CHOVÁNÍ KONÍ VE VYBRANÝCH SYSTÉMECH TECHNOLOGIE CHOVU

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu hospodářských zvířat

CHOVÁNÍ KONÍ VE VYBRANÝCH SYSTÉMECH TECHNOLOGIE CHOVU Bakalářská práce

BRNO 2006 Vedoucí bakalářské práce : Doc.Ing.Jiří HROUZ,CSc.

Vypracovala: BARBORA SEDLÁČKOVÁ

2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Chování koní ve vybraných systémech technologie chovu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne…………………. Podpis ………………………

3

Poděkování:

Děkuji panu Doc. Ing. Jiřímu Hrouzovi CSc. za zadání bakalářské práce, odborné a vlídné vedení při jejím vypracování a za poskytnutí odborné literatury.

Děkuji panu Jaromíru Hamalovi a prof. Věžníkovi za potřebné informace a cenné rady. Děkuji svým rodičům a přátelům za projevenou trpělivost a pochopení.

4

Anotace

5

OBSAH 1.Úvod……………………………………………………………………......6 2.Literární přehled……………………………………………………….…7 2.1. Zařazení koně domácího…………………….………………….... 7 2.1.1.Původ koně domácího………………………………....7 2.1.2.Domestikace koně domácího…………….…………....8 2.2.Historie etologie……………………………………………………10 2.2.1.Role pozorovatele……………………………………..10 2.3.Etologie koní……………………………………………………….11 2.3.1.Denní rytmicita koní………………………………….11 2.3.2.Komunikace koní……………………………………...11 2.3.3.Základní kategorie chování…………………………...15 2.3.4.Technologie chovu……………………………………..23 3.Materiál a metodika………………………………………………………26 3.1.Charakteristika podniku…………………………………………..26 3.1.1.JK Portos ……………………………………………….26 3.1.2.TJ Moravan……………………………………………..27 3.2.Vlastní metodika práce…………………………………………….28 3.2.1.Výběr aktivit pro etol. studium………………………..30 3.2.2.Zvířata tvořící pozorované skupiny…………………..31 4.Cíl práce…………………………………………………………………...32 5.Výsledky vlastní práce….………………………………………………...33 5.1.Procentuální výsledky pozorování…………………..…………….33 5.2.Vyhodnocení pozorování…………………………………………..36 5.Závěr…………………………………………………………………….…42 6.Soupis použité literatury…………………………………………………44

6

1. ÚVOD Staré arabské přísloví praví, že ,,nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu“. Kdo pozná, že jezdectví není jen sport, ale především láska ke koním. Kdo dokáže celou duší proniknout do psychiky koně a řídit ho ne silou, ale citem a dosáhne dokonalé harmonie mezi ním a sebou, ten tomuto přísloví porozumí. Člověk a kůň, jedinečný vztah snad již odnepaměti. Vždyť kůň člověka doprovází jako společník na jeho pouti již víc než 6 tisíc let. Žádné jiné zvíře neprokázalo tolik inteligence a věrnosti, ať už jako pracovní nebo dopravní prostředek, stavovský symbol či – v poslední době – zdroj zábavy a rekreace. Kůň dokonce umožnil rozvoj celého průmyslového odvětví, jež poskytuje obživu mnoha lidem. Nabídl člověku svoji sílu a věrnost a získal od něj na oplátku uznání a přátelství. Řekneme-li, že koně spoluvytvářeli dějiny světa, nelze toto tvrzení považovat za přehnané. Vždyť nebýt koní, vypadaly by učebnice dějepisu docela jinak. Trojská válka by možná měla jiný průběh, Alexandr Veliký by asi své velikosti nedosáhl, stejně jako by v Evropě bylo jméno Džin gis-Chán pojmem zcela neznámým. Aztékové by se rozhodně tak lehce nepodrobili španělským dobyvatelům, kdyby je – na koni sedící – nepovažovali za cizí božstva. Napoleon by nepoznal palčivost ruského mrazu a Čepajev by nebyl legendárním hrdinou. Avšak jedno selské přísloví praví ,,Kdo svého koně nečistí a nekrmí, ten si ho nezaslouží.“ Je vidět, že už i naši předkové si uvědomovali důležitost správného zacházení se zvířetem. V průběhu dějin se lidé začali čím dál častěji zajímat, jestli svým zvířatům dávají vše co k životu potřebují a zkoumat co jim život ztěžuje. Pro jakoukoli manipulaci s koňmi je však nutné znát jejich psychiku, chování a umět předpokládat reakce, které z těchto znalostí vyplývají . Tato práce by měla nastínit problematiku vlivu správné technologie chovu na životní podmínky koní a tím i na jejich psychickou a fyzickou pohodu, která se zákonitě odráží v projevech chování zvířat. Pozorováním chování zvířat by jsme také měli zjistit jak moc se projevuje technologie chovu na projevech chování.

7

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED

2.1 Zařazení koně domácího Kůň (Equus callabus) patří do řádu lichokopytníků a čeledi koňovitých. Dále sem patří zebry, osli a poloosli. Jednotlivé druhy stanuly na různých stupních fylogenetického vývoje, a jsou proto i svými morfologickými vlastnostmi velmi odlišné. Dnešní plemena koní se odvozují od divokých předků, a to od koně Převalského-kertaka (Equus przewalskii), tarpana (Equus gmelini), koně západního (Equus robustus) a koně severského (Equus gracilis). Plemen chovaných v jednotlivých zemích je mnoho. Jejich vývoj byl výrazně ovlivněn celým komplexem prostředí, a tak vzniklo mnoho plemen s výraznější diferenciací morfologických vlastností. (Dušek a kol.,1999)

2.1.1 Původ koně domácího

Při pohledu na ušlechtilého plnokrevníka nás napadne, že by asi nebyl příliš hrdý na své příbuzenstvo, kdyby si lidsky uvědomoval, že je tvoří tapír a nosorožec. Všichni totiž patří do zoologického řádu lichokopytníků, rozšířených po všech světadílech. Nosorožec má tři prsty, tapír na předních nohou čtyři a na zadních tři prsty a kůň se svými bratránky zebrou, oslem a polooslem mají, jak známo, jeden prst. Zdálo-li by se příbuzenství založené na lichém počtu prstů trochu za vlasy přitažené, musíme se vrátit o nějaký ten milión let zpět, kdy měli všichni ještě pět prstů. Lichokopytníci se vyskytli náhle a v hojném počtu v teplých a vlhkých lesích v Severní Americe, v Evropě i Asii v geologickém období zvaném spodní eocén. Ale již na konci třetihor jich ubývá a v Americe z neznámých důvodů vymírají docela. Od pleistocénu žijí jen tři čeledi: tapírovití, nosorožcovití a koňovití. Zatímco tapíři a nosorožci zůstali věrni původnímu způsobu života a zachovali si také původnější formy, vhodné k životu v tropických pralesích, vývojová cesta koní vedla k životu na sušší půdě a v drsnějším podnebí. Zde se však projevovala nutnost větší rychlosti pohybu k zachování existence. A větší rychlosti se dosáhlo jednak prodloužením končetin,

8

jednak zdvižením prstů od země. Váha těla se tak přenesla na jeden prst, a to na třetí nejdelší. Vývojová řada koní začíná ve třetihorách, přesněji ve spodním eocénu před 55-60 miliony let, formou nazvanou Eohippus. Tento dorůstal velikosti lišky (25 - 45cm) a měl některé znaky, které připomínaly starší předchůdce kopytníků – šelmy: krátkou hlavu, 44 zubů a pružný, klenutý hřbet. Na předních a zadních končetinách měl 5 prstů aby končetiny nezapadaly do bažinatých pralesů, ve kterých žil. Nástupcem Eohippa byl Orohippus , který měl již na předních končetinách po čtyřech a na zadních po třech prstech a tělo štíhlejší. Vývoj pak pokračuje formami (uvedeme jen ty základní) Mesohippus, Meryhippus, Pliohippus (žil před 15-20 mil let) a Hipparion, u kterých postupně dochází ke zkracování prstů, prodlužování končetin, změnám chrupu, tvaru lebky a nárůstu výšky až na 100 – 130 cm. Hipparion je předkem diluviálního koně v typu kertaga (koně Przewalského). Řadu uzavírá jednoprstá forma rodu Equus – kůň. Není bez zajímavosti, že kolébkou celého rodu koní byla právě Severní Amerika, kde také všichni koně vyhynuli – pravděpodobně nějakou hromadnou nákazou. (Dobeš, 1977)

2.1.2 Domestikace koně domácího Znalosti dějin koně, jeho požadavků a znalosti o zacházení s ním představují kulturní a historické bohatství, které je třeba opatrovat a předávat dalším generacím. ( Fráter a kol., 1998) Kůň měl v minulosti pro člověka nesmírný význam a s člověkem putuje na společné pouti již více než 6000 let.

Byl mu nejen nejvěrnějším a nejzdatnějším

pomocníkem, ať v práci nebo v boji proti nepříteli, ale poskytoval člověku svým masem i důležitou potravu.

O způsobu, jak člověk původně koně domestikoval se

nedochovaly přesné zprávy. Je pravděpodobné, že našel popřípadě ulovil malé osamělé hříbě, odvedl je do svého sídliště a tam je dochoval. Při lovu koní se člověku dařilo z prchajícího stáda nejsnáze chytit malá hříbata a vysokobřezí klisny, které nestačily uprchnout se stádem. Tyto klisny nezabíjeli ihned, nýbrž až v nouzi o potravu. V zajetí se pak narodilo hříbě, které člověk odchoval. Touto zkušeností člověk poznal, že může chovat koně i jiná zvířata v zajetí, takže již nebyl odkázán výhradně na výsledky lovu.

9

Ve starší době kamenné člověk, který žil v jeskyních, zvířata pouze lovil a nechoval je v zajetí. O tom že kůň byl jedním z nejoblíbenějších lovných zvířat, svědčí odpadkové jámy v jeskyních na obou svazích Pyrenejí ve Španělsku a ve Francii, které byly objeveny v devadesátých letech minulého století. Ve Francii v Solutré byly nalezeny zbytky koster sto tisíc přibližně sedmiletých koní na ploše 4000 m čtverečních ve vrstvě vysoké 2-3 m. Mezi domácími zvířaty se kůň objevuje teprve v době neolitické, tj. v mladší době kamenné (2000 – 1500 let př. N. l ) První zmínka o domestikaci koně je ve starých čínských pramenech.Ve třetím tisíciletí př.n.l. byl již kůň v Číně velmi rozšířen. První zmínky o domestikaci koně orientálního původu (tarpana) objevili archeologové v Malé Asii. Míťané a Chetité, kteří přišli do Orientu, přivedli s sebou i koně a naučili sousední národy chovu koní, zacházení s koňmi, jízdě a naučili je i závodit s nimi. (Lerche,1959) Ve středověku převládlo militantní využití koní (těžkých koní), nebo se také užívali pro účely dopravy apod. V období renesance a baroka bylo jezdectví pojímáno jako forma umění. Byli žádáni ušlechtilejší koně, vznikaly jezdecké školy. (Peplowová a kol. 1999) V 17 století se tvořila plemena, kůň se začal více využívat v zemědělství, došlo k rozvoji chladnokrevných plemen koní. Ve 20. století nastal úpadek. Koně se stali nepoužitelnými v armádě zásluhou rychlopalných zbraní, parní stroje je vytlačily z dopravy a motory ze zemědělství. Naštěstí si lidé uvědomují jejich nepostradatelnost a i v dnešní době si našel kůň své místo. V dnešní době si našel své místo především ve sportu a při rekreaci.

10

2.2 Historie etologie Etologie je biologická věda, která se zabývá chováním zvířat. (Etika – etos domov, bydliště, životní prostředí, ale i mravy, zvyky a obyčeje). V Řecku znamenal etos původ, příbuznost, mravnost, mravní postoje. ( Hrouz a kol., 2000) Vývoj etologie jako vědního oboru trval několik tisíc let. Se zmínkami o určitých specifických typech chování živočichů se můžeme setkat již ve starověkých dílech Aristotelových i v pozdější literatuře. Teprve však od dob Lamarcka a Darwina je považováno chování živočichů za odborné téma. Zvláště některé Darwinovy práce jsou dokladem toho, že stejně jako morfologické či anatomické znaky i určité modely chování jsou zakotveny v dědičné výbavě druhu a podléhají stejným zákonitostem. (Anděrová, 1995) Avšak za zakladatele moderní etologie považujeme Konráda Lorenze (1903 – 1989). Konrád Lorenz spolu s Nicolaasem Tenbergenem a K. von Frischem byli v roce 1973 vyznamenáni za svou práci v oblasti etologie Nobelovou cenou. (Veselovský , 1992)

2.2.1 Role pozorovatele Velmi důležitá je v etologických výzkumech i role pozorovatele. Jedním ze základních požadavků etologického výzkumu je žádoucí odstup pozorovatele, aby jim zvířata nebyla rušena a ovlivňována. Zdá se, že se stádo dosti rychle adaptuje na přítomnost pozorovatele a jedná, jak by obvykle jednalo. To ovšem neznamená, že pozorovatel nemůže mít na něj vliv. Znamená to jen tolik, že jestliže si dá pozorovatel záležet, aby byl nenápadný, pak je jako ovlivňující podnět většinou anulován. Pořizování

časových vzorků je výběrem behaviorálních jednotek pro pozorovaní

v různých bodech a čase. Jednotky pozorování se mohou zvolit systematickými nebo náhodnými způsoby tak, aby byly reprezentativními pro definované univerzum chování. Časové vzorky mají důležitou úlohu v tom, že zajišťují získání reprezentativních vzorků chování. To však platí pouze pro druhy chování, která se vyskytují dosti často. Chování, která se vyskytnou zřídka, mají vysokou pravděpodobnost, že uniknou ze vzorkovací sítě (Kerlinger, 1972)

11

2.3 Etologie koní

2.3.1 Denní rytmicita koní V odborné literatuře je jednou z nejfrekventovanější řešenou otázkou problematika podílu času trvání potravních a odpočinkových projevů koní. Bylo zjištěno, že koně žijící ve volnosti se v určitých a neměnných fázích dne pasou, v jiných částech dne odpočívají. Volf (1971) konstatoval, že fáze odpočinku koní Převalského tvoří podstatnou část 24-hodinového období, přičemž se pravidelně vyskytuje po odeznění potravních projevů. K podobným zjištěním dochází i Jaworowská (1967) výzkumem polského Konika. Arnold (1978) v této souvislosti dodává, že když potravní a odpočinkové projevy jsou v průběhu celého roku neměnné, daná rytmicita koní se mění v případě pití vody, respektive těch druhů chování , které souvisí s obranou zvířat proti horku. Denní režim koní průkazně ovlivňuje i teplota ovzduší právě tak, jako různé rušivé okolnosti, vyskytující se v místě lokalizace stáda. Problematiku uzavírám konstatováním, které vyslovil Schaffer (1974) v souvislosti s faktory působícími na denní rytmicitu koní, podle kterého analyzovanou biorytmicitu ovlivňuje faktor střídání jednotlivých ročních období jen v nepatrné míře.( Duruttya,1993)

2.3.2 Komunikace koní Koně mají daleko složitější ,,řeč těla“, než je tomu u lidí. Nedá se říci, že je lepší než lidská, ale má tu výhodu, že je univerzální pro všechny equidy žijící v hierarchizovaných stádech, bez ohledu na plemeno, typ nebo zemi původu. Dva smysly, čich a sluch, mají koně daleko ostřejší než my, chuť a hmat jsou více méně stejné a jejich zrak a hlasové schopnosti za lidským zaostávají. Protože mají koně menší mozek než člověk a chybí jim schopnost složité artikulované řeči, jsou jejich komunikační dovednosti značně vytříbené a jejich vnímavost vůči okolí je daleko rozvinutější než naše. Protože my lidé máme v moderním světě jen malé obavy ze svého okolí, přikládáme sluchu jakožto nástroji k odhalování nebezpečí menší význam – máme sklon jej omezovat na nebezpečné situace, jako je například přecházení

12

silnice. Koně, i chovaní doma, stále reagují jako lovená zvířata, ačkoli je jen malá pravděpodobnost, že z křoví vyskočí masožravec, aby je ulovil. Během klidného dne se koně při pastvě chovají daleko klidněji než za větrného počasí, kdy vítr ruší zvukové signály a ty se stávají nesrozumitelnými. (Cibulka, 2004) Komunikace slouží k dorozumívání mezi jednotlivými příslušníky druhu. Obsahuje projevy sluchové, zrakové i čichové povahy. První dva typy se uplatňují na větší vzdálenost, třetí jen při bezprostředním kontaktu. Vizuální projevy Zrakové signály hrají důležitou roli v životě koní. Je při nich uplatňována mimika, postavení a pohyby určitých částí těla zvířete. Vizuální komunikace mezi jedinci se uplatňuje především pomocí postavení a pohybů pysků, očí, uší, celé hlavy a krku. Dále jsou používány přední i zadní končetiny, ocas a také celkový postoj. Pohyb očních víček a očních koulí je důležitým indikátorem. Stažení horních víček signalizuje emocionální vyburcování. Zvýšená pohyblivost oční koule u stojícího koně může signalizovat úzkost. Velmi dobrým vyjadřovacím prostředkem jsou uši koně. Jsou-li uši položeny dozadu k zátylí, signalizuje to hrozbu. Jejich postavení dopředu znamená zájem o nějaký objekt. Při odpočinku kůň ponechává uši zcela relaxované. Zvýšená pozornost se projevuje stříháním ušima. V jezdecké praxi lze podle nepřirozeného postavení uší někdy rozeznat nadopovaného koně. Signály hrozby se v sociálních interakcích koní objevují dosti často. Patří k nim např. rozšíření očí. Dalším stupněm je koulení očima, za současného odhalování bělmy. To vše je dále umocněno výše uvedeným stažením uší dozadu. Není-li hrozba respektována, může následovat kousnutí či kopnutí. Kopnutí předchází natočení zadní části těla vůči protivníkovi. Tento manévr může být prezentován výjimečně i bez předchozí hrozby pomocí obličejové mimiky. Jedinec reagující na hrozbu může projevit svou submisivitu např. stažením ocasu a celkovým přikrčením těla s následným rychlým vyhnutím. Říjící klisna se projevuje mimo jiné tím, že klopí dozadu uši a zeširoka otevírá tlamu, přičemž koutky směřují mírně vzhůru a zuby nejsou obnaženy. S podobnou

13

mimikou je možno se setkat při náhlém překvapení zvířete. Uši bývají v tomto případě jen zčásti sklopeny a koutky otevřené tlamy směřují rovně. Zdravící ceremoniál probíhá tak, že koně přicházejí k sobě s výrazně nataženým krkem a hlavou dopředu, uši jsou vztyčeny a koutky pootevřené tlamy směřují vzhůru. (Birdová, 2004) Akustické projevy Akustické projevy komunikace u koní mají menší důležitost než vizuální. Často ji však doplňují. Samostatně bývají uplatňovány při dorozumívání na dálku, kdy se koně nevidí. Zvukové projevy koní lze rozlišit na tři základní typy: řehtání, mručení a kvíkání. Ostrým a silným řehtáním projevuje kůň rozčilení. Projevuje se tak také zvíře, které bylo násilně odloučeno od svého stáda nebo bylo nějakým způsobem izolováno. Mručením se koně ozývají např. před očekávaným krmením. Klisna jej používá pro uklidnění svého hříběte. Mručením o vyšší intenzitě také reaguje hřebec na klisnu. Kvíkání je vokální projev o vyšší frekvenci. Nachází uplatnění zejména v situacích boje mezi hřebci nebo tak dává klisna najevo odmítnutí hřebcovi pozornosti. (Birdová, 2004) Olfaktorické projevy Čich hraje při dorozumívání důležitou roli. Klisna pozná čichem své hříbě a novorozené hříbě pomocí čichu hledá vemeno své matky. V době říje klisna vylučuje samičí hormon estrogen, který je pro hřebce výrazným pachovým signálem. Hřebec po vdechnutí pachu moče klisny počne flémovat. V takovém případě zvedne vysoko krk a hlavu, silně ohrne horní pysk a krátce přerušovaně dýchá. V této fázi hřebec vnímá pach moče a uvolňuje přístup přímo k Jacobsonovu orgánu, který patrně přítomnost pohlavních hormonů zjistí citlivěji než nosní sliznice. Flémování nemusí být vždy spojeno se sexuálním vzrušením a neprojevuje se jen u hřebců. U obou pohlaví i u valachů se tak projevuje působení silně páchnoucích nebo ostře chutnajících látek, česneku, citrónu nebo octa. (Dušek,1999)

Kontaktní projevy

14

Mezi kontaktní projevy koní se řadí zejména kousání a olizování. Kontaktní projevy koní se často uplatňují během komfortního chování, kdy si např. dva koně vzájemně olizují srst, hřívu, zejména v oblasti kohoutku. Hřebec často používá jemného kousání do krku klisny při sexuálním aktu. Před tím klisnu olizuje a neustále se jí dotýká v oblasti vulvy. Zároveň s tím se uplatňuje i čich. Koně využívají hmatu při průzkumu neznámých předmětů, přičemž se jich dotýkají nosem a často i předními končetinami.

Při překážkovém výcviku koní je nutné dát zvířeti možnost, aby si

překážku dostatečně prozkoumalo. Proto se kůň přivádí těsně před ni a povolí se mu dostatečně dlouhá doba k tomu, aby se s ní mohl seznámit. (Birdová,2004) Zrak Oči koně jsou uloženy po stranách hlavy a zachycují tak značné zorné pole, více než 300 stupňů. Při postranní poloze očí zachytí kůň podněty na obou

stranách

individuálně. Oči, které mohou vnímat vjem každým okem samostatně, se nazývají monokulární, zatímco binokulární oči umožňují plastické vidění pro lepší orientaci v prostoru. Oko koně je astigmatické – rohovka není segmentem koule, ale je elipsoidní. Lom světla na okraji rohovky je jiný než ve středu, proto kůň může vidět ostře i malé předměty. Aby se vytvořil přesný obraz na sítnici, musí kůň vztyčit nebo sklonit hlavu. Při pasení vnímá kůň blízké i vzdálené věci. Sluch Frekvenční rozpětí zvuků, které může kůň zachytit, je značné. Kůň např. rozliší zvuky a rytmy chůze a pozná bezpečně chůzi svého ošetřovatele. Ikoef (1957) uvádí, že koně byli schopni diferencovat frekvenci metronomu i při tak malých změnách jako 116 za minutu a 120 za minutu. Kůň zachytí i zvukové šelesty, které lidské ucho nevnímá. To je umožněno i značnou pohyblivostí ušních boltců, které může kůň paralelně nastavit jak dopředu, tak dozadu a zvyšuje tak citlivost zvukového příjmu. Přispívá k tomu i trychtýřovitá stavba ucha, která zlepšuje sběr zvukových vln a zesílení zvukových podnětů. Specifičnost rozlišování zvuků však vyžaduje neustálou hru uší. Čich Čichový analyzátor je u koní a psů nejlépe vyvinut ze všech hospodářských zvířat. Je důležitým orientačním smyslem, má značný význam pro instinktivní život, pro vyhledávání potravy, partnera druhého pohlaví, partnera společníka, pro orientaci v prostoru atd.Význam čichu vyplývá ze skutečnosti, že kůň neznámé předměty očichá,

15

a to i své nové společníky, které buď akceptuje či nikoliv. Citlivost čichu ovlivňují vnější faktory, např. teplota, vlhkost, atmosférický tlak atd. Uvádí se že kůň nesnáší silně čpějící látky, protože potlačují čichové vjemy slabších pachů a tím se koni snižuje orientační schopnost.

Hmat Hmat je rovněž u koně vysoce vyvinutý. Kůže je sídlem kožních receptorů, kterými jsou přijímány počitky dotyku, tepelné, bolesti atd. Vnímavost dotyku je značná, neboť kůň reaguje i na dosednutí mouchy na kůži. Vysoká citlivost se využívá u velmi neklidných koní při obtížných veterinárních zákrocích, nebo při podkování. Používá se nosní skřipec (fajka), kterou se bolestivě sevře horní pysk koně. Citlivost kůže je však na různých částech těla rozdílná, nejcitlivější jsou rohovka očí, pysky, uši a slabiny. (Dušek a kol., 1999)

2.3.3 Základní kategorie chování Chování zvířat slouží k zabespečení komplexu životních potřeb. (Tembrock, 1960) K činnostem jejichž cílem je regulovaní příjmu a výdajů energie patří žraní a pití. Označuje se ingestitativní chování. Vylučování odpadních produktů při přijímání energie v organizmu zvířat formou defekce a mikace je eliminační chování. K denní aktivitě zvířat patří i starost

o povrchu těla a hygienu. Všechny projevy zvířat

související s touto činností se označují termínem komfortní chování. Aktivita zabespečující funkčnost organizmu a jeho kontakt s prostředím je náročná na spotřebu energie a do značné míry zatěžuje nervovou strukturu. (Kovalčík a Kovalčíková, 1984) Komplex pohybových aktivit zvířat označuje souhrnný termín zvaný lokomoce. Životní projevy koní diferencované výlučně z hlediska podílů času trvání v rámci cirkadiálního rytmu hodnotíme jako dlouhodobé a krátkodobé. První skupinu s průměrným podílem doby trvání od 10% do 90% tvoří projevy potravní a odpočinkové.Ostatní životní projevy koní – výskyt který je ojedinělý, eventuelně krátkodobý, tvoří 0,1 % až 10%ní podíl času 24-hodinového období. Mezi tímto nacházíme projevy alternativních postojů, projevy lokomoční, projevy komfortního chování, projevy stereotypního chování právě tak , jako sexuální a sociální chování.

16

Chování koní je ovlivněné a diferencované i jejich vlastní plemennou příslušností. Mezi odborníky existuje určitá názorová shoda týkající se inteligence těchto zvířat. Podle citovaných autorů patří koně mezi nejpružněji reagujícím živočichy. Je tomu tak jak ve vztahu k ostatním příslušníkům vlastní populace,tak i ve vztahu k lidskému subjektu, toto uvádí Dušek (1986) , Blake (1986), Stukuls (1985) i Blendinger (1971).

Pohybové projevy Pohyb koně je možno rozlišit na pohyby na místě – lehání, ležení, vstávání, vzpínání , vyhazování a kopání a na pohyby v prostoru (lokomoci). Zde pak rozlišujeme chody základní – krok, klus, cval a chody získané, vypracované systematickým výcvikem – školní krok, přeskoky, překroky a figury ,,vysoké školy´´. Rychlost a délka kroku je u jednotlivých plemen rozdílná, ale v zásadě lze říci, že krokem dosahují koně rychlosti 1,6 až 2 m za sekundu, při délce kroku 1,5 až 2 m. V klusu kolísá dosahovaná rychlost v rozmezí 2,2 až 5,5 m za sec., ve cvalu pak 4 až 14 m za sec. S délkou skoku 2,5 až 6,2 m . (Haffez, 1962)

Odpočinkové projevy Po období aktivity, které zabezpečuje regulace energie v organizmu následuje v rámci cirkadiálního rytmu období odpočinku, charakterizované nižší spotřebou energie. Ta má především regulační funkci, uvádí Kovalčík a Kovalčíková. Odpočinkové projevy jsou pevně zakomponovanou součástí denního režimu koní, vázané na čas a prostor. Jsou ovlivňované vnějším prostředím. To vysvětluje, proč není možné výskyt odpočinkových projevů vázat na určitý, ohraničený, event. krátký úsek dne. (Duruttya,1993) Klidový postoj koní je charakteristický

odpočinkovým projevem především

dospělých zvířat. Odpočívající jedinec stojí nepohnutě, přičemž hlavu a krk má v rovině zad. Charakteristickým příznakem koně v klidovém postoji je typické postavení uší, (které jsou sklopené na stranu a otočené), částečně, a nebo úplně zavřené oči a ovisnutý spodní pysk. Oddychující zvíře stojí většinou s jednou pánevní končetinou pokrčenou a s váhou přenesenou na druhou končetinu, přičemž čas od času přenáší váhu z jedné končetiny na druhou. (Duruttya, 1993)

17

Potravní projevy Potravní chování patří k nejzákladnějším projevům koní, kterým tráví většinu času. Zařazuje se mezi nejdůležitější výrazy vztahů mezi organismem a prostředím. Zahrnuje činnosti, jejichž cílem je uspokojení energetických a látkových potřeb organismu. (Kerlinger, 1972) Významnou otázkou v rámci etologického testu je délka doby přijímání potravy. Je zřejmé že celková doba jeho trvání souvisí s druhovou a hmotnostní skladbou krmné dávky právě tak, jak na způsobu úpravy jednotlivých komponentů. (Duruttya, 1993) Denně věnují této aktivitě v průměru 10–12 hodin, přičemž uvedená doba je rozložena do více period v délce od 30 do 180 minut. (Ralston, 1986) Potravní chování zahrnuje činnosti, které mají za cíl uspokojení energetických a látkových potřeb koní (Kerlinger, 1972). Při možnosti výběru koně preferují jadrné krmivo před objemovým v takové míře, která několikanásobně převyšuje normovanou potřebu živin a energie (Ócsag, 1963). Koně preferují určité druhy krmiv na úkor jiných na základě jejich chuti, vůně a konzistence. (Ralston, 1986) Důležitou roli v životě koní má pastva, která má příznivý vliv na jejich konstituci. (Dušek, 1988) Podíl času věnovaného pasení se pohybuje mezi 50-80%. Koně se pasou při pomalé chůzi. Vybraný porost spásají tak dlouho, dokud na něj dosáhnou nataženým krkem, aniž přitom musí měnit polohu těla (Hrouz a kol., 2000). Nejvyhledávanější potravou koní jsou různé trávy a byliny. Proces sání je charakterizován jako komplikovaný nepodmíněný reflex (Hauptmann a kol., 1972). Mateřské mléko je pro hříbata důležité díky své nutriční a biologické hodnotě (Bílek, 1958). První potravou hříbat po narození je kolostrum (mlezivo), které obsahuje imunoglobuliny, které jsou nepostradatelné pro správnou funkci obranyschopnosti těla. Dále obsahuje minerály a vitamíny. Příjem mleziva by se měl uskutečnit do dvou hodin od narození, jinak klesá obsah protilátek v mlezivu. Sání si ve většině případů osvojí hříbě ihned, avšak v ojedinělých případech je to velký problém (Francis-Smith, 1979). Frekvence sání se s přibývajícím věkem hříbat snižuje. Dobrý zdravotní stav a výkonnost koní je podmíněna úrovní napájení. Voda určená koním by měla být čistá, zdravotně nezávadná a optimálně temperovaná (Bílek, 1958). Průměrná spotřeba vody u dospělých koní je 20–30 litrů za den. Příjem vody ovlivňuje mnoho faktorů. Mezi ně řadíme výkonnost koně, věk, hmotnost, klimatické podmínky,

18

složení krmné dávky, zdravotní stav koně, atd. Koně upřednostňují pití vody z přirozeného zdroje před automatickou napáječkou (Kurtz a kol., 1980). Paběrkování je činnost, kdy kůň žere seno nebo slámu po jednotlivých stéblech či malých soustech. Může si také z krmivem pouze hrát a přehrabovat ho. Např. dostihoví koně tráví až 8% času ve stáji paběrkováním (Hrouz a kol., 2000). Paběrkování má trojí funkci. V souvislosti s příjmem potravy slouží jako forma dosycování organismu. Může se hodnotit jako stereotypní chování. Indikuje existenci nerovnováhy organismu koní v rámci příjmu a výdeje energie (Schäfer, 1974) Pravidelná konzumace nepoživatelných látek, jako je kamení a prach, se děje v důsledku nerovnováhy stopových prvků v krmivu. Nejčastěji se jednalo o deficit mědi a zinku u hříbat (Ralston, 1986). U dospělých koní je výskyt tohoto projevu zdůvodněn nudou zvířat (Hintz, 1983). Koprofagie neboli požírání výkalů je častější u mladých koní než u dospělých (Duruttya, 1993). Ke koprofagii dochází v případě jedinců dlouhodobě izolovaných od okolního světa nebo při náhlé změně životního prostředí koní (Altmann, 1969). Ke koprofagii dochází častěji ve stáji než ve výběhu (Francis-Smith, Wood-Gush, 1977). Koně koprofagií řeší i deficit některých složek v krmné dávce či regulaci střevní mikroflóry.

Sociální projevy Společnou, podstatnou charakteristikou stádových zvířat je, že už jejich divocí předkové žili ve skupině, což v plné míře platí i pro koně. Stádo tvořila společnost s jednotným organizačním řádem. Trvalé, těsné spolužití velkého počtu zvířat v societě na úzce vymezeném teritoriu, vyžaduje od jednotlivých příslušníků stáda respektování určitých zákonitostí a pravidel, které jsou řízeny sociálním pořadím jednotlivých členů stáda. Na základě tohoto členění stáda je zabezpečeno a usměrňováno vzájemné spolužití, pořádek a harmonie, které omezují neúčelné spory a boje mezi zvířaty. Každý jedinec se může chovat pouze podle svého postavení v sociálním pořadí. Kůň je společenské zvíře a prokazuje velkou potřebu seskupovat se. Když žijí koně ve skupinách, velmi rychle dosáhnou jasné sociální hierarchie, ve které starší a silnější zvířata jsou postavena na základě dominance výše. Hřebci mohou snadno získat dominantní postavení nad valachy nebo klisnami, ale často se

19

tak nestává. Sociálně dominantní koně jsou někdy velmi temperamentní a agresivní. Některé obecné behaviorální fenomény jsou pozorovatelné u domestikovaných koní, stejně tak jako u jejich divokých příbuzných, např. zeber. Koně ve skupinách mezi sebou nepřetržitě udržují vizuální kontakty. Vzájemná komunikace mezi jedinci ve skupinách domestikovaných i divokých koňovitých napomáhá vzniku velmi silných sociálních vztahů. U domestikovaného koně lze pozorovat modifikované sociální chování ve formách pozitivních interakcí s lidmi. V tomto sociálním chování jsou značné rozdíly mezi domestikovanými druhy a koňovitými volně žijícími. Samozřejmě existují individuální rozdíly v tom, zda byl kůň připoután k člověku na základě nějakého traumatu, nebo normálně, kdy vznikl vztah na základě pozitivního sblížení člověka a koně. Jiné mezidruhové vztahy jsou pozorovány např. mezi koňmi a psy, kozami a domácím zvířectvem všeho druhu. Zvířata seskupená ve skupině často lépe prospívají. Např. koně v naprosté izolaci neprokazují stejnou stabilitu v potravní aktivitě jako koně ve skupině. Interakce na malém prostoru závisí na pozici zvířete v hierarchické řadě, přičemž dominantní a podřízené pozice jsou přiměřeně rozděleny. Při různých přesunech volí koně obvykle následování vedoucího zvířete. Tuto následovací reakci koně prokazují při různých sociálních příležitostech, zejména při změnách místa. V sociálně stabilních skupinách koní je toto vůdcovství většinou prezentováno starší klisnou nebo valachem. O vůdcovství při přesunech pravděpodobně rozhoduje věk. Zvíře, které vede stádo nemusí být nutně nejvýše postaveným v sociální hierarchii. Ve skutečnosti má vůdčí roli obvykle zvíře přibližně ve středu skupinové hierarchie. ( Fraser, 1992) Ve skupinách sociálně žijících zvířat se vytvářejí pevné vazby mezi zvířaty. Párové vazby jsou důležitým znakem sociálního chování koní. Zakládají se mezi dvěma koňmi v jejich vlastní společnosti. Symbiotické vazby u koní jsou nezbytné pro stabilitu stáda a je důležité s tím v chovech počítat. Párové vztahy se mohou vytvářet i pod lidským vlivem, např. umístěním dvou koní do pastevního výběhu. Výběh by měl poskytovat dostatek prostoru (přibližně půl hektaru) pro počáteční vyhýbací chování, které může být nezbytné před vlastním vytvářením vazeb. Pro vznik těchto vazeb jsou dva týdny dostatečně dlouhou dobou. Tyto vazby pak vydrží, i když bude pár následně přemístěn

20

do větší a již stabilizované skupiny koní. Toto je osvědčená metoda introdukce nového koně do již stabilizované skupiny. ( Duruttya, 1993) Při příchodu nového koně do stáje se vybere obvykle dominantní jedinec a je spárován s novým koněm v přilehlém teritoriu po určitý čas. Po umístění do skupiny koní vazba vydrží a dominantní jedinec brání svého druha proti agresivním výpadům jiných zvířat. Sociální interakce mezi koňmi jsou ovlivňovány pozicí zvířat v hierarchické řadě skupiny. Postavení koní determinuje, který jedinec se bude chovat dominantně a který podřízeně. Umístíme-li skupinu koní do prostoru malého výběhu, jedinci mohou být nuceni porušovat individuální prostory jiných. Výsledkem mohou být neúčelná zranění. (Duruttya,1993)

Komfortní chování koní Komfortní chování slouží k ošetřování povrchu těla zvířat. U koní zahrnuje projevy jako jsou válení, škrábání, otírání, olizování, třesení pokožky apod. Válení Válení patří k běžným potřebám koní, tak jako je tomu i u jiných živočišných druhů

21

(např. zeber, pakoní, oslů a mnoha dalších). Koně se často válejí v prachu nebo písku. Jejich srst se potom nelepí a neztrácí tak svou tepelnou a izolační funkci. Koně se s oblibou válejí také ve svém čerstvě podestlaném ustájení. V případě, kdy se kůň vrací zpocený z tréninku nebo jiné práce, je válení jeho první činností po vstupu do stáje. Válení probíhá asi takto: poté, co si kůň vybere vhodné místo, skloní hlavu, sníží své těžiště pokrčením končetin, poklekne na přední nohy a svalí se na bok. V průběhu této činnosti se z polohy na břiše převaluje přes boky a hřbet na druhou stranu a švihá přitom ocasem. Při vstávání se kůň nejdříve převalí na břicho s pokrčenými končetinami. Pak natáhne obě přední končetiny před sebe, vzepře se o ně a vztyčí přední polovinu těla. Bezprostředně poté natáhne i zadní končetiny a tím se postaví. (Birdová,2004) Škrábání Další formou komfortních projevů koní je škrábání. Škrábou se jednak pomocí zubů nebo používají končetiny. Zuby používají např. při škrábání trupu nebo předních končetin. Pomocí zadních končetin se škrábou zejména na hlavě a přední části krku. Otírání Při otírání využívají různé předměty, nacházející se v jejich okolí. Mohou jimi být např. ohrady výběhů a pastvin, keře a stromy nebo stěny stájí. Koně si otírají především ty části těla, na které zuby a končetinami nedosáhnou. Otíráním si zvířata odstraňují línající srst i nečistotu a starou odumřelou pokožku. Třesení pokožky Třesení pokožky umožňují podkožní svaly, které jsou velmi dobře vyvinuty, a to především na bocích a v oblasti lopatek. Třesení slouží k zaplašení dotěrného hmyzu, popřípadě se takto koně zbavují cizích předmětů z povrchu těla. Pokud např. zvířeti umístím na kohoutek dečku, obvykle se jí snaží třesením zbavit. Otřepávání Otřepávání celého těla je jiný způsob, jakým kůň čistí svou srst např. od jemného prachu a jiných nečistot. Zaujímá při tom polohu s mírně rozkročenými končetinami a

22

nataženou hlavou. Ohánění Oháněním se koně zbavují především dotěrného hmyzu, a to pomocí ocasu, končetin, anebo hlavy. Dva koně se často staví vedle sebe opačně nasměrovaní, tzn., že hlava jednoho koně se nachází u zadní části druhého koně a naopak. Takto se dva koně navzájem chrání před dotěrným hmyzem. Jinou typickou ochrannou pozicí před hmyzem je postavení koní v řadě za sebou. Olizování K dalším druhům komfortního chování patří olizování. Projevuje se jako vlastní olizování nebo jako vzájemné olizování dvou zvířat. Olizování se také často projevuje ve vztahu matky a jejího hříběte. Již po porodu lze pozorovat, jak matka olizováním vysušuje povrch těla hříběte. Slouží také k rozproudění krve v podkožních tkáních. (Duruttya,2004)

Vylučování Je to způsob jak se tělo zbavuje odpadních produktů metabolismu. Patří sem defekce ( neboli kálení) Chování koní při defekci ovlivňuje mnoho faktorů (složení a množství přijatého krmiva, pracovní zatížení, věk, pohlaví, klimatické podmínky, nervozita, pořadí jedince v hierarchii apod.). Pach z výkalů má značný vliv na orientační schopnost koní, jež je podmíněna těmito olfaktorickými podněty. Koně kálí obvykle ve stoje, méně často v pohybu. Pánevní končetiny mají mírně podstavené pod tělo, ocas zdvižený, trup nahrbený, hlavu a krk skloněny. (Duruttya, 1993) Dále sem patří mikce (neboli močení). Koně močí v klidu v typickém postoji s roztaženými končetinami, u hřebců v zakročeném postoji ( Hauptmann a kol., 1972) Ačkoliv koně nejsou tak úzce teritoriální jako některá jiná zvířata, hřebci značkují svá území močí a hromadami trusu. Hřebec také často značkuje místa, kde právě zanechaly své výměšky klisny jeho stáda (Edwards, 1992)

23

2.3.4 Technologie chovu Požadavky na ustájení koní Pro chov sportovních, jezdeckých, pracovních a plemenných koní, klisen a hříbat, je nutné splnit četné požadavky na optimální ustájení. Právě v oblasti ustájení nadále přetrvávají nedostatky, které negativně ovlivňují samotné koně (zdraví, výkonnost, délku použití apod. ) a zhoršují též pracovní podmínky ošetřujícího personálu. Rozlišují se tři základní typy ustájení:

Volné ustájení (skupinové) je nejvhodnější a pro koně nejpřirozenější, stavebně však nejnáročnější(na velikost místa a obestavěný prostor), nutné pro hřebné klisny, klisny s hříbaty a zvláště pro odchov hříbat po odstavu, jednoletých, dvouletých a tříletých koní(do zařazení do výcviku)

Ustájení v boxech (individuální) je kompromisem mezi volným a vazným ustájením, používá se pro sportovní a plemenné koně a pro klisny před ohřebením a po něm. Vazné ustájení (řadová nebo jednotlivá stání) je nejméně náročné na zastavěný prostor a finanční náklady, ale nejméně vhodné pro koně, protože jejich pohyb je omezen na minimum. Používá se pouze u tažných ( pracovních ), popř. u sportovních koní, pro ostatní kategorie je nevhodné.Všechny typy ustájení je nutné kombinovat s dostatkem pohybu koní na pastvině nebo alespoň ve výběhu. Při budování nových staveb a i při využívání starších stájí je nezbytné dodržovat tyto požadavky: Dispoziční umístění stájí: na mírně vyvýšeném slunném místě, podélná osa stáje S-J. Stáj má být suchá, vzdušná,čistá, bez průvanu vysoká 3-3,5 m (max.4 m), volné stáje i do 5 m.

Okna stáje:Minimální rozměr 1,2 x 0,9, sklopná dovnitř, s izolačním dvojsklem nebo zdvojená, umístěná ve výši 1,8-2,0 m od podlahy mimo dosahu koní a tak. Aby přímé

24

sluneční paprsky neoslňovaly koně, poměr plochy oken k ploše podlahy v průměru 1:10-16, u plemenných koní 1:8-12, u pracovních koní 1:16.

Osvětlení: Fyziologické pro koně je 40 lx, pracovní osvětlení pro konírny je 100 lx (pokud se ve stáji nepracuje více než 4 h denně), v porodně 160 lx a v porodním boxu má být 250 lx. Požadavky na mikroklima stájí: stěny, stropy a podlahy musí zabraňovat náhlým výkyvům teploty a zvláště srážení páry, optimální teplota v létě do plus 20 °C a v zimě nemá poklesnout pod plus 6 °C. Optimum relativní vlhkosti v e stáji 60-80%. Rychlost proudění vzduchu v létě max. 0,5 m/s, v zimě 0,25 m/s., maximální koncentrace škodlivin CO2 je 0,25 % obj.

Krmný žlab má být ve výši loketního kloubu koně, 0,65-0,9 m, u velkých koní až 1 m, šířka 0,65 m, vezděný šikmo vzhůru, dno žlabu kamenina, hrana žlabu zahnutá dovnitř.

Šířka krmného místa (ve volných stájích) pro hříbě odstávče min. 0,6 m, ročka min. 0,7 m. pro koně min. 0,8 m.

Objemné krmivo podávat lehce načechrané na čistou podestýlku u krmného žlabu nebo do krmných košů, zabudovaných do krmného stolu ve výši max. 1-1,5 m od podlahy, nikdy ne do jeslí nad krmným žlabem. Ve volných stájích do středu na podélnou osu stáje.

Napájení-potřeba napájecí vody se pohybuje v rozmezí 20-50 l, voda má být čistá, čirá, odražená ( teplota 8-12°C) a zdravotně nezávadná, napájejí se z vědra a 3krát denně před krmením, při pastevním odchovu v létě až 5x denně, ideální jsou však automatické miskové napáječky umístěné 1,2-1,5m od podlahy, ke kterým má kůň neustálý přístup.

Podlaha stáje musí být pevná, odolná proti otěru, pružná teplá a nepropustná, se sklonem 1,5-2 cm/1 m ke žlábku chodby.Používají se dubové špalíky, dusaná hlína, pálené stájové cihly,betonová podlaha nebo rýhovaná guma a litý boxit.

25

Chodba ve dvouřadých stájích minimálně 3 m široká, v jednořadých 2,5 m široká, ze stejných materiálů jako podlaha stáje. Minimální kubatura stáje jednoho koně je 25 m3

(Navrátil, 2000)

Minimální rozměry stáje Druh ustájení

Délka M

Šířka m

Plocha m2

Boxové ustájení Stání jednotlivá Stání řadová

3,0-4,0 3,0-3,8 3,0-3,8

3,00-4,00 1,65-2,00 1,50-1,80

9,00-16,00 4,95-7,60 4,80-6,80

Základy péče Každý den je nutné pečovat o hygienu koně, tj. čištění srsti, kopyt a celého těla koně jak ráno před prací tak i po ní. Péče o kopyta spočívá v každodenním čištění hlavně nášlapné plochy od nečistot a případných cizích předmětů.(Navrátil,2000)

Podestýlání Podestýláním se má koním poskytnout měkké, suché a teplé lože. Nejvhodnější podestýlkou je žitná nebo pšeničná sláma, buď celá, nebo rozřezaná na délku 20-30 cm, která lépe vstřebává výkaly a čpavek. Spotřeba steliva je asi 3 kg na kus a den. Jako náhradní stelivo lze použít rašelinu, shrabané listí, rákos, dřevitou vlnu, hobliny a piliny. Podestýlka se musí denně vyměňovat. V některých stájích se používá tzv.hluboká podestýlka, která se ponechává pod koňmi 2-3 měsíce.Denně se však musí přistýlat čistá sláma. (Dušek,1999)

Krmení Vzhledem k tomu že pro koně je přirozené přijímat potravu po většinu dne je nejvhodnější krmit koně třikrát denně –ráno, v poledne a večer. Přijatelné je i krmení dvakrát denně, tzn. ráno a večer. Koně jsou krmeni objemným krmivem mezi které řadíme-trávu na pastvě, seno, senáž , vojtěšku a slámu (popř. řezanku ze slámy). Dále krmíme koně jadrnými krmivy mezi které v případě koní patří nejčastěji oves, dále pak

26

ječmen, kukuřice granule, otruby či cukrovarnické řízky. V případě krmení musíme brát na zřetel stáří koně, výživovou kondici,zátěž koně a plemeno. ( Birdová, 2004)

Požadavky zoohygieny Je nutná pravidelná desinsekce stáje a desinfekce a deratizace, každá stáj má mít místo pro ošetření, čištění a mytí koní o ploše cca 14 m2 , místnost pro službu, wc a umyvadlo a místnost pro ukládání jezdecké výstroje a postrojů, u vyšších koncentrací koní samostatně řešit oddělení pro nemocné koně s možností ošetření.

3.MATERIÁL A METODIKA

3.1 Charakteristika podniků 3.1.1 Jezdecký klub Portos

27

Prvních šest koní je v majetku pana Hamala a koně jsou ustájeni v soukromé stáji v městské části Brno-Tuřany. Je zde ustájeno celkem 21 koní ve věku od 10 měsíců do 25 let. Jsou zde ustájeni koně různých plemen. Sledovaná zvířata patří k plemeni český teplokrevník, dále jsou zde plemena hucul, hafling ( včetně plemenného hřebce), slezský norik, shetlandský pony, moravský teplokrevník a norik. Je zde chováno 5 hřebců, 2 valaši a 14 klisen.Zvířata jsou zde ustájena v boxech. V případě klisen Rita a Jessica mají boxy rozpěr 9m2, Gabra a Diana mají boxy plochu 14 m2 a Arkas a Prima mají boxy o rozloze 16 m2. V případě Arkase, Primy,Diany a Gabry mají okna vedoucí do boxu celkovou plochu 1,75 m2. Okna vedoucí do stáje v případě ustájovacího boxu Jessicy a Rity mají plochu 1,89 m2. Rozloha areálu je něco málo přes tři hektary. Je zde 5 ohrad, ve kterých jsou koně rozděleni do stálých sociálních skupin. Do ohrad jsou vypouštěni denně v 9.00 a vyjma času kdy pracují nebo jsou ošetřování jsou zde až do večerních hodin v závislosti na ročním období a počasí. Koně jsou krmeni jádrem (ovsem , ječmenem a kukuřicí – poměr jednotlivých složek jadrné dávky krmiva je různý dle zatížení, tělesné konstituce a výživového stavu, dohromady tvoří denní krmná dávka v průměru 4 kg jadrného krmiva) a senem (asi 11 kg lučního sena na kus a den ) ráno a večer v 7.00 a 19.00 hod (do večerního krmení jsou přidávány vitamíny). Od 6.30 do 14.30 o koně pečuje stájnice, která zajišťuje správné zoohygienické podmínky ( ranní krmení, kydání a podestlání koní ). Od 14.00 pečují o koně členové JK Portos , kteří mají na starosti péči ve smyslu zajištění správné a systematické práce koně, zajištění jeho čistoty , zdraví a psychické pohody. Každý z koní má vždy přiděleného jednoho ošetřovatele z členů jezdeckého klubu. Koně jsou ustájeni v individuálních boxech a podestýláni slámou. Koně pracují 1 hodinu denně v odpoledních hodinách . Práce je dělena na práci na jízdárně, lonžování a vyjížďky. Koně mají v týdnu vždy den kdy nepracují . 3.1.2 Tělovýchovná jednota Moravan

Koně nacházející se ve stáji tělovýchovné jednoty Moravan jsou v majetku různých majitelů. Některá zvířata jsou přímo v majetku TJ Moravan, některá jsou zapůjčena od soukromých majitelů a některá z hřebčína Slatiňany a Kladruby nad Labem. Stáj se nachází v Brně na ulici Veveří. Je zde ustájeno 12 teplokrevných koní

28

ve věku od 7 do 19 let.

.

Koně jsou krmeni v 7.00 senem a jádrem, ve 12.00 a v 19.00 opět senem (asi 13 kg lučního sena) a jádrem (ovšem –krmnou dávku činí asi 2,5 kg ovsa na krmení). Uplatňuje se zde vazné ustájení zvířat.Zvířata jsou uvázána na ohlávkách či obojcích . Vazné místo je 3,3 m dlouhé a 1,65 m široké. Plocha okna připadající na jedno ustájené zvíře je 0,45 m2. Podestýlána jsou vrstvou vlhčených hoblin a kvalitní slámy a napájeni jsou napáječkami. Krmení a kydáni zabezpečuje zaměstnanec. Vzhledem k tomu že koně slouží jako provozní koně určení pro výuku jízdy na koni probíhají v dopoledních hodinách dvě hodiny výuky a v odpoledních hodinách až tři výukové hodiny. Práce a vytížení koně se tedy mění dle zájmu o výuku. Koně pracují denně od 0 do 4 hodin denně, přičemž potřebnou zoohygienu (čištění kopyt a srsti) zajišťují zájemci o výuku. V areálu se nachází krytá hala a ohraničená jízdárna , kam jsou koně v závislosti na počasí vypouštěni asi na hodinu v neděli dopoledne po dvou až čtyřech zvířatech.

3.2.Vlastní metodika práce Pozorování byla prováděna od srpna 2005 do března 2006 ve stájích jezdeckého klubu Portos a stájích tělovýchovné jednoty Moravan. Pozorováno bylo po šesti koních

29

plemene českého teplokrevníka v obou stájích. Celkem tedy bylo pozorováno 12 dospělých koní ve věku od 5 do 17 let. Úkolem práce bylo sledovat projevy chování koní ve dvou různých technologiích chovu, porovnat

jejich četnost a vyvodit závěry a poučení pro praxi. Z tohoto

požadavku také vychází metodika práce. Pro uskutečnění tohoto cíle bylo nejdříve nutné se podrobně seznámit s metodikou práce ve stájích, kde jsou pozorovaná zvířata ustájena.( S frekvencí práce koní, režimem krmení a kydání, frekvencí čištění, napájení, s podmínkami ustájení a úrovní zacházení se zvířaty) V mém případě toto nebyl problém. První oddíl navštěvuji již čtyři roky a denně se podílím na jeho chodu a na práci s koňmi a vytváření životního prostředí pro koně. Každé z pozorovaných zvířat osobně znám. Druhý z oddílů jsem navštěvovala 6 let a intenzivně jsem se zapojovala jak do práce s koňmi, tak do jejich ošetřování a veškerého dění v oddíle a ve stáji. Znám tedy velice dobře jak pozorovaná zvířata tak technologii chovu

Sledovaná zvířata jsem rozdělila do dvou skupin dle místa ustájení na skupinu 1 a 2. Skupina 1 – sem patří zvířata sledovaná v JK Portos. Skupina 2 - sem patří zvířata sledovaná v TJ Moravan. Technologie chovu v obou stájích jsou uvedeny v kapitole-charakteristika podniku. Sledování v případě skupiny 1 probíhalo v boxovém ustájení koní a ve výběhu přilehlém ke stájím – a to podle denní doby a počasí. V případě skupiny 2 probíhalo pozorování zvířat ve stáji s vazným ustájením a v přilehlém výběhu. (protože koně takřka nejsou pouštěni na volno do výběhu tvoří pozorování z tohoto prostředí jen nepatrnou část doby pozorování ). Místa k pozorování jsem volila tak, abych koně co nejméně rušila, ale přesto měla co největší přehled. V období, kdy koně byli ve výběhu, to bylo mimo tento prostor a v případě potřeby byl použit dalekohled. Ve stáji jsem volila roh stáje popř. průzor skrz okna. Zjištěné údaje jsem zapisovala do předem připravených tabulek v pětiminutových intervalech. Do tabulek bylo pro zjednodušení chování zapisováno v podobě zkratek. Údaje jsem zpracovávala matematicko-statickými metodami pomocí průměrů, grafů a tabulek. U každého zvířete jsem provedla postupně čtyři pozorování trvající šest hodin. První den jsem pozorovala od 6.00 do 12.00 hod, druhý den od 12.00 do 18.00 hod, třetí

30

den od 18.00 do 24.00 hod a čtvrtý den od 24.00 do 6.00 hod. V případě každého pozorovaného koně bylo tedy provedeno pozorování po dobu 24 hodin.

3.3 Výběr vhodných aktivit pro etologické studium Z forem chování dospělých koní jsem si zvolila tyto aktivity, na které jsem se zaměřila : - pocházení - ostražitý postoj - klidný postoj

31

- ležení - odpočinkový postoj - komfortní chování - požírání slámy - paběrkování - konzumace sena - konzumace jádra - pití – orální příjem vody -sociální chování - agresivní chování -kálení

3.4. Zvířata tvořící pozorované skupiny Tabulka č.1 – Jméno, datum narození a původ koní ze skupiny 1. ARKAS 1

PRIMA 1

Narozen

O: Duramus

Velice vnímavý a

Barva:ryzák

M: Svita

jemný kůň

Narozena:18.04.1995

O:Robinson

Poněkud laxní avšak

Barva:Hnědka

M:Porta

inteligentní kůň

32

JESSICA

GABRA

RITA

DIANA

Narozena:

O:

Nervově labilní

Barva:ryzka

M:

plachá nedůvěřivá

Narozena:8.3.2005

O: Gidran XVI

Velice pracovitý a

Barva: tm.ryzka

M: Jáva

vnímavý kůň

Narozena:2.4.1991

O: North Star IV

Temperamentní a

Barva:tm.hnědka

M: Rossi

pracovitý kůň

Narozena

O: Adriano Bílý

Tvrdý málo

Barva

M:

poddajný kůň

Tabulka č.2 – Jméno, datum narození a původ koně ze skupiny 2. ALKAZAR

FLÁVIUS

MALAGA-30

Narození: 16.6.1990

O: Granát

Pracovitý, nevrlý,

Barva:Ryzák

M: 5-438 Alpa

Agresivní k lidem

Narození:13.10.1991

O: 92 Cattaro

Temperamentní,

Barva:Tm.hnědák

M: Plosesa

trochu tvrdý na práci

Narození:27.2.1995

O:Sacr Isolda XIID Apatická , málo

Barva:Čokol.hnědka

M:Madona 361

spolupracuje při práci

MENTHA-K

Narození:2.5.1993

O:North Star VI

Velmi

Barva:Hnědka

M:Merian

temperamentní , učenlivá

ASSISI-K

195 VERDIA

Narození:22.2.1993

O: 58 Servator

Nepoddajná,

Barva:Ryzka

M:Anno

chování remonty

Narození:16.2.1998

O:Vernol

Pracovitá,

Barva:Hnědka

M:2 Diktant

inteligentní , spolupracuje

4. CÍL PRÁCE Cílem práce bylo pozorovat životní aktivity dvou skupin zvířat ve vztahu k dané technologii chovu. Zhodnotit jejich frekvenci a porovnat vliv životních podmínek obou skupin koní na jejich projevy chování a vyvodit závěry pro praxi.

33

5.VÝSLEDKY VLASTNÍ PRÁCE Výsledky získané pozorováním jsem matematicky vyjádřila a pro přehlednost znázornila do souhrnného etogramu. Dále pak níže uvádím etogram vzniklý na základě uvedení průměrného procentuálního zastoupení určitých forem chování celé skupiny.

5.1 Průměrné procentuální výsledky pozorování

34

Tabulak 3. Souhrnný etogram zvířat skupiny 1. (Hodnoty uvedené v tabulce znázorňují procenta) AKTIVITA/HODINY

JESSICA

RITA

DIANA

ARKAS 1

GABRA

PRIMA

Odpočinkový postoj

25,34

23,48

31,69

24,39

25,36

19,1

Popocházení

3,82

1,77

1,4

12,32

12,13

11,23

Ležení

6,94

8,18

6,69

4,1

3,67

4,49

Paběrkování

25,69

29,18

22,18

25,34

21,0

26,21

Pastva

17,01

14,94

13,73

6,16

8,45

9,73

Žraní sena

4,16

4,27

4,22

4,1

4,41

4,49

Žraní jádra

1,38

1,42

1,4

1,36

1,47

1,49

Pití

0,69

1,06

1,05

1,36

1,47

1,49

Sledování okolí

2,43

6,04

7,04

5,82

7,7

6,74

Komfortní chování

0,35

0,71

0,784

2,39

2,94

2,3

Vzájemná hygiena

2,08

0,71

0,704

1,36

1,47

0

Agrese

0,34

0

1,4

3,42

1,47

3,76

Abnormální chování 2,08

0

0

0

0

0

Kálení

2,08

2,13

1,76

1,71

1,83

2,3

Močení

1,74

1,77

1,76

2,05

1,83

2,3

Práce

4,16

4,27

4,22

4,1

4,41

4,49

Tabulka 4 . Souhrnný etogram zvířat skupiny 2. (Hodnoty v tabulce znázorňují procenta)

AKTIVITA/HODINY

ALKAZAR FLAVIUS MALAGA

ASISSI

MENTHA-

VERDIA

K

Odpočinkový postoj 32,47

31,69

36,14

26,79

28,92

39,06

Popocházení

1,85

1,76

5,26

4,15

2,82

2,15

Ležení

6,64

6,33

4,56

5,66

9,28

6,45

35

Paběrkování

23,98

25,7

28,42

24,52

20

16,12

Pastva

0

0

0

0

0

0

Žraní sena

4,79

4,22

4,21

4,52

4,64

5,01

Žraní jádra

2,21

1,76

1,4

1,5

1,42

2,15

Pití

2,94

2,11

1,4

1,5

2,85

2,5

Sledování okolí

6,64

5,28

5,61

16,98

11,5

6,09

Komfortní chování

1,1

1,4

1,4

1,5

1,07

1,07

Vzájemná hygiena

0

0

0

0

0

0

Agrese

2,58

2,81

2,456

3,01

3,57

2,5

Abnormální

1,1

0,7

1,05

0,75

1,43

1,07

Kálení

1,1

1,76

2,1

2,26

1,43

1,43

Močení

1,1

1,05

1,75

2,26

1,43

1,43

Práce

17,71

16,9

4,21

4,52

12,85

12,9

chování

Dále v tabulce č. 5 uvádím průměrné procentuální zastoupení forem chování jednotlivých skupin.

Tabulka 5.

Průměrné hodnoty zastoupení forem chování v procentech

AKTIVITA/HODINY

Skupina 1

Skupina 2

Odpočinkový postoj

24,89%

32,51%

Popocházení

7,11 %

3,0%

36

Ležení

5,68%

6,49%

Paběrkování

24,95%

23,12%

Pastva

11,67%

0%

Žraní sena

4,27%

4,56%

Žraní jádra

1,42%

1,74%

Pití

1,19%

2,22%

Sledování okolí

5,96%

8,68%

Komfortní chování

1,58%

1,26%

Vzájemná hygiena

1,05%

0%

Agrese

1,73%

2,74%

Abnormální chování

0,34%

1,02%

Kálení

2,02%

1,68%

Močení

1,90%

1,50%

Práce

4,27%

11,51%

5.2 Vyhodnocení pozorování

37

Vyhodnocení pozorování bylo provedeno na základě průměrných hodnot jednotlivých skupin sledovaných zvířat, a porovnám mnou získané výsledky s údaji uváděnými v podobných pozorováních v odborné literatuře.

A. Odpočinkové projevy Po období aktivity, která zabezpečuje regulaci energie v organizmu následuje v rámci cirkadiálníh rytmu období odpočinku charakterizované nižší spotřebou energie. Toto má především regulační

funkci, uvádí Kovalčík a Kovalčíková (1984).

Odpočinkové projevy jsou pevně zakomponovanou součástí denního režimu koní, vázané na čas a prostor. Jsou ovlivňované vnějším prostředím. To vysvětluje proč není možné výskyt odpočinkových projevů vázat na určitý , ohraničený, event. krátký úsek dne. (Heintzellmann-Grongroft 1978)

Klidový postoj - Duruttya uvádí, že odpočinkový postoj je charakteristickým odpočinkovým projevem především dospělých zvířat. Charakteristické pro koně v odpočinkovém postoji je typické postavení uší (sklopené dozadu a do stran), částečné nebo úplné zavření očí, pokleslý krk a odlehčená zadní končetina opřená o přední část kopyta. Při mém pozorování jsem u první skupiny (chované v boxovém typu ustájení) zjistila že odpočinkový postoj činí průměrně 24,89% času ze dne a u druhé skupiny chované na vazném ustájení 32,51% dne. (Uvedeno v tabulce č. 6) Rozdíl mezi v procentuálním zastoupení tedy činí 7,62%. Tento rozdíl je zřejmě způsoben tím, že koně na vazném ustájení nemají velký výběr denních aktivit (jsou ochuzeni o možnost

sociální komunikace, o možnost

hravého chování, pasení, volného pohybu), vzhledem k omezené možnosti pohybu a fixování v jednom určitém místě. Dále také musíme přihlédnout k vyšší frekvenci práce u koní druhé skupiny ( na vazném ustájení), která způsobuje vyšší únavu organizmu než u koní pracujících jednu hodinu denně, a tedy nutnost intenzivnějšího odpočinku. Duruttya (1993) ve svém díle Etologie koní uvádí že na délku doby klidového postoje má vliv lokalizace koní. V tomto díle také uvádí, že na pastvě tvoří tato forma odpočinku 26,0% doby ze dne zatím-co ve stáji 30,1%. Vzhledem k zaokrouhlování a

38

použité metodice pozorování lze říci, že se mé získané údaje velice blíží uváděným číslům. Musíme také zohlednit vliv klimatu. (teploty, vlhkosti)

Ležení – Dle Duruttya je výskyt ležení frekventovanější u hříbat a mladých koní než v případě dospělých koní. Jak je zřejmé z tabulky č. 6 tak v našem případě tvoří délky ležení u skupiny 1. - 5,68 % času a u skupiny 2. - 6,49% času. Tento rozdíl je zřejmě způsoben tím, že koně fixovaní na vazném stáni mají malou možnost pohybu a i přes bezúnavové uspořádání šlach na nohách dochází k únavě ostatních svalů na těle bez možnosti protažení pohybem těla. Také musíme zohlednit to, že se zvířata na vazném ustájení nudí a zároveň intenzivněji pracují. Nějakou roli může hrát i kvalita podestýlky a denní režim ve stáji.

B. Pohybové projevy

Pocházení – Rozumíme tím pomalý klidný pohyb v kroku, případně ustupování ze strany na stranu a ze předu do zadu ve stáji. Jak už na vazném ustájení tak v boxovém. Omezený pohyb na vazném ustájení jsem do pocházení zařadila z důvodu, že koně takto ustájení nemají jinou možnost pohybu pokud nepočítáme pohyb v práci. Díky omezení prostorem je v případě skupiny tvořené koňmi na vazném ustájení délka doby pocházení - 3,0% a v případě skupiny ustájené v boxech a každodenně vypouštěné do výběhu 7,11 %. (jak je patrné z tab. 5) Pohyb na vazném ustájení je převážně zapříčiněn tím, že se koně ohlížejí nebo se otáčí aby dosáhli na podestýlku. U koní vyháněných do výběhů

závisí intenzita pocházení také na kvalitě zatravnění

pastvy a temperamentu koní ve skupině. Z etogramů uváděných Hrouzem a kol. (2000) v etologii hospodářských zvířat vyplývá že délka doby pomalé chůze závisí i na pohlaví, plemenné příslušnosti, chovném zařazení a věku.

39

C. Potravní chování

Paběrkování – Od přijímání jadrných a objemných krmiv se paběrkování liší především intenzitou realizace. Takto přijímá kůň seno nebo slámu po jednotlivých stéblech, chumáčcích a nebo si s potravou pouze pohrává. Samostatných studií o paběrkování koní je málo. V německé odborné literatuře se setkáváme s výstižnějším ekvivalentem vyjadřujícím vlastní podstatu tohoto projevu. Hassenberg charakterizuje paběrkujícího koně následovně - hlavu má skloněnou jako při skutečném, intenzivním přijímání potravy. Pomalu kráčejíc se zlehka dotýká krmiva, očichává ho, přičemž jednotlivá stébla i žere. (Duruttya, 1993 ) Schafer a Němec vyslovují domněnku, podle které má paběrkování trojí funkci. V souvislosti s přijímáním

potravy slouží k dosycení, dá se také hodnotit jako

stereotypní chování a neposlední řadě indikuje existenci nerovnováhy organizmu koní v rámci příjmu a výdeje energie. V našem případě tvoří paběrkování u skupiny 1.-24,95% a u 2. skupiny 23,12%. Paběrkování zjevně slouží jako jakási náhradní činnost. Duruttya uvádí, že dle Ihleho tráví teplokrevní koně paběrkováním u 21,7% času. Což by opět s ohledem na krmnou dávku koní, klimatické podmínky, časový režim, vytížení koní a kvalitu podestýlky souhlasilo. Zajímavé je pouze to, že u skupiny chované na vazném ustájení by se dalo očekávat vyšší procento paběrkování zapříčiněné nudou v době mezi prácí, což jsem však ve svém pozorování nezaznamenala.

Příjem sena ( objemných krmiv) – V případě příjmu sena závisí délka této aktivity na mnoha ovlivňujících faktorech. V našem případě hrálo největší roli to, že koně vzhledem ke svému rozdílnému zatížení, dostávali odlišnou dávku objemného krmiva. Dále by se dalo uvažovat i o rozdílné kvalitě, a tedy i chutnosti sena. Toto hledisko však ve svém pozorování vylučuji z důvodu stejného dodavatele sena pocházejícího ze stejného místa v případě obou skupin koní. Délka doby přijímání krmné dávky sena závisí samozřejmě i na zdravotním stavu zvířete, jeho temperamentu, stylu dávkování krmiva a míře vyhladovění zvířete. Díky všem těmto faktorům můžeme pozorovat mírné rozdíly v délce přijímání krmné dávky sena i v případě jedinců téže skupiny. Skupina 1 přijímala krmnou dávku sena v průměru 4,27% času a supina 2 průměrně 4,65% času ze dne. Z mého pozorování nemůžu konstatovat že by na tento projev

40

chování měla nějaký vliv forma ustájení (boxové, vazné) , spíše jen velikost krmné dávky v závislosti na míře práce koně.

Příjem jadrného krmiva – V obou stájích se

jadrné krmivo podává koním

mačkané do vloček. Duruttya ve své Etologii koní uvádí, že kůň zkonzumuje kilogramovou dávku neupraveného ovsa průměrně za 10 minut (v rozpětí od 6 do 18 minut). V našem případě přijímala skupina 1. jeden kg mačkaného ovsa 5,11 minut a skupina 2. – 5,01 minut. Vzhledem k odlišné krmné dávce to procentuelně vychází na 1,42% času u skupiny 1 a 1,74% času u skupiny 2. O něco málo rychlejší příjem ovsa v případě skupiny jedna by se dal také vysvětlit tím, že koně dostávají oves vlhčený a netrvá jim tedy tak dlouho sousto zvlhčit slinami před polknutí.

Pasení – Pro náš výzkum nemá délka této denní aktivity veliký význam, protože nemáme možnost srovnání obou skupin z důvodu nevypouštění 2.skupiny na pastvu. Uvedu tedy jen údaje skupiny 1. Sledovaná skupiny koní vypouštěná na pastvu trávila pasením průměrně 11,67% času což v přepočtu znamená asi 2,8 hodiny denně. Duruttya ve své Etologii koní uvádí, že dle Horeckého (1985) je délka doby pasení při osmi hodinovém pobytu koní na pastvě asi 50% času. V našem případě byla kratší doba pasení zapříčiněna nekvalitním zatravněním výběhu a tím, že pastva slouží pouze jako nadstandartní doplněk stravy. Koně tedy při příchodu na pastvu nemají hlad a proto není pastva tak intenzivní jako u koní, kteří jsou odchováváni pouze pastevně bez dokrmování senem.

Pití-

Dobrý zdravotní stav a výkonnost koní je podmíněn úrovní napájení.

Z fyziologického hlediska se voda v organizmu koní podílí na rozpouštění živin a konečných produktech látkové výměny, zúčastňuje se na hydrolytických reakcích a má svůj význam při činnosti žláz. Svou nezastupitelnou úlohu sehrává i při regulaci a udržení tělesné teploty zvířete .Centrum pro přijímání vody stejně jako centrum hladu je uložené v hypotalamu. ( Duruttya, 1993) Projev pití definuje Hassenberg (1971) jako orální příjem tekutin. V našem případě tvořil příjem tekutin u skupiny 1. – 1,19% času a u skupiny 2. – 2,22%. Tato čísla jsou mírně zkreslena metodikou sledování a vyhodnocování. První skupina koní v boxovém ustájení je napájena z kýblů a druhá skupina z jazykových napáječek. Jedním z faktorů ovlivňujícím délku přijímání tekutin dle Duška je věk

41

koně. Dle tohoto autora potřebuje vyvíjející se organizmus dvakrát více vody než organizmus dospělý. V našem případě se však u všech zvířat jedná o dospělé jedince, takže toto hledisko můžeme vyloučit. Jedním z faktorů ovlivňující délku pití je zcela zřejmě fakt, zda koně pijí z napáječek nebo z kýblů. Z mého sledování vyplývá, že koně pijící z napáječek pijí častěji v kratších úsecích a koně napájeni z kýblů pijí méně často ale intenzivněji. Na délku přijímání vody má největší vliv množství vody potřebné pro organizmus. Tuto potřebu ovlivňují především klimatické podmínky a intenzita práce. Dále má, dle Duruttyho, na délku pití a tedy i množství přijaté vody vliv skladba krmné dávky a teplota vody. Dušek (1996) uvádí, že k ohřátí podchlazené vody z 2 stupňů na 38 musí organizmus koně spotřebovat 10% energie navíc, což negativně působí na jejich pracovní výkonnost.

D. Vylučování

Organizmus živočichů se zbavuje odpadních produktů látkové

výměny defekcí (kálením) a mikcí (močením)

Kálení – Impulzem pro defekční chování je podráždění mechanoreceptorů ve sliznici konečníků. (Duruttya, 1993) Kůň kálí denně 5krát až 10krát. (Hrouz, 2000). Pozorováním první skupiny koní jsem zjistila že kálí 2,02% času a skupina druhá 1, 68% času. Toto je však velice skresleno metodikou pozorování. Při pozorování jsem si zvlášť zaznamenávala počet kálení. U první skupiny káleli koně v průměru 7,6krát. Druhá skupina kálela průměrně 8,1krát. Tato skutečnost je nejspíše ovlivněna tím, že skupina která více pracuje má intenzivnější pohyb střev a také větší objem krmiva.

Močení – Mikce je reflexní proces vyvolaný podrážděním osmoreceptorů ve stěně močového měchýře. Zvířata 1.skupiny močila 1,9% času a zvířata 2. skupiny 1,5% času. Musíme zohlednit metodiku sledování a rozdílný příjem vody.

E. Sledování okolí – Slupina koní ustájena na vazném ustájení (skupina 2) sledovala okolí 8,68% času. První skupina 5,96% času. Tato skutečnost je poněkud v rozporu s předpokladem, že koně na pastvině budou věnovat více času sledování svého okolí z důvodu možného napadení predátorem. Pravděpodobně je to opět ovlivněno metodikou pozorování, a tím, že koně na vazném stání jsou více rušeni přítomností lidí ve stáji , která způsobuje otáčení a sledování dění za zádí koně.

42

F. Komfortní chování U skupiny 1 se komfortní chování projevovalo (jak vyplývá z tabulky č. 5) 1,58% dne a zahrnovalo vzhledem k možnosti volného pohybu po ohradě – válení, drbání o stromy, třesení pokožkou, zahánění hmyzu hřívou, ocasem a končetinami. Zahrnula bych sem i Vzájemnou hygienu kterou můžeme považovat jak za komfortní chování tak za sociální chování. Tato činnost se u této skupiny projevovala 1,05% ze dne a zahrnovala okusování hřívy, kohoutků a olizování. U skupiny 2. uvedu pouze, že komfortní chování se projevovalo 1,26% času a k vzájemné hygieně nedocházelo z toho důvodu, že koně se k sobě nemohou přiblížit. považovala za veliký nedostatek vazného ustájení.

Toto bych

Díky nemožnosti přiblížení se

k sobě nemohou řádně vytvářet sociální hierarchii.

G. Agresivní chování Agresivní chování se u obou skupin koní projevilo. Více jak o jedno procento vyšší agresivitu 2. skupiny vůči koním stojícím ve vedlejších stáních si vysvětluji tím, že koně nemají možnost si ve volném výběhu utvořit stálou hierarchii stáda. Dochází tedy k neustálým potyčkám i když vzhledem k omezení vazákem a zábranami mezi stáními nejsou nijak závažné. Nejvíce se agresivní chování projevovalo v době krmení. Procento agresivního chování této skupiny bylo 2,74. U těchto koní se výrazněji projevuje agresivita vůči lidem, zvláště pak neznámým jedincům, zřejmě vlivem neustálého střídání lidí u koní, nesprávným a necitlivým zacházením některých jezdců a neustálého vyrušování ve stáji Koně 1. skupiny používali agresivní chování k udržení nadřazenosti a podřazenosti v sociálních skupinách ve výbězích a při kontaktu s cizím jedincem. Nezaznamenala jsem žádné výrazně agresivní chování . Pouze naznačování vykopávání, sklápění uší, kousání do krku a nahánění jedince po výběhu a to v rozsahu 1,73% času. Agresivita k lidem se v této skupině zvířat neprojevila, jak ke známým ošetřovatelům tak k cizím jedincům.

43

H. Abnormální chování Do abnormálního chování jsem zařadila, hrabání, kopání do boxu, klkání a hodinaření. Abnormální chování se v malém procentu projevilo v obou sledovaných skupinách. Skupina 1 – 0,346% a to bylo způsobeno kopáním při roznášení krmení. Skupina 2 – 1,02% způsobeno klkáním jednoho z jedinců a hrabáním přední končetinou při zvuku igelitového sáčku. (Kůň očekával pamlsek a prosil.)

I.Práce Míra zaměstnání koně je plně závislá na přání a potřebách majitele. Pokud budeme pátrat v odborné literatuře, tak se zde názory na délku práce velice liší. Závisí to samozřejmě na věku koně, návyku na práci, stupni výcviku, zdravotním stavu, klimatických podmínkách a odborné znalosti majitele. Z mého pozorování můžu pouze konstatovat, že koně z 2. skupiny pracují 3x déle než koně skupiny 1. Toto však nezáleží na libovůli zvířete.

44

6.ZÁVĚR Má práce měla za cíl, na základě sledování dvou skupin koní žijících v různých technologiích chovu, zjistit zda má životní prostředí zvířat vliv na jejich chování a porovnat chování těchto dvou skupin. Cílem této práce s názvem ,,Chování koní ve vybraných systémech technologie chovu“ bylo pozorovat životní aktivity dvou skupin koní žijících v různých technologiích chovu, zhodnotit jejich frekvenci a porovnat vliv životních podmínek obou skupin koní na jejich projevy chování a vyvodit závěry pro praxi. Pro uskutečnění tohoto cíle bylo nejdříve nutné se podrobně seznámit s metodikou práce ve stájích kde jsou pozorovaná zvířata ustájena Pozorování byla prováděna od srpna 2005 do března 2006 ve stájích jezdeckého klubu Portos a stájích tělovýchovné jednoty Moravan. Pozorováno bylo po šesti koních plemene českého teplokrevníka v obou stájích. Celkem tedy bylo pozorováno 12 dospělých koní ve věku od 5 do 17 let.

Sledovaná zvířata jsem rozdělila do dvou

skupin dle místa ustájení na skupinu 1 a 2. Do skupiny 1 patřila zvířata sledovaná v JK Portos. Do skupiny 2 zvířata sledovaná v TJ Moravan. Sledování v případě skupiny 1 probíhalo v boxovém ustájení koní a ve výběhu přilehlém ke stájím .V případě skupiny 2 probíhalo pozorování zvířat ve stáji s vazným ustájením a v přilehlém výběhu. Místa k pozorování byla volena tak, aby koně byli co nejméně rušeni Zjištěné údaje jsem zapisovala do předem připravených tabulek v pětiminutových intervalech. Údaje jsem zpracovávala matematicko-statistickými metodami pomocí průměrů, grafů a tabulek. U každého zvířete jsem provedla postupně čtyři pozorování trvající šest hodin. V případě každého pozorovaného koně bylo tedy provedeno pozorování po dobu 24 hodin. V kapitole 3.2 uvádím podrobné charakteristiky obou porovnávaných technologií. Z forem chování dospělých koní jsem si zvolila tyto aktivity, na které jsem se zaměřila: pocházení, ostražitý postoj, klidný postoj, ležení, odpočinkový postoj. , komfortní chování, požírání slámy, paběrkování, konzumace sena, konzumace jádra, pití, sociální chování, agresivní chování a kálení. Podrobné výsledky uvádím v kapitolách 4.1 a 4.2 Vzhledem k malému počtu sledovaných jedinců a krátké době sledování nelze jednoznačně tvrdit, že chování koní je výrazně odlišné v různých technologiích chovu.

45

Díky metodice pozorování v intervalu pěti minut jsou některé údaje mírně zkreslené. Týká se to především aktivit, které zabírají krátké časové období především kálení a močení a částečně i pití. Vzhledem k výsledkům a daným okolnostem můžeme však tvrdit, že díky tomu, že koně na vazném ustájení nemají takřka žádnou možnost tělesné komunikace a tedy i sociálního chování, projevuje se zde mezi zvířaty větší agresivita a takřka žádný projev náklonnosti. Náklonností rozumím například řehtání při odchodu či příchodu některého jedince do stáje. Pokud jde o chování jedinců na vazném ustájení k lidem, dá se tvrdit, že je agresivnější než u koní druhé skupiny. Zřejmě vlivem střídání lidí u zvířat a ne vždy odborného zacházení. Důležitou roli zde nejspíše hraje i vyrušování koní v průběhu dopoledního a odpoledního odpočinku. U koní chovaných v soc. skupinách a vypouštěných do výběhů jsem nezaznamenala vůči lidem žádnou agresi. A to jak k ošetřovatelům, tak k cizím osobám V technologii s vazným ustájením bych jako vhodné hodnotila podávání krmiva 3krát denně, což je pro koně přirozenější a určitě zdravější vzhledem k uzpůsobení jeho trávicího traktu. U napájení nelze jednoznačně říci, která z technologií je pro koně výhodnější. V případě napáječek pije kůň častěji po menších dávkách, ale na druhou stranu pije vodu ledovou a musí vydávat velké množství energie na její ohřev. V případě napájení z kýblů kůň pije vodu odraženou, což je vůči výdeji energie šetrnější, ale zase je zde riziko špatné hygieny vody. Z pozorování lze vyvodit, že technologie vazného ustájení není pro koně příliš vhodná, což také souhlasí s všeobecně vžitým názorem. A to jak z důvodu toho, že pro koně je přirozený pohyb, tak z důvodu nemožnosti vytvoření pro koně tolik důležité hierarchie ve stádě. Koně jsou nuceni žít vedle sebe v těsné blízkosti bez této možnosti. Díky nevelkému výběru denních aktivit koně na vazném ustájení působí koně z této skupiny apaticky. Závěr pro praxi : V případě provozních koní TJ Moravan by bylo vhodné vytvořit sociální skupiny s možností utvoření hierarchie ve volném výběhu a s možností volného pohybu alespoň malou část dne. Dále by se mělo zamezit neustálému zbytečnému vyrušování koní v průběhu odpočinku.

46

Seznam použizé literatury Anděrová, R.: Úvod do etologie. Katedra psychologie, PEF ČZU v Praze, 1995, 112 s. Bílek, F. a kol.: Speciální zootechnika – chov koníl 2. vyd.,Praha, SZN 1958:1031 Blake,H.: Tajomný slovík koní, Dostihový šport, 2.vyd.,Bratislava 1986, str. 228 Blendringer.V.: Psychologie und verhaltens weise des Pferdes, E. Hoffmann, Verlah, 1971, 342 st. Dobeš, J.: Jízda na koni, Olympia, Praha 1984 Duruttya, M.: Etológia koní. 1. vydání.Duruttya, Košice, 1993, ISBN 80-901404-1-6, 300 s. Dušek ,J a kol..:Chov koní . Praha, Brázda 1999,350 Fraser , A. F. and Broom, D. M.: Farm animal behaviour and welfare. Valiliere Tindall, london, Philadelphia, Toronto, Sydney, Tokyo, 1990: s. 69-98 Hafez, E., S., E.: The Behaviour of DomesticAnimals. Balliere, Tendall and Casell, london, 1962 Hintz, H.,F.: Recent Advances in equine Nutrion Research. 33rd Annual Research Conference, Minneapolis,1983 s.116-125. Hintz, H.F.: Horse nutrition, Atraticol guide, Scopres, New York, 1983, 228st. Hrouz a kol., Etologie hospodářských zvířat. MZLU v Brně, 2000 Jokl, Z. a kol.: Jezdectví a dostihový sport. Praha, SZN 1977, 388 s. Kerlinger, F. N.: Základy výzkumu chování. Academia, Praha, 1972, ISBN 509-21-875, s. 690 Kovalčík, Kovalčíková.: Etologia hov. Dobytka, Priroda, Bratislava , 1984 , 232 st. Lerche,F.,Pastevní technika ve stat.plemenářském ústavu v Kladrubech n. L., Chov koní a výkonostné zkoušky, SZ Praha, 1963 Pelowová, E. kol.: Encyklopedie koní. Jan Vašut , Praha, 1999,ISBN 80-7236-068-X ,s. 160 Ralston.S.L.: Feeding behavior equine prokt.,Farcllinc Colorado, 2.ročník,1986 str.609621 Termbrock , G.: Pielverhalten und vergleichende etologie, 1960, str.25 Volf, J. a kol.: Zvířata celého světa 2: Koně,osli a zebry, SZN Praha, 2.vyd. 1980, 140s.