1.Samuelova 7 Včera večer jsme v našem pořadu pod názvem Světem Bible dočetli do konce 5.kap.1s, milí posluchači. Znělo tu slovo o problémech, které postihly pelištejský (či kralicky, jak jsem na to osobně trochu více zvyklý) filistinský lid v souvislosti s Izraelskou truhlou smlouvy Hospodinovy. Proč tyto problémy v pelištejském lidu? Jejich vojska při válce mezi Pelištejci a Izraelem odnesla Izraelskou truhlu Hospodinovy smlouvy, kterou si Izraelité vzali s sebou do boje. Vzali si ji v bláhové iluzi, že tato truhla jakožto zpodobnění Hospodinovy přítomnosti jim dopomůže k vítězství... Přitom tito Izraelité docela zapomněli, že nikoli přítomnost Hospodinovy truhly, ale srdečná poslušnost Božího slova je podmínkou, aby jim Hospodin dal svůj nadpřirozený zdar, jak to bylo ve SZ Božímu lidu zaslíbeno a tak, jak toho jejich otcové byli nesčetně krát svědky... Po sedm měsíců byla Hospodinova schrána na poli Pelištejců. 1s6.1 Posledně jsme si četli, že truhla jako válečná kořist Pelištejců byla posléze spíše jako horký brambor, kterého se každý chtěl zbavit. (To přirovnání o horkém bramboru použil Dr.McGee!) Posílali ji z města do města, neboť namísto očekávaného zdaru, místo štěstí, které z ní chtěli vytěžit, je postihovala jen pohroma a děs... Pelištejci svolali kněze a věštce a ptali se: "Co máme s Hospodinovou schránou udělat? Sdělte nám, jakým způsobem ji odeslat na její místo." 1s6.2 Ti jim odpověděli: "Jestliže budete posílat schránu Boha Izraele, nesmíte ji poslat s prázdnou. Musíte jí přinést oběť za provinění. Teprve pak budete uzdraveni a bude vám zřejmé, proč se jeho ruka od vás neodvracela." 1s6.3 Dále se tázali: "Jakou oběť za provinění jí máme přinést?" A oni řekli: "Pět zlatých nádorů a pět zlatých myší podle počtu pelištejských knížat, neboť stejná pohroma postihla všechny, i vaše knížata. 1s6.4 Pelištejci po hrozných zkušenostech s vážnou zdravotní újmou celého národa, s hroznou epidemií, se chtěli Hospodinovy schrány rychle a přitom bezpečně zbavit. Ale nevěděli, jak to udělat, aby je nepostihlo něco ještě horšího... Zvláštní je to slovo věštců, že musejí přinést oběť za provinění... Odtud je zřejmé, že si uvědomili dosah svého činu, uvědomili si, že šlo o provinění... Pohanští věštci a kněží usoudili, že truhlu Hospodinovy smlouvy není možné poslat zpátky s prázdnou. Tak jasně dávali najevo, že si uvědomovali své provinění před Hospodinem, když truhlu Izraelcům ukradli. Ten dar, který se rozhodli dát při návratu truhly, Dr.McGee komentuje jako znak, že jejich bohoslužba byla ve mnohém chlípná, vilná, řekl bych, sprostá. Mnozí lidé se diví, proč Bůh vyhnal Pelištejce z jejich země. A náš McGee k tomu říká, že důvodem byla právě chlípnost jejich pohanské bohoslužby, v níž se úplně
vzdálili od živého Boha. Jejich dar na usmířenou pro izraelského Boha bylo pět zlatých nádorů a pět zlatých myší. (Místo těch nádorů kraličtí uvádějí zadky, jiní myslí na hemoroidy, nebo snad také morové boule...) Uděláte napodobeniny svých nádorů a napodobeniny svých myší, které přinášejí zemi zkázu a vzdáte přitom slávu Bohu Izraele. Snad nadlehčí svou ruku, která dolehla na vás, na vaše bohy a na vaši zemi. 1s6.5 Proč byste byli neoblomní, jako byli neoblomní Egypťané a farao? Když se jich však Bůh ujal, zdalipak je nepustili, aby šli? 1s6.6 ...a vzdáte přitom slávu Bohu Izraele. Možná si ani neuvědomujeme, jak silné je to slovo... Vždyť byli zvyklí uctívat jiného boha, svého Dágona, kterého měli postaveného jako sochu v chrámě a byli zvyklí jemu přinášet oběti... Kdyby za normálních okolností někdo mezi nimi začal ucítvat jakéhokoli jiného Boha, nevím, jak by to s ním dopadlo... Avšak hrůza, která je nyní ve spojitosti s krkádeží Hospodinovy truhly potkala, je přiměla k tomu, že pro zachování života a zdraví celého lidu byli ochotni kromě darů vzát i chválu tomu Bohu, který je postihl takovou ránou... Proč byste byli neoblomní, jako byli neoblomní Egypťané a farao? Když se jich však Bůh ujal, zdalipak je nepustili, aby šli? 1s6.6 Tu mě velice zaujalo, jak dobře okolní národy znaly Izraelskou historii. Znaly pověst, která se o tomto zvláštním Božím lidu šířila po širokém dalekém okolí. A nyní to už zdaleka nebyla nějaká aktuální vzpomínka, bylo to nyní už o pěkných pár generací později po vyjítí Izraele z Egypta... Přesto zde Pelištejci vzpomínají na to slavné a pro Egypt hrozné vyjítí Izraele z otroctví. Vzpomínají na hrozné rány, které tvrdošíjný Egypt tehdy postihly. Tyto příběhy okolní národy i po mnoha generacích znaly. Věděly o různých nadpřirozených skutcích Hospodinových, které pro svůj lid učinil... A ty byly pro ně do jisté míry hrůzou, či nyní jakýmsi motivem ke zvláštní tajemné, mystické úctě... Ale živému Bohu Hospodinu se tito lidé stejně nevydali, nestali se jeho následovníky. Nehledali jej. Jejich vlastní (byť mrtví) bohové jim byli blíž a měli z nich zřejmě taky větší strach, neboť někteří z těch bohů byli neobyčejně brutální... A pak tu ze strany pelištejských věštců a jejich pohanských kněží vzniká zvláštní návrh, jak (nyní už obávanou) truhlu Hospodinovy smlouvy dopravit zpátky do Izraele. Jak ji dopravit tak, aby nedošlo k nějaké další újmě na celém národu nebo na samotných dopravcích. Či k nějakému dalšímu trestu, který za zcizení této truhly už dosyta poznali. Nyní tedy udělejte nový vůz a přiveďte dvě krávy po otelelní, na které ještě nebylo vloženo jho, zapřáhněte krávy do vozu, ale jejich telata odveďte od nich zpět domů. 1s6.7 Pak vezmete Hospodinovu schránu a dáte ji na vůz; zlaté
předměty, které jí přinesete jako oběť za provinění, vložíte do vaku po jejím boku a pustíte ji, ať jede, 1s6.8 A k tomu ještě přibylo zvláštní znamení, které si pelištějští kněží a věštci sami stanovili: a uvidíte: Jestliže bude směřovat ke svému území, do Bétšemeše, pak nám způsobil toto veliké zlo on; jestliže nikoli, tedy poznáme, že nás neranila jeho ruka, ale stalo se nám to náhodou." 1s6.9 Mužové tak učinili. Vzali dvě krávy po otelení, zapřáhli do vozu a jejich telata zadrželi doma; 1s6.10 na vůz vložili Hospodinovu schránu, vak a do něho zlaté myši a napodobeniny svých hlíz. 1s6.11 Truhla Hospodinova na voze. To je obrázek, který bychom si pro následující kapitoly 1s měli zapamatovat, protože se s ním zanedlouho zase setkáme, ale na docela jiném pozadí, v docela jiné souvislosti. Bude to situace, kdy Izraelci převážejí truhlu smlouvy na voze. A tehdy dojde k tragédii... Nebudu předbíhat, Dr.McGee k našemu příběhu, kdy Pelištejci dopravovali truhlu smlouvy Hospodinovy na novém voze, jen poznamenává, že oni neznali lepší způsob. Udělali, co dovedli. V tuto chvíli chtěli Hospodinově truhle projevit úctu a bázeň před ní... Proto, neznajíce Hospodinova nařízení pro zacházení s truhlou, vymysleli svůj vlastní způsob dopravy na novém voze, taženém kravami... Neznali nic lepšího, zdůrazňuje Dr.McGee. Proto s nimi v této situaci Pán Bůh jednal docela jinak než, jak později uvidíme, s Izraelci, kteří měli dokonale ovládat Hospodinova nařízení... Izraelci mohli a měli znát Hospodinova nařízení a měli je také dodržovat. V tom je ten rozdílmezi tím, jak Pán Bůh jednal s pelištejci a jak jednal s Izraelci, když šlo nejen o truhlu Hospodinovy smlouvy ale také v řadě dalších případů... Krávy zamířily přímou cestou na Bét-šemeš, šly stále po téže silnici a bučely, neuchýlily se napravo ani nalevo. Pelištejská knížata šla za nimi až k území Bét-šemeše. 1s6.12 Krávy zapřažené do nového vozu proti svému instinktu, proti svému obvyklému pudovému počínání šly pryč od svých telat, která zůstala doma... Toto znamení pro Pelištejce bylo přesvědčivým důkazem, že jejich veliké problémy byly způsobeny živým Bohem Hospodinem, jemuž ukradli posvátnou truhlu. Bét-šemešané právě slízeli v dolině pšenici. Tu se rozhlédli a spatřili schránu a zaradovali se, že ji vidí. 1s6.13 Vůz dojel na pole Jóšuy Bét-šemešského a tam se zastavil. Byl tam veliký kámen. I rozštípali dříví vozu a obětovali krávy Hospodinu v zápalnou oběť. 1s6.14 Lévijci složili Hospodinovu schránu a vak, který byl při ní a v němž byly zlaté předměty, a položili je na ten veliký kámen. Onoho dne přinesli bétšemešští muži zápalné ogěti a připravili obětní hody Hospodinu. 1s6.15 Dr.McGee si všímá, že Izraelci si nic z toho, co přišlo jako zadostiučinění s Hospodinovou truhlou, nenechali pro sebe. To zlato si nerozebrali lidé, kteří přišli jako první. Ale zlaté
předměty byly vyloženy na veliký kámen, kde se pak obětovalo... Izraelité věděli, že takový skutek, taková krádež by pro ně znamenala soud. A kdo složil Hospodinovu schránu, truhlu Hospodinovy smlouvy z toho nového pelištejského vozu? Lévijci. Proč to neudělali přímo ti muži města Betsemes, kteří v tom údolí sklízeli pšenici? Vždyť jsme si četli, že se zaradovali, když truhlu uviděli... Tu je první zřejmý znak toho, že truhlu spatřili lidé, kteří něco víc věděli o tom, jak se s ní má zacházet... Proto také za své počínání, za své zacházení s touto truhlou nesli náležitou odpovědnost... Pět pelištejských knížat to vidělo a vrátilo se onoho dne do Ekrónu. 1s6.16 Když tedy Pelištejci viděli, že truhla je ve správných rukou, dozajista si oddechli, že se jí zbavili... Toto jsou zlaté hlízy, které odvedli Pelištejci Hospodinu v oběť za provinění: jedna za Ašdód, jedna za Gázu, jedna za Aškalón, jedna za at a jedna za Ekrón. 1s6.17 Zlaté myši odpovídaly počtu všech pelištejských měst s pěti knížaty, od opevněného města až po venkovskou obec, až po kámen Velikého truchlení, na který uložili Hospodinovu schránu; ten je na poli Jéšuy Bét-šemešského dodnes. 1s6.18 My však v záznamu 1s dále uvidíme, že když ji dostali Izraelci, ihned s ní také měli problémy... Truhlu Hospodinovy smlouvy sice z nového vozu Pelištejců složili Lévijci, ale muži města Betsemes (či Bét-šemeš) se přesto dopustili něčeho, co podle Hospodinova nařízení pro zacházení s truhlou bylo zlé... Hospodin však ranil bétšemešské muže za to, že se podívali do Hospodinovy schrány. Sedmdesát mužů z lidu ranil a bylo tu padesát tisíc mužů. Proto lid truchlil, že Hospodin postihl lid zdrcující ranou. 1s6.19 Truhla smlouvy podle Hospodinova nařízení daného skrze Mojžíše, měla být umístěna ve stánku úmluvy, a to v jeho nejuzavřenější komůrce, v tzv. svatyni svatých. V prostoru, kam vstupoval jednou za rok pouze nejvyšší kněz, který se před svým vstupem navíc musel dle zákona náležitě očistit. Nikdo jiný ji ani neviděl, natož aby do ní mohl nahlédnout... Dr.McGee ubezpečuje, že truhla smlouvy byla prostě truhla s spříslušným obsahem, nic víc. V té truhle samotné, ani ve věcech, které v ní byly umístěny žádné kouzlo nespočívalo, v ní nebyl ten problém, který následně vznkil... Hlavní problém byl v tom, že truhla smlouvy měla být na svém místě ve stánku úmluvy (ve stanu setkávání)... Tam měla své místo a spolu s dalšími předměty tam měla svou symboliku a svou úlohu při bohoslužbě... Izraelci byli dobře povědomi tohoto Hospodinova nařízení. Ale vidíme zde jejich zvláštní reakci na Hospodinův zásah, když s truhlou zacházeli jako se senzací, která se jim najednou takhle volně dostala do rukou. Nyní po Božím zásahu místo aby před Hospodinem činili pokání
ze svého skutku, o němž věděli, že nebyl správný, místo toho aby svolali celý lid Izraele a hlavně kněze s cílem dát pořádně dohromady stánek a obnovit bohoslužbu podle Hospodinova nařízení, místo toho se snaží zbavit se Hospodinovy truhly jako takové... Prostě raději pryč s ní, raději s ní nemít nic společného... Muži z Bét-šemeše se ptali: "Kdo může obstát před Hospodinem, tímto svatým Bohem? A ke komu poputuje od nás?" 1s6.20 Celý Izrael byl za poslední desetiletí duchovně hrozně zdeformován. Mimo jiné také v tom, co se týkalo služby Hospodinu. Svůj podíl na tom měli bezpochyby také kněz Élí a především jeho synové Ofni a Fínes (Chofní a Pinchas)... Izrael se odvrátil od Hospodina a znevážil si službu živému Bohu... I poslali posly k obyvatelům Kirjat-jearímu se vzkazem: "Pelištejci vrátili Hospodinovu schránu. Přijďte a odneste si ji." 1s6.21 Pro přemisťování truhly (pokud bylo nezbytné) platila zvláštní nařízení, která se týkala pochodu Izraelců po poušti, když kráčeli z Egypta do zaslíbené země... I tu však byl pro transport všech dílů stánku, tedy i truhly smlouvy přesný návod, jak si počínat, jak truhlu měli svýma rukama nést Lévijci na sochorech, na takových tyčích... Nyní však vidíme truhlu Hospodinovy smlouvy jednou tam, jednou tam. Vidíme ji, jak se přenáší či doslova potácí z místa na místo. Pelištejci neznali tato Hospodinova nařízení, ale Izraelité měli přesně vědět, co a jak. Řekl bych, že tu je na mužích města Betsemes vidět velikou odpovědnost lidí za Boží slovo, které znají nebo které spíše mají znát. Jaký duchovní stav Izraele to signalizuje, když lidé jednoho města volají na obyvatele jiného města: "Pelištejci vrátili Hospodinovu schránu. Přijďte a odneste si ji." 1s6.21 Náš McGee jen dodává, že to je známka neochoty pokořit se, neochoty vrátit se k Hospodinu a ke službě jemu ke chvále podle jeho přání... Jaký postoj zaujmeme my, když nás Božím Slovem vyzývá, k různým věcem, k proměně nitra pokud jde o náš vztah k Pánu a také pokud jde o naše vzájemné vztahy? Jaký postoj zaujmeme, když nás Pán volá do různých forem zvěstování evangelia a k také tomu, abychom věnovali čas a péči lidem, kteří už projevili zájem o spasení...?
