ZDROJE DOBRÝCH ZPRÁV

Ze 68 našich vín jsme získali 60 medailí!!!

Jak vinaři pomáhají nemocným dětem Iva Kováříková, Luboš Bárta, Rochester - V Rochesteru u jezera Ontario skončil 12. ročník Finger Lakes International Wine Competition – největší benefiční charitativní soutěže na světě a prý největší ze všech soutěží ledových vín. Rochester se koncem března stal oslavou lidskosti, obětavosti a odvahy. A také místem skutečného triumfu moravských a slovenských vín, která si vysloužila standing ovations, potlesk ve stoje.

ZDROJE DOBRÝCH ZPRÁV Když člověk o něčem píše, měl by pro to mít dobrý důvod. A když vydavatel věnuje jedné soutěži tolik prostoru, jako my Finger Lakes, musí ten důvod být o to pádnější. Tentokrát je těch důvodů opravdu hodně. Ještě nezažité čerstvé emoce nutí říci hned na začátku, že to byla jedna z nejkrásnějších soutěží, jakých jsme se za poslední roky zúčastnili. Ještě dnes po návratu cítíme její všeobjímající atmosféru vstřícnosti a přátelství, těžko reprodukovatelný všudypřítomný pocit, že se děje něco správného pro dobrou věc. Tou správnou věcí byla naprostá a úplná benefice pro Camp Good Days and Special Times, tábor, který založil před třiatřiceti lety Gary Mervis pro zlepšení života dětí postižených rakovinou. O něm více za chvíli. Vlastenectví a národní hrdost nedají smlčet, že Česko a Slovensko nechalo v Americe významný pozitivní otisk. Že sám fakt účasti jen těžko uvěřitelných

30 / www.e-sommelier.cz

68 vín pořadatele dojal a zisk 60 medailí přivedl k neskrývanému nadšení. Že nás naopak udivilo, jak překvapivě mnoho Američanů nejen ví, kde je Československo, Česko nebo Slovensko. V USA znají dobře Dvořákovu Novosvětskou, Václava Havla a hokejisty. A jak řekl v zá-

věrečném projevu zakladatel soutěže Peter Parts – od této chvíle i naše vinařství. Nejvýše z našich vín se dostalo Chardonnay 2011 pozdní sběr z Vinařství U Kapličky, kterému ve finálovém rozstřelu chyběl jen krůček k titulu šampiona odrůdy! Kaplička Dalibora Babáčka se v Americe stala i nejúspěšnějším moravským vinařstvím díky velké zlaté za již zmíněné Chardonnay, zlatu za Pálavu 2011 a třem stříbrným medailím. Skvělé zlaté medaile získala dále vinařství MUDr. Pavla Kosíka z Tvrdonic za Sauvignon 2011, Moravíno Valtice za Ryzlink rýnský 2011 a zazářila i dvě čer-

Finálová komise pro ledová vína, v čele Ron Daugherty.

SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN barikové Chardonnay. Jak jinak. A další zvláštní cena Best-in-Class Cabernet Sauvignon jde do Chateau Ste. Michelle ze státu Washington na západním pobřeží mezi Kalifornií a kanadskou hranicí za Canoe Ridge Cabernet Sauvignon 2009. V soutěži ledových vín, která jsou tady doma všude kolem na sever i na jih od kanadské hranice, vyhrál mezi více než 250 vzorky cenu Crystal Grape Award stoprocentní ryzlink A Capella 2008 Ice Wine z vinařství Black Star Farms ze Suttons Bay z Michiganu. A nejvíc medailí v soutěži získal kalifornský gigant Ernest&Julio Gallo, největší rodinné vinařství světa. Samá americká vína, americké firmy – a přitom všichni nejvíce tleskali vínům z Moravy a ze Slovenska. Jak to? O tom je tahle reportáž.

Ředitel soutěže David G. Male.

vená - LIVI Dubňany pozlatilo své Zweigeltrebe 2009 a Vinařství LTM Dvořáček Merlot 2008 barrique. Dalšími 17 stříbrnými a 12 bronzovými medailemi byla oceněna moravská vinařství Čech, Kosík, LIVI Dubňany, Maňák, Moravíno, LTM Dvořáček, Sonberk, Josef Valihrach, Vladimír Tetur, Vinařství Volařík, Vinařství U Kapličky, Vinofol a Vinselekt Michlovský. A nezůstali jsme v tom sami - nejúspěšnějším slovenským vinařem na benefiční soutěži v USA se stal Martin Pomfy díky Double Gold za Mavín Pinot Gris 2011, zlatu za Chardonnay 2011, třem stříbrným a třem bronzovým medailím. Dvěma zlatými (Ryzlink vlašský 2011 a rosé Cabernet Sauvignon) a dvěma stříbrnými medailemi bylo oceněno vinařství Janoušek z Pezinku a zlaté je i tokajské Cuvée 2009 Jaroslava Ostrožoviče. Kompletní výsledky soutěže jsou na http://www.fliwc.com/results/2012results.asp. Pokud by snad přeci jen bylo třeba skvělý medailový zisk rozklíčovat podle zemí, pak Česká republika má 1 double gold, 5 gold, 17 silver a 12 krát bronz, Slovensko také jednu Velkou zlatou, 4 zlaté, šestnáctkrát stříbro a 4 bronzové. Protože by někdo mohl namítnout, kdoví, jak že to s těmi medailemi bylo, cítíme, že je třeba rovnou říci, že soutěže se zúčastnilo přes 3200 vín, v tom 83% amerických, a také přes 500 vín z 22 zemí světa. Soutěžilo 756 vinařství v tom 109 ze státu New York. Double Gold získalo jen 80 vín, t.j. 2,5% z celkového počtu, v tom 55 z USA, 17 z Kanady, po dvou Argentina a Chorvatsko, a po jedné Česká republika, Slovensko, Rakousko a Slovinsko. Zlatých bylo necelých 7,5%, tedy čísla srovnatelná s jakoukoliv jinou světovou soutěží.

Stříbro získalo 33% soutěžících vín a tak vlastně jen „bramborový“ bronz je jaksi navíc nad běžné standardy. Zpravodajská povinnost velí oslavit nejvýše oceněná vína soutěže. Zvláštní cenu za nejlepší ryzlink John Rose Award získalo Chateau Fontaine od michiganského jezera Leelanau za Dry White Riesling 2011. Speciální cena Best-inClass Chardonnay patří Merryvale Vineyards z Kalifornie za mohutné Některé vzorky přijely i s minikamerou.

RETROSPEKTIVA ÚSPĚCHU Všechno začalo před třemi lety, kdy jsem se v Québecu na Sélections Mondiales des Vins poprvé setkal se soutěží pojmenovanou po jezerech Finger Lakes. Waifro Cavaliere mě tehdy povodil po kanadských vinařstvích v oblasti Niagary a jezera Ontario (SOMMELIER 4/2009) a Rochester leží vlastně „jen“ přes vodu. Za hezkého počasí je vidět pouhým okem americký břeh z otočné, 350 metrů nad zemí situované restaurace na CN Tower v Torontu, v době své výstavby v roce 1976 nejvyšší věže světa s 553 metry až po vrchol. Byl to kupodivu Raúl Castellani z Argentiny, zakladatel řady soutěží, jako Vinus, La Mujer Elige, Vinos Panama a dalších, kdo mi začal vyprávět poutavý příběh téhle zvláštní soutěže,

Volunteers nejsou zdaleka jen důchodci a maminky v domácnosti. Jednou z dobrovolnic, která podporuje soutěž od prvního ročníku, je Kim DiChario, prezidentka nábytkářské společnosti Office By Design Inc. z Pittsfordu. A třeba Anne Vercelli přijela sbírat výsledkové archy až z Kalifornie.

www.e-sommelier.cz / 31

SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN a přidali se k němu John a Petronella Salvi z Margaux, David Henault z Champagne, nebo svými víny i u nás dobře známý Ralf Anselmann. A nejvíc Moshe Spak, který je kamarád s každým od vína na světě. Když vloni na podzim přišlo pozvání, věděl jsem toho dost, abych měl upřímnou radost. Ze Sauvignon fora vím, jak jsme vděční, když nám někdo na druhém konci světa pomůže s akvizicí vzorků, a tak když David G. Male požádal časopis SOMMELIER o takovou pomoc, rádi jsme ji přislíbili. Posílali jsme už vína na soutěže do Izraele, do Moldavska, do Vídně, do Štrasburku, Cannes, Madridu, dokonce rekordních 209 vzorků až do Valladolidu! Jak ukázalo několik následujících týdnů, zkušenost z USA nám chyběla... S velkým předstihem jsme oslovili desítku spedičních firem, za jakých podmínek jsou schopny dopravit do USA nějakých deset, dvacet vzorků vín. Odpovědi i ceny byly velmi různé, ale jedna měla být varující. „Víno? Alkohol do USA nevozíme!“ Zanedlouho jsme se měli dozvědět, proč. DHL, Fedex nebo UPS sice přepravu vín nabídly, ale jejich ceny by už prakticky předem rozhodly o zájmu či spíše nezájmu vinařů, pro něž je cena dopravy velmi limitujícím faktorem. A loňská zkušenost s DHL, která dokázala ztratit NVC paletu vín cestou do Kanady, také nebyla nijak přesvědčující. Ve výběru zůstaly tři společnosti, později dvě. Na jednu stranu sice výrazně levnější, než světově zasíťovaní spediční giganti, na druhou ale zbylo více vyřizování na nás. Museli jsme získat registraci FDA u amerického ministerstva zemědělství, přihlásit se k protibioteroristickému aktu, on-line vyplnit spoustu stránek dotazníků. Připravili jsme překlady přihlášek a vypracovali návody, jak je vyplnit. Ro-

Americký novinář Michael Schaefer a skvělé sestry Chris a Jayne Van Zile

Krabice naskládané na fiktivní paletě u nás v předsíni. zeslali jsme obtisky se čtyřmi různými registračními čísly pořadatele pro federální daň, registraci u U.S. Food and Drug Administration, newyorskou státní registraci ATT&TB a „alkoholickou“ registraci

u Liquor Authority státu New York a s prohlášením, že se jedná o neprodejný vzorek. Ty museli naši vinaři nalepit na každou soutěžní láhev i na karton. Ještě deset dnů před odesláním jsme měli v mailu jen něco málo přes deset přihlášek. Tak jsme zarezervovali prostor na malou paletu do 20 vzorků. Pak – naštěstí – nastalo to, co před většinou soutěží. Poslali jsme poslední sérii mailů, že za týden je závěrka, a nestačili jsme se divit. Vedle sběrného místa v naší redakci v Hrusicích nám nabídl možnost sběru vzorků Miloš Michlovský v Rakvicích, na Slovensku pomohli s akvizicí a soustředěním vzorků Edita Ďurčová a Robo Müller. Když Eva Vlková dva dny před odvozem hlásila, že má asi 50 krabic, nadechli jsme se a změnili rezervaci na velkou paletu. Jenže efekt poslední chvíle fungoval dál. Vlastík Černý z Valtic, který nám vzorky přivezl do Hrusic, tu složil skoro 80 krabic s víny! To se na paletu vejít nemohlo...

Poslední série dne byly jako duha. Po vínech mezinárodních i lokálních odrůd přišla vína ovocná včetně dýňového, rebarborového, brusinkového, aroniového či, levandulovéhoi, finále patřilo čistým i ovocem, aromatizovaným medovinám.


SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN lené výšky 105 cm. Dobrá skládačka! Do rána jsme pak psali doprovodné papíry, proforma faktury, seznamy, čemu jsou vína z odrůd, o nichž v Americe v životě neslyšeli, podobná, do jaké série patří... Když jsme druhý den náklad dovezli do DM Carga na Ruzyňské letiště, chodili se na nás dívat s přesvědčením, že po střechu plný Passat beden se na paletu nemůže vejít. Díky nočnímu tréninku se nejen na paletu náklad vešel, ale do výškového limitu ještě dva centimetry chyběly... Tak jsme předali náklad profesionálům a už se jen báli, aby dorazil na místo určení v pořádku. Je třeba po pravdě říci, že kdybychom nezvolili DM Cargo, asi by nedorazil. Karel Javorský si vzal věc za svou a zásilku nejen sledoval přes LonZdejší volunteers, to byla bezva parta nadšených lidí od studentů přes rodinné příslušníky degustátorů, lidi z campu, až po devadesátiletou „mom Zweig“, která je spolehlivou dobrou duší soutěže od jejího začátku před 12 léty a ani ve svých devadesáti si nedá vzít práci u ručního mytí degustačních riedlovek. Stejně jsme museli všechny krabice rozbalit, láhve zkontrolovat a kde to bylo potřeba, utěsnit bublinkatou fólií, takže jsme rychle přišli na to, že ve většině krabic jsou jen 4 lahve a dvě pozice volné, protože pořadatel žádal jen 4 lahve od

vzorku. Tak jsme je během dlouhého večera v garáži přeskládali, vytvořili a utěsnili 56 malých kartonů a čtyři velké po dvanácti, v předsíni jsme namalovali na zem půdorys palety a snažili se na ní bedny vyskládat až do maximální povo-


SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN dýn až za oceán, ale kdykoli se cestou vyskytl problém (a že nebyl jen jeden) vždy našel řešení. Volali jsme si průběžně, dokonce i v jednu v noci. Díky pomoci jeho kamarádů Mike Jacobyho a Karla Drvoty z New Yorku, kteří za mořem zajistili odbavení a propuštění vzorků na americkou půdu, se nakonec během pouhých čtyř dnů od podání podařilo dopravit houštím amerických předpisů, příkazů a zákazů 368 kilo vína až do kempu Good Days! „Ještě teď nevěřím, jak hladce to šlo,“ komentoval jeho výkon Karl Rudolfs, který v Rochesteru zásilku přijímal. Vše dopadlo dobře a v Campu Good Days měla vína ještě tři neděle na to, aby se před soutěží zklidnila a nabyla plné kondice.

GOOD MORNING! Není nic lehkého otevřít za dva dny tři a půl tisíce láhví. Parta šesti chlapů to nejen zvládla, ale ještě si na hotelovém koberci pro radost rozdělala táborový oheň (i když jen elektrický z vlajících hadříků a žároviček), sestavila táborová křesla, rozbalila chlebníky a vytáhla kovové placatice. „How do you like my beach?“ zeptal se mě Tom King, když jsem je fotil.

Lorraine Hems a Carl Brandhorst Dlouho jsem přemýšlel, jak popsat atmosféru, která v Rochesteru panovala. A pak jsem si vzpomněl na chvíli, která tuhle zvláštní a krásnou soutěž asi nejvýrazněji odlišila od ostatních. Hlavní stewardka degustačního sálu Carol Kristofik nás navigovala podle zasedacího pořádku k šestnácti degustačním stolům, v půl deváté byli všichni na místě, ozvalo se zatleskání, sál ztichl a ředitel soutěže David G. Male nahlas pozdravil: „Good morning dear friends!“ A sál zaduněl sborovou odpovědí: „Good morning!“ Tohle jinde nezažijete! A mám ještě jednu milou vzpomínku. O každý stůl se čtyřmi degustátory se starala dvojice dobrovolníků, kteří na vozíku přiváželi ve sklenicích nalité vzorky, vždy krátké série po osmi, pak je zase sebrali a zavezli nové. Večer na společné večeři (kterou si každý platil sám) v Max at High Falls mě pak u teplého bufetu jedna z naší dobrovolnické dvojice, Lisa Zelazny, představovala svému manželovi: „Tohle je MŮJ degutátor...!“. A tahle srdečná atmosféra společného úkolu, spolupráce a vstřícnosti provázela celou soutěž. Všichni měli neskrývanou


radost z toho, že dělají něco správného – ať se jednalo o 64 porotců nebo 150 dobrovolníků, kteří zajišťovali hladký chod a servis soutěže. Každý to, co dělal, dělal rád a dělil se o svou radost s ostatními. Tou správnou věcí byla podpora Campu Good Days and Special Times.

HODNOCENÍ „Systém hodnocení není složitý a je spíše uživatelsky než vědecky orientovaný,“ vysvětlil systém hlavní porotce Ron Dougherty. „Špatné víno žádné hodnocení nedostane. Je-li uskokojivé, dáte mu bronz, dobrému stříbro a pokud byste si některého chtěli hned objednat karton, dejte mu zlato. Shodnou-li se všichni čtyři porotci u stolu na zlaté, znamená to, že víno dostane Double Gold.“ Každé víno ze série se hodnotilo samostatně, bez vzájemného porovnávání. Když všichni skončili, „kapitán“ stolu sepsal udělená hodnocení a u nejlepších vín nebo tam, kde byl patrný rozptyl v pohledu na víno, nastala diskuse jako – jako třeba v Paříži na Vinalies. 100 bodů je sice jediný používaný systém při soutěžích OIV/UIOE, ale není to jediný dobrý systém na světě. Realita 100 bodového systému je cca 20-25 používaných bodů. Francie používá i 20 bodový, který přežívá i ve Východní Evropě. Realita 20 bodového systému jsou ale jen cca 4 body. Amerika se s tím nepáře (není členem OIV). Uděluje rovnou me-

daile, každá medailová kolonka na hodnoticím archu měla ještě plus a minus, takže se víno hodnotilo kromě nuly devítistupňovou škálou. Obrací to pozornost od matematiky k vínu a líbí se mi to. Není to odbornicky nafoukané, a v diskusi v komisi se stejně vždycky ukáže, kdo tomu opravdu rozumí a kdo jen markýruje. Tenhle systém je více než 2x jemnější, než dvacetibodový a používá zhruba poloviční odlišovací škálu, než 100 bodový. Když jsem si pak po návratu hrál s kompletní výsledkovou excellovou tabulkou, došel jsem k závěru, že systémy jsou si při porovnání poměru velkých zlatých, zlatých a stříbrných medailí ve výsledku téměř totožné. Samozřejmě, že je to dáno na jedné straně kvalitou vín, na druhé kvalitou degustátorů. „Z 250 kandidátů jsme vybrali 64 nejlepších z 15 zemí. Jste všichni experty ve víně, jste schopni ochutnat a ohodnotit každé víno. Zůstaňte, prosím soustředěni. I když si myslíte, že chutnáte krásné Burgundsko, nikde není psáno, že musí být lepší, než Pinot Noir z Vermontu nebo Oregonu, a ledové víno z Kanady nemusí být lepší, než ledovka z Finger Lakes,“ instruoval David G.Male. „Hodnoťte víno, nehodnoťte jeho původ. Sauvignon je jiný z Kanady, z Nového Zélandu, z New Yorku a jiný je i z francouzské Loiry. Budete hodnotit vína, která mnozí neznáte – domácí degustátoři možná poprvé ochutnají vína z Čech, Slovenska, Chor-

SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN vatska nebo Slovinska, degustátoři z Evropy zase americké autochtonní odrůdy. Mělo by být jedno, jestli máte rádi suché nebo sladké, ovocné nebo z dubového sudu. Vždy by mělo vyhrát to nejlepší víno.“ V každé komisi seděl vždy alespoň jeden zahraniční hodnotitel, někdy dva, vaše vydavatelka Iva Kováříková, jejíž komisi mimo jiné připadlo hodnotit finálový rozstřel o šampiona ledových vín, seděla dokonce se dvěma Kanaďany – ředitelem soutěže Sélections Mondiales z Québecu Ghislainem K. Laflammem a profesorkou George Brown College z Toronta Doris Miculan Bradley. “Kapitánkou” mého stolu, jak se tu říká, byla Traci Dutton, vinařská lektorka The Culinary Institute of America ze St. Heleny v Kalifornii, proti mně seděla skvělá vedoucí katedry vinných studií a hospitality Rochester Institute of Technology Lorraine Hems a vedle ní zkušený vinař z Virginie a prezident Atlantis Seabord Wine Association Carl G. Brandhorst. Já měl štěstí na finálovou volbu championa Chardonnay. Komisi doplnil hlavní rozhodčí Ron Daugherty a vybírali jsme ze sedmi Double Gold vín, oceněných v různých komisích, tři nejlepší. V prvním kole skončil výsledek nerozhodně 5:5 pro dvojici příjemně ovocného Chardonnay, pikantního a plného tropického ovoce, a mohutného, viskozního, svalnatého Chardonnay z bariku. Ve druhém kole, kdy každý už vybíral jen jedno víno z obou, přepral barik 3:2 ovoce. Večer, když jsme se dozvěděli výsledky, se ukázalo, že Sean Foster z Kalifornie tak porazil Dalibora Babáčka ze Zaječí. Přes uličku hodnotil profesor Marin Berovič z Lublaňské univerzity, hned vedle Miguel Berzosa, tajemník soutěže VinoFedu Bacchus v Madridu, Australanka Kate Hardy, někdejší tajemnice prezidenta OIV Petera Hayese, či Claudia Quini z Argentiny, ředitelka soutěže Vinandino. Vážně dobrá společnost! Na páté místo ke stolům zasedali s každou sérií se měnící hosté. Hodnocení těchto „guest judges“ se nezapočítávala do výsledků, ale zúčastňovali se diskuse a pečlivě sledovali práci těch ostatních. Buď to byli novináři, kteří o soutěži hojně psali, mladí vinaři a studenti sommelierství, nebo sami dobrovolníci, kteří si tak užili svou půlhodinu slávy za tři dny obětavé práce. Týden po soutěži jsem dostal do mailu do PDF naskenované všechny své hodnoticí archy i s mými poznámkami. To se mi také ještě na žádné soutěži nestalo.

ROCHESTER Kdysi býval Rochester městem mlýnů, postavených na toku řeky Genesee, směřující malebnou krajinou od Apalačských hor do Ontarijského jezera. Prudký proud nejen poháněl jejich mlýnská kola, ale také vedl k rychlé erozi říčního koryta, jehož kaskáda plná vodopádů se posouvala proti proudu řeky podobně, jako „couvají“ nedaleké niagarské vodopády. Počátkem 19. století se město proslavilo stavbou aquaduktu. 363 mil dlouhý Erijský kanál od Buffala po Albany, spojující oblast velkých jezer s Atlantikem, jím překlenul koryto řeky Genesee, takže po vodním mostu mohly proplouvat lodě o několik metrů nad hladinou dravého toku. Od roku 2000 je kanál, který ve své době velmi zjednodušil a urychlil dopravu zboží a příchod nových osadníků, vyhlášen součástí amerického národního dědictví. Skutečnou světovou slávu ale Rochesteru přinesl George Eastman, který tu roku 1889 založil společnost Eastman Kodak Company – čtyři roky poté, co vynalezl a nechal si patentovat svitkový film. Zavedl výrobu přenosných fotoaparátů a založil tak nový byznys amatérské fotografie. Prakticky celé dvacáté století byl Kodak vůdčí firmou světového fotografického a filmového průmyslu, největším výrobcem filmů a fotopapírů a předním producentem fotoaparátů. „Stiskněte spoušť, zbytek uděláme my“ bylo jeho heslo a slovo kodak (=„koudek“) se stalo synonymem pro fotoaparáty podobně, jako u nás lux pro vysavače podle Electroluxu. Rochester prosperoval. Už méně se ví, že v roce 1975 patentoval Kodak i první digitální fotoaparát a díky řadě EasyShare byl na přelomu 20. a 21. století několik let vedoucí firmou i v tomto mladém dynamickém odvětví. Odbyt klasických filmů začal rapidně klesat, ukončením výroby vlastních analogových fotoaparátů na film přišlo o práci na 15.000 lidí. Jenže trh se změnil. Vtrhli na něj jiní, zpočátku vysmívaní, ale levnější - a Kodak začal ztrácet půdu pod nohama. Ztráta na jeden digitální fotoaparát dosáhla 60 dolarů. Nepomohla ani diverzifikace do dalších sektorů. I přes bouřlivý technologický rozvoj a spoustu patentů vyhlásil letos v lednu Eastman Kodak bankrot a požádal o ochranu před věřiteli. Čtvrtmilionový Rochester strnul a ztichnul. Na vysoké devatenáctipatrové secesní budově tvaru zámku, která byla po léta dominantou města, sice stále do noci svítí pět slavných písmen, ale provozy jsou prý téměř prázdné a v kancelářích se prý právníci připravují na patentovou a licenční smršť, která má firmu slavného jména zachránit... Místní jsou k tomu skeptičtí a z neúspěchu firmy viní spíše patentovou válku, kterou vede Kodak na všech frontách s výrobci digitálních zařízení včetně mobilních telefonů s digitálními kamerkami. Pochodeň pokroku tak v Rochesteru převzala zdejší univerzita, která je na čele světového výzkumu plazmatu. Nedávno uskutečnila pomocí 60 vysokovýkonných laserů unikátní experiment, jímž vytvořila plazma o rekordních hustotách energie, jaké panují jen v nitru největších planet a otevřela tak nový směr jaderné fyziky. Domácí o tom vědí, ale příliš se neradují. Tohle ztracená pracovní místa nevytvoří...

SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN krásná chvíle a moc jsme si přáli, aby ji zažili osobně všichni vinaři, kteří sem poslali svá vína. Pár kolegů nám přišlo potřást rukou a já měl za chvíli pořádně otlučené rameno. Američané se vší silou neplácají jen ve filmech, ale i ve skutečnosti. Přišlo nám moc milé, když řada učitelů přišla s dotazem, jestli nám nezbyly ještě nějaké informační brožury. Že by s vinařstvím v Čechách a na Slovensku chtěli seznámit své studenty. Zakladatel soutěže Peter Parts

SLAVNÁ PREMIÉRA Během celé soutěže nás překvapilo, kolik lidí se k nám hlásilo, že má české či slovenské kořeny, kdo z jejich dětí či příbuzných byl kdy v Praze a jak z ní byl nadšený, a kdo naopak se na cestu k nám teprve chystá a těší. Druhý soutěžní den ráno jsme na všech 16 stolů rozdali publikace o českém a moravském vinařství, které nám poskytlo Národní vinařské centrum – a na stolech nezbyla jediná. A když David G. Male po soutěži ohlásil, že ze 68 vzorků získala naše vína ve své rochesterské premiéře neuvěřitelných 60 medailí, z toho dvě Velké zlaté a devět zlatých, strhl se potlesk ve stoje. Ještě nikdy v historii soutěže tu žádná země (kromě sousední Kanady) nezískala tolik medailí včetně těch nejcennějších! Byla to

Gary Mervis

„Děkuji všem za účast i pomoc – vinařům, degustátorům, dobrovolníkům i celému organizačnímu týmu,“ uzavřel soutěž její zakladatel Peter Parts. „A všechny zvu na nejlepší večeři v Americe. Bude právě tady 5. května. Během benefičního večera budeme ochutnávat nejúspěšnější vína ze soutěže a zlatá vína se budou dražit. Přijďte i vy! Každý dolar navíc znamená více hezkých dnů pro více nemocných dětí, pro které to všechno děláme. Pro Camp Good Days and Special Times!“

CAMP GOOD DAYS AND SPECIAL TIMES A podobně poděkoval všem zúčastněným i člověk, který kemp založil a stojí v jeho čele už třiatřicet let – Gary Mervis. „Lidské osudy jsou nevyzpytatelné. Žili jsme šťastný život a měli tři malé děti. A najednou jakoby všechno zhaslo, když nám lékaři řekli, že nejmladší dcera Teddi má tumor na mozku. Lékaři provedli vše potřebné a ona bojovala dva roky


a deset měsíců, než ji nemoc přemohla. Abychom naplnili její čas zážitky a kamarády, uspořádali jsme letní tábor a pozvali tam i další děti, které potkal takový osud. Poznali jsme jejich život i sílu dobrého příkladu a naděje. Když Teddi odešla, rozhodl jsem se, že jej budu provozovat dál a připravím dětem, jejichž život zasáhla rakovina, v jejich boji dobré dny, v nichž prožijí zvláštní čas. Tak vznikl Camp Good Days and Special Times. Na louce u jezera Keuke, kde jsme vařili a jedli ve velkém armádním stanu a bydleli ve stanech kolem něj...“ To bylo v roce 1979. Dnes je kemp malou vesničkou s dvacítkou budov, kde vedle ubytování a stravování mají děti klubovny a dílny nejrůznějších řemeslných kroužků, počítačový klub, divadlo, lodičky, vytápěný bazén, střelnici, prolézačky, lanovou dráhu... Své speciální léto tu bezplatně, pod dohledem zdravotníků a vedením kreativních instruktorů,

každoročně zažije na 1200 dětí. Po vzoru úspěchu tohoto prvního kempu vyrostlo na severu USA dalších pět dceřinných zařízení. O všechna se Gary stará a svůj život věnuje fundraisingu – shánění peněz na jejich provoz. „Předsevzali jsme si, že dobré dny musejí zažít děti bez ohledu na původ nebo sociální situaci rodiny. Proto jsou pobyty bezplatné a bezplatné mohou být jen díky vaší pomoci, benefičním akcím, dobrovolnictví a sponzorům. Proto vám všem z celého srdce děkuji!“ Kemp je v srdci vinařské oblasti a prvními sponzory byli vedle rodičů a příbuzných dětí právě vinaři z okolí. Tak vzniklo netradiční spojení vína a dětí a tak vznikla i soutěž Finger Lakes International Wine Competition. „Chtěli jsme pro naše vinaře něco udělat. Tak vznikla myšlenka na charitativní večer a k výběru nejlepších vín měla sloužit malá soutěž. Dodnes se s každým dalším ročníkem divím, kolik vinařů reaguje na naše pozvání a posílá do soutěže svá vína, od

SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN

VINAŘI DĚTEM Za uplynulých 11 let dokázala soutěž z výnosu startovného, vstupenek na galavečery a aukce nejlepších vítězných vín, přispět kempu částkou milion čtyři sta tisíc dolarů, a také velkou publicitou, jejíž hodnota se vyčísluje jen těžko. Letos se budou na galavečeru (se vstupným 150 dolarů) ochutnávat i moravská a slovenská vína a poprvé se vína našich vinařů ocitnou i v dražbě. Je to významný a nijak levný příspěvek! Všichni soutěžící se zavázali, že v případě zlatého úspěchu pošlou do aukce bednu s 12 láhvemi a také zaplatí jejich cestu! A tak vítězové zlatých a velkých zlatých medailí - Vinařství U Kapličky, LIVI Dubňany, Moravíno Valtice, LTM Dvořáček, J&J Ostrožovič, Roman Janoušek a Mavín Martina Pomfyho již balí a nás v redakci čeká příprava další spedice do Ameriky. Dopadne-li vše dobře, poletí za moře dalších 132 láhví! Snad už to bude snadnější, když jsme se to naučili...

Přírodní kaple a bílé kamínky se jmény kamarádů, s nimiž se táborníci příští rok již nesetkali. Budeme se moc snažit a o výsledku vás nezapomeneme informovat. Je úžasné, k čemu mohou vést krásná vína a výborné výsledky práce vinařů... Opravdu zaslouží úctu, obdiv, gratulaci a poděkování. p

Foto Luboš Bárta, Iva Kováříková, Wikipedia (1), Camp Good Days (1)

malých farem až po největší vinařství Ameriky. Stali jsme se největší benefiční charitativní soutěží vín na světě. Jsem dojatý z toho, že se zúčastnila vína z dvaadvaceti zemí a jsem nadšený, kolik krásných vín přišlo ze zemí v srdci Evropy – z České republiky, Slovenska, Slovinska, Rakouska a Chorvatska. A věřím, že díky pozoruhodnému úspěchu, kterého se v historii soutěže ještě nikomu z Evropy nepodařilo dosáhnout, budou šířit naši myšlenku dál.“ Vzhledem k tomu, že Finger Lakes International Wine Competition je s více než 250 vzorky ledových vín podle pořadatelů zřejmě největší soutěží přírodních ledovek na světě – a v těch jsme přeci tak dobří – je to pro příští ročník další výzva a velká příležitost!

„Ministr financí“ kempu Karl Rudolf nás seznámil s Melissou Cappelluti, která má na starosti tým pro organizaci volného času. Hezky jsme si popovídali, dozvěděli se, že za léta činnosti se tu vystřídaly 43 tisíce dětí z poloviny států unie a také z dalších 27 zemí světa. Že Camp Good Days and Special Times se stal pojmem nejen v komunitě rodin s dětmi, postiženými onkologickými chorobami, ale že je nositelem stále se rozšiřujícího seznamu cen a vyznamenání. A že by bylo hezké, kdyby se v něm objevily i naše děti. Brali jsme to jako další kompliment příspěvku našich vinařů – až do doby, než dva dny po návratu přišel oficiální dopis s pozváním pro šest dětí na dva týdny na přelomu července a srpna. Přiznáme se, že v nás zatrnulo. Shromáždit a poslat osmašedesát vzorků vín, to umíme. Ale jak vybrat a poslat šest dětí? Jak získat prostředky na jejich letenky? Téhle věci se ujala Iva Kováříková, vaše vydavatelka. Oslovili jsme dětská onkologické pracoviště v Brně a Bratislavě, zdravotní pojišťovny, požádali jsme o tipy na nadace. Co se podaří a jak vše dopadne?


ZDROJE DOBRÝCH ZPRÁV

Recommend Documents