Zhodnocení česky psaných knižních turistických průvodců na Indonésii

Zhodnocení česky psaných knižních turistických průvodců na Indonésii

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 10. 5. 2013 ...................................................... Podpis

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval především vedoucímu práce panu MUDr. Luborovi Čutovi za pomoc při zpracování daného tématu. Také bych chtěl poděkovat své rodině a partnerce za podporu při studiu. Poděkování si bezesporu zaslouží i oponent mé práce RNDr. PaedDr. Jaromír Rux, CSc. V neposlední řadě bych rád poděkoval kamarádce Mgr. Monice Brusenbauch Meislové, Ph.D., která mi poskytla cenné rady a připomínky.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Obor Cestovní ruch

Zhodnocení česky psaných knižních turistických průvodců na Indonésii Bakalářská práce

Autor: Matěj Vrbka Vedoucí práce: MUDr. Lubor Čuta Jihlava 2013

Copyright © 2013 Matěj Vrbka

Abstrakt Bakalářská práce s názvem „Zhodnocení česky psaných knižních turistických průvodců na Indonésii“ se zabývá komparací a hodnocením vybraných průvodců po Indonésii. Práce sestává ze dvou hlavních částí – teoretické a praktické. Teoretická část popisuje základní fakta o Indonéské republice a představuje knižní turistické průvodce a jejich historii. Praktická část práce se soustředí na detailní komparaci dvou vybraných knižních průvodců a jednotlivých atraktivit.

Abstract The bachelor’s thesis entitled “Analysis of Guidebooks on Indonesia Written in Czech“ deals with comparison and evaluation of selected guidebooks on Indonesia. The thesis consists of two main parts – the theoretical one and the practical one. The theoretical part presents basic fact sabout the Republic of Indonesia and introduces travel guidebooks and their history. The practical part concentrates on detailed comparison of two selected guidebooks and individual places of interest.

Klíčová slova Indonésie, knižní turistický průvodce, Lonely Planet, Rough Guides, komparace turistických průvodců.

Keywords Indonesia, travel guidebook, Lonely Planet, Rough Guides, comparison of guidebooks

7

Předmluva Indonésie je země mnoha tváří, což mohu skutečně potvrdit, protože jsem zde strávil dva měsíce jako individuální cestovatel. Bez knižního průvodce bych se téměř neobešel - pro cestování do exotických zemí je nezbytnou součástí vybavení. Knižních turistických průvodců stále přibývá, a proto jsem si vybral bakalářskou práci na téma „Zhodnocení česky psaných knižních turistických průvodců na Indonésii“.

8

Obsah Seznam obrázků .............................................................................................................. 11 Seznam tabulek ............................................................................................................... 12 Úvod................................................................................................................................ 13 1

2

Teoretická část ........................................................................................................ 15 1.1

Geografická fakta o Indonésii .......................................................................... 15

1.2

Obyvatelstvo, náboženství a jazyk v Indonésii ................................................ 16

1.3

Měna, čas a klima v Indonésii .......................................................................... 17

1.4

Historie Indonésie ............................................................................................ 19

1.5

Knižní turistický průvodce ............................................................................... 20

1.6

Historie průvodce ............................................................................................. 21

Praktická část .......................................................................................................... 24 2.1

Přehled vybraných turistických průvodců na Indonésii ................................... 24

2.2

Průvodce Lonely Planet ................................................................................... 25

2.2.1

Informace o vydavatelství ......................................................................... 25

2.2.2

Informace o autorovi ................................................................................. 27

2.2.3

Struktura knihy ......................................................................................... 29

2.3

Průvodce Rough Guide .................................................................................... 32

2.3.1

Informace o vydavatelství ......................................................................... 32

2.3.2

Informace o autorovi ................................................................................. 33

2.3.3

Struktura knihy ......................................................................................... 34

2.4

Celková komparace dvou vybraných průvodců ............................................... 36

2.5

Komparace vybraných atraktivit ...................................................................... 38

2.5.1

Borobudur ................................................................................................. 39

2.5.2

Prambanan ................................................................................................ 41

2.5.3

Ostrovy Gili .............................................................................................. 43

2.5.4

Karimunjawa ............................................................................................. 46 9

2.5.5

Tirtagangga ............................................................................................... 48

2.5.6

Bukit Lawang ............................................................................................ 50

2.5.7

Národní park Kutai ................................................................................... 53

2.5.8

Mamasa a okolí ......................................................................................... 54

2.5.9

Manokwari a okolí .................................................................................... 56

Závěr ............................................................................................................................... 59 Seznam použité literatury ............................................................................................... 64

10

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Mapa Indonésie ........................................................................................ 16 Obrázek č. 2: Buddhistický chrám Borobudur ............................................................... 40 Obrázek č. 3: Hinduistický chrám Prambanan ............................................................... 42 Obrázek č. 4: Ostrovy Gili .............................................................................................. 44 Obrázek č. 5: Souostroví Karimunjawa .......................................................................... 47 Obrázek č. 6: Vodní palác Tirtagangga .......................................................................... 49 Obrázek č. 7: Městečko Bukit Lawang ........................................................................... 51 Obrázek č. 8: Národní park Kutai ................................................................................... 53 Obrázek č. 9: Údolí Mamasa .......................................................................................... 55 Obrázek č. 10: Oblast Manokwari .................................................................................. 57

11

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Počet vydaných turistických průvodců řady Lonely planet - Vydavatelsví Svojtka & Co. ................................................................................................................ 27 Tabulka č. 2: Počet vydaných turistických průvodců řady Rough Guides - Vydavatelsví Jota .................................................................................................................................. 33

12

Úvod Cestování do Jihovýchodní Asie získává stále větší popularitu. Lidé chtějí poznávat nová místa, vyhledávají neotřelé zážitky a dobrodružství. Indonésie je právě tou zemí, která nabízí mnoho možností k cestování a návštěvě kulturních a přírodních památek. Tuto skutečnost mohu potvrdit; Indonésii jsem navštívil a procestoval v roce 2012, kdy jsem zde strávil dva měsíce. Při cestování po exotických zemích je nezbytným doplňkem a pomocníkem cestovatelů knižní turistický průvodce. Cestovatelé důvěřují jeho doporučením o místech, kde nikdy dříve nebyli a která jsou často vzdálená tisíce kilometrů od domova. Knižní průvodce radí, na co se zajít podívat, čemu se naopak vyhnout, kde se ubytovat nebo do jaké místní restaurace zajít na jídlo. Dále je vhodný i z důvodu jazykové bariéry, kdy je v případě neschopnosti vzájemně se domluvit možné např. ukázat obrázek destinace v knižním průvodci či alespoň napsaný název objektu, kam má turista záměr se dopravit. Výběr vhodného knižního turistického průvodce je velice důležitý. Pokud má plnit úlohu toho nejpoutavějšího přehledu toho, co daná destinace nabízí, měl by ve čtenáři vzbudit touhu poznat danou zemi a zaujmout ho nejen vizuálním zpracováním, ale především obsahem psaného textu. Výroba knižního průvodce vyžaduje množství vědomostí a zkušeností, stejně jako pečlivý a svědomitý přístup ze strany autora. Na českém trhu nalezneme mnoho knižních turistických průvodců zaměřujících se na Indonésii, a to psaných česky i anglicky. Ty také představují předmět předložené bakalářské práce. Cílem práce je zhodnocení česky psaných knižních turistických průvodců na Indonésii. Z hlediska metodologie jsou v práci využity metody deskriptivní a komparativní. Bakalářská práce se skládá ze dvou hlavních částí - teoretické a praktické. Teoretická část seznamuje s historií Indonésie, obecnou charakteristikou země, stejně jako se základními a praktickými informacemi o ní. Následně je pozornost věnována knižním turistickým průvodcům a jejich historii. Praktická část obsahuje nejprve popis celkem šesti česky psaných knižních průvodců, kteří se zabývají Indonésií. Z těchto průvodců byli pro následnou komparaci vybráni dva nejvhodnější a nejobsáhlejší, a to průvodci Indonésie od společnosti Rough

13

Guide a od společnosti Lonely Planet. V textu se podrobně věnuji těmto společnostem, autorům, kteří průvodce napsali, a v neposlední řadě i celkové struktuře jednotlivých knih. Praktická část se dále soustředí na analýzu celkem devíti vybraných indonéských atraktivit, které byly pro komparaci zvoleny s ohledem na svoji geografickou vyváženost a různorodost. U každé atraktivity je nejprve zařazeno obecné představení, načež jsou jednotlivé atraktivity komparovány na základě šesti základních kategorií. Těmi jsou 1) stránkový rozsah, 2) mapy, 3) fotografie, 4) ubytování, 5) stravování a 6) informace o kontaktech a případném vstupném. Závěr poté shrnuje celou práci a reflektuje, zda se podařilo naplnit její cíl stanovený v úvodu.

14

1

Teoretická část

1.1

Geografická fakta o Indonésii

Oficiální název státu, o němž pojednává tato bakalářská práce, je Indonéská republika. Indonésie leží v jihovýchodní Asii a představuje největší ostrovní stát světa s více než 17 500 ostrovy.1 Pouze okolo 6 000 ostrovů je trvale obydlených. Díky své velké rozloze se země dělí na 33 provincií a každá provincie má ještě několik krajů, které se dále člení na okresy.2 Hlavní město souostroví je Jakarta s přibližně 10 miliony obyvatel, ležící na západě ostrova Jáva. Indonésie je patnáctou největší zemí světa s celkovou rozlohou 1 904 milionů km2. Leží v tropickém pásu a protíná ji rovník. To znamená, že se nachází na obou polokoulích, ale její větší část leží na polokouli jižní. Mezi nejznámější ostrovy Indonésie patří Bali, Sumatra a Jáva, ale největšími ostrovy jsou Papua (také známá jako Irian) a Kalimantan nazývaný Borneo. Dalšími známými ostrovy jsou Sulawesi, známé jako Celebes, souostroví Nusa Tenggara, do kterého patří ostrovy Lombok, Sumbawa, Flores, Sumba a Timor, a souostroví Moluky. Všechny ostrovy kromě ostrovů Timor a Sumba, jež se nachází na úplném východě Indonésie, jsou sopečného původu. V celém souostroví se nachází více než 400 sopek, pouze okolo 100 je ale aktivně činných. Přestože Indonésie leží v tropickém pásu, můžeme zde najít i ledovce, a to na ostrově Papua, který má hory vysoké přes 5 000 metrů nad mořem. Proto se také často ostrovu Papua říká „Země tropického sněhu“. Celé indonéské pobřeží dosahuje délky přes 80 000 km a omývají ho Tichý a Indický oceán.3

1

Indonésie: Ekonomická charakteristika země. Ministerstvo zahraničních věcí ČR [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indonesie/ekonomika/ekonomicka_charakteristik a_zeme.html 2 Indonésie: Základní informace o teritoriu. Ministerstvo zahraničních věcí ČR [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indonesie/ 3 O Bali: Geografie. Bali Spark Resort: We serve you as our star [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://ubytovani-bali.cz/index.php?page=o-bali

15

Obrázek č. 1: Mapa Indonésie Zdroj: Map of Indonesia. Lonely Planet [online]. © 2013 [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.lonelyplanet.com/maps/asia/indonesia/

1.2

Obyvatelstvo, náboženství a jazyk v Indonésii

S počtem obyvatel přes 237 milionů je Indonésie 4. nejlidnatější zemí světa.4 Souostroví je velmi nerovnoměrně obydleno. Z 6 000 trvale obydlených ostrovů žije nejvíce lidí na ostrovech Bali, Jáva a Madura. Obyvatelstvo těchto tří ostrovů tvoří více než 60 % celkové populace. Ostrov Jáva je nejhustěji zalidněným ostrovem na světě s více než 900 obyvateli na km2. Proto se vláda snaží přesidlovat obyvatele z Jávy na méně zalidněné ostrovy, jako je například Kalimantan, což často vyvolává etnické problémy. Na druhou stranu ostrov Papua, který je civilizací téměř nedotčený, je jedním z nejméně zalidněných ostrovů na světě s pouze čtyřmi obyvateli na km2. Obyvatelstvo Indonésie se skládá z několika set kmenů a je asijského i australského původu, proto nelze přesně charakterizovat typického Indonésana. Všeobecně jsou Indonésané malého vzrůstu se snědou pletí, ale není to pravidlem, zvláště pak na Jávě. Místní obyvatelé se také obecně nedožívají tak vysokého věku jako lidé v Evropě. 4

Indonésie: Základní informace o teritoriu. Ministerstvo zahraničních věcí ČR [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indonesie/

16

Každý občan v Indonésii musí mít nějaké vyznání. Náboženství je dokonce zapsané ve všech dokladech a přihláškách a slouží spolu se jménem a rokem narození jako identifikační údaj. V Indonésii je rozšířeno šest náboženství, ale žádné není prohlášeno za státní. Jedná se o islám, ke kterému se hlásí 88 % obyvatelstva, protestantství (5 % obyvatel), katolictví (3 % obyvatel), hinduismus (2 % obyvatel), buddhismus 1 % (obyvatel) a animismus (1 % obyvatel).5 Indonésie je největší islámská země na světě. Islám v této zemi, ale není tak přísný a ortodoxní jako v arabských zemích. Například muži mají dovoleno mít čtyři manželky, ovšem drtivá většina islámských mužů má pouze jednu manželku. Ženy islámského vyznání pokrývku hlavy nosí, jiné však nikoli. Animismus je oficiálně povolený v odlehlých částech země. Sňatky a další obřady nejsou civilní, ale pouze náboženské. Pokud dva Indonésané jiné víry chtějí mít svatbu, musí jeden z nich přejít na víru toho druhého. Místní lidé nechápou, že někdo může být ateista a takové lidi považují za méně cenné. Indonésané ale vědí, že komunistický režim potlačoval náboženství a lidé z komunistické nebo postkomunistické země, kteří jsou bez vyznání, si zaslouží soucit, jelikož mu byla jejich víra odebrána. Bahasa Indonesia je úřední jazyk, kterým se mluví jednotně v celé Indonésii. Je psán latinkou a jeho původ vychází z malajštiny, které je velmi podobný. Oficiálním jazykem je od roku 1945. Kromě úředního jazyka se v Indonésii mluví regionálními jazyky, kterých tu najdeme několik set. Tyto regionální jazyky jsou také mateřské a Bahasa Indonesia se děti začínají učit až ve škole. V průběhu století úřední indonéštinu obohacovalo mnoho jiných jazyků jako například čínština, nizozemština a angličtina. Indonéština je poměrně lehký jazyk na naučení. Slovesa se v indonéštině nečasují, časy se nahrazují používáním modálních sloves, nerozlišuje se mužský a ženský rod a místo množného čísla se používá dvakrát jednotné.6

1.3

Měna, čas a klima v Indonésii

Měna v Indonésii se nazývá Indonéská rupie, která se označuje písmeny Rp před číselnou hodnotou. Dále se Rupie dělí na Seny. 100 Senů = 1 Rupie. IDR je mezinárodním kódem měny. Kurz měny k 28. březnu 2013 podle České národní banky byl 1 CZK = 484.027 IDR čili 1000 IDR = 2.066 CZK. Mince se vyskytují v hodnotách 5

Indonésie: základní informace. Thajsko.com [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.thajsko.com/indonesie/zaklinfo/zaklinfo.htm 6 ŠTĚPÁNEK, Odpov. red. Vít. Velká všeobecná encyklopedie 2. Vyd. 1. Praha: Diderot, 2000, 667 s. ISBN 8090272347, s. 14

17

50, 100, 200, 500 a 1000. Avšak mince s menší hodnotou než 1000 pomalu zanikají. Bankovky jsou v oběhu v hodnotách 1000, 5 000, 10 000, 20 000, 50 000 a 100 000. Indonéská rupie není volně směnitelná a lze jí koupit jen v některých zemích jihovýchodní Asie. Z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že platební karty lze bez problémů použít v hotelech vyšších kategorií, v supermarketech a lepších obchodech. V turistických oblastech je použití platební karty stále častější a rozšířenější způsob platby. Nejrozšířenějším způsobem ve všech částech Indonésie je platba hotovostní. V odlehlejších regionech země, jako například na ostrově Papua nebo malých ostrůvcích, může být problém platit platební kartou nebo si vyměnit peníze. S výměnou peněz na turistických ostrovech není velký problém, lepší kurzy jsou v malých směnárnách nazývaných „authorised money changer“, kde lze vyměnit například americké dolary, eura, britské libry, švýcarské franky, thajské bahty a další měny. V bankách lze naproti tomu mnohdy vyměnit pouze omezené množství měn nebo jen americké dolary a za horší kurz než ve směnárnách. Mimo nejhlavnější turistické trasy lze často vyměnit pouze americké dolary. S délkou přes 5 000 kilometrů se Indonésie rozkládá ve třech časových pásmech: západním (WIB), středním (WITA) a východním (WIT). Mezi jednotlivými pásy jsou hodinové rozdíly. Pod časové pásmo WIB spadají ostrovy Sumatra, Jáva a část ostrova Kalimantan, konkrétně západní a střední část. Toto pásmo se řídí časem GMT + 7.00 hodin a rozdíl mezi ČR a tímto časovým pásmem je v období zimního času + 6.00 hodin a v období letního času + 5.00 hodin. Pod časové pásmo WITA spadají ostrovy Bali, Sulawesi, souostroví Papua a jižní a východní Kalimantan. Pásmo je řízeno časem GMT + 8.00 hodin a rozdíl mezi ČR a časovým pásmem WITA je v období zimního času + 7.00 hodin a v období letního času + 6.00 hodin. Poslední časové pásmo, které je používáno v Indonésii, představuje časové pásmo WIT, které zahrnuje souostroví Moluky a Papuu. Toto pásmo je řízeno časem GMT + 9.00 hodin a rozdíl mezi ČR a časovým pásmem WIT je v období zimního času + 8.00 hodin a v období letního času + 7.00 hodin. Časový údaj se v Indonésii označuje jinak, než je tomu v České republice. Je to způsobeno právě více časovými pásmy v zemi. Za časovým údajem je vždy připsáno konkrétní časové pásmo například 11.00 WIT.7

7

Indonésie: Praktické informace. Orbion.cz [online]. © 2013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://indonesie.orbion.cz/stat/pruvodce/prakticke-informace-2467/

18

Země leží v tropickém pásmu. Je zde po celý rok teplé podnebí s výjimkou vysokých hor, kde může v noci teplota klesnout až k nule. Na úrovni mořské hladiny se teplota pohybuje celý rok v rozmezí 21 – 33 °C podle toho, jaké vanou monzunové větry. Rok zde nemá čtyři roční období, jak jsme zvyklí v Evropě, ale pouze dvě, a to období sucha a období dešťů. Období sucha lze obecně stanovit od května do října a období dešťů od listopadu do dubna, ale například na severní Sumatře a na severní a střední části Moluckého souostroví jsou tato dvě roční období přesně opačná. V období dešťů několikrát do týdne velmi silně prší, ale pouze po krátkou dobu. Nejvíce deštivých srážek spadne v měsících prosinci a lednu.8

1.4

Historie Indonésie

Historie země je velmi bohatá. Vykopávky dokládají, že první obyvatelé obývali Indonésii již před dvěma milióny let. Tito lidé se nazývali „lid jávanský“. Dnešní Indonésané jsou potomky protomalajských migrantů, kteří osídlili zemi kolem roku 4 000 před n. l. Kolem roku 1 000 před n. l. do oblasti proniká kultura Dongson, která sebou přináší víru animismus. Kolem 1. století n. l. se na území začínají tvořit první království. V 7. století n. l. na Sumatře vzniklo království Srivijaya, které v sobě neslo prvky hinduismu a buddhismu. První zmínky o muslimské populaci přicházejí v 11. století a později tvoří nejvýznamnější náboženství v celé Indonésii. Islám byl protiváhou portugalských snah katolizovat zemi. V 16. století ovládli zemi právě Portugalci a po nich Španělé.9 Až v roce 1602 převzali iniciativu Holanďané a založili Holandskou východoindickou společnost. Vlivem bitvy, kterou proti sobě vedli Holanďané a Britové, došlo k oslabení holandské moci. Za Napoleonských válek, kdy bylo Holandsko okupováno Francií, ovládli Britové dočasně část Indonésie. Holanďané se k moci vrátili až na počátku 19. století, což bylo provázeno velkými válkami a boji o nezávislost. Zde přišlo o život okolo 200 000 obyvatel Jávy a také několik tisíc holandských vojáků. Největšími bojovníky o nezávislost byli Sukarno a Hatta. V roce 1928 vzniká Národní indonéská

8

BACKSHALL, Stephen. Indonésie: turistický průvodce. Vyd. 1. Brno: Jota, 2004, 1164 s., [24] s. barev. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 80-721-7259-X, s. 17 9 Indonésie: Dějiny. Vlasta.org [online]. © 2002-2013 [cit. 1996-05-03]. Dostupné z: http://www.vlasta.org/cz/cestovani/asie/indonesie/dejiny.htm

19

strana, která vyhlašuje indonéštinu za národní jazyk, a která si zvolila první hymnu a státní vlajku.10 Roku 1942 během 2. Světové války byla poražena koloniální holandská armáda a správu země převzalo Japonsko. Po kapitulaci Japonska na konci 2. Světové války vzrostl vliv tak, že, byla 17. srpna 1945 vyhlášená nezávislá Indonéská republika. Prvním prezidentem nezávislé Indonéské republiky se stal Sukarno. Ze strany Holanďanů docházelo o pokusy získat zpět ztracenou Indonésii. 2. listopadu 1949 uznali Holanďané nezávislost Indonéské republiky. Indonésie se stala členem OSN v roce 1950, ale situace v zemi byla nadále velice nestabilní. Vše vypuklo roku 1965 komunistickým pokusem o převrat, který byl silně potlačen armádou v čele s generálem Suhartem, který rozpoutal protikomunistické pogromy, ty měly na svědomí smrt až milionu lidí. Suharto sesadil Sukarna a převzal moc jako předseda vlády, který vládl v zemi armádou. Komunistická strana byla zakázána. Suharto nastolil takzvaný „Orde Baru“ neboli Nový řád a jeho vláda trvala třicet let. Suhartova vláda byla ekonomicky úspěšná a otevřela Indonésii svět, ale také byla velmi autoritářská a trpěla rozsáhlou korupcí. Postupná nespokojenost občanů a asijská ekonomická krize přispěly k tomu, že 21. května 1998 byl Sukarto donucen k rezignaci. Dalším prezidentem se stal Jusuf Habibie a Indonésie nabrala cestu demokracie.11

1.5

Knižní turistický průvodce

Podle odlišnosti a rozmanitosti jednotlivých cestovatelů se liší formy jednotlivých průvodců. Každý průvodce se zaměřuje na různé atraktivity, autoři se odlišují ve stylu výkladu, a to od pouhého výčtu dostupných informací s jejich stručným popisem až po propracované a prokalkulované trasy s detailním rozborem jednotlivých atraktivit. Autorské formy jsou různé; některé jsou zaměřeny hlavně na psané slovo, jiné se zase zaměřují na fotografické přílohy. Dále se mohou dělit podle náročnosti cestovatele. Jednu z kategorií činí nízkonákladoví průvodci, do jejichž cílové skupiny patří například studenti. Tito průvodci nabízí ubytovací a stravovací zařízení za nízké ceny a 10

ZVOLÁNEK, Pavel. Indonésie průvodce: Dějiny Indonésie /3/ - příchod islámu a Evropanů. In: Asean.cz: Informace o zemích jihovýchodní Asie [online]. © 2009-2013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://indonesie.asean.cz/clanek/1106-indonesie-pruvodce-dejiny-indonesie-/3/-prichod-islamu-aevropanu 11 STUCHLIK, Milan. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ A KULTURY. Průvodce výstavy Asie: cesta asijských národů. Praha: Náprstkovo Muzeum, 1960, 31 s., s. 21

20

zároveň se zaměřují na výběr dostupných atrakcí. Na druhé straně existují průvodci, kteří jsou zaměřeni na luxusní zážitky v nadstandardních cenách pro movité klienty. Další kategorii tvoří průvodci soustředící se pouze na určité aspekty popisované oblasti. Bez knižního turistického průvodce by se běžný individuální cestovatel téměř neobešel. Knižní turistický průvodce ukrývá velké množství praktických informací, které jsou neocenitelnou pomocí při cestě do neznáma. Výhodou knižních průvodců je využitelnost v místech, kde není připojení k internetu, a žádní místní obyvatelé, kteří by byli schopni pomoci.

Dalšími výhodami jsou rychlá dohledatelnost potřebných

informací, skladnost a v neposlední řadě důvěryhodnost. Na druhou stranu má knižní turistický průvodce i řadu nevýhod, kupříkladu nedokáže popsat celou zemi dopodrobna, protože není tak obsáhlý. Další nevýhoda je, že nedokáže popsat všechny ubytování a stravování, pouze doporučí pár svých tipů. Největší nevýhodou knižních turistických průvodců je aktuálnost informací. Informace se mohou velmi rychle měnit a knižní turistický průvodce na ně tak rychle nezareaguje, jelikož se aktualizuje jednou za dva až čtyři roky.

1.6

Historie průvodce

Předchůdci průvodců byly takzvané cestopisy, které se psaly z důvodů objevování nových míst nebo jako pomocníci kapitánů při lepší orientaci v plavbách. Funkce cestopisů zůstává dlouhá staletí stejná, a to usnadnit orientaci v novém prostředí. Nejstarší cestopisy vznikly v letech 480 – 425 před n. l. a psal je řecký dějepisec Hérodotos. Tyto cestopisy popisovaly hlavně oblasti kolem Středozemního moře. Další slavné cestopisy představují například Zápisky o válce galské, ve kterých Caesar popisoval jak vojenské bitvy, tak i místní obyvatele a okolní přírodu.12 Dalším velmi starým dokumentem je periplus, který sloužil jako plavební příručka Římské říši, která se snažila o zmapování okolních vod. Jeden z nejznámějších periplů je Periplus Eritrejského moře (dnes je to moře Arabské a většina Indického oceánu). Tento periplus popisoval jednotlivé přístavy mj. i dnešní Tanzánie a jejich přibližnou vzdálenost od sebe. Díky tomuto periplu se dostává koření z východu do Římské říše. Dále také vzniká periplus Černého moře, který upravený a doplněný o další informace slouží

12

BLANTON, Casey. Travel writing: the self and the world. 1st Routledge pbk. ed. New York: Routledge, 2002, xvii, 148 p. ISBN 04-159-3893-7.

21

námořníkům až do poloviny 19. století. Velmi známým průvodcem je také „Pausaniova Cesta po Řecku“, který popisuje antické Řecko ve 2. století před n. l. a snaží se přiblížit architektonické památky a jiná zajímavá místa. Velmi známé jsou také cestovatelské listy s názvem „Tabula Pentigeriana geografa Castoriema“; tyto listy z dob antického Říma popisovaly různé cesty, města a další zajímavé body. Významným posunem byly průvodce pro křesťanské poutníky. Spousta průvodců vznikala za přispění šlechty, lovců pokladů nebo již zmiňovaných křesťanských poutníků. Průvodce poutníka Egeria je nejstarší průvodce pro křesťanské poutníky, který se dochoval. Egerio v něm popisuje podrobný itinerář své cesty ve 4. století n. l., kdy navštívil svatou zemi.13 Ve středověku vznikaly zápisky z cest převážně do tropických oblastí, které měly spíše formu námořního deníku. Tyto výpravy měly za úkol zmapovat oblasti, ze kterých by se daly přivážet do Evropy exotické suroviny. Známí mořeplavci, kteří zápisky z cest psali, byli například Marco Polo, Kryštof Kolumbus nebo Fernão de Magalhães. Na začátku 16. století nastal ještě větší rozkvět v oblasti knih, které popisovaly cesty z Evropy. Mezi přední spisovatele, kteří psali cestovatelské knihy, patřili hlavně Britové, Holanďané, Španělé a další. Jednou z nejčtenějších knih této doby se stala kniha s názvem Voyages, kterou napsal právě britský cestovatel Richard Hakluyt.14 V 18. století se začalo více cestovat po Evropě. Převážně cestovali mladí aristokraté, kteří si dlouhými cestami získávali přehled pro budoucí život. Někdy takové cesty trvaly až několik let a za nejnavštěvovanější místa byla považovaná vyspělá kulturní města, jako například Paříž, Řím nebo Florencie. Také cestovatelská literatura se od základu změnila a námořní deníky po exotických krajích vystřídaly volně psané zápisky z cest po Evropě, které většinou psali právě mladí aristokraté, kteří vůbec poprvé v celé historii cestovali pouze pro potěšení z cestování. V této době si cestování mohla dovolit jen opravdu malá sorta opravdu zámožných lidí.15 V první polovině 19. století se rozšířilo cestování po železnici, což znamenalo výrazné snížení nákladů a zvýšila se rychlost cestování. To mělo za následek, že cestování již nebylo pouze pro nejbohatší, ale dovolit si ho mohlo čím dál tím více lidí. Proto se také 13

PRZYWARA, Dorota. Alternativní informační zdroje v cestovním ruchu mladých lidí. Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné výchovy. 14 SHERMAN, William. Stirrings and Searchings. HULME, Peter a Tim YOUNGS. The Cambridge companion to travel writing. New York: Cambridge University Press, 2002, s. 17-36. ISBN 0521786525. 15 BUZARD, James. The grand tour and after. HULME, Peter a Tim YOUNGS. The Cambridge companion to travel writing. New York: Cambridge University Press, 2002, s. 37-52. ISBN 0521786525.

22

měnily nároky na cestování. Literatura se v tomto období rozdělila na dvě skupiny. První stále popisovala zážitky a příhody cestovatelů, kteří cestovali po Evropě i do vzdálených exotických zemí. Druhá skupina spisovatelů se nově snažila přiblížit bližší informace pro čtenáře, kteří se chystají danou oblast navštívit a podává jim cenné turistické rady a informace o cestování.16 Prvního turistického průvodce s názvem The Gashionable Tour, jehož autorem byl Gideon Minor Davison, vydalo nakladatelství Saratoga Springs ve Spojených Státech v roce 1822. Dalšími průvodci pak byly The Northern Traveller a The Northern Tour. Evropa měla prvního průvodce v roce 1824. Zasloužil se o něj Marian Starke a sloužil britským cestovatelům k bližšímu poznání Francie. Tento průvodce byl velmi často aktualizován a snažil se kromě přiblížení důležitých památek předat čtenářům hlavně praktické informace. O rok později, tedy v roce 1825, vyšel první průvodce také v Německu a jeho autorem byl Karl Baedeker. Další, kdo se podílel nejen na rozvoji turistických průvodců, byl v roce 1845 Thomas Cook, který vydával průvodce na trase z Leicesteru do Liverpoolu. Po druhé světové válce se průvodce stává čím dál tím populárnější. Jedním z představitelů, kteří píší průvodce, je například americký voják Artur Frommer, který po válce cestoval po Evropě, nebo maďarský spisovatel Eugene Fodor, jenž emigroval do Spojených států. V dalších letech vznikali průvodci, kteří jsou na trhu dodnes, jako například Lonely Planet, Rough Guides, Let's Go nebo Insight Guides.17

16

BUZARD, James. The grand tour and after. HULME, Peter a Tim YOUNGS. The Cambridge companion to travel writing. New York: Cambridge University Press, 2002, s. 37-52. ISBN 0521786525. 17 PRZYWARA, Dorota. Alternativní informační zdroje v cestovním ruchu mladých lidí. Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné výchovy.

23

2

Praktická část

2.1

Přehled vybraných turistických průvodců na Indonésii

Na českém trhu nalezneme mnoho turistických průvodců zaměřujících se na Indonésii, a to psaných česky i anglicky. Pro tuto bakalářskou práci jsem si vybral průvodce, které jsou psány česky. Našel jsem několik průvodců, jež se soustředí na určitou lokalitu v Indonésii, jako je například průvodce „Bali do kapsy“ od společnosti Lonely Planet, kterého do češtiny přeložilo nakladatelství Svojtka & Co. „Bali do kapsy“ bylo vydáno v roce 2009 a s 160 stránkami se jedná o vhodného průvodce pro turisty, kteří stráví dovolenou na ostrově Bali a chtějí získat informace o památkách a zajímavostech na ostrově.18 Český trh dále nabízí průvodce „Bali a Lombok“19 od firmy Rough Guide a průvodce „Bali a Lombok“20 od společnosti Freytag a Berndt. Tito průvodci se kromě nejatraktivnějších míst na Bali soustředí také na ostrov Lombok a jeho (zejména) přírodní atraktivity. Mezi těmito průvodci je značný obsahový i finanční rozdíl. Průvodce od společnosti Rough Guide vydaný v roce 2009 je plný tipů na ubytování všeho druhu, stravování v luxusních restauracích i pouličních warungech, najdeme v něm různé tipy na výlety a další podrobné informace. Také je o poznání dražší než průvodce „Bali a Lombok“ od společnosti Freytag a Berndt, který není psán tolik dopodrobna. Sice v něm také nalezneme informace o stravování, ubytování a tipech na výlety, ale jsou popsány více obecně než v průvodci od společnosti Rough Guide. Na druhou stranu je tento průvodce výrazně levnější a vzhledem k tomu, že byl vydaný až v roce 2011, je i aktuálnější. Další česky psaný knižní průvodce na trhu je průvodce „Jihovýchodní Asie – ostrovy“21 od společnosti Lonely Planet, který se soustředí na více států jihovýchodní Asie, a to 18

VER BERKMOES, Ryan. Bali: do kapsy. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2009, 160 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0162-4. 19 READER, Lesley a Lucy RIDOUT. Bali a Lombok: [turistický průvodce]. 3. vyd. Překlad Tamara Vaňková. Brno: Jota, 2009, xxiv, 483 s., [8] s. barev. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 978-807217-667-0. 20 ZVOLÁNEK, Pavel. Bali a Lombok. 1. vyd. Praha: Freytag & Berndt, 2011, 160 s. ISBN 978-80-7445050-1. 21 ROWTHORN, Chris a Lucy RIDOUT. Jihovýchodní Asie - ostrovy: Brunej, Filipíny, Indonésie, Malajsie, Singapur, Východní Timur. 1. české vyd. Překlad Tamara Vaňková. Praha: Svojtka, 2003, 524 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 80-723-7486-9.

24

konkrétně na státy Brunej, Filipíny, Indonésie, Malajsie, Singapur a Východní Timor. Tento obsáhlý průvodce se zabývá pouze hlavními indonéskými atraktivitami a nenalezneme v něm podrobné informace. Je určen spíše pro cestovatele, kteří hodlají navštívit více států najednou. V neposlední řadě se turistům nabízí průvodci „Indonésie“ od společnosti Lonely Planet „Indonésie“ a od společnosti Rough Guide. Oba jsou velkého rozsahu a podle mého názoru jsou vhodní jak pro individuálního cestovatele, tak i pro běžného turistu. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl, že dále budu popisovat pouze tyto dva průvodce, protože jsou jediní, kteří jsou porovnatelní svými informacemi a rozsahem.22

2.2

Průvodce Lonely Planet

Druhá vybraná kniha, kterou budu porovnávat, se jmenuje Indonésie od společnosti Lonely Planet. Tuto knihu přeložilo do češtiny nakladatelství Svojtka & Co., konkrétně pak Barbora Furchová, Irena Kleknerová, Daniela Orlando a Dana Štursová. Jedná se o první české vydání. Kniha byla přeložena z anglického vydání Lonely Planet Indonesia z roku 2010 (konkrétně z 9. Vydání). Autory knihy jsou Ryan Ver Berkmoes, Cleste Brash, Muhammad Cohen, Mark Elliott, Trent Holden, Guyan Mitra, John Noble, Adam Skolnick, Iain Stewart a Steve Waters. Dalším přispěvatelem byla doktorka Trish Batchelor, která vytvořila kapitolu Zdraví. Fotku na obálce ztvárnil Paul Kennedy. Autorská práva na fotografie z celého průvodce mají Lonely Planet Images. 2.2.1 Informace o vydavatelství Lonely Planet je nejúspěšnější řada turistických průvodců, který vytiskl více než 100 milionů knih. Průvodci jsou tištěni v devíti různých jazycích: anglicky, francouzsky, německy, španělsky, italsky, brazilsky, portugalsky, rusky, čínsky a korejsky. Zakladatelé Lonely Planet, Tony a Maureen Wheeler, se rozhodli užít si neobvyklou svatební cestu. Naplánovali si cestu po zemi přes celou Evropu a Asii až do Austrálie. Trvalo jim to několik měsíců a stálo je to všechny jejich peníze. Hned po návratu sepisovali po nocích, na popud svých přátel, svůj první turistický průvodce s názvem Across Asia on the Cheap (Levně napříč Asií) a tento název si vzali i jako motto 22

VER BERKMOES, Ryan. Bali: do kapsy. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2009, 160 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0162-4.

25

budoucí firmy. Do týdne se prodalo přes 1 500 kopií a Lonely Planet byl na světě. Úspěch prvního průvodce inspiroval manžele k napsání dalších průvodců po celé zeměkouli.23 Lonely Planet nese toto jméno z následujícího důvodu: když jeho zakladatelé Tony a Maureen poslouchali písničku Vesmírný kapitán od Joe Cockera, který tam zpívá o krásné planetě „lovely planet“, oba manželé si shodně mysleli, že zpívá o osamělé planetě „lonely planet“. Když pak měli vymyslet název firmy, vzpomněli si právě na tento legrační moment v jejich životě a název Lonely Planet byl na světě.24 V roce 2007 se Tony a Maureen rozhodli prodat 75% podíl Lonely Planet společnosti BBC Worldwide. A v roce 2011 se stala BBC jediným akcionářem společnosti. V květnu 2013 se anglická veřejnoprávní televize BBC rozhodla prodat Lonely Planet známému americkému miliardáři jménem Brad Kelley, který za něj podle internetového deníku Business Insider zaplatí 100 milionů dolarů. Dnes má Lonely Planet kanceláře v Londýně, Melbourne, Oaklandu a v Gurgaonu v Indii. Lonely Planet má více než 500 zaměstnanců a více než 300 autorů. Tony a Maureen se stále aktivně podílí na chodu společnosti, přičemž veškerý svůj volný čas věnují cestování a charitativním projektům. Společnost se stále snaží řídit heslem, které manželé napsali ve svém prvním průvodci: „Musíš se rozhodnout, kam se vydat, a tím máš to nejtěžší za sebou. Tak jen do toho!“25 Edici Lonely Planet vydává a překládá do češtiny nakladatelství Svojtka & Co. s více než 23letou tradicí. Svojtka & Co. vydává převážně přejaté publikace od světových nakladatelství. Od roku 2001 do současnosti vydalo více než 180 průvodců Lonely Planet popisujících mnoho destinací po celém světě.26

23

About Lonely Planet. Lonely Planet [online]. © 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.lonelyplanet.com/about/ 24 Why is Lonely Planet called Lonely Planet?. Lonelyplanet [online]. © 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.lonelyplanet.com/about/ 25 About Lonely Planet. Lonely Planet [online]. © 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.lonelyplanet.com/about/ 26 Kdo jsme. Svojtka [online]. © 2012 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.svojtka.cz/text/kdojsme.html

26

Tabulka č. 1: Počet vydaných turistických průvodců řady Lonely planet Vydavatelsví Svojtka & Co. Rok vydání 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Celkem Zdroj:

Kdo

jsme. Svojtka

[online].

Počet knižních turistických průvodců 11 3 13 15 12 10 24 20 26 16 12 19 7 188 ©

2012

[cit.

2013-05-06].

Dostupné

z:

http://www.svojtka.cz/text/kdo-jsme.html

2.2.2 Informace o autorovi Turistického průvodce Indonésie řady Lonely Planet psalo celkem deset autorů. Každý z nich se zabýval určitou částí země. Konkrétně Ryan Ver Berkmoes zkoumal Bali a zároveň je to hlavní koordinátor celého průvodce. Ryan pochází z Portlandu a sám o sobě říká, že je cestovatel a novinář píšící pro Lonely Planet a nejrůznější časopisy a internetové stránky, který si zamiloval celou Indonésii, ale hlavně ostrov Bali. Ryan navštívil Bali poprvé v roce 1993 a od té doby se sem pravidelně vrací.27 Dalším autorem je Celeste Brash, která se v průvodci podílela na kapitole Sulawesi. Celeste pochází z Francouzské Polynésie a zasloužila se svými články o vydání 40 průvodců Lonely Planet po celé Zemi. Dále publikovala také v BBC a dalších

27

About Ryan. Ryan Verberkmoes [online]. © 2011 http://www.ryanverberkmoes.com/home/About_Ryan.html

[cit.

2013-05-07].

Dostupné

z:

27

časopisech. Studovala kulturu jihovýchodní Asie a plynule mluví francouzsky, španělsky, anglicky, ale také thajsky a indonésky.28 Muhammad Cohen psal o ostrově Kalimantan. Rodák z New Yorku nejdříve pracoval jako diplomat pro USA ve východní Africe a poté se přestěhoval do Hong Kongu, kde také vydal svůj první román s názvem Hong Kong on air. Vystudoval univerzity Yale a Stanford. Pracoval pro CNN a jako redaktor pro řadu asijských novin.29 Mark Elliott procestoval celou Indonésii, ale v tomto průvodci se soustředil hlavně na oblast Moluky. Říká, že jeho největší cestovatelské zážitky jsou vodácká výprava proti proudu na ostrově Kalimantan, improvizovaný koncert na harmoniku na lodi Pelni pro Indonésany k oslavě konce ramadánu a útěk z hotelu pouze pár hodin před tím, než byl vypálen povstalci.30 Dalším autore je John Noble, který poprvé navštívil Indonésii v době, kdy zde prováděl průzkum těžby uhlí, a celkem už v Indonésii strávil celý rok. V průvodci psal o Papue, ale má procestovanou celou zemi kromě Kalimantanu.31 Adam Skolnick psal o souostroví Nusa Tenggara. Dříve pracoval jako ekologický aktivista a dnes je novinářem na volné noze píšícím převážně o cestování, ale i o kultuře, životním prostředí atd. Adam píše pro Lonely Planet a spoustu časopisů. Podílel se na šesti průvodcích. 32 Iain Stewart píše o ostrově Jáva, který poprvé navštívil v roce 1992. Iain se podílel na vytváření několika desítek průvodců z celé země, ale Jáva ho okouzlila nejvíce.33 Poslední tři autoři shodně psali o ostrově Sumatra. Jedná se o Trenta Holdena, Guyana Mitra a Steveho Waterse, který spravuje mimo jiné internetovou databázi Lonely Planet v Melbourne.34 28

Celeste Brash: About Me. Celeste Brash [online]. © 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.celestebrash.com/#!bio 29 Muhammadcohen: Biography. Muhammad Cohen [online]. © 2011 - 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.muhammadcohen.com/biography/ 30 VER BERKMOES, Ryan. Indonésie. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2011, 932 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0434-2, s .912 31 VER BERKMOES, Ryan. Indonésie. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2011, 932 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0434-2, s. 912 32 VER BERKMOES, Ryan. Indonésie. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2011, 932 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0434-2, s. 913 33 VER BERKMOES, Ryan. Indonésie. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2011, 932 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0434-2, s. 913

28

2.2.3 Struktura knihy Kniha Lonely Planet Indonésie je knižní turistický průvodce velkého rozsahu, který má celkem 932 stran. Když otevřeme knihu, ještě na tvrdých deskách se objeví „Užitečné informace“. Nechybí zde podkapitola „Jak používat tuto knihu“, kde jsou vysvětleny jednotlivé značky a symboly, které jsou použity v knize, ani podkapitola „Směnné kurzy“, které ukazují kurzy světových měn vůči Indonéské rupii. Dále se zde nachází „Cenové kategorie ubytování“, „Index Lonely Planet“, kde můžeme snadno zjistit přibližnou cenu za jeden litr benzínu, jeden litr balené vody a podobně, dále tu najdeme „Otevírací doby“, přibližující, v jakých dnech a hodinách mají otevřeny banky, restaurace a obchody. Rovněž se zde nachází „Telefony“, „Nejdůležitější fráze“ a „Převodní tabulky“. Když otočíme stránku, uvidíme barevnou mapku celého souostroví Indonésie s blízkými sousedícími státy. Na této mapce najdeme vyznačených celkem 15 atraktivit země s názvem, krátkým popiskem a číslem strany, kde se o dané atraktivitě dozvíme bližší informace. Následuje první kapitola s názvem „Na cestě“, která je určena pro přiblížení práce autorů, kde každý autor má svou vybranou fotku z cest a stručný popis k ní. Dalších sedm stran patří barevné obrázkové příloze nazvané „Nejzajímavější místa Indonésie“, kterých autoři vybrali celkem 17, přičemž u každého místa je barevná fotografie s popisem dané zajímavosti. Další barevná příloha s názvem „Příroda Indonésie“ se v knize objevuje v kapitole Jáva a tvoří ji celkem osm barevných fotografií z celé Indonésie s popisy fotografií. Dále tu nalezneme dvoustránkovou kapitolu nazvanou „Směr Indonésie“, kde je letmo přiblížena celá země politicky i geograficky. Následuje kapitola zvaná „Příprava na cestu“, kde se dozvíme užitečné rady a informace o tom, jak bychom měli zodpovědně cestovat, abychom se vyhnuli nepříjemným situacím, a kdy je nejvhodnější do Indonésie zamířit, přiblížení cenové dostupnosti na jednotlivých ostrovech a doporučenou literaturu. V této kapitole také nalezneme „10 nej“, kde autor vypsal deset nejlepších dobrodružství v zemi a deset nejlepších festivalů. Další stránka je věnovaná informacím, které můžeme získat na internetu. Na této straně najdeme tipy na cestopisy a různé cestovatelské odkazy a internetové stránky jak v češtině, tak angličtině. 34

VER BERKMOES, Ryan. Indonésie. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2011, 932 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0434-2, s. 912-913

29

Další zajímavá a jedinečná kapitola se jmenuje „Navrhované trasy“, která je rozdělena na tři části. První část se jmenuje „Klasické trasy“ a nalezneme tu celkem tři trasy, podle kterých se můžeme inspirovat. První trasa s názvem „Pláže, bary, lidé a pohoda“ láká cestovatele vydat se na ostrovy Bali a Lombok. Další trasa nese jméno „Cesta po Jávě“ a táhne se od západu k východu ostrova; poslední trasa se jmenuje „Srdce indonéských ostrovů“ a krom Bali a Lomboku jsou zde zahrnuty také ostrovy Flores, Sulawesi a Togianské ostrovy. Druhá část s názvem „Méně známé trasy“ zajišťuje cesty na místa, kde není tolik turistů. Jedná se jednak o trasu „Úžasný východ“, která začíná na ostrově Papua a vede přes souostroví Raja Ampat, ostrov Ambon, Bandské ostrovy, Sulawesi, Západní Timor a končí na ostrově Flores. Další trasa s názvem „Pohlednice ožívají“ začíná na západní části ostrova Kalimantan a pokračuje kolem pobřeží na východ a dále na ostrov Sulawesi, přičemž celkově trvá šest až osm týdnů. Poslední část s názvem „Trasy šité na míru“ nabízí cesty zaměřené na zvířata, surfování, potápění a trekking. Následuje kapitola „Dějiny“, kde je popsána historie Indonésie od samého začátku až do roku 2009. Na všech stránkách této kapitoly je na spodní části vyobrazena časová osa. Další kapitolou je „Kultura“ snažící se přiblížit čtenáři kromě běžných kulturních věcí, jako je například náboženství, umění, řemesla, také mentalitu a životní styl běžného Indonésana nebo postavení žen v Indonésii. „Životní prostředí“ je další kapitola, jež nabízí informace o geografii, zvířectvu a rostlinstvu země, ale hlavně o jejích ekologických problémech. V této kapitole najdeme vypsané téměř všechny velké ostrovy, přičemž u jednotlivých ostrovů je popsán ekologický problém, kterým ostrov trpí. Další kapitola, nesoucí název „Jídlo a pití“, se snaží hned v úvodu přiblížit hlavní místní ingredience, ze kterých je jídlo připravováno. Další část této kapitoly se snaží přiblížit rozmanitost kuchyně v jednotlivých oblastech a na jednotlivých ostrovech země. Nechybí ani rady pro vegetariány a stravování s dětmi. Samozřejmě zde najdeme i stravování zařízení, které je podle autorů nejlepší pro přípravu tradiční místní kuchyně. Na závěr kapitoly je přiložen průvodce jídelním lístkem, který jistě pomůže v restauracích při překládání indonéského jídelního lístku. Dále se v průvodci nachází osm kapitol, které jsou rozděleny podle jednotlivých ostrovů a souostroví. Každá z těchto kapitol je pro lepší přehlednost a detailnost ještě dělena do dalších podkapitol s názvy jednotlivých měst, památek, atraktivit a dalších zajímavostí.

30

Konkrétně se jedná o kapitoly Jáva, Bali, Sumatra, Nusa Tenggara, Kalimantan, Sulawesi, Moluky a Papua. Další kapitola se jmenuje „Praktické informace“ a každý cestovatel, který se chce dobře připravit na cestu do Indonésie, by si měl tuto kapitolu důkladně prostudovat. Tato kapitola se snaží přiblížit a popsat nejrůznější možné situace, které se mohou na cestě přihodit. Například doporučuje, jak zmírnit riziko okradení, jak nejlépe cestovat dopravními prostředky, aby nás nikdo neokradl, na co si dát pozor a podobně. Zároveň se snaží radit, jak se vyhnout a předcházet nepříjemným situacím v hotelech, směnárnách, obchodech atd. Ale také tu nalezneme pár rad pro osamělé cestovatele, zdravotně postižené nebo pro cestovatele s dětmi a spoustu dalších zajímavostí. Následující kapitola s názvem „Doprava“ se dělí na dvě hlavní části a to Příjezd a odjezd a Cestování po Indonésii. V první části „Příjezd a odjezd“ se dočteme informace, které musí být splněny, aby byl turista vpuštěn do země, a způsoby, jak se do země dá přicestovat. Konkrétně je to letecky, po souši a po moři. Druhá část „Cestování po Indonésii“ se snaží přiblížit snad všechny možné dopravní prostředky, jimiž se lze po Indonésii pohybovat. Konkrétně je zde popsáno například cestování autobusem, bemem, lodí, na kole, na motocyklu či vlakem. Následující kapitola s názvem „Zdraví“ je také rozdělena do dvou částí, a to na část „Před cestou“ a část „V Indonésii“. V části „Před cestou“ se dočteme informace o pojištění a očkování; v části „V Indonésii“ pak rady o dostupnosti zdravotní péče, tradiční medicíně, infekčních nemocích, nejčastějších cestovatelských komplikacích apod. Další kapitolou je „Jazyk“. Zde se autoři zabývali situacemi, kdy turista potřebuje konkrétní slovní zásobu jako například při ubytování, dopravě na úřadech, při nakupování, ale i v nouzi. Další podobnou kapitolou je „Slovníček“, kde máme základní vybraná indonéská slova seřazená podle abecedy. Následuje kapitola s názvem „Autoři“, kde má 11 autorů svojí fotku a stručné informace o sobě. Kapitola „Pohled do zákulisí“ se věnuje stručnému příběhu Lonely Planet a nakladatelství Svojtka & Co. a je zde vyčleněno místo, kde všichni autoři děkují svým blízkým a lidem, kteří jim na cestách pomáhali. Dále zde nalezneme poděkování čtenářům, kteří se podělili o své praktické rady a poutavé historky z cest. Následuje „Rejstřík“ a jako poslední jsou zařazeny „Vysvětlivky k mapám“ na poslední straně. Na závěrečných tvrdých deskách průvodce se pak nachází tituly průvodců Lonely Planet psaných v češtině. 31

2.3

Průvodce Rough Guide

Jedna ze dvou vybraných knih je průvodce Rough Guide s názvem Indonésie. Průvodce je psán česky díky překladu českého nakladatelství Jota. Kniha byla přeložena z anglického originálu The Rough Guide to Indonesia Jaroslavou Novotnou, Kamilou Králíkovou a Valérií Němečkovou. Autory knihy jsou Stephen Backshall, David Leffman, Lesley Reader a Henry Stedman, přičemž na knížce dále spolupracovali Arnold Barkhordarian, David Jardine, Lucy Ridout a Graeme Steel. Fotografická příloha pochází od Rudolfa Švaříčka. Průvodce byl vydán v roce 2004 v prvním vydání. 2.3.1 Informace o vydavatelství Rough Guides je přední cestovní průvodce a referenční vydavatel uznávaný za svojí preciznost a aktuálnost po celém světě. V létě roku 1981 zakladatel Rough Guides Mark Ellingham po absolvování Bristolské univerzity vycestoval poznávat krásu Řecka. Nenašel však průvodce, který by mu na cestách vyhovoval. V Řecku se potkal s Martinem Dunfordem, který tam v tu dobu učil angličtinu. Po návratu do Anglie se Mark a Martin rozhodli, že napíšou svého vlastního průvodce. Cílem tohoto průvodce bylo spojit novinařinu, popis praktických informací a potřeby cestovatelů. V roce 1982 byl publikován první průvodce těchto autorů s názvem Rough Guide – Průvodce Řeckem. Tento průvodce se stal okamžitě fenoménem na trhu. Rychlý úspěch této knihy znamenal, že ve velmi krátké době vyšli průvodci dalšími desítkami destinací a Rough Guide si získal širokou čtenářskou obec, která si oblíbila nadšení a kritický přístup průvodce.35 V dnešní době je průvodce distribuován po celém světě prostřednictvím skupiny Penguin. V řadě Rough Guides byli vydáni průvodci do více než 200 destinací po celém světě, stejně tak i slovník pro konverzaci ve více jak 20 jazycích a mnoho užitečných map. Slogan, kterým se průvodce Rough Guides snaží držet dodnes, zní: „Make the Most of Your Time on Earth“.

35

About us. Roughguides [online]. © http://www.roughguides.com/about-us/

2013

Rough

Guides

[cit.

2013-05-06].

Dostupné

z:

32

Průvodce Rough Guides překládá do češtiny nakladatelství Jota. Toto nakladatelství má více než dvacetiletou tradici. Přeložilo do češtiny více jak 90 průvodců po nejrůznějších světových destinacích, které se snaží pravidelně aktualizovat.36 Tabulka č. 2: Počet vydaných turistických průvodců řady Rough Guides - Vydavatelsví Jota Rok vydání

Počet knižních turistických průvodců

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Celkem

2 4 5 4 2 5 6 4 6 6 3 5 4 6 3 4 3 5 6 8 3 94

Zdroj: O nakladatelství. Jota: nakladatelství [online]. © 2010-2013 [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.jota.cz/o-nakladatelstvi/

2.3.2 Informace o autorovi Autory turistického průvodce Indonésie řady Rough Guide jsou Stephen Backshall, David Leffman, Lesley Reader a Hendry Stedman

36

Turistické průvodce Rough Guide v češtině. Kalimera [online]. © 2003-2005 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.kalimera.cz/turisticke_pruvodce_rough_guide_v_cestine.html

33

První jmenovaný Stephen Backshall po vystudování divadelních studií odjel do Japonska učit se bojová umění. Stephen je velký cestovatel, který miluje divokou přírodu. Stephen psal pro průvodce Indonésií Rough Guide a točil seriály pro National Geographic a BBC. Miluje divokou přírodu a nebezpečí. Za nejnebezpečnější zážitky z cest považuje pobyt ve vězení v Kolumbii, střelbu ve Východním Timoru v dobách nepokojů a pokus přejít sám přes Západní Papuu.37 Dalším autorem průvodce je David Leffman, který se narodil a vyrůstal ve Velké Británii. Podstatný kus svého života strávil v Austrálii, a sice celých 20 let. Od roku 1992 je autorem a spoluautorem celé řady průvodců Rough Guides, například se podílel na průvodcích Austrálie, Čína, Indonésie, Island, Malajsie a Hong Kong. Píše i pro jiné průvodce - například Dorling Kindersley, Top 10 a další.38 Henry Stedman je posedlý horami. Úplně nejvíce však nejvyšší horou Afriky Kilimandžárem, kterou vylezl všemi hlavními trasami. O Kilimandžáru napsal v roce 2001 průvodce. Dodnes vede na horu výpravy. Sám o sobě říká: „Jsem tak trochu blázen, pokud jde o hory“.39 Lesley Reader má více než 20-ti letou kariéru v oblasti marketingu a prodeje. V cestování bylo vždy její prioritou zaměření se na lidi. Lesley je spoluautorem průvodců Indonésie a Bali a Lombok.40 2.3.3 Struktura knihy The Rough Guide Indonésie je podrobný průvodce velkého rozsahu psaný na recyklovaném papíře. Celkem má 1188 stran, z čehož 24 stran tvoří barevná příloha, na které se nachází celkem 68 fotografií. Fotografie jsou rozděleny po třech až čtyřech fotkách na stránku a jsou rozmístěny po celém průvodci. První, co uvidíme, když 37

Profile. Steve Backshall [online]. © 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.stevebackshall.com/profile.php 38 David Leffman. Amazon [online]. © 1996-2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.amazon.co.uk/David-Leffman/e/B0034Q38LK 39 Henry Stedman. Climb Mount Kilimanjaro [online]. © Climb Mount Kilimanjaro [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.climbmountkilimanjaro.com/about-us.html 40 Lesley Reader. Pegasus-evolution [online]. © 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.pegasusevolution.com/lesley-reader

34

otevřeme průvodce, je přehledná barevná mapa celého souostroví. Další strana je celá věnovaná reklamě Rough Guide, kde můžeme vidět všechny průvodce, kteří byli vydáni v češtině společností Rough Guide. Následuje seznam map, kterých se v průvodci nachází celkem 115, a vysvětlivky k mapám. Dále je v průvodci „Úvod“, který se snaží představit Indonésii takovou, jaká opravdu je. Popisuje stručnou charakteristiku Indonésie, jednotlivé ostrovy a souostroví, jejich zajímavosti, bezpečnostní situaci země, tipy na výlety a zajímavá místa a přibližuje, ve kterou dobu je nejlepší se do Indonésie vydat. Nechybí ani tabulka průměrných teplot a srážek v jednotlivých měsících na daných místech Indonésie. Následuje „Indonésie ve zkratce“, což je půl stránkový text o základních informacích o zemi a stručném vysvětlení politické situace v zemi. Posléze následují tři hlavní části průvodce. První část tvoří „Základní informace“, ve kterých se dozvíme, jak se do Indonésie můžeme dostat. Doprava je tu rozdělena na dopravu z jihovýchodní Asie, Bornea, Filipín a dalších blízkých zemí. Dále zde nalezneme část „Víza a vstupní formality“, která obsahuje informace o dokumentech potřebných pro vstup do země, kontakty na indonéské ambasády a konzuláty a řadu užitečných adres a internetových odkazů. Dále zde nalezneme informace o důležitých věcech, jako je například pojištění, dodržování správné hygieny nebo popis chorob a jejich příznaků, kterými můžeme v Indonésii onemocnět. Do části „Základní informace“ patří také informace o místní měně, o fungování bank a směnáren, o způsobech, jimiž se dá v zemi cestovat, o ceně za pronájem auta nebo motorky, o místních dopravcích, o letecké a lodní přepravě, ale také o trasách lodních linek Pelni spolu s mapkou tras. Samozřejmě je zde i popis ubytování, kde nechybí tabulka cenových kategorií nebo výčet téměř všech typů ubytování (přes luxusní hotely až k místním ubytovnám). Najdeme zde i část o stravování, kde jsou popsány místní ingredience, tradiční místní pokrmy a nápoje. V neposlední řadě tu nalezneme také výčet svátků, festivalů a slavností nebo informace o kriminalitě a bezpečnosti v zemi. Velmi zajímavá je také část „přírodní aktivity“ obsahující nejrůznější tipy na výlety v Indonésii, a to od přístrojového potápění přes surfování až k horské turistice. Zajímavá je i kapitola „Jak se chovat v Indonésii“, která odhaluje jinou kulturu, než na kterou je Evropan zvyklý. Také zde nechybí rady pro cestovatele cestující s dětmi, ženy na cestách nebo cestující s handicapem. Tato první část má 46 stran. Následuje druhá část nazvaná „Průvodce“, která je nejobsáhlejší a autoři jí vyčlenili 1 035 stran. Tato část se pro lepší přehlednost dále dělí na 13 kapitol. Jedná se o kapitoly: 35

Jakarta, Západní Jáva, Centrální Jáva, Východní Jáva, Severní Sumatra a Aceh, Padang a centrální Sumatra, Palembang a jižní Sumatra, Bali, Nusa Tenggara, Kalimantan, Sulawesi, Maluku a Západní Papua. Část „Průvodce“ popisuje jednotlivá místa v Indonésii, kde se každá kapitola soustředí na určitou oblast. Jednotlivé kapitoly se snaží popsat co nejdetailněji příjezd do oblasti, užitečné adresy a informace, nakupování, stravování, ubytování, noční život a další. Ale hlavně se autor snaží popsat konkrétní oblast, město nebo atraktivitu dopodrobna, popřípadě rozdělit oblast do více podoblastí tak, aby byla kapitola pro cestovatele co nejpřehlednější. Poslední část se nazývá souhrnně „Souvislosti“ a čítá 48 stránek. Autoři sem zařadili mj. historii Indonésie, kde najdeme dějiny začínající 40 000 před n. l. a končící v roce 2001. Dále zde nalezneme historii náboženství a popis jednotlivých náboženství, která se v zemi vyskytují, s dalšími souvislostmi. Také je zde vyčleněna část pro indonéskou hudbu, která popisuje nástroje, jež se používají v různých částech země, přičemž asi nejznámější je Gamelan. Nechybí ani zmínka o přírodě a životním prostředí, kde najdeme nejznámější, nejohroženější a endemickou faunu a flóru, problémy životního prostředí a ochranu životního prostředí. Součástí této kapitoly je i povídání o místním úředním jazyku, který se jmenuje Bahasa indonesia; je zde vysvětlena základní gramatika a výslovnost. Tato část je také věnována jiným jazykům, jako je Sasacký jazyk, který se používá na Lomboku, a Balijština používaná na Bali. Nechybí ani skupiny slovíček o cestování, ubytování, nakupování či stravování. Jako poslední je v této zařazen Slovníček pojmů a výrazů, kde najdeme indonéská slova přeložená do češtiny a abecedně seřazená. Na konci průvodce se nachází „Rejstřík“, rozkládající se na 8 stránkách, v němž můžeme najít místopisné názvy a použité pojmy, u kterých je uvedeno číslo stránky, aby čtenář lépe dohledal informace o potřebném výrazu. Dalších deset stránek slouží pro reklamu nakladatelství Jota a pro jeho zviditelnění. Posledních 11 stránek je prázdných a jsou určeny pro cestovatele na psaní svých poznámek a postřehů.

2.4

Celková komparace dvou vybraných průvodců

Pro účely této celkové komparace byli zvoleni dva průvodci, kteří patří mezi nejuznávanější knižní turistické průvodce a na trhu se přetahují o nejpřednější místa. Jedná se o průvodce „Indonésie“ od společnosti Rough Guide a průvodce „Indonésie od 36

společnosti Lonely Planet. Tito průvodci jsou nejdetailnější a nejobsáhlejší na trhu, a proto mají i vyšší cenu. Průvodce Rough Guide seženeme za 988,- Kč; běžná cena průvodce Lonely Planet je 999,- Kč. Průvodci se v mnohých věcech shodují a zároveň v mnohých věcech odlišují. Oba průvodci jsou velkého rozsahu, protože oba shodně kladou velký důraz na praktické a užitečné informace, které se týkají převážně ubytování, stravování, dopravy a popisu jednotlivých atraktivit. Proto jsou vhodné pro individuální turisty, kteří chtějí strávit v zemi delší čas. Stejně tak jsou vhodné pro turisty, kteří cestují do země s cestovní kanceláří a průvodce si berou jako pomocníka pro fakultativní výlety. Další shodný aspekt je ten, že oba mají vazbu pro extrémní namáhání, což je užitečné, protože cesty za poznáním bývají často velmi „tvrdé“. Jak Lonely Planet, tak Rough Guide, jsou pouze české mutace, které vznikly z anglicky psaných verzí, a oba také uvádí poměrně značné množství komerčních informací, jež však rychle stárnou. Hlavní výhoda Rough Guide spočívá v tom, že je obsahově i informačně bohatší a ve větší míře než Lonely Planet se soustředí na historii jednotlivých atraktivit a regionů. Další výhody spočívají zejména v přehledném seznamu map, který je velkým pomocníkem při rychlém hledání čísla strany, na které se mapa nachází. Další výhody představují větší počet barevných fotografií a skutečnost, že se na konci průvodce nachází prázdné listy pro poznámky. Rovněž velmi oceňuji i vyčerpávající všeobecné informace obsažené v závěrečné kapitole Souvislosti. V neposlední řadě je průvodce Rough Guide podstatně čtivější než Lonely Planet a je také do značné míry „uvolněnější“. Za slabou stránku lze u Rough Guide považovat odlišnost při uvádění ubytovacích a stravovacích zařízení. Zatímco v některých případech jsou popisovány přehledně pod sebou, v jiných případech se nachází přímo v textu a jsou vyznačeny jiným typem písma, což není tolik přehledné a pro cestovatele tato skutečnost může být matoucí. Za další velkou nevýhodu považuji fakt, že Rough Guide nezačlenil do svého obsahu oblast Moluky, a to z toho důvodu, že je oblast v důsledku nepokojů pro turisty nebezpečná. Tato skutečnost však již není aktuální. Z této věty mj. vyplývá, že další slabá stránka Rough Guide je jeho „zastaralost“ - průvodce byl vydán již v roce 2004 a do současnosti neproběhla jeho aktualizace. 37

Klíčovou výhodou průvodce Lonely Planet je jeho větší aktuálnost, protože byl vydán poměrně nedávno v roce 2010. Jeho další nespornou předností je přehledná barevná mapa Indonésie, která se nachází na začátku průvodce a ve které jsou vyznačeny podle průvodce nejlepší atraktivity s názvem, krátkým popisem i stránkovým odkazem, kde si turista o vybrané atraktivitě může přečíst více informací. Silnou stránkou Lonely Planet jsou jeho mapy. Nejenže jich obsahuje více (198 oproti 115 mapám, které nabízí Rough Guide), ale také jsou jeho mapy přehlednější. Lonely Planet rozděluje mapy do několika částí, přičemž vodorovně se lze orientovat dle písmen a svisle dle číslic. U popisu jednotlivých atraktivit je tak pomocí písmena a číslice uvedeno, v jaké části mapy se daná atraktivita nachází, což je velmi užitečné. Rovněž oceňuji mapy jednotlivých oblastí, kde u každého většího ostrova je i stránkový odkaz, kde nalezneme mapu příslušného ostrova. Pozitivně lze hodnotit i to, že v úvodu kapitol o jednotlivých oblastech je uvedeno vždy několik „highlights“ se stručným popiskem a odkazem na příslušnou stránku. Lonely Planet nabízí na rozdíl od průvodce Rough Guide užitečnou kapitolu Zdraví, která kromě tradičních rad o pojištění a očkování popisuje také například příznaky a průběhy nejčastěji vyskytujících exotických chorob, dostupnost zdravotní péče, infekční nemoci a další cenné rady. Další výhoda Lonely Planet je v tom, že text je rozdělen do odstavců, což přidává na přehlednosti a snazší orientaci. Lonely Planet dále obsahuje kapitolu Autoři, kde je věnováno pár řádků každému autorovi, a kapitolu Navrhované trasy, kde jednotliví autoři předkládají své tipy na cesty po Indonésii. Jako nevýhodu lze u Lonely Planet hodnotit skutečnost, že neuvádí celá telefonní čísla včetně předvoleb, kdy předvolbu napíše pouze na začátek popisovaných atraktivit. Pro některé turisty tento fakt může být matoucí. Někomu by mohl vadit i jeho australský původ (jakkoli ho samozřejmě nepíší pouze Australané), díky němuž nemusí odpovídat – na rozdíl od Rough Guide – mentalitě evropského cestovatele. Průvodce Lonely Planet se mi v porovnání s průvodcem Rough Guide rovněž zdál méně kritický (a tedy i méně objektivní).

2.5

Komparace vybraných atraktivit

Předmětem této kapitoly je komparace celkem devíti atraktivit z celé Indonésie. Jsou zde zastoupeny ostrovy, národní parky, památky zapsané do seznamu světového dědictví UNESCO a další zajímavá místa. Věnoval jsem pozornost geografické 38

vyváženosti, aby byla pokryta co největší část Indonésie. Snažil jsem se vybrat místa, která jsou hojně navštěvovaná turisty (jako například Borobudur), i místa, která nejsou pro běžného turistu tolik známá (jako například Karimunjawa). Nejprve je zařazeno obecné „Představení atraktivity“, načež jsou jednotlivé atraktivity komparovány na základě šesti základních kategorií. První z nich představuje stránkový „Rozsah“ a celková detailnost informací, s jakou se jednotliví průvodci na danou atraktivitu zaměřují. Další porovnávaná kategorie se soustředí na „Mapy“: zde je v první řadě zjištěno, zda průvodce mapu dané atraktivity vůbec obsahuje a pokud ano, jak dobře je zpracovaná a co všechno v ní lze nalézt. V kategorii „Fotografie“ je porovnáváno, zda v průvodcích najdeme fotografii (či fotografie) popisované atraktivity. V kategorii „Ubytování“ jsou komparovány počty ubytovacích zařízení uvedené v jednotlivých průvodcích. Pro lepší přehlednost jsou ubytování rozdělena do tří kategorií, a to do kategorie velmi levné do 300 Kč, střední kategorie od 300 – do 900 Kč a nejvyšší kategorie neboli luxusní ubytování od 900 Kč. „Stravování“ je další kategorií, která se snaží přiblížit polohu nebo druh kuchyně stravovacích zařízení na vybraných místech často s doporučením. Poslední kategorie zjišťuje informace o kontaktech a vstupném, pokud je u dané atraktivity nějaké stanoveno. 2.5.1 Borobudur Borobudur je největší buddhistický chrám světa a nachází na ostrově Jáva asi 40 kilometrů západně od Yogyakarty. V okolí je spoustu dalších chrámů, ale Borobudur všechny zastíní svou monumentálností, protože se tyčí do výše 34,5 metrů a rozkládá se na čtverci o délce 118 metrů. Borobudur byl postaven dynastií Sailendra v letech 750 – 850 n. l. Název Borobudur vznikl z Vihara Buddha Uhr, což v sánskrtštině znamená buddhistický klášter na kopci. Chrám také přežil výbuch nedaleké sopky Gunung Merapi, teroristický útok, kdy Suhartovi odpůrci odpálili ve vrchní části bomby, i zemětřesení v roce 2006. Chrám byl na dlouhou dobu zapomenut a s rekonstrukcí začal až v roce 1815 guvernér na Jávě Thomas Stamford Raffles. O největší rekonstrukci se v letech 1973 – 1983 postaralo UNESCO, které ji dotovalo 25 miliony dolarů. V roce 1991 byl celý chrám Borobudur zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.41 41

VER BERKMOES, Ryan. Indonésie. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2011, 932 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0434-2, s. 170

39

Obrázek č. 2: Buddhistický chrám Borobudur Zdroj: Borobudur a Prambanan. Aquatravel: cestování za vodou [online]. © 2006 - 2013 [cit. 2013-0507]. Dostupné z: http://www.aquatravel.cz/zajezdy/?id=70

Památku Borobudur popisují oba průvodci shodně na pěti stranách. Jak průvodce Lonely Planet, tak průvodce Rough Guide se snaží popisovat co nejdetailněji celý chrám a jeho historii. Průvodce Lonely Planet se navíc snaží uvést také okolní organizované výlety společnosti Jaker, se kterou lze navštívit okolní vesnice, impozantní rýžová políčka a další. Rough Guide zase nabízí výlet sjíždění řeky na raftech. Na rozdíl od Lonely Planet chybí v Rough Guide informace o tom, na jak dlouho, kde, za kolik a pro kolik lidí si turista může najmout průvodce do chrámu. Velkou výhodou Lonely Planet je, že obsahuje malou mapku oblasti Borobuduru, kde je vyznačen chrám Borobudur, příjezdová cesta, parkoviště, stánky se suvenýry i další menší chrámy v oblasti. Naproti tomu průvodce Rough Guide, žádnou mapu Borobuduru nenabízí. V průvodci Rough Guide, lze nalézt barevnou fotografii z chrámu, která v Lonely Planet chybí. Počet tipů na ubytování od luxusních hotelů až po levné pensiony je v obou průvodcích stejný. Přesto více detailnějších informací o čistotě a nabízených službách obsahuje

40

průvodce Lonely Planet. Oba průvodci shodně uvádějí kontakty na ubytování v podobě telefonních čísel a internetových stránek (pokud ubytovací zařízení nějaké mají). Podle průvodců se levných restaurací a warungu v oblasti nachází spousta. Rough Guide se snažil více vytipovat levné ubytování s příjemnou atmosférou, přesto se ale oba průvodci zaměřili na popis lepších restaurací. Rough Guide doporučuje restauraci s japonskými specialitami a Lonely Planet nabízí restauraci, kde si na své přijdou i vegetariáni. Přestože oba průvodci mají u této památky téměř stejný rozsah, více praktických informací a cenných rad o chrámu Borobudur se turista dočte v průvodci Lonely Planet, kde nechybí ani odkaz na internetovou stránku chrámu. 2.5.2 Prambanan Prambanan je komplex hinduistických chrámů, který leží na Prambananské planině asi 17 kilometrů od města Yogyakarta a 50 kilometrů od města Sola. Všechny chrámy byly postaveny mezi 8. a 10. stoletím n. l. V 16. století došlo k velkému zemětřesení, kdy bylo mnoho chrámů zničeno. Prambanan, stejně jako Borobudur, je od roku 1991 zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO. Další velké zemětřesení proběhlo v roce 2006, kdy Prambanan utrpěl velké škody, ze kterých se bude vzpamatovávat ještě hodně dlouho. Našli se pozůstatky 244 chrámů, ale v současné době se v hlavním nádvoří nachází šest chrámů a další chrámy jsou rozmístěny po okolí. Tři největší chrámy jsou zasvěceny bohům, a to konkrétně chrám Candi Shiva Mahadeva, který je zasvěcený Šivovi a s výškou 47 metrů je největší, dále chrám Candi Vishnu zasvěcený Višnuovi vysoký 33 metrů a v neposlední řadě chrám Candi Brahma, který je zasvěcený bohu Brahmovi a je jako dvojče Candi Vishnu.42

42

VER BERKMOES, Ryan. Indonésie. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2011, 932 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0434-2, s.192-194

41

Obrázek č. 3: Hinduistický chrám Prambanan Zdroj: Borobudur a Prambanan. Aquatravel: cestování za vodou [online]. © 2006 - 2013 [cit. 2013-0507]. Dostupné z: http://www.aquatravel.cz/zajezdy/?id=70

Chrámový komplex Prambanan popisuje Lonely Planet na čtyřech stránkách a Rough Guide na šesti stránkách. Oba průvodci se snaží popisovat jednotlivé chrámy, jejich polohu, zachovalost a historii. Přesto na rozdíl od Lonely Planet průvodce Rough Guide poskytuje detailní popis turistům, kteří si půjčili vlastní dopravní prostředek a za chrámy se vydali individuálně. Píše tipy na cesty, které jsou vhodnější pro turisty na kolech, a také častěji píše o časových vzdálenostech mezi vzdálenějšími chrámy. Rough Guide rovněž poskytuje bližší informace o dopravě z města Yogyakarty. Průvodce Lonely Planet na druhou stranu předpokládá, že turisté mohou přijet navštívit Prambanan také z opačné strany z města Solo, a tak v něm najdeme číslo autobusu, který turisty před chrámový komplex zaveze. Oba průvodci disponují mapou Prambananské planiny, na které je zachycen chrámový komplex. Mapa Rough Guide je větší a jsou na ní lépe vidět chrámy, které jsou vzdáleněji od vesnice Prambanan. Na druhou stranu Lonely Planet obsahuje mapku, která lépe zachycuje chrámy v těsné blízkosti vesnice. Navíc jsou na mapce zachyceny i dva hotely a chrámy jsou rozděleny na budhistické a hinduistické.

42

Ani průvodce Rough Guide, ani průvodce Lonely Planet, nezahrnuli do svého obsahu fotografii chrámového komplexu. Ubytovacích zařízení ve vesnici moc není. Většina turistů je ubytovaná v Yogyakartě a do Prambananu vyráží pouze v rámci jednodenních výletů. I přesto se Rough Guide snaží nabídnout čtyři ubytování od primitivně zařízených až po losmeny s teplou vodou. Lonely Planet nabízí dvě ubytování střední kategorie. Průvodce Lonely Planet neuvádí žádné údaje o stravovacích zařízeních. Zato průvodce Rough Guide informuje cestovatele, že ve vesnici je několik restaurací, ale večer tyto restaurace mají zavřeno, takže se turista bude muset navečeřet v nějakém hotelu. Nespornou výhodou má Lonely Planet v tom, že uvádí telefonní číslo přímo na pokladnu, kde si lze koupit lístek do chrámového komplexu. I přes tuto výhodu je podle mě lépe zpracovaná kapitola Prambanan v průvodci Rough Guide, který se opravdu snaží podat velmi detailní informace o cestách mezi jednotlivými chrámy. 2.5.3 Ostrovy Gili Ostrovy Gili je souostroví tří malých ostrůvků Gili Trawangan, Gili Air a Gili Meno. Ostrovy Gili se nachází mezi většími ostrovy Bali a Lombok. Z ostrova Bali je to asi dvě a půl hodiny jízdy rychlými loděmi a z ostrova Lombok vyjíždí lodě z několika přístavů (z nejbližšího Bangsalu trvá cesta 30 minut). Ostrovy Gili mají také zajištěnu veřejnou dopravu mezi sebou kyvadlovými loděmi dvakrát denně. Všechny ostrovy nabízejí bílé pláže s tyrkysovou vodou a jsou ideální pro potápění a šnorchlování, a to díky nádherným korálovým útesům, které sahají až 30 metrů hluboko a u kterých se celý rok zdržují například útesoví žraloci, sépie, murény, mořské želvy, humři, rejnoci, pyskouni a další tisíce malých rybek. Na všech ostrovech jsou velmi rozšířené pokrmy z halucinogenních hub zvaných „magic mushroom“.43

43

BACKSHALL, Stephen. Indonésie: turistický průvodce. Vyd. 1. Brno: Jota, 2004, 1164 s., [24] s. barev. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 80-721-7259-X, s. 732-735

43

Obrázek č. 4: Ostrovy Gili Zdroj: Loď na břehu ostrova Gili Meno. Indonesie tripzone [online]. © 2008-2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://indonesie.tripzone.cz/fotogalerie/lod-na-brehu-ostrova-gili-meno-6554

Gili Trawangan je největší a má okolo 1 500 obyvatel. Ze všech ostrovů se nachází nejdále od Lomboku. Pouze na tomto ostrově jezdí auta. V současné době je zde hned několik potápěčských škol. Tento ostrov si oblíbili mladí lidé, protože jsou tu třikrát do týdne konané velké diskotéky s významnými evropskými DJ. Gili Air poskytuje ubytování pro asi 1 800 obyvatel a svou lokalitou je neblíže Lomboku. Air měří jeden a půl kilometru na šířku a je jeden a půl kilometru dlouhý, takže procházka kolem ostrova zabere asi dvě hodiny. Tento ostrov je klidnější než ostrov Trawangan, ale zároveň rušnější než ostrov Meno. Gili Meno se nachází mezi ostrovy a se svými dvěma kilometry na délku a jeden a půl kilometru na šířku je šířku nejmenší z ostrovů Gili. Zdejší pláže jsou podle průvodců nejlepší ze tří ostrovů Gili a s 300 obyvateli má skvělou klidnou atmosféru. Oba průvodci této oblasti shodně věnují velkou pozornost. Zatímco Rough Guide vyčlenil ostrovům Gili 13 stránek, Lonely Planet 11 stránek. Oba průvodci kvalitně popisují přepravu na ostrovy z Lomboku, z Bali i dopravu mezi jednotlivými ostrovy Gili navzájem, ale Rough Guide má informace více přehledné v tabulkách. Oba 44

průvodci také informují čtenáře, že okolní vody nabízí krásné šnorchlování i potápění, ale také, že se zde nachází silné proudy. Rough Guide také doplňuje, kde je nejbližší doktor, a kde se nachází nejbližší dekompresní komora. O ostrově Gili Trawangan nabízí průvodci prakticky stejné informace, ale Rough Guide zde navíc popisuje ještě vodní sporty, jako například vodní lyžování nebo wakeboarding, a Lonely Planet klade větší důraz na surfování. Lonely Planet představuje zkušené instruktory potápění, které jsou držiteli světových rekordů v potápění, s informacemi, kde je možné je na ostrově najít. V případě malého ostrova Gili Meno popisují průvodci takřka stejné věci, ale Lonely Planet navíc upozorňuje na želví rezervaci, která se na ostrově nachází. Při popisu Gili Air chybí u průvodce Rough Guide informace o atraktivitách, které jsou popsány v Lonely Planet. Potápěčská centra a místa pro šnorchlování mají oba průvodci podobné, ale Lonely Planet navíc informuje i o novince v potápění – konkrétně o potápění se skútrem, vhodném místě pro surfování i o možnosti půjčení kola. Oba průvodci obsahují mapku všech tří ostrovů. Podle mého názoru je určitou slabinou průvodce Lonely Planet, že jsou na mapce uváděna pouze čísla ubytování, takže ve chvíli, kdy chceme znát název ubytování, musíme nejprve v legendě najít číslo, u kterého je i název ubytování. Naproti tomu Rough Guide vpisuje názvy ubytování do mapky. Velká nevýhoda Rough Guide spočívá v tom, že nemají na mapách zaznamenány cesty. Naopak za přednost Rough Guide lze považovat to, že na mapkách jsou zakresleny i jiné věci než ubytovací a stravovací zařízení jako například mešity a jiné atraktivity ostrova. Lonely Planet na svých mapách vyznačuje směry blízkých ostrovů i se vzdálenostmi v kilometrech pro lepší představivost. V průvodci Lonely Planet najdeme také fotografii podmořského života u ostrovů Gili. Co se ubytování týká, oba průvodci jich představují zhruba stejný počet. Výhoda Rough Guide je, že u ostrova Gili Meno, kde elektřina nejde celý den a každé ubytovací zařízení tak má jiné hodiny s fungující elektřinou, je u každého ubytování uvedeno, od kolika do kolika hodin elektřina funguje. U ostrova Gili Trawangan se Rough Guide snaží nabídnout ubytování i mimo nejrušnější východní pobřeží. Stravování na ostrovech je rozdílné. Zatímco na ostrově Gili Trawangan lze nalézt vybrané podniky se specialitami z celého světa, na Gili Meno najdeme spíše místní 45

restaurace. Na všech ostrovech je obrovský výběr restaurací, přičemž Lonely Planet jich nabízí více. Lonely Planet také pravdivě upozorňuje čtenáře, že obsluha je žalostně pomalá a místo klasických stolů se často používá Perug, což je malá vyvýšená pergola, ve které turista sedí na polštářku v tureckém sedu. V obou průvodcích jsou na všech třech ostrovech Gili zaznamenány telefonní i internetové kontakty na společnosti zabývající se organizovanými výlety, potápěním, vodními sporty, půjčováním šnorchlařského vybavení, půjčováním kol atd. 2.5.4 Karimunjawa Karimunjawa je souostroví, které čítá 27 ostrůvků. Nachází se přibližně 90 kilometrů severně od centrální Jávy v Jávském moři. Jméno Karimunjawa v překladu znamená „nejasně viditelný z Jávy“. Z 27 ostrovů je pouze pět trvale obydlených místními obyvateli. Většinu turistů tvoří bohatí Indonésané, kteří na ostrovy jezdí na dovolenou. Na ostrovy létá pouze dvakrát týdně letadlo ze Semarangu, dvakrát týdně připlouvají lodě ze Semarangu a dvakrát týdně připlouvají lodě z Jepary. Ostrovy okouzlí každého turistu svými nádhernými bílými plážemi, dokonale průsvitnou vodou i podmořským životem, který je opravdu bohatý. Moře kolem ostrovů je plné malých rybek, útesových žraloků, mořských želv i korálových útesů. Místní správa rozdělila ostrovy, kvůli zachování přírody, do tří zón. 1. je zóna užitná, kde nejsou žádná omezení. Do této zóny patří ostrovy na západě souostroví. Další zóna je zóna přírodní, kde jsou určitá omezení, ale v určité míře jsou zde povoleny turistické aktivity, například šnorchlování. Do této zóny patří většina ostrovů. Poslední je zóna nejvyšší ochrany, kam mohou vstoupit pouze držitelé speciálního povolení. Do této oblasti spadají ostrovy Pulau Geleang a Pulau Burung, kde hnízdí ohrožení dravci a kladou vejce mořské želvy.44

44

BACKSHALL, Stephen. Indonésie: turistický průvodce. Vyd. 1. Brno: Jota, 2004, 1164 s., [24] s. barev. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 80-721-7259-X, s. 272-273

46

Obrázek č. 5: Souostroví Karimunjawa Zdroj: Beach of the week. Beachtomato [online]. 10.05.2011 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.beachtomato.com/travel/beach-of-the-week/beach-of-the-week-java/

Jak průvodce Lonely Planet, tak průvodce Rough Guide věnují těmto ostrůvkům dvě stránky. To lze hodnotit jako nedostatečné. Tyto ostrovy by si určitě zasloužily větší popularitu, ale na druhou stranu by pak ztratily své kouzlo tichých a málo navštěvovaných míst. Lonely Planet na rozdíl od Rough Guide udává počet obyvatel, kteří žijí na ostrově, jinak ale obecné informace mají průvodci podobné. Rough Guide lépe vysvětluje zóny a důvod těchto zón na souostroví, kdežto Lonely Planet se o těchto zónách zmíňuje jen velmi okrajově. Rough Guide také informuje o Nyumpunganově hrobce, která má dlouhou historii. Oba průvodci zmiňují dva údajně nejlepší ostrovy s nejkrásnějšími plážemi (jedná se o Pulau Menjangan Kecil a Pulau Menjangan Besar). Lonely Planet ale navíc zmiňuje i ostrovy, které mají dobré útesy pro potápění a společnost Kura Kura Resort, která výlety pořádá. Lonely Planet informuje o použití lodě ze Semarangu a o pronájmu motocyklu. U obou průvodců chybí mapa ostrovů pro lepší přehlednost a snadnost orientace a také fotografie. Ubytování na ostrovech je spíše skromné, ale už se najdou i luxusní resorty na soukromých ostrovech. Stále ale platí, že lze často bydlet přímo i u lidí doma. V Lonely 47

Planet se turista dočte, že získat informace a zarezervovat si ubytování může člověk ještě na pevnině v turistické kanceláři v Semarangu. Lonely Planet nabízí pět ubytování od velmi levných ubytování až po luxusní apartmány. U každého ubytování je uvedeno telefonní číslo a u tří ubytování dokonce i internetová adresa. Rough Guide nabízí čtyři ubytování, z nichž tři se nachází v levných hotelech a penzionech a jedno v luxusních chatách. Až na jedno ubytování je u všech uvedeno telefonní číslo. Rough Guide nenabízí příliš stravovacích zařízení. Jedna restaurace je přímo v hotelu, který doporučuje. Rough Guide radí, že blízko přístaviště je velké množství warungů, které turista může navštívit. Tyto warungy jsou otevřeny pouze pár hodin po setmění. Lonely Planet vybral dvě stravovací zařízení. Jedno z nich se specializuje na mořské plody a druhé má spíše povahu bufetu. Lonely Planet ale nabízí ubytování, kde se turista může také najíst. Oba průvodci informují o tom, že je na největším ostrově Karimunjawě pošta a úřad Telkomu. S ohledem na informace týkající se ubytování a stravování lze jako lepší hodnotit průvodce Lonely Planet; co se ale informací ohledně ostrovů týká, vítězí Rough Guide. 2.5.5 Tirtagangga Tirtagangga je malá vesnice na východě ostrova Bali, kde se nachází stejnojmenný vodní palác, který nechal postavit Anak Agung Anglurah (poslední rádža Karangasemu) v roce 1948. Tento rádža si velmi potrpěl na vodní prvky, proto je jeho zahrada plná bazénů, vodotrysků a kanálů zdobených sochami v hinduistickém stylu. Také jsou zde dva bazénky, kde se dá smočit. V roce 1963 byl palác poškozen výbuchem sopky Gunung Agung. Vesnice Tirtagangga je skvělé místo pro návštěvu vodního paláce, treku na horu Gunung Agung nebo pouze pro výlety do okolní krajiny, která je jednou z nejhezčích na Bali s krásnými rýžovými políčky.45

45

VER BERKMOES, Ryan. Indonésie. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2011, 932 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0434-2, s. 337

48

Obrázek č. 6: Vodní palác Tirtagangga Zdroj: Beach of the week. Beachtomato [online]. 10.05.2011 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.beachtomato.com/travel/beach-of-the-week/beach-of-the-week-java/

Zatímco průvodce Lonely Planet vyčlenil vesnici Tirtagangga a okolí na jednu stránku, průvodce Rough Guide na dvě stránky. Oba průvodci se zaměřili hlavně na popsání historie vodního paláce, ale také se oba zmiňují o krásných procházkách okolní přírodou, kde není potřeba si najmout průvodce, nebo o výstupu na sopku Gunung Agung, kde Lonely Planet doporučuje průvodce. Ani jeden z porovnávaných průvodců neobsahuje mapu vodního paláce, ani oblasti kolem vesnice, což je velká škoda. Stejně tak oba průvodci nezahrnuli do svého obsahu fotografie Tirtaganggy. Možnosti ubytování je ve vesnici hodně. Lonely Planet doporučuje šest ubytování od levných hotýlků až po drahé vily s bazénem. Rough Guide doporučuje také šest ubytování s velmi podobnou cenovou škálou. Oba průvodci uvádějí u každého ubytování telefonní číslo a u dražších ubytování i internetové stránky. Lonely Planet doporučuje stravování v pěti zařízeních, kde si můžeme vybrat z obyčejných kaváren, které nabízejí tousty, až po luxusní restaurace. U Lonely Planet je ve čtyřech případech stejné ubytovací i stravovací zařízení. Rough Guide se také 49

zaměřil na restaurace a kavárny, které jsou spojené s hotely a pensiony, jež Rough Guide zmiňuje, a to ve čtyřech případech. Další dvě restaurace, které Rough Guide doporučuje, jsou pouze slovně popsané a chybí u nich telefonní číslo. Vstup do Tirtagangga zmiňují oba průvodci, ale Lonely Planet podává informace také o levnějším dětském vstupném a o poplatku za parkoviště. Rough Guide zase u vstupu zmiňuje poplatky za fotoaparát a kameru. Oba průvodci také informují o vstupu do většího a hlubšího bazénku, ale Rough Guide ještě přidává informace o možnosti zaplatit vstup do menšího bazénku a pronajmout si pramici. V průvodci Lonely Planet chybí odkaz na internetové stránky vodního paláce, které v Rough Guide najdeme. 2.5.6 Bukit Lawang Bukit Lawang je malé městečko na severu ostrova Sumatra. Leží na okraji národního parku Gunung Leuser v nejvýchodnějším místě pohoří Bukit Bariasn a pouhých 96 kilometrů severozápadně od města Medan. Odhaduje se, že v národním parku Gunung Leuser žije přibližně 5 000 divoce žijících orangutanů. Počet divokých orangutanů, kteří žijí ve volné přírodě, se však velmi rychle snižuje, a to díky narušení pralesů.46 V Bukit Lawang se nachází také Rehabilitační středisko pro záchranu orangutanů, které založily v roce 1973 dvě Švýcarky, které měly za cíl navracet do volné přírody osiřelé nebo ochočené orangutany, neschopné samostatného života v divočině.47

46

VER BERKMOES, Ryan. Indonésie. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2011, 932 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0434-2, s. 378 47 BACKSHALL, Stephen. Indonésie: turistický průvodce. Vyd. 1. Brno: Jota, 2004, 1164 s., [24] s. barev. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 80-721-7259-X, s. 369

50

Obrázek č. 7: Městečko Bukit Lawang Zdroj: Eco Lodge in Bukit Lawang - Nord-Sumatra. Holidaycheck [online]. © 1999 - 2013 [cit. 2013-0507]. Dostupné z: http://www.holidaycheck.de/vollbildEco+Lodge+Bukit+Lawang+Cottages+Eco+Lodge+in+Bukit+Lawang+Nord+Sumatra-ch_ubid_1156436860.html

Oba průvodci mají stejný rozsah o této oblasti, a to každý na pět stránek. Průvodci se o městě Bukit Lawang zmiňují jen obecně a dopodrobna představují rehabilitační středisko pro orangutany. Základní informace o středisku popisují průvodci podobně. Historie center je popsána téměř stejně, ale Lonely Planet dodává informace, kolik již bylo do džungle vypuštěno orangutanů, že od roku 1996 má centrum naplněnou kapacitu a další orangutany již nenabírá, a proto bylo v roce 2002 otevřeno nové středisko v Medanu, které již není přístupno veřejnosti. Dále Lonely Planet informuje o financování těchto středisek a o dalších národních parcích v Indonésii, kde žijí orangutani. Rough Guide lépe přibližuje celou práci střediska od příchodu orangutana do střediska až po jeho definitivní vypuštění do volné přírody; popisuje jednotlivé fáze, kterými orangutan musí projít. Oba průvodci popisují krmení orangutanů, které probíhá dvakrát denně na plošině u řeky. Lonely Planet také nabádá návštěvníky, jak by se měli při styku s orangutany chovat, jak lehce se orangutan může smrtelně nakazit běžnou lidskou nemocí a představuje příběh nejznámější orangutaní samice Mina.

51

Mapy části Národního parku Gunung Leuser obsahují oba průvodci. Mapy jsou si velmi podobné. Na mapách nalezneme vyobrazené městečko Bukit Lawang, kde jsou popsaná jednotlivá ubytování, restaurace, ale i krmná stanice, rehabilitační středisko, kancelář PHPA a další zajímavá místa. Mapa Rough Guide má celkové lepší zpracování, ale mapa Lonely Planet má výhodu v tom, že ukazuje směry i se vzdáleností blízkých měst a zajímavých míst, díky kterým se návštěvník lépe zorientuje v oblasti. Zatímco průvodce Rough Guide nepoužil žádnou fotografii z této oblasti a průvodce Lonely Planet nabízí fotografii z podobného zařízení, které je v národním parku Tanjung Puting na Kalimantanu. Možností ubytování se ve vesnici nachází spoustu, a jak radí Lonely Planet, čím více je ubytování proti proudu řeky, tím větší je šance spatřit orangutany přímo z ubytování. Rough Guide nabízí celkem 13 ubytování, kde pouze dvě jsou střední kategorie a zbytek představují ubytování se studenou vodou, kde za příplatek host dostane i snídani. Rough Guide upozorňuje, že některé pensiony nemají telefon, ale pro kontakt poslouží místní wartel, který má fax. Lonely Planet představuje celkem sedm ubytování, které všechny spadají do levného ubytování, přičemž všechna ubytování mají telefonní kontakt a některá i internetovou adresu. Podle obou průvodců má většina ubytování i vlastní restauraci a nejvíce restaurací je u vchodu do parku. Lonely Planet nabízí 1 restauraci, která se specializuje na pizzu, zato Rough Guide představuje hned 12 restaurací, kde u každé popisuje, na co je dobrá a na co se specializuje. V Rough Guide najdeme doporučení na indonéská jídla, ryby, západní jídla, steaky, koktejly a další. Průvodci informují, že bez zaplacení vstupného a povolení, které si návštěvník musí obstarat v kanceláři, nebudou vpuštěni na plošinu. Lonely Planet navíc poskytuje údaje i o cenách, které musí návštěvník zaplatit, pokud si bude chtít vzít s sebou na plošinu fotoaparát a kameru. Lonely Planet popisuje kanceláře a asociace, které jsou spojeny s rehabilitačním centrem a bez kterých se návštěvník ve městě neobejde. Oba průvodci poskytují internetové stránky Sumaterského orangutaního spolku (SOS) a Lonely Planet ještě přidává stránku Sumaterského programu ochrany orangutanů.

52

2.5.7 Národní park Kutai Národní park Kutai leží na ostrově Borneo, také známém jako Kalimantan. Konkrétně se nachází na východním pobřeží severně od řeky Mahakam v blízkosti měst Bontang a Sangatta. Skrz národní park vede silnice, která spojuje tyto města. Tento národní park se proslavil tím, že zde žijí jedni z posledních volně žijících orangutanů na naší planetě. Krom těchto primátů zde také najdeme i jiná ohrožená zvířata, jako například jeleny, nosaté opice, medvěda malajského, loskutáka a další. Národní park Kutai má kolem 2000 km2 a nachází se v něm velké množství trekových cest, které jsou vhodné jak pro nenáročné procházky, tak i pro vícedenní namáhavé treky.48

Obrázek č. 8: Národní park Kutai Zdroj:

Kutai

National

Park. Ermaktravel [online].

©

2013

[cit.

2013-05-07].

Dostupné

z:

http://www.ermaktravel.com/Asia/Indonesia/Kutai%20National%20Park/Kutai%20National%20Park.ht m

Ani jeden průvodce nevěnuje tomuto národnímu parku velkou pozornost. Rough Guide na něj vyčlenil 1 stránku a Lonely Planet dokonce pouze půl stránky. První věc, kterou se dočteme v obou průvodcích, jsou problémy s pralesem zapříčiněné těžbou dřeva a 48

BACKSHALL, Stephen. Indonésie: turistický průvodce. Vyd. 1. Brno: Jota, 2004, 1164 s., [24] s. barev. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 80-721-7259-X, s. 933-934

53

devastujícím požárem v letech 1997 – 1998, při němž podle Rough Guide přišlo o život 140 orangutanů. V obou průvodcích najdeme podrobný popis toho, v kolik hodin, za jak dlouho i za kolik rupií se dostaneme z okolních měst do Národního parku a naopak. Rough Guide popisuje místní dopravu, kterou zajišťují malé dodávky zvané „taksi“ a také popisuje rozdělení Národního parku na tři nejnavštěvovanější místa. Lonely Planet doporučuje kanceláře v Balikpapanu a Samarindu, které nabízejí výlety do Kutai. Mapy nejsou obsaženy ani v jednom průvodci a stejně tak ani žádné fotografie. Ubytování v parku lze hodnotit jako velmi jednoduché a je na výběr pouze pár možností, které všechny spadají do kategorie velmi levné. V průvodci Rough Guide najdeme tipy na dva levné hotely podél hlavní třídy, které mají ventilátory. Lonely Planet doporučuje přenocování v prostém penzionu nebo v kempu Kakap, který doporučuje více. Lonely Planet také radí vzít si s sebou vlastní přikrývku. V Kutai nejsou žádné markety a dokonce ani žádné warungy nebo restaurace. Proto průvodci doporučují vzít si veškeré jídlo i dostatek pití na celou dobu, kterou se turista rozhodne v národním parku strávit. Oba průvodci upozorňují, že ještě před vstupem do národního parku si turista musí koupit v kanceláři v Bontangu povolení, které je na tři dny. V Rough Guide najdeme časy, kdy má kancelář otevřeno, i její adresu a telefonní číslo. Lonely Planet zmiňuje vstupné za osobu do národního parku Kutai a ještě doplňuje ceny za kameru a fotoaparát. Lonely Planet nadto ještě informuje čtenáře o možnosti využití Park Willis, přičemž v průvodci najdeme telefonní číslo, na němž turista může zjistit podrobnosti o ubytování. 2.5.8 Mamasa a okolí Údolí Mamasa se také často nazývá Západní Toraja, která se nachází na ostrově Sulawesi. V tomto údolí leží stejnojmenná vesnice Mamasa, která je jedinou větší obcí v údolí a která se nachází na břehu řeky Sungai Mamasa v horách nad Polewali. Tuto vesnici tvoří převážně dřevěné domy a elektřina zde byla zavedena teprve nedávno. Lidé zde ve srovnání s velkoměsty žijí klidným a „pomalým“ tempem; jediný rozruch

54

zde každý týden vytváří trh, na kterém se mimo jiné prodávají tlusté pestrobarevné přikrývky zvané Sambu, jež se používají při chladných horských večerech.49

Obrázek č. 9: Údolí Mamasa Zdroj: Údolí Mamasa. Indonesia-travel [online]. © 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://indonesiatravel.lestariweb.com/E/Sulawesi-Travel-Mamasa.php

Jak průvodce Rough Guide, tak průvodce Lonely Planet popisují oblast Mamasa shodně na dvou stránkách. Průvodci představují údolí Mamasy i samotnou vesnici, která se vyznačuje masivními dřevěnými stavbami. Průvodci čtenářům doporučují ideální turistické cesty, které jsou jako stvořené pro objevování zdejší krajiny. Rough Guide přitom také připomíná možnost pronajmutí koně s průvodcem pro rychlejší pohyb po údolí. Lonely Planet doporučuje vzít si s sebou na trek po údolí nějaké zboží pro případnou směnu – například čokoládu, kondenzované mléko nebo kretek. Rough Guide představuje zajímavá místa ve vesnici i s popisem ulic, na kterých najdeme například trh, mešitu, kostel, pražírnu kávy, krámky s chilli a další.

49

BACKSHALL, Stephen. Indonésie: turistický průvodce. Vyd. 1. Brno: Jota, 2004, 1164 s., [24] s. barev. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 80-721-7259-X, s. 972

55

Mapa oblasti se nachází pouze v průvodci Lonely Planet. Mapa je přehledná a je v ní vyznačeno celé údolí řeky Mamasa i s detailním výřezem vesnice Mamasa. Mapa je pro lepší přehlednost rozdělena do 16ti oblastí a ve výřezu vesnice Mamasa uvidíme zakreslené hlavní ulice, kostel, ubytovací a stravovací zařízení, autobusové nádraží, nemocnice a spoustu dalších zařízení. Fotografie oblasti nenajdeme ani v jednom průvodci. Rough Guide popisuje celkem čtyři hotely, které spadají do kategorie levné, přičemž jedno ubytovací zařízení je komfortnější než ostatní. U ubytování nechybí telefonní číslo a adresa, popř. popis, kde se dané zařízení nachází. Lonely Planet popisuje celkem pět ubytování. Nejluxusnější ubytování s vlastní koupelnou a teplou vodou spadá do kategorie levné ubytování a stejně tak i zbývající čtyři ubytování. Stravování popisované v Lonely Planet je chudé. Lonely Planet zmiňuje pouze jednu restauraci, která je podle průvodce nejlepší v kraji a tvoří součást ubytování Mantana Lodge. Rough Guide popisuje celkem pět stravovacích zařízení, z nichž dvě jsou součástí hotelů, které průvodce popisoval v sekci ubytování. Další možnost stravování se nabízí v jedné jídelně a ve dvou warungách. Průvodce Rough Guide přináší adresu a otevírací dobu pošty a také představuje možnost navštívit místní muzeum zaměřující se na staré předměty, které byly přiváženy z Indie. Vstup do muzea je zdarma. 2.5.9 Manokwari a okolí Manokwari je město s asi 59 000 obyvateli, které leží na severovýchodním cípu ostrova Papua v provincii Západní Papua (Papua Barat), která byla vytvořena v roce 2003. V okolí najdeme hory, pláže, ostrovy i jezera - proto je toto město tolik navštěvované turisty. Pro turisty nejvíce oblíbenou atrakcí je pozorování ptactva v pohoří Pengunungan Arfak. V okolních vodách se nachází kromě mořských živočichů i vraky lodí a letadel z 2. světové války. V roce 1855 zde dva němečtí kněží Ottow a Geisler založili misii. Tito misionáři zde mají dokonce svůj památník.50

50

VER BERKMOES, Ryan. Indonésie. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2011, 932 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0434-2, s. 812

56

Obrázek č. 10: Oblast Manokwari Zdroj: Pasir Putih Beach: Manokwari - Papua. Panoramio [online]. 6. 9. 2010 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.panoramio.com/photo/40368668

Rough Guide věnuje oblasti tři stránky a Lonely Planet dvě a půl stránky. Oba průvodci shodně popisují pláže v okolí Manokwari a také dva a půl kilometru dlouhou stezku, která vede z města přes památník Jepang, kde se vylodili japonští vojáci a kde je také výhled na celou zátoku. Průvodci se rovněž zmiňují o výpravách, které chodí pozorovat místní ptactvo. Lonely Planet nabízí článek nazvaný „Opeřený ráj“. Rough Guide nabádá návštěvníky, aby vyrazili na dva nedaleké ostrůvky s korálovými útesy. Průvodci zmiňují, že jediné možnosti, jak se na ostrov dostat, jsou letecky a lodí Pelni. Lonely Planet navíc přidává informace o leteckých společnostech, které na ostrov létají, a také popisuje, kolikrát týdně, za kolik a kam připlouvá dopravce Pelni. Naproti tomu Rough Guide informuje o slavnostech, které se konají na počest prvních německých misionářů, a zmiňuje se o ztroskotané japonské lodi, která leží v mělkých vodách a dá se prozkoumat pouze se šnorchlem. Mapu města Manokwari obsahují oba průvodci. Mapa Lonely Planet je menší a je rozdělena do šesti částí. Najdeme v ní zakreslené a popsané hlavní ulice a obrázky, které jsou vysvětleny v kapitole „Vysvětlivky k mapám. Mapa Lonely Planet má výhodu v tom, že důležité města, atraktivity a chrámy, které mapa nemůže pojmout, 57

jsou naznačeny na jejích okrajích. Mapa Rough Guide je větší a jsou v ní zakresleny názvy ulic, ubytování a některých dalších důležitých míst. V mapě Lonely Planet najdeme více popisů důležitých míst než v Rough Guide a celkově je mapa Lonely Planet důkladněji propracovaná. Fotografie oblasti Manokwari nenalezneme ani v jednom průvodci. Ubytování na ostrově Papua patří k nejdražším v celé Indonésii. Lonely Planet nabízí celkem pět ubytování, přičemž každé zahrnuje v ceně také snídani a některé i svačinu. Dvě ubytování se řadí do kategorie levné, dvě ubytování do kategorie střední a jedno ubytování do kategorie luxusní, které vlastní i bazén. U všech ubytování jsou uvedena telefonní čísla a adresy; u jednoho luxusního ubytování také internetová adresa. Rough Guide nabízí ubytování celkem v osmi zařízeních, z čehož šest tvoří levné hotely a pensiony a dvě spadají do střední kategorie. Také u ubytovacích zařízení, které nabízí Rough Guide, najdeme vždy telefonní čísla i adresy. Rough Guide radí, že nejlépe se lze najíst u stánků na ulici Jalan Pasar Sangeang. Dále doporučuje čtyři restaurace, u kterých je uvedena adresa i jídlo nebo specializace, kterou daná restaurace vyčnívá. Lonely Planet nabízí tři stravování ve městě, u kterých také přikládá adresu, popis nabízených jídel a u jednoho i telefonní číslo. Oba průvodci radí, aby po příjezdu do města turista nejprve provedl registraci na policejní stanici, a získal tak povolení zvané Surat Jalan. Průvodci také přináší adresu, otevírací dobu i telefon na turistickou kancelář ve městě. Dále se zmiňují o bankomatech, které ve městech najdeme, stejně jako o internetových kavárnách. Rough Guide také informuje o telefonní ústředně Telkomu. Lonely Planet zase zmiňuje podnik, který nabízí výlety po všech atraktivitách v okolí, ale podle slov Lonely Planet je tento podnik velmi drahý a nedosahuje vysokých kvalit. Průvodci oblast popisují podobně, průvodce Lonely Planet nabízí k dispozici lepší mapu, průvodce Rough Guide zase zmiňuje více možností ubytování.

58

Závěr Poslední dobou je oblíbenost knižních turistických průvodců stále četnější. Na českém knižním trhu existuje mnoho průvodců o Indonésii, kteří nabízí obecné informace o zemi a atraktivitách cestovního ruchu. Indonésie má velký přírodní potenciál pro rozvoj cestovního ruchu, její prostředí je velmi rozmanité a poskytuje tak vyžití pro všechny turistické skupiny. Cestovatelé do exotických zemí většinou nepodceňují přípravu a snaží se předem seznámit s informacemi, které naleznou ve vhodném turistickém průvodci. Při výběru vhodného průvodce, který dobře popisuje oblast a zajímavá místa, je nutné vycházet z individuálních potřeb. Ve své bakalářské práci jsem se zabýval komparací česky psaných knižních průvodců s cílem popsat a zhodnotit dva vybrané, kteří se zaměřují na Indonésii. Práce byla rozčleněna na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsem stručně představil geografickou charakteristiku Indonésie, základní informace a její historii. Dále jsem se zabýval knižním turistickým průvodcem z obecného hlediska a jeho historií. V praktické části jsem popsal vybrané turistické průvodce, autory knih, strukturu knih a nakladatelství, která tyto průvodce vydávají. Dále jsem provedl komparaci dvou vybraných průvodců, která obsahovala i analýzu vybraných atraktivit. Pro účely komparace byli zvoleni dva průvodci: „Indonésie“ od společnosti Rough Guide a „Indonésie“ od společnosti Lonely Planet. Oba jsou velkého rozsahu a podle mého názoru jsou vhodní jak pro individuální cestovatele, tak i pro běžné turisty. Průvodci jsou porovnatelní jak svojí dostupností a informacemi, tak i svou praktičností a encyklopedickým stylem (ve srovnání s ostatními průvodci obsahují např. menší množství fotografického materiálu a pouze černobílé plánky, zato však obrovské množství informací), což ostatně dokladuje i skutečnost, že jsou si na trhu navzájem největšími konkurenty. Co se jednotlivých atraktivit týká, oba knižní průvodci se zaměřují na široký výběr památek, a není tak snadné vybrat ty, které stojí za to navštívit. Na základě svých zkušeností jsem se rozhodl zvolit devět nejkrásnějších a nejzajímavějších atraktivit, které by cestovatel měl navštívit. Výběr jsem učinil velmi pečlivě; jsou zde zastoupeny ostrovy, národní parky, památky zapsané do seznamu světového dědictví UNESCO a další zajímavá místa. Věnoval jsem pozornost i geografické vyváženosti, a to tak, aby 59

byla pokryta celá Indonésie. Zastoupena byla jak místa hojně navštěvována turisty, tak i méně profilované atraktivity. Samotná komparace jednotlivých atraktivit probíhala na základě šesti základních kategorií, jimiž byly 1) stránkový rozsah, 2) mapy, 3) fotografie, 4) ubytování, 5) stravování a 6) informace o kontaktech a případném vstupném. Co se první kategorie týká, průvodce Rough Guide lze hodnotit jako informačně a obsahově bohatší - nejenže věnoval vybraným atraktivitám větší stránkový rozsah, ale ve větší míře se soustředil i na historii jednotlivých atraktivit. Jakkoli však obecně věnuje textu více pozornosti, jeho text není tolik přehledný jako v případě průvodce Lonely Planet: zatímco v průvodci Lonely Planet je text rozčleněn do odstavců, což přidává na přehlednosti a snazší orientaci, v průvodci Rough Guide tomu tak není, takže čtenář někdy musí informace pracně hledat. V kategorii mapy jsem zkoumal, zda průvodce nabízí mapy jednotlivých atraktivit a pokud ano, kdo z průvodců má mapu lepší. Z hodnocení vyplývá, že průvodce Lonely Planet obsahuje mapy u šesti vybraných lokalit, zatímco průvodce Rough Guide pouze u čtyř. Toto ostatně koresponduje i se závěrem celkové komparace fotodokumentace, kdy Lonely Planet obsahuje map jednoznačně více (198 map v Lonely Planet versus 115 map v Rough Guide). Co do přesnosti a kvality zpracování se mapy u jednotlivých atraktivit liší; jako lehce kvalitnější však hodnotím mapy v průvodci Lonely Planet. Jako cestovatel navíc u průvodce Lonely Planet oceňuji mapy jednotlivých oblastí (na straně 17) a snadnou orientaci v mapách. Mapy jsou rozděleny do několika částí, přičemž vodorovně se lze orientovat dle písmen a svisle dle číslic. U popisu jednotlivých atraktivit je tak pomocí písmena a číslice uvedeno, v jaké části mapy se nachází, což je velmi užitečné. V kategorii fotografie jsem zjišťoval, zda průvodce do svého obsahu začlenil fotografii, na které by byla popisovaná atraktivita zvěčněna. Z vybraných atraktivit obsahují oba průvodci shodně po jedné fotografii. Průvodce Rough Guide celkově nabízí větší počet fotografií než průvodce Lonely Planet. Fotografie v průvodci Rough Guide se mi i osobně líbí více, ale jedná se pouze o subjektivní názor. Dalším hodnotícím aspektem byla ubytovací zařízení, přičemž tento aspekt byl rozdělen do tří cenových kategorií. Průvodce Lonely Planet v porovnání s průvodcem Rough

60

Guide nabízí větší počet ubytovacích zařízení a obsáhlejší informace. Na straně druhé je však úzce zaměřen na cestovatele s omezeným rozpočtem, takže se soustředí převážně na velmi levnou kategorii ubytování a dražší ubytovací možnosti nebere v potaz. V tomto ohledu je průvodce Rough Guide vyváženější, neboť nabízí širší spektrum ubytovacích kapacit. Pátou komparovanou kategorii představovalo stravování, kde jsem porovnával počet restaurací a warungů, které jsou v průvodcích nabízeny. Podobně jako u ubytovacích kapacit platí, že Lonely Planet nabízí převážně velmi levnou kategorii stravování, kdežto Rough Guide přináší širší možnosti výběru, a je tím pádem vyváženější. Poslední kategorie komparovala informace o kontaktech a vstupném (pokud bylo u dané atraktivity stanoveno). Jako slabinu lze u Lonely Planet hodnotit skutečnost, že na začátku kapitoly je uvedena telefonní předvolba, která pak ale není již nikdy použita u telefonních čísel v textu (např. u ubytovacích zařízení), což může být pro některé cestovatele matoucí. Z celkového hlediska lze konstatovat, že každý z komparovaných průvodců má určité výhody a nevýhody. V mnohém se shodují, v mnohém odlišují. Co se shodných aspektů týká, oba průvodci jsou velmi informativní a obsáhlé, a hodí se tak i pro ty, kdo chtějí v Indonésii strávit delší dobu. Jak Lonely Planet, tak Rough Guide kladou značný akcent na praktické a užitečné informace, jež se týkají zejména ubytování, stravování, cen vstupného a dopravy. Oba jsou uživatelsky komfortní a mají vazby určené pro extrémní namáhání. Ani jeden z nich nebyl psán primárně pro Čechy, jedná se pouze o české mutace anglicky psaných verzí. Oba také uvádí poměrně značné množství komerčních informací, jež však rychle stárnou. Hlavní výhoda Rough Guide spočívá v přehledném seznamu map, větším počtu barevných fotografií a skutečnosti, že se na konci průvodce nachází prázdné listy pro poznámky. Rovněž věnuje více prostoru historii; velmi oceňuji i vyčerpávající všeobecné informace obsažené v závěrečné kapitole Souvislosti. Průvodce Rough Guide je také podstatně čtivější než Lonely Planet a také do značné míry „uvolněnější“. Za jeho slabou stránku považuji odlišnosti při uvádění jednotlivých ubytovacích a stravovacích zařízení: zatímco v některých případech jsou popisovány přehledně pod

61

sebou, v jiných případech se nachází přímo v textu a jsou vyznačeny pouze jiným typem písma. To může být pro cestovatele nepřehledné a matoucí. Klíčovou výhodou průvodce řady Lonely Planet je jeho aktuálnost – zatímco tento byl vydán v roce 2010, průvodce Rough Guide je ještě o šest let starší. Právě u zemí, jako je Indonésie, které prochází neustálými a rychlými změnami (viz např. neustále se měnící jízdní řády, výše vstupného, ceny či kontakty na ubytovací a stravovací zařízení), je aktuálnost značnou devizou. Další předností Lonely Planet je přehledná mapa Indonésie, která se nachází na začátku průvodce a ve které lze nalézt i odkazy na nejlepší atraktivity. Jak již bylo zmíněno, průvodce Lonely Planet v porovnání s průvodcem Rough Guide obsahuje větší množství map. Rovněž oceňuji mapy jednotlivých oblastí (na straně 17) a skutečnost, že u jednotlivých měst jsou uváděny počty obyvatel. Pozitivně lze hodnotit i to, že v úvodu kapitol o jednotlivých oblastech je uvedeno vždy několik „highlights“ se stručným popiskem a odkazem na stránku. Jakkoli se oba průvodci se stejnou měrou zaměřují na činnosti před cestou (jako například očkování či pojištění), Lonely Planet nadto nabízí samostatnou – a velmi užitečnou - kapitolu Zdraví, která popisuje tradiční medicínu, zdraví žen, průběh nejčastěji vyskytovaných exotických chorob a další. Další výhoda Lonely Planet spočívá v tom, že na rozdíl od Rough Guide obsahuje kapitolu Autoři a Navrhované trasy, kde autoři předkládají své tipy na cesty po Indonésii. Jak již bylo uvedeno, jako nevýhodu lze u Lonely Planet hodnotit skutečnost, že neuvádí celá telefonní čísla včetně předvoleb. Někomu by mohl vadit i jeho australský původ (jakkoli ho samozřejmě nepíší pouze Australané), díky němuž nemusí odpovídat – na rozdíl od Rough Guide – mentalitě evropského cestovatele. Průvodce Lonely Planet se mi v porovnání s průvodcem Rough Guide rovněž zdál méně kritický (a tedy i méně objektivní). S ohledem na výše uvedené tedy nelze jednoznačně určit, zda je lepší ten či onen průvodce. V některých ohledech je silnější průvodce Rough Guide, v jiných zase průvodce Lonely Planet. Skutečnost, zda je cestovatel s daným průvodcem spokojen, je do značné míry velmi subjektivní záležitostí – záleží na jeho vkusu, zkušenostech, rozpočtu, potřebách, ale např. i na zvoleném způsobu cestování. Navzdory tomu jsem se však pokusil o co nejobjektivnější náhled na oba průvodce oproštěný od osobních preferencí. 62

Závěrem lze konstatovat, že se cíl bakalářské práce, který byl stanovený v úvodu, podařilo naplnit.

63

Seznam použité literatury Publikace [1]

BACKSHALL, Stephen. Indonésie: turistický průvodce. Vyd. 1. Brno: Jota, 2004, 1164 s., [24] s. barev. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 80-721-7259-X.

[2]

BLANTON, Casey. Travel writing: the self and the world. 1st Routledge pbk. ed. New York: Routledge, 2002, xvii, 148 p. ISBN 04-159-3893-7.

[3]

CHVAJA, Adam. Divuplná Indonésie: [ostrovy, piráti a plantážníci]. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009, 152 s., [56] barev. obr.příl. Lidé a Země. ISBN 97880-204-1962-0.

[4]

READER, Lesley a Lucy RIDOUT. Bali a Lombok: [turistický průvodce]. 3. vyd. Překlad Tamara Vaňková. Brno: Jota, 2009, xxiv, 483 s., [8] s. barev. obr. příl. Livingstone - průvodci. ISBN 978-80-7217-667-0.

[5]

ROWTHORN, Chris a Lucy RIDOUT. Jihovýchodní Asie - ostrovy: Brunej, Filipíny, Indonésie, Malajsie, Singapur, Východní Timur. 1. české vyd. Překlad Tamara Vaňková. Praha: Svojtka, 2003, 524 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 80-723-7486-9.

[6]

PRZYWARA, Dorota. Alternativní informační zdroje v cestovním ruchu mladých lidí. Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné výchovy.

[7]

RYVOLOVÁ, Saša. Indonésie, batoh a já: jak ji pozná málokdo. Vyd. 1. Třebíč: Akcent, 2003, 155 s., [32] s. barev. obr.příl. Universum (Knižní klub). ISBN 807268-281-4.

[8]

SHERMAN, William. Stirrings and Searchings. HULME, Peter a Tim YOUNGS. The Cambridge companion to travel writing. New York: Cambridge University Press, 2002, s. 17-36. ISBN 0521786525.

[9]

STUCHLIK, Milan. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ A KULTURY. Průvodce výstavy Asie: cesta asijských národů. Praha: Náprstkovo Muzeum, 1960, 31 s.

[10] ŠKVÁROVÁ, Veronika. Indonésie: jak ji pozná málokdo. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2010, 208 s. Universum (Knižní klub). ISBN 978-80-242-2732-0. [11] ŠTĚPÁNEK, Odpov. red. Vít. Velká všeobecná encyklopedie 2. Vyd. 1. Praha: Diderot, 2000, 667 s. ISBN 8090272347.

64

[12] VER BERKMOES, Ryan. Bali: do kapsy. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2009, 160 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0162-4. [13] VER BERKMOES, Ryan. Indonésie. 1. české vyd. Praha: Svojtka, 2011, 932 s. Z řady průvodců Lonely Planet. ISBN 978-80-256-0434-2. [14] ZVOLÁNEK, Pavel. Bali a Lombok. 1. vyd. Praha: Freytag & Berndt, 2011, 160 s. ISBN 978-80-7445-050-1. Internetové zdroje [1]

About Lonely Planet. Lonely Planet [online]. © 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.lonelyplanet.com/about/

[2]

About Ryan. Ryan Verberkmoes [online]. © 2011 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.ryanverberkmoes.com/home/About_Ryan.html

[3]

About us. Rough Guides [online]. © 2013 Rough Guides [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.roughguides.com/about-us/

[4]

Celeste Brash: About Me. Celeste Brash [online]. © 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.celestebrash.com/#!bio

[5]

David Leffman. Amazon [online]. © 1996-2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.amazon.co.uk/David-Leffman/e/B0034Q38LK

[6]

Henry Stedman. Climb Mount Kilimanjaro [online]. © Climb Mount Kilimanjaro [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.climbmountkilimanjaro.com/aboutus.html

[7]

Indonésie: Ekonomická charakteristika země. Ministerstvo zahraničních věcí ČR [online].

[cit.

2013-05-03].

Dostupné

z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indonesie/ekonomika/ekonomi cka_charakteristika_zeme.html [8]

Indonésie: Praktické informace. Orbion.cz [online]. © 2013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://indonesie.orbion.cz/stat/pruvodce/prakticke-informace-2467/

[9]

Indonésie: Základní informace. Thajsko.com [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.thajsko.com/indonesie/zaklinfo/zaklinfo.htm

[10] Indonésie: Základní informace o teritoriu. Ministerstvo zahraničních věcí ČR [online].

[cit.

2013-05-03].

Dostupné

z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indonesie/

65

[11] Kdo

jsme. Svojtka

[online].

©

2012

[cit.

2013-05-06].

Dostupné

z:

http://www.svojtka.cz/text/kdo-jsme.html [12] Lesley Reader. Pegasus-evolution [online]. © 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.pegasus-evolution.com/lesley-reader [13] Muhammadcohen: Biography. Muhammad Cohen [online]. © 2011 - 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.muhammadcohen.com/biography/ [14] Bali: Geografie. Bali Spark Resort: We serve you as our star [online]. [cit. 201305-03]. Dostupné z: http://ubytovani-bali.cz/index.php?page=o-bali [15] Profile. Steve Backshall [online]. © 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.stevebackshall.com/profile.php [16] Turistické průvodce Rough Guide v češtině. Kalimera [online]. © 2003-2005 [cit. 2013-05-06].

Dostupné

z:

http://www.kalimera.cz/turisticke_pruvodce_rough_guide_v_cestine.html [17] Why is Lonely Planet called Lonely Planet? Lonely Planet[online]. © 2013 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.lonelyplanet.com/about/ [18] ZVOLÁNEK, Pavel. Indonésie průvodce: Dějiny Indonésie /3/ - příchod islámu a Evropanů. In: Asean.cz: Informace o zemích jihovýchodní Asie [online]. © 20092013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://indonesie.asean.cz/clanek/1106indonesie-pruvodce-dejiny-indonesie-/3/-prichod-islamu-a-evropanu

66