Ze seminární práce Orietační běh Orientační sporty patří v poslední době mezi poměrně velmi oblíbené. Umožňují totiž čelit nekonečným výzvám a novým situacím všem věkovým kategoriím, rekreačním i výkonnostním sportovcům. Mezi orientační sporty řadíme mimo jiné klasický pěší i lyžařský orientační běh, orientační závody na horských kolech, horský orientační běh, radiový orientační běh i orientační potápění nebo extrémní orientační závod rogaining. Mezi nejznámější z nich patří běh. Je sportem, který může absolvovat společně celá rodina. Závody probíhají často o víkendech od jara do podzimu.
Co je orientační běh? Orientační běh je sportovní odvětví vytrvalostního charakteru. Je založený na schopnosti orientace v terénu s mapou a buzolou. Účastníci na startu obdrží mapu, obvykle terénu, který neznají. Na mapě jsou vyznačena kontrolní stanoviště (kontroly), která mají účastníci nalézt v určeném pořadí. Závodní orientační běh je sport, při kterém závodníci postupně co nejrychleji oběhnou všechny kontroly na své trati. Tratě jsou připraveny v různé obtížnosti a délce a rozděleny do tzv. kategorií podle pohlaví a věku závodníků. Při orientačním běhu běhají závodníci většinou mimo cesty a překonávají terénní překážky. O úspěchu v závodě rozhoduje správná orientace a rychlý běh. Prostor závodu bývá do poslední chvíle tajný. Není dovolena spolupráce v běhu mezi jednotlivými soutěžícími, jinak může dojít k diskvalifikaci běžců.
Orientační běh v Česku K nám se orientační běh dostal zásluhou turistů, kteří přivezli zkušenosti s ním z pobytu ve Skandinávii. Tito turisté si vytvořili vlastní variantu vycházející více z turistiky. V jejich variace obsahovala vícečlenné hlídky, které nesly zátěž a absolvovaly ústní zkoušky. Během závodu platil dokonce zákaz běhání. Během vývoje však prvky turistiky postupně mizely a na základě mezinárodních kontaktů se sport přibližoval skandinávskému pojetí. První závod se uskutečnil v roce 1950, v roce 1952 proběhlo první Mistrovství ČSR. Samostatným sportem se však orientační běh stal až v roce 1968, kdy vznikl samostatný svaz (do té doby byl pod svazem turistů a lyžařů).
Dnes v Česku sportuje přes 8 600 orientačních běžců, kteří jsou sdružení ve více jak 200 klubech. Ročně se uskuteční přes 200 závodů v pěším orientačním běhu, 15 závodů v MTBO (orientační závod na horských kolech) a 10 závodů v lyžařském orientačním běhu . Každoročně proběhne ve všech disciplínách orientačního běhu deset mistrovských závodů jednotlivců a čtyři mistrovství štafet.
Velkou výhodou závodů v orientačním běhu je, že se může účastnit úplně každý. Na závodech je vypisováno mnoho různých kategorií s tratěmi různých délek a obtížnosti, odstupňovaných podle věku, pohlaví a náročnosti. Je to proto, aby se spolu utkávali věkově a výkonnostně stejní závodníci a závodnice. Kategorie jsou vypsány pro děti od deseti let až po osmdesátileté veterány. Každý si tak může „vyhledat“ své soupeře a odpovídající trať. Na závody tedy může jezdit opravdu celá rodina. Pro mnohé se orientační běh stává skutečným „životním stylem“ s celoživotním provozováním tohoto sportu.
Závod orientačního běhu Trať závodu není vytyčena v terénu jako v jiných sportech. Je zakreslena fialovou nebo červenou barvou v mapě. Start je označen trojúhelníkem, kontroly jsou vyznačeny kolečky s pořadovými čísly a cíl je zakreslen dvojitým kroužkem.
Objekt kontroly je vždy uprostřed kolečka.V terénu jsou stanoviště kontrol umístěna na význačné situační či terénní prvky např. skály, kameny, prameny, světliny, posedy, krmelce, křižovatky, jámy, kupky apod.
Při delších tratích jsou na vybrané kontroly umísťovány občerstvovací stanice, aby mohl závodník doplnit ztracené tekutiny. O přesném umístění každé kontroly se závodník dozví z popisu kontrol (např. východní roh plotu). V něm je uvedeno také kódové číslo kontroly, podle kterého se může závodník při závodě přesvědčit, že je na kontrole, kterou hledá.
V terénu bývá kontrola označena oranžovobílým látkovým lampionem o velikosti 30x30cm. Lampión je zpravidla umístěn na kovovém nebo dřevěném stojanu, kde je také štítek s kódovým číslem kontroly a elektronické zařízení pro záznam času průběhu závodníka, nebo speciální kleštičky, sloužící k označení průchodu kontrolou do startovního průkazu.
Další důležitou pomůckou závodníka bývá buzola. Jde o jednoduchý přístroj (jeho podstatnou část tvoří kompas), který svojí konstrukcí umožňuje závodníkovi: I.
určit sever, nutný k orientaci mapy;
II. sledovat nastavený azimut - směr běhu; III. pomocí měřítka určovat vzdálenost na mapě. Slouží k rychlé a přesné orientaci mapy a k určení směru běhu (azimutu).
Mezi základní pomůcku každého závodníka patří průkaz, do kterého se zaznamenávají kontroly a časy. Nezbytnou je samozřejmě i mapa. Tato mapa se ale v mnoha prvcích liší od jistě všem známých turistických map. Má sice vrstevnice, ale tím v podstatě veškerá podobnost končí. Marně by na ní někdo například hledal v prostoru na mapě zeleně vybarveném louku, v tomto případě značí mapa zrovna hustý les. Je prostě přizpůsobena potřebám tohoto sportu, konkrétně vysokým nárokům na přesnost a možnost orientovat se v terénu. Pro závody orientačního běhu se používají speciální podrobné mapy. Jsou v nich zobrazeny všechny informace potřebné pro závodníka. Měřítko map pro orientační běh je většinou 1 : 15 000, tzn. 1 cm na mapě je 150 m v terénu.
Jednotlivé barvy na mapě vyjadřují: I.
bílá - les, bez obtíží průběžný
II.
zelená - les hustý, špatně průchodný nebo křoví
III.
žlutá - otevřený terén bez stromů (pole, louky, paseky)
IV.
hnědá - výškopis (především vrstevnice) a terénní tvary
V.
modrá - vodní plochy (potoky, rybníky, prameny, bažiny aj.)
VI.
černá - jednak situaci (cesty, ploty, budovy, atd.), ale také skály a kameny
Výhodou tohoto sportu je, že závodník nepotřebuje žádné nákladné vybavení. Buzola se dá zapůjčit, nejvhodnější obuví je ta, která je pohodlná a nebude klouzat v lesním terénu. Jako oblečení lze použít pohodlný lehký sportovní úbor, ve kterém se nebude závodník příliš potit.
Úspěšný závodník Podmínkou pro to, aby byl člověk dobrým běžcem a úspěšným závodníkem, jsou dvě. První je určitě dobrá fyzička, bezpochyby i trénovanost v běžeckých sportech. K tomu zpravidla postačí rekreační běhání, kterým si závodník udržuje kondici. Druhou, snad ještě důležitější
podmínkou, je schopnost úspěšně číst z mapy informace v ní ukryté. Správný běžec se musí během okamžiku rozhodnout, jestli na další kontrolu poběží skrz hustý les a údolíčko, nebo jestli je oběhne po cestě, což je sice delší, ale energeticky méně náročné. Tady svou roli sehrává i zkušenost běžců z podobných aktivit. Během závodu řeší závodníci celou řadu dalších věcí, které rozhodují o rychlém zdolání tratě. Ať už se tyto věci týkají terénu, či jejich kondice nebo i nepředvídatelných okolností, které jim připraví příroda, či život.
Další užitečné informace Co je orientační běh? Orientační běh (zkratka OB) je moderní sportovní odvětví vytrvalostního charakteru, při němž je nutno se správně a rychle orientovat v neznámém terénu. Při závodě se hledají kontrolní stanoviště (kontroly) ve stanoveném pořadí a v nejkratším možném čase. Cestu mezi kontrolami si každý volí podle vlastní úvahy za pomoci mapy, buzoly a stručného popisu kontrol. O úspěchu v závodě rozhoduje tedy správná orientace a rychlý běh. Je provázán s přírodou. Sportovištěm může být každý les i městský park. Při samotném závodě se pohybujete ve zdravém prostředí na čistém vzduchu. Běh po měkké lesní půdě neničí vaše klouby tak jako běh po asfaltu. Příprava závodu Není třeba budovat nákladné sportovní areály. Stačí zpracovat a vytisknout speciální podrobnou mapu, do lesa roznést kontroly, připravit startovní průkazy pro účastníky a vy se můžete vydat na trať. Po skončení závodu vám mapa zůstane na památku a kontroly se donesou zpět pro příští použití. Ani při velkém počtu startujících příroda neutrpí žádné újmy a obtížně byste po týdnu hledali, kudy závodníci běželi. Různé druhy OB Orientační běh má mnoho podob. Základní členění v rámci mezinárodní federace OB je: - pěší OB - lyžařský OB - na horských kolech (MTBO) - pro vozíčkáře (Trail) Disciplíny bývají jak v podobě individuální tak štafetové. Navíc se mohou velmi lišit svojí délkou: od nejkratších – parkových sprintů až po závody na dlouhé trati. Navíc existuje mnoho dalších specielních variant, jako jsou závody dvojic, noční, bez určeného pořadí kontrol, s hromadným startem, horské, radiové aj. Závodník si samozřejmě vybírá ten druh závodů, který je mu nejbližší. Závody probíhají převážně o víkendech od jara do podzimu, v době letních prázdnin pak můžete absolvovat i vícedenní závody s možností kempování, vycházek po okolí a příjemně strávené dovolené. Věkové kategorie
Závodů v orientačním běhu se může účastnit úplně každý! Na závodech je vypisováno mnoho různých kategorií s tratěmi různých délek a obtížnosti, odstupňovaných podle věku, pohlaví a náročnosti. To proto, aby se spolu utkávali věkově a výkonostně stejní závodníci a závodnice. V nejvyšších elitních kategoriích běhají závodníci s ambicemi na reprezentaci (od roku 1966 se konají mistrovství světa), pro méně ambiciózní jsou vypisovány další kategorie nižších výkonostních tříd. Kategorie jsou vypsány pro děti od 10-ti roků až po 80-ti leté veterány, a tak si každý najde své soupeře a odpovídající trať. Na závody tedy může jezdit opravdu celá rodina. Pro mnohé se OB stává skutečným „životním stylem“ s celoživotním provozováním tohoto sportu. Závod Před závodem si na prezentaci vypůjčíte elektronický čip, do kterého se zaznamenávají průchody kontrolami a vyzvednete si popisy kontrol - tzv. piktogramy. Po převlečení do sportovního se můžete vydat na start (nezapomeňte na buzolu). Ten bývá zpravidla intervalový (po 2 i více minutách). Trať závodu není vytyčena v terénu jako v jiných sportech. Je pouze zakreslena fialovou nebo červenou barvou do mapy, Start se značí trojúhelníkem, čarami spojená kolečka s pořadovými čísly označují kontroly, které trať vymezují a cíl je zakreslen dvojitým kroužkem. Objekt kontroly je vždy uprostřed kolečka. V terénu se stanoviště kontrol umisťují na význačné situační či terénní prvky (skály, kameny, prameny, světliny, posedy, krmelce, křižovatky, jámy, kupky apod.). Při delších tratích jsou na vybrané kontroly umísťovány občerstvovací stanice, kde může závodník doplnit ztracené tekutiny. O přesném umístění každé kontroly se dozvíte z popisu kontrol (např. východní roh plotu). V něm je uvedeno také kódové číslo kontroly, podle kterého se můžete při závodě přesvědčit, že jste na kontrole, kterou hledáte.
Kontrola V terénu je kontrola označena oranžovobílým látkovým lampionem o velikosti 30x30cm. Lampión je zpravidla umístěn na kovovém stojanu, kde je také štítek s kódovým číslem kontroly a zařízení pro elektronické ražení se záznamem času průběhu závodníka a speciální kleštičky, sloužící k označení průchodu kontrolou do mapy v případě selhání elektroniky. Mapa Mapa je základní pomůckou orientačního běžce. Pro závody OB se používají speciálně zpracované podrobné mapy, ve kterých jsou zobrazeny všechny informace potřebné pro závodníka. Jednotlivé barvy na mapě vyjadřují: bílá - les, bez obtíží průběžný zelená - les hustý, špatně průchodný nebo křoví žlutá - otevřený terén bez stromů (pole, louky, paseky) hnědá - výškopis (především vrstevnice) a terénní tvary modrá - vodstvo (potoky, rybníky, prameny, bažiny aj.) černá - jednak situaci (cesty, ploty, budovy, atd.), ale také skály a kameny Měřítko mapy určuje poměr zmenšení skutečnosti (terénu) ku kresbě mapy. Měřítko map pro orientační běh je většinou 1 : 15 000, tzn. 1 cm na mapě je 150 m v terénu.
Buzola Buzola slouží k rychlé a přesné orientaci mapy a k určení směru běhu (azimutu). Jde o jednoduchý přístroj (jeho podstatnou část tvoří kompas), který svojí konstrukcí umožňuje: - určit sever, nutný k orientaci mapy - sledovat nastavený azimut - směr běhu - pomocí měřítka určovat vzdálenost na mapě
Výstroj a výzbroj K účasti na závodech v pěším OB nepotřebujete žádné nákladné vybavení. To hlavní – buzolu – lze pro začátek zapůjčit, v případě její koupě vydrží i 10 let. Z obuvi je nejvhodnější ta, která nebude podkluzovat v lesním terénu. Na oblečení lze použít lehký sportovní úbor, ve kterém se nebutete příliš potit a kterému nevadí případný déšť a bláto. Speciální oblečení pro OB, buzolu či boty se „špunty“( lze zakoupit i na větších závodech) Rady pro závod 1. Po odstartování si v klidu prohlédněte mapu. Její sever je vždy na horním okraji. Podle uvedeného měřítka si uvědomte přepočet vzdáleností. 2. Mapu si zorientujte, tj. otočte tak, aby sever na mapě odpovídal severu na buzole a tím i směry na mapě odpovídaly směrům ve skutečnosti. Mapu je nutno mít zorientovánu po celou dobu závodu. 3. Z místa startu (na mapě!) zvolte postup na první kontrolu (O1). Přímá spojnice mezi kontrolami však není návodem na ideální postup. Někdy se vyplatí jít po cestách, jindy obejít kopec nebo hluboké údolí, někdy kombinace obojího. 4. Vrstevnice na mapě zobrazují terén – čím jsou vrstevnice hustší, tím je svah strmější a naopak.
5. Máte-li promyšlen postup na první kontrolu, můžete běžet. Ale vždy jen tak rychle, aby jste stále věděli, kde jste. Na postupu stále sledujte výrazné orientační body. Je-li orientace obtížná, musíte zpomalit a běžet opatrněji. 6. Naleznete-li první kontrolu, srovnejte její kód s popisem kontrol. Pokud se shodují, označte kontrolu do příslušného políčka startovního průkazu. 7. Stejně postupujte na další kontroly (–O2–O3–O4–...) až do cíle. Další informace: Českého svazu orientačního běhu: http://www.orientacnibeh.cz/
