V Brně dne 22. května 2012 Sp. zn.: 193/2011/DIS/JKV
Zpráva o šetření ve věci neposkytnutí kreditní karty klientům starším 70 let
Abstrakt Na ochránce se obrátil pan J. V. se stížností na banku a poskytovatele finančních služeb, kteří mu odmítli poskytnout kreditní kartu s odkazem na překročení věkové hranice 65, resp. 70 let. Ochránce konstatoval, že vyloučení zájemců o kreditní karty z důvodu překročení věku 65, resp. 70 let představuje přímou diskriminaci z důvodu věku. Instituce oslovené v rámci řešení podnětu pana J. V. uvedly, že respektují stanovisko veřejného ochránce práv a horní věkovou hranici pro poskytování finančních služeb již neuplatňují. Neposkytnutí kreditních karet označily za pochybení jednotlivých zaměstnanců a zdůraznily, že uplatňování horní věkové hranice není obecným pravidlem. Summary Mr. J. V. addressed the Public Defender of Rights with a complaint of a bank and a provider of financial services who refused him a credit card because he was older than 65/75 years. The defender claimed that the exclusion of customers interested in obtaining a credit card because they are older than 65/75 years constitutes direct discrimination on the ground of age. Institutions addressed by the defender stated that they respect defender´s conclusion, and do not use an upper age limit for the provision of financial services anymore. According to their statements, the refusals to issue a credit card occurred due to mistakes of individual employees. They also emphasized that application of the criterion of upper age limit is not a general rule.
A - Obsah podnětu Dne 20. září 2011 se na mě se svým podnětem obrátil pan J. V. se stížností na diskriminaci z důvodu věku ze strany banky X. (X., a. s., dále jen „X“). Banka X. panu J. V. asi v polovině roku 2011 nabídla vyhotovení kreditní karty pro nákupy. Pan J. V. o kartu projevil zájem, ale protože věkem již přesáhl 70 let, nebylo jeho žádosti nakonec vyhověno, a to přesto, že je dlouholetým klientem X., jakož i držitelem zlaté platební karty. B - Skutková zjištění Veřejný ochránce práv ve věci zahájil šetření. V rámci šetření byly prověřeny internetové stránky X., bylo zjištěno, že přímo na stránkách, kde banka informuje o možnosti získat kreditní kartu, byla přímo uvedena informace, že o kartu mohou požádat klienti ve věku 18 až 65 let. Pověřený zaměstnanec veřejného ochránce práv dále vyzval zástupce banky X. k vyjádření.
Tisková mluvčí X. následně na výzvu ochránce reagovala sdělením, že uvedení věku u některých produktů na webových stránkách je věcnou zkratkou, která zde není zcela správně vysvětlena. Uvedla, že banka pracuje na změně a konkrétnějším vysvětlení. Kritérium věku jako takové se podle ní při schvalování úvěrů v X. nepoužívá. „Při schvalování úvěru se posuzuje rizikovost klienta a jeho schopnost splácet závazky vůči bance. Věk je v tomto schvalovacím procesu pouze jedním z mnoha posuzovaných parametrů. Platí, že vyšší věk klienta (např. nad 67 let) znamená vyšší rizikovost klienta z důvodu větší pravděpodobnosti úmrtí, a tedy takováto žádost o úvěr je posuzována zodpovědněji oproti žádosti klienta v pracovním poměru a ve věku např. 35 let. Toto je v souladu s politikou zodpovědného zadlužování, kdy je banka povinna důkladně a odborně posoudit schopnost dlužníků splácet. Pokud byl klient informován pobočkou X., že jeho věk je limitující pro poskytnutí kreditní karty, tak se jednalo o neúplnou informaci pracovníka pobočky.“ V současné době už horní věková hranice pro využití některých služeb na webových stránkách X. uvedena není.
C - Právní hodnocení a. Předchozí podněty řešené veřejným ochráncem práv Veřejný ochránce práv obdobný případ řešil už na přelomu let 2010 a 2011 pod sp. zn. 149/2010/DIS/JKV.1 Veřejný ochránce práv v předchozím případu došel k závěru, že vyloučení zájemců o kreditní karty z důvodu překročení věkové hranice 70 let zasahuje do lidské důstojnosti. Proto není možné odůvodnit takový postup poukazem na eliminaci úvěrového rizika, aniž by kromě věku byly zkoumány i další informace důležité pro rozhodnutí o bonitě klienta. Protože banka na výzvu veřejného ochránce práv k odstranění diskriminace nereagovala, uvědomil o jejím počínání guvernéra České národní banky. Česká národní banka následně uplatnila své dohledové oprávnění a banka od diskriminační praxe ustoupila. Veřejný ochránce práv o tomto případu informoval i v Souhrnné zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2011. b. Poskytování finančních produktů V souladu s ustanovením § 12 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, jsou banky a pobočky zahraničních bank povinny „při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky“. Banky nesmí „uzavírat smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek pro banku, zejména takové, které zavazují banku nebo pobočku zahraniční banky k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo plnění 1
Zpráva o šetření byla zveřejněna na stránkách veřejného ochránce práv a její plné znění je dostupné zde: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Kauzy/zbozi_a_sluzby/Neposkytnuti_kreditni_kart y_klientum_starsim_70_let_.pdf
2
zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě“. Smlouvy uzavřené v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné. c. Zákaz diskriminace z důvodu věku při poskytování finančních služeb Zákaz diskriminace v oblasti přístupu ke zboží a službám a při jejich poskytování upravuje zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (dále jen „antidiskriminační zákon“). Diskriminací v rozporu s antidiskriminačním zákonem se rozumí jednání (včetně opomenutí), kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě zakázaného důvodu v zákonem vymezené oblasti. Podle ustanovení § 7 odst. 1 antidiskriminačního zákona diskriminací není, pokud je rozdílné zacházení „objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné“. S ohledem na to, že zákaz rozlišování založené na věku není absolutní, ale existuje z něj množství výjimek, je třeba posuzovat jeho použití vzhledem ke konkrétní situaci. Již ve své zprávě z roku 2011 jsem se vyjádřil v tom smyslu, že za diskriminační lze považovat pouze rozlišování, které je způsobilé zasáhnout lidskou důstojnost.2 Účelem záruky rovnosti je proto „předcházení porušování lidské důstojnosti a svobody v důsledku omezování, znevýhodňování a zatěžování, nikoliv na základě zásluh, schopností nebo subjektivních okolností, ale na základě uplatňování stereotypně předpokládaných skupinových charakteristik.“3 Okolnost, že k některým bankovním službám byl zcela zamezen přístup lidem starším 65 let, což z informací uvedených na webových stránkách X. explicitně vyplývalo, byla nepochybně zásahem do jejich důstojnosti. Z informací zveřejněných na stránkách X. bylo možné dovodit, že se věk používá jako neprostupné kritérium, na základě něhož byl odpírán přístup k některým službám. Zde je třeba upozornit, že riziko přirozeného úmrtí hrozí všem osobám, nikoliv pouze těm, které jsou starší 65 či 67 let, jak uvádí mluvčí X. Zásah do důstojnosti je proto možné spatřovat ve skutečnosti, že jsou starší osoby považovány obecně za méně respektované klienty bez ohledu na jejich individuální možnosti a schopnosti dostát svým závazkům. Protože plošné vylučování zájemců o kreditní karty z důvodu překročení věkové hranice 65, resp. 67 let, představuje značný zásah do lidské důstojnosti, není možné jej uplatňovat bez ohledu na zkoumání dalších skutečností. Určení pevné horní věkové hranice, která limituje seniory v přístupu ke službám, proto představuje nepřípustnou přímou diskriminaci založenou na věku.
2
Viz ustanovení čl. 1 Listiny základních práv a svobod: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.“ Viz např. rozhodnutí kanadského Nejvyššího soudu ve věci Miron v. Trudel [1995] 2 SCR 418 na s. 489. Citováno z Fredman, S. Antidiskriminační právo. Přeložila Tereza Kodičková. Praha: Multikulturní centrum Praha, 2007, s. 16. 3
3
d. Legitimní rozlišování založené na věku Tisková mluvčí X. se v rámci dopisu veřejnému ochránci práv vyjádřila, že kritérium věku jako takové se při schvalování úvěrů v X. nepoužívá. Věk se však zohledňuje při posuzování rizikovosti klienta a jeho schopnosti dostát závazkům vůči bance. Proto se na tomto místě vyjádřím k otázce legitimity rozlišování založené na věku. Kreditní karta je platební kartou spojenou s revolvingovým úvěrem, který držitel karty může postupně splácet a zároveň dále čerpat. S kartou mohou být spojeny i další služby. Na poskytování kreditní karty je proto nutné nahlížet jako na krátkodobý úvěr v nižší částce (ohraničený kreditním limitem).4 Banka v této souvislosti uvádí, že posuzování věku zájemce o kreditní kartu je v souladu s politikou zodpovědného zadlužování, v rámci níž je banka povinna „důkladně a odborně posoudit schopnost dlužníků splácet“. Vyšší rizikovost starších klientů vyplývá z „větší pravděpodobnosti úmrtí“, a proto „takováto žádost o úvěr je posuzována zodpovědněji oproti žádosti klienta v pracovním poměru a ve věku např. 35 let“. Parametr věku hraje významnou roli v tzv. creditscoringových modelech finančních společností, protože s věkem roste statistická pravděpodobnost úmrtí. Eliminace úvěrového rizika je nepochybně legitimním cílem. Úmrtí klienta však automaticky neznamená nedobytnost pohledávky. V případě úmrtí se pohledávka vypořádá v rámci řízení o dědictví. Kritérium věku se obecně při hodnocení rizika může použít, v žádném případě ale nemůže být kritériem jediným a vylučujícím. Zohlednění věku zájemce o finanční službu by současně mělo naplňovat podmínku přiměřenosti vzhledem k dosahovanému cíli. Po starších zájemcích mohou být ve srovnání s mladšími při zachování rovného zacházení požadovány dodatkové informace, na základě nichž by bylo možné ověřit jejich schopnost dostát svým závazkům. Přiměřené by bylo i stanovení odlišné výše poplatků za poskytované služby v závislosti na příslušnosti k věkové skupině. a. Ochrana spotřebitele V souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. j) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je službou jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli. Pod definici služeb spadá i poskytování finančních služeb. V souladu s ustanovením § 6 zákona o ochraně spotřebitele nesmí poskytovatel služby spotřebitele diskriminovat. Dozor nad dodržování ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele vykonává v případě bank a poboček zahraničních bank v návaznosti na ustanovení § 44 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, Česká národní banka (ustanovení § 23 odst. 9 zákona o ochraně spotřebitele). Česká národní banka vykonává dohled nad bankami a pobočkami zahraničních bank, v rámci něhož kontroluje dodržování zákonů a ukládá opatření k nápravě a sankce. 4
Jiným způsobem by bylo třeba hodnotit např. hypoteční úvěry, pro jejichž nabídku taktéž platí věkové limity.
4
D - Závěr Banky se při poskytování finančních služeb musí řídit zákonem, a proto musí respektovat i zákaz diskriminace z důvodu věku. Vyloučení zájemců o kreditní karty z důvodu překročení věku 65 let představuje přímou diskriminaci z důvodu věku. Zohlednění věku žadatele o kreditní karty však naproti tomu není samo o sobě diskriminační, protože eliminace úvěrového rizika je legitimním důvodem pro rozlišování založené na věku. Kritérium věku může odůvodnit vyžadování dodatkových informací, které jsou nutné k posouzení schopnosti dostát závazkům vůči bance.
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
5
