Zima Eliška Kremeňová, 7. C
Příroda spí pod sněhem bílým, zima jen čeká na vhodnou chvíli. Čeká na vhodný den, kdy začne kralovat krutou rukou jen.
Mráz si mezitím po oknech maluje a bílý sníh si v oblacích tancuje. Země jen čeká, země si sní, pod bílou peřinou klidně si spí.
Ještě ty stromy, nádherně bílé, klanějí se ve větru, mrazivá chvíle. To je té zimy celičká krása, jaro však přijde, nastane spása.
Ve čtvrtek 26. 1. a v pátek 27. 1. 2012 se uskutečnilo školní kolo recitační přehlídky, která byla určena žákům 6. - 9. ročníku. V kategorii 6. a 7. tříd porota spolu s třídním kolektivem 6. A si poslechla celkem 14 recitátorů, z toho 5 chlapců. V kategorii 8. a 9. tříd spolu s kolektivem 8. C třídy si poslechla 13 recitátorů, z toho rovněž 5 chlapců. A jak to dopadlo?
Do obvodního kola postupují:
Jakub BYSTROŇ, 7. A Tereza TRÁVNÍČKOVÁ, 7. A Cyril NOVOTNÝ, 7. C Na 2. místě skončila Nicole MORAVCOVÁ, 6. A Na 3. místě se umístila dvě děvčata ze 6. A třídy: Amálie JURAČKOVÁ, Adéla MICHALČÍKOVÁ
Kategorie 8. a 9. tříd: Do obvodního kola postupují:
Jan OTIPKA, 8. C Petr MACKO, 9. B Sára ZACHNÍKOVÁ, 9. C Na 2. místě skončila Daniela BAJTKOVÁ, 8. C Na 3. místě je Marie KOPIDOLOVÁ, 9. A
PŘEJEME HODNĚ ŠTĚSTÍ V OBVODNÍM KOLE!! ve Frýdku-Místku 31. 1. 2012
Země vypnula ústřední topení. Zmrzlá příroda usíná a smutní. Zima vládne krutou rukou. Sněhové vločky netuší, kam dopadnou. Stromy dostávají nový třpytivý kožich. Malá dřevěná chata na mýtině mizí pod přívalem sněhu. Mráz jí maluje na okna květiny. Vítr hučí v komíně hrozivým hlasem. Mraky pláčou zmrzlými slzami. Sníh na nedalekém kopci se nedokáže udržet. Mohutná lavina sjíždí vysokou rychlostí kopec jako na saních. Slunce bezbranně přihlíží tomuto divadlu. Lavina se valí na ubohou chaloupku. Ta se krčí ve sněhu očekávajíce svůj konec. Vtom zasáhlo samo nebe! Lavina se rozplakala a slábne. Stromy v lese šeptají veselou novinu, že přichází obleva. Cyril Novotný, 7. C
Beseda se mi líbila. Myslím, že je dobré o takových věcech mluvit. Udělala jsem si představu o tom, jaká byla doba, ale nedokážu si představit žít v ní. Neměla by se nikdy opakovat. Přednášející paní byla dobrý vypravěč, dokázala zaujmout, mluvila z vlastní zkušenosti o hrozných časech 2. sv. války. Uvědomil jsem si, co Židé museli prožít, protrpět. Díky vyprávění jsem pochopil, že bychom neměli být agresivní vůči ostatním rasám.
Můžeme jen smeknout před paní Skácelovou, která tu hrůzu přežila a ještě o tom tak záživně povídá. V závěru se nás ptala, proč právě Židé byli vyhlazováni! V této chvíli jsem se opravdu zamyslel. Také by mě zajímalo, proč právě Židé. Jsme přece jen lidé … V průběhu těchto dvou hodin jsem se rozhodně nenudila. Myslím, že pro všechny z nás byly tyto hodiny velice přínosné, všichni do jednoho jsme se nad otázkami rasismu, vyvražďování jiné rasy zamysleli. Všichni jsme lidé a podle mě bychom se měli tolerovat.
Sněhulák Tomáš Goiný, III.C
Sněhuláku, sněhuláku, stojíš vedle paneláku. Hrnec s uchy na hlavě sluší ti to náramně. Tři koule pod ním máš, toho, kdo tě postavil, neznáš. Byl jsem to já, Tom, dřina to byla jako hrom.
Myslím si, že lidi, co berou drogy, nemají lehký život. Později nemají peníze, tudíž ani kde bydlet. Proto když slyším drogy, nebo jen něco, co má s tímhle tématem něco společného, vstávají mi vlasy na hlavě.
Drogy jsou zřejmě největší nepřítel člověka. Mnoho lidí (i já) si pod pojmem drogy představí měkké drogy, jako je alkohol a tabákové výrobky. Lidé, kteří k užívání, nebo už i k závislosti dospěli, museli být někdy v životě asi hodně zoufalí, na dně, nebo hodně znuděni životem, že dospěli k takové hlouposti. To my jsme ti, kteří mají ovládat sebe, své rodiny, firmy, atd. Někteří lidé nechávají drogu, aby ovládala je…
Jestli jsou drogy nebezpečné? Ano, ano, ano! To je snad jednoznačná odpověď! Ale koho to zajímá? Všichni to víme, že jsou, ale kdo chce, tak si ji prostě vezme a přitom to ví, ale NECHCE si to připustit. Když tě nechápe celý svět, všichni ti ubližují, nemáš kamarády podle svých představ, všichni ti lžou a jsi na světě sám. A když se k tomu přimíchá hudební scéna drum 'n' bass, tekno, tak nepotkáte člověka, který by byl „v pohodě“.
V drogách vidíme velké nebezpečí pro lidi, kteří prožívají těžkou, neúnosnou životní situaci a v drogách by mohli hledat útěchu. Nebezpečí hrozí také mladým lidem, kteří by mohli chtít experimentovat nebo je do toho nutí jejich přátelé.
Besedy o drogách někomu otevřou oči víc, někomu míň, někoho nalákají, jiného upozorní. Ale také záleží na přístupu lektora. Je beseda a beseda. Tato určitě byla skvělá. Ten člověk se s námi bavil upřímně, nechoval se jako poučující matka. To my „puberťáci“ prostě nesnášíme! Ale to byl určitě účel lektora. Upozornil nás na mnohá rizika. Řekl nám o pocitech. Určitě jsem byla za tu besedu ráda.
Drogy donutí lidi dělat neskutečné a nemyslitelné činy. Nejdřív se tělo úplně zruinuje, a když už člověk nemá sílu, skončí to…. Stačí vám to k rozhodnutí nebrat drogy? Že ne? Dnešní svět je sice krutý, ale ne tak, aby se nedal zvládnout s čistou hlavou a zdravým rozumem. Smrt není řešení! Je to pouze přenesení svých problémů na někoho jiného. Lidé páchají sebevraždy, protože nemají peníze na drogy, jejich rodiny už jim nevěří, a proto ztrácejí naději a chuť k životu.
Jana Šodková, 7. A Poznámka autorky:
básnička z hodiny tělesné výchovy z 30. ledna 2012 je trochu smutnější... Andělé jsou tak daleko a strach je tak blízko.
Andělé byli daleko a strach příliš blízko.
Láska tančí vysoko a slzy kapou nízko.
Sbohem, rodný domove, sbohem, má malá vísko!
Já jsem tady a ty jsi tam.
Láska si létá vysoko, mé tělo dopadlo nízko.
Proč?! Já jsem sama i ty jsi sám.
Já už nejsem a ty jsi pořád tam.
Stíny stáhly se na mou duši, smrt mě zaměřila, už natahuje kuši.
Já zemřela sama, ale ty už nejsi sám.
Jmenuje se Tomáš a v červnu oslavil 42. narozeniny. Pracuje jako stavební inženýr. Jeho silnější postava měří asi 182 cm. Kratší tmavě hnědé vlasy mu padají na středně vysoké čelo. Tmavě zelené oči se skrze brýle vesele dívají na svět. Z tváře ční širší nos. Vousy si většinou holí, jen poslední dobou chodí neoholený. Pod nosem se usmívají větší ústa. Když se zlobí, obličej mu zrudne jako růže. Pod širší bradou si všimneme tlustšího krku. Nejčastěji nosí hnědý kabát, modré rifle a černý klobouk. I když si o sobě myslí, že je málomluvný, skutečnost je přesně opačná. Často pracuje od rána do večera, ale najde si čas také na odpočinek. Ve volném čase dokáže prospat nebo pročíst celý den. Přestože nemá zrovna sportovní postavu, vášnivě se věnuje mnoha sportům. Bruslí, lyžuje, hraje stolní tenis, který se naučil v Japonsku, kde chodil na vysokou školu. Tam se seznámil s mnoha lidmi a nyní má přátele po celém světě. Rozhodně mu nechybí smysl pro humor. Je velmi chytrý a nápaditý. Rád si pochutná na dobrém jídle či pití a nevadí mu ani cizokrajné pochoutky. Zajímá se o námořnictví, stavebnictví, a kdyby dostal svolení rodiny, rád by zkusil některé adrenalinové sporty. Jeho velkým snem je stát se pilotem ultralehkého letadla. Tuto osobu jsem si k popisu zvolil proto, že si jí moc vážím a je pro mě nepostradatelná. I když se občas pohádáme, vždy se usmíříme. Mám ho moc rád, koneckonců je to můj otec. Cyril Novotný, 7. C
Jako každým rokem, tak i letos byl pro žáky sedmého ročníku organizován zimní ozdravný pobyt s výukou lyžování a snowboardingu. Proběhl ve dnech 6. 2. – 10. 2. 2012 za účasti 42 žáků školy. Ubytování bylo zajištěno na horské chatě Kozubová, která se nachází nad Jablunkovským průsmykem v nadmořské výšce 960 m. Žáci byli ubytováni v pokojích se sociálním zařízením. K dispozici byla jídelna s výbornou domácí kuchyní. Žáci mohli využívat klubovnu a také saunu. Výuka probíhala na sjezdovce v bezprostřední blízkosti chaty. Svah dlouhý 500 metrů byl vhodným terénem pro začátečníky i pokročilé lyžaře. Sjezdovka je vybavena vlekem Poma a dle potřeby byla upravována. Obrovskou výhodou bylo to, že chata i sjezdovka byla využívána pouze našimi žáky. Ve volném čase mohli žáci pod dozorem instruktorů navštěvovat saunu, byly organizovány turnaje ve stolním hokeji. V průběhu dne byly aktivity vedoucím kurzu fotografovány a natáčeny kamerou a večer mohli žáci díky projekci sledovat záběry z výcviku i volnočasových aktivit. Účastníci mohli zhlédnout na DVD techniku lyžování, informace o historii lyžování atd. Každý večer byly organizovány společenské večery. Vyvrcholením pobytu se staly závody ve slalomu a na snowboardech. V kategorii dívek ve slalomu se na prvním místě umístila Tereza Trávníčková ze 7. A. V kategorii chlapců byl nejrychlejší Lukáš Cempírek ze 7. A. V závodě na snowboardech byl nejlepší Daniel Pastor, rovněž ze 7. A. Kromě diplomů a sladkých odměn byla pro všechny, kteří se umístili do třetího místa, zajištěna projížďka na laně za sněžným skútrem. Ozdravný pobyt lze hodnotit jako zdařilý. Byl zaznamenán velký pokrok začínajících lyžařů. Zdokonalení těch zdatnějších bylo nejvíce vidět při závěrečných závodech. Vrátili jsme se bez jediného úrazu a onemocnění. Během pobytu nebyly zaznamenány závažné kázeňské přestupky.
Věřím, že většina účastníků byla spokojena a na „lyžák“ bude ráda vzpomínat. Rozhodující zásluhu na zdárném průběhu měli naši pedagogové: Miloš Glomb, Petr Literák a externí instruktor snowboardingu Radek Chrobák. O zdravotní stav účastníků pečovala MUDr. Zdeňka Špetlová. Věřím, že i v dalších letech zájem o zimní přírodu a lyžování nevymizí a ozdravné pobyty s výukou lyžování budou nadále součástí školního vzdělávacího programu naší školy. Mgr. Jiří Karásek, vedoucí kurzu
Divný čaj Druhý den lyžáku večer jsme velmi unavení seděli u jídla. Večeře už pomalu končila a z původních šesti lidí kolem stolu jsme zbyli jenom čtyři. Napil jsem se trochy čaje a pustil jsem se zase do jídla. Hýbnul jsem loktem a omylem rozlil čaj. „Ups,“ pronesl jsem a zašel k výdejnímu pultu pro ubrousek na utření stolu. Poslední kluk od našeho stolu právě odcházel. V jídelně jsme zůstali jen čtyři. Dostal jsem žízeň. U čaje jsme se sešli s jedním klukem, který byl ubytovaný ve stejném pokoji jako já. Oba jsme si pod pečlivým dozorem učitelů načepovali hrnek čaje. Byl velmi horký, ale jakmile jsme se trochu napili, rozesmáli jsme se. „Ten čaj má sílu!“ poznamenal ten kluk, „pojď, dáme si další,“ a tak to pokračovalo ještě asi dvakrát. Potom paní doktorka poznamenala, že už máme dost. Celí rozesmátí jsme tedy odešli do pokoje. Cestou jsme několikrát narazili do zdí, ale jakmile jsme došli ke schodišti, rozsvítili jsme si baterku.
pokoj po náletu dívek …
V úterý připravovala večerní program 7. B. Hráli jsme hru, která se jmenovala Přesedávaná. Zapojili se i učitelé: pan učitel Glomb, pan učitel Literák a instruktor snowboardingu Radek. Seděli jsme v kruhu, byl nám přidělen znak: kolečko, trojúhelník a čtverec. Poté nám organizátoři postupně říkali, jaký znak se má posunout doprava. Nejvtipnější bylo, když si na nás sedl pan učitel Literák, byla to pohroma, protože se vždycky zavrtěl a bolela z toho stehna. Jednou na sobě sedělo 7 lidí, všichni řvali, ať už se posunou ti horní lidé. Tahle hra byla bezva!
Leželi jsme na pokoji, bylo po večerce. Najednou napadlo jednoho kluka, že by mohl zaklepat na druhý pokoj vedle. Vzal svou přilbu a začal jí klepat. Za chvíli ale přestal, protože zjistil, že na zdi přilba zanechává rýhy. Za malou chvilku přišel z vedlejšího pokoje jeden kluk, všude rozsvítil světla, dokonce i na záchodě, a pronesl:„Přestaňte na nás klepat, nebo vám sem zavřeme!“ tomu poslednímu slovu jsme nikdo nerozuměli „a vy se z toho p…“ a s hlasitým „buch!“ zavřel dveře. Kluk, který ležel vedle mě, vstal, šel zhasnout světla, otevřel skříň a schválně ji nechal otevřenou. Lehl si a znovu zaklepal na vedlejší pokoj. Po chvíli do našeho pokoje vtrhl ten samý kluk se slovy: „Okamžitě toho nechte, nebo to řekneme učitelům!“ Pro jistotu nám nechal zapnutá světla. „Hej, pojď nám zavřít skříň, nebo to přimrzlé okno, nepohnuli s tím ani učitelé,“ zavolal na něj jeden z kluků z našeho pokoje. Naštěstí to ten kluk, kterému jsme kvůli jeho zapínání světel dali přezdívku Světluška, neslyšel, protože by se asi velmi naštval. „Nezavřeli nám tu skříň, zaklepu na ně znova,“ napadlo kluka, který měl postel vedle mě. A tak se taky stalo. Tentokrát k nám přišel jiný kluk. Takový prcek, který na nás začal řvát: „Nechte toho, nebo vás zmlátíme, nás je sedm a vy jen čtyři!“ než jsme mohli odpovědět, zmizel. Po čtvrt hodině k nám přišel učitel snowboardingu, který se jmenoval Radek: „Hoši, slyšel jsem u vedlejšího pokoje něco o klepání, nevíte o tom něco?“ ozvalo se tiché pískání. „Ať už se to neopakuje!“ a zmizel nám z očí. „Tenhle Radek by byl senzační učitel, já bych ho bral všemi deseti,“ prohlásil jeden kluk. „Díky, hoši, ale už spěte,“ ozvalo se ze tmy a dveře se zabouchly.
Poslední večer jsme měli program společně se 7. B a hráli jsme hru s názvem: Sedím, myslím, miluji. Zapojili se i kluci a hrálo se to tak, že jsme seděli v kruhu, ale jedno místo zůstalo volné. Ten, co seděl po pravé straně, kde byla volná židle, si na ni sedl a řekl: „Sedím,“ další řekl: „myslím,“ a ten poslední: „miluji.“ Ten, co řekl, miluji, si musel vybrat osobu na volné místo po jeho levé ruce a ta osoba mu musela dát pusu. Klára Šmiřáková a Monika Výšková, 7.C
„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ Jan Werich
Dobrá nálada je velice důležitá a zvlášť v dnešním světě. Lidé chodí po světě a hlavami jim běží myšlenky: „Musím jít na nákup, zajít pro děti, pro výplatu a nemocná babička leží v horečkách.“ Jsou to myšlenky se samými problémy a asi žádnému člověku se nevyhýbají, ale málokdo tyto problémy zvládá bez stresu, s úsměvem na tváři a s nadhledem. Uveďme si takový menší příklad: Maminka, která má děti ve školce, nevyzvednutou výplatu, doma lednici prázdnou a nemocnou babičku, přijde do řeznictví mezi spoustu dalších nervózních lidí s úsměvem na tváři a postaví se do fronty. Jak se na ni budou tito vystresovaní lidé dívat? Buď si jí nebudou všímat, nebo budou ještě víc naštvaní, že někdo druhý má lepší náladu než oni. A myslím, že tato žena, když něco takového uvidí, ještě víc se pousměje. A to je přesně ono! Dobrá nálada naše problémy nevyřeší, ale změní náš pohled na určité věci a naštve ostatní lidi kolem, že stojí za to si to užít. Člověk se zajímá jen o sebe a nesnese vedle sebe někoho, kdo své problémy zvládá lépe. Kdyby každičký člověk na celé naší planetě bral všechno s nadhledem a dobrou náladou, nikdo by se nenaštval, protože by si každý užíval tu svou dobrou náladu, a tudíž by se nedívali na někoho usměvavého jako na nějak nemocného či ještě třeba hůř zfetovaného. Mě osobně přidává na dobré náladě spousta věcí, a když už ji mám, opravdu to dávám na ulici najevo a culím se na všechny strany. A ostatní lidé? Mám často pocit, jako by se dívali a v duchu si říkali: „Jsi normální?“ Ale právě že ano, jsem. To ostatní, co vynášejí tyto předčasné soudy, nejsou podle mě normální. Jan Werich, jakožto velice chytrý a vzdělaný člověk, se narodil 6. února 1905 v Praze a zemřel 31. října 1980 také v Praze. Byl to skvělý herec, dramatik a scénárista, jehož myšlenky žijí a budou žít ještě hodně dlouho. Marie Kopidolová, 9. A
