CS
CS
CS
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 24.6.2010 KOM(2010)337 v konečném znění
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o německém lihovém monopolu
CS
CS
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o německém lihovém monopolu
1.
ÚVOD
Čl. 184 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů), požaduje, aby Komise do 31. prosince 2009 předložila Evropskému parlamentu a Radě zprávu o použití odchylky stanovené pro německý lihový monopol. Zpráva má obsahovat „zhodnocení podpor poskytnutých v rámci tohoto monopolu, spolu s případnými vhodnými návrhy“. V této zprávě Komise přihlédla k informacím o fungování systému, které německé orgány předkládaly každý rok, a také k informacím pocházejícím z jiných zdrojů. Líh Většinou jsou dva druhy lihu nebo ethanolu: - alkohol zemědělského původu – produkt fermentace a destilace zemědělských produktů jako obiloviny, cukrová řepa, brambory a ovoce. Používá se k lidskému požívání (nápoje a ocet), v odvětví biopaliv (v tomto případě se nazývá bioetanol nebo ethanol) a pro jiné průmyslové využití. - syntetický alkohol – vyrobený z petrochemické suroviny (tj. ropných derivátů) se používá pouze na průmyslovém trhu (např. léky, kosmetické prostředky, tiskařské barvy, barvy, čistící prostředky, ostřikovače skla, povrchové nátěry atd.). S objemovým obsahem alkoholu, který se pohybuje v rozmezí od 80 % obj. do 99,9 % obj., líh, zejména s objemovým obsahem alkoholu více než 96 % obj., nemá žádné zvláštní organoleptické vlastnosti. Nemá žádnou chuť ani barvu, a proto se obecně uvádí jako neutrální alkohol. Výroba a používání alkoholu zaznamenala v posledních letech bezprecedentní růst na celém světě (převážně ve Spojených státech amerických). Evropská unie přijala v roce 2003 směrnici o podpoře využívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě1 a v dubnu 2009 přijala směrnici o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů2. Nařízení Rady (ES) č. 670/2003 stanovilo zvláštní opatření týkající se trhu s ethanolem zemědělského původu3 ve formě „lehké“ společné organizace trhu. Zavedlo možnost systému sledování trhu za pomocí licencí na alkohol zemědělského původu a odvětví alkoholu svěřilo do působnosti Řídícího výboru pro víno. Kromě toho na základě údajů 1 2 3
CS
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/30/ES, Úř. věst. L 123, 17.5.2003. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES Úř. věst. L 140, 4.6.2009. Nařízení Rady (ES) č. 670/2003, Úř. věst. L 96, 15.4.2003, s. 6.
2
CS
předložených členskými státy Komise uveřejňuje roční rozvahu Společenství týkající se trhu. Nařízením byla povolena odchylka pro německý lihový monopol od pravidel státní podpory. Toto nařízení bylo později začleněno do nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 (jednotné nařízení o společné organizaci trhů). Trh s lihem zemědělského původu v EU V roce 2008 bylo v EU-27 vyrobeno kolem 40,5 milionu hektolitrů lihu zemědělského původu. Většina výroby pocházela z obilovin (22,3 miliónu hl) a cukrové řepy/melasy (15,9 milionu hl), vína (2,4 milionu hl), brambor (250 000 hl), ovoce (200 000 hl) a jiných surovin (1,3 milionu hl). V roce 2008 byli největšími výrobci lihu zemědělského původu: Francie (15,4 milionu hl), Německo (5,9 milionu hl), Španělsko (5,4 milionu hl) a Polsko (1,9 milionu hl). Údaje Eurostatu o obchodovaní se zbožím ukazují, že v průběhu roku 2008 státy EU-27 dovezly celkem kolem 13 milionů hl lihu ze třetích zemí (více než dvojnásobek dovozu ve srovnání s rokem 2006, kdy činil 5,6 milionu hl). Hlavní zemí původu zůstala i nadále Brazílie, která dodala 7,3 milionu hl a podílela se na 56 % dovozů. V roce 2008 vnitřní spotřeba lihu činila 52,6 milionu hl, neboli o 9 % více než v roce 2007. K tomuto zvýšeno došlo hlavně z toho důvodu, že se rozšířilo jeho využití v odvětví pohonných hmot: 28,7 milionu hl v roce 2008, neboli o 38 % více než v roce 2007. 2.
FUNGOVÁNÍ NĚMECKÉHO LIHOVÉHO MONOPOLU
2.1.
Vývoj monopolu
Lihový monopol byl oficiálně zřízen v roce 1918 jako finanční monopol a národní organizace pro líh. Právním základem pro monopol je zákon o lihovém monopolu ze dne 8. dubna 1922, naposledy změněný zákonem ze dne 15. července 20064. Zvláštním charakteristickým znakem německého lihového monopolu je dvoufázový výrobní cyklus: zaprvé, lihovary vyrábějí surový alkohol s použitím brambor, zrn a ovoce. Zadruhé, většina lihu zemědělského původu vyrobeného v rámci lihového monopolu se dodává Spolkové správě pro lihový monopol (BfB5), která odpovídá za organizaci tohoto trhu v Německu. BfB reguluje výrobu lihu udělováním jmenovitých lihovarnických práv jednotlivým lihovarům (viz oddíl 2.4) a stanoví kupní ceny, které v zásadě pokrývají výrobní náklady (viz oddíl 2.5). Každoroční lihovarnická práva se z roku na rok zakládají (jako podíl celkových práv) na různých úrovních v závislosti na poptávce po lihu zemědělského původu. Správa BfB je právně vázána nakupovat líh zemědělského původu vyrobený v rámci jmenovitých lihovarnických práv za stanovené ceny. Na každou přebytečnou výrobu se vztahuje snížená cena stanovená na nepřiměřeně nízké úrovni. Monopol tudíž poskytuje výrobcům lihu relativní jistotu, pokud jde o ceny a příjmy.
4 5
CS
Bundesgesetzblatt I, s. 1594. Bundesmonopolverwaltung für Branntwein.
3
CS
2.2.
Podíl monopolu na německém trhu
V kalendářním roce 2007 činila celková výroba lihu zemědělského původu v Německu kolem 5 milionů hl. Objem vyrobený lihovary v rámci monopolu byl přibližně 590 000 hl, neboli kolem 12 % vyrobeného lihu zemědělského původu (viz níže uvedený graf). Líh vyrobený v rámci monopolu pocházel hlavně z obilovin (59 %) a brambor (téměř 34 %) a jenom 7 % z ovoce; zatímco líh vyrobený mimo monopol pocházel především z obilovin (57 %), ale také z melasy a cukrové řepy (37 %). Graf 1: Výroba lihu zemědělského původu v Německu v roce 2007 (hl lihu)
6 000 000 Ostatní suroviny
5 000 000
Melasa a cukrová řepa
4 000 000
Víno Ovoce
3 000 000
Obiloviny
2 000 000
Brambory
1 000 000 0
2.3.
V rámci monopolu
Mimo monopol
Klasifikace lihovarů v rámci monopolu
Od poslední reformy německého lihového monopolu v roce 1999 monopol zahrnuje pouze zemědělské lihovary, ovocné družstevní lihovary (lihovary pod celní uzávěrou), zemědělské a komerční malé lihovary a uživatele lihovaru – vlastníky suroviny. Základní klasifikace se mezi lihovary pod celní uzávěrou a lihovary s paušální sazbou liší podle výroby/systému vyměřování daní:
CS
-
Lihovary pod celní uzávěrou (Verschlussbrennereien) jsou ty, v nichž se veškeré páry obsahující líh kondenzují ve výrobních a rafinačních systémech, které jsou uzavřeny oficiálními celními plombami, a veškerý líh proudí trubkami do sběrných nádob nebo sudů (oboje jsou podobně opatřeny plombou) nebo přes oficiální měřící přístroje. Lihovary pod celní uzávěrou lze rozdělit na:
-
Zemědělské lihovary (Landwirtschaftliche Brennereien), které jsou vždy spojeny s nějakým zemědělským podnikem. V zásadě mohou zpracovávat pouze brambory a zrno (pšenici, tritikale, kukuřici a žito). V Německu je kolem 677 malých a středních lihovarů tohoto typu.
-
Ovocné družstevní lihovary (Obstgemeinschaftsbrennereien) mohou zpracovávat pouze ovoce, bobule, víno, vinný kal, hroznový mošt, okopaniny nebo jejich zbytky. Jsou to lihovary pod celní uzávěrou, které provozuje sdružení, konsorcium nebo
4
CS
družstvo, a v nichž se líh vyrábí výlučně z vlastních ovocných produktů jejich členů. V rámci monopolu má každý člen výrobní kvótu 300 litrů lihu. -
Na druhé straně v malých lihovarech s paušální sazbou (Abfindungsbrennereien) nejsou žádné plomby nebo jiné formy uzávěry a výroba lihu se vypočítává na základě objemu a druhu surovin (většinou ovoce) spolu s mírami výnosu stanovenými pro příslušné typy. Aby lihovar mohl požívat výhody malého lihovaru podle právních předpisů o monopolu, musí zůstat v rozmezí „způsobilé výroby“ (50 nebo 300 litrů lihu za rok). Malé lihovary s paušální sazbou mohou vyrobený líh buď dodávat monopolu, nebo jej komerčně využívat jako destiláty nebo alkoholy. Ve druhém případě využívají sníženou sazbu spotřební daně ve výši 10,22 EUR/litr namísto obvyklé sazby 13,03 EUR/litr. Děje se tak v souladu s právními předpisy EU6.
-
Kromě malých lihovarů pod celní uzávěrou existuje samostatná kategorie uživatelů lihovarů – vlastníků suroviny (Stoffbesitzer). Jsou to jednotlivé osoby, které nemají vlastní destilační zařízení a používají zařízení malých lihovarů ke zpracování pouze vlastních ovocných produktů na maximálně 50 litrů lihu v každém hospodářském roce. Z historických důvodů je tato forma destilace povolena pouze ve velmi zvláštních oblastech jižního Německa. Líh produkovaný těmito uživateli malých lihovarů podléhá snížené sazbě spotřební daně, pokud s destiláty obchodují samotní producenti. Jako malé lihovary s paušální sazbou mohou líh dodávat monopolu.
V hospodářském roce 2007/2008 malé lihovary, uživatelé lihovarů a ovocné družstevní lihovary vyrobili kolem 75 000 hl lihu, z toho přibližně 50 000 hl bylo dodáno správě BfB. 2.4.
Lihovarnická práva
Lihovarnické právo je právo spojené s konkrétním lihovarem na obdržení kupní ceny stanovené správou BfB pro určitý objem lihu (jmenovité lihovarnické právo). Je to tedy výhoda, která umožňuje lihovaru vyrábět líh za pevnou cenu. Kromě toho však tvoří základ pro regulaci výroby lihu. Zákon o lihovém monopolu umožňuje správě BfB z jednoho roku na druhý omezit lihovarnická práva pro každý lihovar s ohledem na objemy na skladě, předvídatelnou poptávku a dostupné finanční zdroje a stanovit jiná roční lihovarnická práva (jako podíl jmenovitých lihovarnických práv). Podle právních předpisů o monopolu, malé lihovary s paušální sazbou, uživatelé lihovarů, ovocné družstevní lihovary a malé lihovary s celní uzávěrou nemají výrobní kvóty v právním slova smyslu (Brennrechte), ale právo vyrobit určité množství lihu za rok; na rozdíl od lihovarnických práv se tyto limity z roku na rok nemění. Tyto lihovary mají možnost, ale ne povinnost, dodávat surový alkohol správě BfB.
6
CS
Směrnice Rady 92/83/ES o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů, Úř. věst. L 31, 7.2.1992, s. 48.
5
CS
2.5.
Kupní cena
Fungování monopolu je založeno na zásadě, že výrobci surového alkoholu dostávají za svůj produkt vyšší kupní cenu, než je cena na trhu, což je subvence, která jim umožňuje pokračovat v činnosti. Líh shromážděný a rafinovaný monopolem se pak prodává různým komerčním kupcům. BfB stanoví základní kupní cenu lihu každý rok na základě průměrných výrobních nákladů správně řízeného lihovaru vyrábějícího líh z brambor s ročním objemem výroby 600 hl lihu. Pro všechny větší lihovary se základní cena snižuje o procento výrobních nákladů, které se liší podle jejich objemu výroby (čím větší lihovar, tím větší snížení). Právní předpisy o monopolu stanoví zvláštní kupní ceny pro líh z ovocných družstevních lihovarů, malých lihovarů a od uživatelů lihovarů; tyto ceny se stanoví vycházeje ze základní ceny lihu, ale obsahují různé dodatky. Tabulka 1: Množství lihu nakoupeného správou BfB v hospodářském roce 2007/20087: hl lihu
Kupní cena v EUR/hl lihu*
Výdaje BfB v EUR*
Brambory
204 974
126,66
25 962 000
Zrno
340 279
141,58
48 178 000
Ovocná dřeň
51 514
354,31
18 252 000
Mezisoučet
596 767
154,82
92 392 000
22 811
58,09
1 325 000
619 578
151,26
93 717 000
Nákupy surového alkoholu z:
Doplňující objemy surového alkoholu nakoupené správou BfB Celkem
* včetně nákladů na shromáždění lihu; celkové výdaje BfB činí kolem 120 milionů EUR. Cena se vypočítává tak, aby byla příznivá pro většinu zemědělců, kteří dodávají surovinu. Proces destilace se vyznačuje tím, že prvních 10 % a posledních 10 % vyrobeného lihu (nazývané „hlava – pata“ (počáteční alkohol a destilační zbytky)) má nízkou kvalitu se zvýšeným množstvím přiboudlin a vyšších alkoholů, které jsou použitelné pouze po dalším zpracování nebo opakované destilaci. Je třeba poznamenat, že nehledě na nižší kvalitu monopol nakupuje uvedených 20 % produkce za stejně přitažlivé ceny jako objemy vyšší kvality. Kromě zemědělců jsou lihovary tímto způsobem hlavní příjemci podpory od monopolu.
7
CS
Hospodářský rok trvá od 1. října do 30. září.
6
CS
2.6.
Zpracování a prodej monopolem
2.6.1.
Zpracování
Když se surový alkohol soustředí, zpracovává se ve třech rafineriích BfB v Mnichově, Wittenbergu a Norimberku, které mají celkovou destilační kapacitu 600 000 hl. Správa monopolu zaměstnává přibližně celkem 90 pracovníků. Surový alkohol s obsahem lihu kolem 85 % dodaný ze strany výrobců se zpracovává na 96% a 99% čistý líh. Objem lihu zpracovaného v hospodářském roce 2007/2008 dosáhl 546 000 hl. 2.6.2.
Prodej lihu
BfB prodává líh výlučně společnostem usazeným v Německu. Prodej se uskutečňuje prostřednictvím sedmi obchodních ploch, které vlastní BfB. Čistý líh se prodává většinou do odvětví alkoholů, potravin, léků a kosmetických prostředků („priority“). Terciární líh se také denaturuje pro použití v nemrznoucích směsích, prostředcích na mytí oken a denaturovaném lihu. V roce 2008 monopol prodal kolem 555 000 hl lihu, z toho: - 53 % šlo do odvětví průmyslové výroby, např. do odvětví kosmetických prostředků (30 % z celkového množství) a farmaceutického odvětví (8 %); - 47 % šlo do odvětví potravinářství jako nápoje (33 % z celkových prodaných množství) a potraviny (13 %). Tabulka 2: Objemy prodeje BfB v prioritním odvětví od roku 2004 do roku 2008 v hektolitrech: Odvětví potravinářství: - Použití pro alkoholické nápoje - Potraviny Odvětví průmyslové výroby: - Léky - Kosmetické prostředky - Jiný průmyslový líh Pohonné hmoty Jiné využití Celkem
2004 333 278 265 675
2005 339 264 274 034
2006 292 555 213 998
2007 232 200 151 004
2008 259 014 185 387
67 603 298 865
65 230 292 376
78 557 295 002
81 196 294 356
73 627 295 602
44 658 157 134 97 073 0 0 632 143
38 464 164 890 89 022 0 0 631 640
37 393 154 917 102 692 0 0 587 557
42 467 175 461 76 428 0 0 526 556
43 191 168 161 84 250 0 0 554 616
Ceny, za které BfB prodává své produkty, napadají různé zúčastněné strany, protože jsou nižší než ceny na trhu. V letech 2007/2008 správa BfB prodávala líh za tyto průměrné ceny: - líh na alkoholy a potraviny – 70 EUR/hl, - na léky a kosmetické prostředky – 73 EUR/hl, - na jiné průmyslové využití – 59 EUR/hl.
CS
7
CS
Pokud jde o prodej na trhy léků a kosmetických prostředků, je třeba poznamenat, že zákon o lihovém monopolu stanoví, že syntetický alkohol nelze prodat kosmetickému výrobnímu odvětví, pokud se pro toto použití v dotyčném roce již neprodalo minimálně 200 000 hl lihu zemědělského původu, čímž účinně zabraňuje přístupu výrobců syntetického alkoholu na tento trh. Pro použití v biopalivech se neprodává žádný líh. 2.7.
Státní podpora poskytovaná německou vládou prostřednictvím monopolu
Státní podpora poskytovaná prostřednictvím monopolu odpovídá rozdílu mezi náklady na nákup surového alkoholu za vysoké ceny a příjmem generovaným z prodeje tohoto lihu za tržní ceny po destilaci s přihlédnutím k nákladům na shromáždění a zpracování lihu a provozním nákladům vzniklým správě BfB. Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 stanovilo maximální objem státní podpory poskytované německou vládou prostřednictvím monopolu na 110 milionů EUR. Tento limit se dodržoval a subvence se snížily ze 110 milionů EUR v roce 2003 na téměř 80 milionů EUR v roce 2008. Množství prodaná monopolem se v tomto období příslušně snížila ze 640 000 hl v roce 2003 na 555 000 hl v roce 2008. Snížení rozpočtu bylo spojeno s reformou monopolu provedenou v roce 1999. Tato reforma měla za následek, že komerční lihovary s celní uzávěrou odešly z monopolu za vyrovnávací platby ve výši až 257,50 EUR za hl jmenovitých lihovarnických práv v závislosti na typu lihovaru a datu vystoupení z monopolu. Tyto platby jsou státní podporou poskytovanou v průběhu pěti hospodářských roků s cílem pomoci lihovarům přežít na otevřeném trhu. V období od roku 2001 do roku 2008 se kolem 70 lihovarů rozhodlo odejít z monopolu za tuto vyrovnávací platbu. Reforma z roku 1999 zavedla také snížení kupních cen pro zemědělské lihovary, které zůstaly v rámci lihového monopolu. Další snížení roční podpory vyplynulo z obecných snížení veškeré finanční podpory poskytované spolkovou vládou pro monopol, která byla doprovázena snížením povolené roční výroby pro zemědělské lihovary na 50 % jejich jmenovitých lihovarnických práv. 3.
POSOUZENÍ PODPORY
3.1.
Vliv na zemědělce a lihovary
Existuje kolem 677 malých a středních zemědělských lihovarů. Přibližně 7 000 rodinných farem, které produkují brambory a/nebo zrno na výrobu lihu, je spojeno s lihovary zaměstnávajícími asi 4 000 pracovníků na plný pracovní úvazek. Tyto zemědělské podniky využívají pouze část své zemědělské půdy na pěstování produktů pro výrobu lihu, což znamená, že pro zemědělce je monopol pouze doplňkovým zdrojem příjmu. Existuje také kolem 28 000 malých lihovarů (z toho je asi 20 000 ročně v provozu), 8 ovocných družstevních lihovarů a přibližně 425 000 uživatelů lihovarů (z toho je průměrně 100 000 každý rok aktivních). Pokud jde o zemědělské lihovary (674), které v roce 2007 dodaly monopolu 538 921 hl lihu vyrobeného z brambor a/nebo zrna, jejich průměrný objem výroby na každý lihovar činil 800 hl lihu a v průměru obdržely celkovou kupní cenu kolem 107 000 EUR za rok. Co se týče družstevních lihovarů, s ohledem na průměrný družstevní lihovar vyrábějící líh z brambor,
CS
8
CS
který se skládá z 15 členských zemědělských podniků a vyrábí roční objem 2 500 hl lihu, každý zemědělec dostal roční celkovou kupní cenu kolem 15 000 EUR. Celková kupní cena zahrnuje výrobní náklady vzniklé lihovaru (náklady na suroviny, energii, údržbu atd.)8. Malé lihovary s paušální platbou, které mají povoleno vyrábět nejvýše 300 litrů lihu za rok, dostávají maximální celkovou roční kupní cenu kolem 1 000 EUR9. Tato podpora představuje malou část jednotlivých příjmů, ale může být rozhodující pro pokračování činnosti. Je třeba poznamenat, že tyto výrobní limity lze kumulovat (až do 3 000 litrů během 10 let), čímž se vytvoří úspory z rozsahu výroby. Monopol vlastně pomáhá udržovat vysoké ceny lihu vyráběného z ovoce. Regionální význam zemědělských lihovarů V některých částech Německa, zejména v oblastech s větším počtem lihovarů, hraje lihový monopol významnou úlohu pro místní hospodářství. V roce 2009 se 87 % všech zemědělských lihovarů v rámci monopolu nacházelo v pěti zemích: Bavorsko (157), Porýní-Falcko (115), Severní Porýní-Vestfálsko (118), Dolní Sasko a Brémy (93) a Bádensko-Württembersko (79). Tabulka 3: Rozdělení zemědělských lihovarů a jejich výrobních kvót podle jednotlivých německých zemí (2009) Země
Počet lihovarů
Bádensko-Württembersko
79 157 15 1 24 3
Nominální výrobní kvóta v hl lihu 60 888 295 743 56 945 545 12 775 8 490
92 118 115 31 1 6 3
211 950 136 879 46 704 26 106 720 26 699 3 560
Bavorsko Braniborsko Brémy Hesensko Meklenbursko-Přední Pomořansko Dolní Sasko
Severní Porýní-Vestfálsko Porýní-Falcko Sársko Sasko (Sachsen) Sasko-Anhaltsko Šlesvicko-Holštýnsko
3.2.
Vliv na trh s lihem v Německu a v EU
Monopol poskytuje významné objemy lihu (0,5 – 0,6 mil. hl) na německém trhu (odhadnuté přibližně na 3,1 mil hl s výjimkou biopaliv) zejména pro odvětví nápojů a odvětví průmyslové výroby. Tabulka 4: Podíl lihu prodaného monopolem na německém trhu v roce 2008 v 1 000 hl:
8 9
CS
Rozdíl ve státní podpoře, kterou obdržely různé typy lihovarů, je kromě jiného z důvodu různých kupních cen stanovených v závislosti na vyrobených objemech. 1000 EUR = 3 hl x 354,31 EUR/hl (viz tabulka 1).
9
CS
Prodej z monopolu
Německý trh
%
259 185 74
1 938 346 1 591
13 % 53 % 5%
296 0
1 142 4 740
26 % 0%
Potravinářské využití Nápoje Potraviny Odvětví průmyslové výroby Pohonné hmoty
Objem lihu dotovaný monopolem může mít kromě toho vliv na evropský trh (odhadnutý na 23,9 mil. hl – s výjimkou biopaliv). Zúčastněné strany tvrdí, že množství dotovaná Německem může ovlivnit ceny lihu na trhu EU. 3.3.
Vliv na životní prostředí
Podle německé vlády monopol údajně pomáhá udržovat tradiční sady, z nichž se dodává surovina malým a ovocným lihovarům. Představují ekologickou hodnotu z hlediska flory a fauny a chrání jedinečnou rozmanitost vzácných druhů živočichů. Sady také zabraňují erozi půdy, pomáhají zadržovat vodu a tím vyrovnávat vlhkost vzduchu. V případě malých lihovarů je podpora obdržená prostřednictvím monopolu omezena; považuje se však za nezbytnou k tomu, aby zemědělci dál pěstovali ovocné stromy, které jsou důležitým prvkem krajiny. V jiných oblastech sousedních členských států EU, které nepatří do monopolu, je však krajina srovnatelná s německými oblastmi. 3.4.
Situace v jiných členských státech
Je třeba zdůraznit, že výroba lihu malými zemědělskými lihovary se uskutečňuje také v jiných členských státech, například v Rakousku nebo Polsku, kde výrobci nedostávají žádné dotace na líh nebo destiláty. Avšak v některých zemích mají malé zemědělské lihovary daňové úlevy. Kromě toho ve Francii existoval rovněž lihový monopol vytvořený v roce 1916 a zrušený v roce 1991. Veškerý zemědělský líh se používal k nákupu vládou za zaručené ceny. Tento systém způsobil, že výroba lihu se neustále zvyšovala, jelikož stát byl povinen odkoupit všechny vyrobené objemy. V současné době zůstalo pouze několik malých zemědělských lihovarů, které se nacházejí většinou v Alsasku. 4.
ZÁVĚR
Fungování německého lihového monopolu je založeno na dočasné odchylce od pravidel pro státní podporu. Podpora poskytovaná monopolem je provozní podporou, která podle pravidel pro státní podporu není jinak povolena. Narušující účinek této státní podpory je však omezený, neboť objemy lihu, které mají z ní prospěch, jsou poměrně malé a v současné době je lze odhadnout na méně než 10 % celkové výroby lihu zemědělského původu v Německu. Německý lihový monopol má několik pozitivních dopadů. Hraje důležitou roli v některých oblastech, kde malé a střední zemědělské podniky se ještě stále spoléhají na podporu poskytovanou pro destilaci lihu. Umožňuje zejména malým ovocným lihovarům, jejichž výroba je místního významu a velmi omezená, udržovat tradiční sady a stabilizovat příjmy výrobců.
CS
10
CS
Je zřejmé, že jelikož Rada poskytla odchylku pro německý lihový monopol pouze na „omezenou dobu“10, lihovary, které pracují v jejím rámci musí projít restrukturalizací, aby se připravily na zrušení státní podpory v blízké budoucnosti. Některé lihovary už tedy vyvinuly úsilí za účelem přípravy pro vstup na volný trh tak, že vytvořily družstva, investovaly do zařízení s menší spotřebou energie s cílem snížit výrobní náklady, a ve zvýšené míře prodávají líh přímo. Je však třeba více času, aby byl tento proces přizpůsobení usnadněn a aby se lihovarům umožnilo přežít na volném trhu. S přihlídnutím k výše uvedeným faktorům a také ke skutečnosti, že Německo výslovně požádalo o prodloužení odchylky, se navrhuje, aby monopol mohl ještě po omezenou dobu trvat dál. Toto konečné přechodné období by mohlo být poskytnuto, aby se usnadnil přechod a nezbytná restrukturalizace lihovarů. Musí se však zajistit, aby omezení přístupu na trh pro cizí společnosti a výrobce syntetického alkoholu bylo ke dni 1. ledna 2011 zrušeno. Navrhuje se postupně zrušit monopol v průběhu několika let následujícím způsobem. Zemědělské lihovary s celní uzávěrou, které zpracovávají obiloviny a brambory, mohou nadále dostávat postupně snižující se podporu v rámci monopolu pouze do konce roku 2013. Jenom malé lihovary s paušální sazbou, uživatelé lihovarů (vlastníci suroviny) a ovocné družstevní lihovary, které vyrábějí velmi omezené objemy alkoholu (60 000 hl ročně) budou dál pracovat v rámci monopolu a využívat podporu do konce roku 2017. Monopol nebude po tomto termínu prodloužen. Po skončení přechodného období by Německo mohlo využít možnost převést alespoň část finančních prostředků používaných pro monopol do rozvoje venkova za účelem financování například opatření zaměřených na zdokonalení zpracování a prodeje, rozvoje nových produktů nebo zlepšení spolupráce mezi zemědělci a lihovary nebo ochranu tradičního stylu sadovnictví, které podle německých orgánů představuje značný přínos pro životní prostředí.
10
CS
91. bod odůvodnění nařízení Rady ES č. 1234/2007 (jednotné nařízení o společné organizaci trhů).
11
CS