MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV ÚČETNICTVÍ A DANÍ
Zdroje financování potřeb podniku Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala: Bc. Irena Částková
Dr. Ing. Jana Gláserová Brno 2009
Děkuji vedoucí své diplomové práce Dr. Ing. Janě Gláserové za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi při zpracování této diplomové práce poskytla. Dále děkuji všem, kteří mi poskytli cenné informace, materiály, doporučení i podporu.
-2-
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Zdroje financování potřeb podniku vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
V Brně dne 20. května 2009
Bc. Irena Částková...................................
-3-
Abstrakt Tato diplomová práce pojednává o možnostech financování krátkodobých a dlouhodobých potřeb podniku. První část práce uvádí především základní teoretická východiska běžných finančních zdrojů. Praktická část práce je zaměřena na analýzu jednotlivých možností financování investičního plánu konkrétní společnosti. Srovnání daných variant je provedeno na základě posouzení nákladů přepočtených na současnou hodnotu, daňového zatížení, administrativní náročnosti a jiných faktorů. Součástí praktické části je také posouzení způsobu krátkodobého finančního rozhodování v dané společnosti s ohledem na náklady ušlé příležitosti a ukazatele likvidity.
Klíčová slova: zdroje financování, koupě za hotové, leasing, úvěr, likvidita, skonto
Abstract This Diploma Work gives the summary of possible financial resources of shortterm and long-term concern needs. The first part presents above all the basic theoretic ways of current financial resources. The practical part focuses on the analysis of individual possible financing of each company’s investment plan. The basis to compare the diffent variants are charges recounted on the present value, tax burden, administrative demands and other factors. The practical part consists also of the appreciating of the short-term financial decision ways in each company considering the opportunity costs and the liquidity indicators.
Key Words: financial resources, cash purchase, leasing, credit, liquidity, discount
-4-
Obsah 1.
ÚVOD ............................................................................................................................................- 7 -
2.
CÍL PRÁCE ..................................................................................................................................- 8 -
3.
METODIKA .................................................................................................................................- 9 -
4.
FINANČNÍ ROZHODOVÁNÍ A JEHO PRAVIDLA ............................................................- 10 4.1. INVESTIČNÍ PROJEKTY ......................................................................................................... - 13 4.2. ŘÍZENÍ PRACOVNÍHO KAPITÁLU ........................................................................................... - 16 4.2.1. Řízení zásob ...................................................................................................................- 16 4.2.2. Řízení pohledávek ..........................................................................................................- 16 4.2.3. Řízení peněžních prostředků ..........................................................................................- 17 -
5.
ZDROJE FINANCOVÁNÍ........................................................................................................- 17 5.1. 5.2.
6.
FINANCOVÁNÍ INVESTIČNÍCH PROJEKTŮ .............................................................................. - 19 FINANCOVÁNÍ OBĚŽNÝCH AKTIV ......................................................................................... - 20 -
JEDNOTLIVÉ ZDROJE FINANCOVÁNÍ PODNIKOVÝCH POTŘEB ............................- 21 6.1. NEROZDĚLENÝ ZISK ............................................................................................................ - 21 6.2. ODPISY ................................................................................................................................ - 22 6.3. REZERVNÍ FOND A OSTATNÍ FONDY ZE ZISKU ...................................................................... - 24 6.4. REZERVY ............................................................................................................................. - 25 6.5. ZÁKLADNÍ KAPITÁL ............................................................................................................. - 25 6.5.1. Kmenové akcie ...............................................................................................................- 26 6.5.2. Prioritní akcie ................................................................................................................- 27 6.6. KAPITÁLOVÉ FONDY ............................................................................................................ - 29 6.7. PODNIKOVÉ DLUHOPISY ...................................................................................................... - 29 6.8. BANKOVNÍ ÚVĚRY ............................................................................................................... - 32 6.8.1. Dlouhodobé bankovní úvěry ..........................................................................................- 32 6.8.2. Krátkodobé bankovní úvěry ...........................................................................................- 33 6.8.3. Výhody a nevýhody bankovních úvěrů ...........................................................................- 35 6.9. DODAVATELSKÉ ÚVĚRY ...................................................................................................... - 36 6.10. SMĚNKY K ÚHRADĚ ............................................................................................................. - 37 6.11. ZÁLOHY ODBĚRATELŮ ......................................................................................................... - 38 6.12. LEASING .............................................................................................................................. - 39 6.12.1. Provozní (operativní, běžný) leasing.........................................................................- 39 6.12.2. Finanční leasing........................................................................................................- 40 6.12.3. Zpětný finanční leasing .............................................................................................- 41 6.12.4. Výhody a nevýhody leasingu .....................................................................................- 42 -
-5-
7.
ROZHODOVÁNÍ O DLOUHODOBÉM FINANCOVÁNÍ ...................................................- 43 7.1. CHARAKTERISTIKA FIRMY ................................................................................................... - 43 7.2. INVESTIČNÍ PLÁNY SPOLEČNOSTI A MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ.............................................. - 44 7.3. KOUPĚ ZA HOTOVÉ .............................................................................................................. - 44 7.4. LEASING A LEASINGOVÉ SPOLEČNOSTI ................................................................................ - 46 7.4.1. Administrativní náročnost leasingu ...............................................................................- 48 7.4.2. Leasingová smlouva.......................................................................................................- 48 7.4.3. Doplňkové služby ...........................................................................................................- 51 7.4.4. Právo volně disponovat s majetkem...............................................................................- 51 7.4.5. Daňové dopady leasingu................................................................................................- 51 7.5. ÚVĚR ................................................................................................................................... - 52 7.5.1. Administrativní náročnost..............................................................................................- 53 7.5.2. Úvěrová smlouva ...........................................................................................................- 54 7.5.3. Právo volně disponovat s majetkem...............................................................................- 56 7.5.4. Daňové dopady úvěru ....................................................................................................- 56 7.6. SROVNÁNÍ JEDNOTLIVÝCH VARIANT A DOPORUČENÍ ........................................................... - 58 -
8.
ROZHODOVÁNÍ O KRÁTKODOBÉM FINANCOVÁNÍ ...................................................- 62 8.1. 8.2.
ŘÍZENÍ PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ ......................................................................................... - 63 OBCHODNÍ ÚVĚR ................................................................................................................. - 66 -
9.
ZÁVĚR........................................................................................................................................- 68 -
10.
ZDROJE INFORMACÍ.............................................................................................................- 70 -
11.
SEZNAM TABULEK ................................................................................................................- 72 -
12.
PŘÍLOHY...................................................................................................................................- 73 -
-6-
1. Úvod Financování podnikatelských potřeb představuje velice obsáhlé a zároveň i důležité téma. Každý ekonomický subjekt v tržním prostředí musí rychle reagovat na stále se měnící podmínky nejen ve svém okolí ale i ve vzdálenějších regionech a přizpůsobovat jim své chování. Pro udržení či posílení své pozice na trhu je tedy nutné realizovat určité projekty, jak investičního tak i provozního charakteru. Za tímto účelem je nutné disponovat vhodnou majetkovou základnou podniku, která zajistí dosažení všech vytyčených cílů. V souvislosti s držbou potřebného dlouhodobého i krátkodobého majetku hraje důležitou roli rozhodování o vhodném způsobu financování a o zdrojích finančních prostředků, které umožní realizaci podnikatelského plánu a zároveň příliš nezatíží podnik a neohrozí likviditu a bezproblémový chod firmy. Podnikání si tedy nelze bez majetku představit. I ten nejmenší podnik na trhu disponuje určitou majetkovou základnou, prostřednictvím které zajišťuje svůj každodenní chod. Například díky telefonům je v kontaktu se svými dodavateli či odběrateli, na počítači může vytvářet důležité dokumenty, korespondenci a smlouvy, osobním či nákladním automobilem se přemisťuje z místa na místo. Kromě toho majetek také zajišťuje prezentaci firmy navenek, vyjadřuje určitou úroveň a image podniku. Majetek však vyžaduje pravidelnou údržbu a časem také obnovu, výměnu či modernizaci. Finanční manažer podniku se tak dostává do role rozhodovatele o tom, co bude podnik financovat, kolik vynaloží prostředků a jakých zdrojů financování bude využívat. Odpověď na tyto otázky je možné najít mezi celou řadou dostupných a možných variant řešení. Důležité přitom je vždy zohledňovat kromě možností a schopností podniku také pravidla financování doporučována odborníky v různých publikacích. Běžná činnost by tedy měla být financována zpravidla krátkodobými zdroji, naopak mimořádná činnost dlouhodobými zdroji. Dále je možné volit mezi interními a externími finančními prostředky. Z důvodu vysoké pořizovací ceny dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku je často využíváno zdrojů cizích, k čemuž je nabízena celá řada produktů jednotlivých finančních institucí, jako jsou banky či leasingové společnosti.
-7-
2. Cíl práce V diplomové práci se zaměřím na problematiku financování dlouhodobých a krátkodobých potřeb podniku, uvedu základní pravidla financování a finančního rozhodování, dále doporučení týkající se majetkové a kapitálové struktury podniku, a také základní teoretická východiska běžně využívaných finančních zdrojů. V rámci rozhodování o dlouhodobém financování si tato práce klade za cíl analyzovat jednotlivé varianty finančního krytí nákupu osobního automobilu u vybrané společnosti, tedy nákupu dlouhodobého hmotného majetku za hotové, na úvěr či na leasing a poskytnout kvantitativní i kvalitativní srovnání těchto možností a následně doporučit dané firmě optimální řešení. Dílčím cílem práce je také posouzení správnosti rozhodování o krátkodobém financování v dané firmě a případné uvedení doporučovaných změn.
-8-
3. Metodika Prvotním krokem při psaní této práce je návrh osnovy a zásad pro vypracování. Následuje získávání dostatečného množství informací, materiálů a podkladů k dané problematice z různých knižních i elektronických zdrojů a z osobních konzultací s vybranou firmou, bankou a leasingovou společností. Získané údaje je nutné nastudovat a interpretovat. Diplomovou práci je možné rozdělit na dvě části - teoretickou a praktickou. První část práce je zaměřena převážně na vysvětlení jednotlivých zdrojů financování, jejich podstaty, výhod a nevýhod. Praktickou část této diplomové práce tvoří kapitoly týkající se dlouhodobého a krátkodobého financování a zaměřující se na společnost s ručením omezeným, která nechtěla být přímo jmenována, je tedy použit fiktivní název ABC s. r. o. Tato společnost uvažuje o nákupu osobního automobilu a zvažuje dostupné možnosti, kterými jsou: nákup za hotové, na leasing a pořízení na úvěr. Jednotlivé alternativy jsou vzájemně srovnávány po kvantitativní a kvalitativní stránce. Ke kvantitativnímu srovnání byla využita metoda čisté současné hodnoty, založena na vyčíslení potřeby počátečního kapitálu, nákladové náročnosti, daňové úspory a následném přepočtu celkových čistých výdajů na současnou hodnotu. Kvalitativní srovnání je provedeno na základě porovnání administrativní náročnosti, možnosti nakládat s majetkem a jiných v práci uvedených hledisek. Práce se zabývá také řízením peněžních prostředků v dané společnosti, hodnotí ukazatele likvidity a zvažuje možnost vkladu peněžních prostředků na spořící účet. Klíčová je zde analýza ukazatelů platební schopnosti. V závěru kapitoly o krátkodobém financování je také uvedena analýza nejběžnějšího krátkodobého zdroje, tedy obchodního úvěru. Vedle teoretických podkladů a praktického srovnání tří nejčastějších zdrojů financování podnikatelských potřeb, obsahuje tato práce také návrh řešení konkrétní situace z praxe a doporučení volby finančního zdroje, který je při daných podmínkách pro společnost ABC s. r. o. optimální.
-9-
4. Finanční rozhodování a jeho pravidla Každý finanční manažer musí najít odpověď na dvě základní otázky: „Kolik vynaložit finančních prostředků a na jaké projekty?“ a dále: „Jak opatřit potřebné peněžní prostředky?“. Přitom je třeba rozlišovat, zda se jedná o dlouhodobé či krátkodobé finanční rozhodování. Předmětem dlouhodobého, strategického finančního rozhodování je rozhodování o celkové výši potřebného kapitálu, o struktuře podnikového kapitálu v návaznosti na strukturu podnikového majetku, rozhodování o užití podnikového kapitálu a o rozdělování zisku. Krátkodobé finanční rozhodování se týká rozhodování o velikosti a struktuře jednotlivých složek oběžného majetku a o optimální formě krátkodobého kapitálu. Řešení otázek financování potřeb podniku není možné bez znalosti základních pravidel financování, která by měla být v rámci procesu finančního rozhodování respektována. Opomenout však nelze ani problematiku optimalizace finanční (a kapitálové) struktury podniku, jež představuje klíčový problém managementu každého podniku, neboť je provázána téměř s každým podnikovým rozhodnutím.
Mezi základní pravidla financování lze řadit: 1. pravidlo horizontální majetkově-kapitálové struktury, které existuje ve dvou variantách: •
zlaté pravidlo financování (zlaté bankovní pravidlo),
•
zlaté bilanční pravidlo,
2. pravidlo vertikální kapitálové struktury.
Zlaté pravidlo financování zní: „Mezi dobou, během níž jsou vázány prostředky v majetku, tedy trváním jednotlivých požadavků na kapitál, a dobou, během níž je kapitál získaný pro jejich krytí k dispozici, musí být shoda.“ Tuto zásadu je třeba klást jako minimální požadavek v tom smyslu, že kapitál nemá mít kratší lhůtu splatnosti, než jsou zapotřebí příslušné složky majetku.
- 10 -
Zlaté bilanční pravidlo v nejužším pojetí říká, že investiční majetek je třeba financovat vlastním kapitálem, v širším pojetí, že investiční majetek je třeba financovat dlouhodobým kapitálem, tedy vlastním a dlouhodobým cizím kapitálem, v nejširším pojetí pak říká, že všechen dlouhodobě vázaný majetek má být dlouhodobě profinancován, tzn. nejen investiční majetek, ale i dlouhodobě vázaný oběžný majetek (tj. zásoby surovin, pomocných a provozních látek nebo zboží, které jsou nutné pro udržení chodu podniku). Další části oběžného majetku mohou být financovány krátkodobě. Pravidlo vertikální kapitálové struktury se týká pouze skladby kapitálu – finančních zdrojů. Toto pravidlo říká, že vztah vlastního a cizího kapitálu má být 1 : 1. Důvodem je skutečnost, že vlastníci podniku se mají podílet na financování přinejmenším stejným dílem jako věřitelé. Je třeba si uvědomit, že se zvyšováním podílu cizího kapitálu na celkovém kapitálu se zvyšuje zadluženost firmy, což významně ovlivňuje její finanční stabilitu. Navíc získání každého dalšího dluhu je pro firmu obtížnější a nákladnější, neboť roste riziko nesplacení dlužných částek.
Optimální finanční struktura je v případě, že finanční zdroje jsou rozloženy tak, že náklady na jejich pořízení a udržení jsou minimální a zároveň je respektován předpokládaný vývoj tržeb a zisku i majetková struktura podniku. Při rozhodování o optimálním poměru vlastních a cizích zdrojů, optimálním poměru dlouhodobých a krátkodobých zdrojů a jejich použití je třeba vzít do úvahy následující skutečnosti: •
cizí zdroje financování jsou levnější než vlastní, což plyne z jejich nižší
rizikovosti pro investory a uživatele a ze skutečnosti, že úroky z cizích zdrojů financování jsou výdaji daňově uznatelnými, •
s růstem zadluženosti roste i požadovaná úroková míra, neboť roste riziko
nesplacení dluhu. Vyšší riziko vyžaduje vyšší výnosnost, proto roste i požadavek akcionářů na vyšší dividendy, •
substituce vlastních finančních zdrojů cizími přináší snížení nákladů
celkového kapitálu, ale pouze do určité míry zadluženosti, poté náklady začnou růst,
- 11 -
•
dlouhodobé cizí zdroje financování jsou spojeny s vyššími náklady
v porovnání s krátkodobými zdroji (krátkodobé zdroje financování jsou cizími finančními zdroji), neboť cena kapitálu roste s prodlužováním doby splatnosti, •
krátkodobé zdroje financování jsou spojeny s vyšší mírou rizika platební
neschopnosti, neboť tyto zdroje musí být splaceny v poměrně krátké době, •
dlouhodobé finanční zdroje (a těmi jsou i vlastní zdroje) by měly finančně
krýt dlouhodobý majetek, tj. investiční majetek a trvale vázaný oběžný majetek, •
krátkodobé zdroje financování je třeba využívat pouze ke krytí těch složek
majetku, kterými lze rychle a bez velkých dodatečných nákladů dluh splatit, •
dlouhodobé finanční zdroje je možné použít i na financování krátkodobých
aktiv, je to však neefektivní, •
krátkodobé finanční zdroje lze použít ke krytí dlouhodobých aktiv,
je to však vysoce riskantní.
Významnou součástí finanční struktury podniku je struktura kapitálová. Tato představuje, jak již bylo uvedeno, strukturu dlouhodobého kapitálu – finančních zdrojů podniku. Optimální struktura kapitálu (zadluženost) je taková, při které jsou průměrné náklady kapitálu minimální. K jejímu stanovení je tak třeba určit náklady jednotlivých druhů kapitálu, a to náklady dluhu, včetně nákladů dluhu získaného emisí podnikových
dluhopisů,
náklady prioritních
a kmenových
akcií
a náklady
nerozděleného zisku, následně pak je třeba stanovit průměrné náklady kapitálu jako vážený aritmetický průměr nákladů na jednotlivé druhy kapitálu, kde vahou je podíl příslušného druhu kapitálu na celkovém podnikovém kapitálu. Při rozhodování o kapitálové struktuře je nutné brát do úvahy následující hlediska: •
daně – podniky, které vědí, že dosáhnou dostatečného zisku a využijí
úrokový daňový štít, si mohou půjčovat více, •
riziko – u firmy s vyšším podnikatelským rizikem je věší pravděpodobnost
finanční tísně, neměly by se proto příliš zadlužovat, •
typ aktiv – firmy s převahou nehmotných aktiv by si měly půjčovat méně,
neboť nehmotná aktiva jsou v některých případech těžko prodejná. Vždy však
- 12 -
záleží na konkrétní podobě aktiv – na jedné straně určitý typ, ať již se jedná o aktiva nehmotná anebo hmotná, může být snadno prodejný, na druhé straně jiný typ nehmotných či hmotných aktiv nemusí být prodejný vůbec, •
finanční volnost – dlouhodobě hodnota firmy závisí více na investičních
rozhodnutích než na finanční struktuře, proto podniky, které mají možnost získat efektivní investiční příležitosti, by měl mít dostatek rychle dostupných peněžních prostředků, •
informační vybavenost jednotlivých poskytovatelů finančních zdrojů a
informační otevřenost firmy, •
povahu a rizikovost příslušného oboru podnikání,
•
právní formu daného subjektu,
•
charakter, strukturu a objem aktiv podniku,
•
velikost a stabilitu dosahovaného zisku, včetně dividendové politiky a
možnosti využití daňového štítu, •
aktuální situaci na finančním, zejména kapitálovém trhu,
•
rozsah státní administrativní regulace, pramenící z využití daného zdroje
financování, •
dostupnost jednotlivých finančních zdrojů, ať už jako reálnou možnost
získání v daném čase, tak rychlost přístupu k finančnímu zdroji, •
zkušenosti a zvyklosti managementu firmy (Tetřevová, 2006).
4.1. Investiční projekty Stejně jako každý občan se musí neustále rozhodovat o tom, na co vynaloží své omezené příjmy, co si pořídí dříve a co později, je nucen o těchto otázkách rozhodovat rovněž každý podnikatelský subjekt. Rozhoduje-li tento subjekt o vynaložení finančních zdrojů na investice, přijímá investiční rozhodnutí o realizaci investičního projektu. Pod pojmem projekt se rozumí konkrétní aktivita zdokonalující či rozvíjející činnost podniku, přičemž představuje soubor technických a ekonomických studií, sloužících k přípravě, uskutečnění, financování a efektivnímu provozování navrhované
- 13 -
investice. Investiční projekt vlastně představuje investici, v průběhu času se tedy v této oblasti vžila ustálená terminologie, takže hovoříme zpravidla o nehmotných, hmotných a finančních investicích, nikoli o investičních projektech. Investice lze rozdělit (Tetřevová, 2006): •
z hlediska charakteru
nehmotné investice, kdy jako příklad lze uvést nákup ocenitelných
práv, např. know-how, licencí, dále výdaje na výzkum či vývoj,
hmotné investice (věcné, fyzické), které vytvářejí či rozšiřují
produkční kapacitu podniku, např. investice do pozemků, budov, výrobních zařízení,
finanční
investice,
např.
nákup
dlouhodobých
úvěrových
a
majetkových cenných papírů (dluhopisů, akcií, podílových listů), dlouhodobé půjčky poskytnuté podnikem, •
z hlediska vztahu k objemu původního majetku
projekty obnovovací, které spočívají v náhradě či obnově stávajícího
majetku, jež je morálně či fyzicky opotřebován,
projekty rozvojové, které spočívají v rozšiřování stávající úrovně
podnikového majetku především z hlediska kvantitativního, ale i kvalitativního, jedná se např. o zavedení nové technologie či rozšíření výrobních kapacit, •
z hlediska cíle investičního projektu
projekty, jejichž cílem je náhrada zařízení,
projekty orientované na snížení nákladů v důsledku výměny zařízení,
projekty směřující k expanzi dosavadního výrobku a rozšíření trhu,
projekty zabezpečující vývoj, výrobu a prodej nového výrobku a
expanzi na nové trhy,
nařízené, výnosy nepřinášející projekty (např. v oblasti bezpečnosti
práce, ekologie),
ostatní investiční projekty,
- 14 -
•
z hlediska vzájemného vztahu
projekty nezávislé a vzájemně se vylučující – alternativní projekty,
kdy lze realizovat pouze jednu z možných variant, např. vybudovat novou výrobní halu anebo modernizovat stávající,
projekty nezávislé a vzájemně se nevylučující, kdy se hledá
optimální
kombinace
projektů
anebo
jejich
optimální
velikost
odpovídající disponibilním zdrojům, např. vybudování nové výrobní haly a modernizace stávající administrativní budovy,
projekty vzájemně závislé, tj. vzájemně se doplňující projekty, např.
výstavba nové administrativní budovy a vybudování příslušné dopravní infrastruktury či výstavba nové výrobní haly a rozšíření skladových prostor. •
z hlediska statistické závislosti (nezávislosti) očekávaných výnosů
pozitivně závislé projekty, jejichž výnosnost se vyvíjí v určitém
období stejně,
negativně závislé projekty, jejichž výnosnost se v určitém období
vyvíjí protichůdně,
projekty s nulovou závislostí, jež nejsou pozitivně ani negativně
závislé, •
z hlediska typu peněžních toků z investice
projekty s konvenčním (klasickým) peněžním tokem, u kterých po
realizaci kapitálového výdaje následuje jednosměrný tok peněžních příjmů, dochází zde tedy pouze jednu ke změně ze záporného na kladný tok,
projekty s nekonvenčním peněžním tokem, u kterých dochází ke
dvěma či více změnám v charakteru peněžního toku.
- 15 -
4.2. Řízení pracovního kapitálu Řízení
pracovního
kapitálu
představuje
zjišťování
kapitálové
potřeby
pro financování oběžného majetku v podniku. Základním cílem je určení potřebné výše každé položky oběžných aktiv a jejich celkového součtu a také určení způsobu financování oběžného majetku. Tyto činnosti jsou v podniku velmi důležité. Je nutné zajistit, aby množství oběžného majetku bylo optimální. Má-li podnik oběžného majetku méně, než je nutné, dochází k nehospodárnému nakládání s investičním majetkem, což je nežádoucí a také je bržděn celkový rozvoj firmy. Naopak pokud má podnik oběžného majetku více, dochází k růstu nákladů (především úrokové náklady z vázaného majetku). Při řízení pracovního kapitálu může podnik postupovat několika způsoby, přičemž rozhodujícím faktorem je druh oběžného aktiva. Řízení oběžného majetku věcně zahrnuje řízení jeho celkové potřeby, řízení zásob, pohledávek, peněžních prostředků a financování oběžného majetku.
4.2.1.
Řízení zásob
Zásoby významně ovlivňují hospodářský výsledek každého podniku i jeho pozici na trhu. Na jedné straně by výše zásob měla být co nejmenší (kvůli vázání kapitálu), na druhé straně co největší (kvůli dostatečné pohotovosti dodávek). Úkolem managementu tedy je zajistit takovou výši zásob, která zabezpečí plynulé zásobování, výrobu i prodej s co nejnižšími celkovými náklady.
4.2.2.
Řízení pohledávek
Pohledávky představují značnou část majetku podniku, proto jejich řízení je velmi důležité – jak z hlediska objemu, struktury, tak i času. Podniky by nejraději prodávaly za hotové, ale konkurenční tlak je nutí prodávat na úvěr. Pokud má podnik nějaké pohledávky, zbavuje se tím možnosti tyto peníze investovat do něčeho jiného a získat tím nějaký výnos. Současně však stoupají šance
- 16 -
na růst zisku z růstu prodeje, ale také rizika z pravděpodobného růstu počtu i méně spolehlivých odběratelů. Předmětem řízení pohledávek jsou objem pohledávek a jejich vývoj, jejich struktura, rentabilita, doba splácení, likvidnost, subjekt pohledávek, rizika spojená s pohledávkami apod.
4.2.3.
Řízení peněžních prostředků
Zahrnuje řízení zásob rychle použitelných peněžních prostředků (např. pokladní hotovosti, prostředků na běžných účtech, obchodovatelných krátkodobých CP). Protože jejich výnosnost je minimální, měl by se z tohoto hlediska udržovat i jejich minimální stav. Ovšem na druhou stranu je důležité i zajištění likvidity (běžných výdajů za materiál, mimořádné možnosti levných nákupů apod.). Kromě toho, že mají nízkou výnosnost, představují i náklady, neboť mohly být výhodněji investovány. Hlavním nástrojem řízení peněžních prostředků je platební kalendář, který představuje přehled očekávaných příjmů a výdajů v krátkém časovém období. Smyslem je nedostat se do platebních potíží, tedy jim předcházet (Horák, 2008)
5. Zdroje financování V praxi mohou podniky využívat řadu možných zdrojů financování svých potřeb, kterými se budu zabývat v následující kapitole. Nejširší škálu využitelných finančních zdrojů mají akciové společnosti, ostatní právní formy podnikání mají tuto škálu omezenou např. o emise kmenových a prioritních akcií, financování z rezervního fondu či pomocí emisního ážia. Souhrnný přehled finančních zdrojů, které mohou využívat společnosti v České republice znázorňuje následující obrázek.
- 17 -
Obr. č. 1 Rozdělení finančních zdrojů
Zdroj: Tetřevová, 2006
- 18 -
Finanční zdroje jsou členěny z hlediska subjektu tvorby finančního zdroje, doby splatnosti, ale i vlastnictví. Uvedené schéma odráží jak hledisko účetní, kde se vychází především z bilance a analyzuje se strana pasiv, tak hledisko finanční, které zohledňuje nejen pasivní bilanční položky, ale bere v úvahu i zdroje nepasivní a nebilanční, např. odpisy či zdroje získané leasingovým financováním. Co se týká reálné struktury finančních zdrojů v rámci podnikových finančních struktur – názory na skutečný podíl interních a externích, či vlastních a cizích zdrojů financování se značně liší. Uvádí se, že v současné době 60 až 90 % finančních potřeb ve vyspělých zemích Evropské unie a Severní Ameriky je financováno z nerozdělených zisků, tj. z jedné složky interních finančních zdrojů, opomenout přitom nelze ani nezanedbatelnou úlohu odpisů jako interního zdroje financování. V České republice však na rozdíl od vyspělých zemí podniky nedisponují tak velkými nerozdělenými zisky, v roce 2000 např. činil podíl cizích zdrojů na celkových zdrojích firem 41 % a v roce 2001 36 % (Tetřevová, 2006).
5.1. Financování investičních projektů Jedním ze základních úkolů finančních manažerů podniků v rámci procesu finančního řízení je výběr a získávání finančních zdrojů pro realizaci investičních záměrů podniku. Chce-li podnik realizovat vybraný investiční projekt, finanční manažer musí zabezpečit požadovaný objem finančních prostředků na jeho realizaci. Zvažovat může různé alternativy dlouhodobých zdrojů financování, přičemž v úvahu by měl vzít nejen náklady jednotlivých finančních zdrojů a jejich přednosti a nedostatky, ale také hlediska, odrážející charakter a situaci podniku (např. obor podnikání, majetkovou strukturu podniku, velikost a stabilitu dosahovaného zisku a jiné výše uvedené hlediska) a posoudit je třeba i konkrétní situaci v jednotlivých oblastech externího financování (např. situaci na trhu dluhopisů, akciovém trhu atd.). Výběr zdrojů financování finančními manažery českých průmyslových podniků v současné době připomíná teorii hierarchického pořádku. V případě, že podnik chce realizovat určitou investiční akci, finanční manažer v prvé řadě zjišťuje, zda má
- 19 -
dostatek interních zdrojů financování, tj. zda vytvořený zisk a odpisy budou postačovat. Dále přichází do úvahy emise akcií. Nepostačují-li interní finanční zdroje, zaměří finanční manažer svoji pozornost na zdroje externí, a to nejdříve cizí. Nejrozšířenější způsob financování podnikových potřeb z cizích zdrojů představují v současné době v České republice bankovní úvěry, dále české podniky volí dodavatelské úvěry, finanční leasing a emise podnikových dluhopisů (Tetřevová, 2006).
5.2. Financování oběžných aktiv Oběžný majetek podniku můžeme rozdělit na 2 části, kde jedna část oběžného majetku je relativně stabilní a je v podstatě v podniku trvale vázána. Ta druhá část oběžného majetku stále kolísá, jedná se o kolísající oběžný majetek, někdy označen jako přechodná aktiva. Podle přístupu podnikového managementu ke způsobu financování lze rozlišit 3 přístupy: •
umírněný přístup – trvalá aktiva jsou financována dlouhodobými zdroji,
kolísající aktiva krátkodobými závazky, •
agresivní přístup – k financování trvalých oběžných aktiv se využívá
krátkodobý kapitál (krátkodobý úvěr), •
konzervativní přístup – využívá dlouhodobý kapitál nejen k financování
trvalých aktiv, ale i pro dočasná (sezónní) oběžná aktiva.
Hlavními zdroji krátkodobého financování jsou nevyplacené mzdy, dluhy u dodavatelů, krátkodobé bankovní úvěry, závazky ze sociálního zabezpečení, odložené daňové závazky. Hledání nejlepšího krátkodobého finančního plánu má nevyhnutelně podobu metody pokusu a omylu. Finanční manažer musí zvážit všechny důsledky, které plynou z různých předpokladů. Firmy stále více používají pomocné počítačové modely, od těch nejednodušších programů až k lineárním programovacím modelům, které pomohou najít nejlepší finanční plán (Horák, 2008)
- 20 -
6. Jednotlivé zdroje financování podnikových potřeb V rámci 6. kapitoly se budu zabývat jednotlivými možnostmi finančního krytí krátkodobých a dlouhodobých potřeb podniku, uvedu teoretická východiska, výhody a nevýhody běžných finančních zdrojů
6.1. Nerozdělený zisk Nerozdělený zisk je dlouhodobým, interním, vlastním zdrojem financování investic, někdy se také označuje jako zisk zadržený. Vzniká jako reziduální položka při rozdělování zisku. Nerozdělený zisk představuje část zisku po odvodu daní, přídělech fondům, výplatě dividend či podílů na zisku, která se již dále nebude rozdělovat mezi majitele, ale bude sloužit k dalšímu podnikání. Nerozdělený zisk rozlišujeme jako nerozdělený zisk běžného roku a nerozdělený zisk minulých let. Nerozdělený zisk je někdy považován za nejlevnější finanční zdroj. Někteří ekonomové se domnívají, že nerozdělený zisk má podnik zadarmo, že s jeho získáním nejsou spojeny žádné náklady. Vezmeme-li v úvahu teorii nákladů ušlých příležitostí, dojdeme k jinému závěru. Jestliže byl nerozdělený zisk použit na reinvestování, akcionáři se museli vzdát výplaty dividend a možnosti jejich dalšího investování. Předpokládejme, že přinejmenším mohli získat takový výnos, který jim přináší jejich současný investiční vklad. Náklady nerozděleného zisku jsou stejné, jako náklady na získání kmenových akcií, snížené o emisní náklady. Financování prostřednictvím nerozděleného zisku se nazývá samofinancování. Často se pod pojem samofinancování zahrnuje i financování z odpisů, příp. dalších vnitřních zdrojů. Samofinancování se může uskutečňovat zjevně nebo skrytě. Pokud se samofinancování uskutečňuje otevřeně, tj. vykázáním a používáním nerozděleného zisku, tvorbou fondů tvořených ze zisku, mluvíme o zjevném (otevřeném) samofinancování Pokud se samofinancování podnikových potřeb uskutečňuje vytvořením skrytých (tichých) rezerv, (např. podhodnocením podnikového majetku,
- 21 -
nadhodnocením závazků), které nejsou v podnikových bilancích zřejmé, mluvíme o tichém (skrytém) samofinancování.
Za výhody nerozděleného zisku jako zdroje financování lze považovat následující: •
snižuje se finanční riziko plynoucí z vyššího zadlužení, a tím i riziko
vzniku nákladů finanční tísně a úpadku, •
umožňuje realizovat investice s vyšším rizikem, na které je obtížné zajistit
externí zdroje, •
není spojen s pravidelnou výplatou úroků, či splátek jistiny,
•
nezvyšuje se počet akcionářů či věřitelů, tím i kontrola nad činností
podniku, •
nevyžaduje emisní náklady.
Za nevýhody nerozděleného zisku jako zdroje financování pak lze považovat skutečnost, že: •
zisk je málo stabilní, hrozí zde možnost jeho neočekávaného snížení,
•
nepůsobí zde úrokový daňový štít, a tak je relativně dražším zdrojem,
•
vzniká zde nebezpečí méně intenzivního tlaku na efektivnost,
•
z pohledu společníků, kteří preferují výplatu dividend, dochází k omezení
výplaty podílu na zisku (Tetřevová, 2006).
6.2. Odpisy Hmotný a nehmotný dlouhodobý majetek (tzv. investiční majetek) se používá v podniku řadu let. Z toho plyne, že jeho cena se nemůže zahrnout do nákladů nejednou, ale musí se zahrnovat postupně, v jednotlivých letech životnosti. Postupné rozvrhování pořizovací ceny investičního majetku do nákladů na činnost podniku po dobu jeho životnosti se uskutečňuje pomocí odpisů.
- 22 -
Odpisy představují peněžní vyjádření postupného opotřebení investičního majetku za určité období. V reprodukčním procesu plní odpisy dvě funkce: 1.
představují
důležitou
nákladovou
položku,
jsou
složkou
provozních nákladů, ovlivňují výši vykazovaného hospodářského výsledku a tím i základ daně ze zisku a rentabilitu podnikání, 2.
jsou dlouhodobým, interním, vlastním zdroje financování, podnik
je může použít k obnově opotřebeného investičního majetku, k rozvoji podniku, případně k financován zvýšené potřeby oběžného majetku, jejich použití není účelově určeno, závisí pouze na rozhodnutí podniku.
Liběna Tetřevová (2006) uvádí, že někteří autoři finančních publikací nepovažují odpisy za finanční zdroj. Namítají, že finančním zdrojem jsou příjmy z prodejů a odpisy představují jen částku zadrženou (nezdaněnou) v podniku. Opisy představují součást provozních nákladů, ale nejsou zároveň peněžním výdajem. Peněžní výdaj se uskutečnil jednorázově při pořízení dlouhodobého majetku. Odpisy tedy nepředstavují odliv peněžních prostředků firmy. Finanční účinek odpisů spočívá v procesu snížení míry investic. Zúčtované odpisové částky tvoří součást výrobních nákladů produkovaných statků. Prostřednictvím odpisů zúčtovaná část pořizovacích nákladů přechází na produkty. Části stálých aktiv (strojní zařízení) jsou transformovány na oběžná aktiva (polotovary a hotové výrobky), dochází k výměně aktiv. Mohou-li být výrobky na trhu prodány tak, aby byly pokryty náklady, získává podnik ekvivalenty odpisů. Odhlédneme-li od cílených prodejů, dlouhodobý majetek je postupně přeměňován na peněžní majetek (Wöhe, Kislingerová, 2007). V bezinflačním prostředí by měly odpisy v zásadě zajišťovat prostou obnovu stávajícího dlouhodobého majetku. To neznamená, že nemohou být použity v průběhu životnosti na jiné účely. Do doby obnovy dlouhodobého majetku vystupují jako volný finanční zdroj, použitelný k jakémukoli účelu. Případné další rozšíření investičního majetku má zajišťovat zadržený zisk či externí finanční zdroje. Je proto správné chápat odpisy jako významnou součást interních finančních zdrojů podniku.
- 23 -
Za výhodu odpisů oproti zisku lze považovat následující: •
odpisy na rozdíl od zisku nepodléhají zdanění,
•
odpisy má podnik k dispozici i v případě, že nevytvořit žádný zisk a tržby
pokrývají pouze náklady, •
odpisy představují relativně stabilní zdroj financování, neboť nejsou
ovlivněny tak velkým množstvím proměnlivých faktorů jako zisk.
Systém odpisování majetku podniku má značný vliv na jeho finanční hospodaření i ekonomické jednání a rozhodování, výrazně také ovlivňuje možnost realizace investičních projektů (Tetřevová, 2006).
6.3. Rezervní fond a ostatní fondy ze zisku Rezervní fond stanoví jistou kapitálovou rezervu, která zajišťuje a potažmo stabilizuje fungování kapitálové společnosti. Dle ustanovení § 124 a § 217 obchodního zákoníku rezervní fond vytváří povinně společnost s ručením omezeným a akciová společnost ze zisku běžného účetního období po zdanění (tzv. „čistý zisk") nebo z jiných vlastních zdrojů mimo čistý zisk, pokud tuto možnost zákon nevylučuje. Tento rezervní fond, v rozsahu, v němž je vyžadován dikcí obchodního zákoníku, lze použít pouze ke krytí ztrát společnosti, nestanoví-li zákon jinak. Společníci mohou vytvořit rezervní fond hned při vzniku společnosti nebo až později, tj. při zvyšování základního kapitálu příplatky společníků nad výši vkladů nebo nad emisní kurs akcií. Znamená to, že podíl na čistém zisku společnosti s r.o. nebo akciové společnosti lze určit teprve po doplnění rezervního fondu v souladu s ustanoveními obchodního zákoníku, společenské smlouvy nebo stanovami společnosti (Klosowski, 2007).
- 24 -
6.4. Rezervy Rezervy jsou vytvářeny pro budoucí nejisté závazky a slouží k periodickému zúčtování nákladů. Finanční efekt rezerv spočívá v tom, že náklad je zúčtován v jednom období, ale výdaj uskutečněn až v budoucnu. Část získaných finančních prostředků může být v podniku zadržena prostřednictvím tvorby rezerv a je k dispozici od okamžiku zúčtování nákladu až do okamžiku skutečného výdaje. Odpadne-li zcela nebo částečně důvod pro vytvoření rezervy, je třeba rezervy rozpustit. Také v tomto případě končí jimi dosažený efekt financování. Zaměříme-li se na finanční působení tvorby rezerv, můžeme rozlišit dva efekty financování: •
snížení daňových plateb a
•
snížení vyplaceného zisku.
Zúčtováním nákladů vytvoříme rezervy například 1000 Kč. Protože jsou rezervy daňově uznatelné, snižuje se díky zvýšení nákladů v účetním období, kdy byla rezerva vytvořena, zdanitelný zisk, a tím i platba daně. Při sazbě daně z příjmů ve výši 21 % se snižuje daňové zatížení v období vytvoření rezervy o 210 Kč. Ušetřená platba daně z příjmů právnických osob zvyšuje objem vnitřního financování. Závisí-li vyplacení zisku na vykázaném zisku, vzniká vedle zmenšení daňové platby další finanční efekt. Vytvořením rezerv se snižuje vykázaný zisk po zdanění o 790 Kč. Za daných podmínek tvorba rezerv zamezuje vyplacení zisku ve výši 790 Kč. To je příspěvek společníků ke zvýšení objemu vnitřního financování (Wöhe, Kislingerová, 2007).
6.5. Základní kapitál Pod pojmem financování podnikatelských potřeb prostřednictvím základního kapitálu si lze představit především emitování akcií. Financování formou akcií zaujímá nejvýznamnější postavení v celkovém objemu. Akcie jsou cenné papíry, které stvrzují práva akcionářů. Akcie lze rozdělit na kmenové a prioritní.
- 25 -
6.5.1.
Kmenové akcie
Kmenové neboli základní akcie vydávají akciové společnosti s cílem získat dlouhodobé finanční zdroje na financování své činnosti. Kmenové akcie představují trvalou formu financování, neboť na rozdíl od různých forem dluhů a některých druhů prioritních akcií se nepředpokládá a priori jejich splatnost. Kmenová akcie představuje cenný papír osvědčující práva svého majitele a jeho vlastnický podíl na majetku společnosti. Majitel kmenové akcie má právo podílet se na řízení společnosti, neboť může hlasovat o rozhodujících otázkách na valné hromadě, dále má právo podílet se na zisku společnosti ve formě dividend, podílet se na likvidačním zůstatku při zániku společnosti a má také přednostní právo na úpis nových akcií společnosti.
Za výhody financování pomocí kmenových akcií lze považovat především následující skutečnosti: •
emisí akcií je významná část rizika podnikání přenesena na investory –
majitele akcií, •
kmenové akcie nejsou spojeny se stálými povinnými platbami majitelům
a nemají ani stanoveno pevné datum splatnosti na rozdíl od dluhů, •
financování pomocí kmenových akcií dovoluje podniku větší stupeň
flexibility ve finančních plánech, než financování pomocí instrumentů se stabilním výnosem, z toho plyne, že toto financování je méně riskantní, než financování pomocí finančních úvěrů, dluhopisů či prioritních akcií, •
zvýšení základního kapitálu podniku emisí kmenových akcií zvyšuje
důvěru věřitelů i úvěrovou schopnost podniku, •
financování emisí kmenových akcií může u podniků, které mají
v kapitálové struktuře vyšší než optimální poměr dluhů, vést ke snížení průměrných nákladů kapitálu.
- 26 -
Za nevýhody financování pomocí kmenových akcií lze považovat především následující skutečnosti: •
emise kmenových akcií je spojena se značnými emisními náklady,
•
vydání dalších kmenových akcií rozšiřuje hlasovací práva a tím
i kontrolu nad společností, •
často v důsledku vydání akcií dochází k počátečnímu zředění výnosů
na 1 akcii, zejména nepřinášejí-li aktiva, získaná financováním pomocí kmenových akcií okamžitě odpovídající výnosy, na druhé straně může docházet i k opačnému efektu, přináší-li nový majetek vyšší výnosy než stávající, •
investoři do kmenových akcií podstupují vyšší riziko než při investování
do prioritních akcií či dluhopisů, a tudíž žádají vyšší výnosnost, což zvyšuje náklady na získání kmenového kapitálu, •
dividendy nepředstavují daňově uznatelný výdaj, v případě ziskovosti
podniku nelze využít daňového štítu a v důsledku toho jsou náklady na získání základního kapitálu vyšší (Tetřevová, 2006).
6.5.2.
Prioritní akcie
Prioritní akcie představují součást vlastního kapitálu – vlastních zdrojů financování, ale mají i určité rysy dluhů. Představují tak hybridní formu financování, neboť mají rysy akcií i dluhů.
Prioritní akcie se od kmenových akcií liší v následujícím: •
výše dividend plynoucích z prioritních akcií je pevně stanovena, čímž
prioritní akcie připomínají dluhy, •
nestačí-li zisk na výplatu všech dividend, prioritní akcionáři obdrží
dividendy jako první, tedy před kmenovými akcionáři, •
u většiny prioritních akcií je stanoveno, že závazek je kumulativní,
tzn. že firma musí vyplatit i všechny minulé nevyplacené přednostní
- 27 -
dividendy dříve, než začne vyplácet jakékoli dividendy kmenovým akcionářům, •
prioritní akcie nejsou spojeny s hlasovacími právy, prioritní akcionáři
by mohli získat hlasovací právo v případě, že by nedošlo k vyplacení dividend, •
v případě likvidace společnosti mají prioritní akcionáři přednostní právo
podílet se na likvidačním zůstatku před kmenovými akcionáři, •
prioritní akcie mohou být zpětně vykoupeny v určitou dobu za určitou
cenu.
Výhody financování pomocí prioritních akcií spočívají především v následujících skutečnostech: •
vydání prioritních akcií nerozšiřuje hlasovací práva, a tedy kontrolu
nad společností, •
neuskutečnění výplaty dividend z prioritních akcií má menší důsledky
než neuskutečnění výplaty úroků z dlouhodobých dluhů, •
prioritní akcie jsou spojeny s nižšími náklady na výplatu dividend
než kmenové akcie, •
při růstu zisku se dividendy z prioritních akcií nezvyšují,
•
prioritní akcie obvykle nejsou zpět vykupovány emitentem.
Na druhé straně financování pomocí prioritních akcií je spojeno i s určitými nevýhodami: •
emise prioritních akcií je spojena se značnými emisními náklady,
•
dividendy nepředstavují daňově uznatelný výdaj,
•
podnik musí hradit stabilní výši dividendy i v případě, že dojde k poklesu
zisku (Tetřevová, 2006).
- 28 -
6.6. Kapitálové fondy Kapitálové fondy jsou zdroje společnosti získané vklady společníků, které nejsou součástí základního kapitálu. Jsou vytvářené kapitálovými vklady, kterými můžou být i dary, nalezený neodpisovaný dlouhodobý majetek a ostatní vklady společníků. Důležité je však to, že nezvyšují hodnotu základního kapitálu. Do kapitálových fondů patří i oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků. Do kapitálových fondů nepatří vklady společníků do rezervního fondu. Kapitálové fondy jsou tvořeny i emisním ážiem, což je podíl uznaných nákladů, které nejsou obsaženy v základním kapitálu kapitálových společností. Je tvořeno přebytkem emisní ceny nad nominální hodnotou akcií. Vyjadřuje podíl vytvořeného vlastního kapitálu účetní jednotky v minulém období na výši základního kapitálu. Pokud dochází ke splácení akcií nepeněžitým vkladem, považuje se za emisní ážio rozdíl mezi hodnotou nepeněžitého vkladu a jmenovitou hodnotou akcií, které mají být vydány akcionářům.
6.7. Podnikové dluhopisy Pojem dluhopis je pojem, který je v České republice přesně vymezen zákonem č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, kde se v § 2, odst. 1 uvádí, že dluhopis je zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Dluhopisy mohou být vydávány různými subjekty – podnikem, bankou, státem, obcí či krajem. Dluhopisy, vydávané podnikatelskými subjekty, označujeme jako podnikové dluhopisy, případně průmyslové dluhopisy či dluhopisy korporací. Podnikový dluhopis představuje cenný papír, tj. listinu či záznam na určitém nosiči dat, vyjadřující pohledávku vlastníka vůči tomu, kdo cenný papír vystavil. Jedná se o cenný papír dlouhodobý, tj. se splatností delší než 1 rok, obvykle je hromadně vydávaný, tzn. že je emitován ve větších sériích, zpravidla je také veřejně obchodovatelný, tzn. že tento cenný papír lze koupit či prodat na veřejných trzích. Je dluhový, nebo-li úvěrový, založený tedy na úvěrovém vztahu, kdy investor nakupuje tento cenný papír s podmínkou, že dlužník mu splatí zapůjčený obnos a výnosy ve stanové lhůtě.
- 29 -
Podnikové dluhopisy jsou emitovány, neboli vydávány podnikatelskými subjekty, tj. subjekty, provádějícími podnikatelskou činnost za účelem dosažení zisku. Stvrzují závazek emitenta (vydavatele, dlužníka) uhradit majiteli (držiteli, věřiteli, investorovi) výnosy (důchod, odměnu hrazenou za poskytnutí kapitálu), které mohou být různého charakteru i četnosti a dále splatit jistinu (nominální, jmenovitou hodnotu) ve stanovených termínech. V tržních ekonomikách je možno se setkat s celou řadou různých typů podnikových dluhopisů. Třídit lze podnikové dluhopisy z hlediska povahy emise, kdy lze provést členění podle řady dalších navazujících kritérií – charakteru výnosu, způsobu splácení, záruk, země a měny, formy, převoditelnosti aj. Klasifikovat podnikové dluhopisy lze také podle stupně vývoje či stupně jejich ratingového hodnocení. Z hlediska stupně vývoje je možno podnikové dluhopisy rozdělit na klasické dluhopisy, které mají dlouhou historickou tradici a inovované dluhopisy, jež jsou výsledkem dynamického inovačního procesu posledních let. Z hlediska stupně ratingového hodnocení lze podnikové dluhopisy rozdělit na dvě základní skupiny, kterými jsou investiční dluhopisy (s ratingem v investičním stupni) a rizikové dluhopisy (s ratingem v neinvestičním stupni).
Využití podnikových dluhopisů přináší podniku jako emitentovi tyto výhody: •
vydání podnikových dluhopisů umožní dosáhnout větší pružnosti
v kapitálové struktuře podniku, podnik je tak schopen rychleji reagovat na stále se měnící podmínky na trhu, což následně vede k vyšší tvorbě finančních zdrojů, •
emisí podnikových dluhopisů lze získat značné množství peněžních
prostředků, které poskytne velký počet věřitelů, •
pro podnik po překročení určité míry zadluženosti přestává být výhodný
bankovní úvěr a alternativou s nižšími náklady se v důsledku rozptýlení rizika mezi velký počet věřitelů stává právě emise dluhopisů, •
výnosy z podnikových dluhopisů představují daňově uznatelný náklad,
- 30 -
•
emisí podnikových dluhopisů neztrácí akcionáři svou kontrolu
nad činností podniku, •
vydání podnikových dluhopisů často nevyžaduje jištění ve formě zástav
majetku, •
úspěšné vydání (a především umístění) podnikových dluhopisů
se považuje za prestižní záležitost, která zlepší postavení podniku v očích veřejnosti i obchodních partnerů.
Na druhé straně je však pro podnik jako emitenta vydávání podnikových dluhopisů spojeno i s některými nevýhodami. Jedná se o následující: •
investoři kladou vysoké nároky na úvěrovou způsobilost emitenta,
•
emise dluhopisů je spojena se značnými emisními náklady, které tvoří
náklady vydání (náklady bezprostředně související s vydáním podnikových dluhopisů) a náklady životnosti dluhopisů (náklady související s danou emisí, vznikající v průběhu životnosti a v souvislosti se splácením emise), •
výnosy a jistina musí být hrazeny včas, bez ohledu na to, zda podnik
dosahuje zisku, •
vlastníci dluhopisů mohou klást emitujícímu podniku různé omezující
podmínky a mají právo vyjadřovat svá stanoviska k otázkám, jejichž řešení může ovlivnit uplatnění práv s dluhopisem spojených, např. k nájmu, prodeji podniku či jeho části.
Využití podnikových dluhopisů může být spojeno i s některými dalšími riziky a problémy, které se mohou projevit jak na straně poptávky po kapitálu, zastoupené emitenty, tak na straně nabídky kapitálu, tj. investorů. Důsledkem toho je skutečnost, že se podnikové dluhopisy vyskytují ve finančních strukturách našich podniků pouze zřídka (Tetřevová, 2006).
- 31 -
6.8. Bankovní úvěry 6.8.1.
Dlouhodobé bankovní úvěry
Bankovní neboli finanční úvěry jsou úvěry, které poskytují ve formě peněz komerční banky, ale také např. pojišťovny nebo penzijní fondy. Za dlouhodobé bankovní úvěry považujeme ty, které mají dobu splatnosti delší než 1 rok. Někdy se však lze setkat i s tím, že úvěry se splatností 1 – 5 let se označují jako střednědobé a teprve úvěry s dobou splatnosti nad 5 let jako dlouhodobé.
Dlouhodobé bankovní úvěry mohou podniky získat ve formě: - termínované půjčky a - hypotečního úvěru.
Termínovaná půjčka je obvykle poskytována na financování investičního majetku, a proto také bývá označována jako investiční úvěr. Tyto půjčky však mohou být využity nejen na pořízení dlouhodobého hmotného či nehmotného majetku, ale i na financování trvalé části oběžného majetku. Termínované půjčky jsou spojovány se zárukami a ochrannými ujednáními. Záruky mohou mít charakter osobního zajištění, kdy se třetí osoba zaváže k plnění v případě platební neschopnosti dlužníka. Záruky také mohou být reálné, tj. zástavy ve formě cenných papírů či jiného movitého i nemovitého majetku. Zvýšit účinnost záruk a zajistit splacení půjčky navíc mají ochranná ujednání. Ta stanovují, co firmy musí (např. předkládat věřiteli finanční výkazy), co nesmí (např. prodávat a pronajímat majetek) a jaké limity musí dodržovat (např. limit dalších úvěrů). Tyto půjčky jsou zpravidla pohyblivě úročeny, i když u některých termínovaných půjček se mohou vyskytnou i pevné úrokové sazby. Umořovány jsou postupně během doby své splatnosti. Podnik také může získat dlouhodobý finanční úvěr ve formě hypotečního nebo též hypotekárního úvěru. Podmínkou je, že vlastní (nebo bude vlastnit) určitou nemovitost, kterou může dát do zástavy, tj. může na ni uvalit hypotéku. Hypoteční úvěr může být realizován jako úvěr pomocí hypotečních zástavních listů nebo hypoteční stavební úvěr.
- 32 -
Úvěr pomocí hypotečních zástavních listů je úvěr, který podnik získá proti zástavě nemovitého majetku a je refinancován emisí hypotečních zástavních listů. V praxi probíhá získání tohoto úvěru tak, že je potenciálnímu věřiteli – bance nabídnut určitý nemovitý majetek k zástavě. Je-li zástava akceptována, je tento majetek zatížen hypotékou (provede se zápis do veřejné evidence nemovitostí). Následně jsou emitovány hypoteční zástavní listy, a to do určité výše sumy zastaveného majetku. Vydané hypoteční zástavní listy buď banka předá podniku, který je prodá na kapitálovém trhu a získá tak peněžní prostředky, anebo si je banka ponechá, umístí je na kapitálovém trhu sama a poskytne podniku úvěr. Banka je také zpravidla pověřena správou hypotéky, vyplácí úroky a nakonec i nominální hodnotu majitelům hypotečních zástavních listů. Další formou hypotečního úvěru je hypoteční stavební úvěr, jeho podstata spočívá v tom, že investor nezíská celou sumu úvěru najednou, ale úvěr je poskytován postupně, tak, jak jsou prováděny stavební práce. Navíc banka v tomto případě neposkytuje úvěr v hotovosti, ale pouze proplácí dodavatelské faktury. Tato forma úvěru se poskytuje v případě, že podnik nemá k dispozici záruku v již existující nemovitosti (Tetřevová, 2006).
6.8.2.
Krátkodobé bankovní úvěry
Úvěry, které banky poskytují na dobu kratší než 1 rok, označujeme jako úvěry krátkodobé. Podniky mohou opět využít několika forem. Jedná se o: - kontokorentní úvěr, - revolvingový úvěr, - lombardní úvěr.
Kontokorentní úvěr je nejčastější formou krátkodobého bankovního úvěru. Každý podnik snad má bankovní spojení, tedy účet u některé banky, na který přicházejí platby zákazníků a z něhož jsou uskutečňovány platby dodavatelům, ale i zaměstnancům a státním institucím. Úvěr vzniká při rozvíjení platebního styku. Banka poskytne svému zákazníkovi úvěr až do určité výše, tj. podnik může překročit zůstatek
- 33 -
na svém účtu až do dohodnuté maximální částky (úvěrový rámec). Tím vzniká kontokorent, tj. běžný účet, který představuje vzájemný střídavý vztah pohledávky a závazku. Každá platba probíhající účtem mění zůstatek, který ukazuje buď vklad, nebo úvěr. Kontokorentní úvěr slouží sice krátkodobému financování, ale je de facto dlouhodobý, i když je kdykoli vypověditelný. Kontokorentní úvěr slouží pro zajištění platební pohotovosti, bance umožňuje dobrý přehled o hospodářské situaci podniku. Náklady na poskytnutý kontokorentní úvěr jsou tomu přiměřeně vysoké. Placený úrok za poskytnutý úvěr je podstatně vyšší než přijatý úrok za vklad na účtu. Úročí se vždy poskytnutý úvěr, respektive výsledný vklad podle vývoje platebního styku. Vedle úroků je podnik zatěžován také úvěrovou provizí, jejíž výše je dána procentem z určitého zajištěného nebo skutečně poskytnutého úvěru, anebo procentem z nejvyššího debetního zůstatku účtu v daném období (Wöhe, Kislingerová, 2007). Revolvingový úvěr je krátkodobý úvěr s možností obnovování. Z hlediska čerpání úvěru funguje podobě jako úvěr z kontokorentního účtu, na rozdíl od něho je však účelový a nezávislý na konkrétním běžném účtu. Předmětem financování bývají oběžná aktiva, především bonitní pohledávky, doplňkově i zásoby. Pokud zákazník splatí část dlužné částky, může si opět, za předpokladu dodržení podmínek úvěrové smlouvy, půjčit znovu až do výše úvěrového rámce. Díky účelovosti bývá úroková míra výrazně nižší, než u úvěru kontokorentního. Lombardní úvěr je úvěr, který je zajištěn zástavou cenných papírů, směnek a zboží. Zapůjčena je pouze část hodnoty zástavy. Hranice zápůjčky kolísají podle druhu zástavy mezi 50 % (zboží) a 80 % (pevně zúročené cenné papíry). Předpokladem lombardu je pevná hodnota zástavy a její snadná zpeněžitelnost. Lombard na zboží přichází v úvahu především v obchodu se zbožím. Zastavené zboží musí být předáno bance, což se nejčastěji děje jeho uskladněním u spediční nebo skladovací firmy, protože banka nemívá příslušné skladovací prostory. Bance je předán příslušný doklad o uskladnění zboží a postoupena práva na dispozici se zbožím. Pokud je doklad vystaven jako papír na řad, uskutečňuje se převod indosamentem a předáním. Lombard se úročí tzv. lombardní sazbou, která je obvykle vyšší než běžná úřední diskontní sazba o 0,5 až 1 %, protože riziko lombardních obchodů je vyšší než riziko
- 34 -
směnečných obchodů. Nevýhodou je to, že podnik nemůže disponovat zastavenými předměty (Wöhe, Kislingerová, 2007).
6.8.3.
Výhody a nevýhody bankovních úvěrů
Výhody bankovních úvěrů lze obecně spatřovat zejména v následujících skutečnostech: •
přijetí bankovního úvěru umožní dosáhnout větší pružnosti v kapitálové
struktuře podniku a podnik je tak schopen rychleji reagovat na stále se měnící podmínky na trhu, což následně vede k vyšší tvorbě finančních zdrojů, •
bankovní úvěr mohou získat i podniky, které nemohou emitovat a umístit
akcie a nejsou rovněž schopny vydat a umístit podnikové dluhopisy na kapitálovém trhu vzhledem ke své velikosti a omezené publicitě, •
podmínky poskytnutí bankovního úvěru jsou sjednávány individuálně,
podle konkrétních podmínek a situace podniku, •
placené úroky představují daňově uznatelný náklad, v případě ziskovosti
podniku lze využít úrokového daňového štítu, •
přijetím bankovního úvěru neztrácí akcionáři svou kontrolu nad činností
podniku, •
s přijetím bankovního úvěru nejsou spojeny vysoké emisní náklady,
•
v důsledku závaznosti splátek úroků a úmorů dochází k vyjasnění
pohledu manažerů na výnosnost jednotlivých investic.
Na druhé straně jsou s přijetím bankovního úvěru spojeny i určité nevýhody. Nevýhody bankovních úvěrů lze spatřovat především v následujících skutečnostech: •
prostřednictvím bankovního úvěru lze získat pouze omezený objem
finančních prostředků ve srovnání např. s emisí podnikových dluhopisů a navíc po překročení určité míry zadluženosti přestává být bankovní úvěr pro podnik výhodný a alternativou s nižšími náklady se stává emise dluhopisů,
- 35 -
•
přijetí bankovního úvěru vyžaduje, aby měl podnik k dispozici určité
množství vlastních finančních prostředků, •
přijetí bankovního úvěru vyžaduje jištění ve formě zástav majetku,
•
výnosy a jistina musí být hrazeny včas, bez ohledu na to, zda podnik
dosahuje zisku, •
věřitelé mohou klást podniku určité omezující podmínky.
Bankovních úvěry díky svým nesporným přednostem, i přes své určité nedostatky, představují v České republice poměrně rozšířený zdroj financování podnikových potřeb. Značné využívání bankovních úvěrů pramení jednak z evropské tradice úvěrového financování, jednak z konzervativního přístupu finančních manažerů, kteří využívají v minulosti vžitých a osvědčených způsobů financování a dále situací na českém kapitálovém trhu (Tetřevová, 2006).
6.9. Dodavatelské úvěry Dodavatelský úvěr vzniká tím, že jsou mezi různé hospodářské stupně zařazeny obchody s odloženým placením. Tak dostane podnik své zásoby surovin nebo zboží „na lhůtu“, tj. musí vyrovnat částku faktury až po určité době, sám dodává svým zákazníkům „na lhůtu“, poskytuje jim tedy úvěr. Dodavatelský úvěr je svou povahou prostředek podporující odbyt. Dodavatel je zainteresován na poskytnutí úvěru ne kvůli úvěrovému obchodu jako třeba banka, ale pro zvýšení svého obratu, tj. financuje odbyt svých prostředků. Dodavatel umožňuje svému obchodnímu partnerovi splatit dodávky z tržeb za prodané zboží, takže jeho kapitálová potřeba je tím podstatně snížena. Dodavatelský úvěr je obzvlášť pohodlnou formou krátkodobého financování. Je použit bez jakékoliv formality, bez zvláštního prověření bonity, zpravidla bez záruk – pomineme-li výhradu vlastnictví – jistým způsobem „souběžně“ u dané kupní smlouvy. Za dodavatelský úvěr se sice neplatí úroky, ale přece není poskytován zadarmo, protože při zaplacení faktury v hotovosti může být odečteno skonto. Poněvadž je skonto
předem
zakalkulováno
v nabídkové
- 36 -
ceně,
je
zpravidla
zúročení
dodavatelského úvěru v ceně zahrnuto, jinak řečeno se cena skládá z ceny dodaného zboží a úroku za poskytnutí odkladu v placení. Pokud dojde k zaplacení v průběhu lhůty pro poskytnutí skonta, má dodavatel výhodu, že se kupní smlouvy vyřizují bez zbytečných upomínek a vymáhání plateb. Tento
způsob
financování
má
zvláštní
význam
pro
takové
podniky,
jejichž kapitálové vybavení a likvidita jsou nízké a které nemohou poskytovat takové zajištění, aby mohly získat bankovní úvěry. Za pomoci dodavatelského úvěru mohou financovat alespoň z části skladové zásoby a v těch případech, kdy je doba skladování kratší než doba poskytnutého úvěru, využít ze své strany dokonce možnosti poskytnout odbytový úvěr, který (pokud není spolu s dobou skladování delší než doba splatnosti faktur) nezhoršuje likviditu podniku. Dodavatelský úvěr je sice zpravidla podstatně dražší než bankovní, prakticky jsou však náklady na tento úvěr závislé na síle tržní pozice odběratele a dodavatele. Je-li dodavatel závislý na odběrateli, může odběratel často výrazně překročit dobu splatnosti, což činí skontaci nezajímavou a vlastní dodavatelský úvěr velmi zlevňuje. Silné postavení oproti dodavateli může dokonce vést k dlouhodobé úspoře prostředků, kterou je možno použít pro jiné finanční operace (Wöhe, Kislingerová, 2007).
6.10. Směnky k úhradě Směnka je cenný papír, obsahující závazek výstavce k zaplacení. Pokud se zavazuje sám výstavce směnky, jedná se o směnku vlastní (solosměnku). Pokud dává naproti tomu výstavce ve směnce příkaz směnečníkovi (směnečnému dlužníkovi), aby zaplatil částku směnky třetí osobě (remitentovi), hovoříme o cizí směnce (trata).
Směnečný úvěr vystupuje ve dvou podobách (Wöhe, Kislingerová, 2007): - jako eskontní úvěr je poskytován bankou při nákupu zákazníkovy směnky, - u akceptačního úvěru postupuje podnik směnku své bance, která ji akceptuje a tím z ní činí platební prostředek, aniž by sama dávala k dispozici prostředky, pokud ji sama nenakoupí.
- 37 -
Podstatný rozdíl mezi směnečným eskontním úvěrem a jinými formami krátkodobého financování z cizích zdrojů je v možnosti refinancování pro věřitele. Pokud prodává podnik svoje produkty na termín, zatěžuje toto poskytnutí dodavatelského úvěru jeho likviditu, pokud naproti tomu vystaví směnku na svého odběratele, může se podnik refinancovat postoupením směnky. Získá-li podnik zboží na úvěr, bude spolu porovnávat náklady na poskytnutí dodavatelského úvěru, kontokorentního úvěru nebo eskontního úvěru, má-li možnost volby mezi těmito formami. Nejdražší je zpravidla dodavatelský úvěr, nejlevnější směnečný eskontní úvěr. V důsledku vyššího stupně likvidity a vyššího zajištění požaduje v posledním případě věřitel podle možnosti nižší sazbu úroku než při kontokorentním úvěru. U akceptačních úvěrů vystavuje podnik směnku na svoji banku, která ji akceptuje. Buď eskontuje banka svůj akcept sama, anebo může podnik směnku, jejímž směnečníkem je banka, zhodnotit jinou cestou. Pro banku nejde při tomto typu úvěru o půjčku peněz, nýbrž o půjčku úvěru. Podnik nedostává peníze, nýbrž pouze bankou akceptovanou směnku, kterou ovšem může jako hotové peníze použít. Podnik je povinen mít v den dospělosti směnky připraveny v bance příslušné peněžní prostředky. Jako náklad vedle úroku vystupuje akceptační provize.
6.11. Zálohy odběratelů Zálohy od odběratelů, které jsou obvyklé v určitých odvětvích, např. při stavbě velkých strojírenských celků, výstavbě bytů aj., představují další zdroj krátkodobého, zčásti i střednědobého cizího kapitálu. Jsou poskytovány buď před zahájením příslušného procesu, anebo po určitých dílčích dodávkách. Podnik je má bezúročně k dispozici a zlepšují jeho likviditu. V mnoha odvětvích by nebylo možné zajistit financování produkce samotným výrobcem. Ve strojírenství je obvyklé, že je třetina ceny splatná při zadání zakázky, třetina při uskutečnění dodávky a zbytek v dohodnuté lhůtě splatnosti. U této formy financování nehraje rozhodující roli jen doba výrobního procesu, ale také síla postavení podniku a jeho odběratelů na trhu.
- 38 -
Zákazník podstupuje při zálohách riziko, že dodavatel své povinnosti nesplní nebo už splnit nemůže. Z tohoto důvodu může prosadit – pokud výrobci záleží na získání zakázky – že výrobce poskytne pro zajištění zakázky bankovní záruku. Poplatky za ni jsou nepřímo náklady úvěru pro zákazníka. Výhody u dodavatele zakázky spočívají v tom, že nemusí použít prostředky ve výši zálohy pro předfinancování zakázky a že poskytnuté zálohy snižují celkové riziko zakázky (Wöhe, Kislingerová, 2007).
6.12. Leasing Anglické slovo „leasing“ znamená v překladu pronájem. Obecně je možno říci, že na základě uzavřené leasingové smlouvy přenechává pronajímatel za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. Na základě konkrétné smluvní úpravy mezi pronajímatelem a nájemcem můžeme vymezit následující nejčastější druhy leasingu: - provozní (operativní, běžný) leasing, - finanční leasing (finanční pronájem s následnou koupí najaté věci), - zpětný finanční leasing (leasback).
6.12.1. Provozní (operativní, běžný) leasing Smlouvy o operačním leasingu jsou považovány za běžné nájemní smlouvy. Po ukončení nájmu dochází k navrácení najatého předmětu zpět pronajímateli. Ve většině případů se jedná o nájmy krátkodobé. Mohou být vypovězeny oběma stranami ihned nebo v relativně krátkých lhůtách bez konvenčních pokut. Z toho plyne, že celkové investiční riziko přebírá pronajímatel. Plná amortizace může být v případě výpovědi před uplynutím doby použitelnosti docílena jen návaznými dalšími pronájmy. Nebezpečí náhodného zničení a ekonomického znehodnocení spolu s náklady na pojištění, opravy a udržování nese pronajímatel. Vzhledem k riziku pronajímatele zpravidla přicházejí v úvahu pro tyto druhy leasingu jen takové hospodářské prostředky, o které má zájem větší počet potenciálních nájemců a které mohou být vždy znovu pronajmuty.
- 39 -
Účetní zachycení smluv o operačním leasingu vypadá tak, že pronajímané objekty se objevují v aktivech pronajímatele a odepisují se jako jiný jeho investiční majetek po dobu ekonomické životnosti. Nájemce objektů účtuje zaplacené leasingové splátky jako účetní náklady (Wöhe, Kislingerová, 2007).
6.12.2. Finanční leasing Tento druh leasingu je založen na smluvním ujednání, jehož smyslem je financování provozu zařízení během podstatné části jeho životnosti. Jedná se o nájemní vztahy, které končí odkupem najaté věci nájemcem. Nájemní smlouvy jsou formulovány tak, že po ukončení nájmu automaticky přechází vlastnické právo k najaté věci na nájemce nebo je v nájemní smlouvě sjednáno právo na budoucí koupi najaté věci. Zjednodušeně
můžeme
vymezit
finanční
leasing
jako
třístranný
(popř. dvoustranný, pokud je dodavatel a pronajímatel totožný) vztah mezi: - dodavatelem (výrobcem) - pronajímatelem - nájemcem. Leasingové splátky se vyměřují tak, aby se pronajímaný objekt po uplynutí základní nájemní doby plně amortizoval včetně vedlejších nákladů pořízení a pronajímatel docílil určitého zisku. Zpravidla se platí rovnoměrnými měsíčními částkami dopředu. Na rozdíl od operačního leasingu je u finančního leasingu riziko zcela na straně nájemce, zejména také nebezpečí zastarání technickým pokrokem nebo omezením, případně odpadnutím možností použití pronajatého objektu během základní nájemní doby. Kromě toho nájemce nese vedle nákladů na pojištění, opravy a údržbu i riziko náhodného zničení pronajatého objektu, neboť v takovém případě zůstává zachována povinnost platit leasingové splátky. Kromě toho v případě prodlení s platbami nebo konkurzu nájemce jsou splatné zbývající nájemní splátky i tehdy, když se pronajatý objekt vrátil pronajímateli.
- 40 -
Podle specifických ustanovení nájemních smluv u finančního leasingu není řádné zúčtování těchto smluv tak jednouché jako u operačního leasingu. Pro daňové hledisko, na němž rozhodující měrou závisí, zda je nájem výhodnější než koupě financovaná vlastním nebo cizím kapitálem, má význam konečné užití prostředku po skončení základní nájemní doby (Wöhe, Kislingerová, 2007).
6.12.3. Zpětný finanční leasing Stále častěji se můžeme setkat se specifickou formou finančního leasingu, tj. prodej se zpětným pronájmem (neboli zpětný finanční leasing) – sale and lease-back. Zpětný finanční leasing spočívá v prodeji věci uživatelem leasingové společnosti, která pak zpětně tomuto uživateli – nájemci stejnou věc pronajme na základě smlouvy o finančním leasingu. Při této operaci dochází k odprodeji a zpětnému finančnímu leasingu jak u nových, tak i u již používaných věcí.
Důvody uskutečnění zpětného finančního leasingu: -
rychlejší promítnutí hodnoty věci do nákladů – snížení daňového
základu. Při zpětném pronájmu se ve většině případů provádí: o ze strany nájemce zápočet pohledávky ve výši kupní ceny prodané věci se závazky ve výši předepsaného nájemného o ze předepsaného
strany
pronajímatele
nájemného
se
zápočet
závazkem
pohledávky ve
výši
ve
výši
kupní
ceny
za nakoupenou věc -
získání volných finančních prostředků. V tomto případě je kupní cena
za nakoupenou věc nabyvatelem – leasingovou společností skutečně uhrazena.
- 41 -
6.12.4. Výhody a nevýhody leasingu Výhody leasingu: •
uzavřením leasingové smlouvy se podnik může vyhnout problému
nedostatku finančních prostředků či špatné úvěrové schopnosti, které mohou vzniknout při pořizování majetku od výrobce či prodejce, podnik nemusí platit hotově jako v případě nákupu, leasing představuje nepřímou půjčku, •
pronajímatel má množství odborných znalostí z dané oblasti, je schopný
zabezpečit speciality na výběr zboží či údržbu a opravy, •
podmínky leasingového financování jsou sjednávány individuálně
podle konkrétních podmínek a situace podniku, leasingové splátky mohou být např. odvozovány od náběhové křivky výnosů z výroby či mohou respektovat sezónnost výroby, •
leasingové splátky představují při splnění určitých podmínek daňově
uznatelný náklad, •
nájemce může užívat majetek, aniž by podstupoval riziko, spojené
s pořízením majetku, např. riziko prodlužování doby výstavby, zvyšování ceny investice či riziko vlastnění majetku.
Nevýhody leasingu: •
leasingové financování je úzce účelově omezeno, leasingem např. nelze
financovat trvalý přírůstek oběžného majetku, •
využití leasingu jako formy financování vyžaduje, aby podnik
disponoval určitým množstvím vlastních zdrojů, a to na úhradu první navýšené splátky (akontace), •
užívací práva nájemce jsou omezena leasingovou smlouvou, je třeba
souhlasu pronajímatele při rekonstrukci či modernizaci majetku, •
v případě leasingového financování vzniká riziko rychlého zastarávání
věci či případné ztrátovosti investičního projektu, neboť pronajatý majetek podnik nemůže prodat jako nakoupený majetek a možnost vypovězení leasingové smlouvy je značně omezená,
- 42 -
•
v případě neplacení splátek může pronajímatel věc odejmout, a hrozí tak
riziko
nesplnění
cílových
parametrů
projektu,
dojde-li
k přerušení
jeho realizace (Tetřevová, 2006).
7. Rozhodování o dlouhodobém financování V následující části své práce nejdříve charakterizuji vybranou firmu, dále její investiční plány i možnosti financování a doporučím optimální zdroj financování s ohledem na výši nákladů, míru rizika, daňového zatížení a jiná hlediska.
7.1. Charakteristika firmy ABC s. r. o. vznikla 31. října 2003. Společnost je zapsána v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně. Hlavním předmětem podnikání společnosti je zprostředkování zaměstnání. Společnost sídlí v Brně. Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada, jejíž působnost vykonává jediný společník, který rozhoduje o všech skutečnostech, které jsou obsaženy v zakladatelské listině, schvaluje účetní závěrku a obchodní cíle společnosti a jmenuje jednatele. Společnost zaměstnává 4 zaměstnance. Při své podnikatelské činnosti společnost používá dlouhodobého hmotného i nehmotného majetku. Tento majetek je evidován v pořizovací ceně. Dlouhodobý hmotný majetek v pořizovací ceně do 5 tis. Kč a dlouhodobý nehmotný majetek v pořizovací ceně do 10 tis. Kč není vykazován v rozvaze a je účtován do nákladů v roce jeho pořízení. Majetkovou strukturu společnosti tvoří především výpočetní technika, kancelářská technika, telekomunikační technika, kancelářské vybavení a samozřejmě dopravní prostředek. Majetek společnosti není zatížen zástavním právem. O najetém majetku společnost účtuje tak, že zahrnuje nájemné do nákladů rovnoměrně po dobu trvání nájmu. Společnost má najaty kancelářské prostory na adrese sídla společnosti od společnosti Dorcadion, a. s., majetek najatý prostřednictvím smlouvy o finančním leasingu nemá žádný.
- 43 -
7.2. Investiční plány společnosti a možnosti financování Společnost ABC s. r. o. vlastní osobní automobil Škoda Fabia, který je již na konci své životnosti, ke konci loňského roku byl celý odepsán. Proto společnost zvažuje možnost pořízení nového automobilu. Jednalo by se o osobní automobil značky Škoda Superb 1,9TDi, za cenu 370.000 Kč. Jde o společnost s ručením omezeným, nemůže tedy využít všechny možnosti financování uvedené výše. V následující části práce budu tedy zvažovat možnost pořídit dlouhodobý hmotný majetek za hotové, dále možnost vzít si úvěr a také možnost využití služeb některé z leasingových společností. V případě úvěru i leasingu uvažuji dobu úhrady 5 let. Tato doba je dána dobou odepisování pořízeného majetku. Osobní automobil je zařazen do 2. odpisové skupiny s dobou odepisování 5 let. Přijatým postupem společnosti je lineární metoda odepisování tohoto druhu majetku. Výše koeficientu pro 1. rok je 11 %, u dalších let potom 22,25 %. Účetní odpisy jsou rovny daňovým. Každá z možností, kterou může společnost ABC s. r. o. využít, má své výhody a samozřejmě také nevýhody. Já se v práci zaměřím na daňové dopady, finanční náročnost pořízení, administrativní náročnost a možná rizika dané varianty. Následně provedu srovnání zjištěných výsledků. Pro zajištění srovnatelnosti kvantitativních údajů bude celková hodnota skutečných výdajů přepočtena na současnou hodnotu. K tomuto účelu využiji tzv. diskont, který odráží vliv úrokové sazby a sazby daně z příjmů.
7.3. Koupě za hotové Předpokladem volby této varianty je, že společnost bude disponovat dostatečnou výší volných finančních prostředků. Přesto i v situaci, kdy volné peněžní prostředky jsou k dispozici, nemusí být koupě za hotové automaticky nejvhodnější formou pořízení majetku. Je dobré srovnat tuto alternativu i s jinými možnosti financování, v daném případě s koupí na úvěr a finanční leasing. ABC s. r. o. může také zvažovat náklady obětované příležitosti. Náklady obětované příležitosti jsou obvykle definovány jako prospěch, o který je dotyčný
- 44 -
subjekt připraven tím, že se rozhodne pro jinou alternativu. Tou může být například uložení volných peněžních prostředků na termínovaný vklad. Prospěchem by zde byl získaný úrok. Hlavním znakem pořízení majetku za hotové je nutnost vysokého jednorázového výdaje peněžních prostředků. Tento výdaj nelze považovat pro daňové účely za výdaj daňově uznatelný. Daňovým nákladem se v případě odepisovaného dlouhodobého majetku rozumí pouze daňové odpisy vypočtené v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o daních z příjmů (Valouch, 2009). Daňové odpisy v jednotlivých letech a daňová úspora jsou uvedeny v následující tabulce:
Tab. č. 1 Výše odpisů a daňové úspory (v Kč) Rok 2009 2010 2011 2012 2013 Celkem
Odpisy 40.700 82.325 82.325 82.325 82.325 370.000
Daň. úspora 8.140 15.642 15.642 15.642 15.642 70.707
Zdroj: Vlastní zpracování
Při výpočtech jsem předpokládala sazbu daně z příjmu ve výši 20 % v roce 2009, a 19 % ve zbývajícím období. Celková daňová úspora za pětileté období činí 70.707 Kč. Náklady spojené s pořízením automobilu představují pořizovací cenu ve výši 370.000 Kč. Nepočítám zde s náklady, které by bylo nutné vynaložit při pořizování dlouhodobého hmotného majetku, jako jsou např. náklady na dopravu do místa koupě, náklady spojené se získáváním a vyhodnocováním informací o nabídkách jednotlivých společností, náklady na případné poradenství atd.
- 45 -
7.4. Leasing a leasingové společnosti Od počátku devadesátých let 20. století byly založeny desítky leasingových společností - malých i velkých, všeobecně zaměřených i komoditně specializovaných, celostátně
působících
i
regionálních,
domácích
i
kapitálově
propojených
se zahraničními bankami či významnými západními leasingovými firmami. Došlo i k všeobecnému rozšíření povědomí o využitelnosti, výhodách a limitech, ale i o zákonitostech a specifikách leasingu. Odpovídala tomu dynamika nárůstu objemů leasingu jednotlivých komodit i šíření jeho využití v jednotlivých skupinách zákazníků. Ruku v ruce s tím se rozvíjel i právní rámec pro leasing - soukromoprávní i veřejnoprávní, včetně daňového. Jinými slovy, leasing u nás již zdomácněl. Dnes již leasing působí jako rovnocenná alternativa dalších finančních produktů, zajišťujících užívání či pořízení potřebné majetkové hodnoty, ať již pro podnikatelské či spotřebitelské cíle. V průběhu minulých let se stabilizovalo komoditní zaměření našeho leasingu. V leasingu movitých věcí dominuje leasing dopravních prostředků. Jeho podíl na celkovém leasingu dlouhodobě dosahuje tři čtvrtiny, přičemž podíl leasingu osobních a užitkových vozů osciluje v jednotlivých letech kolem padesáti procent. V rámci leasingu osobních vozů přitom rok od roku roste podíl leasingu ojetých automobilů. Mezi zákazníky leasingových společností dlouhodobě převládají malí a střední podnikatelé ze sektoru služeb. Jsou příjemci téměř poloviny objemu leasingových obchodů (MM Publishing s. r. o., 2005). Leasingové společnosti, členové České leasingové a finanční asociace (ČLFA) předaly v roce 2007 do užívání movité věci za téměř 123 miliard korun (bez DPH), což v meziročním srovnání představuje u největších patnácti společností zvýšení o 14,94 %. Pokud vezmeme v úvahu, že členové ČLFA pokrývají téměř 97 % trhu, pak celkový objem leasingu dosáhl více než 126 miliard korun. V posledním desetiletí se tak objem leasingu movitých věcí zdvojnásobil. V roce 2007 vzrost nejen celkový objem profinancovaných prostředků, ale i počet uzavřených smluv. Členové ČLFA ohlásily v daném roce uzavření 163.731 smluv
- 46 -
o leasingu strojů, zařízení a dopravních prostředků, z toho 140.183 smluv o finančním leasingu a 23.548 smluv o operativním leasingu.
Tab. č. 2 Leasingové společnosti Společnosti podle nově uzavřených obchodů v roce 2007 ČSOB Leasing UniCredit Leasing CZ CETELEM ČR VB Leasing CZ ŠkoFIN CE Money Multiservis SG Equipment Finance Home Credit sAutoleasing IMMORENT ČR
mil. Kč bez DPH 20 145,63 13 350,60 11 350,00 10 523,66 10 302,00 9 294,00 9 154,42 8 321,84 6 468,38 6 212,61
Zdroj: ČLFA
Při výběru leasingové společnosti hrají roli následující faktory: -
silné finanční zázemí
-
cenové srovnání
-
doplňkové služby
-
nutné podklady
-
DPH u leasingu
-
pojištění u leasingu
-
leasingový koeficient
Společnost ABC s. r. o. by měla spolupracovat zásadně jen s renomovanou leasingovou společností, která má silné finanční zázemí. Neméně důležité jsou také doplňkové služby, jako je možnost předčasného ukončení leasingové smlouvy, výběru pojišťovny, individuálního pojištění, vyšších zůstatkových hodnot, delší doby financování či nepravidelného splácení (Štíchová, 2005).
- 47 -
7.4.1.
Administrativní náročnost leasingu
Jedním z důvodů, proč je leasing tak populární, je skutečnost, že ve srovnání s pořízením majetku na úvěr je tento způsob pořizování majetku administrativně méně náročný. Při vyřizování leasingové smlouvy je nutné méně procedur než v případě zařizování úvěru (Valouch, 2009).
7.4.2.
Leasingová smlouva
České právní předpisy obsahují celou řadu ustanovení týkajících se nájemních vztahů a smluv, nicméně vlastní pojem leasingová smlouva v právních předpisech nalézt nelze. Při uzavírání leasingových smluv se tedy vychází z nájemních smluv, které lze obvykle pro účely leasingu využít pouze částečně. Dále je pak využito ustanovení § 273 ObchZ, které umožňuje ve specifických částech leasingové smlouvy odkázat na všeobecné obchodní podmínky. V tomto případě se jedná zejména o všeobecné obchodní podmínky vytvořené Českou leasingovou a finanční asociací, které lze nalézt např. na oficiálních internetových stránkách této asociace www.clfa.cz.
Náležitosti leasingové smlouvy Leasingová smlouva by obecně měla mít alespoň tyto náležitosti (Valouch, 2009): 1. Identifikaci smluvních stran (nájemce a pronajímatele), tzn. název, sídlo, IČ, DIČ. 2. Předmět smlouvy – identifikaci pronajímaného předmětu (pokud možno co nejpřesnější, tzn. i výrobní číslo, číslo karoserie atd.). 3. Datum uzavření smlouvy. 4. Datum účinnosti smlouvy, je-li odlišné od data uzavření smlouvy – tímto datem se obvykle rozumí datum předání předmětu ve stavu obvyklém k užívání a důležité je proto, že od tohoto okamžiku dochází k účtování o nákladech a výnosech týkajících se leasingového vztahu. 5. Dobu trvání leasingové vztahu.
- 48 -
6. Údaj o ceně pronajatého předmětu – vstupní cena u pronajímatele, leasingová cena (Leasingovou cenou se rozumí cena, která je obvykle placena nájemcem v pravidelných splátkách pronajímateli.), odkupní cena po skončení pronájmu a splátky nájemného v průběhu leasingového vztahu. 7. Údaje o případné první mimořádné splátce, zálohách na splátky nájemného, zálohách na kupní cenu. 8. Obecné stanovení podmínek a povinností nájemce a pronajímatele – odborné užívání předmětu nájemcem, stanovení odpovědnosti za škody způsobené na pronajatém majetku, ustanovení o tom, zda nájemce může dát pronajatý předmět do podnájmu další osobě, povinnost oznámení škody pronajímateli nájemcem včetně stanovení termínu pro tento úkon atd. 9. Ustanovení o pojištění předmětu leasingu – kdo je povinen daný předmět pojistit, do bude platit pojistné atd. 10. Ustanovení o povinnosti provádět opravy na pronajatém majetku. 11. Ustanovení
o
skutečnosti,
zda
je
nájemce
oprávněn
provádět
na pronajatém majetku technické zhodnocení a dohodu o tom, kdo toto technické zhodnocení bude hradit a odpisovat. 12. Údaj o případných sankcích vyplývajících z nesplnění podmínek nájemcem
či
pronajímatelem
–
nehrazení
nájemného,
nesplnění
oznamovací povinnosti atd. 13. Údaj o případném ručení či garanci. 14. Ustanovení o případném předčasném ukončení smlouvy a podmínkách, za kterých toto předčasné ukončení lze provést – způsoby předčasného ukončení, např. dohodou, zničením předmětu leasingu, odcizením předmětu leasingu, písemnou výpovědí atd., stanovení povinností, které z toho pro nájemce a pronajímatele vyplývají atd. 15. Ustanovení o přechodu vlastnictví pronajatého majetku z pronajímatele na nájemce (u finančního leasingu).
- 49 -
16. Závěrečná ustanovení – např. za jakých podmínek lze smlouvy měnit v době trvání leasingu. 17. Podpisy obou smluvních stran, razítka. 18. Seznam příloh – např. splátkových kalendář.
Podklady k uzavření leasingové smlouvy Pro uzavření leasingové smlouvy je obvykle nutno mít k dispozici vybrané doklady, které leasingové společnosti pro uzavření smlouvy požadují. Uzavírá-li smlouvu nájemce s pronajímatelem, jehož hlavní činností není pronájem, pak se požadované dokumenty mohou lišit podle jednotlivých pronajímatelů, nicméně obecně lze očekávat, že požadované dokumenty a podklady pro uzavření leasingové smlouvy budou zhruba odpovídat požadavkům leasingových společností. Nájemce uzavírající leasingové smlouvy lze rozdělit na 3 samostatné skupiny: 1. Právnické osoby. 2. Fyzické osoby provozující podnikatelskou činnost. 3. Soukromé osoby.
V případě právnické osoby je možné očekávat, že leasingové společnosti budou požadovat od zástupce právnické osoby především tyto dokumenty (Valouch, 2009): 1. Ověřený
výpis
z obchodního
rejstříku
(případně
další
potvrzení
prokazující oprávnění zástupce právnické osoby k uzavření leasingové smlouvy). 2. Účetní závěrku (minimálně za poslední rok, často je vyžadována také mezitímní účetní závěrka běžného účetního období). 3. Přiznání k DPH za několik posledních zdaňovacích období. 4. Výpisy z bankovního účtu. 5. Přehled o příjmech a výdajích. 6. Případně doklady o ručitelích – způsobu ručení. 7. Přehled o dalších závazcích společnosti (přehled o úvěrech, půjčkách atd.).
- 50 -
7.4.3.
Doplňkové služby
V souvislosti s leasingem dopravních prostředků bývá stále častěji přímo do leasingové smlouvy zakomponováno povinné ručení a příp. i havarijní pojištění, které leasingové společnosti nabízejí za podstatně výhodnějších podmínek než běžné pojišťovny. Nájemci tak šetří čas a také peníze (Valouch, 2009).
7.4.4.
Právo volně disponovat s majetkem
V případě pořízení automobilu na leasing je celou dobu leasingu majetkem leasingové společnosti. Z toho také vyplývá, že u pronajatého majetku jsou značně omezena nájemcova práva s majetkem volně nakládat. Nájemce tak nemá oprávnění bez souhlasu pronajímatele na pronajatém majetku provádět úpravy či technické zhodnocení (Valouch, 2009).
7.4.5.
Daňové dopady leasingu
Z hlediska daňových dopadů leasingu platí, že za podmínek stanovených ZDP je placené nájemné daňově uznatelným nákladem. Nájemce však nemá možnost uplatňovat do daňových nákladů daňové odpisy, o těch se účtuje na straně pronajímatele (Valouch, 2009). V případě volby pořízení nového dopravního prostředku na leasing by společnost ABC s. r. o. využila služeb společnosti UniCredit Leasing CZ a to na základě dobrých obchodních vztahů z dřívější doby a také dobrých osobních vztahů. Po konzultaci s výše zmíněnou leasingovou společností by bylo možné sjednat leasing za následujících podmínek: -
doba pronájmu – 5 let,
-
leasingové splátky jsou hrazeny na konci roku,
-
v prvním roce je uhrazována zvýšená leasingová splátka 126.000 Kč,
-
v následujících čtyřech letech jsou hrazeny splátky ve výši 82.000 Kč,
-
odkupní cena na konci leasingu je symbolická ve výši 1.190 Kč.
- 51 -
Úsporu na dani za podmínek uvedených výše opět uvádí následující tabulka (v Kč):
Tab. č. 3 Daňová úspora při pořízení automobilu na leasing (v Kč) Rok 2009 2010 2011 2012 2013 Celkem
Náklady na pořízení 126.000 82.000 82.000 82.000 83.190 455.190
Daňové náklady 90.800 90.800 90.800 90.800 91.990 455.190
Daňová úspora 18.160 17.252 17.252 17.252 17.478 87.394
Zdroj: Vlastní zpracování
Náklady na pořízení zahrnují měsíční splátky, v případě roku 2009 také 1. zvýšenou splátku a v případě roku 2013 navíc odkupní cenu. U zvýšené leasingové splátky dochází k časovému rozlišení u nájemce prostřednictvím účtu 381 – Náklady příštích období, u pronajímatele prostřednictvím účtu 384 – Výnosy příštích období. Daňově uznatelným nákladem tedy jsou jednotlivé roční splátky navýšené o poměrnou část zvýšené leasingové splátky zaplacené v prvním roce. Celková daňová úspora za celé pětileté období činí 87.394 Kč, což je ve srovnání s pořízením auta za hotové vyšší. Na druhou stranu ale celkové náklady na pořízení převyšují 1. možnost o 85.190 Kč, což je způsobeno tzv. leasingovým koeficientem, tedy leasingovou marží v tomto případě ve výši 1,23.
7.5. Úvěr Snad už každá banka v České republice má ve své nabídce poskytování úvěrů a to jak fyzickým tak i právnickým osobám. Nabídka je opravdu velmi rozmanitá a hlavně velmi bohatá. Některé banky, např. ČSOB, navíc stanovují výhodnější podmínky pro své stávající klienty, jiné banky, např. mBank, nevyžadují poplatek za správu a vedení, případně za schválení a poskytnutí úvěru.
- 52 -
Vybrat si nejvýhodnější nabídku není jednoduché a hlavně to bává časově náročné. Každý z klientů upřednostňuje při výběru něco jiného. Někoho zajímá měsíční splátka, jiného doba placení či poplatky (Felcman, 2006).
7.5.1.
Administrativní náročnost
Ve srovnání s leasingem je tento způsob pořízení majetku administrativně více náročný.
V poslední
době však
přistupují
banky a jiné úvěrové instituce
pod konkurenčním tlakem leasingových společností také k omezování složitosti administrativního vyřizování úvěrů. Přesto je zřejmé, že požadavek na zajištění úvěrů musí být již z podstaty poskytovaných produktů vyšší než u leasingu. Banka je totiž oproti leasingové společnosti v nevýhodě, protože půjčuje peníze na majetek, který není jejím vlastnictvím. Právě nutnost získat vhodného ručitele nebo mít k dispozici majetek, který může společnost zatížit zástavním právem, vede ke složitější administrativě (Valouch, 2009). Úvěrový vztah mezi bankou a klientem začíná žádostí o poskytnutí úvěru a končí jeho splacením. Můžeme mluvit o úvěrovém procesu, který má pět částí (Fidlerová, 2007): 1. Žádost o poskytnutí úvěru. 2. Úvěrová analýza. Za klíčovou část úvěrové analýzy se považuje prověření hospodářské situace žadatele o úvěr. Banka prověřuje současnou i očekávanou budoucí hospodářskou situaci žadatele a snaží se zjistit, proč klient žádá o úvěr, zda mu banka může úvěr poskytnut, v jaké výši a za jakých podmínek. Banka posuzuje také vnější prostředí, v němž klient podniká, kvalitu managementu, organizaci podniku a postavení firmy na trhu. 3. Uzavření úvěrové smlouvy a uvolnění čerpání úvěru. 4. Kontrola dodržování podmínek úvěrové smlouvy. 5. Splácení úvěru a úroků, po kterém jsou záruky uvolněny.
- 53 -
7.5.2.
Úvěrová smlouva
Úvěrová smlouva je upravena Obchodním zákoníkem, zákon č. 513/1991 Sb., a to konkrétně v § 497 – § 507 – Smlouva o úvěru. Pro úvěrovou smlouvu je předepsána písemná forma, a tudíž i každá změna podmínek úvěrové smlouvy musí mít formu písemného dodatku. V úvěrové smlouvě se věřitel (banka) zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje tyto poskytnuté prostředky vrátit do doby splatnosti úvěru a zaplatit sjednané úroky.
Náležitosti úvěrové smlouvy Úvěrová smlouva by měla mít alespoň tyto náležitosti (Vinter, 2006): 1. Identifikace smluvních stran (věřitele a dlužníka), tzn. název, sídlo, IČO, DIČ. 2. Výše úvěru. 3. Výše úrokové sazby. 4. Způsob a termíny splácení úvěru a úroků. 5. Poplatky – může jít např. o poplatek za zpracování úvěru (obvykle je stanoven pevnou částkou nebo procentem z poskytnutého úvěru), poplatek za nečerpání úvěru (stanoven určitou procentní částkou z nečerpané částky úvěru splatnou čtvrtletně se zpětnou vazbou). 6. Doba splatnosti úvěru. 7. Forma financování: kontokorentní úvěr, krátkodobé půjčky, investiční úvěr atd. 8. Účel úvěru – tedy k čemu bude úvěr použit, např. financování provozních a investičních potřeb, nákup spotřebního zboží nebo služeb atd. 9. Způsob čerpání úvěru. 10. Měna úvěru – může být dohodnuta jedna měna nebo i více měn. 11. Úrokové období – dle dohody může jít o 1, 3, 6 nebo 12 měsíců. 12. Zajištění – zda úvěr je zajištěn či nikoli. 13. Číslo úvěrového účtu.
- 54 -
14. Eventuální sankční podmínky – pro případ neplnění podmínek úvěrové smlouvy, především formou smluvních pokut. 15. Práva a povinnosti klienta a banky. 16. Závěrečná ustanovení. 17. Datum uzavření smlouvy. 18. Podpisy zástupců banky a klienta. 19. Součástí úvěrové smlouvy jsou ještě další dokumenty, na které úvěrová smlouva odkazuje a které tvoří její přílohy. Jedná se obvykle o všeobecné obchodní podmínky banky, sazebník cen a odměn a doklady vztahující se k úvěrovým zárukám.
Podklady k uzavření úvěrové smlouvy Dle informací poskytnutých bankovními poradci ve Volksbank CZ, a. s. by bylo možné očekávat, že společnost žádající o úvěr bude muset předložit následující doklady: 1. Formulář vydaný příslušnou bankou, který je nutné vyplnit. Především se jedná o uvedení základních informací o firmě. 2. Aktuální kopie výpisu z obchodního rejstříku, ne starší více než 3 měsíce. 3. Rozvaha, výkaz zisků a ztrát, příloha k účetní závěrce (u osob vedoucích pouze daňovou evidenci postačí výkaz o majetku a závazcích a výkaz o příjmech a výdajích) a kopie daňového přiznání za poslední tři uzavřená účetní období. 4. Rozvaha a výkaz zisků a ztrát k aktuálnímu datu, ideálně v porovnání se srovnatelným obdobím minulého roku. 5. Výkaz cash-flow. 6. Potvrzení o bezdlužnosti vůči finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení a zdravotním pojišťovnám. 7. Přehled pohledávek a závazků.
- 55 -
8. Nezbytné podklady pro zajištění úvěru – pokud bylo dohodnuto použití zajišťovacích nástrojů (např. výpis z katastru nemovitostí nebo kopie katastrální mapy, doposud provedené odhady apod.). 9. Případně
další
dokumenty,
jejichž
důležitost
vyplyne
v průběhu
schvalovacího procesu.
7.5.3.
Právo volně disponovat s majetkem
Z hlediska práva volně disponovat s majetkem se výhody leasingu a úvěru obrací. Při pořízení majetku na úvěr se kupující stává vlastníkem kupovaného majetku v okamžiku podpisu kupní smlouvy. Omezení, které má nájemce v případě leasingové smlouvy, v případě koupě na úvěr neplatí (Valouch, 2009).
7.5.4.
Daňové dopady úvěru
V případě pořízení osobního automobilu na úvěru platí, že daňově uznatelným nákladem jsou placené úroky a poplatky spojené s uzavřením a vedením úvěrového účtu. Nájemce má také možnost při této alternativě uplatňovat daňové odpisy (Valouch, 2009). Jelikož uvažovaná společnost má běžný účet zřízen u Volksbanky CZ, a. s., předpokládám, že by žádala o úvěr právě u této finanční instituce a to z důvodů možných výhod stávajícího klienta. Velkou výhodou může být také urychlení procesu vyhodnocení bonity společnosti. Smlouva o úvěru by mohla být uzavřena za těchto podmínek: -
úvěr ve výši pořizovací ceny automobilu, tj. 370.000 Kč,
-
splatnost 5 let,
-
splátky placené na konci roku,
-
pevná úroková sazba 7,39 % p.a.,
-
jednorázový poplatek za zpracování úvěru ve výši 3.000 Kč,
-
poplatek za vedení úvěrového účtu ve výši 250 Kč měsíčně,
-
banka nepožaduje žádné zajištění.
- 56 -
Pro výpočet daňových dopadů je nutné nejdříve vyčíslit celkové náklady spojené s pořízením osobního automobilu (N). Za tímto účelem jsem vypočetla výši ročních splátek dle vzorce (Valach, 1997): rs = kde
i * (1 + i )
n
(1 + i )n − 1
*U ,
rs = výše roční splátky, i = úroková sazba, n = počet úrokovacích období, U = výše úvěru.
Náklady spojené s pořízení osobního automobilu na úvěr (v Kč) uvádí následující tabulka:
Tab. č. 4 Náklady na pořízení osobního automobilu prostřednictvím úvěru (v Kč) Rok
PZ úvěru
Splátka
Úrok
Úmor
KZ úvěru
2009 2010 2011 2012 2013 Celkem
370.000 306.159 237.600 163.975 84.909 -
91.184 91.184 91.184 91.184 91.184 455.919
27.343 22.625 17.559 12.118 62.75 85.919
63.841 68.559 73.625 79.066 84.909 370.000
306.159 237.600 163.975 84.909 0 -
Poplatek Poplatek za za N zpracování vedení úvěru účtu 3.000 3.000 97.184 0 3.000 94.184 0 3.000 94.184 0 3.000 94.184 0 3.000 94.184 3.000 15.000 473.919
Zdroj: Vlastní zpracování
Výše roční splátky, vypočtená dle vzorce uvedeného výše, činí 91.184 Kč. V každém roce je složena z úroku a tzv. úmoru. Úmorem ponižujeme zůstatkovou hodnotu úvěru. Celkové náklady činí 473.919 Kč a zahrnují roční splátky a poplatky hrazené v jednotlivých letech. V případě úvěru jsou daňovými náklady zaplacené úroky, bankovní poplatky a také daňové odpisy. Následující tabulka uvádí daňovou úsporu v jednotlivých letech při využití úvěru (v Kč).
- 57 -
Tab. č. 5 Daňová úspora při úvěru (v Kč) Rok
Úrok
Poplatek za zpracování úvěru
2009 2010 2011 2012 2013 Celkem
27.343 22.625 17.559 12.118 6.275 85.919
3.000 0 0 0 0 3.000
Poplatek za vedení účtu
Odpisy
3.000 3.000 3.000 3.000 3.000 15.000
40.700 82.325 82.325 82.325 82.325 370.000
Daňově uznatelné náklady celkem 74.043 107.950 102.884 97.443 91.600 473.919
Daňová úspora 14.809 20.511 19.548 18.514 17.404 90.785
Zdroj: Vlastní zpracování
Celková daňová úspora při úvěru za pětileté období činí 90.785 Kč. Ve srovnání s pořízením osobního automobilu za hotové a nebo na leasing vidíme, že daňová úspora je v tomto případě nejvyšší. Na druhou stranu také celkové náklady na úvěr převyšují celkové náklady pořízení majetku v případě hotovosti i leasingu.
7.6. Srovnání jednotlivých variant a doporučení Při podnikatelské činnosti je velice důležité využívat vhodné nástroje a prostředky a zajistit si takový majetek, prostřednictvím kterého může firma dobře plnit požadavky svých klientů a dosahovat vytyčených cílů. Vždyť i majetek může přinést určitou míru konkurenční výhody a zajistit určitou míru reprezentativnosti, velice totiž záleží na tom, jak firmu vidí její klienti a jak ji hodnotí navenek. Firmy se na trhu dostávají do velmi ostrého konkurenčního boje a finanční manažer tak musí rozhodovat nejen o tom, co pořídit, ale také o tom, kde na to vzít dostatečné peněžní prostředky. V případě společnosti ABC s. r. o. se tedy jedná o nákup osobního automobilu za cenu 370.000 Kč. Otázkou ale stále zůstává, zda využít finančního leasingu, bankovního úvěru či auto pořídit za hotové. Již byly v práci uvedeny celkové náklady jednotlivých variant pořízení majetku a také byla vypočtena daňová úspora a uvedeny některé důležité charakteristiky daných možností. Abychom však mohli jednotlivé alternativy porovnávat, je nutné zjistit, jaká je současná hodnota celkových výdajů. Celkové výdaje představují náklady na pořízení
- 58 -
majetku ponížené o daňovou úsporu. Přepočet na současnu hodnotu jsem provedla pomocí tzv. odúročitele neboli diskontu, jehož vzorec má tvar (Valach, 1997): o= kde
1
(1 + d )n
,
o = odúročitel, d = diskontní sazba, n = příslušné období.
K doplnění údajů do vzorce je nutné zjistit diskontní sazbu pomocí vzorce (Valach, 1997):
d = i * (1 − s ) , kde
d = diskontní sazba, i = úroková sazba z úvěru, s = sazba daně z příjmů právnických osob.
Na základě zjištěných a výše uvedených údajů tedy při výpočtech předpokládám úrokovou sazbu 7,39 %, sazbu daně z příjmů v roce 2009 ve výši 20 % a v dalších letech potom 19 %, diskontní sazbu pro rok 2009 ve výši 5,91 % a pro další léta 5,99 %.
Tab. č. 6 Kvantitativní srovnání jednotlivých variant pořízení majetku (v Kč) Rok Odúročitel
2009 0,944
2010 0,890
2011 0,840
2012 0,793
2013 0,748
Celkem -
Nákup za hotové
Náklady na pořízení Daňová úspora Skutečné výdaje Současná hodnota výdajů
0 0 0 0 370.000 8.140 15.642 15.642 15.642 15.642 361.860 -15.642 -15.642 -15.642 -15.642 341.661 -13.925 -13.138 -12.396 -11.696
370.000 70.707 299.293 290.505
Nákup na leasing
Náklady na pořízení Daňová úspora Skutečné výdaje Současná hodnota výdajů
126.000 18.160 107.840 101.820
82.000 17.252 64.748 57.641
82.000 17.252 64.748 54.385
82.000 17.252 64.748 51.314
83.190 17.478 65.712 49.136
455.190 87.394 367.796 314.297
Náklady na pořízení Nákup Daňová úspora na úvěr Skutečné výdaje Současná hodnota výdajů
97.184 14.809 82.375 77.777
94.184 20.511 73.673 65.586
94.184 19.548 74.636 62.691
94.184 18.514 75.670 59.969
94.184 17.404 76.780 57.413
473.919 90.785 383.134 323.436
Zdroj: Vlastní zpracování
- 59 -
Z tabulky je patrné, že nejvýhodnější zdroj financování potřeb společnosti ABC s. r. o. je nákup za hotové. Společnost v tomto případě zaznamená nejnižší daňovou úsporu, to je ale dáno tím, že není nutné platit žádné úroky ani leasingovou marži. Daňová úspora při platbě v hotovosti je nižší o 16.687 Kč ve srovnání s nákupem na leasing a o 20.078 Kč ve srovnání s nákupem na úvěr. Na druhou stranu současná hodnota výdajů je v případě platby v hotovosti nižší o 26.792 Kč ve srovnání s nákupem na leasing a o 32.931 Kč ve srovnání s nákupem na úvěr. Nízká současná hodnota výdajů tak kompenzuje nižší daňovou úsporu. Velkou nevýhodou platby v hotovosti je nutnost vynaložit peněžní prostředky v celkové výši kupní ceny osobního automobilu a to hned v prvním roce při nákupu. Právě to může být překážkou. Řada společností nemá k dispozici tak velkou sumu a proto musí využít cizích zdrojů. Je tedy nutné určit, zda je za daných podmínek výhodnější úvěr nebo finanční leasing. Z kvantitativního hlediska je, při posouzení výsledků uvedených v tabulce a srovnání především současné hodnoty celkových výdajů, výhodnější nákup automobilu na leasing. Společnost by v případě této varianty zaplatila o 9.139 Kč méně. Srovnání je ale nutné provést také z kvalitativního hlediska, tedy porovnat jednotlivé výhody a nevýhody a rizika spojená s úvěrem či leasingem. Vše je shrnuto v následující tabulce.
- 60 -
Tab. č. 7 Kvalitativní srovnání finančního leasingu a úvěru Hledisko Administrativní náročnost Pojištění
Právo volně nakládat s majetkem
Zajištění
Počáteční kapitál
Zadluženost podniku
Odpisy
Ukončení smlouvy
Charakteristika L: Administrativně méně náročný, menší časová náročnost. Ú: Administrativně více náročný, větší časová náročnost. L: Pojištění automobilu bývá sjednáno v rámci leasingové smlouvy. Ú: Pojištění si musí společnost sjednat sama. L: Značně omezena nájemcova práva, společnost musí mít souhlas leasingové společnosti. Ú: Automobil se stává majetkem společnosti, může s ním volně disponovat. L: Leasovaný majetek je předmětem ručení - v případě neplacení splátek hrozí odebrání majetku. Ú: Banka v tomto případě nepožaduje žádné zajištění. L: Společnost musí v prvním roce uhradit zvýšenou splátku, je tedy nutný větší počáteční kapitál. Ú: Společnost v prvním roce nemusí disponovat tak velkou peněžní částkou. L:Fakticky vzniklý závazek se neprojeví v rozvaze nezvyšujeme účetní zadluženost. Ú: Úvěr vykazujeme v rozvaze - zvyšujeme účetní zadluženost. L: Majetek odepisuje leasingová společnost. Ú: Majetek odepisuje kupující. L: Předčasné skončení smlouvy o finančním pronájmu představuje riziko zpětné daňové neuznatelnosti nákladů a hrozí penále. Ú: Úvěr je možno splatit předčasně bez jakýchkoli rizik.
Vyhrává Leasing
Leasing
Úvěr
Úvěr
Úvěr
Leasing
Úvěr
Úvěr
Zdroj: Valouch, 2009
Rozhodnutí o využití daných možností financování dlouhodobých potřeb společnosti ABC s. r. o. může být velmi složité. Pokud by společnost nedržela dostatek finančních prostředků v hotovosti a musela by zvažovat externí zdroje, stála by před otázkou, zda využít finanční leasing či úvěr. Tyto dvě alternativy stojí vedle sebe jako téměř rovnocenné. Za daných podmínek požadovaných společnostmi UniCredit Leasing CZ a Volksbanka CZ se jako finančně výhodnější jeví leasing. Avšak částka 9.139 Kč, kterou by společnost zaplatila navíc v případě úvěru, nemusí být pro společnost rozhodující. Velkou roli můžou hrát výhody a nevýhody uvedené v tabulce, které můžou být velice subjektivní a společnost jim může přikládat různou váhu. I přes to, že výhody úvěru převažují nad výhodami leasingu, doporučila bych společnosti ABC s. r. o. využít finančního leasingu poskytnutého společností UniCredit
- 61 -
Leasing CZ. Tato alternativa nejen že vykazuje nižší současnou hodnotu výdajů, ale také šetří čas při vyřizování leasingové i pojistné smlouvy. Navíc výhody úvěru jsou patrné především v průběhu prvního roku, kdy je nutný menší počáteční kapitál avšak v dalších letech se situace obrací ve prospěch leasingu. Výhodu úvěru spočívající v nulovém zajištění úvěrové smlouvy považuji za méně významnou, jelikož se jedná o prosperující a důvěryhodnou společnost, u které nepředpokládám, že by mohlo dojít k neplacení závazků.
8. Rozhodování o krátkodobém financování Náklady, hospodářský výsledek, finanční situaci podniku i postavení společnosti na trhu může z velké části ovlivňovat také rozhodování o krátkodobém financování. Je nutné dodržovat všechny pravidla a doporučované postupy. Společnost by měla dlouhodobý majetek financovat dlouhodobými zdroji a krátkodobý majetek financovat krátkodobými zdroji. Rozhodování o velikosti a struktuře oběžného majetku stejně jako rozhodování o způsobu financování krátkodobých potřeb představuje v podniku zásadní
činnosti, které by neměla žádná firma podceňovat. Jak bylo uvedeno v teoretické části této práce, řízení krátkodobého financování zahrnuje určení potřebné výše každé položky oběžných aktiv, tedy řízení zásob, pohledávek a peněžních prostředků a
dále určení způsobu financování oběžného
majetku. I nadále se budu zabývat společností ABC s. r. o. Tato společnost nevyrábí žádné výrobky, zaměřuje se na poskytování služeb v oblasti zprostředkovávání zaměstnání. V rámci zásob využívá společnost materiál, který je však určen k bezprostřední spotřebě a je účtován přímo do spotřeby. Jedná se především o kancelářské potřeby, pohonné hmoty, spotřební náplně, apod. Ve výkazech společnosti se tedy neobjevují žádné zásoby materiálu ani zboží. Společnost eviduje pouze nedokončenou výrobu k datu 31.12. daného roku v rámci účtu 121 spočívající ve vyčíslení nákladů na projekty, které byly započaty ke konci roku ale dokončeny a vyfakturovány až v následujícím období. V následující části práce se tedy zaměřím na řízení peněžních prostředků s cílem určit optimální stav s ohledem na náklady ušlé příležitosti a zajištění likvidity. V rámci
- 62 -
zdrojů financování krátkodobých potřeb se budu věnovat obchodnímu úvěru se zaměřením na využití skonta.
8.1. Řízení peněžních prostředků K zajištění každodenních potřeb podniku, k zabezpečení běžných úhrad a výdajů, pro případné výhodné nákupy a investování a k úhradě krátkodobých závazků je nutné mít dostatečnou výši krátkodobého majetku, především peněz v hotovosti a na bankovních účtech. Jeho výše však nesmí být příliš vysoká, neboť to vede k růstu nákladů. O platební schopnosti informují podnik ukazatele označené jako ukazatele likvidity, z nichž hojně využívaným je běžná likvidita. Tato udává kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky. Běžná likvidita by se měla pohybovat v rozmezí 1,5 – 2,5 a určíme ji dle vzorce (Živělová, 1998): BL =
kde
OA , KZ
BL = běžná likvidita, OA = oběžná aktiva, KZ = krátkodobé závazky.
Běžná likvidita zahrnuje vedle peněz v hotovosti a na bankovních účtech také krátkodobé pohledávky a zásoby. Pokud bychom chtěli určit, kolikrát jsou krátkodobé závazky pokryty pouze nejlikvidnějšími aktivy, tedy pouze peněžními prostředky, museli bychom využít hotovostní likvidity. Tato by se měla pohybovat v rozmezí 0,2 – 0,5 a vypočteme ji dle vzorce (Živělová, 1998): HL =
kde
FMKP , KZ
HL = hotovostní likvidita, FMKP = finanční majetek krátkodobé povahy, KZ = krátkodobé závazky.
- 63 -
Při výpočtech ukazatelů likvidity vycházím z rozvahy sestavené k 31. 12. 2008 (viz příloha). Hodnoty jsou uvedeny v tis. Kč. Důležitými údaji jsou:
Tab. č. 8 Údaje z rozvahy (v tis. Kč) Oběžná aktiva celkem Zásoby Krátkodobé pohledávky Krátkodobý finanční majetek Krátkodobé závazky
1.639 35 283 1.321 399
Zdroj: Rozvaha (viz příloha)
Při využití těchto údajů a doplnění do výše uvedených vzorců dostaneme následující hodnoty: Běžná likvidita Hotovostní likvidita
4,11 3,31
Je tedy zřejmé, že společnost ABC s. r. o. drží peněžní prostředky ve větší míře než je optimální. Tato skutečnost je dána především velkým zůstatkem na běžném účtu společnosti. Dochází tak k růstu nákladů souvisejících s ušlou příležitostí. Na základě zjištěných výsledků doporučuji společnosti, aby část volných peněžních prostředků převedla na účet s vyšším úročením a tedy větším zhodnocováním peněz, jelikož běžný účet přináší malý výnos. Co se týká výše částky, může jít o 600.000 Kč. Volksbank CZ nabízí svým klientům spořící účet určený pro podnikatele, jehož vedení banka poskytuje zdarma. Společnost si může zvolit vklad bez vázanosti prostředků, tedy peníze mít kdykoli k dispozici a to za úrok 2,53 % p.a. garantovaný do 30. 6. 2009 nebo zvolit určité období s garantovanou úrokovou sazbou, a to 3,03 % p.a. na 12 měsíců a 3,33 % na 24 měsíců. Pokud by společnost ABC s. r. o. evidovala 600.000 Kč na tomto spořícím účtu s dobou splatnosti 12 nebo 24 měsíců, byla by podoba rozvahy následující:
- 64 -
Tab. č. 9 Doporučovaná podoba rozvahy k datu 31. 12. 2008 (v tis. Kč) Aktiva celkem Pohledávky za upsaný základní kapitál Dlouhodobý majetek Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý finanční majetek Oběžná aktiva celkem Zásoby Dlouhodobé pohledávky Krátkodobé pohledávky Krátkodobý finanční majetek Časové rozlišení
2.005 Pasiva celkem 0 775 0 175 600 1.039 35 0 283 721 191
2.005
Vlastní kapitál
1.606
Základní kapitál Kapitálové fondy Rezervní fond HV Cizí zdroje Rezervy Dlouhodobé závazky Krátkodobé závazky Bankovní úvěry Časové rozlišení
200 0 20 1.386 399 0 0 399 0 0
Zdroj: Vlastní zpracování
Společnost by za těchto podmínek vykazovala následující hodnoty: Běžná likvidita Hotovostní likvidita
2,60 1,81
Stále by byla zajištěna platební schopnost, jelikož hodnoty i za těchto podmínek převyšují doporučovanou mez. Společnost by tedy byla schopna dostát svým závazkům a disponovala by peněžními prostředky na úhradu běžných provozních nákladů. Navíc by však společnost získala úroky ze spořícího účtu.
Tab. č. 10 Úroky připsané na spořící účet (v Kč) Délka období Vklad bez vázanosti prostředků Vklad na 12 měsíců Vklad na 24 měsíců
12 měsíců 15.180 18.180 -
24 měsíců 30.360 39.960
Zdroj: Vlastní zpracování
Při využití možnosti vložit peníze na spořící účet a mít je kdykoli k dispozici, by společnost získala po 12 měsících úroky ve výši 15.180 Kč a po 24 měsících ve výši 30.360 Kč. To ale pouze za předpokladu, že úroková sazba bude po celé období stejná, tedy 2,53 %.
- 65 -
V případě vkladu na 12 měsíců s garantovanou úrokovou sazbou 3,03 % by společnosti získala 18.180 Kč a v případě vkladu na 24 měsíců s garantovanou úrokovou sazbou 3,33 % by výše získaného úroku činila 39.960 Kč. Velkou nevýhodnou ukazatelů likvidity je skutečnost, že zohledňují situaci pouze k určitému okamžiku, v tomto případě tedy k datu 31. 12. 2008. V průběhu následujícího období může dojít k různým změnám a tedy i ke změnám hodnot ukazatelů likvidity. Z tohoto důvodu doporučuji společnosti ABC s. r. o. převést částku 600.000 Kč na spořící účet bez vázanosti peněžních prostředků. Společnost v tomto případě sice vykazuje nižší připsané úroky na účet a hrozí zde riziko poklesu úrokové sazby,
na
druhou
stranu
ale
společnost
předchází
riziku
mimořádných
nepředpokládaných výdajů, které by v případě vázanosti peněžních prostředků nebyla schopna hradit.
8.2. Obchodní úvěr V rámci následující krátké subkapitoly se budu zabývat nejběžnějším zdrojem krátkodobého financování, kterým je dodavatelský úvěr. Ten vzniká na základě přijetí faktury s možností odložené platby za přijaté zboží nebo služby. Významným dodavatelem společnosti ABC s. r. o. je společnost MAFRA, a. s., která zajišťuje inzerci volných pracovních míst v nejčtenějších denících České republiky. Faktury s vyúčtováním poskytnutých služeb vystavuje s dobou splatnosti 14 dní. Pokud však odběratel uhradí fakturu do 10 dnů, poskytne dodavatel slevu ve výši 2 % z celkové částky. Tím, že společnost MAFRA, a. s. umožní odložit platbu za služby, které jsou již poskytnuty, vznikne obchodní úvěr, na straně dodavatele jde o pohledávku, na straně odběratele se jedná o závazek. Právě pro odběratele, tedy společnost ABC s. r. o., představuje tento obchodní vztah zdroj financování, jelikož má možnost po dobu splatnosti faktury s penězi dále nakládat. V tomto daném případě se může navíc společnost ABC s. r. o. rozhodnout, zda zaplatí celou částku až po 2 týdnech, nebo zda využije možnosti skonta a cenu uhradí do 10 dnů se slevou 2 %.
- 66 -
MAFRA, a. s. je již dlouholetým obchodním partnerem společnosti a průměrná hodnota faktury se pohybuje kolem 60.000 Kč měsíčně. ABC s. r. o. slevu běžně využívá a cenu hradí v dřívějším možném termínu. Tuto volbu považuji za velice výhodnou. Při platbě do 10 dnů, získá společnost slevu ve výši 1.200 Kč, uhradí tedy
částku 58.800 Kč. Pokud by této možnosti nebylo využito a peníze v hodnotě 60.000 Kč by byly například uloženy na spořícím účtu s úrokem 2,53 % p.a. po dobu 14 dnů, potom by se výnos rovnal pouze 58 Kč (60.000*0,0253/365*14) a celkové náklady by
činily 59.942 Kč.
- 67 -
9. Závěr Během podnikatelské činnosti je nutné téměř každý den financovat provozní náklady, využívat různý dlouhodobý i krátkodobý majetek, plnit vytyčené cíle a plány. U řady firem navíc vzniká nutnost občasných mimořádných peněžních výdajů. Rozhodování o financování je významná součást podnikových rozhodovacích procesů, které by společnosti neměly podceňovat, a kterým by měly věnovat značnou pozornost. Respektování pravidel financování, optimalizace finanční struktury podniku a kvalitní finanční manažer – to jsou důležité faktory, které mohou zajistit bezproblémový chod firmy, optimální hodnoty ukazatelů likvidity, růst tržeb či podílu na trhu a mohou znamenat pro společnost důležitou konkurenční výhodu. Finanční rozhodování lze rozdělit na dvě důležité oblasti. V rámci dlouhodobého finančního rozhodování podnik řeší strukturu kapitálu a dlouhodobého majetku. Druhou neméně významnou oblastí je potom rozhodování o krátkodobém financování, tedy o jednotlivých složkách oběžného majetku. Výběr optimálního zdroje či optimální kombinace finančních zdrojů vyžaduje v prvé řadě vymezení dostupných variant. V úvahu je nutné také vzít faktory jako např. povahu příslušného oboru podnikání, právní formu a velikost daného subjektu, strukturu a objem aktiv podniku, aktuální situaci na kapitálovém trhu, dostupnost jednotlivých finančních zdrojů či zvyklosti podnikového managementu. Obecně doporučované postupy a pravidla a jednotlivé finanční zdroje, jejich podstata, výhody a nevýhody jsou rozebrány v rámci teoretické části této diplomové práce. Poté následuje řešení praktického příkladu. Zaměřila jsem se na společnost s ručením omezeným, která se zabývá zprostředkováním zaměstnání a uvažuje o koupi osobního automobilu Škoda Superb 1,9TDi, za cenu 370.000 Kč. S přihlédnutím k právní formě této společnosti uvažuji o 3 možných způsobech financování – koupě osobního automobilu za hotové, pořízení na leasing a na úvěr. U daných variant jsem určila náklady na pořízení, u koupě za hotové jde o částku rovnající se pořizovací ceně, v případě leasingu jde o pořizovací cenu navýšenou o tzv. leasingovou marži, v případě úvěru je nutné počítat s úroky. Dále jsem vyčíslila skutečné výdaje na jednotlivé varianty, tedy náklady na pořízení ponížené o vypočtenou daňovou úsporu na dani
- 68 -
z příjmů právnických osob. Pro možnost vzájemného srovnání byly skutečné výdaje přepočteny na současnou hodnotu pomocí tzv. diskontu. Jako nejvýhodnější varianta se jeví nákup dlouhodobého hmotného majetku za hotové se současnou hodnotou výdajů ve výši 290.505 Kč, tato možnost je však spojena s nutností vynaložit peněžní prostředky v celkové výši pořizovací ceny ihned v prvním roce. Dále jsem tedy uvažovala o možnosti, že daná společnost nebude disponovat dostatečným finančním obnosem, což se však později ukázalo jako nepravdivé. Při srovnání výhodnosti leasingu a úvěru se za daných podmínek požadovaných společnostmi UniCredit Leasing CZ a Volksbanka CZ jako finančně výhodnější jeví leasing se současnou hodnotou výdajů nižší o 9.139 Kč a významnou časovou úsporou. V rámci 7. kapitoly, zabývající se krátkodobým finančním rozhodováním, jsem se zaměřila na řízení peněžních prostředků. Na základě vypočtených hodnot ukazatelů likvidity jsem zjistila, že firma drží příliš velkou finanční hotovost, doporučila jsem tedy společnosti ABC s. r. o. část peněž z běžného účtu převést na spořící účet u své banky s úrokem 2,53 % p.a. čímž se značně sníží náklady ušlé příležitosti a likvidita podniku bude stále dosahovat vyšších než doporučovaných hodnot. Také je možné, v případě, že se společnost rozhodne pro nákup osobního automobilu, tento majetek pořídit za hotové a nezvyšovat zadluženost. Dále jsem se v této kapitole krátce zabývala obchodním úvěrem a výhodností skonta. Na závěr lze konstatovat, že doporučení uvedená v této práci se týkají pouze konkrétní společnosti, která čelí určitým podmínkám dané bankovní a leasingové společnosti a disponuje dostatečným dlouhodobým i oběžným majetkem. Na trhu může existovat banka s lepší nabídkou úvěru, vypočtené výsledky by se pak mohly značně lišit a doporučení by mohla mít opačný charakter. Je tedy nutné mít před každým rozhodnutím dostatek informací o současné situaci na trhu.
- 69 -
10. Zdroje informací AUDIT ÚČETNICTVÍ. Leasing – účetní a daňové aspekty, specifické leasingové operace [on line]. Citováno 5. ledna 2009. Dostupné na World Wide Web:
<www.auditucetnictvi.cz/web/smernice/Leasing1.doc>. FELCMAN,
M.
Bankovní
spotřebitelské
úvěry
[on
line].
Citováno
20. dubna 2009. Dostupné na World Wide Web:
. FIDLEROVÁ, T. Možnosti využití finanční analýzy při hodnocení bonity klienta z pohledu bankovního sektoru [on line]. Citováno 23. dubna 2009. Dostupné na World
Wide Web: . HORÁK, V. Řízení pracovního kapitálu [on line]. Citováno 16. února 2009. Dostupné na World Wide Web: . KLOSOWSKI, P. Rezervní fond v české a polské společnosti s ručením omezeným [on
line].
Citováno
26.
ledna
2009.
Dostupné
na
World
Wide
Web:
. MM PUBLISHING. Vývoj leasingového trhu v ČR [on line]. Citováno 15. dubna 2009. Dostupné na World Wide Web: . ŠTÍCHOVÁ, K. Jak vybrat leasingovou společnost [on line]. Citováno 14. dubna 2009. Dostupné na World Wide Web: . TETŘEVOVÁ, L. Financování projektů. Praha: Professional Publishing, 2006. 182 s. ISBN 80-86946-09-6. VALACH, J. A KOL. Finanční řízení podniku. Praha: Ekopress, 1997. 247 s. ISBN 80-901991-6-X. VALOUCH, P. Leasing v praxi - praktický průvodce. Praha: Grada Publishing, 2009. 128 s. ISBN 978-80-247-2923-7.
- 70 -
VINTER, J. Úvěrová smlouva: nástrahy a náležitosti [on line]. Citováno 13. dubna 2009. Dostupné na World Wide Web: . WIKIPEDIE. Revolvingový úvěr [on line]. Citováno 24. února 2009. Dostupné na World Wide Web: . WÖHE, G., KISLINGEROVÁ, E. Úvod do podnikového hospodářství. Praha: C. H. Beck, 2007. 928 s. ISBN 978-80-7179-897-2. ŽIVĚLOVÁ, I. Finanční řízení podniku I. Brno: MZLU,1998. 105 s. ISBN 807157-339-6.
www.clfa.cz www.czso.cz Osobní, telefonická a emailová komunikace se společnostmi
- 71 -
11. Seznam tabulek TAB. Č. 1 VÝŠE ODPISŮ A DAŇOVÉ ÚSPORY (V KČ)..................................................................... - 45 TAB. Č. 2 LEASINGOVÉ SPOLEČNOSTI ........................................................................................ - 47 TAB. Č. 3 DAŇOVÁ ÚSPORA PŘI POŘÍZENÍ AUTOMOBILU NA LEASING (V KČ).............................. - 52 TAB. Č. 4 NÁKLADY NA POŘÍZENÍ OSOBNÍHO AUTOMOBILU PROSTŘEDNICTVÍM ÚVĚRU (V KČ) ... - 57 TAB. Č. 5 DAŇOVÁ ÚSPORA PŘI ÚVĚRU (V KČ)........................................................................... - 58 TAB. Č. 6 KVANTITATIVNÍ SROVNÁNÍ JEDNOTLIVÝCH VARIANT POŘÍZENÍ MAJETKU (V KČ) .......... - 59 TAB. Č. 7 KVALITATIVNÍ SROVNÁNÍ FINANČNÍHO LEASINGU A ÚVĚRU ......................................... - 61 TAB. Č. 8 ÚDAJE Z ROZVAHY (V TIS. KČ).................................................................................... - 64 TAB. Č. 9 DOPORUČOVANÁ PODOBA ROZVAHY K DATU 31. 12. 2008 (V TIS. KČ)........................ - 65 TAB. Č. 10 ÚROKY PŘIPSANÉ NA SPOŘÍCÍ ÚČET (V KČ)............................................................... - 65 -
- 72 -
12. Přílohy PŘÍLOHA Č. 1 ROZVAHA K 31. 12. 2008 PŘÍLOHA Č. 2 VÝKAZ ZISKŮ A ZTRÁT K 31. 12. 2008
- 73 -
