zpracovaná pro mimořádné zasedání v Nové Pace března 1999

Závěrečná zpráva Nezávislé vyšetřovací komise zpracovaná pro mimořádné zasedání

Synodu Jednoty bratrské v Nové Pace 12.- 13. března 1999

Tuto zprávu vydala Úzká rada Jednoty bratrské z pověření mimořádného zasedání Synodu Jednoty bratrské v Nové Pace dne 12.- 13. března 1999. Text jednotlivých zpráv členů komise nebyl nijak obsahově ani stylisticky upravován, pouze byl přepsán z originálu rukopisů a byly opraveny překlepy. Nejčastěji užívané zkratky byly sjednoceny takto:

JB – Jednota bratrská ÚR – Úzká rada ÚR JB - Úzká rada Jednoty bratrské ER – Evald Rucký UF – Unitas fratrum

Určeno pro vnitřní potřebu. 1. vydání. Vyšlo v roce 1999 nákladem Jednoty bratrské v ČR, Kollárova 456, 511 01 Nová Paka.

1

Závěrečná zpráva pro Synod Tato komise vznikla z rozhodnutí Synodu Jednoty bratrské 16.5. 1998 v Nové Pace. Měla se zabývat prozkoumáním obvinění vznesených vůči E. Ruckému v dubnu a květnu 1998. Proto Synod Jednoty bratrské udělil komisi pravomoc oslovit žalobce za účelem formulace obvinění, identifikace obviněných osob, případně svědků. Dále komise měla oslovit stranu obžalovanou (E. Ruckého a sbor Jednoty bratrské Liberec), požadovat od nich materiály a případně oslovit i další osoby, bude-li to třeba. Synod rozhodl, aby se komise skládala z právníka, teologa, člověka se zkušeností ve veřejné správě, psychologa a koordinátora. Žádný z nich nesměl být členem sboru Jednoty bratrské v Liberci, a to ani v minulosti. V komisi jsou zastoupeni členové pěti křesťanských denominací. Svými církvemi však nebyli nijak delegováni a tento úkol přijali jako jednotlivci, na něž se obrátil Synod Jednoty bratrské. Práce komise tak byla zcela nezávislá na jiných jednáních, která probíhala na církevní úrovni s Ekumenickou radou církví nebo Evangelickou aliancí. Funkce v komisi byla čestná (neplacená) a každý se zúčastněných ji vykonával vedle svého zaměstnání. Termín závěrečné zprávy komise byl původně stanoven nejpozději do 31.5.1999 a posléze zkrácen do mimořádného synodu, který se konal 12.-13.3. 1999. Tato dvě omezení spolu s dalším faktem, že jsme neměli k dispozici jiné prameny informací, než jaké nám byly zúčastněnými osobami dobrovolně poskytnuty, poněkud limitovala možnost vyčerpávajícím způsobem objasnit celou hloubku problematiky. V neposlední řadě i některé informace a prameny vzhledem k jejich osobní povaze nejsou vhodné ke zveřejnění. Právě informace takového charakteru často tvoří podklad pro některé závěry, uvedené ve zprávě. Naše poděkování za spolupráci pak patří zejména: Unity Delegation světové Jednoty bratrské (H. Schlimm, G. Birtill, G. Rights, J. Kent a H.-B. Motel), Immediate Help (br. Schlim a br. McOwat), předsednictvu synodu Jednoty bratrské, Úzké radě Jednoty bratrské, archivu Jednoty bratrské v Nové Pace a dalším. Základními dokumenty, ve kterých byla formulována obvinění týkající se E. Ruckého a jeho práce, jsou tyto materiály: - Dopis dvou členů ÚR ze 6.4.1998 v Praze, ve kterém je formulován zákaz činnosti E. Ruckému, podepsáni O. Halama a B. Kejř. - Zpráva „Rozhovory biskupů v Jablonci a v Liberci ve dnech 27 až 28. 4.1998“. Psáno v Ochranově, Berlíně a Nízkém 6.5.1998, podepsáni T. Gill, T. Clemens, M. Theile a K. E. Langerfeld. - Dopis „Kazatelům, radám starších a sborům JB“ v Turnově 6.5.1998, podepsáni O. Halama a B. Kejř. - Dopis „Křesťanským církvím, sborům a institucím“ ze dne 18.5.1998, podepsáni O. Halama, J. Halama jun., B. Kejř a J. Uhlířová, který vyšel také jako článek v Evangelickém týdeníku - Kostnických jiskrách č. 22/98 pod názvem „Dopis z Jednoty bratrské“. - Článek v Evangelickém týdeníku - Kostnických jiskrách č. 24/98 ze 24.6.1998 s názvem „Co se děje v Jednotě bratrské“ podepsán J.Halama jun.

2

V dokumentech, které jsme měli k dispozici, byla formulována tato obvinění: -

-

E. Rucký vstoupil do pastorační a poradenské služby bez konzultací i porady s ÚR, v důsledku služby ER, resp. sboru, hluboce zranění, odmítnutí, deklasovaní lidé, desítky lidí, kteří končí na psychiatrii v Liberci s vymytými mozky, nezvládnutá psychická manipulace, agresivní a netolerantní obraz světa, nebezpečná instituce vůdcovských autorit, řada prvků „teologie prosperity“, nezviklatelné přesvědčení o pravosti vlastního postoje, víra v přímo Bohem udělovanou duchovní autoritu, která platí víc než jakákoli tradice, za domnělým působením Ducha zůstává řada psychicky poraněných lidí, lidé v různých funkcí se seznamují se stinnými stránkami způsobu práce místního sboru, na některých školách se varuje před působením JB, slabí a handicapovaní nemají v tomto sboru místo, sbor JB v Liberci žije v naprosté ekumenické izolaci, deformovaná a nebiblická teologie, veřejnost vnímá tento sbor jako sektu.

Následují jednotlivé kapitoly:

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Zpráva Mgr. L. Dörfla, právníka Zpráva PhDr. Z. Horáčkové, psycholožky Zpráva A. Chutného, býv. poslance Parlamentu Zpráva Mgr. M. Heryána, teologa Zpráva Mgr. M. Svobody, teologa Závěr Dodatek

3

Zpráva o prošetření obvinění (právník) l6.února l999 První z otázek, kterou jsem se z pověření komise s ohledem na svoji profesi zabýval, je námitka, resp. výhrada části bývalé Úzké rady, že Evald Rucký (dále jen ER) vstoupil do pastorační a poradenské služby bez konzultací a porady s Úzkou radou. Další obvinění spočívá v tvrzení, že ER se na stránkách Života víry a Lidových novin ztotožňuje s pozicí biskupa. Konečně v souvislosti s těmito prvními otázkami, zda nedošlo k porušování Řádu Jednoty bratrské. Při posuzování těchto otázek vycházela komise ze zdrojů informací vyznačených v pozn. 1 a 3. Podle Řádu Jednoty bratrské z r. 97, čl. 4.53. 2,3 obsahuje diakonská služba (vykonává správce) pastýřskou péči; odpovědnost za sbor a jeho správu… a vyhledávání a výchovu spolupracovníků. Pokud v dopise O. Halamy ze 6.4. 1998 je tedy vyjádřen údiv a rozpaky mnohých lidí nad vstupem ER do pastýřské a poradenské služby a poznámka pisatelů dopisu o vstupu do této služby bez předběžných konzultací a porady s ÚR, může tím být myšlena pastorační a poradenská služba obecně nebo ta část, která přesahuje běžný rámec správcovské činnosti. S ohledem na obsah shora uvedených článků z Lidových novin a Života víry lze předpokládat, že poznámka v dopise se týká právě té části pastorační a poradenské služby ER, která přesahuje „sborový” rámec. Běžný výkon pastorační služby je totiž výslovně obsahem správcovské činnosti a nemusí být předmětem dalších konzultací s ÚR. Z dopisu předsedy Úzké rady O. Halamy z 9.4. 1997 vyplývá, že téma „nadsborové služby“ ER bylo v Úzké radě několikrát projednáváno a širší pastýřská služba je vítána a oceňována. Od května 1996 byl podle toho upraven i plat ER jako „pracovníka s další nadsborovou službou“. Rámec pověření Úzkou radou tedy ER touto službou nepřekračuje (jak je v dopise výslovně napsáno). Tato skutečnost má své vyjádření i v personální změně ve vedení libereckého sboru. Ze zprávy ÚR JB 2´98 vyplývá, že v červnu 1997 byl za správce sboru povolán Petr Krásný a ER se stal druhým kazatelem se zachováním dřívějšího statutu „další nadsborové služby”. ER byl jmenován oficiálním poradcem nově ordinovaných bratrů. Ostatní setkání jsou považována za osobní. Jak vyplývá z výpovědí výše uvedených členů staršovstva libereckého sboru JB a církevních pracovníků, jedná se v případě ER o pomoc kazatelům nově zakládaných sborů z misijního působení libereckého sboru či o další setkání na žádost jiných kazatelů. Jedná se z pohledu starších o záležitost dobrovolnou a lokální bez ambicí či úmyslů jednat s určením pro celou Unitas Fratrum (dále jen UF) či jménem UF jako celku. Sám ER tyto úmysly také rozhodně popřel s tím, že se jedná spíše o pokrývání přirozených potřeb kazatelů okolních mladších sborů. Ani v článcích v Lidových novinách a Životě víry ER nehovoří jménem celé UF či z pozice jiné než správcovské, pouze na str. 18 ŽV 10/97 je věta, že mívá rozhovory, při kterých se věnuje kazatelům. Za kurzívou tištěný úvod v čl. LN ze 14.2.98 se k odpovědnosti přihlásil novinář, který výslovně uvedl, že se jedná o jeho slova a že ER o sobě jako o možném budoucím biskupovi nehovořil. Z výše uvedeného shrnutí dostupných faktů proto dovozujeme závěr, že ER vykonával pastorační službu v tomto smyslu v souladu s řádem JB a pověřením ÚR JB. Z řádů JB nelze zcela přesně dovodit dělící čáru mezi činností správce sboru a biskupa co se týče předmětu činnosti, neboť oba úřady v církvi se zabývají pastorační péčí. Dělícím momentem bude zřejmě pouze zaměření služby (lokální či pro celou UF) a pozice, ze které služebník vystupuje (jménem sboru či jménem celé UF). U služby ER nebyl zjištěn ani moment zaměření pro celou UF ani snaha vystupovat jménem celé UF. Fakt, že slouží v určitém nadsborovém rámci byl Úzkou radou vzat na vědomí a odrazil se i v platovém zařazení ER do kategorie „další nadsborové služby” a v jeho pověření věnovat se některým mladším kazatelům. Zřejmě samotná ÚR se takto pokoušela operativně pokrýt určitou mezeru v péči o mladé kazatele v české provincii UF. Při rozhovorech se staršími libereckého sboru i členy bývalé ÚR pak vyvstal obraz takové situace, kdy byla z obou stran pociťována potřeba pomoci kazatelům a pracovníkům zdejší provincie, která dosavadní strukturou nebyla pokryta. Proto byl vznik určité parastruktury Úzkou radou tolerován. 4

Právě s ohledem na lokální ráz pastorační služby ER (byť se jedná o službu širší než vnitrosborová služba správcovská) i na toleranci a podporu této služby ze strany tehdejší ÚR, která jí dodávala legitimitu, nelze tuto službu ER ztotožňovat s biskupským úřadem. Ve výkonu této činnosti pak nelze spatřovat aktivitu, která by vybočovala z rámce kompetencí svěřených ER řádem JB či pověřením ÚR a měla by za následek porušování řádu JB. Ze shora uvedeného tedy nevyplývá, že by ER vystupoval z pozice biskupa UF či se s touto pozicí ztotožňoval. Další z obvinění vůči službě Evalda Ruckého, vznesených částí Úzké rady JB v dubnu 1998, jsou z oblasti pastorační služby, ve které měly být uplatňovány principy, které vedly k hlubokým zraněním, odmítnutí, deklasování a zhroucení lidí a má být projevem uplatňování duchovní autority a poslušnosti, která je vzdálena bratrské milostné kázni a je v ní nedostatek úcty k osobnosti a právům člověka. To by bylo i v rozporu s řády JB. Výše zmíněná obvinění se týkají jednání, které by mělo porušovat základní lidská práva a být projevem neúcty k osobnosti člověka. Ochrana těchto základních lidských práv je upravena některými mezinárodněprávními předpisy, které jsou součástí i ústavního řádu České republiky. Dále samotná Ústava ČR a zejm. Listina práv a svobod, náležející v naší zemi k právním aktům nejvyšší právní síly, se ochranou základních lidských práv zabývají. Tato základní práva dále rozebírají a rozvíjejí předpisy práva trestního, občanského, správního a dalších odvětví platného práva. Vzhledem ke značné obecnosti vznesených obvinění je v právním rozboru třeba postupovat od předpisů nejvýznamnějších a zabývat se analýzou zachovávání základních lidských práv při fungování libereckého sboru. Všeobecná deklarace o lidských právech upravuje kromě zákazu diskriminace, ochrany života a zdraví, ochrany politických práv, ochrany soukromí, rodiny, domova, korespondence, cti a pověsti m.j. i právo na svobodu uzavírat manželství, rozvazovat jej a zakládat rodinu (5). Řád JB rovněž upravuje právo na pastýřskou službu a bratrskou kázeň (6). Podle názoru komise by skutečně k projevům popsaným v “obviněních” mohlo dojít porušováním právě těchto základních práv. Při rozboru níže uvedených pramenů jsme se tedy zaměřili na otázky, zda při vyučování v církvi a při kázání byly mezi lidmi činěny nerovnosti spočívající v rozdílnosti pohlaví, zdravotního stavu apod. Zda pastorační praxe dostatečně šetřila právo na zdraví, soukromí osobní i rodinné. Zda pastýřská služba a napomínání (kázeň) zachovávala důstojnost , dobrou pověst a čest členů církve. Dále zda v církvi nevznikala nežádoucí závislost na vedoucím a nedošlo k izolaci od ostatních sborů, dalších církví či veřejného života vůbec. Jak je již uvedeno výše, zmíněná obvinění byla formulována v dopise dvou členů ÚR ze 6.4. l998, ze zprávy o rozhovorech biskupů a v dopise kazatelům ze 6.5. l998 br. O. Halamy a B.Kejře. Při setkání komise s členy tehdejší ÚR br. O. Halamou a B. Kejřem byly blíže vysvětleny příčiny, které k vyslovení těchto obvinění a potažmo i zákazu duchovenské činnosti E. Ruckému vedly. Tito členové ÚR měli být poněkolikáté upozorněni, že se neřeší případy lidí, kteří jsou z okruhu libereckého sboru a jsou hluboce zraněni z toho, jak s nimi bylo jednáno. Jako členové ÚR byli vyzváni, aby s touto situací něco udělali. Proto se setkali s těmito lidmi a tím, co se od nich dozvěděli, byli otřeseni. K rozhovorům s lidmi, zraněnými činností libereckého sboru byli pozváni biskupové ze zahraničí. Spolu s těmito údaji od konkrétních osob zjistili i stanoviska lékaře, psychoterapeutů, dr. Vojtíška ze Společnosti pro studium sekt a dalších a situace se jevila závažnou. Zákazem činnosti ER chtěli poukázat na závažnost situace a dosáhnout hledání uspokojivého řešení.

5

Skutečnosti, které komise zjistila, že podporují vznesená obvinění, jsou kromě svědectví konkrétních osob při rozhovorech s biskupy a členy bývalé ÚR (tato jména či konkrétní informace komisi dány nebyly) sdělení kompetentního pracovníka oddělení psychiatrie v Liberci, stanovisko dvou psychoterapeutů, vedoucích představitelů Společnosti pro studium sekt a další písemná či ústní vyjádření osob, které se cítí poškozeni jednáním představitelů či členů sboru JB v Liberci. Zmíněný pracovník psychiatrie a psychoterapeuti se setkali při své práci s osobami, které jevily zřetelné projevy narušeného duševního zdraví nebo traumatizujících zkušeností a setkali se se silnou formou psychické manipulace či tlaku nebo projevovaly pasivní závislost na autoritě a jako původce těchto zkušeností či obtíží označovali osoby či okruhy osob z libereckého sboru JB. Pracovník psychiatrie odhadl počet těchto osob do deseti a rovněž vyloučil možnost toto číslo přesně zjistit, neboť tento jev není specielně sledován. Psychoterapeuti uvedli, že někteří jejich klienti (celkem se setkali s pěti obdobnými případy) se setkali s formou silně persekučního chování za své názory. Ne ani tak ze strany vedení, jako spíše s odmítáním či určitou formou nátlaku od některých spolučlenů. Tyto případy se vyskytly v první polovině 90.let. Dr. Vojtíšek ze Společnosti pro studium sekt rovněž potvrdil, že se v uplynulých letech setkal s telefonáty i přímo hovořil s lidmi, kteří si stěžovali na počínání libereckého sboru JB. Symptomatika těchto sdělení mu připomínala lidi, zasažené tzv. „hnutím víry". Rovněž dr. Remeš z téže společnosti uvedl, že byl navštíven pacienty, kteří se opakovaně setkali s psychickým zraněním, které mělo dle jejich názoru pocházet ze služby E. Ruckého. Neměl však poznatky o jejich psychickém stavu v době, než se dostali do kontaktu s JB v Liberci. Kromě toho jejich návštěvy byly limitované. Jeden z bývalých členů libereckého sboru komisi sdělil, že se setkal po svém odchodu s tím, že za ním docházeli někteří členové a tropili povyk a cítili se osobně dotčeni jeho výhradami k vedení sboru. Domnívá se, že je vytvářena atmosféra, která znemožňuje konstruktivní kritiku. Setkal se s tím, že o problémech lidí se otevřeně hovořilo na staršovstvu. Jiná bývalá členka se i písemně vyjádřila v tom smyslu, že vedoucí se považují za neomylné a vyžadují úplnou poslušnost. Konkrétní příklad však neuvedla. Rovněž poukázala na to, že v tomto sboru je více psychicky nemocných lidí, než v běžné populaci a způsob víry, který se v tomto sboru aplikuje, vede k psychickým i fyzickým obtížím. Velice zajímavé bylo zhodnocení období členství v církvi JB v Liberci člověkem, který zde byl rovněž členem v první polovině 90. let a byl vyloučen. Při svém rozhovoru s členem komise uvedl, že i dnes dokáže pochopit důvody, pro které byl ze sboru vyloučen. Jednání ER a staršovstva považuje za korektní, i když snad příliš přísné. Důvody vyloučení dostal písemně a po celou dobu s ním ER jednal přímo, i když podle jeho názoru se stejné věci daly říct citlivěji. ER znal i osobně a konzultoval s ním i některá životní rozhodnutí. ER mu řekl přímo svůj názor. Ten se tomuto člověku nelíbil, ale nijak nucen nebo manipulován k rozhodnutí nebyl. Nakonec si to udělal stejně po svém. Chápal ER jako autoritu, ale říkal si, že to je také jen člověk a může se mýlit. Rucký je bezesporu osobnost, ale pokud to někdo vnímal nezdravě, nebude to asi problém ER. Atmosféru ve sboru tento člověk popsal jako nadšenou, hodně se sloužilo a bralo se to jako rys duchovnosti. Lidem se démony nevyhrožovalo, k nemocným se chovali normálně (modlilo se za ně a byli normálně přijímaní) a neví o tom, že by se porušovalo zpovědní tajemství. Když byl ze sboru vylučován, tak s ním nejdřív starší hovořili. Radili mu a dali mu prostor pro pokání. Když nechtěl, tak byl vyloučen. Později pokání činil a bylo mu řečeno, že se může do sboru vrátit. Bude hledat společenství spíše u jiné církve. Setkal se však s více lidmi, kteří do libereckého sboru už nechodí z různých příčin. Komise se dále setkala se členy staršovstva sboru JB v Liberci (pozn.3), seznámila se s materiály Diakonie Beránek, výročními zprávami nadace Euronisa, více než 300 dopisy, zaslanými lidmi, kteří chtěli reagovat na službu ER výpovědí o své osobní zkušenosti. Komise měla k dispozici podrobný zápis ze synodu JB z r. l998, vyslechla i člena bývalé a nynější ÚR J. Plevu a provedla další rozhovory a seznámila se s dalšími listinami, což je rozvedeno v textu níže. 6

Co se týče výše zmíněných obvinění, starší libereckého sboru jednoznačně popřeli, že by ve vyučování byly činěny rozdíly mezi lidmi (např. ve vztahu k nemocným). Ani pastorace nebývá vedena k odmítnutí lékařské péče či ordinovaných léků. Ve sboru se vždy prováděla péče o nemocné a služba umírajícím. Přitom však se modlívají za uzdravení. To však je jejich povinnost. Samotné uzdravení může pak dát jen Bůh. V minulosti došlo k jednomu případu odmítání předepsaných léků u jedné mladé sestry, která nebyla členkou sboru, byly však u ní prováděny pastorační návštěvy. Odmítnutí léků však nebylo důsledkem pastorace, ale vztahů v rodině, kdy tímto způsobem dívka chtěla řešit určitou krizi ve vztahu k matce. Při opakovaném neuposlechnutí členů Rady starších k užívání léků byla přivolána lékařka, která konstatovala zhoršení zdravotního stavu dívky. Ta byla staršími poté odvezena k nemocničnímu ošetření. Tento popis případu odpovídá i dopisu lékařky MUDr. Vojtové, který je přiložený v dokumentech. Ohledně postoje k nemocným starší sdělili, že při sboru je provozována Diakonie Beránek, kde se členové sboru přímo věnují péči o zdravotně postižené děti. Tomu odpovídají i výroční zprávy Diakonie Beránek 94-97. Zároveň starší libereckého sboru připustili, že v uplynulých deseti letech došlo k velkému pohybu lidí ve sboru a nemohou ručit za vše, co se neoficiálně mezi lidmi ve sboru řekne, nebo co si mezi sebou členové poradí. Při kázání, vyučování a pastoraci se však snažili o vyváženost. Nesouhlasí proto s obviněními o extrémní teologii, neboť jsou podkládána např. úryvky z kázání či časopisových článků bez kontextu, nesourodě namixovaných či zcela falzifikovaných. O práci na veřejném životě se podílí prací na školách v rámci hraničního regionu Euronisa, zaměřenou na kulturní a charitativní činnost (odpovídá potvrzení ZUŠ Liberec, výroční zprávy nadace Euronisa 95-97). V oblasti rodiny a manželských vztahů dle výpovědi starších byla vykonávána kázeň v několika případech. Ve dvou případech došlo k vyloučení člena - jednoho z manželů - proto, že přes napomenutí starších neukončil mimomanželský poměr. Rada staršovstva spočívala zejm. v obnovení manželské věrnosti a pokání. V případě odmítnutí této nápravy došlo k vyloučení. Zároveň druhému z manželů nebylo v rozvodu již bráněno. Další příčiny vyloučení ze sboru tkvěly v tom, že kázněný člen pomocí manipulace prakticky znásilnil jinou členku nebo za krádeže apod. zřejmé hříchy bez ochoty k nápravě. Celkem za léta 198798 došlo k vyloučení 15 členů. V žádném z těchto případů se nejednalo o příčinu, která by byla v odlišném učení nebo vztahu k autoritám. Jeden člen byl vyloučen pro opakované rušení nedělních bohoslužeb a pomluvy. Byl napomenut v tom smyslu, že nemá v průběhu bohoslužeb rušit hovorem, jinak chodit nemusí („vtipné“ poznámky ke kázáním). Podle informací starších je přibližně 30 členů (včetně let 87-98) v evidenci psychiatrie. Vysvětlují si to tím, že evangelium oslovuje právě ty, kteří vědí, že pomoc potřebují. Nevědí však o žádném, který by byl nejprve členem a pak by musel vyhledat pomoc psychiatra. V některých případech se podaří takovému člověku pomoci, takže už psychiatra nepotřebuje. Obecně však pastorační služba bývá v takových případech velmi obtížná. Na výslovný dotaz komise starší výslovně popřeli, že by narušovali soukromí členů prováděním cenzury korespondence či zákazem rozhovorů s dalšími osobami. Kromě výše uvedeného zákazu přístupu do shromáždění, pokud dotyčný své chování nezmění. Naopak členové staršovstva se stali terčem útoků bývalých členů vyloučených za některé přestupky či odešlých. Tyto útoky se zaměřovaly na pomluvy (např. z homosexuality) nebo zkreslování kázání a učení za účelem rozvracení vztahů v církvi. Kázeň v církvi se děla dle vyjádření starších po projednání na staršovstvu. Členu byl vysvětlen jeho přestupek, ukázána cesta k nápravě a dána lhůta. Při neuposlechnutí byl pak napsán dopis, který vše shrnoval. V případě pokání byla dána možnost návratu do církve (lze srovnat s dopisem o vyloučení člena – přiloženo).

7

V autoritě vystupuje celé staršovstvo, které se postupně od roku 1987 obměňovalo a doplňovalo. Většina starších však pamatuje sbor jako členové už v roce 1987 a letech následujících. Nejedná se o lidi nové a je evidentní, že se projevují dostatečně autonomně a nezávisle na osobě ER. Někteří bývalí starší nyní slouží jako vedoucí nově založených sborů v okolí Liberce. Do těchto sborů se „přelila” určitá část lidí, do té doby statisticky náležejících do Liberce. V současné době - od poloviny roku 1997 vede liberecký sbor Petr Krásný a ER ve větší míře slouží v okolí Liberce ve službě kazatelům. Pastorační péči obecně převzali další členové staršovstva. J. Pleva při rozhovoru s členy komise zmínil, že liberecký sbor býval terčem kritiky na pastorálkách či synodech ještě dříve, než do Liberce nastoupil ER jako kazatel. Dřívější správce J. Votrubec také býval kritizován a příčiny tkvěly v tom, že už tehdy byl liberecký sbor sice malý, ale aktivní. Na pastorálkách se však nic nedalo pro konfrontační atmosféru vyřešit. V roce l990 odešla část členů do sboru v Jablonci po vzájemných neshodách. Stanovisko ÚR bylo takové, že každý má svoji práci dělat tam, kde je a už se k tomu nevracet. Již v roce l992 byla snaha řešit to, že byl sepsán dopis proti fungování libereckého sboru. Byla sestavena komise a signatáři dopisu byli pozváni, aby s nimi záležitost byla probrána. Přišel jenom jeden, takže práce vyzněla do ztracena a nepsal se z toho ani zápis. Při porovnání výpovědi starších s dostupnými písemnými materiály (2) lze pozorovat shodu výpovědí s přednesy starších libereckého sboru na Synodu v květnu 1998. Při přečtení slibu uchazeče o vstup do libereckého sboru se nabízí otázka, jak vykládat část slibu, ve které se uchazeč zavazuje „poslouchat své starší a ctít je“. Pokud se vezme v úvahu kontext, je zřejmá snaha nového uchazeče identifikovat s celosvětovou UF (odst. 1 slibu). Dále konstatování o nedokonalosti společenství (odst. 2) naznačuje, že se neuplatňuje žádná absolutní poslušnost či elitářství vedoucích, neboť kde není nárok na dokonalost, nemůže být ani nárok na bezvýhradnou poslušnost. Při přečtení slibu staršího (rovněž přiloženo v dokumentech) je zřejmý důraz na charakter staršího (odst. 1) a bezplatnost (odst. 2) a ochota pomoci správci sboru (odst. 5). Tento rozbor tedy nenasvědčuje žádnému závazku člena k povinnostem, které by byly v rozporu s jeho základními právy. Další zajímavou skutečností je shoda o procesu vylučování, která vyplývá z rozhovoru se staršími a ze sdělení člena, který v minulosti vyloučen byl. Rozhovor, napomenutí, výzva k pokání a potom případně vylučující dopis. To by nasvědčovalo, že proces vyloučení má své formální a časově rozdělené fáze a je v něm přítomen moment dialogu starších a kázněného člena. Potom je samozřejmě věc náhledu na závažnost problému, o který se při napomínání jedná, a který může být zásadně odlišný tím, kdo vede ke kázni a tím, kdo kázeň není ochoten přijmout, ať už je důvod jakýkoli.Ze zjištění komise však nevyplynulo, že by kázeň v církvi byla vykonávána způsobem ponižujícím nebo znevažujícím. Při shrnutí výše uvedených zjištění je tedy třeba konstatovat, že z těchto zjištění nevyplývá, že by kdokoli byl úmyslně manipulován k chování, které by vedlo k omezování jeho základních práv, zmíněných výše. Nebylo zjištěno, že by někdo byl veden odmítání zdravotní péče, odmítání tradičních společenských hodnot, jako je manželství, rodina, vzdělání či veřejná aktivita. Ani že by docházelo k diskriminačnímu chování vůči některému pohlaví, lidem mentálně či fyziky postiženým či nemocným. Naopak čilá aktivita sboru v charitativní činnosti, specielně v oblasti péče o mentálně postižené děti a práce v euroregionu Euronisa umožňují dovodit závěr opačný. Zneužívání zpovědního tajemství se rovněž nepotvrdilo. Otázka, která by měla být podrobena veřejné diskusi je, o jakých věcech a do jaké hloubky spolu vedoucí mají hovořit o pastoračních problémech členů a do jaké míry otevřenosti je konzultovat, pokud společně hledají řešení. Znepokojivé zjištění je, že existuje okruh osob, které se cítí službou E. Ruckého, či obdobím, které v libereckém sboru JB zejména v l. pol. 90. let prožili, zraněni a potýkají se s různými potížemi psychického rázu. Někteří kontaktovali např. linku psychologické pomoci či jim postačoval telefonický rozhovor s pracovníkem Společnosti pro studium sekt. Jiní vyhledali 8

psychiatrii a nebo se jejich obtíže tohoto rázu projevily při psychoterapii jako problém druhoplánový. Právě s tímto okruhem lidí se zřejmě setkal skupina německých bratří a biskupů v dubnu l998. Totožnost těchto osob však komisi zůstala skryta. Tím také zůstal většinou skrytý i mechanismus, kterým ke zranění těchto lidí mělo dojít. Z výše uvedených zjištění lze klasifikovat momenty s podobnými znaky, které se zřejmě u některých lidí vyskytly. Jedná se o momenty, kdy jednotlivci byli narušeni ve své vnitřní rovnováze kvůli tlaku chování okolní skupiny, svou fixací na některé vůdčí osobnosti, nebo neobstáli určitým nárokům na kvalitu své zbožnosti. Téměř všechny tyto momenty však měly vyplynout ne z přímého chování ER jako vedoucího, ale z chování skupiny či jejího představitele v obecné podobě. Jiné konkrétní mechanismy, kterými k zranění jednotlivců mělo dojít, zjištěny nebyly. Ačkoli bez konkrétních příkladů jsou veškeré závěry spíše rázu spekulativního, nabízí se snad přeci jen určitý postřeh. Atmosféra velkého nadšení a příliv obrácených lidí, postrádajících tradiční křesťanskou výchovu, znamenala hledání nových netradičních způsobů církevní práce a kladla velké nároky na ty, kteří se podíleli na vedení a organizaci sborového života. Původní model, kdy většinu sborové práce (včetně návštěv u lidí, modliteb za nemocné a pastorace) prováděl správce sboru či diakon, nemohl v této nové situaci fungovat. Denominace jako celek na takovou situaci připravena nebyla a zřejmě nebylo reálné čekat v dané situaci pomoc odjinud. Hledaly se tedy zřejmě cesty jiné. V daném případě bylo nalezeno řešení v širokém zapojení většiny členů do církevní práce (starost o nově příchozí, vznik struktury domácích skupinek apod). Tím se dosáhlo výrazného efektu v různorodosti a množství církevní práce, která v Liberci byla sborem JB nepochybně vykonána. Výchova nových vedoucích a stabilizace členské základny je však záležitostí spíše dlouhodobého charakteru. Proto nemusí být překvapením, že pochybení lze odpozorovat spíše na úrovni běžných vztahů mezi členy či ve vztahu k nejnižšímu článku vedení sboru (vedoucí skupinek). Nadšení, tvořící jeden z hlavních pojmových znaků libereckého sboru první poloviny 90. let, mohlo na citlivější jedince nebo na lidi se sklony upínat se na konkrétní vzory působit nezdravě a mohlo vést ke zhoršení jejich psychické rovnováhy i do dlouhodobějších psychických obtíží. Velký důraz na službu druhým a snad někdy s tím spojená aktivizace nevyzrálých jedinců, kteří přesto byli vnímáni jako kompetentní služebníci, mohla působit zmatek a zranění. Sami liberečtí starší poukázali na nemožnost úplné kontroly nad situací mimo oficiální kazatelnu a „kuloárového dění“. Pro kvalitní posouzení této situace by bylo třeba zejména vyřešit otázku, zda rizikové momenty, které jsou výše popsány, jsou v rozsahu jinak vykonané práce pouze jednotlivostmi, které nevypovídají o celkovém charakteru služby libereckého sboru, nebo zda by na jejich základě mělo dojít k příslušné revizi některých dosavadních přístupů ve službě. To však zřetelně přesahuje rámec pověření této komise. Pokud je těžiště obvinění směřováno proti osobě E. Ruckého jako církevního pracovníka, pak ze shora uvedených faktů nelze obvinění považovat za důvodná, neboť shora jmenovaná obvinění z provedených zjištění prokázána nebyla. Poznámky: (1) Řád JB, vydání z roku 1997, Článek v Lidových novinách ze 14.2.1998, Článek v Životě víry 10/98, Dopis předsedy ÚR JB z 9.4.1997 staršovstvu libereckého sboru, Zprávy ÚR JB 2/98, Dopis ÚR JB ze 6.4.1998 E. Ruckému, Prohlášení novináře Petra Hampla ze 14.4.1998 (2) Řád JB, vydání z roku 1997, Dopis ÚR ze 6.4.1998, Slib uchazeče o vstup do libereckého sboru a slib staršího, Dopis ÚR kazatelům ze 6.5.1998, Výroční zprávy Diakonie Beránek z let 94-97, Zápis z rozhovoru s biskupy UF, Dopis MUDr. Jitky Vojtové, Zápis ze Synodu JB z května 1998, Vylučující dopis a další (3) Výpověď starších a pracovníků libereckého sboru z 26.9.1998 Petra Krásného, Evalda Ruckého, Zdeňka Fejfara, Ivo Nováka, Jiřího Helise, Petra Pospíšila a Jana Votrubce. Mgr. Luboš Dörfl 9

Zpráva o prošetření obvinění, týkajících se pastorační práce br. Evalda Ruckého a jejích důsledků Výchozí materiály pro formulaci obvinění: A) „Zákaz činnosti E. Ruckému“ - Praha 6.4.1998 - podpis: O. Halama,B. Kejř B) Dopis „Kazatelům,radám starších a sborům Jednoty bratrské“ - Turnov 6.5.1998 - podpis: O. Halama, B. Kejř C) Zpráva „Rozhovory biskupů v Jablonci a v Liberci“ ve dnech 27. - 28.4.1998 - Ochranov, Berlín, Nízký 6.5.1998 - podpisy: T. Gill, T. Clemens, M. Theile a K. E. Langerfeld D) Dopis „Křesťanským církvím, sborům a institucím" - 18.5.1998 – podpis: O. Halama, J. Halama ml., B. Kejř a J. Uhlířová. Vyšel také jako článek v Kostnických Jiskrách Evangelickém týdeníku č. 22/98 pod názvem „Dopis z Jednoty bratrské“ E) Článek „Co se děje v Jednotě bratrské“, Kostnické Jiskry - Evangelický týdeníku č. 24/98 ze 24.6.1998, podpis: J. Halama ml. Prameny pro ověření oprávněnosti obvinění : Výpovědi vedení a Rady starších sboru Jednoty bratrské (dále jen JB) v Liberci Výpovědi deseti náhodně vybraných účastníků pastorace E. Ruckého (dále jen ER) Výpovědi svědků žalující strany (1 psychiatr, 3 psychoterapeuti, 3 „postižení“) 369 dopisů věřících na podporu E. Ruckého, určené Synodu Jednoty bratrské 4 anglické verze dopisů psychoterapeutů poskytnuté Unity Delegation světové Jednoty bratrské Zpráva o pastorační činnosti ER v letech 1989 - 1998 9 písemných svědectví o pastorační činnosti ER Písemné svědectví ošetřující lékařky pacientky ze sboru JB Liberec Údaje o výskytu duševně postižených ve sboru JB Liberec (kartotéky a pastorační záznamy) Učebnice ER „Křesťanská psychologie a péče o duši“ (1998) Členské kartotéky a pastorační záznamy sboru JB Liberec

1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11)

Formulace hlavních obvinění (v závorce uvedeno písmeno výchozího materiálu) : 1) -

„za jeho službou zůstávají hluboce zranění, odmítnutí, deklasovaní a zhroucení lidé“ (A) „duševní zranění přetrvávají dodnes přes události časově vzdálené“ (C) „pastýřská péče nepřinášela pomoc, ale vyvolávala strach,vyvolávala nátlak“ (C) „traumata způsobuje necitlivé pastorační jednání, zasahování do soukromí a uplatňování určitých principů, které se stává manipulací“ (B) „hluboká zranění způsobily některé praktiky při osvobozování, uzdravování a užívání jiných duchovních darů“ (B) „za domnělým působením Ducha zůstává řada psychicky poraněných lidí“ (E) „kolem r.1990 bylo očekáváno uzdravení modlitbou“ (C) „exorcismus nevedl k uzdravení“ (C)

10

2) - „primář psychiatricko sexuol. odd. liberecké nemocnice se setkává s lidmi zasaženými JB a vykazujícími symptomy jako lidé z jiných sekt, v posledních dvou letech se jedná o 20 - 30 lidí a Jednota bratrská je dnes v této oblasti jakási »pracovní diagnóza« “ (B). - „liberečtí psychiatři a terapeuti mají často co činit s pacienty, kteří byli v kontaktu s JB“ (C) - „byli jsme odkázáni ještě na další psychoterapeuty v libereckých zařízeních“ (B) 3) - „uplatňování ‘duchovní autority‘ a poslušnosti, která je vzdálena bratrské milostné kázni, jejímž důsledkem je nedostatek úcty k osobnosti a právům člověka“ (A) - „nahrazování autority Písma a osobního vztahu víry autoritou vedoucího“ (B) - „nebezpečná instituce vůdcovských autorit“ (D) - „moc evangelia je suplována psychickým nátlakem a manipulací“ (A) - „nezvládnutá psychická manipulace“ (D) - „agresivní a netolerantní obraz světa“ (D) Úvodem považuji za nutné konstatovat, že obvinění byla formulována na základě svědectví odborníků ze světského prostředí (psychiatr, psychoterapeuti) a lidí vyloučených ze sboru JB pro závažné hříchy. Pastorace ER je posuzována téměř výhradně z hlediska působení na duševní zdraví a pohodu pastorovaných, tedy z hlediska psychologického a psychiatrického. Tady vidím základní problém tohoto přístupu. Psycholog, psychoterapeut, psychiatr má na zřeteli věci lidské, na úrovni emocí, rozumu, vůle apod., v tomto smyslu je služebníkem lidí, kterým má pomáhat, aby se cítili duševně dobře, aby byla posílena jejich osobnost, staví na sebepřijetí a sebeuskutečnění, odmítá zábrany a blokády. Tyto věci posilují duši, nikoli ducha. Nutno také dodat, že psychiatrie a psychologie často chápe náboženství a náboženské projevy jako svébytný druh neurózy. Pastor se samozřejmě stará i o věci duševní, ale prioritně by měl mít na zřeteli Boží věci, tj. aby přicházeli k Ježíši Kristu, žili s ním v souladu a nežili v hříchu – je tedy služebníkem Božím a teprve potom služebníkem lidí v dimenzích Božího vedení. Žádný odborník na duševní zdraví tedy nemůže v úplnosti soudit výsledky působení pastora, protože úzdrava duševní může být zároveň nemocí duchovní (= setrvání nebo upadnutí do hříchu). Odhalení a přiznání vlastního hříchu nikdy není pro dotyčného snadné a příjemné, může být i duševně zraňující, dokonce šokující. Pastorace jako duchovní léčba by měla mít na zřeteli realizaci Ducha, snahu o růst „nového stvoření“. Cesta vnitřního uzdravení by měla vést skrze Ježíše, cestou obrácení, pokání, odpuštění. Duševní choroby se v každé populaci vždy vyskytují. Těžké duševní choroby zasahují 5 – 10% populace (schizofrenie, maniodepresivita, endogenní deprese, organická poškození atd.). Dalších 15% lidí trpí během života lehčími duševními chorobami (neurózy, poruchy osobnosti, psychosomatické choroby, návykové závislosti atd.). Duševní nemoci vznikají na základě působení více faktorů, většinou při jejich souběhu. Vždy tu působí dispozice (zděděné vlohy, poškození při porodu, tělesná porucha apod.), prostředí (např. zážitky z dětství, rodina, těžké životní události, stres…) a způsob reagování osoby (životní styl, duševní předpoklady, temperament apod.). Duševní traumata (zranění) pak plynou z náhlých duševních otřesů (úraz, nemoc, rozvod, finanční krach, ztráta práce), z traumatizace v dětství (nepřijetí v rodině, citové strádání, tělesné postižení, úmrtí rodičů apod.), ze sebezraňování (pocity viny, výčitky svědomí apod.) a z hormonálních změn (těhotenství, klimakterium). „Nervové zhroucení“ je navršení několika duševních zranění současně.

11

Léčbu duševních chorob a duševních zranění provádějí psychiatři s využitím léků a psychiatrických léčebných technik a psychoterapeuti, kteří léčebně působí na duševní nemoc psychologickými prostředky. Psychoterapeutické přístupy mají dvě základní formy – direktivní a nedirektivní. Při direktivní psychoterapii působí psychoterapeut na pacienta přímým usměrňováním jeho postojů, chování a myšlení, dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů, vedoucích k úzdravě, provádí nácvik vhodných způsobů reagování, případně používá sugestivních technik. V nedirektivní psychoterapii zaujímá psychoterapeut neutrální postoj, podněcuje pacienta k mluvení o jeho problémech a k vyjádření pocitů, snaží se do pacienta vcítit a podpořit samostatnost jeho osobnosti.

Ad 1) Duševní zranění přetrvávající dodnes jsme zjistili u jednoho svědka z okruhu těch, kteří svědčili skupině německých bratří v Jablonci (C). Šlo o osobu, která měla nepřiměřená a idealizující očekávání vzhledem k osobě ER a potřebu výlučného osobního vztahu s ním. Když toto nemohla dostat, cítila se zraněna a poškozena. Nutno dodat, že pocit zranění či odmítnutí byl i následkem toho, že dotyčná osoba sama zraňovala ještě předtím, než sama pocítila zranění (systematické sledování pochybení ER, sbírání a zveřejňování důvěrných informací o něm atd.). Dlouhodobé pocity vlastní viny vedly tuto osobu zřejmě k dodatečnému hledání důvodů k ospravedlnění vlastního jednání tím, že stupňovala vyhledávání negativ na ER (tím psychologicky přenesena vina na něj). Tato osoba se dosud cítí zraněna, podstoupila i psychoterapii. Na případ této osoby navazuje i případ další údajně zraněné osoby, který však nebylo možné svědecky doložit. Tato osoba byla vyzvána předešlou osobou ke shromažďování důvěrných informací o ER a přistoupila na to, i když v rodině Ruckých bydlela, protože ztratila vlastní byt. Soužití bylo nejprve rodinné a srdečné, později napjaté a z hlediska dotyčné osoby neuspokojivé (cítila se nedoceněna ). Když rodina Ruckých zjistila, že je sledována (odposlech telefonátů, kontrola knihovny, odposlech důvěrných rozhovorů, zveřejňování intimních záležitostí), staly se vztahy konfliktními a ER požádal dotyčnou osobu, aby se odstěhovala, což ona osoba odmítla. ER se tedy obrátil na Radu starších,aby mu pomohla v hledání náhradního ubytování, ale danou osobou to bylo odmítnuto a přiznala v plném rozsahu své sledování. Došlo k prudké hádce v afektu s oboustranným slovním napadením a následným vykázáním dané osoby z bytu. Ta odešla do sousedního sboru a tam se dle svědectví prvního svědka psychicky zhroutila a dodnes má starost o svůj život. ER nepopírá, že tuto osobu slovně napadl a vykázal z bytu, udává, že se jí za to třikrát omluvil (i veřejně před Radou starších a Úzkou radou) a vysvětlil jí, že to bylo jednání v afektu. Dotyčná osoba však omluvu nikdy nepřijala a dodnes to cítí jako duševní zranění (i ona patří ke svědkům vyslechnutým skupinou německých bratří v Jablonci). Ze zprostředkovaného svědectví jsme se dověděli o další nervově zhroucené osobě. Toto svědectví se však ukázalo jako neopodstatněné, protože při návštěvě této osoby bylo zjištěno, že nemá žádné příznaky duševní nemoci nebo zhroucení a sama se cítí zcela duševně zdráva. Udává však, že prodělala období těžké deprese, nepřipisuje však vinu ER, který se jí snažil pomoci v nástupu relapsu psychického onemocnění . Tato osoba byla opakovaně psychiatricky léčena a hospitalizována mnoho let před vstupem do JB Liberec (poprvé 1961) pro závažné psychické onemocnění opakující se po klidových fázích. Nové nastartování choroby bylo výsledkem souběhu dlouhotrvajícího přetížení a konfliktní situace v zaměstnání, náročné životní situace v rodině, úmrtí blízké osoby, ztráty jistoty v duchovním zázemí a tělesného vyčerpání. Tuto verzi lze ověřit dvěma dalšími na sobě nezávislými svědectvími, případně i ze zdravotní dokumentace. ER považuje tento příběh za nejtěžší zkušenost své pastorační práce, zejména pak fázi předcházející vypuknutí choroby, kdy se při modlitbě objevily u dotyčné osoby specifické fenomény (mluvení „hlasy“). Tyto jevy se podařilo direktivně a modlitbou za uvolnění zastavit, ale jen na krátkou dobu, psychická porucha u dotyčné osoby posléze znovu vypukla. Uvedená osoba byla třikrát navštívena zástupci bývalé Úzké rady, staršovstva ze Železného Brodu a nějakými 12

manželi a žádána o písemné svědectví proti ER, ale vždy to odmítla. Rodina také nehodlá proti ER svědčit, má však výhrady proti libereckému sboru, kvůli kterému se dle jejich mínění uvedená osoba „zbláznila“. Z jiného svědectví jsme se dověděli o existenci další osoby, která se snad také cítí zraněna či deklasována, protože ztratila zaměstnání v zařízení JB Liberec. Toto nebylo také možno přímo ověřit, je však známo, že dotyčná osoba je jednou z organizátorek setkání zraněných se skupinou německých bratří v Jablonci. Na setkání naší komise s Radou starších JB Liberec bylo konstatováno, že tato osoba odešla ze sboru JB sama poté, když měla velké pracovní problémy ve vedoucí funkci (finanční, organizační, komunikační) a měla proto přejít na jinou funkci, což ona neakceptovala. O dalších zraněných, odmítnutých, deklasovaných a zhroucených jsme se nedověděli. S tím, že by traumata způsobovalo „necitlivé pastorační jednání, zasahování do soukromí a uplatňování určitých principů, které se stává manipulací“ jsme se ve svých zjištěních nesetkali, svědectví pastorovaných a svědectví z dopisů hovoří o opaku (více o tom příloha 2 a 3). Kolem r. 1990 bylo ve sboru v Liberci opravdu očekávání uzdravení modlitbou. Bylo to dáno uzdravením osob zejména na hromadných evangelizacích S. Rydera. i jiných evangelizátorů. Ke spontánní úzdravě na modlitbě docházelo v letech 1990 – 96 i při běžné pastorační činnosti ER (namátkou doloženo dopisy i několika svědectvími – např. trvalé uzdravení z těžké duševní choroby, uzdravení z chronických psychosomatických nemocí,výrazné zlepšení u somatických nemocí, vysvobození ze závislosti na drogách atd. Z vyjádření pastorovaných osob vyplývá (viz příloha 2), že se na ER obracely s velmi širokým okruhem zdravotních a psychických problémů,které byly už předtím někým bezvýsledně řešeny (psychiatrem, lékařem, psychologem, kazatelem apod.) Popud k vyhledání služby ER vycházel vždy se strany pastorovaného, asi ve třetině případů to bylo na doporučení vlastního kazatele nebo přátel. Při pastoraci byl v naprostém většině případů přítomen ještě někdo další (kazatel, rodinný příslušník, starší sboru apod.). Pastorační setkání trvala od 10 min. do 3 hodin, převažovala doba 1 hodiny a výše. V průběhu pastorace ve všech případech byla vždy modlitba a rozhovor, většinou s radou a doporučením s ohledem na Boží řešení. Výraz exorcismus nebo vymítání se v praxi ER nevyskytuje. Zmínka o tom není ani v 369 dopisech ani ve vyjádřeních účastníků pastorace ER i přes přímý dotaz. ER prohlašuje (a uvádí to i ve své teoretické práci „Křesťanská psychologie“), že nikdy neztotožňoval nemoc s démony (tedy, že za každou nemocí je démonické působení). Počítá však s tím, že démonické pozadí (např. nevyznání hříchů, neodpuštění), může mít psychosomatické důsledky. Potom se nemoc může upravit, najde-li dotyčný spočinutí v Bohu. Pak ER aplikuje a doporučuje modlitbu za uvolnění. Ze zkušeností pastorovaných, z dopisů i výpovědí svědků víme, že v některých případech byly na nemocného vzkládány ruce (kazatelé, starší sboru), výjimečně se vyskytovalo potírání olejem. Jiné způsoby (praktiky) nebyly zaznamenány, stejně jako užívání „jiných duchovních darů“ (není specifikováno), není nám ani známo ani jakékoli zranění působením těchto darů.

Ad 2) Pramenem k tomuto obvinění byl dopis primáře psychiatrick-sexuologického oddělení liberecké nemocnice dr. Vojtíškovi. Pan primář O. Halamovi a B. Kejřovi písemné vyjádření odmítl a tento dopis zaslal dr. Vojtíškovi proto, že se na něj oficiálně obrátil jménem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Své vyjádření p. primář považuje za čistě soukromé, jak lze doložit jeho průvodním dopisem přiloženým ke kopii, kterou nám poskytl, a potvrzuje to i dr. Vojtíšek, jemuž byl adresován. Přesto nám Unity Delegation světové Unitas fratrum předala dne 29.11. 1998 anglickou verzi tohoto dopisu jako hlavní dokument obžaloby, poskytnutý O. Halamou a B. Kejřem. 13

Třebaže jde o soukromou korespondenci, lze vzít na vědomí, že psychiatrií v Liberci prošlo několik mladých osob s narušeným duševním zdravím, způsobeným sugestivním působením a psychickou manipulací ve směru pasivní závislosti na autoritě, původci byli směřováni k okruhu osob uvnitř JB Liberec, bez dalšího bližšího určení. Při osobní návštěvě primář jednoznačně popřel, že by se jednalo o 20 – 30 lidí v posledních 2 letech, naopak uvedl, že jde o období zhruba od r. 1990 (tj. 8 let) a za tuto dobu to bylo maximálně do 10 lidí, rozhodně ne více. Vesměs šlo o mladistvé nezralé osobnosti, orientované na hledání autorit. O jejich dřívějším duševním zdraví se nedají zjistit žádné informace, tedy ani to, jestli vykazovaly uvedené symptomy už před kontaktem nebo až po kontaktu s některými osobami z okruhu JB Liberec. Dále p. primář jednoznačně popřel, že by u něj na oddělení existovala byť i jen pracovní diagnóza „Jednota bratrská“. Uvedl, že evidenci o příslušnosti pacientů k nějaké církvi nebo i o kontaktech s ní nikdy nevedli a ani by to na svém oddělení nedovolil, pokládal by to za diskriminaci, nelze to zjistit ani z anamnéz pacientů. P. primář na přímý dotaz odpověděl, že o dalších terapeutech s danými zkušenostmi neví. Na základě anglické verze dopisu z neděle 20.11. 1998 adresovaného Unitas Fratrum jsme se dověděli o dvou libereckých psychoterapeutech, které jsme posléze navštívili. Jde o manžele, kteří ve své profesi už nepracují, paní je 6 let na mateřské dovolené a její manžel pracuje 2 roky v jiné profesi. Ani jeden z nich nemá psychologické ani psychiatrické vzdělání, jsou speciální pedagogové s výcvikem v arteterapii (tj. využití výtvarné činnosti v léčbě). Klienti by měli mít před vstupem do psychoterapie psychologické nebo psychiatrické vyšetření, které jim vzhledem k absenci kvalifikace nemohli poskytnout uvedení manželé; dá se tedy předpokládat, že tito klienti byli zároveň pacienty psychiatrického oddělení nemocnice v Liberci jako jediného pracoviště toho druhu v regionu. Oba dohromady měli celkem 4 klienty a 1 (možná až 2) telefonáty ve spojitosti s JB Liberec. Všichni klienti k nim však přišli s jiným problémem (manželským, osobnostním…), než který by měl původ v JB. Tito klienti docházeli na arteterapii nejprve k paní v letech 1990 – 1992, poté 2 z nich přešli na arteterapii k jejímu manželovi. Žádný z těchto klientů nebyl v přímém ani zprostředkovaném kontaktu s Evaldem Ruckým. Výtky v dopise se vztahují obecně k libereckému sboru bez bližšího určení, týkají se určité formy silného psychického nátlaku spojeného s odmítnutím za názory, neodpovídající mínění skupiny. Terapeuti se domnívají, že ER o takovýchto náladách ve sboru věděl a viní ho, že proti nim nezasáhl. O dalších libereckých psychoterapeutech s uvedenou zkušeností jsme se nedověděli ani na schůzce se členy bývalé ÚR O. Halamou a B. Kejřem dne 6.2.1999. O vlivu JB Liberec jsme se také dověděli z vyjádření MUDr. P. Remeše z Psychiatrické kliniky Bohnice, jehož anglickou verzi jsme dostali od Unity Delegation dne 28.11. 1998. Pisatel tam uvádí, že byl před pěti lety navštíven lidmi z JB Liberec, kteří se setkali s psychickým zraněním, o němž se domnívali, že má původ ve službě ER. Symptomy byly převážně úzkostně depresivní, jiné měly znaky vážnější psychotické poruchy paranoidní povahy. Návštěvy u dr. Remeše byly omezeny na dvě nebo tři a pisatel nemohl posoudit, jaký byl psychický stav klientů předtím, než začali navštěvovat JB Liberec. Rovněž pro Unity Delegation byl určen dopis jedné bývalé členky sboru JB Liberec, v němž mimo jiné poukazuje na to, že v tomto sboru je více duševně nemocných lidí, než v běžné populaci, a že způsob víry v tomto sboru vede k psychickým a fyzickým obtížím – vše na obecné rovině bez konkrétních údajů. Pro posouzení těchto obvinění požádala naše komise o vyjádření vedení JB Liberec a to podle pastoračních zpráv, členských kartoték a osobních poznatků vypracovalo jmenovitý přehled o výskytu různých psychických poruch v jejich sboru s krátkými charakteristikami. Analýzou těchto údajů bylo zjištěno, že výskyt duševních chorob v JB Liberec nevybočuje z běžného výskytu v populaci, třebaže by se to dalo předpokládat s ohledem na to, že církve jsou ve zvýšené míře vyhledávány lidmi nějak handicapovanými nebo těžce nalézajícími sociální přijetí (blíže o tom viz Příloha 4). 14

Ad 3) Autorita je všeobecně uznávaná vážnost, úcta, rozhodující vliv, případně moc. Autorita v biblickém pohledu vyplývá z rovnováhy lásky a kázně. Láska znamená přijetí, dávání, důvěrný vztah, naději, kázeň zahrnuje řád, pravdu, spravedlnost, odpovědnost. Modelem mužské autority je vedení vyvolávající poslušnost, staví na odpovědném postoji k těm, kdo se autoritě podřizují a na bezpodmínečné lásce k nim, zároveň a především je to ale také postoj jednoznačné podřízenosti vyšší, Boží autoritě. Autorita E. Ruckého, ale i celého vedení libereckého sboru je zjevná, není to však autorita nějak delegovaná nebo vynucovaná, naopak se jeví jako autorita přirozená, vyplývající z vlastností duchovních a osobnostních a ze schopnosti vést druhé. Z dopisů věřících (viz Příloha 3) to vyznívá v mnoha ohledech – např.pisatelé uvádějí, že „vede k následování Pána Ježíše Krista“ (83 lidí), „je příkladem“ (50), zároveň však uvádějí, že „nikdy nemanipuluje, nevyhrožuje“ (18). Na autoritě ER se podle svědků jistě podílí i jeho jasnost a jednoznačnost v řeči i v chování a v neposlední řadě i výrazně extravertní rysy osobnosti a schopnost aktivizovat a nadchnout druhé. I svědci z řad vyloučených nebo odešlých ze sboru JB Liberec v rozhovorech vzpomínají na jeho elán, „nakažlivé nadšení“ pro Pána Ježíše Krista, na sílu a upřímnost jeho nasazení pro přivádění lidí k Bohu. To, že by služba ER byla „vzdálena bratrské milostné kázni, jejímž důsledkem je nedostatek úcty k osobnosti a právům člověka“, jsme nezaznamenali, a to ani z dostupných výpovědí svědků, kteří byli vyloučeni nebo odešli ze sboru JB v Liberci. Ti v tomto ohledu zmiňovali přísnost a přímost nebo přímočarost, chápali ji ale jako funkční a spravedlivou. V dopisech věřících je tato vlastnost také uváděna, a to v pozitivním světle, vyskytuje se navíc ještě častá formulace „nekompromisnost ke hříchu“, která o směru přísnosti mnohé napovídá. I ve výpovědích pastorovaných je přímost a přísnost s ohledem na hřích zmiňována v tom smyslu, že byla dotyčným dobrým a jasným vodítkem v řešení jejich problémů. Z analýzy dopisů a výpovědí pastorovaných dále vyplývá, že si lidé na E. Ruckém cení jeho laskavosti, vstřícnosti, opravdovosti, citlivosti, porozumění pro bližní, úcty k osobnosti bližního (blíže viz Příloha 2,3). Ze stejného zdroje vychází i popření toho, že by u ER docházelo k nahrazování autority Písma a osobního vztahu víry autoritou vedoucího, naopak je konstatováno, že ve své pastorační službě vychází z Božího Slova, že upevňuje lidi ve víře v Pána Ježíše Krista, je oddaný Boží služebník, pomáhá najít cestu v začátcích víry, pomáhá v šíření evangelia atd. Horlivost pro Boží věci a vedení k opravdové víře v Boha uvádějí i svědectví odpůrců ER i lidí nezainteresovaných a stojících mimo JB. Jeví se nám jako podstatné, že ER sám je pro mnohé příkladem opravdového osobního vztahu k Bohu a důvěry v Něho a jeho Slovo i ochoty se pro svou víru něčeho vzdát. Nemůžeme ani konstatovat, že by „moc evangelia byla suplována psychickým nátlakem a manipulací“. Jak už bylo uvedeno, na moc evangelia byl u ER vždy kladen důraz ve všech jeho činnostech. Psychický nátlak nebyl uváděn žádným z našich svědků. Nepřímo o nepřítomnosti psychického nátlaku svědčí i množství pastorací spontánně vyžadovaných a vyhledávaných a doporučovaných lidmi, kteří je sami pozitivně prožili. Kdyby byli pastorovaní vystavováni psychickému nátlaku a manipulaci, snažili by se naopak z takového tlaku uniknout (přirozená reakce).

Závěr: Na základě analýzy všech uvedených dostupných dokumentů, svědectví a výpovědí pastorovaných (blíže viz přílohy) předkládám dalším členům vyšetřovací komise k posouzení tento názor: 1) Ve sledovaných bodech obvinění nebyl z mého hlediska shledán důvod pro zákaz činnosti br. Evaldu Ruckému (tím méně pak důvod pro dělení JB). 2) Obvinění jsou velmi vágní jak pojmoslovně (obecná rovina), tak fakticky, jejich doložitelnost a průkaznost je víc než problematická, některá mají charakter pomluvy. Svědectví 8 žalobců při 15

návštěvě německých bratří v Jablonci nebyla ověřena z jiných zdrojů, zejména nebyla slyšena verze ER a starších libereckého sboru. Obvinění nejsou vždy poměřována biblickým pohledem. 3) Ze stovek svědectví v dopisech, z hloubkového šetření u pastorovaných i ze svědectví žalující strany je naopak patrné, že přes drobnohledné hledání negativ práce ER za posledních 10 let jsou tato negativa zcela nepatrným zlomkem celé jeho práce pastorační, kazatelské a organizační. Nelze nevidět jeho horlivost pro Boží věci a pro přivádění lidí k Pánu Ježíši Kristu a také důvěru a vděčnost několika stovek lidí, kterým pastoračně sloužil a kteří následně doporučovali jeho službu dalším bez ohledu na hranice denominací. Pozitivním svědectvím se jeví i nebývalý růst sboru, vznik dalších 3 sborů z původního, množství aktivit souvisejících s libereckým sborem (Diakonie Beránek, Nadace Euronisa, mateřská a základní škola, misijní škola, služba vězňům, pomoc Jedličkově ústavu, pravidelná přednášková činnost pro školy atd.) i spontánní vznik pastorační služby ER pro začínající pastory a pracovníky církevních služeb. Také to, že přes prudký nárůst členstva, který by snadno mohl vést k anarchii a chaosu se všemi průvodními jevy davové situace, vznikla velmi rychle kvalitní sborová struktura, považuji za velký klad práce ER a vedení libereckého sboru. 4) Z hlediska psychologického považuji za nezodpovědné, že tzv. „zranění“nebyli ve svém novém sboru vedeni k odpuštění, případně pokání, což je i ze světského (natož z duchovního) hlediska jediným opravdovým léčebným prostředkem vedoucím k duševní i duchovní úzdravě. Jejich uváděná traumata, která by za ta léta od jejich vzniku musela být přinejmenším částečně zpracována a „odžita“, byla znovu otevřena a dále ponechána bez dalšího pastoračního ošetření. Tak může dojít k dalším psychickým zraněním z pocitu, že svědci byli účelově použiti a dál ponecháni svým problémům a pocitům viny. 5) Celá kauza ve mně vyvolává dojem, že zákaz činnosti ER nebyl výsledkem analýzy jeho práce, případně jeho pochybení, ale že vzhledem k jeho charismatu a přirozené autoritě byl použit jako spolehlivý startovací impuls pro vznik konfliktu, který žalující strana potřebovala vyvolat, aby mohla realizovat oddělení se od stávající České provincie JB a následné připojení k Evropské kontinentální provincii. Za normální situace by bylo jistě absurdní, aby se kvůli údajným pochybením jednoho kazatele, navíc těžko doložitelným, dělila a diskreditovala vlastní církev bez předchozího pokusu o řešení, nápravu a prevenci případného opakování chyb. Celý případ považuji za uměle vykonstruovaný, účelový a povýtce světský, tj. směřující k udržení a uchopení moci, nikoli k věcem duchovním. Pokud by šlo opravdu o problém duchovní, bylo by jistě hledáno Boží řešení, byly by společné modlitby (případně půst), byly by vedeny rozhovory o sporných otázkách (pastorace, teologie) a to v biblickém duchu (pravda, láska, spravedlnost). Z celkového stylu eskalace konfliktu usuzuji naopak na osobní vyřizování účtů a snahu zlikvidovat potenciálního konkurenta ve vedení církve.

Náměty a doporučení, které vyplynuly ze sledování případu 1) Zpracování pozitivních i negativních zkušeností z vedení rychle rostoucího společenství (neprůchodná řešení, osvědčené metody v duchovní, organizační a pastorační práci, rizika, změny postojů k některým věcem v průběhu času, zkušenosti s vytvářením sborové struktury atd.) pro ostatní pracovníky církve, kteří by se mohli dostat do podobné situace. 2) Průběžné vzdělávání pastoračních pracovníků (kazatelů, vedoucích domácích skupinek, dalších služebníků) teoreticky (teologicky, psychologicky) i prakticky (postupy, metodika, zkušenosti, prožitek). 3) Definování a kodifikování zpovědního tajemství a možnosti konzultování pastoračních problémů (s kým, za jakých podmínek, v církvi i mimo církev, supervize) zejména při ohrožujících situacích. 4) Zaujmutí stanoviska v církvi k přijímání duševně nemocných lidí do sborů a k důsledkům jejich členství (odpovědnost a ochrana kazatelů, veřejné mínění, rizika duševních chorob). 16

PŘÍLOHA 1

Přehled pastorační činnosti br Evalda Ruckého Br. Evald Rucký nastoupil do JB Liberec v červenci 1987. Desetileté období své působnosti v tomto sboru dělí pracovně na 3 etapy: I. r. 1987 - 1989 (sbor JB z cca 35 členů vyrostl na 110). ER prováděl pastoraci sám, průměrně šlo o 3 až 4 pastorační rozhovory týdně. Zaměřeny byly 1) na nově příchozí a na individuální budování jejich základů víry, 2) zpovědní a hlubinou pastýřskou péči o jednotlivce, 3) návštěvy u starých a nemocných členů (diakonská služba) II. r. 1990 - 1993 (růst sboru z cca 100 na cca 500 členů). Pastorace byla rozdělena mezi ER a P. Krásného (1990), J.Votrubce, M. Škodu (1991) a J. Talána (1992). Zaměření pastorace se dělilo na: 1) rozhovory a přivádění lidí k Pánu s pokáním a následnou péčí, 2) návštěvy v rozdělených rodinách a rozhovory mezi věřícím a nevěřícím partnerem, 3) rozhovory o výchově dětí - přicházeli i dospělí se svými dětmi, 4) individuální a systematické budování dalších služebníků s pastýřským obdarováním. Pastorace jednotlivce trvala průměrně 2 až 3 hodiny, za jeden rok jich proběhlo téměř 300. III. 1993 - 1997 (sbor dal vzniknout novým sborům a rozdělil se - v JB Liberec zůstalo cca 350 členů). Pastorační rozhovory postupně přebírali noví kazatelé a vedoucí domácích skupinek. ER se zaměřil hlavně na pastoraci rozdělených rodin, náročných případů (alkoholové,drogové a jiné závislosti, homosexualita aj.), psychicky oslabených a nemocných lidí, dále zintenzivňoval individuální péči o jednotlivé služebníky kazatele, starší, pracovníky sboru, škol, diakonie, nedělní školy. IV. 1997 - 1998 ER upouštěl od pastorace jednotlivých členů sboru a přibíral stále více služebníky církve i jejich rodiny do pastýřské péče. Rozhovory probíhaly 1krát měsíčně a trvaly půl dne. Péče ER o kazatele a jejich rodiny má vždy několik rovin. V rovině osobní se zaměřuje na charakter, schopnosti, temperament daného služebníka, osobní život s Bohem, vzdělávání a růst ve službě, na jeho manželské a rodinné vztahy, službu manželky kazatele ve sboru atd. V rovině služební jde o zjištění stavu daného sboru (členstvo, starší, dom. skupinky, vize sboru, plánování sborové činnosti, duchovní činnost ve sboru, metodické poradenství ve finančních a provozních otázkách apod.). Dále se ER zaměřoval na vytváření vzájemné komunikace a přátelských vztahů se členy RS a vedoucích domácích skupinek, na jejich vzdělávání, vytváření sborové struktury a vztahů uvnitř sboru, vedení k pohostinnosti a péči o přicházející, na výuku zákona a milosti ap. Věnoval se i problematice péče o vedoucí mládeže, výchovy a vedení nových služebníků, vybudování týmu přímluvců, výhledům k novým misijním možnostem sboru. V individuální rovině ER pomáhal pastorovaným i ve speciálních otázkách (konzultace problematických pastoračních případů, poradenství zaměstnanecké a právní, misijní a evangelizační zkušenosti). K pastýřským setkáním s kazateli vždy patří společná modlitba, povzbuzení a potvrzení ve službě.

Teoretická východiska pastorační práce Evalda Ruckého u psychosomatických nemocí, depresí, závislostí, sexuálních potíží (čerpáno z dizertační práce ER Křesťanská psychologie) Pastorační přístup a řešení vždy vychází z biblického pojetí, zároveň je bráno v potaz i hledisko lékařské a psychoterapeutické. Nemoc je chápána jako jev, který úzce souvisí s hříchem. Pastorace má 2 fáze: A) naslouchání a rozhovor s nemocným za těchto podmínek: 1) soucit s nemocným, 2) bezpodmínečná úcta, 3) bezpodmínečná akceptace nemocného, 4) emocionální vřelost, 5) ryzost. Cílem této fáze pastorace je, aby nemocný získal odstup od svého problému, nahlížel ho Božíma očima, získal sebedůvěru, prohloubil své sebepoznání a snažil se samostatněji rozhodnout v souvislosti se svou nemocí. B) vyznání viny (zpověď), odpuštění a modlitba za uzdravení. Podle okolností jsou doporučovány různé formy modlitby: modlitba s prosbou Boha, modlitba víry, modlitba v jazyku s přímluvou mimo lůžka nemocného, prosba nemocného, promlouvání v autoritě Ježíšova jména. Doporučuje se mít při modlitbě otevřené oči, vzkládat ruce na nemocné,naslouchat Ducha sv. při směru vedení modlitby

17

PŘÍLOHA 2

Vyjádření osob, které mají osobní zkušenost s pastorační činností Evalda Ruckého Oslovila jsem 10 osob ( 8 žen, 2 muže), o kterých jsem se z různých zdrojů dověděla, že znají pastoraci ER. 9 těchto dotázaných bylo z JB (4 z Liberce, 5 z jiných sborů JB, l z jiné církve). Dotázaní odpověděli na standardně zadané otázky, své výpovědi podepsali a uvedli adresu. Otázky a odpovědi: 1. S jakým problémem (zdravotním, psychickým apod.) jste se na ER obrátil(a) ? Depresivní stavy (5), únava (2), nespavost, panické stavy, závislost na drogách, konfliktní vztah k rodičům, přetíženost v povolání, okultní činnost, dlouhodobé vážné zdravotní problémy, maniodepresivní psychóza, poruchy dýchání a selhání léků, citový vztah k psychicky nemocnému člověku, psychický a duchovní problém (blíže neurčený). 2. Byl Váš problém už předtím někým (kým) řešen a s jakým výsledkem? Ambulantní psychiatr (3), odborný lékař (3), psycholog, kazatel JB, starší sboru, nemocnice, ústav, modlitby ve skupince a v rodině - vše bez výsledku (u l resp. neudáno) . 3. Kdo a jak dal první popud k vyhledání služby ER? Všichni vyhledali ER sami - byl pastorem jejich sboru (3), po návštěvě shromáždění v libereckém sboru, po návštěvě přednášky ER, po služebním setkání z jiné církve, na doporučení svého kazatele, bratra, přítele, sousedky (členů JB). 4. Jak na to ER reagoval? Pozvání k návštěvě (2), modlitbou (2), okamžitým přijetím (4), zařazením modlitby za uzdravení na shromáždění, dal novou naději, věnoval čas. 5. Jak probíhalo setkání s ER: Kdy: setkání proběhla v rozpětí let 1990 až dodnes, začátek: 1990 (1), 1991 (1), 1992 (1), 1993 (2), 1995 (2), 1996 (3). 7 dotázaných navštívilo ER vícekrát, 2 ho navštěvují dodnes, 3 jednorázově. Kde: sborový dům JB Liberec ( 4 ), byt Ruckých (3), doma u dotyčného, v nemocnici, v Koloseu, u opakovaných návštěv i jinde, případně i telefonicky. Kdo ještě byl přítomen: u většiny (9) byl přítomen i někdo další: někdo z rodiny dotyčného (4), jiný kazatel (3), manželka ER (3), přítel (2), starší sboru (1), psychiatr (1). Jak dlouho setkání trvalo: rozmezí od 10 min. až 3 hod., převažuje 1 hod a výše (6) Co se dálo během setkání - popište velmi stručně např. při rozhovoru, modlitbě,vymítání apod. Vždy: rozhovor (10), modlitba (10), dále doporučení, rada (6), pojmenování problému (2), zjišťování příznaků (2), vzkládání rukou (2), napomínání (2), povzbuzování (2), přítomnost a jednání Ducha svatého, spontánní úzdrava při modlitbě, reflexe ve světle Božího Slova, potírání olejem, sdílení vlastních zkušeností, zprostředkování zážitků a zkušeností jiných lidí (exorcismus nikdy neuveden - i na výslovný dotaz).

18

Dostal(a) jste od ER nějaká doporučení (jaká), souhlasil(a) jste s ním nebo ne a proč Žádné doporučení (2), navštívit odborného lékaře a poslouchat ho (2), předkládat problémy před Pána Ježíše Krista, navštívit věřícího psychiatra, proměnu postojů, pravidelné modlitby s rodinou, lásce, kurz Přemožitelé, postoj, že nemoc není trest, doufání v pomoc Hospodina, osamostatnění se od rodičů v dospělém věku, oddělení se od psychicky ohrožujícího vztahu V případě,že jste nesouhlasil)a) s doporučením,jak na to ER reagoval: Nesouhlas nikdo, souhlas 8. Dovětky: dal mi naprostou svobodu, nikdy nic nevnucoval, nemanipuloval, nevyčítal, ER vždy respektoval názor druhého. 6. Jaký vliv měla setkání s ER na Váš původní problém - vypište např. zlepšení, zhoršení, beze změny, zlepšení či zhoršení v jiné oblasti atd. Zcela uzdraven (2), zlepšení (2), pozvolná změna k lepšímu, stabilizace stavu bez nutnosti ústavní léčby, vysvobození ze závislosti, správný postoj k nemoci, pokoj v srdci, motivace k bližšímu vztahu k Bohu, motivace k modlitbám a studiu Bible, poznání možnosti, jak problém ovlivnit, možnost zrušení medikace, prorocký vhled do problému 7. Popište krátce Váš základní pocit ze setkání s ER Snaha pomoci (3), velmi obětavý (2), upřímný (2), přijetí a pochopení, přátelskost, osobní účast, niterný soucit, důvěra, úleva, že někdo chápe, oč jde, vystižení podstaty problému, nalezení Božího řešení pro daný problém, uspokojení a jistota, že ji Bůh neopustil, nekompromisnost k hříchu, umí přísně napomenout bez odsouzení, pohrdání nebo nelásky, nechce se zalíbit hezkými řečičkami 8. Co na Vás při setkání s ER působilo pozitivně a co negativně (vypište) Pozitivně: pastýřský přístup (3), zájem a soucítění (3), důvěra (3), pochopení, přijetí, láska, snaha pomoci, moudrost ,ochota naslouchat, věnování času, neodsuzování, jednání jako se sobě rovným, nic nepředstíral, nedával laciné rady, měl duchovní vhled do situace, bez duchovních frází, byl velmi kamarádský Negativně: telefonáty v bytě, odvolání k jiné pastoraci po 22. hod. večer, někdy nesoustředěnost, často mluvil o sobě, ještě by si přála více času s ER 9. Kdybyste byl(a) v jiném či podobném problému,obrátil(a) byste se znovu na ER (proč ano, proč ne, nevíte apod.) Určitě ano (2) - pro trvalou pomoc v duchovní i duševní oblasti, protože je dobrý pastýř, vedený Duchem sv., protože umí povzbudit i napomenout. Ano (7) - udělá si čas, vyslechne, vím, že poradí, dá naději, pro ochotu, důvěryhodnost, pro komplexní vnímání člověka, protože to byla nejlepší pastýřská péče, jaké se mi dostalo. Ano, ale už to není třeba

10. Doporučil(a) - nedoporučil(a) byste setkání s ER někomu blízkému,když by měl stejný problém jako vy? Proč? Určitě ano (2) - komukoli, každému pro bohaté pastorační zkušenosti, pro velkou obětavost a soucit, pro intuici a moudrost k rozpoznání souvislostí v různých oblastech praktického i duchovního života, pro mocné charismatické obdarování Ano (7) - kvůli své vlastní dobré zkušenosti (2), protože se poctivě snaží jít za Pánem Ježíšem Kristem a ve světle jeho Slova, protože mi po 12 letech mohl být odebrán invalidní důchod, protože jsem s odstupem let za takového Božího služebníka vděčná Ano - pouze věřícímu

19

PŘÍLOHA 3

Obsahová analýza dopisů na podporu E. Ruckého Synodu Jednoty bratrské byly určeny dopisy věřících, kteří reagovali na zákaz činnosti br. Evalda Ruckého a vyslovili mu podporu.Tyto dopisy mi byly poskytnuty jako studijní materiál pro objasnění uvedené kauzy. Prostudovala jsem celkem 369 dopisů (164 mužů, 205 žen) různého rozsahu - od několika řádků až po rozsáhlé dopisy o několika stránkách. Pisatelé pocházejí celkem z 53 sborů z 8 různých denominací (JB 20, KS 17,CB 6, BJB 4, CČSH 2, ČCE 2, ECM 1, Dobrá zpráva 1) a z dalších křesťanských institucí - Studentské křesťanské misie, Aglow, Křesťanské misijní společnosti. Dopisy byly velmi různorodé svým obsahem i formou, měly např. formu osobních svědectví, prohlášení, dobrozdání, vyjádření povzbuzení, díků atd. Z tohoto důvodu bylo nesnadné zpracovat z nich ucelenou zprávu. Proto jsem použila sociálně psychologickou metodu obsahové analýzy textů pro objektivní a systematické zachycení obsahu dopisů. Rozborem výroků bylo možné seskupit jednotlivá vyjádření do několika oblastí, ze kterých lze usuzovat na to, jak pisatelé charakterizují činnost a osobnost br. Evalda Ruckého (daný výrok byl pro analýzu použit z každého dopisu pouze jednou, i když se případně v dopise opakoval nebo bylo použito synonymum). Dále uvádím jednotlivé charakteristiky, v závorce je uvedena četnost, tj.počet pisatelů, kteří se takto vyjádřili: Základní charakteristika služby br. Evalda Ruckého:

Jiné:

Vede k následování P.Ježíše Krista, upevňuje lidi ve víře (83) Je věrný (opravdový, oddaný) Boží služebník (71) Jeho služba přináší požehnání (68) Je mi (tj.pisateli) příkladem (50) Sám miluje Pána Ježíše Krista, oddaný Boží věci (43) Je věrný v modlitbách za druhé (41) Pomohl mi najít cestu v začátcích víry (41) Má opravdový vztah k nemocným, trpícím (34) Pomáhá šíření evangelia (30) Jeho práce „nese dobré ovoce“ (28)

Srozumitelně, jasně káže Boží Slovo, oslovuje (60) Žije podle Božího Slova (14) Žije, jak káže (9) Pomáhá budovat Církev,sbory (9) Má dobré vztahy v rodině (9) Je mimořádně obdarovaný pro službu Boží (6)

Charakteristika pastorační činnosti:

Osobnostní vlastnosti:

Dává dobré rady (37) Ve své pastorační službě vychází z Božího slova (22) Ochotně věnuje svůj čas (20) Nikdy nemanipuluje, nevyhrožuje (18) Je nekompromisní k hříchu (18) Je ochotný a schopný pomoci (15) Bůh si ho v pastoraci používá, má B. pomazání (14) Umí napomínat, říci přijatelně i nepopulární věci (11) Nechává se vést Duchem sv. (10) Má otcovské, pastýřské srdce, přístup (9) Vede ke svatosti, čistotě (9) Má porozumění pro bližní (8) Má schopnost naslouchat druhým (7) Má úctu k osobnosti bližního (7) Vede ke vzájemné lásce (6) Vede k pokoře, pokání (6)

Laskavý, plný lásky (41) Upřímný (35) Vstřícný, bratrský (30) Opravdový, ryzí (26) Pokorný před Bohem (24) Charakterní, čistý, má čisté srdce (23) Moudrý (23) Citlivý,má citlivé srdce (19) Otevřený, přímý v jednání (16) Obětavý (16) Ochotný uznat chyby, vyznat hříchy (11) Nezištný,skromný (7) Trpělivý (6) Zodpovědný (6)

20

PŘÍLOHA 4

Výskyt duševních onemocnění ve sboru JB Liberec Na schůzce vyšetřovací komise s RS libereckého sboru bylo komisi přislíbeno předání seznamu členů libereckého sboru i dalších lidí, majících ke sboru vztah (docházení na skupinky, na shromáždění apod.), kteří trpěli nějakou duševní poruchou či potížemi. Tento seznam mi RS předala k prostudování. Seznam obsahoval jméno a krátkou charakteristiku obtíží a vyjádření o členství. Celkem šlo o 39 osob, 26 bylo členy sboru a ostatní přicházeli určitou dobu do styku se sborem JB v Liberci.

Rozbor údajů podle druhu psychického onemocnění: skutečné % členů JB

skutečné % celkem

2 2 1 1 2

0,2 %

0,5 %

5

8

1,2 %

2%

Mentální bulimie

1

1

Reaktivní stavy zhroucení

1

2

Sexuální deviace

1

3

Psychopatie : anetická psychopatie

1 2 1

1 4 1 1

2 – 3%

4

7

1,0%

1,7%

maniodepresivita (těžká deprese)

1% 1%

3 3

3 4

0,7% 0,7%

0,7% 1,0%

celkem psychózy

5%

6

7

1,5 %

1,7 %

1%

3

3

0,7 %

0,7 %

3 - 4%

4

6

1%

1,5 %

senilní demence

1

2 1

celkem org. poruchy

4

7

choroba

Neurózy :

fobická neuróza hysterická neuróza úzkostná neuróza hypochondrická neuróza depresivní neuróza

celkem neurózy

očekávané %

členů JB

celkem

5 - 10%

2 1 0 1 1

10 – 15%

hysterická p, manipulace explozivní psychopatie psychastenická psychopatie

celkem psychopatie Psychózy : schizofrenie

Epilepsie Oligofrenie Organické poruchy: alkoholová závislost

Podle oficiálních statistik Jednoty bratrské měl sbor JB v Liberci v období 1990 – 1997 průměrně 409 členů. Na základě těchto údajů je možno konstatovat, že výskyt duševních poruch ve sboru JB v Liberci je zjevně pod normou výskytu těchto chorob v běžné populaci.

21

ŠETŘENÍ o působnosti Sboru Jednoty bratrské v libereckém regionu, se zaměřením na osobní vliv Evalda Ruckého, jako vedoucího tohoto sboru v Liberci od roku 1990 do března roku 1998. Předmětem zájmu šetření v této oblasti bylo vyhledávání důkazů z dostupných materiálů a dokladů z oblasti reakcí orgánů státní správy a státních institucí.

Důvodem šetření jsou vyslovená obvinění: Na vedoucího kazatele libereckého sboru Jednoty bratrské byla mimo jiných vznesena i tato obvinění, která se stala předmětem důvodů k zákazu výkonu kazatelské služby: 1. V paušálním pojetí vyjádřeno, jako celkově špatný vliv s negativními důsledky a ohlasy na činnost sboru JB v liberecké populaci . 2. Nevěřící lidé v různých funkcích státní správy a institucí jsou permanentně seznamování se stinnými stránkami a výsledky práce libereckého sboru pod vedením ER. 3. Duševně slabí a handicapovaní lidé nemají ve sboru místo. Není jím věnována patřičná pozornost.

V šetření byly prozkoumány zejména dokumenty z pohledu: 1) 2) 3) 4)

Reakcí orgánů státní správy a institucí Dodržování, resp. porušování správního řádu Obecné prospěšnosti, či neprospěšnosti (škodlivosti) Subjektivních ambicí (autoritářství) a z toho vyplývajících negativních vlivů, inkriminované osoby na veřejnost libereckého regionu

Použité dokumenty: SLOŽKA: Napsali a řekli o nás, poděkování sponzorům - 97 článků jednotlivců, redaktorských komentářů místních médií s velice pozitivním ohlasem na práci (aktivity) JB Liberec, - 28 poděkování sponzorům, kdy JB měla důvod poděkování napsat. Z těchto nemálo případů lze usuzovat, že při takovém počtu sponzorů, kteří byli ochotni svými finančními prostředky se podílet na připravovaných aktivitách, je zcela evidentní, že práce či různé i dlouhodobé projekty nastartované sborem J.B. byly sponzory akceptovány, pro jejich smysluplnost a potřebnost. SLOŽKA: Diakonie BERÁNEK Je jistě obecně známé jak v regionu, tak i v církevních kruzích JB, že stěžejním zaměřením Diakonie Beránek je již několik let dobře fungující pečovatelská služba starým, osamělým a invalidním občanům Liberce, péče a výchova o tělesně postižené dětí a mládeže a konečně projekt Nový domov pro tělesně postižené mladé lidi v Dubé u České Lípy. - 11 děkovných dopisů, plných uznání a vděku za vykonanou práci od jednotlivých občanů i od orgánů státní správy a institucí, nasvědčují o vágnosti vznesených obvinění. - Diakonie Beránek stále dobře vyvýjí svoji činnost i díky 13 sponzorům ze sféry právnických osob, ale i s významným podílem státní správy (ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva kultury, ministerstva školství a Magistrátu města Liberec). 22

SLOŽKA:

SLOŽKA:

Propagace - od roku 1990 až po 1998 bylo v různých denících ČR publikováno na 127 článků s pozitivními ohlasy na činnost, či s polemikou k aktuálním tématům v naší společnosti z křesťanského pohledu, ale i rozumné formy propagace křesťanství v libereckém regionu, - nevyskytl se jediný, vyloženě negativní ohlas mající přímou souvislost k osobě ER, Dotazníky - NADACE EURONISE Tato Nadace má za cíl pomáhat zejména v oblasti sociálních potřeb a na poli vzdělávání a kultury. Spolu se podílí na přestavbě Nového domova v Dubé, účinně pomohla Domovu Tereza v Semilech. Dále přispívá na plat osobního asistenta tělesně postiženého žáka. Pomohla pokrýt část nákladů na nákup vozidla na přepravu imobilních osob. Organizuje letní tábory pro handicapované děti.V práci s veřejností využívá všech dostupných mediálních možností, jak informovat a oslovovat širokou veřejnost. A celá řada dalších více či méně náročných, ale potřebných aktivit. - bylo prozkoumáno všech 54 dotazníků, získaných od vedení různých typů škol v libereckém regionu, po provedených přednáškách na téma: AIDS, Sekty, Partnerské vztahy, - doslova všechny ohlasy byly vysoce pozitivní s tím, že některé školy požadovaly další tématické přednášky, některé v cyklickém a jiné v kontinuálním sledu,

JEDNOTLIVÉ DOKLADY: Dále byly prozkoumány doklady od jednotlivých libereckých správních subjektů a institucí, vnímající a posléze reagující na činnost J.B.Liberec: Škola J.A.Komenského, která má specializované třídy pro děti s dyslexií a se speciálními poruchami řeči. Škola integruje žáky s tělesnými, zrakovými a sluchovými vadami. Misijní škola Ludvíka Zinzendorfa, Věznice ve Stráži p. Ralskem, kde se tu rozvinula dobrá práce s vězni, Pedagogickopsychologická poradna v Liberci, která úzce spolupracuje s vedením JB v Liberci. Ve všech výše zmíněných institucích, aktivně pracují či pomáhají členové JB Liberec. Všechny doklady prokazatelně a jasně hovoří ve prospěch církve JB v Liberci a tím i potažmo ve prospěch ER.

ZÁVĚR: Po provedené analýze všech dostupných podkladů (materiálů), předkládám za Vyšetřovací komisi pro objasnění kauzy br. Evald Rucký versus část bývalé Úzké rady (bří.O. Halama a B. Kejř,) a případně dalších, bez vší zaujatostí a v bázni Boží, k čemu jsem dospěl. Analýza byla provedena se vší pečlivostí, ve smyslu a sledování osnovy výše uvedených čtyř bodů, s ohledem k závažnosti vyšetřovaného případu. Ve všech čtyřech bodech zaměření nebyl nalezen předmět opravňující k zahájenému aktu, lépe řečeno ke uskutečnění „kárného“ opatření vůči ER. Všechny ohlasy, děkovné dopisy, šetření orgánů státní správy, regionálních institucí a masmédií, jenom můj názor umocňují. Z logiky věci vyplývá, že za těmito doložitelnými pozitivy od roku 1990 po současnou dobu, se nesporně i významně skrývá dlouholetá poctivá práce ER jako hlavního kazatele Jednoty bratrské v Liberci. Zpracoval a předkládá: Antonín Chutný V Mostě, dne 16.2.1999

23

ThMgr. Miroslav Heryán

Zpráva člena komise V květnu 1998 jsem byl požádán předsedou synodu JB o vyjádření k několika textům a výkladům b. Evalda Ruckého. Zaujal mne výklad o radikálním učednictví podle Kázání na hoře (zvl. Mt 6) s důrazem na radostný půst. Kázání o posvěceném životě (2Tm 2,8-21) se vyhnulo nebezpečí lidské spravedlnosti a vyzvedlo drahou milost. Při poslechu kazet jsem si uvědomil, co znamená živý přednes. Kázání sledují pastorační zřetel a vedou k rozhodnutí. Pokaždé se počítá, že pod kazatelnou jsou posluchači, kteří slyší Evangelium poprvé. Jistě se liší od projevů běžných v JB, kterou znám ještě od časů b. K. Reichla. Je v nich však vyvážena trojiční theologie s vyvýšením kříže a krve Beránka, který snímá hřích světa. Jako bývalý kazatel ČCE vnímám užitečnost důrazů „charismatické obnovy“, které - přes některé ztráty - prospěly i v některých sborech naší „lidové církve“. Mám po ruce některé texty (Dr. P. Toasperna a em. biskupa Dr. W. Kruscheho), z nichž je patrné, s jakými rozpaky přijaly 1975/6 zemské církve v Německu tento fenomén a jak se jej snažily integrovat do života Volkskirche. V rámci Lutherova roku 1983 mu nabídly prostor duchovního domova. Po synodu JB jsem byl požádán o členství v komisi, která by měla vyšetřit příčiny napětí v JB. Přiznám se, že jsem se o něm dověděl až během své návštěvy o Velikonocích 1998 v Ochranově. Přes jiné naléhavé úkoly jsem pověření přijal, protože mám přátele na obou stranách a chtěl jsem pochopit důvody napětí a přispět k dorozumění. Postupně jsem byl pověřen několika úkoly z okruhu theologie. 1. Měl jsem prozkoumat vztahy sboru JB v Liberci k místní ekumeně. Ty probíhají zřejmě v rámci ATM začátkem roku, některé vztahy jsou osobní, jiné se nerozvíjejí. To jsem si vysvětloval aktivitou kontaktů a úkoly kazatelů a pracovníků sboru v diakonii, ve školách, ve vězeňství, v celocírkevních úkolech aj. i přes hranice konfesí. 2. Na námitku, zda JB je tolerantní vyznavačská církev jsem zjistil, že některým místním sborů v Liberci (ČCE a CB) se sbor JB jeví jako exkluzivní. Nevím, jaký zájem o kontakty je na druhé straně. 3. Obvinění, že v učení libereckého sboru jsou prvky nebiblické theologie, jsem nemohl posoudit z předložených písemných materiálů. Lituji, že na taková obvinění bylo reagováno s takovým zpožděním až v červnu 1998 písemnou "Obranou a vyznáním". Leccos mohl být objasněno včasným rozhovorem. Autoři chtějí tím prokázat, že zůstávají na bázi vyznání a řádů JB. 4. Jako příklady nebiblické theologie jsou uváděny: a) Extrémní pozice v démonologii. Z předloženého materiálu jsem takového dojmu nenabyl. Mám však osobní zkušenost, že se pojmů „démonů“ užívá v některých kruzích velmi inflačně (duch náboženství, duch církevnictví aj.). b) Stopy duchovního vlivu „zámořských proroků a apoštolů“ jsou patrné v naší zemi v celém spektru ekumény. Jejich přínos je ambivalenstní. Kladený v důrazu na charismata v praxi a na klíčový význam Ducha sv. Obojí je uplatňováno v evropské theologii od 60. let, leč s minimálními praktickými důsledky. Liberecký sbor je už nezve. Vymezuje se i vůči tzv. „hnutí víry“ aj. c) V rozhovoru o theologii prosperity se liberečtví vyjádřili, že ji odmítají. Odmítají dnes, že by neuzdravení bylo důsledkem nevíry. d) K otázce uplatňování autority se osobně domnívám že na cestě víry pomáhá jednoznačně osobní vedení jednotlivců, zejména když 95% nových členů přichází ze světa bez znalosti biblických norem a obecně platných zásad. To je asi důvod kritizovaného prohlášení o pastýřské autoritě starších v prohlášení při přijímání nových členů. Osobně však více věřím autoritě zvěstovaného slova podle 1K 14,3.24 - ale v tom jsem asi poznamenán „theologií 24

Slova“a svou příslušností k „církvi lidové“. 5. Pokud jde o konání kázně sbor uplatňuje 5 stupňů: a) kázeň vykonává Slovo samo b) napomenutí mezi čtyřma očima c) napomenutí spolu se staršími sboru d) vyloučení od Večeře Páně na určitou dobu e) vyloučení ze sboru Důvodem vyloučení je objektivně zjistitelné závažné prohřešení, působící pohoršení. 6. Věci, týkající se pastýřské péče (Seelsorge), nemohu posoudit, neboť jsem neměl možnost se s takovými setkat. Při rozhovoru se zástupci s obou stran jsem stále měl naději, že je možné, aby Přicházející - a jen On sám to může učinit – „obrátil srdce otců k synům a srdce synů k otcům“ (Mal 3,24). Má-li být další práce na obou stranách požehnaná, je třeba to vzít jako vůli Kristovu (J 17,20a). Příkladem by tu mohl být spor mezi Abramem a Lotem (Gn 14) a jeho řešení, včetně trvající vzájemné odpovědnosti. Věřím, že Boží Duch pomáhá unést rozdílnost a napětí. Chápu, že se situace vyhrotila natolik, že by oběma stranám nebylo spolu dobře. Ale bojím se, že bez Ducha bratrství Vám nebude dobře ani po rozdělení. Tímto pokusem o stanovisko považuji svůj úkol - podle svých možností a schopností - za skončený, i když vím, že nedokonale. Dál už mohu slíbit jen přímluvné modlitby. V bratrské lásce Miroslav Heryán V Černošicích dne 28. listopadu 1998

25

ThMgr. Miroslav Heryán

Pokus o hodnocení "liberecké theologie" sboru JB Své vyjádření k několika textům a výkladům Mgr. E. Ruckého, zaslané předsedovi Synodu JB dne 13.5. 1998 mohu dnes po několika jednáních a studiu dalších podkladů doplnit několika dalšími body. Mým úkolem bylo zejména zkoumat: 1. Vztahy k místní ekumeně v Liberci 2. Otázku autority, svobody a tolerance 3. Prvky nebiblické theologie 4. Učení o démonologii 5. Vliv „zámořských proroků a apoštolů“ Úvodem bych rád předeslal, že vývoj v JB vidím - arci velmi subjektivně - v širší souvislosti s vývojem církví po 1. světové válce. Důsledkem hnutí „pryč od Říma“ mnozí lidé hledali duchovní domov a nacházeli jej v některé nekatolické církvi. Tak vznikla CČSH, tak se ztrojnásobil počet členů ČCE, tak přišli noví lidé i do JB. Církev, do té doby „výběrová“ či „vyznavačská“ poněkud „zlidověla“. V poslední době do jejich služeb vstoupili mladí kazatelé, vyrostlí v CB. Někteří z nich si přinesli i „charismatickou“ orientaci, která byla ze začátku vítaná, protože přinášela i růst sborů. Charismatická orientace však sama zřejmě nevnesla do církve napětí. Mgr. O. Halama se k tomuto směru hlásí a Mgr. B. Kejř má pro něj pochopení. Pozitiva tohoto směru dovedl ocenit svého času i synod. senior ČCE M. Hájek, který 1987 formulovat pět otázek, které charismatická obnova klade církvi: (1) Věříme skutečně, že Duch svatý je dáván církvi a počítáme s ním? (2) Jaké jsou projevy Ducha v církvi? (3) Počítáme s mocí Ducha v kázání a nepodlehli jsme panice před sekularizovaným člověkem? (4) Nebojíme se nových věcí? (5) Máme radost z víry? Ale i církev klade otázky: (1) Netvoří charismatická obnova při překračování hranic konfesí nové hranice? (2) Nepřeceňuje nápadné dary a úspěchy a nepodceňuje to skromné jako v Korintu? (3) Nezužuje životní obzor na misii a sociální službu? (4) Nepotlačují apriorní představy autentické výpovědi Písma? (5) Nezatlačuje „theologie slávy“ „theologii kříže“? Není-li tedy příčinou napětí v JB charismatická obnova, pak to budou spíše věci osobní nebo „horlivost bez umění“ (Ř 10,2), co církev tak bolestně rozděluje a působí bolest i jiným (o pohoršení a diskreditaci díla Páně nemluvě). Po tomto úvodu uvedu poznámky k jednotlivým úkolům, které jsem se pokusil v rámci svých možností řešit: 1. Sbor JB v Liberci se sice účastní Aliančního týdne modliteb, ale místní ekumeně se jeví jako výlučný. Může to být důsledek jeho aktivit misijních a sociálních, může to být trocha žárlivosti, mohli ten dojem vnést i lidé, kteří prošli sborem JB a neunesli jeho náročnost (kázeň, desátky aj.). Ale vědomí výjimečnosti a nadřaděnosti může pěstovat i sborový zpravodaj „Probuzení“. Při zběžném prohlédnutí některých čísel jsem si uvědomil užitečnost autocenzury. Zde se najdou nelaskavé výroky o „tradičních“ církvích, jež také dojem výlučnosti podporují. 2. Otázku autority, svobody a tolerance chci chápat co nejpozitivněji. Lidé přišlí ze světa potřebují osobní vedení k učednictví a orientaci v etických hodnotách, závazných pro křesťany. Proto slibují podřídit se autoritě starších podle formuláře při přijímání do sboru. Je to náročné pro přistupující i pro starší. Mít autoritu nad lidmi je velkým pokušením. (Proto vznikla v hnutí charismatické obnovy kniha „Geistlicher Missbrauch“ od D. Johnsona a J. van Vonderena).

26

Zde by bylo možno vytknout, že se věří více autoritě člověka než autoritě zvěstovaného Slova (1K 14,24). Ale zvěst o „náročném učednictví“ (Mt 6) zřejmě patří k základním kamenům budování sboru v Liberci a odtud lze chápat i lidskou autoritu jako pomoc k závaznému členství. Je jen otázka, je-li autorita vždy moudrá a laskavá (Ř 15,14). 3. Už dříve (13.5.98) jsem vyslovil, že v předložených textech a projevech jsem neshledal prvky nebiblické theologie. Některé výtky z „Otevřeného dopisu“ 1993 byly - žel s pětiletým zpožděním - vysvětleny nebo odmítnuty v „Obraně a vyznání“ (29.6.98). Též v osobních rozhovorech byla odmítnuta „theologie prosperity“, nemoc jako trest za hřích aj. V kázáních E. Ruckého je jasně přítomná „theologia crucis“ a důraz JB na „krev Beránka“ není oslaben. Ale je nutno přinejmenším se zamyslet nad tím, zda v autoritativní pastoraci a v pěstované jedinečnosti a efektivitě není přítomná „theologia gloriae“. To platí i o učení, že „mocné modlitby“ dávají Bohu „právo, aby mohl začít jednat“ (Probuzení 92.5). Jak je to blízké magické manipulaci se svatým a suverénním Bohem! E. Rucký o tom nebezpečí ví a manipulaci odmítá (Půst, 9.11.97 k Iz 58,3nn). Sbor je odpovědný za to, co jeho jménem vychází. (Snad je to výkřik bolesti nad naši chudobou modlitebního života, ale vytištěný zní jako siláctví, cizí Božímu Slovu). Hrozby kletbou nad těmi, kdo odcházejí (o tom jsme častěji slyšeli) je příklad duchovního vydírání, odvolání na 1K 5 je nepřiměřené. Odchod může mít různé důvody. Znám lidi, kteří odešli a jinde si našli duchovní domov, protože je někdo oslovil účinněji. Apoštol se dovedl radovat z práce jiných - dokonce i odpůrců, kteří mu působili bolest (Fp 1,15nn)! 4. Učení o démonologii nemohu posoudit, protože podobný doklad se mi do ruky nedostal. Odkud se však mohla vzít obvinění, že některý sousední sbor je posedlý démony? Že odchod z místního sboru je odchodem z Království Božího pod vládu satana? (Probuzení 92.7). 5. Liberecký sbor a jeho správcové a starší sami nejlépe vědí, do jaké míry byli a jsou ovlivňováni ze zahraničí hosty a literaturou. V rozhovorech přiznali pozitivní vlivy, které vděčně přijímají a některé negativní důrazy, od kterých se distancují. Při zkoumání materiálu (133 stran obvinění a vysvětlování a 115 stran zápisu synodního jednání) se mi často vybavovaly některé rysy korintského syndromu z obou listů do Korintu. Jakou vymezujicí roli tady hrají veliká jména (1K 1), nepyšnit se proti druhým, neocenění práce jiných ničí chrám (2a), nesoudit (4), ale neslevovat z nároků (5), ohled na slabé (8), varování před roztržkami, jež trhají tělo Kristovo (11), hodnota světlých i malých darů (12), bez lásky i ty největší ztrácejí účinnost (13), dar proroctví je nade všechny (14), pozor na posunutou eschatologii (15). Pohled do hlubin apoštola (2K 1), co to vstoupilo mezi Pavla a Korintské (2), sbor je apoštolovou legitimací (3), velkopáteční a velikonoční rysy při Kristových služebnících (4). rysem nového stvoření je láska (5), zápas o důvěru (6). zpochybněnou úspěšnými veleapoštoly, kteří Korintské zotročují (9nn). Pavel se nechlubí mimořádnými dary, ale slabostmi (12), jde mu o nové setkání (13). Doporučuji k hlubokému studiu a modlitbám. Předpokládám, že liberecký sbor JB a jejich přátelé v zájmu odpovědnosti za vzácné a závazné historické jméno Jednoty bratrské budou se stále vracet k odkazu domácí i obnovené Jednoty a tím obohacovat sebe i místní a domácí ekumeny „ze svého pokladu novým i starým“ (Mt 13,52). Modlil jsem se a modlím se za to, aby to bylo možné v rámci nerozdělené církve jako svědectví o moci Přicházejícího, který „obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům“ (Mal 3,24). Jinak se lekám toho co hrozí - i naší zemi. V lásce Kristově Miroslav Heryán V Černošicích dne 20. února 1999

27

Zpráva o prošetřování obvinění Mým úkolem jako člena komise bylo soustředit se zejména na obvinění ze sektářství a že v některých školách se varuje před působením Jednoty bratrské. Obvinění ze sektářství bylo formulováno v listu „Kazatelům, radám starších a sborům Jednoty bratrské“ ze 6.5. 1998 v Turnově, kromě toho je možno toto obvinění vidět i za dalšími obviněními, která jsou formulována ve výše uvedených dokumentech. Druhé obvinění bylo formulováno v listu „Kazatelům, radám starších a sborům Jednoty bratrské“ jako příloha zpráv z ÚR z dubna 1998. Pokud jde o obvinění ze sektářství, narážíme na problém definice. Tak, jako se kdysi spíše zneužívalo označení „kacíř“, tak dnes, zejména v křesťanském prostředí, se často používá označení „sektář“ pro protivníky. Proto jsem se pokusil z několika různých definic vypsat několik znaků, které by bylo možno označit za sektářské (vodítkem mně byly materiály SSSNNS). V tomto hodnocení se nebudu zabývat hlediskem věroučným (hodnocením teologie se ve své kapitole zabýval br. Heryán). Za sektářské rysy je možno označit: - zneužívání autority a vyžadování často slepé poslušnosti, - potlačování plurality názorů, vytváření názorové uniformity a mentální programování, vynucování aktivity a obětavosti, - programově pěstované a podporované vědomí výlučnosti a jedinečnosti, - ezoterické praktiky (členům nižšího stupně není známo, co se odehrává výše). Ke svému hodnocení jsem používal tyto prameny: časopisy Probuzení od r.1992 do r.1998; ve třech případech mně bylo umožněno nahlédnout do pastorační korespondence, kde vedoucí skupinky, resp. sboru napomíná člena sboru; dále to byly rozhovory s cca třiceti lidmi, kteří se účastní života sboru na různých úrovních (laičtí členové, vedoucí skupinek, starší a vedoucí pracovníci ve sboru, učitelé a studenti na MŠMLZ). Tyto bratry a sestry jsem vybíral příležitostně, nebo dle postavení. Nebyli však za mnou nikým posíláni ani mně nebyli nikým doporučováni. Dále to byly dokumenty: prohlášení při vstupu do sboru, slib rady starších, a pojednání „Křesťan, který se staví odmítavě vůči sboru“. Zneužívání autority. Tento problém se může projevit v různých oblastech. (pastorační praxí se zabývala Z. Horáčková ve své kapitole). Autorita v sektě si osobuje právo filtrovat resp. interpretovat informace, které přicházejí k členům zvenčí. Z pramenů, které jsem měl k dispozici, nelze potvrdit snahu vedení o vytváření informačních bariér, ani zákazy návštěv jiných společenství. Autorita sekty také často záměrně buduje u svých členů strach z opuštění svého společenství. Církev, tedy i sbor, má své hranice. Je tedy rozdíl, zda je člověk vně nebo uvnitř a je to rozdíl podstatně, protože se to týká spásy. Pro církev není snadné vyhnout se nebezpečí bagatelizování významu členství, nebo naopak přeceňování tohoto významu. V sektě je členství často přímo spojeno se spásou. Církev si musí uvědomovat rozdíl mezi členstvím v místním sboru a „členstvím“ v obecné církvi Kristově. Pokud jde o teologii libereckého sboru jednoznačně lze potvrdit, že nespojuje spásu s členstvím ve svém sboru. V pojednání „Křesťan, který se staví odmítavě vůči sboru“ a v Probuzení 11/92 jsou probírány různé důvody, proč mohou někteří lidé opustit sbor. Mezi všemi těmi případy mně chyběla i možnost, že odchod někoho může nastat i proto, že zjevení sboru není úplné a ve sboru třeba není atmosféra pro tento typ rozhovoru. Mám za to, že odchod se sboru může nastat i proto, že si bratři/sestry neporozuměli a nemusí nutně být vždy jen jedna strana v hříchu. Autorita v sektě si vynucuje poslušnost. Ve formulaci vstupního prohlášení v bodě 4) je závazek poslušnosti a úcty vůči starším. Tuto formulaci je možno chápat pozitivně (jaký byl i záměr autorů), ale i negativně. Důležitá je praxe. Dle šetření a určitých dokladů je možno doložit snahu o komunikaci a vysvětlování v případech napomínání, kázně i povolávání do služby. Ač je v tomto sboru (v souladu s tradicí JB, srov. Dějiny Jednoty bratrské, Říčan) větší nárok na členy, než možná ve velké části křesťanských církví a sborů. Přesto jsem se nesetkal s nezpochybnitelnými doklady, které by potvrzovaly, že vedení sboru překračuje hranice toho, co by bylo možno označit za sektářské. I přes velký důraz na osobní pastoraci, je patrně větší důraz na evangelijní zvěst, na kterou člověk svobodně odpovídá, než na seznam pravidel a 28

návodů, které by členové museli dodržovat, jak by to odpovídalo sektě. Přesto bych doporučoval bod 4) vstupního prohlášení formulovat stručněji způsobem, který by více vylučoval možnost špatného pochopení. Vytváření názorové uniformity Pokud jde o liberecký sbor JB, je mně nejvíce známo prostředí MŠHLZ, kde také sám vyučuji a již určitou dobu znám také ostatní vyučující. Učitelé pocházejí z různého prostředí a byli formováni různými tradicemi (církevními i vzdělávacími). Mezi učiteli přetrvávají rozdíly v teologických důrazech (význam Izraele, pohled na eschatologii, různý důraz na teologii slávy atd.) a přesto, dle mé čtyřleté zkušenosti, tam není patrná snaha vedení potlačovat tuto názorovou pluralitu. Ani pokud jde o sbor nebyla potvrzena snaha o mentální programování, nebo vytváření umělé uniformity v názorech. Pravidelným sektářským projevem je pěstování pocitu výlučnosti a nadřazenosti u svých členů. Na počátku devadesátých let zaznamenal sbor prudký nárůst členů (1990-1993 ze cca 100 na cca 500). Církev na tak velký přírůstek nebyla připravena. Sbor tehdy prakticky bez vnější pomoci vytvářel takové struktury, aby bylo možno nově příchozím pastoračně sloužit. Při takovém nárůstu je vysoká pravděpodobnost, že ne všichni potřební dostanou kvalitní péči a že ne všichni vedoucí skupinek budou kvalitně proškolení a zkušení lidé. Je také téměř samozřejmé, že při takovém nárůstu se nebylo možno vyhnout určitému pocitu výlučnosti u členů sboru. Ovšem i pro vedoucí byla toto zkušenost nová, na jakou také nebyli připraveni a z některých článků probuzení z té doby je možno citovat výroky, které by tento pocit výlučnosti mohly vzbuzovat, je však možno najít i výroky, které naopak upozorňují, že sbor JB v Liberci není jediný křesťanský sbor, který by si Bůh používal, podobně jsou tam výzvy varující před "přetahováním" členů jiných sborů. Přesto mám dojem, že určitému pocitu výlučnosti nebylo dostatečně bráněno. Z uvedených pramenů však není patrná snaha uměle tento pocit udržovat a posilovat. Ezoterické prvky Tento sbor je strukturován do skupinek, každá skupinka m svého vedoucího. Vedoucí se společně schází se staršími sboru. Kromě toho ve sboru existuje několik aktivit, které jdou napříč sborem - pracovníci s dětmi, s dorostem, s mládeží atd. V těchto všech aktivitách většinou dochází pochopitelně i k setkávání na „vyšší úrovni“ - setkání vedoucích, staršovstva atd. Na těchto setkáních se přirozeně mluví i o závažnějších případech, které se především s ohledem na zpovědní tajemství zůstávají utajeny. Rozhodně však v tomto sboru neexistuje cosi jako různé stupně zasvěcení, utajování rozhodnutí staršovstva či vedoucích. Naopak i dle naší zkušenosti v komisi jsme se při prošetřování setkávali s otevřeností a transparentností a ani v jednom případě jsme se nesetkali se zatajováním informací nebo vyhýbáním a neochotou zodpovídat na naše dotazy. Vysoce oceňujeme i přehledně a důkladně způsob dokladování událostí a archivaci materiálů. Citát referát Z.Vojtíška z konference SSSNNS 1993: „Sektu nedělá sektou prvek citové manipulace s člověkem, autoritativní přístup, vědomí výlučnosti, nadšení ani věroučná zvláštnost. Tyto prvky jsou přítomny i v církvích. A nejenom tam. I v politickém životě, ve výchově, vzdělávání nebo třeba ve skautingu… Sektu dělá sektou to, když všechny tyto prvky jsou zakonzervovány do organizace a vědomě využívány k připoutání a znevolnění člověka, který se do vlivu sekty dostane.“ Mám za to, že v určitém období (na počátku devadesátých let) mohlo dojít k různým případům, kterých by se zaběhnutý a konsolidovaný sbor vyvaroval. Mám na mysli možná ne zcela zvládnutou komunikaci s některými členy sboru, nebo některé neuvážené výroky některých členů sboru atd. I když se takové jevy mohly vyskytnout, jedná se o jevy nepodchytitelné nebo nepodchycené. Neprokázalo se však, že by tyto jevy byly zakonzervovány do sborové praxe a vědomě využívány k znevolnění a využívání lidí. V případě sboru v Liberci je však spíše úctyhodné zvládnutí takového přílivu nových členů, kterým sbor dokázal posloužit natolik, že většina z nich zůstala. Pokud jde o obvinění, že se v některých školách varuje před působením Jednoty bratrské, komise získala vyjádření ředitele Školského úřadu, ve kterém toto obvinění nepotvrzuje. Nepodařilo se ani od jednotlivých škol získat materiál, který by toto tvrzení podporoval. Naopak, dostali jsme k dispozici několik děkovných dopisů za různé přednášky. Dle prošetřování považujeme toto obvinění za nepodložené. Mgr. Milan Svoboda

29

Závěr: Ze shora uvedených dílčích zpráv vyplývá, že komise dospěla k těmto zjištěním: Obvinění, že E. Rucký vstoupil do pastorační a poradenské služby bez konzultací a porady s Úzkou radou, a že se ztotožňuje s pozicí biskupa, se na základě informací, které komise získala, nepotvrdilo. Komise se dále nesetkala s žádným konkrétním případem člověka, který by v důsledku přímé služby E. Ruckého zůstal hluboce zraněný, odmítnutý, deklasovaný či zhroucený. Podklady, ze kterých obvinění vycházela, a které komise měla k dispozici, jsou pouze obecného charakteru. Nelze z nich bez dalšího vyvozovat průkaznost takového obvinění. Podobně komise nezjistila takové jednání E. Ruckého, které by vykazovalo známky nedostatku úcty k osobnosti a právům člověka. Obvinění, že desítky lidí končí psychiatrii v Liberci s vymytými mozky, lze považovat na základě shora uvedených zjištění za vyvrácené. Ačkoli komise přímo kontaktovala některé z osob, které z libereckého sboru odešly nebo byly vyloučeny a odborníky a terapeuty, kteří přišli do styku s bývalými členy JB v Liberci, nebyl jako možný původce psychických problémů označován E. Rucký. Taková jmenovitá zmínka se objevila pouze v prohlášení MUDr. P. Remeše ze Společnosti pro studium sekt a není dále specifikována. Objektivně je však třeba konstatovat, že se komise setkala s několika případy, kdy byla pro psychické obtíže vyhledána odborná psychologická či psychiatrická pomoc osobami, které za původ svých obtíží označily kontakt se sborem JB v Liberci. Zda však mechanismem vzniku těchto obtíží byl vzájemný vztah členů sboru, nevyzrálé vedení některého z vedoucích nebo atmosféra nadšení, spojená s nepřiměřenými očekáváními, nelze jednoznačně určit. Pokud jde o obvinění, že lidé v různých funkcích se seznamují se stinnými stránkami způsobu práce místního sboru, že v některých školách se varuje před působením JB, a že slabí a handicapovaní nemají v tomto sboru místo, byla prozkoumána činnost, kterou se tento sbor zaobírá v oblasti veřejné služby, zejména sociální, kulturní a vzdělávací aktivity. Bylo zjištěno, že z tohoto sboru vychází nadprůměrné množství takových aktivit, zejména sociálních, charitativních a vzdělávacích (srov. zpráva A. Chutného). To samo o sobě nenasvědčuje tvrzení, že slabí a handicapovaní nemají v tomto sboru místo. Kromě toho komise nezjistila, že by představitelé státní správy a veřejných institucí, médií a jmenovitě škol i školského úřadu potvrzovali jakékoli z těchto obvinění. Naopak komise měla k dispozici desítky článků a hodnocení s pozitivním ohlasem na tyto aktivity. Obvinění ze sektářství považujeme za nepodložené. Obvinění z deformované a nebiblické teologie: Komise dospěla k závěru, že na základě dostupných dokumentů nemáme žádný doklad, který by toto obvinění potvrdil. Jde o určitý typ charismatické teologie, který je v pohybu. Podrobněji srov. zpráva M. Heryána. Tvrzení, že sbor JB v Liberci žije v naprosté ekumenické izolaci, je nadsazené. Liberecký sbor se zapojuje do aliančního týdne modliteb a pořádá setkání kazatelů a další akce, otevřené pro jiné církve. Viděno očima představitelů některých jiných církví však vztahy s JB v Liberci nejsou optimální (srov. zpráva br. Heryána). Vypracovali: Mgr. L. Dörfl, PhDr. Z. Horáčková, A. Chutný, Mgr. M. Heryán, Mgr. M. Svoboda.

30

Dodatek Při projednávání Zprávy odpovídali členové Vyšetřovací komise na upřesňující otázky. Následují některé výňatky z jejich odpovědí, jak byly přepsány z magnetofonového záznamu K nezávislosti komise Horáčková: Závislost znamená, že člověk je nějakým způsobem motivován k tomu, aby vypovídal nebo něco činil určitým způsobem. Mohu prohlásit, že jsem nebyla a nejsem závislá na nikom ani z „velké stránky“, ani z „malé stránky“, natož na libereckém sboru. Prohlašuji, že ani nejsem členem KMS. Znám lidi z obou stran, jak ty tzv. tradiční, tak ty tzv. charismatiky. Povoláním jsem psycholog, ředitelka okresní pedagogicko-psychologické poradny a pracuji v tomto oboru 24 let… Dörfl: Pokud se jedná o podjatost komise, necítím se v té věci podjatý. Z libereckého staršovstva jsem do začátku vyšetřování nikoho osobně neznal. Teprve v průběhu vyšetřování jsem se nejprve seznámil s členy staršovstva libereckého sboru a některými dalšími osobami, například s bratry Kejřem a s Ondřejem Halamou… Ke svědkům Dörfl: Chtěl bych upozornit, že paradoxně nám dalo největší práci, zjistit zdroje obvinění. Byli jsme v situaci, kdy většina času byla věnována hledání zdrojů a vyhledávání konkrétních lidí. Tuhletu práci nám celá řada lidí příliš neusnadnila. Nečekal jsem, že my sami budeme muset zjišťovat svědky a že sami budeme muset hledat lidi, na základě jejichž svědectví byla obvinění vyslovena… Horáčková: Dnes už nemůžeme s odstupem 8-10 let zjistit, jaké nebo zda tam bylo zranění určitého druhu. Máme-li zjišťovat, co se dělo před 10 lety, musíme si být vědomi, že zkoumáme legendu, nikoli to, co se skutečně událo. Lidé řeknou to, co si pamatují a co nějak zpracovali. Kdybychom se zeptali jiného svědka, který u téže situace byl, tak by možná reagoval naprosto jinak a pamatoval si naprosto jiné věci… Od žalobců jsme nedostali adresy na nikoho, nedostali jsme ani jména. Adresy na terapeuty jsme měli od biskupů, kteří tu byli v listopadu - dostali jsme anglické verze dopisů a z těch jsme vycházeli a některé terapeuty kontaktovali… Měli jsme zkušenost, že když jsme se ke svědkům dostali, ať byli z kterékoli strany, pak s námi jednali velmi korektně, vstřícně a ve velmi dobrém jsme se rozešli. Nebyly tam konflikty, nesetkali jsme se s nepřijetím ani s nějakou záští nebo něčím podobným… Není to tak, že by bylo X případů u jednoho terapeuta plus Y u dalšího, ti pacienti se překrývali. Např. jedna terapeutka když šla před 6-ti lety na mateřskou, tak pacienty předala svému manželovi. Oni nebyli iniciátoři - těmi, kdo si stěžují - ale byli vyzváni O. Halamou… K předloženým posudkům a obviněním Horáčková: Manželé, jejichž posudek byl jedním z dokladů předložených komisi, k takovému posouzení nemají kvalifikaci. Nejedná se o psychiatry, ale arteterapeuty a oba již roky nepracují v oboru. Arteterapie je vlastně léčba výtvarným uměním. Patří mezi profese takzvaně pomáhající; dělají je pedagogové, sociální pracovnice, kteří projdou psychoterapeutickým výcvikem a dělají psychoterapii pod supervizí psychiatra nebo psychologa, který dělá diagnostiku. Ten sleduje, jak terapie postupuje, jestli pacient je vyléčen, nebo ne… Dörfl: Z důkazů, které jsou k dispozici, vinu prokázat nelze. Ono by se to stejně prokazovalo velmi špatně. Obvinění, že někdo má psychické trauma – že byl poškozen na svých občanských právech v důsledku třeba dvouhodinového rozhovoru s někým - je věc pochybná sama o sobě. Muselo by těch lidí být opravdu víc a pojmové znaky by musely být natolik výpovědi schopné, aby se z toho dal udělat závěr… 31

Doklady, které jsme měli k dispozici, upřímně řečeno, byly důkazně chabé. Ale s poctivostí jsme chtěli, aby ve zprávě zazněly a s nimi i určitá pochybnost v tom směru, že my samozřejmě nemůžeme vědět s jistotou, jak to bylo nebo nebylo. Ale pokud se týká činnosti Evalda Ruckého, na kterou se náš mandát vztahoval, tak doklady, které jsme měli k dispozici, byly velice chabé k tomu, aby jeho vinu prokázaly… Snažím se, abyste rozuměli, že naše komise měla omezené možnosti. My můžeme říci jenom to, co bylo nebo nebylo prokázáno. Z toho, co jsme měli k dispozici, nic prokázáno nebylo. Byla tu neochota „malé stránky“ věci doložit, nevíme z jakých důvodů. Buď že někdo nechce dělat jinému zbytečné problémy, a nebo proto, že důkazy prostě nejsou… Horáčková: Jestliže někdo má 300 pastoračních rozhovorů za rok, je to spousta práce - velice dobře vím, o čem mluvím, protože v tom pracuji. Může se stát, že se udělá chyba, protože je člověk nemocný, unavený, nemá čas nebo je v jiném stresu. Problém je někde úplně jinde: že se to personifikovalo, všechno se hodilo na jeden sbor a na jeho představitele. To je můj názor, ke kterému jsem došla v celém tom zkoumání, protože jsem opravdu byla nezaujatá a chtěla jsem znát pravdu. Ani terapeuti neobviňovali Ruckého, doslova řekli, že on příčinou potíží jejich pacienta nebyl… K desítkám lidí na liberecké psychiatrii Horáčková: S panem primářem jsem mluvila, výslovně jsem se ptala jak na diagnózu, tak na počet lidí, protože mi to připadalo velmi důležité. Něco jiného je totiž, co se tak běžně říká mezi lidmi, když se mluví a něco jiného je oficiální verze. Zdálo se mi, že pan primář byl poněkud překvapen, když jsme chtěli oficiální stanovisko. Prohlásil, že není pravda, že by tam byly desítky lidí, ale jednalo se o méně než deset případů. Ani tento počet nemůže říci přesně, protože hledisko náboženské příslušnosti neevidují, ale je si jist tím, že to bylo do deseti lidí. Popřel, že by měli složku s pracovní diagnózou „Jednota bratrská“ a opakoval, že náboženskou příslušnost nesledují. Pokud jde o časové rozpětí, řekl, že těchto méně než deset případů, u nichž se nějak vyskytlo jméno JB, bylo v období asi od roku 90, tedy zhruba osmi let… Krásný: Žádám zaprotokolovat, že bratru E. Ruckému byl vydán zákaz činnosti dne 6. dubna 1998 na základě tvrzení, že prý primář libereckého psychiatrického oddělení dosvědčil, že v posledních 2 letech bylo hospitalizováno 20 – 30 lidí z libereckého sboru s vymytými mozky a proto prý na této klinice existuje pracovní diagnóza „Jednota bratrská“. Doklady, které byly dány vyšetřovací komisi, jsou datovány v rozmezí od 17. do 26. listopadu 1998. Tato potvrzení byla prokazatelně sháněna půl roku poté, co byl zákaz vydán. K problémům teologickým Heryán: Především úvodem bych řekl, že v mé druhé zprávě, ve 3. bodu došlo k velice matoucímu množnému číslu: že jsme „častěji slyšeli“ o hrozbách kletbou nad těmi, kdo odcházejí. To množné číslo „jsme slyšeli“ neznamená, že mluvím za komisi. Myslel jsem na to, co se ke mně z různých stran donášelo z ekumenického spektra. A já jsem nerozlišoval - a v tom přiznávám svou velikou vinu - nerozlišoval jsem v tomto případě doložitelná fakta od pověstí a třeba i pomluv z různých stran. Velmi se za to omlouvám… Při hodnocení každého jevu nelze pominout zásadu slyšet druhou stranu. Ve svém hodnocení jsem se např. nedotkl otázky křtu. Tu vidím podstatnou slabinu své zprávy. Měl jsem se zabývat otázkou biblické teologie, teologie vůbec. V úkonech, které jsem měl sledovat, však tento post nebyl uveden… Pokud vím, text „Obrany a vyznání“ kazatelů velké stránky z června 1998 nebyl vůbec vzat na vědomí. V něm je přece pokus přiznat se ke kořenům domácí Jednoty, citacemi z bratrského katechismu a bratrského vyznání…

32

K podstatě konfliktu Horáčková: Já jsem si dovolila na konec zprávy napsat reflexi, jak na mě celé zkoumání působilo. A protože jsem původním povoláním sociolog, tak mi to nedalo a udělala jsem rozbor, jak konflikt vlastně postupoval. Když to rozebere sociolog nebo sociální psycholog, dojde k závěru, že celý spor se neřeší jako spor duchovní, ale spor politický, jako mocenský konflikt. Tento konflikt se nikdy neřešil a byl tady minimálně už před 10-ti lety. Pokud jsem se poptávala, ten spor se táhne snad už 20 let. Proto si myslím, že je to záležitost sociologická. Jádro problému je společenské, protože církev vystupuje nejen jako duchovní společenství, ale také jako docela obyčejná formální organizace, která má svou hierarchii, své sféry vlivu, zájmy, střetání a kontakty s ostatními společenstvími. Tento konflikt, který tu je přes 10 let, je střetáním toho, co sem přináší společnost…. Jsou tu nějaké tradiční hodnoty, je tu situace, kdy skončil komunismus, v němž se církev musela chovat určitým způsobem - skrytě, aby na sebe neupozorňovala a aby se o ní moc nevědělo. A najednou přišla jiná situace. Mladí lidé, kteří komunismus nezažili, expandovali a začali se chovat jinak, než lidé v tom původním jádru. Chyba byla, že tento konflikt tu už byl dříve a nikdy se neřešil. V takovém případě jsou vždycky dvě varianty: řešení konstruktivní, kdy se věci dají na stůl, pojmenuje se problém a když se problém pojmenuje, může se řešit. A to se nestalo. Nebo se tvářím, že konflikt neexistuje - a to tu 10 let bylo, že všichni to tak trochu řešili a trochu neřešili a radši šli od toho… O vlivu a autoritě Horáčková: Pokud jde o vliv kazatele na věřící, bez toho to jistě nejde. Jaký by to byl kazatel, který nemá charisma a který nemá vliv na své ovečky? To může být velmi pozitivní, protože kdo chce lidi zapalovat pro víru, musí mít určité osobnostní předpoklady. Vidím i ve své praxi, že mladí lidé velice potřebují autoritu a silnou osobnost. Nemají se kam obrátit - ani ve svých rodinách - a hledají autority jinde. Pak se mohou na někoho upnout příliš a je tam veliké nebezpečí citových vazeb. To platí o všech kazatelích: jsou v nebezpečí, že na sebe citově navážou spoustu lidí. Je to jiné, když má člověk sbor o dvaceti lidech - tam to citově zvládne. Ale když má sbor o 300 nebo 500 lidech, tak nemůže být s každým v osobním přátelství nebo důvěrném vztahu, který by naplňoval obě strany… Myslím, že některá zranění možná vyplynula z nenaplnění osobního vztahu, který někteří očekávali. Čekali naprosto všecko, ale kazatel nemůže všechno utáhnout, a musí lidi předat dál, do skupinek, do neformálních vztahů a hlavně je posilovat ve vztahu k Bohu. Nezralé osobnosti totiž nehledají Boha, ale hledají citový vztah a mají tendenci se upnout na to první, co naleznou. Upnou se na kazatele a dál už ve vztahu k Bohu nejdou… K obvinění ze sektářství Svoboda: Ve zprávě to není systematicky napsáno, protože liberecký sbor se tím nikde nechlubí, ale je dobré, aby to bylo řečeno: ve sboru mají Diakonii, která se stará o členy vlastního sboru, a pečuje také o staré nemohoucí lidi, kteří do sboru nepatří. Dále založili nadaci Euronisa - z výročních zpráv se můžete dozvědět o mnoha aktivitách. Funguje základní škola J. A. Komenského, jedna ze dvou škol v naší zemi, kterým byl ministerstvem školství svěřen experimentální projekt „Domácí škola“… Máme i svědectví, že z pedagogicko-psychologické poradny v Liberci posílají problematické děti právě do téhle školy, protože vědí, že tam mají zvláštní přístup k dětem. Dále funguje misijní škola, která připravuje

pracovníky pro církevní službu... Já jsem se zvláště zabýval obviněním ze sektářství. Sekty se zaměřují na perspektivní mladé lidi. U libereckého sboru vidíme široký záběr, opravdu mimořádně široký, v oblasti sociální a charitativní služby. Věnují se právě neperspektivním lidem a postiženým dětem a to je rys, který u sekt jednoznačně nevidíme… 33