Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Hlavní specializace: Podniková ekonomika a management
Název diplomové práce:
Zřízení a provoz konsignačního skladu
Vypracoval: Jan Stárek Vedoucí diplomové práce: prof. Ing. Petr Pernica, CSc.
Prohlášení
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Zřízení a provoz konsignačního skladu“ jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne 11. května 2009
Jan Stárek
Poděkování
Tímto bych rád poděkoval panu prof. Ing. Petr Pernicovi, CSc. za odborné vedení při zpracování této diplomové práce.
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................................... 1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA.................................................................................................................... 4 1
LOGISTICKÝ ŘETĚZEC .................................................................................................................... 4 1.1 1.2
2
KONSIGNAČNÍ SKLAD ...................................................................................................................... 9 2.1 2.2 2.3 2.4 2.4.1 2.4.2
3
SKLADY A LOGISTICKÁ CENTRA ...................................................................................................... 5 PŘEPRAVNÍ A SKLADOVACÍ PROSTŘEDKY ........................................................................................ 6
SKLAD VE VLASTNICTVÍ ODBĚRATELE A KONSIGNAČNÍ SKLAD ....................................................... 9 DŮVODY KE ZŘÍZENÍ KONSIGNAČNÍHO SKLADU............................................................................. 11 KLASICKÝ KONSIGNAČNÍ SKLAD A CELNÍ KONSIGNAČNÍ SKLAD .................................................... 12 DAŇOVÁ PROBLEMATIKA .............................................................................................................. 13 Daň z příjmu ............................................................................................................................ 13 Daň z přidané hodnoty (DPH) ................................................................................................. 13
ZŘÍZENÍ A PROVOZ KONSIGNAČNÍHO SKLADU ................................................................... 15 3.1 3.2 3.2.1 3.3 3.3.1 3.4 3.5
VÝBĚR VHODNÝCH PARTNERŮ ...................................................................................................... 15 VÝBĚR ZBOŽÍ DO KONSIGNACE ...................................................................................................... 16 Analýza ABC ............................................................................................................................ 16 SMLOUVA O ZŘÍZENÍ KONSIGNAČNÍHO SKLADU ............................................................................. 17 Zajištění konsignačního skladu ................................................................................................ 19 PROVOZ KONSIGNAČNÍHO SKLADU ................................................................................................ 19 INCOTERMS ............................................................................................................................... 20
PRAKTICKÁ ČÁST ..................................................................................................................................... 22 4
SPECIFIKA TRHU S HRAČKAMI .................................................................................................. 22 4.1 4.2 4.3 4.4
5
ZAPF CREATION............................................................................................................................... 28 5.1 5.2 5.3
6
SEZÓNNOST PRODEJŮ .................................................................................................................... 22 KAŽDOROČNÍ OBMĚNA SORTIMENTU ............................................................................................. 23 LEGISLATIVNÍ POŽADAVKY NA HRAČKY ........................................................................................ 24 SUBJEKTY PŮSOBÍCÍ NA TRHU S HRAČKAMI ................................................................................... 25
VÝROBA ........................................................................................................................................ 29 PLÁNOVÁNÍ ................................................................................................................................... 31 DISTRIBUCE ................................................................................................................................... 33
VARIANTNÍ ŘEŠENÍ DISTRIBUČNÍHO SYSTÉMU ................................................................... 35 6.1 ZÁKLADNÍ VARIANTA – SOUČASNÝ STAV ...................................................................................... 35 6.1.1 Objednávky .............................................................................................................................. 36 6.1.2 Dodávky do mezinárodních řetězců ......................................................................................... 40 6.1.3 Etiketace................................................................................................................................... 42 6.1.4 Náklady varianty 1................................................................................................................... 43 6.1.5 Vratky....................................................................................................................................... 48 6.2 VARIANTA 2 – ZŘÍZENÍ KONSIGNAČNÍHO SKLADU ......................................................................... 50 6.2.1 Objednávky .............................................................................................................................. 51 6.2.2 Etiketace................................................................................................................................... 52 6.2.3 Náklady varianty 2................................................................................................................... 53 6.2.4 Vratky....................................................................................................................................... 55 6.2.5 Administrativa.......................................................................................................................... 57 6.3 VARIANTA 3 .................................................................................................................................. 58 6.3.1 Objednávky .............................................................................................................................. 59 6.3.2 Náklady varianty 3................................................................................................................... 60
6.3.3 Vratky....................................................................................................................................... 62 6.4 VYHODNOCENÍ VARIANT ............................................................................................................... 63 6.4.1 Stanovení vah kritérií ............................................................................................................... 64 6.4.2 Hodnocení variant ................................................................................................................... 65 ZÁVĚR ........................................................................................................................................................... 67 PRAMENY A LITERATURA...................................................................................................................... 69
Úvod Jakákoliv smysluplná činnost jednotlivce nebo organizace by měla vycházet z předem stanovených cílů. Pomineme-li organizace neziskové sféry, je základním cílem naprosté většiny podniků dosažení zisku, případně udržení nebo posílené tržního postavení. Z tohoto základního cíle se pak odvíjejí druhotné cíle organizace a cíle jednotlivých systémů a složek podniku. Výjimkou není ani logistický systém podniku. V souladu s poznatkem o korelaci mezi rozsahem spokojenosti zákazníků a výší tržeb je pak uspokojení potřeb zákazníků nejdůležitějším prostředkem k dosažení kýžených cílů (jedná se o tzv. vnější cíl logistického systému). Nutnou podmínkou je však také splnění vnitřních cílů logistického systému, kterými rozumíme cíle výkonové (správné zboží ve správném množství a ve správné kvalitě ve správném okamžiku na správné místo) a ekonomické (se správnými náklady).1 Z cílů pak vychází strategie logistického systému podniku. Klíčovou složkou jsou přitom služby zákazníkům. Na rozdíl od minulých desetiletí, kdy vlastnosti, kvalita a cena produktů byly hlavním prvkem diferenciace nabízejících subjektů, v posledních letech je pro řadu trhů typické, že jsou nabízeny produkty velmi podobných vlastností i ceny. Poskytované služby jsou pak jednou z mála možností, jak mohou nabízející vystoupit z šedého průměru. Pro stanovení úrovně služeb zákazníků nelze vycházet z nějakého univerzálního pravidla, klíčem musí být preference samotných zákazníků. Zatímco ve sféře konečné spotřeby je význam služeb zákazníkům srovnatelný s významem ceny, pro zákazníky ve výrobní sféře je úroveň služeb mnohdy důležitější než cena produktu. Nejvýznamnějšími prvky služeb zákazníkům jsou zejména spolehlivost a úplnost dodávek, přiměřené dodací lhůty, poskytované předprodejní a poprodejní služby, kvalita distribuce a poskytování informací.2 Jak bylo zmíněno výše, nedílnou součástí problematiky služeb zákazníkům je otázka nákladů. Při stanovování strategie v oblasti služeb zákazníkům musí firma zvážit, zda budou právě tyto služby hlavní konkurenční výhodou (potom je cílem optimalizace nákladů), nebo bude podnik zákazníkům nabízet pouze standardní služby a zaměří se na minimalizaci nákladů na jejich poskytování. Praktická část této diplomové práce bude věnována německé společnosti Zapf Creation, která je jedním z významných evropských výrobců značkových hraček. Firma 1 2
Viz [6] s. 171-172. Viz [6] s. 188-190.
-1-
v současné době nemá v České ani Slovenské republice žádné logistické zázemí, a proto je její možnost poskytovat zákazníkům kvalitní logistické služby relativně omezená. Značná geografická vzdálenost mezi dodavatelem a odběratelem se negativně projevuje dlouhými dodacími lhůtami a malou pružností distribučního systému. Zřízení konsignačního skladu v České republice představuje jednu z možností, jak se k zákazníkům přiblížit a nabídnout jim služby na kvalitativně vyšší úrovni. Tato diplomová práce má za cíl stát se jakousi předběžnou studií proveditelnosti (Pre-Feasibility Study) projektu zřízení konsignačního skladu. Jako taková by pak měla být jedním z podkladů pro manažerské rozhodnutí, zda projekt posunout do další fáze, která spočívá ve vytvoření plnohodnotné studie proveditelnosti (Feasibility Study), nebo v projektu dále nepokračovat. V teoretické části nejprve problém zasadím do širšího teoretického kontextu a poté shrnu poznatky, které se mi o problematice konsignačních skladů podařilo získat. V praktické části považuji za nezbytné nejdříve uvést specifika trhu s hračkami, protože velkou měrou ovlivňují význam a způsob možné realizace projektu. Dále krátce představím společnost Zapf Creation a popíšu její výrobní a distribuční systém. Jádrem práce bude variantní řešení distribučního systému pro Českou a Slovenskou republiku. Současný stav charakterizovaný přímými dodávkami z centrálního skladu v Německu bude posuzován jako základní varianta. Jako druhá varianta bude načrtnuta kompletní distribuce prostřednictvím konsignačního skladu zřízeného v České republice. Varianta číslo 3 představuje kombinaci obou distribučních systémů a je pokusem nabídnout pozitiva předchozích variant při současné tendenci k minimalizaci jejich slabých stránek. Dílčím cílem této práce je provést analýzu současného stavu a pokud možno také získat a interpretovat relevantní soubory dat o nejvýznamnějších hmotných i nehmotných tocích. Varianty 2 a 3 budou načrtnuty pouze v základních vztazích, nejdůležitější zbožové toky se pokusím kvantifikovat. V žádném případě však nepůjde o vytvoření kompletních modelů distribučního systému. Při kvantifikaci budou často použity odhady. Uvědomuji si omezenost jejich informační hodnoty, což následně zohledním v závěrečném hodnocení. Varianty vyhodnotím některou z metod vícekriteriálního hodnocení variant. Při stanovení kritérií hodnocení budu vycházet především z cílů logistického systému. Zároveň se pokusím respektovat specifické požadavky na soubor kritérií, jak je definuje odborná literatura3, a to úplnost (soubor kritérií zohledňuje všechny přímé i nepřímé 3
Viz [2] s. 134.
-2-
důsledky variant), operacionalita (kritéria jsou jasná a jednoznačná), neredundance (každý aspekt vchází do hodnocení pouze jednou) a minimální rozsah souboru kritérií. Pro hodnocení variant stanovuji tato kritéria: -
Úroveň služeb zákazníkům
-
Logistické náklady
-
Administrativní náročnost systému
-
Rizikovost systému
Pro stanovení vah kritérií využijí kompenzační metodu, protože zohledňuje důsledky variant vzhledem k jednotlivým kritériím.
-3-
Teoretická východiska 1 Logistický řetězec4 Logistický řetězec představuje dynamické propojení trhu spotřeby s trhy surovin, materiálů a dílů, které účelně vychází od poptávky konečného zákazníka. Hmotná stránka logistického řetězce zahrnuje přemísťování a uchovávání věcí uspokojujících potřeby konečného zákazníka, stejně jako věcí, které uspokojení podmiňují (obaly, díly, suroviny a materiály potřebné k výrobě a distribuci konečného produktu). Nehmotnou stránkou rozumíme toky informací nutných k uskutečnění hmotných toků. Hmotné i nehmotné procesy jsou podmíněny logistickou infrastrukturou (dopravní, skladové a komunikační sítě). Další charakteristikou logistického řetězce jsou jeho prvky, které lze rozdělit na aktivní a pasivní. Pasivní prvky jsou věci, které probíhají logistickým řetězcem. Jedná se především o: -
suroviny, materiál, díly, nedokončené a hotové výrobky
-
obaly a přepravní prostředky (pokud se přemísťují samostatně)
-
odpad
-
informace Role aktivních prvků spočívá v realizaci toků pasivních prvků. K aktivním prvkům
řadíme veškeré technické prostředky pro přepravu, skladování, manipulaci, balení apod. Nelze však opomenout ani technické prostředky potřebné pro operace s informacemi (výpočetní technika, informační sítě, prostředky pro automatickou identifikaci pasivních prvků atd.). Provoz výše uvedených technických prostředků není možný bez obslužných, řídících nebo kontrolních činností prováděných příslušnými pracovníky, a proto do aktivních prvků zahrnujeme i lidskou složku. Každý logistický řetězec je složen z jednotlivých článků. Ve výrobě to jsou zejména doly, úpravny surovin, výrobní závody, sklady surovin, materiálu, dílů, polotovarů a hotových výrobků. Při detailnějším pohledu pak jednotlivé výrobní linky, balící linky apod.
4
Podle [6] s. 209-212.
-4-
V dopravě a zasílatelství řadíme k článkům logistických řetězců letiště, přístavy, železniční stanice, spediční a celní sklady, logistická centra atd. V obchodě pak velkoobchodní a maloobchodní sklady a prodejny.
1.1 Sklady a logistická centra5 Ve vazbě na aplikační část práce bych nyní chtěl stručně charakterizovat funkce skladů a logistických center. Sklad je tradičně chápán jako místo udržování zásob. Pomineme-li však skladování z důvodu zušlechtění produktu (např. zrání, sušení) nebo tvorby spekulativní zásoby, není udržování zásob hlavní funkcí skladu. Primárním účelem je totiž expedovat zboží v množství, kvalitě, skladbě, obalech a přepravních prostředcích, v čase a pořadí dle požadavků odběratelů. Sklad z hlediska logistického řetězce slaďuje rozdílně dimenzované na sebe navazující materiálové toky. Rozlišujeme tyto funkce skladu: -
vyrovnávací (vzhledem k množství a času)
-
zabezpečovací (zajištění proti výkyvům v poptávce a dalším rizikům)
-
rozdělovací (příjem velkých zásilek a jejich rozdělení na menší dodávky pro jednotlivé skupiny odběratelů)
-
kompletační (přeměna sortimentu dodávaného dodavateli na sortiment poptávaný odběrateli)
-
konsolidační (sdružování menších zásilek do velkých)
-
spekulační
-
zušlechťovací
-
celní (viz kapitola 2.3) Sklady můžeme nalézt ve většině typů logistických řetězců – ve výrobě (zásobovací
sklady, výrobní mezisklady, sklady hotových výrobků), dopravě a zasílatelství (sklady zasílatelů, celní sklady atd.) i v obchodě (distribuční sklady, velkoobchodní sklady, maloobchodní sklady). Logistické centrum je článek, ve kterém se protínají logistické řetězce mezi dodavateli a odběrateli. Ve srovnání s přímým spojením dodavatele a odběratele vede 5
Podle [6] s. 709-710.
-5-
využití logistického centra ke značné redukci počtu cest mezi nimi a tím i k snížení nutných dopravních výkonů. Na rozdíl od skladu by logistické centrum nemělo být místem udržování zásob, zboží by jím mělo pouze protékat. Logistické centrum vykonává funkce: -
rozdělovací
-
kompletační
-
konsolidační
-
v menší míře také vyrovnávací Přestože se některé funkce logistického centra shodují s funkcemi skladu, jeho role
v logistickém řetězci je odlišná. Proto bývá odlišné i vnitřní uspořádání logistického centra a jeho technologické řešení. Dle teoretické definice lze tedy logistické centrum považovat spíše za průtokový článek logistického řetězce. V praxi se však uplatňuje mnohem širší vymezení. Jako logistické centrum je běžně označováno centrum nabízející širokou škálu logistických služeb včetně skladování. Podle umístění logistického centra v logistickém řetězci lze pak z pohledu zřizovatele rozlišit distribuční centrum (zřizuje dodavatel za účelem distribuce svých produktů) a zásobovací centrum (zřizuje odběratel s cílem zajištění zásobování svých obchodních nebo výrobních jednotek).
1.2 Přepravní a skladovací prostředky6 Pod pojmem přepravní prostředek rozumíme prostředek, který spoluvytváří manipulační nebo přepravní jednotku a usnadňuje manipulaci a přepravu včetně ložných operací. Nejčastěji jsou používány přepravky, palety, roltejnery, kontejnery a výměnné nástavby. Skladovací prostředek je prostředek spoluvytvářející skladovací jednotku a usnadňující skladové a kompletační operace. Nejčastěji jsou to ukládací bedny a palety. Některé přepravní a skladové operace popisované v praktické části jsou prováděny pomocí palet a kontejnerů, a proto se u těchto dvou prostředků zastavím.
6
Podle [6] s. 853-876.
-6-
Kontejner Obecně lze kontejner definovat jako přepravní prostředek tvořící zcela nebo zčásti uzavřený prostor (o ložném prostoru minimálně 1 m3) určený k přemísťování materiálu. Kontejner umožňuje přepravu jedním nebo více druhy dopravy bez nutnosti překládky vlastního obsahu. Kontejnery jsou konstruovány pro závěsný nebo vidlicový způsob manipulace. Dle určení lze kontejnery rozčlenit na univerzální, open-top (s otevřeným vrchem), plošinové, výsypné, termické, nádržkové a další. V současné praxi se nejvíce využívají kontejnery odpovídající normám ISO řady 1. V námořní dopravě jsou to nejčastěji čtyřicetistopé (40‘) kontejnery ISO 1A (případně ISO 1 AA) s délkou 12 192 mm a ložným objemem 60 – 70 m3. V železniční a silniční dopravě jsou více používány dvacetistopé (20‘) kontejnery ISO 1 C o délce 6 058 mm a ložném objemu cca 30 m3. Kontejner ISO 1 C slouží také jako mezinárodně používaná jednotka v kontejnerových přepravách – tzv. TEU (Twentyfoot Equivalent Unit). Platí, že 1 TEU se rovná 1 kontejner řady ISO 1 C. V železniční přepravě je používáno ekvivalentní označení „velkokapacitní kontejner“ (VK).
Paleta Palety se jako přepravní a/nebo manipulační prostředek uplatňují v širokém rozsahu manipulačních, skladových, kompletačních a ložných operací, stejně jako při přepravě. Paleta je nosná plošina s nástavbou nebo bez nástavby konstruovaná pro vidlicový způsob manipulace pomocí nízkozdvižných i vysokozdvižných vozíků, regálových zakladačů a jiných manipulačních prostředků. Palety se dělí na dvojcestné (lze je nabírat ze dvou protilehlých stran) a čtyřcestné (lze nabírat ze všech čtyř stran). Palety jsou zpravidla vyráběny ze dřeva nebo plastu. Dřevo z důvodu nižší ceny stále převažuje, nicméně podíl plastových palet v posledních letech neustále roste, a to zejména v potravinářském, automobilovém a chemickém průmyslu. Výhodou plastu je vyšší životnost, mechanická i chemická odolnost, nižší hmotnost, omyvatelnost, možnost barevného odlišení atd. V rámci kontinentální Evropy je nejrozšířenější evropská vratná dřevěná čtyřcestná prostá paleta s rozměry 800 x 1 200 mm (tzv. europaleta). Dynamická nosnost europalety je 1500 kg. V maloobchodě se běžně používají také nevratné prosté palety rovněž o rozměrech 800 x 1 200 mm, které však mají nižší nosnost (do 1000 kg) a stohovatelnost a nehodí se pro ukládání do regálů.
-7-
Vzhledem k rozdílnému místu a času vzniku palety a kontejnery (paleta vznikla v meziválečném období v Evropě, kontejner během druhé světové války v USA), nejsou europaleta a kontejnery ISO řady 1 plně kompatibilní. Z tohoto důvodu jsou celosvětově rozšířenější vratné prosté palety dle ISO o rozměrech 1000 x 1200 mm, které umožňují lepší využití vnitřního prostoru kontejnerů.
-8-
2 Konsignační sklad Nejobecněji
lze
konsignační
sklad
(angl.
consignment
stock,
něm.
Konsignationslager) vymezit jako sklad u nevlastníka zboží zřízený za účelem přiblížení zboží k zákazníkům. Podle užší definice to je pak sklad, který zřizuje dodavatel (konsignant, angl. consigner, něm. Konsignatar) u fyzické nebo právnické osoby - konsignatáře (angl. consignee, něm. Konsignataar), přičemž „zboží je tam skladováno na účet a riziko dodavatele, odběratel má právo zboží odebírat podle potřeby a v určitém časovém odstupu zboží platí, případně upozorňuje na potřebu rozsah skladu doplnit.“7 Konsignatářem může být např. odběratel, obchodní zástupce, zasílatelská firma nebo celní skladiště. Pojmy konsignační sklad nebo konsignační smlouva český právní řád nezná. Při konstrukci konsignační smlouvy se proto vychází z ustanovení skladovací smlouvy a ve většině případů také komisionářské smlouvy. Konsignatář totiž vystupuje jako skladovatel a zároveň i jako komisionář, protože jedná vlastním jménem na účet komitenta (v tomto případě konsignanta).
2.1 Sklad ve vlastnictví odběratele a konsignační sklad V následujících
odstavcích
se
pokusím
přehledně
vytyčit
hlavní
znaky
konsignačního skladu a skladu ve vlastnictví odběratele a poukázat na jejich odlišnosti.
Hlavní znaky konsignačního skladu: • Náklady na přepravu zboží do skladu – nese konsignant • Právní režim dodávek – konsignant dodává zboží do konsignačního skladu na základě objednávek konsignatáře, nebo automaticky dle konsignační smlouvy (na základě poklesu zásoby pod stanovenou minimální hladinu zásoby) • Vlastnictví zboží – konsignant je vlastníkem zboží až do chvíle jeho vyskladnění
7
Cit. [4] s. 88.
-9-
• Forma prodeje – konsignatář většinou vystupuje jako komisionář – prodává zboží svým jménem na účet konsignanta • Platba konsignantovi – je realizována dle sjednaných termínu po prodeji a zaplacení zboží • Odměna za prodej – konsignatář má nárok na dohodnutou odměnu (vystupuje-li jako obchodní zástupce resp. komisionář jedná se provizi resp. komisi) • Náklady na provoz skladu – hradí konsignant • Rizika ztrát, ze změny cen, z poklesu prodejnosti – nese konsignant • Náklady při vrácení zboží – nese konsignant
Hlavní znaky skladu ve vlastnictví odběratele • Náklady na přepravu zboží do skladu – většinou obsaženy v ceně produktu • Právní režim dodávek – odběratel dodává zboží na základě uzavřené kupní smlouvy mezi ním a dodavatelem • Vlastnictví zboží – zboží je majetkem odběratele (kromě případu, kdy si při dodávce na úvěr dodavatel vyhradí vlastnictví) • Forma prodeje – prodej jménem a na účet odběratele • Platba dodavateli – je realizována dle sjednaných platebních podmínek • Odměna za prodej – zpravidla žádná • Náklady na provoz skladu – nese odběratel • Rizika ztrát, ze změny cen, z poklesu prodejnosti – nese odběratel • Náklady při vrácení zboží – nese odběratel
Z výše uvedeného srovnání vyplývá, že zavedením režimu konsignačního skladování dochází k přesunu značné části rizik a nákladů na dodavatele.
- 10 -
2.2 Důvody ke zřízení konsignačního skladu V této kapitole na dvou příkladech popíši motivy, které dodavatele a odběratele vedou ke zřízení konsignačního skladu. Představme si výrobce automobilových komponent sídlícího v České republice. Jeho subdodavateli jsou firmy z České republiky, z jiných států Evropské unie i z tzv. třetích zemí, tj. států mimo Evropskou unii. V rámci optimalizace vnitropodnikových zásob přesvědčí některé ze svých dodavatelů z ČR a EU, aby přistoupili na režim konsignačního skladování. Konsignační sklad je zřízen v rámci stávajícího skladu. Není třeba žádných výraznějších investic, většina změn je pouze administrativního rázu. Výhoda pro výrobce je na první pohled jasná – dosáhne výrazného snížení úrovně zásob a tedy i kapitálu vázaného v zásobách. To se příznivě projeví ve hospodaření firmy. Zajímavá je otázka nákladů na provoz konsignačního skladu, které by teoreticky měl nést konsignant. Vzhledem k tomu, že je konsignační sklad neoddělitelnou součástí běžného skladu a že jeho vznik iniciuje odběratel, pravděpodobně nedojde k přesunu skladovacích nákladů na dodavatele. To, co je plusem pro výrobce, je zrcadlově minusem pro dodavatele. Zřízení konsignačního skladu v této podobě totiž nijak nemění toky hmotné toky. Nedochází k optimalizaci logistického řetězce, změny jsou pouze administrativního a právního charakteru. Dodavateli tedy stoupne úroveň zásob a jimi vázaného kapitálu. Co tedy vede dodavatele k tomu, že vstoupí do konsignace, když je to pro něj na první pohled jednostranně nevýhodné? Jednak se mu může podařit prosadit zvýšení ceny konsignovaného zboží a změnu splatnosti faktur v jeho prospěch. Hlavním důvodem je však podle mého názoru konkurenceschopnost. Konkurence je dnes v automobilovém průmyslu natolik silná, že nutí dodavatele k výrazným ústupkům. Odběratel si velmi často může vybírat z několika dodavatelů, kteří jsou mu schopni dodat stejný produkt, ve stejné kvalitě a za srovnatelnou cenu. V takovém případě rozhoduje úroveň logistických služeb, které dodavatel poskytuje. Konsignační skladování, které znamená bližší vztahy a větší vzájemnou závislost mezi dodavatelem a odběratelem, dává dodavateli relativně větší jistotu, že mu odběratel zůstane věrný. V prvním příkladě je iniciátorem vzniku konsignačního skladu odběratel. Výjimkou však nejsou případy, kdy je konsignační sklad zřízen na popud dodavatele. Může to být například výrobce z jiného státu Evropské unie nebo třetí země, který se zřízením
- 11 -
konsignačního skladu v České republice hodlá přiblížit svým zákazníkům a tak opět zvýšit svoji konkurenceschopnost.
2.3 Klasický konsignační sklad a celní konsignační sklad Se vstupem České republiky do Evropské unie padly celní bariery mezi ČR a státy EU, což přineslo výrazné zjednodušení v problematice konsignačních skladů. V klasickém konsignačním skladu lze nyní uskladnit zboží, jehož země odeslání je jakýkoliv stát Evropské unie. Rozhodující přitom není země původu zboží nebo sídlo dodavatele, ale země odeslání. V případě, že je zboží odesláno z tzv. třetí země, tj. státu mimo EU, existují v podstatě dvě možnosti. Buď dojde k jeho vyclení a propuštění do volného oběhu během přepravy, pak ovšem zboží nelze použít pro režim konsignačního skladování, nebo může být zboží propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu.
Celní sklad může být zřízen jako veřejný (pro skladování zboží jej může použít jakákoliv osoba), nebo soukromý (vyhrazený pro skladování zboží uskladňovatelem). Skladovatelem se rozumí osoba oprávněná provozovat celní sklad. „Ukladatelem zboží je osoba vázaná celním prohlášením, kterým bylo zboží propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu, nebo osoba, na niž práva a povinnosti této osoby přešly.“8 V případě zřízení celního konsignačního skladu je výhodné, že je clo placeno až ve chvíli vyzvednutí zboží z celního skladu. Samotné zřízení celního skladu je složitý, finančně a časově náročný proces. Celní úřad zpravidla vyžaduje zajištění celního dluhu, které může být provedeno složením hotovosti, nebo stanovením ručitele. V praxi se nejčastěji využívá bankovní záruky. I vlastní provoz celního skladu přináší určité problémy. Protože je zboží v celním skladu pod celním dohledem, nelze ho vyjmout bez souhlasu celního úřadu. V případě, že ve výrobě vznikne potřeba po materiálu z celního skladu, je třeba nejdříve vystavit nezbytné dokumenty, nechat je schválit celním úřadem a teprve poté je možné zboží vyjmout z celního skladu. Tato procedura většinou trvá řádově několik hodin, což může negativně ovlivnit pružnost zásobování.
8
Cit. [7] článek 99.
- 12 -
2.4 Daňová problematika Při rozboru daňové problematiky je určující, v jakém státě je konsignační sklad zřízen, protože jeho legislativou se bude provozování konsignačního skladu řídit. Právní úprava problematiky konsignačních skladů totiž není ani v rámci EU jednotná. V následujících odstavcích se zaměříme na situaci, kdy je v České republice zřízen konsignační sklad zahraničním subjektem (ať již ze státu z EU nebo mimo ni).
2.4.1 Daň z příjmu9 Z hlediska daně z příjmů je podstatné, zda má zahraniční subjekt v České republice tzv. stálou provozovnu. Tou rozumíme trvalé místo nebo zařízení k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku. Jedná se především o místo vedení části podniku, pobočku, kancelář, továrnu, dílnu, místo, kde se těží přírodní zdroje a další. V případě existence stálé provozovny je zahraniční subjekt povinen zaregistrovat se v České republice k dani z příjmů a zisk plynoucí z činnosti stálé provozovny zdaňovat. Jestliže však stálá provozovna právně neexistuje, pak zisky zahraničního subjektu české dani z příjmu nepodléhají. V případě konsignačního skladu hrají rozhodující roli ustanovení smluv o zamezení dvojímu zdanění. V současné době má Česká republika uzavřena smlouvu o zamezení dvojímu zdanění s více než 70 státy světa. Dle těchto smluv výraz stálá provozovna nezahrnuje trvalé místo nebo zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího zahraničnímu subjektu. Na základě toho lze vyvodit, že konsignační sklad nelze považovat za stálou provozovnu a tudíž zisk z prodeje zboží prostřednictvím konsignačního skladu nepodléhá v České republice dani z příjmů.
2.4.2 Daň z přidané hodnoty (DPH) Obecně platí, že osoba umisťující zboží do konsignačního skladu v jiném členském státě EU se v této zemi musí zaregistrovat k DPH, protože tento přesun je intrakomunitárním plněním. Legislativa některých států však za určitých podmínek umožňuje přechýlení daňové povinnosti. Za intrakomunitární plnění se pak nepovažuje přemístění zboží do konsignačního skladu, ale až přechod vlastnického práva, ke kterému 9
Podle [10].
- 13 -
dochází v okamžiku odebrání zboží z konsignačního skladu. Konsignant je tedy od daňové povinnosti osvobozen a nemusí se v daném státě registrovat k DPH, daň odvádí odběratel. V České republice bylo přechýlení daňové povinnosti umožněno novelou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, která vstoupila v platnost k 1. 5. 2004. Podmínkou je, že je zboží přemístěno do konsignačního skladu a následně dodáno jednomu předem určenému kupujícímu. Důležitým problémem je okamžik, který je určující pro povinnost českého subjektu přiznat daň za zboží pořízené z konsignačního skladu. Ten může nastat spolu s fyzickým přemístěním zboží do konsignačního skladu, nebo až s odběrem zboží zákazníkem. Druhá možnost je jednoznačně výhodnější pro poplatníky, protože daňová povinnost nastává později. Dle platné právní úpravy se však za dodání zboží vzhledem k DPH považuje již samotné přemístění zboží do konsignačního skladu, uplatňuje se tedy možnost první. To s sebou nese také povinnost poplatníka uplatnit dva samostatné doklady. Prvním je proforma faktura, kterou vystavuje konsignant při odeslání zboží a na základě které český odběratel přiznává daň. Druhým je konečná faktura vystavená až na základě odběru konkrétního množství zboží z konsignačního skladu. V praxi není výjimkou, že se cena na těchto dokladech liší. Pokud je na konečné faktuře cena nižší, je na odběrateli, zda sníží původně přiznanou daň. V případě vyšší ceny má odběratel povinnost výši původně přiznané daně upravit. Provede tak v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém obdržel konečnou fakturu.
Přechýlení daňové povinnosti je možné i na Slovensku. Naopak v Německu toto za žádných okolností možné není a je tedy nutné, aby se konsignant vždy zaregistroval k DPH. Stejně tak je tomu i ve všech případech, kdy dodavatel sídlí v státě mimo EU. Možnost přenesení daňové povinnosti na odběratele představuje pro dodavatele značné usnadnění, protože mu odpadá administrativa spojená s registrací k DPH a odvody DPH při jednotlivých dodávkách zboží do konsignačního skladu. To může v praxi přispět k větší ochotě dodavatele přistoupit na režim konsignačního skladování.
- 14 -
3 Zřízení a provoz konsignačního skladu 3.1 Výběr vhodných partnerů Podobně jako v jiných projektech je základním předpokladem úspěchu správný výběr partnera pro obchodní spolupráci. Oproti klasickému dodavatelsko-odběratelského režimu představuje konsignační skladování bližší způsob kooperace, a proto je nutné volbu partnera důkladně zvážit.
Výběr konsignatáře z hlediska konsignanta Budoucí konsignant by měl od potenciálního konsignatáře požadovat tyto předpoklady: • Dostatečná hodnota realizovaného produktu s potenciálem k budoucímu růstu • Dobrá ekonomická situace konsignatáře • Schopnost poskytnout přiměřenou záruku • Důvěryhodnost (konsignant má pouze omezenou možnost kontroly svého zboží, které je pod ekonomickou kontrolou konsignatáře)
Výběr konsignanta z hlediska konsignatáře Rozhodne-li se podnik pro zřízení konsignačního skladu pro své dodavatele, většinou v první řadě zvažuje své stávající obchodní partnery. Má s nimi již navázané obchodní vztahy a vzhledem k předchozí spolupráci zpravidla dobře zná produkt, který mu daný dodavatel nabízí, a ví, co může od partnera čekat. Základními kritérii při výběru jsou tato: • Nabídka konkurenceschopného produktu (tj. produktu v odběratelem požadované kvalitě za přijatelnou cenu) • Dostatečně vysoká hodnota vzájemného obratu • Ochota ke zřízení konsignačního skladu • Možnost dlouhodobé spolupráce
- 15 -
3.2 Výběr zboží do konsignace Ve většině případů nelze a ani nemá smysl zařadit do režimu konsignačního skladování veškeré zboží a materiály, které určitý podnik nakupuje. Je tomu tak například z důvodu omezených kapacit konsignačního skladu, nevhodnosti dodavatele daného materiálu, nebo i z důvodu, že nelze vše udělat najednou. Proto je nutné, aby si podnik stanovil priority a kritéria, kterými zhodnotí vhodnost jednotlivých materiálů na zařazení do projektu konsignačního skladu. Hlavním cílem odběratele je snížit hodnotu zásob a tak snížit množství kapitálu, které je neproduktivně uloženo v zásobách. Předpokládejme, že zlepšení v tomto ohledu již není možné dosáhnout větší frekvencí dodávek materiálu do skladu při současném snížení průměrné zásoby (tj. zvýšení obratu zásob). Potom lze říci, že je obecně vhodné zařadit do konsignace materiály, které generují nejvyšší obrat. V případě, že je limitujícím prvkem prostor konsignačního skladu, je vhodné zahrnout také kritérium hodnota skladovaného materiálu na jednotku prostoru (paletové místo nebo přepravku). Tato kritéria je následně vhodné zpracovat pomocí analýzy ABC.
3.2.1 Analýza ABC10 Analýza ABC je založena na poznatku italského ekonoma Vilfreda Pareta, že v převážné většině hospodářských jevů má dominantní význam (až 80 %) velmi malá skupina prvků (méně než 20 %) - kategorie A. O něco početnější skupina prvků B hraje z hlediska významu druhotnou roli. A konečně velmi početná skupina prvků C, jejíž význam je velmi malý. Lze tedy říci, že ovládáme-li omezený počet nejvýznamnějších činitelů, ovládáme převážnou část celého objemu.
10
Podle [6] s. 320-324.
- 16 -
Obr. 1: Paretův princip – pravidlo 20:80
Zdroj: VEBER, Jaromír, et al. Podnikání malé a střední firmy. Praha : Grada, 2005. 304 s. ISBN 80-247-1069-2.
Tento poznatek se s úspěchem využívá při řízení zásob, kdy analýza ABC umožňuje zaujmout diferencovaný přístup k jednotlivým kategoriím zásob. Rozhodujícím parametrem může být obrat za určité období, cena, hmotnost a další. Pro řízení zásob se nejčastěji používá roční obrat daného zboží, vypočítaný jako součin množství a ceny.
3.3 Smlouva o zřízení konsignačního skladu11 Jak již bylo řečeno výše, tato smlouva není smluvním typem upraveným v obchodním zákoníku, a proto je třeba k jejímu sjednávání přistupovat do jisté míry individuálně. Smlouva by měla obsahovat především tyto náležitosti: • Určení role konsignatáře – zda vystupuje jako komisionář (vlastním jménem na cizí účet), obchodní zástupce, nebo pouze jako skladovatel, případně jako kombinace předchozích • Vymezení zboží – které konkrétní produkty budou uskladněny za účelem prodeje • Způsob prodeje zboží z konsignačního skladu 11
Podle [1].
- 17 -
• Způsob určení ceny zboží a provize konsignatáře (a také okamžik vzniku nároku na provizi) • Platební podmínky • Způsob a četnost zasílání výkazů o prodeji • Stanovení, zda má konsignatář v daném regionu exkluzivitu na prodej zboží • Postup při neprodejnosti části zboží – v případě, že je zboží dodáno do skladu na základě vlastní objednávky skladovatele, bývá ve smlouvě zakotvena povinnost odkoupit od konsignanta zboží za předem stanovenou cenu • Způsob doplňování zásob – na základě objednávky konsignatáře, nebo při poklesu pod předem stanovenou minimální zásobu • Technické otázky přejímky zboží • Povinnosti konsignatáře při nakládání se zbožím (podmínky dopravy, skladování, prodeje, uplatňování reklamací) • Způsob vedení evidence o skladovaném zboží • Způsob provádění kontroly (účetní i fyzické) ze strany konsignanta • Technické a bezpečnostní požadavky na skladovací prostory – musí odpovídat povaze skladovaného zboží • Náklady na provoz konsignačního skladu – kdo je nese a jakým způsobem budou účtovány • Pojištění skladovaného zboží • Nakládání s nehmotnými právy konsignanta (obchodní logo, ochranné známky) • Zajištění vzájemných závazků • Platnost smlouvy, podmínky odstoupení a úprav smlouvy, řešení případných sporů
Sjednání smlouvy o zřízení konsignačním skladu by obě smluvní strany měly věnovat náležitou pozornost. Práva i povinnosti by měly být formulovány jednoznačně.
- 18 -
3.3.1 Zajištění konsignačního skladu12 Ačkoli je konsignant vlastníkem zboží uskladněného v konsignačním skladu, ztrácí nad ním přímou kontrolu. Vzhledem k tomu, že je hodnota skladované zásoby často vysoká, požaduje někdy konsignant na konsignatářovi určitou formu záruky, aby tak zajistil své případné pohledávky. V praxi se lze setkat s těmito formami záruky: • Bankovní záruka – zpravidla je drahá a proto se používá spíše ojediněle. Ekonomicky slabším konsignatářům ji banka nemusí vůbec udělit. • Záruka třetí osoby – má význam jen v případě, že o bonitě ručící firmy není pochyb. • Směnka – vystaví konsignant na konsignatáře na hodnotu skladovaného zboží, konsignatář ji akceptuje. Směnka je deponována u konsignanta, který ji je oprávněn použít pouze v případě, že konsignatář neplní závazky vyplývající z konsignační smlouvy. • Pojištění úvěru za skladované zboží proti platební neschopnosti a platební nevůli
3.4 Provoz konsignačního skladu Zboží v konsignačním skladu je až do jeho prodeje konečnému zákazníkovi ve vlastnictví konsignanta, který ho eviduje ve svém účetnictví jako součást skladu hotových výrobků ve skladových cenách. K dodání zboží do konsignačního skladu dochází na základě objednávky konsignatáře. Méně často konsignant dodává zboží automaticky na základě stanovené minimální zásoby, kterou je povinen udržovat. Po prodeji zboží má konsignant právo na celý výnos z prodeje, ze kterého pak konsignatářovi hradí náklady na provoz konsignačního skladu a sjednanou provizi. Ve smlouvě o konsignačním skladu je obvykle stanovena maximální doba, po kterou může zboží být zboží uskladněno. Po jejím vypršení nastávají v závislosti na smlouvě dvě možnosti. Obvykle si konsignatář zboží převede na svůj sklad a uhradí stanovenou cenu. Méně často se zboží vrací konsignantovi. Konsignant má právo provádět účetní i fyzickou kontrolu svého zboží přímo u konsignatáře. Fyzická kontrola se provádí dle přání a možností konsignanta buď kompletně, nebo namátkově. O výsledku kontroly se zhotoví oficiální zápis. 12
Podle [4] s. 20.
- 19 -
3.5 INCOTERMS13 Významnou náležitostí kupní smlouvy v mezinárodním obchodě je dodací podmínka. Stanovuje povinnosti prodávajícího a kupujícího ve vztahu k dodávce a převzetí zboží, a to zejména: -
způsob, místo a okamžik předání zboží kupujícímu;
-
způsob, místo a okamžik přechodu výloh a rizik z prodávajícího na kupujícího;
-
další povinnosti smluvních stran při zajišťování dopravy, nakládky a vykládky zboží, průvodních dokladů, pojištění, celního odbavení apod. Místo resp. okamžik přechodu nákladů a rizik z prodávajícího na kupujícího se
označuje jako kritický bod. Dodací podmínka má podstatný vliv na výši ceny. Obecně lze říci, že čím větší část nákladů nese prodávající (čím je podmínka delší), tím vyšší může být výsledná cena. Prodávající má proto obvykle snahu dodat zboží co nejdál. V současné obchodní praxi jsou nejčastěji používány Mezinárodní obchodní podmínky (International Commercial Terms = INCOTERMS). Tato pravidla (označovaná jako dodací podmínky, parity, doložky) jsou vydávána Mezinárodní obchodní komorou (ICC) se sídlem v Paříži. V současnosti jsou aktuální INCOTERMS 2000, jež vstoupily v platnost 1. ledna 2000 a nahradily tak předchozí znění INCOTERMS 1990. Je třeba zdůraznit, že podmínky INCOTERMS upravují vztahy vyplývající z kupní smlouvy, tedy vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. INCOTERMS naopak neupravují vztahy mezi dopravcem a přepravcem, které jsou dány přepravní smlouvou. INCOTERMS také neřeší přechod vlastnických práv k přepravovanému zboží. INCOTERMS 2000 obsahují 13 doložek, které se dělí do čtyř skupin podle prvního písmena označení jednotlivých doložek. Níže uvedu pouze dodací podmínky, jež jsou zmiňovány v následujících kapitolách této práce. Prvním a jediným zástupcem skupiny E je dodací parita EXW - EX Works/ … named place (ze závodu/ … ujednané místo). Jedná se o nejkratší doložku – povinnosti prodávajícího končí tím, že dá zboží k dispozici kupujícímu ve svém závodě (továrně, skladu apod.). Za nakládku a všechny další úkony a rizika je zodpovědný kupující (pokud
13
Podle [5] s. 57-64.
- 20 -
se smluvní strany nedohodnou jinak). Tuto doložku lze použít pro jakékoliv druhy dopravy. Doložka FOB - Free On Board/ … named port of shipment (vyplaceně loď/ … ujednaný přístav nalodění) spadá do skupiny F, která je charakteristická tím, že úhradu hlavního přepravného nese kupující. Prodávající splní své povinnosti, jakmile zboží přejde přes zábradlí lodi v přístavu nakládky. Doložka je proto použitelná pro námořní a říční přepravu, a to pouze v případech, kdy je nakládka a vykládka prováděna klasickým způsobem (pomocí jeřábu). Prodávající je rovněž povinen odbavit zboží pro vývoz. DDP – Delivered Duty Paid/ … named place of destination (s dodáním clo placeno/ … ujednané místo určení) je nejdelší dodací paritou. Prodávající se zavazuje nést náklady a rizika až po dodání zboží (nevyloženého z příchozího dopravního prostředku) na určené místo v zemi dovozu. Mezi povinnosti prodávajícího spadá i zajištění a úhrada odbavení zboží pro dovoz. Doložka je použitelná pro všechny druhy dopravy. Dále bych chtěl zmínit dodací podmínku FH (něm. Frei Haus; angl. Free House nebo také Free Domicile), která se však neřadí mezi doložky INCOTERMS. Prodávající zajišťuje a hradí dopravu do závodu kupujícího a do toho okamžiku také nese veškerá rizika. S nástupem INCOTERMS 1990 byla dodací parita FH resp. Free Domicile nahrazena doložkami DDU nebo DDP podle toho, který ze subjektů kupní smlouvy je zodpovědný za proclení v zemi určení. Přesto se však doložka FH stále ještě v některých případech používá.14
14
Podle [16] s. 4.
- 21 -
Praktická část 4 Specifika trhu s hračkami 4.1 Sezónnost prodejů
Dle dohody s organizací spolupracující při zpracování diplomové práce je část práce obsahující citlivé údaje vynechána.
- 22 -
Závěr Hodnocení variant provedené v poslední kapitole dává jasný výsledek – jako nejvhodnější se jeví varianta 2, tedy zřízení konsignačního skladu v České republice. V zájmu objektivity však musím připustit, že tvorbu a popis variant i jejich hodnocení provázely určité nedostatky. Vzhledem k velkému množství faktorů působících na distribuční systém jsem byl nucen provést celou řadu zjednodušení a soustředit se pouze na nevýznamnější toky a činitele. Informační hodnota výpočtů je limitována použitím odhadů a nezohledněním rizika a nejistoty. Z těchto důvodů chápu výsledek hodnocení ne jako určení jediné správné varianty, ale spíše jako doporučení, že se další pokračování v projektu zřízení konsignačního skladu jeví jako smysluplné. Reálné rozhodování však může ovlivnit ještě jedno kritérium, které by ve výsledku mohlo převážit ostatní, a to využití kapacity centrálního skladu. Jak bylo zmíněno výše, investiční a provozní náklady centrálního skladu představují nezanedbatelnou nákladovou položku v hospodaření firmy. Za situace, kdy je kapacita centrálního skladu zcela využita, může být přesun logistických výkonů do konsignačního skladu velmi žádoucí. Pokud je však využití kapacity nízké, lze očekávat, že vedení firmy nebude využití externích skladovacích kapacit příliš nakloněno. Využití kapacity centrálního skladu jsem však záměrně nezařadil mezi kritéria hodnocení variant. Nemám totiž k dispozici informace o tom, jaké je současné využití skladu a jak se může vyvíjet v následujících letech. Hlavní přínos práce vidím ve zmapování nejdůležitějších hmotných i nehmotných toků, které jsou v současném distribučním systému obsaženy. Díky tomu je nyní jasně patrné, které procesy jsou v rámci systému nejvýznamnější. Při pohledu na tabulku 9 je zřejmé, že z hlediska nákladů hrají zásadní roli skladovací náklady. Proto bych doporučoval věnovat jim v dalších fázích rozhodovacího procesu zvláštní pozornost. Náklady skladování v centrálním skladu jsem určil na základě firemní kalkulace. Ta je však velmi obecná a nezohledňuje důležité faktory jako například využití centrálního skladu, vývoj provozních nákladů atd. Jedno z největších rizik projektu spatřuji v manažerském a administrativním zajištění provozu konsignačního skladu. Nový distribuční systém bude znamenat větší rozsah kompetencí a odpovědnosti pracovníků pražské kanceláře. Jakékoliv odchylky od plánu prodejů, ať v kladném či záporném směru, totiž budou muset být primárně řešeny
- 67 -
v rámci vlastních kapacit. Věřím však, že s vynaložením náležité péče a pozornosti lze i toto riziko minimalizovat na přiměřeně nízkou úroveň. Závěrem musím zmínit ještě jednu podstatnou okolnost, a tou je současná ekonomická situace. Přestože trh s hračkami obecně patří k těm méně citlivým na hospodářské výkyvy, zprávy z prvních měsíců roku 2009 poukazují na to, že se ekonomická recese postupně začíná projevovat i na tomto trhu. Vývoj do budoucna lze předvídat jen velmi obtížně a spolu s tím se také snižuje spolehlivost odhadů budoucích prodejů založených na údajích z předchozích let. V reakci na to mohou mít rozhodovací subjekty tendenci odkládat rozhodnutí o zřízení či nezřízení konsignačního skladu na dobu, kdy bude budoucí vývoj zřejmější.
- 68 -
Prameny a literatura Literatura [1]
BEJČEK, Josef. Kdy a jak konsignační sklad. Český a slovenský profit : Příloha rádce. 3.6.1993, roč. 4, č. 22, s. 1-3.
[2]
FOTR, Jiří, et al. Manažerské rozhodování : postupy, metody a nástroje. 1. vyd. Praha : Ekopress, 2006. 409 s. ISBN 80-86929-15-9.
[3]
JINDRA, Jiří. Obchodní logistika. Praha : VŠE, 1995. 126 s. ISBN 80-7079-806-8.
[4]
KOŘÍNEK, Jan. Konsignační sklad v praxi. Turnov : Československá obchodní komora, 1973.
[5]
MACHKOVÁ, Hana, et al. Mezinárodní obchodní operace. 4. aktualiz. vyd. Praha : Grada, 2007. 244 s. ISBN 978-80-247-1590-2.
[6]
PERNICA, Petr. Logistika (Supply Chain Management) pro 21. století. Praha : Radix, 2005. 3 sv. (570, 536, 612 s.). ISBN 80-86031-59-4.
Tištěné zdroje [7]
Nařízení rady (EHS) č. 2913/92, celní kodex Společenství, úplné znění k 1.1.2007.
[8]
Nařízení vlády č. 19/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na hračky.
[9]
Příručka pro dodavatele dodávajícího do distribučního centra Tesco Stores ČR a. s. DC Kralupy – Postřižín. 2008, 13.6.
[10] Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a majetku. [11] Vyhláška č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR). [12] Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. [13] Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
- 69 -
Internetové zdroje (on-line) [14] Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, odbor 04100. EU požaduje označovat magnetické hračky štítky s upozorněním [online]. 2008, 29.4. [cit. 2009-04-12]. Dostupné z WWW:
. [15] Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Samovyměření daně – DPH při obchodu mezi státy EU [online]. [cit. 2009-04-20]. Dostupné z www: . [16] Norman G. Jensen, Inc. DDU / DDP (Free Domicile / Free House Delivery) Services : Importing to the United States of America [online]. 6th rev. edition. 2008, 23.12. [cit. 200904-08]. Dostupné z www: .
- 70 -
