku, která je ve spektru rizikových aktivit zastoupena jako každá jiná. Je to něco takového jako když víme, že 2% osob jsou potenciální alkoholici nebo závislí na drogách, takže můžeme očekávat, že např. jedno promile populace mohou být osoby závislé na výherních automatech. S tím se prostě musí počítat”. Konec citace MUDr. Jiřího Presla.
