ZPRÁVA O ČINNOSTI ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ZA ROK 2002

ZPRÁVA O ČINNOSTI ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ZA ROK 2002

BRNO květen 2003

OBSAH I.

ÚVOD...............................................................................................................................................................3

II. LEGISLATIVNÍ ČINNOST ÚŘADU 1.

NOVELY ZÁKONA O ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK ....................................................................7

2. STAV PŘÍPRAVY NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY V OBLASTI ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK .......................................................................................................................................................7 3. BLOKOVÁ VÝJIMKA PRO URČITÉ KATEGORIE VERTIKÁLNÍCH DOHOD O DISTRIBUCI A SERVISU MOTOROVÝCH VOZIDEL ...............................................................................................8 4. NÁVRH NOVELY ZÁKONA Č. 159/1999 SB., O NĚKTERÝCH PODMÍNKÁCH PODNIKÁNÍ V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU ......................................................................................................................9 5. PASIVNÍ LEGISLATIVA .....................................................................................................................9 6. MATERIÁLY VLÁDY, KTERÉ BYLY V RÁMCI PŘIPOMÍNKOVÉHO ŘÍZENÍ ZASLÁNY ÚŘADU OPOŽDĚNĚ NEBO AŽ PO TERMÍNU PRO ZASLÁNÍ STANOVISKA, PŘÍPADNĚ NEBYLY ZASLÁNY VŮBEC ..........................................................................................................................................13 III.

VYHODNOCENÍ SPOLUPRÁCE ÚŘADU S REGULAČNÍMI ORGÁNY .....................................16 1. 2. 3.

IV.

ROLE SOUTĚŽNÍHO ÚŘADU V REGULOVANÝCH ODVĚTVÍCH..........................................................16 SPOLUPRÁCE S ČESKÝM TELEKOMUNIKAČNÍM ÚŘADEM .............................................................16 SPOLUPRÁCE S ENERGETICKÝM REGULAČNÍM ÚŘADEM ..............................................................18

APLIKACE ZÁKONA O OCHRANĚ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ................................................19 A.

DOHODY OMEZUJÍCÍ SOUTĚŽ 1. 2. 3.

ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ................................................................................................................22 VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EK PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU ...............................27 VYBRANÉ PŘÍPADY ......................................................................................................................31

B. ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ................................................................................................................38 2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EK PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU .............................38 3. VYBRANÉ PŘÍPADY ......................................................................................................................40 C. SPOJOVÁNÍ PODNIKŮ SOUTĚŽITELŮ 1. 2. 3. 4.

ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ................................................................................................................43 VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EK PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU .............................45 VYBRANÉ PŘÍPADY ....................................................................................................................47 STATISTICKÉ ÚDAJE ....................................................................................................................50

D. ROZKLADOVÉ ŘÍZENÍ .....................................................................................................................53 V.

VEŘEJNÉ ZAKÁZKY 1. 2. 3. 4. 5.

ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ÚŘADU ...................................................................................................57 VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EVROPSKÉ UNIE PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU .........61 VYBRANÉ PŘÍPADY ......................................................................................................................62 STATISTICKÉ ÚDAJE ....................................................................................................................64 ROZKLADOVÉ ŘÍZENÍ ..................................................................................................................66

1

VI.

VEŘEJNÁ PODPORA 1. 2. 3. 4.

VII.

ČINNOST V OBLASTI METODICKÉ .................................................................................................67 ČINNOST V OBLASTI ROZHODOVACÍ ............................................................................................68 ČINNOST V OBLASTI MONITORINGU .............................................................................................69 VYBRANÉ PŘÍPADY A STATISTICKÉ ÚDAJE ...................................................................................69

ŽALOBY PODANÉ PROTI ROZHODNUTÍM ÚŘADU 1. HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ ................................................................................................................72 2. VEŘEJNÉ ZAKÁZKY .......................................................................................................................73

VIII. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE 1. EVROPSKÁ UNIE ...........................................................................................................................74 2. WTO A OECD..............................................................................................................................76 3. SPOLUPRÁCE SE ZAHRANIČNÍMI SOUTĚŽNÍMI ÚŘADY ...................................................................77 IX.

INFORMAČNÍ ČINNOST ÚŘADU .......................................................................................................79

X.

ŠKOLENÍ PRACOVNÍKŮ......................................................................................................................80 1. SPOLUPRÁCE SE ZAHRANIČÍM.........................................................................................................80 2. PROVEDENÁ OPATŘENÍ KE ZKVALITNĚNÍ ODBORNOSTI ZAMĚSTNANCŮ ÚŘADU .............................81 3. PROVEDENÁ OPATŘENÍ KE STABILIZACI ZAMĚSTNANCŮ ÚŘADU ....................................................82 4. DOPLŇUJÍCÍ TABULKY A GRAFY .....................................................................................................82

Přílohy PŘÍLOHA Č. 1 – SLEDOVÁNÍ TRENDŮ ROZVOJE SOUTĚŽNÍHO PROSTŘEDÍ NA NĚKTERÝCH RELEVANTNÍCH TRZÍCH PŘÍLOHA Č.2 – ANALÝZA ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ STÍŽNOSTMI, VČETNĚ NÁVRHŮ ŘEŠENÍ

2

SOUTĚŽE

–

SITUACE NA TRZÍCH S ČASTÝMI

I. ÚVOD Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též Úřad) je ústředním orgánem státní správy, jemuž přísluší vytvářet podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěže, vykonávat dohled při zadávání veřejných zakázek a kontrolu ve vztahu k poskytování veřejných podpor. Působnost Úřadu a postavení jeho předsedy jsou vymezeny zákonem č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Legislativní rámec činnosti Úřadu je v oblasti ochrany hospodářské soutěže dán zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, osmi prováděcími vyhláškami o povolení obecných (blokových) výjimek ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., a prováděcí vyhláškou Úřadu č. 368/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o náležitostech o návrhu na povolení spojení soutěžitelů. V oblasti dohledu nad zadáváním veřejných zakázek se Úřad řídí zákonem č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Oblast dohledu nad veřejnou podporu je upravena zákonem č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře. Úřad má i některé pravomoci související s aplikací zákona č. 152/1997 Sb., na ochranu před dovozem dumpingových výrobků. Ochrana hospodářské soutěže před jejím omezováním v podobě protisoutěžních praktik, jako jsou kartelové dohody nebo zneužívání dominantního postavení, nebo v důsledku spojování soutěžitelů, má za cíl zachování efektivního konkurenčního prostředí na všech trzích, kde jej lze dosáhnout. To vede nejen k výrazným výhodám pro konečné spotřebitele v podobě nižších cen, vyšší kvality a širšího výběru zboží, ale zvyšuje rovněž konkurenceschopnost tuzemského hospodářství v zahraničí. Při dohledu nad dodržováním zákonem stanovených procedur pro zadávání veřejných zakázek je konečným cílem hospodárné vynakládání veřejných prostředků při respektování pravidel soutěže, což vede k úsporám prostředků ve veřejných rozpočtech. Kontrola zákonných pravidel pro poskytování veřejných podpor má za cíl minimalizaci neodůvodněných zvýhodnění některých účastníků trhu v hospodářské soutěži na úkor ostatních subjektů. Činnost Úřadu v jednotlivých oblastech má za cíl pozitivně ovlivňovat ekonomiku České republiky, neboť vede k úsporám a vyšší efektivitě jak na úrovni mikroekonomické, tak na úrovni národního hospodářství. Význam v tomto směru má nejen samotná rozhodovací činnost Úřadu, ale též tzv. soutěžní advokacie, jakožto souhrn všech aktivit zaměřených na podporu vzniku a rozvoje konkurenčního prostředí jinými než rozhodovacími mechanismy, zejména prostřednictvím vztahu soutěžního úřadu k jiným státním úřadům a veřejným institucím a prostřednictvím zvyšování obecného povědomí veřejnosti o prospěšnosti hospodářské soutěže. Ochrana hospodářské soutěže v České republice je institucionálně zajištěna již od roku 1991. V souvislosti s předpokládaným vstupem České republiky do Evropské unie význam činnosti Úřadu ještě vzroste, neboť bude plnit povinnosti vyplývající pro něj z komunitárních nařízení v rámci nově utvářené Evropské soutěžní sítě, která sdružuje Evropskou komisi (dále též EK) a soutěžní úřady všech současných i budoucích členských států Evropské unie. Rok 2002 tak byl rokem aktivní přípravy Úřadu na členství České republiky v Evropské unii. Významný krok ke vstupu České republiky do Evropské unie byl učiněn 24. října 2002, kdy Česká republika úspěšně uzavřela jednu z nejsložitějších vyjednávacích kapitol, kapitolu Hospodářská soutěž. Tomuto aktu předcházela intenzivní jednání s Evropskou komisí za aktivní účasti pracovníků Úřadu. Úřad v roce 2002 věnoval velkou pozornost legislativní činnosti. Soustředil se přitom zejména na oblast dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, kdy se aktivně podílel na

3

přípravě šesti novel stávajícího zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a zejména ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj vypracoval na základě plánu legislativních prací vlády novou verzi návrhu nového zákona o zadávání veřejných zakázek, o výkonu dohledu nad jejich zadáváním a změně některých zákonů. Tento nový zákon, který vychází z dosavadních aplikačních zkušeností Úřadu, má mj. zkrátit a zlevnit zadávací řízení. Návrh zákona byl z hlediska slučitelnosti s právem Evropských společenství průběžně konzultován se zástupci Evropské komise a lze tedy předpokládat, že tento zákon již bude plně slučitelný s evropskými směrnicemi. Zkušenosti z rozhodovací činnosti v oblasti zajištění cestovních kanceláří proti úpadku vedly Úřad ke zpracování návrhu novely zákona č.159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, která by měla zavést do této oblasti soutěž při současném respektování prvotního zájmu jistoty konečných zákazníků. Aplikační činnost v oblasti hospodářské soutěže byla v roce 2002 významným způsobem ovlivněna skutečností, že tento rok byl prvým, ve kterém se plně aplikoval nový zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Soutěžitelé si postupně zvykali na nová pravidla stanovená tímto předpisem, což se odrazilo mj. i ve zvýšeném počtu žádostí o výklad jeho konkrétních ustanovení. V roce 2002 byla vydána svým významem přelomová rozhodnutí. V květnu byl Úřadem povolen vstup společnosti RWE Gas AG do českého plynárenského sektoru, což představovalo ve finančním vyjádření dosud největší fúzi, kterou Úřad ve své historii posuzoval. Tato operace znamenala dovršení privatizace plynárenského sektoru. Úřad stanovením podmínek vytvořil předpoklady pro účinnou soutěž do budoucna v souvislosti s předpokládanou liberalizací trhu, a to zejména ve smyslu zajištění nezávislosti jediného konkurenta spojujících se soutěžitelů; této vlastnické nezávislosti pak bylo plně dosaženo v okamžiku, kdy spojením vzniklý subjekt prodal svůj akciový podíl v této společnosti. V září 2002 bylo vydáno rozhodnutí, kterým Úřad uložil šesti distributorům pohonných hmot vysoké pokuty za jednání ve vzájemné shodě spočívající ve vzájemném slaďování cen pro konečné spotřebitele. Na sklonku roku bylo vydáno rozhodnutí, kterým Úřad povolil spojení společnosti ČEZ s regionálními distribučními společnostmi se strukturálními podmínkami, nutnými k zachování účinné soutěže v liberalizujícím se elektroenergetickém sektoru. V březnu 2003 předseda Úřadu vydal rozhodnutí o rozkladu, ve kterém potvrdil podstatu prvoinstančního výroku a toto rozhodnutí se stalo pravomocným. Zvýšená snaha Úřadu prokazovat a postihovat nejzávažnější porušení hospodářské soutěže se promítla mj. i ve změně organizačního uspořádání Úřadu v oblasti antitrustu. V roce 2002 byl zřízen Odbor kartelů, který se bude specializovat zejména na šetření horizontálních a vertikálních dohod. Výše uvedená snaha se projevila rovněž aktualizací Programu o podmínkách aplikace mírnějšího režimu při ukládání pokut ze zakázaných dohod narušujících hospodářskou soutěž – tzv. leniency programu, avšak též postupným zvyšováním sankcí v případě nejzávažnějších narušení soutěže, tj. kartelových dohod a zneužití dominantního postavení tam, kde tyto praktiky mají dopad na široký okruh spotřebitelů či dokonce celé hospodářství. Pokračuje trend nárůstu počtu vydávaných správních rozhodnutí v oblasti hospodářské soutěže. V roce 2002 tak bylo Úřadem vydáno 321 rozhodnutí. Na tomto čísle se podílel zejména vysoký počet vydaných meritorních rozhodnutí v oblasti spojování soutěžitelů, kterých bylo 204. Uvedený počet vedených správních řízení v kombinaci se striktně stanovenými lhůtami pro vydání rozhodnutí v této oblasti klade enormní požadavky na pracovní nasazení jednotlivých pracovníků příslušného úseku. V hodnoceném období rovněž

4

pokračovalo ukládání strukturálních podmínek či závazků ve prospěch zachování účinné soutěže tam, kde tato opatření jsou alternativou nepovolení spojení, tj. tam, kde tato opatření jsou schopna odstranit identifikovaná nebezpečí pro hospodářskou soutěž. V oblasti dohledu nad zadáváním veřejných zakázek byla zvýšená pozornost zaměřena především na rychlost vyřizování podnětů, oznámení a návrhů na zahájení správního řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek, při dodržení úrovně kvality správních rozhodnutí. Oproti minulým obdobím došlo k nárůstu počtu kontrol postupů zadavatelů veřejných zakázek v místě jejich sídla podle zákona o státní kontrole, přičemž Úřad vycházel mimo jiné i z podnětů Nejvyššího kontrolního úřadu. Významnou činností Úřadu bylo i průběžné seznamování zadavatelů i uchazečů o veřejné zakázky s výkladem zákona o zadávání veřejných zakázek, přičemž v průběhu roku 2002 bylo zodpovězeno více jak 850 písemných dotazů týkajících se výkladů tohoto zákona. I přes tuto aktivitu Úřadu nelze uvést, že by došlo u zadavatelů k výraznému zlepšení zadávací činnosti, o čemž svědčí narůstající počty šetření prováděných Úřadem na základě dožádání orgánů činných v trestním řízení, popř. na základě podnětů občanů. Oblast veřejné podpory byla klíčovou z hlediska výše zmíněného uzavírání vyjednávací kapitoly Hospodářská soutěž. Za účelem zvýšení transparentnosti činnosti Úřadu byly do českého jazyka přeloženy dílčí evropské předpisy a aktualizovány metodické pokyny pro jednotlivé oblasti. Došlo rovněž ke stanovení referenční úrokové sazby pro rok 2002, pokračovala jednání s Evropskou komisí o povolení výjimky ze zákazu podpory ocelářských společností, kdy ze strany Evropských společenství byla tato výjimka po dlouhém a obtížném vyjednávacím procesu odsouhlasena, a rovněž v oblasti bankovnictví proběhly četné konzultace se zástupci Evropské komise. V rámci vlastní rozhodovací činnosti v oblasti veřejné podpory se převážná část ukončených správních řízení týkala investičních pobídek. I přes významný nárůst podaných rozkladů v oblasti hospodářské soutěže byl rok 2002 ve znamení intenzivních snah Úřadu o zrychlení a zkvalitnění rozhodování o rozkladech proti rozhodnutím prvoinstančního orgánu, což se příznivě projevilo v délce trvání rozkladového řízení, a to zejména v případech fúzí, které jsou zvlášť citlivé na časové prodlení. Mezinárodní aktivity Úřadu byly ve znamení závěrečné fáze vstupních rozhovorů o přistoupení České republiky k Evropské unii. Prioritou Úřadu v tomto směru bylo splnění závazků vyplývajících z Evropské dohody a umožnění uzavření vyjednávací kapitoly Hospodářská soutěž. Vzhledem k blížícímu se vstupu České republiky do EU se Úřad již v roce 2002 aktivně podílel svými připomínkami na přípravě některých nových komunitárních předpisů. Pravidelná zpráva Evropské komise o pokroku České republiky při přípravě na členství v Evropské unii, která byla zveřejněna v říjnu 2002, pozitivně hodnotí přijetí vyhlášky Úřadu týkající se notifikace fúzí obsahující v příloze standardní formulář pro notifikace, novelizaci leniency programu z července 2001 v návaznosti na přijetí nového programu Evropské komise z února 2002 a důsledné prosazování zákona o ochraně hospodářské soutěže ze strany Úřadu. V oblasti zadávání veřejných zakázek zpráva uvítala přijetí novely zákona o zadávání veřejných zakázek z května 2002, která výrazně omezila možnost používání tzv. zrychleného postupu. Evropská komise konstatovala rovněž dostatečnou připravenost a dobrou schopnost pracovníků implementovat acquis v oblasti veřejné podpory.

5

Aktivita Úřadu ve vztahu k zahraničí se však neomezila pouze na styky s Evropskou komisí. Úřad se podílel na činnosti všech významných mezinárodních organizací zabývajících se problematikou hospodářské soutěže. Zástupci Úřadu se pravidelně zúčastňovali zasedání Soutěžního výboru OECD a jeho pracovních skupin a pro tato jednání byly připravovány písemné příspěvky. V rámci červnového zasedání Soutěžního výboru předseda Úřadu osobně prezentoval zprávu o činnosti Úřadu za rok 2001. Úřad se rovněž podílí na činnosti Pracovní skupiny pro vztah mezi obchodní a soutěžní politikou v rámci Světové obchodní organizace a zapojil se do nově budovaných struktur Mezinárodní soutěžní sítě (ICN) a Evropské soutěžní sítě (ECN). Zejména poslední dvě organizace představují výjimečnou příležitost pro neformální, a v případě ECN každodenní spolupráci mezi soutěžními úřady, jež by v konečném důsledku měla přinést výhody nejen těmto úřadům, ale zejména podnikatelskému prostředí v globalizujícím se světě. Úřad kromě vlastní rozhodovací činnosti dlouhodobě sleduje situaci na jednotlivých trzích z hlediska kvality soutěžního prostředí. Hodnocení stavu konkurence na nejvýznamnějších trzích je přílohou této zprávy. Vzhledem k tomu, že v posledních dvou letech Úřad obdržel velký počet stížností, které se týkaly různých problémů převážně na osmi samostatných trzích, byla těmto trhům věnována zvláštní pozornost. K tomuto účelu byla Úřadem provedena analýza příčin obdržených stížností. Jako zkoumané období bylo zvoleno období od počátku roku 2001 do 31. srpna 2002. Tuto analýzu Úřad doplnil vlastními poznatky o situaci na těchto trzích, které má ze své činnosti. Vzhledem k zásadnímu významu poznatků obsažených v tomto materiálu, předkládá jej Úřad nyní vládě pro informaci jako přílohu výroční zprávy. V některých případech Úřad shledal, že určité praktiky a jevy, které jsou předmětem opakujících se stížností, mohou být způsobeny nevhodnou regulací, ať již jde o právní úpravu nebo její aplikaci ze strany regulačních institucí. Tam, kde z jeho zkušeností a znalostí vyplývá, že by nedostatky bylo možné zčásti nebo zcela vyřešit změnou právní úpravy či regulace, takovou změnu navrhuje. Velmi závažnou z tohoto hlediska je oblast vodárenství. V České republice dochází postupně ke koncentraci provozovatelů veřejných vodovodů a kanalizací na celostátní úrovni. Provozovatelé zároveň nejsou vystaveni žádné konkurenci. Pokud není vyvíjen tlak na snižování nákladů subjektů, kteří jsou v monopolním postavení, a oprávněnost vynakládání těchto nákladů není kontrolována, dochází k nekontrolovatelnému růstu cen. Úřad proto doporučuje zvážit ustavení nezávislého orgánu, který by mj. zpracovával příslušné analýzy nákladů, a na základě těchto analýz by dával svá doporučení ohledně stanovení cen, směřované orgánu, jenž by rozhodoval o ceně.

6

II. LEGISLATIVNÍ ČINNOST ÚŘADU Po legislativně velice plodném roce 2001, který byl ve znamení přijetí nového zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, osmi vyhlášek Úřadu o povolení obecných (blokových) výjimek ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona a vyhlášky Úřadu č. 368/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o náležitostech návrhu na povolení spojení soutěžitelů, tedy v podstatě celého nového systému právní regulace ochrany hospodářské soutěže v oblasti antitrustu a kontroly spojování soutěžitelů, se legislativní činnost Úřadu soustředila především na oblast zadávání veřejných zakázek. Bylo vydáno šest novel stávajícího zákona č. 199/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s Úřadem zpracovalo novou verzi návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek. Aktuální problémy v oblasti zajištění cestovních kanceláří proti úpadku vedly Úřad k přípravě vlastního návrhu novely zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, a zákona č. 455/2001 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti s růstem významu soutěžní advokacie rostla v uplynulém roce rovněž důležitost pasivní legislativy ze strany Úřadu. 1. Novely zákona o zadávání veřejných zakázek V průběhu roku 2002 došlo k několika novelizacím zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. První novelizace proběhla na základě zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), kterým byl nově vymezen okruh případů poskytování účelové podpory výzkumu a vývoji, na něž se zákon o zadávání veřejných zakázek nevztahuje. V pořadí druhá novela, jež byla provedena zákonem č. 211/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, ve znění pozdějších předpisů, dále rozšířila negativní vymezení působnosti zákona o zadávání veřejných zakázek o případy, kdy jsou uzavírány smlouvy na poskytování finančních služeb spojených s vydáváním, prodejem, koupí nebo jiným převodem cenných papírů a jiných finančních nástrojů České republiky a služby ústřední banky. Zákonem č. 278/2002 Sb. došlo k významné novelizaci zákona o zadávání veřejných zakázek, neboť s účinností od 28.6.2002 bylo vypuštěno z ustanovení § 50 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek znění, dle kterého mohla vláda ČR rozhodnout o přímém zadání veřejné zakázky na základě výzvy jednomu zájemci. Zákonem č. 320/2002 Sb. došlo k další novelizaci zákona o zadávání veřejných zakázek, a to v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů. Reakcí na povodně a záplavy na území České republiky bylo přijetí zákona č. 424/2002 Sb., kterým zákonodárce upravil do budoucna postup zadavatelů při odstraňování následků živelních nebo jiných pohrom a s tím bezprostředně navazující obnovu zničeného majetku. V pořadí šestá a poslední novela ve sledovaném období roku 2002 byla provedena zákonem č. 517/2002 Sb., kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy a mění některé zákony, a to v souvislosti se zřízením Ministerstva informatiky. 2. Stav přípravy nové právní úpravy v oblasti zadávání veřejných zakázek Na základě plánu legislativních prací vlády na rok 2002-03 Úřad zpracoval v roce 2002 spolu s Ministerstvem pro místní rozvoj novou verzi návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek, o výkonu dohledu nad jejich zadáváním a o změně některých zákonů, který byl průběžně konzultován v rámci Twinningového projektu se zahraničními experty a byl též ve dnech 12.-13. listopadu 2002 konzultován z hlediska slučitelnosti s právem Evropského společenství

7

i se zástupci Evropské komise. Připomínky Evropské komise byly poté zapracovány do stávajícího návrhu s tím, že počátkem ledna 2003 proběhlo mezirezortní připomínkové řízení. Po vypořádání připomínek a opětovném posouzení návrhu zákona zástupci EK byl návrh předložen vládě. Proces schvalování byl přerušen, zákon je v současnosti projednáván v rámci Ředitelství vnitřního obchodu Evropské komise. Nutnost přijetí nového zákona vyplývá z potřeby zajištění transpozice příslušných Evropských směrnic a praktických zkušeností Úřadu. Dosavadní právní úprava ani po novelizacích neodstranila některé nejasnosti při výkladu pojmů, což vedlo při aplikaci zákona k právní nejistotě, a tím k nadměrnému počtu žádostí o přezkum. Celý zadávací proces se tak prodlužoval a prodražoval. Nový zákon má tyto nedostatky eliminovat. Řada změn se týká struktury zákona, zejména ustanovení o veřejných zakázkách zadávaných zadavateli v oblasti vodního hospodářství, energetiky a dopravy byla zpracována jako zvláštní ustanovení spolu s ustanovením o podlimitních veřejných zakázkách. Byly prosazeny změny v ustanoveních o hodnotící komisi, o posuzování a hodnocení nabídek, které byly podrobněji rozpracovány ve vazbě na prováděcí právní předpis. 3. Bloková výjimka pro určité kategorie vertikálních dohod o distribuci a servisu motorových vozidel V souvislosti s přijetím nového Nařízení Evropské komise č. 1400/2002 o aplikaci čl. 81 odst. 3 Smlouvy o ES na určité skupiny vertikálních dohod a na jednání ve vzájemné shodě v sektoru motorových vozidel, které nabylo účinnosti 1. října 2002, vypracoval Úřad v souladu s § 26 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže v průběhu roku 2002 novou vyhlášku o povolení obecné (blokové) výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona, pro určité druhy vertikálních dohod o distribuci a servisu motorových vozidel. Vyhláška zavádí přísnější pravidla proti omezování hospodářské soutěže a vytváří vhodnější podmínky pro efektivní soutěž mezi jednotlivými výrobci, prodejci i poskytovateli služeb při prodeji nových motorových vozidel, náhradních dílů na motorová vozidla a poskytování opravárenských a údržbářských služeb. Prodejci budou podle nové právní úpravy moci prodávat motorová vozidla více než jedné značky, a zároveň nebudou mít povinnost provádět jejich opravy a údržbu. Vyhláška mj. vytváří prostor pro další konkurenci na trhu oprav a údržby motorových vozidel ze strany nezávislých opravárenských společností. Nová vyhláška je plně v souladu se závazkem České republiky převzít celý systém blokových výjimek aplikovaných v rámci komunitárního práva. Vytvoření shodného právního prostředí s právem ES umožní tuzemským soutěžitelům adaptaci na podmínky hospodářské soutěže jednotného vnitřního trhu Evropské unie ještě před vstupem České republiky do Evropské unie. Vyhláška byla vydána dne 23. ledna 2003, ve Sbírce zákonů byla zveřejněna dne 3. února 2003 pod číslem 31/2003 Sb. Vyhláška nabude účinnosti dne 1. července 2003.

8

4. Návrh novely zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů Úřad se v rámci své rozhodovací činnosti zabýval řešením otázek souvisejících s problematikou povinného smluvního pojištění cestovních kanceláří. Ze zjištění Úřadu vyplynula nutnost legislativního zásahu, neboť současný stav nepřispívá k rozvoji efektivní hospodářské soutěže a ochrany spotřebitele. Současná právní úprava podmínek podnikání podle zákona č. 159/1999 Sb. vytváří překážky pro fungování volné soutěže v oblasti cestovního ruchu, které přináší značně negativní dopady zejména na spotřebitele. Jde především o to, že jedinou přípustnou formou zajištění cestovních kanceláří proti úpadku je institut tzv. povinného smluvního pojištění a zákon nepřipouští jiné alternativní řešení. Tato skutečnost spolu s faktem, že pojišťovny ve své většině tento typ pojištění buď neposkytují, nebo jen v případě sdružení se s jinými pojišťovnami v rámci tzv. poolu, má za následek, že na tomto trhu prakticky neexistuje konkurence. Tím vzniká asymetrie mezi nabídkou a poptávkou, která je dána skutečností, že zatímco cestovní kanceláře mají ze zákona povinnost pojištění uzavřít, pojišťovny žádnou tomu odpovídající povinnost cestovní kanceláře pojistit nemají. Úřad tedy z vlastní iniciativy vypracoval návrh možné novelizace zákona č.159/1999 Sb., která by uvedený soutěžní problém řešila. Při přípravě tohoto návrhu se Úřad zaměřil na zabezpečení souladu právní úpravy s principy ochrany hospodářské soutěže a ochrany spotřebitele. Navrhovaná změna zákona č. 159/1999 Sb. předkládá jeden z možných způsobů řešení problému neexistence jiných alternativ zajištění záruk cestovních kanceláří pro případ úpadku, než je povinné smluvní pojištění. Základním rozdílem oproti stávající právní úpravě je zavedení nového institutu povinných záruk pro případ úpadku cestovní kanceláře. Institut povinných záruk se pak dále dělí do dvou skupin. První skupinu představuje smluvní pojištění, které však oproti současnému právnímu stavu ztrácí svoji výlučnost. Právní úprava smluvního pojištění zůstává v zákoně jinak zachována beze změn. Druhou skupinu povinných záruk tvoří tzv. jiné záruky cestovních kanceláří pro případ úpadku. Jinými zárukami mohou být zejména záruky poskytnuté bankou nebo jiným peněžním ústavem. Základní požadavky na jiné záruky cestovní kanceláře pro případ úpadku byly převzaty z úpravy smluvního pojištění, což dostatečným způsobem zabezpečuje jednotu v rozsahu a podmínkách obou skupin záruk. 5. Pasivní legislativa Návrh zákona o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě) Návrh citovaného zákona obsahuje mimo jiné institut tzv. „soupojištění“, který podle názoru Úřadu kodifikuje pravidla, která mohou být v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže a s vyhláškou Úřadu č. 202/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona pro určité druhy dohod v oblasti pojišťovnictví. Návrh totiž uvádí, že pojistné podmínky a výši pojistného stanoví vedoucí pojistitel a předpokládá rovněž, že více pojistitelů může uzavřít vzájemnou dohodu o společném postupu při pojištění určitých pojistných rizik, aniž by stanovil jakákoliv omezení při sjednávání těchto dohod.

9

S ohledem na dikci ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže upozornil Úřad na nebezpečí, že citované ustanovení by mohlo být pokládáno za speciální úpravu ve vztahu k zákonu o ochraně hospodářské soutěže. Navrhované ustanovení by tak mohlo zakládat kartelovou dohodu ex lege a mohlo by tak dojít k faktické legalizaci jakýchkoliv dohod uzavíraných mezi pojistiteli, ačkoliv by tyto dohody byly jinak kvalifikovány jako dohody zakázané. Úřad rovněž upozornil, že navrhovaná úprava nemůže být v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže a nejvýše může korespondovat s podmínkami vynětí ze zákonného zákazu dohod mezi soutěžiteli uvedenými ve vyhlášce č. 202/2001 Sb. Úřad proto požadoval doplnění návrhu tak, aby z něho jasně vyplývalo, že postup pojistitelů nemůže být v rozporu s pravidly ochrany hospodářské soutěže. Přestože stejná připomínka k věcně odpovídajícímu návrhu zákona, kterým se měnil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a některé další zákony, který upravoval institut soupojištění, akceptována nebyla, v rámci meziresortního připomínkového řízení k návrhu zákona o pojistné smlouvě již akceptována byla a do vládního návrhu zákona o pojistné smlouvě bylo zapracováno ustanovení, že postup pojistitelů nemůže být v rozporu s pravidly ochrany hospodářské soutěže. Návrh věcného záměru novely zákona č. 151//2000 Sb., o telekomunikacích, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů K tomuto návrhu uplatnil Úřad zásadní připomínky, v nichž zejména požadoval, aby věcný záměr zákona o telekomunikacích byl rozšířen o oblast poskytování služeb kabelové televize, a aby tato oblast byla regulována obdobným způsobem, jak je to navrhováno při poskytování služeb prostřednictvím pevné telefonní sítě. Úřad přitom vycházel ze skutečnosti, že odvětvový regulátor v dané oblasti regulaci nevykonává, neboť zastává názor, že služby kabelové televize nejsou telekomunikačními službami ve smyslu § 2 odst. 5 zákona o telekomunikacích. V letech 2001 a 2002 se přitom cca 24% všech stížností, které byly Úřadu v oblasti ochrany hospodářské soutěže doručeny, týkalo právě problematiky kabelových televizí (viz příloha č. 2 Zprávy). Z uvedeného je zřejmé, že jde o problém výrazně přesahující obvyklý rámec stížností. Ze získaných poznatků Úřadu plyne, že v oblasti poskytování služeb prostřednictvím kabelové televize jde o principiální nedostatek v nastavení regulačních mechanismů, který má nepříznivý dopad na značný počet občanů – konečných spotřebitelů, nikoliv tedy pouze o jednotlivé protisoutěžní delikty provozovatelů těchto služeb. Vzhledem k nejednotnému výkladu pojmu „telekomunikační služby“ bylo požadováno formulovat dostatečně transparentně právní úpravu tohoto pojmu a vyhnout se tak v budoucnu možným negativním důsledkům jeho nesprávného výkladu. Tyto připomínky nebyly ze strany předkladatele návrhu akceptovány. Ze stanoviska Ministerstva dopravy a spojů k těmto zásadním připomínkám Úřadu je zřejmé, že pojem „telekomunikační služby“ pokrývá rovněž služby šíření televizního signálu prostřednictvím zemských vysílačů, kabelových sítí i družicového spojení a tyto telekomunikační činnosti podléhají regulaci Českým telekomunikačním úřadem. Vymezení základního pojmu „telekomunikační služby“ obsaženého v telekomunikačním zákoně je tedy předkladatelem provedeno v souladu se stanoviskem Úřadu a předkladatel je považuje za adekvátní. Provádění regulační kompetence je tedy dle předkladatele záležitostí správné aplikace zákona odvětvovým regulátorem. Navzdory tomu ČTÚ jako odvětvový regulátor v dané oblasti regulaci nevykonává s odkazem na své výše uvedené stanovisko. Protože spor o výklad

10

zákona přetrvává, regulace není fakticky vykonávána a neuspokojivý stav není řešen. Úřad proto opakovaně navrhuje zavedení regulace, a to po určitou dobu i cenové. Návrh zákona o povinném zdravotním pojištění dětí cizinců, které dlouhodobě pobývají na území ČR, a o doplnění některých souvisejících zákonů Povinné zdravotní pojištění dětí cizinců mělo být podle návrhu předloženého do připomínkového řízení poskytováno výlučně jednou zdravotní pojišťovnou, a to Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR na základě smlouvy uzavřené mezi touto pojišťovnou a rodičem nebo jiným zákonným zástupcem dítěte. Na rozdíl od věcného záměru zákona, který tento druh pojištění upravoval jako pojištění komerční, nebyla tedy pojištěncům umožněna volba příslušné zdravotní pojišťovny. S uvedeným řešením tohoto druhu pojištění Úřad nesouhlasil, neboť v důsledku poskytování pojištění pouze jednou zdravotní pojišťovnou by ze zákona došlo k posílení portfolia pojištěnců Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a objemu vybraného pojistného, což by vedlo k neodůvodněnému zvýhodnění postavení této pojišťovny na pojistném trhu na úkor ostatních zdravotních pojišťoven. Úřad vyjádřil názor, že zvýhodnění Všeobecné zdravotní pojišťovny není odpovídajícím způsobem odůvodněno a nelze je tedy připustit. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Úřad požadoval, aby tento typ zdravotního pojištění mohly provádět všechny zdravotní pojišťovny bez legislativního omezení a na základě stejných podmínek. Tato zásadní připomínka Úřadu byla akceptována a předkladatel vypracoval nové znění zákona o zdravotním pojištění dětí cizinců dlouhodobě pobývajících na území České republiky. Zmíněné zvýhodnění Všeobecné zdravotní pojišťovny je tedy z návrhu odstraněno. Návrh zákona o koordinátorovi bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) na staveništích a o změně některých zákonů K uvedenému návrhu uplatnil Úřad zásadní připomínku, která se týkala způsobu osvědčování odborné způsobilosti koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Bylo stanoveno, že příslušné osvědčení bude koordinátorovi vydáno vzdělávacím subjektem na základě úspěšného vykonání zkoušky. V návrhu však nebyly blíže konkretizovány podmínky, za kterých bude zkouška prováděna. Protože složení zkoušky bude mít rozhodující význam pro přístup k praktickému výkonu této náročné a odpovědné funkce, tedy fakticky pro přístup na trh, na němž pak budou jednotliví koordinátoři ve vzájemném konkurenčním vztahu, požadoval Úřad, aby podmínky výkonu zkoušky byly stanoveny transparentně v předloženém návrhu zákona, případně v prováděcím předpise. Jedině tak bude možno zajistit, že přístup k výkonu povolání koordinátora bude realizován na základě rovných podmínek pro všechny uchazeče. Tato připomínka Úřadu byla akceptována. Podmínkou platnosti předpisu, kterým budou náležitosti výkonu zkoušky stanoveny, bude jeho schválení Ministerstvem práce a sociálních věcí. Tento postup umožní rovněž pružně reagovat na případnou změnu právních předpisů, které závazně vymezují činnost koordinátora. Uchazečům o výkon funkce koordinátora BOZP pak bude zajištěn potřebný stupeň právní jistoty a spravedlivý přístup k výkonu profese.

11

Návrh zastupitelstva Královéhradeckého kraje na vydání zákona o kompetencích státní správy a samosprávy ve zdravotnictví a o změně některých zákonů V rámci mezirezortního připomínkového řízení uplatnil Úřad zásadní připomínku k problematice zabezpečení dostupnosti zdravotní péče. V návrhu zákona je mimo jiné zakotveno, že o zajištění dostupnosti zdravotní péče bude uzavírána dohoda kraje, obce, zdravotní pojišťovny a příslušné Komory (Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora nebo Česká lékárnická komora). Návrh však neuvádí, na základě splnění jakých kritérií by mohla být poskytovaná zdravotní péče považována za dostupnou. Absence alespoň obecných kritérií pro stanovení dostupnosti této péče je pro Úřad nepřijatelná, neboť by vedla k tomu, že o dostupnosti by bylo rozhodováno na základě subjektivních představ uvedených smluvních stran, které však mohou být rozdílné a dohody tedy nemusí být dosaženo. Takový postup by dával prostor pro arbitrárnost a mohl by znamenat potenciál pro diskriminační chování ze strany silnějších stran dohody. Úřad proto požadoval, aby do návrhu zákona byla doplněna kritéria, na základě nichž bude zdravotní dostupnost posuzována. Úřad dále požadoval, aby o dostupnosti zdravotní péče rozhodoval kraj, který nese odpovědnost za dostupnost této péče. Tento postup by podle názoru Úřadu nesporně vedl k vyšší objektivitě při rozhodování o zajištění zdravotní dostupnosti a výběru příslušného zdravotnického zařízení, což bude mít pozitivní dopad na úroveň hospodářské soutěže na trhu poskytování zdravotní péče. Zásadní připomínky Úřadu byly akceptovány vládou, která návrh projednala. Vláda předpokládá, že bude vypracována komplexní právní úprava této oblasti, která se bude dotýkat nejen poskytování zdravotní péče, ale i provozování zdravotnických zařízení a působnosti orgánů na tomto úseku. Budoucí právní úprava bude tedy respektovat uplatněné připomínky Úřadu. Návrh novely vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě K předloženému návrhu vyhlášky byly uplatněny zásadní připomínky k ustanovením, která upravovala způsob udělování pověření k výkonu činností souvisejících s prováděním Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (Dohoda ADR). Při použití ve vyhlášce uvedeného udělování pověřování by mohlo dojít k situaci, kdy osoba stanovené požadavky splní, avšak přesto nebude moci předmětnou činnost vykonávat, neboť jí pověření uděleno nebude. Takový způsob udělování pověření nemohl být Úřadem akceptován, neboť by tím byl zamezen některým subjektům přístup k výkonu konkrétní činnosti. Navíc v návrhu nebyla obsažena ani kritéria, podle nichž by ministerstvo dopravy o udělení pověření rozhodovalo. Úřad proto v zásadní připomínce požadoval, aby návrh byl o tato kritéria, nebo způsob jejich stanovení doplněn, a aby při jejich splnění vznikl osobě právní nárok na vydání pověření. Bylo rovněž požadováno, aby o pověření k výkonu činností bylo rozhodováno ve správním řízení. Tyto připomínky byly předkladatelem akceptovány a zapracovány do vyhlášky č. 55/2003 a přístup k výkonu stanovených činností bude tedy uskutečněn na základě rovných podmínek pro všechny uchazeče.

12

Návrh věcného záměru zákona o veřejných výzkumných institucích a o změně některých souvisejících zákonů Z uvedeného návrhu vyplývá, že veřejné výzkumné instituce budou vzhledem k vymezení svého právního postavení a výkonu svých činností zadavateli veřejných zakázek podle § 2 písm. b) bod 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Úřad proto požadoval, aby předložený návrh byl v části „Pozměňovací ustanovení“ doplněn o změnu uvedeného zákona, v níž by bylo uvedeno, že ustanovení § 2 písm. b) bod 1 zákona o zadávání veřejných zakázek bude doplněno o veřejné výzkumné instituce. Tato připomínka byla akceptována. Veřejné výzkumné instituce jsou novým typem právnické osoby, dosud neupraveným právním řádem České republiky, a v uvedeném ustanovení tedy dosud nemohly být uvedeny. Vzhledem k této skutečnosti je třeba ihned při jejich vzniku a zakotvení do právního řádu jasně stanovit, že tyto instituce jsou zadavateli veřejných zakázek a při realizaci výsledků své výzkumné činnosti budou tedy povinny při výdeji veřejných finančních prostředků postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. 6. Materiály vlády, které byly v rámci připomínkového řízení zaslány Úřadu opožděně nebo až po termínu pro zaslání stanoviska, případně nebyly zaslány vůbec. Obdobně jako v roce 2001 se i v uplynulém roce Úřad potýkal se skutečností, že mu v rámci připomínkového řízení dle Legislativních pravidel vlády a Jednacího řadu vlády nebyly příslušné materiály zaslány vůbec nebo až po termínu pro zaslání stanoviska, případně byla stanoviska vyžadována ve velmi krátké lhůtě. Celkový počet případů, kdy v důsledku nedodržení Legislativních pravidel vlády nebo Jednacího řádu vlády se Úřad nemohl vůbec vyjádřit nebo vznikly Úřadu značné časové problémy, činí 39. Z toho v oblasti hospodářské soutěže jde o 31 případů (17 legislativních a 14 nelegislativních úkolů vlády) a v oblasti veřejné podpory o 8 případů (vše nelegislativní úkoly vlády). Úřadu nebylo vůbec zasláno v rámci připomínkového řízení 6 materiálů, všechny související především s oblastí veřejné podpory. Jde o následujících 6 materiálů: „Výběr zprostředkovatelské organizace pro realizaci dodávek techniky a materiálu ve prospěch resortu obrany v rámci úhrady pohledávek ČR vůči Ruské federaci“, „Návrh na vstup strategického investora do společnosti Zetor, a.s.“, „Návrh Doprovodného sociálního programu pro ocelářský průmysl“, „Řešení ovlivňování životního prostředí starými důlními zátěžemi v Kutné Hoře a okolí“, „Změna příloh č.1 a č.3 usnesení vlády č. 685 ze dne 9. července 2001 k vyhodnocení postupu útlumu a likvidace dolů uhelného, rudného a uranového hornictví v letech 2000 a 2001 a návrh dalšího postupu útlumu od roku 2002“, „Vyvedení ZVI, a.s. z ekonomicky spjaté skupiny Trustfin a prodej majetkových podílů“. K opožděnému zaslání materiálů (tj. případy, kdy materiály byly doručeny až po termínu, kdy měly být zaslány připomínky) došlo v loňském roce celkem v 5 případech, a to ve 3 případech v oblasti hospodářské soutěže, ve 2 případech v oblasti veřejné podpory. V oblasti hospodářské soutěže se jednalo o „Společné posouzení návrhů rozhodnutí o privatizaci, resp. privatizačních projektů, uvedených v Programu dohodovacího řízení ze

13

seznamu č. 333, 338, a 339“, „Zpráva o sbližování právních předpisů ČR s právem Evropských společenství za IV. čtvrtletí 2001“ a „Návrh nařízení vlády, kterým se stanoví seznam citlivých činností“, který zaslal k připomínkám Národní bezpečnostní úřad 3 dny po termínu pro uplatnění připomínek a Úřadem byla k tomuto návrhu doporučující připomínka uplatněna. V oblasti veřejné podpory šlo o materiály „Postup Programu restrukturalizace ocelářského průmyslu v České republice“ a „Návrh na čerpání finančních prostředků k řešení ekologických škod, které vznikly před privatizací hnědouhelných těžebních společností“. Úřad v roce 2002 evidoval celkem 28 nejvýznamnějších případů, kdy byla stanoviska Úřadu vyžadována ve velmi krátké lhůtě. Všechny případy se týkaly oblasti hospodářské soutěže, přičemž v 16 případech šlo o materiály legislativní povahy, u kterých nebyla dodržena lhůta pro uplatnění připomínek podle legislativních pravidel vlády, a ve 12 případech se jednalo o materiály z oblasti nelegislativních úkolů vlády. Oblast legislativní (16 případů): - Návrh vyhlášky MF o omezení aktivního zušlechťovacího styku v podmíněném systému u vybraných druhů zboží - Návrh nařízení vlády o hmotné podpoře při vytváření nových pracovních míst a rekvalifikaci zaměstnanců v rámci investičních pobídek - Návrh zákona o koordinátorovi BOZP na staveništích - Návrh vyhlášky MPSV, kterou se stanoví bližší podmínky pro poskytování příspěvku zaměstnavatelům zaměstnávajícím více jak 50% občanů se změněnou pracovní schopností - Návrh poslanců na vydání zákona o poskytnutí státní podpory ČR na zajištění úvěru určeného pro financování projektu „Mezinárodní multimediální park komunikace a informačních technologií“ - Návrh novely zákona o ochraně ovzduší a zákona o integrované prevenci - Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 287/1999 Sb., o veterinárních požadavcích na živočišné produkty, ve znění pozdějších předpisů - Návrh vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se mění vyhláška č. 166/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o činnostech Ústředního plynárenského dispečinku - Návrh nařízení vlády, kterým se stanoví sledování dovozu hutních výrobků do České republiky - Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhlášky o volbách do zastupitelstev krajů, o volbách do Parlamentu ČR a o volbách do zastupitelstev obcí - Návrh věcného záměru zákona o standardizaci veřejných služeb ve veřejné osobní dopravě - Návrh novely zákona o azylu - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů - Návrh novely vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - Návrh zákona o kolektivním investování Oblast nelegislativní (12 případů): - Zpráva o sbližování právních předpisů České republiky s právem Evropských společenství za III. čtvrtletí 2002

14

-

Návrh na sjednání Dohody o přístupu Chorvatské republiky ke Středoevropské dohodě o volném obchodu Návrh na schválení úvěrových smluv mezi Českou republikou a Evropskou investiční bankou Informace o plnění úkolů uvedených v Souboru zbývajících úkolů ČR pro vstup do EU a návrh na jeho další aktualizaci. Návrh postupu při převodu budov, souvisejících pozemků a movitého majetku, určených pro potřeby krajů, z majetku státu do vlastnictví krajů Návrh na přestavbu železničního uzlu Brno v souladu s územním plánem města Brna Národní program zavedení systému řízení podniku a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (Aktualizovaný program EMAS) Návrh na změnu usnesení vlády ČR ze dne 12. června 1996 č. 332, týkající se úhrady nákladů vynaložených na vypořádání ekologických závazků vzniklých před privatizací u ALIACHEM, a.s. (dříve a.s. SYNTHESIA) Problematika finančního krytí potřeb souvisejících s majetkoprávním vypořádáním pozemků pod dálnicemi a silnicemi I., II. a III. třídy, jejichž vznik je datován před rokem 1993 Návrh usnesení vlády ČR o změně a zrušení usnesení vlády a směrnic, institucí a metodických pokynů ministerstev pro okresní úřady Zpráva o řešení problematiky překážek volného poskytování služeb a usazování za účelem podnikání Vydávání dokladů pro EIB, kterými ČR uznává, že na financování konkrétních projektů soukromého sektoru z půjček EIB v ČR se vztahuje Rámcová dohoda

Nejčastěji došlo v loňském roce k pozdnímu předložení materiálů (případně předložení k vyjádření ve velmi krátké lhůtě) nebo jejich nepředložení u následujících předkladatelů: Ministerstvo financí 8 případů, z toho 7 případů v oblasti hospodářské soutěže a 1 případ v oblasti veřejné podpory, Ministerstvo průmyslu a obchodu 5 případů, z toho 4 případy v oblasti hospodářské soutěže a 1 případ v oblasti veřejné podpory a Úřad vlády rovněž 5 případů, z toho 3 případy v oblasti hospodářské soutěže a 2 případy v oblasti veřejné podpory. Průměrná doba, kterou měl Úřad k dispozici pro vyřízení jednotlivých uvedených případů, kdy byla stanoviska ze strany Úřadu vyžadována ve velmi krátké lhůtě, v oblasti hospodářské soutěže, činí 2 pracovní dny. Lze říci, že případů nedodržení lhůty ubylo, jak u případů legislativní povahy, tak i v nelegislativních případech. Ke zlepšení došlo zejména v případech, týkajících se svou povahou působnosti Úřadu. Přesto i nadále jsou některé materiály pro jednání vlády zasílány opožděně, po termínu nebo nejsou zaslány vůbec. Tato situace komplikuje odborné posouzení a připomínkování předkládaných materiálů. Připomínkové řízení přitom lze považovat za důležitou součást soutěžní advokacie, která je jednou z priorit činnosti Úřadu. Vzhledem k tomu Úřad požaduje, aby mu byly veškeré materiály zasílány k připomínkám ve stanovených lhůtách.

15

III. VYHODNOCENÍ ORGÁNY

SPOLUPRÁCE

ÚŘADU

S REGULAČNÍMI

1. ROLE SOUTĚŽNÍHO ÚŘADU V REGULOVANÝCH ODVĚTVÍCH Zákon o ochraně hospodářské soutěže vymezuje okruh subjektů, jejichž chování v rámci hospodářské soutěže upravuje. Zákon se vztahuje na všechny subjekty, které lze podřadit pod legislativní zkratku „soutěžitel“ ve smyslu § 2 zákona a na všechny sektory hospodářství bez výjimky, stejně jako na veřejné a soukromé podniky. Úřad je jediným správním orgánem, který je oprávněn posuzovat případné porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Regulační úřady jako Český telekomunikační úřad (ČTÚ) nebo Energetický regulační úřad (ERÚ) činí opatření vedoucí k nahrazení konkurenčního prostředí v oblasti, kde efektivní hospodářská soutěž neexistuje, nebo téměř neexistuje, zatímco Úřad pro ochranu hospodářské soutěže konkrétními zásahy ve správních řízeních může postihnout chování soutěžitele, které jde nad rámec zvláštního regulačního zákona. Úřad je tedy orgánem s plnou a nedělitelnou pravomocí a odpovědností ve všech oblastech hospodářské soutěže z hlediska veřejnoprávního, a to i v sektorech regulovaných, kdy jediné omezení jeho působnosti vyplývá ze speciálních zákonů v tom smyslu, že soutěžitele, který dodržuje příslušná ustanovení zvláštních právních předpisů (jedná v souladu s nimi), není za takové jednání možné postihnout podle zákona o ochraně hospodářské soutěže. Nedodržuje-li takový soutěžitel zvláštní právní předpis, není působnost Úřadu vyloučena. Regulační orgány jsou orgány s částečnou pravomocí a odpovědností pouze v oblastech jejich působnosti (telekomunikace, energetika), kde působí jako regulátoři techničtí (ukládání povinností co do kvality) a částečně cenoví (ceny za plnění směřující od subjektu, který působí na trhu, kde je vyloučena konkurence). Lze tedy říci, že v oblasti přirozených monopolů v oblasti telekomunikací a energetiky lze uskutečňovat zásahy kumulativně oběma orgány (Úřadem i regulátorem) a že dochází k postupnému vytváření prvků nahrazujících soutěžní prostředí tím, že regulační úřady vykonávají působnost v oblasti technické a cenové. Je možné konstatovat, že vzájemné vztahy mezi Úřadem na jedné straně a regulačními orgány na straně druhé jsou transparentní a podložené podrobnou právní úpravou, která vylučuje nebezpečí konfliktu kompetencí. 2. SPOLUPRÁCE S ČESKÝM TELEKOMUNIKAČNÍM ÚŘADEM V roce 2002 pokračovala spolupráce s ČTÚ na základě Memoranda o spolupráci mezi Úřadem a ČTÚ, jehož přijetí bylo iniciováno předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Mezi hlavní oblasti, ve kterých došlo ke konkrétnímu plnění Memoranda, patří následující: Regulace cen za příjem televizního signálu šířeného v kabelových sítích Během posledních let Úřad obdržel desítky stížností občanů užívajících služby provozovatelů kabelových televizí, které se týkaly především výrazného zvyšování měsíčních poplatků za poskytování těchto služeb. Na základě dlouhodobého sledování tohoto trhu vypracoval Úřad

16

analýzy, které prokázaly, že poskytovatelé služeb kabelových televizí dosud nejsou vystaveni konkurenci, která by zajistila objektivní nastavení cen. Problematika cen v oblasti kabelové televize však nemůže být řešena prostřednictvím soutěžního práva, proto bylo v minulosti iniciováno jednání mezi Úřadem a ČTÚ o možnosti zavedení cenové regulace této oblasti. Své připomínky Úřad prosazoval v rámci připomínkového řízení k novele zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, když navrhoval, aby tento zákon obsahoval rovněž úpravu uvedených služeb, přičemž by ČTÚ vykonával rovněž dohled v odvětví kabelové televize, což by nesporně přispělo k dosažení a udržení konkurenčního prostředí ve smyslu §19 telekomunikačního zákona. Připomínky Úřadu však nebyly akceptovány, neboť dle vyjádření ministra dopravy a spojů i předsedy legislativní rady vlády ČR dle současného znění telekomunikačního zákona již jsou tyto kompetence dány ČTÚ. Dle sdělení předsedy Legislativní rady vlády ČR nespočívá tedy problém, na který poukazoval Úřad v rámci připomínkového řízení, v telekomunikačním zákoně, ale ve způsobu aplikace tohoto zákona ze strany ČTÚ. Stížnosti na cenu služeb jsou postupovány ČTÚ, který však v souladu se svým stanoviskem, že nemá k regulaci zákonné pravomoci, tuto problematiku neřeší. Neuspokojivý stav tak zůstává bez nápravy. Úřad proto navrhuje zavedení dočasné cenové regulace. Cena za univerzální službu Na základě stížností zákazníků na nové cenové programy stanovující maximální ceny za univerzální službu společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. vyvolal Úřad jednání s ČTÚ. Předmětem jednání byl cenový program HOME MINI, který neumožňuje použít funkci volby operátora, a dále pak ostatní cenové programy, obsahující volné kredity vázané na paušál. Dle Úřadu se použitím volných kreditů vázaných na paušál snižuje motivace zákazníků využívat služeb jiných operátorů, což zpomaluje rozvoj konkurenčního prostředí. Vyvolaná jednání Úřadu, ČTÚ a operátorů vyústila v zavedení nového cenového programu HOME ZERO a BUSINESS ZERO, u kterých je možno použít volbu operátora a již neobsahují volný kredit. Ve srovnání např. s cenovými programy STANDARD jsou cenové programy ZERO pro koncové zákazníky neatraktivní – v ZERO programech není cena za měsíční paušál snížená o částku shodnou s kreditem. Úřad proto vyzývá ČTÚ, aby vydal nové cenové rozhodnutí, ve kterém by přetrvávající protisoutěžní aspekty byly odstraněny. Problematika propojovacích poplatků V rámci obecných stížností alternativních operátorů na pomalý postup liberalizace byla jednou z námitek i skutečnost, že propojovací poplatky nejsou stanoveny dle metody LRIC (long run incremental costs). Neadekvátně vysoké propojovací poplatky mají negativní dopad na rozvoj konkurenčního prostředí. Po tomto zjištění se Úřad formálně dotázal ČTÚ, kdy podnikne kroky nezbytné k rozvoji konkurence, mezi které patří také vydání cenového rozhodnutí dle metodiky LRIC. ČTÚ o přijetí této metody rozhodlo v září 2002. Změna doporučovaná Úřadem vedla k poklesu propojovacích poplatků cca o třetinu, což mělo pozitivní dopad na rozvoj konkurenčního prostředí. Připojení k internetu pomocí technologie ADSL Úřad v roce 2002 řešil spor alternativních operátorů se společností ČESKÝ TELECOM, a.s. ve věci přístupu k internetu pomocí technologie ADSL (Asymetric Digital Subscriber Line). Jádrem sporu byla zejména skutečnost, že ČESKÝ TELECOM, a.s. spustil službu IOL Platinum, která je založena na technologii ADSL, aniž umožnil alternativním operátorům nabízet podobnou službu. Po spuštění služby IOL Platinum vznesli alternativní operátoři řadu

17

technických požadavků, které ČESKÝ TELECOM, a.s. nebyl schopen dle svého vyjádření zrealizovat. Poněvadž k posouzení oprávněnosti těchto požadavků má dány kompetence ČTÚ, který v dané věci zahájil s ČESKÝM TELECOMEM, a.s. správní řízení, Úřad své šetření přerušil a obnovil ho po ukončení správního řízení vedeného na ČTÚ, které oprávněnost těchto požadavků posuzovalo a ve kterém ČESKÝ TELECOM, a.s. své námitky na technickou nerealizovatelnost neprokázal. Úřad poskytl před zahájením správního řízení na ČTÚ informace ze svého předběžného šetření, ve svém řízení pak vycházel ze stanoviska ČTÚ k technické realizovatelnosti požadavků alternativních operátorů. V únoru 2003 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí o zneužití dominantního postavení společností ČESKÝ TELECOM, a.s. Byla uložena pokuta 23 mil. Kč. Rozhodnutí není dosud pravomocné. ….. V jednotlivých praktických případech docházelo k naplňování Memoranda o spolupráci. S ohledem na velký počet stížností na provozovatele kabelové televize a vzhledem k přetrvávajícím nejasnostem ohledně kompetence a způsobu regulace této oblasti ze strany ČTÚ Úřad konstatuje, že provozovatelé kabelové televize nejsou vystaveni konkurenci a je v zájmu ochrany spotřebitelů zavedení časově omezené cenové regulace služeb. Některá vyžádaná stanoviska ČTÚ byla Úřadu zaslána až po urgencích, některá doporučení Úřadu nebyla ze strany ČTÚ zohledněna. 3. SPOLUPRÁCE S ENERGETICKÝM REGULAČNÍM ÚŘADEM Úřad spolupracuje s ERÚ v oblasti elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství, včetně konzultací při vedení správních řízení. Úřad spolupracoval s ERÚ na tvorbě některých vyhlášek, v průběhu jejichž přípravy Úřad prosazoval soutěžní principy. V rámci posuzování dopadů při šetření spojení RWE/Transgas/distribuční společnosti Úřad oslovil zástupce třetích stran se žádostí o jejich stanovisko k předmětnému spojení. Při hodnocení těchto stanovisek a námitek Úřad požádal o stanovisko ERÚ. Jednalo se především o problematiku upravenou energetickým zákonem, jako např. sjednání přístupu k přepravní soustavě, regulovaný přístup k distribučním soustavám atd. V rámci posuzování dopadů při šetření spojení ČEZ/pět distribučních společností Úřad konzultoval s ERÚ odbornou problematiku, která se týkala možných dopadů spojení na regulaci odvětví, přístupu do sítě, problematiky vývozů a dovozů atd. Stanovisko regulátora přispělo k objektivizaci situace na trhu a k posouzení možných dopadů spojení na trh. ….. V řadě případů byla Úřadu zaslána znění připravovaných předpisů dříve, než byla odeslána do připomínkového řízení. Stanoviska ERÚ byla zohledněna ve vedených správních řízeních a přispěla k řádnému posouzení případů. Týkala se odborné problematiky a aplikace zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a vlivu této aplikace na soutěžněprávní posouzení jednotlivých případů.

18

IV. APLIKACE ZÁKONA O OCHRANĚ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ÚŘADU V OBLASTI HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE •

V roce 2002 došlo ke změně organizace činnosti Úřadu v oblasti antitrustu. Namísto dvou dřívějších výkonných odborů se sektorovou specializací byly k 1. prosinci 2002 zřízeny Odbor kartelů a Odbor restriktivních praktik. Toto opatření má vést k účinnějšímu odhalování a sankcionování nejzávažnějších porušení pravidel hospodářské soutěže, tj. zejména kartelových dohod.

•

Ze stejného důvodu Úřad novelizoval svůj leniency program. Aktualizovaný leniency program má dále posílit motivaci účastníků kartelu využít programu a informovat Úřad o existenci kartelové dohody. Pravidlem zůstává, že soutěžitel, který má rozhodující podíl na zahájení řízení nebo na dokázání prohřešku, může za splnění ostatních podmínek stanovených v programu počítat s osvobozením (neuložením) od pokuty. V jiných případech může spolupráce jednoho nebo více soutěžitelů s Úřadem znamenat snížení pokuty, a to v závislosti na míře, v jaké poskytnuté důkazy posilují možnost Úřadu prokázat rozhodné skutečnosti.

•

V roce 2002 pokračoval významný nárůst počtu spojení soutěžitelů, které byly předmětem řízení o povolení ze strany Úřadu (ze 140 na 204).

•

Oproti minulému roku vzrostl objem uložených pokut. V roce 2002 byly uloženy pokuty v celkové výši přesahující 455 milionů Kč, zatímco v roce 2001 byly uloženy pokuty v souhrnné výši přesahující 67 milionů Kč.

19

Tabulka č. 1: Počet podnětů a správních řízení včetně rozkladů proti rozhodnutím vydaným prvoinstančním orgánem a počet žalob podaných u Vrchního soudu proti rozhodnutím ministra1 pro hospodářskou soutěž a předsedy Úřadu o rozkladech v letech 1993-2002. Podněty

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

Celkem

312

601

655

527

611

590

548

607

464

492

Správní řízení

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

9

15

28

30

27

67

54

36

36

49

Zneužití dominantního postavení Spojování podniků

20

16

29

24

5

4

13

11

9

7

83

36

51

74

58

57

51

57

140

204

Ostatní (zastavení, přerušení a procesní pokuty)

13

6

5

15

18

35

70

66

59

61

Celkem správních řízení

125

73

113

143

108

163

188

170

244

321

Počet rozkladů

36

31

34

36

37

20

19

16

112

463

Počet žalob k Vrchnímu soudu

5

3

10

6

10

5

1

2

3

7

Dohody narušující soutěž

Celková výše uložených pokut v roce 2002 (rozhodnutí vydaná v roce 2002)

455. 600. 000 Kč4

Graf č. 1

1

Do 31.10.1996 Počet podaných rozkladů, z toho 10 vydaných rozhodnutí o rozkladu, z nichž 5 bylo vydáno v roce 2001. 3 Počet rozhodnutí napadených rozklady 4 Zneužití dominantního postavení pokuta 72,7 mil. Kč, dohody narušující soutěž pokuta 382,8 mil. Kč, fúze pokuta 100 tis.Kč 2

20

Správní řízení Úřadu v letech 1993 - 2002 330 300

Počet správních řízení

270 240 210 Ostatní

180

Spojování podniků

150

Zneužití dominantního postavení

120

Dohody narušující soutěž

90 60 30 0 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

Rok

21

2000

2001

2002

Tabulka č. 2: Členění rozhodnutí vydaných v roce 20025 Kriterium členění

Podle způsobu regulace oblasti

Počet vydaných rozhodnutí

Celkem dohod regulovaná oblast narušujících soutěž, zneužití dominantního postavení a spojení neregulovaná oblast podniků 260 V 56 vydaných rozhodnutí o dohodách narušujících soutěž a ZDP bylo 109 účastníků řízení

Podle druhu vlastnictví

238 vydaných rozhodnutí v rámci 204 správních řízení v oblasti spojování soutěžitelů ukončených meritorním rozhodnutím se týkalo 421 společností

49

Podle skutkové podstaty § 3 Dohody narušující soutěž

40 dohod narušujících soutěž označených jako ostatní lze rozdělit na:

Podle skutkové podstaty § 11 Zneužití dominantního postavení

5

Sledovaná veličina, forma narušení zákona

7

Z toho společnosti: - v soukromém vlastnictví - s majoritou státu

Počet případů

Počet případů [v %]

51

19,6

209

80,4

101

92,7

8

7,3

-

0,0

-

0,0

384

91,2

- s majoritou státu

29

6,9

- s majoritou obce

7

1,8

- ostatní

1

0,1

sjednocení cen

3

6,1

určení cen

5

10,2

rozdělení trhu

1

2,1

ostatní

40

81,6

frančízové dohody

11

27,5

dohody o výhradním prodeji

1

2,5

dohody o výhradním nákupu

1

2,5

19

47,5

individuální výjimky dle § 8

8

20,0

odmítnutí dodávek

1

14,3

rozdílné podmínky

1

14,3

vynucování nepřiměřených podmínek

1

14,3

ostatní

4

57,14

- s majoritou obce - ostatní Z toho společnosti: - v soukromém vlastnictví

určovací řízení dle §7

Vydaná rozhodnutí zahrnující případy, které byly zahájeny v předcházejícím roce. 22

A. DOHODY OMEZUJÍCÍ SOUTĚŽ 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI •

Úřad zaznamenal zvýšený počet případů zavazování maloobchodních prodejců k dodržování doporučených cen v rámci obchodních sítí. Podle právní úpravy může dodavatel svým odběratelům doporučit ceny, nesmí tak však činit formou závazku nebo jinou formou nátlaku. Pokud by tak jednal, jde o stanovení ceny pro další prodej (tzv. resale price maintenance – RPM), což zákon přísně zakazuje.

•

Úřad nadále intenzívně využíval nástrojů a metod k účinnému odhalování kartelových dohod v souladu s přijetím nového zákona o ochraně hospodářské soutěže i s pomocí poznatků a zkušeností antimonopolních úřadů v zemích EU a provedl několik neohlášených šetření přímo v místě soutěžitelů .

•

V roce 2002 soutěžitelé v mnohem větší míře využívali institutu určovacího řízení. Celkem podali 19 návrhů na určení, zda jejich dohoda podléhá zákazu podle § 3 až 6 (pro srovnání v roce 2001 to byly pouze 2 návrhy). Tento nový institut, zavedený s účinností nového zákona, značně přispívá k větší právní jistotě soutěžitelů.

•

V roce 2002 došlo ke změně organizace činnosti Úřadu v oblasti antitrustu. Namísto dvou dřívějších výkonných odborů se sektorovou specializací byly 1.prosince roku 2002 zřízeny Odbor kartelů, který se bude do budoucna specializovat zejména na šetření nejzávažnějších protisoutěžních deliktů – horizontálních a vertikálních dohod, a Odbor restriktivních praktik, který se má zabývat zejména porušením zákona ve věcech zneužití dominantního postavení.

•

V roce 2002 byly v oblasti dohod narušujících soutěž uloženy pokuty ve výši 382,8 mil. Kč.

•

Úřad novelizoval leniency program (podmínky aplikace mírnějšího režimu při ukládání pokut u zakázaných dohod narušujících soutěž, při jejichž splnění lze členům takových zakázaných dohod neuložit pokutu nebo výši pokuty podstatně snížit). Cílem této inovace je dále posílit motivaci účastníků kartelu využít programu a informovat Úřad o existenci kartelové dohody. V zájmu zajištění co největšího povědomí tohoto instrumentu mezi soutěžiteli byl leniency program představen na zvláštní tiskové konferenci a jeho existence je pravidelně zmiňována v tiskových zprávách Úřadu.

23

Tabulka č. 3: Přehled vybraných rozhodnutí za rok 2002 ve věcech dohod omezujících soutěž, členěných podle odvětví a skutkové podstaty Odvětví, obor

Skutková podstata případu

Rafinérské zpracování ropy

•

Podle rozhodnutí Úřadu společnosti AGIP Praha, a.s, Aral ČR a.s., BENZINA a.s., CONOCO Czech Republic s.r.o., OMV Česká republika, s.r.o. a Shell Czech Republic a.s. v období od 28.5.2001 nejméně do konce měsíce listopadu roku 2001 upravovaly ve vzájemné shodě prodejní ceny automobilového benzínu Natural 95, čímž porušily zákonný zákaz dohod o cenách. Uvedeným jednáním ve vzájemné shodě narušily hospodářskou soutěž na trhu automobilových benzínů dodávaných spotřebitelům prostřednictvím čerpacích stanic. Úřad účastníkům řízení jednání ve vzájemné shodě o prodejních cenách automobilového benzínu Natural 95 u ČS do budoucna zakázal a uložil pokutu v úhrnné výši 313 mil. Kč. (S 72/01)

•

Společnosti BILLA, spol. s r.o. a JULIUS MEINL, a.s. porušily § 3 odst. 1 zákona tím, že se dohodly koordinovat a slaďovat své nákupní ceny zboží a obchodní podmínky (bonusy, slevy apod., s nákupem zboží spojené) vůči dodavatelům, porušily v období od 1.1.2001 do data vydání rozhodnutí zákaz dohod o cenách. Uvedená dohoda vedla k omezení hospodářské soutěže na trhu zboží denní spotřeby určeného k maloobchodnímu prodeji, a to na poptávkové straně tohoto trhu s dopadem na dodavatele dodávající toto zboží maloobchodním prodejcům. Společnostem byly uloženy pokuty v úhrnné výši 51 mil. Kč. (S 94/02)

•

Společnost Český Mobil a.s. porušila zákaz obsažený v ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona tím, že v důsledku protisoutěžních ustanovení, která společnost Český Mobil a.s. zakomponovala do smluv s distributory dobíjecích kupónů, došlo k omezení svobodné volby distributorů stanovit si pro prodej dobíjecích kupónů pro předplacenou službu Oskarta cenu dle vlastního uvážení. Úřad zakázal plnění zakázaných dohod, uložil společnosti Český Mobil a.s. pokutu ve výši 6,5 mil. Kč a současně uložil povinnost k nápravě spočívající v odstranění zakázaných dohod ze smluv na distribuci předplacených telefonních karet. ( S105/02)

•

Společnost ČESKÝ TELECOM, a.s. při uzavírání smluv na distribuci předplacených telefonních karet porušila zákaz obsažený v ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona tím, že zavazovala své distributory prodávat předplacené telefonní karty za ceny, které jsou uvedeny v cenících, jež jsou součástí smlouvy o distribuci. Úřad zakázal plnění dohod, uložil společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. pokutu ve výši 7,5 mil. Kč a současně uložil povinnost k nápravě spočívající v odstranění zakázaných dohod ze smluv na distribuci předplacených telefonních karet. (S 168/02)

•

Úřad rozhodl v určovacím řízení dle § 7 odst. 2 zákona, že smlouva o propojení mezi společnostmi Český Mobil a.s. a Eurotel Praha, spol. s r.o. obsahuje ustanovení, která jsou dohodami podléhajícími zákazu

Maloobchod PHM

Maloobchod

Telekomunikace

24

Odvětví, obor

Skutková podstata případu dohod narušujících hospodářskou soutěž podle § 3 až 6 zákona. (S 20/02)

Pojišťovnictví

Bankovnictví

•

Úřad rozhodl v určovacím řízení dle § 7 odst. 2 zákona, že Smlouva o propojení telekomunikačních zařízení a sítí mezi společnostmi Český Mobil a.s. a RadioMobil a.s. obsahuje ustanovení, která jsou dohodami podléhajícími zákazu dohod narušujících hospodářskou soutěž podle § 3 až 6 zákona. (S 21/02)

•

Osm pojišťoven sdružených do tzv. poolu zažádalo o prodloužení doby trvání výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž. Předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí vyhověl žádosti a dobu trvání výjimky prodloužil do 31. prosince 2003 a současně stanovil podmínky ve prospěch zachování účinné soutěže na trhu pojištění záruky. Pool podle těchto podmínek nesmí své členy omezovat v možnosti samostatného poskytování záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Podmínka se týká i výše pojistného, která nesmí být poolem ovlivňována. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. října 2002. (S 126/02)

•

Česká pojišťovna a.s., Kooperativa, pojišťovna, a.s a Allianz pojišťovna, a.s. se obrátily na Úřad s návrhem na povolení individuální výjimky podle § 8 zákona v souvislosti s jejich úmyslem vytvořit společný produkt pojištění pro některé klienty společnosti Škoda Auto a.s., resp. pro členy tzv. Škoda Clubu, s pojistnými riziky „havárie, odcizení, živel“, pod obchodním názvem „Škoda klub pojištění“. Z návrhu účastníků řízení i z vlastního šetření Úřadu vyplynulo, že dohoda o poskytování společného produktu uzavřená mezi soutěžiteli na horizontální úrovni předpokládala i dohodu o ceně havarijního pojištění poskytovaného členům Škoda Clubu, tedy že se jedná o tzv. tvrdý kartel spočívající v uzavření dohody o určení cen. Taková dohoda je přímo ze zákona považovaná za dohodu narušující hospodářskou soutěž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebyla v souladu s § 8 zákona prokázána nezbytnost uzavření takové dohody s ohledem na pozitivní přínos, který by dostatečně kompenzoval omezení hospodářské soutěže, Úřad rozhodl o zamítnutí návrhu na povolení individuální výjimky. Rozhodnutí R 5-7/2002 nabylo právní moci dne 11. září 2002. (S 151/01)

•

Úřad rozhodl v určovacím řízení dle § 7 odst. 2 zákona, že dohoda mezi společnostmi GE Capital Bank, a.s., Česká spořitelna, a.s., Komerční banka, a.s., Československá obchodní banka, a.s. a HVB Bank Czech Republic, a.s., podle níž cena za úvěrovou zprávu pro banky, jež nejsou akcionáři společnosti CBCB - Czech Banking Credit Bureau, a.s. a pro banky, jež se stanou účastníky smlouvy po dni nabytí její účinnosti, bude v průměru o 15 % vyšší než průměrná cena za Úvěrovou zprávu pro účastníky smlouvy, jak je obsažena v článku 4.8.2 a v příloze č. 8 Hlavní rámcové smlouvy o Bankovním registru klientských informací, podléhá zákazu dohod narušujících soutěž dle § 3 až § 6 zákona. Rozhodnutí R 19-28/2002 nabylo právní moci dne 21.srpna 2002. (S 50/02)

25

Odvětví, obor

Komory, svazy a asociace

Zemědělství

Skutková podstata případu •

Úřad zamítl podle ustanovení § 9 odst. 3 zákona návrh na povolení individuální výjimky ze zákazu dohod podle § 3 odst. 1 a § 4 odst. 1 zákona, který podaly společnosti CCB - Czech Credit Bureau, a.s. a CBCB - Czech Banking Credit Bureau, a.s. pro dohodu společností GE Capital Bank, a.s., Česká spořitelna, a.s., Komerční banka, a.s., Československá obchodní banka, a.s. a HVB Bank Czech Republic, a.s., podle níž cena za úvěrovou zprávu pro banky, jež nejsou akcionáři společnosti CBCB - Czech Banking Credit Bureau, a.s. a pro banky, jež se stanou účastníky smlouvy po dni nabytí její účinnosti, bude v průměru o 15 % vyšší než průměrná cena za Úvěrovou zprávu pro účastníky smlouvy, jak je obsažena v článku 4.8.2 a v příloze č. 8 Hlavní rámcové smlouvy o Bankovním registru klientských informací. (S 185/02)

•

Česká lékařská komora porušila § 3 odst. 1 zákona tím, že její představenstvo přijalo a rozeslalo členům ČLK a rovněž uveřejnilo na internetu Katalog dohodnutých služeb, hrazených přímo nemocnými v rámci ambulantní péče, přičemž ceny deklarovalo jako minimální doporučené ceny služeb s tím, že tyto by měly být členy ČLK dodržovány. Rozhodnutí představenstva ČLK je zakázaným a neplatným rozhodnutím sdružení soutěžitelů, které může vést k narušení soutěže na trhu služeb ambulantní zdravotní péče. Úřadem bylo uloženo nápravné opatření, aby ČLK provedla u všech verzí katalogu a materiálu stejného charakteru uveřejněného pod odlišným označením takové úpravy, aby neobsahovaly ceny služeb ani návody na způsob jejich tvorby a informoval územní orgány ČLK a všechny členy prostřednictvím svého časopisu, jakož i na internetových stránkách o tomto rozhodnutí Úřadu a o zrušení a vypuštění cen z Katalogu. Pokuta byla uložena ve výši 450 000 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11.3.2003. (S 99/01)

•

Český svaz zpracovatelů masa (ČSZM) - sdružení osob podnikajících v oboru nákupu, zpracování a prodeje jatečních zvířat, masa a masných výrobků - porušil § 3 odst. 1 zákona tím, že doporučil svým členům přenést náklady spojené s povinným vyšetřením jatečního skotu na BSE na dodavatele jatečních zvířat a stanovil mechanismus přenesení těchto nákladů. Rozhodnutí ČSZM je zakázaným a neplatným rozhodnutím sdružení soutěžitelů týkajícím se obchodních podmínek pro nákup jatečního skotu, které narušilo soutěž na trhu jatečního skotu. Za toto jednání byla uložena pokuta ve výši 300 000 Kč. (S 46/02)

•

Česká asociace úklidu a čištění porušila § 3 odst. 1 zákona svým rozhodnutím o schválení doporučených cen úklidových služeb ve vydaných Standardech úklidu. Jde o zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které narušilo soutěž na trhu služeb úklidu a čištění. Úřad uložil nápravné opatření, aby příslušný orgán sdružení zrušil Standardy úklidu s doporučeným cenovým rozpětím a informoval o tom členy sdružení. Byla uložena pokuta ve výši 200 000 Kč. (S 95/02)

•

Agropork družstvo porušil § 3 odst. 1 zákona tím, že jako odbytové sdružení chovatelů jatečných zvířat doporučil svým členům odebírat pro jejich chovy veterinární léčiva od jediného jím vybraného distributora veterinárních léčiv. Za toto porušení zákona byla uložena pokuta ve výši 200 000 Kč. (S 96/02)

•

Úřad rozhodl v určovacím řízení dle § 7 odst. 2 zákona, že dohoda mezi

26

Odvětví, obor

Skutková podstata případu společnostmi MONSANTO ČR s.r.o. a Obchodní sladovny, a.s. o výhradních dodávkách osiva sladovnického ječmene Prestige podléhá zákazu dohod narušujících soutěž dle § 3 odst. 1 zákona. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15.5.2002 (S 41/02). •

Společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s. a RADEGAST a.s., tím, že ve Smlouvách upravujících zajišťování reklamy a propagace zavazovaly provozovatele pohostinských zařízení odebrat ročně minimální množství piva od těchto společností v úrovni, která bránila přístupu konkurenčního piva do těchto provozoven, porušily § 3 odst. 1 zákona. Oběma společnostem bylo uloženo nápravné opatření informovat o zákazu a neplatnosti závazků minimálního ročního odběhu piva provozovatele pohostinských zařízení a pokuta v souhrnné výši 3,5 mil. Kč. (S 63/01)

•

Úřad rozhodl v určovacím řízení dle § 7 odst. 2 zákona, že dohoda mezi společnostmi PINELLI, spol. s r.o. a ATEA EXPORT IMPORT, s.r.o. o výhradní distribuci iontových a energetických nápojů podléhá zákazu dohod narušujících soutěž dle § 3 odst. 1 zákona. (S 214/02)

•

Úřad rozhodl v určovacím řízení dle § 7 odst. 2 zákona, že dohoda mezi společnostmi British American Tobacco (Czech Republic), s.r.o. a Philip Morris ČR, a.s. o společném přístupu k Mezinárodním marketingovým pravidlům pro tabákové výrobky nepodléhá zákazu dohod narušujících soutěž dle §3 odst. 1 zákona. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 23.4.2002 (S 34/02).

Těžba nerostných surovin

•

Úřad rozhodl v určovacím řízení dle § 7 odst. 2 zákona, že tři dohody obsažené ve Smlouvě o spolupráci mezi společnostmi Mostecká uhelná, a.s., Severočeské doly, a.s. a Sokolovská uhelná, a.s. podléhají zákazu dohod dle § 3 odst. 1 zákona. Zbývajících 5 dohod obsažených ve Smlouvě nepodléhá zákazu dohod narušujících soutěž (S 85/02)

Gumárenský a plastikářský průmysl

•

Úřad rozhodl v určovacím řízení dle § 7 odst. 2 zákona, že dohoda mezi společnostmi KAUČUK, a.s. a SARTOMER COMPANY, INC. o výhradní distribuci zboží Krasol nepodléhá zákazu dohod narušujících soutěž dle § 3 odst. 1 zákona. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.8.2002 (S 117/02).

•

Úřad povolil 11 individuálních výjimek dle § 9 odst. 2 zákona č.143/2001 Sb., pro dohody o výhradní distribuci smluvního zboží obsažené ve Smlouvě o franchisingu společnosti Barum Continental spol. s r.o. (S 139/01, S 5/02, S 4/02, S 6/02, S 23/02, S 51/02, S 24/02, S 64/02, S 171/02, S 129/02, S 187/02)

•

Úřad povolil individuální výjimku společnostem ZUD Letek, s.r.o. a Hüttenes Albertus CZ, s.r.o. - pro dohodu o výhradní distribuci práškových uhlíkových přísad, vyráběných ZUD Letek, s.r.o. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13.2.2002. (S 156/01)

•

Úřad povolil individuální výjimku společnostem Pfizer Overseas Inc., USA a PLIVA-Lachema, a.s., Brno – pro výhradní prodej blokátorů kalciového kanálu a závazek neuvádět na trh konkurenční výrobek obsahující stejnou medikačně účinnou látku po dobu 5 let. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.1.2002. (S 163/01)

Potravinářství

Výroba pneumatik a duší

Chemický a farmaceutický průmysl Farmacie – výroba léků

27

2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EVROPSKÉ KOMISE A EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA PŘI ROZHODOVÁNÍ Článek 81 Smlouvy o založení Evropských společenství stanoví, které dohody jsou zakázány. Skutečnost, že soutěžní právo České republiky je plně slučitelné s právem ES, se projevuje v rozhodovací praxi Úřadu, který podpůrně využívá ve svých rozhodnutích judikáty Evropské komise, Soudu první instance (dále též SPI) a Evropského soudního dvora (dále též ESD) při posuzování obdobných případů porušení pravidel hospodářské soutěže. Takový postup, jehož správnost potvrdil ve svém rozsudku (2A 6/96) Vrchní soud a následně svým nálezem (III. ÚS 31/97) Ústavní soud, zvyšuje transparentnost rozhodovací praxe Úřadu a přispívá k tomu, že adresáti povinností stanovených soutěžním právem, kteří často působí na nadnárodní úrovni, nejsou vystavováni rozdílným aplikačním a interpretačním výsledkům. Ve své aplikační praxi Úřad nejčastěji poukazuje na právní úpravu posuzování vertikálních dohod v soutěžním právu ES (viz např. pravomocná rozhodnutí S 156/01, S 139/01, S 5/02, S 4/02, S 6/02 , S 23/02, S 51/02, S 24/02, S 64/02, S 171/02, S 129/02, S 187/02, S 163/01, S 41/02, S 117/02). Dohody o výhradním prodeji jsou v současné době v rámci soutěžního práva upraveny Nařízením Evropské komise č. 2790/1999 ze dne 22.12.1999 o aplikaci čl. 81 (3) Smlouvy o ES na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě – tzv. bloková výjimka, která nabyla účinnosti dne 1. července 2000. Hlavním rysem blokové výjimky platné pro vertikální dohody je poskytnutí obecné výjimky z aplikace soutěžních pravidel ES (tzv. „bezpečný přístav“ – safe harbour) pro podnikatelské subjekty, jejichž tržní podíl je nižší než 30%. Pokud je tržní podíl daného podniku vyšší než je tato hranice, je nezbytné požádat EK o udělení individuální výjimky. Základní podmínkou, aby vertikální dohoda uzavřená mezi soutěžiteli působícími na téže úrovni trhu mohla požívat výhody blokové výjimky, je, že konkurující si soutěžitelé uzavřou mezi sebou nereciproční vertikální dohodu a současně je splněna některá z podmínek uvedená v čl. 2. bod 4. pod písm. a) až c) cit. Nařízení EK. Vertikální dohody mezi konkurenty naplňující podmínky uvedené v Nařízení EK nemají negativní dopad na hospodářskou soutěž a mohou být dle konkrétních podmínek i přínosem pro úspory výdajů, rozložení rizik apod. Úřad v roce 2001 vydal vyhlášku č. 198/2001 Sb. o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona pro určité druhy vertikálních dohod, která vychází z výše zmíněného Nařízení Evropské komise č. 2790/1999 a je plně slučitelná s komunitárním soutěžním právem. Tabulka č. 4: Přehled poznatků z rozhodovací praxe EK a ESD, ke kterým Úřad ve svých rozhodnutích přihlédl Č. j. správního řízení

Účastník řízení, Výrok

S 95/02

Česká asociace úklidu a čištění Zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů dle § 3 odst. 2 písm. a) zákona Český svaz zpracovatelů masa

Odkaz na rozhodnutí

Úřad poukázal na to, že Evropská komise obdobně posuzuje dle čl. 81 Smlouvy o založení ES ve znění Amsterodamské smlouvy rozhodnutí sdružení soutěžitelů, která by mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení nebo narušení soutěže na společném trhu. Např. v rozhodnutí EK č. 96/438/EC – Fenex asociace rozesílala svým členům brožury s dopravními tarify. Přestože tyto tarify nebyly závazné a EK zjistila, že se těmito

28

Č. j. správního řízení

Účastník řízení, Výrok

S 46/02

Zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů dle § 3 odst. 2 písm. a) zákona

cenovými doporučeními řídil pouze jeden z 23 dotázaných soutěžitelů, konstatovala, že k narušení soutěže došlo (i když ceny nebyly dodržovány), neboť členové sdružení byli doporučeními ovlivněni při svých obchodních rozhodnutích. Uvnitř sdružení byl navozen stav, kdy jednotlivé subjekty mohly předem předpokládat soutěžní chování svých konkurentů – členů sdružení. Soutěžitelům, kteří nebyli členy asociace, tyto informace umožnily poměrně přesně předvídat cenovou politiku svých konkurentů - sdružených v asociaci. Obdobně posuzovala EK případ nizozemské asociace prodejců cementu (hodnocení případu Evropskou komisí bylo potvrzeno rozhodnutím Evropského soudního dvora č. 8/72 - Vereeiniging van Cementhandelaren). Asociace uplatňovala pro větší dodávky cementu systém doporučených cen, který byl realizován ve formě interních pokynů. I v tomto případě šlo o ceny doporučené – nezávazné, avšak předem na úrovni sdružení odsouhlasené. Podle EK však narušil tento systém doporučených cen soutěž, neboť umožnil identifikovat budoucí cenovou politiku konkurentů.

S 94/02

BILLA, spol. s r.o. JULIUS MEINL, a.s.

Úřad podpůrně přihlédl při vymezování relevantního trhu z hlediska věcného i k rozhodnutí Evropské komise M.784Kesko/Tuko, které se rovněž týkalo maloobchodního prodeje potravin a sortimentu nepotravinářského zboží nabízeného v supermarketech, souhrnně označeného jako zboží denní spotřeby. V tomto rozhodnutí jsou rovněž rozebrány důvody, pro které některá prodejní místa - specializované prodejny, shopy čerpacích stanic apod. nejsou z hlediska spotřebitelské poptávky součástí daného věcně vymezeného trhu. Podobně v rozhodnutí Evropské komise - M.1221 Rewe/MEINL se jednalo o soutěžitele provádějící maloobchodní prodej potravin a doplňkového nepotravinářského zboží - zboží typického pro maloobchodní prodejny s převahou potravin. Z hlediska věcného byl trh vymezen jako trh potravin (neboť na tomto trhu byly spatřovány největší dopady posuzovaného spojení soutěžitelů). V tomto rozhodnutí také odůvodňuje geografické vymezení trhu jako trhu národního (Rakousko). Dále rozhodnutí EK – COMP/E-1/36 604 – Citric Acid, kde dvěma účastníkům dohody zakázané dle čl. 81 (1) Smlouvy o ES, jejímž předmětem byla fixace tržních podílů na relevantním trhu kyseliny citrónové a určení cen výrobků dohodnutých v cenících, byla se zohledněním závažnosti dopadu na soutěž uložena pokuta v horní části její možné hranice (10 % z celosvětového obratu).

Porušení § 3 odst. 1 a § 3 odst. 2 písm. a) v té době účinného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 a § 3 odst. 2 písm. a) zákona

Odkaz na rozhodnutí

29

Č. j. správního řízení

Účastník řízení, Výrok

S 72/01

AGIP Praha, a.s. Aral ČR a.s. BENZINA a.s. CONOCO Czech Republic s.r.o. OMV Česká republika, s.r.o. Shell Czech Republic a.s. Porušení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., a zákona č. 143/2001 Sb.

S 63/01

Plzeňský Prazdroj, a.s. Pivovar RADEGAST a.s. Porušení § 3 odst. 1 zákona

S 99/01

Česká lékařská komora Porušení § 3 odst. 1 zákona

Odkaz na rozhodnutí

Úřad poukázal na to, že ve smyslu čl. 81/1 Smlouvy o založení ES (ve znění Amsterdamské dohody) jsou zakázané veškeré dohody mezi soutěžiteli, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy. Rovněž jsou zakázané i dohody mezi soutěžiteli, které s ohledem na podíl účastníků dohody naplňují kritéria „de minimis“ (viz Oznámení EK o dohodách de minimis, uveřejněné v Official Journal of the European Communities C 372 z 9.12.1997), jestliže jejich součástí jsou dohody o přímém nebo nepřímém určení cen; takovéto dohody nejsou vyňaty ze zákazu dohod ve smyslu čl. 81/1 Smlouvy o založení ES. Z rozhodovací praxe Evropské komise i Evropského soudního dvora vyplývá, že pokud dochází ke shodnému cenovému chování na trhu a je prokázán úzký kontakt mezi soutěžiteli (nebo např. výměna důvěrných informací mezi soutěžiteli), lze konstatovat jednání ve vzájemné shodě, je-li toto jediným přijatelným vysvětlením tohoto chování a neexistuje pro ně alternativní vysvětlení vyplývající z působení tržních sil a dalších podmínek charakteristiky daného trhu (viz např. rozsudek ESD C – 89/85 a násl. – A. Ahlstrom Osakeyhtio vs. Commission, případně též rozhodnutí EK ES IV/29.021 BP Kemi/DDSF, OJ 1979 L 286/32). V rozhodnutí týkajícím se případu Imperial Chemical Industries Ltd bylo konstatováno, že jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě lze dovodit tam, kde je zřejmé, že podmínky na relevantním trhu nejsou výsledkem volné soutěže (a nejsou důkazy o dohodě). Ačkoliv pojem jednání ve vzájemné shodě předpokládá kontakt mezi stranami, lze dovodit, že k takovému kontaktu došlo - i když přímé důkazy nejsou dostatečné, pokud je nepochybné, že jednání podniků může být pouze výsledkem sladěného postupu. Úřad poukázal na obdobný postup při vymezení relevantního trhu v rozhodnutích Evropského soudního dvora či Evropské komise; např. viz rozsudek ESD Stergios Delimitis vs. Henninger Bräu AG (C-234-89, ECR 1991 I-0935), rozhodnutí EK o udělení výjimky č. IV/35.992/F3-Scottish and Newcastle a dalších. Úřad poukázal na obdobné posuzování Evropské komise rozhodnutí sdružení podnikatelů - např. v rozhodnutí EK č. 96/438 EC- Fenex (asociace působící v Nizozemí a sdružující cca 294 nákladních dopravců). Obdobně EK posuzovala případ nizozemské asociace prodejců cementu, kde hodnocení případu Komisí bylo potvrzeno Evropským soudním dvorem (rozhodnutí č. 8/72 – Vereeniging van Cementhandelaren).

30

Č. j. správního řízení

Účastník řízení, Výrok

S 73/00

Adidas ČR, s.r.o. Uzavírání zakázaných a neplatných dohod o přímém určování cen

S 12/01

Rigips, a.s. Uzavírání zakázaných a neplatných dohod o nepřímém určení ceny pro prodej konečnému spotřebiteli

S 151/01

Česká pojišťovna, a.s. Kooperativa, a.s, Allianz pojišťovna, a.s. Žádost o povolení individuální výjimky v oblasti pojištění škod motorových vozidel, odcizených, poškozených, zničených při havárii nebo živelnými událostmi

S 215/02

ČEZ, a.s. Porušení § 3 odst. 1 zákona

Odkaz na rozhodnutí

Rozhodnutí EK 82/267/EEC Telefunken. Bylo prokázáno, že smlouvy mezi společností Telefunken a distributory obsahují ustanovení, které mj. nepřímo určují prodejní ceny distributorů. Jednání společnosti Telefunken bylo posouzeno podle článku 85 (1) Smlouvy jako zakázaná kartelová dohoda. Rozhodnutí EK 80/1333/EEC Hennessy-Henkell, kde EK považovala za zakázanou klauzuli, ve které dodavatel požadoval, aby distributor stanovil prodejní ceny v určitém rozpětí, ledaže distributor získá souhlas dodavatele ke stanovení odlišné ceny.

Případy Coapi (95/188/EC z 30 ledna 1995), Blackpowder (78/921/EEC z 20.října 1978) a v rozhodnutí Frubo (74/433/EEC z 25. července 1974), kde EK posuzovala udělení výjimky ze zakázané dohody podle čl. 81 (3). V případu 82/506/EEC z 15. července 1982 (NSO) pak EK znovu potvrdila, že nenaplnění i jen některé z podmínek vyžadovaných článkem 81 (3) je dostačujícím důvodem k nepovolení výjimky ze zakázané dohody. Ve věci Verband der Sachversicherer e.V. v Commission of the European Communities, rozhodované Evropským soudem (Případ 45/85, rozsudek z 27. ledna 1987), Evropský soud ve svém rozsudku nejprve uvedl, že evropská soutěžní pravidla jsou bez dalšího aplikovatelná i na oblast pojišťovnictví a potvrdil postup EK, která jednání svazu kvalifikovala jako zakázanou dohodu o cenách. Rozhodnutí EK M.2443 E.ON/POWERGEN; M.1673 VEBA/VIAG; M.2209 EdF/Cottam Power Station, kterými se definují samostatné relevantní trhy v oblasti elektroenergetiky.

31

3. VYBRANÉ PŘÍPADY Zakázaná dohoda šesti distributorů pohonných hmot Šest distributorů pohonných hmot (dále PHM) - AGIP Praha, a.s, Aral ČR a.s., BENZINA a.s., CONOCO Czech Republic s.r.o., OMV Česká republika, s.r.o. a Shell Czech Republic a.s. tím, že v období od 28.5.2001 nejméně do konce měsíce listopadu roku 2001 upravovali ve vzájemné shodě prodejní ceny automobilového benzínu Natural 95, porušili v období od 28.5.2001 do 30.6.2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 v té době účinného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, a v období od 1.7.2001 nejméně do konce měsíce listopadu roku 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona. Uvedeným jednáním ve vzájemné shodě narušili hospodářskou soutěž na trhu automobilových benzínů dodávaných spotřebitelům prostřednictvím čerpacích stanic. Úřad účastníkům řízení jednání ve vzájemné shodě o prodejních cenách automobilového benzínu Natural 95 u ČS do budoucna zakázal a uložil pokutu v úhrnné výši 313 mil. Kč. Jedná se o nejvyšší pokutu v historii Úřadu. Proti rozhodnutí Úřadu byl podán rozklad. Koordinace nákupních podmínek Dva provozovatelé obchodních řetězců, společnosti BILLA, spol. s r.o. a JULIUS MEINL, a.s., se dohodli koordinovat a slaďovat své nákupní ceny zboží a obchodní podmínky (bonusy, slevy apod. s nákupem zboží spojené) vůči svým dodavatelům. Jedná se o tzv. rabatové kartely, které upravují podmínky a výši cenových srážek, bonusů apod. souvisejících s nákupem zboží. Rabatové kartely patří mezi dohody o přímém nebo nepřímém určení ceny, které jsou obecně považovány za zvlášť závažná omezení soutěže. Jsou-li takové dohody uzavírány mezi horizontálními konkurenty na poptávkové straně trhu, dochází k přiblížení/sjednocení jejich nákupních podmínek v oblasti ceny. Tím si účastníci kartelu přestávají konkurovat v nákupní ceně zboží (významné složce svých nákladů) a omezují tak smluvní volnost dodavatelů zboží, zejména těch, kteří dodávají zboží více soutěžitelům (odběratelům) podílejícím se na rabatovém kartelu – sjednat cenu v individuálním vztahu nabídky a poptávky. Toto jednání kvalifikoval Úřad jako zakázanou a neplatnou dohodu dle § 3 odst. 1 zákona, která vedla k omezení soutěže na trhu zboží denní spotřeby dodávaného maloobchodním prodejcům – a to na poptávkové straně tohoto trhu s dopadem na dodavatele daného zboží. Úřad uložil soutěžitelům pokutu v úhrnné výši 51 mil. Kč a zároveň uložil, aby o rozhodnutí Úřadu informovali dotčené dodavatele. Proti rozhodnutí Úřadu byl podán rozklad. ČESKÝ TELECOM, a.s. - zakázaná dohoda ve smlouvách na distribuci předplacených telefonních karet Ve správním řízení vedeném se společností ČESKÝ TELECOM, a.s. bylo předmětem posouzení, zda smlouvy, které společnost ČESKÝ TELECOM, a.s. uzavírala s distributory předplacených telefonních karet, obsahují zakázané dohody o cenách. V průběhu správního řízení Úřad zjistil, že společnost ČESKÝ TELECOM, a.s. realizuje distribuci telefonních karet prostřednictvím 28 smluvních distributorů. Z šetření rovněž vyplynulo, že společnost ČESKÝ TELECOM, a.s. uzavírá dva typy distribučních smluv smlouvy na dodávku tzv. čipových telefonních karet, které jsou v současnosti nahrazeny

32

novými multifunkčními čipovými kartami s názvem „TRICK“, a smlouvy na distribuci předplacených karet „X“. Bylo prokázáno, že součástí smluv jsou ceníky, které obsahují prodejní ceny předplacených telefonních karet, a rovněž bylo prokázáno, že smlouvy obsahují povinnost distributora prodávat předplacené telefonní karty za ceny, které jsou uvedeny v cenících. Šetření, která Úřad provedl, ukázala, že ve většině případů je ze strany distributorů při prodeji telefonních karet společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. koncovým zákazníkům uplatňována cena uvedená v ceníku. Toto zjištění vedlo Úřad k závěru, že i když není dodržování ceny uvedené v ceníku ze strany společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. u jednotlivých distributorů kontrolováno, jsou někteří distributoři natolik ovlivněni údajem o ceně telefonní karty, že tuto považují za jedinou cenu, za kterou je třeba telefonní karty společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. prodávat. Úřad prokázal, že společnost ČESKÝ TELECOM, a.s. při uzavírání smluv na distribuci předplacených telefonních karet porušila zákaz obsažený v ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona, zakázal plnění zakázaných dohod, uložil společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. pokutu ve výši 7,5 mil. Kč a současně uložil povinnost k nápravě spočívající v odstranění zakázaných dohod ze smluv na distribuci předplacených telefonních karet. Společnost ČESKÝ TELECOM, a.s. podala proti rozhodnutí rozklad. Český Mobil a.s. - zakázaná dohoda ve smlouvách na distribuci předplacených telefonních karet Ve správním řízení vedeném se společností Český Mobil a.s. bylo předmětem šetření, zda společnost Český Mobil a.s. nesjednává zakázané dohody v rámci smluv, které společnost Český Mobil a.s. uzavírala s distributory tzv. „dobíjecích kupónů“ pro mobilní telefony. Společnost Český Mobil a.s. distribuuje dobíjecí kupóny pro předplacenou službu Oskarta prostřednictvím 11 distributorů, a to na základě uzavřených smluv. Smlouvy obsahovaly ujednání, že cena objednaného sortimentu bude stanovena na základě ceníku společnosti Český Mobil a.s., přičemž tento ceník bude rovněž obsahovat ceny, za které bude distributor povinen dodávat sortiment svým odběratelům. Tento závazek byl v některých případech zdůrazněn možností společnosti Český Mobil a.s. odstoupit od smlouvy, pokud by distributor cenu stanovenou společností Český Mobil a.s. nedodržoval. Bylo prokázáno, že v důsledku protisoutěžních ustanovení, která společnost Český Mobil a.s. zakomponovala do smluv s distributory dobíjecích kupónů, došlo k omezení svobodné volby distibutorů stanovit si pro prodej dobíjecích kupónů pro předplacenou službu Oskarta cenu dle vlastního uvážení prakticky všude tam, kde jsou tyto dobíjecí kupóny prodávány konečným spotřebitelům. V meritorním rozhodnutí proto Úřad deklaroval, že společnost Český Mobil a.s. porušila zákaz obsažený v ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona, zakázal plnění zakázaných dohod, uložil společnosti Český Mobil a.s. pokutu ve výši 6,5 mil. Kč a současně uložil povinnost k nápravě spočívající v odstranění zakázaných dohod ze smluv na distribuci předplacených telefonních karet. Společnost Český Mobil a.s. podala proti rozhodnutí rozklad.

33

Zakázaná dohoda o určení ceny společností Rigips, a.s. – výrobce sádrokartonových desek Úřad se v roce 2001 zaměřil mimo jiné i na trh stavebních hmot, konkrétně trh sádrokartonových desek. Na tomto trhu působí více společností (Rigips, KNAUF, NORGIPS, LAFARGE Gips apod.). Předběžným šetřením Úřad zjistil, že společnost Rigips a.s. zřejmě omezuje distributory výrobků značky Rigips ve stanovení cen pro konečné spotřebitele. Na základě tohoto podezření zahájil Úřad v březnu 2001 správní řízení se společností Rigips, a.s, jehož předmětem bylo zjištění, zda k takovému nedovolenému omezování hospodářské soutěže opravdu dochází. V průběhu správního řízení bylo prokázáno, že společnost Rigips skutečně ve smlouvách s jednotlivými distributory tyto zavázala k dodržování cenové úrovně obvyklé v daném regionu. Tento požadavek byl ze strany společnosti Rigips,a.s. odůvodňován tím, že nabízení zboží výrazně pod úrovní cen v daném regionu považuje za jednání likvidační a v zásadě za jednání nekalosoutěžní. Navíc zákaz nekonkurovat si cenou byl pro distributory zdůrazněn sankčním ustanovením obsaženým v kupní smlouvě. Úřad takové jednání posoudil jako zakázanou dohodu o určení ceny pro konečného spotřebitele, ve smyslu příslušného ustanovení zákona, která může vést k narušení hospodářské soutěže na trhu sádrokartonových desek v České republice. Za toto jednání Úřad uložil společnosti Rigips,a.s. pokutu ve výši 500.000,- Kč a současně Úřad nařídil společnosti Rigips,a.s. upravit smlouvy s distributory tak, aby z nich byla vypuštěna protisoutěžní ustanovení. V druhoinstančním rozhodnutí R 4/2001 předseda Úřadu potvrdil skutkovou podstatu a rozhodnutí nabylo právní moci 29. dubna 2002. Zavazování provozovatelů pohostinských zařízení k minimálnímu ročnímu odběru piva od pivovaru Šetření provedená Úřadem v rámci správního řízení ukázala, že dva z největších tuzemských pivovarů – společnosti Plzeňský Prazdroj, a.s. a RADEGAST a.s. patřící do jedné ekonomické skupiny SAB, zavazovaly provozovatele pohostinských zařízení ve smlouvách o zajišťování reklamy a propagace výrobků a obchodního jména pivovaru odebrat ročně určité minimální množství piva – a to v převážném nebo úplném rozsahu spotřeby těchto pohostinských zařízení. Tyto závazky prosazované do smluv ze strany uvedených společností kvalifikoval Úřad jako zakázané a neplatné dohody dle § 3 odst. 1 zákona, které ve svém kumulativním účinku narušují soutěž na trhu piva dodávaného ke spotřebě v pohostinských zařízeních. Za uzavírání takových protisoutěžních dohod byla soutěžitelům uložena pokuta v úhrnné výši 3,5 mil. Kč. Současně jim Úřad nařídil informovat provozovatele pohostinských zařízení o zákazu a neplatnosti závazků minimálního odběru piva. Proti rozhodnutí Úřadu byl podán rozklad.

34

Doporučené ceny lékařských služeb Česká lékařská komora (profesní sdružení sdružující všechny lékaře v ČR) vypracovala katalog služeb ambulantní zdravotní péče (nehrazených z veřejného zdravotního pojištění), který následně doplnila o minimální doporučené ceny těchto služeb. Takto doplněný katalog komora v červenci 2001 zveřejnila na svých internetových stránkách a rozeslala svým členům se sdělením, že doporučené minimální ceny by měly být ze strany jednotlivých členů – lékařů – dodržovány. Toto jednání posoudil Úřad v rámci správního řízení vedeného z vlastního podnětu jako zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů dle § 3 odst. 1 zákona, které může vést k narušení hospodářské soutěže na trhu služeb ambulantní zdravotní péče. Úřad uložil České lékařské komoře pokutu ve výši 450 000 Kč a zároveň jí uložil, aby její příslušný orgán cenové doporučení zrušil a informoval o tom členskou základnu. Proti rozhodnutí Úřadu byl podán rozklad, předseda Úřadu pokutu 450 000 Kč České lékařské komoře potvrdil. Ceny úklidových služeb Česká asociace úklidu a čištění (profesní sdružení sdružující firmy poskytující služby úklidu a čištění) vypracovala „Standardy“ popisující obsah jednotlivých úklidových služeb. Tento dokument následně doplnila o doporučená cenová rozpětí jednotlivých služeb a rozeslala jej svým členům s tím, že by měli doporučená cenová rozpětí dodržovat. Tím došlo k narušení soutěže, neboť členové sdružení byli doporučeními ovlivněni ve svých obchodních rozhodnutích. Uvnitř sdružení byl navozen stav, kdy jednotlivé subjekty mohly předem předpokládat soutěžní chování svých konkurentů – členů sdružení. Soutěžitelům, kteří nebyli členy asociace, tyto informace umožnily poměrně přesně předvídat cenovou politiku svých konkurentů - sdružených v asociaci. Úřad toto rozhodnutí posoudil jako zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů o určení ceny uvedených služeb, které narušilo hospodářskou soutěž na trhu úklidových služeb. Za porušení zákazu uvedeného v § 3 odst. 1 zákona uložil Úřad pokutu ve výši 200 000 Kč a dále uložil, aby příslušný orgán sdružení cenové doporučení zrušil a o jeho zrušení informoval všechny členy. Proti rozhodnutí Úřadu byl podán rozklad. Obchodní podmínky pro nákup jatečního skotu Český svaz zpracovatelů masa (profesní sdružení řezníků, uzenářů a jiných zpracovatelů masa) doporučil rozhodnutím na společném jednání představenstva a dozorčí rady, přijatým dne 9.1.2002, svým členům přenést finanční náklady na vyšetření skotu na BSE na dodavatele jatečního skotu - tedy chovatele a zvýšit si takto svůj zisk. Toto jednání kvalifikoval Úřad jako zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů týkající se obchodních podmínek pro nákup jatečního skotu dle § 3 odst. 1 zákona, které narušilo hospodářskou soutěž na trhu jatečního skotu. Za porušení zákona uložil Úřad pokutu ve výši 300 000 Kč a současně uložil, aby příslušný orgán sdružení doporučení zrušil a o zrušení informoval členskou základnu. Proti rozhodnutí Úřadu byl podán rozklad. Pojištění záruky pro případ úpadku cestovních kanceláří – žádost o prodloužení individuální výjimky Dalším významným případem, který Úřad posuzoval ve správním řízení, byla žádost 8 pojišťoven sdružených do tzv. poolu, o prodloužení doby trvání výjimky ze zákazu dohod

35

narušujících soutěž. Žádost byla posuzována postupně prvoinstančním orgánem a posléze předsedou Úřadu v rozkladovém řízení. Při posuzování žádosti o prodloužení doby trvání výjimky Úřad vycházel z toho, že v roce 2000 bylo vydáno rozhodnutí Úřadu, kterým byla na dobu 2 let povolena výjimka z neplatnosti dohody narušující soutěž, a to dohody, týkající se společného postupu pojistitelů při provozování povinně smluvního pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře v rozsahu ustanovení § 6 až 8 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a o změně zákona č. 455/91 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “pojištění záruky”). Jedinou přípustnou formou zajištění cestovních kanceláří proti úpadku je přitom právě institut tzv. povinného smluvního pojištění a zákon nepřipouští jiná alternativní řešení. Tato skutečnost spolu s faktem, že pojišťovny ve své většině tento typ pojištění buď neposkytují, nebo jen v případě sdružení se s jinými pojišťovnami v rámci tzv. poolu, má za následek, že na tomto trhu prakticky neexistuje konkurence. Tím vzniká asymetrie mezi nabídkou a poptávkou, která je dána skutečností, že zatímco cestovní kanceláře mají ze zákona povinnost pojištění uzavřít, pojišťovny žádnou tomu odpovídající povinnost cestovní kanceláře pojistit nemají. V rámci řízení o prodloužení doby trvání této výjimky bylo prokázáno, že uzavřením Smlouvy a přistoupením na podmínky obsažené ve Statutu vytvořili účastníci tohoto správního řízení situaci, kdy hospodářská soutěž na trhu pojištění záruky je vyloučena na části trhu pojištění záruky, kterou lze, vzhledem k podílu účastníků správního řízení na tomto trhu ve výši cca 89%, považovat za podstatnou ve smyslu ustanovení § 8 písm. c) zákona. I přes shora uvedené konstatování a závěry však bylo v rozhodnutí přihlédnuto k tomu, že případné nepovolení prodloužení doby trvání výjimky by mohlo mít negativní dopad na trhu cestovního ruchu, neboť není vyloučeno, že celá řada především menších cestovních kanceláří by nemusela uspět při vyjednávání o uzavření smlouvy o pojištění záruky. V takovém případě by byla ohrožena jejich další existence, což by v konečném důsledku znamenalo menší možnost výběru pro jednotlivé klienty těchto cestovních kanceláří. V konečném důsledku by se tak takové negativní rozhodnutí dotklo významného okruhu subjektů – zákazníků cestovních kanceláří. V rozhodnutí bylo přihlédnuto rovněž k tomu, že ačkoliv bude pool stále považován z hlediska zákona za omezení soutěže na trhu pojištění záruky, bude jeho další existence znamenat, že většina cestovních kanceláří bude schopna dostát povinnosti mít uzavřenu smlouvu o pojištění záruky. Konečnému zákazníkovi bude zachována možnost výběru nejvhodnější nabídky mezi velkým množstvím cestovních kanceláří. V takovém případě je však nutné, aby omezení soutěže na trhu pojištění záruky bylo co nejkratší. Proto byla doba trvání výjimky prodloužena pouze do konce roku 2003. To znamená, že celková doba trvání existence poolu bude 3 roky, což je dostatečně dlouhá doba nezbytná pro vyhodnocení přínosu poolu a pro získání dostatečného množství podkladů, které mohou sloužit k hledání jiných způsobů úpravy podnikání v oblasti cestovního ruchu. Ve svém rozhodnutí předseda Úřadu dobu trvání výjimky ze zákazu dohody o společném postupu pojistitelů při pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře tedy prodloužil do 31. prosince 2003 a stanovil účastníkům řízení podmínky ve prospěch zachování účinné

36

soutěže. Podle těchto podmínek nesmí pool své členy omezovat v možnosti samostatného poskytování záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, přičemž totéž se týká i výše pojistného, která nesmí být poolem ovlivňována. Rozhodnutí nabylo právní moci. Z hlediska hospodářské soutěže nepříznivý stav, kdy jedinou přípustnou formou zajištění cestovních kanceláří proti úpadku je institut tzv. povinného smluvního pojištění, navrhuje Úřad řešit z vlastní iniciativy připravenou novelizací zákona č.159/1999 Sb., která by zavedla alternativní způsoby zajištění cestovních kanceláří pro případ úpadku (viz výše). Doporučení distributora veterinárních léčiv Agropork - družstvo (odbytové družstvo sdružující chovatele jatečních prasat) doporučilo svým členům odebírat veterinární léčiva pro jejich chovy od jediného vybraného distributora veterinárních léčiv – společnosti IB PHARM. Toto jednání kvalifikoval Úřad jako zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů dle § 3 odst. 1 zákona, které narušilo hospodářskou soutěž na trhu veterinárních léčiv. Úřad uložil družstvu Agropork pokutu ve výši 200 000 Kč. Zároveň uložil, aby příslušný orgán družstva doporučení zrušil a o zrušení informoval všechny členy družstva. Proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu byl podán rozklad. Zamítnutí návrhu na povolení individuální výjimky Škoda klub pojištění Česká pojišťovna a.s., Kooperativa, pojišťovna, a.s a Allianz pojišťovna, a.s. se obrátily na Úřad s návrhem na povolení individuální výjimky podle § 8 zákona v souvislosti s jejich úmyslem vytvořit společný produkt pojištění pro některé klienty společnosti Škoda Auto a.s., resp. pro členy tzv. Škoda Clubu, s pojistnými riziky „havárie, odcizení, živel“, pod obchodním názvem „Škoda klub pojištění“. Činnosti spojené s poskytováním produktu „Škoda klub pojištění“ měla vykonávat se souhlasem Škoda Auto, a.s společnost ČP DIRECT pojišťovna, a.s. (v průběhu roku přejmenovaná na ČP DIRECT, a.s.), a to jménem a na účet všech tří pojišťoven, které vytvářejí a poskytují nový produkt. Z návrhu účastníků řízení i z vlastního šetření Úřadu vyplynulo, že dohoda o poskytování společného produktu uzavřená mezi soutěžiteli na horizontální úrovni předpokládala i dohodu o ceně havarijního pojištění poskytovaného členům Škoda Clubu, tedy že se jedná o tzv. tvrdý kartel spočívající v uzavření dohody o určení cen. Taková dohoda je přímo ze zákona považovaná za dohodu narušující hospodářskou soutěž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebyla v souladu s § 8 zákona prokázána nezbytnost uzavření takové dohody s ohledem na pozitivní přínos, který by dostatečně kompenzoval omezení hospodářské soutěže, Úřad rozhodl o zamítnutí návrhu na povolení individuální výjimky. Rozhodnutí nabylo právní moci. Uzavírání dohod o zákazu zpětného dovozu elektřiny zpět do České republiky Úřad posuzoval ve správním řízení jednání společnosti ČEZ, a.s. (dále ČEZ), sjednávající v některých svých smlouvách s odběrateli elektřiny dohodu, dle které nesmí být elektřina, která je předmětem těchto smluv, dovezena zpět do České republiky. Při hodnocení těchto dohod z pohledu zákona dospěl Úřad k závěru, že takové dohody jsou dohodami zakázanými ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona, neboť vedou k narušení hospodářské soutěže na příslušném relevantním trhu, a to i přesto, že nejsou doprovázeny sankcemi za jejich nedodržení. 37

Úřad přihlédl při hodnocení chování společnosti ČEZ k tomu, že protisoutěžní charakter takových dohod je zřetelný především v těch případech, kdy dodavatel zboží zaujímá na trhu silně dominantní postavení, což společnost ČEZ bezesporu zaujímá, a dále v případech, kdy existuje významný rozdíl mezi cenou zboží dodávaného na tuzemský trh a cenou zboží určeného na export. I tento předpoklad byl v posuzovaném případě naplněn. Dohody o zákazu zpětného dovozu totiž vedou k tomu, že dodavatel zboží vytvoří prostřednictvím takové dohody situaci na trhu, která vede nebo může vést k omezení možnosti konkurentů nabídnout odběratelům své zboží za výhodnějších podmínek, které mohou konkurenti získat právě nákupem tohoto zboží od dodavatele. S ohledem na výše uvedené dospěl Úřad k závěru, že v rámci kupních smluv o dodávkách elektřiny pro vývoz, které společnost ČEZ uzavírala s některými svými obchodními partnery, byly uzavřeny dohody, které druhou smluvní stranu omezovaly ve svobodném rozhodnutí při výběru zákazníka. Tyto dohody posoudil Úřad jako dohody zakázané a neplatné ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona a společnosti ČEZ uložil pokutu ve výši 7,5 mil. Kč. Společnost ČEZ podala proti rozhodnutí rozklad.

38

B. ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI •

V roce 2002 Úřad zahájil 7 správných řízení ve věci zneužití dominantního postavení; zejména v případech zneužití dominantního postavení Střediskem cenných papírů, společností ČESKÝ TELECOM, a.s. a společností LINDE TECHNOPLYN, a.s. se jednalo o významné případy s dopadem na velký počet zákazníků.

•

V největším počtu případů se jednalo o porušení generální klauzule dle ustanovení § 11 odst. 1 zákona.

•

Dvě řízení ve věci zneužití dominantního postavení byla zahájena již v roce 2001 a týkala se uplatňování rozdílných podmínek (Eurotel Praha, spol. s r.o. a RadioMobil a.s.). V těchto případech byla účastníkům uložena pokuta v souhrnné výši 63 mil Kč. V květnu 2002 předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí tyto pokuty potvrdil. Oba operátoři podali proti uvedenému rozhodnutí žalobu a případy se budou projednávat u Nejvyššího správního soudu.

•

Celkově byly v roce 2002 uloženy pokuty ve výši 72,7 mil. Kč.

2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EU PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU Ochranu před zneužitím dominantního postavení upravuje v rámci Evropské unie článek 82 Smlouvy o založení Evropských společenství. Některá rozhodnutí Evropské komise, v souladu s tímto článkem, použil Úřad při svém rozhodování jako podpůrný právní názor. Např. v případě zneužití dominantního postavení dvěma operátory na trhu mobilních telefonů bylo při vymezování relevantního trhu využito rozhodnutí EK, které se týká problematiky radiotelefonních služeb ve Španělsku, při definici tržních podílů indikujících existenci dominantního postavení soutěžitele na trhu bylo využito rozhodnutí EK týkající se obdobného trhu v Nizozemí. Tabulka č. 5: Příklady využití evropské legislativy a judikatury v rozhodovací praxi Úřadu Č. j. správního řízení

S 63/02

Účastník řízení, výrok

Odkaz na rozhodnutí

Dle judikatury Evropské komise a Evropského soudního dvora jsou vysoké tržní podíly samy o sobě takovým důkazem existence dominantního postavení daného soutěžitele na trhu, že již není třeba vyžadovat další informace dokazující dominanci.

UPC ČR, a.s. Zneužití dominantního postavení, porušení § 11 odst. 1 zákona

85/76 ECR 461 – Hoffmann-La Roche vs. Commission (1979); T-30/89 ECR II-1439 – Hilti vs. Commissinon (1992); T-83/91 ECR II-755 – Tetra pak International vs. Commission (1994); ECR 1975 – United Brands

39

Č. j. správního řízení

S 65/02

Účastník řízení, výrok

Odkaz na rozhodnutí

Rozsudek ESD ve věci 27/76 – United Brands, podle něhož tato společnost porušila ustanovení čl. 86 (dnes čl. 82) Smlouvy a zneužila tak svého dominantního postavení na relevantním trhu tím, že účtovala rozdílné ceny za stejnou službu.

LOM Praha, s.p. Zneužití dominantního postavení, porušení § 11 odst. 1 zákona

S 142/02

Rozhodnutí EK, které se týká vymezení tzv. zvláštní odpovědnosti dominantních soutěžitelů (č. IV/33.440 – Warner-Lambert/ Gillette), Rozsudek Evropského soudního dvora (C 27/76 – United Brands, ze dne 14.2.1978) a Rozhodnutí EK (IV/32.279 – BBI/Bossey and Hawkes ze dne 29.7.1987), dle kterého soutěžitel v dominantním postavení na trhu nemůže zastavit dodávky dlouhodobému zákazníkovi, pokud jeho objednávky nevybočují z normálu a dodržují běžná pravidla.

Česká rafinérská, a.s. Zneužití dominantního postavení, porušení § 11 odst. 1 zákona

S 199/02

Rozhodnutí EK 322/81 – NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin vs Commission, které se týká povinnosti dbát zvýšené opatrnosti, aby svým jednáním soutěžitel nenarušil soutěž a nedopustil se tak správního deliktu zneužívání dominantního postavení, kterého se pojmově může dopustit právě jen soutěžitel v dominantním postavení. Rozsudky ESD a SPI T65/89 – BPB Industries Plc and British Gypsum Ltd vs Commission; 85/76 – Hoffmann - La Roche & Co. AG v Commission of the European Communities, která se týkají podstaty výlučných vazeb. Rozsudek T-224/94 – Deutsche Bahn AG vs Commission, který se týká posuzování rozdílných podmínek, jejichž aplikace je považována za zneužití dominantního postavení až v situaci, když je překročena určitá toleranční mez a aplikované smluvní podmínky jsou příliš disproporční a objektivně neospravedlnitelné. Toleranční mez je nastavena na nižší hladinu v případě, kdy je soutěžiteli v dominantním postavení prokázáno, že rozdílné podmínky jsou součástí širšího úsilí o rozdělení trhů nebo vyloučení ostatních soutěžitelů.

LINDE TECHNOPLYN a.s. Zneužití dominantního postavení, porušení § 11 zákona

S 252/02

Rozhodnutí EK 322/81 – NV Nederlandsche Banden Industrie Michelin vs Commission; a ECR 1975 United Brands, kterým se definuje dominantní postavení jako takové postavení na trhu, kdy se subjekt může chovat ve značné míře nezávisle na ostatních soutěžitelích a spotřebitelích.

ČESKÝ TELECOM, a.s. Zneužití dominantního postavení porušení § 11 zákona

40

3. VYBRANÉ PŘÍPADY Středisko cenných papírů Úřad zahájil dne 10. ledna 2002 z vlastního podnětu se Střediskem cenných papírů (dále jen „Středisko“) správní řízení ve věci možného porušení § 11 odst. 1 zákona, které spatřoval ve způsobu zpoplatnění služeb Střediska zavedeném od 1. srpna 2001 a novelizovaném od 1. ledna 2002. V průběhu řízení Úřad posoudil všechny nově zavedené ceníkové položky, zneužití dominantního postavení spatřoval ve způsobu zpoplatnění služby „vedení cenných papírů na účtech majitele“. U této ceníkové položky zvolilo Středisko takovou konstrukci výpočtu ceny, že v jejím důsledku byla tato cena účtována pouze 1 – 2 promile z celkového počtu majitelů cenných papírů vedených ve Středisku. Středisko zpoplatnění tak malé části klientů zdůvodňovalo tím, že tato služba nezpoplatňuje vedení účtů cenných papírů, ale týká se pouze péče o cenné papíry, za něž má Středisko odpovědnost jako jejich depozitář, a že tedy zpoplatnilo pouze klienty s velkým finančním objemem cenných papírů na účtu, a to cenou v závislosti na objemu cenných papírů na příslušném majetkovém účtu. Nový ceník služeb mj. nezměnil skutečnost, že informační služby pro státní orgány byly poskytovány zdarma. Středisko hradilo náklady, které mu vznikly v souvislosti s poskytováním těchto služeb z příjmů z jiných služeb, které muselo adekvátně navýšit. Tím vznikla újma těm spotřebitelům, kteří tyto náklady hradili, i když si příslušné služby nevyžádali. Dne 12. března 2002 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, které deklarovalo formu zneužití dominantního postavení Střediska, zakázalo toto chování, uložilo Středisku přijmout do 3 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí opatření k nápravě a uložilo pokutu ve výši 300 000,- Kč. Při stanovení výše pokuty Úřad přihlédl zejména k tomu, že Středisko je příspěvkovou organizací, která dle zákona o rozpočtových pravidlech má za povinnost vytvářet vyrovnaný rozpočet. Vysoká pokuta by tedy vedla k navýšení cen pro klienty Střediska a měla by tedy kontraproduktivní charakter. Středisko podalo proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad, který však dne 2. prosince 2002 vzalo zpět. Tím se stalo prvostupňové rozhodnutí pravomocné. Východočeská energetika, a.s. Úřad zahájil správní řízení pro možné zneužití dominantního postavení Východočeské energetiky, a.s. na trhu dodávek elektrické energie konečnému odběrateli na základě podnětu společnosti ADLERBERG, a.s. Úřad na základě provedeného šetření zjistil, že společnost ADLERBERG, a.s. při uzavírání kupních smluv na odběr elektřiny uzavřela i smlouvu o přistoupení k závazku, jejímž obsahem byla povinnost uhradit účastníku řízení pohledávku na místo původního odběratele a tuto částku splácet dle stanoveného splátkového kalendáře, přičemž uzavření takové smlouvy sama neiniciovala. Úřad rovněž prokázal, že účastník řízení přerušil v průběhu smluvního vztahu se společností ADLERBERG, a.s. dodávku elektřiny, mj. i z důvodu neplacení záloh vyplývajících ze smlouvy o přistoupení k závazku a že pokud by společnost ADLERBERG, a.s. dlužnou částku nezaplatila, nebyla by dodávka elektrického proudu obnovena. Na základě zjištěného skutkového stavu Úřad rozhodl, že uplatňování rozdílných podmínek při shodném nebo srovnatelném plnění má povahu zneužití dominantního postavení, a udělil

41

společnosti Východočeská energetika, a.s. pokutu ve výši 700.000,- Kč. Proti rozhodnutí byl podán rozklad. Česká rafinérská, a.s. Úřad zahájil dne 1. července 2002 správní řízení se společností Česká rafinérská, a.s. V rámci provedeného šetření Úřad zjistil, že tato společnost v průběhu vyjednávání o podmínkách dodávek petrochemických surovin pro období od 1. června 2002 přerušila dne 31. května 2002 na dobu cca 39 hodin bez objektivně ospravedlnitelného důvodu dodávky těchto surovin svému dlouhodobému odběrateli, společnosti CHEMOPETROL a.s., k újmě této společnosti a k újmě dalších pěti soutěžitelů, odebírajících výrobky od společnosti CHEMOPETROL a.s. Toto jednání Úřad kvalifikoval jako zneužití dominantního postavení a v rozhodnutí z 31. října 2002 společnosti Česká rafinérská uložil pokutu ve výši 8 mil. Kč. Proti rozhodnutí podala společnost Česká rafinérská, a.s. rozklad. LINDE TECHNOPLYN a.s. Úřad zahájil z vlastního podnětu v roce 2002 správní řízení se společností LINDE TECHNOPLYN a.s. (dále LINDE) ve věci možného zneužití dominantního postavení. Dle rozhodnutí Úřadu z ledna 2003 zneužila společnost LINDE svého dominantního postavení na trhu dodávek technických plynů v lahvích tím, že ve smlouvách o dodávkách technických plynů v lahvích zavazovala zákazníky odebírat celkovou spotřebu technických plynů uvedených ve smlouvě o dodávkách technických plynů v lahvích výlučně od společnosti LINDE. Tímto jednáním LINDE porušila ustanovení § 11 odst. 1 zákona k újmě svých zákazníků, které omezila v možnosti svobodného výběru dodavatele technických plynů a rovněž k újmě soutěžitelů – konkurentů, kterým omezila možnost účastnit se soutěže o tyto zákazníky. Dále uplatňovala u zákazníků, kteří odebírali technické plyny v lahvích na základě písemné smlouvy o dodávkách technických plynů v lahvích, bez objektivně ospravedlnitelných důvodů výrazně rozdílné ceny za dodávky technických plynů v lahvích, při shodném či srovnatelném plnění. Tímto jednáním LINDE porušila ustanovení § 11 odst. 1 zákona, a to k újmě těch zákazníků, kterým byly stanoveny ceny podstatně vyšší než jiným zákazníkům při obdobném nebo srovnatelném plnění. Dle ustanovení § 11 odst. 2 zákona bylo společnosti Linde Úřadem zakázáno zneužití dominantního postavení a za porušení ustanovení § 11 odst. 1 zákona uložena pokuta ve výši 12 mil. Kč. Účastník řízení podal proti rozhodnutí Úřadu rozklad. ČESKÝ TELECOM, a.s. Úřad obdržel v dubnu 2002 stížnosti alternativních operátorů na společnost ČESKÝ TELECOM, a.s. ve věci přístupu ke službám sítě Internet pomocí technologie ADSL za využití metalického vedení společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s., kdy tato společnost oznámila zahájení poskytování služby IOL Platinum na této technologii založené s tím, že neučinila alternativním operátorům velkoobchodní nabídku, na jejímž základě by i alternativní operátoři mohli zákazníkům nabízet služby založené na technologii ADSL. Danou problematikou se rovněž zabýval ČTÚ, který v červnu 2002 zahájil se společností ČESKÝ TELECOM, a.s. správní řízení. Poněvadž v průběhu šetření Úřadu namítal ČESKÝ TELECOM, a.s. nerealizovatelnost zejména technických požadavků alternativních operátorů, přerušil Úřad své šetření do ukončení správního řízení vedeného ČTÚ, které mělo potvrdit či vyvrátit oprávněnost požadavků alternativních operátorů. Po skončení správního řízení na 42

ČTÚ obnovil Úřad své šetření a zahájil se společností ČESKÝ TELECOM, a.s. správní řízení ve věci možného zneužití dominantního postavení. Dne 25. února 2003 vydal Úřad v dané věci rozhodnutí, ve kterém konstatoval, že společnost ČESKÝ TELECOM, a.s. tím, že v době před zahájením provozu služby IOL Platinum (tj. v době před 29. květnem 2002), a dále v době provozu služby IOL Platinum (tj. v době od 29. května 2002 do doby vydání rozhodnutí ČTÚ o předběžném opatření ze dne 27. června 2002, kterým byla uložena společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. povinnost ukončit dnem doručení rozhodnutí o předběžném opatření nabízení a poskytování telekomunikační služby IOL Platinum), neučinila jiným oprávněným provozovatelům veřejných telekomunikačních sítí tzv. velkoobchodní nabídku na poskytování služeb založených na xDSL (ADSL) technologii umožňující poskytovat službu obsahu i přenosu dat, zneužila své dominantní postavení na trhu zprostředkování přístupu ke službám sítě Internet a přenosu dat za užití širokopásmových technologií xDSL (ADSL) veřejnými pevnými telekomunikačními sítěmi k újmě jiných oprávněných provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí a k újmě koncových zákazníků. Za toto jednání byla společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. uložena pokuta ve výši 23 mil. Kč. Účastník řízení podal proti rozhodnutí Úřadu rozklad.

43

C. SPOJOVÁNÍ SOUTĚŽITELŮ 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI •

V roce 2002 pokračoval významný nárůst počtu spojení soutěžitelů, které byly předmětem řízení o povolení ze strany Úřadu (ze 140 na 204). Tento trend je dán jednak změnou notifikačních kritérií stanovených v § 13 zákona, jednak pokračující koncentrací v některých sektorech jako odpovědí na postupující proces globalizace.

•

Úřad v roce 2002 dále pokračoval ve snaze o zvýšení kvality, rychlosti a transparentnosti procesu rozhodování o povolení spojení soutěžitelů. Úřad aktivně využíval svých kompetencí, a v těch případech, kdy by spojení vedlo k vytvoření silného postavení na trhu, které by mělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu, ukládal podmínky ke zmírnění možných negativních dopadů na hospodářskou soutěž či přijímal odpovídající závazky spojujících se soutěžitelů. Tam, kde by spojení vedlo k podstatnému narušení hospodářské soutěže, ukládá Úřad zejména strukturální podmínky k eliminaci negativních dopadů na hospodářskou soutěž. Z 204 meritorních rozhodnutí vydaných v roce 2002 bylo 9 případů, ve kterých Úřad uložil podmínky. Z rozhodovací praxe je zřejmá tendence k přechodu k častějšímu využívání tzv. strukturálních podmínek a závazků, které představují efektivnější nápravu podmínek hospodářské soutěže narušených uskutečněním spojení. Ve dvou případech bylo spojení zakázáno.

•

Nejvíce spojení soutěžitelů posuzovaných Úřadem v roce 2002 se odehrálo v sektoru služeb, strojírenství a elektrotechniky. Podíl spojování soutěžitelů ve službách od roku 2001 vzrostl, jednalo se především o soutěžitele zabývajícími se poradenstvím, logistikou a službami v oblasti realit. Vysoký počet spojení byl zaznamenán stejně jako v roce 2001 v oblasti chemie a potravinářství.

•

V roce 2002 pokračoval růst počtu případů, kdy třetí osoby žádají o přiznání postavení účastníka řízení. V rámci některých správních řízení bylo podáno až 7 žádostí o přiznání účastníka řízení. Rovněž se vyskytují případy, kdy účastníci řízení žádají o povolení výjimky ze zákazu uskutečňování spojení ve smyslu § 18 odst. 3 před nabytím právní moci rozhodnutí Úřadu.

•

V roce 2002 byla Úřadem poprvé uložena sankce za předčasné uskutečňování spojení, tzn. za určování či ovlivňování soutěžního chování kontrolovaných soutěžitelů před právní mocí rozhodnutí Úřadu o povolení spojení. V rámci správního řízení S 97/02 byla uložena pokuta 100.000 Kč společnosti Lasselsberger Holding International GmbH za předčasné uskutečnění spojení se společností RAKO, a.s.

•

V roce 2002 pokračovaly koncentrativní tendence na některých relevantních trzích, dříve charakteristických rozptýleností jednotlivých soutěžitelů. Děje se tak postupně např. na trhu provozování lékáren, kde společnost GEHE prostřednictvím své dceřinné společnosti Lékárny Lloyds spol. s r.o. posiluje svoji pozici, a v oblasti zemědělského zásobování, kde se formují dvě velmi silné skupiny okolo společností Agrofert, a.s. a Agropol, a.s.

•

Uplynulý rok byl také ve znamení dvou významných správních řízení, ve kterých Úřad rozhodoval o povolení spojení soutěžitelů v energetice. Šlo o spojení RWE 44

Gas/Transgas a.s./regionální plynárenské distribuční společnosti, které představovalo, pokud jde o finanční vyjádření, největší transakci posuzovanou v dosavadní historii Úřadu, a spojení ČEZ a.s./regionální elektroenergetické distribuční společnosti. Úřad při šetření těchto spojení přihlédl k tomu, že mají dopad na velký počet konečných spotřebitelů. Obě spojení byla povolena s podmínkami, přičemž příslušná rozhodnutí jsou pravomocná. Tabulka č. 6: Přehled odvětví podle počtu posuzovaných spojení v letech 1998-2002 Odvětví (obor)

1998 Sklářský průmysl (skleněná vlákna a nádobí) Stavebnictví Teplárenství Strojírenství (letadla, elektrické motory, valivá ložiska, válcované výrobky)

1999

2000

Potravinářský průmysl (rostlinné oleje, droždí, víno, nealkoholické nápoje)

Chemický průmysl (výroba hnojiv a léčiv)

Zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod

Telekomunikace

Strojírenství (dopravní systémy, Potravinářský kotle, turbíny, letecké průmysl motory, nástroje (víno, mléko, minerální pro obrábění) vody, nealkoholické nápoje a likéry, Teplárenství drůbežářství a další) Chemický průmysl (výroba hnojiv a léčiv, Stavební hmoty prací prášky) a materiály Chemický průmysl (výroba papíru a kartonů, pryže, léčiv a aditiv) Bankovnictví Pojišťovnictví

Sklářský průmysl (sklo pro stavebnictví, nádobí) Gumárenský a plastikářský průmysl (výroba pneumatik, polyuretanová pěna) Automobilový průmysl (výroba autodílů) Pošty (kurýrní služby) Zdravotnická technika (umělé náhrady kloubů, diagnostické přístroje)

Elektroenergetický průmysl

2001 Strojírenství (přístroje,průmyslové nářadí, motory, komponenty a systémy,)

2002 Služby (logistika, reality, poradenství) Strojírenství (dopravní systémy, výroba strojů, komponenty, obráběcí stroje)

Zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod

Chemický průmysl (výroba hnojiv, léků, plastů, pryží, maziv )

Strojírenství (letecké motory, výroba optických přístrojů, nástroje pro obrábění)

Potravinářský průmysl (pivo, krmiva, mléko, minerální vody)

Potravinářský průmysl

Sdělovací prostředky (tisk, reklama, televize) Chemický průmysl (výroba hnojiv) Výroba skla, keramiky a stavebních hmot Sdělovací prostředky (denní tisk) Výroba dopravních prostředků

Hutnictví Gumárenský a plastikářský průmysl (výroba rohoží, polyuretanová pěna) Výroba a distribuce technických plynů Bankovnictví Textilní průmysl Průmysl stavebních hmot Zemědělství (živočišná výroba) Dobývání nerostných surovin

Telekomunikace Keramický průmysl Výroba a distribuce technických plynů

(letadla a letecké komponenty, železniční vagóny, autobusy) Zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod Bankovnictví a pojišťovnictví

Průmysl potravinářský a tabákový

Elektoenergetika, plynárenství, teplárenství Farmaceutický průmysl (výroba léčiv)

(logistika, poradenství, pronájmy)

Velkoobchod, maloobchod (prodej potravin, spotřebního zboží)

Elektroenergetický průmysl

Gumárenský a plastikářský průmysl

Papírenský průmysl

Zemědělství (rostlinná a živočišná výroba)

Telekomunikace Služby

Gumárenský a plastikářský průmysl

45

Elektrotechnika

2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EVROPSKÉ KOMISE A EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU Hlavním nástrojem kontroly koncentrace v rámci evropského soutěžního práva je Nařízení Rady č. 4064/89, o kontrole spojování podniků, ve znění pozdějších předpisů. Při svém rozhodování v roce 2002 Úřad v mnoha případech využil poznatků z dlouholeté rozhodovací praxe Evropské komise, Evropského soudního dvora a také dalších antimonopolních úřadů ze zemí Evropské unie. Nejčastěji se jednalo o vymezení relevantního trhu, např. v oblasti chemického a farmaceutického průmyslu při spojení Bayer AG/Aventis CropScience (přihlédnuto k případu Hoechst/Rhone-Poulenc a CIBAGEIGY/SANDOZ a rozhodnutí Soudního dvora Hoffmann-La Roche a United Brands) nebo v případě spojení Pfizer Inc./Pharmacia Corp. (přihlédnuto k případu Pfizer/Warner Lambert, Glaxo/Wellcome, Merck/Rhône-Poulenc/Merial). Podpůrně je přihlíženo k uvedené judikatuře i v případech posuzování změny kvality kontroly soutěžitele jako spojení soutěžitelů, při posuzování jednotlivých kritérií pro stanovení tržní síly spojujících se soutěžitelů, při hodnocení, zda spojením dochází k nabytí kontroly nad podstatnou částí podniku jiného soutěžitele apod. Odkaz na rozhodnutí, rozsudek či odpovídající legislativu Evropské unie je součástí rozhodnutí Úřadu v oblasti povolení spojení. Tabulka č. 7: Příklady využití poznatků z rozhodovací praxe EK, ESD a SPI při

rozhodování Úřadu o povolení spojení Č.j. správního řízení S152/02

Účastník řízení, výrok Pfizer Inc., Pharmacia Corp.

S71/02

Spojení povoleno LINDE AG Liftec Global, s.r.o.

S45/02

Spojení povoleno Lasselsberger Holding Int. GmbH RAKO, a.s.

S25/02

S141/02

Odkaz na rozhodnutí Při vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl k rozhodnutí M.1878 – Pfizer/Warner Lambert; M.555 – Glaxo/Wellcome; M.885 – Merck/RhônePoulenc/Merial Při vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl k rozhodnutí M.1950 – Toyoda Automatic Loom Works/BT Industrie Při vymezení relevantního trhu a substituovatelnosti výrobků Úřad přihlédl k rozhodnutí M.2051 – Nordic Capital/Hiag/Nybron/ Bauwerk; M.599 – Noranda Forest/Glunz a rozsudku Soudního dvora C-62/86 – AKZO Chemie BV v Commission

Spojení povoleno s podmínkami RWE Gas AG Transgas, a.s. REPS

Při posuzování možnosti vzniku paralelního chování Úřad přihlédl k rozhodnutí M.1673 – VEBA/VIAG; M.931 – Neste/IVO, při vymezení geografického relevantního trhu přihlédl k rozhodnutí M.1346 – EDF/London

Spojení povoleno s podmínkami LNM Holdings N.V. Nová Huť, a.s.

Při vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl k rozhodnutí M.2382 – Usinor /Arbed/Acceralia, při posouzení tržní síly přihlédl k rozhodnutí ECSC.1310 – British Steel/ Hoogovens; M. 484 – Krupp/Thyssen/Riva/ Falck/Tadfin/AST

Spojení povoleno

46

Č.j. správního řízení S149/02

Účastník řízení, výrok Osinek, a.s. ČEPS, s.s.

S156/02

Spojení povoleno Bolanpass Ltd. Hortim International, s.r.o.

S162/02

Spojení povoleno MAFRA, a.s. Mobil media,a.s.

S116/02

Spojení nepodléhá povolení Navision a/s Microsoft Corp.

S199/01

Spojení povoleno Bayer AG Aventis CropScience

S39/02

Spojení povoleno s podmínkami Agrofert HOLDING,a.s. UNIPETROL, a.s.

S 128/02

S 45/02

S 57/01

Odkaz na rozhodnutí Při aplikaci zákona na spojení soutěžitelů většinově vlastněných státem Úřad přihlédl k rozhodnutí M.931 – Neste/Ivo a rozsudku Soudního dvora C 66/86 – „Ahmed Saeed“ Při vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl k rozhodnutí M.1409 – FYFFES /CAPESPAN a rozsudku Soudního dvora C 27/76 – United Brands“ Při posuzování kontroly Úřad přihlédl k rozhodnutí M. 62 – Eridania /ISI a M.353 – British Telecom/MCI Při vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl k rozhodnutí M.2460 – IBM /Informix a M.1114 – SAP /Heidelberger

Spojení povoleno s podmínkami Baring Communications Equity (TES) N.V Vision Networks Tsjechie Holding B.V

Při vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl k rozhodnutí M.1378 – Hoechst /Rhone-Poulenc; M.737 – CIBA-GEIGY/ SANDOZ, při posouzení dopadů na relevantní trhy přihlédl k rozsudkům Soudního dvora C-85/87 – Hoffmann-La Roche a C27/76 – United Brands Při vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl k rozhodnutí M.832 – Norsk Hydro/Enichem; při posouzení dopadů na relevantní trhy přihlédl k rozsudkům Soudního dvora C-85/87 – Hoffmann-La Roche a C-27/76 – United Brands Při vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl k rozhodnutí M.469 – MSG Media Service, při posuzování tržní struktury z hlediska nebezpečí kolektivní dominance k rozsudku Soudního dvora T342/99 – Airtours vs. Commission

Spojení povoleno Při úvahách o aplikovatelnosti soutěžních pravidel ČEZ, a.s. regionální elektroenergetické distribuční pro kontrolu spojování soutěžitelů na spojení dvou subjektů majoritně vlastněných státem s ohledem na společnosti jejich samostatné působení na trhu použil Úřad podpůrně rozhodnutí M.931 – Neste/Ivo. Při vymezení relevantního trhu Úřad přihlédl např. k rozhodnutí při posuzování fúze M. 469 – EDF/London Electricity a M. 1853 – EDF /EnBW. Při úvahách o přiměřenosti ukládaných podmínek přihlédl k rozhodnutí při posuzování fúze M.469 – EDF/London Electricity a M.1853 – EDF /EnBW Spojení povoleno s podmínkami . Südzucker Aktiengesellschaft Při šetření spojení Úřad přihlédl k rozhodnutí Saint Luise Sucre S.A. M.2530 – Südzucker/Saint Luise Sucre, při vymezení relevantních trhů přihlédl Úřad k rozhodnutí v případě M.34.621 – Irish Sugar Spojení zakázáno a M.30.178 – Napier Brown

47

3. VYBRANÉ PŘÍPADY Spojení soutěžitelů RWE GAS, Transgas, a.s. a osmi distribučních společností Úřad v květnu 2002 povolil spojení RWE GAS AG (RWE) se společností Transgas, a.s. a osmi distribučními plynárenskými společnostmi a stanovil tři podmínky, na základě kterých bylo spojení povoleno. Společnost RWE nesmí přímo či nepřímo nabýt kontrolu nad společností Moravské naftové doly, a.s., (MND) a blokovat její rozhodnutí o záměrech, které budou mít zjevně konkurenční charakter vůči společnosti RWE. Dále společnost RWE do doby ukončení privatizace elektroenergetiky nesmí nabývat kontrolní podíly v elektroenergetických distribučních a teplárenských distribučních společnostech nebo budovat nové elektroenergetické distribuční a teplárenské distribuční společnosti v České republice, nejdéle však po dobu 5 let. Úřad stanovením podmínek vytvořil předpoklady pro účinnou soutěž zejména do budoucna v souvislosti s předpokládanou liberalizací trhu. Úřad dále zohlednil, aby spotřebitel nebyl pod tlakem monopolních cen, ale aby ceny za plyn byly výsledkem konkurence. RWE Gas odprodala svůj podíl ve společnosti MND a splnila tak podmínku uloženou Úřadem. Případ fúze RWE a Transgas a.s. byl dosud největším, jakým se Úřad ve své desetileté historii zabýval z hlediska velikosti transakce. Tímto spojením došlo k dokončení privatizace českého plynárenství. Spojení soutěžitelů ČEZ, a.s. a pěti regionálních distribučních společností Spojení se uskutečnilo na základě usnesení vlády č. 477 ze dne 6. května 2002. Vláda vydala usnesení o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání regionálních elektroenergetických distribučních společností přímým prodejem vybranému nabyvateli, společnosti ČEZ, a.s. (dále ČEZ). Jednalo se o tyto distribuční společnosti: Středočeská energetická a.s., Východočeská energetika a.s., Severočeská energetika a.s., Západočeská energetika a.s., Severomoravská energetika a.s. Spojením bylo dotčeno několik relevantních trhů: trh výroby elektrické energie, trh distribuce elektrické energie a trh dodávek elektrické energie pro oprávněné a chráněné zákazníky. Jednalo se o spojení vertikálního charakteru, jehož realizací by vznikl integrovaný subjekt se značnou hospodářskou a finanční silou, který bude mít na trhu dominantní postavení, což by mohlo mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu dodávek elektrické energie oprávněným zákazníkům a na trhu výroby elektrické energie. V průběhu řízení oslovil Úřad velký počet subjektů, zejména z řad nezávislých výrobců a oprávněných zákazníků. Úřad také konzultoval s Energetickým regulačním úřadem odbornou technickou problematiku. Spojení ČEZ a REAS bylo povoleno se třemi podmínkami ve prospěch zachování účinné soutěže: První podmínkou je odprodej 34% podílu ČEZu ve společnosti ČEPS, a.s. (monopolní provozovatel přenosové soustavy), což zajistí úplné oddělení přenosové soustavy a dominantního výrobce. Další podmínka - prodej akcií ČEZu v Jihomoravské energetice, a.s., Jihočeské energetice, a.s a Pražské energetice, a.s. zajistí plnou nezávislost těchto společností – konkurentů – na společnosti ČEZ. Třetí podmínka odprodej jedné z pěti distribučních společností třetí osobě – je minimálním strukturální opatřením odstraňujícím nebezpečí existence silného dominantního postavení bránícího efektivnímu fungování hospodářské soutěže, povede k posílení konkurenčního prostředí a povede ke zvýšení možností uplatnění elektřiny pro nezávislé výrobce a obchodníky.

48

Předseda Úřadu v rozkladovém řízení na základě návrhu zvláštní komise prodloužil lhůtu pro realizaci těchto podmínek. V souladu s výše uvedeným usnesením vlády zahájil Úřad paralelní správní řízení ve věci spojení soutěžitelů Osinek, a.s. a ČEPS, a.s. (dále ČEPS) Vláda rovněž mimo to udělila souhlas k převodu 15% podílu společnosti ČEZ v ČEPS, a to na MPSV ČR, a vzala na vědomí prodej cca 51 % akcií ČEZ v ČEPS společnosti Osinek, a.s. Protože je elektroenergetický systém logicky vnímán jako jednotný celek a výše popsané dvě transakce restrukturalizace jsou vzájemně provázané a tvoří jednu vzájemně podmíněnou obchodní transakci, prováděl Úřad analýzy komplexně. Spojení ČEPS/Osinek bylo povoleno. Spojení soutěžitelů Südzucker Aktiengesellschaft a Saint Luise Sucre, S.A. K posuzovanému spojení mělo dojít na trhu cukru. Společnost Saint Louise Sucre před spojením kontrolovala v tuzemsku cukrovary skupiny Eastern Sugar. Společnost Südzucker kontrolovala cukrovary skupiny Agrana. Jedná se o spojení dvou ze tří významných soutěžitelů aktivních na trhu, spojením vzniklý subjekt by se stal výrazně dominantním soutěžitelem na relevantních trzích cukru pro domácnost a průmyslového cukru. Na základě skutečností, které byly zjištěny v průběhu správního řízení, např.: -

že by spojením došlo k výraznému nárůstu tržního podílu a ke snížení počtu soutěžitelů na trhu, že tržní podíly konkurentů jsou výrazně nižší, že spojující se soutěžitelé disponují velkou výrobní kapacitou v oblastech sousedících s ČR, což eliminuje možnost potenciální konkurence ze strany dovozů, že spojením vzniklý subjekt by měl velkou hospodářskou a finanční sílu a portfoliovou sílu, což by eliminovalo hospodářskou soutěž v neprospěch konečného odběratele, např. vázaným prodejem cukru a izoglukózy, že vzhledem k tomu, že relevantní trh je vyzrálý a silně regulovaný, bude vzniklý subjekt moci relativně snadno ochránit své dominantní postavení před konkurencí,

konstatoval Úřad v rozhodnutí vydaném v květnu 2002, že spojením soutěžitelů by došlo ke vzniku dominantního postavení těchto spojujících se soutěžitelů, které by mělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, a z tohoto důvodu spojení zakázal. Proti rozhodnutí byl podán rozklad. Spojení soutěžitelů Agrofert Holding a.s. a Unipetrol, a.s. Uvedené spojení soutěžitelů, které bylo důsledkem plánované privatizace společnosti Unipetrol, a.s., Úřad svým rozhodnutím v srpnu 2002 povolil se závazky ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže. V daném případě mělo spojení převážně konglomerátní charakter, většina výrobků z výrobkových portfolií obou společností se nepřekrývala. Společnost Agrofert Holding a.s. je činná v oblasti zemědělství, potravinářství a chemie, Unipetrol, a.s. v oblasti petrochemie. S ohledem na specifický charakter chemické výroby, která se vyznačuje silnými vertikálními vazbami, a s přihlédnutím k tomu, že u některých společností dochází pouze ke změně vykonavatele kontroly, nemělo spojením dle šetření Úřadu dojít k podstatnému narušení soutěže. Proto Úřad spojení svým rozhodnutím povolil. Své rozhodnutí o povolení však podmínil splněním tří závazků ve prospěch zachování a rozvíjení účinné hospodářské soutěže, které přijal účastník řízení. Tyto závazky

49

spočívaly v zachování dodávek hnojiv společnostem mimo skupinu Agrofert Holding a.s. po dobu pěti let, zachování rovných distribučních podmínek a pravidelného zveřejňování předpokládaného vývoje cen dusíkatých hnojiv. Tyto závazky řešily nebezpečí, na která poukazovaly některé třetí strany. K uskutečnění předmětného spojení však nakonec nedošlo, jelikož společnost Agrofert Holding a.s. odstoupila od Smlouvy o koupi a prodeji akcií, uzavřené s FNM. V současné době je připravováno nové kolo privatizace společnosti Unipetrol, a.s.. Spojení soutěžitelů Baring Communications Equity (TES) N.V a Vision Networks Tsjechie Holding B.V Uvedené spojení provozovatelů kabelové televize bylo povoleno rozhodnutím Úřadu ze dne 31. prosince 2002. Spojující se soutěžitelé kontrolují společnosti TES Media a Intercable CZ. Obě společnosti až na výjimky působí na rozdílných geografických relevantních trzích, na nichž nedojde po spojení ke zvýšení jejich tržního podílu. Spojením došlo k posílení hospodářské a finanční síly. Toto posílení však bylo vyváženo hospodářskou a finanční sílou jiných telekomunikačních společností, které jsou nebo se ve střednědobém horizontu stanou konkurenty vzhledem k postupnému zavádění nových technologií šíření televizního signálu. V rámci správního řízení se Úřad, mj. též s ohledem na velké množství obdržených stížností ze strany spotřebitelů, zabýval nebezpečím dalšího enormního růstu cen za poskytování těchto služeb. Bylo rovněž zkoumáno, zda spojením nedojde ke vzniku kolektivního dominantního postavení spojujících se soutěžitelů a jeho hlavního konkurenta, společnosti UPC, při nákupech programů, inzerce či v oblastech marketingu. Při tomto posouzení Úřad vycházel z kritérií stanovených Evropskou komisí a evropskými soudy, zejména ve světle kritérií stanovených rozsudkem Soudu první instance ve věci Airtours vs. Commision (T-342/99). Po pečlivém zvážení všech skutečností Úřad konstatoval, že posuzované spojení soutěžitelů nepovede ke vzniku či posílení dominantního postavení spojením vzniklého subjektu, které by mělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, a spojení povolil. Spojení by rovněž mělo přispět k dalšímu rozvoji konkurence v oblasti telekomunikačního sektoru, zejména v oblasti poskytování hlasových a datových služeb, což je obzvláště důležité vzhledem ke skutečnosti, že jde o dynamicky se rozvíjející trh. Spojení soutěžitelů LASSELSBERGER Holding-International GmbH a Rako, a.s. Spojení se odehrálo na trzích obkladových materiálů a surovin pro jejich výrobu (kaolínu, živce a jílu). Spojení bylo povoleno s podmínkami ve prospěch zachování účinné soutěže, které se týkaly zejména zajištění přístupů do distribuční sítě, zákazu diskriminace odběratelů, zachování dodávek a uchování značek všech spojením dotčených společností. Tyto podmínky zohlednily stanoviska třetích stran. Úřad přihlédl k velkému podílu importu a exportu a neexistenci významných překážek vstupu konkurentů na trh v oblasti obkladových materiálů. Úřad oslovil velký počet třetích stran a zadal odborným pracovištím provést posudky v problematice zastupitelnosti obkladových materiálů. Úřad rovněž přihlédl k vývoji na zahraničních trzích. Spojující se soutěžitelé zaujímají významné postavení i na trhu surovin pro výrobu obkladových materiálů. Za účelem zpřístupnění zdrojů na základě volného a rovnoprávného přístupu pro všechny potenciální soutěžitele na trhu Úřad stanovil podmínky, které slouží k eliminaci možných negativních dopadů šetřeného spojení na relevantní trhy. Spojením vzniklý subjekt se bude moci lépe prosadit na evropských trzích,

50

dojde k posílení kapitálové základny a rozšíření výrobkového portfolia, což bude mít pozitivní dopad pro spotřebitele. Spojení soutěžitelů Generali pojišťovna a.s. a Zürich, organizační složka Úřad v září 2002 vydal rozhodnutí, kterým povolil spojení soutěžitelů, spočívající v převzetí části podniku spolu s pojistným kmenem pojišťovny Zürich ze strany společnosti Generali pojišťovna a.s. Spojení se odehrálo na několika pojistných trzích, na kterých spojující se pojišťovny mají jen malý tržní podíl. Výjimkou byl trh záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Na tomto specifickém trhu působil před spojením zejména tzv. pool, jehož je Generali a.s. hlavním pojistitelem. Pool je volné sdružení devíti tuzemských pojišťoven, které se podílejí na sjednaném pojištění a zároveň zajištění přijatého rizika. Pojištovna Zürich, která záruku pro případ úpadku cestovní kanceláře rovněž poskytuje, nebyla členem poolu. Společnost Zürich oznámila ukončení aktivit na tuzemském trhu. Úřad usoudil, že vzhledem k této skutečnosti zůstane struktura trhu pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře stejná v případě, že k posuzovanému spojení soutěžitelů dojde, i v případě, že ke spojení nedojde, neboť pojišťovna Zürich nehodlala v poskytování tohoto druhu pojištění dále pokračovat. Na tomto relevantním trhu totiž v obou případech bude působit pouze pool. Úřad rozhodnutím spojení povolil, nicméně v něm uložil podmínku, že společnost Generali a.s. je povinna zajistit poskytování pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře dle zákona č. 159/1999 Sb. nejméně v současném rozsahu co do objemu uzavřených pojistných smluv a upsaného rizika ke dni vydání rozhodnutí, pokud jí v tom prokazatelně nezabrání objektivní skutečnosti, zejména nemožnost získat odpovídající zajištění, a to alespoň do doby, než budou zákonem umožněny i další formy zajištění klientů cestovních kanceláří v úpadku. Tato podmínka eliminovala možné nebezpečí z omezení aktivit dominantního soutěžitele na trhu, což by se velmi negativně dotklo podmínek hospodářské soutěže na souvisejícím trhu cestovního trhu. 4. STATISTICKÉ ÚDAJE Tabulka č. 8: Počet zahájených správních řízení Rok

Spojování podniků – počet zahájených správních řízení

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

36

51

74

58

57

51

57

140

217

V roce 2002 zahájil Úřad 217 správních řízení o povolení spojení podniků. V tomtéž období bylo vydáno 238 rozhodnutí. 204 rozhodnutí bylo meritorní povahy. Z toho bylo 181 spojení povoleno bez podmínek, 8 z nich s podmínkami či závazky, dvě spojení nebyla povolena a dále bylo vydáno 13 rozhodnutí o tom, že posuzovaná transakce nepodléhá povolení Úřadu (buď z důvodu, že nepředstavuje spojení soutěžitelů, nebo pro nesplnění obratových kritérií pro notifikaci). Rozhodnutí o výjimkách ze zákazu spojení bylo vydáno 5, jedno rozhodnutí se týkalo spojení v rozporu s § 18 odst. 1 zákona. 19 rozhodnutí

51

se týkalo přiznání postavení účastníka řízení. Bylo podáno 10 rozkladů, z toho 8 pro nepřiznání postavení účastníka řízení. Tabulka č. 9: Statistika rozhodnutí vydaných s podmínkami ve prospěch účinné hospodářské soutěže v roce 2002 238

Počet vydaných rozhodnutí Počet spojení podniků, ve kterých byly uloženy podmínky a omezení Převažující typ spojení podniků

8 Horizontální Oblast služeb Strojírenský průmysl Elektrotechnický průmysl Zemědělské zásobování Provozování lékáren Stavebnictví Bankovnictví Celulózo-papírenský průmysl

Odvětví se silnou tendencí ke spojování podniků Odvětví se slabou tendencí ke spojování podniků

Z údajů o rozhodovací činnosti Úřadu v roce 2002 vyplývá, že Úřad uložil podmínky v osmi případech, což představuje 4% ze všech 207 vydaných pravomocných rozhodnutí, a pokud jsou brána v úvahu pouze rozhodnutí podle § 16 odst. 4 zákona (ve II. fázi), kterých bylo dvanáct, pak tomu bylo v 67% případů. Spojení soutěžitelů nebylo ve stejném období povoleno ve dvou případech, což představuje 0,5% všech řešených případů, resp. 17% rozhodnutí vydaných ve II. fázi.

Tabulka č. 10: Podmínky a zákazy v rozhodnutích EK a Úřadu Zákazy v II. fázi k celkovému Podmínky ve II. fázi počtu všech vydaných k celkovému počtu rozhodnutí rozhodnutí (v %) vydaných ve II. fázi (v %) Evropská komise – průměr Evropská komise – rok 2001 Úřad – od 1.1.2002 do 31.12.2002

Zákazy ve II. fázi k celkovému počtu rozhodnutí vydaných ve II. fázi (v %)

0,7%

67,9%

17,9%

1,5%

50%

25%

0,5%

67%

17%

Podíl rozhodnutí, kterými se povoluje spojení soutěžitelů s podmínkami, a podíl rozhodnutí, kterými se spojení soutěžitelů nepovoluje, je zcela v intencích rozhodovací praxe Evropské komise za poslední čtyři roky.

52

Uložené podmínky: Rozdělení. Podmínky, omezení a závazky ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže, tak jak s nimi počítá ustanovení § 17 odst. 3 zákona, lze v souladu s ustálenou praxí rozdělit do několika skupin, z nichž nejdůležitější jsou: 1. Strukturální podmínky, které zakládají změny ve struktuře trhu (prodej části společnosti, určité činnosti apod. třetí straně) 2. Podmínky týkající se chování, které nemají vliv na strukturu trhu, ale mohou ovlivnit chování na trhu (tzv. behaviorální podmínky). Jde např. o aplikaci nekonkurenční klauzule, nebo závazek ukončit spolupráci s jinou společností apod. Z celkového počtu osmi rozhodnutí, ve kterých Úřad uložil podmínky, dvě rozhodnutí obsahovala jak strukturální, tak behaviorální podmínky (S 25/02, S 119/01), pět rozhodnutí pak obsahovala pouze behaviorální podmínky (S 126/01, S 45/02, S 39/02, S 147/02, S 133/02). Jedno rozhodnutí obsahovalo pouze strukturální podmínky (S 145/02). Převažujícím typem ukládaných podmínek je behaviorální typ. Při sečtení jednotlivých podmínek v uvedených osmi rozhodnutích, je dán celkový počet 27 uložených podmínek, což představuje cca 3 podmínky na jedno rozhodnutí. V této souvislosti je však nutno uvést, že podmínky uložené v jednom rozhodnutí velmi často tvoří jeden soubor (komplex) podmínek, jehož jednotným účelem je odstranit identifikované nebezpečí pro účinnou hospodářskou soutěž. Podmínky, ukládané Úřadem v jeho rozhodnutích, jsou převážně kompatibilní s podmínkami, k jejichž uložení přistupovala nebo přistupuje Evropská komise ve svých rozhodnutích. Celkově lze proces ukládání podmínek ve prospěch ochrany účinné hospodářské soutěže za sledované období hodnotit kladně, neboť v těchto případech bylo možné za předpokladu jejich uložení povolit spojení, a předejít tak krajní variantě, tj. nepovolení spojení. Je zřejmé, že Úřad v případech, kdy v důsledku plánovaného spojení může dojít k podstatnému narušení hospodářské soutěže, hledá alternativní řešení k výroku, že se dané spojení nepovoluje, a k tomuto závěru dochází pouze tehdy, není-li možné nebezpečí pro hospodářskou soutěž odstranit pomocí podmínek.

53

D. ROZKLADOVÉ ŘÍZENÍ V OBLASTI OCHRANY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE • Počet rozhodnutí napadených rozklady v roce 2001 Z toho rozhodnutých v roce 2001

11 5

• Počet rozhodnutí napadených rozklady v roce 2002 Z toho rozhodnutých • V roce 2002 • V období leden – duben 2003

49 24 8

Celkový počet rozhodnutí o rozkladech v období 2002 a leden až duben 2003

32

Rozkladová komise pro oblast hospodářské soutěže v roce 2002 výrazně zintenzivnila svoji činnost, když projednala celkem 57 rozkladů proti 27 prvostupňovým rozhodnutím ve srovnání s 19 rozklady proti 5 prvostupňovým rozhodnutím projednanými v roce 2001. Hlavní příčinu tohoto výrazného nárůstů lze spatřovat zejména v projednávání takových rozkladem napadených rozhodnutí, o kterých dříve, před účinností nového zákona, jednáno nebylo, tj. rozhodnutí v určovacím řízení a rozhodnutí procedurální povahy. V minulém období také došlo ke zvýšení počtu vydaných prvostupňových rozhodnutí Úřadu sankční povahy, proti kterým byly podány rozklady, jež bylo také nutno ve sledovaném období projednat. Druhostupňové rozkladové řízení v oblasti hospodářské soutěže tak přineslo zvýšení počtu projednávaných případů a zvýšení rozsáhlosti podávaných opravných prostředků, a tím i časové náročnosti projednávání. Předseda Úřadu v roce 2002 realizoval řadu organizačních opatření ke zlepšení a zrychlení rozhodování o rozkladech v oblasti hospodářské soutěže, což již ve sledovaném období přineslo velmi pozitivní výsledky; v roce 2002 tak došlo k projednání všech zbylých rozkladů, které byly podány v roce 2001, k vydání všech zbylých rozhodnutí o rozkladech, které byly projednány v letech 2000 a 2001, a ke zkrácení doby vedení řízení ve druhém stupni u řízení návrhových, zejména v oblasti spojování soutěžitelů. Promptní rozhodování o rozkladech ve věcech spojování soutěžitelů, které významně posiluje právní jistotu účastněných stran, považuje Úřad za jednu z priorit své činnosti V roce 2002 začala vznikat ucelená a konstantní rozhodovací praxe ohledně aplikace nového zákona, který nabyl účinnosti ke dni 1. července 2001. Vzhledem k velkému nárůstu počtu podaných rozkladů v oblasti hospodářské soutěže a k nezbytnosti zajištění nejen kvalitního projednání rozkladů, ale i projednání v co nejkratším čase, došlo k posílení odborného týmu zabývajícího se projednáváním rozkladů. Další kapacitní opatření včetně zajištění finančních zdrojů se jeví jako nezbytné.

54

Vybraná významná rozhodnutí o rozkladech vydaná v roce 2002 R15/2001 - Zneužití dominantního postavení na trhu mobilní telefonie Porušení zákona č. 63/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, spočívalo ve zneužití dominantního, respektive monopolního postavení na trhu mobilních radiotelefonních služeb ve veřejných mobilních telekomunikačních sítích GSM (NMT) na újmu jiného soutěžitele tím, že společnost Eurotel Praha, spol. s r.o účtovala bez objektivně ospravedlnitelných důvodů svým zákazníkům za minutu volání do sítě provozované společností Český Mobil a.s. částku vyšší než za minutu volání do sítě provozované společností RadioMobil a.s. Předseda Úřadu dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že vyšší cena volání do sítě Český Mobil a.s. tohoto soutěžitele diskriminovala, neboť mu neumožnila soutěžit o získání zákazníků za rovných soutěžních podmínek. Jednání účastníka řízení mělo za následek také újmu spotřebitelů – zákazníků účastníka řízení, kteří za srovnatelnou službu při volání do sítě společnosti Český Mobil a.s. platili na hovorném v některých tarifech částku vyšší, než za volání do sítě společnosti Radiomobil a.s. Předseda Úřadu ve svém rozhodnutí o rozkladu nepřisvědčil argumentům účastníka řízení, podstata výroku byla ve druhé instanci potvrzena, a za porušení ustanovení § 9 odst. 3 zákona byla účastníkovi řízení uložena pokuta ve výši 48 000 000,- Kč. R16/2001 - Zneužití dominantního postavení na trhu mobilní telefonie Obdobné porušení zákona č. 63/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, spočívalo ve zneužití dominantního postavení společností RadioMobil a.s. na trhu mobilních radiotelefonních služeb ve veřejných mobilních telekomunikačních sítích GSM na újmu jiného soutěžitele tím, že bez objektivně ospravedlnitelných důvodů účtovala svým zákazníkům za minutu volání do sítě provozované společností Český Mobil a.s. částku vyšší než za minutu volání do sítě provozované společností Eurotel Praha, spol. s r.o. Rovněž v tomto rozhodnutí předseda Úřadu dospěl k závěru, že vyšší cena volání do sítě Český Mobil a.s. tohoto soutěžitele diskriminovala, neboť mu neumožnila soutěžit o získání zákazníků za rovných soutěžních podmínek. Taktéž v tomto případě jednání účastníka řízení mělo za následek také újmu spotřebitelů – zákazníků účastníka řízení, kteří za srovnatelnou službu při volání do sítě společnosti Český Mobil a.s. platili na hovorném v některých tarifech částku vyšší, než za volání do sítě společnosti Eurotel Praha, spol. s r.o. Předseda Úřadu ve svém rozhodnutí o rozkladu nepřisvědčil argumentům účastníka řízení, podstata výroku byla ve druhé instanci potvrzena, a za porušení ustanovení § 9 odst. 3 zákona byla účastníkovi řízení uložena pokuta ve výši 15 000 000,- Kč. R18/2001 - Zamítnutí návrhu na povolení spojení Proti rozhodnutí Úřadu ze dne 27. září 2001 č.j. S 31/01-1648/01 o nepovolení spojení podniků Karlovarské minerální vody, a.s., Poděbradka, spol. s r.o., a Hanácká kyselka s.r.o., ve smyslu ustanovení § 8a odst. 2 zákona č. 63/1991 Sb., podal účastník, řízení společnost Karlovarské minerální vody, rozklad.

55

Předseda Úřadu se ve svém rozhodnutí plně ztotožnil s názorem prvoinstančního orgánu, podle kterého hospodářské výhody předmětného spojení nepřevažují újmu narušení soutěže, která by spojením mohla vzniknout na trhu balených přírodních vod minerálních a stolních v České republice. Spojením vzniklý subjekt by měl vysokou kapacitu povolených zdrojů, vlastnil by velké množství spontánně známých obchodních značek a měl by značnou finanční sílu. Vysoká vyjednávací síla vůči obchodníkům by vedla k prosazení vlastních značek, k omezení výběru pro spotřebitele a ke zvyšování cen. Tyto skutečnosti by měli negativní dopad na konečného spotřebitele. Po přezkoumání všech námitek účastníka řízení obsažených v rozkladu a po posouzení nového návrhu (změna původního návrhu na povolení spojení – nově pouze návrh na povolení spojení Karlovarských minerálních vod a společnosti Poděbradka), předseda Úřadu neshledal důvody pro povolení spojení účastníka řízení se společností Poděbradka, případně pro zrušení napadeného rozhodnutí a jeho vrácení k novému projednání. R 4/2001 - Vertikální zakázaná dohoda o nepřímém určení ceny Společnost Rigips, a.s. porušila zákon tím, že uzavřela s distributory výrobků Rigips, a.s. ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 63/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zakázané a neplatné dohody o nepřímém určení ceny pro prodej konečnému spotřebiteli, které narušily hospodářskou soutěž na trhu sádrokartonových desek v České republice. V řízení byl prokázán záměr účastníka řízení omezit svobodnou vůli distributorů při tvorbě prodejní ceny zboží. Vertikální cenová dohoda představuje závažné porušení § 3 odst. 1 zákona. Skutková podstata byla v rozhodnutí o rozkladu potvrzena. Za porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byla účastníku řízení uložena pokuta ve výši 500 000,- Kč. Předseda Úřadu se ztotožnil s postupem Úřadu, který při posuzování věci přihlédl k čl. 81 Smlouvy o založení ES ve znění Amsterodamské smlouvy, navazujícím předpisům soutěžního práva ES v oblasti vertikálních dohod i souvisejícím judikátům Evropské komise, na které v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal. R 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14/2001 – zakázaná dohoda o minimální ceně Předseda Úřadu rozhodl v řízení o rozkladech proti rozhodnutí, které podali účastníci řízení (plemenářské podniky) – obchodní společnost Holding Českomoravská plemenářská unie, k.s., Jihočeský chovatel a.s., REPROGEN, a.s., PLEMENÁŘSKÉ SLUŽBY a.s., PLEBO BRNO, a.s., AGRO – Měřín, a.s., Plemenáři Brno, a.s., a CHOVSERVIS, a.s. Porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo shledáno v tom, že mezi účastníky řízení AGRO – Měřín, a.s., Plemenáři Brno, a.s. a CHOVSERVIS, a.s. došlo k uzavření zakázané a neplatné dohody o minimální ceně inseminačních dávek plemenných býků. Ostatní účastníci řízení postupovali ve vzájemné shodě s pravidly výše jmenované dohody. Po stránce věcné se předseda Úřadu s napadených rozhodnutím ztotožnil a žádné z námitek účastníků řízení nepřisvědčil, neboť Úřad v rámci správního řízení shromáždil řadu přímých i nepřímých důkazů, které jednoznačně prokázaly, že ke společnému postupu soutěžitelů došlo následkem jejich přímého nebo zprostředkovaného kontaktu a jejich jednání tedy nebylo ani náhodou ani logickým důsledkem ekonomických podmínek na trhu inseminačních dávek plemenných býků v České republice. Konkrétními důkazy v daném případě bylo

56

jednak zjištění výše ceny, za jakou účastníci řízení své produkty skutečně prodávali, dále skutečnost, že tato cena odpovídala dohodnuté úrovni, a také skutečnost, že toto chování bylo výsledkem vzájemné koordinace či kooperace účastníků řízení.Rozhodnutím Úřadu byla účastníkům řízení uložena pokuta v úhrnné výši 2 570 000,- Kč, kterou předseda v rozkladovém řízení potvrdil.

57

V. VEŘEJNÉ ZAKÁZKY 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ÚŘADU •

V průběhu roku 2002 Úřad provedl na základě zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění, a v souladu se zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, v platném znění, kontrolu postupů některých zadavatelů veřejných zakázek. Po provedené analýze počtu vedených správních řízení, obdržených podnětů a stížností občanů, oznámení orgánů činných v trestním řízení, a v neposlední řadě rovněž i na základě vyhodnocení počtu a věcného obsahu dotazů od samotných zadavatelů veřejných zakázek za období roku 2001, byl stejně jako v minulých letech schválen „Plán kontrolní činnosti u zadavatelů veřejných zakázek“. Místa provádění kontrol v uplynulém roce byla stanovena po zralé úvaze, a to plošně po celé republice, s přihlédnutím ke kapacitním možnostem Úřadu. V roce 2002 se jednalo o následující zadavatele: - statutární město Brno - Nemocnice Blansko - statutární město Teplice - Středočeský kraj - Magistrát hlavního města Prahy - Ministerstvo vnitra – Okresní úřady České Budějovice, Karlovy Vary, Plzeň-sever, Pardubice, Hradec Králové, Jihlava, Brno-venkov - Úřad pro státní informační systémy - Ředitelství silnic a dálnic ČR - Městská část Praha 7.

•

Podle důležitosti a konkrétních okolností zakázky se pracovníci Úřadu zúčastňovali i otevírání obálek s nabídkami u zadavatelů veřejných zakázek, a to u Ministerstva obrany ČR, Vojenské ubytovací a stavební správy, Okresního úřadu Opava, Statutárního města Brna-Úřadu městské části Brno-Bystrc, Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity Brno, Nemocnice Milosrdných bratří Brno, města Břeclav, Ředitelství silnic a dálnic ČR, a Statutárního města Havířova.

•

Stejně jako v minulých letech pokračoval Úřad v šetření postupů zadavatelů veřejných zakázek na základě podnětů Nejvyššího kontrolního úřadu. Byl přezkoumán postup při zadávání veřejných zakázek u Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí, Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Městského soudu v Praze, Úřadů práce v Teplicích, v Karviné a v Liberci, Ústavu sociální péče ve Snědovnicích a v BrněKrálově Poli, Výchovného ústavu pro děti a mládež Hostouň, Jedličkova ústavu v Liberci, Ředitelství vodních cest ČR, Povodí Labe s.p., Povodí Vltava s.p., Vězeňské služby ČR, Ředitelství silnic a dálnic ČR, Českého báňského úřadu, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy chráněných krajinných oblastí ČR, České zemědělské a potravinářské inspekce Brno, Výzkumného ústavu rostlinné výroby Praha-Ruzyně, Státního ústavu pro kontrolu léčiv, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Fakultní nemocnice u sv.Anny v Brně, Fakultní nemocnice Praha, statutárního města Pardubice, města Hranice, města Žebrák, města Stod, města Prachatice, města Touškov, města Chrast, obce Všeruby, obce Hodonice, obce Luka nad Jihlavou, obchodní společnosti BEST, a.s., Rybnice, okr. Plzeň-sever, obchodní společnosti BRANO a.s., Hradec nad Moravicí, obchodní společnosti NARS, spol. s r.o., Krásno, obchodní společnosti SANTA NÁPOJE a.s., Krnov, a obchodní společnosti Štěrkovny spol. s r.o., Dolní Benešov.

58

•

Na základě požadavků Státního fondu životního prostředí, Finančních ředitelství Ostrava, Brno a Hradec Králové, okresních úřadů, popř. samotných zadavatelů veřejných zakázek, prováděl Úřad nad rámec svých povinností vyplývajících ze zákona o zadávání veřejných zakázek posouzení postupů zadavatelů při realizaci akcí, na které následně byly vyžadovány dotace. Jednalo se o investiční akce, jejichž realizace vedla ke zlepšení životního prostředí (čističky odpadních vod, kanalizace, plynofikace obcí), popř. o nákupy dopravních prostředků k obnově vozového parku za účelem zajištění dopravní obslužnosti regionu, a to Výrobního družstva Portáš, Výrobního družstva Vrbice, Nemocnice s poliklinikou v Ivančicích, Nemocnice Znojmo, ČSAD Vyškov, ČSAD Kroměříž, ČSAD Ústí nad Orlicí, Školního polesí Valšovice, obchodní společnosti CONNEX Ostrava, obchodní společnosti TQM a.s. Opava, města Velká Bíteš, obce Kvasice, obce Srnojedy, obce Vísky u Letovic.

•

Nezanedbatelnou činností úseku dohledu je seznamování veřejnosti (zadavatelů i uchazečů o veřejné zakázky) s výkladem zákona o zadávání veřejných zakázek. V průběhu roku 2002 bylo zodpovězeno více než 850 písemných odpovědí na dotazy ve věcech praktické aplikace zákona o zadávání veřejných zakázek. Úsek dohledu se podílel na přednáškách a seminářích pro zadavatele a uchazeče o veřejné zakázky, které pořádalo Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR, o. p. s., právní nástupce nadace FPMS ČR.

•

V roce 2002 byl zahájen twinnningový projekt pro oblast zadávání veřejných zakázek, jehož se Úřad spolu s Ministerstvem financí a Ministerstvem pro místní rozvoj účastní. Prostřednictvím tohoto projektu se němečtí experti podíleli na formování budoucí české legislativy v oblasti zadávaní veřejných zakázek, zejména při přípravě nového zákona. V rámci twinningového programu byly pořádány semináře a odborná školení pro zaměstnance Úřadu.

•

Úřad v roce 2002 zpracoval spolu s Ministerstvem pro místní rozvoj návrh nového zákona o zadávání veřejných zakázek. Návrh byl konzultován i se zástupci Evropské komise. Nezbytnost přijetí nového zákona vychází z potřeby zajištění transpozice příslušných Evropských směrnic a praktických zkušeností Úřadu. Nový zákon má přinést zrychlení a zefektivnění zadávacího řízení, a tím i šetřit veřejné prostředky.

Analýza nedostatků, k nimž dochází při zadávání veřejných zakázek Zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, byl přijat s účinností od 1.1.1995. Od uvedeného termínu uplynulo již osm let, tedy náležitě dlouhé období, za které se mohli zadavatelé i uchazeči se zněním zákona a jeho praktickou aplikací podrobně seznámit, a to i přes skutečnost, že za dobu své existence byl zákon 12x novelizován. Přestože s výkladovými stanovisky k jednotlivým ustanovením zákona se může odborná veřejnost seznámit prostřednictvím rozhodnutí zveřejňovaných na internetových stránkách Úřadu, přestože jsou nadále realizovány semináře, na kterých vystupují vybraní pracovníci Úřadu, neustále dochází v praktické aplikaci zákona ze strany zadavatelů a uchazečů k některým pochybením, a to mnohdy formálního rázu, a to z důvodu nepochopení či špatného výkladu zákona. a) Nejčastější chyby zadavatelů při zadávání veřejných zakázek: •

stanovení vágních podmínek zadání veřejné zakázky, které připouštějí v řadě případů různý výklad, takže zájemcům o veřejnou zakázku není zcela zřejmé, jak mají zpracovat

59

•

•

• •

• •

• • •

• •

své nabídky, aby vyhověly podmínkám zadání, případně aby co nejlépe vyhověly kritériím hodnocení, nadále v některých případech nejsou brány do úvahy novely zákona, které již v dřívějších obdobích upravily podrobnějším způsobem prokázání kvalifikačních předpokladů uchazečů, zejména prokázání oprávnění k podnikání, resp. absenci dluhu na pohledávkách státu u veřejného zdravotního pojištění, sociálního zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v řadě případů není věnována náležitá pozornost výběru potenciálních zájemců o veřejnou zakázku a zadavatelé tak při zadání veřejné zakázky formou výzvy více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky vyzvou sice předepsaný počet subjektů, avšak subjektů, které jsou objektivně schopni splnit předmět plnění veřejné zakázky, je ve skutečnosti méně, a tudíž není splněn požadavek zákona na oslovení minimálního předepsaného počtu zájemců přicházejících v úvahu k plnění veřejné zakázky, stanovení platebních podmínek zadavatelé mnohdy přesouvají na uchazeče o veřejnou zakázku, a v některých případech jsou dokonce platební podmínky uváděny jako jedno z kritérií hodnocení nabídek, výběr nejvhodnější nabídky je netransparentní, neboť volbě kritérií hodnocení nabídek s ohledem na předmět plnění veřejné zakázky není věnována náležitá pozornost, kritéria jsou obecná, např. celková výhodnost smlouvy, ze kterého nemohou uchazeči prakticky zjistit, co konkrétně zadavatel zamýšlí v rámci takto stanoveného kritéria hodnotit, což má sekundárně za následek, že nabídky jsou zpracovány způsobem, který neumožňuje jejich objektivní srovnání, v zadání často není stanoven požadavek, čím má být v nabídce prokázáno naplnění kritéria, popř. dalšího předpokladu pro plnění veřejné zakázky, při stanovení dalších předpokladů pro plnění veřejné zakázky bývá odkazováno na již neplatná ustanovení jiných obecně platných právních předpisů, což má za následek, že někteří uchazeči prokazují další předpoklad podle nové právní úpravy, za což bývají zadavateli následně vylučováni z další účasti na veřejné zakázce, podmínky zadání obsahují diskriminační prvky, když např. tzv. zvláštní podmínky k provedení zakázky jsou využívány ke zvýhodnění některých uchazečů z regionu, ve kterém má sídlo zadavatel veřejné zakázky, nad rámec zákona stanoví zadavatel určité podmínky, přičemž při hodnocení a posuzování nabídek zjistí, že jsou pro něj přijatelné (mnohdy i výhodné) nabídky, nesplňující takto rigorózně stanovené podmínky, výběrová řízení jsou realizována na základě neúplné zadávací dokumentace a uchazeči bývají vyzýváni k doplnění a dopracování zjištěných rozdílů oproti projektové dokumentaci, což vede ve svých důsledcích k tomu, že uchazeči podají nabídky na různý rozsah prací, neboť každý uchazeč zjistí oproti projektové dokumentaci jiné rozdíly, zakázka je záměrně dělena, aby zadavatel nemusel použít procesně složitější způsob zadání veřejné zakázky, zadavatel použije mimořádného způsobu zadání veřejné zakázky výzvou jednomu zájemci, přestože nejsou pro tento způsob splněny zákonné podmínky.

b) Nejčastější chyby zadavatelů při hodnocení a výběru nejvhodnější nabídky: Při hodnocení nabídek přetrvávají pochybení spočívající v nerespektování základních principů platných pro zadávání veřejných zakázek, a to transparentnost postupu zadavatele, nediskriminace žádného z uchazečů o veřejnou zakázku, a možnost přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. Hodnocení nabídek se provádí podle výše nabídkové ceny nebo tzv. ekonomické vhodnosti nabídek v souladu s kritérii uvedenými 60

v podmínkách zadání veřejné zakázky (§ 6 zákona). Při hodnocení nabídek podle jejich ekonomické vhodnosti je základním prvkem volba odpovídajících kritérií hodnocení, a to s ohledem na předmět plnění veřejné zakázky. Při přezkumné a kontrolní činnosti Úřad zjišťuje, že zadavatelé již při samotném začátku zadávacího procesu chybují tím, že zvolí nevhodná kritéria, jako např. „splnění kvalifikačních předpokladů“, „dodržení termínu zahájení plnění“, „celková výhodnost nabídky“, „komplexnost nabídky“, „výhodnost smlouvy o dílo“ apod., což uchazečům neumožňuje zjistit, co je pro zadavatele výhodnějším a co vlastně zadavatel preferuje. Podané nabídky jsou pak těžko hodnotitelnými a v některých případech je dokonce nemožné je vzájemně porovnat. Samotné hodnocení nabídek v případech vícekriteriálního hodnocení je v řadě případů nepřezkoumatelné, neboť zpráva o posouzení a hodnocení nabídek neobsahuje popis způsobu hodnocení, který by měl být zvláště důkladný u objektivně nezměřitelných kritérií hodnocení. Dalšími nejčastějšími nedostatky v procesu posuzování a hodnocení nabídek je: • porušení zásady rovného přístupu ke všem uchazečům, kdy zadavatel uzavře smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky s uchazečem, který měl být ve skutečnosti vyloučen z další účasti na veřejné zakázce, neboť neprokázal kvalifikační předpoklady, resp. nesplnil podmínky zadání veřejné zakázky, • rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky (popř. o vyloučení uchazeče), které musí učinit podle zákona zadavatel, v řadě případů učiní osoba pověřená pouze výkonem zadavatelských činností, • nesprávně je posuzováno prokázání splnění kvalifikačních předpokladů uchazečů, resp. splnění podmínek zadání, kdy některé uchazeče zadavatelé vyloučí, avšak jiné uchazeče, přes stejné pochybení, ponechají v soutěži, • nedostatečné či vůbec žádné doložení úvah a myšlenkových pochodů zadavatele při rozhodování, co je či není mimořádně nízká nabídková cena, • není rozlišován stupeň významu jednotlivých kritérií hodnocení nabídek, kdy nabídkám jsou pouze v jednotlivých kritériích přidělovány body, aniž by jejich konečný součet v každém kritériu byl vynásoben odpovídající vahou kritéria, • nabídky jsou hodnoceny dokonce podle jiných kritérií, než která byla uvedena v podmínkách zadání veřejné zakázky, popř. zadavatel rozdělí základní kritérium na podkritéria, která však svým obsahem (předmětem hodnocení) neodpovídají základnímu kritériu, • členové komise pro posouzení a hodnocení nabídek hodnotí nabídky individuálně s následným stanovením průměru hodnocení (někdy dokonce i hlasováním), což může vést k chybnému výběru nejvhodnější nabídky, neboť není zřejmá vůle k dosažení konsenzu, • ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek chybí slovní zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky, na základě jakých skutečností komise, resp. zadavatel dospěl k rozhodnutí, • před uzavřením smlouvy s vybraným uchazečem nejsou vyžadovány doklady stanovené zákonem k prokázání kvalifikačních předpokladů, • rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky či následné rozhodnutí o námitkách nejsou uchazečům zasílána doporučeně s doručenkou, což neumožňuje zadavatelům objektivně stanovit počátek a konec lhůty pro podání námitek, resp. lhůty pro podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o námitkách, • u rozhodnutí o námitkách chybí poučení o možnosti podat návrh na zahájení řízení u orgánu dohledu,

61

•

nejsou archivovány veškeré doklady pořízené v souvislosti s výběrem nejvhodnější nabídky včetně podaných nabídek, což objektivně znemožňuje provedení kontroly správnosti postupu zadavatele.

c) Nedostatky vyskytující se u uchazečů při podání nabídky a při podání námitek, resp. návrhů na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o námitkách: • • • • • • • •

v nabídkách jsou předkládána neúplná čestná prohlášení o splnění kvalifikačních předpokladů, resp. je odkazováno na jiné zákony (dílčí novely), než na zákon č. 199/1994 Sb. v platném znění, doklady prokazující splnění kvalifikačních předpokladů jsou předkládány v neověřených kopiích, resp. stáří dokladů neodpovídá zákonu, při zpracování nabídek uchazeči mnohdy neberou v úvahu novely zákona, které nabyly účinnosti, uchazeči uvádí ve svých nabídkách pouze jednotkové ceny a nikoliv cenu za splnění veřejné zakázky jako celku, což bývá mnohdy zapříčiněno nejasnými podmínkami zadání, nabídky nejsou zpracovány podle podmínek zadání (chybí doklady či údaje požadované zadavatelem, nabídky nejsou zabezpečeny proti neoprávněné manipulaci apod.), nabídky neobsahují úřední překlady listin vyhotovených v jiném jazyku, byť podmínky soutěže takový požadavek obsahují, námitky, resp. návrhy na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o námitkách jsou podávány opožděně, v případě návrhů nejsou tyto předkládány i zadavateli veřejné zakázky, námitky, resp. návrhy neobsahují náležitosti stanovené zákonem, uchazeči vytýkají zadavatelům porušení ustanovení zákona, která zadavatel při zvolené formě zadání není povinen respektovat.

2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EVROPSKÉ UNIE PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU Úřad při svém rozhodování přihlíží zejména k základním zásadám platným pro zadávání zakázek v zemích Evropské unie, a to k zásadě transparentnosti, rovného přístupu zadavatelů ke všem uchazečům a k zásadě, podle které musí být umožněno jak administrativní, tak i soudní přezkoumání postupů zadavatelů při výběru nabídek u veřejných zakázek. Úřad si pro vlastní potřebu a orientaci zpracoval „Seznam judikátů Soudního dvora Evropských společenství“ a průběžně zajišťuje překlad relevantních rozhodnutí, která lze, z hlediska stupně slučitelnosti platného zákona o zadávání veřejných zakázek s právní úpravou v zemích Evropské unie, aplikovat na případy, které Úřad v současnosti řeší. V odůvodnění svých rozhodnutí pak Úřad na příslušné judikáty odkazuje.

62

3. VYBRANÉ PŘÍPADY Statutární město Brno, Úřad městské části Brno-Bystrc „Rekonstrukce ZŠ nám. 28.dubna na radnici MČ Brno – Bystrc“ Zadavatel – Statutární město Brno, městská část Brno Bystrc zadala veřejnou zakázku na „Rekonstrukci ZŠ nám. 28.dubna na radnici MČ Brno Bystrc“. Obchodní veřejná soutěž byla vyhlášena v Obchodním věstníku. S uchazečem, který předložil nejvhodnější nabídku, byla uzavřena smlouva o dílo, která obsahovala ujednání, že cenu díla je možné překročit mj. pokud dojde ke změnám, doplňkům nebo rozšíření předmětu díla oproti projektu pro stavební povolení, vždy však pouze na základě požadavku objednatele. K uzavřené smlouvě o dílo bylo v průběhu realizace veřejné zakázky uzavřeno celkem 6 dodatků, které zadavatel zadával na práce související se změnami, doplňky nebo rozšířením předmětu díla oproti projektu pro stavební povolení. Nejednalo se tedy o navyšování ceny původní zakázky, ale o dodatečné práce, a tedy nové zakázky. Zadavatel proto nemohl použít podmínku uvedenou v uzavřené smlouvě o dílo a byl povinen tyto nové zakázky zadat s ohledem na výši budoucího peněžitého závazku podle části třetí zákona ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, resp. odst. 4 platného zákona v době, kdy byly předmětné veřejné zakázky zadávány. Vzhledem k tomu, že zadavatel veřejné zakázky zadané celkem třemi dodatky ke smlouvě zrealizoval a že tedy nebylo možné dosáhnout nápravy, např. uložením provedení nového výběru nejvhodnější nabídky či zrušením zadání veřejné zakázky, Úřad přistoupil k uložení pokuty ve výši 25 000,- Kč, neboť porušení zákona, kterých se zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky dopustil, byla porušení závažná. Ministerstvo spravedlnosti, Městský soud Praha „Rekonstrukce a dostavba areálu na Míčánkách pro justiční organizace“ Zadavatel Městský soud v Praze zadal obchodní veřejnou soutěž na zhotovitele komplexní projektové dokumentace pro akci „Rekonstrukce a dostavba areálu Na Míčánkách“ pro justiční organizace. Zadavatel uzavřel s uchazečem, který předložil nejvhodnější nabídku, smlouvu o dílo s výší peněžitého závazku 11 900 000,- Kč. K uvedené smlouvě o dílo byly v průběhu plnění veřejné zakázky uzavřeny dodatky č. 1, č. 2 a č. 4. Dodatkem č. 1 byl předmět veřejné zakázky rozšířen o 1 000 015,- Kč, dodatkem č. 2 došlo k rozšíření předmětu veřejné zakázky o 14 820 000,- Kč a dodatkem č. 4 došlo k rozšíření předmětu veřejné zakázky o 9 632 000,- Kč. V případě všech tří veřejných zakázek, k jejichž provedení byl uzavřen dodatek č. 1, č. 2 a č. 4, se jednalo o práce, které byly rozšířením předmětu původní veřejné zakázky v důsledku změny věcného rozsahu stavby a které nebyly součástí předmětu původní veřejné zakázky vymezeného předanou zadávací dokumentací; nejednalo se tedy o navýšení ceny původní veřejné zakázky, ale o dodatečné práce, o nové veřejné zakázky, a proto zadavatel měl uvedené veřejné zakázky s ohledem na jejich povahu a výši budoucího peněžitého závazku řádně zadat způsobem podle ustanovení § 3 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění platném v okamžiku jejich zadání. Vzhledem k tomu, že plnění podle dodatku č. 1, č. 2 a č. 4 byla uskutečněna a nebylo již možno uložit zadavateli provést nápravu, popřípadě zadání veřejné zakázky zrušit, Úřad přistoupil k uložení pokuty ve výši 127 000,- Kč, neboť zákon byl zadavatelem porušen závažným způsobem. Transgas, a.s., realizace „Stavby č. 7016-Modernizace PZP“ Zadavatel obchodní společnost Transgas a.s. zadala formou obchodní veřejné soutěže podle části druhé zákona veřejnou zakázku na dodávku „stavby č. 7016-modernizace PZP“.

63

V podmínkách soutěže zadavatel požadoval splnění dalšího předpokladu pro plnění veřejné zakázky, a to „oprávnění od výrobce pro montáž a uvedení do provozu rozhodující dodávky (armatury, měření a regulaci, řídící systémy – AUMA, MOKVELD, DEUTSCHE AUDCO, PIETRO FIORENTINI, FISHER ROUSE-MONT, MSA, TARTARINI…)“. Z dokumentace o zadání veřejné zakázky Úřad zjistil, že zadavatel si v podmínkách soutěže vyhradil některá práva, která kdyby využil, porušil by tím zákon o zadávání veřejných zakázek. Jednalo se o právo zadavatele vyzvat uchazeče k vysvětlení nabídky před dokončením hodnocení nabídek, resp. právo omezit nebo rozšířit předmět plnění veřejné zakázky v zadávací lhůtě, tzn. poté, kdy jsou již podány nabídky. Zadavatel v předmětném případě požadoval dále předložit oprávnění od výrobce, což znamená, že jiné doklady, resp. doklady od jiných subjektů než výrobců příslušných výrobků, nepovažoval za dostačující ke splnění dalšího předpokladu pro plnění veřejné zakázky. Svým postupem, resp. vyhlášenými podmínkami soutěže, se zadavatel dopustil diskriminace neurčitého počtu subjektů (potenciálních uchazečů), kterým výrobce „armatur“ odmítne vydat oprávnění k montáži. Následná argumentace zadavatele, že by byla pro něj dostačující i oprávnění i od jiných subjektů (ne přímo výrobců, ale např. výhradních dovozců předmětných výrobků), neměla vliv na rozhodnutí Úřadu. Podmínka (požadavek na další předpoklad pro plnění veřejné zakázky) soutěže musí být vždy stanovena precizně, jednoznačně a musí ošetřit všechny možné situace, které s podmínkou souvisí a mohou nastat. V této souvislosti je tedy nezbytné uvést, že zadavatel musí stanovit, čeho konkrétně se má takové potvrzení (oprávnění) od příslušného subjektu týkat, zda pouze montáže a uvedení do provozu, nebo dalších skutečností, např. provedení zkoušek atd. Úřad rozhodl o zrušení zadání veřejné zakázky, neboť dospěl k závěru, že zadavatel nestanovil jednoznačné požadavky na prokázání dalších předpokladů v podmínkách soutěže včetně jednoznačného stanovení způsobu jejich splnění. Město Konice, realizace stavby „Kanalizace a ČOV Konice“ Zadavatel město Konice vyhlásilo obchodní veřejnou soutěž „Kanalizace a ČOV Konice.“ Úřad zjistil z dokumentace o zadání veřejné zakázky, že dle podmínek zadávací dokumentace museli uchazeči do své nabídky zahrnout i ty práce a dodávky, které sice v zadávací dokumentaci nebyly, ale uchazeči je mohli nebo měli na základě svých odborných a technických znalostí předpokládat a zjistit. Dále byli uchazeči povinni ověřit soulad výkazu výměr s textovou a výkresovou částí projektové dokumentace a vypracovat podrobný popis zjištěných nedostatků. Tyto nedostatky pak měli uchazeči doložit samostatnými položkovými rozpočty, a do celkové nabídnuté ceny zahrnout jak ocenění dle výkazu výměr, tak i ocenění případných zjištěných nedostatků. Dle ustanovení § 2h odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek za úplnost a správnost údajů v zadávací dokumentaci odpovídá zadavatel. Není proto možné, aby zadavatel přenesl odpovědnost za správnost zadávací dokumentace na uchazeče a uchazeči suplovali kvalitní práci projektanta a rozpočtáře, resp. kontrolovali jejich práci. Zadavatel musí bezpodmínečně klást důraz na plně připravenou zadávací dokumentaci, protože zde leží fundament pro transparentně zadanou veřejnou zakázku. Zadavatel tedy porušil § 2h zákona o zadávání veřejných zakázek tím, že jednoznačně nevymezil množství a druh prací a dodávek, jelikož uchazeči byli povinni do nabídek zahrnout i ty práce a dodávky, které nebyly obsaženy v zadávací dokumentaci, čímž byla povinnost zadavatele stanovit množství a druh prací a dodávek přenesena na uchazeče. Zjištěné pochybení zadavatele města Konice neumožnilo nařídit pouhý nový výběr, neboť obsah zadávací dokumentace měl za následek, že uchazeči předložili vzájemně nesrovnatelné nabídky. Z výše uvedených důvodů Úřad zrušil kromě rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky i zadání veřejné zakázky.

64

4. STATISTICKÉ ÚDAJE Tabulka č. 10: Přehled vedených správních řízení v oblasti dohledu nad zadáváním

veřejných zakázek podle zákona v roce 2002 Počet obdržených podání (návrhy+podněty) Zahájená správní řízení Vydaná rozhodnutí ve věci Zastavená správní řízení Počet návrhů zamítnutých rozhodnutím Počet uložených pokut Výše pokut uložených prvoinstančním rozhodnutím v tis. Kč Výše pokut, kdy rozhodnutí nabyla právní moci v r. 2002 v tis. Kč Jiná rozhodnutí vydaná v rámci správního řízení (např. předběžné opatření) Správní poplatky za r. 2002 v tis. Kč

Celkem 700 379 224 111 80 65 2 809 1 757 21 3 053

Tabulka č. 11: Přehled rozhodnutí, která nabyla právní moci v roce 2002, členěná podle

skutkové podstaty Návrh uchazeče zamítnut (§ 59 písm. b) a § 60 písm. a) zákona č. 199/1994 Sb.) Zrušení zadání veřejné zakázky (§ 59 písm. a) a § 60 písm. b) zákona č. 199/1994 Sb.) Zadavateli uložen nový výběr (§ 59 písm. a) zákona č. 199/1994 Sb.) Zadavateli uloženo provést nápravu (§ 60 písm. b) zákona č. 199/1994 Sb.) Zadavateli samostatně uložena pokuta (§ 62 zákona č. 199/1994 Sb.) Průměrný počet dnů do vydání rozhodnutí ve věci v r. 2001/2002 Průměrný počet dnů do vydání rozhodnutí ostatních v r. 2001/2002

Celkem 50 46 43 20 65 38/43 36/39

K nárůstu průměrného počtu dnů do vydání rozhodnutí v roce 2002 oproti roku 2001 došlo z toho důvodu, že v rámci jednoho správního rozhodnutí je v mnoha případech přezkoumáváno zadávání několika veřejných zakázek, a tudíž vypracování správního rozhodnutí je náročnější a vyžádá si delší období, než je tomu v případě, kdy je šetřena pouze jedna veřejná zakázka. Na prodloužení lhůty má vliv i skutečnost, že šetřené případy jsou z hlediska věcného i procesního složitější, než tomu bylo v minulosti. Tabulka č. 12: Rozhodnutí, která nabyla právní moci v r. 2002, v podrobném členění Celkem 357

1. Vydaná rozhodnutí celkem 2. Členění podle charakteru rozhodnutí A. Rozhodnutí ve věci • Návrh uchazeče zamítnut • Zadání veřejné zakázky zrušeno • Uložen nový výběr

224 50 46 43

65

• Jiné provedení nápravy • Uložena pokuta B. Rozhodnutí o zastavení správního řízení C. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu 3. Členění podle důvodů zahájení správního řízení A. Rozhodnutí ve správním řízení zahájeném na návrh B. Rozhodnutí ve správním řízení zahájeném ex offo 4. Členění podle předmětu veřejné zakázky A. Veřejné zakázky, jejichž předmětem jsou práce B. Veřejné zakázky, jejichž předmětem jsou služby C. Veřejné zakázky, jejichž předmětem je zboží 5. Členění podle zadavatele A. Veřejné zakázky zadávané ústředními orgány státní správy B. Veřejné zakázky zadávané orgány státní správy a samosprávy s místní působností (obce, okresní úřady) C. Veřejné zakázky zadávané ostatními subjekty D. Monopoly

66

20 65 111 80 250 129 158 120 101 32 146 165 36

5. ROZKLADOVÉ ŘÍZENÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK

V OBLASTI

DOHLEDU

NAD

ZADÁVÁNÍM

5.1 Počet podaných rozkladů proti rozhodnutím vydaných v prvním stupni: Rok 2002 ……………celkem 97 rozkladů Rok 2001 ……………celkem 110 rozkladů 5.2 Vývoj rozkladového řízení Vývoj projednávaných rozkladů je dán jednak rozsahem vyřizovaných případů a jednak jejich stále se zvyšující složitostí. Z praxe činnosti obou rozkladových komisí (Brno, Praha), poradních orgánů předsedy Úřadu, vyplývá, že i přes rozsah a složitost zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a zejména i složitost zadávaných zakázek, lze vysledovat mírně se snižující počet podaných rozkladů proti rozhodnutím Úřadu. Tento trend je způsoben zejména větší informovaností o vydávaných rozhodnutích Úřadem, která jsou zveřejňována na webových stránkách Úřadu, a taktéž zpracováním odůvodnění těchto rozhodnutí natolik fundovaně a přesvědčivě, že účastníci řízení s názory uvedenými v rozhodnutích souhlasí. Přesto počet podaných 97 rozkladů není zanedbatelný. Mnoho rozkladů je podáváno i jen proti části výroku rozhodnutí, zejména proti výrokům o uložení pokuty, případně jsou rozklady podávány s žádostí o snížení pokut. Zadavatelé vesměs svá pochybení při zadávání veřejných zakázek uznávají. Avšak v případech, kdy bylo zrušeno zadání soutěže pro zjištěná pochybení zadavatele již ve stadiu vyhlášení nebo kdy bylo uloženo zadavateli provést nový výběr nejvhodnější nabídky, podávají rozklady zejména vyloučení uchazeči a ti, jejichž nabídka byla vybrána jako nejvhodnější. Stále přetrvává i pokles vydaných druhostupňových rozhodnutí o odvolání proti platebním výměrům, což nasvědčuje tomu, že uchazeči (v daném případě poplatníci) jsou již dostatečně obeznámeni se zákonem č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, v platném znění.

67

VI.

VEŘEJNÁ PODPORA

Rok 2002 byl třetím rokem, kdy jako monitorující instituce v oblasti veřejné podpory působil Úřad. Dohled nad veřejnou podporou je důležitou oblastí v rámci začleňování České republiky do Evropské unie. Kapitola hospodářská soutěž byla dne 24. října 2002 předběžně uzavřena. Za účelem pochopení problematiky veřejné podpory a zkvalitnění předkládaných žádostí o povolení výjimky byla ve sledovaném období vytvořena síť kontaktních pracovníků na jednotlivých resortech, kteří se účastnili školení pořádaného Úřadem v rámci twinningového projektu. Velký význam má osvětová a školící činnost. Úřad i nadále pořádal semináře se zástupci měst a obcí, čímž se přispělo k redukci nezákonně poskytnutých veřejných podpor. Úřad na vyžádání poskytuje informace o výkladu různých problémových aspektů veřejné podpory formou zodpovídání dotazů zasílaných písemnou či elektronickou formou, čímž významným způsobem přispívá k šíření povědomí o veřejné podpoře mezi poskytovateli i příjemci podpory. V roce 2002 byl zahájen twinningový projekt CZ01/IB/OT-04b pro oblast hospodářské soutěže - veřejné podpory financovaný z prostředků Phare. Na Úřadě v rámci odboru veřejné podpory začal od září působit tzv. předvstupní poradce - německý expert na veřejnou podporu. Twinningový projekt se zaměřil na prohlubování znalostí pracovníků především prostřednictvím návštěv zahraničních krátkodobých expertů (bankovnictví, ocelářství). Úroveň a intenzita školení je tedy na velmi dobré úrovni. 1. ČINNOST V OBLASTI METODICKÉ Jedním ze základních požadavků Evropské unie je transparentnost při posuzování veřejných podpor. Za tímto účelem byly jednotlivé evropské předpisy přeloženy do českého jazyka a zpracovány metodické pokyny pro každou z oblastí, které jsou v souladu s vývojem pravidel ES aktualizovány. Na základě § 4 odst. 2 zákona o veřejné podpoře a pravidel ES byly zpracovány metodické pokyny, upravující skupinové výjimky ze zákazu veřejné podpory, a to v oblasti veřejné podpory ve prospěch malého a středního podnikání, rekvalifikace a zaměstnanosti. V rámci twinningového projektu zpracovali krátkodobí experti návrhy novelizací, případně systematického členění některých metodických pokynů při využití jejich poznatků z praxe, názorů a prohlášení EK. Tyto návrhy by měly sloužit pro jednodušší pochopení problematiky ze strany poskytovatelů. Twinningový poradce již neslouží jako zdroj základních informací, ale soustřeďuje se na prohloubení již nabytých znalostí pracovníků a činnost koordinační a zprostředkovací. Dále došlo ke stanovení referenční úrokové sazby pro rok 2002, na jejímž základě lze provést vyčíslení veřejné podpory, případně stanovit, zda se o veřejnou podporu jedná či nikoli. Referenční úroková sazba je stanovena na základě výpočtu vycházejícího z metodologie EK. Konkrétní závěry byly učiněny rovněž při posuzování veřejné podpory formou odpuštění penále.

68

2. ČINNOST V OBLASTI ROZHODOVACÍ Česká republika se i nadále potýká s procesem restrukturalizace hospodářského sektoru. Veřejné podpory tedy ve sledovaném období směřovaly k zajištění životaschopnosti existujících společností. V roce 2002 bylo zahájeno celkem 160 a ukončeno 127 správních řízení. Počet správních řízení se stabilizoval. Převážná část z tohoto počtu ukončených správních řízení se týkala investičních pobídek. Důsledkem posuzování velkého množství investičních pobídek je neadekvátní zatížení Úřadu. Řešením je schválení programu poskytování investičních pobídek obsahujícího veškeré podmínky zajišťující jeho slučitelnost s právem ES. V přípravě je již novelizace zákona o investičních pobídkách ve smyslu zajištění kompatibility tohoto zákona s pravidly Evropských společenství. Z vlastního podnětu byla v roce 2002 zahájena 3 správní řízení. Průměrná doba trvání správního řízení byla 45 dnů, což je zlepšení oproti roku 2001, kdy průměrná doba činila 48 dní. Nejdéle probíhá řízení u případů veřejných podpor na restrukturalizace podniků v obtížích, neboť je třeba doložit a posoudit velké množství informací. Důraz je kladen na zrychlení průběhu správního řízení při plném respektování práv účastníků řízení. Především je nutno shromáždit již v počáteční fázi řízení dostatek podkladů a informací pro vydání rozhodnutí. Průtahy ve vedení řízení byly způsobeny neposkytnutím informací či poskytnutím informací nedostatečných. EK zvažuje na základě obdobných zkušeností rozdělení řízení na dvě fáze, a to fázi shromažďování informací a fázi rozhodovací, přičemž by nebyl brán zřetel na informace poskytnuté až po ukončení první fáze. Pro srovnání: EK má 2 měsíce na posouzení notifikované podpory. Pokud nejsou informace kompletní, dvouměsíční lhůta běží od okamžiku jejich dodání od začátku, a toto se opakuje i při dodání dalších doplňujících informací. V případě, že je případ obtížný a vše nasvědčuje, že se jedná o veřejnou podporu, zahájí EK formální vyšetřování, kde má lhůtu 18 měsíců. Po uplynutí této lhůty má členský stát právo požadovat po EK vydání rozhodnutí do 2 měsíců. V roce 2002 úspěšně pokračovala jednání s Evropskou komisí o povolení výjimky ze zákazu podpory ocelářských společností, kdy ze strany Evropských společenství byla tato výjimka po dlouhém a obtížném vyjednávacím procesu odsouhlasena, a to i retroaktivně od roku 1997. V této souvislosti již Úřad schválil za určitých podmínek veřejnou podporu ve prospěch společnosti Nová Huť, a.s., přičemž podpory pro další ocelářské podniky budou následovat. Do budoucna avizoval Úřad i Evropská komise důslednou kontrolu plnění stanovených podmínek na pravidelných jednáních s Evropskou komisí a zasílání pravidelných monitorujících zpráv. V oblasti bankovnictví proběhly četné konzultace se zástupci Evropské komise, na nichž byly vyjasňovány přístupy Evropské komise k jednotlivým případům. Jedná se zejména o podpory poskytnuté bankovním domům před účinností zákona o veřejné podpoře. Zasláním přehledu veřejných podpor v oblasti bankovnictví od roku 1997 bylo docíleno transparentnosti těchto veřejných podpor vůči Evropské komisi. Úřad však bude posuzovat jednotlivé případy i během roku 2003. V roce 2002 poskytovatelé podpor v bankovním sektoru připravovali a shromažďovali v úzké spolupráci se zástupci Úřadu informace, které se v tomto roce ještě doplňují. Na jejich základě Úřad posoudí slučitelnost veřejných podpor.

69

3. ČINNOST V OBLASTI MONITORINGU Stěžejní část činnosti monitoringu byla zaměřena na vypracování a pravidelné doplňování seznamu existujících podpor, který byl v závěru roku projednáván s Evropskou komisí. Výsledkem byl seznam existujících veřejných podpor, který bude tvořit přílohu Přístupové smlouvy. Tento seznam bude až do data vstupu České republiky do Evropské unie čtvrtletně doplňován o další veřejné podpory plně slučitelné se závazky vyplývajícími z Evropské dohody v rámci tzv. "interim mechanismu". Dále byly vypracovány přehledy poskytovaných podpor v rámci tzv. Inventory, tj. Seznamu veřejných podpor v České republice a pro potřeby tzv. State Aid Registru a Scoreboardu, jež je zveřejněn na internetové stránce Evropské komise a slouží ke srovnání jednotlivých kandidátských zemí v oblasti veřejné podpory. Evropské komisi byla zaslána již třetí výroční zpráva o veřejné podpoře poskytnuté v České republice. Kontrolní činnost Z výsledků kontrolní činnosti Úřadu v oblasti veřejné podpory, prováděné v roce 2002, vyplývá, že v převážné většině případů je postupováno ve smyslu podmínek rozhodnutí Úřadu a nebylo zjištěno neoprávněné čerpání veřejné podpory. Společnost Flextronics International s.r.o. však neplnila podmínky rozhodnutí, proto bylo zahájeno řízení o zrušení veřejné podpory. U společnosti Spolana a.s. byly zjištěny odchylky od původně plánovaných ekonomických ukazatelů restrukturalizačního plánu (zhoršení ekonomických výsledků), které však byly řádně zdůvodněny vlivem povodní. 4. VYBRANÉ PŘÍPADY A STATISTICKÉ ÚDAJE Nová Huť, a.s. V prosinci roku 2002 byla Úřadem povolena výjimka ze zákazu veřejné podpory ve prospěch společnosti Nová huť, a.s. (NH). Tato výjimka se týká provozního úvěru poskytnutého Konsolidační bankou Praha v celkové výši 750 mil. Kč, postoupení úvěrových pohledávek České konsolidační agentury za společností NH v nominální výši 3800 mil. Kč společnosti LNM Holdings N.V. za 10,86 mil USD, úhrady závazku NH plynoucího z emitovaných dluhopisů ve výši 1254 mil. Kč Českou konsolidační agenturou, prominutí penále z DPH ze strany Ministerstva financí, což představuje státní pomoc ve výši cca 93,8 mil. Kč, a prominutí části exekučních nákladů ve výši 3 mil. Kč z celkové částky ve výši cca 14,2 mil. Kč ze strany Ministerstva financí, které představuje veřejnou podporu ve výši 3 mil. Kč. V minulosti nebylo možné veřejnou podporu do oblasti ocelářství povolit z důvodu neexistence výjimky ze strany Evropské unie pro české hutnictví. Poskytovatelé podpory (Ministerstvo financí a Ministerstvo průmyslu a obchodu) musí v souladu s rozhodnutím zajistit, že poskytování pomoci bude plně v souladu s podmínkami stanovenými v dokumentu Společná pozice EU ze dne 22. října 2002. Bude vypracován harmonogram implementace programu restrukturalizace NH včetně plánu na snížení kapacit a tento materiál odsouhlasený Evropskou komisí bude podobně jako upravený podnikatelský plán společnosti do konce příštího roku předložen Úřadu. Úřadu má být podle stanovených podmínek také do konce 70

roku 2003 předložena hodnotící zpráva o průběhu restrukturalizace společnosti, která bude aktualizována každých následujících šest měsíců až do 1. března 2007. Poslední podmínka rozhodnutí stanoví, že musí být umožněn přístup expertů pověřených Evropskou komisí a Úřadem na pozemky Nové huti a zajištěna možnost nahlížet do jejích obchodních knih a jiných obchodních záznamů, pořizovat si z nich výpisy a na místě požadovat vysvětlení. ŠKODAEXPORT, a.s. Úřad povolil v prosinci 2002 výjimku ze zákazu veřejné podpory společnosti ŠKODAEXPORT, a.s. Formou státní pomoci je prominutí závazku z přepočtu devizových aktiv a pasiv ve výši 29,5 milionů korun a kapitalizace pohledávek Ministerstva financí ve výši 4,41 miliard korun, a to jejich vkladem do základního jmění Škodaexportu, a.s. Zmíněnou podporu Úřad povolil za následujících podmínek: Ministerstvo financí musí předložit Úřadu do půl roku zprávu o plnění schváleného restrukturalizačního plánu Škodaexportu, která bude aktualizována každých následujících šest měsíců a po ukončení restrukturalizace bude předložena závěrečná hodnotící zpráva o jejím průběhu. Restrukturalizační plán bude realizován nejpozději do konce roku 2004 a Ministerstvo financí zajistí jeho plnou implementaci pro roky 2002 až 2004. Škoda Jaderné strojírenství Úřad povolil výjimku ve formě poskytnutí garance Českou konsolidační agenturou společnosti Škoda Jaderné strojírenství (Škoda JS), a to ve prospěch Komerční banky. Tato banka pak provede vystavení akontační záruky pro financování projektu Obnova systému kontroly JE Dukovany ve výši 401 mil. Kč. Neposkytnutí předmětné garance ze strany České konsolidační agentury by znamenalo zastavení projektu, což by mělo pro Škodu JS likvidační důsledky. Úřad předmětnou podporu povolil na dobu 6 měsíců a ve svém rozhodnutí stanovil dvě podmínky. Ministerstvo financí jako poskytovatel musí do šesti měsíců předložit Úřadu restrukturalizační nebo likvidační plán Škody JS, nebo prokázat, že poskytnutá garance zanikla. Pokud poskytovatel předloží do šesti měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí restrukturalizační plán společnosti Škoda JS, může Úřad schválit prodloužení lhůty pro poskytování veřejné podpory. ŠKODA TS Úřad povolil výjimku ze zákazu veřejné podpory rovněž ve prospěch společnosti ŠKODA TS, a to ve formě kapitalizace pohledávek České konsolidační agentury až do výše 130 mil. Kč a kapitalizace pohledávek Škody holding až do výše 63 mil Kč. Jednou z podmínek tohoto rozhodnutí je, že Ministerstvo financí České republiky do šesti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí předloží Úřadu zprávu o plnění schváleného restrukturalizačního plánu společnosti ŠKODA TS v podobě střednědobého plánu pro roky 2002-2006. Proces prodeje společnosti strategickému investorovi pak bude ukončen do konce roku 2003.

71

Tabulka č. 13: Celkový počet vydaných rozhodnutí v roce 2002 SŘ zahájená v roce 2001 Vydaná rozhodnutí 32 - povoleno 2 - povoleno s podmínkami 15 - nepovoleno 3 - zastaveno řízení 11 - z části povoleno s pod., z části nepovoleno 1

SŘ zahájená v roce 2002 126 3 76 1 32 14

Celkem 158 5 91 4 43 15

Tabulka č. 14: Správní řízení zahájená v roce 2002 (rozdělení dle oblastí) Účel

Počet zahájených správních řízení

Investiční pobídky Malé a střední podniky Restrukturalizace Životní prostředí Průmyslové zóny Věda a výzkum Uhlí Kultura Odpuštění zákonných plateb Doprava Komunální podpora Regionální podpora (programy krajů) Energetika Bankovnictví Cestovní ruch CELKEM

58 30 14 13 11 7 6 5 5 3 2 2 2 1 1 160

72

Podíl na celkovém počtu zahájených správních řízení (%) 36,25 18,75 8,75 8,12 6,87 4,37 3,75 3,12 3,12 1,87 1,25 1,25 1,25 0,62 0,62 100

VII. ŽALOBY PODANÉ PROTI ROZHODNUTÍM ÚŘADU 1. HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ a) Žaloby podané u Vrchního soudu v Olomouci proti rozhodnutím předsedy Úřadu o rozkladech podaných proti rozhodnutím vydaným podle zákona Počet žalob podaných v roce 2001 Z toho rozsudků

3 3

Počet žalob podaných v roce 2002 z toho rozsudků

7 2

Celkem bylo v roce 2002 rozhodnuto o 2 žalobách proti rozhodnutím Úřadu v oblasti hospodářské soutěže, přičemž Vrchní soud obě žaloby zamítl. b) Nejvýznamnější právní názory pro další rozhodovací činnost Úřadu, obsažené v rozsudcích Vrchního soudu v Olomouci: Vrchní soud v Olomouci rozhodl o zamítnutí žaloby (2 A 1/2002 – 63) v právní věci žalobce Adidas ČR s.r.o., proti žalovanému Úřadu, proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 9. listopadu 2001 č.j. R 3/2001 (ve věci porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. – zakázané a neplatné dohody o přímém určení ceny ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) téhož zákona). Porušení zákona č. 63/1991 Sb. identifikované Úřadem spočívalo v tom, že žalobce od počátku roku 2000 do 2. listopadu 2000 uzavíral se svými zákazníky-odběrateli zboží značky adidas „Rámcovou smlouvu o spolupráci na rok 2000 – ČR“, obsahující v čl. 10 ujednání, že nedodržování doporučené úrovně maloobchodních cen zákazníkem, vč. maximálních slev z těchto cen na posezónní doprodeje a v průběhu krátkodobých reklamních akcí, je jedním z důvodů, které dává žalobci právo s okamžitou platností od této smlouvy odstoupit. Po přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu, včetně celého průběhu správního řízení a zhodnocení všech relevantních námitek žalobce dospěl Vrchní soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobci nebylo možné přisvědčit, že by byl zkrácen na právu na řádné odůvodnění správního rozhodnutí, neboť správní orgán se téměř na 20 stranách rozhodnutí vypořádal dostatečným způsobem se vším, co je k prokázání kartelové dohody potřebné, jakož i se všemi podstatnými námitkami žalobce tak, aby mohl uzavřít výrok o porušení zákona č. 63/1991 Sb. a také odůvodnit sankci, k níž přistoupil. Také u způsobu hodnocení důkazů nebylo možné rozhodně nic zásadního vytknout. Rozhodnutí předsedy Úřadu bylo proto posouzeno jako zákonné, a vrchní soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

73

2. VEŘEJNÉ ZAKÁZKY a) Žaloby podané u Vrchního soudu v Olomouci proti rozhodnutím předsedy Úřadu v oblasti zadávání veřejných zakázek Počet žalob podaných v roce 2001 Z toho rozsudků

14 10

Počet žalob podaných v roce 2002 z toho rozsudků

9 3

b) Nejvýznamnější právní názory obsažené v rozsudcích a usneseních vztahující se k rozhodovací činnosti Úřadu: Výklad k problematice, kdy Úřad zahajoval správní řízení ex offo souběžně s probíhajícím řízením zahájeným na základě návrhu. Ve svém rozsudku č. j. 2A 9/2001 soud vyslovil názor, že pokud je v řízení zahájeném na návrh účastníka tento návrh zamítnut z formálních důvodů, ale současně Úřad shledá důvody pro zahájení správního řízení z vlastního podnětu a toto řízení souběžně zahájí, pak sice nenastává překážka věci rozhodnuté – rei iudicate (neboť prostým zamítnutím návrhu nebylo jednáno ve věci samé), jedná se však o překážku zahájeného řízení (litispendence), která spočívá v tom, že o téže věci nemá probíhat současně několik správních řízení. Soudy obě překážky – rei iudicate i litispendenci – považují za uplatnitelné i ve správním řízení, aniž by nezbytně oba instituty nalezly explicitní vyjádření ve správním řádu, resp. ve zvláštním zákoně, protože jde o obecně aplikovatelný procesně právní předpis ve všech právních odvětvích. Výklad pro počítání běhu desetidenní lhůty pro podávání námitek podle ustanovení § 55. Podle rozsudku č. j. 2A 12/2001 je deset kalendářních dnů s ohledem na koncentraci postupu zadavatele lhůtou přiměřenou, ale také není možné ji dále zkracovat, aby bylo vytvářeno dalších překážek pro možnost skutečně námitky podat. Jestliže z těchto dnů je prakticky vyloučena sobota, neděle a dny pracovního klidu, pak soud nevidí prostor pro takový výklad, který by tuto lhůtu zkrátil. Proto má za vyvážené, aby i v tomto případě bylo možné aplikovat závěry ÚS ČR přijaté v obdobném případě. Soud tedy má za to, že pokud byla námitka zadavateli doručena první pracovní den následující po dni pracovního klidu, na který připadl poslední den desetidenní lhůty stanovené v § 55 zákona, byly námitky doručeny včas. Tento výklad je analogicky používán i při posuzování dodržení lhůty pro podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o námitkách. Výklad pro postup při posuzování závažnosti jednotlivých porušení zákona. Podle rozsudku č. j. 6A 47/2000 Vrchního soudu v Praze Úřad uloží pokutu podle ustanovení § 62 odst. 1 zákona zjistí-li, že zadavatel závažně či opětovně porušil ustanovení tohoto zákona. Uložení sankce však zákonodárce nespojuje s jakýmkoliv porušením zákona, ale jen s takovým porušením, jehož se zadavatel dopustil buď opakovaně nebo jež dosáhlo určité intenzity. Zákon tedy podle názoru soudu neoznačuje určité formy protiprávního jednání za závažné porušení, ale protože porušení jakýchkoliv povinností může dosahovat různé intenzity a sankcionovat může Úřad jen ta, která dosahují intenzity závažného porušení, je tedy nutno shromáždit podklady svědčící nejen o tom, že došlo k porušení zákona, ale i to, že nabylo takové intenzity, aby naplnilo zákonný znak závažného porušení. Rozhodnutí, v nichž chybějí důvody, o které se opírá výrok, jsou nepřezkoumatelná.

74

VIII. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE 1. EVROPSKÁ UNIE V závěrečné fázi vstupních rozhovorů o přistoupení České republiky k Evropské unii bylo prioritou Úřadu splnění závazků vyplývajících z Evropské dohody a umožnění tak uzavření vyjednávací kapitoly Hospodářská soutěž. Nejzávažnějšími otázkami, které bylo nezbytné vyřešit před uzavřením vyjednávací kapitoly Hospodářská soutěž, byla především problematika poskytování veřejné podpory do bankovního sektoru a veřejná podpora související s restrukturalizací ocelářského průmyslu České republiky. Ve vztahu k veřejné podpoře poskytnuté v bankovním sektoru vypracoval Úřad ve spolupráci především s Ministerstvem financí a Českou národní bankou pro informaci Evropské komise řadu podrobných zpráv a rozborů. Cílem poskytnutí těchto informací bylo popsat situaci v tomto odvětví z hlediska poskytnuté veřejné podpory a demonstrovat kvalitu rozhodovací činnosti Úřadu ve vztahu k těm opatřením, která byla učiněna po 1. květnu 2000 a byla tak předmětem zkoumání Úřadu na základě zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře. K této problematice se uskutečnila rovněž řada jednání zástupců Úřadu a dalších zainteresovaných resortů se zástupci Evropské komise, která nakonec přispěla k vyjasnění této problematiky a shodě ohledně dalšího postupu při jejím řešení. V oblasti ocelářství Úřad pokračoval v plnění závazků vyplývajících pro Českou republiku z Evropské dohody a spolupracoval s Ministerstvem průmyslu a obchodu, které bylo zodpovědné za přípravu komplexního plánu restrukturalizace českého ocelářství. Tento restrukturalizační plán byl podmínkou Evropské komise pro prodloužení výjimky ze zákazu poskytování veřejné podpory do ocelářského průmyslu podle příslušných ustanovení Protokolu 2 k Evropské dohodě. Předložení tohoto restrukturalizačního programu, obsahujícího rovněž komplexní přehled poskytované veřejné podpory, umožnilo prodloužení této výjimky a odstranilo tak poslední překážku pro úspěšné uzavření kapitoly Hospodářská soutěž, ke kterému došlo 24. října 2002. V průběhu roku 2002 probíhala velmi intenzivní komunikace mezi Úřadem a Evropskou komisí nejen ve výše uvedených oblastech, ale rovněž i v řadě dalších otázek souvisejících s přípravou přistoupení České republiky do Evropské unie. Z velkého množství informací zpracovaných pro Evropskou komisi v průběhu roku 2002 lze uvést například podrobné přehledy o rozhodovací činnosti Úřadu v oblasti veřejné podpory a ochrany hospodářské soutěže za rok 2001. V návaznosti na dotazy Evropské komise informoval Úřad podrobněji o některých významných případech, jako například o schválení spojení v odvětví plynárenství či o posuzování restrukturalizace v elektroenergetice. Co se týče veřejné podpory, provedl Úřad aktualizaci dříve zpracovaného Seznamu poskytovaných veřejných podpor (tzv. inventory veřejné podpory) a v souladu se závazky plynoucími z Evropské dohody zaslal tento komplexní přehled v srpnu 2002 Evropské komisi. V návaznosti na zahájení přípravy smlouvy o přistoupení ČR k EU zahájil Úřad v roce 2002 zpracovávání seznamu veřejné podpory, jejíž poskytování by mělo pokračovat i po vstupu do EU, a která by měla být po vstupu považována za tzv. existující veřejnou podporu nevyžadující nové přezkoumání Evropskou komisí. Úřad zaslal první verzi tohoto seznamu v únoru 2002 a dále pracoval na jeho aktualizaci a doplňování podrobnějších údajů požadovaných Evropskou komisí u vybraných případů, přičemž další rozsáhlá aktualizace tohoto seznamu byla Evropské komisi zaslána v září 2002. V první polovině roku 2002

75

probíhaly dále konzultace Úřadu s Evropskou komisí při přípravě regionální mapy veřejné podpory pro období 2002-2006, která v souladu s pravidly ES stanovuje maximální výše intenzity veřejné podpory v jednotlivých regionech ČR v závislosti na jejich ekonomické úrovni. Návrh této regionální mapy byl po určitých úpravách Evropskou komisí podpořen v červnu 2002 a stal se pro Úřad základem pro posuzování regionální veřejné podpory. Vzhledem k blížícímu se vstupu České republiky do EU se Úřad rovněž soustředil na sledování nově přijímané soutěžní legislativy ES a například v případě návrhu nařízení o aplikaci článků 87 a 88 Smlouvy o ES na veřejnou podporu zaměstnanosti se na této přípravě již i aktivně podílel zasláním svých připomínek k tomuto návrhu. Úřad také podrobněji analyzoval nové úkoly vyplývající z budoucího členství v Evropské unii, přičemž vzal v úvahu připravované významné změny komunitárního soutěžního práva. K této problematice Úřad také konzultoval jak přímo Evropskou komisi, tak jednotlivé soutěžní úřady současných členských států EU. Komunikace Úřadu a Evropské komise probíhala rovněž formou notifikací šetřených případů v souladu s Prováděcími pravidly pro ustanovení Evropské dohody o hospodářské soutěži. Ze strany Evropské komise bylo notifikováno její probíhající šetření možné protisoutěžní dohody v rámci letecké aliance Skyteam. Na druhou stranu notifikace ze strany Úřadu se týkaly šetření protisoutěžní dohody o spolupráci při nákupu mezi dvěmi nadnárodními maloobchodními řetězci a dále stížnosti obdržené Úřadem v souvislosti s tzv. Passanger Agency Programem Mezinárodní asociace letecké dopravy IATA. V červnu 2002 se ve Vilniusu uskutečnila osmá Soutěžní konference mezi kandidátskými zeměmi a Evropskou komisí, která byla zaměřena především na otázky řádného prosazování soutěžního práva včetně pravidel pro veřejnou podporu. Předseda Úřadu se při této příležitosti setkal s generálním ředitelem pro hospodářskou soutěž Alexandrem Schaubem, přičemž předmětem jednání byly především aktuální otázky ochrany hospodářské soutěže a dohled nad poskytováním veřejné podpory v České republice. V rámci programu konference dále proběhla řada seminářů týkajících se konkrétních oblastí pravidel hospodářské soutěže a veřejné podpory s důrazem na jejich praktické prosazování. Zástupci Úřadu na konferenci prezentovali své zkušenosti s přípravou seznamu veřejné podpory, jejíž poskytování by mělo pokračovat i po vstupu do EU (seznam existující veřejné podpory), a aktivně se účastnili diskusí k dalším odborným tématům. V říjnu 2002 byla publikována Pravidelná zpráva Evropské komise o pokroku České republiky při přípravě na členství v Evropské unii (dále jen „Pravidelná zpráva“). Pravidelná zpráva pozitivně hodnotí přijetí vyhlášky Úřadu týkající se notifikace fúzí obsahující v příloze standardní formulář pro notifikace a novelizaci Leniency programu z července 2001 podle nového programu Evropské komise z února 2002 s cílem podpořit oznamování kartelových případů jejich účastníky. Evropská komise rovněž pozitivně hodnotí důsledné prosazování zákona o ochraně hospodářské soutěže ze strany Úřadu. V oblasti veřejné podpory Pravidelná zpráva zmiňuje návrh regionální mapy veřejné podpory, která byla předložena a následně schválena Výborem přidružení. V oblasti zadávání veřejných zakázek Pravidelná zpráva uvítala přijetí novely zákona o zadávání veřejných zakázek z května 2002, která výrazně omezila možnost používání tzv. zrychleného postupu. Podle Evropské komise legislativa v oblasti zadávání veřejných zakázek však stále není v souladu s acquis a je třeba věnovat značné úsilí přijetí nového zákona. Úřad v této oblasti úzce spolupracuje s Ministerstvem pro místní rozvoj, které je za předložení nového zákona

76

odpovědné. Nový zákon o zadávání veřejných zakázek by měl být projednán v průběhu roku 2003 tak, aby nabyl účinnosti nejpozději ke dni vstupu ČR do EU. V září 2002 byl také zahájen twinningový projekt pro oblast hospodářské soutěže, který se skládá ze dvou částí, a to části pro oblast antitrustu a části pro oblast veřejné podpory. Uvedený twinningový projekt, který potrvá až do konce srpna roku 2004 a v jehož rámci působí na Úřadě pro každou oblast jeden předvstupní poradce (pro oblast antitrustu z Itálie, pro oblast veřejné podpory z Německa), je financován z fondů PHARE. Cílem twinningu je dosažení transparentnosti a aplikačních kapacit Úřadu a jeho vybavení kvalifikovanými odborníky tak, aby byl Úřad připraven plně aplikovat acquis communautaire v okamžiku vstupu České republiky do EU a vynucovat pravidla hospodářské soutěže a veřejné podpory v souladu s ním. Projekt posílí aplikační schopnosti Úřadu v obou oblastech. 2. OECD, WTO A DALŠÍ MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE 2.1

Jednání Výboru pro soutěžní právo a politiku OECD a Globálního fóra pro hospodářskou soutěž

Zástupci Úřadu se v průběhu roku 2002 nadále aktivně zúčastňovali zasedání Soutěžního výboru OECD a jeho pracovních skupin. Pro červnové jednání Soutěžního výboru vypracoval Úřad výroční zprávu o své činnosti za rok 2001, kterou na jednání v Paříží osobně prezentoval předseda Úřadu. Pro toto jednání připravil Úřad rovněž komplexní informaci o procesu kontroly spojování soutěžitelů v České republice, která společně s příspěvky ostatních členských států byla podkladem pro rozsáhlou diskusi k jednotlivým otázkám spojeným s kontrolou spojování soutěžitelů. Pro říjnové zasedání připravil Úřad příspěvky pro jednání kulatých stolů týkající se hmotněprávních kritérií pro posuzování fúzí a komunikace soutěžního úřadu s médii. V únoru 2002 proběhlo již druhé jednání Globálního fóra OECD pro hospodářskou soutěž, jehož se zúčastnil zástupce Úřadu. Předmětem zasedání, kterého se kromě 30 členských zemí OECD a 5 pozorovatelských zemí zúčastnilo také 21 nečlenských zemí, byly otázky mezinárodní spolupráce soutěžních úřadů při šetření kartelů a nadnárodních fúzí, vztah soutěžní politiky a hospodářského růstu, možných dopadů kartelů na rozvojové země a problematika technické asistence v oblasti ochrany hospodářské soutěže. 2.2 Světová obchodní organizace V rámci Světové obchodní organizace (WTO) pokračovalo v roce 2002 jednání v rámci Pracovní skupiny pro vztah mezi obchodní a soutěžní politikou. Jednání této pracovní skupiny bylo v souladu se závěry 4. zasedání Ministerské konference WTO v Doha v listopadu 2001 zaměřeno na vyjasnění základních principů případného mnohostranného rámce WTO pro hospodářskou soutěž a určení možností budoucích jednání o tomto rámci, o jejichž zahájení by mělo být rozhodnuto v září 2003 na 5. zasedání Ministerské konference WTO v Kankúnu. Úřad zastává stanovisko, že v zájmu zajištění srovnatelných podmínek pro podnikatelské subjekty v celosvětovém měřítku je prospěšné usilovat o prosazení takovéto mnohostranné dohody, přičemž prosazuje, aby tato dohoda byla založena na principech nediskriminace, transparentnosti, flexibility a procedurální správnosti, umožnila efektivnější mezinárodní spolupráci soutěžních úřadů a stanovovala pravidla především pro potírání nejzávažnějších protisoutěžních praktik, jakými jsou kartelové dohody. Zástupci Úřadu se v průběhu roku 2002 přímo zúčastnili dvou zasedání Pracovní skupiny pro vztah mezi

77

obchodní a soutěžní politikou. Na jednání v dubnu 2002 prezentoval zástupce Úřadu příspěvek týkající se zkušeností s technickou pomocí v oblasti hospodářské soutěže. V rámci zářijového jednání Pracovní skupiny byl Úřadem předložen příspěvek zabývající se problematikou základních principů WTO z hlediska jejich praktické aplikace v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Tento příspěvek byl následně na jednání prezentován zástupcem Úřadu a zaznamenal kladné ohlasy jak ze strany sekretariátu WTO, tak i ze strany některých dalších delegací, zejména Evropské komise. Pro prosincové jednání byl Úřadem odeslán příspěvek o problematice hard-core kartelů a boji proti tomuto druhu protisoutěžního jednání. Úřad rovněž přispěl k jednání Mezivládní skupiny expertů UNCTAD pro soutěžní právo a politiku konanému v Ženevě v červenci 2002, pro které připravil vstupy do diskuse jednak k otázce rovnováhy mezi kontrolou spojování soutěžitelů a schopností domácích soutěžitelů konkurovat na světových trzích a také k problematice vzájemného vztahu soutěžního úřadu a sektorových regulačních orgánů. 3. SPOLUPRÁCE SE ZAHRANIČNÍMI SOUTĚŽNÍMI ÚŘADY Vlivem globalizace ekonomik se objevuje stále více soutěžních problémů přesahujících hranice jednotlivých států. Efektivní šetření všech těchto případů většinou vyžaduje intenzivní spolupráci mezi soutěžními úřady různých zemí. Proto Úřad považuje úzkou spolupráci se zahraničními soutěžními úřady za jednu ze svých priorit a usiluje jak o navázání úzkých bilaterálních vztahů, tak o aktivní spolupráci se zahraničními soutěžními úřady v rámci multilaterálních iniciativ – především nově vzniklé Mezinárodní soutěžní sítě (ICN). V rámci navazování bilaterálních vztahů se zahraničními soutěžními úřady v roce 2002 navštívili zástupci Úřadu v čele s předsedou španělský Tribunál pro ochranu soutěže, kde kromě výměny zkušeností s prosazováním soutěžního práva byla dohodnuta i další vzájemná spolupráce. Důležitou formou mezinárodní spolupráce Úřadu v roce 2002 byla neformální spolupráce s odborníky zahraničních soutěžních úřadů při řešení jednotlivých případů. Jednalo se například o zkušenosti zahraničních úřadů s případy protisoutěžního chování kabelových televizí, otázky posuzování fúzí na trhu s cukrem, soutěžní aspekty v rámci odvětví elektroenergetiky a plynárenství nebo protisoutěžní praktiky v oblasti prodeje pohonných hmot. S cílem zajistit maximální efektivitu monitoringu soutěžního prostředí na jednotlivých trzích, zejména s ohledem na identifikaci indicií o existenci kartelových dohod, oslovil Úřad řadu zahraničních soutěžních úřadů s dotazem na jejich zkušenosti s těmito aktivitami. Soutěžní úřady členských zemí Evropské unie Úřad konzultoval při zpracovávání analýzy úkolů očekávaných v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie a s plánovaným vytvořením tzv. Evropské soutěžní sítě. V roce 2002 došlo k výše uvedeným neformálním kontaktům především se soutěžními úřady členských zemí EU a ostatních kandidátských zemí střední Evropy. Úřad se na sklonku roku 2001 stal členem nově založené Mezinárodní soutěžní sítě (International Competition Network – ICN), která v současné době sdružuje soutěžní úřady více než šedesáti zemí. Cílem této organizace je poskytovat členským soutěžním úřadům speciální a neformální místo pro pravidelná setkávání a projednávání praktických otázek hospodářské soutěže. Zástupci Úřadu se v září 2002 zúčastnili první výroční konference ICN v Neapoli. Úřad rovněž aktivně spolupracoval v rámci pracovní skupiny ICN zaměřené na

78

problematiku kontroly spojování soutěžitelů v multi-jurisdikčním kontextu. Výstupem práce této pracovní skupiny bylo přijetí Hlavních principů pro notifikaci a šetření fúzí, které shrnují na základě zkušeností členských zemí ICN základní principy kontroly spojování soutěžitelů. Ve spolupráci se soutěžními úřady Maďarska, Slovenska, Slovinska a Polska zahájil Úřad v roce 2002 také přípravu ustavení tzv. Středoevropské soutěžní iniciativy, která by měla být platformou pro výměnu zkušeností s prosazováním soutěžního práva mezi soutěžními úřady těchto zemí střední Evropy. Prvním výsledkem činnosti této iniciativy by měl být v roce 2003 seminář věnovaný problematice protisoutěžního chování soutěžitelů a jejich asociací v oblasti profesních činností. V souvislosti s plánovaným vstupem ČR do EU a s přijetím nařízení Rady č.1/2003 o aplikaci pravidel hospodářské soutěže obsažených v článcích 81 a 82 Smlouvy získává spolupráce mezi jednotlivými soutěžními úřady stále větší význam. Nová komunitární legislativa kromě modernizace soutěžních pravidel vytváří rovněž tzv. Evropskou soutěžní síť (European Competition Network – ECN), která by měla být efektivním orgánem pro distribuci jednotlivých případů mezi soutěžními úřady členských států a Evropskou komisí a pro spolupráci na jejich šetření. Úřad je již v současné době jejím členem a pracovníci Úřadu se aktivně podílí na práci jednotlivých pracovních skupin zaměřených v současné době na čtyři základní oblasti: alokaci případů, výměnu informací, společná šetření a leniency programy.

79

IX. INFORMAČNÍ ČINNOST ÚŘADU V rámci zajištění co nejvyšší transparentnosti a zlepšení komunikace Úřadu s veřejností, sdělovacími prostředky a zpravodajskými agenturami funguje na Úřadě odbor tisku a informací (OTI). Jeho pracovníci odpovídají na stovky dotazů, týkající se nejen oblasti hospodářské soutěže, ale i veřejné podpory a zadávání veřejných zakázek. Na základě zákona č. 106/1999 Sb. bylo elektronickou poštou v roce 2002 na Úřad zasláno 82 dotazů. Všechny zasílané dotazy jsou řádně evidovány a zodpovězeny. Více než 50% zaslaných dotazů se týká poskytnutí dalších informací z oblasti veřejných zakázek, ostatní dotazy jsou směrovány k oblasti hospodářské soutěže a k udělování výjimek ve sféře veřejné podpory. Sdělovací prostředky i veřejnost jsou často odkazovány na webovou stránku Úřadu, kde jsou k dispozici pravomocná rozhodnutí Úřadu, odpovědi na často kladené dotazy či aktuality. Informace OTI jsou určeny širokému spektru příjemců. OTI spolupracuje mj. s odbornými právnickými a ekonomickými časopisy doma i v zahraničí (Euro, Ekonom, Profit, Wirtschaft und Wettbewerb atd.). V denním tisku je pak o práci Úřadu informována široká veřejnost. V roce 2002 začal Úřad využívat internetovou vyhledávací službu Newton IT, která poskytuje přístup k textům i z méně dostupných médií, jako je například regionální tisk. Jejím prostřednictvím jsou vyhledávány podněty z oblastí hospodářské soutěže a veřejných zakázek vhodné k řešení Úřadem. Tato činnost vedla ke zvýšení počtu šetření z vlastního podnětu. Účinnost komunikačních aktivit se zjišťuje denně metodou aktivního monitoringu zpráv z denního i odborného tisku (domácího i zahraničního) a z internetu. O činnost Úřadu se veřejnost stále více zajímá. Svědčí o tom počet článků a zmínek v tisku o práci Úřadu, který se zvýšil o 20 % oproti předcházejícímu roku. Týdenní průměr je dnes již na více než padesáti článcích publikovaných o práci Úřadu ve sledovaných médiích, což představuje přes 2500 článků za rok. Domácí i zahraniční sledovaná média publikovala za rok 2002 více než 470 článků s citacemi předsedy Úřadu, více než 40 rozhovorů a několik autorských článků předsedy Úřadu, ve kterých se vyjádřil k aktuálním otázkám a jednotlivým důležitým případům z oblasti působnosti Úřadu projednávaným v roce 2002. Úřad využívá metodiku komunikace s veřejností, kterou vypracoval s využitím zahraničních zkušeností, a která se za chodu neustále dotváří. K závažným případům jsou pořádány tiskové briefingy s předsedou Úřadu, kde jsou zároveň novinářům poskytovány tiskové zprávy. Ty jsou pak umisťovány na internet, u velkých kauz i v anglickém překladu. Úřad pokračoval v loňském roce ve vydávání Informačních listů, které jsou pravidelně zveřejňovány také na internetových stránkách Úřadu www.compet.cz v jedné rubrice společně s tiskovými zprávami. Obsahují nejen zkrácené verze tiskových zpráv zahrnujících informace o rozhodovací praxi Úřadu, ale například i informace o významných setkáních předsedy Úřadu či poznatky ze soutěžních konferencí. Informační listy byly dále distribuovány společně s dalšími materiály o činnosti Úřadu novinářům, studentům vysokých škol, hospodářským komorám, firmám a dalším subjektům. S účinností nového zákona zavedl Úřad kartelový rejstřík, v rámci něhož jsou evidovány údaje o dohodách, z jejichž zákazu Úřad povolil, prodloužil nebo zrušil výjimku, a dohody, u nichž Úřad určil, zda dohoda podléhá zákazu. Kartelový rejstřík je veřejný a je v elektronické podobě uveřejněn na internetových stránkách Úřadu. Každoročně je zpracovávána Výroční zpráva o činnosti Úřadu pro veřejnost, jenž je v anglickém znění rozesílána Evropské komisi a jednotlivým národním soutěžním úřadům.

80

X. ŠKOLENÍ PRACOVNÍKŮ 1. SPOLUPRÁCE SE ZAHRANIČÍM V souvislosti s harmonizací českého soutěžního práva s právem Evropských společenství a s přípravou České republiky na vstup do Evropské unie kladl Úřad v roce 2002 zvýšený důraz na školení pracovníků v praktických aspektech aplikace příslušných pravidel komunitárního práva. Toto vzdělávání bylo organizováno především v rámci twinningového projektu „Ochrana hospodářské soutěže“, který byl zahájen v září 2002 ve spolupráci s Itálií pro oblast ochrany hospodářské soutěže a Německem pro oblast veřejné podpory. V rámci těchto projektů působí na Úřadě dva stálí předvstupní poradci z těchto zemí a jsou pořádány semináře ke konkrétním tématům, kterých se účastní také další krátkodobí zahraniční poradci. V rámci tohoto projektu již byl uskutečněn v prosinci 2002 seminář zabývající se technikami pro provádění neohlášených návštěv u vyšetřovaných soutěžitelů a v únoru 2003 další tři semináře z oblasti fúzí a šetření kartelových dohod. V oblasti ochrany hospodářské soutěže probíhá školení pracovníků Úřadu také ve spolupráci se zahraničními experty mimo rámec twinningového projektu a formou účasti na seminářích v zahraničí. Čtyři zaměstnanci Úřadu se zúčastnili v červenci 2002 týdenního semináře Akademie evropského práva v Trieru zaměřeného na soutěžní právo ES. V dubnu 2002 se dva pracovníci Úřadu zúčastnili Společného školení pro pracovníky v oblasti antitrustu z kandidátských zemí, které bylo pořádáno Evropskou komisí v Bruselu. V květnu 2002 se jeden pracovník Úřadu zúčastnil osmidenního školení pořádaného irským Institutem pro veřejnou správu v Dublinu a Bruselu, které bylo zaměřeno na otázky týkající se soutěžní politiky EU. V průběhu listopadu 2002 se v Brně v rámci bilaterální spolupráce mezi Českou republikou a Dánskem konal seminář pořádaný Evropským institutem v Kodani, který byl zaměřen na problematiku kolektivní dominance v právu evropských společenství. V oblasti veřejné podpory se kromě aktivit v rámci twinningového projektu dva pracovníci Úřadu zúčastnili v dubnu 2002 Společného školení pro pracovníky v oblasti veřejné podpory z kandidátských zemí, které je každoročně pořádáno Evropskou komisí v Bruselu. V říjnu 2002 se uskutečnil, na základě výše zmíněné bilaterální spolupráce s Dánskem, seminář o problematice poskytování veřejné podpory v Evropské unii. Na problematiku pravidel pro zadávání veřejných zakázek v Evropské unii byl zaměřen seminář pořádaný v květnu 2002 Evropským institutem pro veřejnou správu EIPA v Maastrichtu, kterého se zúčastnil jeden pracovník úseku dohledu nad zadáváním veřejných zakázek. I v oblasti dohledu nad zadáváním veřejných zakázek byl realizován seminář pořádaný Evropským institutem v Kodani, který proběhl v září 2002 v Brně. V rámci twinningového projektu pro oblast zadávání veřejných zakázek, kterého se Úřad účastní spolu s Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem financí, byly pořádány odborné semináře, na kterých němečtí experti podrobně seznamovali účastníky s právem EU v oblasti zadávání veřejných zakázek a implementací tohoto práva do národních právních systémů jednotlivých členských zemích. Pracovníci Úřadu vykonali během roku 2002 řadu služebních cest do zahraničí, což přispělo ke zvýšení odborné úrovně zaměstnanců. Nejčastějším cílem pracovních cest byla Evropská komise. 81

2. PROVEDENÁ OPATŘENÍ KE ZKVALITNĚNÍ ODBORNOSTI ZAMĚSTNANCŮ ÚŘADU Vzdělávání a vytváření předpokladů pro osobní rozvoj zaměstnanců Úřadu je součástí celého systému personální práce Úřadu. Prováděná opatření ke zkvalitňování odbornosti zaměstnanců Úřadu lze rozdělit do dvou rovin: • •

prověřování úrovně odborných předpokladů a znalostí při přijímání zaměstnanců, zvyšování odbornosti stávajících zaměstnanců.

2.1. Prověřování úrovně odborných předpokladů a znalostí při přijímání zaměstnanců Při získávání nových zaměstnanců Úřad preferuje používání metod, které vhodně oslovují ideálního uchazeče na určité pracovní místo. Jsou to: • •

spolupráce se vzdělávacími institucemi, inzerce ve sdělovacích prostředcích a na internetových stránkách.

K prověření úrovně odborných znalostí při přijímání zaměstnanců slouží několikastupňový systém výběrového řízení na pracovní místa Úřadu. To je zaměřeno na prověření odborných a jazykových znalostí a předpokladů uchazečů o zaměstnání. Systém výběru zaměstnanců zabezpečuje, že jsou do pracovního poměru přijímáni dostatečně odborně zdatní uchazeči, kteří jsou vybaveni teoretickými znalostmi i jazykovými dovednosti. Vzhledem k úzké spolupráci Úřadu s Evropskou komisí, vyplývající zejména z Evropské dohody, je výborná jazyková úroveň základním předpokladem dalšího odborného růstu zaměstnance. Zároveň je však nutnou nezbytností při každodenní práci s judikaturou EK a ESD při řešení konkrétních případů. 2.2. Zvyšování odbornosti stávajících zaměstnanců K zvyšování odbornosti stávajících zaměstnanců organizuje a zajišťuje Úřad přednášky, semináře i zahraniční stáže prostřednictvím interních i externích odborníků. Semináře zajišťované z řad vlastních odborníků jsou orientované především na analýzy rozhodnutí Úřadu a Vrchního soudu v oblasti hospodářské soutěže, dohledu nad zadáváním veřejných zakázek a dohledu nad poskytováním veřejné podpory. V procesu vzdělávání je velmi důležitá spolupráce se zahraničím. Jak již bylo zmíněno, zaměstnanci Úřadu se v roce 2002 účastnili řady seminářů a kurzů v oblasti soutěžního práva v zahraničí, byly uspořádány i semináře v Brně. Ke zvýšení odborné vybavenosti výrazným způsobem přispěly i twinningové projekty zahájené v roce 2002, a v rámci nichž byla pro zaměstnance výkonných útvarů organizována řada seminářů a přednášek, a to jak z oblasti hospodářské soutěže, tak dohledu nad zadáváním veřejných zakázek a veřejné podpory. Úřad považuje za jednu z priorit vzdělávání zaměstnanců v souladu s plněním úkolů dle usnesení vlády České republiky č. 410/2000. Toto usnesení se týká jazykového vzdělávání, které Úřad zajišťuje dvěmi jazykovými kurzy dle pokročilosti.

82

3. PROVEDENÁ OPATŘENÍ KE STABILIZACI ZAMĚSTNANCŮ ÚŘADU Opatření provedená ke stabilizaci zaměstnanců v roce 2002 sledovala tři základní cíle: 1. stabilizovat zaměstnance, kteří vykazují velmi dobré pracovní výsledky, 2. získat kvalitní nové zaměstnance, 3. naplnit plánovaný počet zaměstnanců Úřadu Opatření nesledovala pouze stabilizaci počtu zaměstnanců, ale hlavním úkolem bylo stabilizovat ty zaměstnance, kteří mají z hlediska odbornosti, výkonu, schopností i pracovního nasazení pro činnost Úřadu největší přínos. Některá provedená opatření: •

•

Odměňování - vedoucí zaměstnanci provedli analýzu platového ohodnocení svých podřízených a ve spolupráci se sekretariátem předsedy byly navrhovány úpravy osobních příplatků (zvýšení/snížení), popř. poskytnutí odměny za splnění mimořádných nebo zvlášť významných pracovních úkolů. Systém odměňování je veden potřebou ohodnotit práci přínosnou pro Úřad, čímž vedení Úřadu vysílá signál zaměstnancům o tom, co je důležité, a tak zabezpečuje kvalifikovanou a dobře motivovanou pracovní sílu. Možnost kariérního postupu - perspektivní zaměstnanci dostávají po ověření jejich schopností při plnění konkrétních pracovních úkolů šanci na kariérní a profesní růst.

4. DOPLŇUJÍCÍ TABULKY A GRAFY Tabulka č. 15: Počty zaměstnanců Úřadu v letech 1998 – 2002

Rok 1998 1999 2000 2001 2002

Limit počtu zaměstnanců 97 97 114 129 129

Počet zaměstnanců k 31.12. 89 91 114 117 118

Nástupy zaměstnanců

Odchody zaměstnanců

18 22 55 40 22

19 20 32 37 21

Počet zaměstnanců v mimoevidenčním stavu (mateřská a rodičovská dovolená, uvolněn pro výkon funkce, základní vojenská služba)

Tabulka č. 16: Nástup zaměstnanců do Úřadu podle vzdělání v letech 2001 – 2002

2001 40 18 12 10

Celkový počet nástupů právníci ekonomové ostatní

83

2002 22 16 4 2

10

Graf č. 1: Průměrný plat zaměstnanců Úřadu v letech 1997 – 2002 (v Kč) 25000 20000 15000 10000

16612

17312

18525

1997

1998

1999

16562

18976

22273

5000 0 2000

průměrný plat zaměstnanců

84

2001

2002

PŘÍLOHY

PŘÍLOHA Č. 1 – SLEDOVÁNÍ TRENDŮ ROZVOJE SOUTĚŽNÍHO PROSTŘEDÍ NA VYBRANÝCH RELEVANTNÍCH TRZÍCH 1.

PŘÍSTUP K HODNOCENÍ SLEDOVANÝCH TRHŮ

Posuzování stavu soutěžního prostředí na sledovaných trzích bylo učiněno na základě zhodnocení dostupných informací o příslušném trhu souvisejících s níže uvedenými kriteriálními veličinami. Při hodnocení sledovaných trhů Úřad přihlíží k případným změnám u těchto kriteriálních veličin: • počet podnikatelských subjektů na trhu; • velikost tržních podílů soutěžitelů; • kapitálová náročnost pro vstup na trh; • výskyt vertikální integrace mezi výrobcem a prodejci; • bariéry pro vstup na trh, jako jsou např. přístup k patentu, know-how; • míra využitelnosti výrobních kapacit; • inovační dynamika odvětví; • reziduální složka trhu; • možnost ovlivnění dynamiky rozvoje jednoho hospodářského stupně jiným hospodářským stupněm; • vliv množství a ceny vstupních surovin na nabídku (přístup k surovinovým zdrojům) 2. TRENDY ROZVOJE RELEVANTNÍCH TRZÍCH

SOUTĚŽNÍHO

PROSTŘEDÍ

NA

NĚKTERÝCH

Úřad průběžně sleduje vývoj na všech relevantních trzích. Stav konkurenčního prostředí je posuzován Úřadem v souladu se zákony a usneseními vlády České republiky. VÝROBA A ROZVOD ELEKTŘINY, PLYNU A TEPLA Elektroenergetika Podnikání v sektoru elektroenergetiky probíhá na několika věcně odlišných relevantních trzích. Jde o trh výroby elektrické energie, trh přenosu, trh distribuce, trh dodávek pro oprávněné zákazníky a dodávek pro chráněné zákazníky. Jako regulátor je ustaven Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“), v jehož působnosti je podpora hospodářské soutěže a ochrana zájmů spotřebitelů v těch oblastech energetických odvětví, kde není možná konkurence. Energetický regulační úřad rozhoduje rovněž např. o licencích k podnikání v odvětví elektroenergetiky, vykonává cenovou regulaci, rozhoduje spory v případech, kdy nedojde k dohodě o uzavření smlouvy mezi držiteli licencí, schvaluje pravidla provozování přenosové a distribučních soustav apod. ERÚ je nezávislý regulátor s jednoznačně vymezenými kompetencemi a jako takový je jedním z nezbytných předpokladů pro zajištění dobře fungujícího hospodářského prostředí, který povede postupnou aplikací regulačních prvků nahrazujících konkurenci ke zrychlení celkového hospodářského růstu. 2

Srozumitelný a stabilní regulační rámec je i důležitým signálem pro zahraniční investory, kteří mají zájem investovat do infrastruktury. Tyto zahraniční investory zajímá především způsob regulace cen a možnosti přístupu k sítím, včetně řešení případných sporů. Výroba elektřiny je na základě energetického zákona činností regulovanou, resp. pokud chce podnikatelský subjekt působit na trhu výroby elektrické energie, musí požádat ERÚ o udělení licence na výrobu elektrické energie. Do současné doby bylo v ČR uděleno více než 1200 licencí na výrobu elektrické energie. Každý výrobce má právo na připojení svého zařízení k elektrizační soustavě ČR, pokud splňuje podmínky připojení k přenosové soustavě nebo k distribučním soustavám. Největším výrobcem elektrické energie v ČR je společnost ČEZ, a.s., (dále jen „ČEZ“), která v roce 2002 vyrobila zhruba 70 % elektrické energie v ČR. Zbytek byl vyroben převážně nezávislými výrobci. Většinu elektrické energie dodává ČEZ distribučním společnostem, přes 20% vyrobené elektřiny vyváží. K největším nezávislým výrobcům patří společnost Sokolovská uhelná a.s., společnost International Power, a.s., která kontroluje společnosti Elektrárny Opatovice, a.s. a Energotrans, a.s., a dále společnost Dalkia Morava, a.s. Ve velmi omezené míře působí na tomto trhu i jednotlivé regionální elektroenergetické akciové společnosti. I přes výrazně dominantní postavení společnosti ČEZ dané historickými souvislostmi existuje na trhu výroby určitá míra konkurenčního prostředí. Provozovatelem přenosové sítě je společnost ČEPS, a.s., která má monopolní postavení. Poplatky za přenos elektrické energie jsou regulovány ze strany ERÚ. Na trhu přenosu elektrické energie neexistuje konkurence. Distribuce elektřiny představuje dopravu elektrické energie prostřednictvím jednotlivých distribučních soustav ke konečnému spotřebiteli. Distribuční činnost je činností monopolního charakteru. Tento monopol je lokálně vymezen územím, které pokrývá jednotlivá distribuční soustava. Hlavní distribuční soustavy v ČR jsou provozovány jednotlivými distribučními společnostmi (REAS), které mají udělenou licenci na distribuci elektrické energie na svých příslušných geografických územích, která odpovídají územím jednotlivých bývalých krajů. V souladu s ustanovením § 17 odst. 3 energetického zákona, které stanoví, že v působnosti ERÚ je podpora hospodářské soutěže a ochrana zájmů spotřebitelů v těch oblastech energetických odvětví, kde není možná konkurence, s cílem uspokojení všech přiměřených požadavků na dodávku energií, je činnost distributora elektrické energie regulována ERÚ, který stanovuje cenu, za kterou může být elektřina přenesena. Na tomto trhu neexistuje konkurence. Dodávky chráněným zákazníkům zajišťují jejich regionálně příslušná REAS za cenu, která je regulována ERÚ. Na tomto trhu neexistuje konkurence. Trh dodávek elektrické energie pro oprávněné zákazníky je trhem novým, který vznikl v souvislosti se započatou liberalizací elektroenergetického sektoru k 1. lednu 2002. Od uvedeného data je trh elektrické energie organizován na základě regulovaného přístupu k přenosové a distribuční soustavě, který je založen na nediskriminačním přístupu k přenosové soustavě a distribuční síti za účelem realizace obchodu a dodávek elektřiny konečným zákazníkům. Oprávnění zákazníci mají právo zvolit si svého dodavatele elektrické energie z okruhu obchodníků s elektrickou energií. Od 1. ledna 2003 se oprávněnými zákazníky stali odběratelé se spotřebou nad 9 GWh (což představuje asi 40% spotřeby elektřiny, celkový počet oprávněných zákazníků k tomuto datu je cca 400). V souladu

3

s platnou legislativou se od 1. ledna 2006 stanou oprávněnými zákazníky všichni koneční spotřebitelé. Každý licencovaný obchodník s elektřinou má na základě příslušných ustanovení energetického zákona právo (i) na dopravu dohodnutého množství elektřiny, pokud má uzavřenou smlouvu o přenosu nebo distribuci, (ii) nakupovat elektřinu na území ČR od držitelů licence na výrobu a od držitelů na obchod a prodávat ji ostatním účastníkům trhu s elektřinou, kromě chráněných zákazníků, a (iii) nakupovat elektřinu z jiných států a prodávat elektřinu do jiných států, pokud se na ně nevztahuje omezení dovozu elektřiny podle ustanovení § 44 energetického zákona. Do současné doby ERÚ vydal více než 70 licencí na obchod s elektřinou. V souvislosti s výše uvedeným vypsali oprávnění zákazníci koncem roku 2001 a též v roce 2002 výběrová řízení na dodávku elektřiny pro svou spotřebu. Těchto výběrových řízení se mohly zúčastnit všechny subjekty elektroenergetického sektoru, které obdržely od ERÚ licenci na obchodování s elektrickou energií. Držiteli této licence jsou jak společnost ČEZ, tak regionální elektroenergetické akciové společnosti a obchodníci. Nicméně vzhledem k velikosti spotřeby oprávněných zákazníků, kteří si v roce 2002 a 2003 mohli vybrat svého dodavatele, se uvedených výběrových řízení zúčastnily převážně pouze REAS a společnost ČEZ. V roce 2002 si oprávnění zákazníci ve velké většině případů vybrali za svého dodavatele elektřiny regionálně příslušné distribuční společnosti. Nezávislí obchodníci či výrobci se výše uvedených výběrových řízení ve většině případů nezúčastňovali, protože velikost spotřeby oprávněných zákazníků představovala takové množství potřebné elektřiny, které nebyli nezávislí obchodníci schopni bezpečně zajistit. Proto se jejich činnost převážně soustředila na dodávky elektrické energie do sítí REAS, kde představovaly konkurenci dodávkám společnosti ČEZ. Ve výběrových řízeních na dodávky pro rok 2003 byly jednotlivé REAS hlavními konkurenty a soutěž, která mezi nimi probíhá, měla jednoznačně pozitivní efekt na cenu elektrické energie, což se přeneseně kladně projevuje na snižování nákladů oprávněných zákazníků. Ti pak jsou vlivem liberalizace trhu a fungování konkurenčního boje na straně nabídky trhu konkurenceschopnější na trzích svých finálních produktů. S dalším rozvojem liberalizace elektroenergetického sektoru lze očekávat, že současná jistá „konzervativnost“ oprávněných zákazníků (a to i těch největších) při výběru svého dodavatele bude prolomena a tito budou odebírat elektřinu i od jiných dodavatelů než od svých regionálně příslušných REAS, které budou využívat zákonem regulovaný přístup do přenosové, resp. distribuční sítě. S ohledem na postupné zvětšování okruhu oprávněných zákazníků lze předpokládat, že i nezávislí obchodníci, resp. výrobci, se budou postupně schopni výběrových řízení na dodávky elektrické energie pro oprávněné zákazníky účastnit. Na trhu dodávek elektrické energie pro oprávněné zákazníky existuje konkurenční prostředí. Usnesením vlády České republiky č. 250 ze dne 11. března 2002 byl schválen další postup privatizace majetkové účasti státu na podnikání společnosti ČEZ a regionálních elektroenergetických společností, spočívající zejména ve (i) vyčlenění většiny akcií společnosti ČEPS a jejich převodu na vybranou společnost ovládanou Fondem národního majetku České republiky (dále jen „FNM“), a na Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky (dále jen „MPSV ČR“), dále v (ii) integraci společnosti ČEZ a regionálních elektroenergetických distribučních společností, uskutečněné po úplatném převodu celého

4

akciového podílu státu ve společnostech Severočeská energetika, a.s., Severomoravská energetika, a.s., Středočeská energetická, a.s., Východočeská energetika, a.s., Západočeská energetika, a.s., a po převodu cca 34 % akcií ve společnostech Jihočeská energetika, a.s., Jihomoravská energetika, a.s., Pražská energetika, a.s. v držení FNM a vlastněných Českou konsolidační agenturou na společnost ČEZ. Současně vláda rozhodla o vytvoření předpokladů pro tvorbu kvalitního majetkového portfolia v budoucnosti ustavené Sociální pojišťovny, na kterou budou po jejím zřízení převedeny akcie společnosti ČEPS (nabyté Ministerstvem práce a sociálních věcí) a zbytkové akcie společností Jihočeská energetika, a. s. (dále jen „JČE“), Jihomoravská energetika, a. s. (dále jen „JME“) a Pražská energetika, a. s.(dále jen „PRE“) (v držení FNM), které budou nyní převedeny na MPSV ČR. Usnesením vlády č. 477 ze dne 6. května 2002 v návaznosti na předchozí usnesení č. 250, vydala vláda rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání regionálních elektroenergetických distribučních společností přímým prodejem vybranému nabyvateli, společnosti ČEZ, za podmínek uvedených v příloze č. 1 tohoto usnesení, a dále podle § 10 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, vydala rozhodnutí o privatizaci spočívající v bezúplatném převodu části majetkové účasti státu na podnikání regionálních elektroenergetických distribučních společností na MPSV ČR pro účely důchodového pojištění podle přílohy č. 2 tohoto usnesení. Vláda rovněž mimo jiné udělila souhlas k převodu 15% podílu společnosti ČEZ v ČEPS, a to na MPSV ČR, a vzala na vědomí prodej cca 51 % akcií ČEZ v ČEPS společnosti Osinek. Úřad v důsledku tohoto usnesení vedl dvě správní řízení o povolení spojení ČEZ a REAS a ČEPS/Osinek. Protože je elektroenergetický systém logicky vnímán jako jednotný celek a výše popsané dvě transakce restrukturalizace jsou vzájemně provázané a tvoří jednu komplexní obchodní transakci, prováděl Úřad analýzy komplexně. Spojení ČEZ a REAS bylo Úřadem povoleno se třemi strukturálními podmínkami ve prospěch zachování účinné soutěže: První podmínkou je odprodej 34% podílu v provozovateli přenosové soustavy, společnosti ČEPS, což zajistí úplné vlastnické oddělení provozovatele přenosové soustavy a dominantního výrobce. Tato podmínka je v souladu s principy, které Úřad dlouhodobě prosazoval v rámci soutěžní advokacie, podle nichž pro rozvoj konkurence v elektroenergetice je nezbytné dosáhnout skutečného oddělení mezi výrobou a přenosem elektrické energie. Další podmínka - prodej akcií ČEZu v Jihomoravské energetice, a.s., Jihočeské energetice, a.s. a Pražské energetice, a.s. zajistí plnou nezávislost těchto společností – konkurentů – na společnosti ČEZ. Třetí podmínka - odprodej jedné z pěti distribučních společností třetí osobě nespojené s dominantním výrobcem – je minimálním strukturálním opatřením odstraňujícím nebezpečí existence silného dominantního postavení bránícího efektivnímu fungování hospodářské soutěže, povede k posílení konkurenčního prostředí a zvýší možnost uplatnění elektřiny pro nezávislé výrobce. Všechna uvedená opatření představují podmínky, jejichž splnění vede k odstranění zákonných důvodů pro nepovolení spojení. Uvedené podmínky jsou v souladu se stanovisky Úřadu k problematice privatizace elektroenergetiky deklarovanými v rámci připomínkových řízení a v souvislostí se soutěžní advokacií. Úřad již od poloviny devadesátých let prosazuje princip co nejmenší vertikální integrace v tomto odvětví a snaží se o dosažení skutečného oddělení výroby elektřiny a přenosové soustavy, především z důvodu rizika omezování dovozu a preference vlastních výrobních zdrojů. Úřad také prosazoval co nejmenší propojení výroby a distribuce elektřiny,

5

neboť spatřuje nebezpečí prosazování elektřiny vyrobené ČEZ na úkor elektřiny od nezávislých výrobců či z dovozu. Společnost ČEZ podala proti rozhodnutí rozklad. Předseda Úřadu v rozhodnutí o rozkladu ze dne 18. března 2003 potvrdil podstatu výroku rozhodnutí vydaného první instancí a rozhodnutí nabylo právní moci. V rozkladovém řízení předseda Úřadu na základě návrhů zvláštní komise prodloužil lhůtu pro realizaci uložených podmínek. V roce 2002 došlo v důsledku pokračující liberalizace ke zlepšení soutěžního prostředí, zejména na trhu dodávek elektrické energie oprávněným zákazníkům. Tato skutečnost se projevila ve snížení nákladů na elektrickou energii, což by mělo mít pozitivní dopad v podobě posílení konkurenceschopnosti českého hospodářství. Rozhodnutí v případě spojení ČEZ a REAS, resp. podmínky v něm uložené, umožnilo zachování tohoto pozitivního trendu. Plynárenství Odvětví plynárenství lze rozdělit na přepravu (prostřednictvím vysokotlakých plynovodů), distribuci (pomocí středně a vysokotlakých plynovodů) a skladování (v podzemních zásobnících). Odvětvovým regulátorem je Energetický regulační úřad. Jediným provozovatelem přepravní soustavy na území ČR dle zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) je společnost Transgas, a.s (dále jen „Transgas“). Činnost Transgasu v oblasti přepravy zemního plynu je závislá na dovozu zemního plynu ze zahraničí, konkrétně na dodávkách ruského Gazexportu a norských producentů zemního plynu, se kterými Transgas uzavřel dlouhodobé nákupní smlouvy. Transgas má rovněž uzavřeny smlouvy se společnostmi, které jsou majiteli infrastruktury v zemích, jimiž dodávky zemního plynu z Ruska a Norska musí procházet. Získaný zemní plyn Transgas dodává regionálním distribučním společnostem a přímým průmyslovým odběratelům, kteří jsou napojeni na plynovodní síť Transgasu. Dále Transgas zajišťuje mezinárodní přepravu zemního plynu přes území ČR na základě licence vydané Energetickým regulačním úřadem, zejména se jedná o přepravu zemního plynu z Ruska na trhy v západní Evropě. Trh distribuce plynu zahrnuje dodávku plynu konečným zákazníkům. Geograficky je vymezen působností jednotlivých osmi regionálních distribučních společností. Uskladňování plynu je prováděno v podzemních zásobnících, slouží k uskladňování zemního plynu v létě a pro pokrytí zimní potřeby jako doplněk dovozu zemního plynu a k vyrovnání zvýšené spotřeby v obdobích s nejnižšími teplotami. Na tomto trhu působí Transgas a společnost Moravské naftové doly, a.s., která však svůj zásobník pronajímá Transgasu. Spojení RWE Gas AG (dále jen „RWE Gas“), člena nadnárodní energetické skupiny RWE, společnosti Transgas, která provozuje přepravní soustavu, a osmi regionálních distribučních společností (dále jen „REPS“), které se uskutečnilo v roce 2002, bylo z hlediska velikosti a významu transakce největším, jakým se Úřad ve své desetileté historii zabýval (kupní cena činila 4,1 miliardy EUR, tj. asi 125 miliard korun). Tímto spojením byl dokončen proces privatizace plynárenství v České republice. Toto spojení bylo v květnu 2002 povoleno s podmínkami, a to: RWE Gas nesmí do doby ukončení privatizace energetického sektoru nebo nejdéle po dobu 5 let bez svolení Úřadu majetkově vstupovat do podnikání v oblasti distribuce energií nebo tepla. Ostatní podmínky

6

byly zaměřeny na zajištění autonomie soutěžního rozhodování jediného tuzemského konkurenta spojením vzniklého subjektu. Tímto jediným konkurentem je společnost Moravské naftové doly, a.s. (dále jen „MND“), která těží i skladuje zemní plyn a ve které společnost RWE Gas získala na základě transakce minoritní podíl. RWE Gas podle uložených podmínek nesmí zvyšovat svůj podíl v této společnosti a blokovat její soutěžní chování. RWE Gas posléze odprodala svůj podíl ve společnosti MND a splnila tak tímto způsobem podmínku uloženou Úřadem. Stanovením uvedených podmínek vytvořil Úřad předpoklady pro účinnou soutěž (a to zejména do budoucna s ohledem na předpokládanou liberalizaci trhu) a zohlednil, aby spotřebitel nebyl pod tlakem monopolních cen, ale aby ceny za plyn byly výsledkem konkurence. Úřad v minulém roce posuzoval spojení jak v sektoru plynárenství, tak v oblasti elektroenergetiky. Nezbytnou součástí tohoto posouzení bylo zhodnocení hlavních rozdílů mezi těmito odvětvími z pohledu stavu a perspektiv rozvoje hospodářské soutěže. Jedním z hlavních rozdílů mezi elektroenergetikou a plynárenstvím je skutečnost, že plynárenský sektor je doposud plně regulován ze strany Energetického regulačního úřadu. Zatímco v elektroenergetice již v současné době existuje účinná hospodářská soutěž jak na trhu výroby elektrické energie, tak od 1. ledna 2002 i na trhu dodávek elektrické energie oprávněným zákazníkům, v oblasti plynárenství konkurence ve skutečnosti neexistuje, a například na úrovni těžby zemního plynu v České republice ani nikdy existovat nemůže. Drtivou většinu zemního plynu do České republiky dováží z Ruska či Norska společnost Transgas na základě dlouhodobých smluv, na rozdíl od krátkodobého charakteru smluv uzavíraných v oblasti elektroenergetiky. Regionální distribuční společnosti působí pouze v rovině distribuce plynu, což je ze zákona na vymezeném území monopolní činnost, a nepůsobí, na rozdíl od elektroenergetických distribučních společností, v roli obchodníků, kteří by mezi sebou soutěžili o dodávky oprávněným zákazníkům. Počátek liberalizačního procesu, který umožní konkurenci v oblasti obchodování s plynem, je dle platné legislativy datován až k 1. lednu 2005, tedy na dobu, kdy v elektroenergetice kromě domácností budou mít možnost výběru svého dodavatele téměř všichni odběratelé. Situace v elektroenergetice je tak díky liberalizaci a otevírání trhů diametrálně odlišná než v plynárenství. V současné době v České republice působí několik desítek významných výrobců elektrické energie, kteří sice nedosahují ani zdaleka úrovně tržního podílu společnosti ČEZ, a.s. (cca 70%), představují však významný konkurenční tlak a potenciál pro další rozvoj konkurence, zejména s ohledem na postupně rozšiřující se okruh oprávněných zákazníků. O tom svědčí i nárůst podílu nezávislých výrobců elektrické energie na dodávkách distribučním společnostem v důsledku existence volby svého dodavatele pro určitou skupinu oprávněných zákazníků. Tato skupina se bude dále rozšiřovat v souladu s energetickým zákonem. Další rozdíl mezi elektroenergetikou a plynárenstvím spočívá ve způsobu zajištění plynulé spotřeby jednotlivých energetických médií. Zatímco udržení plynulé spotřeby elektrické energie je obsluhováno prostřednictvím tzv. podpůrných služeb, což je trh, na kterém v současné době existuje určitá míra konkurence ze strany dalších šesti na společnosti ČEZ nezávislých výrobců elektřiny (s tím, že počet dodavatelů podpůrných služeb se může s rozvojem technického vybavení výrobců dále zvyšovat), službu obdobného charakteru v plynárenství představuje uskladňování zemního plynu. Na tomto trhu působí v současné době pouze společnost Transgas a MND. Existence alespoň jednoho nezávislého soutěžitele na trhu skladování zemního plynu byla zajištěna Úřadem podmínkami v rozhodnutí o povolení spojení RWE Gas/Transgas/REPS.

7

K otevírání trhu s plynem dojde postupně, a to od 1. ledna 2005 pro odběratele, jejichž spotřeba představuje 20% celkové roční spotřeby plynu v zemi, a dále od 10. srpna 2008 pro zákazníky, jejichž odběr činí celkem 33 % roční spotřeby plynu v České republice. V souvislosti s tímto otevíráním trhu vzroste význam obchodování s plynem. Privatizace plynárenství byla dokončena. Soutěž jak na trhu dodávek plynu pro distributory, tak i na trhu dodávek plynu pro spotřebitele neexistuje. Konkurence se bude rozvíjet postupně, v souvislosti s postupným otevíráním trhu s plynem. Teplárenství Odvětvovým regulátorem teplárenství je ERÚ, jehož působnost je vymezena energetickým zákonem. Teplo dodávané prostřednictvím centralizovaného zásobování teplem je prakticky nezastupitelné jiným typem energie využívané k topení. Rozvody tepla mají lokální charakter, pokrývají jen menší území. Většina tepla se vyrábí kogeneračním způsobem, tj. spolu s elektrickou energií. Dalším způsobem výroby tepla je spalování hnědého uhlí. Roste podíl výroby tepla vyrobeného spalovnami a také z obnovitelných zdrojů energie. Budují se další zdroje jak pro vytápění domácností, tak i pro vnitropodnikové zásobování velkých podniků. V roce 2002 dále docházelo ke skupování městských tepláren finančně silnými, především zahraničními společnostmi. Mezi největší společnosti působící na českém trhu patří Dalkia Morava, a.s. a International Power, a.s. V roce 2002 poklesl počet stížností občanů zaslaných Úřadu na zvyšování cen tepla za strany jeho dodavatelů. Pokles stížností je výsledkem jednání Úřadu se zástupci ERÚ a Státní energetické inspekce, která se týkala změn smluv v souvislosti s úpravou cen za dodávané teplo. V roce 2002 Úřad v rozhodnutí o povolení spojení společností Dalkia Morava, a.s. (Dalkia) a Zásobování teplem Ostrava, a.s. (ZTO) konstatoval, že toto spojení by vedlo k posílení dominantního postavení na trhu dodávek dálkového tepla na území města Ostravy obsluhované sítěmi společnosti Dalkia a ZTO, a to zejména na základě zvýšení tržní síly plynoucí z vertikálního propojení dvou na sebe navazujících stupňů rozvodu tepelné energie. Za účelem eliminace nebezpečí podstatného narušení hospodářské soutěže přijal Úřad účastníkem řízení navržený závazek a uložil doplňující podmínku. Na základě přijatých opatření bude spojením vzniklý subjekt mít povinnost umožnit ostatním soutěžitelům na relevantním trhu s teplem v Ostravě napojení jejich výrobních zdrojů tepla na sekundární síť společnosti ZTO a po dobu tří let odebírat teplo od konkurenčních výrobců, společností NOVÁ HUŤ, a.s. a Energetika Vítkovice, a.s., a to minimálně v takovém množství, aby byl po dobu trvání podmínky zachován podíl dodávek těchto společností na veškerých dodávkách tepla do sítě účastníka řízení v roce 2001. Na trhu výroby tepla je možná konkurence, jsou-li jednotlivé zdroje zapojeny do centrální rozvodní sítě. Vzhledem ke skutečnosti, že teplárenství je síťové odvětví a odběratelé jsou napojení pravidelně na jeden zdroj tepelné energie, neexistuje na trhu dodávek tepelné energie konkurence.

8

Vodárenství Odvětví vodárenství zahrnuje dodávku vody prostřednictvím veřejné vodovodní sítě a odvádění a čištění odpadních vod prostřednictvím kanalizační sítě. Provozovatelé uzavírají smlouvy s vlastníky infrastruktury, což jsou zpravidla města a obce, nebo jsou přímo vlastníky příslušné infrastruktury. Vodárenství je tzv. síťovým monopolem, odběratelé nemají možnost využívat služeb jiného soutěžitele. Na jednotlivých místních trzích mají tak soutěžitelé monopolní postavení. Velká část provozovatelů veřejných vodovodních sítí je v rukou zahraničních společností, které tyto provozovatele získaly zpravidla nákupem majetkových podílů přímo od obcí a měst, popř. dalším skupováním. Postupně na trhu vznikly tři silné skupiny: Vivendi Water, Anglian Water a ONDEO. Tyto skupiny společnosti si vzhledem k charakteristice odvětví navzájem nekonkurují. Cena vodného a stočného je usměrňována dle zákona č. 526/1990 Sb. o cenách, v platném znění. Přesto však Úřad zaznamenal řadu stížností na zvyšování vodného a stočného, což nasvědčuje tomu, že tato oblast není cenově vhodně regulována. Za účelem zajištění kontroly oprávněnosti nákladů, a tím i oprávněnosti výše cen doporučuje Úřad zvážit ustavení nezávislého orgánu, který by mj. zpracovával příslušné analýzy nákladů, a na základě těchto analýz by vydal své doporučení ohledně stanovení cen, směřované Ministerstvu financí, které by následně po zvážení tohoto doporučení rozhodlo v daném případě o ceně. Tímto způsobem by bylo možné přinejmenším objektivním způsobem verifikovat oprávněnost nákladových položek a účinným a spravedlivým způsobem kontrolovat cenový vývoj v závislosti na nákladových položkách. Alternativním řešením by mohlo být svěření uvedené odborné funkce již existující státní instituci, jejíž agenda zahrnuje i otázky spojené s vodárenstvím, např. Ministerstvu zemědělství či Ministerstvu životního prostředí. Tímto způsobem by mohly být sníženy náklady, které jsou každoročně spotřebiteli vynakládány za dodávky vody. Takové opatření by mělo zvláště velký význam právě na trhu, na kterém nelze předpokládat vznik konkurenčního prostředí, které by s sebou přineslo přirozený boj o zákazníky prostřednictvím cenové soutěže, popř. soutěže zaměřené na kvalitu služeb. Na trhu vodárenství vzhledem k jeho charakteru neexistuje konkurenční prostředí. Na území České republiky působí zejména tři silné skupiny, které si však vzájemně nekonkurují. Z tohoto důvodu Úřad navrhuje změnit způsob regulace vodárenství včetně cenové regulace tak, jak je výše naznačeno, přičemž toto opatření by mělo vést k ochraně spotřebitelů před jinak těžko kontrolovatelným zvyšováním cen. DOPRAVA, POŠTA A TELEKOMUNIKACE Doprava Železniční doprava V roce 2002 došlo v České republice k výraznému kroku směrem k liberalizaci trhu osobní železniční dopravy a trhu nákladní železniční dopravy. V roce 2002 byl schválen zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně některých zákonů (tzv. zákon o transformaci drah), kterým byl vytvořen legislativní rámec pro přeměnu státního podniku České dráhy na dva samostatné

9

subjekty, a to jednak na akciovou společnost České dráhy, vzniklou k 1.lednu 2003, která je nadále samostatným poskytovatelem dopravních služeb a provozovatelem železniční dopravní cesty, a dále na státní organizaci Správa železniční dopravní cesty, jejímž úkolem je zajistit provozuschopnost a modernizaci železniční infrastruktury. Ústavní soud dne 19. února 2003 zrušil části transformačního zákona týkající se ocenění a rozdělení majetku mezi akciovou společnost České dráhy a státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a také ustanovení, podle kterého akciová společnost České dráhy nemusela do doby vstupu České republiky do Evropské unie žádat o licenci na provozování železniční dopravy. Zrušené části transformačního zákona byly dle názoru Ústavního soudu v rozporu s principem rovnosti a poskytovaly drahám výhody proti jiným případným zájemcům o provozování železniční dopravy. Zákon, který znovu rozdělí majetek Českých drah před transformací a bude odpovídat i ostatním požadavkům Ústavního soudu, musí zákonodárný orgán přijmout do 31. října 2003. Možnost vstoupit na trhy v sektoru železniční dopravy je upravena zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění. Dle tohoto právního předpisu může provozovat drážní dopravu fyzická nebo právnická osoba, která získá úřední povolení od specializovaného správního úřadu, kterým je Drážní úřad. Uchazeč o úřední povolení musí splňovat zákonné podmínky, v tomto ohledu zejména podmínku minimálního věku, bezúhonnosti, odborné způsobilosti a způsobilosti finanční. Drážní úřad je svým charakterem regulátorem sektoru železniční dopravy, rozhoduje zejména o přidělení, odejmutí nebo změně licence k provozování železniční dopravy, o přechodném omezení nebo zastavení dopravy, o schválení typu drážního vozidla, vydává průkazy způsobilosti k řízení drážních vozidel apod. Ceny služeb spojených se železniční dopravou jsou upraveny zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění. Ceny osobní železniční dopravy jsou cenami regulovanými, bylo však již upuštěno od přímého stanovení cen a nadále jsou ceny osobní dopravy cenami věcně usměrňovanými. Ceny nákladní železniční dopravy nepodléhají cenové regulaci. Regulovány jsou dále ceny za použití vnitrostátní železniční dopravní cesty celostátních a regionálních drah při provozování drážní dopravy, které jsou stanoveny jako ceny maximální. V současnosti lze na trhu nákladní železniční dopravy v České republice vymezit jednoznačné dominantní postavení společnosti České dráhy a.s. navazující na silné postavení státního podniku České dráhy. České dráhy a.s. zaujímají na trhu cca 90%, s tím, že na zbývajících 10% trhu participuje několik společností, např. OKD – Doprava, akciová společnost, Jindřichohradecké místní dráhy, a.s. a Severomoravská dráha a.s. Na trhu železniční nákladní dopravy existuje minimální konkurence. Obdobná situace panuje i na trhu osobní železniční dopravy, kde, s ohledem na zanedbatelný počet konkurentů provozujících osobní železniční dopravu převážně na tratích regionálního významu, mají České dráhy, a.s. téměř monopolní postavení. Podíl konkurence na trhu nedosahuje ani 1%. Na trhu osobní železniční dopravy existuje minimální konkurence. Nová legislativa týkající se železniční dopravy má v souladu s požadavky Evropské unie vytvořit lepší podmínky pro rozvoj hospodářské soutěže v sektoru železniční dopravy a přispět k další liberalizaci tohoto sektoru. Platná legislativa umožňuje vstoupit na trh provozování železniční dopravy každému, kdo prokáže způsobilost splnit zákonem stanovené předpoklady pro výkon činnosti dopravce, nicméně s ohledem na velmi silné stávající

10

postavení společnosti České dráhy a.s., skutečnosti, že se jedná o tradičního dopravce zakotveného v povědomí spotřebitelů, vysokých finančních bariér vstupu (pořízení vagonového a lokomotivového parku atd.) apod., lze předpokládat, že si České dráhy a.s. udrží své významné postavení na trhu osobní a nákladní železniční dopravy i nadále. Pošta V odvětví pošty a doručovatelství působí kromě jednoho dominantního soutěžitele – České pošty, s.p. (dále jen „Česká pošta“) – ještě dalších 10 soutěžitelů, kteří představují konkurenci pro Českou poštu v oblasti nadstandardních služeb, zejména kurýrních, balíkových a expresních. Tito soutěžitelé jsou především nadnárodní společnosti, z nichž nejvýznamnější jsou DHL, UPS, TNT. V oblasti nadstandardních služeb (balíkových, expresních a kurýrních) existuje konkurenční prostředí. Na trhu základních poštovních služeb má Česká pošta monopolní postavení. Česká pošta získala postavení veřejného poštovního operátora zajišťujícího univerzální (základní) službu v rozsahu a za podmínek uvedených v zákoně č. 29/2000 Sb., o poštovních službách. Zákonem používaný termín základní služba vychází ze Směrnice 97/67/EC. Česká pošta je držitelem licence pro poskytování základní služby do konce roku 2003 a je v současnosti jediným soutěžitelem, který je schopen poskytovat základní službu se všemi jejími atributy. Na trhu základních poštovních služeb neexistuje konkurence. Do funkce regulačního orgánu pro obor poštovních služeb bylo zákonem ustaveno Ministerstvo informatiky, které mj. uděluje licence soutěžitelům pro poskytování poštovních služeb. Ve vztahu k poštovním službám tak došlo k přesunu části dosavadní působnosti Ministerstva dopravy jako dozorového orgánu na Ministerstvo informatiky. S rostoucím konkurenčním tlakem se poštovní sektor postupně liberalizuje. Společnost Česká pošta se transformuje na akciovou společnost s plnou účastí státu. Transformace je žádoucí z hlediska vytvoření rovných podmínek na konkurenčním trhu s cílem zajistit fungování veřejného poštovního operátora ve stejném právním režimu jako fungují jeho konkurenti, tj. v režimu obchodní společnosti. Transformace je rovněž reakcí na směrnici 97/67/EC, která vyžaduje důsledné oddělení regulátorských a operátorských funkcí, přičemž regulátorské funkce musí být současně odděleny od funkcí zakladatelských a vlastnických. Podle Návrhu postupu transformace společnosti Česká pošta (č.j. 804/02), projednávaném vládou dne 19. června 2002, se s privatizací České pošty v nejbližších letech nepočítá. Musí totiž nejprve proběhnout změny v oboru, během kterých by mělo dojít k podstatnému nárůstu konkurence tak, aby základní poštovní služby byla schopna poskytovat nejen společnost Česká pošta, ale i několik dalších firem. Cestou k dosažení tohoto stavu je cílevědomá podpora konkurence a růst poptávky po poštovních službách. Až v této etapě nebude již muset být stát garantem, že aspoň on bude v oboru poštovních služeb jako vlastník podnikat. Na trhu poštovních služeb se faktický stav konkurenčního prostředí nezměnil, když konkurenční prostředí existuje toliko v oblasti nadstandardních služeb a nikoliv na poli základních poštovních služeb.

11

Telekomunikace Pevná hlasová telefonie Nový telekomunikační zákon, který nabyl účinnosti dne 1. července 2000, umožnil všem uživatelům pevných telefonních linek zvolit si od 1. července 2002 krátkou předvolbou operátora, který uskuteční jejich hovor, a od 1. ledna 2003 již mají zákazníci možnost pevně si nastavit jediného operátora pro všechny hovory. Tímto krokem se začala na trhu pevné hlasové telefonie rozvíjet konkurence i v oblasti hlasových služeb poskytovaných na veřejných pevných telekomunikačních sítích domácnostem. Mezi nejvýznamnější alternativní operátory patří Aliatel a.s., Contactel s.r.o., Tiscali Telekomunikace Česká republika s.r.o., a.s., GTS CZECH, a.s., ETEL, s.r.o. a Tele2, s.r.o. Vstup alternativních operátorů měl příznivý dopad na snižování cen hovorného, především u dálkových hovorů. Rozšířilo se portfolio služeb. Vstup na trh pevné hlasové telefonie poskytované prostřednictvím veřejné pevné telekomunikační sítě je ovlivňován značnými vstupními bariérami. Jedná se zejména o administrativní překážky (nutnost získat licenci ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě), vysoké investiční nároky či povinnost operátorů uzavřít mezi sebou propojovací dohody, které mimo jiné umožní účtování telefonního provozu pro účastníky volající mezi oběma sítěmi. Tato cena za propojení ovlivňuje konečnou cenu nabízenou zákazníkům. V roce 2002 byly uzavřeny propojovací smlouvy mezi společností ČESKÝ TELECOM, a.s. (dále jen „ČESKÝ TELECOM“) a novými operátory pevných sítí. Poněvadž však byl tento proces provázen rozpory mezi alternativními operátory a společností ČESKÝ TELECOM, neobešel se bez zásahů sektorového regulátora – Českého telekomunikačního úřadu (dále jen ČTÚ). V průběhu roku 2002 řešil Úřad v oblasti pevné hlasové telefonie několik soutěžních problémů. Za nejvýznamnější lze považovat otázku nových cenových programů společnosti ČESKÝ TELECOM, které byly s platností od 1. února 2002 stanoveny cenovým rozhodnutím č. 01/2002 ČTÚ. Poněvadž však tyto cenové programy obsahují protisoutěžní prvky, které ve svém důsledku znesnadňují vstup a působení konkurentů společnosti ČESKÝ TELECOM na trhu, proběhlo z iniciativy Úřadu několik jednání se zástupci ČTÚ i ČESKÉHO TELECOMU, jejichž cílem bylo odstranit tato protisoutěžní ustanovení z cenového rozhodnutí stanovujícího cenové programy pro rok 2003. Při této spolupráci vycházely oba úřady zejména z Memoranda o spolupráci mezi oběma úřady v oblasti telekomunikací, které podepsali v roce 2001 předsedové obou úřadů. Přesto protisoutěžní ustanovení obsažená v cenovém rozhodnutí ČTÚ nebyla z cenových programů společnosti ČESKÝ TELECOM odstraněna a ani nové cenové rozhodnutí stanovující ceny za univerzální službu pro rok 2003 nebylo vydáno v předpokládaném termínu. Díky zpřístupnění trhu konkurenci společnosti ČESKÝ TELECOM prostřednictvím zavedení krátké předvolby operátora, pevného nastavení operátora pro všechny hovory a přenositelnosti čísel dochází na trhu pevné hlasové telefonie postupně k rozvoji soutěžního prostředí.

12

Mobilní telefonie V současné době v České republice provozují veřejné mobilní telekomunikační sítě a poskytují mobilní služby tři společnosti. K 31. prosinci 2002 měla společnost Eurotel Praha, spol. s r.o. tržní podíl cca 45 %, společnost RadioMobil a.s. 41 % a nejmladší operátor na tomto trhu, společnost Český Mobil a.s., měla tržní podíl cca 14 %. Celková penetrace trhu v České republice činila k 31. prosinci 2002 přibližně 85 %. Po vstupu třetího mobilního operátora došlo ke zintenzivnění soutěže, které se příznivě projevilo v širší nabídce služeb a ve snižování cen pro konečného spotřebitele. Díky tomu roste počet uživatelů mobilních telefonů. Úřad vydal v roce 2002 druhostupňová rozhodnutí ve věci zneužití dominantního postavení dvěma operátory – společnostmi Eurotel Praha, spol. s r.o. a RadioMobil a.s. – tím, že obě společnosti účtovaly v letech 2000 – 2001 svým zákazníkům za minutu volání do sítě společnosti Český Mobil a.s. částku vyšší než za minutu volání, jakou si účtovaly navzájem za volání mezi svými sítěmi. Za zneužití dominantního postavení Úřad uložil oběma operátorům pokuty ve výši 48 mil. Kč a 15 mil. Kč. I přes relativně nízký počet soutěžitelů probíhá na tomto trhu ostrá konkurence v boji o zákazníky a soutěžní prostředí lze hodnotit jako dobré. Kabelové televize Na trhu poskytovatelů kabelového vysílání došlo v roce 2002 k významné změně, a to ke spojení soutěžitelů Baring Communications Equity (TES) N.V a Vision Networks Tsjechie Holding B.V. Spojující se soutěžitelé kontrolují v České republice provozovatele kabelových televizí TES Media a Intercable CZ. Majoritní akcionář společnosti Intercable CZ usiloval o její prodej již delší dobu. V předešlém období však existoval jen malý zájem investovat v České republice do společností provozujících kabelové rozvody, a to s výjimkou subjektů již působících na tomto trhu. V České republice tak nadále v této oblasti budou působit dva významní soutěžitelé: společnost UPC Česká republika, a.s. a spojením vzniklý subjekt, a řada dalších, malých lokálních provozovatelů. Úřad při posouzení výše uvedeného spojení vzal rovněž v úvahu skutečnost, že by toto spojení mělo zvýšit investiční potenciál spojením vzniklého subjektu, což mu umožní konkurovat provozovatelům alternativních technologií, zejména telekomunikačním společnostem, které budou provozovat službu xDSL, operátorům provozujícím systém Direct to Home (DTH) a systém MWS. Spojení by tak mělo vést mj. k dalšímu rozvoji konkurence v oblasti telekomunikačního sektoru obecně, a zejména v oblasti připojení k Internetu, což je obzvláště důležité vzhledem ke skutečnosti, že jde o dynamicky se rozvíjející trh (na rozdíl od trhu přenosu televizního signálu jako takového, u kterého neexistuje další potenciál růstu počtu zákazníků, neboť trh je prakticky saturován1). Provozovatelé kabelových televizí většinou disponují dominantním až monopolním postavením na území, kde působí, a jejich jednání ovlivňuje velký počet konečných spotřebitelů. Vysoká investiční náročnost (zejména daná vybudováním kabelové infrastruktury) a dlouhá doba návratnosti investic odrazuje provozovatele vstupovat na území, která jsou již obsazena jiným provozovatelem a kde je již nasycená poptávka. 1

Lokality, které byly z prostorového hlediska atraktivní pro vybudování kabelových rozvodů, jsou již obsazeny a výstavba v jiných lokalitách není rentabilní.

13

Během posledních let Úřad obdržel desítky stížností občanů užívajících služby provozovatelů kabelových televizí, které se týkaly především výrazného zvyšování měsíčních poplatků za poskytování těchto služeb. Na základě dlouhodobého sledování tohoto trhu vypracoval Úřad analýzy, které prokázaly, že poskytovatelé služeb kabelových televizí dosud nejsou vystaveni řádné konkurenci, která by zajistila objektivní nastavení cen. Problematika cen v oblasti kabelové televize však nemůže být řešena prostřednictvím soutěžního práva, proto bylo v minulosti iniciováno jednání mezi Úřadem a ČTÚ o možnosti zavedení cenové regulace této oblasti. Své připomínky Úřad prosazoval v rámci připomínkového řízení k novele zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, když navrhoval, aby tento zákon obsahoval rovněž úpravu uvedených služeb, přičemž by ČTÚ vykonával rovněž dohled v odvětví kabelové televize, což by nesporně přispělo k dosažení a udržení konkurenčního prostředí ve smyslu §19 telekomunikačního zákona. Připomínky Úřadu však nebyly akceptovány, neboť dle vyjádření ministra dopravy a spojů i předsedy Legislativní rady vlády ČR dle současného znění telekomunikačního zákona již jsou tyto kompetence dány ČTÚ. Dle sdělení předsedy Legislativní rady vlády ČR nespočívá tedy problém, na který poukazoval Úřad v rámci připomínkového řízení, v telekomunikačním zákoně, ale ve způsobu aplikace tohoto zákona ze strany ČTÚ. Navzdory tomu ČTÚ jako odvětvový regulátor v dané oblasti regulaci nevykonává s odkazem na své stanovisko, dle kterého k této regulaci nemá v zákoně kompetence. Protože spor o výklad zákona přetrvává, regulace není fakticky vykonávána a neuspokojivý stav není řešen. Úřad proto opakovaně navrhuje zavedení regulace, a to po určitou dobu i cenové. Vzhledem ke specifickému charakteru dané služby neexistuje v oblasti přenosu televizního vysílání prostřednictvím kabelových rozvodů účinná konkurence. Internet V současné době lze v České republice k přístupu ke službám sítě Internet využít řadu technických řešení – například pevné linky, komutované připojení, televizní kabelové rozvody, apod. Přenos dat je realizován pomocí přenosových protokolů za pomocí jednotlivých technologií. Mezi nejběžněji využívané připojení patří komutované (také tzv. vytáčené, dial–up) připojení. Tento způsob připojení využívá veřejnou telefonní síť, připojení má dočasný charakter. Pro přenos dat je nutné použít tzv. modemy. Tarifikace je prováděna na základě délky doby trvání připojení k internetu. Komutované připojení využívají především domácnosti a malé podniky. Za formu komutovaného připojení lze považovat i připojení přes ISDN, které se liší od klasického komutovaného připojení v tom, že přenos dat je plně digitální. V případě připojení pevnou linkou, které rovněž patří mezi běžně využívaný způsob připojení k internetu, je mezi uživatelem a poskytovatelem připojení zřízeno spojení, které je v čase trvalé a může být realizováno několika způsoby. Typickým způsobem je použití pevných datových okruhů. Připojení pevnou linkou využívají především podnikatelské subjekty. Tarifikace se v současnosti zpravidla odvíjí od přenosové rychlosti a objemu přenesených dat. Poněvadž ne vždy má telekomunikační operátor k dispozici pevnou místní smyčku, využívají se také pro pevné připojení bezdrátové technologie, které žádné fyzické médium nepotřebují.

14

Bezdrátové připojení umožňuje využít vyšších přenosových rychlostí, je však cenově nákladnější (vzhledem k přenesenému objemu dat) a má vysoké pořizovací náklady. Další variantou připojení k internetu je mobilní připojení prostřednictvím sítě GSM. Jedná se o dočasné spojení, vzhledem k omezeným možnostem současných mobilních telefonů je využíváno jen okrajově. V některých lokalitách lze využít pro přístup k internetu rozvodů kabelové televize. Výhodou je trvalý charakter připojení, nevýhodou jen malá dostupnost kabelových rozvodů vhodných pro přístup k internetu. Technologií, která se snaží v maximální míře využít potenciál stávajících rozvodů, především pak místních smyček, je ADSL (tzv. „Asymetric Digital Subscriber Line“). Tuto technologii lze tedy teoreticky využít všude tam, kde jsou k dispozici pevné telefonní linky a kde je vzdálenost k ústředně nižší než 5 km. S touto technologií je spojena vysoká přenosová rychlost a nízké instalační náklady. Nevylučuje se ani simultánní použití telefonní linky pro telefonní službu. V současné době začíná komerční provoz tohoto způsobu připojení k internetu, tarifikace se odvíjí od přenosové rychlosti. Podle údajů z února roku 2003 se uživatelé Internetu připojují nejčastěji prostřednictvím InternetOnLine (organizační složka ČESKÉHO TELECOMu), která má tržní podíl 22%. Kolem 16% trhu si drží společnost Czech OnLine. Třetí místo na trhu zaujímá společnost Tiscali s 15%. Provideři Cesnet, Contactel a GTS Czech mají každý kolem 9% trhu. Ostatní poskytovatelé připojení mají podíl nižší než 4%. Někteří uživatelé využívají služeb více providerů. V roce 2002 řešil Úřad několik sporů mezi alternativními operátory a ČESKÝM TELECOMEM v oblasti přístupu k Internetu. Soutěžní problémy vznikaly zejména v těch případech, kdy je k připojení k Internetu využíváno stávající metalické vedení, které je téměř výhradně ve vlastnictví dominantního operátora, společnosti ČESKÝ TELECOM. Úřad v roce 2002 řešil spor alternativních operátorů se společností ČESKÝ TELECOM ve věci přístupu k Internetu pomocí technologie ADSL. Jádrem sporu byla zejména skutečnost, že ČESKÝ TELECOM spustil službu IOL Platinum, která je založena na technologii ADSL, aniž umožnil alternativním operátorům nabízet podobnou službu. Po spuštění služby IOL Platinum vznesli alternativní operátoři řadu technických požadavků, které ČESKÝ TELECOM nebyl schopen dle svého vyjádření zrealizovat. Poněvadž k posouzení oprávněnosti těchto požadavků má dány kompetence ČTÚ, který v dané věci zahájil s ČESKÝM TELECOMEM správní řízení, Úřad své šetření přerušil a obnovil ho po ukončení správního řízení vedeného na ČTÚ, které oprávněnost těchto požadavků posuzovalo a ve kterém ČESKÝ TELECOM své námitky na technickou nerealizovatelnost neprokázal. Úřad poskytl před zahájením správního řízení na ČTÚ informace ze svého předběžného šetření, ve svém řízení pak vycházel ze stanoviska ČTÚ k technické realizovatelnosti požadavků alternativních operátorů. V únoru 2003 bylo vydáno rozhodnutí o zneužití dominantního postavení společností ČESKÝ TELECOM. Byla uložena pokuta 23 mil. Kč. Proti rozhodnutí byl podán rozklad. Úřad také řešil otázku přístupu ke službám sítě Internet přes komutované připojení. Společnost ČESKÝ TELECOM v srpnu 2002 oznámila s platností od 1. října 2002 změnu modelu účtování za komutované připojení pro koncové zákazníky i pro alternativní operátory a poskytovatele připojení k Internetu. Poněvadž však ČTÚ svým cenovým rozhodnutím

15

s účinností od 1. října 2002 stanovil ceny a způsoby účtování za připojení k Internetu přes komutované připojení, čímž zakonzervoval stav platný do 30. září 2002 včetně způsobů účtování, důvody pro další šetření Úřad odpadly a šetření bylo ukončeno bez zahájení správního řízení. Na trhu přístupu ke službám sítě Internet, kdy je třeba využít stávající metalické vedení společnosti ČESKÝ TELECOM, je málo rozvinuté soutěžní prostředí. V případě ostatních způsobů přístupu ke službám sítě Internet lze soutěžní prostředí hodnotit jako dobré. Na trhu poskytování obsahu sítě Internet je soutěžní prostředí rozvinuté. BANKOVNICTVÍ A POJIŠŤOVNICTVÍ Bankovnictví Tuzemský bankovní sektor se vyvíjí v souladu s trendy evropského bankovnictví. Po dokončení privatizace velkých bank v roce 2001 se situace v bankovním sektoru výrazně stabilizovala.2 Již od roku 2000 jsou české banky jako celek ziskové a tento trend dále roste. Stabilizace bankovního sektoru a růst ziskovosti je významným bezpečnostním ukazatelem pro vkladatele. K 31. prosinci 2002 působilo v bankovním sektoru 37 aktivních bank a poboček zahraničních bank, což je o jednu méně než v předchozím roce. Tabulka č.1: Celkový přehled bank působících v České republice k 31. prosinci 2002 Typ bankovního ústavu

Počet bank

Banky s převážně českou majetkovou účastí

11

Banky s převážně zahraniční majetkovou účastí

17

Pobočky zahraničních bank

9

Aktivní banky celkem

37

z toho stavebních spořitelen

6

Následující přehled nejvýznamnějších bank je rozdělen do skupin dle velikosti spravované bilanční sumy a specializace banky: • Velké banky (bilanční suma nad 100 mld. Kč) Československá obchodní banka, a.s., Česká spořitelna, a.s., Komerční banka, a.s., HVB Bank Czech Republic, a.s. • Střední banky (bilanční suma 15 až 100 mld. Kč) Citibank a.s., GE Capital Bank, a.s., Raiffeisenbank, a.s., Union banka, a.s., Dresdner Bank CZ a.s., CREDIT LYONNAIS BANK PRAHA, a.s., Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., Česká exportní banka, a.s., Živnostenská banka, a.s.

2

Tento materiál abstrahuje od dalšího vývoje bankovnictví v roce 2003. Proto hodnocení nezohledňuje následný vývoj ohledně uvalení nucené správy na společnost Union banka, a.s., ke kterému došlo v únoru roku 2003 ze strany České národní banky, a přerušení činnosti společnosti Plzeňská banka, a.s. v březnu roku 2003.

16

• Malé banky (bilanční suma pod 15 mld. Kč) Českomoravská hypoteční banka, a.s., Volksbank CZ, a.s., Interbanka, a.s., eBanka, a.s., První městská banka, a.s., JT banka, a.s., IC Banka, a.s., Plzeňská banka, a.s., Wüstenrot hypoteční banka a.s. • Pobočky zahraničních bank COMMERZBANK Aktiengesellschaft, pobočka Praha, Deutsche Bank Aktiengesellschaft Filiale Prag, HSBC Bank plc, ING Bank N.V., Raiffeisenbank im Siftland eG, pobočka Cheb, Sparkasse Mühlviertel - West banka a.s., pobočka České Budějovice, Všeobecná úverová banka a.s., pobočka Praha, Waldviertler Sparkasse von 1843, pobočka Jindřichův Hradec • Stavební spořitelny Raiffeisen stavební spořitelna a.s, Českomoravská stavební spořitelna, a.s., ČS-stavební spořitelna, a.s., HYPO stavební spořitelna a.s., Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, Wünsterot - stavební spořitelna a.s. • Specializované banky Česká exportní banka, a.s., Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. Tyto banky kromě zákona o bankách podléhají i speciálním zákonům nebo režimům, které limitují jejich vystavení běžným rizikům bankovního podnikání. Možnost působit jako banka je regulována zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění. Tento zákon byl novelizován zákonem č. 126/2002 Sb., účinným od 1. května 2002. Novela nemění dosavadní zásadní právní rámec bankovnictví, nicméně zavádí: -

plné přizpůsobení se zásadám bankovních direktiv Evropské unie (vstup těchto opatření v platnost je odložen ke dni plného členství České republiky v Evropské unii) zásady bankovního dohledu na konsolidovaném základě zdokonalení systému ochrany vkladů částečné zmírnění zákazu personálního propojení mezi bankami, zahraničními bankami a finančními institucemi (za podmínky, že je mezi dotčenými institucemi vztah kontroly) pravidla pro likvidaci vkladních knížek na doručitele pravidla pro fungování informační databáze o úvěrech poskytnutých podnikatelským subjektům a fyzickým osobám - Centrální registr úvěrů

Centrální registr úvěrů byl uveden do provozu v polovině roku 2002. Projekt je založen na zákonné povinné účasti všech bank a poboček zahraničních bank působících v České republice a jeho správcem a provozovatelem je Česká národní banka. Registr obsahuje data o platební morálce dlužníků - právnických a fyzických osob - podnikatelů. Ve stejném období zahájil provoz i úvěrový registr fyzických osob (Czech Banking Credit Bureau), jehož vytvoření bylo Českou národní bankou pouze iniciováno a poté předáno k řešení pěti bankám s největším podílem úvěrů na retailovém trhu. Účast bank v tomto registru není povinná. Jeho účastníky je zatím pouze pět zakladatelských bank, předpokládá se však jeho rozšíření o větší počet dalších bank, případně dalších finančních institucí. Významným faktorem konkurence v bankovnictví bylo rozšiřování nabídky produktů a služeb směřujících ke komplexní obsluze klientů. Charakteristický pro vývoj bankovního sektoru byl zvýšený zájem o sektor drobného bankovnictví a nadále intenzivní nabídka 17

přímého bankovnictví, k jejímuž přijetí byli klienti stimulováni především poplatkovou politikou. Bankovní sektor byl v roce 2002 vystaven sílící konkurenci na trhu klientských vkladů. Zdroje bankovního sektoru do poloviny roku 2002 stagnovaly při stabilním růstu mimobankovních forem zhodnocení příjmů obyvatelstva, především v rámci životního pojištění, penzijního připojištění, příp. kapitálového trhu. Omezená úvěrová aktivita bank ve vztahu k rizikové podnikové klientele v posledních letech vedla k relativně vysokému přebytku zdrojů, pro které banky hledaly výnosné uplatnění s nízkým rizikem. Tato situace společně s opakujícím se snižováním sazeb České národní banky vedla v roce 2002 ke značnému snižování úroků z klientských vkladů a částečnému snižování úroků i z úvěrů u všech bank na českém trhu. Ve srovnání se zeměmi Evropské unie je v České republice patrná větší diverzifikace marží u jednotlivých produktů. U spotřebitelských úvěrů banky realizují zhruba trojnásobné marže ve srovnání se situací v Evropské unii. Důvodem je vysoká poptávka ze strany obyvatelstva a ochota akceptovat podmínky trhu. Naopak nižších marží dosahují banky u úvěrů podnikům. Stavební spoření je při klesajících úrocích z bankovních vkladů nadále silným konkurentem v oblasti spoření obyvatelstva. Pozici lídra si nadále upevnila Českomoravská stavební spořitelna, a.s. Trh zůstává rozdělen mezi 6 hlavních spořitelen. Výrazný rozvoj hypotečního bankovnictví byl i v roce 2002 zapříčiněn dalším poklesem úrokových sazeb hypotečních úvěrů a poskytováním hypotečních úvěrů při menší finanční účasti klienta. Oprávnění vydávat hypoteční zástavní listy mají Komerční banka, a.s., Česká spořitelna, a.s., Českomoravská hypoteční banka, a.s., Československá obchodní banka, a.s., Raiffeisenbank, a.s., GE Capital Bank, a.s., Živnostenská banka, a.s., HVB Bank Czech Republic, a.s. a Wűstenrot hypoteční banka a.s. Dokončením privatizace velkých bank se stabilizovala vlastnická struktura. V roce 2002 nebyly zaznamenány majetkové posuny, které by výrazně změnily strukturu trhu. Ve sledovaném období došlo ke vstupu INVESMART B.V. do společnosti Union banka, a.s. a skupiny UniCredito Italiano do společnosti Živnostenská banka, a.s. V obou případech se však jednalo o vstup zahraničního subjektu a nedošlo tak ke změně tržních pozic uvedených subjektů. Nedostatek tuzemských strategických investorů s dostatečným kapitálovým zázemím vedl k tomu, že vlastníky bank se v České republice staly především zahraniční banky, pod jejichž přímou či nepřímou kontrolou je téměř 95 % aktiv bankovního sektoru. Český bankovní trh je zároveň v porovnáním s evropským standardem charakteristický vysokou koncentrací. Mezi největší bankovní skupiny patří ČSOB, Česká spořitelna, Komerční banka, HVB Bank a Citibank. Tyto banky se podílejí na 73 % celkových aktiv bankovního trhu, na vkladech klientů jejich podíl dosahuje dokonce 83 %. Jedná se tedy o oligopolní strukturu, kdy několik vedoucích firem ovládá většinu trhu. V oblasti hypotečních a spotřebitelských úvěrů se vzájemná konkurence největších bank projevila pozitivně snižováním úrokových sazeb. V oblasti bankovních poplatků však velké banky zvyšují poplatky za výběry hotovosti na přepážkách a z bankomatů. U středních a menších bank není tento trend tak výrazný. Další koncentraci trhu lze očekávat spíše na úrovni menších bank, a to ve formě fúzí, prodejů podílů. Koncentraci ovlivňuje i zakládaní poboček zahraničních bank. Spojování malých bank by mohlo zvýšit konkurenci především vůči třem největším bankovním ústavům.

18

Soutěžní prostředí v bankovní oblasti je dobré zejména v oblasti poskytování podnikových, spotřebitelských a hypotečních úvěrů a projevuje se v rozšiřující se nabídce komplexních služeb. V této oblasti došlo oproti minulému období ke zlepšení. Míra koncentrace českého bankovního trhu je vysoká a zejména postavení vedoucích bankovních domů je silné. Pojišťovnictví K 31. prosinci 2002 působilo na českém pojistném trhu 42 subjektů. Jedna pojišťovna měla právní formu družstva, sedm subjektů působilo jako organizační složka zahraniční pojišťovny, a zbývajících 34 pojišťoven mělo formu akciové společnosti. Ze 42 pojišťoven je 17 se smíšenou činností, 3 pojišťovny poskytují životní pojištění a 22 pojištění neživotní. V průběhu roku 2002 byla odejmuta licence dvěma pojišťovnám – ČP DIRECT pojišťovna, a.s. a KRAVAG-SACH, Pojišťovna německé silniční dopravy, vzájemný pojišťovací spolek – organizační složka pro Českou republiku. Pojišťovna CERTUSIA, pojišťovna byla v konkurzu. Povolení k provozování pojišťovací činnosti bylo uděleno jednomu subjektu – Vitalitas pojišťovna, a.s., která je dceřinou společností Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví. Ve sledovaném období došlo také k několika převodům pojistných kmenů mezi stávajícími účastníky trhu. Pojišťovnictví v České republice zahrnuje více než 200 nabízených pojistných produktů. Úřad sledoval stav konkurenčního prostředí na trhu pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, na trhu pojištění odpovědnosti za škody z provozu letadla, na trhu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení), na trhu havarijního pojištění motorových vozidel, na trhu pojištění domácností, na trhu úrazového pojištění a na trhu pojištění životního. Při hodnocení jednotlivých relevantních trhů vycházel Úřad z předepsaného pojistného (pojistné, které je stanovené na dohodnuté pojistné období v pojistných smlouvách). Ukazatel předepsaného pojistného se celkově zvýšil oproti roku 2001 o 12,8 % a dosáhl výše 89,3 mld. Kč. Pro srovnání lze uvést, že v roce 2001 vzrostlo celkové předepsané pojistné členů České asociace pojišťoven o 14,3 %. U životního pojištění činil přírůstek předepsaného pojistného 20,8 % a pojistné dosáhlo výše 34,2 mld. Kč. V této oblasti roste výše předepsaného pojistného již několik let. Od 1. 1. 2001 se na některé produkty – tzv. soukromé životní pojištění – vztahují daňové výhody, které přispívají k většímu zájmu o životní pojištění. Neživotní pojištění vykazuje v posledních letech nižší dynamiku růstu než životní pojištění. V roce 2002 se předepsané pojistné u neživotního pojištění zvýšilo o 8,4 % na 55,1 mld. Kč. Česká asociace pojišťoven sdružuje subjekty s celkovým předepsaným pojistným dosahujícím 98 % předepsaného pojistného v České republice.

19

Tabulka č. 2: Vývoj počtu soutěžitelů v pojišťovnictví v letech 1993-2002 Pojišťovací služby

1993

Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Pojištění odpovědnosti za škodu z provozu letadla Havarijní pojištění soukromých motorových vozidel Havarijní pojištění motorových vozidel podnikatelů Pojištění domácností Úrazové pojištění Životní pojištění

1

Počet soutěžitelů 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 1

1

1

1

1

1

12

nesledováno

12

13

5

5

3

7

15

16

20

21

21

19

19

8

9

15

17

21

21

21

19

19

3

10

11

Nesledováno

16 14

18 18

20 21

20 25

21 23

20 23

20 22

14

15

14

18

19

20

20

19

20

3

2

7

Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře

Nebylo poskytováno

Tabulka č. 3: Podíl pojišťoven na trhu povinného ručení

Pojišťovna Česká pojišťovna a.s. Kooperativa, pojišťovna, a.s. Allianz pojišťovna, a.s. Komerční pojišťovna, a.s. Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. IPB Pojišťovna, a.s. Pojišťovna České spořitelny, a.s. Generali Pojišťovna,a.s. UNIQA pojišťovna, a.s. ČSOB Pojišťovna, a.s. Zurich Pojišťovna, organizační složka Union Pojišťovna, a.s. Triglav pojišťovna, a.s.

Podíl na trhu ČR v% 47,12 % 18,82 % 11,39 % 6,41 % 5,12 % 3,29 % 2,88 % 2,27 % 0,88 % 0,87 % 0,83 % 0,12 % 0,001 %

Účinností zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), došlo od 1.ledna 2000 v pojištění pro rok 2000 k otevření trhu. Výše pojistného byla po tři roky ze zákona regulována, a proto se nabídky pojišťoven odlišovaly zejména v nabídkách souvisejících služeb. Rok 2002 byl tedy posledním rokem, kdy byla uplatňována regulace pojistného. Na rok 2003 již jednotlivé pojišťovny nabízejí pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na základě vlastních

20

kalkulací. Tato změna by měla mít za následek intenzivnější rozvoj konkurence v dané oblasti oproti současnému stavu. Obecně lze říci, že soutěžní podmínky se v oblasti pojišťovnictví oproti roku 2001 významně nezměnily a že na většině trhů existuje málo soutěžní prostředí. POTRAVINÁŘSTVÍ Trh piva Na tuzemském trhu piva působilo v roce 2002 celkem 41 společností vyrábějících pivo s ročním výstavem piva větším než 2 tis. hl (dále několik desítek minipivovarů s roční výstavem piva do 2 tis. hl). Z hlediska objemu ročního výstavu piva jsou mezi uvedenými soutěžiteli značné rozdíly. Jsou zde zastoupeny nejmenší pivovary s výstavem do 20 tis. hl piva za rok až po pivovary s ročním výstavem vyšším než 1 mil. hl piva. Na celkovém ročním výstavu piva se jednotlivé velikostní skupiny pivovarů podílely takto: Tabulka č. 4: Struktura ročního výstavu piva v r. 2002 Společnost vyrábějící pivo - výstav

Podíl na celkovém výstavu piva v ČR

do 20.000 hl

0,32 %

20.000 - 60.000 hl

1,20 %

60.000 -120.000 hl

6,78 %

120.000 - 200.000 hl

5,25 %

200.000 - 300.000 hl

1,16 %

300.000 - 500.000 hl

0,00 %

500.000 - 1.000.000 hl

16,71 %

nad 1.000.000 hl

67,78 %

Do skupiny s výstavem nad 1 mil. hl piva ročně se řadí jen 3 společnosti, a to společnosti Plzeňský Prazdroj, Pražské pivovary a Budějovický Budvar. Objem dodávek piva na tuzemský trh v roce 2002 činil 16 374 789 hl piva, což je oproti roku 2001 (kdy bylo dodáno 16 203 576 hl piva) nárůst o 1,06 %. Na tuzemském trhu piva nadále zůstává nejvýznamnějším soutěžitelem skupina kontrolovaná Plzeňským Prazdrojem (pivovary Plzeňský Prazdroj, RADEGAST a Pivovar Velké Popovice). Její podíl na celkovém objemu tuzemského trhu piva činil v r. 2002 cca 47 %. Tato skupina mírně zvýšila oproti roku 2001 objem svých dodávek na tuzemský trh, a to o 464 032 hl, tj. cca o 6,4 % (největší podíl nárůstu byl dosažen u točeného piva). Mezi nejvýznamnějším soutěžitelem a ostatními soutěžiteli je výrazný odstup v podílu na celkovém trhu piva. V pořadí druhý největší soutěžitel (Pražské pivovary) se na celkovém objemu dodávek tuzemského trhu piva podílí cca 13,7 %, následuje další soutěžitel (PMS Přerov) s podílem cca 5,6 %, dále dva soutěžitelé (Budějovický Budvar a Starobrno) s podílem cca

21

4,5 % a dva soutěžitelé (Královský pivovar Krušovice a Drinks Union) s podílem kolem 3,5 %. V pořadí další soutěžitel má podíl těsně nad 1 % celkových dodávek tuzemského trhu piva. Podíly všech ostatních soutěžitelů se pak již pohybují pod 1 % celkového objemu dodávek tuzemského trhu piva. V roce 2002 došlo na trhu piva k několika významným změnám. Součástí tuzemského soutěžitele - skupiny Drinks Union se stal pivovar Louny a Pivovar Kutná Hora. Společnost Starobrno připojila pivovar Hostan. Koncem roku 2002 byl ukončen proces sloučení společností Plzeňský Prazdroj, Pivovar RADEGAST a Pivovar Velké Popovice, nástupnickou organizací se stala společnost Plzeňský Prazdroj. V témže roce ukončil svoji činnost pivovar v Litoměřicích a pivovar ve Svitavách. Na tuzemském trhu přetrvává dosud platnost individuální výjimky pro dohody o výhradních dodávkách a prodeji piva uzavřené mezi dodavateli piva a provozovateli pohostinských zařízení, udělené Úřadem v r. 1998 společnostem Pivovar RADEGAST a Královský pivovar Krušovice. Platnost výjimky skončí na sklonku roku 2003. V roce 2002 vydal Úřad na základě provedených šetření na trhu piva rozhodnutí, jímž deklaroval porušení zákona ze strany společností Plzeňský Prazdroj a Pivovar RADEGAST, které ve svých smlouvách upravujících poskytování reklamy zavazovaly provozovatele pohostinských zařízení k odběru minimálního ročního množství piva, přičemž velikost těchto závazků ve vztahu k celkové spotřebě piva v daných provozovnách bránila přístupu konkurenčního piva do zavázaných provozoven po mnoho let (největší počty smluv byly uzavírány na dobu 10 let). Za porušení zákona byly uloženy pokuty. Proti rozhodnutí byl podán rozklad. Soutěžní podmínky se ve sledovaném období v oblasti výroby piva oproti roku 2001 významným způsobem nezměnily. Vzhledem k tomu, že na trhu piva působí velký počet soutěžitelů, lze soutěžní prostředí hodnotit jako dobré. Trh cukru Trh cukru je trhem komoditním, kde stát používá v rámci podpory a zabezpečení výroby cukru regulační a ochranná opatření pro stabilizaci výroby a spotřeby domácího trhu, jako jsou ochrana před dovozem cukru a substituentů, vývozní koncese, stanovení minimálních cen a produkčních kvót. Trh cukru je tedy silně regulovaným trhem, regulaci provádí Státní zemědělský intervenční fond či přímo Ministerstvo zemědělství. Dne 30. března 2000 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 114/2001 Sb. o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005. Na základě nálezu Ústavního soudu byla některá ustanovení nařízení zrušena. Tím došlo ke zrušení systému stanovení individuálních kvót a cenové regulace pomocí minimální a maximální ceny cukru a cukrovky. Dne 29. ledna 2003 vyšlo nové nařízení vlády, kde je taxativním způsobem stanovena minimální cena cukrovky a cukru. Ministerstvo zemědělství připravuje systém stanovení a rozdělení individuálních produkčních kvót vycházející z celkové výše národní produkční kvóty přidělené ČR Evropskou unií. Existence produkčních kvót je nezbytnou podmínkou začlenění českého trhu s cukrem do jednotného trhu EU. V současnosti působí na trhu 13 cukrovarů. Podíl jednotlivých cukrovarů na trhu byl v roce 2002 závislý na přidělené individuální kvótě, která je odvozena od celkové produkční kvóty.

22

V marketingovém roce 2001/2002 byla největším soutěžitelem skupina SDA/TTD, následovaná skupinou SLS/Eastern Sugar a skupinou Südzucker/Agrana. Ostatní soutěžitelé mají tržní podíl kolem 5%. Systém přidělování individuálních produkčních kvót má vliv na stabilizaci cukrovarnického trhu a postavení jednotlivých soutěžitelů na něm. Nemožnost vyrobit cukr nad stanovenou kvótu, resp. možnost vyrobit jej se sankčním postihem v podobě odvodu 115 % minimální nebo regulované ceny zemědělského výrobku za překročení individuální produkční kvóty nebo bez přidělení individuální produkční kvóty (§ 13 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu), v kombinaci s garantovanou minimální cenou cukru vyrobeného v rámci přidělené kvóty, která je výrazně vyšší, než průměrné světové ceny cukru, způsobuje, že vyrábět cukr nad stanovené kvóty se nevyplácí, čímž se dále stabilizuje postavení cukrovarů, které obdržely vysoké kvóty. V roce 2002 bylo vydáno rozhodnutí, kterým Úřad nepovolil spojení soutěžitelů Südzucker a Saint Luise Sucre S.A (SLS). Společnost SLS kontroluje společnost Eastern Sugar. Spojením vzniklý subjekt by měl na trhu dominantní postavení, které by vedlo k podstatnému narušení hospodářské soutěže na relevantních trzích. Toto rozhodnutí však dosud nenabylo právní moci. Trh cukru je trhem specifickým, silně regulovaným a koncentrovaným. Soutěžní prostředí není dobré. Trh minerálních vod Na trhu minerálních vod působí dominantní výrobce, společnost Karlovarské minerální vody, a.s., a několik desítek menších soutěžitelů. Výrobci používají přes čtyřicet obchodních značek. Trh zahrnuje balené přírodní vody minerální a stolní, a balené ochucené vody minerální a stolní. Produkce je závislá na podzemních zdrojích minerální vody. Většina produkce balené minerální vody je zpravidla realizována prodejem v supermarketech. Mezi jednotlivými značkami není kvůli odlišnému chemickému složení a chuti plná zastupitelnost. Minerální voda je kupována konečnými spotřebiteli ve velkých objemech, je spojována se zdravým životním stylem. Ceny balených přírodních vod minerálních a stolních jsou podstatně nižší než u ostatních nealkoholických nápojů. Trh se vyznačuje rovněž minimálním podílem dovozů balených přírodních vod minerálních i stolních, a to i přes neexistenci tarifních překážek dovozů. Významným faktorem pro posouzení pozice jednotlivých producentů je i míra využití jejich povolených zdrojů, která se pak odráží v potenciálu růstu jejich tržních podílů. Jedná se o stabilizovaný trh, tržní podíly jednotlivých soutěžitelů nepodléhají významnějším výkyvům. Na trhu existuje několik bariér vstupu. Hlavní bariérou je nutný přístup k přírodním zdrojům minerální vody, kterých je omezené množství. Na trhu existuje i vysoká věrnost spotřebitelů k osvědčeným značkám, nezanedbatelné jsou i přepravní náklady. Jiné bariéry vstupu na trh nejsou. V roce 2002 předseda Úřadu v rozhodnutí o rozkladu nepovolil spojení soutěžitelů Karlovarské minerální vody, a.s. a Poděbradka, spol. s r.o., protože újma, která by mohla povolením spojení vzniknout, by nebyla převážena hospodářskými výhodami, uváděnými účastníkem řízení. Nepovolení spojení vedlo k zachování uspokojivého soutěžního prostředí a vedlo k odstranění rizika růstu cen minerálních vod v důsledku uskutečnění tohoto spojení.

23

Stav soutěžního prostředí lze hodnotit jako uspokojivý. Nepovolení spojení soutěžitelů umožnilo zachovat stávající soutěžní prostředí a zabránit negativním vlivům plynoucí z tohoto spojení na konečné spotřebitele. PRODEJ DOPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ – TRH NOVÝCH VOZIDEL V roce 2002 bylo na českém trhu prodáno celkem 147 754 ks nových osobních, 13 877 ks lehkých užitkových, 6 995 ks nákladních automobilů a 836 ks autobusů. Za srovnatelné období minulého roku to bylo 152 141 ks osobních, 15 000 ks lehkých užitkových, 6 585 ks nákladních automobilů a 969 ks autobusů. S výjimkou trhu nákladních automobilů tak došlo ve sledovaném období k poklesu prodeje nových vozidel. Osobní automobily Prodej osobních automobilů v roce 2002 poklesl oproti roku 2001 o 2,88% (4 387ks). Nejprodávanější značkou jsou automobily Škoda s prodanými 73 883 kusy, následuje značka Renault s 9 448 ks, Peugeot s 8 785 ks, Opel s 6 123 ks atd. Z hlediska segmentů vozidel zůstává zachován největší podíl malých vozidel (49,32%), kde nejprodávanějším vozem je Škoda Fabia s 52 375 ks, dále Peugeot 206 se 4 001 ks, Renault Thalia se 2 885 ks atd. Následuje střední třída (20,9%) v pořadí Škoda Octavia s 19 047 ks, VW Passat se 3 039 ks, Ford Mondeo s 1 818 ks. V nižší střední třídě (13,9%) je na prvním místě Peugeot 307 se 3 098 ks, Ford Focus se 2 420 ks, VW Golf se 2 150 ks. Další třídy jako víceúčelové vozy (6,45%), mini (2,9%), terénní (2,8%), sportovní (0,24%) a luxusní (0,2%) jsou z pohledu celkového počtu prodaných vozů minoritní. Tabulka č. 5: Deset nejprodávanějších modelů osobních vozů v roce 2002 Značka

Počet prodaných ks

Škoda Fabia Škoda Octavia Renault Clio/Thalia Peugeot 206 Peugeot 307 VW Passat VW Golf/Bora Škoda Superb Ford Focus Daewoo Matiz

Podíl % na celkovém počtu 35,44 12,89 3,04 2,70 2,09 2,05 1,77 1,66 1,63 1,29

52375 19047 4497 4001 3098 3039 2615 2461 2420 1915

Tabulka č. 6: Počet prodaných osobních vozů v roce 2002 a nárůst podle značek oproti roku 2001 Značka Škoda Renault Peugeot VW Opel

Počet prodaných ks

Podíl %

73833 9448 8785 7803 6123

49,99 6,40 5,94 5,28 4,14

24

Rozdíl proti roku 2001 v ks -6061 610 3441 -1714 -2246

Značka Ford Citroen Toyota Hyundai Seat

Počet prodaných ks

Podíl %

4946 4942 3316 3055 2912

3,34 3,34 2,24 2,06 1,97

Rozdíl proti roku 2001 v ks 6337 7683 -434 1592 119

Za posledních deset let dochází ke snížení tržního podílu dominantního prodejce automobilů na českém trhu. Tato skutečnost indikuje postupné zvyšování úrovně soutěže na tomto trhu. Rovněž lze sledovat postupné snižování reálných cen, avšak ceny automobilů jsou vzhledem ke kupní síle obyvatelstva v České republice stále poměrně vysoké. Přes mnohé podobné vlastnosti způsobů distribuce jsou automobily distribuovány více restriktivním způsobem než jiné zboží. Analýzy prokazují, že dosavadní systém distribuce automobilů nepodporoval některé progresivní přístupy při prodeji automobilů, ze kterých těží především spotřebitelé. Ve světle nových trendů distribuce, jež by nepochybně měly v budoucnu být využity i v oblasti distribuce automobilů (např. intenzivnější využití Internetu k distribuci motorových vozidel), je otázkou, nakolik je nutné setrvávat na vázanosti prodeje aut s jejich poprodejním servisem. Automobil se stává zbožím stále spolehlivějším a provedené výzkumy potvrzují, že opravy nezávislých prodejců a servisů jsou stejně kvalitní, jako opravy prováděné distributory. Poslední zkušenosti nutnost tohoto spojení zpochybnily. Ačkoli se toto spojení na první pohled zdá ekonomicky nezbytné, neboť samotný prodej aut nepřináší distributorům dostatečnou míru zisku a je tedy často nahrazován příjmy ze servisní činnosti, takový systém nevede k jakémukoli zvyšování produktivity jejich činnosti jak prodejní, tak servisní. Ve snaze přijmout takové legislativní nástroje, které spotřebitelům umožní využívat skutečně všech výhod, které přináší konkurence mezi značkami i uvnitř značky, přistoupil Úřad k přijetí vyhlášky č. 31/2003 Sb., o povolení obecné (blokové) výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 a § 26 odst. 1 zákona, pro určité druhy vertikálních dohod o distribuci a servisu motorových vozidel. Vyhláška zavádí přísnější pravidla proti omezování hospodářské soutěže a vytváří vhodnější podmínky pro efektivní soutěž při prodeji nových motorových vozidel, náhradních dílů na motorová vozidla a poskytování opravárenských a údržbářských služeb pro motorová vozidla. Tabulka č. 7: Prodej lehkých užitkových automobilů, nákladních automobilů, autobusů Lehké užitkové automobily

Prodej 2002 (ks)

Prodej 2001 (ks)

Meziroční změna (%)

13877 15000 Prodej jednotlivých vozů 2002 (ks) Ford VW Renault Peugeot Nákladní automobily

Prodej 2002 (ks) Prodej 2001 (ks) 6995 6585 Prodej jednotlivých vozů 2002 (ks)

Mercedes Iveco Renault DAF

- 7,5 2 861 2 129 1 232 1 224 Meziroční změna (%) + 6,2 1039 1028 1010 860

25

MAN Volvo Avia Scania Autobusy

758 694 607 588 Prodej 2002 (ks)

Prodej 2001 (ks)

Meziroční změna (%)

836 969 Prodej jednotlivých vozů 2002 (ks) Karosa SOR Libchavy Mercedes

- 13,7 499 156 75

Soutěžní prostředí na trzích prodeje lehkých užitkových automobilů, nákladních automobilů a autobusů je dobré. TRH POHONNÝCH HMOT Pro trh pohonných hmot (dále jen „PHM“) v České republice je charakteristické, že významný podíl tuzemských dodávek pohonných hmot (kolem 60 %) realizuje jen několik významných soutěžitelů, zejména 5-6 zahraničních společností a 1 český subjekt; zbývající díl trhu pohonných hmot je rozmělněn mezi vysoký počet převážně menších a drobných soutěžitelů. Někteří významní soutěžitelé na daném trhu jsou vertikálně integrováni (příp. vertikálně integrováni v rámci propojené skupiny), a to od těžby a zpracování ropy, přes velkoobchodní prodej pohonných hmot až po maloobchodní prodej pohonných hmot konečným spotřebitelům u čerpacích stanic. Na velkoobchodní i maloobchodní úrovni trhu působí i někteří menší soutěžitelé. Vysoký počet (více než 300) drobných soutěžitelů většinou působí pouze na úrovni maloobchodního prodeje pohonných hmot u čerpacích stanic. Tito drobní soutěžitelé (často podnikatelé - fyzické osoby) vlastní jen jednu, příp. jen několik málo čerpacích stanic umístěných jen v lokální úrovni, které provozují na vlastní hospodářské riziko. Naopak významní soutěžitelé na trhu pohonných hmot disponují sítěmi čerpacích stanic s celostátní působností, které provozují prostřednictvím nájemců, avšak prodej pohonných hmot u čerpacích stanic je prováděn tzv. agenturním způsobem (nájemce není vlastníkem pohonných hmot, neurčuje jejich prodejní ceny, prodává je za provizi dle objemu prodaných litrů). Přestože z hlediska počtu soutěžitelů lze soutěžní prostředí na trhu pohonných hmot hodnotit jako velmi dobré, lze konstatovat, že zejména na maloobchodní úrovni trhu (prodej pohonných hmot u čerpacích stanic) nefunguje zcela účinná hospodářská soutěž; ceny pohonných hmot vykazují vysokou míru sjednocení i obdobný trend jejich změn, na což také spotřebitelé velmi často poukazují ve svých četných podnětech Úřadu. Značný počet drobných soutěžitelů působících na maloobchodním trhu PHM nepředstavuje relevantní konkurenci k významným soutěžitelům působícím na tomto trhu (disponujícím sítěmi čerpacích stanic s celostátní působností). Drobní soutěžitelé nemohou diverzifikovat rizika hospodářské soutěže na více čerpacích stanic. Tyto charakteristiky soutěžního prostředí způsobují, že hladina prodejních cen pohonných hmot na trhu (ve velkoobchodní i maloobchodní úrovni) je ovlivňována jen několika významnými soutěžiteli. Celkový počet čerpacích stanic není dosud celostátně evidován; Ministerstvo průmyslu a obchodu sleduje prostřednictvím statistiky prodeje pohonných hmot u čerpacích stanic údaje z cca 90 % celkové distribuční sítě v ČR. Dle informace České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu se celkový počet čerpacích stanic provozovaných v roce 2002 odhaduje 26

na cca 2 065. Vývoj počtu čerpacích stanic na tuzemském trhu zaznamenává v posledních letech jen mírný nárůst, oproti roku 2001 došlo ke zvýšení celkového počtu čerpacích stanic v ČR o cca 5 %. Jsou patrné spíše tendence k přebíraní sítí menších soutěžitelů většími (viz dále). Tabulka č. 8: Pořadí největších soutěžitelů dle počtu čerpacích stanic na území České republiky k 31. prosinci 2002 – srovnání s rokem 2001 Pořadí 1. 2.

Počet čerpacích stanic

Název soutěžitele BENZINA, a.s. Čepro, a.s.

r. 2002

r. 2001

314

330

186

**

186

*

151

3.

PAP OIL a.s.

122

4.

OMV Česká republika, s.r.o.

117

99

5.

Shell Czech Republic a.s.

102

94

6.

RoBiN OIL s.r.o.

70 *

70

7.

Aral ČR a.s.

66

64

8.

AGIP Praha, a.s.

47 ***

47

9.

CONOCO Czech Republic s.r.o.

46

46

10.

SLOVNAFT CS a.s.

40

40

11.

ESSO spol. s r.o.

35

31

12.

TOTALFINAELF Česká republika s.r.o.

33

33

*

Významný díl (cca 2/3) čerpacích stanic je v poptávkově méně atraktivním lokalitách – převážně místní umístění. ** Součástí sítě Čepro jsou čerpací stanice bývalého státního podniku Benzina (rovněž řada z nich je umístěna v poptávkově méně atraktivním lokalitách a nemá navíc vybavení potřebných služeb, příp. tyto nejsou na požadované úrovni). *** Agip získal v roce 2002 kontrolu nad společností TAMOIL PRAHA, spol. s r.o. (23 čerpacích stanic).

V průběhu roku 2002 došlo k nejvýznamnější změně z hlediska počtu čerpacích stanic u společnosti OMV, která koupila v opakované veřejné dražbě 37 čerpacích stanic PETRA (předchozí vlastníkem byla společnost Chemapol). Jedenáct z těchto čerpacích stanic provozovala přímo společnost OMV, zbývající čerpací stanice PETRA provozovala na základě smlouvy s OMV společnost PAP OIL (pozn.: tyto čerpací stanice – s výjimkou zmíněných 11 čerpacích stanic - byly následně na počátku roku 2003 odkoupeny společností PAP OIL). Společnost AGIP získala 100 % obchodního podílu společnosti TAMOIL a tím kontrolu nad touto společností, která provozovala 23 čerpacích stanic. Úřad svým rozhodnutím v srpnu 2002 toto spojení podniků povolil. BENZINA odprodala 17 čerpacích stanic různým menším vlastníkům. Společnost Aral se stala součástí významné nadnárodní skupiny, a to v důsledku spojení společnosti E.ON AG (která byla 100 % vlastníkem společnosti Veba Oel AG – mateřské společnosti Aralu) s BP p.l.c., která získala prostřednictvím své dceřinné společnosti Deutsche BP 51 % podíl na základním kapitálu společnosti Veba Oel AG. Úřad sleduje nejen vývoj soutěžního prostředí na trhu pohonných hmot, nýbrž i vývoj maloobchodních cen tohoto zboží u čerpacích stanic. V srpnu roku 2001 Úřad zahájil 27

správní řízení se šesti významnými soutěžiteli na trhu pohonných hmot pro podezření na koordinovaný postup těchto soutěžitelů při stanovení prodejních cen pohonných hmot (zejména Naturalu 95 a motorové nafty) u čerpacích stanic. V září roku 2002 bylo vydáno rozhodnutí, v němž Úřad uvedl, že tito soutěžitelé upravovali ve vzájemné shodě prodejní ceny Naturalu 95 v období od 28. května 2001 nejméně do konce listopadu 2001 a za porušení zákazu takového jednání uložil pokuty. Proti rozhodnutí byl podán rozklad. Podmínky na trhu se oproti roku 2001 ve sledovaném období významným způsobem nezměnily. Přes poměrně velký počet soutěžitelů soutěžní prostředí není dobré. Cena pohonných hmot na čerpacích stanicích je ovlivňována jen několika největšími soutěžiteli. CHEMICKÝ PRŮMYSL V chemickém průmyslu České republiky působí velké množství subjektů – tuzemských i zahraničních. Dovoz chemických výrobků ze zahraničí přispívá ke zkvalitnění hospodářské soutěže. Existují bariéry pro vstup nových soutěžitelů na trh – jsou zde vysoké náklady na know-how, licence, patentovou ochranu, na výzkum a vývoj i na technologické a výrobkové inovace. Přesto je však trh otevřený, což umožňuje, aby na něm své dodávky realizovaly zahraniční společnosti, které disponují dostatečnými finančními prostředky k pokrytí výše uvedených vysokých nákladů, dále licencemi, know-how atd., a vytvářely tak fungující konkurenční prostředí. Nejvýznamnějším soutěžitelem v oblasti chemického průmyslu je skupina UNIPETROL. Skupina UNIPETROL je uskupením společností působících v oborech rafinérského zpracování ropy, distribuce pohonných hmot, petrochemie a agrochemie. Postavení společnosti UNIPETROL je v českém chemickém průmyslu významné zejména proto, že jeho dceřinné společnosti zajišťují dodávky vstupních surovin pro převážnou většinu tuzemských společností působících v oblasti chemické výroby. Vertikální integrace je významná především mezi následujícími obory, které tak tvoří vertikální řetězec: rafinérské zpracování ropy – výroba pohonných hmot – petrochemická výroba – výroba plastů – výroba čpavku a průmyslových hnojiv – částečně výroba anorganických chemikálií. Dalším významným soutěžitelem je skupina AGROFERT, která zaměřuje svoji činnost do tří základních oblastí. Jednak je to činnost související se zemědělstvím, činnost související s potravinářstvím a rovněž činnost související s průmyslovou výrobou chemických látek na bázi anorganické i organické chemie. Na základě vládního usnesení č. 1343 ze dne 17. prosince 2001 vyslovila vláda souhlas s prodejem akcií společnosti UNIPETROL vybranému zájemci – společnosti AGROFERT Holding. Tato transakce byla završením procesu privatizace české chemie. Úřad toto spojení, které mělo převážně konglomerátní charakter, povolil s podmínkami pro zachování hospodářské soutěže. Ke spojení však nakonec nedošlo, společnost AGROFERT Holding od Smlouvy o koupi akcií odstoupila. Privatizace českého chemického průmyslu tak dosud není ukončena. V oblasti petrochemie došlo v průběhu roku 2002 k narušení hospodářské soutěže. Dne 31. května 2002 v rámci vyjednávání o podmínkách dodávek přerušila na několik hodin Česká rafinérská dodávku petrochemických surovin společnosti Chemopetrol. Tímto jednáním došlo k újmě nejen Chemopetrolu, ale i dalších společností, které od této společnosti

28

odebírají výrobky. Toto jednání Úřad kvalifikoval jako zneužití dominantního postavení a v rozhodnutí uložil společnosti Česká rafinérská pokutu ve výši 8 mil. Kč. Proti rozhodnutí byl podán rozklad. Soutěžní prostředí v chemickém průmyslu lze hodnotit jako dobré. HUTNICTVÍ Sektor hutnictví je charakteristický produkcí výrobků pro navazující odvětví jako je strojírenství, stavebnictví a elektrotechnický průmysl. Ekonomický stav v těchto odvětvích má dopad na poptávku po produkci ocelářských výrobků. Trh se v současnosti vyznačuje převisem nabídky nad poptávkou a tendencí k přesunu výrobních kapacit směrem k výrobkům s vyšším stupněm zpracování. Trh hutnictví je v celosvětovém měřítku silně koncentrovaný. Hlavními skupinami výrobků jsou: -

prvovýroba (surové železo a surová ocel) dlouhé výrobky (tyče, dráty) ploché výrobky válcované za tepla a za studena (pásy a plechy) trubky (bezešvé, svařované)

Na českém trhu působí tři hlavní soutěžitelé – Třinecké železárny, a.s., NOVÁ HUŤ, a.s. a Vítkovice, a.s. V roce 2002 došlo v České republice k významnému spojení soutěžitelů. V souladu s usneseními vlády č. 485 ze dne 18. září 1996 ve znění pozdějších rozhodnutí vlády České republiky, č. 131 ze dne 4. února 2002 a č. 587 ze dne 5. června došlo k prodeji akcií společnosti Nová Huť nabyvateli LNM Holdings. Spojení se odehrálo především na trzích plochých výrobků a dlouhých výrobků. Jednalo se o spojení převážně konglomerátního charakteru, které povede k posílení inovační dynamiky i kvality výrobkůa tím konkurenceschopnosti. Úspěšně pokračovala jednání s Evropskou komisí o povolení výjimky ze zákazu veřejné podpory ocelářských společností, kdy ze strany Evropských společenství byla tato výjimka po dlouhém a obtížném vyjednávacím procesu odsouhlasena, a to i retroaktivně od roku 1997. V této souvislosti již Úřad schválil za určitých podmínek veřejnou podporu ve prospěch společnosti NOVÁ HUŤ, a.s. Jednání o veřejné podpoře ocelářským podnikům byla završena uzavřením kapitoly Hospodářská soutěž v rámci procesu vstupu České republiky do EU. Dle sjednaných podmínek je státní pomoc možná do roku 2004. Vyjednané podmínky by měly vést ke konkurenceschopnosti českých ocelářských podniků na zahraničních trzích. Restrukturalizace českého ocelářství dosud není ukončena. Jedná se o koncentrovaný trh s málo soutěžním prostředím.

29

PŘÍLOHA Č. 2 – ANALÝZA ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE – SITUACE NA TRZÍCH S ČASTÝMI STÍŽNOSTMI, VČETNĚ NÁVRHŮ ŘEŠENÍ Tento materiál byl vypracován Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen Úřad) na základě analýzy četnosti a předmětu stížností doručených Úřadu v letech 2001 a 2002. Identifikuje jednotlivé trhy, jichž se týkaly stížnosti, předmět těchto stížností, popisuje stav konkurence na trzích a způsob regulace, a v případě identifikace určitých nedostatků regulace navrhuje další postup. V roce 2001 a do konce srpna 2002 Úřad obdržel 318 stížností, které se týkaly následujících trhů (seřazeno dle četnosti). Cenné papíry Kabelové televize Elektrická energie Telekomunikace - pevné připojení Zemní plyn Pojišťovnictví Trh dodávek pitné vody, odvádění a čištění odpadních vod Telekomunikace - mobilní operátoři Ostatní Celkem

Telekomunikace mobilní operátoři 3% Trh dodávek pitné vody, odvádění a čištění odpadních vod 5%

Ostatní 8%

83 74 37 29 25 19 15 11 25 318

Cenné papíry 26%

Pojišťovnictví 6%

Zemní plyn 8% Telekomunikace pevné připojení 9%

Elektrická energie 12%

30

Kabelové televize 24%

1. Vodárenství 1.1. Analýza stížností Trh dodávek pitné vody, odvádění a čištění odpadních vod 2001-02

Stížnosti na cenu za připojení k vovododní a kanalizační síti 13%

Stížnosti na kvalitu vody 7%

Stížnosti na cenu vody a služeb 53%

Stížnosti na smluvní podmínky 27%

Stížnosti na cenu vody a služeb Stížnosti na smluvní podmínky Stížnosti na cenu za připojení k vodovodní a kanalizační síti Stížnosti na kvalitu vody

8 4 2 1

Úřad ve sledovaném období obdržel celkem 15 stížností týkajících se vodárenství, přičemž v největší míře se tyto stížnosti týkaly rostoucích cen za dodávky vody a odvádění a čištění odpadních vod (53% obdržených stížností). Ve všech případech týkajících se cen bylo konstatováno, že uvedená problematika nespadá do kompetence Úřadu, neboť u těchto komodit platí cenová regulace formou věcně usměrňovaných cen, stanovených cenovým výměrem Ministerstva financí, kterému tyto stížnosti byly postoupeny. Ze zbývajících sedmi stížností byla jedna postoupena Ministerstvu zemědělství, v případě stížnosti na kvalitu vody bylo stěžovatelům doporučeno obrátit se na hygienický orgán, jedenkrát bylo doporučeno obrátit se na příslušný soud a ve čtyřech případech spadala problematika do kompetence zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále též ZOHS), avšak na základě provedeného šetření nebylo shledáno jeho porušení.

31

Trh dodávek pitné vody, odvádění a čištění odpadních vod 2001-2002 Neshledáno porušení ZOHS 26%

Doporučeno obrátit se na hygienický orgán 7%

Postoupeno MF 53%

Doporučeno obrátit se Postoupeno MZe na soud 7% 7%

1.2. Popis trhu Dodávky vody prostřednictvím veřejné vodovodní sítě a služby spočívající v odvádění a čištění odpadních vod prostřednictvím veřejné kanalizační sítě poskytuje v ČR velký počet soutěžitelů, kteří provozují infrastrukturní sítě vodovodů a kanalizací na základě smluvních vztahů s jejich vlastníky, kterými jsou zejména obce a města, nebo prostřednictvím vlastní infrastruktury. Pro uvedené trhy je charakteristické, že se nejedná o celostátní trhy, nýbrž o jednotlivé místní trhy, na kterých má provozovatel monopolní postavení, neboť spotřebitel nemůže na daném území získat dodávky vody a služby spočívající v odvádění a čištění odpadních vod od jiného soutěžitele (jde o tzv. lokální síťové monopoly). Dlouhodobě dochází k poklesu spotřeby vody jak v průmyslu, tak u obyvatelstva. Většina tuzemských společností, které provozujích sítě veřejných vodovodů a kanalizací je v současné době v rukou zahraničních společností. Mezi nejvýznamnější zahraniční subjekty patří společnosti ONDEO (dříve Suez Lyonnaise des Eaux), Anglian Water a Vivendi Water. Vzhledem ke specifikám daného odvětví (síťové rozvody) neexistuje na jednotlivých místních trzích konkurence. Ceny vodného a stočného podléhají věcnému usměrňování dle zákona č. 526/1990 Sb. o cenách, v platném znění. 1.3. Návrh řešení Četnost stížností směřujících na výši ceny v oblasti vodárenství nasvědčuje tomu, že tato oblast zřejmě není řádným způsobem regulována. Pokud není vyvíjen tlak na snižování nákladů subjektů, kteří jsou v monopolním postavení, a oprávněnost vynaložení těchto nákladů není kontrolována, dochází k růstu cen. Jak je uvedeno výše, cenovým regulátorem v této oblasti je Ministerstvo financí, které ceny reguluje formou cenových výměrů publikovaných v Cenovém věstníku. Z hlediska kontroly oprávněnosti nákladů, a tím i oprávněnosti výše cen Úřad doporučuje zvážit ustavení nezávislého orgánu, který by mj. posuzoval příslušné analýzy nákladů, a na základě těchto analýz by vydal své doporučení ohledně stanovení cen dané vodárenské společnosti, směřované Ministerstvu financí, které by následně po zvážení tohoto doporučení rozhodlo o ceně (vydalo příslušné cenové rozhodnutí). Tímto způsobem by bylo možné přinejmenším objektivním způsobem verifikovat oprávněnost nákladových položek a účinným a spravedlivým způsobem kontrolovat 32

cenový vývoj v závislosti na nákladových položkách jednotlivých společností. Alternativním řešením by mohlo být svěření uvedené odborné funkce již existující státní instituci, jejíž agenda zahrnuje i otázky spojené s vodárenstvím, např. Ministerstvu zemědělství či Ministerstvu životního prostředí. Tímto způsobem by mohly být ušetřeny spotřebitelům nemalé prostředky, které jsou každoročně vynakládány za dodávky vody. Takové opatření by mělo zvláště velký význam právě na trhu, na kterém nelze předpokládat vznik konkurenčního prostředí, které by s sebou přineslo přirozený boj o zákazníky prostřednictvím cenové soutěže, popř. soutěže zaměřené na kvalitu služeb.

_____________________________________________________________________ 2. Kabelové televize 2.1. Analýza stížností Během posledních let Úřad obdržel desítky stížností občanů užívajících služby provozovatelů kabelových televizí (dále jen „KT“), které se týkaly především výrazného zvyšování měsíčních poplatků za poskytování těchto služeb. Konkrétně od ledna 2001 Úřad obdržel 74 stížností od uživatelů služeb KT, z nichž se plných 53 % týkalo zvyšování cen. Analýzy Úřadu prokázaly, že poskytovatelé služeb KT nejsou vystaveni řádné konkurenci, která by zajistila objektivní nastavení cen. Na základě stížností zahájil Úřad několik správních řízení ve věci možného zneužití dominantního postavení. V rámci podpory vzniku konkurenčního prostředí na daném trhu doporučuje zvážit možnosti odstranění bariér vstupu na trh (například umožnění vstupu nových provozovatelů kabelové televize do kabelových rozvodů stávajících operátorů). Další stížnosti se týkaly rozhodnutí ČTÚ ukončit vysílání v systému MMDS k 31.12.2001. Tento zásah ČTÚ byl motivován podporou třetí generace mobilní telefonie, avšak vedl proti zájmu spotřebitelů v sektoru kabelové televize. Stížnosti abonentů lze dále konkretizovat jako žádosti o prošetření problémů a nekorektního jednání jednotlivých provozovatelů kabelových televizí, nedodržení smluvních podmínek, zhoršování kvality služeb či podezření ze zneužití dominantního postavení ze strany těchto subjektů. Ceny služeb Smluvní podmínky Kvalita služeb Rušení MMDS Stížnosti na jednání společnosti Žádost o prošetření problémů / postupu Podezření ze ZDP

39 9 8 6 5 4 3

33

Celkový počet obdržených stížností (2001-2002) Stížnosti v oblasti kabelových televizí (2001-2002)

318 74 (24%)

Kabelové televize 2001-02

Žádost o prošetření problémů / postupu Podezření ze ZDP 5% 4% Stížnosti na jednání společnosti 7% Rušení MMDS 8%

Kvalita služeb 11% Smluvní podmínky 12%

Ceny služeb 53%

Prvním krokem vedoucím k řešení uvedené problematiky, která se dotýká tisíců koncesionářů, bylo akceptování požadavku Úřadu vzneseného během meziresortního připomínkového řízení k materiálu č.j. 4380/01 „Návrh opatření k dalšímu rozvoji konkurence na telekomunikačním trhu v České republice“, spočívajícím v podřazení odvětví kabelové televize do novelizovaného telekomunikačního zákona. Co se systémové regulace cen za služby televizního signálu prostřednictvím kabelových rozvodů týče, proběhla jednání mezi Úřadem, ČTÚ a Ministerstvem financí, jejichž výsledkem mělo být zahájení cenové kontroly Ministerstva financí u společností Dattelkabel a KabelNet Holding u cen platných pro rok 2001. Úřad vznesl v rámci připomínkového řízení zásadní námitky k „Návrhu věcného záměru novely zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů“, který předkládá ministr dopravy a spojů. V oblasti kabelové televize Úřad požadoval, aby byl věcný záměr rozšířen o oblast poskytování služeb kabelové televize. Tyto připomínky nebyly ze strany předkladatele návrhu akceptovány. Ze stanoviska Ministerstva dopravy a spojů k těmto zásadním připomínkám Úřadu vyplývá, že pojem „telekomunikační služby“ pokrývá rovněž služby šíření televizního signálu prostřednictvím zemských vysílačů, kabelových sítí i družicového spojení a tyto telekomunikační činnosti podléhají regulaci Českým telekomunikačním úřadem. Naproti tomu ČTÚ je toho názoru, že jeho působnost k regulaci provozování kabelových televizí není stávajícím zákonem dána. Spor o výklad zákona tak způsobuje, že tento naléhavý problém není uspokojivě řešen. 2.2. Situace na trhu Provozovatelé kabelových televizí většinou disponují dominantním postavením a jejich jednání má vliv na velký počet konečných spotřebitelů. Oblast provozování kabelových televizí není v současné době cenově regulována. Vysoká investiční náročnost (zejména daná potřebou vybudovat kabelovou infrastrukturu) a dlouhá doba návratnosti investic

34

odrazuje provozovatele od vstupu na území, která jsou již obsazena jiným provozovatelem a kde je již poptávka nasycena. Situaci v sektoru kabelových televizí významně ovlivnilo rozhodnutí ČTÚ ukončit vysílání v systému MMDS k 31.12.2001. Frekvenční pásmo využívané systémem MMDS je od začátku roku 2002 určeno pro šíření signálu třetí generace mobilních telefonů (UMTS). Z tohoto důvodu nebyly společnostem provozujícím systém MMDS Radou České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání a ČTÚ prodlouženy vysílací licence. Vzhledem k této skutečnosti byly společnosti vysílající systémem MMDS nuceny vypovědět svým zákazníkům smlouvy o dodávce televizního signálu a tito zákazníci museli přejít na jiný způsob příjmu TV signálu. Zrušení systému MMDS vedlo ke ztrátě této alternativní možnosti příjmu televizního signálu, čímž došlo k posílení postavení systému dodávek TV signálu prostřednictvím kabelových rozvodů. Zásah ČTÚ v jednom sektoru tak negativně ovlivnil sektor druhý. Na trhu poskytovatelů kabelového vysílání došlo v roce 2002 k významné změně, a to v důsledku spojení soutěžitelů Baring Communications Equity (TES) N.V a Vision Networks Tsjechie Holding B.V. Spojující se soutěžitelé kontrolují v České republice provozovatele kabelových televizí TES Media a Intercable CZ. V České republice tak nadále v této oblasti budou působit dva významní soutěžitelé: společnost UPC a spojením vzniklý subjekt, a řada dalších, malých lokálních provozovatelů (případ je popsán na jiném místě této Zprávy). Vzhledem ke specifickému charakteru dané služby neexistuje v oblasti vysílání prostřednictvím televizních kabelových rozvodů účinná konkurence. 2.3. Návrh řešení Vzhledem k tomu, že provozovatelé KT nejsou a nebudou ani v blízké době vystaveni soutěžnímu tlaku, a s ohledem na velký počet stížností postoupených Úřadu, které se převážně týkaly častého zvyšování cen za služby kabelových televizí, bylo v minulosti iniciováno několikrát jednání mezi Úřadem a ČTÚ o možnosti zavedení dočasné regulace této oblasti. Úřad chce přispět k systémovému řešení problematiky v této oblasti, a proto navrhuje, aby při projednávání nového telekomunikačního zákona, resp. při novelizaci stávajícího zákona, byl do předmětu regulace ze strany ČTÚ jednoznačně zahrnut i sektor kabelových televizí. Do nové právní úpravy je nutno kodifikovat pravidlo, podle kterého se odvětví kabelové televize stane oblastí regulovanou, a dále povinnost, aby ČTÚ notifikoval možné případy protisoutěžního chování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. V rámci možnosti podpory vzniku konkurenčního prostředí na daném trhu bude Úřad podporovat v rámci soutěžní advokacie odstranění bariér vstupu na trh (například umožnění vstupu nových provozovatelů kabelové televize do kabelových rozvodů stávajících operátorů).

35

3. Pojištění proti úpadku cestovní kanceláře a povinné ručení 3.1. Analýza stížností Stížnosti spotřebitelů se ve sledovaném období týkaly povinného ručení a pojištění proti úpadku cestovní kanceláře. Stížnosti do oblasti povinného ručení směřovaly na možnou existenci porušení § 3 ZOHS uzavřením kartelové dohody mezi pojišťovnami, které jsou členy České kanceláře pojistitelů. Tímto podezřením se Úřad zabýval již koncem roku 2000 a situaci na trhu povinného ručení průběžně monitoruje. Šetření neprokázalo porušení ZOHS. Pojišťovnictví Povinné ručení Pojištění CK

2001 6 2

2002 2 5

Celkem 8 7

Rozdíl v převažujícím předmětu stížností mezi roky 2001 a 2002 (pomineme-li ostatní stížnosti občanů motivované zpravidla neuznáním nároku stěžovatele konkrétní pojišťovnou) je hodný zvláštního zřetele. A to i přesto, že údaje za rok 2002 jsou jen částečné. Zatímco v roce 2001 převažují stížnosti týkající se povinného ručení, v roce 2002 je tomu právě naopak a převažují stížnosti na pojištění cestovních kanceláří proti úpadku přibližně ve stejném poměru. Trh pojišťovnictví 2001

Trh pojišťovnictví 2002

Ostatní stížnosti 33%

Povinné ručení 29% Povinné ručení 50%

Pojištění CK 71%

Pojištění CK 17%

3.2. Situace na trhu Komerční pojišťovnictví je upraveno zákonem o pojišťovnictví č. 363/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který klade důraz na solventnost a ekonomickou situaci pojišťoven, stanovuje požadavky na jejich základní jmění podle jednotlivých pojistných odvětví a rozlišuje pravomoci státního dozoru nad pojišťovnictvím, pokud jde o preventivní zásahy dozoru k obnově finančního zdraví pojišťovny. Státní dozor pro oblast pojišťovnictví vykonává Ministerstvo financí – Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění. Přijetí zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v roce 1999 znamenalo liberalizaci na trhu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a umožnění

36

konkurence v této oblasti (zákon č. 168/1999 Sb.). Zákonem je zároveň stanovena minimální a maximální výše pojistného po dobu 3 let (§ 3 odst. 5, 6 a 8 zákona), tj. do konce roku 2002. Postavení jednotlivých subjektů na trhu je poměrně stabilní. Konkurence mezi pojišťovnami probíhá zejména v úrovni způsobu nabídky služeb. Úřad soustavně sleduje stav konkurenčního prostředí na trhu povinného ručení, na trhu havarijního pojištění motorových vozidel, dále na trzích pojištění domácností, úrazového pojištění a životního pojištění. Pozornost Úřadu je zaměřena rovněž na trh pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, poskytovaného dle zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, který ukládá cestovním kancelářím povinnost uzavřít pojistnou smlouvu pro případ jejího úpadku. V roce 2002 na tomto trhu působil jednak tzv. pool pojistitelů a jednak organizační složka pojišťovny Zürich. 3.3. Návrh řešení V souvislosti se správními řízeními vedenými Úřadem jak pokud jde o prodloužení výjimky pro tzv. pool pojistitelů, tak v případě žádosti o povolení spojení Generali/Zürich, získal Úřad indicie, že právní regulace zajištění cestovních kanceláří pro případ úpadku obsažená v zákoně č. 159/1999 Sb. vykazuje určité nedostatky. Jde zejména o to, že jedinou přípustnou formou zajištění cestovních kanceláří proti úpadku je institut tzv. povinného smluvního pojištění. Tato skutečnost spolu s faktem, že pojišťovny ve své většině tento typ pojištění buď neposkytují, nebo jen v případě sdružení se s jinými pojišťovnami v rámci tzv. poolu, má za následek, že na tomto trhu prakticky neexistuje konkurence. Povinnost zajištění závazků cestovních kanceláří pro případ úpadku je zakotvena ve Směrnici ES o komplexních zájezdech. Z informací, které má Úřad k dispozici, vyplývá, že v 10 členských zemích EU existuje možnost splnit povinnost zajištění závazků cestovních kanceláří i jinou formou, než jen v podobě klasického pojištění (např. formou složení kauce na zvláštní účet nebo formou bankovní zajištění). Z uvedených důvodů Úřad navrhuje přijetí takové legislativní změny (a takovou změnu bude prosazovat v rámci probíhajících legislativních procesů), která by umožnila splnění povinnosti zajistit rizika i jinými způsoby. Současná právní úprava obsažená v zákoně č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu však je příčinou, že ochrana hospodářské soutěže, kterou má Úřad zabezpečovat, není na trhu poskytování služeb cestovního ruchu dostatečně účinná. Úřad tedy z vlastní iniciativy vypracoval návrh možné novelizace tohoto zákona, který by z hlediska působnosti Úřadu mohl být dostatečným řešením současné nežádoucí situace. Při přípravě tohoto návrhu se Úřad zaměřil na zabezpečení souladu této úpravy s principy ochrany hospodářské soutěže a ochrany spotřebitele. Tímto opatřením by jednak byl ošetřen účel předmětného ustanovení zákona č. 159/1999 Sb., jednak by se cestovním kancelářím otevřela možnost výběru mezi alternativními způsoby zajištění, za současné eliminace nebezpečí, že povinné zajištění cestovních kanceláří bude kdykoliv v budoucnu poskytováno fakticky jedním subjektem se všemi negativními důsledky, který stav monopolu může mít pro konečné spotřebitele. Taková změna povede k vytvoření lepšího konkurenčního prostředí, jehož výhody pocítí především konečný spotřebitel, tj. zákazník cestovní kanceláře, přičemž je zřejmé, že prvotním účelem zákona č. 159/1999 Sb. je v souladu s cílem příslušné Směrnice ES o komplexních zájezdech právě ochrana spotřebitele v oblasti cestovního ruchu.

37

4. Telekomunikace Počátkem roku 2001 bylo na základě iniciativy předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v souladu s doporučením Výboru pro soutěžní právo a politiku OECD podepsáno předsedy Úřadu a ČTÚ Memorandum o spolupráci s cílem zajištění rychlého a efektivního řešení případů, které se vyskytnou v této oblasti a ve spolupráci v legislativní oblasti. Cílem spolupráce obou úřadů je udržení srozumitelného a stabilního regulačního rámce v odvětví telekomunikací. Spolupráce mezi oběma úřady již nabyla konkrétních forem například v průběhu správních řízení týkajících se zneužití dominantního postavení operátory na trhu veřejných mobilních telekomunikačních sítí. Byla rovněž zřízena společná pracovní skupina složená z odborníků obou Úřadů, která projednala např. otázky související s cenovým programem HOME MINI nabízeným společností ČESKÝ TELECOM, a.s. a možností dočasné regulace kabelové televize. Úřad usiluje o transparentní regulaci na trzích. Proto s jednotlivými regulátory spolupracuje (ČTÚ, ERÚ, MF, MZ), zejména v legislativní oblasti s cílem podpory ochrany hospodářské soutěže a využívání odborných posudků a stanovisek těchto regulátorů pro svou činnost. 4.1. Pevná hlasová telefonie 4.1.1. Analýza stížností Málo soutěžní prostředí na trhu pevné hlasové telefonie se projevuje zejména v počtu stížností, týkajících se cen hovorného a zpoplatnění služeb. K nárůstu počtu stížností došlo zejména na začátku roku 2002, kdy ČESKÝ TELECOM, a.s. zavedl nové cenové programy, které zvedly vlnu nespokojenosti jak mezi zákazníky, tak mezi konkurenty – alternativními operátory. Hlavním problémem byl zejména cenový program HOME MINI, který neumožňoval použít funkci volby operátora, a dále pak ostatní cenové programy, obsahující volné kredity vázané na paušál, neboť zákazníci ČESKÉHO TELECOMU, a.s. jsou minimálně do vyčerpání volného kreditu vázáni ke službám této společnosti, a to zvláště za předpokladu, že volný kredit lze v některých případech použít pouze pro volání v rámci sítě společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. Díky této vazbě nejsou zákazníci motivováni využívat služeb alternativních operátorů a dochází k pomalejšímu rozvoji konkurence. Vyvolaná jednání Úřadu, ČTÚ a operátorů vyústila v zavedení nového cenového programu HOME ZERO, který je oproti programu HOME STANDARD levnější, je u něj možno použít volbu operátora a již neobsahuje volný kredit. Ve srovnání s např. s cenovými programy STANDARD jsou však cenové programy ZERO pro koncové zákazníky neatraktivní – v ZERO programech není cena za měsíční paušál snížená o částku shodnou s kreditem. Úřad proto vyzývá ČTÚ, aby vydal nové cenové rozhodnutí, ve kterém by přetrvávající protisoutěžní aspekty byly odstraněny. Vliv na nespokojenost s cenovou politikou společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. může mít i dosavadní způsob cenové regulace, kterou vykonává ČTÚ. Teprve v průběhu září 2002 došlo k uplatnění doporučované a dlouho připravované metody LRIC (long run incremental costs – způsob výpočtu propojovacích poplatků doporučovaný OECD, založený na sledování dlouhodobých přírůstkových nákladů, což vede v porovnání s dříve používanou metodou historických nákladů k vyváženějšímu výpočtu), která snížila výši propojovacích poplatků

38

o 1/3, a tudíž otevírá větší prostor pro cenovou konkurenci alternativních operátorů na tomto trhu. Telekomunikace - pevné připojení 2001-02

Stížnosti na smluvní podmínky 24%

Telefonizace a připojení na internet 7%

Zpoplatnění a ceny služeb 69%

Telekomunikace - pevné připojení Zpoplatnění a ceny služeb Telefonizace a připojení na internet Stížnosti na smluvní podmínky

20 2 7

4.1.2. Popis trhu Nový telekomunikační zákon, který nabyl účinnosti dne 1.7.2000, otevřel od 1. ledna 2001 telekomunikační trh a ukončil výhradní práva do té doby monopolního operátora, společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. Tímto krokem byla v oblasti hlasových služeb poskytovaných na pevných telekomunikačních sítích zavedena konkurence a na daný telekomunikační trh byl umožněn vstup každému, kdo splnil podmínky dané zákonem. Od 1.7.2002 byly vytvořeny další předpoklady ke vzniku účinnější soutěže mezi operátory pevných linek, neboť spotřebitelé si již mohou vybrat operátora formou krátké individuální předvolby čísel pro jednotlivá volání. Od 1. ledna 2003 již mají zákazníci možnost pevně si nastavit jediného operátora pro všechny hovory. Tímto krokem se začala na trhu pevné hlasové telefonie rozvíjet konkurence i v oblasti hlasových služeb poskytovaných na veřejných pevných telekomunikačních sítích domácnostem. Vstup na trh hlasových telekomunikačních služeb poskytovaných prostřednictvím pevné sítě i na trh telekomunikačních služeb v mobilních sítích je ovlivňován administrativními bariérami (pověření ke zřizování a provozování jednotné telekomunikační sítě) a vysokou investiční bariérou. Alternativní operátoři pevných sítí musí mezi sebou dále uzavřít propojovací dohody, které mimo jiné umožní účtování telefonního provozu pro účastníky volající mezi sítěmi. Tato cena za propojení ovlivňuje konečnou cenu nabízenou zákazníkům. V roce 2002 byly uzavřeny propojovací smlouvy mezi společností ČESKÝ TELECOM, a.s. a alternativními operátory.

39

Navzdory uvedenému vývoji zůstalo v roce 2002 na trhu pevných hlasových telekomunikačních služeb zachováno nedostatečné soutěžní prostředí, a trh se teprve v roce 2003 otevírá soutěži. 4.1.3. Návrh řešení Úřad prosazuje, stejně jako v sektoru kabelové televize, aby ČTÚ notifikoval možné případy protisoutěžního chování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Úřad není a nemůže být cenovým regulátorem, pouze důsledně podporuje nezávislost a řádný výkon pravomocí ČTÚ v této oblasti, což by mělo vést ke zlepšení konkurenčního prostředí, včetně důsledné aplikace metody LRIC. ___________________________________________________________________________ 4.2. Mobilní telefonie 4.2.1. Analýza stížností Úřad obdržel v letech 2001 - 2002 celkem 11 stížností. Dobré soutěžní prostředí na trhu mobilní telefonie se projevuje zejména v nižší míře počtu stížností na ceny služeb v porovnání s pevnou telefonií. Na tento fakt měla též velmi významný vliv správní řízení, vedená Úřadem v roce 2001 proti operátorům Eurotel Praha, spol. s r.o. a RadioMobil a.s., v souvislosti se zneužitím dominantního postavení z jejich strany. Oba operátoři účtovali třetímu operátorovi vyšší sazby než sobě navzájem a za toto zneužití dominantního postavení Úřad uložil oběma operátorům pokuty. Ostatní stížnosti jsou velmi individuální, nevypovídají o negativních trendech či anomáliích na trhu. Ceny služeb Nevytváření konkurenčního prostředí Výše propojovacích poplatků Klamavá reklama Postup při uzavírání smluv

3 4 1 2 1

Telekomunikace - mobilní operátoři 2001-02 Postup při uzavírání smluv Klamavá 9% reklama 18%

Ceny služeb 27%

Výše propojovacích poplatků 9%

Nevytváření konkurenčního prostředí 37%

40

4.2.2. Popis trhu V současné době v České republice veřejné mobilní telekomunikační sítě provozují a mobilní služby poskytují tři společnosti. K 31. 12. 2002 měla společnost Eurotel Praha, spol. s r.o. tržní podíl cca 45% a společnost RadioMobil a.s. cca 41%. Dále na daném trhu působí společnost Český Mobil a.s., která vstoupila na trh počátkem roku 2000 a získala ke konci roku 2002 tržní podíl přibližně 14%. Celková penetrace trhu v České republice činila k 31.12.2002 kolem 85%. V roce 2001 proběhlo výběrové řízení na udělení telekomunikačních licencí ke zřizování a provozování veřejných mobilních telekomunikačních sítí v systému UMTS a dne 14.12. 2001 udělil ČTÚ společnostem RadioMobil a.s. a Eurotel Praha, spol. s r.o. příslušné telekomunikační licence. Po vstupu třetího mobilního operátora došlo ke zintenzivnění soutěže, které se příznivě projevilo v širší nabídce služeb a ve snížení cen pro konečného spotřebitele. Díky tomu roste počet uživatelů mobilních telefonů. Přesto na tomto trhu došlo v roce 2001 ke zneužití dominantního postavení dvěma operátory – společnostmi Eurotel Praha, spol. s r.o. a RadioMobil a.s. – tím, že obě společnostmi účtovaly svým zákazníkům za minutu volání do sítě společnosti Český Mobil a.s. částku vyšší než za minutu volání, jakou si účtovaly navzájem za volání mezi svými sítěmi. Za zneužití dominantního postavení Úřad uložil operátorům pokuty ve výši 48 mil. Kč a 15 mil. Kč. Pozitivního důsledku bylo dosaženo již v průběhu správního řízení, kdy oba operátoři částečně změnili svou cenovou politiku tak, aby již nedocházelo k diskriminaci konkurenta, respektive určité skupiny spotřebitelů. I přes relativně nízký počet soutěžitelů probíhá na tomto trhu ostrá konkurence v boji o zákazníky, soutěžní prostředí lze hodnotit jako dobré. 4.2.3. Návrh řešení Úřad v současné době nenavrhuje jakákoliv dodatečná opatření stran regulace.

5. Elektroenergetika 5.1. Analýza stížností Stížnosti v sektoru energetiky se v letech 2001 a 2002 týkaly především zvyšování cen za energii (71 % všech stížností) a dále přístupu k přenosové soustavě, připojovacích poplatků či postupu dodavatele při uzavření smlouvy. Ceny elektrické energie Přístup k přenosové soustavě Připojovací poplatek Postup dodavatele při uzavření smlouvy

29 4 2 2

41

Trh elektrické energie 2001 - 2002 Připojovací poplatek 8%

Postup dodavatele při uzavření smlouvy 4%

Přístup k přenosové soustavě 17%

Ceny energie 71%

5.2. Situace na trhu Dnem 1.1.2001 nabyl účinnosti zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), který nahradil do té doby platný zákon č. 222/1994 Sb. Nový energetický zákon je budován na principech obsažených ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/92/EC o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a obsahuje tak mimo jiné i ustanovení o postupném otevírání trhu s elektřinou. V březnu 2002 na summitu v Barceloně se členské státy EU dohodly, že během dvou let otevřou volné soutěži trh s elektřinou a plynem pro všechny spotřebitele s výjimkou domácností. Dohoda o liberalizaci energetického trhu v EU je důležitým rozhodnutím, které by mohlo urychlit liberalizaci trhu s elektřinou a plynem v České republice s perspektivou vstupu ČR do EU v roce 2004. Novým energetickým zákonem byl ustaven i regulační orgán – Energetický regulační úřad, v jehož působnosti je podpora hospodářské soutěže a ochrana zájmů spotřebitelů v těch oblastech energetických odvětví, kde není možná konkurence. Energetický regulační úřad rozhoduje rovněž např. o licencích k podnikání v odvětví elektroenergetiky, vykonává cenovou regulaci, rozhoduje spory v případech, kdy nedojde k dohodě o uzavření smlouvy mezi držiteli licencí, schvaluje pravidla provozování přenosové a distribučních soustav apod. ERÚ je regulátor pro energetická odvětví, která lze charakterizovat jako tzv. přirozené monopoly, s jednoznačně vymezenými kompetencemi, a jeho řádná činnost je jedním z nezbytných předpokladů pro zajištění dobře fungujícího hospodářského prostředí, který povede postupnou aplikací regulačních prvků nahrazujících konkurenci k hospodářskému růstu. Usnesením vlády č. 477 ze dne 6. května 2002 v návaznosti na předchozí usnesení č. 250, vydala vláda rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání regionálních elektroenergetických distribučních společností přímým prodejem vybranému nabyvateli, společnosti ČEZ, za podmínek uvedených v příloze č. 1 tohoto usnesení, a dále podle § 10 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, vydala rozhodnutí o privatizaci spočívající v bezúplatném převodu části majetkové účasti státu na podnikání regionálních elektroenergetických distribučních společností na MPSV ČR pro účely důchodového pojištění podle přílohy č. 2 tohoto usnesení. Vláda rovněž mimo jiné udělila souhlas k převodu 15% podílu společnosti ČEZ v ČEPS, a to na MPSV ČR, a vzala na vědomí prodej cca 51 % akcií ČEZ v ČEPS společnosti Osinek.

42

Úřad v důsledku tohoto usnesení vedl dvě správní řízení o povolení spojení ČEZ / REAS a ČEPS/Osinek. Protože je elektroenergetický systém logicky vnímán jako jednotný celek a výše popsané dvě transakce restrukturalizace jsou vzájemně provázané a tvoří jednu komplexní obchodní transakci, prováděl Úřad analýzy komplexně. Spojení ČEZ a REAS bylo Úřadem povoleno se třemi strukturálními podmínkami ve prospěch zachování účinné soutěže. Jedna z uložených podmínek – odprodej 34% podílu ve společnosti ČEPS zajistí úplnou nezávislost rozhodování tohoto provozovatele přenosové soustavy na dominantním výrobci elektrické energie, což je z hlediska rozvoje konkurence v elektroenergetickém sektoru klíčové. Další podmínka - prodej akcií ČEZu v Jihomoravské energetice, a.s., Jihočeské energetice, a.s a Pražské energetice, a.s. zajistí plnou nezávislost těchto společností – konkurentů – na společnosti ČEZ. Třetí podmínka - odprodej jedné z pěti distribučních společností třetí osobě – je minimálním strukturální opatřením odstraňujícím nebezpečí existence silného dominantního postavení bránícího efektivnímu fungování hospodářské soutěže, povede k posílení konkurenčního prostředí a povede ke zvýšení možností uplatnění elektřiny pro nezávislé výrobce a obchodníky. 5.3. Návrh řešení Podle názoru Úřadu jsou vertikálně integrované společnosti hůře regulovatelné a vzniká zde větší možnost diverzifikace rizik a přelévání nákladů než v případě, když jsou tyto činnosti účetně odděleny v rámci jednoho subjektu nebo jsou zcela samostatné. Většina stížností, které byly Úřadu doručeny, se týkala oblasti cen a přístupu k přenosové soustavě. Obě tyto otázky jsou předmětem regulace ze strany ERÚ a nespadají do kompetence Úřadu. Proto byly a pro příště budou uvedené stížnosti postoupeny nezávislému regulátorovi. Avizované snížení cen pro konečné spotřebitele může být považováno za důkaz, že ERÚ plní svoji roli i v oblasti cenové. V této souvislosti hodlá Úřad pokračovat v dosavadních kontaktech s ERÚ, které ve sledovaném období byly pro Úřad a výkon jeho působnosti prospěšné. V souladu se závěry OECD Úřad prosazuje v rámci soutěžní advokacie, popř. rozhodovací činnosti, důsledné oddělení výroby a distribuce od přenosu elektrické energie. V rámci soutěžní advokacie též podporuje i rychlejší liberalizaci daného sektoru, která by přinesla rychlejší rozvoj konkurence na trhu, tak, aby právo volby dodavatele měli i řadoví spotřebitelé elektrické energie.

_____________________________________________________________________ 6. Zemní plyn 6.1. Analýza stížností Stížnosti doručené Úřadu se ve sledovaném období týkaly ze 44 % zvyšování cen plynu, v 36 % případů připojovacích poplatků a 20 % stížností směřovalo proti postupu dodavatele při uzavírání smluv. Ceny plynu Připojovací poplatek Postup dodavatele při uzavření smlouvy

11 9 5

43

Trh zemního plynu 2001-02 Ceny plynu

20% 44%

Připojovací poplatek Postup dodavatele při uzavření smlouvy

36%

6.2. Situace na trhu V roce 2000 byl připraven a schválen nový energetický zákon (č. 458/2000 Sb.), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2001. Dle tohoto zákona bude trh s plynem organizován na základě sjednaného přístupu k přepravní soustavě a regulovaného přístupu k distribučním soustavám a autorizačního přístupu k výstavbě vybraných plynových zařízení podle podmínek stanovených tímto zákonem. K otevírání trhu s plynem dojde postupně, a to od 1. 1. 2005 pro odběratele, jejichž spotřeba představuje 20% celkové roční spotřeby plynu v zemi, a dále od 10. 8. 2008 pro zákazníky, jejichž odběr činí celkem 33 % roční spotřeby plynu v České republice. Na summitu EU v březnu 2002 v Barceloně se členské státy EU dohodly, že během dvou let otevřou volné soutěži trh s elektřinou a plynem pro všechny spotřebitele s výjimkou domácností. Dohoda o liberalizaci energetického trhu v EU je důležitým rozhodnutím, které může urychlit liberalizaci trhu s elektřinou a plynem v České republice s perspektivou vstupu ČR do EU v roce 2004. Privatizační proces v plynárenství byl dokončen. V květnu 2002 bylo ukončeno správní řízení o povolení spojení mezi společnostmi RWE GAS, Transgas a regionálními distribučními společnostmi. Úřad ve svém rozhodnutí spojení podniků povolil s podmínkami, postačujícími k odstranění rizik narušení hospodářské soutěže v plynárenském odvětví. Tyto podmínky byly zaměřeny mj. na zajištění omezení vlivu spojením vzniklého subjektu na soutěžní jednání a rozhodování jediného tuzemského konkurenta. Soutěž jak na trhu dodávek plynu pro distributory, tak na trhu dodávek plynu spotřebitelům, dosud neexistuje. 6.3. Návrh řešení Vzhledem k tomu, že většina stížností, které Úřad v této oblasti obdržel, se týká cenové oblasti, jejíž regulace je v působnosti ERÚ, byly tyto stížnosti postoupeny regulátorovi. S ohledem na skutečnost, že daná oblast není v současné době vystavena konkurenčnímu prostředí, které může být zavedeno pouze v souvislosti s liberalizací trhu, hodlá Úřad aktivně podporovat případné posunutí termínu liberalizace ve smyslu závěrů summitu EU v Barceloně v březnu 2002 v rámci soutěžní advokacie, a to v souladu s předpokládanou změnou právní úpravy v rámci Evropských společenství. Měla by být přijata novela energetického zákona, která by implementovala změny evropských směrnic, týkajících se energetického trhu. Tato urychlená liberalizace by přispěla ke vzniku konkurenčního prostředí, zejména na trhu dodávek elektřiny oprávněným zákazníkům v dohledném časovém

44

horizontu, což by se zřejmě projevilo i v oblasti cenové, která je nejčastějším předmětem stížností. __________________________________________________________________________ 7. Trh cenných papírů 7.1. Analýza stížností Úřad na přelomu let 2001 a 2002 obdržel celkem 83 stížností. Všechny tyto stížnosti se týkaly pouze ceníku Střediska cenných papírů (SCP), podle kterého SCP zpoplatnilo službu vedení cenných papírů na účtech majitele takovou cenovou konstrukcí, podle níž cenu za tuto službu účtuje jen cca 0,1-0,2% majitelům účtů cenných papírů, a to těm, kteří mají na svých účtech cenné papíry určité hodnoty a kteří tak hradí celkové náklady na poskytování této služby všem ostatním majitelům účtů. Dále státním orgánům poskytoval informační služby zdarma a náklady za tyto služby zahrnoval do cen ostatních služeb hrazených jinými subjekty (spotřebiteli). K 1.5.2002 vydalo SCP ceník náhrad hotových výdajů při povinném poskytování informačních služeb pro státní orgány. Středisko cenných papírů je soutěžitelem dle ZOHS a podléhá dozoru Komise pro cenné papíry (KCP) a částečně je ovlivňováno Ministerstvem financí. Na konci roku 2001 bylo vyvoláno jednání Úřadu se zástupci Ministerstva financí a KCP k objektivizaci tehdejšího stavu. Na základě těchto zjištění zahájil Úřad správní řízení pro podezření ze zneužití dominantního postavení SCP, spočívající v diskriminaci jedné skupiny klientů. Úřad ve svém rozhodnutí deklaroval zneužití dominantního postavení Střediska, zakázal toto chování, uložil Středisku přijmout do 3 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí opatření k nápravě a uložil pokutu ve výši 300 000,- Kč. 7.2. Situace na trhu Trh cenných papírů je celou ekonomikou vnímán velmi citlivě. Jeho bezchybné fungování je jednou ze základních podmínek, kladených nejen zahraničními investory při vstupu na domácí trh, ale požadovaných i domácími investory a akcionáři. Jeho dozorování a případná regulace napomáhá právní jistotě investorů i akcionářů. Vedením účtů cenných papírů je pověřeno podle zákona č. 591/1992 Sb., papírech, ve znění pozdějších předpisů, Středisko cenných papírů.

o cenných

Středisko cenných papírů je příspěvková organizace, jeho zřizovatelem je Ministerstvo financí. Vzniklo zřizovací listinou č.j. 101/72 473/92 ze dne 29.12.1992 v návaznosti na kupónovou privatizaci. Jeho základní úkoly byly vymezeny v zákoně ČNR č. 591/1992 Sb. o cenných papírech. SCP bylo vybudováno jako instituce ovládaná státem z důvodu zcela mimořádných požadavků na bezpečnost a důvěryhodnost jím prováděných činností. SCP od začátku své existence úzce spolupracuje s Podnikem výpočetní techniky (nyní PVT, a.s.), který na základě outsourcingové smlouvy s SCP rozvíjí a provozuje pro SCP systém evidence zaknihovaných cenných papírů.

45

Základním úkolem SCP je vedení evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů formou registru emitentů a na účtech majitelů těchto cenných papírů. Tento úkol byl pojat jako komerční služba, tomu odpovídá to, že se právní vztahy mezi SCP a uživateli řídí přednostně předpisy obchodního práva a SCP se zapisuje do obchodního rejstříku. Dle zákona o cenných papírech vykonává SCP činnost za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy. V praxi SCP hospodařilo dosud bez příspěvku ze státního rozpočtu. Pravomoci Komise pro cenné papíry (KCP) ve vztahu k SCP jsou dány zákonem č. 591/1992 Sb. o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona vykonává KCP nad SCP dozor, jehož předmětem je dodržování podmínek a oprávnění vyplývajících z povolení podle zákona a dále pak jeho dodržování, včetně zvláštních zákonů, pokynů a předpisů z něho vyplývajícího. Možnost ovlivnění činnosti SCP ze strany Ministerstva financí spočívá pouze ve jmenování a úkolování ředitele jako plně odpovědného statutárního orgánu. Ministerstvu financí ze zákona nepřísluší žádná dozorová pravomoc nad činností střediska. Posílení vazby mezi Ministerstvem financí a SCP by mohlo být dáno transformací SCP na akciovou společnost. 7.3. Návrh řešení I přes možnou změnu ceníku poskytovaných služeb bude i nadále SCP držet na relevantním trhu evidence zaknihovaných cenných papírů monopolní postavení. S ohledem na fakt, že se služby poskytované SCP dotýkají milionů lidí, doporučuje Úřad zvážit zavedení regulačního dohledu nad stanovováním cen, buď ze strany Komise pro cenné papíry, která je dozorovým orgánem, nebo ze strany Ministerstva financí jako zřizovatele, a to tak, aby nedocházelo namísto diskriminace např. ke stanovování neúměrných cen. Vzhledem k tomu, že současná legislativa výše uvedený dozor podle vyjádření obou institucí nedovoluje, je při zachování stávajícího monopolu třeba zvážit provedení změny právní úpravy, přičemž Úřad tuto změnu bude aktivně podporovat (např. i v rámci mezirezortního připomínkového řízení).

46