Zhodnocení technologie chovu koní ve vybraných ustajovacích zařízeních

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Zhodnocení technologie chovu koní ve vybraných ustajovacích zařízeních Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D.

Ing. Kateřina Slováková

Brno 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma zhodnocení technologie chovu koní ve vybraných ustajovacích zařízeních vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….

P o d ě k o v á n í: Ráda bych poděkovala své vedoucí diplomové práce Doc. Ing. Ivě Jiskrové, Ph.D., za její odborné vedení a ochotnou výpomoc při zpracování práce. Mé poděkování patří i mé rodině a všem ostatním, kteří mě podpořili při zpracování této práce.

ABSTRAKT Předkládaná práce pojednává o technických požadavcích na ustájení koní. Cílem práce bylo charakterizovat jednotlivé druhy ustájení a zásady v technologii chovu koní. Dále zjistit dodržování těchto zásad ve stájích v Brně. Srovnat získaná data s podobnou studií v oblasti České Lípy. Pro získání informací byl sestaven dotazník, z kterého byly následně statisticky vyhodnocovány požadované údaje. Předkládaná studie se týkala 25 stájí, s celkovým počtem 387 koní. Nejvíce koní bylo chováno v boxech 86%. Přístup do výběhu byl umožněn 64% koní. Nejčastěji používaným typem podestýlky byla sláma a v 68% měli koně možnost využívat automatickou napáječku. Ve více než polovině stájí se vyskytovaly abnormální projevy chování. Převážná většina koní 67% mělo box větší než 10 m2. Studie se zabývá také zhodnocením světelných podmínek ve 22 stájových objektech. Z toho 8 nevyhovuje požadavkům na množství denního světla. Z hlediska potřebné kubatury stáje na jednoho koně vyhověly všechny objekty. Oblast České Lípy, nabízí pro chov koní naprosto jiné podmínky než Brno. V této oblasti jsou koně chováni stejným dílem v boxech a pastevním typu ustájení. Podmínky pro chov koní z hlediska welfare se zdají příznivější v oblasti českolipska. Ale i přesto vždy záleží na člověku a na konkrétní stáji, jaké podmínky koním vytvoří.

Klíčová slova: stáj, typ ustájení, technické požadavky, chov koní, welfare

ABSTRACT The submitted work deals with the technical requirements for stabling horses. The aim was to characterize the different types of housing and the principles of technology regarding horse breeding. Furthermore, to determine compliance of these principles in the stables in Brno. To compare the data with similar studies in Ceska Lipa. In order to get the necessarily information, there was a questionnaire compiled and the required data has been statistically evaluated. This study covers 25 stables with a total of 387 horses. The most horses were kept in boxes 86%. Access to the paddock was allowed for 64% of horses. The most commonly used type of bedding was straw and 68% of horses had the possibility to use automatic water-basin. In more than half of the stalls, an abnormal behavior was occurring. The bulk of horses 67% had a box bigger than 10 m2. The study also deals with the evaluation of lighting conditions in 22 stable buildings. Of which 8 does not satisfy the amount of daylight. In terms of the needed

cubage of the stable per horse, all stables meet the needs. The area around Ceska Lipa offers a totally different horse breeding conditions than in Brno. In this area, the amount of horses being kept in boxes is the same as the amount being kept in the grazing type of housing. The conditions for the breeding of horses in terms of welfare seems more favorable in the area of Ceska Lipa. Despite of this, it always depends on the particular person and stable, what kind of conditions are being created for horses.

Keywords: stable, type of housing, technical requirements, breeding horses, welfare

OBSAH

1

ÚVOD..................................................................................................................... 14

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................ 15 2.1

Legislativa související s chovem koní.............................................................. 15

2.1.1

Všeobecná legislativa ............................................................................... 15

2.1.2

Oblast veterinární péče ............................................................................. 15

2.1.3

Oblast péče o pohodu zvířat (welfare) ...................................................... 17

2.1.4

Oblast šlechtění, plemenitby, označování a evidence zvířat .................... 17

2.1.5

Oblast krmivářství..................................................................................... 17

2.1.6

Právní předpisy EU................................................................................... 18

2.2

Zásady technologie chovu koní........................................................................ 20

2.2.1

2.2.1.1

Pastevní ustájení ................................................................................ 22

2.2.1.2

Volné ustájení .................................................................................... 23

2.2.1.3

Boxové ustájení ................................................................................. 24

2.2.1.4

Vazné ustájení ................................................................................... 26

2.2.2

Osvětlení, větrání a podestýlání................................................................ 28

2.2.2.1

Osvětlení............................................................................................ 28

2.2.2.2

Větrání ............................................................................................... 29

2.2.2.3

Podestýlání ........................................................................................ 29

2.2.3

2.3

Typy ustájení koní .................................................................................... 21

Krmení a napájení ..................................................................................... 31

2.2.3.1

Krmení ............................................................................................... 31

2.2.3.2

Napájení............................................................................................. 32

Ustájení a welfare............................................................................................. 34

2.3.1

Pět svobod................................................................................................. 34

2.3.2

Neadekvátní projevy chování ................................................................... 34

3

CÍL PRÁCE ............................................................................................................ 37

4

MATERIÁL A METODIKA.................................................................................. 38

5

VÝSLEDKY A DISKUSE ..................................................................................... 39 5.1

Zhodnocení všeobecné části dotazníku............................................................ 39

5.2

Zhodnocení části dotazníku pro pastevní ustájení ........................................... 48

5.3

Zhodnocení části dotazníku pro volné ustájení ................................................ 49

5.4

Zhodnocení části dotazníku pro boxové ustájení ............................................. 49

5.5

Zhodnocení části dotazníku pro vazné ustájení ............................................... 50

5.6

Zhodnocení stájí (budov) ................................................................................. 51

5.7

Srovnání s obdobnou studií z jiné části České republiky................................. 52

6

ZÁVĚR ................................................................................................................... 54

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 56

8

SEZNAM OBRÁZKŮ............................................................................................ 59

9

SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................. 59

10

SEZNAM TABULEK ............................................................................................ 60

11

SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................. 61

1

ÚVOD

Chov a význam koně v dnešní době již ani zdaleka nepřipomíná jeho význam v dobách minulých. Domestikace koní proběhla v 5. – 4. tisíciletí př. n. l. u kočovných pasteveckých kmenů. Nejprve byl kůň pouze zdrojem potravy a surovin, potřebných ke každodennímu životu člověka. Postupně si lidé uvědomovali, že by jim kůň mohl sloužit i jako pomoc v tahu, nošení břemen a později i pod sedlo. Využití koní se v různých historických obdobích měnilo stejně jako jeho chov a typ ustájení. Výkonnost koní a jejich zdravotní stav jsou z velké části závislé na genetických předpokladech, které jsou ale nemalou mírou ovlivněny prostředím, ve kterém koně žijí. Součástí tohoto prostředí je člověk. Ten koni určuje a organizuje jeho život. Takže na člověku závisí, zda je kůň nažraný nebo hladový, zda má dostatek životního prostoru a pohybu, nebo je uvězněn v malé nevyhovující stáji. V dnešní době není těžké si koně pořídit. Dokázat se však o něj správně postarat už začíná být pro mnoho majitelů problém. Proto si své koně ustajují v různých stájích s rozmanitým množstvím služeb. Je hodně stájí, které jsou pro chov koní naprosto skvěle vybaveny a pracuje v nich kvalifikovaný personál. Na druhou stranu jsou i takové stáje, které rozhodně chovu koní ničím nevyhovují. Životní prostředí koní zcela závisí na lidech a jejich vědomostech o chovu koní a o způsobu jejich ustájení. Proto doufám, že moje diplomová práce přispěje k vytvoření představy o zásadách technologie ustájení koní.

14

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED

2.1 Legislativa související s chovem koní Parametry chovu koní upravuje celá řada zákonů a vyhlášek. Jejich stručný přehled uvádím už ve své bakalářské práci (Tillová, 2009). Mnoho zákonů a vyhlášek však bylo novelizováno. Jako nejvýznamnější změnu v oblasti legislativy týkající se chovu koní považuji zrušení vyhlášky č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství, kterou nahradila vyhláška 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Zrušením vyhlášky č. 191/2002 Sb., došlo také ke zrušení všech příloh, které tato vyhláška obsahovala, včetně přílohy č.5 Požadavky na stavby pro koně, kde byly definovány minimální plochy pro ustájení koní. Tato příloha se již ve vyhlášce 268/2009 Sb. nevyskytuje. Tudíž není zákon, který by stanovoval minimální standardy pro chov koní. O minimálních plochách pro držení koní se zmiňuje pouze Příloha č. 3 Vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, tyto však platí pouze pro nové a poprvé do provozu uvedené stáje od 1. 1. 2012. Na stáje stávající se tyto požadavky nevztahují.

2.1.1

Všeobecná legislativa

Zákon č. 252/1999 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, část druhá, hlava pátá, § 203 Týrání zvířat Vyhláška 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, § 50 Stavby pro hospodářská zvířata, § 51 Doprovodné stavby pro hospodářská zvířata. Nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat 2.1.2

Oblast veterinární péče

Vyhláška č. 296/2003 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemisťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí, ve znění pozdějších předpisů

15

Vyhláška č. 380/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se spermatem, vaječnými buňkami a embryi a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 379/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování s živočišnými produkty, na které se nevztahují zvláštní právní předpisy, a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 377/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu zvířat ze třetích zemí, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 376/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu produktů třetích zemí, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 375/2003 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o veterinárních požadavcích na živočišné produkty, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 373/2003 Sb., o veterinárních kontrolách při obchodování se živočišnými produkty, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 372/2003 Sb., o veterinárních kontrolách při obchodování se zvířaty, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 329/2003 Sb., o informačním systému Státní veterinární správy Vyhláška č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 295/2003 Sb., o konfiskátech živočišného původu, jejich neškodném odstraňování a dalším zpracování Vyhláška č. 291/2003 Sb., o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, a o sledování (monitoringu) přítomnosti nepovolených látek, reziduí a látek kontaminujících, pro něž by živočišné produkty mohly být škodlivé pro zdraví lidí, u zvířat a v jejich produktech, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 290/2003 Sb., o veterinárních přípravcích a veterinárních technických prostředcích Vyhláška č. 202/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na čerstvé maso, mleté maso, masné polotovary a masné výrobky, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství

16

Vyhláška č. 36/2007 Sb., o opatřeních pro tlumení aviární influenzy a o změně vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 227/2008 Sb., kterou se stanoví výše paušální částky nákladů dodatečné kontroly, nákladů vynaložených na ověření souladu se specifikacemi a nákladů vzniklých příslušným orgánům v souvislosti se vstupem nebo dovozem potravin a surovin ze třetích zemí (vyhláška o paušálních nákladech). 2.1.3

Oblast péče o pohodu zvířat (welfare)

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 5/2009 Sb., o ochraně zvířat při chovu, veřejném vystoupení nebo svodu Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě Vyhláška č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a využití pokusných zvířat, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat Vyhláška č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči 2.1.4

Oblast šlechtění, plemenitby, označování a evidence zvířat

Zákon č. 154/2000 Sb., plemenářský zákon, o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem Vyhláška č. 370/2006 Sb., o odborných kurzech k výkonu některých odborných činností v oblasti šlechtění a plemenitby hospodářských zvířat 2.1.5

Oblast krmivářství

Zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 356/2008 Sb., kterou se provádí zákon o krmivech, a která obsahuje podrobnosti a technické požadavky k určitým ustanovením zákona.

17

Vyhláška č. 124/2001 Sb., kterou se stanoví metody odběru vzorků, principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a proximerů a způsob uchování vzorků, ve znění pozdějších předpisů 2.1.6

Právní předpisy EU

Nařízení (R – Regulation) je přímo platný předpis bez nutnosti převzetí do národního práva. Cílem je stejný výsledek, závazný ve stejný okamžik v celém ES. Vydává je Rada nebo Komise, popř. Rada společně s Evropským parlamentem. Nařízení se nezapracovávají do národní legislativy. V případě, že přesto budou obsažené v národní legislativě a stane se, že národní legislativa bude s evropskou v rozporu, pak má nařízení větší váhu, než národní předpis. Směrnice (L – Legislation) je naproti tomu určena k zapracování do národního práva k určitému datu. Rozhodnutí (D – Decision) orgánů EU jsou závazná pro ty subjekty, kterým jsou adresována. Adresátem rozhodnutí může být kterýkoliv členský stát, skupina států, jednotlivá fyzická či právnická osoba. Úřední věstník EU obsahuje postoje Rady a právní normy společenství. Vychází každý pracovní den v jazycích členských států. Obsahuje nařízení, směrnice a rozhodnutí. Právní předpisy jsou obsaženy v řadě L, v řadě C jsou informace, oznámení a přípravné akty (Machek a Gaudníková, 2010).

Některé právní předpisy EU týkající se přímo koní. o Směrnice Rady ze dne 26. června 1990 o veterinárních předpisech pro přesun koňovitých a jejich dovoz ze třetích zení (90/426/EHS) o Rozhodnutí Komise ze dne 24. července 1995, kterým se stanoví vzor veterinárního osvědčení pro obchod se spermatem koňovitých (95/307/ES) o Rozhodnutí Komise ze dne 11. června 1992, kterým se stanoví kriteria pro schvalování nebo uznávání organizací a spolků, které vedou, nebo zakládají plemenné knihy evidovaných koňovitých (92/353/EHS) o Rozhodnutí Komise ze dne 20. října 1993, kterým se stanoví identifikační doklad (pas) doprovázející evidované koňovité (93/623/EHS) o Směrnice Rady ze dne 26. června 1990 o obchodu s koňovitými určenými pro soutěže a o podmínkách jejich účasti v soutěžích (90/428/EHS)

18

o Směrnice Rady ze dne 26. června 1990 o zootechnických a genealogických podmínkách pro obchod s koňovitými uvnitř Společenství (90/427/EHS). o Rozhodnutí Komise ze dne 10. dubna 1992 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro dočasný dovoz evidovaných koní (92/260/EHS). o Rozhodnutí Komise ze dne 2. února 1993 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro zpětný dovoz evidovaných koní určených pro dostihy, soutěže a kulturní akce po jejich dočasném vývozu (93/195/EHS). o Rozhodnutí Komise ze dne 5. února 1993 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro dovoz jatečných koňovitých (93/196/EHS). o Rozhodnutí Komise ze dne 5. února 1993 o veterinárních podmínkách a veterinárních osvědčeních pro dovoz evidovaných koňovitých a plemenných a užitkových koňovitých (93/197/EHS). o Nařízení Komise (ES) č. 504/2008 ze dne 6. června 2008, kterým se provádějí směrnice Rady 90/426/EHS a 90/427/EHS, pokud jde o metody identifikace koňovitých.

19

2.2 Zásady technologie chovu koní Pro chov sportovních, jezdeckých, pracovních a plemenných (chovných) koní, klisen a hříbat, je nutné splnit četné požadavky na optimální ustájení. Právě v oblasti ustájení nadále přetrvávají nedostatky, které negativně ovlivňují samotné koně (jejich zdraví, výkonnost, délku použití apod.), ale zhoršují též pracovní podmínky ošetřujícího personálu (Navrátil, 2007). Ve Švýcarsku Bachmann a Stauffacher (2002) provedli průzkum ustájení 2536 koní, poníků a oslů (dále jen koní, equidů, koňovitých). Zjistili, že 83.5% koní je chováno individuálně (z toho 18.3% ve vazných stájích, 32.3% ve vnitřních boxech, 28.4% ve venkovních boxech a 4.5% v boxech s neomezeným přístupem do paddocku nebo na individuální pastvinu), dále 16.5% koní je chováno ve skupinovém způsobu ustájení. Pouze 36% koní má denně přístup na pastvu, u 62.8% je vypuštění na pastvinu podmíněno počasím a 1.2% koní nemají přístup na pastvinu vůbec. Individuálně ustájení koně jsou více omezeni v přístupu na pastvinu než koně ustájení ve skupinách. Rieder (2004) uvádí, že z hlediska etologie by bylo nejvhodnější chovat koně na velké ploše ve skupinách, i když to zákon nevyžaduje. To však znamená vysoké nároky jak na prostor, tak na znalosti chovatele, aby nedocházelo ke zbytečným problémům jako např. při začleňování nového zvířete do stáda. Začínající chovatel by se tedy měl s problematikou seznámit prostřednictvím literatury či kurzů, aby podobným problémům dokázal předejít. Ustájení koní musí splňovat zdravotní a etologické požadavky. Ustájení má umožnit nerušený a pohodlný odpočinek koně a minimalizovat nebezpečí úrazu koní i při případném válení (Šarapetka a kol., 2005; Miraglia a Simoni, 2007). Problémy v tradičním způsobu chovu koní jsou způsobeny nedostatkem pohybu, sníženou kvalitou stájového vzduchu, nízkou frekvenci krmení a omezeným sociálním kontaktem s ostatními koňmi (Vervuert, 2002). Dražan (2000) uvádí, že v oblasti ustájení přetrvávají některé mylné názory a celá řada chovatelů přirovnává požadavky koní k požadavkům lidí a jejich pocitům. Realizování těchto mylných názorů potom vede k celé řadě nedostatků, které vyvolávají poruchy nejen zdraví koní, ale také jejich růstu, výkonnosti, reprodukční schopnosti a v chování. Při plánování a stavbě stájí pro koně je nutno respektovat základní požadavky potřeb koní, které jsou: o koně potřebují nezávadné krmivo a pitnou vodu o koně potřebují pohyb o koně potřebují sociální kontakt o koně potřebují světlo a čerstvý vzduch 20

2.2.1 Typy ustájení koní Koně můžeme ustájit klasicky v budově stáje nebo mu umožnit žít venku. Vždy záleží na možnostech, finančních prostředcích, využití a zdravotním stavu koně. S tím nutně souvisí i jistý kompromis. Pro konkrétního jedince je třeba najít optimální řešení. Způsobů chovu koní v budovách je několik. Můžeme mluvit o boxovém, vazném nebo volném způsobu ustájení. Venkovní ustájení pak spočívá v držení koně ve venkovním prostoru bez zavírání do stáje (Dušek, 2007).

Tabulka 1: Kritéria k volbě typu ustájení (Navrátil, 2007)

Způsoby ustájení se dle dostupné literatury dělí na: o Pastevní o Volné o Boxové o Vazné

21

2.2.1.1 Pastevní ustájení Pastva je nejpřirozenější a ekonomicky nejvýhodnější součástí správného odchovu a chovu koní.Zatímco možnost pobytu na pastvě je pro úspěšný chov koní základním požadavkem, pro správný odchov hříbat je naprostou nezbytností (Šarapetka et al., 2005) V rámci této technologie jsou budovány pouze závětří nebo přístřešky proti dešti. Tento jednoduchý pastevní přístřešek slouží pouze jako ochrana koní před nárazovými větry, deštěm či sněhem. Tyto pastevní areály jsou budovány hlavně pro potřebu zdravého odchovu mladých kategorií koní nebo pro dožití starých chovných nebo sportovních koní. Setkáme se s nimi hlavně v marginálních oblastech, kde je také státem tento způsob chovu podporován dotačním titulem na pasení hospodářských zvířat. Další druhy ustájení koní se z hlediska požadavku koní na pohyb snaží více či méně pouze přiblížit (Dražan, 2000). V případě ustájení koně venku po dobu delší než 24 hodin je třeba zajistit napájecí zařízení, u celoročního odchovu pak musí být zabezpečen přístup do stájí nebo do přístřešku. Zimní měsíce smí koně strávit trvale venku, pouze pokud jsou na takový pobyt dostatečně navyknuti, nepůsobí jim utrpení a mají přístup k nezamrzlému zdroji vody. Trvalé celoroční ustájení pouze ve výbězích je možné jen u původních rustikálních plemen, pokud byli takto chovaní jedinci na tento způsob v daných klimatických podmínkách již před zimním obdobím navykáni (Vyhláška č. 208/2004 Sb.). Pastevní ustájení (obr. 57) odpovídá přirozeným potřebám koní nejvíce. Přesto však přílišné množství trávy může vést k problémům (obezita, zchvácení

kopyt,…).

V našich

klimatických

podmínkách je obtížné mít koně na pastvině celoročně bez poškození drnu. Pro odchov se často používá pastevní ustájení alespoň v letním období a při dobré péči o pastviny může být označeno za optimální (Rieder, 2004). Obrázek 1: Pastevní ustájení (Rieder, 2004)

22

Různé kategorie koní mají rozdílnou potřebu plochy na pastvině. Tyto požadavky znázorňuje následující tabulka: Tabulka 2: Potřeba pastevní plochy (Doležal a Navrátil, 1995)

Kategorie Plocha (ha/kus) odstávčata

0,17 ha/ks

ročci

0,33 ha/ks

2-3 letí

0,50 ha/ks

Toto odpovídá vztahu, definovaném Doležalem a Navrátilem (1994): 1 ha = 6 odstávčat = 3 ročci = 1 dospělý kůň

Pohoda koní může být mimo jiné ovlivněna velikostí pastviny, což se při velkém množství koní projeví jejím vysokým zatížením. Tím dochází ke snížení kvality pastvy a poškození drnu. 2.2.1.2 Volné ustájení Volné ustájení je stáj, v níž jsou koně ustájení volně a přivazují se pouze na krmení koncentrovaným krmivem.Volné stáje umožňují ustájení více koní pohromadě. Je vhodné jej využívat pro klisny s hříbaty nebo pro stejné ročníky hříbat a mladých koní v odchovnách (Dušek et al., 2007). Volné ustájení: někdy také nazývané skupinové je po pastevním ustájení druhým nejvhodnějším a nejpřirozenějším ustájením(Dražan,2000). Volná stáj má i nevýhody. S větším počtem koní narůstá možnost úrazu při sociálních konfliktech a riziko přenosu nákaz (Meyer a Coenen, 2003). Rieder (2004) rozděluje, stejně jako v případě boxů, stáje na vnitřní (viz obr. 5) a venkovní (viz obr. 6). Dále je možné stáj rozčlenit přepážkami na různé menší prostory a tím snížit riziko vzniku konfliktu.

Obrázek 2: Volná stáj vnitřní (Rieder, 2004)

Obrázek 3: Volná stáj venkovní (Rieder, 2004)

23

Dle přílohy č. 3 Vyhlášky č. 208/2004 Sb., která platí pro nové a poprvé do provozu uvedené stáje od 1. 1. 2012, jsou minimální požadavky na plochu pro jednoho koně ve volném ustájení následující:

Tabulka 3: Minimální prostor pro jednoho koně při chovu ve skupině (Vyhláška č.208/2004 Sb.)

Skupinový box – plocha [m2]

Hala k odpočinku – plocha [m2]

Dospělí koně nad 24 100 % plochy pro dospělého 80 % plochy pro dospělého koně měsíců

koně dle tabulek č.4 a č.5

Mladí koně 13 – 24 75 měsíců

%

plochy

předpokládané

dle tabulek č.4 a č.5 dle 60 % plochy dle předpokládané

velikosti velikosti dospělého koně dle tab.

dospělého koně dle tab.č.4 a č.4 a č.5 č.5 Mladí koně 6 – 12 50 měsíců

%

plochy

dle 40% plochy dle předpokládané

velikosti velikosti dospělého koně dle

předpokládané

dospělého koně dle tabulek tabulek č.4 a č.5 č.4 a č.5 2.2.1.3 Boxové ustájení Boxové ustájení představuje jakýsi kompromis mezi vazným ustájením a ustájením volným. Poskytuje koni více prostoru a volného pohybu, než ustájení vazné, ale dost často na úkor sociálního kontaktu. V dnešní době je tento typ ustájení nejpoužívanějším v Evropě (Waran, 2002). Boxy mají stěny vysoké 2,2 – 2,5 m, do výše 1,2 – 1,4 m bedněné z 1,5 – 2“ tlustých, hladkých a na svlak nebo pero sesazených a nezávadným nátěrem napuštěných fošen (nejlépe dubových). Nad nimi je v železném rámu mřížoví z hladkých prutů o průměru 15 – 20 mm na vzdálenost od sebe cca 60 mm, aby mezi nimi při případném kopnutí neuvízla končetina kopytem. Dveře boxů (min. šířka 1,2 m s venkovním bezpečnostním zavíráním, pro matky s hříbaty 1,4m) jsou na výšku členěny stejně jako pažení a jsou buď zasouvací, nebo jednokřídlé otevírané ven. Minimální plocha boxu se vypočte podle P = (2 x KVH)2, kde KVH je kohoutková výška hůlková. Plocha boxu je 9 – 16 m2, rozměr boxu 3x3 m je vhodný pouze pro menší plemena (Navrátil, 2007; Bockish, 2007). Box nemusí být kvadratický, ale užší strana boxu by měla mít minimální šířku: kohoutková výška x 1,5. Box pro klisnu se hříbětem (porodní) nebo pro plemenného hřebce by neměl mít menší plochu jako 16 m (Dražan, 2001). 24

V následujících tabulkách jsou uvedeny minimální plochy boxů dle přílohy č. 3 Vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, které platí pro nové a poprvé do provozu uvedené stáje od 1. 1. 2012.

Tabulka 4: Minimální prostor v boxu pro koně – individuální ustájení (Vyhláška č.208/2004 Sb.)

KVH [m]

Plocha [m2]

Nejkratší strana [m]

Méně než 0,85

3,00

1,50

0,86 až 1,07

4,00

1,60

1,08 až 1,30

5,00

1,90

1,31 až 1,40

6,00

2,10

1,41 až 1,48

7,00

2,20

1,49 až 1,60

8,00

2,35

1,61 až 1,70

9,00

2,50

Více než 1,71

10,00

2,70

Při krátkodobém ustájení může být plocha zmenšena na 85 % z uvedených rozměrů

Tabulka 5: Minimální prostor v boxu pro hříbata a pro klisnu s hříbětem (Vyhláška č.208/2004 Sb.)

KVH v [m]

Plocha [m2]

Nejkratší strana [m]

Méně než 0,85

3,50

1,50

0,86 až 1,07

4,50

1,60

1,08 až 1,30

6,50

1,90

1,31 až 1,40

7,50

2,10

1,41 až 1,48

8,50

2,20

1,49 až 1,60

10,00

2,35

1,61 až 1,70

11,00

2,50

Více než 1,71

13,00

2,70

Klisna s hříbětem mohou být v tomto prostoru drženi společně do stáří hříběte 6 měsíců, poté musejí být ustájeni ve společném prostoru, odpovídajícímu ustájení ve skupině.

Boxy mohou být dvojího typu: vnitřní (viz obr. 2) a venkovní (viz obr. 3). Oba typy je vhodné kombinovat s výběhem, či pastvou (Rieder, 2004). Vnitřní boxy jsou seřazeny ve stáji v jedné nebo ve dvou řadách (Doležal et al., 1993). Venkovní boxy bývají navzájem odděleny pevnou dřevěnou bariérou, často po celé výšce boxu, takže kůň, přestože vidí ven a může 25

pozorovat dění venku, nemá přímý sociální kontakt. Někdy je část stěny nahrazena, stejně jako u vnitřních boxů, mříží. Dveře by měly mít samostatně otevíratelnou horní část, aby měl kůň kontakt s okolím a také kvůli větrání. Střecha boxu by měla mít přesah (Waran, 2002).

Obrázek 4: Vnitřní box (Rieder, 2004)

Obrázek 5: Venkovní box. (Rieder, 2004)

V některých stájích je možné vidět boxy, na které jsou přímo napojené malé výběhy (tzv. paddocky). Ty umožňují zvířeti volbu mezi pobytem venku, nebo ve stáji (viz obr. 4) (Rieder, 2004)

Obrázek 6: Boxy s paddocky (Rieder, 2004)

2.2.1.4 Vazné ustájení Vazné stání je nejméně náročné na zastavěný prostor a finanční náklady, ale nejméně vhodné pro koně, protože jejich pohyb je omezen na minium (Navrátil, 2007) Koně jsou uvázáni jedním či dvěma úvazy, které by měly být dostatečně dlouhé, aby si kůň mohl lehnout. Ve vazných stájích se používá vazná ohlávka nebo nákrční řemen upevněný na jeden nebo dva provazy nebo řemeny, volně probíhající do zdi zabudovaným centrálně umístěným kruhem nebo kruhy na obou stranách stání (vyhláška Mze 208/2004 Sb.) Může být dvojího typu: řadové a individuální. U řadového typu jsou stání oddělena pohyblivými přívorami, což alespoň omezeně umožňuje kontakt mezi jednotlivci. U individuálního typu jsou stání z obou stran oddělena vysokým hrazením. Stání musí být 300350 cm dlouhé a 150-180 cm široké (Dušek et al., 2007). 26

Šarapetka a kol. (2005) uvádí, že velikost stání závisí na velikosti koně a pohybuje se v rozmezí 150 až 180 cm šířka a 270 až 300 cm délka. Pro plemenné hřebce je šířka stání až 210 cm a délka až 320 cm. Sklon stání by měl činit 2 až 2,5 cm na 1 m délky stání. Mezi stáním a chodbou je otevřená močová stružka. Následující

Obrázek 7: Vazná stáj (Rieder, 2004)

tabulka

uvádí

minimální rozměry stání dle přílohy č. 3 Vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, které platí pro nové a poprvé do provozu uvedené stáje od 1. 1. 2012.

Tabulka 6: Minimální rozměry stání pro koně (Vyhláška č.208/2004 Sb.)

KVH [m]

Délka [m]

Šířka [m]

Výška přepážky [m]

Méně než 0,85

1,50

1,00

0,80

0,86 až 1,07

1,80

1,15

0,95

1,08 až 1,30

2,15

1,40

1,15

1,31 až 1,40

2,35

1,50

1,25

1,41 až 1,48

2,45

1,60

1,30

1,49 až 1,60

2,65

1,75

1,40

1,61 až 1,70

2,85

1,85

1,50

Více než 1,71

3,00

2,00

1,60

Vazné ustájení bylo v dřívějších dobách poměrně běžné. Vazné ustájení zřizovali hlavně soukromě hospodařící zemědělci, kteří však koně celodenně využívali a proto byli přivázáni pouze při krmení a v průběhu noci. Toto ustájení je z pohledu ekonomického nejvýhodnější. Umožňuje oproti boxové stáji zvýšit kapacitu až dvojnásobně a snížit potřebu steliva až o 2/3 a zvýšit využití pracovní síly. To jsou jediné přednosti, protože co se týče welfare koní, je to nejhorší, co koním můžeme připravit. V dnešní době je však tento způsob ustájení považován za neetický (Dražan, 2001).

27

2.2.2 Osvětlení, větrání a podestýlání Hlavní podmínky, kterým musí dobrá stáj vyhovovat jsou světlost, vzdušnost a prostornost. Jako výplň do oken se osvědčilo drátěné sklo zelené barvy, které nejlépe rozptyluje světlo (Dušek et al., 2007) Vhodný je též dutinkový polykarbonát z důvodu pevnosti a bezpečnosti. Okna mají zajišťovat přirozené osvětlení stáje a větrání objektu (Doležal et al., 1993) Osvětlení a větrání jsou významnými činiteli při tvorbě stájového mikroklimatu, proto zde uvádím požadavky pro mikroklimatické ukazatele (Doležal et al., 1993 a Dušek et al., 2007) o Teplota – optimální 15 – 20°C, v zimě nemá klesnout pod 6°C o Relativní vlhkost – optimální 60 – 80%, maximální 85% o Rychlost proudění vzduchu ve stáji v létě 0,5 m.s-1, v zimě 0,25 m.s-1 o CO2 – 0,25% objemových o NH3 – 0,0025% objemových o H2S – 0,001% objemových 2.2.2.1 Osvětlení Osvětlení stájí je dvojího typu, přirozené a umělé. Fyziologické osvětlení pro koně je 40 lx, to se však liší od pracovního osvětlení stáje vhodného pro člověka, které je 100 lx. Proto je nutné mít ve stájích i osvětlení umělé, které odpovídá potřebám člověka. Musíme také brát v potaz, že oko koně se špatně vyrovnává s náhlými změnami osvětlení (Doležal et al., 1993). Ve stájích pro koně je nezbytné dostatečné denní světlo, udávané poměrem plochy oken k půdorysu stáje. Jako odpovídající se uvádí poměr 1:10 až 1:20. Menší plochu je možné akceptovat u stájí pro tažné koně, větší musí být pro plemenné koně a odchov (Misař, 1992) Technická doporučení pro zemědělskou výstavbu informační listy (Doležal et al., 1993) udávají následující parametry pro okna: o minimální plocha oken má být 120 x 90 cm o umístění oken mimo dosah koní (min. ve výši 1,8 – 2 m) tak, aby přímé sluneční paprsky neoslňovaly koně o poměr plochy oken k ploše podlahy v průměru 1 : 8 – 12, v případě nutnosti u rekonstruovaných stájí max. 1 : 16 (1 m2 okna na 8 – 12, resp. 16 m2 podlahy)

28

2.2.2.2 Větrání Stáj musí být dobře větratelná, zajišťující čistotu vzduchu na úrovni vzduchu venkovního. Kůň dobře snáší zimu, proto je důležitější zajistit přívod čerstvého vzduchu do stáje než udržení optimální teploty (Šarapetka a kol., 2005; Miraglia a Simoni, 2007). Podmínkou optimálního stájového mikroklimatu pro koně je účinné větrání. Nejúčinnější cirkulaci vzduchu ve stáji je možné zajistit odvodem teplého vzduchu stropními výparníky. Přívod čerstvého vzduchu je možný podstropními dřevěnými truhlíky, popřípadě větráním okny a dveřmi. Obavy z negativního vlivu průvanu jsou často málo opodstatněné. Důležité je zamezit negativním vlivům nadměrné vlhkosti stájového prostředí (Misař et Jiskrová, 2001) Okna, zajišťující větrání by měla být sklopná dovnitř, zdvojená nebo s izolačním dvojsklem (Doležal et al., 1993). Přísun čerstvého vzduchu do stáje je velmi důležitý – předchází se tím vzniku respiračních onemocnění. Je však nutné vyhnout se zbytečnému průvanu. Optimální proudění vzduchu ve stáji je v létě 0,5 m.s-1 a v zimě 0,25 m.s-1 (Dušek et al., 2007). Podle Doležala et al. (1993) by měla být minimální kubatura stáje na 1 dospělého koně (při výměně vzduchu třikrát za hodinu) 25m3. Větráním můžeme omezit množství škodlivin vdechovaných koněm, nemůžeme tím však řešit zjevné nedostatky v managementu. Kůň bude stále dýchat spory z plesnivého sena nebo nekvalitní podestýlky i v sebelépe větrané stáji (Waran, 2002).

2.2.2.3 Podestýlání Velice důležitým činitelem pro udržení dobrých hygienických poměrů ve stáji je dostatečná a kvalitní podestýlka (Jokl, 1997) Podestýlka by měla nasávat nebo vázat výměšky koně, tvořit tepelnou izolaci a rovněž chránit před mechanickým poraněním. Jako podestýlkový materiál přicházejí v úvahu sláma, rašelina, piliny nebo hobliny. (Meyer a Coenen, 2003). Stelivo je, hned po seně, druhým nejvýznamnějším původcem respiračních onemocnění. Hojně používaná sláma obsahuje více spor plísní než ostatní používané materiály (Waran, 2002) Další nevýhodou je nekontrolovaný příjem slámy, který může vést k reinfekcím parazity a při špatné kvalitě slámy i k zažívacím problémům. Množství slámy 5 – 6 kg/kus a den postačí jen tehdy, zdržují–li se koně denně několik hodin venku, jinak je potřeba až 10 kg (Meyer a Coenen, 2003). Dušek et al. (2007) uvádí, že nejvhodnější podestýlkou je žitná, nebo pšeničná sláma, buď celá, nebo rozřezaná na délku 20 – 30 cm, která lépe váže výkaly a lépe vstřebává čpavek. Spotřebu steliva však uvádí pouze cca 3 kg na kus a den. Dalším často 29

používaným stelivem jsou dřevěné piliny (hobliny). Tyto ovšem většinou dost práší a obsahují ostré štěpiny dřeva, které je nutno odstraňovat. Dnes jsou k dostání upravené piliny lisované v balících, které zaručují bezprašnost a čistotu. Rašelina velmi dobře saje, ale v suchém stavu dost práší. Dá se použít jako spodní vrstva matracové podestýlky. Jako náhradní stelivo lze také používat shrabané listí, rákos a dřevitou vlnu.(Dušek et al., 2007). Recyklované, na kousky natrhané noviny mají výbornou absorpční schopnost a užívají se v místech, kde jsou ostatní druhy steliva špatně dostupné. Mills (2004) popisuje jednoduchý test preference podestýlek (piliny, sláma a papír). Výsledky tohoto testu ukázaly, že koně nejčastěji volili slámu, pak piliny a nejméně času trávili na papírové podestýlce. Doležal et al. (1993) uvádí tyto 3 způsoby podestýlání:

o Výměnná podestýlka: -

používá se na stáních a v boxech na nepropustné podlaze, denně se vyměňuje

-

tento typ je pracný, finančně a materiálově náročný

-

potřeba slámy je 3,5 – 10 kg/ks-1.den-1

o Matracová podestýlka: -

je výhodnější, skládá se z více vrstev

-

odspodu 2-3 cm vrstva vápna, 10-20 cm pilin nebo rašeliny, vrchní vrstva, která se průběžně doplňuje, aby byla suchá, je sláma nebo hobliny

-

denně se odstraňují pevné výkaly a mokrá místa

-

obměňuje se cca 1x za měsíc

-

potřeba slámy je 5 - 6 kg/ks-1.den-1

o Hluboká podestýlka: -

používá se hlavně ve volných stájích

-

jedenkrát za 2-3 měsíce se musí vyhrnovat a založit nová

-

potřeba slámy je nad 6 kg/ks-1.den-1

Kůň (500 kg ž.hm.) vyloučí denně v průměru 30 – 60% z hmotnosti přijatého krmiva. Produkce výkalů činí cca 15 – 20 kg/ks-1.den-1 a produkce moči je 4 – 8 kg/ks-1.den-1 (Doležal et al., 1995)

30

2.2.3 Krmení a napájení Mezi základní životní potřeby koní, stejně jako jiných zvířat či člověka, patří příjem vody a potravy. Všechna předkládaná krmiva, musí být zdravotně nezávadná. Výživa byla vždy v dějinách chovu koní jedním z klíčových faktorů ovlivňujících jejich zdraví, sportovní výkony a reprodukci. Do pojmu výživa zahrnujeme celý soubor dějů živení zvířete, a to nejen materiální substrát – krmivo, nýbrž i vlastní technologii krmení, tj. způsob jeho dávkování. Nepřímo tedy též množství a jakost krmiva včetně jeho vlivu na organismus (Dušek et al., 2007) 2.2.3.1 Krmení Mayer a Coenen (2002) rozdělují běžná krmiva pro koně na dvě základní skupiny: na krmiva objemná a jadrná (koncentrovaná). Trávicí ústrojí koně je ve srovnání s přežvýkavci menší. Z této skutečnosti vyplývá potřeba krmit koně častěji, minimálně třikrát denně. Kůň přijímá potravu poměrně pomalu, dobře ji rozkouše a prosliní, což je pro trávení velmi důležité. Na každé krmení potřebuje zhruba dvě hodiny. Polovinu denní dávky podáváme zásadně večer, druhou polovinu rozdělíme na ranní a polední krmení. Koně krmíme v přesně stanovené době. Nová krmiva zařazujeme do krmné dávky postupně (Dušek et al., 2007) Na základě tzv. „nejmodernějších systémů“ chovu (spíše nejracionálnějších z hlediska doby pobytu lidského subjektu v objektech ustájení koní) se předkládá potrava těmto zvířatům ve dvou denních dávkách. Jejich následná konzumace trvá 30 minut až 4 hodiny. Uvedený model je v příkrém rozporu s téměř kontinuálním příjmem potravy při celodenním pobytu koní na pastvě. V letních měsících by se měla výživa koní zajistit především pastvou. Krmení koní je složitý proces, vyžadující značné zkušenosti (Duruttya, 2005). Seno by mělo být podáváno na zem, pod žlab nebo napáječku (Doležal a Navrátil, 1993). Objemné krmivo může být podáváno v jeslích, sítích nebo přímo ze země. Dříve běžné jesle ve větší výšce nad žlabem se nedoporučují. Žlaby na koncentrované krmivo by měly mít dostatečný objem (cca 50 l). Osvědčila se velikost 70 x 30 cm o hloubce cca 20 cm. Žlab by měl mít hrany zaoblené dovnitř, aby nedocházelo k vyhazování krmiva. Žlab musí být snadno čistitelný, bez ostrých hran a zlomů. Ve starších stájích lze převážně vidět žlaby kameninové nebo kamenné. Dnes jsou nahrazovány plastovými odlitky, případně plechovými (např. zinkovými) žlaby (Meyer a Coenen, 2003).

31

U vazného způsobu ustájení je často využíváno tzv. krmných stolů, které vyplňují prostor v přední části stáje. Ve vyzdívce je zabudována mušle žlabu současně s napáječkou. U hromadného způsobu ustájení jsou žlaby často umisťovány po celé délce zdi volné stáje. Koně by měli být u příkrmu přivazováni, aby nedocházelo k omezování submisivních jedinců dominantními (Doležal a Navrátil, 1994). U volného ustájení se prostorové požadavky liší dle věku. Hříbě odstavené potřebuje minimálně 0,6 m, roček 0,7 m a dospělý kůň 0,8 m (Dražan, 2000). Vyhláška č. 208/2004 Sb. však pro stáje s volným ustájením udává pro nově budované stáje od 1.1.2012 následující rozměry pro krmné místo na jednoho koně (viz tab. 7) Tabulka 7: Minimální rozměry stání pro koně – krmné místo při volném ustájení

KVH [m]

Délka [m]

Šířka [m]

Méně než 0,85

1,40

0,50

0,86 až 1,07

1,75

0,50

1,08 až 1,30

2,10

0,55

1,31 až 1,40

2,30

0,60

1,41 až 1,48

2,40

0,65

Dnes již existují počítačem řízené systémy, kdy je koni (přes vysílač umístěný na ohlávce) u krmiště podáno naplánované množství krmiva. Systém slouží jak k usnadnění práce, tak k přesné kontrole množství přijatého krmiva (Meyer a Coenen, 2003). 2.2.3.2 Napájení Potřeba vody záleží na druhu a individualitě jedince, druhu krmiva a způsobu krmení, klimatických poměrech, chovném využití zvířete, věku, ev. jeho kondičním stavu (Duruttya, 2005). Kůň má být napájen čistou, čirou, odraženou a zdravotně nezávadnou vodou. Dospělý kůň vypije denně 20 – 50 l vody. V ideálním případě by kůň měl pít „z hladiny“, odraženou, zdravotně nezávadnou vodu o teplotě 8-12°C. Nejrozšířenějším způsobem jsou automatické napáječky různých typů podle výrobců. Napájecí nádoby by měly být umístěny max. 1,2 m od podlahy a měly by být také snadno udržovatelné. Někteří koně si namáčejí každé sousto sena a je tedy třeba napáječky velmi často kontrolovat a včas odstranit nečistoty. Při pastevním způsobu ustájení je ideální průtočné napajedlo se zpevněným břehem (nezamrzá; stále čerstvá voda), nejčastěji jsou však používány cisterny s větší napájecí nádobou. Na trhu jsou dnes i nezamrzající napájecí systémy (Navrátil a Doležal, 1994; Dušek et al., 2007). 32

Palman (2005) uvádí, že napáječky je nejvhodnější umístit v blízkosti žlabu, protože mnozí koně při žraní často pijí. Naopak Meyer a Coenen (2003) uvádějí, že při boxovém ustájení je lépe umístit napáječku naproti žlabu, aby se zabránilo častému přijímání vody a znečištění napáječek zbytky krmiv na tlamě koně. Ve vazné stáji musí být napáječky umístěné vedle žlabu. Koně starší než 2 týdny a koně, kteří nejsou napájeni podle vlastní potřeby je povinné pokrýt potřebu tekutin minimálně třikrát denně (Vyhláška 208/2004 Sb.).

33

2.3 Ustájení a welfare I přes přibližně 6 000 let trvající domestikaci si koně zachovali přirozenou pohybovou aktivitu při vyhledávání krmiva a potřebu aktivního pohybu. Pohyb zabezpečuje nejen regeneraci pohybového aparátu, ale i motilitu střevního traktu a trávicího ústrojí. Pravidelný pohyb je nezbytný pro správnou funkci kloubů, šlach a jejich elasticitu, pro správný vývoj a funkčnost kopytního pouzdra. Svobodný pohyb naplňuje nejen přirozenou nutnost tělesné aktivity koně, ale i jeho psychické a sociální požadavky (Dražan, 2000). Životní pohoda zvířat, závisí na tom, jak si člověk myslí, že se zvíře za daných podmínek cítí. Zákon udává povinnosti chovatele a tím jasně určuje hranice. V některých případech na to nemáme zákon, aby nás vedl a tak se musíme řídit vlastními úsudky. Rozhodování není vždy jednoduché. Je důležité zkoumat fakta a snažit se co nejlépe jednat. Bohužel stále nevíme vše o tom, co koně potřebují nebo chtějí, a jak můžeme vidět, naše domněnky nemusejí být vždy správné. Neexistuje žádné jednotné nebo jednoduché měřítko pro posouzení welfare. (Mills, 2004)

2.3.1 Pět svobod Myšlenka humánního zacházení se zvířaty a welfare (životní pohody) zvířat vychází z respektování tzv. pěti svobod, které byly formulovány britským etologem, profesorem Johnem Websterem. Ochranu zvířat, resp. koní, můžeme chápat jako vytvoření podmínek, umožňujících zvířeti prožívat život v určité míře spokojenosti, pohody neboli welfare. Etolog John Webster (1999) formuloval welfare jako soubor pěti svobod zvířete: -

Svoboda od žízně, hladu a podvýživy

-

Svoboda od nepohodlí

-

Svoboda od bolesti, zranění a nemoci

-

Svoboda uskutečnit normální chování

-

Svoboda od strachu a úzkosti

2.3.2 Neadekvátní projevy chování Pro nenormální chování lze použít několik výrazů: „neadekvátní“ nebo „stereotypní“ chování. Ve starší literatuře se setkáváme s pojmy jako „zlozvyky koní“, příp. „zrážlivosť“. V nejnovější literatuře se zavádí termín „porucha motility zvířete“. Stereotypie je definována jako stále se opakující jednotvárný sled motorických projevů pohybového ústrojí nebo 34

svalstva hlavy a krku. Významná část vědecké obce vyslovuje názor, podle kterého se na vzniku a zachování/fixaci nectností koní podílejí faktory vnějšího prostředí, především podmínky odchovu. V této souvislosti se konstatuje, že stereotypní chování se nejčastěji vyskytuje u koní dlouhodobě uvázaných na stání, resp. u zvířat, která v období několika týdnů postrádají možnost adekvátního pohybu. Výskyt nežádoucích projevů je podstatně nižší v boxovém typu ustájení a pouze v omezené míře se vyskytuje u koní na pastvě, nebo ve výběhu (Duruttya, 2005). Stereotypní chování má souvislost s domestikovanými zvířaty, ale nebyly zaznamenány u zvířat, která nebyla nikdy držena v zajetí. Zdá se, že cca 5-20% koní v každé stáji vykazuje jeden nebo více vzorců nenormálního chování. Není vhodné chovat koně osamoceně, neboť je to zvíře, které intenzivně vyhledává sociální kontakt. I když jsou jiní koně v blízkosti, ale odděleni byť jen stěnou boxu, není možné docílit takového kontaktu, který je pro koně přirozený (např. očichávání, dotýkání). Takto dochází k frustraci a mohou se rozvíjet problémy v chování (Mills, 2004). Koně chovaní v monotónních a omezujících podmínkách vyhledávají příležitosti, jak se zabavit. Většina etologů vidí v omezení pohybu, nudě a nedostatcích v životním prostředí důvod vzniku abnormálních forem chování (Fraser, 1992). Při výskytu některých typů stereotypního chování může dojít k nepříznivému ovlivnění zdravotního stavu koní (Waran, 2002).

Podle Frasera (1992) se neadekvátní chování rozděluje do tří skupin: o Reaktivní odchylky chování - patří mezi hyperaktivní (nebo hyper-reaktivní) stavy. Tyto příznaky bývají většinou považovány za neřesti nebo projevy nežádoucího charakteru a často jsou to projevy problémů v temperamentu. Tyto projevy můžeme určitým způsobem ovlivnit, například upravením krmné dávky (redukce energetické složky krmiva), nebo určením pravidelného denního režimu. Mezi tyto projevy chování patří: náhlá agrese, lekavost, vyhrožování, kousání, kopání, bázlivost, vzpínání a ztuhnutí. o Orálně – ingestivní odchylky chování – souvisí s ústní a zažívací aktivitou. Tvoří skupinu anomálií s variabilními způsoby projevu. Někdy je příčina těchto stereotypií v nedostatku strukturovaného krmiva. Jindy je možné vyloučit toto jako příčinu vzniku stereotypií. Ve většině případů je jasné, že takovéto poruchy jsou úzce spjaty se stresory souvisejícími s držením zvířat. Nejčastější formou tohoto druhu chování je klkání. Dále sem patří okusování předmětů, vyplazování jazyka, „broušení“ řezáků o 35

předměty, žvýkání a okusování dřeva, koprofágie, nadměrné příjímání vody, trichofágie, hltání, pojídání podestýlky, zeminy, písku apod. o Somatické odchylky chování - založené převážně na opakujících se pohybech těla (ne orální). Dají se do určitého stupně regulovat. Patří sem tkalcování, hrabání, chození dokola po boxu, pohazování hlavou, odírání ocasu, sebepoškozování a neochota k pohybu. Hvězdaření, které uvádí Mills (2004) jako další zlozvyk, se díky jeho symptomům může zařadit také do této skupiny stereotypií.

36

3

CÍL PRÁCE

Cílem práce je: o Charakterizovat jednotlivé druhy ustájení a zásady v technologii chovu koní o Zjistit frekvenci jednotlivých typů ustájení a dodržování jednotlivých zásad technologie chovu ve vybraných stájích v Brně o Zjistit závislost abnormálních projevů chování koní na typu ustájení o Srovnat získaná data s podobnou studií v oblasti České Lípy.

37

4

MATERIÁL A METODIKA

K zjištění požadovaných parametrů, které jsou cílem této práce, byl sestaven dotazník (příloha 1) Tento dotazník jsem osobně vyplňovala spolu s majiteli stájí. Dotazník byl vytvořen z více částí. Z části všeobecné, která se týká všech majitelů a ustajovatelů koní. A z jednotlivých částí pro konkrétní typ ustájení, tak aby bylo možné posoudit, jaká je situace z hlediska legislativy a welfare. Zjištěné údaje byly statisticky zpracovány v programu Microsoft Office Excel a Word 2007 formou přehledných grafů vyplývajících z tabulek.

Pro znázornění oblasti, která byla zahrnuta do studie, byla vypracována mapa s vyznačením jednotlivých stájí. Výsledný snímek byl zpracován v aplikaci Google Earth a lokalizace zúčastněných stájí je vyznačena žlutou značkou (příloha 2). Jednotlivé stáje nejsou na snímku nijak číslovány, aby byla zachována anonymita zdrojů.

Jako cílová oblast pro sledování byla zvolena lokalita Brno – město. Celkem byly zpracovány údaje z dvaceti pěti dotazníků. Dva dotazovaní se odmítli studie zúčastnit. V převážné většině případů byl dotazník osobně vyplněn spolu s majiteli stájí a chovateli koní, tak aby mohl být použit pro statistické zpracování. Ve stájích jsem se svolením majitelů změřila plochu oken, podlahovou plochu stáje, výšku stropu pro zjištění kubatury stáje a také rozměry jednotlivých stání, boxů, popřípadě prostor volné stáje. U některých dotazovaných jsou koně chováni ve více objektech a proto se počet stájí, ve kterých bylo prováděno měření, liší od počtu dotazníků. Dotazník byl sestaven z úvodního dopisu a pěti částí. První část byla všeobecná, týkající se lokalizace stáje, určení typu ustájení, technologie krmení, napájení, podestýlání, odklízení hnoje a případného výskytu abnormálního chování. Další části dotazníku byly sestavené pro jednotlivé typy ustájení. Dotazník byl sestavován tak, aby mohlo být sledováno, zda jsou dodržována doporučení a nařízení týkající se chovu koní.

Výsledky z této praktické části jsou pro přehlednost uvedeny v následujícím textu převážně formou grafů, tabulek a komentářů.

Získané výsledky z dotazníků byly porovnány s obdobnou studií provedenou v oblasti České Lípy. Studii provedla a informace poskytla Bc. Mirka Thinová.

38

5

VÝSLEDKY A DISKUSE

5.1 Zhodnocení všeobecné části dotazníku Pro přehlednost v následující tabulce uvádím celkový statistický přehled, vyplívající z dotazníků:

Tabulka 8: Celkový statistický přehled

název

počet

Dotazníků celkem

27

Vyplněných dotazníků

25

Nevyplněných dotazníků

2

Počet stájí (budov)

22

Celkový počet koní

387

Minimální počet koní ve stáji

1

Maximální počet koní ve stáji

64

Průměrný počet koní na stáj

16

Počet stájí s jedním typem ustájení

19

Počet stájí s více typy ustájení

6

Počet koní v pastevním ustájení

32

Počet koní ve volném ustájení

13

Počet koní v boxovém ustájení

331

Počet koní ve vazném ustájení

11

39

Do studie jsem zahrnula všechny stáje, které se mi podařilo v Brně kontaktovat, bez ohledu na to, kolik bylo v dané stáji chováno koní a bez ohledu na to, jaké má stáj zaměření. Nerozlišovala jsem, zda jde o stáje se sportovním zaměřením, nebo zda se zde koně využívají převážně k rekreačním účelům, nebo zda má stáj úplně jiné zaměření jako například výcvik jezdců v jezdecké škole, nebo zda chovaní koně slouží např. jako pomůcka při hipoterapii. Také nebylo v rámci této studie zjišťováno, zda jde o stáj soukromou, kde je majitel stáje zároveň majitelem koní, nebo jde-li o nájemní stáj, kde jsou jednotlivá místa pro koně pronajímána různým majitelům koní. Do této práce byly zahrnuty stáje s různým počtem koní. Největší zastoupení mají malé stáje, celkem 44%. V těchto stájích není chováno více než 9 koní. Stájí, ve kterých bylo chováno 10 – 19 koní, je v této studii 32%. 12 % stájí chová 20 – 29 koní. V ostatních kategoriích bylo vždy po jedné stáji. V kategorii 30 – 39 koní bylo chováno 30 koní, v kategorii 40 – 49 koní bylo chováno 45 koní. Ve stáji s největším počtem koní, bylo chováno 64 koní. Následující graf zobrazuje zastoupení stájí ve zvoleném regionu podle počtu ustájených koní.

Graf 1: Zastoupení stájí, podle počtu ustájovaných koní

40

Ve zvolené oblasti (viz. Příloha 2) bylo dle předpokladu nejvíce stájí s boxovým typem ustájení. Boxových stájí bylo celkem 24, což činí 76% z celkového počtu uvedených typů stájí. V šesti případech šlo o boxovou stáj, kombinovanou ještě s jiným typem ustájení. Ve dvou případech šlo o kombinaci boxového typu ustájení s typem pastevním, ve dvou případech se jednalo o kombinaci boxů a volného ustájení a v posledních dvou případech byly v rámci boxového typu stáje také vazná stání. Pouze jedna stáj, byla jiného typu než boxového. Šlo o stáj s vazným ustájením. V této stáji však už byly udělány úpravy, aby mohla být přebudována na boxovou. Toto je v plánu realizovat do poloviny roku 2012. Rozdělení stájí podle typu ustájení je přehledně uvedeno v grafu 2.

Graf 2: Rozdělení stájí podle typu ustájení

Graf 2 sice udává zastoupení jednotlivých typů stájí ve zvolené oblasti, ale neudává počty koní, chovaných v jednotlivých typech ustájení. Z tohoto grafu by se dalo milně domnívat, že nejvíce koní je chováno v boxovém typu ustájení 78%, potom ve vazných stájích 10% a nakonec ve stájích s volným typem ustájení a pastevním typem ustájení 6%. Také proto udávám počty koní v jednotlivých typech ustájení, které je znázorněno v grafu 3. V boxovém ustájení, které je zde zastoupeno největší měrou 86%, je ustájeno celkem 331 koní. Druhá největší skupina koní 8% žije v pastevním typu ustájení. Ve volných stájích žije 13 koní 3% a nejméně koní 11 je ustájeno ve vazných stájích 3%.

41

Graf 3: Rozmístění koní v jednotlivých typech ustájení

Bylo prokázáno, že pohyb je pro koně nezbytný a to nejen ze zdravotních důvodů. Neomezený pohyb působí příznivě na funkci mechanismu kopytního pouzdra, na vývoj celého pohybového aparátu, ale i na motilitu intestinálního traktu. Lze tedy říci, že každému koni, který je ustájen způsobem, který neumožňuje jeho libovolný dostatečný pohyb, by mělo být umožněno trávit dostatek času na pastvině, popřípadě ve výběhu. Vzhledem k tomu, že zvolená lokalita je druhým největším městem v České republice, není zde dostačující množství trvalých travních porostů. Jak je vidět na mapě rozmístění stájí (Příloha 2), nejsou všechny stáje situované v okrajových částech města Brna, ale nacházejí se i uprostřed zastavěných oblastí. Přesto pouze jedna stáj neumožňuje volný pohyb koní ve výběhu ani na pastvině. Tato jediná stáj má všechny koně na vazném ustájení. Z hlediska welfare není tento způsob ustájení rozhodně vhodný. Pokud jsou koně tímto způsobem ustájeni, měli by většinu dne trávit mimo stáj. V této stáji koně tráví cca 1-3 hodiny prací na jízdárně a zbytek dne jsou ve stáji na úvaze. Tato vazná stáj bude sice v dohledné době přebudována na boxovou, ale stále nebude moci poskytnout koním dostatek pohybu ve výběhu, nebo na pastvině. Ze všech koní chovaných ve volném, boxovém nebo vazném typu ustájení nemají pouze 2% koní přístup do výběhu nebo na pastvinu. 64% koní má přístup do výběhu za každého počasí, 0,5% pouze za příznivého počasí. Pastvinu může využívat 29% koní bez ohledu na počasí a 4,5% koní pouze s ohledem na počasí. Souhrn těchto údajů je pak přehledně zobrazen v grafu 4.

42

Graf 4: Možnost přístupu koní do výběhu nebo na pastvinu

Pozitivní je, že i v městské lokalitě má 93% koní přístup do výběhu nebo na pastvinu. Další otázkou však je, zda mají možnost strávit ve výběhu, nebo na pastvině dostatečně dlouhou dobu.

Graf 5: Doba strávená koňmi ve výběhu, nebo na pastvině

Graf 5 zobrazuje, kolik času ve výběhu stráví koně, kteří k tomu mají příležitost. Pouze v jedné stáji měli koně možnost volby mezi stájí a výběhem. V 10% případů mohli koně trávit ve výběhu 13-14 hodin. V 35% případů trávili koně ve výběhu 10-12 hodin a ve 20% případů 43

trávili koně ve výběhu nebo na pastvině 6-9 hodin. V jednom z těchto případů bylo uvedeno, že koně tráví ve výběhu celý den s „přestávkou“ na polední krmení, na které jsou zavíráni do stáje. Ve 35% případů trávili koně ve výběhu maximálně tři hodiny denně. Je otázkou, zda tito koně trávili čas i jiným způsobem než ve stáji, např. prací na jízdárně, nebo vyjížďkou do terénu. Touto otázkou se však daná studie nezabývala. Je prokázáno, že pokud kůň nemá dostatek pohybu, žije ve stísněných podmínkách či osamoceně, mohou se u něj vyskytnout neadekvátní formy chování s větší pravděpodobností něž u koní žijících ve stádě na dostatečně velkém pozemku. Předpokládalo se, že v pastevním typu ustájení se nebudou vyskytovat zlozvyky a že nejvíce zlozvyků budou vykazovat stáje s ustájením vazným. Toto se prokázat nepodařilo. Projevy neadekvátního chování byly zaznamenány u všech typů ustájení. Výskyt některého abnormálního chování, uvedeného v dotazníku (Příloha 1), potvrdilo 14 z 25 dotazovaných respondentů. Což je více než polovina dotazovaných. Závislost výskytu neadekvátního chování na době, kterou koně stráví ve výběhu, nebo na pastvině, se také nepodařilo prokázat. Ve stáji, kde se koně nedostanou do výběhu ani na pastvinu se projevy neadekvátního chování vyskytovaly u většiny koní. U některých koní pak i kombinace více zlozvyků naráz. Nejčastěji se mezi uvedenými zlozvyky vyskytovalo klkání, hrabání a pohazování hlavou. Dále byly uvedeny tyto zlozvyky: vyhrožování, tkalcování, chození dokola po boxu, neochota k pohybu, lekavost, bázlivost, okusování předmětů, „broušení“ řezáků o předměty, koprofágie, hltání, vyplazování jazyka, kopání a náhlá agrese. U obou stájí, které chovají koně v pastevním typu ustájení, se vyskytuje žvýkání a okusování dřeva, které se v jiných typech ustájení nevyskytlo. Příčinu projevu neadekvátního způsobu chování ve stájích s pastevním ustájením spatřuji v tom, že v těchto stájích nebyly splněny minimální požadavky na plochu (viz. kapitola 5.2) a i v letním období bylo nutné koně přikrmovat objemovým krmivem.

Dalším, ze sledovaných parametrů, byl typ podestýlky. V následujícím grafu (Graf 6) je znázorněno, že nejčastěji používaným typem podestýlky je sláma, což odpovídá údajům v dostupné literatuře. 8% stájí používá k podestýlání piliny a v 32% případů využívají stáje kombinaci pilin a slámy. Ze všech dotazovaných nikdo neuvedl, že by ustajoval koně bez podestýlky. Pouze v jednom případě a pro jednoho koně byl uveden jiný typ podestýlky ze zdravotních důvodů. Tímto typem podestýlky byly slaměné pelety.

44

Graf 6: Typ podestýlky

S podestýlkou do značné míry souvisí také odklízení hnoje. V 64% stájí se hnůj odklízí 1x denně. V těchto stájích pak koně většinu dne trávili ve výběhu nebo na pastvině. Tam, kde koně chodili do výběhu nebo na pastvinu na kratší časový úsek, nebo vůbec bylo uvedeno, že se ráno odklízí hnůj a během dne se jedenkrát, ve dvou případech i víckrát za den místuje. Stáj ve které by se hnůj neodklízel každodenně a stáj s hlubokou podestýlkou se ve sledované oblasti nevyskytla.

Graf 7: Odklízení hnoje

45

Přestože je známo, že koně je vhodné krmit alespoň třikrát denně, skoro 60% koní, zahrnutých do studie dostává příděl objemného krmiva pouze dvakrát denně. V grafu 8 je patrné, ze 8% koní dostává příděl objemného krmiva pouze jedenkrát denně. Všichni tito koně jsou však z jedné stáje, kde dostávají večerní příděl krmení do boxu a ráno jsou puštěni na pastvinu, k ostatním koním, kteří jsou na této pastvině ustájeni permanentně. Na pastvině mají tito koně možnost dalšího krmení, protože jsou zde koně trvale přikrmováni senáží. Vzhledem k počtu koní (45) a prostoru (cca 6 ha), na kterém se pohybují, se dá předpokládat, že submisivní jedinci by mohli mít nedostatek objemného krmiva. Třikrát denně dostává objemné krmivo 22% koní a pouze 11% koní má nepřetržitý přístup k objemnému krmivu. Ve většině stájí převládá způsob podávání objemného krmiva přímo na zem, což je pro koně nejvhodnější a nejpřirozenější způsob podávání. Pouze u pěti koní jsem se setkala s použitím sítí na seno. Ve čtyřech případech však nebylo seno koním v sítích podáváno, ale pouze předem namáčeno a poté vysypáno ze sítě na zem. Jen jeden kůň dostával seno přímo ze sítě. Graf 8: Objemné krmivo

46

Jádro bylo koním podáváno v 69% případů dvakrát denně. 27% koní dostávalo jadrné krmivo třikrát denně a 4% koní jedenkrát denně.

Graf 9: Jadrné krmivo

Koně mají k dispozici automatické napaječky v 68%. Dalších 25% koní má stále přistup k vodě z vědra, nebo jiné nádoby. Z toho vyplývá, že celých 93% koní má vodu k dispozici nepřetržitě. Pouze 7% koní je napájeno z nádoby, nebo vědra, která se pouze několikrát za den doplňuje.

Graf 10: Technika napájení

47

5.2 Zhodnocení části dotazníku pro pastevní ustájení V pastevním typu ustájení je ve sledované oblasti drženo 32 koní, ve dvou stájích. Obě tyto stáje nabízejí také ustájení boxové. Zatížení pastviny koňmi je v jedné ze stájí 12 koní na hektar. V této stáji je chováno 7 koní na ploše 6000 m2. Druhá stáj má 25 koní držených trvale v pastevním typu ustájení. Vzhledem k tomu, že ve stáji je chováno ještě dalších 20 koní v boxech, kteří chodí na celý den na pastvinu k pastevně drženým koním, tak se zatížení pastviny během dne a noci liší. Celková plocha pastviny je cca 6 ha. Zatížení pastviny přes den je 7,5 koně na hektar, přes noc zatížení klesá na 4 koně na hektar pastviny. Je známo, že optimální zatížení pastviny je 1 dospělý kůň na hektar, což obě zmíněné stáje značně převyšují. Z výše uvedeného je patrné, že v obou stájích je nutnost přikrmování objemným krmivem celoročně, což bylo také dotazníkem potvrzeno. Obě stáje s pastevním typem ustájení také uvedly, že koně mají na pastvině k dispozici přístřešek. V jedné stáji (jak sám majitel uvedl) byl však přístřešek zbudován hlavně kvůli dodržení legislativy, která udává přítomnost přístřešku na pastvině jako podmínku pro celoroční ustájení koní venku. Tento přístřešek koně téměř nevyužívají, protože jim neposkytne úkryt před nepřízní počasí a velikostí také neodpovídá chovanému počtu koní. Tento typ ustájení je z etologického hlediska považován pro koně za nejvhodnější, nemyslím si však, že ustájení tohoto typu, jak jsem ho viděla, by byl pro koně optimální. Pohoda zvířat zde může být ovlivněna mimo jiné také velikostí pastviny, což se při velkém poštu koní projevuje jejím velkým zatížením. Mezi koňmi docházelo ve stádě k sociálním konfliktům, koně se navzájem kousali a kopali a na první pohled se dalo rozeznat, která zvířata jsou na konci žebříčku z hlediska hierarchie stáda. Nemyslím si, že by byly naplněny požadavky z hlediska welfare.

48

5.3 Zhodnocení části dotazníku pro volné ustájení Volný typ ustájení koním poskytovaly dvě stáje, tyto stáje měli k dispozici také boxový typ ustájení. Tímto způsobem bylo chováno 13 koní. Obě stáje měly venkovní typ volného ustájení. V jedné ze stájí připadalo na jednoho ustájeného koně 8-10 m2 plochy, což by při výstavbě nové stáje bylo vhodné pro koně s KVH 148 – 171 cm. Ve druhé stáji měli koně k dispozici nad 10 m2 plochy. Myslím si, že vzhledem k tomu, že jedna ze stájí umožňovala koním neomezený přístup do výběhu a druhá stáj za příznivého počasí přístup na pastvinu, splňují tyto stáje mnohem lépe požadavky na ustájení z hlediska welfare, než předchozí zmiňované stáje s pastevním typem ustájení.

5.4 Zhodnocení části dotazníku pro boxové ustájení Následující graf zobrazuje podíl boxů vnitřních a venkovních (Graf 11)

Graf 11: Rozdělení boxů na vnitřní a venkovní

Jedním z důležitých kritérií, která ovlivňují pohodu koní je velikost boxu. 86% koní z této stuie je ustájeno v boxe. Tráví v něm celou noc a někteří dokonce i velkou část dne. V 8% případů bylo zjištěno, že boxy jsou menší než 8 m2. Pokud by šlo o nově zbudované stáje směli by být v těchto boxech podle vyhlášky 208/2004 Sb. ustájeni koně s maximální kohoutkovou výškou hůlkovou 148 cm. Těchto boxů bylo celkem zaznamenáno 27, ale pouze v šesti z nich byly ustájeni koně s menší kouhoutkovou výškou něž 148 cm. V ostatních 21 49

boxech byli koně s větší kohoutkovou výškou. Všech těchto 21 koní mělo alespoň celodenní možnost pobytu ve výběhu. Ve 25% případů mají koně box o velikosto 8-10 m2, a v 67% mají box větší než 10 m2. Plocha 10 m2 je dle vyhlášky 208/2004 Sb. odpovídající pro koně s KVH 171 cm.

Graf 12: Rozdělení podle velikosti boxů

Ve dvou stájích, mají nastálo také neobsazené turnajové boxy, pro ustajování koní během závodů. Těchto boxů je celkem 64 dohromady z obou stájí. Tyto boxy mají plochu cca 9 m2. Takto velké boxy jsou při krátkodobém ustájení tolerovány i pro koně větší než 171 cm KVH.

5.5 Zhodnocení části dotazníku pro vazné ustájení Ve vazném ustájení je chováno celkem 11 koní, z této studie. Všichni tito koně mají k dispozici plochu stání větší než 6 m2, což vyhovuje podle vyhlášky 208/2004 Sb. i pro koně větší než 171 cm KVH. Vzhledem k tomu, že 8 z těchto koní nemá možnost využívat výběh ani pastvinu, bylo by vhodné chovat tyto koně v jiném typu ustájení, kde se budou moci alespoň v omezené míře volně pohybovat. Toto řešení už je zahájeno stavebními úpravami v dané stáji a mělo by být dokončeno do poloviny roku 2012. Zbylí 3 koně jsou ve stáji pouze v nočních hodinách a přes den jsou na pastvině, nebo ve výběhu. I tak by bylo z hlediska welfare vhodnější tyto koně ustájit například v boxe, ale to není v případě těchto koní v plánu.

50

5.6 Zhodnocení stájí (budov) V následující tabulce uvádím parametry stájí jako poměr oken : podlahové ploše stáje a také objem vzduchu připadající na jednoho koně v jednotlivé stáji. Vzhledem k tomu, že byl dotazník anonymní, záměrně neuvádím, v které stáji byly konkrétní hodnoty naměřeny a jednotlivým stájím jsem pouze přiřadila pořadová čísla od 1 do 22. Tabulka 9: Parametry stájí

stáj

poměr plocha podlahová oken k oken stáje plocha podlahové [m2] stáje [m2] ploše stáje

výška stropu [m]

kubatura stáje [m3]

na jednoho koně připadá [m3]

1

9,24

144,00

1 : 15

3,45

497

62

2

1,02

37,50

1 : 37

3,19

120

60

3

3,04

68,01

1 : 22

3,24

220

55

4

3,85

60,41

1 : 16

3,41

206

26

5

8,12

25,50

1:3

2,95

75

25

6

4,17

100,00

1 : 24

2,78

278

56

7

7,04

192,00

1 : 27

2,57

493

41

8

7,00

112,00

1 : 16

2,53

283

57

9

3,48

51,59

1 : 15

5,03

259

130

10

3,60

130,98

1 : 36

4,40

576

58

11

12,84

322,50

1 : 25

2,50

806

50

12

22,39

720,25

1 : 32

2,54

1829

59

13

29,40

248,76

1:8

3,02

751

42

14

27,75

370,00

1 : 13

3,62

1339

84

15

6,55

253,50

1 : 38

3,00

761

127

16

12,75

40,00

1:3

2,88

115

29

17

28,60

300,00

1 : 10

2,40

720

33

18

15,12

193,00

1 : 13

4,12

795

38

19

20,16

350,95

1 : 17

3,50

1228

58

20

20,00

324,00

1 : 16

3,50

1134

54

21

3,00

40,30

1 : 13

4,00

161

27

22

24,70

192,00

1:8

3,47

666

56

51

Při zhodnocení stájí z pohledu dostatku denního světla ve stáji vyšly nejlépe hned dvě stáje, které mají poměr oken k podlahové ploše stáje 1:3. Jde zde přímo o předimenzované množství oken, a takto velká plocha by mohla v zimě způsobovat velké tepelné ztráty. V dostupné literatuře se uvádí optimální poměr oken k podlahové ploše stáje v rozpětí 1:8 až 1:20. Toto splňuje 12 ze sledovaných stájí. Bohužel musím uvést, že ve většině stájí nebyla okna čistá a tím byl značně snížen světelný komfort, takže i když stavebně splňují požadavek na světelné optimum, ve skutečnosti se do stáje dostane podstatně méně světla. Nedostatek denního světla z důvodu malé plochy oken byl zjištěn hned v 8 stájích. Převážně šlo o budovy přestavěné z jiných zemědělských objektů na stáj pro koně. Ve třech případech však byly stáje budované přímo pro koně.

Je známo, že dospělý kůň potřebuje (při výměně vzduchu třikrát za hodinu) 25 m3 vzduchu. Tento požadavek byl splněn ve všech stájích, zahrnutých do studie. Ve dvou stájích připadal na jednoho koně až pětinásobek požadovaného objemu.

5.7 Srovnání s obdobnou studií z jiné části České republiky Protože oblast, zvolená pro provádění této studie je velice specifická, připadalo mi zajímavé srovnat tuto studii se studií obdobnou, z naprosto jiné lokality České republiky. Pro srovnání mi byla k dispozici poskytnuta studie z oblasti České Lípy, kterou zpracovávala Bc. Mirka Thinová. Vzhledem k tomu, že oblast českolipska má naprosto jiné geografické rozložení, předpokládalo se, že i podmínky pro chov koní zde budou rozdílné, než uvádím v předcházejícím textu. Do studie v oblasti České Lípy bylo zahrnuto 497 koní z 50 stájí. Průměrný počet koní na jednu stáj je zde 10, což je v porovnání s brněnskou studií méně. V českolipské studii je velmi rozdílné zastoupení jednotlivých typů ustájení oproti studii brněnské. Pastevní ustájení je zde zastoupeno 46%, volné 5%, boxové 47% a vazné 2%. I když výskyt boxového ustájení uvedli dotazovaní téměř stejně často jako výskyt pastevního typu ustájení, je chováno více koní v pastevním typu ustájení. Celkem 280 koní, což činí 56% z celkového počtu koní. V boxovém typu ustájení bylo chováno 210 koní, což je 42% koní, kteří byli zahrnuti do této studie. V brněnské studii bylo v boxovém ustájení chováno 331 koní, což je 86%. Tento markantní rozdíl se dal však předpokládat, vzhledem k odlišnostem, které tato území mají. Ve studii z českolipska je uvedeno, že všechny stáje s boxovým typem ustájení umožňují koním pastvu nebo pobyt ve výběhu v průměru 10 hodin denně. Zastoupení venkovních a 52

vnitřních boxů je stejné, kdežto v Brně jasně převládají boxy vnitřní. Stáje s pastevním typem ustájení uvádějí, že 22% stájí udává zatížení pastviny jedním koněm na hektar, ve 48% je zatížení pastviny 1-5 koní na hektar a v 30% je zatížení větší, než 5 koní na hektar. V brněnské studii nemají koně zdaleka takovou možnost pastvy. Vzhledem k tomu, že z hlediska welfare se zdá českolipská oblast pro chov koní příznivější, dal by se také předpokládat menší výskyt abnormálního chování u koní v této oblasti. V Brně vykazovali koně neadekvátní projevy chování ve více než polovině (56%) dotazovaných stájí, kdežto v okolí České Lípy pouze ve 44% stájí. Jako nejčastější zlozvyky bylo uvedeno okusování dřeva, broušení řezáků o předměty, vzpínání a vyhrožování. V Brně se nejvíce vyskytovalo klkání a hrabání. Rozdíl v typu nejčastěji uvedených forem abnormálního chování vidím hlavně v rozdílech v typu ustájení. Dalším markantním rozdílem bolo, že v 26% dotazovaných stájí v českolipské studii nepoužívají žádnou podestýlku. S tímto jsme se ve stájích v Brně nesetkala v žádném z případů. Jako nejoblíbenější podestýlka vyšla, stejně jako v brněnské studii, sláma. Ve srovnávací studii z České Lípy bylo uvedeno, že ve 38% stájí mají koně k dispozici automatickou napáječku, v 35% mají nepřetržitý přístup k vodě z vědra nebo nádoby, v 25% jim je voda doplňována do nádob několikrát denně a ve 2% případů mají koně k dispozici vodu z potoka. V brněnské studii mělo k dispozici automatickou napáječku 68% koní.

53

6

ZÁVĚR

Cílem předkládané práce bylo charakterizovat jednotlivé druhy ustájení a zásady v technologii chovu koní a zjistit jejich zastoupení a dodržování v městě Brně. Pro tento účel byl statisticky zpracován dotazník, který byl vyplněn spolu s majiteli stájí. Ve stájových objektech byly měřeny plochy oken, podlahová plocha a výška stropu stáje. Dále byla měřena plocha boxů a stání pro koně. Tyto údaje byly následně statisticky vyhodnoceny. Studie se zúčastnilo dvacet pět stájí ve zvolené lokalitě Brno – město a jejich poloha byla zaznamenána do mapy v Příloze 2. Do studie bylo celkem zahrnuto 387 koní. Do této práce byly zahrnuty stáje s různým počtem koní. Největší zastoupení mají malé stáje, celkem 44%. Boxových stájí bylo celkem 24. V šesti případech šlo o boxovou stáj, kombinovanou ještě s jiným typem ustájení. V boxovém ustájení, které je zde zastoupeno největší měrou 86%, je ustájeno celkem 331 koní. 64% koní z těch, kteří nejsou ustájeni pastevně, má denně možnost přístupu do výběhu. Koní, kteří tráví ve výběhu, nebo na pastvině pouze 1-3 hodiny denně je 32%. Ve více než polovině stájí se vyskytovaly abnormální projevy chování. Nepodařilo se prokázat závislost na typu ustájení. Nejčastěji používaným typem podestýlky byla sláma. Hnůj byl ve všech dotazovaných stájích odklízen denně. V 36% také ještě během dne místovali. Objemné i jadrné krmivo bylo ve většině stájí podáváno koním dvakrát denně. Ve většině případů měli koně neomezený přístup k vodě, v 68% měli možnost využívat automatickou napáječku. V pastevním typu ustájení byli koně chovaní s větším počtem koní na hektar, než je optimální, proto bylo nutné přikrmování objemným krmivem i během pastevního období. Volný typ ustájení koním poskytovaly dvě stáje, obě tyto stáje měly venkovní typ volného ustájení. Koně v těchto stájích měli dostatek prostoru. Boxové ustájení bylo zastoupeno ze 74% boxy vnitřními a z 26% boxy venkovními. Převážná většina koní 67% mělo box větší než 10 m2. Plocha 10 m2 je dle přílohy 3 vyhlášky 208/2004 Sb.ve stájích postavených od 1.1.2012 odpovídající pro koně s KVH 171 cm. Pro stáje stávající současná legistativa neukládá žádná nařízení minimálních ploch. Ve vazném ustájení bylo chováno 11 koní, jejich stání by také splnila požadavky legislativy pro nově budované stáje. Studie se zabývá také zhodnocením světelných podmínek ve 22 stájových objektech. Z toho osm nevyhovuje požadavkům na množství denního světla. Z hlediska potřebné kubatury stáje na jednoho koně vyhověly všechny objekty. Brno jako druhé největší město v České republice není určitě nejvhodnějším místem pro chov koní. Také proto bylo zajímavé srovnat chov koní s jinou oblastí v České republice. Oblast České Lípy, ve které byla prováděna srovnávací studie, nabízí pro chov koní naprosto jiné 54

podmínky než Brno. Do studie v oblasti České Lípy bylo zahrnuto 497 koní z 50 stájí. Pastevní ustájení je zde zastoupeno 46%, volné 5%, boxové 47% a vazné 2%. V boxovém typu ustájení bylo chováno 210 koní, což je 42% koní, kteří byli zahrnuti do této studie. V brněnské studii bylo v boxovém ustájení chováno 331 koní, což je 86%. Tento markantní rozdíl se dal však předpokládat, vzhledem k odlišnostem, které tato území mají. Podmínky pro chov koní z hlediska welfare se zdají být v oblasti České Lípy příznivější než v Brně. V Brně vykazovali koně neadekvátní projevy chování ve více než polovině (56%) dotazovaných stájí, kdežto v okolí České lípy pouze ve 44% stájí. V technologii chovu koní stále přetrvává mnoho nedostatků. Mnohdy tyto nedostatky pramení z pouhé nevědomosti majitelů. Není složité si koně pořídit, ale dokázat se o něj správně postarat a zvolit pro něj vhodnou stáj, už není tak jednoduché. V oblasti Brna je bohužel velmi těžké sehnat stáj, která by ve všech parametrech splňovala požadavky koní na správný chov. I přesto, že se v rámci této studie nepodařilo statisticky prokázat závislost typu ustájení na projevech abnormálního chování u koní, vždy záleží na člověku a na konkrétní stáji, jaké podmínky koním vytvoří.

55

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Bachmann I., Stauffacher M. 2002. Housing and exploitation of horses in Switzerland: A representative analysis of the status quo. Schweiz. Arch. Tierheilkunde. 144(7): 331-347 s.

Bockish F.J. 2007. Building and process technology requirements in horse husbandry systems: current investigations and developments furthering animal welfare and environmental protection. Horse behaviour and welfare. EAAP publ. No. 122, 139-151 s.

Doležal O., Holovská P., Holovský J., Navrátil J. 1993. Technické doporučení pro zemědělskou výstavbu informační listy 04.01.01. Mze ČR v Agrospoji, Praha, 51 informačních listů.

Doležal O., Navrátil J. 1994. Technické doporučení pro zemědělskou výstavbu informační listy 01.04.03. Mze ČR v Agrospoji, Praha, 57 informačních listů.

Doležal O., Navrátil J. 1995. Technické doporučení pro zemědělskou výstavbu informační listy 04.01.05. Mze ČR v Agrospoji, Praha, 41 informačních listů.

Doležal J., Kříž J., Macek Z., Matoušek A., Navrátil J. 1994. Technické doporučení pro zemědělskou výstavbu informační listy 04.01.04. Mze ČR v Agrospoji, Praha, 57 informačních listů.

Dražan J. 2000. Požadavky na ustájení koní. Fauna, 23 a 24, dostupné též z: http://www.ifauna.cz/clanek/kone/pozadavky-na-ustajeni-koni/893/ http://www.ifauna.cz/clanek/kone/pozadavky-na-ustajeni-koni/909/

Dražan J. 2001. Požadavky na ustájení koní. Fauna, 1 a 2, dostupné též z: http://www.ifauna.cz/clanek/kone/pozadavky-na-ustajeni-koni/20/ http://www.ifauna.cz/clanek/kone/pozadavky-na-ustajeni-koni/48/

Duruttya M. 2005. Velká etologie koní. Český Těšín, HIPO-DUR Košice - Praha, 583 s.

Dušek J., Misař D., Müller Z., Navrátil J., Rajman J., Tlučhoř V., Žlumov P. 2007. Chov koní. Nakladatelství brázda, Praha, 404 + 28 s.

Fraser A. F. 1992. The Behaviour of the Horse. Wallingford: CAB International, 288 s. 56

Jokl Z. 1977. Jezdectví a dostihový sport. SZN, Praha, 338 s.

Machek J., Gaudníková J. 2010. Situační a výhledová zpráva koně. Ministerstvo zemědělství České republiky, Praha, 34 s.

Meyer H., Coenen M. 2003. Krmení koní. 1. vyd. Praha: Euromedia Group . Ikar, 256 s.

Mills D., Nankervis K. 2004. Equine behaviour: Principles and Practice. Indie: Blackwell Publishing, 232 s.

Miraglia N., Simoni A. 2007. Three- dimensional design of a horse stud like better toll for technical choices of housing and welfare. Horse behaviour and welfare. EAAP publication No. 122, 115-121 s.

Misař D. 1992. Chov koní. Vysoká škola zemědělská v Brně, s. 103.

Misař D, Jiskrová I. 1997. Chov koní, cvičení. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 66 s.

Misař D, Jiskrová I. 2001. Chov a šlechtění koní. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 170 s.

Navrátil J. 2007. Základy chovu koní. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 79 s.

Paalman A. 2006. Skokové ježdění. 2. vyd. Praha: Brázda, 359 s.

Rada EU. Směrnice Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/Notice.do?val=226539:cs&lang=cs&list=226539:cs,427307:cs,&pos= 1&page=1&nbl=2&pgs=10&hwords=&checktexte=checkbox&visu=#texte Rieder S. 2004. Skript zur Vorlesung. Pferdezucht – Pferdehaltung. EHT, Zürich, 84 s.

57

Stejskal V., Leskovjan M. 2010. Člověk a zvíře – v zajetí či v péči? Aktuální právní a věcné otázky nakládání se zvířaty. Praha: Universita Karlova.

Šarapetka B., Urban J. a kolektiv 2005. Ekologické zemědělství (normy Evropské unie, chovy a welfare hospodářských zvířat, ekonomika, marketing, konverze a příklady z praxe). PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, Šumperk, 334 s.

Tillová K, 2009. Projekt jezdecké školy. Bakalářská práce (nepubl.), ČZU v Praze, 42 s.

Večerek V. a kol. 2001. Ochrana zvířat. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita.

Vervuert I., Coenen M. 2002. Feeding and housing management in horses. Pferdeheilkunde, 6, 18, 629-632 s.

vyhláška Ministerstva zemědělství 208/2004 Sb. Ze dne 14. dubna 2004 o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat.

Waran N. 2002. The Welfare of Horses, Kluwer Academic Publisher, Netherlands, 225 s.

Webster J. 1999. Welfare - životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji. Praha: Nadace na ochranu zvířat, 264 s.

58

8

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Pastevní ustájení (Rieder, 2004) .............................................................................. 1 Obrázek 2: Volná stáj vnitřní (Rieder, 2004) ........................................................................... 23 Obrázek 3: Volná stáj venkovní (Rieder, 2004)....................................................................... 23 Obrázek 4: Vnitřní box (Rieder, 2004) .................................................................................... 26 Obrázek 5: Venkovní box. (Rieder, 2004) ............................................................................... 26 Obrázek 6: Boxy s paddocky (Rieder, 2004) ............................................................................. 1 Obrázek 7: Vazná stáj (Rieder, 2004) ........................................................................................ 1

9

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1: Zastoupení stájí, podle počtu ustájovaných koní ......................................................... 40 Graf 2: Rozdělení stájí podle typu ustájení .............................................................................. 41 Graf 3: Rozmístění koní v jednotlivých typech ustájení .......................................................... 42 Graf 4: Možnost přístupu koní do výběhu nebo na pastvinu ................................................... 43 Graf 5: Doba strávená koňmi ve výběhu, nebo na pastvině..................................................... 43 Graf 6: Typ podestýlky ............................................................................................................ 45 Graf 7: Odklízení hnoje............................................................................................................ 45 Graf 8: Objemné krmivo .......................................................................................................... 46 Graf 9: Jadrné krmivo .............................................................................................................. 47 Graf 10: Technika napájení ...................................................................................................... 47 Graf 11: Rozdělení boxů na vnitřní a venkovní ....................................................................... 49 Graf 12: Rozdělení podle velikosti boxů.................................................................................. 50

59

10 SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Kritéria k volbě typu ustájení (Navrátil, 2007) ...................................................... 21 Tabulka 2: Potřeba pastevní plochy (Doležal a Navrátil, 1995) .............................................. 23 Tabulka 3: Minimální prostor pro jednoho koně při chovu ve skupině ................................... 24 Tabulka 4: Minimální prostor v boxu pro koně – individuální ustájení................................... 25 Tabulka 5: Minimální prostor v boxu pro hříbata a pro klisnu s hříbětem .............................. 25 Tabulka 6: Minimální rozměry stání pro koně......................................................................... 27 Tabulka 7: Minimální rozměry stání pro koně – krmné místo při volném ustájení................. 32 Tabulka 8: Celkový statistický přehled .................................................................................... 39 Tabulka 9: Parametry stájí........................................................................................................ 51

60

11 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – Dotazník vyplňovaný s chovateli Příloha 2 – Mapa rozmístění sledovaných stájí

61