V Brně dne 4. března 2011 Sp. zn.: 149/2010/DIS/JKV
Zpráva o šetření ve věci neposkytnutí kreditní karty klientům starším 70 let Abstrakt Pan O. si stěžoval na postup jisté banky, která mu odmítla vydat kreditní kartu s odůvodněním, že překračuje horní věkovou hranici pro poskytnutí této služby stanovenou na 70 let. Ochránce provedl šetření a dospěl k závěru, že banka se dopustila diskriminaci z důvodu věku. Vyloučení zájemců o kreditní karty z důvodu překročení věku 70 let totiž zasahuje do lidské důstojnosti a není možné jej odůvodnit poukazem na eliminaci úvěrového rizika, aniž by byly kromě věku zkoumány i další informace. Summary Mr. O. complained of the practice of a bank which refused to issue a credit card for him arguing that he exceeds the upper age limit for the service provision set up to 70 years. The public defender of rights conducted an investigation and came to the conclusion that the bank committed discrimination on the ground of age. The exclusion of the applicants due to the exceeding of the age of 70 intervenes into their human dignity and cannot be justified with the reference to the credit risk without investigating other information besides the age. A - Obsah podnětu Dne 21. září 2010 se na veřejného ochránce práv se svým podnětem obrátil pan O.. Pan O. si na základě reklamního letáku od společnosti T. chtěl objednat kreditní kartu za účelem úspory v nákladech na telefonní hovory. Obratem kontaktoval C.E., plc, prostřednictvím telefonní linky. Po asi 30minutovém pohovoru se ho pracovnice zeptala na věk, a když zjistila, že je mu 73 let, sdělila, že mu banka kreditní kartu neposkytne, protože překročil věk 70 let. Pan O. dodal i odpověď pracovnice zákaznického servisu, v níž zástupkyně banky potvrzuje, že věk je skutečně jedním z kritérií, které musí žadatel o kreditní kartu splňovat. Dalšími kritérii je parametr trvalého příjmu, typ pracovního poměru nebo záznamy žadatele v bankovních registrech. Parametr horní věkové hranice podle jejího vyjádření vždy hraje významnou roli v tzv. creditscoringových modelech všech finančních společností. Pan O. se proto rozhodl obrátit na ochránce se stížností na diskriminaci z důvodu věku, zajímá ho postoj ochránce k jednání bank. V doplnění ze dne 7. února 2011 pan O. uvedl, že mu jmenovaná banka opakovaně odmítla vydat kreditní kartu v souvislosti s reklamou Č. (C. Č. kreditní karta). Za každou platbu kartou by mohl získávat míle do věrnostního programu OK Plus Č.
B - Skutková zjištění Ochránce ve věci zahájil šetření, v rámci něhož vyzval banku k vyjádření. Zplnomocněný zástupce banky uvedl, že C. definuje pro účely posouzení bonity zájemců o kreditní kartu skupinu parametrů. Konečný výsledek schvalovacího procesu, tedy schválení či zamítnutí žádosti o kreditní kartu, závisí na míře jejich naplnění. C. tímto eliminuje rizika, která podstupuje poskytnutím kreditní karty. Podle něj „C. vykonává své činnosti v rámci licence s odbornou péčí a při poskytování svých produktů zohledňuje řadu faktorů i nad rámec zákonných povinností, což přispívá zároveň k ochraně zájemců před akceptováním nadměrného rizika v oblasti osobních financí.“ Zástupce banky uvedl, že soubor kritérií využívaných C. v rámci posouzení žádosti o úvěrový produkt zahrnuje i věk zájemců. Jedná se o jeden z nezbytných parametrů využívaných v rámci obchodních zvyklostí v sektoru bankovních služeb. Ve vztahu k dosaženému věku totiž podle jeho vyjádření „roste statistická pravděpodobnost přirozeného úmrtí zájemce“. Pokud by v rámci posuzování žádostí nebyl brán tento ukazatel v potaz, narůstá C. úvěrové riziko plynoucí z možnosti neuhrazení pohledávky. Konkrétní věková hranice je stanovena na základě výstupů získaných z interní databáze statistických údajů, relevantních pro vyhodnocení úvěrového rizika při současném využití znalosti dat ilustrujících demografický vývoj v České republice. C. podle vyjádření zástupce stanovila pro splnění věkové hranice maximální hodnotu. Jedná se o jednu z nutných podmínek platných pro všechny zájemce o karty. Její nesplnění proto vede k automatickému zamítnutí žádosti. „Rovnoprávné postavení jednotlivých zájemců C. neumožňuje poskytovat výjimky z pravidla.“ Pokud zájemce překročí věkovou hranici, karta mu nebude poskytnuta. C - Právní hodnocení a. Poskytování finančních produktů V souladu s ustanovením § 12 zákona č. 21/1992, o bankách, ve znění pozdějších předpisů, jsou banky a pobočky zahraničních bank povinny „při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky“. Banky nesmí „uzavírat smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek pro banku, zejména takové, které zavazují banku nebo pobočku zahraniční banky k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě“. Smlouvy uzavřené v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné. b. Ochrana spotřebitele V souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. j) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je službou jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli. Pod definici služeb 2
spadá i poskytování finančních služeb. V souladu s ustanovením § 6 zákona o ochraně spotřebitele nesmí poskytovatel služby spotřebitele diskriminovat. Dozor nad dodržování ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele vykonává v případě bank a poboček zahraničních bank v návaznosti na ustanovení § 44 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, Česká národní banka (ustanovení § 23 odst. 9 zákona o ochraně spotřebitele). Česká národní banka vykonává dohled nad bankami a pobočkami zahraničních bank, v rámci něhož kontroluje dodržování zákonů a ukládá opatření k nápravě a sankce. c. Zákaz diskriminace z důvodu věku při poskytování finančních služeb Zákaz diskriminace kromě veřejnoprávní úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele upravuje zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (dále jen „antidiskriminační zákon“). V ustanovení § 1 odst. 1 písm. j) ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 antidiskriminační zákon zapovídá diskriminaci v oblasti přístupu ke zboží a službám mimo jiné i z důvodu věku. Diskriminací v rozporu s antidiskriminačním zákonem se rozumí jednání (včetně opomenutí), kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě zakázaného důvodu v zákonem vymezené oblasti. Podle ustanovení § 7 odst. 1 antidiskriminačního zákona diskriminací není, pokud je rozdílné zacházení „objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné“. 1.
Věk jako diskriminační důvod
Antidiskriminační právo nechrání věk člověka jako takový, ale právě dosažení věku, které s sebou přináší znevýhodnění a způsobuje zvláštní zranitelnost svých nositelů, která se může projevit až vyloučením. Možnosti odůvodnění rozdílného zacházení na základě věku jsou širší než na základě jiných zakázaných důvodů. Ze zákazu rozlišování na základě věku existuje množství výjimek. S ohledem na specifičnost věku jako diskriminačního důvodu je třeba posuzovat jeho použití vzhledem ke konkrétní situaci. 2.
Rovnost jako důstojnost
Za diskriminační lze považovat pouze rozlišování, které je způsobilé zasáhnout lidskou důstojnost.1 Účelem záruky rovnosti je „předcházení porušování lidské důstojnosti a svobody v důsledku omezování, znevýhodňování a zatěžování, nikoliv na základě zásluh, schopností nebo subjektivních okolností, ale na základě uplatňování stereotypně předpokládaných skupinových charakteristik.“2 1
Viz ustanovení čl. 1 Listiny základních práv a svobod: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.“ Viz např. rozhodnutí kanadského Nejvyššího soudu ve věci Miron v. Trudel [1995] 2 SCR 418 na s. 489. Citováno z Fredman, S. Antidiskriminační právo. Přeložila Tereza Kodičková. Praha: Multikulturní centrum Praha, 2007, s. 16. 2
3
Skutečnost, že jsou osoby starší 70 let na základě „statistické pravděpodobnosti přirozeného úmrtí“ zcela vyloučeny z přijímání služby je nepochybně zásahem do jejich důstojnosti. Věk je zde použit jako neprostupné kritérium použité k odepření služby, aniž by se hodnotila individuální schopnost zájemců o karty dostát svým závazkům. Riziko přirozeného úmrtí hrozí všem osobám, nikoliv pouze těm, které jsou starší 70 let. Požadavek důstojnosti znamená, že jednání má vyjadřovat respekt k lidem, zásah do důstojnosti představuje jednání, na základě něhož je osoba starší 70 let považována za méně hodnotnou pouze z důvodu věku. 3.
Legitimita rozlišování z důvodu věku
Protože antidiskriminační zákon nezakazuje jakékoliv rozdílné zacházení, těžiště hodnocení případu leží v posouzení legitimity rozlišování z důvodu věku, resp. neposkytování kreditních karet osobám starším 70 let. Kreditní karta je platební kartou spojenou s revolvingovým úvěrem, tedy úvěrem, který držitel karty může postupně splácet a zároveň dále čerpat. S kartou mohou být spojeny i další služby. Na poskytování kreditní karty je proto nutné nahlížet jako na krátkodobý úvěr v nižší částce (ohraničený kreditním limitem).3 Hlavním argumentem banky pro zachování rozlišování z důvodu věku je eliminace úvěrového rizika plynoucího z možnosti neuhrazení pohledávky z důvodu úmrtí. Parametr horní věkové hranice hraje významnou roli v tzv. creditscoringových modelech finančních společností, protože s věkem roste statistická pravděpodobnost úmrtí. Eliminace úvěrového rizika je nepochybně legitimním cílem. Úmrtí klienta však automaticky neznamená nedobytnost pohledávky. V případě úmrtí se pohledávka vypořádá v rámci řízení o dědictví. Použití věkové hranice 70 let k vyloučení starších zájemců je v případě poskytování kreditních karet zjevně nepřiměřené vzhledem k dosahovanému cíli.4 Kritérium věku se obecně při hodnocení rizika může použít, v žádném případě ale nemůže být kritériem jediným a vylučujícím. Po starších zájemcích mohou být, ve srovnání s mladšími, při zachování rovného zacházení požadovány dodatkové informace, na základě nichž by bylo možné ověřit jejich schopnost dostát svým závazkům. Přiměřené by bylo i stanovení odlišné výše poplatků za poskytované služby v závislosti na příslušnosti k věkové skupině. Bezvýjimečné odepření služeb pouze z důvodu vysokého věku zasahuje do důstojnosti starších osob, a jako takové je neodůvodnitelné. Na základě generalizace dochází k vyloučení starších osob v porovnání s osobami ve srovnatelné situaci, které ještě věku 70 let nedosáhly. Vysoký věk nemůže představovat vylučující kritérium, může odůvodnit toliko zjišťování dodatkových informací, které ostatní věkové skupiny nejsou povinny poskytovat.
3 4
Jiným způsobem by bylo třeba hodnotit např. hypoteční úvěry, pro jejichž nabídku taktéž platí věkové limity. Navíc poptávka po kreditních kartách je mezi staršími lidmi na velmi nízké úrovni.
4
D - Závěr S ohledem na to, že vyloučení zájemců o kreditní karty z důvodu překročení věku 70 let zasahuje do lidské důstojnosti, není možné odůvodnit jej poukazem na eliminaci úvěrového rizika, aniž by byly kromě věku zkoumány i další informace. Neposkytnutí finanční služby pouze z důvodu věku představuje diskriminaci v rozporu se zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon) a zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Banky se při poskytování finančních služeb musí řídit zákonem, a proto musí respektovat i zákaz diskriminace.
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
5
