Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Zkrácená správní řízení a jeho druhy Bakalářská práce
Autor:
Alena Manová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Bc. Jiří Hanzal
Únor 2012
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
Ve Strakonicích, dne 15. února 2012
Alena Manová
Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, kteří přispěli ke zdárnému dokončení této bakalářské práce. Zejména pak za metodickou pomoc při vedení bakalářské práce a za cenné připomínky vedoucímu své bakalářské práce panu Mgr. Bc. Jiřímu Hanzalovi.
Anotace: Obsahem práce je definovat některé druhy zkrácených správních řízení, jejich charakteristika a odchylky od klasických, tedy nezkrácených správních řízení. Práce je rozdělena do teoretické a praktické části, přičemţ teoretická část je zaměřena na obecné pojmy z oblasti správního práva a druhá praktická část přímo charakterizuje zkrácená správní řízení v různých oblastech správního práva. Společným znakem zkrácených správních řízení je poţadavek na co nejméně formální správní řízení, jehoţ základními znaky by měla být rychlost a efektivita. Zkrácená správní řízení mohou být vyuţívána v jednodušších typech správních řízení a jen za splnění zákonem stanovených podmínek. V některých případech je moţnost vyuţít zkrácené správní řízení na uváţení správního orgánu, jindy je stanovena povinnost pouţívat zjednodušující postupy správních řízení přímo zákonem. Práce je věnována některým druhům zkrácených správních řízení a to zejména zkráceným správním řízení podle správního řádu, podle přestupkového zákona, podle stavebního zákona, podle zákona o veřejném zdravotním pojištění a podle zákona o nemocenském pojištění.
Annotation: The content of the work is a definition of some types of the shortened administrative procedures, their characteristic and their divergence in comparison to the ordinary administrative procedures that are not shortened. The work is divided into a theoretical and a practical part, where the theoretical part focuses on the general terms in the field of administrative law while the practical part directly characterises the shortened administrative procedures concerning different fields of the administrative law. The common characteristic of the shortened administrative procedures is a demand for the administrative procedure to be the least formal possible, thus the essential features being rapidity and efficiency. The shortened administrative procedures can be used in the less complicated types of administrative procedures and only when the conditions defined by the law are fulfilled. In some cases, there is a possibility to use the shortened administrative procedure on the basis of the decision of an administrative authority, while in some cases there is an obligation to the usage of the shortened administrative procedure defined directly by the law. The work is dedicated to some types of the shortened administrative procedures, particuarly to the shortened administrative procedures based on the administrative system, the misdemeanour law, the construction law, the law on public health insurance and the law on health insurance for the gainfully employed.
Obsah: Úvod ............................................................................................................................................. 6 1. Správní právo.......................................................................................................................... 7 1.1. Veřejná správa ................................................................................................................. 7 1.2. Prameny správního práva ................................................................................................ 9 1.2.1. Druhy pramenů správního práva ........................................................................... 9 1.3. Správní řízení .................................................................................................................. 11 1.4. Správní řád ...................................................................................................................... 11 1.5. Základní zásady správního řízení .................................................................................... 12 2. Obecná správní řízení podle správního řádu .......................................................................... 16 2.1. Řízení na místě ................................................................................................................ 17 2.2. Příkaz ............................................................................................................................... 19 2.3. Doklad ............................................................................................................................. 21 3. Zkrácená řízení podle přestupného zákona ............................................................................ 23 3.1. Blokové řízení ................................................................................................................. 23 3.2. Příkazní řízení.................................................................................................................. 29 4. Zkrácená řízení podle stavebního zákona ............................................................................... 31 4.1. Zjednodušené územní řízení ............................................................................................ 32 4.2. Územní souhlas ............................................................................................................... 34 4.3. Stavby, terénní úpravy, zařízení a udrţovací práce nevyţadující stavební povolení ani ohlášení ....................................................................................................... 36 4.4. Ohlášení jednoduchých staveb ........................................................................................ 37 4.5. Zkrácené stavební řízení.................................................................................................. 38 5. Zkrácené řízení podle zákona o veřejném zdravotním pojištění ............................................ 42 6. Zkrácené řízení podle zákona o nemocenském pojištění ....................................................... 43 Závěr ............................................................................................................................................. 45
-5-
Úvod Veřejná správa se v posledních 20 letech dostala do poměrně sloţité situace. Základním problémem správních řízení byla a částečně stále ještě je nadměrná sloţitost a zdlouhavost jednání i zbytečná byrokracie. S přibývajícími poţadavky na kvalitu správních rozhodnutí při zásazích veřejné správy do práv a povinností jednotlivců je vyvíjen tlak na stát a veřejnou správu na zrychlení a zjednodušení výkonu veřejné správy. Poţadavky na co nejrychlejší průběh správního řízení s sebou přinesl i instituty zkrácených řízení. Ty najdeme v různých oblastech práva. Práce je zaměřena jen na některé druhy zkrácených správních řízení, způsoby jejich uţití v našem právním systému a některé odchylky od klasických, nezkrácených správních řízení. Bakalářská práce je rozdělena do dvou hlavních částí. V první, teoretické části je obecně charakterizován pojem správního práva. V úvodu je stručně vymezen pojem veřejné správy a jejích vykonavatelů, dále pak přehled pramenů správního práva. Základním předpisem, který upravuje správní řízení, je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. V této části je stručně vymezen vztah správního řádu k ostatním právním předpisům. Druhá, praktická část, je věnována zkráceným správním řízením. Nejdříve je práce zaměřena na zkrácená správní řízení podle správního řádu. Jde o nově zavedené instituty správního řízení a to řízení na místě, příkaz a vydání dokladu. Mezi nejčastější typy správních řízení patří řízení o přestupcích. V zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů jsou instituty zkrácených řízení zastoupeny blokovým řízením a příkazním řízením. Další část je věnována zjednodušeným řízením podle zákona č. 183/206 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. V závěru jsou uvedeny další příklady správních řízení a to řízení podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“).
-6-
1. Správní právo 1.1. Veřejná správa Základním pojmem správního práva je veřejná správa. „V zásadě pod označením veřejná správa rozumíme buď určitý druh činnosti (tj. spravování) nebo instituci (organizaci, úřad), která veřejnou správu vykonává.“1 Ve společnosti zorganizované ve státní zřízení se veřejnou správou zpravidla rozumí správa veřejných záleţitostí. V podstatě se jedná o činnost veřejné moci, která zabezpečuje chod běţných záleţitostí ve státě. Veřejnou moc vykonává v první řadě stát, který ovšem není jiţ jediným nositelem veřejné správy. Výkon veřejné správy je delegován na další subjekty, kterým je svěřena pravomoc veřejnou moc vykonávat. Jedná se především o orgány samosprávy a dále pak o fyzické a právnické osoby, kterým bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech adresátů veřejné správy. Vykonavateli veřejné správy tedy mohou být: -
stát, prostřednictví svých orgánů.
-
veřejnoprávní korporace – obce, kraje, hlavní město Praha nebo komory a jiná zájmová sdruţení, např. o Česká advokátní komora, Česká komora architektů, Komora daňových poradců České republiky.
-
veřejné ústavy a podniky – např. školy, nemocnice.
-
jiné subjekty – fyzické a právnické osoby soukromého práva, na něţ byla přenesena určitá působnost a pravomoc nebo mezi subjektem veřejné správy a jiným subjektem byla uzavřena smlouva o plnění některých veřejných úkolů, nadace a nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, dobrovolné svazky obcí.
Veřejná správa je tedy správa veřejných záleţitostí a správa ve veřejném zájmu a subjekty vykonávající veřejnou správu ji vykovávají jako právem uloţenou povinnost a z titulu postavení veřejnoprávních subjektů. Právní odvětví, které upravuje veřejnou správu, se nazývá správní právo. Správní právo je samostatnou součástí právního řádu a je jedním z jeho nejvýznamnějších subsystémů. „Představuje soubor právních norem vztahujících se na veřejnou správu, pokud jde o její organizaci a činnost, včetně vztahů vznikajících při jejím výkonu mezi nositeli veřejné správy na jedné straně a fyzickými nebo právnickými osobami, resp. adresáty veřejné správy na straně druhé.“2 Prostřednictvím práva, jakoţto specifického souboru pravidel chování, se 1 2
Hendrych, D. a kol., Správní právo. 6. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, str. 5 Hendrych, D. a kol., Správní právo. 7. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009 str. 15
-7-
regulují společenské vztahy. Správní právo je bezprostředně spjato se státem, resp. výkonem státní moci. Jedná se o široké a dynamické odvětví práva s odpovídajícím významem v našem právním řádu. Správní právo je součástí veřejného práva. „Správní právo je právním oborem, který tvoří základ veřejné správy, její činnost však zcela nepokrývá, protože část agendy veřejné správy se řídí, resp. může řídit jinými obory veřejného práva (např. právem finančním), ale také obory práva tradičně označovanými jako soukromé právo (právo občanské, obchodní, pracovní).“3 O prolínání veřejného a soukromého práva svědčí i judikatura Ústavního soudu. „V moderní společnosti se nezřídka prolínají prvky veřejného a soukromého práva tak, že nelze zcela jednoznačně veškerou činnost té či oné instituce označit pouze za veřejnoprávní nebo pouze za soukromoprávní. Lze si představit, že určitá instituce podle povahy konkrétní činnosti může v určitých vztazích vystupovat jako soukromoprávní, v jiných jako veřejnoprávní subjekt. Je proto třeba vážit, o jaký druh konkrétní činnosti té které instituce se jedná. Ústavní soud odkazuje na své usnesení sp. zn. II. ÚS 75/93 (Sbírka rozhodnutí Ústavního soudu, svazek 2, usn. č. 3), v němž uvádí, že veřejnou mocí se rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu. Institut „veřejné moci” je vnímán jako institut zahrnující přímou „moc státní” a „zbývající veřejnou moc”. Státní mocí disponuje sám stát a zabezpečuje ji prostřednictvím svého zvláštního aparátu. Tzv. zbývající veřejná moc je v příslušném rozsahu svěřena subjektům nestátního charakteru ke správě veřejných záležitostí, je od státní moci v jistém smyslu odvozena a nemůže s ní být v rozporu. S veřejnou mocí přitom souvisí neoddělitelně nerovnost subjektů ve vztazích touto mocí ovládaných.“4 Při základním rozdělení správního práva rozlišujeme část obecnou a část zvláštní. Část obecná, tzv. obecné správní právo, zahrnuje obecnou úpravu procesních postupů, pojmy, prameny správního práva, správněprávní instituty jako například správní akty nebo veřejnoprávní smlouvy a další činnosti veřejné správy včetně problematiky správního soudnictví. Zvláštní část správního práva, označovaná také jako hmotné správní právo, obsahuje
hmotněprávní
úpravu
v jednotlivých
správněprávních
odvětvích.
Podává
podrobnější výklad z oboru správního práva, např. správa na úseku vodního hospodářství, 3
4
Hendrych, D. a kol., Správní právo. 7. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009 str. 21 Nález č. 147/sv.12 (I.ÚS 41/98)
-8-
dopravy, stavebnictví, školství, zdravotnictví, sociálního zabezpečení, financí a daní, ţivotního prostředí atd.
Dalším často uţívaným způsobem členění správního práva je
rozdělení práva podle obsahu na správní právo organizační, hmotné, procesní a trestní. Správní právo organizační vymezuje a konkretizuje postavení orgánů veřejné správy, jejich organizaci, pravomoc a působnost. Normy materiálně upravující činnost správních orgánů se označují za správní právo hmotné. Souhrn právních norem, které upravují procesní pravomoci a působnost správních orgánů, postavení subjektů správního řízení a postupů orgánů veřejné správy v tomto řízení se označuje jako správní právo procesní.
Právní úpravu základů
odpovědnosti za správní delikty a systém sankcí upravuje správní právo trestní.
1.2. Prameny správního práva Zdrojem správního práva jsou poměry ve společnosti, společenské vztahy ovlivněné historickým vývojem, zvyklostmi a zájmy obyvatel. Vydatným zdrojem práva jsou integrační vztahy a postupné sjednocování úprav práva. Aby se však pravidlo chování podmíněné vývojem společenských vztahů stalo právní normou, musí mít nějakou formu, převáţně psanou. Toto však platí pouze v právních řádech kontinentálního typu právní kultury. Za prameny správního práva a práva obecně můţeme tedy označit pouze platné a závazné specifické formy práva. Za prameny správního práva jsou povaţovány jen takové normy, které jsou uznané státem. Správní právo v našem právním systému je právem psaným. Systém pramenů správního práva je uspořádaný hierarchicky. Norma vyšší právní síly má pro vznik i obsah normy niţší právní síly vţdy derogující účinek (lex superior derogat legi inferiori). Ve správním právu nelze připustit pramen práva, který nemá oporu v Ústavě České republiky nebo alespoň v zákoně (secundum et intra costitutione, secundum et intra legem).
1.2.1.
Druhy pramenů správního práva
1. Ústava a ústavní zákony – jsou právní normy nejvyšší právní síly. „Ústavní základy veřejné správy nacházíme především v úpravě moci zákonodárné, výkonné a soudní, jejich vzájemných vazeb a v určení podmínek jejich výkonu. Ústavně zakotveny jsou hlavní rysy uskutečňování principu legality ve správě.“5 Ústava a ústavní zákony zakotvují explicitně princip legality a zaručují, aby nedocházelo k omezování a
5
Hendrych, D. a kol., Správní právo. 7. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009 str. 44
-9-
zeslabování základních lidských práv a svobod. Rozpor mezi právními předpisy různé právní síly posuzuje výlučně Ústavní soud, resp. Nejvyšší správní soud. 2. Pravidla mezinárodního práva – kaţdý stát musí dbát o to, aby jeho právní řád nebyl v rozporu se závaznými pravidly mezinárodního práva. Součástí právního řádu České republiky jsou všechny vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiţ je Česká republika vázána a pokud stanoví taková smlouva něco jiného neţ zákon, má aplikační přednost mezinárodní smlouva před zákonem. V této souvislosti jsou soudci při rozhodování oprávněni posoudit soulad jiných právních předpisů se zákonem a mezinárodní smlouvou a v případě rozporu neaplikují podzákonný právní předpis. 3. Právo Evropské unie – bylo vytvářeno jiţ od 60. let minulého století. Největší zásluhu na vytváření nového právního řádu měl Evropský soudní dvůr. „Od 90. let Evropský soudní dvůr ve svých rozsudcích pojmově rozlišuje mezi právem Evropského společenství (komunitární právo) konstituovaným Smlouvou o založení ES (SES) a mezi právem Evropské unie (unijní právo) konstituovaným Smlouvou o Evropské unii (SEU), což má nezpochybnitelný význam pro klasifikaci legislativních i správních aktů přijatých na základě jedné či druhé smlouvy.“6 Významným mezníkem pro právo Evropské unie je 13. prosinec 2007, tedy den, kdy byla podepsána Lisabonská smlouva. V platnost vstoupila dne 1. prosince 2009 po ratifikaci všemi členskými státy Evropské unie. Lisabonská smlouva novelizuje Smlouvu o evropské unii (SEU) a Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU – dříve Smlouva o zaloţení Evropského společenství) a řadu ustanovení o pramenech práva. Obě smlouvy – tedy SEU a SFEU mají stejnou právní sílu. Od účinnosti Lisabonské smlouvy se tedy hovoří o právu Evropské unie. 4. Zákony – zákon je nejdůleţitějším a nejfrekventovanějším vnitrostátním pramenem správního práva. Zákon vznikl zákonodárným procesem stanoveným Ústavou, na němţ se usnesl Parlament a byl publikován ve Sbírce zákonů. Zákon charakterizuje stát s demokratickým zřízením. Zákony musí být v souladu s ústavními normami. Stejně tak i normy niţší právní síly nesmí být v rozporu se zákony. V případě rozporu zákona s normou niţší právní síly postupuje soud podle ustanovení zákona.
6
Hendrych, D. a kol., Správní právo. 7. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009 str. 47
- 10 -
5. Nařízení – v našem právním systému se setkáváme pod pojmem nařízení s právními předpisy vlády a právními předpisy územních samosprávných celků v oblasti přenesené působnosti. 6. Vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů – mohou být vydávány jen na základě a v mezích zákona, mají povahu prováděcího předpisu. 7. Obecně závazné vyhlášky územních samosprávných celků v oblasti samostatné působnosti – jsou výsledkem normotvorby orgánů územní samosprávy – obcí a krajů. Ústava svěřuje právo upravovat právními normami určité vztahy subjektům územní samosprávy. Obecně závazné vyhlášky nesmí být v rozporu s normou vyšší právní síly a musí obsahovat výlučně obecnou povahu.
1.3. Správní řízení „Předmětem správního řízení je taková rozhodovací činnost orgánů veřejné správy, jejímž účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci autoritativně prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má, anebo nemá.“7 Jedná se v podstatě o činnost správního orgánu, který musí postupovat v souladu s normami správního práva a jehoţ cílem je vydání správní aktu. Osoby, které se zúčastňují tohoto řízení, hájí a prosazují svá práva a zájmy a podílejí se na tvorbě rozhodnutí. Správní orgán je zavázán právními předpisy chránit práva zúčastněných osob např. tím, ţe zúčastněné osoby bude informovat o průběhu řízení nebo ţe je řádně poučí o moţnosti opravných prostředků proti rozhodnutí. Správní řízení tedy probíhá od zahájení řízení, pokračuje zajištěním všech potřebných podkladů pro vydání rozhodnutí, moţnosti pouţití prostředků pro přezkoumání rozhodnutí aţ po exekuční řízení.
1.4. Správní řád Reforma správního řízení byla připravována od roku 1998. Po sloţitém a dlouhém legislativním procesu byl přijat zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), který upravuje nejen správní řízení, ale i další postupy a činnosti správních orgánů. Správní řád nabyl účinnosti od 1. ledna 2006. 7
Skůlová S.a kol., Správní právo procesní, Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, str. 26
- 11 -
Správní řád je rozdělen do osmi částí: Část první – Úvodní ustanovení, část druhá – Obecné ustanovení o správním řízení, část třetí – Zvláštní ustanovení o správním řízení, část čtvrtá – Vyjádření, osvědčení a sdělení, část pátá – Veřejnoprávní smlouvy, část šestá – Opatření obecné povahy, část sedmá – Společná, přechodná a závěrečná ustanovení, část osmá – Účinnost. V ustanovení § 1 odst. 2 správního řádu je upraveno subsidiární uţití správního řádu, tedy pravidlo, ţe správní řád se pouţije v případě, ţe zvláštní zákon nestanoví jiný postup. Z tohoto ustanovení vyplývá, ţe pokud zvláštní zákon pro určité správní řízení stanoví procesní odchylky od správního řádu, musí správní orgán v tomto řízení postupovat podle správního řádu, ale při řešení otázek, které jsou přímo upraveny zvláštním zákonem, musí pouţít místo správního zákona ustanovení zákona zvláštního. Správní řád má charakter obecného právního předpisu o správním řízení, zvláštní zákony, protoţe upravují procesní odchylky, mají postavení speciálních předpisů, která mají při aplikaci přednost před úpravou obecnou. Jedná se např. o tyto zákony: zákon č.183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon“), zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). Subsidiární pouţití správního řádu nelze pouţít v určitých druzích správního řízení, kde platí samostatná právní úprava určitého správního řízení. Především se jedná o řízení v oblasti daní, poplatků a odvodů. Základní úprava daňového řízení je obsaţena v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále je „daňový řád“).
1.5. Základní zásady správního řízení Základní zásady se vztahují na veškerou činnost správních orgánů při výkonu veřejné správy. Vycházejí nejen z principů ústavního pořádku České republiky, ale také z judikatury českých i mezinárodních soudů (zejména Evropského soudu pro lidská práva) nebo z rezolucí a doporučení Rady Evropy. Ve správním řádu v § 2 aţ 8 jsou základní zásady, které musejí být respektovány při výkonu veřejné správy i v případě, ţe zvláštní zákon stanoví, ţe se při řízení nebudou pouţívat ustanovení správního řádu, ale úprava odpovídající těmto zásadám přímo ve zvláštním zákoně obsaţena není. Tyto zásady v podstatě nestanoví nové povinnosti, pouze upřesňují principy obsaţené v ústavních zákonech a závazných mezinárodních smlouvách. Proto zvláštní zákony z těchto principů musí vycházet. - 12 -
„Neupravuje-li služební zákon ani jeho prováděcí předpisy (s výjimkou § 77 vyhl. č. 287/2002 Sb.) procesní pravidla, podle nichž musí správní orgán v řízení postupovat, ani nestanoví poučovací povinnost správního orgánu, je třeba subsidiárně použít procesní předpis, kterým je správní řád. Tento názor správních soudů zastávaný již za účinnosti zák. č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je s účinností od 1. 1. 2006 podpořen ust. § 177 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), podle něhož základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 se použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje.“8 Tento vztah se neuplatní v případě, kdy zvláštní právní předpis obsahuje úpravu, která odpovídá základním zásadám činnosti správních orgánů dle správního řádu. Komplexní vlastní pravidla řízení jsou obsaţena v daňovém řádu. Ale i v řízení podle daňového řádu se můţe na některé skutečnosti podpůrně pouţít správní řád. „Ústavní soud se otázkou předvídatelnosti rozhodování opakovaně zabýval v souvislosti s řízením soudním. Zde sluší zmínit např. nález ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03 (č. 27/2004 Sb.ÚS). Ústavní soud zde označil za projev libovůle a porušení práva na spravedlivý proces situaci, kdy je rozhodnutí „pro účastníka řízení s ohledem na dosavadní stav řízení, stav dokazování, existující procesní situaci a především uplatněné právní námitky překvapivé„. Jakkoli Ústavní soud tyto závěry vyslovil v souvislosti s rozhodováním soudů, lze je, dle názoru Nejvyššího správního soudu, nepochybně vztáhnout i na řízení správní. Za explicitní vyjádření této kautely v jednoduchém právu lze považovat § 2 odst. 4 správního řádu (č. 500/2004 Sb.); ve smyslu ustanovení § 177 odst. 1 téhož zákona se uplatní i v řízeních vedených v procesním režimu daňového řádu.“9 První zásadou postupu správních orgánů je zásada zákonnosti neboli legality.10 Správní orgány mohou jednat v souladu nejen se zákony, ale i ostatními právními předpisy, jakoţ i mezinárodními smlouvami, kterými je České republika vázána. Zásada legality vychází z ústavního principu vázanosti výkonu veřejné moci zákonem, a to podle čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zásada legality má mezi základními zásadami nejvýznamnější postavení, přesto ji správní řád v určitých případech prolamuje, především tam, kde by mohla být příliš oslabena zásada ochrany práv nabytých v dobré víře.
8
Krajský soud v Ostravě sp. zn. 22 Ca 379/2006 Nejvyšší správní soud sp. zn. 8 Afs 59/2005 (SbNSS 2008, sv. 1, s. 67): 10 § 2 odst. 1 správního řádu 9
- 13 -
Především se jedná o přezkumné řízení, v němţ správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí. Další zásadou je zásada zákazu zneuţití pravomoci a správního uváţení.11 Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, ke kterým byl zákonem nebo na základě zákona zmocněn. Správní orgány jsou povinny šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod a to ve dvou hlavních aspektech. Prvním aspektem je zákaz zneuţití diskreční pravomoc tzn., ţe správní orgán nesmí zneuţít prostor, který má vymezen zákonem k tomu, aby rozhodl přiměřeně vzhledem k okolnostem případu. Druhým aspektem je zákaz zneuţití pravomoci správního orgánu k jinému účelu, neţ ke kterému mu tato byla zákonem svěřena. Podle § 2 odst. 3 správního řádu platí, ţe správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře,12 stejně tak i oprávněné zájmy osob, kterých se činnost správního orgánu dotýká a můţe do nich zasahovat jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. Na základě zásady souladu s veřejným zájmem13 musí správní orgán vţdy respektovat veřejný zájem. Za veřejný zájem lze charakterizovat zájem společnosti či obecný zájem, nelze za něj označit zájem jedné osoby či skupiny. Správní řád zde zdůrazňuje význam správní judikatury, která reguluje činnost správního orgánu.
Povinností správního orgánu je sledovat
rozhodovací činnost správního orgánu a např. v odvolacím řízení lze podle správního řádu přezkoumat správnost rozhodnutí, i kdyţ to není odvolatelem namítáno, ale vyţaduje-li to veřejný zájem. Další podstatnou zásadou je zásada materiální pravdy,14 podle níţ je správní orgán je povinen zjistit stav věci. Správní orgán i bez návrhu provádí potřebné důkazy a subjektivně posoudí skutečný stav věci rychle a hospodárně. Poţadavek na hospodárnost souvisí se zásadnou procesní ekonomie. Zjišťovat skutečný stav věci můţe být časově i finančně náročné. Proto se zjišťují jen okolnosti, které mají pro danou věc význam. Pokud správní orgán ukládá v řízení povinnost, je tento povinen i bez návrhu zjišťovat všechny rozhodné okolnosti, které svědčí v prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uloţena. Správní orgán pak zjišťuje pouze tolik podkladů, které potřebuje pro daný procesní úkon. Tyto úkony správního orgánu jsou konány v souladu se zákonem a musí chránit veřejný zájem. Se správním orgánem musí spolupracovat rovněţ účastníci řízení, kteří mají za povinnost označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán v této věci provede důkazy, které potřebuje ke zjištění stavu věci. 11
§ 2 odst. 2 správního řádu § 2 odst. 3 správního řádu 13 § 2 odst. 4 správního řádu 14 § 3 správního řádu 12
- 14 -
V zásadě součinnosti s dotčenými osobami15 je mimo jiné stanoveno, ţe veřejná správa je sluţbou veřejnosti. Správní řád dále neupřesňuje, co pod tímto pojmem stanoví. Jde spíše o včlenění etické normy, neţ normy právní. Úřední osoby se musí chovat důstojně a zdvořile a vycházet vstříc dotčeným osobám. Správní orgán by měl pracovat ve prospěch dotčených osob. Toto je vlastně obsahem zásady dobré správy. Hlavním cílem této zásady by měla být nejen spolupráce správního orgánu s účastníky řízení a spolupráce správních orgánů mezi sebou navzájem, ale celé chování správního orgánu i jednotlivých účastníků. Samotné nevhodné chování úřední osoby ještě nemusí znamenat, ţe tato osoba jednala nezákonným způsobem. Aby došlo k nezákonnému jednání úřední osoby, tak by v podstatě musela být zpochybněna nestrannost správního orgánu a správní orgán by neposkytl dotčené osobě součinnost potřebnou k uplatnění procesních práv dotčené osoby. Proti nevhodnému chování úřední osoby se dotčená osoba můţe bránit stíţností podle § 175 správního řádu. Ale i správní orgán můţe reagovat na nevhodné chování dotčené osoby v souladu s ustanovením správního řádu a to uloţením pořádkové pokuty nebo vykázáním z místa úkonu. Další zásadou je povinnost správních orgánů poučovat dotčené osoby o jejich procesních právech a povinnostech,16 včasné vyrozumívání o konkrétním prováděném úkonu. Například poučení o opravných prostředcích má zásadní vliv na práva účastníka v řízení. Nedodrţení této povinnosti by totiţ mělo za následek prodlouţení lhůty pro odvolání. Kaţdá dotčená osoba musí být informována v dostatečném předstihu o prováděném úkonu tak, aby měla moţnost v řízení uplatňovat svá práva. Pro uplatnění svých práv potřebuje dotčená osoba čas na přípravu, proto jsou v zákoně zavedeny lhůty. Tato lhůta musí být přiměřená pro konkrétní projednávanou věc, správní orgán přihlíţí ke sloţitosti projednávané věci a k osobním poměrům účastníka. Zásadou odstranění rozporů17 se rozumí povinnost správního orgánu pokusit se o smírné odstranění rozporů, které brání řádnému projednání věci. Zpravidla se jedná o případy, kdy zájmy navrhovatele jsou v rozporu se zájmy jiného účastníka řízení. O smírné odstranění rozporů se pokouší správní orgán v případech, kdy to povaha projednávané věci umoţňuje. Zásadou rychlosti a procesní ekonomie18 správní řád ukládá správnímu orgánu povinnost rozhodovat bez zbytečných průtahů a ve lhůtách stanovených zákonem a bez zbytečných nákladů, které by mohly vzniknout při neúčelném a nadbytečném dokazování. Lhůty pro vydání rozhodnutí jsou konkretizovány v § 71 správního řádu. Pokud by správní orgán 15
§ 4 správního řádu § 4 správního řádu 17 § 5 správního řádu 18 § 6 správního řádu 16
- 15 -
nedodrţoval zákonné lhůty nebo lhůty, které jsou přiměřené k danému úkonu a nejsou přímo stanoveny zákonem, můţe účastník řízení postupovat podle § 80 správního řádu, podle kterého se můţe domoci ochrany před nečinností správního orgánu. Neoprávněné průtahy v řízení mohou být povaţovány i za nesprávný úřední postup. Nesprávný úřední postup upravuje zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona se účastník můţe domáhat náhrady škody, pokud mu škoda vznikla právě průtahy nesprávným úředním postupem správního orgánu. Zbytečné náklady pak podle této zásady nemají vznikat nikomu, tedy ani správnímu orgánu, ani účastníkům řízení. Správní orgán musí volit takové prostředky, které si vyţádají co nejniţší náklady. To ale neznamená, ţe s odvoláním na zásadu hospodárnosti můţe dojít ke zkrácení práv účastníků správního řízení. Podle zásady rovnosti19 mají dotčené osoby při uplatňování svých práv mít rovné postavení. Zásada rovnosti vychází z principů Listiny základních práv a svobod, ve které je stanoveny, ţe v řízení jsou si všichni účastníci rovni.20 To ale neznamená, ţe kaţdému musí být přiznáno jakékoliv právo, ale v přístupu různých právních subjektů k určitým právům nesmí být projevena libovůle.21 V nesporném správním řízení se uplatňuje především rovnost účastníků v přístupu ke svým právům.
2. Obecná zkrácená správní řízení podle správního řádu S poţadavky na změnu legislativy v oblasti správního práva se objevil i institut zkráceného řízení. Poţadavky na maximálně odformalizované řízení dnes najdeme nejen ve správním právu, ale i v právu trestním, občanském, finančním. Se zkráceným správním řízením souvisí i zásada procesní ekonomie, kdy náklady při těchto řízeních jsou výrazně niţší, neţ náklady v klasickém správním řízení. Zkrácené neboli zjednodušené řízení představuje ve správním řádu řízení na místě podle § 143, vydání příkazu podle § 150 a vydání dokladu podle § 151.
19
§ 7 správního řádu čl. 37, odst. 3 Listiny základních práv a svobod 21 Nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 6/1996 (SbUS, sv. 6, n. č. 113) 20
- 16 -
2.1.
Řízení na místě
Řízení na místě je forma zkráceného správního řízení podle § 143 správního řádu. Pouţívá se hlavně v případech, kdy je nutné rychlé a efektivní rozhodnutí, kdy nelze vést zdlouhavé správní řízení, ale je třeba uloţit určitou povinnost v co nejkratší lhůtě bez zbytečného odkladu. Řízení na místě můţe být pouţito jen v zákonem vymezených případech. Jednou z podmínek, kterou zákon stanoví, je situace, kdy hrozí bezprostřední ohroţení ţivota a zdraví osob nebo váţná majetková újma v případech, kdy by tato majetková újma byla odstranitelná jen s vynaloţením velkých finančních prostředků nebo pokud hrozí havárie.
Oprávněná
úřední osoba pak ukládá povinnost zjednodušeným, zrychleným a méně formálním způsobem, zpravidla ústně. Rychlé a jednoduché jednání je v těchto případech nutné a naléhavé pro danou situaci. Příkladem řízení na místě můţe být vznik ţivelní pohromy, hrozící havárie, ohroţení zdroje pitné vody. Jako havárie je v zákoně č. 254/2001Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů definováno mimořádné závaţné zhoršení nebo mimořádné závaţné ohroţení povrchových nebo podzemních vod, případy závaţného zhoršení nebo mimořádné závaţné ohroţení jakosti povrchových nebo podzemních vod (ropnými látkami, zvlášť nebezpečnými odpady, radioaktivními zářiči), nebo i méně výrazné zhoršení nebo ohroţení jakosti povrchových nebo podzemních vod, pokud je to v chráněných oblastech přirozené akumulace vod nebo v ochranných pásmech vodních zdrojů. Dále i případy technických poruch a závad zařízení k zachycování, skladování, dopravy a odkládání radioaktivních, ropných látek, pokud předcházejí vniknutí. V případě zmíněné havárie, která by mohla ohrozit zdroje pitné vody, musí být bezodkladně vedeno řízení správním orgánem a uloţena povinnost k odstranění příčiny znečištění těchto zdrojů. K tomuto účelu právě slouţí řízení na místě. Dalším důvodem pro řízení na místě je existence důvodné obavy, ţe by se osoba, které má být uloţena povinnost, vyhýbala splnění povinnosti nebo jestliţe je vyţadováno zajišťovací opatření, coţ je záruka za splnění povinnosti podle § 147 správního řádu (tzv. kauce, která je jedním ze zajišťovacích prostředků slouţícím k zajištění průběhu a účelu řízení), dále pak pořádková pokuta podle § 62 správního řádu [v tomto případě je však nutné odlišovat skutkovou podstatu pořádkového deliktu od přestupku podle § 47 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, kde osoba, která se dopustí přestupku, nerespektuje faktický pokyn nebo donucovací úkon veřejného činitele při výkonu jeho pravomocí k zajištění veřejného pořádku, na rozdíl od pořádkového deliktu, kterého se dopustí osoba, která neuposlechne pokynu úřední osoby, jeţ zajišťuje průběh správního řízení] a vykázání z místa konání úkonu - 17 -
podle § 63 správního řádu. Vykázáním z místa úkonu rozumíme zajišťovací prostředek, který slouţí k zajištění účelu a zejména průběhu správního řízení pro případ nepřístojného chování osoby, která svým chováním ruší pořádek. Kromě podmínek, které jiţ byly zmíněny, je další podmínkou pro zahájení řízení na místě dostatečné zjištění skutečného stavu věci správním orgánem. Tato podmínka je vlastně projevem zásady materiální pravdy22, podle které správní orgán musí postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němţ nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí v souladu se zákonem a s ochranou veřejného zájmu. Zásada materiální pravdy je konkretizována v § 50 správního řádu, podle které je správní orgán povinen i bez návrhu zjišťovat všechny informace, které jsou nutné k provedení určitého procesního úkonu, ať uţ tyto rozhodné skutečnosti slouţí v prospěch či v neprospěch osoby, které má být uloţena povinnost. Rozhodnutí se vydává ústním vyhlášením. Písemné vyhotovení se vydává v souladu s § 71 odst. 2 písm. b) správního řádu a doručuje se dodatečně do vlastních rukou. Lhůta pro doručení není zákonem stanovena, vyhotovení a zaslání účastníkovi má být provedeno bez zbytečného odkladu. Touto formulací se rozumí vyhotovení v nejbliţších dnech po vydání ústního rozhodnutí, zpravidla ihned, jakmile to mimořádnost situace dovolí. Na místě se účastníkovi vydává jen písemné potvrzení o ústně vyhlášeném rozhodnutí, pokud je účastník poţaduje. Potvrzení musí obsahovat výrokovou část a náleţitosti podle § 69 správního řádu, tedy označení správního orgánu, jednací číslo, datum, otisk úředního razítka, jméno a příjmení, funkci a podpis oprávněné úřední osoby, jména a příjmení všech účastníků. Vzhledem k povaze takovýchto rozhodnutí nemá, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, odvolání proti těmto rozhodnutím odkladný účinek. Rozhodnutí vydané v řízení na místě je předběţně vykonatelné. Pokud by tomu tak nebylo, tak by toto řízení ztrácelo svůj smysl. Po oznámení rozhodnutí lze vykonat nebo vynutit splnění stanovené povinnosti. Proti rozhodnutí lze podat odvolání jen podle zvláštního zákona v některých případech. Za odlišnost lze povaţovat i ustanovení § 62 odst. 5 správního řádu, podle kterého má odvolání proti uloţení pořádkové pokuty odkladný účinek i kdyţ bylo rozhodnutí vydáno v řízení na místě. Řízení na místě je formou zjednodušeného a méně formálního řízení. Přesto v tomto řízení nesmí dojít k narušení práv oprávněných zájmů účastníků. Oprávněná úřední osoba je povinna dbát na to, aby nedošlo ke krácení práv a k neoprávněným zásahům do práv dotčených osob,
22
§ 3 správního řádu
- 18 -
aniţ by se proti těmto zásahům mohly tyto osoby účinně bránit např. odvoláním. Správní orgán musí zváţit, zda pouţití řízení na místě je skutečně vhodné pro daný typ řízení. Od tohoto typu řízení musíme odlišovat příkaz na místě. Ten je upraven v § 150 odst. 5 správního řádu. Příkaz na místě lze vydat za jiných podmínek, neţ kdyţ se koná řízení na místě. Jedná se o zvláštní formu příkazu. Správní řád stanoví další podmínky, za jakých můţe být pouţit institut řízení na místě. Jedná se o řízení, které navazuje na výkon dozoru. V tomto případě dochází k zahájení řízení z moci úřední (ex offo). Toto řízení opět můţe být zahájeno ústním vyhlášením, pokud účastník řízení je přítomen před správním orgánem. Příkladem řízení navazující na výkon dozoru můţe být např. řízení o uloţení sankce za nedostatky, které tento dozor zjistil. Toto řízení pak provádí stejný správní orgán, který prováděl dozor nad uloţenými povinnostmi, který zahájí sankční řízení z moci úřední podle § 46 správního řádu. Správní řád upravuje vedle klasického meritorního rozhodnutí ve správním řízení i zvláštní formy správního rozhodnutí ve věci a to příkaz a doklad.
2.2. Příkaz Příkaz je zvláštní forma rozhodnutí ve věci samé vydaného ve zkráceném správním řízení podle § 150 správního řádu. Jestliţe je zjištěn dostatečně stav věci a nejsou-li o něm důvodné pochybnosti, můţe být správním orgánem tímto rozhodnutím uloţena povinnost, aniţ by proběhlo správní řízení v plném rozsahu. Příkaz můţe být vydán, jestliţe účastník řízení uzná důvody a stav věci se tedy povaţuje za prokázaný. V praxi toto řízení zpravidla probíhá tak, ţe jediným úkonem je řízení zahájeno a zároveň je v něm i rozhodnuto. Nemusí být tedy ze strany správních orgánů prováděno rozsáhlé dokazování podle § 3 a 50 správního řádu. Přestoţe v tomto řízení je omezeno zjišťování podkladů pro vydání příkazu, nesmí docházet ke krácení práv účastníků řízení. Příkazní řízení se pouţívá v řízení z moci úřední nebo ve sporném řízení, avšak skutkové zjištění musí být dostatečné. Příkaz musí splňovat všechny formální i obsahové náleţitosti rozhodnutí podle § 67 aţ 69 správního řádu a i zvláštní poučení o opravném prostředku, jímţ je v tomto případě odpor. Odpor je zvláštní opravný prostředek a můţe být podán ve lhůtě do 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Příkaz je oznamován stejně jako ostatní formy rozhodnutí podle § 72 správního řádu doručením do vlastních rukou. Zpětvzetí odporu není moţné na rozdíl od odvolání. Pokud je jednou podán odpor, nemůţe se i po jeho zpětvzetí zrušený příkaz obnovit. Odpor nemusí obsahovat ţádné odůvodnění, podává se u správního orgánu, který příkaz vydal. Forma - 19 -
podání odporu musí být v souladu s § 37 odst. 4 správního řádu. Musí být učiněn písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem. Dále je moţné jej podat prostřednictvím jiných technických prostředků, např. prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez pouţití zaručeného elektronického podpisu – v těchto případech musí být do pěti dnů učiněné podání potvrzeno. Podáním odporu se rozhodnutí ruší a řízení bude probíhat nezkráceným způsobem bez uplatnění odchylek podle § 150 správního řádu. Na rozdíl od řádných opravných prostředků jako je odvolání a rozklad, nedochází k postoupení řízení na nadřízený správní orgán (devolutivní účinek), ale v řízení pokračuje správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni.. Ten pokračuje v řízení, opatřuje nové důkazní prostředky a rozhoduje v nezkráceném správním řízení podle § 67 správního řádu. Písemný příkaz vydaný v příkazním řízení můţe být, jestliţe nebyl podán odpor, jediným úkonem řízení. Po uplynutí lhůty pro podání odporu se stává pravomocným a také vykonatelným po marném uplynutí lhůty k plnění, pokud byla stanovena. Lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu začínají běţet znovu dnem, kdy byl podán odpor, nikoliv dnem prvního úkonu v řízení (vydání příkazu). Kontrolní protokol pořízený podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, můţe být jediným podkladem pro vydání příkazu. Kontrolní protokol musí být pořízen stejným správním orgánem, který je věcně i místně příslušný ke správnímu řízení, které navazuje na kontrolní zjištění. Kontrolní protokol musel být pořízen oprávněnou úřední osobou. Ta však přímo ve správním řádu stanovena není. Stanovení oprávněných úředních osob je v pravomoci jednotlivých správních orgánů. Příkaz se pouţívá v řízení vedeném z úřední moci a v řízení sporném a ukládají se jimi sankce za správní delikty. Zvláštní formou příkazního řízení je vydání příkazu podle přestupkového zákona. V přestupkovém zákoně se řídí vydání příkazu ustanovením § 87, který se uplatňuje v řízení o přestupcích. Na rozdíl od přestupkového řízení, u kterého zákonem nelze uloţit povinnost nahradit náklady řízení, v § 150 správního řádu tato povinnost není výslovně vyloučena. Přestoţe stejně tak, jako v přestupkovém řízení, nevznikají téměř ţádné náklady, v případě postupu podle správního řádu je nutné tuto paušální částku náhrady nákladů ukládat. Ve výjimečných případech – tedy v případech hodných zvláštního zřetele, lze tuto částku na poţádání sníţit, jde o tzv. moderační právo správního orgánu. Příkaz na místě je zvláštní forma příkazu. Nejedná se o řízení na místě podle § 143 správního řádu. Příkaz na místě je více formalizovaný blok neţ blok vydávaný v blokovém řízení podle přestupkového zákona. Formalizace tohoto bloku byla nezbytná, jelikoţ v bloku, vydávaném při rozhodnutí v blokovém řízení podle zvláštních předpisů, nemusely být - 20 -
dodrţeny všechny nezbytné náleţitosti. Tyto bloky se pak stávaly nepřezkoumatelnými a nebyly řádným exekučním titulem. Přestupkový zákon stanoví, ţe je-li přestupek spolehlivě zjištěn a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit a nestačí domluva, bude přestupek řešen v blokovém řízení. V řízení o příkazu na místě za podmínky, ţe je účastník přítomen před správním orgánem, plně uzná důvody vydání příkazu a stav věci je prokázaný, správní orgán má moţnost, nikoliv nutnost, postupovat podle ustanovení o příkazu na místě. Správnímu orgánu je v tomto případě dána moţnost posouzení, zda vyuţije moţnosti postupovat podle § 150 správního řádu, nebo zda upřednostní standardní správní řízení. Vzhledem k povaze tohoto správního řízení můţe být příkazem na místě uloţena sankce do výše 10.000,- Kč nebo povinnost k nepeněţitému plnění, např. odstranění závadného stavu. V přestupkovém zákoně můţe být za přestupek uloţena sankce v blokovém řízení výrazně niţší a to do 1.000,- Kč, nepřipouští-li tento zákon uloţení pokuty vyšší. Příkaz vydaný na místě zpravidla neobsahuje odůvodnění, nahrazuje se podepsaným prohlášením účastníka, ţe souhlasí s uloţenou povinností. Tím se stává rozhodnutí pravomocným a vykonatelným. Podpisem se tedy účastník vzdává moţnosti příkaz zpochybnit a podat proti němu odpor. O tomto však účastník musí být prokazatelně poučen a to zpravidla tak, ţe poučení podepíše přímo na písemném vyhotovení příkazu.
2.3. Doklad Řízení o vydání dokladu se řídí podle části třetí správního řádu podle ustanovení § 151. V řízení o vydání dokladu se zpravidla nevydává rozhodnutí správního orgánu, pokud ten zcela vyhoví ţádosti o přiznání práva. Existenci práva osvědčuje zákonem stanovený doklad, který se vydává místo písemného vyhotovení rozhodnutí. Dokladem se rozumí takový doklad, který má charakter veřejné listiny, jíţ se přiznává účastníkovi existence určitého práva. Postup vydání dokladu je v souladu s § 67 odst. 2 správního řádu, který situace, kdy se rozhodnutí v písemné formě nevyhotovuje, pouze se učiní záznam do spisu, předpokládá. Zákon výslovně stanoví, kdy správní orgán vydá zákonný doklad jako zákonnou formu osvědčení existence práva. Vydání dokladu je řízením na základě ţádosti, nikoliv řízením zahájeném ex offo. Tam, kde zákon přiznává existenci práva, musí správní orgán zcela vyhovět ţádosti ţadatele (např. narození nebo úmrtí). Pokud ţádosti o přiznání práva nemůţe být vyhověno vůbec nebo nemůţe být vyhověno v plném rozsahu, není moţné postupovat podle § 151, ale musí být vydáno rozhodnutí podle § 67 správního řádu. Příkladem takového postupu je ţádost o vydání zbrojního průkazu typu B a C podle zákona č. 119/2002 Sb., - 21 -
o střelných zbraních, ve znění pozdějších předpisů. Pokud je vydán pouze zbrojní průkaz typu B, musí být vydáno standardní rozhodnutí, protoţe ţádosti není vyhověno v plném rozsahu. Typickým příkladem vydání dokladu je např. vydání řidičského průkazu po splnění podmínek zákona č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nebo zbrojního průkazu po splnění podmínek zákona č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních, ve znění pozdějších předpisů. Na rozdíl od těchto dokladů, kdy se ţadateli potvrzuje existence určitého práva, není vydání občanského průkazu podle zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, postupem o vydání dokladu podle § 151 správního řádu. Vydáním občanského průkazu se nepřiznávají nová práva, ale jen se kvalifikovaným způsobem osvědčují údaje uvedené v občanském průkazu, tzn. podoba, jméno a příjmení, rodné číslo, trvalý pobyt, státní občanství a další zákonem stanovené údaje. Vydání občanského průkazu se řídí podle čtvrté části správního řádu. O vydání dokladu musí provést správní orgán záznam do spisu podle § 17 správního řádu. Záznam musí obsahovat náleţitosti podle § 67 odst. 2 správního řádu, tzn. výrokovou část rozhodnutí, odůvodnění, datum vydání, jednací číslo, datum vyhotovení, jméno, funkce a podpis oprávněné úřední osoby a otisk úředního razítka. Namísto odůvodnění se zde uvede seznam všech podkladů, které ţadatel předloţil a které byly nezbytné pro vydání rozhodnutí v souladu s § 68 odst. 4 správního řádu, který v případě, ţe je ţádosti vyhověno zcela, předpokládá moţnost neodůvodňovat rozhodnutí. Právní moci a účinků nabude okamţikem převzetí dokladu účastníkem. Rozhodnutí v písemné formě se nevyhotovuje, je nahrazeno vydáním dokladu. Proto není moţné uplatnit řádné opravné prostředky jako je odvolání či rozklad. Zákon nevylučuje moţnost uplatnit mimořádné a dozorčí opravné prostředky poté, co rozhodnutí nabylo právní moci, a ţadatel si doklad vyzvedl. V řízení o vydání dokladu se nejedná o vykonatelnost, ale o jiné právní účinky. Nemůţe tedy dojít k exekuci. Vydání dokladu nahrazuje přiznání určitého práva nikoliv povinnosti. Pokud by v tomto řízení došlo ke zrušení rozhodnutí, jehoţ písemné vyhotovení by bylo nahrazeno vydáním určitého dokladu, pozbývá tento doklad automaticky platnost. Správní orgán po nabytí právní moci takového rozhodnutí vyzve účastníka k vrácení dokladu. Zákonem sice není stanovena povinnost tento doklad vrátit správnímu orgánu, nicméně jestliţe se bude účastník tímto dokladem prokazovat, vznikne podezření ze spáchání správního deliktu, popř. trestného činu.
- 22 -
3. Zkrácená správní řízení podle přestupkového zákona Nejčastěji spáchaným správním deliktem je právě přestupek. Pojem přestupku je specifikován v přestupkovém zákoně. Přestupkem se podle tohoto zákona rozumí zaviněné jednání, které porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno nebo jiném zákoně, nejde-li o správní delikt postiţitelný podle zvláštních předpisů anebo o trestný čin.23 Zkrácené přestupkové řízení je speciální forma řízení v oblasti přestupkového řízení. Rozhodují se jimi bez předchozího formálního řízení jednoduché a méně závaţné přestupky. Hlavním cílem je naplnění zásady procesní ekonomie a rychlosti a účelu uloţené sankce.
3.1. Blokové řízení Blokové řízení je první formou zkráceného správního řízení podle přestupkového zákona. V blokovém řízení je vedeno řízení o přestupku, nestanoví-li přestupkový zákon jinak, pouţijí se v řízení ustanovení správního řádu (§ 51 přestupkového zákona). Blokové řízení v řízení o přestupcích vykazuje některé společné znaky s řízením podle § 150 odst. 5 správního řádu, tedy příkazem na místě. V přestupkovém zákoně je však blokovém řízení o přestupku věnována podrobnější právní úprava. Pojem blokové řízení je upraven v § 84 přestupkového zákona. Hlavním znakem blokového řízení je neformálnost, rychlost postihu, hospodárnost a zpravidla i bezprostřední účinek na pachatele. Blokové řízení můţe být zavedeno jen za podmínky, ţe přestupek byl spolehlivě zjištěn a pachatel přestupku je svolný se podrobit blokovému řízení. Pachateli přestupku je vydán pokutový blok a tím uloţena pokuta. To ale neznamená, ţe pachatel přestupku musí být přistiţen při páchání přestupku nebo přestupek musí být projednáván na místě spáchání přestupku. Zákon o přestupcích nevylučuje moţnost zavedení blokového řízení u probíhajícího standardního řízení o přestupku. Správní orgán při ukládání pokuty v blokovém řízení postupuje podle § 12 odst. 1 přestupkového zákona. Blokové řízení je určeno k projednávání méně závaţných přestupků. Zákon stanoví, za jakých podmínek můţe být uloţena sankce. Sankce můţe být uloţena v případě, ţe je přestupek spolehlivě zjištěn a k vyřešení nestačí domluva. Domluva v tomto případě není sankcí uvedenou v ustanovení § 11 přestupkového zákona, nýbrţ se jedná o neformální vyřízení přestupků, které spočívá v upozornění na protiprávní jednání. Domluva se pouţívá v případech, kdy je postačující k vyřešení přestupku, coţ znamená, ţe s ohledem na okolnosti 23
§ 2 přestupkového zákona
- 23 -
a závaţnost spáchaného konkrétního přestupku je dostatečná k nápravě pachatele. Pokud je tedy přestupek vyřešen domluvou, blokové řízení se nezavede. Domluva se tedy pouţívá namísto blokového řízení i jakéhokoliv jiného správního řízení. O vyřešení přestupku domluvou se nevydává ţádné rozhodnutí a není k němu třeba souhlasu osoby podezřelé ze spáchání přestupku. Vyuţití domluvy namísto blokového řízení je tedy jen na správním uváţení správního orgánu. Vyřízení věci domluvou ale není překáţkou ve věci rozhodnuté (rei iudicatae). Pokud by vyšly najevo další skutečnosti prokazující jednání a došlo by k naplnění materiálních znaků skutkové podstaty přestupku, lze zahájit řízení o přestupku. Sankcí v blokovém řízení je tedy výlučně pokuta. Ta je stanovena přestupkovým zákonem do výše 1.000 Kč. Výjimkou je výše pokuty stanovená v přestupkovém zákoně a to např. u přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, kde podle § 22 odst. 1 písm. a) lze uloţit v blokovém řízení pokutu aţ do výše 2.000 Kč a za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. c) pokutu aţ do výše 5.000 Kč. Pokud ve zvláštní části přestupkového zákona, popřípadě v jiném zákoně není výše pokuty stanovena vůbec, bude správní orgán postupovat vţdy podle § 13 odst. 2 přestupkového zákona a uloţí pokutu do 1.000 Kč. Další výjimku o výši uloţené pokuty lze nalézt např. v celním zákoně. Mladistvému, který v době spáchání přestupku dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok, můţe být uloţena pokuta do výše částky 500 Kč, pokud ale přestupkový zákon nebo zvláštní zákon umoţňuje uloţit pokutu vyšší neţ 1.000 Kč, můţe být pokuta mladistvému podle § 19 odst. 3 přestupkového zákona uloţena aţ do výše 1.000 Kč. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 65/2009 musí správní orgán v přestupkovém řízení s mladistvým pachatelem posuzovat i způsobilost a odpovědnost mladistvého pachatele za své konání v průběhu řízení. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se ale nemůţe mladistvý pachatel dovolávat nerozváţnosti a neuvědomění si následků svého chování. Podmínkou přípustnosti vydání rozhodnutí v blokovém řízení musí být ochota k zaplacení pokuty osobou, jeţ se přestupku dopustila. Tím vlastně tato osoba vyjadřuje souhlas s vydáním rozhodnutí v blokovém řízení. Další podmínkou je spolehlivé zjištění přestupku. Přestupkové řízení je zahajováno příslušným správním orgánem. Přestoţe ze strany správního orgánu dojde ke splnění všech podmínek k vydání rozhodnutí v blokovém řízení, záleţí na osobě, která se měla přestupku dopustit, zda povaţuje přestupek za dostatečně zjištěný a zda bude ochotna pokutu zaplatit. Pokud tato osoba nebude akceptovat vydání rozhodnutí správního orgánu v blokovém řízení a odmítne pokutu zaplatit, bude probíhat standardní správní řízení.
- 24 -
„Jednou z podmínek přípustnosti vydání rozhodnutí v blokovém řízení je podle § 84 odst. 1 zákona o přestupcích skutečnost, že osoba, která se měla přestupku dopustit, je ochotna pokutu zaplatit. Další podmínkou podávanou z téhož ustanovení, jež musí být kumulativně s první podmínkou splněna pak je, že přestupek je spolehlivě zjištěn. V případě, že by ten, kdo se měl dle názoru správního orgánu přestupku dopustit, nepovažoval přestupek za spolehlivě zjištěný, případně by z jiného důvodu nebyl ochoten pokutu zaplatit, bylo by třeba otázky skutkové a právní týkající se spáchání správním orgánem tvrzeného přestupku, posuzovat a bylo by tak potřeba provádět ve věci dokazování. To by probíhalo v „běžném“ správním řízení. Zahájení takového správního řízení o přestupku je tedy fakticky v dispozici té osoby, jež se měla přestupku dopustit, byť je zahajováno správním orgánem, neboť právě této osobě je dáno na výběr, zda využije svého práva na to, aby spáchání přestupku bylo správním orgánem prokazováno a aby bylo řádně prováděno skutkové i právní hodnocení jejího jednání. Faktická dispozice osoby obviněné z přestupku je tu tedy dána tím, že osoba, jež se měla přestupku dopustit, buď považuje přestupek za spolehlivě zjištěný, nehodlá o něm vést takové řízení, v němž by byly posuzovány jak otázky skutkové, tak otázky právní, a souhlasí se sankcí, jež je jí v blokovém řízení ukládána, nebo přestupek nemá za prokázaný a nesouhlasí tedy se zaplacením pokuty, přičemž využívá svého práva, jež jí nelze odepřít, na zahájení správního řízení o přestupku.“24 V blokovém řízení se uţívají procesní ustanovení přestupkového zákona a správního řádu, pokud nejsou právní úpravou v blokovém řízení o přestupku vyloučena. Jedná se o opatření, které má povahu sui genesis. K vydání pokutového bloku dochází bez ústního jednání a důkazního řízení. Uloţením pokuty rozhodnutí ihned nabývá právní moci a vykonatelnosti okamţikem oznámení rozhodnutí podle § 73 správního řádu. Proti uloţené pokutě není moţné podat odvolání. Osoba obviněná z přestupku se zaplacením pokuty vzdává moţnosti, aby s ní bylo vedeno standardní přestupkové řízení, v němţ jsou přípustné opravné prostředky. Jediným prostředkem, kterým se obviněný z přestupku můţe domoci případné nápravy nezákonného rozhodnutí v blokovém řízení, je přezkumné řízení podle § 94 správního řádu. Přezkumné řízení má povahu dozorčího prostředku a správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí. Zpravidla se jedná o případy, kdy byla uloţena vyšší pokuta, neţ je připuštěna zákonem nebo o případy, kdy přestupek neměl být projednán v blokovém řízení. Naopak obnova řízení podle § 100 správního řádu není přípustná. Účastník vydal v blokovém řízení souhlas se zjištěním přestupku zaplacením pokuty. 24
Rozhodnutí NSS sp. 6 As 49/2003
- 25 -
Návrhem na obnovu by účastník zpochybnil splnění podmínek projednání přestupku v blokovém řízení a to spolehlivé zjištění skutečnosti a souhlas účastníka se zjištěním přestupku a uloţení sankce. Proto by správní orgány měly návrhy na obnovu řízení zamítat jako nepřípustné. Oprávněné osoby k ukládání a vybírání pokut v blokovém řízení jsou především správní orgány, v jejichţ působnosti je projednávání přestupků, osoby pověřené správními orgány na základě pověřovací listiny [např. lesní stráţ zřizovaná podle § 38 zákona č. 289/1995 Sb., zákona o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů], orgány určené podle § 86 přestupkového zákona a orgány určené jiným, zvláštním zákonem – např. myslivecká stráţ podle § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, rybářská stráţ podle § 16 písm. e) zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů, stráţ přírody, která je oprávněna projednávat přestupky na úseku ochrany přírody (§ 81 zákona č. 114/1992 Sb., zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů), inspektoři České inspekce ţivotního prostředí jsou zmocněni projednávat přestupky proti pořádku ve státní správě na úseku lesního hospodářství, přestupky na úseku ochrany ţivotního prostředí a přestupky za porušení jiných povinností v lesním hospodářství (§ 8 zákona č. 282/1991 Sb. o České inspekci ţivotního prostředí a její působnosti v ochraně lesa), lesní stráţ je oprávněna ukládat a vybírat pokuty za přestupky podle § 53 zákona č. 289/1995 Sb., zákona o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, veterinární inspektoři mohou za zjištěné přestupky ukládat podle § 72 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů, v blokovém řízení pokuty aţ do výše 5.000 Kč. Vydávání bloků k zaplacení pokuty je plně v pravomoci Ministerstva financí. Orgány, které mohou ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení, odebírají pokutové bloky buď u celního úřadu nebo u krajského úřadu v závislosti na tom, do jakého rozpočtu plyne výnos z uloţené pokuty. Rozlišují se dva druhy bloků. První druh bloků se pouţívá, pokud pachatel zaplatí pokutu za přestupek ihned po jejím uloţení. Pokutový blok, který je pachateli přestupku vydán, je zvláštním druhem rozhodnutí a i dokladem o zaplacení pokuty. Bloky se skládají ze dvou částí – z části A a B. Na obou částech musí být vyznačeno, komu byla pokuta za přestupek uloţena, kdy byl přestupek spáchán a za jaký přestupek byla pokuta uloţena. Uvedené údaje slouţí ke konkretizaci přestupku a k identifikaci pachatele jak pro moţnost následného přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o uloţení pokuty, tak i pro ochranu pachatele v případě, - 26 -
ţe by za stejné jednání nemohl být vícekrát postiţen. Dalšími funkcemi pokutového bloku je evidence a kontrola. Druhý druh bloků se pouţívá v případě, ţe pachatel přestupku na místě pokutu nezaplatí. V tomto případě se vydá blok na pokutu na místě nezaplacenou, kde část B musí obsahovat poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě splatnosti pokuty a následcích případného nezaplacení pokuty. Tomu odpovídá v části A rubrika, kde pachatel přestupku podpisem stvrzuje převzetí bloku na pokutu nezaplacenou. Kaţdý blok musí splňovat obsahové i formální náleţitosti podle § 85 přestupkového zákona. Pokud nejsou uvedeny všechny náleţitosti, např. blok na pokutu na místě nezaplacenou není opatřen čitelným podpisem pracovníka, který pokutu uloţil, nesplňuje formální náleţitosti a nemůţe proto být vykonatelným rozhodnutím. Pachatel přestupku můţe zaplatit pokutu ihned při jejím uloţení nebo obdrţí blok na pokutu, kterou na místě nezaplatil, s poučením o lhůtě splatnosti a následcích v případě nezaplacení pokuty. Tento blok pachatel přestupku podepíše a tím vyjadřuje souhlas s vyřešením přestupku v blokovém řízení. O vykonatelnosti správního rozhodnutí pokuty uloţené v blokovém řízení je i následující rozhodnutí Nejvyššího soudu: „Stvrdil-li povinný převzetí bloku na pokutu a složenky k jejímu zaplacení podpisem na části A bloku vydaného Ministerstvem financí podle § 85 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je předložení této části bloku dokladem o tom, že povinný převzal vykonatelné rozhodnutí (část B takového bloku) a tak byl poučen ve smyslu ustanovení § 85 odst. 3 uvedeného zákona.“25 Pokud nedojde ke splnění uloţené povinnosti ve stanovené lhůtě povinnou osobou, tzn., ţe povinná osoba dobrovolně nezaplatí pokutu ve lhůtě určené na vydaném bloku, přistoupí správní orgán k exekuci nebo-li k výkonu rozhodnutí. Exekuce probíhá bez ohledu na vůli povinné osoby. Exekuční řízení se zahajuje jako nové formální řízení, jehoţ výsledkem je provedení donucovacího úkonu. Správní řád v exekuci na peněţitá plnění upravuje jen věcnou příslušnost správních orgánů k výkonu rozhodnutí. Podle ustanovení § 106 odst. 1 správního řádu je exekučním správním orgánem příslušným k provedení exekuce na peněţitá plnění obecný správce daně místně příslušný podle daňového řádu, pokud není zákonem stanoveno, ţe exekučním správním orgánem je správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír. Příslušný exekuční správní orgán pak prování exekuci na pokyn právě tohoto správního orgánu nebo na ţádost osoby, která má oprávnění k exekučnímu titulu.26 25 26
Rozhodnutí NS sp. zn. 20 Cdo 2136/2003 Věcná příslušnost je doplněna v § 2 správního řádu
- 27 -
Zákon č. 185/2004 Sb., o celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů upravuje působnost vymáhání peněţitých plnění.27 Obecným správcem daně jsou tedy v souladu s ustanovením § 106 správního řádu celní úřady.28 Kromě obecného správce daně mohou vykonávat správní rozhodnutí jimi vydaná i orgány obce, kraje a hlavního města Prahy. Zároveň mohou poţádat obecného správce daně, soud nebo soudního exekutora o výkon peněţitého plnění. Exekuční správní orgán provede exekuci na ţádost správního orgánu, který vydal rozhodnutí nebo na ţádost oprávněné osoby z exekučního titulu. Předmětem správy daní jsou podle daňového řádu § 2 odst. 3 písm. b) peněţitá plnění, pokud zákon stanoví, ţe se při jeho správě postupuje podle daňového řádu. Exekuční správní orgán postupuje v souladu s těmito ustanoveními a můţe provést exekuci sráţkami ze mzdy, přikázáním pohledávek z účtu u poskytovatele platebních sluţeb, přikázáním jiné peněţité pohledávky, postiţením jiných majetkových práv nebo prodejem movitých věcí. Zákon stanoví moţnost provádět exekuci i prodejem nemovitostí, ta je však v tomto případě vzhledem k povaze uloţené povinnosti téměř vyloučena. V přestupkovém zákoně najdeme několik odlišností blokového řízení a klasického přestupkového řízení. Mezi základní odlišnosti patří zahájení řízení. Blokové řízení se vţdy projednává z úřední povinnosti, nelze je projednat na návrh. Další odlišností je náhrada nákladů řízení přestupkového. Zatímco u standardního řízení o přestupku je obviněnému ze spáchání přestupku, pokud byl uznán vinným z přestupku, a navrhovateli, na jehoţ návrh bylo řízení zahájeno, uloţena povinnost nahradit státu náklady vzniklé s projednáváním přestupku a to paušální částkou, u blokového řízení tato povinnost uloţit nelze. Výše pokuty v klasickém řízení je upravena vyhláškou č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. V klasickém přestupkovém řízení mohou být uloţeny za spáchaný přestupek napomenutí, pokuta, zákaz činnosti a propadnutí věci.29 V blokovém řízení nemůţe být uloţena jiná sankce neţ pokuta. Proti pokutě nemůţe být v blokovém řízení na rozdíl od klasického řízení o přestupku podáno odvolání. To ovšem neznamená, ţe proti uloţené pokutě není moţný ţádný opravný prostředek. Nejčastěji uţívaným opravným prostředkem bývá přezkumné řízení podle § 94 správního řádu. O přezkumném řízení jsem se jiţ zmínila v předcházející kapitole. 27
§ 5 odst. 4 písm. m) zákona č. 185/2004 Sb., o celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů Právní úprava je účinná od 1. ledna 2006, před tímto bylo vymáhání peněţitých plnění v působnosti finančních úřadů. 29 § 11 odst. 1 přestupkového zákona 28
- 28 -
Další odlišností blokového řízení od klasického správního řízení je i výjimka z obecných pravidel, které se týkají shromaţďování podkladů pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. V blokovém řízení se veškeré úkony neprovádějí písemně, tak jak to v § 15 odst. 1 vyţaduje správní řád, o řízení není zaloţen spis (§ 17 odst. 1). Stejně tak se neopatřují a nehodnotí důkazy tak, jak to vyţaduje § 50 správního řádu.
3.2. Příkazní řízení Příkazní řízení je druhou formou zkrácené přestupkového řízení. Jeho účelem je urychlení a zjednodušení projednávání přestupků i sníţení administrativní náročnosti pro správní orgány. Příkazním řízením se řeší některé přestupky bez nařízení ústního jednání a provádění dokazování. Příkazní řízení můţe být vedeno jen v případech, kdy jednání vykazuje zákonné znaky přestupku a není pochyb, ţe se jej obviněný dopustil a nebyl vyřízen v blokovém řízení. V příkazním řízení nelze projednávat přestupky, které lze projednat na návrh. Stejně tak nelze projednat v příkazním řízení nárok na náhradu škody a ani nelze v tomto druhu řízení projednat přestupek mladistvého. Příkazní řízení vykazuje určité podobné znaky jako řízení § 150 správního řádu. Ve správním řádu ale není vydávání příkazu upraveno jako druh řízení, ale jako zvláštní druh rozhodnutí. Rozdíly mezi řízením podle § 150 správního řádu a řízením podle § 87 přestupkového zákona najdeme např. ve lhůtě pro podání odporu – správní řád stanoví lhůtu 8 dnů, zatímco podle přestupkového zákona je moţné odpor podat ve lhůtě 15 dnů. Dalším rozdílem příkazního řízení oproti příkazu podle § 150 správního řádu je i skutečnost, ţe v příkazním řízení podle přestupkového zákona nemůţe být uloţena povinnost nahradit náklady řízení. Tato moţnost není v případě řízení podle § 150 správního řádu vyloučena. V řízení podle § 150 správního řádu můţe být uloţena povinnost k peněţnímu plnění aţ do výše 10 000 Kč. Sankcí, která můţe být uloţena v příkazním řízení podle přestupkového zákona, je jen napomenutí nebo pokuta a to aţ do výše 4.000 Kč. V některých případech můţe být uloţena pokuta vyšší, přestoţe tato moţnost není přímo zákonem o přestupcích v ustanovení § 13 odst. 2 výslovně stanovena. Jedná se např. o přestupek v příkazním řízení podle § 16 odstavce 1 písm. a) zákona 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kde můţe být uloţena pokuta do výše 5000 Kč. Ostatní sankce jako zákaz činnosti a propadnutí věci nemohou být uloţeny, protoţe obviněný by mohl být krácen na svých procesních právech. Příkaz musí obsahovat veškeré obsahové i formální náleţitosti správního rozhodnutí, tzn. výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků a musí být - 29 -
oznámen písemně. Řádným opravným prostředkem je odpor, který musí být podán do 15 dnů ode dne doručení příkazu. Podáním odporu se rozhodnutí o příkazu ruší a správní orgán pokračuje v řízení, které končí vydáním správního rozhodnutí a oznámením všem zúčastněným stranám. Na rozdíl od odvolání se řízení nepřesouvá na nadřízený orgán, nýbrţ orgán, který vedl řízení, v něm pokračuje. V příkazním řízení stejně je moţné vzdát se odporu. Není ale přípustné podaný odpor vzít zpět. Podáním odporu se totiţ napadený příkaz ruší a správní orgán pokračuje v řízení. Obviněnému z přestupku po podání odporu a pokračování v řízení nemůţe být uloţena vyšší sankce, i kdyby vyšly najevo nové okolnosti svědčící v neprospěch pachatele přestupku. Jedná se o zásadu zákazu reformationis in peius – tedy zásadu zákazu změny k horšímu. Pokud by ale správní orgán zjistil nové polehčující okolnosti, můţe samozřejmě uloţit pokutu niţší popřípadě uloţit napomenutí. Pokud není včas podaný odpor, nabývá rozhodnutí právní moci. V případě uloţení pokuty musí být pachateli přestupku určena lhůta k zaplacení. V případě nesplnění povinnosti je postupováno v exekuci na peněţitá plnění podle správního řádu. Průběh příkazního řízení probíhá v praxi takto: Konkrétně se jednalo o přestupek, kdy podezřelá osoba ze spáchání přestupku měla fyzicky napadnout osobu a po příchodu Policie ČR neuposlechnout výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Policie ČR tento přestupek šetřila a postoupila spis správnímu orgánu. Tento spis byl správnímu orgánu, v tomto případě městskému úřadu zaslán poštou s doručenkou, kde jej převzala úřadem určená oprávněná úřední osoba pro jednání o přestupku (podle § 15 odst. 2 správního řádu). Spis zaslaný Policií ČR obsahoval úřední záznam o přestupku, protokol o ohledání místa činu, náčrtek místa činu, úřední záznam o zajištění osoby a pouţití donucovacích prostředků a úřední záznam o podání vysvětlení. Tento záznam bývá důleţitým dokladem pro správní orgán a obsahuje jméno, příjmení podezřelého, datum narození, státní příslušnost, trvalý pobyt a doručovací adresu, číslo dokladu (občanský průkaz, cestovní pas nebo povolení k trvalému pobytu). Dále tento spis obsahoval výpověď podezřelého nebo svědka a zúčastněných osob. Před kaţdou výpovědí zúčastněných osob byly tyto osoby poučeny k podání vysvětlení podle § 60 přestupkového zákona včetně poučení, ţe pokud by vysvětlení bezdůvodně odmítly, mohla jim být uloţena pokuta do výše 5.000 Kč. Tato poučení byla podepsaná zúčastněnými osobami. Po doručení oprávněná úřední osoba spis převzala a v souladu s § 17 správního řádu zaloţila o uvedeném přestupku spis. Ten byl opatřen spisovou značkou. Spisová značka byla uvedena na jednotlivé písemnosti, za pomlčkou oprávněná úřední osoba uvedla číslo listu spisu. Ve spisu zaznamenala datum přijetí jednotlivých dokumentů. Po zaevidování spisu se úřední oprávněná osoba seznámila se - 30 -
spisem. Vloţila do spisu záznam o předběţném seznámení s obsahem přestupkového spisu. Na základě prostudování spisu rozhodla, ţe je dostatečně prokázáno, ţe obviněný se přestupku dopustil a přestupek lze vyřešit v příkazním řízení. Dále tento protokol obsahoval stručný popis spisu a odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, kde správní orgán stanovil, ţe nemá pochybnosti o spáchání přestupku podezřelou osobou a ţe tedy nadále věc vyřeší uloţením přiměřené sankce v příkazním řízení. Dalším krokem v řízení bylo vydání příkazu o uloţení pokuty za přestupek. Tento příkaz obsahoval identifikaci správního orgánu, odkaz na ustanovení § 87 odst. 1 přestupkového zákona, podle kterého byl přestupek projednáván. V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, na základě jakého ustanovení zákona byl přestupek posuzován – v tomto konkrétním případě byl posuzován podle § 49 odst. 1 písm. c) a podle § 47 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona. Pak správní orgán uvedl v rozhodnutí přesné okolnosti spáchaného přestupku. Dále rozhodnutí obsahovalo výrok, tzn. výši pokuty (1.000 Kč), včetně poučení o splatnosti pokuty – v příkazním řízení do 15 dnů od nabytí právní moci. V závěru příkazu správní orgán odůvodnil své rozhodnutí, popsal, z jakého důvodu uznává pachatele vinným z přestupku, uvedl přítomnost a citace ze svědecké výpovědi, odůvodnil výši sankce.
4. Zkrácené správní řízení podle stavebního zákona Institut zkráceného správní řízení najdeme i ve stavebním zákoně. V § 4 stavebního zákona je zakotvena povinnost orgánů územního plánování a správních orgánů přednostně vyuţívat zjednodušujících postupů v této oblasti a to z toho důvodu, aby dotčené osoby byly co nejméně zatěţovány a aby zejména u jednoduchých staveb vydávaly jen jediné rozhodnutí. Pro účely tohoto zákona se dotčenými osobami rozumí orgány, které jsou nositelé dílčích veřejných zájmů podle zvláštních předpisů a je třeba dbát na stanovisko těchto orgánů v činnosti dotýkající se těchto zájmů. Dotčené orgány mohou v těchto věcech vydávat stanoviska nebo závazná stanoviska. Tato stanoviska nejsou správními rozhodnutími. Zjednodušující postupy správních orgánů najdeme jednak v § 95 – zjednodušené územní řízení, dále pak v § 96 – územní souhlas, v § 103 – stavby, terénní úpravy, zařízení a udrţovací práce nevyţadující stavební povolení ani ohlášení, § 104 – ohlašování jednoduchých staveb, terénních úprav, zařízení a udrţovacích prací a v § 117 – zkrácené stavební řízení.
- 31 -
4.1. Zjednodušené územní řízení První formou zkráceného správního řízení, které najdeme ve stavebním zákoně, je zjednodušené územní řízení.30 Jedná se o specifický druh územního řízení, jehoţ výsledkem je vydání územního rozhodnutí. Základním rozdílem mezi zjednodušeným územním řízením a klasickým územním řízením je, ţe správní orgán v tomto případě vydává rozhodnutí, aniţ by došlo ke správnímu řízení v plném rozsahu. Na rozdíl od klasického územního řízení se nevede veřejné ústní jednání. Stejně tak jako ve zkrácených správních řízení podle jiných právních úprav i zjednodušené územní řízení můţe být vedeno při splnění zákonem stanovených podmínek31. První podmínka, kterou zákon stanoví, je umístění stavby v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše. Pokud by ţadatel ţádal o povolení k umístění stavby v nezastavěném území, muselo by být vydáno územní rozhodnutí ve standardním územním
řízení
nebo
formou
uzavření
veřejnoprávní
smlouvy.
Další
podmínka
zjednodušeného územního řízení stanoví, ţe nesmí podléhat posouzení podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ţivotní prostředí a o změně některých souvisejících předpisů. Třetí podmínkou podle § 95 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, je forma podání ţádosti. Podle tohoto ustanovení musí mít ţádost projednání záměru ve zjednodušeném územním řízení všechny předepsané náleţitosti. Stavební zákon u zjednodušeného územního řízení přesně nespecifikuje, jaké náleţitosti má ţádost obsahovat. Na podání ţádosti ve zjednodušeném územním řízení není ţádný předepsaný formulář. Dá se tedy předpokládat, ţe ţádost by měla obsahovat stejné náleţitosti, jako ţádost o vydání příslušného druhu územního rozhodnutí tak, jak je předepsáno v § 86 stavebního zákona.32 Ţádost kromě obecných náleţitostí tedy musí obsahovat základní údaje o poţadovaném záměru a identifikace pozemků a staveb, doklady prokazující vlastnické právo nebo doklad o právu zaloţeném smlouvou stavbu provést (není-li vlastnické právo zřejmé z katastru nemovitostí) a projektová dokumentace záměru33. Rozsah náleţitostí, které by měla ţádost obsahovat, konkretizuje právě zmíněná vyhláška č. 503/2006 Sb., kde v příloze č. 4 a 6 jsou popsány podrobnější úpravy ţádostí. Jak jiţ bylo zmíněno, pro zjednodušené územní řízení není ţádný formulář, ale zmíněné přílohy jsou doporučovány správním orgánem pro dodrţení všech náleţitostí podání ţádosti o zjednodušené územní řízení. Pokud tato stanoviska obsahují podmínky, budou tyto podmínky součástí výroku územního rozhodnutí. Zároveň musí být
30
§ 95 stavebního zákona § 95 odst. 1 stavebního zákona 32 § 86 odst. 6 odkazuje na prováděcí předpis, kterým je vyhláška č. 503/2006 Sb. 33 Musí být zpracována v souladu s vyhláškou č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb 31
- 32 -
ţádost doloţena závaznými stanovisky dotčených orgánů. Dotčenými osobami se rozumí účastníci územního řízení.34 Součástí podané ţádosti musí být nejen souhlas obce, na jejímţ území se poţadovaný záměr má uskutečnit, ale i souhlasy účastníků řízení mající vlastnická nebo jiná práva k pozemkům, které jsou předmětem územního řízení nebo které mají společnou hranici s těmito pozemky nebo mají věcná práva ke stavbám umístěným na těchto pozemcích. V praxi to tedy znamená ideální stav, kdy vlastníci přímo sousedících pozemků a staveb dají souhlas s územním řízením. V případě zjednodušeného územního řízení musí dát i výslovný souhlas se zjednodušeným územním řízením. Jestliţe ţádost nesplňuje podmínky pro zjednodušené územní řízení, správní orgán rozhodne usnesením o provedení územního řízení. Ţadatele v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti správní orgán jiţ znovu nevyzývá k předloţení ţádosti o vydání příslušného druhu územního rozhodnutí, ale zpracuje podklady, které jiţ ţadatel předloţil, pouze můţe správní orgán vyzvat ţadatele k doplnění údajů. Nebude tedy jiţ probíhat zjednodušené územní řízení, ale klasické územní řízení. Správní orgán by měl poskytnout k doplnění údajů v ţádosti přiměřenou lhůtu a měl by ţadatele poučit o případných následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě. Správné orgán můţe územní řízení i přerušit. V opačném případě, tedy pokud ţádost splňuje veškeré náleţitosti zjednodušeného územního řízení, vyhotoví správní orgán návrh výroku, který zveřejní. Ţadatel je povinen zveřejnit návrh výroku o zjednodušeném územním rozhodnutí na veřejně přístupném místě u stavby nebo na pozemku, kterých se výrok týká. S návrhem výroku musí ţadatel zajistit i vyvěšení grafického vyjádření záměru nebo podobný doklad. Návrh musí být zveřejněn na tomto místě po celou dobu, co je vyvěšen na úřední desce, čímţ by měla být zajištěna informovanost veřejnosti. Nesplnění této povinnosti ţadatelem můţe mít za následek i zrušení vydaného územního rozhodnutí, pokud by se tato skutečnost prokázala. Výrok můţe tedy obsahovat podmínky, které vyplývají ze závazných stanovisek dotčených orgánů. Návrh výroku rozhodnutí se současně doručuje účastníkům řízení veřejnou vyhláškou v souladu s § 20 stavebního zákona, ţadateli a dotčeným orgánům jednotlivě zpravidla poštou. Veřejnou vyhláškou se návrh výroku vyvěšuje na úředních deskách, lhůta pro vyvěšení je 15 dnů. Po této lhůtě se písemnost povaţuje za doručenou. Stejně tak jako v ostatních správních rozhodnutích i ve zjednodušeném územním řízení musí návrh výroku obsahovat poučení o právech podávat výhrady, námitky a připomínky proti zjednodušenému územnímu řízení. Účastníci řízení, dotčené osoby i veřejnost mohou proti výroku podávat výhrady a námitky.
34
§ 85 stavebního zákona
- 33 -
Výhrady a námitky mohou být podávány do 15 dnů ode dne zveřejnění návrhu výroku územního rozhodnutí. V případě, ţe by mohla být ohroţena ochrana veřejných zájmů, mohou být podány námitky a připomínky i ostatní veřejností. Posouzení těchto připomínek je pak v pravomoci správního orgánu, který posuzuje i to, zda tyto připomínky jsou v souladu se stavebním zákonem. Jestliţe byly podány výhrady, námitky nebo připomínky, bude správní orgán pokračovat v klasickém územním řízení v celém rozsahu. V tomto případě můţe správní orgán vyzvat ţadatele k doplnění ţádosti a doplnění dalších podkladů nezbytných pro posouzení záměru. Pokud ve stanovené lhůtě nebyly podány ţádné výhrady, nabývá výrok právní moci doručením veřejnou vyhláškou. Správní orgán vyhotoví kompletní územní rozhodnutí se všemi náleţitostmi, včetně poučení o odvolání. Ve zjednodušeném územním řízení na rozdíl od klasického územního rozhodnutí v poučení musí být uvedeno, ţe rozhodnutí nabylo právní moci a nelze se proti němu odvolat. Právní moc by tedy mohla být prolomena jen zákonným způsobem, v případě zjednodušeného územního rozhodnutí pouţitím mimořádných opravných prostředků. Rozhodnutí o právní moci pak musí být opatřeno záznamem o účinnosti. Jakmile dojde k nabytí právní moci, předá správní orgán vyhotovení územního rozhodnutí spolu s ověřenou grafickou přílohou v měřítku katastrální mapy. Územní rozhodnutí musí být zasláno i obci, popř. správnímu orgánu, který vede stavební řízení.
4.2. Územní souhlas Územní souhlas35 je jedním z nástrojů územního rozhodování, který se pouţívá v jednodušších případech umísťování záměrů. Formou územního souhlasu dává správní orgán souhlas se stavebním záměrem. Územním souhlasem je moţné nahradit územní rozhodnutí a to pouze v zákonem vymezených případech. Je vhodný na stavby, které nemají negativní vliv na okolí. Stejně jako u zjednodušeného stavebního řízení je moţno pouţít územní souhlas, jestliţe se záměr bude nacházet v zastavěném území nebo zastavitelné ploše. V nezastavěném území nelze územní souhlas pouţít. Správní orgán musí posoudit, zda by při realizaci záměru nedošlo ke změně stávajícího urbanistického a architektonického rázu v daném území, nesmí být vyţadovány nové nároky na výstavbu veřejné dopravní a technické infrastruktury. Můţe dojít pouze k připojení na stávající infrastrukturu bez její úpravy nebo vybudování infrastruktury nové. Pokud dotčený orgán při řízení o uskutečnění záměru stanovuje nějaké podmínky, nemůţe být uplatněn institut územního souhlasu. Stejně jako u zjednodušeného 35
§ 96 stavebního zákona
- 34 -
stavebního řízení nemůţe být pouţit územní souhlas v záměrech, kdy by musel být posuzován vliv na ţivotní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ţivotní prostředí a o změně některých souvisejících předpisů. Výčet všech staveb, k nimţ postačí vydání územního souhlasu jako zjednodušujícího povolení pro umístění záměru, je uveden v § 96 odst. 2 stavebního zákona.36 Územní souhlas je vydán správním orgánem na základě oznámení o záměru v území k vydání územního souhlasu na předepsaném formuláři,37 ke kterému musí ţadatel připojit doklady prokazující vlastnické právo k pozemku či stavbě, popřípadě pokud není vlastníkem, tak musí doloţit doklad prokazující smluvní vztah mezi ţadatelem a vlastníkem, který prokazuje, ţe ţadatel můţe provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám (nájemní smlouvu, smlouvu o smlouvě budoucí atd.). Pokud je ţadatel téţ vlastníkem a je moţné tuto skutečnost prokázat v katastru nemovitostí, nemusí doklady prokazující vlastnictví připojit k ţádosti o vydání územního souhlasu. Součástí ţádosti jsou souhlasy osob, které mají vlastnické právo k sousedním stavbám nebo pozemkům. Souhlasy musí být zaznamenány na situačním nákresu a musí být připojen i písemný souhlas jednotlivých osob. Stejně tak jako u zjednodušeného územního řízení dokládá i vyjádření dotčených orgánů z hlediska ochrany veřejných zájmů. Na rozdíl od zjednodušeného územního řízení dotčené orgány musí vyjádřit souhlasné stanovisko bez jakýchkoliv podmínek. Pokud by dotčené orgány stanovily podmínky pro vydání územního souhlasu, muselo by probíhat klasické územní řízení. Přílohou ţádosti o vydání územního souhlasu musí být i stanovisko vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury, na které se má stavba napojit. Správní orgán ověřuje, zda je předloţený záměr v souladu s platnou územně plánovací dokumentací, s cíli územního plánování, s charakterem území, s poţadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území. Pokud je záměr v souladu s těmito poţadavky, vydá správní orgán územní souhlas ve lhůtě 30 dnů od oznámení a opatří situační výkres ověřovací doloţkou. V případě, ţe správní orgán dojde k závěru, ţe záměr nesplňuje podmínky pro vydání územního souhlasu, rozhodne usnesením o projednání záměru v územním řízení. Toto rozhodnutí opět musí být vydáno ve lhůtě 30 dnů od oznámení záměru. V tomto případě správní orgán znovu nevyzývá ţadatele k předloţení ţádosti o vydání příslušného druhu územního rozhodnutí, ale vychází z podkladů, které má k dispozici. Územní souhlas se vydává formou sdělení, jde o souhlas správního orgánu s předmětným záměrem. Ţadatel musí informaci o záměru po jejím oznámení vyvěsit 36
Stavebník se můţe rozhodnout, jestli stavby uvedené v § 96 odst. 2 stavebního zákona mohou být realizovány na základě vydání územního souhlasu nebo můţe zaţádat o vedení klasického správního řízení nebo uzavřít veřejnoprávní smlouvu. 37 Příloha č. 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb.
- 35 -
na veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, kde musí být vyvěšena po dobu 30 dnů. Nesplněním této povinnosti ţadateli sice nevznikají ţádné právní důsledky jako u zjednodušeného územního řízení, nicméně jedná se o porušení stavebního zákona a správní orgán v rámci své kontrolní činnosti můţe vyzvat ţadatele ke zjednání nápravy. Územní souhlas platí na rozdíl od územního rozhodnutí po dobu 12 měsíců a prodlouţení této lhůty není upraveno stavebním zákonem. Pokud by se změnily podmínky původního záměru, můţe ţadatel poţádat o vydání nového územního souhlasu. Územní souhlas pozbývá platnost v případě, kdy nebyla ve lhůtě 12 měsíců podána ţádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné povolení dle stavebního zákona. Dalším důvodem, kdy pozbývá platnost je, jestliţe nebylo započato s vyuţitím území pro stanovený účel anebo bylo stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno po lhůtě platnosti územního rozhodnutí. Platnost územního souhlasu také zaniká zamítnutím ţádosti o stavební povolení, ohlášení nebo zamítnutím ţádosti o jiné rozhodnutí podle stavebního zákona správním orgánem.
4.3. Stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce nevyžadující stavební povolení ani ohlášení V § 103 stavebního zákona jsou definovány stavby, které nevyţadují stavební povolení ani ohlášení správnímu orgánu, pokud nejsou umístěny v nezastavěném území. I u těchto staveb stavebník musí postupovat v souladu se stavebním zákonem, tzn. jeho povinností je dbát na řádnou přípravu a provádění stavby, jednat s ohledem na ochranu ţivota a zdraví osob a zvířat, s ohledem na ţivotní prostředí a dbát na to, aby nebyl poškozen majetek a práva sousedů. Povinnosti stavebníka definuje § 152 stavebního zákona. Všechny dotčené osoby musí být informovány o zahájení prací na stavbách. Tento druh staveb můţe být prováděn svépomocí, přesto však je stavebník povinen zajistit stavební dozor nad prováděním stavebních prací. Pokud jsou tyto stavby součástí ţádosti o vydání stavebního povolení nebo ohlášení správnímu orgánu s hlavní stavbou, jsou součástí tohoto celku. Hlavní stavba je stavba, ke které se vztahuje projektová dokumentace k pozemku. Pokud hlavní stavba můţe být schválena jen v územním řízení a vydá se stavební povolení, je třeba i pro doprovodné stavby. Pokud pro hlavní stavbu stačí pouze ohlášení, pak stačí ohlášení i pro tyto doprovodné stavby. Stavby uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) stavebního zákona mohou být realizovány aţ po vydání územního souhlasu, který můţe být vydán jen za podmínky, ţe se tyto stavby budou nacházet v zastavěném území nebo v zastavěné ploše. Pokud se blíţe podíváme na charakter - 36 -
některých vyjmenovaných staveb, dá se předpokládat, ţe realizace záměru těchto staveb bude spíše směrována do nezastavěného území. U těchto staveb pak bude vedeno územní řízení. Jedná se např. o zemědělské stavby, které budou vyuţívány pro chov dobytka, pro skladování krmiva a steliva a případných produktů z oblasti rostlinné a ţivočišné výroby, stavby nacházející se v lese, např. lesní cesty a odvodňovací stavby v lese. Ve všech případech by se jednalo o nové stavby, nikoli o přístavby stávajících staveb. Územní souhlas ani územní rozhodnutí nevyţadují stavební úpravy elektronických komunikací, telefonních budek, veřejné komunikační sítě a technické zařízení uvnitř budov. Dále mezi stavby nevyţadující územní souhlas ani územní rozhodnutí patří i povrchové rozvody vody, odvody vody na zemědělské půdě nebo na pozemcích plnících funkci lesa. Výjimku mohou tvořit jen místa označená za kulturní památku, kde by tyto územní souhlas nebo územní rozhodnutí mělo svůj význam i např. při umístění reklamního zařízení nebo stoţáru vlajky. Tyto úpravy by samozřejmě mohly narušit ráz kulturní památky a řízení stavebního úřadu v památkově chráněném území a územní souhlas nebo územní rozhodnutí je v těchto případech ţádoucí. Dalším druhem stavby mimo jiné nevyţadující územní souhlas ani územní rozhodnutí jsou přenosná zařízení, konstrukce a lešení. Ve stavebním zákoně v § 79 odst. 3 písm. j) není třeba územního souhlasu, pokud je zmíněná stavba umístěná na pozemku po dobu 30 dnů. V praxi ale je 30 denní lhůta pro provádění udrţovacích prací nebo pro realizaci stavby zpravidla nedostatečná. Pokud by tedy měly být splněný všechny podmínky zákona, stavebník by po uplynutí 30 denní lhůty měl přerušit práce a zaţádat o územní souhlas se stavbou přenosných konstrukcí, např. lešení.
4.4. Ohlašování
jednoduchých
staveb,
terénních
úprav,
zařízení a udržovacích prací V § 104 stavebního zákona jsou vyjmenovány všechny stavby, zařízení a stavební práce, které lze provést na základě ohlášení. Stejně tak na základě ohlášení mohou být provedeny i změny na stavbách, uvedených v této části zákona, pokud nedojde k překročení parametrů těchto staveb. Stejně jako u ostatních jiţ zmíněných zjednodušených postupů podle stavebního zákona ani tentokrát není moţné vydat ohlášení u staveb, které by byly realizovány v nezastavěném území. K ohlášení jednoduchých staveb uvedených v § 104 odst. 1 a 2 písm. a) aţ d) stavebního zákona musí být přiloţena dokumentace. Dokumentace můţe být vyhotovena v souladu s ustanovením § 17 a § 18 stavebního zákona pouze autorizovaným inţenýrem v oboru pozemní stavby nebo autorizovaným architektem autorizovaným v oboru - 37 -
pozemní stavby. Ohlášení musí být podáno na formuláři s předepsanými náleţitostmi.38 Projektant také zodpovídá za projektovou dokumentaci tak, aby odpovídala obecným poţadavkům na výstavbu a poţadavkům dotčených orgánů. Průvodní zpráva k projektové dokumentaci také musí obsahovat zprávu o splnění poţadavků závazných stanovisek dotčených orgánů stejně tak i obecné poţadavky na výstavbu. Povinnost stavebníka je i informovat vlastníky sousedních pozemků a staveb na nich o stavebním záměru. Vlastníci sousedních pozemků a staveb na nich mohou ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byli stavebníkem informováni, oznámit správnímu orgánu případné námitky. Správní orgán tyto námitky posuzuje z hlediska § 107 odst. 1, tudíţ podané námitky posoudí a rozhodně o nich. Osoba, která podala námitky, je informována o výsledku posouzení ohlášené stavby, dostane kopii rozhodnutí, pokud byl vydán zákaz realizace stavby. Jiná situace je v ustanovení § 104 odst. 2 písm. e) aţ i) a n) stavebního zákona. Z pohledu stavebního zákona nejde o vybranou činnost ve výstavbě, tudíţ dokumentace můţe být zpracována i osobou kvalifikovanou.39 V těchto případech není třeba ohlášení podávat na předepsaných formulářích.
4.5. Zkrácené stavební řízení Zkrácené stavební řízení bylo do našeho právního řádu zavedeno 1. ledna 2007. Inspirací našim zákonodárcům byla podobná právní úprava v některých evropských zemích. Zkrácené stavební řízení představuje uzavřenou smlouvu mezi stavebníkem a autorizovaným inspektorem, který získal oprávnění k těmto úkonům postupem podle § 143 aţ § 151 stavebního zákona. Obsahem této smlouvy je provedení kontroly projektové dokumentace pro stavbu, kterou stavebník hodlá provést. Stavebník by měl opatřit souhlasy dotčených orgánů a zúčastněných osob podle § 109 stavebního zákona. Zkrácené stavební řízení můţe být uplatněno u všech staveb, které podléhají stavebnímu povolení s výjimkou staveb ohlašovaných a staveb, které jsou zvláštním předpisem územně plánovací dokumentace nebo rozhodnutím orgánů územního plánování přímo označeny za stavby nezpůsobilé pro zkrácené řízení. Nezpůsobilými stavbami jsou podle § 15 odst. 9 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, vodní díla mimo
38
Příloha č. 1 vyhlášky č. 526/2006 Sb. Osobou se vzděláním stavebního nebo architektonického směru, nebo se středním vzděláním stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování. 39
- 38 -
staveb vodovodních řádů, kanalizačních stok a kanalizačních objektů, které nevyţadují povolení k nakládání s vodami. Autorizovaný inspektor nevede ţádné řízení ani nemá pravomoc určovat lhůtu k vyjádření dotčenému orgánu. Proto musí být zajištěna souhlasná stanoviska dotčených orgánů a poţadavky, které tato stanoviska obsahují, musí být zaznamenány v průvodní zprávě projektové dokumentace. Na rozdíl od zjednodušeného územního řízení nepředepisuje stavební zákon formu souhlasu dotčených orgánů ve zkráceném stavebním řízení. Projektovou dokumentaci můţe zpracovat osoba, která má oprávnění k výkonu vybraných činností ve výstavbě. Autorizovaný inspektor přezkoumává projektovou dokumentaci stejně, jako by ji v souladu s ustanovením § 111 odst. 1 a 2 přezkoumával správní orgán ve stavebním řízení. Pokud autorizovaný inspektor vydá certifikát o proveditelnosti stavby, je tento certifikát pro správní orgán i stavebníka dokladem o tom, ţe stavba můţe být provedena. Vydání certifikátu autorizovaným inspektorem a jeho oznámení správnímu orgánu stavebníkem nebo zástupcem stavebníka má rovnocenné právní účinky jako má vydání stavebního povolení správním orgánem podle § 115 stavebního zákona. Autorizovaný inspektor má v kompetenci i jednání s osobami, které by byly účastníky stavebního řízení, kdyby bylo vedeno klasickou cestou. Autorizovaný inspektor aktivním jednáním s osobami, které námitky uplatnily, jedná o odstranění rozporu mezi osobami. O tomto jednání musí být pořízen zápis, kde bude zřejmé, ţe autorizovaný inspektor jednal o odstranění rozporu. Pokud se nepodařilo při vypořádání námitek odstranit rozpory mezi osobami, které by jinak byly účastníky řízení, předloţí autorizovaný inspektor námitky spolu s projektovou dokumentací a závaznými stanovisky dotčených orgánů správnímu orgánu, který zajistí podle § 114 stavebního zákona vypořádání námitek. Správní orgán rozhodne usnesením o námitkách nebo o nezpůsobilosti stavby pro zkrácené řízení. I v případě doloţení ţádosti o vydání kolaudačního souhlasu můţe stavebník tento souhlas doloţit odborným posudkem autorizovaného inspektora. Správní orgán můţe v tomto případě upustit od závěrečné prohlídky a vydat kolaudační souhlas na základě tohoto posudku. Výhodou zkráceného stavebního řízení oproti klasickému stavebnímu řízení, v němţ stavebník ţádá správní orgán o vydání stavebního povolení a na základě této ţádosti dochází k zahájení a vedení řízení a po ověření splnění všech zákonem předepsaných podmínek k vydání stavebního povolení, je rychlost vydání certifikátu k provedení stavby a efektivnější řízení, jak pro účastníky řízení, tak i pro správní orgán. Zatímco klasické stavební řízení trvá řádově několik měsíců, můţe být certifikát k provedení stavby vydán jiţ do jednoho měsíce. - 39 -
Současná právní úprava má však několik nedostatků, které mají za následek nedostatečnou kontrolu nad certifikáty vydanými autorizovanými inspektory a dochází tudíţ ke zneuţívání institutu zkráceného stavebního řízení. Institut zkráceného stavebního řízení by měl být vyuţíván především u bezproblémových staveb s menším počtem účastníků stavebního řízení. V současné době je však vyuţíván i u staveb sloţitějších s velkým počtem účastníků stavebního řízení a dotčených orgánů. V praxi dochází i k situacím, kdy nejsou vypořádány námitky účastníků stavebního řízení, které by při klasickém stavebním řízení vypořádány být musely. Platná právní úprava nedává správnímu orgánu moţnost kontroly vydaného certifikátu a ani autorizovanému inspektorovi neumoţňuje dodatečné změny či zrušení jím vydaného certifikátu po zjištění nedostatků podle stavebního zákona a prováděcích předpisů. Není ani dána moţnost stavebníkovi a účastníkům řízení bránit se proti postupu autorizovaného inspektora a jím vydanému certifikátu. Autorizovaný inspektor sice podléhá dozoru podle § 171 stavebního zákona a můţe být i odvolán v souladu s ustanovením § 144 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, přezkoumání konkrétního vydaného certifikátu a oprávnění stavebníka provést stavbu na základě zkráceného správního řízení ale stavebním zákonem řešeno není. Přezkoumatelností certifikátu se zabýval Nejvyšší správní soud. „ Z uvedených důvodů je nutno na certifikát oznámený stavebnímu úřadu dle § 117 odst. 1 stavebního zákona hledět jako na výsledek činnosti správního orgánu, přestože o něm nelze bez dalšího konstatovat, že je vydáván ve správním řízení. I když zůstává sporným, zda postup autorizovaného inspektora předcházející oznámení certifikátu stavebnímu úřadu lze označit za správní řízení, vzhledem ke skutečnosti, že jak samotný postup autorizovaného inspektora ve zkráceném stavebním řízení, tak i jeho výsledek, má veřejnoprávní charakter, je autorizovaný inspektor při této činnosti vázán základními zásadami činnosti správního orgánu a certifikát po oznámení stavebnímu úřadu má povahu přezkoumatelného správního aktu, který má právo napadnout stavebník i osoby, které by jinak měly právo být účastníky stavebního řízení.“40 Nejvyšší správní soud se zabýval i moţností pouţití opravných prostředků proti vydanému certifikátu. Dle rozhodnutí NSS není přípustné přezkoumání vydaného certifikátu v odvolacím řízení podle správního řádu. Proti certifikátu však můţe být podána správní ţaloba podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správní, ve znění pozdějších předpisů.
40
Rozsudek NSS ze dne 4. srpna 2010 sp. zn. 9 As 63/2010
- 40 -
„Zákonná úprava přezkum certifikátu autorizovaného inspektora v rámci odvolacího řízení implicitně nepředpokládá, a to s ohledem na specifičnost jeho postavení (soukromá osoba, vykonávající veřejnou správu pouze ve velmi omezeném rozsahu, a to vlastním jménem); jeho nezařaditelnost do hierarchicky koncipovaného systému veřejné správy; zvláštní charakter certifikátu (mající právní důsledky nezávisle na vůli autorizovaného inspektora) a zejména s ohledem na smysl zkráceného stavebního řízení. Na základě této argumentace zdejší soud dospěl k závěru, že certifikát vystavený autorizovaným inspektorem není přezkoumatelný v odvolacím řízení podle správního řádu.“41 Jedním z nejznámějších případů zneuţití tohoto institutu je stavba hobbymarketu společnosti Bauhaus v Brně v Ivanovicích. Tato společnost si namísto řádného stavebního povolení opatřila jen certifikáty vydané autorizovanými inspektory. Dle vyjádření odpůrců stavby byly opomenuty připomínky dotčených osob. V souvislosti s tímto projektem bylo podáno několik správních ţalob. V září loňského roku bylo vydáno Městským soudem v Praze předběţné opatření, které mělo odkladný účinek. V prosinci loňského roku byla zamítnuta ţádost autorizovaného inspektora na zrušení odkladného účinku ţaloby proti vydanému certifikátu. V lednu letošního roku podal autorizovaný inspektor ústavní stíţnost k Ústavnímu soudu. V souvislosti s touto stavbou připravuje společnost Bauhaus mezinárodní arbitráţ proti České republice, kde uvaţuje, ţe bude poţadovat náhradu škody ve výši 2,24 miliardy Kč pro případ úplného zmaření investice. Záměrem zákonodárce jistě nebylo vyuţívat institutu zkráceného stavebního řízení pro tak rozsáhlé projekty, jako je stavba nákupní centra. Přesto současný právní stav ani tuto variantu výslovně nevylučuje. Od roku 2008 je připravována novela stavebního zákona, kde se navrhuje i úprava institutu autorizovaného inspektora. Jedna z navrhovaných změn je, aby certifikát vystavený autorizovaným inspektorem byl zveřejněn na úřední desce stavebního úřadu v místě stavby po dobu 30 dnů a ve lhůtě 15 dnů by měla být dána moţnost pro podání případných námitek proti vydanému certifikátu osobám, které by jinak byly účastníky stavebního řízení. Dále by v novele stavebního zákona měly být definovány podmínky, za kterých by nemohl být vydán certifikát autorizovaným inspektorem. Novela je v současné době projednávána sněmovními výbory. Účinnost novely zákona se předpokládá k 1. lednu 2013.
41
Rozsudek NSS ze dne 25. května 2011 sp. zn. 2 As 37/2011 – 81
- 41 -
5. Zkrácené řízení v zákoně o veřejném zdravotním pojištění Od 1. ledna 2010 vstoupila v účinnost novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Novela zákona o veřejném zdravotním pojištění účinná od 1. ledna 2010 zavádí nový typ správního řízení a to institut zkráceného řízení ve veřejném zdravotním pojištění. Zkrácené řízení bylo zavedeno do oblasti stanovení cen a úhrad léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely. Cílem této právní úpravy je dosaţení úspor prostředků veřejného pojištění a to moţností zefektivnění procesu stanovování výše a podmínek úhrady léčivých přípravků. Nové ustanovení § 39p zákona o veřejném zdravotním pojištění stanoví, ţe jestliţe dojde k naplnění podmínek podle § 39c odst. 8, stanoví Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „Ústav“) novou výši úhrady kaţdému v zásadě terapeuticky zaměnitelnému léčivému přípravku nebo potravině pro zvláštní lékařské účely. Ústav stanoví novou základní úhradu všem v zásadě terapeuticky zaměnitelným léčivým přípravkům a potravinám pro zvláštní lékařské účely podle § 39c odst. 2 a vypočte těmto léčivým přípravkům a potravinám pro zvláštní lékařské účely novou výši úhrady popřípadě téţ s pouţitím úpravy úhrady, byla-li v dosavadním rozhodnutí u léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely taková úprava úhrady provedena. Pokud dojde k naplnění podmínek podle § 39 c odst. 8, Ústav vydá do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení řízení. Účastníci řízení jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy 7 dní ode dne zahájení řízení, přičemţ tuto lhůtu můţe Ústav usnesením prodlouţit. Nejedná se o zásadní změnu v systému úhrad. Novela úpravu zákona doplňuje. Obsahem této novely bylo zkrácení lhůty pro úkony v rámci pravidelné roční revize. Dříve ji Ústav prováděl ve lhůtě 75, respektive 165 dnů. Od 1. ledna 2010 je tato lhůta zkrácena na 30 dnů ode dne zahájení zkráceného řízení. Na základě pravidelné roční revize Ústav zpracuje revizní zprávu a zahajuje správní řízení o stanovení, změně i o zrušení maximální ceny výše podmínek úhrady všech v zásadě terapeuticky zaměnitelných léčivých přípravků. Novela doplňuje pravidelnou revizi systému úhrad o tzv. fixaci základní úhrady, obsaţenou v § 39c odst. 7 zákona o veřejném zdravotním pojištění s účinností od 1. 1. 2010. V rámci této fixace Ústav stanoví základní úhradu platnou pro celou referenční skupinu do další revize systému úhrad. Tato základní úhrada je rozhodující pro stanovení úhrady konkrétního léčivého přípravku. - 42 -
Novela zavádí mimo pravidelné i nepravidelnou revizi, která právě probíhá ve zkráceném řízení. Forma zkráceného řízení má přispět ke zrychlení procesu. V rámci zkráceného řízení je zkrácena lhůta pro navrhování důkazů a činění jiných návrhů v tomto řízení, která činí 7 dnů na rozdíl od standardního řízení, kde je tato lhůta 30 denní. Ve zkráceném řízení je dále určena 30 denní lhůta od zahájení řízení k vydání rozhodnutí. Na zkrácené řízení se vztahuje i nový způsob doručování, který je zaveden novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění uvedený v § 39o. Ten stanoví, ţe v řízení o stanovení, změně nebo zrušení maximální ceny nebo výše a podmínek úhrady se veškeré písemnosti doručují pouze veřejnou vyhláškou a to způsobem umoţňujícím dálkový přístup.
6. Zkrácené řízení podle zákona o nemocenském pojištění Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009. Institut zkráceného řízení podle tohoto zákona je upraven v § 153. Zkráceného řízení je méně formální a z časového hlediska by nebylo účelné při výplatě dávek nemocenského pojištění vést řízení podle správního řádu. Správní orgán rozhoduje o přiznání výplaty dávky v případech, kdy je nárok na dávku nesporný, o změně výše dávky, jestliţe nová výše dávky je nesporná nebo je nesporné, ţe zaniká nárok na dávku a podmínky pro výplatu dávky nejsou splněny. Dalším případem stanoveným zákonem je řízení o přeplatku na nemocenském pojištění v důsledku přiznání starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Zkrácené řízení podle § 153 zákona o nemocenském pojištění je zahájeno na návrh pojištěnce, jeho zaměstnavatele (dnem, kdy správní orgán návrh obdrţel) nebo z moci úřední. Na rozdíl od řízení podle správního řádu se zahájení zkráceného řízení účastníkům neoznamuje, docházelo by ke zbytečnému prodluţování řízení. Jestliţe na základě tohoto řízení dojde k přiznání dávky, je dávka vyplacena ve stanovené výši, dojde-li ke změně výše stanovené dávky, je dávka vyplácena v nově stanovené výši, v případě, kdy došlo k zániku nároku na dávku, je zastavena výplata dávky. Ve zkráceném řízení se účastníkům nevydává meritorní rozhodnutí ve věci, účastníkům je zasláno písemné oznámení o druhu vyplácené dávky, její výši a době, po kterou bude tato dávka vyplácena. Pro zkrácené řízení podle zákona o nemocenském pojištění je zákonem přímo zakázáno subsidiární pouţití správního řádu. Jestliţe pojištěnec - 43 -
nesouhlasí s výsledkem zkráceného řízení, můţe ve lhůtě 30 dnů ode dne výplaty dávky nebo ode dne doručení písemného oznámení o ukončení výplaty dávky podat písemnou ţádost, v níţ pojištěnec uvádí důvody nesouhlasu s výsledkem zkráceného řízení. Podáním této ţádosti bude zahájeno klasické řízení dle správního řádu, které musí být oznámeno účastníkům písemně.
- 44 -
Závěr: Cílem této bakalářské práce je definovat některé druhy zkrácených správních řízení pouţívaných v našem právním řádu a jejich odlišnosti od klasických, tedy nezkrácených správních řízení. Důvodem zavedení zkrácených správních řízení do všech odvětví našeho právního řádu je poţadavek na méně formalizované, tudíţ maximálně zrychlené správní řízení za účelem co nejméně zatěţovat administrativními úkony jak správní orgány, tak i běţného občana. To sebou samozřejmě přináší nutnost zavést některé odchylky od běţných správních řízení. Stručná charakteristika základních odchylek zkrácených správních řízení a klasických řízení je shrnuta v této části bakalářské práce. Nejdříve je věnována pozornost zkráceným řízením podle správního řádu, tedy řízením na místě, vydáním příkazu a vydáním dokladu. Řízení na místě se pouţívá v případech, kdy naléhavost situace vyţaduje bezprostřední zásah správního orgánu, např. v případě havárie. Je tedy evidentní, ţe nemůţe probíhat klasické správní řízení. Oproti klasickému správnímu řízení má řízení na místě několik specifik. Rozhodnutí se vydává ústním vyhlášením a rozhodnutí vydané v tomto řízení je předběţně vykonatelné, nelze se tedy proti rozhodnutí bránit odvoláním. V tomto případě tedy správní orgán musí postupovat obezřetně, aby nedošlo ke krácení práv a zájmů účastníků řízení. Další formou zkráceného řízení podle správního řádu je příkaz. Na rozdíl od nezkráceného typu řízení neprobíhá ze strany správního orgánu dokazování, nemusí být účastníkovi zasláno oznámení o zahájení správního řízení, ani nemusí být účastníci vyzváni, aby se vyjádřili k podkladům. Zvláštním opravným prostředkem je odpor, který na rozdíl od odvolání můţe být podán ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu a jeho zpětvzetí na rozdíl od odvolání není moţné. Podáním odporu se ruší rozhodnutí a řízení bude probíhat v nezkráceném správním řízení bez uvedených odchylek. Po podání odporu nedochází k postoupení řízení na nadřízený orgán (jako by tomu bylo u klasického nezkráceného řízení), ale v řízení pokračuje správní orgán, který vydal první rozhodnutí. Posledním řízením podle správního řádu v této bakalářské práci je řízení o dokladu. Správní orgán vydáním dokladu přiznává existenci práva na základě podané ţádosti. Odchylkou od správního nezkráceného řízení je nevyhotovením rozhodnutí v písemné formě, coţ je nahrazeno vydáním dokladu. Další odchylkou je nemoţnost uplatnit řádné opravné prostředky, tedy odvolání a rozklad. Právní účinky nastávají faktickým převzetím dokladu. Mohou být uplatněny jen mimořádné nebo dozorčí opravné prostředky. - 45 -
Snad nejběţnějším typem zkráceného správního řízení v našem právním řádu je řízení podle přestupkového zákona a to blokové řízení a příkazní řízení. Odlišností mezi klasickým přestupkovým řízením a blokovým řízením je několik. Blokové řízení na rozdíl od klasického přestupkového řízení je projednáváno z úřední povinnosti, nikoliv na návrh. V blokovém řízení dochází na rozdíl od standardního řízení k vydání pokutového bloku bez ústního jednání a důkazního řízení. Rozhodnutí nabývá právní moci uloţením pokuty. Řádné opravné prostředky jsou v tomto řízení vyloučeny. Přípustné jsou pouze mimořádné opravné prostředky a to přezkumné řízení. Další odlišností je náhrada nákladů řízení. V blokovém řízení není moţné uloţit náhradu nákladů řízení, na rozdíl od standardního přestupkového řízení. Zvláštní postavení mají u blokového řízení mladiství ve věku od 15 do 18 let. Těm můţe být v rámci blokového řízení uloţena pokuta ve výši 500 Kč, výjimečně v zákonem stanovených případech aţ do výše 1000 Kč. Druhou formou zkráceného správního řízení podle přestupkového zákona je příkazní řízení. Na rozdíl od standardního přestupkového řízení nelze v příkazním řízení projednat přestupek na návrh nebo přestupek na náhradu škody. V tomto řízení není moţné projednávat přestupek mladistvého. V příkazním řízení dochází k vydání rozhodnutí bez provedení ústního jednání a dokazování a lze uloţit pouze napomenutí nebo pokutu. Není moţné uloţit sankci jako zákaz činnosti a propadnutí věci. Opravným prostředkem je v tomto případě odpor, kterým se příkaz ex lege ruší a dále je pokračováno správním orgánem v prvoinstančním řízení. Na rozdíl od řízení o vydání příkazu podle správního řádu podle § 150 správního řádu je lhůta pro podání odporu v příkazním řízení 15 dnů. V příkazním řízení platí zásada reformationis in peius, tedy princip zákazu změny k horšímu. V pokračujícím řízení po podání odporu nemůţe být účastníkovi uloţena vyšší sankce, neţ byla uloţena v příkazním řízení. Další část je věnována zjednodušeným řízením podle stavebního zákona. Těmito instituty jsou zjednodušené územní řízení, územní souhlas, stavby, terénní úpravy a udrţovací práce nevyţadující stavební povolení ani ohlášení, ohlášení jednoduchých staveb a v neposlední řadě institut zkráceného stavebního řízení. Rozdíl mezi územním řízením a zjednodušeným územním řízením spočívá zejména v tom, ţe u zjednodušeného územního řízení nemusí být vedeno veřejné ústní jednání, musí však být zajištěn souhlas účastníků řízení nejen s ţádostí a dokumentací, ale i výslovný souhlas se zjednodušeným územním řízením. Návrh výroku územního rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení neobsahuje na rozdíl od klasického řízení odůvodnění a poučení. V případě ohlášení staveb stavebníkem správnímu orgánu se nevede správní řízení, stavebník můţe provést stavbu na základě písemného souhlasu stavebního úřadu. U zkráceného stavebního řízení vydává certifikát o proveditelnosti stavby - 46 -
autorizovaný inspektor po splnění zákonem stanovených podmínek namísto správního orgánu. Tento dokument v plném rozsahu nahrazuje stavební povolení vydané správním orgánem. Ve zkráceném řízení v zákoně o veřejném zdravotním pojištění je zásadním přínosem pro zrychlení a zjednodušení postupu zkrácená lhůta pro podání návrhů v řízení a to 7 dnů oproti klasickému řízení, kde je lhůta 30 denní. V případě rozhodnutí správního orgánu o výplatě dávek ve zkráceném řízení podle nemocenského zákona je základní odchylkou od klasického řízení, ţe se účastníkům písemně neoznamuje zahájení zkráceného řízení a ani se ve zkráceném řízení nevydává rozhodnutí ve věci. Účastníkům je zasláno jen písemné oznámení o druhu dávky, její výši a době, po kterou bude vyplácena, popř. o zastavení výplaty dávek.
- 47 -
Pouţitá literatura: Tištěné monografie: HEGENBART, Miroslav; SAKAŘ, Bedřich a kolektiv, Stavební zákon. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008. 504 s. ISBN 978-80-7400-044-7 HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, 875 s. ISBN 978-80-7400-049-2 JEMELKA, Luboš; PONDĚLÍČKOVÁ, Klára; BOHADLO, David; Správní řád. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck. 2011. 716 s. ISBN 978-80-7400-401-8 PRŮCHA, Petr. Správní právo obecná část. 6. vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2004. ISBN 80-210-3350-9 SKULOVA, Soňa a kol. Správní právo procesní. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 428 s. ISBN 978-80-7380-110-6 VOPÁLKA, Vladimír; MIKULE, Vladimír; ŠIMŮNKOVÁ, Věra; ŠOLÍN, Miloslav; Soudní řád správní. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009-2011. 338 s. ISBN 80-7179864-9 Internetové zdroje: http://portal.justice.cz http://www.nssoud.cz http://www.concourt.cz http://cfoworld.cz/legislativa/prezkum-certifikatu-autorizovaneho-inspektora-ve-zkracenemstavebnim-rizeni-a-rizika-z-nej-plynouci http://zpravy.e15.cz/byznys/reality-a-stavebnictvi/ http://www.epravo.cz/top/clanky/institut-zkraceneho-rizeni-v-novele-zakona-o-verejnemzdravotnim-pojisteni-co-od-nej-muzeme-ocekavat - 48 -