Zdravím Milí příznivci všechny časopisu příznivce Vzhůru našeho časopisu ke hvězdám, v předvánočním čase. začínáme již třetí rok naší Vánoce – slovo, které teď skloňují práce. Hodně žáků z redakční všichni a ne jen paní učitelka rady už nechodí do naší školy, Vomáčková. Těšíme se na ale většina z nich zůstává věrná prázdniny, na dárky, na dobré Hvězdnému týmu. Tým posílila jídlo. Těšíme se na pohodu. Máme také Simča ze 7. třídy. Na různá skromná i neskromná přání. schůzkách ve škole je tak Mám také jedno přání – ale dávat na si trochu smutno, dárek každý den. Co tím dárkem výjezdech se těšíme ze je společnosti – úsměv. Úsměv všech. je dárek nad dárky aČasopis přitom nic stačí vás nestojí, vítá novou jenobálkou mít v srdci lásku k lidem kolem od Labutě, ale také nás. Stačí rubrikami. opravdu máloUrčitě – potkáte novými vás druhého člověka zábavy. a pozdravíte potěší spousta Všem, s úsměvem. Úsměv na přináší kteří se podíleli tomtoslunce čísle mezi nás. A tak nám všem přeji, děkuji a vám přeji, abyste se abys mezi svítilo slunce každý chutí námi začetli a vyluštili den. křížovky.
1
PO STOPÁCH ČAPROŠARU ROZHOVOR S EVOU BERÁNKOVOU šéfredaktorkou časopisu Jak se jmenoval váš první časopis? V 50. letech se časopis jmenoval Vševidílek. V 90. letech to byl časopis motýlek, který vedla paní učitelka Sehnalová. V tu dobu, když vycházel Motýlek, jsem byla na římanském Gymnáziu. Tento časopis byl psán ručně. Na poslední stránce vždy byla "naše galerie", kde se nacházely moc krásné obrázky. Když jsem si přebrala 6.třídu, chtěli pokračovat s psaním časopisu, ale název Motýlek jim přišel moc dětský, tak si hledali nový název. Dali jsme hlavy dohromady a vymysleli jsme zkratkový název ČAPROŠAR. ČA- časopis, PRO- pro, ŠAR- Š. a R.- školáky a rodiče. Časopis vycházel od roku 1994/95. Byl tam i článek o Václavu Kratochvílovi, kterému bylo tehdy rovných 100 let. Ten tehdejší redakci ukazoval dopis, který dostal když byl ve válce. Na obálce stálo: Pan Václav Kratochvíl S. Českoslov. stř. Slezký pluk 7. rota 4. četa Sibiř
Jak dlouho jste časopis vedla? No to bych se musela kouknout……… No nějaké ty roky….. Asi od roku1994 do roku 1999, poslední číslo jsme věnovali masopustu. Kdo všechno byl ve vašem týmu? No nepamatuju si všechny, ale vím, že tam byli: Drahomíra Bohmová, Eva Bohatová, Marie Tesaříková. V jiném roce třeba: Jan Šafra. A poslední rok: Jan Chaloupka a Jan Zámyslický. Děkujeme za rozhovor. Rozhovor vedly Tereza Böhmová a Simona Kalibová
Ze školního časpisu Čaprošar paní Eva Beránková vybrala Jak na školu vzpomínal v roce 1994 pan Václav Kratochvíl, tehdy nejstarší občan Ondřejova. Bylo mu právě 99 let a navštívili ho žáci 5. ročníku ZŠ. Bylo nás doma 6 dětí, 4 kluci a 2 děvčata. Vstávalo se v 5 hodin a nejdřív jsme hnali dobytek na pastvu, kluci krávy, děvčata husy. Hlídali jsme si, až bude na věži kostela sedm, to jsme hnali domů, a pak jsme šli do školy. Taky se mi 2
semtam stalo, že jsem ve škole usmnul. Před školou byl rybníček, tam bývaly husy celý den. Slyšeli jsme je až do třídy. V zimě jsme se přes poledne na zamrzlém rybníčku klouzali. Nikdy jsme se nemohli dočkat, až zamrzne úplně, a tak se mi jednou stalo, že jsem se propadl do vody. Nebylo tam hluboko, netopil jsem se, ale byl jsem celý promočený a bál jsem se jít domů. Mrzlo pořádně a za chvíli na mě šaty zmrzly, že jsem se nemohl pořádně hnout. Taky ve škole jsme zlobili, a pan učitel na nás měl pořádnou rákosku a dostali jsme každou chvíli. Bolelo to dost, a tak jsme se snažili, aby rákoska, co nejrychleji zmizela. Nějlepší schovávačka byla pod stupínkem a tam jich byla vždycky hromada, jenže pan učitel si vždycky přinesl jinou. A jednou, to zrovna přijel do školy pan inspektor, se všechny ty rákosky z pod stupínku vyvalily. A pan inspektor se hnedle ptal, co to jako je. Pan učitel mu řekl, že to má ukazovátka, ale jeden kluk, byl to ten největší rošťák, hned křičel, že to má na nás a že nás s tím řeže. Pak nás pan inspektor zkoušel, co jsme se naučili. Taky z náboženství. A když se zeptral, kolik je bohů, tak tenhle kluk odpověděl: „Plná ošatka a eště kolem skáčou.“ Takový to byl uličník. Taky jsem nebyl moc hodný žák, jednou jsem měl dokonce dvojku z mravů. To bylo tak: V poledne jsme vždycky měli hodinu přestávku a chodili jsme tlouct špačka. Zapomněli jsme ale na čas, na věž nebylo vidět, a tak mě kluci poslali, abych se šel podívat. Teď jsem viděl, že už je pozdě, tak jsem utíkal rovnou do školy. A když se mě pan učitel ptal, proč jdu pozdě, tak jsem mu řekl, že jsem musel s obědem a že tatínek je až na Důlích. To bylo daleko, to pan učitel uznal. Ale za chvíli přišli ostatní kluci a řekli, že jsme hráli špačka. A tak jsem dostal dvojku z mravů, protože jsem lhal. Přetisknuto z časopisu Čaprošar
NOVÉ TVÁŘE V NAŠÍ ŠKOLE Rozhovor s paní Monikou Janíkovou Učila jste již někde před tím , než jste nastoupila k nám do školy? Ne. Jaké třídy učíte a kterou jste si oblíbila? Učím 5. až 9 třídu . Oblíbené mám všechny. Jaké předměty učíte, a který nejraději? Učím: matematiku, tělocvik, pracovní činnosti, informatiku. - Matematiku učím nejraději . 3
Jak se Vám líbí na této škole? Líbí. Mám pocit, že je tu otevřené prostředí. Je velmi příjemné, že je málo žáků ve třídách. Učitelský kolektiv je fajn. Který předmět jste měla na základní škole nejraději a který jste nemusela? Nejraději jsem měla biologii, matematiku a dějepis. Problémové pro mě byly jazyky - český, ruský. Čím jste chtěla být, když jste byla malá? Botaničkou. Chtěla byste žít v nějaké jiné zemi než je Česká republika? (a popřípadě v jaké) . Chtěla, ale nevím, zda bych to zvládla doživotně. Volila bych nějakou asijskou zemi - Malajsie, Hongkong, Indonésie nebo Indie . Ze svých zdrojů jsme se doslechli, že tancujete nějaké bojové tance. Mohla byste nám je nějak přiblížit? Jedná se tradičně chrámový indický tanec Bharatanytyam. Pochází z počátku našeho letopočtu. Je velmi náročný koordinačně i fyzicky. Má v sobě prvky divadla. Je to sólový tanec. Tančíme ho v tradičních kostýmech a špercích. Děkujeme za rozhovor. Rozhovor vedl Eduard Horák
LISTOPADOVÝ VÝJEZD Výjezd na téma reklama. Netrpělivě se všichni členové Redakční rady těšili na další výjezd do Soběhrd, plný her, nápadů a zábavy. Konečně nastal ten odjezdový den, kdy jsme se sešli ve vlaku. Začalo to samozřejmě vyprávěním nových zážitků a hlavně drbů. Všichni se navzájem překřikovali, protože nikdo nechtěl na ostatní čekat, než se vypovídají. Ale když bylo něco opravdu zajímavého, všichni ztichli. Takto to trvalo až na nám známou soběhrdskou faru. Každý už se hrnul dovnitř, aby si zabral tu nejlepší matraci. Hádali se tak, že jsem to tam musela trochu zdirigovat 4
a nastavit pravidla. Nakonec jsme to dali dohromady. Potom někdo dělal večeři a někdo se pořád zabydloval. Po vydatném jídle si každá utvořená skupinka (na skupinkách jsme se mezi sebou domluvili), vylosovala od „šéfky“ témata na utvoření reklamy. Byly zde neobyčejné nápady, jako je modré nebe, kapky deště a další. Každý si zabral svoje místo a začal tvořit – plakát a hranou reklamu. Nastalo vlastní představení a hodnocení. Propagace výrobků byla ohodnocena porotou (Orion a Labuť) a určeno vítězství. Zvítězila reklama na kapky deště v podání Persea, Ještěrky a Jednorožce. (Bylo to opravdu zábavné a všechno máme natočené na kameru a určitě bude někdy k vidění). Vysíleni tvorbou jsme se občerstvili buchtou a pudinkem. V kuchyňce se zkoušely tance z tanečních, a tak vznikl nápad udělat taneční lekci. Přesunuli jsme se na faru do velké místnosti a tam to začalo – „Taneční škola paní Gábiny a pana Pavla“. Legrace nebrala konce, ale taneční výkony byly stále lepší a lepší. Nejaktivnější tanečnice byla Adéla, která se snažíla utancovat Jirku, ale ten vše zvládl. Poté se všichni těšili na pouštění scének z dřívějších výjezdů a konec školního roku 2009/2010. Všichni jsme si šli lehnout opět společně a povídali si. Asi pět nás usnulo a ostatní si ještě povídali a také ucpávali nos, samozřejmě mně! Paní učitelka jim lehce vynadala a řekla, ať už zhasnou a spí. Naštěstí jsme se toho hned dočkali. Ráno se nikomu nechtělo vstávat, ale všichni se těšili na další program. Po snídani jsme pokračovali v reklamě, tentokrát bylo téma jednotné - náš školní časopis. Příprava trvala dlouho, neboť byla i s plakáty. Každý měl jinak dobrý nápad, jako roční, či půlroční předplatné, nebo bonusy k daným číslům a další nápady. Všichni se poučili z chyb pátečního večera a bylo těžké vybrat tu nejlepší. Dali jsme si oběd a já, Pája, Jirka jsme bohužel museli jet domů. Rozloučili jsme se se všemi a odjeli. Moc se těšíme na další výjezd, nebo shledání. Nejraději bychom je měli každý týden. Perseus 5
ZTRACENÝ PEPÍČEK Na listopadovém výjezdu jsme také psali pohádku se zadanými slovy. Otiskujeme tu, co jsme vyhodnotili jako nejlepší a je z pera Lva a Kozoroha.
židle, prášek na praní, hrnec, kometa, žebřík, sekyra, pytel, brambory, plot, rozhledna. Zadaná slova:
Jednoho dne se vydal Pepíček do lesa na rozhlednu a slíbil mamince, že se do dvou hodin vrátí. K rozhledně vedla úzká lesní pěšinka, kterou obklopoval hustý les. Pepíček tam nikdy nebyl, a tak se bál, že zabloudí. A tak se také stalo... Bloudil lesem a marně hledal cestu. Začalo se stmívat. Najednou z ničeho nic spadla kometa. Jak se tak na ni zadíval, vyřítil se proti němu ninja se sekerou v hlavě. Pepíček se strašně lekl, až z toho omdlel. Když se probudil, zjistil, že leží v jeskyni opřený o pytel brambor a kolem něj pobíhají samí ninjové. Pepíček začal brečet, že chce domů. Ninjové mu však řekli, že jim musí dva roky sloužit. Pepíček řekl, že je to dlouho, že ho budou všichni hledat, ale ninjové na to, že dva roky jsou v lidském světě dvě hodiny. Pepíček řekl, že je to čas, do kdy se musí vrátit domů, a tak souhlasil. Ninjové měli pro Pepíčka tři úkoly. První úkol byl, vyprat prací prášek. Pepíček nevěděl, jak na to, a tak se vydal na procházku, protože si myslel, že na čerstvém vzduchu ho něco napadne. Když procházel okolo ztrouchnivělé chajdy, uviděl dřevěnou židli a sedl si na ni, aby si odpočinul. V tu chvíli usnul. Zdál se mu sen, kde mu hodná babička řekla, jak na to praní: „Pepíčku, musíš dojít do chajdy a v kuchyni najdeš na stolku magickou kostku cukru. Vezmi si ji a smíchej s pracím práškem.“ Pepíček se probudil a vše udělal přesně tak, jak mu ve snu stařenka poradila. Splnil tak první úkol, který mu trval půl roku v ninjovském čase. 6
Následoval druhý úkol, o něco složitější. Ten zněl: „Sprav plot holýma rukama.“ Opět se šel projít a usedl na židli. Tentokrát mu stařenka ve snu poradila, že má slézt pomocí žebříku do podzemí, kde najde džbán, do kterého má strčit ruce. Když při tom dokáže na nic nemyslet, tak ho džbán ozáří a plot spraví jedna dvě. Vydal se do podzemí, našel džbán a strčil do něj svoje špinavé ruce. Pepíček ovšem nemohl zapomenout na maminku, a tak kouzlo nefungovalo. Pepíček začal brečet, strávil tam dlouhé dny, až se velice unavil, usnul a hned na nic nemyslel. Džbán ho ozářil. Plot pak spravil úplně snadno. Tímto byl splněn druhý úkol a utekl další půl rok. Posledním úkolem bylo spravit díru v hrnci. Znovu usedl na židli a babička mu poradila, ať najde na konci lesa potůček a do jeho pramene vloží hrnec, tím ho opraví. Pepíček poslechl, ale trvalo mu hodně dlouho, než potůček našel. Když dorazil k cíli, tak vložil hrnec do vody a díra v hrnci zmizela. Splnil tak třetí úkol a ninjové, i když neradi, museli Pepíčka propustit, protože už utekly dva roky. A tak se Pepíček vydal na zpáteční cestu, kterou našel snadno, protože mu ninjové dali na památku zlatý kompas. Když se vrátil domů, tak všechno vyprávěl mamince. Ta mu ze začátku nechtěla moc věřit, ale když jí ukázal zlatý kompas, uvěřila. Pepíček s maminkou pak žili šťastně a Pepíček se díky zlatému kompasu už nikdy neztratil.
DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ ZÁSKOK V Ondřejově místní divadelní soubor hrál divadlo. Navštívila jsem hru o nešťastné premiéře hry Vlasta z repertoáru divadla Járy Cimrmana Záskok. Hráli tam: Principál – Jan Šafra Karel Infeld Prácheňský v roli Vavrocha – Petr Kölbl Doktor Vypich – Martin Neuman Vlasta – Mirek Janoušek Bárta – Mirek Šebek Šikovatel Vogeltanz – Tomáš Keclík Celé režírovala Jana Sloupová. Představení bylo velmi zábavné a moc se mi líbilo i přesto, že už jsem ho jednou viděla v podání Zdeňka Svěráka. Obdivovala jsem herce, kteří vtipnými hláškami dokázali rozesmát celé publikum, aniž by se sami zasmáli. Nejvíce se mi ale líbila věta: ,,A tady, to je velmi zvláštní, tady nalevo si vždycky sedávají blbci.“ A kde jsem seděla? Samozřejmě vlevo. Byla jsem z představení nadšená, stejně jako ostatní diváci. Na konci byl potlesk tak hlasitý a dlouhý, že asi čtyřikrát zvedali oponu. A jestli budou Záskok hrát ještě jednou, určitě vám ho doporučuji. Byl to skvělý zážitek. Ještěrka 7
8
Ptali jsme se vás na chodbách naší školy, jaký vánoční stromeček je vaším ideálem? Ne všem stačila naše nabídka. A tak jsme se dozvěděli: Od jednoho žáčka na nižším stupni: „Jaký nejmíň píchá?!“ Od jednoho chlapce na vyšším stupni: „Přece umělej stromeček.“ Dva chlapci na vyšším stupni stomeček neřeší a k jejich vánocům nepatří – odpověděli žádný.
9
10
ZÁBAVA - POJĎ SI ZALUŠTIT A TROCHU SE POBAVIT Křížovka od Lva Lucinka šla do lesa a _____________ ____ ______________.
11
Sudoku od Kentaura Pro chytré hlavičky...
12
Křížovka od Jednorožce Protože se už blíží zima a s ní i dlouho očekávané Vánoce, tak bude tajenka zaměřena právě na zimu a Vánoce. A teď otázka: Víte jak se říká čtyřem nedělím před Vánocemi?
Otázky: 1) Nejdelší řeka v Jižní Americe. 2) Tradiční skotský hudební nástroj. 3) Prahou protéká řeka …..... 4) První ve sluneční soustavě je ….............. 5 )Jarní žlutá květina. 6) Oblíbená reality show na nově. 7) Anglicky kino. 8) Starověký …..
Vtipy pro vtipálky od Jednorožce 1. Učitel k žákovi: "Kde leží Afrika ?" "Na mapě..." 2. V hodině přírodopisu povídá profesor: "Nehulákejte tam vzadu, ať nevzbudíte ostatní!" 3. V hodině němčiny: "Tak jak se řekne pán bůh?" "A jak to mám, hergot, vědět?" 4. "Tati, umíš psát také potmě?" ptá se Andi. "Ano." "Třeba i své jméno?" "Ale jasně." "Tak mě podepiš potmě vysvědčení." 13
5. "Mami, víš kolik zubní pasty je v jedné tubě?" "Nevím." "Já už to vím: od gauče až k televizi." 6. Přiběhne Pepíček k benzínové pumpě s kanystrem: "Deset litrů benzínu, honem!" "Co je, hoří snad?" "Jo, naše škola. Ale nějak to uhasíná." Vánoční anglická křízřovka Doplň slovíčka anglicky a získáš tajenku – v ní je ukryt anglický název Štědrého dne.
PŘÍBĚH NA POKRAČOVÁNÍ – díl 2. Kolem Kate se rozléhala poušť, žádné stromy, rostliny, zvířata. V okolí zahlédla dva tři domky postavené z neopracovaného dřeva. Jediné, čím si byla jistá, bylo, že se musí nějakým způsobem dostat přes moře na ostrov Behok. Ale jak? Pomyslela si Kate, teď si trošku vyčítala, že byla tak zbrklá a netrpělivá, že se na tento problém nepřipravila ještě doma. Dostanu se k moři a pak....no prostě to nějak dopadne. Narovnala se a se sebevědomím vyšla na cestu. Bylo neskutečné horko, sucho, vítr nezafoukal a z Kate kapaly kapky potu. Připadalo jí divné, že nepofukuje žádný přímořský větřík. Jak se tak trmácela, tak konečně na obzoru zahlédla moře. Z posledních sil se rozběhla k vodě. Přes moře viděla ostrov, jak vystupuje nad hladinou. A teď by to chtělo loďku. Porozhlédla se po pobřeží a náhodou zahlédla dokonce dvě. Jedna z nich byla dřevěná. Seděl na ní starý muž s bradkou a vypadalo to, že spí. ,,Haló, pane potřebuju převízt na druhou stranu.“ 14
Ale muž se ani nepohl. Zkoušela to ještě několikrát a nic. ,,To jste snad hluchej?!“ Kate už se skoro stavěla na hlavu. Pohlédla na druhou loď, vlastně to ani loď nebyla, byl to člun. Ten bude určitě lidí, co bydlí v domku vedle, ale už se znova vracet nebudu. Nejsem blázen! Pomyslela si. No dobře, nezbývá mi nic jiného než to přeplavat. Začala se svlékat do spodního prádla, když najednou z poza stromu uslyšela hlas. „Ne, že bych měl špatný výhled...“, pousmál se cizinec, byl asi tak stejně starý jako Kate, měl plavé vlasy a hnědé oči, „ale do toho moře bych raději nelez.“ Kate se lekla, až nadskočila a zakryla se. ,,Co tu děláš? A proč bych tam neměla lézt?“ ,,No...jsou tam takové potvůrky, které by si na tobě rády pochutnaly.“ Kate nevypadala, že by jí to odradilo. ,,A máš snad lepší nápad, jak se dostat na ostrov?“ ukázala na sever. ,,Snažila jsem se tamhletoho týpka probudit, ale toho by asi neprobudilo ani kdyby stříleli z děla.“ uštěpačně se na starce podívala. ,,No nejspíš má polední klid.“ odvětil cizinec. ,,No vidíš, tak mi nezbývá nic jiného, než to přeplavat, nemohl by ses otočit? Chtěla bych se převlíknout.“ Ale s ním to ani nepohlo a díval se na Kate dál. ,,Fakt bezva.“ zabručela Kate a zběsilým pochodem si to štrádovala do křoví. ,,Počkej!“ zavolal na ní kluk. Co zas chce?! Pomyslela si Kate a zbrkle na něho vykoukla ledovým pohledem zpod křoví. ,,Ten člun.“ ukázal směrem k loďkám, „je můj.“ pousmál se. Kate vykulila oči a křikla na něj: ,,A proč to neřekneš hned?“ začala se znova soukat do oblečení. „Jedem!“ ,,A kdo říká, že tě svezu?“ ,,No dobře,...kolik chceš?“ zašklebila se Kate. „Peníze nechci.“ „A co teda?“ divila se ,,Stačí mi jedno slovíčko.“ „Nevim jaký máš na mysli, ale pospěš si. cizinče“ Kluk zvedl oči v sloup. ,,Ty se mi snad jenom zdáš, poprosit tě doma nenaučili? Jo a jsem Nick.“ Nasedli do člunu a vypluli. Pokračování příště Delfín 15
16
