7
ZIMA Zima, zima už je tady, ra d sti je plno všady. Po ta víme sněhuláky, bambulaté pajduláky. •
j
OBRÁZEK NÁRODNIHO UMĚLCE JOSEFA LADY
•
P odle slovnlk'u jsou varhany" ... hudebnl nástroj tvořený soustavou plšťal rozeznlvanejrozšlřenějšl ných pr9udem vzduchu, v clrkevnl hudbě 17. a 18. stoletl, v součas nosti opět vzrůst zájmu". Největšl varhany majl údajně v americkém městě Atlantic City: sestávají z 31 112 plšťal dlouhých od půl centimetru do devatenácti metrů a jejich hlasitost se vyrovná pětadva ceti dechovým orchestrům! Dovedete si vů bec ten rámus představit? Nic takového u nás nemáme a ani nám to nevadl. Stařf češtf varhanáři stavěli nástroje menši, zato si s nimi vyhráli: varhany jsou dokonalou ukázkou jejich řemeslné a řezbář ské zručnosti a ve většině našich kostelů a chrámů patři ke skvostům tehdejšlho uměnl.
VAR a
VAR Ale přece jenom I my máme chůdce dnešnlch varhan jsou
jedno nej-. Jestliže za před považovány vodnl varhany alexandrijského vynálezce Ktéslbla ze 3. stol. př. n. 1., pak u nás existuji varhany určitě mnohem staršl. Je to známý čedi čový útvar u Prysku v okrese Děčln, jemuž se pro zjevnou podobu se zmlněným hudebnlm nástrojem dostalo názvu Varhany a jehož stáři se pochopitelně neměřl lidským časem ... -ks-
PIONÝRSKÉ
Odpověděli PIONÝRSKÝMI ČINY
K 30. 7. 1977 odpracovali pionýři 8004430 brigádnických hodin při úpravě měst a obci, vysadili 1 394658 kusů okrasných keřů a stromků, nasblrall 39 191 89 tun druhotných surovin a 1 046 717 kg léčivých rostlin. Za vynlkajici výsledky dostaly vyznamenáni "ZÁPIS DO KNIHY PRACOVNfcH ČINŮ MLÁDEŽE" tyto pioný'rské skuplnr.: 68. PS J. ~vermy, ZDS !kolská zahrada, Praha 8, PS při ZD! Orlí ul. 9berec, PS ZoJI Kosmoděmjanské, Uplce-Lány, PS 25. výročl PO při ll. ZD! Krnov, PS Frantova Lhota, okr. Vsetin, PS J. Fučíka při ZD! Sklené, okr. Martin, PS J. Fučika, Hllny V - Žilina, PS při ZD! Mlchalovce. Titul "KOLEKTIV ll. SJEZDU SSM" ziska/y pionýrské skupiny: PS ČS. - sov. přáte/stvi, ZD! Pacov, Za branou, PS při ZD! Žebrák, PS SČSP při 3. ZD! Plzeň, PS NeJtě mlce, PS SNP Hradec Králové, PS Mladých obránců vlasti při ZD! Tasovice, 16. PS 1'" ZD! R. Luxemburgové v Haviřově, PS kpt. Gercena při ZD! Dubová ul., Bratislava, PS Chme/n/ckého a 25. výroči PO 1"1 ZD! Utekáč. VJem blahopřejeme!
SIGNÁL P 60 se jmenovalo letos XI. setkání pionýrů nymburského okresu a bylo uspofádáno na pol:est II. sjezdu SSM a 60. výrol:í Vi\SR. Na pl'ípravě se podilely ODPM, ONV, Svazarm, Svaz požární ochrany, Červený kllí!, vojenské útvary a Itáb Lidových milici. Rybník Hluboký u Loul:eně byl svědkem tlli krásných dnů, pfi kterých si pionýfi vyzkouleli své znalosti a dovednosti v turistice a branných disciplínách. Besedovali se vzornými vojáky, tUili se na nol:ni brannou hru, na karneval i táborový oheil. Nejlep1H skupině v okrese - letos to byla PS v Lysé nad Labem - byl předán putovní prapor OV KSČ. Za
pl'ikladné výsledky, dosažené na pol:est II. sjezdu SSM, zlskala PS v Semicích rudou stuhu k praporu pionýrské skupiny.
Z AUTOBUSU VYSTUPuJf LlDf.
maminky se rozhodne, že sl psa "osvoJi". Cesta "dinga" za domovem je trnitá. Několikrát změni maJitele, dostane se dokonce do řeznické rodiny, i odtud ho vfak vyženou. Jeho osudy jsou pohnuté, veselé i smutné, adak dik Radce a jejl neroz/učné kamarádce Pechtě má I tato zamotaná historie Jťastný konec. VěFfme, že sl Radku, Pechtu i jejich kamarádky zamilujete stejně tak, jako Jste sl oblIblll postavy Jiných úspěfných knížek E. Hore/ové - hrdiny románů Stěhovavi "tác;1 a Čas ohně, čas feřIků.
Pět, někdy
deset, nikdy vJak ten, na kterého čeká voř/Jek, podvraťák, dingo zvaný JonáJ, pes neurčité rasy, barvy, věku I minulosti. Pes, kterého Jeho pražský pán odvezl do jedné vesnice za Prahou a tam ho na návsi odlofll. Jako nepotřebný kus nádob i nebo nábytku. Ne že by Jeho miláček, zestárl, zhloupl nebo začal být nebezpečný pánovým dětem. Ale začal být drahý. Pán chce jet na dovolenou k moři, JetFi sl na auto, má tisic Jiných drobných vydáni. Do kterých se najednou nevejde zvýfená daň za "sa. O o"uftěném dingovi se dozvi dvanáctiletá Radka Me/enová od svého otce, Fld/če autobusu. A navzdory nevůll "Ffsného tatínka -, který také fetf{ na auto - a rozpakům hodné
Rudou stuhu k praporu PS v Semicich p'ipjall pFedseda OV SSM s. !ámal a člen předsedn/ctva OV KSČ s. Král
Knižku !Tl.STf MÁ JMfNO JONÁš... vydalo "ražské nak/adatelstvi Albatros a stoji 23 Kčs. OBRÁZEK ADOLFA BORNA
O brněnských dračich závodech, krátce drakiádě, jsme už v naJem časopise psali. Letos poprvé jsme se Jich vJak tak trochu I zúčastnili: věnovali jsme spaci pytel jako cenu v kategorii Originalita, v niž lze spatřit lecjaké výtvory .. . A létajft
OUVER 1'WIST
Ollver Twist trávil svou prvni noc v dflně výrobce rakvi pana Sowerberryho. Ráno byl probuzen prudkým kopánfm do dvel'i ••.
3. " Potl'ebuJete, prosfm, rakev?" zeptal se ho Ollver. Na tato slova mládenec kl'lkl , fe jl spíle bude potl'ebovat Ollver, bude-II sl dovolovat takové vt ipy.
1. "Uf bělim, prosim," volal Ollver a ěem v zámlfu. Pak odsunul závoru •••
otáěel
4. "Zl'eJmě nevil, kdo jsem, ullěniku .•• Jsem pan Noe Claypole, a ty jsi pode mnoulll
2• • . . a otevl'el dvel'e. Na patniku pl'ed krámem seděl jakýsi výrostek a pojidal krajic chleba s máslem.
kli-
s.
Koukej sundat okenice, rolťáku liná." S těmito slovy Noe uJtědl'il Ollverovl kopanec a d6stojně vstoupil do krámu.
6. Oliver vysadil těžké okenice a pfi jejich pfenUeni na malý dvorek rozbil jednu skleně· nou tabuli.
7. Noe utěfil Olivera ujiftěním, že to ..slfzne". Což se také pfi pl'íchodu pana Sowerberryho a jeho paní stalo.
9••.. zvala ihned Noema k ohni ... Schovala jsem ti od pánovy snidaně pěkný plátek slaniny."
8. Na snldani fli oba do temné sklepní kuchyňky. Karolína, s kterou se Oliver seznámil již pl'edeilého dne ...
10. Oliverovl pak podala hromádku ků a hrnek s čajem.
různých odřu
vené lako rllzné pokrmy, val'ené, dulené, pečené nebo prostě sulené. Vyrábí se z nich I krupice a mouka na pečeni sladkého pečiva. Nebo lahodný osvUujíci nápol. Listy z banánovníku používaIi domorodci na balení místo papíru, pokrývají Jimi stl'echy chatrči a zkrmují le pro dobytek. Z pevných vláken listll se zhotovuji hrubli tkaniny, kupl'íkladu pytle, rohože, provazy a podobně. Pllvodnl vlast banánovníku Ježí v jižni a východní Asii a na Malajských ostrovech. Odtud se rodil'iI již pl'ed dávnými věky do vlech tropil světa. Banány se skHzeji větllnou nezralé, aby nehnily během pl'epravy, a dozrávali teprve v určených prostorách. AJe chcete-Ii je vidět. jak žloutnou na stromě, ujděte sl do některé z botanických zahrad, kde pěstuji banánovniky ve sklenicích. NU snímek je z Liberce, kde dozrávají banány kaidým rokem.
Strom, na kterém banány rostou, se jmenule banánovník ovocný (Musa saplentum) a vypadá jako vysoká palma s velkými podlouhlými listy. Ale víte, že to vlastně žádný strom neni? Banánovník je ve skutečnosti rostlina, která v jednom roce vykvete krásným klasovltým žlutočerveným květenstvím a po oplodnění, které obstará hmyz nebo ptáci, ulne vytvál'et trsy zelených pod louh-
lých plodil. Po jellch dozrání a sklizni učne rostlina odumírat a tak není zpravidla její život delli než leden rok. Proto se hned stará o potomstvo. Z kol'enových výhonll vyžene nové odnože, které brzy dorostou a rodl nové plody. A ty stolí opravdu u to. Vždyť banány jsou chutné a nadto jeltě výživné. Lidstvo je zná už od pradávna. Banány se jedl bud' ler~tvé, nebo upra-
HANA PELCOVÁ
SEVEROČESKÁ 'BOTANICKÁ
ZAHRADA, LIBEREC
N evím, Jaké máte s pasfláním pohlednIc zkušenostI, ale Já Jen ty nejhorší. Skoro vfdycky, kdyf sl prohlíf/m pohledy, kterýmI bych chtěl udělat někomu radost, protofe má svátek, narozenIny anebo prostě proto, fe Je ml zrovna hezky a chtěl bych, aby bylo hezky i Jemu, nemohu za nIc na světě objevIt na pultech kIosků, trafik a papírnictví nIc JIného nef oJkllvé, nevkusné, pl'ebarvené obrázky nebo fotografie. Na takovéhle případy Jsem uf ale přIpraven: doma v šuplíku mám tot/f hromádku pohledů, z kterých se na mě usmívaJi vesnIčtí kluci a holky, zástupy zvířat, troJku přIhlouplí, ale určitě dobromyslní čertI, a hlavně zahloubaní vodnici kouřícl fajfky pod noční oblohou posypanou hvězdamI. A v rohu kafdého z těchhle veselých (Jak se ml zdálo dřív) a moudrých (Jak vím dnes) obrázků Je podpIs malíl'e, Ilustrátora, spisovatele a především přítele všech děti národnlho umělce JOSEFA LADY. Představovat vám ho nemusím. S jeho kresbamI, obrazy a obrázkovýmI knlfkaml se kafdý z vás uf určitě setkal. ~ mnozí z vás jistě četli I Nezbedné pohádky, Bubáky a hastrmany nebo příběhy kocoura MlkeJe. A Jestli ne, neváhejte a přečtěte sl jel Rozdávají právě tak hezkou náladu jako ty pohledy s Jeho obrázky.
Národní
umělec
.
Josef Lada
.
O MIKEŠOVĚ KOUZELNÉ HOLI
NU milý kocourek MlkeJ rád chodlval na procházky do polf. Hajný Bu~lna o tom dobl'e věděl, ale nezakazoval to MlkeJovl jako jiným kocourkum, protofe znal MlkeJe Jako I'ádného a hodného kocourka, který ptá~kum a zajl~kum neublífl. Jednou pozdě ve~er pl'ed svatým Janem Kl'itelem vykra~oval si MikeJ polni cestou mezi obilím. ~el tlJe, Jak jen ko~ky uměJi, a proto spatl'il něco, co se ~Iověku uvidět nikdy nepodal'í. Kdyf dojel na konec polní cesty u Brabcového pole, uviděl na vysoké mezi poskakovat něco, co vypadalo jako had tan~icf na svém ocasu, ale MlkeJ, který měl
8
Josef Lada by se 17. prosince dožil 90 let
dobrý zrak, hned poznal, fe je to obyčejná hul. "Pardyje kopyto," pomyslel si MikeJ, "to jsem jeJtě neviděl, aby hůl tancovala I Aby se vJelijak kroutila, do výlky vyskakovala a zpivala si I" MikeJ chvíli podivnou hůl pozoroval, ale potom ho napadlo, aby ji chytil a prohlédl si ji. Pliiil se pomalou~ku a potichou~ku, aby ho tajemná hůl nezpozorovala, a potom udělal hop 1- a uf ji d rfel packou za kr~ek pod kulatou hlavi~kou. Ale sotva se Jí dotkl, hůl se hned narovnala a stala se nehybnou. Byla to oby~ejná hul, jakou nosivaji hajni nebo pastýl'ové. jen hlavi~ku měla pěkně vyl'ezá-
vanou. MikeJ ji pevně driel, aby mu neutekla. ..Jen se stav, jako bys neaměla pět po~itatl" zabru~el. "Vlak já dobl'e vím, co umlJ. Ale dělU to jako brouček mandelinka, který dělá mrtvého, kdyi ho někdo chytí do ruky." Potom se hned vrátil s holi domu a zavl'el ji do almary. Několik dnu chodil s ni jen tak po světnici, aby sl na něho zvykla, a teprve potom, kdyf myslel, ie ui je dost ocho~ena, vyjel si s ní na procházku. A hůl dělala dobrotu. Ani ji nenapadlo, aby MikeJovi utekla, a neudělala to, ani když ji MikeJ ně kde venku postavil ke zdi a obrátil se k ní zády.
Proto Mikel věfil, fe se docela ochočila, a už ji doma nezaviral. A potom již bez té hole neudělal ani krok. Měl jl velmi rád, protofe věděl, co umi, kdyf se do toho dá, tfebafe od té doby, co ji chytil, ani nepípla. jednou v noci lel si trochu popovidat se starým ponocným Rabasem. Měsiček svítil jako rybi oko a hvězdiček bylo plné nebe. 8yla taková krásná, tichá měsíčná noc. Starý Rabas sedll na návsi na lavičce pod lipou, klidně pokufoval a čekal, af pl'ljde čas, aby vytroubil jedenáctou hodinu. Mikele vlídně pl'ivítal a ·hned mu vedle sebe udě lal na lavičce místo, aby se mohl pohodlně usadit. Mike! postavil svoji hůl vedle hole ponocného, posadil se a uf si s ponocným povídali o vlem mofném. Pojednou pl'estal Mikel o něčem vykládat a nastrafil uli. "Co je, strejčku Mikeli?" optal se ponocný. "I tak se mi zdálo, fe ty hole na sebe vrčí," povídal Mike!. "I co tě napadá, strejčku Mikeli1l Vždyť ony si nic neudělaji! Vždyť to snad prokrýlepána neni ani mofná věd" chechtal se starý ponocný. "jen si nemyslete, strejčku Rabasi I Kozel jim věl'l Copak o té své vim dobl'e, fe je krotká a že nic neudělá, ale ta vale se mi zdá nějaká rozpustilál A potom - má zobák pol'ádný a mohla by tu moji poklobatl" povídal Mikel. "I tak je dáme od sebel" zabručel ponocný a svou hůl postavil na druhou stranu lavičky. Chvili mlčeli a potom začal ponocný docela vážně: "jen si nemysli, strejčku Mikeli, že tomu nevěl'íml Mně se stal nedávno taky ta kovej podivnej pl'ípad. Máme kočku Kotulku, jen vobyčejnou a nejni ani trochu tak vzdělaná, jako jsi ty, strejčku Mike!i. Někdo by o ni I'ekl, že je to docela hloupá kočka, ale mlnulej tejden sedím v noci doma na zápraží a Kotulka sedí vedle mne. Chtělo se mi sakulentsky spát; já jsem se pl'emáhal, jak jsem mohl, až jsem se neubránil a trochu jsem si zdi'iml. A tu slylím docela zl'etelně, jak mi Kotulka povídá: ,Strejčku, jděte už troubit dvanáctou I Pan starosta zrovna dnes nespí a dává pozor,
zdali správně každou hodinu vytrubujete.' Po- Ale kam se hrabali Hned dostal Jednu za ucho, dívám se na hodinky a vopravdu 1- bylo už za pět hned zase druhou pfes záda, af toho nechal a syminut dvanáct. Popadnu troubu, běžrm na náves pal zpátky do dvora. Hůl mu v rychlosti Jeltě ně a vytrubuju. A co bys tomu I'ekl, strejčku Mik ..li? jakou strčila a potom se klidně vrátila k udivenéDruhej den mě pan starosta Čihák potkal, po- mu Mikelovi. klepal mi na rameno a povídal: ,Dobl'e a správně "Pojďte, strejčku Mike.il" povidala, jako by se troubite, Rabasi. Včera jsem se o tom pl'esvědčil. nic nestalo. "PoJďte a nic se neboJtel Nikdo vám Dostanete za to nový boty.' Od tý doby nedám nesmi ublíflt a nikdo nesmi na vás sáhnouti já vás Kotulce ublífit." mám ráda a uf u vás pofád zůstanu, protofe jsem Když starý ponocný domluvil, pomalu se zvedl si uf na vás hodně zvykla. Ale musim vám proto a lel odtroubit jedenáctou hodinu. Také Mikel také I'íci, kdo vlastně jsem. Jistěže znáte dobfe tu vstal, vzal svoji hůl a vykračoval si k domovu. pohádku Obuchu, hýbej sel Pohádku, v které 8ylo ticho a nikde na stromech se ani lísteček kouzelný obulek sám potrestá zlodějského nepohnul. Zdálo se, že celá ves tvrdě spi, ale když hostinskéhó. Tak abyste to věděl: ten obulek byl Mikel dolel k Chalupovům, zaslechl nějaký lepot. můj vlastní dědeček I" To se rozumí, že Mikel zůstal brejlit na hůl Díval se, kdo to jeltě ponocuje, ale neviděl nikoho, jen starého psa Vol'ílka a kousek dál pl'ed s otevi'enou pusou. Chtěl se hole něco zeptat, ale hromadou slámy seděla dvě koťata. jedno bylo ta mu zase sama vlezla do ruky a hned se z ni opět stala obyčejná hůl, která uf nepromluvila ani černé a druhé strakaté. "Valku, pojď se honiti" volalo černé kotě na to slovo. Mikel byl z toho vleho celý popletený. strakaté. Držel hůlletrně kolem krku, aby jl to nelkrtilo, "Až vodejde ten moudrej pan Mikell Ten by a když při lel dom';', ulofil jl k sobě do postele, aby nám tu jistě začal dělat ňáké ~ázáníl" zabručelo se jí dobl'e spalo. Od té doby si tajemné hole jeltě to strakaté. více vážil a kozel ví, jak se to prozradilo - ale "já vás, mně se zdá, usadíml" zavolal pojednou vlechny děti od té noci kocourka Mlkele pozdrana koťata pes Vol'ílek. "jen tu slámu zas hodně vovaly Jeltě uctivěJI, když ho někde s tou holl zcuchejte I" potkaly, a jeho hůl si vždy prohllfaly s uctivou "I spi, ty bezzubejl", rozki'iklo se na starého bázní. Vol'ílka černé kotě a hned zmizelo. Strakaté také něco zamňoukalo, ale Vol'ílek si toho ani nev!lml. .. je to teď mládefl" zabručel Mikel a lel dál. Vykračoval si docela bezstarostně, protože věděl, fe ho vlichni psi dobl'e znají a že Udný se ani neopováží, aby mu nějak ublížil. Ale to nevěděl, že si ten den k večeru Štičkovi pl'ivedli nového psa černého jako čert a zlého af bědal Mlkel o tom nevěděl, a proto se :vel!l1i ulekl, když ten hafan ze Štlčkového dvora na něj vyskocil. Chudák Mikel se tak ulekl, fa nevěděl, co by měl honem udělat. Chtěl se rychle zout a rychle vylézt na nejbližlí strom, ale tu se stalo něco neočekávaného I Nežli se nadál, vysmekla se mu hůl sama z ruky, skočila na psa a začala ho pol'ádně mydliti Pes ~:;'Ji~~~~~;~~~:;;;i:;;;.;:;~~. zlostně zakňučel a počal vztekle po holi chňapat"
9
JAK JSEM SI POVíDALA S MIKEŠEM Vy ho jistě všichni dobře znáte. Kocourka Mikeše z Hrusic. co uměl povídat jako nějaký kluk nebo holka, kterého p'ro děti vymyslel. napsal a namaloval národn' umělec Josef Lada. 10
I
Zasloužily se o to jeho dvě dcery, Alena a Eva Ladovy, které měly moc rády pohádky a ~aždý večer vymáhaly na svém tatínkovi, aby jim ně jakou vyprávěl. ' A tak se jednoho dne odtl na světě mluvícf kocourek Mikeš a brzy se s ním pak seznámily I ostatní děti. Z Mikeše se před časem stala filmová hvězda. Musela jsem se,.a ním vypravit do filmovéhO studia Jiřího Trnky, kde režisér Josef Kluge natáčí seriál ploškovýc_h filmů O kocouru Mikešovi a jeho přátelích. Mikeš měl zrovna plné ruce - tedy vlastně své kocouří tlapy - práce: právě se slonem Brundibárem zachraňoval nemocnou babičku ševců. Když ale slyšel, že mě posílajf děti, udělal si na chvíli čas. "Všechny děti jsou moji kamarádi, mám moc rád všechny kluky a děvčata, Právě pro ně tento veselý seriál nqtáčíme, Jeho první dfly o tom. jak jsem se naučil mluvit, jak jsem čaroval nebo zachránil Bobeše, již děti na televizních obrazovkách viděly. Ajistě je potěší i další příběhy.." Zajímalo mne, kolik dílů bude celý seriál mít. "Dvacet šest," oznámil mi Mikeš hrdě. "Co nevidět začneme natáčet předposlední díl, ve kterém bude strýček Malinovský vyprávět veselou přfhodu o kouzelném kolotoči, který vozil děti i zadarmo. A pak již přijde na řadu závěrečný díl Jak se Pepík ševců stal ma/(řem, kde se děti dozvědí, že Pepík ševců. jedna z postaviček seriálu, Je vlastně národn' umělec Josef Lada. Tento díl bude jakýmsi medal19nkem Josefa Lady. Tak se nezlobte, už musím běžet. Vždyť musíme seriál do výročí Josefa Lady dokončit. A beze mne to nejde. Moc se těším, že se brzy zasé sejdeme."
JANA SOELDNEROVÁ
Těšte
se!
Nemíním vyhrožovat, berte to spíš jako návod k použití: Tě~te se co nejčastěji, pokud možno stále a v jednom kuse. Nač? Každý podle svého. Máte přece nějaké přáni! Tak se těšte, že se vám vyplní. Možná brzy, možná bůhvíkdy, možná vůbec ne, ale to nevadí. Těšení je samo o sobě potěšení, ať už to dopadne, jak chce. No, a pro ty, kdo se bojí těšit se na nejisté, aby nebyli zbytečně zklamaní, mám návrh: Těšte se na vánoce! Vánoce přijdou určitě, vždyť to mají předepsané v kalendáři červené na bílém. U nás doma se odjakživa pěstovalo tě šení v~eho druhu a k tomu vánočnímu jsme mívali jednu moc krásnou pomůcku. lepenkovou hvězdu s dvaceti čtyřmi zavře nými okénky, která se vždycky 1. prosince přišpendlila v pokoji na záclonu. Každý den jsme pak chodili jedno okýnko otvírat a těšili se, co v tom dnešním bude. jestli obrázek pejska nebo vrtulník, a taky z toho, že zavřených okýnek ubývá a Štědrý večer s dárky se blíží .. . Jaké dárky Isem kdy dostala, to se ml dávno vykoul'1I0 z hlavy. Jistě byly moc hezké. Ale to těšení na ně muselo být leltě hezčí, protofe dneska, když na své dětské vánoce vzpomínám, ze všeho nejdl'ív se ml vybaví nale lepenková hvězda na zácloně. -sek-
' .vb. P Isme pro Alenku
ku. Pomalu se z nich zase vyklubala písni~ka o smutném deltivém podzimu. A tak se z Alenky stal skladatel. Ba ne, spíl jenom "skladatel".
- vbPomozte Alence sestarlt pfsnlčku. A určete. r Jakém taktu Je napsdna. Mdte tl'l možnosti. O sprd'lnostl I'efenf se pl'esvUčfte na straně 30.
SLUNfčKO PLÁČE
SLOVA I HUDBA JAROSLAV HERDEN
o
Toho dne jako by se dech no dudy rozstonalo. Stromy v zahradě se tl'ásly zimnici a kapalo jim z nosu, vrabčáci se zahl'ívali u teplého komína, sluníčko mělo tvál'e ulmudlané a schovávalo se za mraky, aby ' nevidělo, jak dole cedí. Skladatel pl'ilel domů celý umáčený. "Sluníčko pláče, vid, tati," povídá v pl'edsínl Alenka, toho bsu prvňáček. "MU pravdu, asi pláče," zabručel skladatel mrzutě a l el do pokoje. Na klavíru ho čekaly svazky not, které si měl ten večer pl'ehrát. Ale najednou se zarazil: Jakže to povídala Alenka? Sluníčko pláče ••• "Hm, sluníčko pláče, týjata táta . .... Skladatel chvilku pl'echázel po pokoji a pol'ád si něco broukal, týjata táta .• . pak sedl ke klavíru a zahrál pár tónů. Za chvíli se mu z melodie vyloupla dallí slova a ze slov zas nový kousek melodie. Docela pomalé, tichoučké a smutné bylo to jeho týjata táta, týjata táta. Zas chvili chodil po pokoji sem a tam, pak zahrál na klavíru pár akordů. A potom klavír zmlkl. Skladatel seděl v kl'esle, kolem bylo úplné ticho, ale on slylel spoustu krásné hudby. Slylel tichou píseň o smutném podzimu. Až jej vyrullla Alenka, když mu přilla dát dobrou noc. Paksi sedl k psacímu stolu a dlouho do noci ~ázel na notový papír kolečka, tečky a obloučky, trámce a praporky, klíče, béčka, kl'ížky a odrážky a jak se dechna ta hudební písmena jmenují. "Zítra zahraji písničku Alence, a když se jí bude líbit, vezmu ji dětem do Ikoly." R<\no odelel do Ikoly a na písničku si ani nevzpomněl . A to byl kámen úrazu. Alenka právě dostala nové nůžky, ty s kulatou Ipičkou, co s nimi prvňáčci vystl'ihují obrázky z barevných papírů. A tak Alenka stl'íhala a na kousky rozstl'íhala, na co přilla. A pod nůžky se jr pl'ipletla i tátova nová písnička. Nepl'ejte si vidět ten lupec, když pl'llel tatínek domů a nalel tu spoulť. "Tady jsem tl napsal podzimní písničku a tys ji takhle zl'ídllal" povídal smutně I vyčítavě a sbíral po podlaze kousky papíru s notami, klíči, kl'ížky, béčky a odráIkami. "Víl co, když jsi písničku rozstl'íhala, tak ji zas hezky sestav. Číst už umill" Alenka párkrát fňukla, posbírala papírky a zabla skládat kousek ke kousK pofodu Poh6dka pr~ zim"' vetery, kterou pro ~. t f/dy yyrllol ČI. rozhlar 1. 12. 1977
r rl r r rl I~
~
~
.
.
'"> e
~
:;:
LE r
~
E
li g?
.. ku v .§e-, di .. vém
Q
.
...,,:; E
,:.,
-:
... t A
!!
.'::i
...
'
i
:}1 ~!
~
c:
'<
~ .
.!;
-=±
~
~"' a
l ,;.
'" ""c
. -...
'.(1
~ed~0"d
r
<
ru
00
[!]
~
~
C/)
~
~
ii!
~
'f
......
~
""
':'
""~ r .
c..
~.
.
<
~
a
rll E:
r r
V2.Ab u BYL..,'i LOiN\CE
,
(c.veIC.VL A)
I
VOt)N\., NA1>~"'2-
(I M\'LOVH.JM) v
VN\TRLK RJ /M5KEHO
o
AfMSK~M UM~Nf ŽiT SI S VÁMI POVfDÁ A KRESLf ONDAEJ NEFF
Stalo se to 24. srpna roku 79 ndeho letopočtu. Sopka Vesuv, která dodnes dýmá nedaleko italského města Neapole, s pl'ilerným rachotem vybuchla a do lirokého okolí se z jejího jícnu valily proudy lávy. Z obrovského kráteru létaly žhavé balvany, valil se jedovatý sirný plyn a do výle stoupala oblaka jemného popel a, který se pak pomalu, ale vytrvale snálel k zemi. V okruhu osmnácti kilometrů kolem sopky bylo vlechno zni~eno. Za oběť padla dvě celá města, Herculaneum a Pompeje. Láva zavalila město prvé a popel zasypal město druhé. Téměl' po 1700 letech lidé vykopali první z ně kolika tisíc domů antických Pompejí. Nalezli v něm velkeré zal'lzení I'ímské rodinY, nábytek, nádobí, ozdobné pl'edměty. A nedaleko prahu i zbytky těl nelťastných obyvatel domu. Jedna z obětí držela v hrsti zlaté a stl'íbrné Iperky : nelťastník chtěl v poslední chvíli zachránit to, co povaloval za nejcennějn. Vykopávky pokra~o valy a dodnes nejsou skon~eny.
\)QMU
I
Ř(MANE jE.DL\ " (A. ?\LI) V LE ZE
A PSAL\ \JE. SlOJE.. '" I'
NEJOBTíŽNĚJší UM Ě Ní
)-
V
To, co vědci v Pompejích ndli , nás pl'esvěd~uje o tom, le stal'í Aimané (alespoň ti Iťastnějlí, bohatli mezi nimi) skvěle ovládali to nejobtižnějn uměni : umění žít. Aiká se, le Aímané nebyli velkými umělci. Jejich sochal'i a malíl'i sice často napodobovali umě ní starých Aeků. Také starol'ímlti filozofové pl'idali jen málo k tomu, co zanechali Aekové. Aímané se trochu podobali dnelním Ameri~anům: hore~ně a horlivě kupovali za zlato umění jiných národů.
K opravdovému vrcholu vlak pl'ivedli ,
(LEZlC, Mu, MA NA ~L~VĚ Vé~NfC-, ABY,,) 2AKR..YL. Svou PL.éS
umění
lít. Kdyl se později I'ímská I'lIe rozpadla, trvalo to více nel tisíc let, nel se Evropa dostala tam, kam
se dostali Aímané. Ústl'ední topení, vodovody, kanalizace, dlážděné ulice a znamenité silnice a mosty, vel'ejná doprava a poUa, protipdtární služba - to vlechno byly vymolenosti, které Aímané považovali za samozi'ejmé. Rádi bydleli v pohodlí, ale věděli, le pl'edevlím je nutno 1ft zdravě. Do jejich domů měl volný pl'ístup vzduch a slunce, domy byly obklopeny zahradami a mezi květinovými záhony byly bazény na plavání. Aímané vysoce hodnotili vzdělání a vážili sl lidí, ktel'í dovedli krásně hovol'it, ktel'í pl'ednálell a dokonce sami skládali verle. Ale stejně vysoce hodnotili tělesnou zdatnost. Kdo pouze pl'ednálel básně, ale nedovedl běhat, skákat, jezdit na koni a I'ídit vále~ný vůz, nebyl povalován za dokonalého ~Iověka. Až jednou navUívíte Pompeje, bude se vám tam líbit. Domy jsou malebné, slunné. Na stěnách jsou pestrobarevné malby anebo obrazy slolené z lesklých kamínků - mozaiky. V zahradách jsou sochy a vodotrysky. Jenom si nesmíte myslet, že vlichni lidé na území někdejlí I'ímské I'lle 1111 v podobných domech I Pompeje byly výletní místo pro urozené a bohaté ob~any. Lidé chudí, o otrocích nemluvě, lili v domech nesrovnatelně prostlich. Ale i oby~ejné ,,~iniáky" se IIllIy od brlohů, ve kterých kdysi žili otroci i'e~tí, egyptUí nebo babyl6nltí. Byly to velké bloky domů, pětipatrová budova nebyla v cisal'ském Aímě výjimkou. Ale z těchto domů nám nezbylo téměl' nic. Zachovaly se pouze domy Pompejí a sousednlho Herculanea, protole roku 79 Vesuv vybuchl a vychrlil ze svého jícnu zkázu a smrt. Strý~ek Čas dělá někdy prapodlvné lertyl
Ti, ktel'r nám napsali, Jsou v oddrle spokojeni a rádi a Jsou zde plněny jejich tufby a pl'ánr. NalR-ostá větll na %vás o%na~ila své pl'ispěvky rovnou brou - profili jste je. Jen v nepatrném mnolství dopisů se objevila vlnovka - co byste chtěli profrt. A % toho jsme měli nejvědr radost. Jaký je nebo by měl být pionýrský vedoucí - tak %něla druhá otázka. A opět vědlna % vás uvedla, Jaký opravdu vál vedoucí je. Kdyf jsme
leho vedoucího vám moc a moc po· může. Děkujeme
vám, mill ndl ~tenál'l, za hezké dopisy. Některé % nich najdete na stránkách p!'iltich ~isel Ohni~ku. Dvaceti z vás posiláme odznáček Ohni~ku a tělrme se, fe
nám o práci svého oddílu napilete bstěJI . Odzná~ek totll dáváme těm, ktel'r jsou ndlml dopisovateli. Vě. !'rme, že se Jimi stanete I vy. Hodně krásných a naprnavých chvil v pionýrském oddrle I drull· nách vám pl'eje Vál Ohni~ek
ZÁL EŽí I NA TOBĚ ~
:lil: ~
Z l: O
:5 :u CI)
..: I'0oI
>Ul
ti
:lil:
Z
ce :lil:
PI'I kafdé anketě se redakce těli na dopisy od svých ~tenál'ů. Bylo tomu tak I tentokrát, kdy jsme se chtě li dovědět, co se vám v práci pionýrského oddflu nejvke líbilo a jakého byste chtěli mít vedoucího. A tak jsme si ~etli ve vdlch doplsech a poznali jsme, fe ze vleho nejméně máte rádi nudu a ne~lnnost. Jsou I takové oddfly, kde Je vědlně pionýrů jedno, co se děje, jsou zaměl'enl jen do sebe, nepl'lspěji nápadem, obětavosti nebo něěim navk pro celek. O mnoho se lidi. Ve vdich oddílech je tomu jinak. Ukazuje se, fe nejraději máte vycházky, výlety, turistiku, exkurze, tábol'ení, branné hry a soutěfe, sport, poznáváni obce, města a kraJe, rádi plnite podminky Pionýr. ských plamenů a cest, toužíte dovidat se nové a zajimavé věci. Rádi fljete v pionýrském kolektivu a sami ke zdárné ~Innostl p!'lspiváte.
14
dali vlechny vlastnosti uvedených vedoucích dohromady, ukázalo se, fe vedoucí je: pl'ikladem pionýrů, hodně zná a vr, je obětavý, nic ne· vyzradr, umi vymýllet a organlzo. vat nejrůznějI! pěkné věcí, je hodný, ~estný, veselý, kamarádský, na schůzky se pl'ipravuje, nekl'i~í a ne· rozkazuje ••• Je samozl'eJmé, fe kaf· dý vedoucí v oddílech, o kterých jste psali, má alespoň několik těchto vlastnosti. Žádný ~Iověk Je nemůfe mrt vlechny. Ale zálelr na vás, aby. ste I vy svou ~ilosti a ~Inorodostr chybějicí vlastnosti pomohli na· hradit. Ze vlech doplšů se dalo vy~ist, le máte své vedoucí rádi stejně, jako maji rádi oni vás. Že byste se s nimi neradi ve svém pionýrském llvotě 10u~lIi. Patl'i jim poděkováni za obětavost a za lásku k vám. Molná, fe se jednou budete také věnovat pionýrům. Pak pl'iklad va·
ZA ÚSPUN~ uMfsT~Nr V ANKET~olZÁLEŽf I NA TOB~' ODZNAK OHNfčKU ZfSKÁVAJf TITO ČTENÁKI A ČTENÁI\KY:
Ivona IIJmov6, Sob6čov (ZDI Litovel); Eva Sklenlčkov6, Chodov u Karlových Var; Irena Markov6, TI'lbřlchy (ZDI Pardubice, Koněvovo n6m. ); Ivana Jfrov6, Praha 8; Jana Pal6tov6, Hostěradice; Vlasta Kubfčkov6, Brno (ZDI Bakalovon6bl'.); Ivana Burlanov6, Znojmo; Hana Kub6lkov6, Plzeň; Hana Hýfov6, Kelč, okr. Vsedni I6rka Strnadov6, Liberec; Ivana Flalov6, Kosova Hora; Hana Schonov6, Nový Jlčfn II; Soňa a Uvle Urlčkovy, Sychrov, okr. Vsedni Hana Mullngerov6, Klimkovice; Alena Kotrbov6, Čfměř,' MiluJe HavUčkov6, Senice na Hanli; Jan Faksa, Senice na Hané, Dana Bl6hov6, Senice na Hanli. Martin Oym6ček, Hornr Slavkov; Dagmar Vrtkov6, Mostkovice.
AHOJ, H1A5IH DOt1t4 PLEn{
( HLEDAJi KAMARÁDY)
VÁCLAV FRYČ, Koněvova 49, 41201 litoměřice, hraje na kytaru, sbirá známky, obr. koni, foto zpěvá kil, písničky. Rád plave. JANA SAKMAROVÁ, 73934 ~enov 997, 12 let, dívku. Sbírá odznaky a pohl., má rádá mod. hudbu a plaváni. IRENA RYBARIKOVÁ, 5. května 63, 40746 Krásná Upa, 13 let, má ráda zvll'ata, zaJlmá se o fivotopisy. RADEK SEIDL, Malinovského 880, 68601 Uher. Hradiště, hraje házenou, má rád zvlfata, mod. hudbu. Dívku kolem 14 let. LENKA KA/ŽKOVÁ, joklíkova 901, 69701 Kyjov, 12 let, má ráda zvířata a přírodu. VLADIMfR TRÁVNfčEK, 341 95 Prášily' 94, kamarádku kolem 13 let. LENKA POjKAROVA, Malinovského 941, 68601 Uher. Hradiště, chlapce kolem 14 let. Ráda sportuje, zaj. se o mod. hudbu. MIROSLAV VÁGNER,janáčko va 1869, 35201 Aš, kamarádku 12-14 let. Sbfrá známky, plakáty zpěv. a her cil, rád sportuje. LUBO~ ZELENÝ, Malecl 569/b, 549 01 Nové Město nad Met., 12 let, kamarády kolem 11 let z Čech. Zajímá se o psy, známky, obr. automob., o fotbal . DANA SOUKUPOVÁ, Dobrovského 6, 32029 Plzeň 20, 13 let, přátele stejného věku z okolf Plzně nebo Prahy. Sblrá plakáty, foto hercil, texty plsnl. DANA VLASÁKOVÁ,Pod soudnlm vrchem 5, 66902 Znojmo, dfvku 12-14 let, sblrá známky a foto hercil, ráda kresli. LENKA PACNEROVA, Lidická 838/9, 67401 Tfeblč 11,13 let, kamaráda kolem 14 let. Hraje házenou, má ráda mod. hudbu. CTIRAD PROKE~, Huštěnovice 233, 68601 Uher. Hradiště, dlvku 13-14 let, rád sportuje, sblrá nálepky a modely letadel. EDITA VAjNLlCHOVÁ, Gagarinova 706, 50003 Hradec Králové, 12 let, má ráda mod. hudbu, zvlfata, sport vilbec, sblrá obr. sportovc4 a zvlfat. DVt DANY - Dedková, Frledova ul. 1011, a Kudrnová, Strachovská ul. 356, 39301 Pelhflmov, obě 14 let, rády čtou, maJI rády kino, pflrodu, hudbu, sbfrajf texty pfsnl, obr. hercil.
t1f/MINCE .fflÍ-U.
~
TY SE; KLOBOUK~ posr/l'Rt:J I
O DOKONéE: N I
KRESLI EVA PROŠKOVÁ
!
s
ani! s tlumeným sykotem lehce klouzaly po sněhobílé pláni, jel kdesi v dálce na obzoru splývala s modi'í čistého nebe. Drobné krystalky sněhu osti'e jiski'lIy pod paprsky polárniho slunce a bodaly do oči I pl'es tmavé sklo ochranných brýli. Běžel jsem a plnými doulky polykal ostrý, I'ezavý vzduch. I oba psi táhnoucl lehké nákladní sáňky prožívali tuto radost z pohybu, opojení, které se zmocní člověka i zvíl'ete, když po dlouhých týdnech vě zeni v malých prostorách stanice může vyběhnout ven pod liroké modré nebe a běžet, běžet bez oddechu. Brzy Jsem za sebou zaslechl tiché supěni. Volocla, biolog, jinak bodrý tloultík, nechtěl zůstat pozadu za ndím bláznivým úprkem, a t~k zl'ejmě jen tile trpěl a dral se se svel'epou vytrvalosti, která mu byla vlastní, v ndlch stopách. Pro tento jeho povahový rys, pro tu nezlomnou silu a energii jsem si ho brzy oblíbil nejvíce ze dech členů ndí malé polární osady. Jeho · optimismus a veselá nálada dokázaly již mnohokrát zabránit drobným boul'kám a potyčkám, ke kterým nevyhnutelně dochází tam, kde je pohromadě jen několik lidí, jen několik tvá!'í, několik desitek zvyků a zlozvyků. A dichni jsou odkázáni jen sami na sebe v malém prostoru, který tvol'í obytný blok, několik stanovllť pfístrojů, zaváté garáže pásových vozů a skladiltě se psiml ubikacemi. Běleli jsme už hodnou chvíli, začal jsem pomalu polevovat a psi se hned posluJně pflzpůsobili mému tempu, i když na nich bylo vidět, že by se jeltě rádi hnali ztfeltěně dál a dál. Adak dobl'e věděli, co majl dělat. Sám jsem sl je od mládi vychoval, vlastně už od psích dětských let, kdy jsem je dostal darem od Jednoho ze svých pl'átel, čukotského lovce Nayrlgina. Když mi ta dvě malá chlupatá klubička poprvé pl'inesl, kladl mi na srdce:
16
Oldřich
Kašpar Nakreslil Jiří Krásl
.. Dobl'e si je vychovej, AIJolo. Jsou to dva bratl'i, a když se s nimi sblížil a ziskál si Jejich lásku, pl'ijmou tě jako tl'etího." Už jsem se mnoho napl'emýllel o Nayriginových slovech. Častokrát totiž mivám pocit, že si dokonale rozumime i beze slov, bez daru I'eči, který lim - někdy mne dokonce napadlo, že nedopatl'enim - nebyl dán. Krajina pozvolna měnila svůj charakter. Lehký nadýchaný sníh vystl'idala rozeklaná plolina, z niž čněly ostré kusy ledu. Dostávali jsme se zl'ejmě na ledovec, jehož částečný průzkum byl ndím dnelnim úkolem. Mávl Jsem rukou a otočil se k Voloclovi: .. Už jsme ta ..... Víc jsem vlak nel'ekl. Najednou mi zmizela země pod nohama a cítil jsem, Jak padám. Nestačil jsem ani vykl'iknout už jsem pl'istál.
a
s
ani! 5 tlumeným sykotem lehce klouzaly po sněhobilé pláni, jel kdesi v dálce na obzoru splývala s modi'í čistého nebe. Drobné krystalky sněhu osti'e jiskl'ily pod paprsky polárního slunce a bodaly do očí i pl'es tmavé sklo ochranných brýlí. Běžel jsem a plnými doulky polykal ostrý, I'ezavý vzduch. I oba psi táhnouci lehké nákladní sáňky prožívali tuto radost z pohybu, opojení, které se zmocní člověka i zvíl'ete, když po dlouhých týdnech vě zení v malých prostorách stanice může vyběhnout ven pod liroké modré nebe a běžet, běžet bez oddechu. Brzy jsem za sebou zaslechl tiché supění. Volod'a, biolog, jinak bodrý tlouník, nechtěl zůstat pozadu za ndím bláznivým úprkem, a t~k zl'ejmě jen tile trpěl a dral se se svel'epou vytrvalostí, která mu byla vlastní, v ndich stopách. Pro tento jeho povahový rys, pro tu nezlomnou sílu a energII jsem si ho brzy oblíbil nejvíce ze vlech členů ndí malé polární osady. jeho ' optimismus a veselá nálada dokázaly již mnohokrát zabránit drobným boul'kám a potyčkám, ke kterým nevyhnutelně dochází tam, kde je pohromadě jen několik lidí, jen několik tvál'í, několik desítek zvyků a zlozvyků. A vlichni jsou odkázáni jen sami na sebe v malém prostoru, který tvol'í obytný blok, několik stanovilť pi'ístrojů, zaváté garáže pásových vozů a skladině se psími ubikacemi. Běželi jsme už hodnou chvíli, začal jsem pomalu polevovat a psi se hned poslulně pi'izpůsobili mému tempu, i když na nich bylo vidět, že by se jeně rádi hnali ztl'eněně dál a dál. Avlak dobl'e věděli, co mají dělat. Sám jsem si je od mládí vychoval, vlastně už od psích dětských let, kdy jsem je dostal darem od jednoho ze svých pl'átel, čukotského lovce Nayrlglna. Když ml ta dvě malá chlupatá klubíčka poprvé přinesl, kladl mi na srdce:
16
Naněsti
do měkkého. již během několik vtel'iny trvajiciho letu mi blesklo hlavou, co se asi stalo: Tenká vrstva leduapod ní hluboká, zrádná puklina v ledovci. První letmý pohled poté, co jsem se vyhrabal ze závěje, potvrdil moji domněnku. Ležel jsem na malém ledovém výčnělku s vysokou vrstvou sně hu. Pode mnou úzká Ikvíra, dobrých pět metrů hladkých ledových stěn, nade mnou totéž, jenže asi o pět metrů dellí, a někde v polovi ně nad mou hlavou visely vzpl'íčené sáně a na nich se zmítali v postraňcich oba psI. První se vyprostil Ataman; letěl pi'ímo na mě. Poněkud jsem ustoupil, jak jen mi to malá rozloha plolinky dovolovala, a Ataman se zaboi'il hluboko do sněhu. Ihned se vyhrabal a vrhl se s radostným Itěkotem ke mně. Pojednou se nahoi'e objevila Volocfova hlava, úplně jsem na něj v těch horkých chvílích zazlomků
Oldřich
t
Kašpar Nakreslil Jiří Krásl
pomněl.
"Aljolo, Aljolol Chválabohu žije!!" Celou tvái' mu prosvítil úlevný úsměv. "Ale co ted'?" "Nedá se nic dělat, Alexeji, sami tady nic nezmůžeme," i'ekl vážně po krátké úvaze. "Musím zpátky na stanici pro pomoci Jenom, prosím tě, vydrž! Cvič, hýbej se, ať nezamrzne!!" A zmizel. Ono se to lehko I'ekne: "Cvič, běhej, ať nezamrznell" Ale jak? Prostor malý jako dlaň a na něm člověk a pes. A dal!í pes nad hlavou marně zápasí s popruhy, které ho poutají k saním. Dívali jsme se s Atamanem na Lapina, jak sebou marně hází, a měli jsme strdný pocit bezmoci, alespoň já ho měl a vsadim se s vámi o cokoliv, že Ataman taky. Lapin se vlak nevzdával. Zkoulel to znovu a znovu. A nakonec se mu to podal'i10. Visel už doslova jen na vlásku a zčistajasna se utrhl a padal, zoufale pi'itom mával tlapami, jako by vesloval, neboť si uvědomoval stejně
"Dobl'e si je vychovej, Aljolo.jsou to dva bratl'i, a když se s nimi sblížíl a získU si jejich lásku, pl'ijmou tě jako ti'etího." Už jsem se mnoho napi'emýllel o Nayriginových slovech. Častokrát totiž mívám pocit, že si dokonale rozumíme i beze slov, bez daru i'eči, který jim - někdy mne dokonce napadlo, že nedopatl'ením - nebyl dán. Krajina pozvolna měnila svůj charakter. Lehký nadýchaný sníh vystl'idala rozeklaná plolina, z níž čněly ostré kusy ledu. Dostávali jsme se zl'ejmě na ledovec, jehož částečný průzkum byl nalím dnelním úkolem. Mávl jsem rukou a otočil se k Volocfovl: "Už jsme ta ..... Víc jsem vlak nefekl. Najednou mi zmizela země pod nohama a citil jsem, jak padám. Nestačil jsem ani vykl'iknout už jsem pl'istál.
a
•
jako my, že letí úplně mímo nU malý ostrůvek. Prudce jsem vymrltil obě ruce - právě včas, abych stačil zachytit chundelatý ohon užuž mizející v hloubce pod námi. Tvrdý náraz mne málem srazil dolů. Upadl jsem na kolena. Pak jsem si lehl na bl'icho a vlí silou jsem táhl nahoru. Lapin mi pomáhal, seč mohl, opíral se tlapami o stěny ledovce, až se mi podai'ilo konečni! dostat psa nahoru. A byli jsme ti'i. Ti'i malé živoucí body uprosti'ed obrovské ledové plochy něk,de mezi nebem a zemí, spíle mezi nebem a ledem, na malém ledovém výstupku sami, daleko od lidí, v padesátistupňovém mrazu. Teprve nyní jsem jej začal nepi'íjemni! pociťo vat. Chlad mi pronikal najednou až do morku kosti. Vzpomněl jsem si na Volod'ova slova i na vyprávění zkulených polárníků: "Pohyb. Cvičit, běhat, jít, nesedat si, nelehat! Pohyb, bi!~et, cvičit, ale jak? Kde? Tady?" Udělal jsem několik di'epů. Pi'i posledním jsem ztratil rovnováhu a málem jsem sletěl dolů do hloubky. A tak jsem jen stál a podupával nohama a ti'el ruku o ruku. Psi seděli opodál a z~epokojeně mne pozorovali. Bylo mi zima. Čím dál tím vic. Poi'ád víé:: a víc. Štípalo to a pálilo. Bodalo a bolelo. A pak najednou jako když utne. Pi'estalo to. A náhle mi bylo pl'íjemně teplo. Tato kouzelná proměna mne pl'ekvapila. Ne nadlouho. Chtělo se mi spát. Najednou se mi chtělo hrozně spát. "Jenom na chvilku, jen chvilku si zdl'ímnu," pl'esvědčoval jsem sám sebe, ale výstražný signál vyllehl až odkudsi z hloubky vědomí: "Nesmíl, to by byl konecl" Dvakrát jsem si sedl a dvakrát zase vstal, hnán pudem sebezáchovy. Ale potl'eti už jsem se neudržel. Sedl jsem si zvolna do sněhu a pak jsem se pomaloučku polehoučku položil. Schoulil jsem se do klubíčka.
Naltěstí
do měkkého. již během několik vtel'iny trvajfdho letu mi blesklo hlavou, co se asi stalo: Tenká vrstva ledu apod ní hluboká, zrádná puklina v ledovci. První letmý pohled poté, co jsem se vyhrabal ze závěje, potvrdil moji domněnku. Ležel jsem na malém ledovém vý~nělku s vysokou vrstvou sně hu. Pode mnou úzká ~kvíra, dobrých pět metrů hladkých ledových stěn, nade mnou totéž, jenže asi o pět metrů del1lí, a někde v polovině nad mou hlavou visely vzpFíčené sáně a na nich se zmítali v postraňdch oba psi. První se vyprostil Ataman; letěl pl'í mo na mě. Poněkud jsem ustoupil, jak jen mi to malá rozloha plo~inky dovolovala, a Ataman se zabol'il hluboko do sněhu. Ihned se vyhrabal a vrhl se s radostným ~těkotem ke mně. Pojednou se nahol'e objevila Voloďova hlava, úplně jsem na něj v těch horkých chvilích zazlomků
pomněl. "Aljo~o, Aljo~o!
Chválabohu žijeJ1" Celou tvál' mu prosvítil úlevný úsměv. "Ale co teď?" "Nedá se nic dělat, Alexeji, sami tady nic nezmůžeme," I'ekl vážně po krátké úvaze. "Musím zpátky na stanici pro pomoc! jenom, prosím tě, vydrž! Cvič, hýbej se, ať nezamrzne!l" A zmizel. Ono se to lehko i'ekne: "Cvi~, běhej, ať nezamrzneJ1" Ale jak? Prostor malý jako dlaň a na něm člověk a pes. A dallí pes nad hlavou marně zápasí s popru hy, které ho poutají k saní m. Dívali jsme se s Atamanem na Lapina, jak sebou marně hází, a měli jsme straJný pocit bezmoci, alespoň já ho měl a vsadím se s vámi o cokoliv, že Ataman taky. Lapin se vlak nevzdával. Zkoulel to znovu a znovu. A nakonec se mu to podal'i10. Visel už doslova jen na vlásku a z~istajasna se utrhl a padal, zoufale pl'itom mával tlapami, jako by vesloval, neboť si uvědomoval stejně
jako my, že leti úplně mimo nU malý ostrůvek. Prudce jsem vymrltll obě ruce - právě včas, abych sta~iI zachytit chundelatý ohon užuž mizející v hloubce pod námi. Tvrdý náraz mne málem srazil dolů. Upadl jsem na kolena. Pak jsem si lehl na bl'icho a vlí silou jsem táhl nahoru. Lapin mi pomáhal, seč mohl, opíral se tlapami o stěny ledovce, až se ml podal'ilo konečně dostat psa nahoru. A byli jsme trio Tl'i malé živoucí body uprostl'ed obrovské ledové plochy něk.,de mezi nebem a zemí, spí~e mezi nebem a ledem, na malém ledovém výstupku sami, daleko od lidí, v padesátistupňovém mrazu. Teprve nyní jsem jej za~al nepl'íjemně pociťo vat. Chlad mi pronikal najednou až do morku kosti. Vzpomněl jsem si na Voloďova slova i na vyprávění zkulených polárníků: "Pohyb. Cvičit, běhat, jít, nesedat si, nelehat! Pohyb, bě~et, cvičit, ale jak? Kde? Tady?" Udělal jsem několik dl'epů. Pl'i posledním jsem ztratil rovnováhu a málem jsem sletěl dolů do hloubky. A tak jsem jen stál a podupával nohama a tl'el ruku o ruku. Psi seděli opodál a znepokojeně mne pozorovali. Bylo mi zima. Čím dál tím vic. Pol'ád víC a víc. Štípalo to a pálilo. Bodalo a bolelo. A pak najednou jako když utne. Pl'estalo to. A náhle mi bylo pl'íjemně teplo. Tato kouzelná proměna mne pl'ekvapila. Ne nadlouho. Chtělo se mi spát. Najednou se mi chtělo hrozně spát. "jenom na chvilku, jen chvilku si zdl'ímnu," pl'esvědčoval jsem sám sebe, ale výstražný signál vyllehl až odkudsi z hloubky vědomí: "Nesmíl, to by byl konec!" Dvakrát jsem si sedl a dvakrát zase vstal, hnán pudem sebezáchovy. Ale potl'etí už jsem se neudržel. Sedl jsem si zvolna do sněhu a pak jsem se pomaloučku polehoučku položil. Schoulil jsem se do klubíčka.
"Spát!" . A to už jsem ležel doma v ložnici s tmavým dubovým nábytkem a maminka mne pi'ikrývala velikánskou chlupatou dekou, která tak pl'íjemně hi'ála. Otevi'el jsem oči - bllý strop. Nechápavě se rozhlížím kolem. "Á, už se nám vrátil," slyJím známý hlas. Odráží se od stěn, duní pod stropem. "Peti'e Troflmoviči," vykl'ikl jsem. lékal' naJí výpravy se dobrácky usmivá. V hlavě mám stále prázdnou mlhu. A najednou jako když zableskne ve tmě svět lomet. První vzpomínka: "Kde je Voloďa?" "Nestarej se o něj. Je v poi'ádku. Má jen trochu omrzlé nohy. Jak se od tebe rozběhl. Utíkal tak rychle, že mu vJechno pl'ekaželo. Nakonec shodli bundu, čepici i boty a doběhl jen v punčochách. Jemu mál co děkovat za to, že jsme pl'iJli včas. Ale předevJím Atamanovi a lapinovi. Když jsme tě naJli, lefeli na tobě jako pokrývka a zahřívali tě vlastními těly. Nebýt toho, zmrzl jsi nám úplně na kost. I tak jsi byl pěkně promrzlý." JeJtě to ani nedořekl a na dvel'e někdo zaJkrábal a vzápětí se ozvalo tiché zakňučení. "Vidín Takhle se k tobě domáhají vstupu každou chvíli. No tak už jim to konečně dovolíme. Co i'íkáJ?" Rychle jsem kývl hlavou, aby si to jeltě nerozmyslel. lékai' otevl'el dvei'e a dovnlti' vletěly dvě chundelaté dělové koule a jedním skokem p!'lstály na mé posteli kddá z jedné strany. "Atamane, Laplnel" Nemohl Jsem promluvit. Olizovali mne ze vlech sll, ale za chvíli toho nechali, moje tvá!' se Jim asi zdála slaná, a tak na mne Jenom tak koukali. A Petr Troflmovič stál ve dvel'rch, a ani mu nevadilo, že psi skáčou po nemocnlčnrm IOžku. Stál a jenom se dival pl'es zamlžená skla svých velkých okulárO.
18
čtenářům Ohníčku
Josef Hanzlík KRÁLlČf KŘTINY Jednou v noci narodil se králík v kotci. Zavolali otci. Otec procit.
Dejte otci octa, je to velká pocta pro ctěného otce. Otec ocet přijal krotce. Teď se otec potáci po té poctě octí octé octaci.
Ctěný otče,
jaký máte pocit? Krátce rcete matce, že ten malý králík v kotci nemoh nás víc poctít, než že se tu ocit.
VZPOMiNKA NA OPERU Dvě
bflé ještěrky na skále jak v řfmské La Scale: raptap, raptap. (My tomu nevěřfme, La Scala nenf v ~fmě! Raptap.) Prvnf klokotá: La Scala, jak ta mě ctila a laskala, tam v božském ~fmě, raptap, raptap ... (Ach kdepak, moje milá, ne, ta opera je v Miláně! Raptap.) pěly
A jak se do té La Scaly hrnuly, jak mi tleskaly ještěrky řf mské, raptap, raptap ... (Vy blábolilky, vždyť jste stejně nebyly ani na Karlštejně! Raptap.) Nevadr. Dál na skalce v trávě breptavě, nyvě, ropotavě
znf raptap. Raptap? Raptap!
NAKRESLILA VěRA FALTOVÁ
HAVRANí DOGA
DlÍtE/, (fl/E, TED" TI PĚlO PtiEDVEDU. II IIE8UD- ~~
~l'furllÝ.
Námět a scénář Ivo Pechar Kreslí Vladimir Krb
II Pill:. SE ~~rIlÉIC ,STRL SvĚP/(EfI PIVUE' .sCEÍ.JY•• .
RI(.811~EJ ,SEPIII! SEPNI! 5EPNt!
--~ SEH lWI>U PO P IlIÚ:J)/JlIJ tICH CHOPIT. JR~ SE TI LISl? :JJ081l.R' ŠKOLil, IIE ?
...
iniwy'" POVEL, KTEllr' ,Br
VliíľKII
TEII SE IILE Bl.
/l'IIJT/lVIL,IIEJÉL ••
'PIlUI ' tcI/C#RIlOVIl • /fil' OBVYK.lOV POTl~t· ~ III/AlKOU II 'PII/llt:H.
VYTIl#OVIlL, VI/J-ORE•• TI' 71Y$ ffV TO UK/lÍ.'IILJ lil' VlH, •. RLIi PRRr !Iii AI«SH/S?
TRK. PO.JT! frI/VIlD/L/lb, IIEitRVRDILllé/J TIlPY ffRS~ rl/Vl E, TRS"kU /I IfllitEJ
i
to KPY8YCJ{ SE TI/K STRVIL U
W=fJ rliK R... C1<. :Br 11115 UDitI/kIL 0811.
fl 1'RVEL
vYTK.VRLE ;CI/OAlIL •• •
MI KUIÁŠOVY , Sempé Goscinny
PATAI,II4:
UPOMíNKA NA CELÝ ŽiVOT Dneska jsme se do Ikoly tělili, jelikož se nde tl'ída má fotit, abychom měli upomínku na celý život, jak nám I'ekla paní učitelka. A taky nám I'ekla, že máme pl'ljít do Ikoly čistí a učesaní. Šel jsem tedy do Ikoly s vlasy naplácanými brilantinou, a když jsem vkročil do dvora, byli tam už v~ichni kluci a panl učitelka právě nadávala Augustýnovi, že pl'llel pl'evlečený %a Marťana. Augustýn má totiž děs ně bohatého tatínka a ten mu koupí, nač si Augustýn vzpomene, tl'eba vlecky hračky na světě. Augustýn i'ekl paní učitelce, že chce na té fotografii vypadat jako Marťan, a když mu to nedovoli, že půjde pryč. Fotograf tam už byl taky se svým aparátem a paní učitelka mu I'ekla, že si má pospifit, abychom nepromarnili celou hodinu matematiky. Celestýn, který je nejlepn žák %e tl'ídya mazánek paní učitelky, prohlásil, že by to bylo Ikoda, jelikož má matematiku rád a má správně
vypočítané
vlecky pi'íklady, co jsme %a domácí úkol. Albín, to je jeden strdně silný kluk, měl chuť dát mu do mouly, ale Celestýn nosí brýle, a tak ho nemůžeme fackovat, kdy nás napadne. Paní učitelka se ro%ki'lkla, že jsme nesnesitelní, a jestli hned nepl'estaneme, nebude se fotografovat a vrátíme se do tří dy. Vmisil se do toho fotograf a uklidňoval nás: .. No tak, no tak, mírněte se, ticho, prosíml Umím s dětmi %achá%et, vím, jak na ně, v~echno proběhne hladce, uvidíte I" . Fotograf nám nal'ídll, že se máme ro%dělit do tl'í i'ad. První bude sedět na zemi, druhá stát kolem paní uči telky, která bude sedět na židli, a ti'etí I'ada bude stát %a druhou na měli
Kapitola z knihy Le Petit Nicola •• @ CenaMI. Parl•• 1960
Měl to fakt dobl'e proto se musí uznat. Pro bedny jsme Iii do sklepa. Užili jsme si pl'i tom spousty legrace, jelikož ve Ikolním sklepě není moc světla a Viktorín si dal na hlavu pytel a houkal: "Hú, hú, já jsem duchl" Pak pi'illa paní učitelka. Tvál'ila se nespokojeně, a tak jsme urychleně vynesli ty bedny na dvůr. Jenom Viktorín tam %ůstal. S pytlem na hlavě neviděl, co se děje, a tak pol'ád vykl'lkoval: "Hú, hú, já jsem duchl" Paní učitelka mu pytel % hlavy sundala. Ten se divili Když se vrátili spolu na dvůr, paní učitelka pustila Viktorínovi ucho a pl'ejela si rukou po čele. "Ale vždyť vy jste celí černil" %volala. Je fakt, že jak jsme dělali ve sklepě Ipumprnákle, trochu jsme se umazali. Paní učitelka byla ndtvaná, ale fotograf I'ekl, že to nic, že se stihneme umýt, než on rozestaví bedny a židli pro fotografii. Čistý obličej měl kromě Celestýna jenom Augustýn, který měl na hlavě marťan skou helmu, podobnou obrovskému obrácenému poháru. .. Vidíte," I'ekl Augustýn paní uči telce, "kdyby vlichni pl'llli dneska oblečení jako já, bylo by to teď bez problému." Viděl jsem na paní učitelce, že má chuť vytahat Augustýna %a ull, ale na helmě neměla zač chytit. To marťanské oblečení je fakt výhodné I Vrátili jsme se umytí a učesanl. Byli jsme sice krapánek promočení, ale fotograf I'ekl, že to nevadí, na fotografii že to stejně nebude vidět. ..Tak to bychom měli," l'ekl fotograf...Chcete udělat své paní uči telce radosU"
bednách.
my~lené,
Odpověděli jsme, že chceme, jelikož máme paní učitelku rádi, ona je vážně bezvadná, %vlálť když ji ne%lobíme. ..Tak tedy hezky v klidu, beze zmatku zaujměte místa na fotografování. Nejvědí se postaví na bedny, prostl'ední zůstanou stát a nejmenlí se posadí na zem do první I'ady." .. Velký jsem tu jenom já," vytahoval se Albín a odstrkával vlechny ostatní kluky, co se chtěli postavit na bedny. Augustýn se tam cpal poI'ád dál, a tak ho Albín bouchl pěstí do helmy a pol'ádně si namlátil. Několik nás potom muselo sundávat Augustýnovi helmu % hlavy, jelikož se uzávěr zablokoval. Paní učitelka nás upo%ornlla, že nás naposledy napomíná, a stane-Ii se jeně něco, budeme mít okamžitě hodinu matematiky. Tak jsme sl I'ekli, že musíme být hodní, a Iii
~
O ~ ~
.~ ~
c
J:
~
:5 >N
g
~ L
jsme na mista, jenom Augustýn lel za fotografem a zeptal se ho: "Co to máte za pl'istrojl" Fotograf se usmál a odpověděl: "To je taková bedýnka, z které vyleti ptáček, chlapečku." "Ta vale bedna je pěkně zastaralá," ulklibl se Augustýn, "to mllj tatínek mi dal fotoaparát a ten má clonu proti slunci, objektiv s krátkým ohniskem, teleobjektiv a pochopitelně taky filtry a odrazné desky ..... Fotogra.f vypadal pl'ekvapeně. Pl'estal se usmívat a vyzval Augustýna, aby lel na své místo. "Máte aspoň fotoelektrickou buň kul" zeptal se jeltě Augustýn. "Naposledy ti I'ikám, vrať se na misto '" zal'val fotograf a začal se najednou tvál'it nějak nervózně. Konečně jsme byli na mistech. Já jsem seděl na zemi vedle Vendelína.
Vendelín je mllj kamarád a je hrozně tlustý, jelikož od rána do večera pol'ád jenom ji. Právě pol'ádal chleba namazaný marmeládou a fotograf mu I'ekl, aby pl'estal jíst, ale Vendelín mu odpověděl, že Se pl'ece musí udržovat pl'i životě. . "Okamžitě nech toho jídla'" vykl'ikla paní učitelka, která seděla zrovna za Vendelínem. Vendelín se tak lekl, že upustil namazaný chleba na kollli. "Tak to by bylo," I'ekl Vendelrn a snažil se setl'ít marmeládu z kollle zbytkem chleba. Paní učitelka I'ekla, že se nedá dělat nic jiného ne! strčit Vendelrna do posledni I'ady, aby nebyla ta skvrna vidět. "Albíne, pusťte kamaráda na své misto," I'ekla. "To neni můj kamarád," I'ekl Albín. "A na své misto ho nepustim.
Stači, když se otočí k fotografovi zády, pak nebude vidět ani tu skvrnu, ani jeho tlustý ciferník." Paní učitelka se rozzlobila a dala Albínovi za trest časovat "Nemám odmitat postoupit svoje místo kamarádovi, kterému upadl na kolill chléb s marmeládou." Albin už byl zticha, slezl z bedny a lel do prvni I'ady a Vendelín lel dozadu. Neobello se to bez zmatkll, jelikož když Albín míjel Vendelina; praltil ho do nosu. Vendelín ho chtěl kopnout, ale Albín uhnul - on je hrozně mrltný - a kopanec slízl Celestýn, naltěstí na místě, kde nemá brýle. To mu samozl'ejmě nebránilo, aby začal brečet a nal'ikat, že nevidí, že ho nikdo nemá rád a že chce uml'it. Paní učitelka ho utělila, umyla, znovu učesala a Vendelínovi napal'ila trest. Musí stokrát napsat: "Nemám tlouci kamaráda, který ml
nijak neubližuje a který nosí brýle." Paní učitelka rozdávala tresty jako . divá, takfe jsme dostali skoro vllchni něco opisovat nebo skloňovat. Potom panl učitelka I'ekla: "Tak doufám, fe se ted konelně uklldnite. Jestli budete opravdu hodni, zrulim vlecky tresty. Tak se narovnejte, pěkně se usmívejte a pan fotograf nám udělá krásnou fotografii." Nechtěli jsme paní učitelku rozčtlovat, a tak Jsme jl poslechli. Ale krásnou upominku na celý fivot pl'ece jenom nemáme, jellkof když jsme zaujali p6zy, vllmli jsme sl, fe tam fotoiraf uf neni. Prostě odejel, ani nikomu nic nel'ekl. Nenl to tak dávno, co jsme sl s MlkuláJovým totfnkem R. Gosclnnym povfdali na stránkách Ohnfčku. Ale netuJIII jsme, fe to bylo naposledy. Spisovatel René Gosclnny 6. 11. 1977 zem'e/.
MIÚ ČTENÁ~/, znovu vás upozorňujeme: neposllejte nám fádostl o uve'eJněnf adresy nebo různé výměny. Máme tady přfllJ velkou zásobu a museli byste rok čekat. Adresy nad čtrnáct let nezařazujeme. Rovněf neotlskujeme prodej různých věci, pouze výměny. Pěkné vánoce vám p'eje Skřitek a redakce Ohnfčku
10. ZD~ v Plzni vyrobili drobné dárky a zálolky a navšťlvlll starouJky v domově důchodců. Napsala nám o ~om J. Hlavsová. Chválfme Jarku Špičku z 8rna, který v době prázdnin nasblral sedm centů odpadových surovin. V záFf tento de'lltlletý chlapec odevzdal na 813 kg sběru.
507 31 }Ičfně'le. 62. Obtisky za známky - Z. Drapačová, Matuškova 5, 73601 HavfFov I.
INFORMUJf. Pionýři z oddllu M. Kudeřfkové v Kladně byli několikrát na výletě v Praze. Navštfvlll Technické muzeum, Loretu, výstavu C. 80udy. Jsou I dobrými sportovci a turisty. Doplsujf sl se sovětskými pionýry zPodolska. Na'lJtfvlll také své kamarády z 8ratls/a'lY, s kterými sl rovnU doplsujf. PlonýFl z oddllu Střlbrná liška pFl
22
NA8fzfJf. Kr:llhy za 19. nebo 22. ročnlk Ohnlčku - AleJ Mat/ocha, Drufstevnf 314, 54701 Náchod. Různ~ pohledy a známky za foto herců a zpěváků - Tat. Závorková, V. ~ezáče 389, 431 51 Klášterec nad OhFl. Obaly od čokolád za foto a plakáty herců a zplváků Jana Cejpková, 664 68 Zbraslav u 8rna 274. Foto zpěváků, herců a vtipy za plakát K. Gotta - 8. Kolmanová,
CHTf}f ZfSKAT. Staré známky - R. Leninova 709, 74213 Studénka ll. Knihy o maltézském ptnčl a komblnézku pro tohoto pejska - Z. 8'ezlnová, 33701 Rokycany 8901". Různá člsla Čtyřlfstku - I. Papoušková, Mozartova 63, 77200 Olomouc 2; Jan Jurčák, 7~9 24 Krmelfn 164. XIX. af XXIII. ročnik Ohničku - V. Vachu/ka, Théilmannova 67, 440 01 Louny. Texty pisn/ček (bl/ffi pisemnl) - S. Rofko'lá, Leninova 2900, 760 01 Gottwaldov. Učebnici němčiny pro 6. ročnlk, foto zpěváků - Jitka Neknězová, 471 51 Svor 18. Svačina,
,
i
Chápejte mě
FINSKÝ ŠPIC Píše Helena Kholová
Kreslí Vladimír Krb
Vsadím se s vámi , oč chcete, že mě neznáte. Kdybyste mne potkali na ulici, mysleli byste sl , že jsem nějaký vofilek. Já jsem vlak ve skutečnosti pl'íslulník velice starobylého a užitečného plemene, I když jsem zrzavý jako lilka a nepodobám se žádnému x tak xvaných ullechtllých plemen. Pocházim totiž x dalekého severu, x neJsevernějlích krajů Skandinávie, proto se také jmenuji finský Iplc. Lidé, ktefi mne chovaji, mne potfebujl skutečně jen pro práci, a proto na krásu mnoho nehleděli. Mám tedy vlech· ny xnaky, které jsou společné Iplcům a severským psům a rezavě hnědou uniformu starobylých psích plemen. Na výstfednosti si nepotrpím. Mám hustou, teplou, trochu odstávajld srst a velice hullatý, xakroucený, pl'es hl'bet nesený ocas. To proto, aby mi pikně hfál ki'iž a ledviny. U nás doma je to velice zapoti'ebT, protože je tam poi'ád xima. Jako kaldý správný Ipi~ mám Iplěatý čenich s náramným čichem, malé, trochu likmé, ale bystré oči (ta likmost je d Adictví po vlčích pi'edcích, které mám prý také v rodo· kmenu) a postavené Ipiěaté uli, které ml jen hra/I. Už z celého mého vý. raxu můžete poznat, že jsem pofád ve stfehu a fe mi nic neujde. A toho právě využívaji moJI majitelé a použlvají mne jako loveckého psa pfl lovu severských, nadmlru opatrných ptáků. To ovlem neznamená, že bych se nehodil k ničemu jinému. To vlte, u nás na severu musl být pes vJestranný, a tak když xrovna nelovlm, hlídám dům, stan anebo i stádo sobů. Pfiroxeni že pi'i takovém zpC.sobu života nemohu být žádný tichoJlápek. Jsem ne· důvěl'ivý a jak se objevl někdo clzi, hned spustim rámus a upoxornlm na něj celé okolí. Ale k svému pánovi a jeho rodině dovedu velmi pfllnout a jsem lim milým společnikem, i když jen málokdy s nimi bydlim v domě. Ono to totiž nalincl ne ni xdravé. Když už musí pracovat v tich tuhých zimách, udělá nejlépe, když si na teplo lidského pelechu nezvyká. A tak kdybyste si mne snad chtěli koupit a chovat u vás doma, uvalte nejdi'iv, jestli ml mů' žete poskytnout p",1 měi'ené ubytováni venku, abych moc nezchoulostlvil. Mám moc rád snih a nepotrplm si na vedra, takže nejvíc by se ml asi líbIlo na horách. Do města se se -svou trochu tvrdohlavou nedOvě"lvou povahou a hlídacími mravy neh'o dlm, ačkoliv jsem se teď stal v západnl Evropě m6d· nim psem a chovaji mne I v:e velkoměstech. Ale já jsem nejlťastnějll venk", tam, kde mohú dovádět do sytosti na trávě nebo ve .něhu. To vite, my Se· vefané js",e si jeJti-ne zvykli na lenolenl.
23
GALANTNí starostlivá a něfná je matka zajei!lce. Cizim by rozdala I své zajei!i srdce. Nevychovává sice mladé uláky jako srna kolouchy - své pravé děti za pár dnlÍ uf nepozná - ale zato nenechá o hladu Jediného ulatého mrňouse v poli. Kdyf bili kolem kl'oviny, kde se úplně clzi ulái!cI kri!i tak likovně, fe je koutkem oka nezahlédne ani slrdlljestl'áb, zastavi a nakrmi je mlékem. Pak bili dálkou brázd, panái!kuje, stl'ihá ull ma, ukusuje trávu a zase bili, dokud nenarazi na jiné clzi uláky. A taky je nakrmí mlékem. Neptá se ani na jméno, ani na i!islo domu, protofe zajei!lce je matkou vlech ulatýct mrňous6.
OlEVO SE V RUKOU
OBRACf
KRESLr A pilE FANEK FOLTÝN
MOTOVIDLO Jak vypadá? Žádná hrozná obluda, nýbrl milý panálek z hranat~ho fpaITlku stojícI na v~trn~m kole. Nosí na hlav~ klobouk jako vf/chnl obylejnI pánov~, ale pod nIm jsou ltyl'l rózn~ podobyl Na kald~ stran~ fpalTlku jedna. Ovfem sebekrásn~jfI ltverálek nablýskaný lakovým nátěrem bez chloupkó a bez bublinek jeftě nenI celé Motovidlo. Čtverálka by vítr nanejvýl 1'0vallI mezi kytky, ale nikdy by jím neotálel. A tak musI být pl'llepen na zmIn~n~m kole.
'
-
.. ~ -
Větrné kolo, přáte/~, je vynález prastarý. A tak jako se nehodí umakart, novodur, sIlon a bakelit ke stavbě KariItejna, nehodI se anI k výrobě star~ho vynálezu. Správný punc dodá větrné mu kolu JedIně dl'evo, do jehol voňa vých letorostó řezaly podoby lidI a zvířat ul nolIky starých Egypťanó, 2 ltyl'l prázdn~ skol'ápky ol'echó, na Jejlchl jádrech sl kluci a holky pochutnávali, kdyl jelt~ bydleli v jeskynich. Základem větrn~ho kola je vyhlazený váleček z lehkého dl'eva s otvorem skrz naskrz - otvorem tak flrokým, aby jim profla tulka. Kdyl tfmhle otvorem sem tam projedete smIrkovým papIrem stočeným do rulllky, nitro otvůrku vyhladIte jak sklo. A právě o to kráčI, přátelé, "rotole otvůrek bude s/oul/t jako lolisko. Z jedné strany pak zalepte do otvůrku dva centimetry dlouhý kulatý fpalTček - takový malý čep, aby vylnIval asi centimetr z válečku . Na tomto čuč/ku pak bude lePidlem uv~zněn panálek čtverálek. A ted přijdou na řadu nejdó/ef/tějfí lástl větrného kola. lehké lopatky, vlastně naběračky větru. Vyrob/te je ze IpejlT př/lepených na vypouklé obliny ořechových skořápek. Ale pozorl Chraňte se IpejlT na jltrnlcel Snadno se lámou. Jako důs/edni kutf/kové vyrobte Ipejle vlastnima rukama. !tfpn~te je p~kně po létech smrkového prkénka a vyhladte je doku/ata. Takov~ 'pejle ul něco vydrlí. Kdyl pak nab~ralky v~tru za/epite do dlrek v bocIch dřevěn~ho vá/elku, Motovidlo mófe slavnostně zahájit provoz. Stači Je nasunout na dřevěnou zaoblenou tyčku vlepenou do podstav. ce z kousku neoloupaného březového kmínku. 'bhk~mu otáleni MotovIdla pomůfe
pár kouskó nastrouhaného mýdla. Zkuste to. Než Motovidlo nasunete na tyčku podstavce, vysypte těch pár kousků mýdla do otvoru válečku a uvldítel Motovidlo upevněné na zábradlf balkonu se roztočí Jako vítr.
• IC.VLATf KLOBOUK
PEVNÝ ČEP
strefil do textu a zpíval věrně. Někdo si myslí, že jenom takovým tím otvíráním pusy naprázdno zakamufluje sem tam nějakou chybičku. To není pravda. Pi'illa jsem na to, že i pi'i playbacku je nutno zpívat naplno, aby to k něčemu vypadalo, pi'estože posluchač neslylí to, co právě zpívám, . ale to, co jsem natočila pi'edem ve studiu." Televize většinou uvddl písničky, které takřka denzplvdte na koncertech. Jejich playback musl být pro vds hračkou ...
ně
.. Ale kdepak, čím déle a častěji písničku zpíváte, tím víc se mění, vyvíjí se. Kampak bychom to dopracovali, kdybychom měli jen opakovat to, co jsme se jednou naučili, bez možnosti sami sebe .i písničku zdokonalovat. A tak v době, kdy se skladba natáčí v televizi, má už jinou podobu než tenkrát v nahrávacfm studiu. Musím si ji tedy několikrát poslechnout a naučit se j i frázovat tak, jak jsem ji frázovala tenkrát, aby si obraz a zvuk navzájem odpovídaly a já si nepřipadala trapně." Když vdm playback působf takové starosti, proč ho užívdte I na pódiu?
někdy
Pozorní
čtenál'i Ohníčku vědí
co to ten playback
vlastně
z minulého
čísla
je. A jak se nad ním
kdekdo pohorluje, aniž často dobl'e ví, proč. A tak jsme se zeptali Marie Rottrové
MÁTE RÁDA PLAYBACK?
.. Myslíte si, že do svého vystoupení zai'azuji hotové nahrávky a sama si na pódiu okatě od počívám? Ne, to ne. Jen někdy mi zvukai'i po ultějí pouze orchestrální základ, doplněný případ ně sbory, ale já zpívám normálně tak, jako bych za sebou měla kapelu, která právě na zmíněné vystoupení nemohla pi'ijet. Někdy používám takového playbacku proto, že písnička nezní s malou skupinou tak hezky jako v úpravě pro velkou kapelu. A kvůli Jedné písni se mnou přece nemůže jezdit celý orchestr." Takže vdi poměr k playbacku je jaký?
přece musl být úplnd legrace, točit pra televizi plsničky, které· jste sl už předem nahrd/a. Na co při
To
tom myslíte? .. Budete se asi divit, ale žádná velká legrace to není. Myslím zase na zpívání. Člověk totiž musí být pl'l playbacku strdně pozorný, aby se
.. Už jsem vám k tomu pi'ece dost řekla. Ráda bych dodala, že práce v nahrávacím studiu mě tělí mnohem víc než playbacky před televizní kamerou. Neboť ve studiu opravdu tvoi'ím a tvoi'ivá práce pi'inUí člověku daleko větši radost."
------~ .~------------------------------------------~~--------------.
•• •:
• • • • • : • • • •
~redakční ponožky 1 Zlz~y y#y
•
.
• • • • • • a mrkve, spo/elnE posedfme, zahraje- : P!S.IJDE RYBÁ!S. S RYBOU K FOTO- • Ve skotském
Sántošky M OJE M ILl KA M ARÁDKY A KAMARÁDI,
shledáváme se naposled pred vánoč• nimi svátky. My už jsme sl vyhlédly piknou větvičku a snitky jeTabln na náf ' stromeček. Redaktoři nám každé věnuji 1'0 jedné malé tenké sv/čičce - znáte je, někdy je lidé zapaluji na dortech, když moji dEtl narozeniny. Na ftědrý den sl je zapólíme, dopTejeme sl kousky Tepy
28
me sl č/ovEčf hry a pak jdeme spát. • G RAFOVI ; : Vzpomináme na vfechny nafe přátele • - Prosil bych rybu zvětJit, mne po- • a kamarády a prejeme sl, abychom za : nechat . .. • Ludm. Bartoilkovi, Námlll! na Han6 .rok znovu slavily vánoce v pohodE a • radosti. : . pred svátky a o vánocfch myslfme • V papírnictví:- Prosil bych měkkou vflchnl předevffm na druhé. Vy lidé • tužku. premýflfte, jakou pozornosti potEffte : - Tady mU dvě, kousni si, která své nejbllffi. Nezálelf na ceně dárku, • bude měkčf. .. důležité je, abyste rodině nebo I kama- • Sylva Kfllová, ~louhá Pflbram rádům připravili nebo vyrobili mallč- • • kost, která je potěfi. : ' . Do ankety Ohničku "Záleli I na • - Dal bych sl bažanta, ale .nEjakého • tobě" napsala za oddfl Delfínů z Brna • neprostřfleného, objednává host. • • - lituji, pane, ale bažanta, který se. Vlasta Kubičková. Už na jaře připravili •• uchechtal k smrti, nemáme... •• krátký program a vyrobili drobné dár- • lana Holubovi, Kr'IOv Ovilr I • ky pro domov důchodců. Každý udElal • • • • nejménE pět drobnosti, někdo I vice. • Domluvili se se sestrami v domě a ty to : Na tábol'e mají dva chlapci hlídku. : řekly dědečkům a bablčkóm. Jak se tl • Jednomu zhasne baterka. • stari lidé na nóvftEvu tEl1II1 A pionýři • - Petl'e, vfdyť nic nevidím, fíká. zpivall a tančili, pak rozdali dárky. • Vláďa. Zalil I za tEml starými lidmi, kteři Již • - Copak ti něco ukazuju? nemohli chodit. Jedna z babiček dEtem : Taťána Vicherkovi, ~enov zazpivala a nakonec se rozplakala, takovou radost měla z návftEvy děti. Je ji 92 let. A tak se pionýři rozhodli, že budou chodit za stařečky pravlde/nE. V těchto dnech už moji připravenou vánočni nadi/ku. • V závEru dopisu Vlasta pife, že mEII pEkný pocit, že udělali nEkomu radost. A to je v celém nafem životě - nejen o vánocfch - dů/ef/té. Takle, nafl mm přátelé, přejeme vám pEkné a radostné vánoce. Za čtrnáct dni na čtenou Vafe Sámofka a spol.
městě udělali sbírku na stavbu nového koupaliltě. Zazvonili také u jedno občana: - Mohl byste nám pi'ispět nějakou mallč. kosti? - Jistě, moment, odpověděl občan a za chvilku pl'inesl malé vědérko naplněné vodou. •
Bohu.lav Hello, Hornl Tolanovice
•
- Pojd, zahrajem sl badminton, láká malý Leof Petra. - Vždyť je vitr, podivej, jak se ty stromy ohýbajfl - Tak pojd za roh, tam nejsou stromy, nedal se Leof. RIIa Soukenlk, Sokolov
• Matka jepice pravila malému jepi- • čátku: • - Pravda, mU krátký život, jen • 24 hodin, ale je to víc, než vydrží. tužková baterie v tranzistoru .. . Hiroslav Tichý, Hradec n .. d Hor.
•
- Zastavuji se ml hodinky a nikdo je nechce spravit, stEtuje sl pan Vonička přitell.
- Tak je dejte dětem na hranU - To je škoda, dvakrát denně přece jen ukážou správně ••• Hana Fousková, Hrutovany nad J.
•
- Byla u nás paní doktorka, sděluje Janička, když se vrátila ze !kolky. - A co vám dělala? ptá se maminka. - Prohližel!l, jestli dýcháme, nebo ne ••• Petra Pavllkovi, Chrudim I
••• • V ML~KÁRN~ Vlsl CEDULKA:
- Měli bychom své hostitele něfím pl'ekvapit, uvalují dva muli, ktel'í jdou na návftěvu. - Víf co, tak tam půjdeme s prázdnýma rukama ...
Pepíku, vrať se, t,e n zub tl nedáme vytrhnoutI Rodlfe. Anita Hoffmannovi, Lipová u ~Iuk.
•
Lenka Kumpová, Brno
••
•
Jirka pl'iJel k babifce na prázdniny. Zastaví se u televizoru a povídá: • - Kolik je tl let, Petl'íku? ptá se te- • - Je babi, vy máte stejnou hlasatelku • tifka. • Jako myl : - Já nevim, ono se to pol'ád mění ... Hir. Lubinová, Uhe .. k' Hradlltl
• - Lev má strach Jen před Jediným zvfI'etem. VfJ, Jak se Jmenuje? ptá se dlde~ek TomáJka. - lvice, dldo! Petr Pecka, Praha 10
•
•
•
- Jolko, co nám povíf o Spartě a Aténách - Prosfm Sparta hraje lepfí fotbal ... Hana Smrlová, Brodek u Konice
•
•
• ••• •• • ••• •• •• •• ••
•
••• ••
Irena Zkánová, Karlovy Vary
L-_________________________________
~
•• •• •• ••• •
• NetUte se na dědictví, vU strýc byl velký pl'ítel psů ...
- Před.tav sl, můj plti/etý syn ml hodil do kamen sto stránek nového románu, :ZE ŠKOLN(CH LAVIC • stnuJe sl spisovatel p/'ftel/. • Knnna UbuJe rozhodla, aby se Chru• - A to on ul umí čfst? • dol a Šťáhlav rozdlllli, ale oni se neBohu.lav ~mejda, Pillnkov • chtll/ rozpůlit.
•• •• •• •• •••
~I
•
•• •• • slon. •• - Mát!' jen jeden kabát? ptá se pro- • Mamut Je v divadla. •• -davafka bude doma mám je- Podle pravdlpodobné •• den,Netenprosím, lepfí ... po~asf zftra střfdavl různé, místy I Jiné. •• • •• • •• •• •
'.•• ••
• • ••• •
Vira Hu.ilová, Okrouhlice
před'fále~ný
Eva Kleknarová, Opava
btně
jeně
Harle KPlpalová, HavlllkOv Brod
předpovldl
Jan
~tltin.,
Strakonice I •
•• ••• •• ••• •• -••
CLONA OSM, SETINA ••• L-_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _--I
29
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
••• ••• ••• •• •• ••• •• •• •• ••
ROZLUŠT~Nf DOPLŇOVAČKY S TAJENKOU Z 2. ČfSLA OHNfčKU Tajenka: VITANA POMÁHÁ MAMINCE
OdmEny zfskávaJf: Milada Martanová, Plzeň-lobzy, Karel VanEk, Znojmo; Radka !enkeřrková, Babice; Hanka Kubátová, Karlovy Vary; Renáta Uhtrřová; Praha S.
AEŠENf ZE STRANY 11
Takto vypadá Písnička pro Alenku. Jmenuje se Sluníčko pláče a je napsána ve tl'íčtvrťovém taktu. o••
• I._u
_--I,
.' .. u ,
5 - MfchU si čaj - a najednou zpozorujel, že se ti lžička v horkém čaji rozpustila ... Vlichni z toho mají ohromnou zábavu. Ty takél
•• •• •• •• •• •
7 - Když dostanel do rukou Ohniček, čtel si radIi •
.l.... t-",........... .
r
3 - Kdyl tě někdo vyvede aprílem, a) rozčilí tě to 1 b) I'eknel si: .. Vida, to se mu povedlol" 4 - Když se spletel a I'eknel hloupost, dokáfel se tomu zasmát sám jako prvnil
6 - Když někdo, kdo sedi v autobusu nebo v tramvaji vedle tebe, z ničeho nic vyprskne smichy, začnel se smát takél
'
t~"'
OHNičEK - zábavný ~trnáctidenlk . Vydává česká ':'středni rada PO SSM v Mladé frontě. - Šéfredaktorka Marie Lapáčková . - Zástupkyně šéfredaktorky Eliška Knotová. - Výtvarná redaktorka V~ra Faltová. - Redal(ce: U Sovových mlýnů 9, 118 36 Praha I, telefon 53 28 57. (iskne Polygrafia, n. p., závod 1, Praha 2. - Cena Kčs 1,60. - Rozšiřuje Poš tovní novinová služba . Objednávky a předplatné přijímá administrace PNS, poštovni úřady a dorulovatelé. - Námi nevyžádané rukopisy nevracíme. Toto či.lo dáno do tisku 25. 10. 1977, vyšlo 10. 12. 1977. c Mladá fronta
D.
0-
. j
•
S"
.'
ROHÁČEK
Vyplňte I'ádky vodorovně: Šlei potl'eba, korýl, osten, hodnota zbolí, vrch nf část mulského obleku. Kdyl se pak pozorně zadiváte na obrázek, vyberete jistě snadno písmena, ze kterých sestavite název jihočeského města, jel se můle pochlubit hezkým zámkem, továrnou na fezy, na motocykly a kaldoročnimi soutělemi dudáků. Několik pismen vám zbude, al~ jiná, nel která obsahuje název města, v doplňovačce nejsou.
.
.1. nt.''''
TEST Máte smysl pro humor?
Mikuláfovy patálie než něco váfnějlihol 8 - Jsi pozvaný na návltěvu ke svému kamarád 0vi, ale kamarád na své pozváni zapomněl a odejel si na výlet. a) Rozčilil se a pl'estanel s nim mluvitl b) Aeknel mu: .. Nic si z toho nedělej, skleróza je zlá věc .....
•
• • • •
9 - Nedívej se na odpověď a zkus uhodnout, co •• pl'edstavuje tenhle obrázek:
lIPiPA -odpo 9S 19!í!wnz (·nwn.l nO>Jd1!>J 1910.ld ~.l9:J>J ':)9U -9A1!.lW :PiPAodpO)
Jsou lidé, kte'í se dokáži smát i sami sobě a ktel'i dokUi v kafdé situaci najit alespoň něco povzbudivého. Jiní jsou zas za každých okolnosti smrtelně vážní a nemali nejmenlí chuť se zasmát. A co Za kafdé ANO u otázek 1, 2, 3b, 4, 5, 6, 7, Sb a 9 s; tyl Mál aspoň Ipetku smyslu pro humorl Až od- poznamenej 1 bod. Ziskané body sečtI a melfeJ sl pFepovil na těchto 9 otázek- buď ANO, nebo NE- čist, Jak Je to s tvým smyslem pro humor: 7-9 BODťJ dozvil se o tom možná trolku vfc. VýbornE! Gratulujeme tl, protofe patFiJ k tEm, kdo 1 - Myl potká slona a oslovi ho: ..Ty jsi ale ve- se dokáfi zasmát I samI sobE. A to Je vzácná vlastnost! likýl" Slon na to: .. Zato ty jsi mrňavá'" ..To 4-6 BODťJ vil," stěžuje si myl, .. já Isem byla dJouho nemocNeJsf sice smiJek, ale legraci rozumfJ a fádnou nená." - Pl'ipadá ti tenhle vtip legračnil zkazfJ. 2 - Ve vlaku I'iká jeden pán spolucestujícfmu: Mt.Nt NEl 4 BODY .. Věl'íte na kouzlal" .. Ne," odpoví mu spoluces- Velbec by tl neJkodilo, kdyby ses občas zasmál, nebo tujícf a z ničeho nic zmizl. - I tahle anekdota se ti alespoň usmál. Divat se smrtelnE váfnE na svět neni Iibi1 ani dobrli, ani mofné.
••• ••• •• •• ••• ••• •
•••••••••••••••••••••••••••••••••••
KDYŽ Nf,CHCEŠ,
13ARBÁNKU,
NE,HUsíŠ,ALE, ... ~-.L_
BOHuj l.:J, ljŽ NEpRIJ/HAH/; ..
HA7'G
BAR BANEK
NEJCHYT~EJŠi
NE.JSL~ŠN{JŠi 1>f:S y.,:si'AV'r'
•
