ZPRÁVY
Zemřel doc. MUDr. Zdeněk Wilhelm, CSc. V úterý 29. září 2015 zemřel v Brně po dlouhé těžké nemoci docent MUDr. Zdeněk Wilhelm, CSc., dlouholetý pracovník Fyziologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Docent Wilhelm se narodil 11. ledna 1956 v Moravské Třebové, kde také získal základní a středoškolské vzdělání. Po maturitě v roce 1975 nastoupil ke studiu stomatologie a později i všeobecného lékařství na Lékařskou fakultu UJEP v Brně. Studia úspěšně ukončil v roce 1980 a 1985. Od roku 1980 až do své předčasné smrti pracoval docent Wilhelm ve Fyziologickém ústavu LF MU. V roce 1992 obhájil kandidátskou práci v oboru normální a patologická fyziologie a v roce 1995 složil klinickou atestaci I. stupně
z oboru vnitřní lékařství. V roce 2006 se pak habilitoval v oboru lékařská fyziologie. Svou vědecko-výzkumnou činnost zaměřil především na problematiku fyziologie a patofyziologie metabolismu a výživy. Na toto téma často publikoval i přednášel jak na domácí půdě, tak v zahraničí. Neméně důležitou součástí jeho pracovního života byla i výuka. Studenti milovali svého přednášejícího a on jim se stejnou láskou rozdával vědomosti o složitosti funkcí lidského těla, s vtipem a nadhledem. Do vzpomínek spolupracovníků se zapsal svou neutuchající energií a úsměvy, které kolem sebe každodenně rozdával. Marie Nováková
Zemřel prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc. Dne 20. září 2015 zemřel ve věku 85 let profesor MUDr. Jiří Kraml, DrSc., emeritní přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN. Jeho celoživotním posláním bylo studium a výuka biochemie. Protože začal své vědecké působení ještě v době, kdy se jednotlivé disciplíny lékařských oborů překrývaly, a jelikož jeho vědecký zájem byl v oblasti ontogenetického vývoje, stal se členem i Československé
fyziologické společnosti. Celoživotní příslušnost k fyziologické obci se projevila také v jeho pozdější vědecké a pedagogické práci, kdy kladl důraz na celostní pohled, a to i v otázkách buněčných biochemických procesů. Česká věda ztratila odchodem prof. Jiřího Kramla nejen vynikajícího vědce a pedagoga, ale i široce vzdělanou osobnost s vysokými morálními principy. J. Pokorný
RNDr. Václav Kubík, CSc., devadesátiletý Když člověk nastoupí dráhu akademického pracovníka, záleží jeho další osud na mnoha okolnostech. Jednou z nejdůležitějších, ba přímo klíčovou okolností je to, zda se dotyčný na svém pracovišti potká s osobností, která se pro něj stane tím, co se v klasickém akademickém názvosloví označuje jako „učitel“. Opravdový akademický učitel je pro svého žáka (či žáky) průvodcem po zvoleném oboru a osobním vzorem, čímž do značné míry předurčuje žákův přístup k oboru, nadhled, pojetí práce a v neposlední řadě i vztah ke kolegům. Má-li žák štěstí, potká se v osobě svého učitele s opravdovou osobností, která mu v „kritické periodě“ jeho profesní ontogeneze toto všechno nesobecky a v plném slova smyslu přátelsky předá. Já jsem měl to štěstí, že jsem hned po promoci a svém vstupu do oblasti fyziologie potkal Vaška Kubíka. Vašek byl výborný pedagog, a to nejen ve vztahu ke studentům, ale i svým mladším kolegům. Skvěle organizoval praktickou výuku a byl to i on, kdo stál na samých počátcích samostatného Fyziologického ústavu 90
3. lékařské fakulty (tehdy Lékařské fakulty hygienické) Univerzity Karlovy v Praze. Byl to on, kdo zaváděl celý systém praktické výuky a na její praktické realizaci se také zásadně podílel. Vašek byl po celý svůj profesní život ale také velmi talentovaný vědecký pracovník – byl jedním z prvních v naší zemi, kdo zaváděl do fyziologie metody molekulární biologie, i když se to tak tehdy ani nejmenovalo. Uměl elegantně a s velkým přehledem prezentovat své práce a byl i skvělým diskutérem na konferencích a seminářích. Uměl vždy vystihnout podstatu problému a odhalit případné metodické či interpretační nedostatky diskutovaných příspěvků. Nejsem zdaleka jediný, kdo je mu za mnoho vděčný, a proto bych rád i jménem ostatních kolegů popřál Vaškovi hodně zdraví, radosti a stále tolik energie a duševní svěžesti, s nimiž i ve svém úctyhodném věku oslňuje své okolí. Vašku, moc děkujeme za všechno, co jsi nám předal ze svých znalostí a zkušeností, a přejeme ze srdce všechno dobré do dalších let. Otomar Kittnar Československá fyziologie 64/2015 č. 2
90 let RNDr. Václava Kubíka, CSc.
V letošním roce se dožil významného životního jubilea RNDr. Václav Kubík, CSc., dlouholetý pracovník Fyziologického ústavu 3. lékařské fakulty. RNDr. Václav Kubík, CSc., začal pracovat ve Fyziologickém ústavu Fakulty všeobecného lékařství na Albertově. Po založení Fyziologického ústavu na Lékařské fakultě hygienické v roce 1970 přešel spolu s doc. Stoilovem, který se stal přednostou tohoto ústavu, a dalšími pracovníky do budovy Ke Karlovu 4. Zahájení prací na vybudování ústavu bylo nesmírně obtížné a náročné. Především to byly prostorové záležitosti, protože dosavadních několik institucí, které v budově Ke Karlovu 4 sídlily, nerado umožňovalo jakékoliv rozšiřování nového ústavu. Bylo zásluhou všech, kteří sem v té době přišli, a Václava Kubíka zejména, že se podařilo postupně získávat prostory pro uskutečňování jednak výuky a jednak výzkumu. Zpočátku výuka probíhala v prostorách Fakulty všeobecného lékařství na Albertově a teprve postupně se přesouvala a začínala se realizovat v budově Ke Karlovu 4. Právě na této realizaci a na vybudování výukové základny má Václav Kubík neopominutelnou a mimořádnou zásluhu.
Československá fyziologie 64/2015 č. 2
Já jsem nastoupil v roce 1982 po smrti doc. Stoilova do ústavu jako vedoucí a to již byla výuka poměrně stabilizovaná. Co bohužel nebylo stále stabilizované, byly prostorové podmínky a také roztříštěný výzkum. Ve Václavu Kubíkovi jsem našel mimořádného pomocníka při realizaci výuky fyziologie i některých nových směrů, které jsem se pokoušel do výuky fyziologie na Lékařské fakultě hygienické zavádět. Vždy se o výuku velice pečlivě staral, byl vynikajícím organizátorem. Výukové a doktorandské dokumenty byly vždy v naprostém a dokonalém pořádku. Moc na to dnes vzpomínám, když vidím některé nedostatky, které se v tomto směru nepodařilo zachovat z doby Václava Kubíka. Co se týče výzkumu, Václav Kubík byl vynikajícím biochemikem. Tady jsme našli společnou půdu pro práci, a to v časné diagnostice bolestivých stavů pomocí biochemických ukazatelů. Václav Kubík zaváděl některé nové metody, které byly velmi pokrokové. Podařilo se nám dokázat, že bolest je determinována biochemickými faktory a můžeme ji také pomocí biochemických faktorů diagnostikovat. Přestože jsme se zabývali převážně experimentálními, a to zejména ontogenetickými studiemi, v našich pozdějších pracích, na kterých Václav Kubík začínal pracovat, jsme měli i klinické parametry. Spolupracovali jsme s Ústavem biochemie na 1. lékařské fakultě a dalšími ústavy v Akademii věd. V této oblasti jsme dosáhli velmi dobrého ohlasu i známosti o našich pracích v této oblasti. Za to vděčím Václavu Kubíkovi, že tyto metody uměl a že je také chtěl realizovat. Byl velmi pečlivý vědec, který vše s naprostou přesností prováděl, proto také byly naše výsledky dobře reprodukovatelné. Litoval jsem jeho odchodu z ústavu před několika lety, protože měl veliký organizační podíl jak na výuce (tam byl naprosto fundamentální), tak také ve vědecké práci. Byl respektovaným členem kolektivu a měl veliké všeobecné vzdělání. Naší společnou láskou byla láska k Vysočině, kam jsme oba rádi zajížděli a ještě stále zajíždíme. Byl to velmi férový a příjemný společník. Na Václavu Kubíkovi není vidět pokračující věk, jako by se čas v jeho obličeji zastavil, a tak doufám, že se ještě dlouho bude na nás tato ikona české fyziologie usmívat. Richard Rokyta
91
Zpráva ze zasedání výboru FEPS (Federation of European Physiologie Societies) v Kaunasu v Litvě Zasedání výboru se konalo 29. srpna 2015 v Kaunasu v Litvě. Na žádost předsedy Fyziologické společnosti prof. Pokorného jsem zde zastupoval Českou republiku. Na tomto zasedání přednesl zprávu o činnosti výboru dosavadní předseda prof. Eisner, který končil svoji činnost a předal předsednictví presidentovi-elect prof. Heckerovi. Dosavadní past-president byl prof. Ulrich Pohl z Mnichova. Ten z výboru již odstupuje a nastupuje právě prof. Marcus Hecker z Německa, který povede tuto společnost další dva roky. Ve výboru stále zůstává prof. Verkhratsky, jenž tam byl původně nominován za Českou republiku. Teď je tam již za Velkou Británii, protože pracuje v Manchesteru. Na zasedání výboru bylo konstatováno, že na kongresu v Kaunasu bylo přítomno 350 účastníků, což je relativně málo. Na minulém kongresu v Budapešti to bylo 550 účastníků. Vzpomeňme, když se konal 3. kongres FEPS v roce 1999 v Praze, zúčastnilo se jej 980 osob. Je pravda, že tehdy byly kongresy organizovány jednou za 3 roky. Nyní je to každý rok vždy s nějakou lokální společností. Ale již ve výboru v Kaunasu proběhla diskuse o tom, že by bylo možná lepší organizovat kongresy jednou za 2 až 3 roky. Příště to ještě stále bude za rok. Další kongres FEPS se bude konat na přelomu června a července 2016 v Paříži. Uskuteční se společně s kongresem Sociéte de Physiologie, proto odpadá její výroční zasedání, na které také někteří čeští a slovenští účastníci jezdí. Organizátorem bude předseda společnosti Sociéte de Physiologie prof. Elefteriotis.
92
Na zasedání výboru padl i návrh na uspořádání kongresu FEPS v roce 2017. O organizaci se hlásí Rakousko. Bylo doporučeno, aby tento kongres byl společně organizován středoevropskými fyziologickými společnostmi, ale to zůstalo nedořešeno. Mluvil jsem o této záležitosti s rakouskou reprezentantkou Dr. Geiger z Vídně a vyslovil jí podmíněnou podporu naší společnosti. Avšak myslím, že organizátorem bude Rakousko samotné. Přestože účast v Kaunasu byla menší, byla velmi aktivní. Lidé neustále navštěvovali všechny přednášky, i výbor společnosti ocenil, že vše bylo výborně zorganizováno. Kongres probíhal na nové univerzitě, která je asi 8 let stará a jmenuje se University of Health and Medicine. Lékařská část má vynikající novou nemocnici, ale má také krásné ústavy. FEPS byl organizován v ústavu základního výzkumu, kde fyziologie zaujímá velmi čestné místo. Myslím si, že dvouleté intervaly by byly lepší a účelnější. Vyčerpaly se již všechny velké společnosti, takže ty malé samozřejmě nemohou zajistit dostatečný počet účastníků. Další zpráva výboru byla finanční. FEPS má okolo 30 členů. Tam vznikly některé nejasnosti ohledně členství. Oznámili také dluhy, největší dluh má Rusko, 599 eur.
Richard Rokyta
Československá fyziologie 64/2015 č. 2
Kongres FEPS v Kaunasu v Litvě Kongres byl programově organizován velice dobře. Měl plenární zasedání keynot speakers, z nichž vynikla zvláště prof. Maria Fitzgerald z University College v Londýně. Dalším byl prof. John Covart ze Spojených států amerických a dalších pět profesorů mělo plenární lekce. Vedle toho probíhala sympozia (vždy současně běžela čtyři sympozia zároveň), takže nebylo možno procházet všechna sympozia současně. Pouze první den se uskutečnila pouze dvě: dopoledne proběhlo sympozium mladých fyziologů, což bylo velice hezky zorganizované a navštívené. Odpoledne se konalo sympozium o výuce. Tohoto sympozia jsem se osobně zúčastnil se svým příspěvkem na téma Výuka fyziologie na českých lékařských fakultách, kde jsem se zmínil o zásadních charakteristikách a také zejména o přenosu výzkumu, které jednotlivé fakulty provádějí a co přinášejí i do výuky. Toto je trend, který je velmi důležitý, aby všichni ve výuce přinášeli to, co zkoumají. V některých státech je dokonce výuka fyziologie jako samostatného oboru ohrožena. Platí to například ve Francii, kde se francouzští fyziologové sdružují vždy s nějakými jinými disciplínami. V současné době je to s molekulární biologií a pomáhají jim v tom i anesteziologové. Obecně bylo konstatováno, že fyziologie by neměla vymizet z výuky hlavně pro svoji integrační úlohu. Všechny přednášky byly hojně navštíveny. Jak již jsem se zmínil, nejvíce se mi líbila vynikající přednáška Marie Fitzgerald o vývoji zejména neuropatické bolesti. Rozebírala vlastní začátek neuropatické bolesti. Zjistila, že medián neuropatické bolesti je 13 let. Potom se začínají objevovat cytokiny a všechny jejich poruchy a ty především způsobují bolest. Když blokujeme protizánětlivé cytokiny, snižujeme hypersenzitivitu a také nervové poruchy. Ukazuje se, a všichni kdo pracují v léčbě bolesti vědí, že bolest by se měla v dětství a v mládí blokovat co nejdříve, aby se později nerozvinula. Navštívil jsem řadu dalších sympozií a dalo by se o tom mnoho napsat, ale myslím si, že nejlépe bude, když si přečtete všechna abstrakta, která byla publikována v zářijovém čísle časopisu Acta Physiologica, jenž je oficiálně časopisem FEPS (Willy). Bylo velice dobře, že společnost dosud vedli naši britští přátelé prof. David Eisner a prof. Susan Wray, kteří stále velmi aktivně v této společnosti pracují a drží ji na velmi dobré vědecké úrovni. Místním organizátorem byl prof. Edgaras Stankevičius, který mluvil o historii fyziologických věd v Litvě. Litva má velmi pohnutou historii, přes starou historii litevského státu, který spolu s Ukrajinou sahal až k Černému moři. V roce 1919 se Litva osamostatnila. Byla samostatným demokratickým státem až do roku 1939, než ji přepadl Sovětský svaz a učinil z ní Litevskou socialistickou republiku. Částečně Litevská socialistická republika vznikla již v roce 1919, kdy se hlavním městem této republiky stal Vilnius. V Kaunasu zůstala demokratická republika a ta trvala až do existence paktu Ribbentrop–Molotov. Měla dokonce tři svobodně zvolené prezidenty. Pak se stala již sovětskou socialistickou republikou a vlastně sovětským satelitem. Samostatnou republikou se Litva stala opět až v roce 1993. Československá fyziologie 64/2015 č. 2
Litevská univerzita byla založena v Kaunasu v roce 1920 a již v roce 1922 byl založen Fyziologický ústav, který ovšem pokrýval všechny fyziologické disciplíny jak na lékařské, tak přírodovědecké fakultě. V roce 1955 vznikla samostatná lékařská fyziologie. Litevská univerzita je v současné době největší univerzitou v Litvě. Má 12 000 studentů, což je překvapující. Litevců je něco kolem 3 milionů. Z 12 000 studentů je 7500 zahraničních. Díky nim získává univerzita především finanční zdroje na své vybavení. V celé Litvě a na lékařské fakultě zvláště je vidět fantastická pomoc EU a jejích struktur, protože vše je vybaveno moderně, nemocnice má špičkové vybavení, stejně tak ústavy základního výzkumu jsou naprosto špičkové. Jsou tam krásné budovy, koleje, silnice apod. To také přispívá k tomu, že i lidé jsou velmi přátelští a obzvláště hezky se chovají k těm, kteří prošli podobnou zkušeností se sovětskou okupací jako oni. Hlavní město je Vilnius, ale ten byl již součástí Sovětského svazu od roku 1919. Chtěl bych ocenit i účast kolegů z českých zemí i ze Slovenska. Z 1. lékařské fakulty UK to byl prof. Mysliveček, doc. Maxová z 2. lékařské fakulty UK, dr. Švorc z ostravské Lékařské fakulty. Byla tam i řada slovenských účastníků: skupina dr. Jagly, dr. Pechanové a dr. Riečanského z Ústavu normálnej a patológickej fyziologie z Bratislavy, dále tam byla velmi silná skupina z Ústavu fyziologie a patofyziologie z Jeseniovej Lékarskej fakulty Komenského univerzity v Martině, vedená předsedkyní Slovenské fyziologické společnosti prof. Čalkovskou a prof. Kamilem Javorkou, dále skupina z Košic vedená doc. Švorcem. Slováků tam bylo hodně, dokonce někteří z nich cestovali autem přes Polsko a spojili svou účast s následnou návštěvou dalších pobaltských států. Zajímavé jsou také jazykové problémy; každý nám říkal, že litevština je velmi podobná ruštině, ale té není podobná vůbec. Litevština je jazyk plně nezávislý. Mladší generace mluví perfektně anglicky a starší generace pouze rusky. Měli jsme společenský večer v obrovském komplexu litevského basketbalového týmu Žalgiris Kaunas. Víme, že Litevci byli mistři světa v basketbalu. Žalgiris je jedním z nejlepších evropských klubů, my jsme však nebyli v sále pro 15 000 diváků, ale v přilehlé restauraci. Měli jsme možnost vidět litevský folklor, který, jak to bývá v celé Evropě, je velmi podobný a tento zvlášť folkloru z východního Slovenska a z Polska. Je dobré, že se stále tyto zvyky udržují. Znovu odkazuji na Acta Physiologica (dříve Acta Physiologica Scandinavica), kde bylo vše publikováno v zářijovém čísle. Prof. Susan Wray velmi plédovala za to, aby lidé psali do časopisu Physiological Reports. Je to open access publication časopis. Informace lze najít na webu, neplatí se a je tam krátký peer review time. Je zde možnost rychle publikovat, jako ve všech otevřených časopisech. Prof. Fitzgerald mi slíbila, že by eventuálně část své přednášky publikovala také v časopise Bolest, ale uvidíme. Kongres FEPS v Kaunasu měl vynikající úroveň a dokumentoval účelnost těchto vzájemně propojených fyziologických kongresů v Evropě. Richard Rokyta 93
Kongres Société de la Physilogie et de Biologie Intégrative – Strasbourg Ve dnech 4.–6. května 2015 se konal ve Strasbourgu kongres nové společnosti, která se jmenuje Société de Physiologie et de Biologie Intégrative. Tato společnost byla založena v letošním roce a nahradila Společnost P2T – Physiologie, Pharmacologie a Therapeutique. Na kongresu ve Strasbourgu bylo vzpomenuto, že poslední samostatný kongres Societé de Physiologie se konal ve Strasbourgu na Univerzitě Louise Pasteura v roce 1995. V tomto roce jsme se s doc. Marešovou tohoto kongresu zúčastnili a jednali jsme o Reunion Annulle, které se poté konalo v Praze v roce 1997. Od té doby prošla Societé de Physiologie mnoha změnami. Největší byla změna spojení s Farmakologickou společností. S tou se v loňském roce rozešla a spojila se s touto novou společností Biologie Intégrative. Fyziologie ve Francii nemá úplně dobré postavení ve výuce na lékařských fakultách a o své místo musí neustále bojovat. Proto se spojila s Biologie Intégrative, což je především molekulární biologie, a je podporována další klinickou společností, jíž je antesteziologie a resuscitace. Toto spojení je velmi důležité, protože zajišťuje klinickou aplikaci základních oborů do klinické medicíny. Letos to byl první pokus o takovouto integraci. Zatímní orgány společnosti zůstávají při starém, tzn. fyziologie má stále svého předsedu prof. Lefteriotise z Anger a generálním sekretářem je prof. Naim Achtar Kcham z Grenoblu. Přidružují se k tomu molekulární biologové a to také určilo charakter celého tohoto kongresu. Kongres byl rozdělen do několika etap. Byly tam řádné přednášky podle svého zaměření. Přednášky o mitochondriích jako regulátoru energie u ptáků při hladovění v chladu nebo modely stárnutí, up-regulace ryanodinových receptorů ve vztahu k uvolňování kalcia v mozkových arteriích např. po zátěži zadních končetin u krys. Klasicky byly rozděleny přednášky podle oborů. V sekci neurofyziologie jsem prezentoval přednášku společně s dr. Fricovou: Vysokofrekvenční rTMS stimulace u orofaciální bolesti. Další přednášky této sekce se týkaly výzkumu na opicích, nechyběly ani klinické aplikace. Byla studována pupilometrie ke vztahu úrovně normálního slyšení a ve srovnání s kochleárně implantovanými subjekty. Další, velmi rozsáhlá sekce se týkala příjmu a složení potravy. Zabývala se chuťovými záležitostmi. Bylo v ní hodně přednášek molekulárně biologických. Plenární konferenci řídil Yvon le Maho ze Strasbourgu, známý badatel v oblasti arktických a antarktických živočichů. Mluvil o antarktických tučňácích jako zdroji nové fyziologické koncepce a inovace v biomedicíně. Tradičně proběhla i veřejná debata o zlepšení lidského života. Jak můžeme zlepšit život jednotlivce. Profesor Bioulac, známý badatel z Bordeaux, mluvil o transhumanismu Je to klíč ke štěstí? Tradičně na kongresu proběhla sekce mladých výzkumníků. Ti se zabývali především svalovou činností ve vztahu k anesteziologii. Následovaly tradiční disciplíny jako kardiovaskulární systém, orální a posterové sekce. Dále byla zastoupena 94
nefrologie, endokrinologie a metabolismus. Dvě pozvané přednášky se týkaly kortikosteroidů v neonatálním období a zabývaly se následky na hydrominerální homeostázu v dospělosti. Velmi zajímavá byla přednáška o mineralokortikoidních receptorech, jež se uplatňují při vývoji pulmonálního selhání chlopní. Velmi zajímavá byla integrativní biologie. Mnoho modelů na ptácích nebo na exotických živočišných druzích se týkalo zejména regulace. Sekce cvičení (exercise) bylo studováno v závislosti na preconditioningu. Byly studovány i otázky akutní hypoxie, která zhoršuje kinetiku u běžců při opakovaných sprintech. Dále byl studován mechanismus sníženého tělesného cvičení u pacientů s fibromyalgií a její vliv na mitochondrie. Snížená mitochondriální funkce ve svalech zhoršuje situaci při fibromyalgii. Další sekcí byl spánek a jeho vliv na fyzickou aktivitu. V sekci anesteziologie, což je nová sekce, byl popsán nový přístup k resuscitaci při septickém šoku a další klinické záležitosti, např. model sepse u myší. Jedna studie se týkala mitochondriální oxidační kapacity během anafylaktického šoku na modelu senzitizovaných krys. Během septického šoku se záhy zvyšuje mitochondriální respirace u lidských lymfocytů a monocytů. Posterové sekce byly rozděleny podle jednotlivých sekcí. Zaujal mě poster o vývoji behaviorálních změn slyšení u krys zprostředkovaného neurony v colliculus superior. Interaurální diferenciace má velký vliv na charakter slyšení. Zajímavá byla situace při použití látky, která se uvolňuje z Pimpinella anisum jako vodní extrakt, který se použil proti časné intoxikaci těžkými kovy. Je to velmi užitečná látka. Několik posterů se zabývalo vztahem mezi energetickými nápoji a výskytem mozkové mrtvice. Vysokoenergetické nápoje zvyšují riziko mozkové mrtvice stejně jako nadměrná spotřeba alkoholu. Anesteziologové posuzovali cerebrální ataxii, termální hyperalgezii a další podobné metody. Etiologie mozkové mrtvice byla řešena i na dalších posterech. Zajímavý byl poster o neuronálních korelátech nejistoty. Snížená kortikální aktivace u nejistoty rozhodování potvrzuje roli subtalamických jader v patofyziologii u obsesivně-kompulzivní poruchy a pomáhá objasnit mechanismus, který podmiňuje patologickou nejistotu. Vztah oxidačního stresu a kardiometabolický syndrom. Vliv antioxidantů byl studován u alžírských hypertenzních pacientů (podával se AMTE – antioxidant minerals trace elements). Je to doplněk antioxidačních látek: mangan, selen, měď a zinek jsou zapojeny do léčení kardiometabolického syndromu. Antioxidační ochrana, která je v mitochondriích, vyžaduje tyto látky a jsou i dobrými biomarkery tohoto onemocnění. Látky Československá fyziologie 64/2015 č. 2
z různých živočišných produktů např. ukazují, že vinná semínka mají protizánětlivý efekt především v tukové tkáni. Mohou se používat při léčení obezity, která je částečně způsobena zánětem. Adipokininy byly studovány u obezity při diabetu 2. typu. Dobře protektivně působí látka z fíkusů a z kaktusu opuncie, která má hodně polyfenolů, což může zlepšit oxidační stres a snížit riziko kolorektálního karcinomu, jenž je spojen s obezitou. Takových látek bylo hodně. Byly popisovány mechanismy molekulárně biologické a jejich vliv zejména na apoptózu, na různé receptory a různé situace. Prevalence obezity v Alžírsku a Tunisku se zvyšuje. Obezita má velký vliv na ferilitu u mužů. Hodně byla studována antioxidační aktivita zejména v Alžírsku a v Tunisku. Jedna práce z Dijonu podporovala staré pokusy Pavlova, že salivace se objevuje jenom při pohledu na jídlo a že se s tím dá různě pracovat. Alžírská studie o potravě a systémové sklerodermii ukázala, že vzniká, když je signifikantní ztráta váhy, která trvá déle než 5 let, a když BMI poklesne pod 20 kg/1 m2. Sklerodermie má projevy anorexie, intoleranci k tukovým produktům, odmítání jídla s nedostatečným příjmem bílkovin. Další alžírská studie pojednávala o antioxidačních vitaminech u obézních diabetických matek a jejich dětí. Snižuje se redukce antioxidační obrany, zejména se snižují hladiny vitaminu C a E. Tento statut během těhotenství má vliv na vývoj fetu a také na vývoj matky, a především na budoucnost dítěte. Je důležité, aby byla přítomna dietní opatření. Mnoho prací bylo z Tuniska a Alžírska, kde obezita a diabetes začínají být velikým problémem. Při ústních prezentacích u kapitoly cvičení byly studovány molekulárně biologické záležitosti a týkaly se svalové činnosti. Spojení s anesteziologií má svůj velký význam. U oxidačního statutu byl studován efekt aerobní situace hladovění během ramadánu a oxidační status u mladých trénovaných mužů. Byla jistá adaptace na hladovění, ale intermitentní hladovění není tak závažné, aby změnilo modifikace aerobní svalové činnosti nebo svalové únavy u trénovaných atletů, takže jim to tolik nevadí. Oxidační stres u Tunisanů je významný u diabetických pacientů s kardiovaskulárními onemocněními nebo bez nich. Studovaly se úrovně hemoglobinu a produkce erytropoetinu. Další sekce se týkala nefrologie, endokrinologie a metabolismu, nebyl bohužel čas vše projít, protože posterů bylo několik set. Klinici prezentovali i nové modely, např. myší model septické kachexie. Na tom se dají se studovat různé mechanismy, které mohou sloužit k praktické klinické aplikaci. Zaujala mě práce z Alžírska: chronická hypertenze a oxidační stres v dětské placentě. Hypertenzi může také
Československá fyziologie 64/2015 č. 2
způsobit nerovnováha mezi peroxidací lipidů a antioxidanty, protože nastává oxidační stres. Jestliže se snižuje antioxidant glutathion, zvyšuje se aktivita katalázy. Placenta je rovněž předmětem oxidačního stresu u hypertenze. Zajímavé je, že hypotyreoidismus zvyšuje prooxidační látky, což může aktivovat superoxiddismutázu a tím redukovat glutathion, čímž se zvyšuje oxidační stres. Na téma respirace byla spousta posterů. V této sekci měla posterovou účast i naše krajanka Sylvia Vařechová, která již delší dobu pracuje v Nancy. Zajímavý je vztah mezi regulací kapsaicinu, jež je vyvolána cvičením na běhacím koberci. Byl studován rozdíl mezi dětmi a dospělými. Suprese kašle během cvičení je méně frekventní u dětí než u dospělých. Absence supresivního efektu cvičení na kašel u dětí je vztažena k atopii, ale mechanismus není stále dobře znám. Integrativní biologie byla nová část setkání, je to hlavně aplikovaná molekulární biologie, ale také mikrobiologie, dále některé laboratoře fyziologické, které se těmito metodami zabývají. Především se jednalo o studie na mitochondriích. Byly prezentovány i studie, které se vztahovaly k vlivu mědi na různé situace, zejména při oxidačním stresu. Naši tuniští a alžírští kolegové nás seznámili s několika látkami, které se vyskytují v různých rostlinách rostoucích na okrajích pouště a které mohou ovlivňovat velmi výrazně oxidační stres a tím působit na mitochondriální změny. Spojení s integrativní molekulární biologií a mikrobiologií molekulární bylo úspěšné, stejně tak jako bylo úspěšné zařazení anesteziologů, kteří pracují zejména v základním výzkumu nebo v aplikovaném výzkumu používajícím metody základního výzkumu. Rozdělení na základní a klinický výzkum se ukazuje jako nesmyslné. Všechny politické autority ve světě stejně jako u nás nebo ve Francii mají pořád tendenci k okamžitému uplatnění vědeckých výsledků a podle toho by chtěly posuzovat úspěšnost základního výzkumu, což je nesmyslný požadavek. Příští zasedání Société de Physiologie et de Biologie Intégrative bude v Paříži při příležitosti zasedání FEPS, jež bude organizovat tato společnost spolu s evropskou Fyziologickou společností ve dnech 28. 6.–1. 7. 2016. Bude to zrovna v době vrcholícího mistrovství Evropy v kopané, ale ještě před finálovými boji, které se budou v Paříži odehrávat. Tato konference tímto mistrovstvím snad ohrožena nebude. Uvidíme, jak se bude čtvrtá etapa Société de Physiologie et de Biologie Intégrative rozvíjet. Já věřím, že dobře a že po předchozích pokusech s adaptací na jiné podmínky, zejména finanční, se fyziologie znovu octne ve středu výzkumného zájmu i v zájmu praktické aplikace do klinických oborů. Richard Rokyta
95
