Zdravotní handicapy a mýty s tím spojené. Bakalářská práce UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií

Bakalářská práce Aneta Tomanová

Zdravotní handicapy a mýty s tím spojené

OLOMOUC 2012

Vedoucí práce: Doc. PhDr. Olga Krejčířová Ph.D.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracovala samostatně a použila jsem pouze uvedených literárních pramenů a zdrojů.

V Olomouci dne 4. 4. 2012

___________________________

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala Doc. PhDr. Olze Krejčířová Ph.D. za cenné rady, připomínky a čas, který mi věnovala. Rovněž bych chtěla poděkovat studentům vysokých škol za vstřícnost při realizaci výzkumného šetření.

OBSAH Úvod ............................................................................................................................ 6 1.

Definice a charakteristika postižení.................................................................... 9

1.1 Mentální postižení ......................................................................................... 9 1.2 Zrakové postižení ........................................................................................ 11 1.3 Sluchové postižení ....................................................................................... 13 2. Kvalita života osob s postižením ....................................................................... 16 2.2 Vymezení pojmu ......................................................................................... 16 2.3 Prvky určující kvalitu života ........................................................................ 16 2.4 Postavení osob s postižením ve společnosti.................................................. 17 3. Mýty o handicapech rozšířené mezi intaktní společností................................. 16 4.

Osvětová činnost ................................................................................................ 20

5.

Cíl výzkumu ...................................................................................................... 23

6.

Metoda šetření a popis zkoumaného vzorku .................................................... 23

7.

Výsledky dotazníkového šetření ....................................................................... 24

8.

Interpretace zjištěných dat ............................................................................... 34

9.

Doporučení ........................................................................................................ 39

Závěr ......................................................................................................................... 40 Seznam literatury ...................................................................................................... 42 Grafy a tabulky ......................................................................................................... 45 Seznam příloh ........................................................................................................... 46 ANOTACE

Úvod O různých druzích postižení slyšíme dnes a denně. A je zcela nepodstatné, zda máme osobu s jakýmkoli handicapem ve svém blízkém okolí, nebo ve zprávách byla odvysílaná nějaká zpráva, či jsme si přečetli článek v novinách. V současnosti nejsou osoby s postižením vyčleňovány na okraj společnosti, ale naopak převládá snaha integrovat je do běžné, intaktní společnosti. S tímto faktem úzce souvisí postavení osob s postižením ve společnosti. To, na jaké příčce se ve společnosti nacházíme, řečeno s nadsázkou, určuje mimo jiné nejvyšší dosažené vzdělání a v návaznosti na to uplatnění na trhu práce. Už v těchto prvních dvou zmíněných bodech mohou mít osoby s postižením jisté komplikace, které ztěžují optimální proces začlenění. Dalšími faktory jsou pak obtíže spojené s jednotlivými druhy postižení. Pro představu to může být tělesné postižení a s tím spojená špatná, nebo žádná pohyblivost, obtíže v komunikaci a dorozumívání se, nebo snížený intelekt a mnoho dalších. Myslím si však, že i přes někdy opravdu těžké formy postižení, bychom neměli vzdávat snahu osobám s postižením vylepšit jejich postavení ve společnosti, což znamená i kvalitu života. Někdy se vzdáme dříve, než se vůbec pokusíme něco změnit. Možná i z toho důvodu, že si na svá bedra naložíme příliš mnoho s výhledem všechno vylepšit a maximálně osobám s postižením pomoct. Avšak měli bychom si uvědomit, že někdy i malý, z našeho pohledu možná zanedbatelný čin, může být pro ně velkou pomocí. Nehledě na to, že nic nejde hned, ale musíme se k tomu nějakým způsobem dopracovat. Proč o tom všem mluvím? Jedna ze zásadních věcí, jak začít s pomocí vylepšit postavení osob s postižením ve společnosti, je být dobře informovaný o jednotlivých postiženích a zdravotních obtížích s nimi spojenými. Tímto by se mělo začít, protože jak jinak chcete někomu pomoct, aniž byste věděli, co ho trápí? Pak by se veškerá snaha mohla minout svým účinkem. Informovaností zde nemyslím urputné zjišťování faktů ohledně jednotlivých postiženích, ale spíše rozšíření povědomosti o této problematice mezi širokou veřejnost nenásilným a přirozeným způsobem. 6

Jelikož se domnívám, že informovanost je velmi malá až nedostatečná, rozhodla jsem se pro realizaci této bakalářské práce s názvem „Zdravotní handicapy a mýty s tím spojené“. Cílem práce je zjistit, do jaké míry jsou mezi intaktní populací rozšířený mýty vztahující se k různým druhům postižení, což je samozřejmě způsobeno již zmíněnou neinformovaností. Samotná bakalářská práce je rozdělena do devíti hlavních kapitol, přičemž některé z nich obsahují podkapitoly. První čtyři kapitoly vymezují část teoretickou, kde jsou vysvětleny pojmy týkající se tématu práce. Zbývající kapitoly se zaměřují na realizovaný empirický výzkum a interpretaci získaných dat v rámci dotazníkového šetření. Kapitola první se zaměřuje na postižení obecně a definování tohoto pojmu. Její součástí jsou tři podkapitoly, kde jsou podrobně popsány vybrané druhy postižení, a to mentální postižení, sluchové postižení a zrakové postižení. Tento konkrétní výběr byl podmíněn mým předpokladem, že o zmíněných postiženích budou mýty v intaktní společnosti rozšířeny nejvíce. Ve druhé kapitole je rozebrána v rámci tří podkapitol, které obsahuje, kvalita života osob s postižením. Každý z nás má nějakou kvalitu života, jež se odvíjí od mnoha exogenních i endogenních faktorů, které na nás působí. V situaci osob s postižením je to možná ještě důležitější pojem než v životě intaktního jedince, jelikož jsou v minoritním postavení a mají mnohdy více specifické požadavky na zajištění běžného života, tedy vzato z mého pohledu, osoby bez postižení. Jelikož se moje bakalářská práce zaměřuje na mýty o zdravotních postiženích, které jsou rozšířeny mezi intaktní populaci, je této problematice věnována následující, třetí kapitola. Zde jsou uvedeny pouze některé z existujících mýtů a následně je jejich nepravdivost vysvětlena. Na toto pak navazuje a odvíjí se realizace výzkumného šetření v druhé polovině práce.

7

Poslední kapitolou je problematika osvětové činnosti. Když už se zabývám tím, že do povědomí široké populace se dostávají nějakým způsobem zkreslené informace o zdravotních handicapech, považuji za samozřejmé zmínit způsob, jak se tomuto problému postavit a následně ho určitým způsobem alespoň částečně řešit. Osvěta je dle mého názoru základem pro jakoukoli další práci a nemusí se to týkat pouze problematiky osob s postižením. Dále již následují kapitoly empirické části. Zde jsou uvedeny informace o realizovaném výzkumu, který byl vyhodnocený na základě dotazníkového šetření, jež proběhlo v jihomoravském kraji. Praktická část se zaměřuje na problematiku rozšířených mýtů o zdravotních handicapech. Celý výzkum je podrobně rozpracovaný do grafů a tabulek. Závěrem jsou vyhodnoceny předem stanovené hypotézy pro tento výzkum.

8

1.

Definice a charakteristika postižení První kapitola má za úkol vymezit jednotlivé druhy postižení. Dále se

v bakalářské práci totiž budu zabývat jen některými z nich, a to těmi, o kterých jsou mýty dle mého názoru rozšířeny ve společnosti nejvíce. Druhy postižení podle Renotiérové:  Zrakové postižení  Pohybové postižení  Řečové postižení  Sluchové postižení  Mentální postižení (mentální retardace)  Osoby s poruchami chování  Jedinci se specifickými poruchami učení a chování  Jedinci s vícenásobným postižením (Renotiérová, 2005) Pro účely této práce jsem vybrala postižení mentální, sluchové a zrakové, o kterých se v následujících kapitolách budu zmiňovat podrobněji.

1.1

Mentální postižení Mentální retardace je pojem, který byl odvozený z latinských slov „mens“ (duše,

mysl) a „retarde“ (zpomalit, opozdit) (Slowík, 2007, s. 109). V roce 1959 se v Miláně konala konference Světové zdravotnické organizace a po této události se začíná rozšiřovat používání tohoto termínu (Kozáková, 2005). Konkrétní vymezení rozdílu mezi mentálním postižením a mentální retardací není dosud zcela zřejmý. Někteří autoři je považují za synonyma, avšak jsou zde i odpůrci, kteří zastávají názor, že se tyto dva pojmy odlišují.

9

Terminologie týkající se vymezení mentální retardace je značně rozmanitá a mohli bychom najít mnoho odlišných pojetí od různých autorů. Avšak existují směrodatné publikace, jejichž definice bývá považována za zastřešující, které ale také podléhají inovacím. Níže ji z toho důvodu uvádím. Jednu z mnoha definic nalezneme v Mezinárodní klasifikaci nemocí v její 10. revizi, kde je mentální retardace vymezena jako „stav zastaveného či neúplného vývoje, který je zvláště charakterizován narušením dovedností, projevující se během vývojového období, přispívajících k povšechné úrovni inteligence, tj. poznávacích, řečových, pohybových a sociálních schopností“ (MKN- 10, 2006 s. 179). Mentální postižení je zde rozděleno na čtyři stupně, a to podle úrovně inteligence, následovně:  Lehká mentální retardace (IQ 69 – 50) Tento stupeň má nejširší zastoupení, co do počtu osob trpících lehkou mentální retardací. Uvádí se, že je to až okolo 80 % osob, kterým byla diagnostikována mentální retardace. Co se týče charakteristiky schopností a dovedností, umí běžně komunikovat, jsou soběstační v úkonech sebeobsluhy.  Středně těžká mentální retardace (IQ 49 – 35) Osoby se středně těžkou formou mentální retardace jsou schopny zvládat základy čtení, psaní a počítání, avšak zde se již objevují omezení v řečových schopnostech. V oblasti sebeobsluhy je třeba částečné pomoci, a to především v obtížnějších situacích.  Těžká mentální retardace (IQ 34 – 20) Zde již vznikají obtíže při čtení, psaní, počítání. Tyto dovednosti jsou pro ně spíše nezvladatelné, avšak mají schopnost učit se jiným věcem. To do jisté míry komplikuje neobratnost v lehké motorice, což také ztěžuje možnost uplatnění na trhu práce.

10

 Hluboká mentální retardace (IQ 19 – 0) Tato diagnóza se týká velmi malého procenta lidí. Motorika je značně narušená a komunikační dovednosti na velmi špatné úrovni. Je zde však možnost využívat alternativních způsobů dorozumívání, jako jsou například piktogramy (MKN – 10, 2006). Etiologie tohoto postižení je velice různorodá. Neexistuje jednoznačně definovatelná příčina. Mohou to být různé druhy nemocí, úraz mozku, či vývojová porucha centrální nervové soustavy a mnohé další. U některých osob s mentálním postižením není ani příčina známa. Příčiny lze dělit podle různých kritérií:  Exogenní – vnitřní  Endogenní – vnější  Prenatální – příčiny, které působily před porodem  Perinatální – příčiny, které působily během porodu a bezprostředně po něm  Postnatální – příčiny, které působí v průběhu života (Valenta, 2009) V České republice se vyskytuje okolo 2-3 % osob s mentálním postižením. 1.2

Zrakové postižení Speciálně pedagogický obor, který se zabývá problematikou zrakového postižení

je tyflopedie (z řeckého „tyflos“ – slepý, „paidea“ – výchova). Ludíková uvádí, že hlavním cílem tohoto oboru je maximální možná míra socializace, vytvoření vhodných podmínek pro vzdělávání a pracovní uplatnění jedince se zrakovým postižením (Ludíková, 2006).

11

Díky tomuto smyslu, tedy zraku, jsme schopni posbírat až 90 % informací. Lze tedy říci, že je vzhledem k tomu, že bychom ho mohli považovat za jeden z nejvýznamnějších smyslů, je jeho případné omezení značnou přítěží pro běžný život. Zásadní komplikace vzniká především v oblasti orientace. Samozřejmě záleží na stupni postižení, podle toho se totiž odvíjí i úroveň, či schopnost komunikace a celková sociální integrace osoby s postižením. Za osobu se zrakovým postižením (z pohledu tyflopedie) považujeme toho jedince, který i po optimální korekci (medikamentózní, chirurgické, brýlové apod.) má v běžném životě problémy se získáváním a zpracováním informací zrakovou cestou (např. čtení černotisku, zraková orientace v prostoru atd.) (Vitásková, Ludíková, Souralová, 2003 in Slowík, 2007). Dělení zrakového postižení dle Světové zdravotnické organizace:  Střední slabozrakost  Silná slabozrakost  Těžce slabý zrak  Praktická slepota  Úplná slepota (http://www.sons.cz/klasifikace.php) Níže uvádím speciálně pedagogickou klasifikaci:  Osoby nevidomé  Osoby se zbytky zraku  Osoby slabozraké  Osoby s poruchami binokulárního vidění (Finková, Ludíková, Růžičková, 2007) Vada v receptoru, nervových drahách, či ve zrakovém centru v mozku, může být příčinou postižení zraku. Kromě samotné příčiny zrakového postižení je třeba zohlednit dobu jejího vzniku a také, zda jde o progresivní, tedy neustále se zhoršující vadu (Slowík, 2007).

12

Flenerová definuje zrakovou vadu jako „defekt, který se projevuje nevyvinutím, snížením nebo ztrátou výkonnosti zrakového vnímání, orientace v prostoru, pracovních činností závislých na výkonnosti zraku a narušením sociálních vztahů“ (Flenerová, 1985, s. 8 in Štréblová, 2002, s. 24). Osoby se zrakovým postižením lze zařadit do dvou skupin podle toho, kde je příčina vzniku postižení. Do těchto kategorií pak spadají různé druhy vad zraku podle stupně a hloubky postižení. Následující dělení je pojato ze speciálně pedagogického hlediska:  Funkční vada -tupozrakost -šilhavost  Orgánová vada -slabozrakost -zbytky zraku -nevidomost -osoby později osleplé -zrakové postižení s kombinovanými vadami (Štréblová, 2002)

1.3

Sluchové postižení Až 60 % informací můžeme získat díky sluchu. Postižení, či úplná ztráta sluchu

způsobuje značné komplikace především v oblasti komunikace, protože vývoj řeči je do určité míry narušený. S tím souvisí navazování sociálních vztahů, které je díky tomu ztížené. Dále může osoba se sluchovým postižením pociťovat jisté omezení v orientaci v prostoru, která je redukována jen na zrak. V neposlední řadě sluchové postižení představuje značnou psychickou zátěž. Příčiny mohou být jednak vrozené, ve většině případů, jednak získané (následek úrazu, či onemocnění), ale také to může být infekční onemocnění, které prodělala matka během těhotenství (Slowík, 2007). 13

Sluchová vada je trvalé onemocnění a ani jakákoli léčba v tomto případě není efektivní. Naopak jestliže budeme mluvit o sluchové poruše, je zde naděje na uzdravení, má pouze přechodný charakter (Houdková, 2005). Dělení sluchových vad je možné podle různých kritérií, proto jich existuje mnoho. Hložek dělí sluchové postižení podle stupně na:  Normální sluch  Lehká nedoslýchavost  Střední nedoslýchavost  Středně těžká nedoslýchavost  Těžká nedoslýchavost  Hluchota (Hložek, 1995) Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí kategorizaci ztráty sluchu včetně schopnosti sluchového vnímání a úrovně vyjadřovacích, komunikačních schopností:  Mírná porucha sluchu -při naslouchání tichému rozhovoru jsou potřeba sluchadla -řečové schopnosti při včasném rozeznání poruchy nemusí být narušeny  Střední porucha sluchu -hovor v běžné hlasitosti je srozumitelný, jinak nutnost sluchadel -řečové schopnosti a sluch podléhají speciálnímu výcviku  Středně těžká porucha sluchu -možnost identifikování některých hlasitých zvuků, ale zde jsou sluchadla již nutná při běžně hlasitém rozhovoru -i zde je nutný speciální výcvik řeči, sluchu, někdy i používání znakového jazyka  Těžká porucha sluchu; velmi těžká porucha sluchu -zde již nemůže být využití sluchadel stoprocentní zárukou srozumitelnosti běžně hlasitému rozhovoru 14

-taktéž uplatnění speciálního výcviku, a to i pro znakový jazyk  Úplná ztráta sluchu -nutnost výuky ve znakové řeči (Keblová, 1999) Aby komunikace probíhala hladce a bez komplikací, je dobré držet se takzvaného „desatera pro slyšící“:  Během rozhovoru s osobou se sluchovým postižením mluvte zřetelně a udržujte stálý rytmus řeči.  V případě, že chcete s osobou se sluchovým postižením začít mluvit, dbejte, aby dobře viděl na váš obličej.  Snažte se vyvarovat hlučnému prostředí, které značně ztěžuje komunikaci.  Přesvědčte se, zda bylo všemu rozumět. V případě, že ne, bez obav a nervozity sdělení opakujte.  V případě, že se do hovoru připojí další lidé bez sluchového omezení, nezapomeňte svého partnera o obsahu komunikace průběžně informovat.  Na pracovišti zajistěte, aby osoba se sluchovým postižením měla k dispozici veškeré potřebné informace.  Dopřejte osobě se sluchovým postižením při delších debatách čas pro uvolnění a odpočinek. Komunikace v takovém případě vyžaduje totiž plné soustředění.  Existuje spousta kompenzačních pomůcek. Povzbuďte osobu se sluchovým postižením k jejich využívání v rámci udržování mezilidských vztahů.  Potřeby osoby se sluchovým postižením rozeznáte snáze, když se pokusíte vcítit do jeho postavení. (Komunikace sluchově postižených, www.inflow.cz) 15

2.

Kvalita života osob s postižením Kvalita života se netýká pouze osob s postižením, ale každého z nás. Pak už jen

individuálně záleží na nejrůznějších aspektech, které ji určují. Je však zřejmé, že jedincům, kteří mají nějaký druh postižení, to do jisté míry kvalitu života ovlivní. Také bychom měli brát v potaz, že k tomu aby osoba s jakýmkoli druhem zdravotního postižení dosáhla optimální kvality života, tak jak si ji představujeme my, intaktní populace, bude bezpochyby zapotřebí mnohonásobně více prostředků k jejímu dosažení. Nehledě na to, že jedinci s postižením mohou mít situaci ztíženou o možnou psychickou zátěž způsobenou zdravotními komplikacemi, které se s jejich postižením pojí.

2.2

Vymezení pojmu Pojem kvalita života byl prvotně spjatý s ekonomickou problematikou. Až od 70.

let 20. století se používá v sociologickém pojetí, odkud se rozšířil do dalších oblastí. Kvalitu života nebylo vždy běžné posuzovat a hodnotit, jako dnes. K expanzi dochází v posledních několika letech, kdy je uspokojování základních potřeb téměř bezproblémové, a tak můžeme rozeznávat nejrůznější aspekty, jež dělají náš život smysluplný, šťastný a spokojený (Krejčířová, Vymazalová, Hublar, 2011). Pokud bychom se chtěli dopracovat k jednoznačné definici, vystihující pojem kvalita života, nic bychom nenašli. Je to zcela logické, když si uvědomíme, jak jsme odlišní a jedineční, nebylo by tedy možné dojít k nějakému konsenzu uspokojujícímu veškeré potřeby každého jedince.

2.3

Prvky určující kvalitu života Jak už bylo uvedeno výše, stejně jako neexistuje jednotná definice kvality

života, stejně tak nejsou univerzální identifikátory pro její určení. Každý jedinec nahlíží na život jiným způsobem a od toho se samozřejmě odvíjí způsob, jakým jej bude hodnotit, respektive jaké prvky pro něj budou charakterizující. 16

Vzhledem k zaměření této bakalářské práce na jedince s postižením, budou níže uvedeny aspekty pro měření kvality života podle Mezinárodní klasifikace fungování, postižení a zdraví:  Fungování a postižení  Tělesné funkce a struktura  Činnosti zahrnující například chůzi, péči o vlastní osobu, komunikaci a další  Participace ve smyslu socializace  Environmentální faktory  Osobní faktory, kam řadíme mimo jiné pohlaví, věk, zvyky (Vaďurová, Mühlpachr, 2005 in Krejčířová, Vymazalová, Hublar, 2011)

2.4

Postavení osob s postižením ve společnosti Jak osoby s postižením přijímá intaktní společnost? Jaké jsou možnosti

pracovního uplatnění na běžném trhu práce, nebo na chráněném trhu práce? Jaká mají práva osoby s handicapem? Tyto a mnohé další otázky mohou vymezovat úroveň postavení osob s postižením ve společnosti. Ovšemže to ale není jediné kritérium, podle kterého bychom to mohli objektivně zhodnotit. Existuje spousta dalších faktorů ovlivňujících tuto skutečnost a dále budou některé z nich zmíněny. To, jakým způsobem přijme společnost osobu s jakýmkoli druhem postižení, se odvíjí od zaujetí určitého postoje k této problematice. Postojem se rozumí tendence reagovat na dané předměty, osoby a situace ustáleným způsobem. Každá osobnost má určité postoje, které předurčují naše chápání, cítění a způsob myšlení, jak uvádí Psychologický slovník (Hartl, Hartlová, 2004).

17

Nakonečný ve svém díle popisuje tři složky, ze kterých se postoje skládají:  Kognitivní -představuje informace získané o daném objektu.  Emotivní -zahrnuje sympatie, antipatie, zkrátka veškeré emoce, které jsou v nás daným objektem bezděčně vyvolané.  Konativní - dalo by se říci, že i přes určité emoce, které k objektu cítíme, máme tendenci se k němu chovat určitým způsobem (Nakonečný, 2009). „Postoje ve své konečné podobě nejsou člověku vrozené, ale vytváří se učením a jsou výrazně podmíněny sociokulturními vlivy prostředí, ve kterém jedinec žije. Společnost většinou nějakým způsobem posiluje a stimuluje přijetí určitých postojů a odlišné tendence odmítá“ (Vágnerová a spol., 1999, s. 15). Zde bychom tedy mohli hledat původ některých negativních postojů vůči osobám s postižením. Ve společnosti jsou dány určité zvyky, které se tradují po dlouhá léta, a postavení jedinců s postižením nebylo v minulosti příliš optimistické. Je tedy docela možné, že jsme se stále nezbavili již naučeného negativního postoje vůči těmto osobám a sami tak tímto způsobem dál znesnadňujeme podmínky pro jejich optimální integraci do běžné, intaktní společnosti. Z čehož samozřejmě vyplývá, že postavení osob s postižením ve společnosti nemůže v takovém případě rovnoprávné. S postoji také souvisí předsudky, které Vágnerová vnímá jako negativní jev, který je dán tím, že člověk má o určité situaci, skutečnosti málo informací a téměř žádné zkušenosti s nimi, a to většinou vede k projevům diskriminace (Vágnerová, 2004).

18

Níže uvedu dělení předsudků, které se vztahují k osobám s postižením, jak je popisuje Novosad:  Paternalisticko-podceňující předsudky -myšlenkou tohoto předsudku je chovat se k osobám s postižením soucitně, umět je politovat  Odmítavé předsudky -předpokládají nadbytečnost a neužitečnost osob s postižením, tudíž jsou považováni za nepotřebné  Protektivně-paušalizující předsudky -vycházejí z pocitu, že osobám s postižením je poskytováno příliš mnoho různých výhod, a to mnohdy až neoprávněně  Idealizující předsudky -tyto osoby sice trpí určitým druhem postižení, avšak to jim je jistě kompenzováno jinými pozitivními vlastnostmi (Novosad, 2009) K výše uvedenému dělení bych se ráda vyjádřila. Vzhledem k tomu, že se tato bakalářská práce věnuje mýtům o postiženích, shledávám Novosadovu kategorizaci jako takzvaně „úrodnou půdu“ pro vytváření nových mylných informací. V každém ze čtyř bodů se objevuje něco negativního (podceňování, odmítání, závist, idealizace). Dle mého názoru právě v takových případech vznikají fámy snadněji, než když nemáme žádný negativní podnět. Postavení jedince s jakýmkoliv druhem postižení, který ho byť sebemenším způsobem odlišoval od „normální“ populace, bylo velice těžké. V průběhu dob minulých ke zlepšení této situace příliš nedošlo, jedinci byli vyloučení ze společnosti, někdy i usmrceni, protože postižení bylo něco nepřijatelného, pohoršujícího. Osoba s postižením neměla šanci žít plnohodnotný život. V současnosti se již diskriminace neprojevuje takovým drastickým způsobem, ale objevuje se zase v jiné formě. Jde především o malou informovanost o potřebách, odlišnostech a o postiženích celkově, z čehož pak vzniká ambivalentní postoj k těmto osobám.

19

Celkově bych však zhodnotila postavení jedince v dnešní společnosti jako poměrně uspokojující. Zohledňuji rozvíjející se právní legislativu, která se po roce 1989 značně zlepšila a sociální zabezpečení poskytující osobám s postižením určitý druh pomoci (Krejčířová, Treznerová, 2011). Jedním z předpokladů k socializaci je určitě schopnost komunikace, dorozumět se. Jestliže je jedinec s postižením v této oblasti nějakým způsobem omezen, nebo je odkázaný na nějakou formu alternativní či augmentativní komunikace, může docházet do jisté míry k segregaci. Řeč je totiž jedním ze základních dorozumívacích nástrojů a ne každý zná nějaký jiný alternativní způsob dorozumívání. A to že ho zná, navíc v žádném případě neznamená, že ho umí v praxi účinně používat. Což je do jisté míry z určitého pohledu mírně diskriminační. Avšak na druhou stranu si neumím úplně představit, že by bylo povinné se namísto cizího jazyka na základních školách, učit například znakovou řeč. Další oblastí, která přispívá k příznivějšímu postavení, je pracovní proces a optimální uplatnění v něm. Tuto oblast podporuje zákon o zaměstnanosti 435/2004 Sb., ze kterého jasně vyplývá povinnost firmám s více než 25 zaměstnanci zaměstnávat osoby se zdravotním postižením. Pokud takové osoby nezaměstnává, může zvolit způsob určité kompenzace, kterým je odebírání výrobků od zaměstnavatelů s více než 50 % osob s postižením z celkového počtu zaměstnanců, nebo odvodem určité finanční částky do státního rozpočtu (Zákon o zaměstnanosti, www.business.center.cz). Osoba s postižením má určité možnosti, jak se dostat do pracovního procesu. Samozřejmě druhou stránkou věci je druh a hloubka postižení, do jaké míry je člověk a také v jakých schopnostech a dovednostech omezený. Možnosti pracovního uplatnění a podpory osob s postižením:  Chráněné dílny

 Pracovní rehabilitace

 Podporované zaměstnávání

 Chráněné pracovní místo

 Rekvalifikace

 Integrované 20

pracovní

místo

3.

Mýty o handicapech rozšířené mezi intaktní společností Pro účely bakalářské práce považuji za podstatné v prvé řadě vymezit pojem

„intaktní“. Samotné slovo intaktní definuje psychologický slovník jako „neporušený, nedotčený“ (Hartl, Hartlová, 2000, s. 232). Jak vlastně vznikají mýty? Dle mého názoru je to v prvé řadě nízká informovanost o určité problematice. Přispívá k tomu jistě i informační šum, kde se postupně fakta ztrácejí a informace se stávají nepřesnými až lživými. A právě v takové podobě se předávají dále, kdy pak dochází ke zkreslení představ o daném jevu. Bavíme se o osobách s postižením, a jelikož jejich postavení nebylo ve společnosti příliš optimální, jak již bylo řečeno dříve, je samozřejmé, že situace se během posledních pár let nemůže obrátit o sto procent. Mám na mysli informovanost intaktní společnosti, která není příliš dobrá. Jedním z faktorů, který této situaci příliš nepřidává je i fakt, že pokud osoba bez postižní nemá ve svém blízkém okolí přátel, příbuzných jedince s nějakým typem postižení, potřebné informace si sama s největší pravděpodobností nezjistí, netýká se jí to. Na druhou stranu to nemůže být dáno za vinu pouze intaktní populaci. Je třeba neustále rozvíjet a podněcovat osvětovou činnost, a to především ze strany odborníků, kteří dané problematice rozumí a mohli by tak případně odpovědět na nejasnosti ze strany veřejnosti. Jedině tak lze zabránit bezděčnému šíření nepravdivých tvrzení.

16

 Mentální postižení Nejen u mentálního postižení se setkáváme s infantilním přístupem k dospělým osobám. Takové chování má tendenci být uplatňováno i při jednání se starými lidmi, se seniory. Avšak ani osoba s mentálním postižením, ani senior nejsou děti. Tak proč k nim takovým způsobem přistupujeme? Zřejmě k tomu přispívá předpoklad, že tito jedinci budou mít ať už v důsledku věku, nebo mentálního postižení sníženou inteligenci. U člověka s mentálním postižením to může být ovlivněno psychologickými vyšetřeními, kde je uvedený tzv. „mentální věk“ jedince. Tato terminologie je do jisté míry zavádějící, protože snížené intelektové schopnosti ještě nemusí znamenat, že dotyčný bude chovat jako dítě (Metodický materiál, www.posit.upol.cz). Dalším velkým tématem je sexualita osob s mentálním postižením. Problematika je to stále, řekla bych aktuální a ožehavá, jelikož i v dnešní době mnozí z odborníků pečujících o tyto osoby, ale i rodiče osob s mentálním postižením, neumí k řešení této věci postavit. Nejsnadnější řešení takové situace je následovné: „Oni nemají žádné sexuální touhy a potřeby.“ Avšak, kdo může toto tvrzení nějakým racionálním, nebo lépe vědecky dokázaným, vysvětlením opodstatnit? Nikdo. Lidé s mentálním postižením mají taktéž své sexuální potřeby. Je pravdou, že sexuální aktivity jsou nejčastěji ve formě polibků, či objímání. To ovšem nemění nic na faktu, že je na tuto problematiku negativně nahlíženo a je do určité míry odsuzována. Namísto toho by byla vhodnější přiměřená informovanost osob s postižením celkově o sexualitě (Sexualita osob s mentálním postižením není tabu!, www.portal.cz). S tím souvisí další z mýtů, který tvrdí, že v případě realizace sexuální výchovy se akorát zbytečně u jedinců s postižením probouzí sexuální touha, takže je lepší se jí vyhnout úplně. Na toto tvrzení mají racionální vysvětlení autoři Valenta a Müller, kteří uvádí, že i sexuální touha není vzbuzována pouze tím, že se o sexualitě mluví. Naopak poskytnutím informací o této problematice je možné vyvarovat se negativním až traumatizujícím zážitkům (Valenta, Müller, 2009).

17

 Zrakové postižení Jednou z oblastí, kde může docházet k mylným představám o osobách se zrakovým postižením je jejich schopnost poznávat okolní svět pomocí čichu a chuti. „Člověk patří mezi mikrosmatické organismy, které mají slabě vyvinutý čich a chuť. Proto je význam vnímání těmito smysly v porovnání se zrakem poměrně malý. Podstatně však vzrůstá u osob, u nichž došlo k omezení nebo vyloučení zrakového vnímání“ (Keblová, 1999, s. 5). Výše uvedený úryvek z knihy jasně vyvrací všeobecně rozšířený mýtus, že osoby se zrakovým postižením mají lépe vyvinutý čich. Schopnost lépe vnímat některé vůně, či pachy není vrozená, ale vzhledem ke zrakovému omezení je možné ji pomocí vhodného cvičení rozvinout. Můžeme tedy říci, že když není čich lépe vyvinutý, má pro tyto osoby jistě větší význam než pro intaktní populaci:

-vliv vůně, pachu na citové prožívání -orientace v prostředí -detektor nebezpečí (šířící se dým při požáru) (Keblová, 1999)

Co znamená, když někdo chodí s bílou holí? Existuje rozšířený mylný názor, že každý takový člověk je slepý. Ano, slepé osoby to nevylučuje, avšak tato kompenzační pomůcka má znázorňovat každého člověka, který trpí nějakou vážnou poruchou zraku (Některé mýty o zrakově postižených, www.sons.cz). Například může jít o takzvané trubicové vidění, což znamená omezení zorného pole, které představuje komplikaci při orientaci

v prostoru

(Vidím,

ale

jsem

nevidomí

aneb trubicové

vidění,

www.petrahele.webnode.cz). Ke zrakové vadě pak mohou být přidruženy vady sluchové a v takovém případě s sebou osoba s hluchoslepotou nosí hůl, která je bíločervená. Problematika poskytnutí pomoci zrakově postiženým. Pomoc automaticky nekonáme, ale nejdříve se zeptáme, zda je o ni vůbec zájem a pokud ano, tak ji přizpůsobíme potřebám dané osoby. 18

 Sluchové postižení Představte si, že jdete po ulici a za skleněnou vitrínou kavárny uvidíte svého známého. Mluví na vás, aniž byste ho mohli slyšet. V takovém případě využijete schopnosti zraku porozumět mluvenému slovu. Tento proces se nazývá odezírání. Ne vždy se však podaří, abyste rozuměli všemu, co vám chtěl dotyčný sdělit. Pomocí odezírání lze totiž pochytit asi jednu třetinu z celé zvukové skladby. Aby byl člověk v této aktivitě dobrý a dokázal tak porozumět takzvaně „viděnému sdělení“, je zapotřebí schopnost neustále cvičit (Lidé s handicapem, www.mesicnikzdravi.cz). Mnoho lidí považuje schopnost odezírat u osob se sluchovým postižením jako automatickou, ačkoli tomu tak není, jak bylo výše vysvětleno. I v případě, že byste chtěli s neslyšícím komunikovat za pomoci odezírání, je nutné, aby byly dodržovány určité zákonitosti jako například příznivé osvětlení tváře osoby, od které má být odezíráno, běžné tempo řeči, nesnažit se přehnaně vyslovovat. I když se to nemusí zdát, tak to na srozumitelnosti spíše ubírá (Lidé s handicapem, www.mesicnikzdravi.cz). Odezírání můžeme rozdělit do následujících tří kategorií:  Ideovizuální -spojení pojmu s faciálním obrazem  Vizuálně-fonetické -kromě spojení pojmu s faciálním obrazem se připojuje vnímání vlastní artikulace  Ideativní -celkové vnímání mluveného projevu (Komunikace sluchově postižených, www.inflow.cz)

19

4.

Osvětová činnost Jeden z důsledků neinformovanosti o postiženích je popsaný v předchozí

kapitole. Aby se takovým mýtům mohlo předcházet, je třeba nějakým způsobem rozvíjet osvětovou činnost ve směru k intaktní populaci. Dle mého názoru je dobré začít již ve školním věku dětí, aby si nové informace jednak osvojily, ale především pak osoby s postižením považovaly za rovnoprávné a postoj intaktních se tak měnil již od raného dětství. Již několikrát jsem se totiž setkala s tím, jak matka negativně vysvětlovala svému dítěti postižení osoby, nebo respektive nevysvětlovala a to například následovně: „Nedívej se na něho, nevšímej si ho.“ Osvěta mládeže by tak mohla začít na základních školách v rámci minimálního preventivního programu. Dále odbornou činnost a informace široké veřejnosti zajišťují různé organizace. Prostřednictvím jejich webových stránek i realizovaným akcím je také možné dozvědět se nové informace s touto problematikou spojené. Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010 – 2014 je dokument, ve kterém je uvedený výčet oblastí, kde je nutné provést nějaké změny, nebo inovovat určité programy. Jednou z nich je osvětová činnost. Zmínila bych několik zde uvedených bodů:  Zvyšování povědomí a podporovat ho o schopnostech a přínosu osob se zdravotním postižením.  Boj proti stereotypům, předsudkům, diskriminaci vůči osobám s postižením.  Realizace veřejných osvětových kampaní.  Respektování práv osob s postižením a výchova k tomu směřující.  Podporovat činnost v oblasti vyrovnávání příležitostí.  Postupné proškolování osob zaměstnaných ve státním sektoru o problematice osob s postižením (Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010 – 2014, www.nrzp.cz).

20

Organizace působící v jihomoravském kraji:  TyfloCentrum Brno Tato obecně prospěšná společnost napomáhá osobám nevidomým, či slabozrakým překonávat těžkosti v běžném životě, které vznikají v důsledku postižení. Poskytované služby: -poradenské -asistenční -sociálně rehabilitační -sociálně terapeutické -sociálně aktivizační TyfloCentrum si vymezilo cíle, za jejichž účelem poskytují prezentované služby. Patří sem zkvalitnění života osob se zrakovým postižením, vedení k jejich osamostatnění, snaha podporovat jejich kulturní vyžití a také rozšiřovaní možností pro uplatnění na trhu práce (Poslání společnosti, www.centrumpronevidome.cz).  Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením (SPMP) Organizace sdružuje jak osoby z intaktní populace, tak osoby s mentálním postižením. V rámci její činnosti jsou pořádány pravidelné aktivity, kde bych zmínila rehabilitační pobyty v České republice i v zahraničí, různé kurzy, poznávací akce a zájezdy, klubová setkání, ale i poradenské služby (Stručně o činnosti SPMP Brno, www.spmp-brno.cz).  Unie neslyšících Brno Unie neslyšících je nestátní nezisková organizace, jejímž cílem je pomáhat osobám se sluchovým postižením v jejich integraci do běžného života. Poskytuje jednak služby sociální, poradenské, ale i komunikační, které pomáhají vést těmto osobám samostatný, plnohodnotný život. Jako další cíl si stanovila rozšířit povědomí, ale i praktické znalosti zvládání znakové řeči mezi širokou veřejnost. V rámci této osvětové činnosti nabízí i kurzy znakového jazyka pro veřejnost (Nabízené služby UNB, www.unieneslysicichbrno.cz). 21

 Domov pro mne Sdružení má za cíl pomáhat osobám se zdravotním postižením začlenit se do běžného života. V rámci její činnosti jsou nabízeny rekondiční pobyty, ale je i iniciátorem a organizátorem zážitkových akcí jako jsou benefiční koncerty nebo netradiční noční bojové hry pro vozíčkáře. Sdružení poskytuje také osobní asistenci (O nás, www.domovpromne.cz).  Evropské centrum pantomimy neslyšících Nezisková organizace sídlí v Brně, avšak její působnost je po celé České republice. Náplň jeho činnosti je organizování nejrůznějších festivalů, dětských táborů, vzdělávacích výměnných akcí, jež souvisí s integrací zdravotně postižených a vzděláváním neslyšících osob. Provádí vydavatelskou činnost a poskytuje poradenský servis (Stanovy Evropského centra pantomimy neslyšících o. s., www.ecpn.cz). Výše zmíněné organizace se zaměřují na určitý způsob pomoci osobám s určitým druhem postižení, znevýhodnění. V některých případech však nemusí jít ryze o pomoc v pravém slova smyslu, ale může to být například nějaká forma kompenzace daného postižení, nebo jen rada v požadované oblasti. Dle mého názoru už jen existence takovýchto neziskových organizací, či sdružení, je určitý způsob osvěty pro běžnou, intaktní populaci. Jejich činnost je částečně tímto směrem orientovaná. Ale i samotná činnost směřující k osobám s postižením je zřejmá navenek mimo sídla společností.

22

5.

Cíl výzkumu Cílem empirického šetření je zjistit, jaká je úroveň informovanosti intaktní

populace v oblasti zdravotních postižení. Respektive do jaké míry jsou rozšířeny mýty, zkreslené informace o postiženích. Jelikož dotazníky byly předloženy jak ženám, tak mužům, byla do výzkumu zakomponována hypotéza zjišťující, které pohlaví je v této problematice více erudované, a které má spíše mylné informace. Výzkum se také zaměřil na objasnění toho, kde respondenti získali veškeré své znalosti ohledně osob s postižením. Celkově se toto výzkumné šetření realizuje se záměrem alespoň částečně zmapovat situaci týkající se znalostí běžné populace o osobách, které mají nějaký druh postižení. Celá praktická část bude směřovat k závěrečnému konstatování, zda byly předem stanovené hypotézy verifikovány, nebo jejich pravdivost nebyla potvrzena. Pro výzkum byly stanoveny následující hypotézy:

H1:

Předpokládá se, že více než 50 % dotázaných bude mít mylné informace o postiženích.

H2:

Předpokládá se, že škola poskytne respondentům více informací o osobách s postižením než média.

H3:

Předpokládá se, že všeobecná informovanost o postiženích bude podle respondentů dobrá.

6.

Metoda šetření a popis zkoumaného vzorku K realizaci vlastního empirického šetření, byla využita výzkumná metoda –

dotazník. Předmětem zkoumání byly zvoleny dospělé osoby v Jihomoravském kraji. Analytickou jednotku tvořili dospělé osoby ve věku 18 až 26 let, které byli v době výzkumného šetření studenty jakékoli vysoké školy v Jihomoravském kraji. Výzkumný soubor měl celkem 190 respondentů. Dotazníkové šetření bylo pro tento výzkum zvolený z důvodu možnosti získat tímto způsobem velké množství požadovaných informací od velkého počtu respondentů, a to v krátkém časovém úseku. 23

Jelikož je to forma písemného výzkumu znamená to, že na písemně položené otázky se nám dostane písemných odpovědí (Gavora, 2000). Dotazník byl složen z 10 výzkumný otázek. Výsledky empirického šetření jsou zaznamenány a znázorněny v níže uvedených grafech a tabulkách pro snadnější orientaci v získaných údajích. Graf č. 1: Charakteristika celkového výzkumného souboru

Zdroj: vlastní práce Výzkumného šetření se celkem zúčastnilo, jak je zřejmé z výše uvedeného grafu, více žen než mužů, a to o 12 %. Počet dotazovaných žen je 112, což je 56 % a mužů bylo 78 (44 %).

7.

Výsledky dotazníkového šetření V následující kapitole budou prezentována zjištěná data během empirického

šetření. Výsledkem je 10 zodpovězených otázek, které byly v dotazníku od 190 respondentů. Zjištěné informace jsou zachyceny v grafech a následně slovně vysvětleny.

24

Graf č. 2: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Myslíte si, že osoby s mentálním postižením se neustále chovají jako děti?“

Zdroj: vlastní práce Graf č. 2 znázorňuje procentuální zastoupení jednotlivých odpovědí vztahujících se k druhé dotazníkové otázce. Žádná možnost nemá nadpoloviční převahu, avšak kladných odpovědí bylo 82, což je 43 %. Odpověď „nevím“ zvolilo 32 % (61). Záporně se vyjádřilo 23 % (44). Že se osoby s mentálním postižením „někdy“ chovají jako jako děti si myslí pouhá 2 % dotázaných, tedy 3 osoby. Tabulka č. 1: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 2 Myslíte si, že osoby s mentálním postižením se neustále chovají jako děti? ano ne někdy nevím

Respondenti

43 % 23 % 2% 32 % Zdroj: vlastní práce

25

82 44 3 61

Graf č. 3: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Mají osoby se zrakovým postižením lépe vyvinutý čich?“

Zdroj: vlastní práce Na tomto grafu můžeme sledovat výsledky odpovědí na otázku zda mají osoby se zrakovým postižením lépe vyvinutý čich. Zde převažuje kladná odpověď na danou otázku, kterou zvolila nadpoloviční většina. Konkrétně možnost „ano“ vybralo 102 respendentů, tedy 54 %. Další nejvíce volenou odpovědí bylo „ne“, kdy zastoupení osob je 64, což je 34 %. Zbylých 24 (12 %) respondentů se nepřiklonilo k žádné z výše uvedených možností, tudíž vybrali poslední možnou odpověď „nevím“.

Tabulka č. 2: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 3 Mají osoby se zrakovým postižením lépe vyvinutý čich? ano ne nevím

Respondenti 54 % 34 % 12 % Zdroj: vlastní práce

26

102 64 24

Graf č. 4: procentuální vyjádření respondentů na otázku „Mohou mít osoby s mentálním postižením pohlavní styk?“

Zdroj: vlastní práce Graf č. 4 vyhodnocuje otázku „Mohou mít osoby s mentálním postižením pohlavní styk?“. Největší zastoupení zde má možnost „spíše ne“, kdy je to 83 osob, a tedy 44 %. O polovinu méně volili respondenti odpověď „spíše ano“, a to v počtu 42 osob, což je 22 %. Rovných 20 % volilo jednoznačně negativní odpověď v počtu 39 osob. Na předposledním místě je zastoupený 12 % opačný názor, tedy kladná odpověď, zastoupený 22 respondenty. A zbývající 2 %, tedy 4 osoby nevěděli, ke které rozhodující odpovědi se přiklonit, proto vybrali možnost „nevím“.

Tabulka č. 3: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 4 Mohou mít osoby s mentálním postižením pohlavní styk? určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne nevím

Respondenti

12 % 22 % 44 % 20 % 2% Zdroj: vlastní práce 27

22 42 83 39 4

Graf č. 5: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Pouze osoby plně nevidomé používají bílou hůl?“

Zdroj: vlastní práce K páté dotazníkové otázce „Pouze osoby plně nevidomé používají bílou hůl?“ se vztahuje výše uvedený graf č. 5. Na tuto výzkumnou otázku byly tři možnosti odpovědí, kdy ovšem v tomto případě jedna z nich nebyla nikým využita. Všichni respondenti měli ve své odpovědi jasno, a proto možnost „nevím“ má 0 % zastoupení. Jednoznačná převládající kladná odpověď získala 62 %, to znamená, že ji zvolilo 117 osob. Opačného názoru bylo zbývajících 73 dotázaných respondentů, procentuálně je to 38 %.

Tabulka č. 4: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 5 Pouze osoby plně nevidomé používají bílou hůl? ano ne nevím

Respondenti

62 % 38 % 0% Zdroj: vlastní práce

28

117 73 0

Graf č. 6: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Umí každá osoba se sluchovým postižením dobře odezírat?“

Zdroj: vlastní práce Na výše uvedeném grafu je znázorněno vyhodnocení šesté dotazníkové otázky. Nejvyšší dosažená hodnota je 36 % (68), která byla u možnosti „spíše ano“. Naopak nejmenší procentuální zastoupení má negativní odpověď, kdy to je 5 %, což znamená 9 osob. Zbývající tři možnosti odpovědi se pohybují v rozmezí od 8 % do 27 %. Ve stručnosti „určitě ano“ si vybralo 46 osob (24 %), „spíše ne“ bylo zastoupeno 52 osobami, což je 27 %. Poslední neutrální možnost zvolilo 15 osob (8 %).

Tabulka č. 5: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 6 Umí každá osoba se sluchovým postižením dobře odezírat? určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne nevím

Respondenti

24 % 36 % 27 % 5% 8% Zdroj: vlastní práce 29

46 68 52 9 15

Graf č.7: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Myslíte si, že je třeba jednat s osobami s mentálním postižením jako s dětmi?“

Zdroj: vlastní práce Graf č. 7 zachycuje odpovědi na otázku „Myslíte si, že je třeba jednat s osobami s mentálním postižením jako s dětmi?“. Pouhé 1 % volilo odpověď „nevím“. Další možností je „určitě ne“, kterou volilo 25 respondentů (13 %). V počtu 33 osob se k odpovědi „určitě ano“ přiklonilo 17 %. Další možností, kterou mohli respondenti zvolit je „spíše ano“, kdy zastoupení je 55 osob, což znamená 29 %. Nejvíce volenou odpovědí je „spíše ne“. Tuto možnost si vybralo 75 osob, a to je 40 %.

Tabulka č. 6: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 7 Myslíte si, že je třeba jednat s osobami s mentálním postižením jako s dětmi? určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne nevím

Respondenti

17 % 29 % 40 % 13 % 1% Zdroj: vlastní práce

30

33 55 75 25 2

Graf č. 8: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Kde jste získal/a převážnou většinu informací týkajících se zdravotních postižení?“

Zdroj: vlastní práce Na informovanost respondentů, respektive na zdroj, kde informace o postiženích získali, vyhodnocuje graf č. 8. Tato dotazníková otázka nabízí pět možností odpovědí. Procentuální zastoupení je zde poměrně nerovnoměrné. Jednoznačně nejvíce informací se respondenti dozvěděli z médií, kdy počet osob činí 116 (61 %). Další hodnoty jsou podstatně nižší. 32 (17 %) osob se dozvědělo nové poznatky ve škole. Od rodičů získalo informace 27 osob, tedy 14 %. Informace z jiných zdrojů mělo 5 % dotázaných, tedy 10 osob. A pouze 5 osob, informace získalo samostudiem, to jsou 3 %. Tabulka č. 7: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 8 Kde jste získal/a převážnou většinu informací týkajících se zdravotních postižení? určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne nevím

Respondenti

17 % 61 % 14 % 3% 5% Zdroj: vlastní práce 31

32 116 27 5 10

Graf č. 9: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Jak byste zhodnotil/a rozšířenost, dostupnost informací o postiženích mezi běžnou populací?“

Zdroj: vlastní práce Procentuální zastoupení odpovědí k otázce zjišťující kvalitu dostupnosti informací o jednotlivých postiženích, je znázorněno ve výše uvedeném grafu č. 9. Respondenti mohli volit mezi čtyřmi odpověďmi. Převážně se v tomto případě shodli, že informace jsou mezi intaktní společnost rozšířeny nedostatečně, a to v počtu 131 osob, tedy nadpolovičních 69 %. Naopak názor, že informace nejsou vůbec žádné nezastal ani jeden člověk. Opakem k této možnosti byla odpověď „vynikající“, kde je zastoupení minimální 5 osob (3 %). Že jsou informace rozšířeny dobře si myslí 54 respondentů, což je 28 %. Tabulka č. 8: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 9 Jak byste zhodnotil/a rozšířenost, dostupnost informací o postiženích mezi běžnou populací? vynikající dobrá nedostatečná žádná

Respondenti

3% 28 % 69 % 0% Zdroj: vlastní práce

32

5 54 131 0

Graf č. 10: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Mají osoby se sluchovým postižením lepší schopnost odezírání než jedinci bez postižení?“

Zdroj: vlastní práce Poslední graf č. 10 vyhodnocuje odpovědi na otázku „Mají osoby se sluchovým postižením lepší schopnost odezírání než jedinci bez postižení?“. Dá se říci, že respondenti mají v případě této otázky nejednoznačný názor. Avšak nejvíce volili odpověď „spíše ano“, a to v počtu 79 osob, což činí 42 %. Další možností, která se nejvíce volila, bylo jednoznačné „určitě ano“, zde se k tomuto názoru přiklonilo 46 respondentů, a tedy 26 %. Poslední tři možnosti se pohybují od 16 % do 8 %. „Spíše ne“ si vybralo 31 osob, 16 %. Na položenou otázku nevědělo odpověď 19 (10 %) osob. Zbývajících 15 osob se přiklonilo k odpovědi „určitě ne“, která tedy byla zastoupena 8 %. Tabulka č. 9: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 10 Mají osoby se sluchovým postižením lepší schopnost odezírání než jedinci bez postižení? určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne nevím

Respondenti

24 % 42 % 16 % 8% 10 % Zdroj: vlastní práce 33

46 79 31 15 19

8.

Interpretace zjištěných dat V následující kapitole se budu zabývat vyhodnocením zjištěných dat během

výzkumného šetření. Výše byly uvedeny výsledky získané pomocí dotazníkové metody a konkrétní číselné a procentuální hodnoty. Nyní se budu věnovat třem předem stanoveným hypotézám pro tuto bakalářskou práci. Cílem bude zjistit, zda byly hypotézy verifikovány, či nedošlo k jejich potvrzení, tedy ověření během výzkumu. Hypotéza č. 1: „Předpokládá se, že více než 50 % dotázaných bude mít mylné informace o postiženích“ byla verifikována. Pro zkoumaný vzorek, tedy pro studenty vysokých škol v jihomoravském kraji, bylo stanoveno několik výzkumných otázek, které jsou uvedeny v dotazníku. Otázek bylo celkem sedm a všechny se zaměřovaly na zjištění znalostí respondentů o různých druzích postižení. Jejich výpovědi pak konkrétně v tomto případě vedly k potvrzení hypotézy č. 1. Níže uvádím zpracovanou tabulku s přehledem otázek a odpovědí, které se vztahují k hypotéze č. 1. Tabulka č. 10: Vyhodnocení odpovědí potvrzujících hypotézu č. 1 Otázka

Myslíte si, že osoby s mentálním postižením se chovají jako děti? Mají osoby se zrakovým postižením lépe vyvinutý čich? Mohou mít osoby s mentálním postižením pohlavní styk?

Správná

Správně

Špatně

odpověď

odpovědělo

odpovědělo

44 (23 %)

146 (77%)

NE

64 (34%)

126 (66 %)

URČITĚ ANO

22 (12 %)

168 (88 %)

NE

34

Pouze osoby plně nevidomé, slepé používají bílou hůl? Umí každá osoba se sluchovým postižením dobře odezírat? Myslíte si, že je třeba jednat s osobami s mentálním postižením jako s dětmi? Mají osoby se sluchovým postižením lepší schopnost odezírání než jedinci bez postižení?

NE

73 (38 %)

117 (62 %)

URČITĚ NE

9 (5 %)

181 (95 %)

URČITĚ NE

25 (13 %)

165 (87 %)

URČITĚ NE

15 (8 %)

175 (92 %)

Zdroj: vlastní práce Z výše uvedené tabulky je patrné, že ani jedna ze sedmi položených otázek nebyla zodpovězena správě. Z čehož vyplývá, že informace vysokoškolských studentů jsou špatné a zkreslené. Když se podíváme na správnost odpovědí, můžeme vidět, že úspěšnost nebyla ani 40 % u jednotlivých otázek. V některých případech by se dalo říct, že se spíše blížila nule. V případě otázky „Myslíte si, že osoby s mentálním postižením se chovají jako děti?“ bylo zaznamenáno 44 správných odpovědí (23 %) a ve svém tvrzení se mýlilo zbývajících 146 osob (77 %). U druhé otázky uvedené v tabulce je patrná vyšší úspěšnost. Studenti vysokých škol, respektive jejich odpovědi na otázku „Mají osoby se zrakovým postižením lépe vyvinutý čich?“, dosáhly 34 % správnosti, což znamená 64 osob. Naopak 126 (66 %) respondentů odpovědělo na dotazníkovou otázku špatně.

35

„Mohou mít osoby s mentálním postižením pohlavní styk?“, takto zněla další otázka v pořadí, na kterou znalo správnou odpověď pouze 22 (12 %) ze všech dotazovaných. S naprostou převahou studenti volili nesprávné odpovědi, o čem také vypovídá hodnota 168 (88 %) špatných odpovědí. Nejlepšího výsledku, co se týče vyhodnocení otázek týkajících se hypotézy č. 1, měla otázka „Pouze osoby plně nevidomé, slepé používají bílou hůl?“. Hodnota sice nedosahuje ani zdaleka 50 % úspěšnosti, avšak v rámci tohoto šetření byla nejvyšší. Správnou odpověď na tuto otázku vědělo 73 (38 %) respondentů. Ve svém tvrzení se mýlilo 117 (62 %) respondentů. Následovala otázka „Umí každá osoba se sluchovým postižením dobře odezírat?“, která ovšem nedosáhla nejlepších výsledků jako v předchozím případě, ale naopak se umístila na poslední příčce. U této dotazníkové otázky bylo dosaženo nejnižší procentuální hodnoty zaznamenávající správné odpovědi. Pouhých 5 % studentů, což je 9 osob, znalo odpověď. Zbývajících 181 respondentů, tedy neuvěřitelných většinových 95 %, nemělo správné informace o této problematice, a tudíž odpověděli špatně. Další dotazníková otázka zněla „Myslíte si, že je třeba jednat s osobami s mentálním postižením jako s dětmi?“. Při vyhodnocování bylo dosaženo 13 % úspěšnosti, to znamená, že na výzkumnou otázku odpovědělo správně 25 respondentů. Naopak špatně ji zodpovědělo 165 (87 %) studentů vysokých škol. Poslední otázka, která se vztahovala k první stanovené hypotéze, byla „Mají osoby se sluchovým postižením lepší schopnost odezírání než jedinci bez postižení?“. V tomto případě dopadlo vyhodnocení následovně. Správných odpovědí bylo 15, což je 8 %. Zbývajících 82 %, tedy 175 respondentů se mýlilo a zvolili tedy špatnou odpověď. Jestliže nebyla žádná z odpovědí správná, znamená to, že stanovená hypotéza č. 1, která předpokládala špatnou informovanost studentů, respektive, že jejich poznatky o postiženích budou mylné, byla úspěšně verifikována.

36

Hypotéza č. 2: „Předpokládá se, že škola poskytne respondentům více informací o osobách s postižením než média“ byla falzifikována. Vyhodnocení hypotézy č. 2 vycházelo z výsledků zjištěných pomocí otázky stanovené v dotazníkovém šetření, konkrétně z otázky č. 8. V tomto případě byla ovšem stanovená hypotéza a její předpoklad, že převážnou většinu všech informací získají dotazovaní respondenti během školní docházky, čímž byla míněna jak základní škola, tak střední škola, ale i poznatky získané při studiu na vysokou školu, falzifikována. Tabulka č. 11: Vyhodnocení odpovědí vyvracejících hypotézu č. 2 Otázka

Kde jste získal/a převážnou většinu informací týkajících zdravotních postižení?

Odpověď jiný

ve

z

od

škole

médií

rodičů

32

116

27

5

10

17 %

61 %

14 %

3%

5%

samostudium

zdroj

Zdroj: vlastní práce Výše uvedená tabulka shrnuje a přehledně zaznamenává výsledky k dotazníkové otázce. Tato získaná data dokazují, že stanovená hypotéza nebyla potvrzena. Studenti měli možnost zde volit z pěti různých variant odpovědí. Cílem bylo zjistit, kdo jim předal zhruba nejvíce informací týkajících se různých druhů postižení. Respektive z jakého zdroje se k informacím dostali. Z tabulky jednoznačně vyplývá, že média jsou největším šiřitelem tohoto druhu informací a právě odsud se respondentům dostalo nejvíce nových poznatků ze zmiňovaného okruhu. Konkrétně média zvolilo 116 (61 %) osob. Nejméně studentů si získávalo tento druh informací formou samostudia, tedy iniciativním vyhledáváním, tuto možnost vybralo pouze 5 (3 %) respondentů.

37

Hypotéza č. 3: „Předpokládá se, že všeobecná informovanost o postiženích bude podle respondentů dobrá“ byla falzifikována. Poslední stanovená hypotéza pro účely této bakalářské práce byla taktéž vyhodnocena na základě dotazníkového šetření. Pro účely ověření, či vyvrácení této hypotézy byla v dotazníku uvedena otázka, od jejíhož vyhodnocení se to bude odvíjet. I v tomto případě došlo k nepotvrzení předem stanovené hypotézy, jako v předchozím případě. Hypotéza č. 3 byla tedy falzifikována. Tabulka č. 12: Vyhodnocení odpovědí vyvracejících hypotézu č. 3 Otázka

Odpověď

vynikající dobrá nedostatečná žádná

Jak byste zhodnotil/a rozšířenost, dostupnost informací o postiženích mezi běžnou populací?

5

54

131

0

3%

28 %

69 %

0%

Zdroj: vlastní práce I v posledním případě vyhodnocování hypotézy bylo zjištěno, že předem stanovená hypotéza byla falzifikována. Předpokládalo se totiž, že názor studentů bude směřovat k tvrzení dobré informovanosti v běžné populaci. Avšak jak můžeme vidět v tabulce č. 11 opak je pravdou. Předpoklad této bakalářské práce potvrdilo pouze nedostačujících 28 % z celkového počtu respondentů, což je 54 osob. Opačné stanovisko zaujalo 69 %, tedy 131 osob. Zbývající 3 % dotázaných respondentů pak již využili pouze jedné z dalších variant odpovědí. To znamená, že 5 osob volilo možnost „vynikající“. 38

9.

Doporučení Vzhledem k tomu, že bakalářská práce se zabývá poměrně aktuálním tématem,

mohla by sloužit jako určitý podklad pro realizaci osvětové činnosti na jakékoli úrovni. Jelikož z výzkumu vyplynulo, že velká část studentů získává informace převážně z mediálních zdrojů, kde může často docházet k částečnému zkreslování informací, které si pak navíc každý vysvětlí třeba odlišným způsobem, zapracovala bych na této oblasti. Informační činnost lze realizovat například již na základních školách formou workshopů. Touto cestou si myslím, že by byla osvětová činnost účinná. Není to samozřejmě jediný způsob, jak dosáhnout optimálnější informovanosti široké veřejnosti. Například by mohlo být organizováno více interaktivních akcí, kde by si intaktní jedinci mohli vyzkoušet jaké je být omezený v určitých směrech nějakým zdravotním znevýhodněním (například jízda na invalidním vozíku, chůze poslepu, komunikace bez použití řeči a podobně). Způsobů, jak tuto situaci řešit by se jistě našlo nepřeberné množství, ale myslím si, že neméně důležitým faktorem je mít především odhodlání něco změnit. Pak jde spousta věcí o mnoho snáze, když víme, co děláme, ale hlavně proč.

39

Závěr Předmětem této bakalářské práce je téma „Zdravotní handicapy a mýty s tím spojené“. Bakalářská práce byla rozdělena do dvou částí, a to na oblast teoretickou, kde se nachází popis a vysvětlení hlavní problematiky a na praktickou, neboli empirickou část, která se zabývá výzkumem realizovaným v rámci této práce. Hlavním cílem bakalářské práce bylo zmapovat oblast informovanosti intaktní populace v jihomoravském kraji o problematice zdravotních postižení. Empirická část se zaměřila pouze na studenty vysokých škol, jelikož analyzovat všeobecně populaci bez stanovení jakýchkoli kritérií by vyžadovalo mnohem rozsáhlejší výzkum. Z vyhodnocení dotazníkového šetření je zřejmé, že ne všechny předem stanovené hypotézy byly úspěšně verifikovány. Pouze jedna z celkového počtu tří hypotéz se potvrdila pouze jedna. V tomto případě se splnilo moje očekávání, že situace, co se týče optimální informovanosti o osobách s postižením a jejich zdravotních handicapech, není vůbec dobré. Na druhou stranu nemůžeme očekávat, že po dlouhé době segregace těchto osob, špatné legislativě a nedostatečné sociální péči, které zde panovala po desítky let, se ze dne na den všechno radikálně změní k lepšímu. Avšak bychom neměli dopustit setrvávání v současném nastavení sociálního systému a následně s tím souvisejícím postavení osob s postižením. Svět se neustále vyvíjí a s ním se mění i lidé a jejich potřeby a očekávání od života. Tohle se týká všech osob bez rozdílu. Co se týče technického rozvoje a tedy v našem případě inovování a modernizace kompenzačních pomůcek, které nepochybně také zvyšují kvalitu života osob s postižením, to zřejmě přenecháme raději odborným pracovníkům.

40

Každý z nás ať je žena, či muž, odborník, nebo laik však může malou troškou přispět ke zlepšení situace jen tím, že se bude o tyto osoby zajímat. Nikdo z nás nezačne péct dort, který pouze viděl na obrázku, aniž by si přečetl návod, jak se dobrat ke zdárnému konci. Toto přirovnání by se dalo přirovnat i k pomoci osobám s jakýmkoli zdravotním handicapem. Nemůžeme být nikomu nápomocni, jestliže nevíme, co ke své spokojenosti potřebuje a také jakým způsobem mu můžeme pomocnou ruku nabídnout. Jeden z důvodů, proč jsem moji bakalářskou práci zaměřila tímto směrem, bylo nějakým způsobem se utvrdit v mém názoru, že je třeba na osvětě intaktní společnosti třeba neustále pracovat a nějakým způsobem rozšiřovat byť základní, tak potřebné informace do širokého povědomí. To se mi také podařilo při realizaci výzkumného šetření obhájit. I když zjištění není nijak optimistické, je to minimálně impuls k vytváření nových osvětových programů, k šíření propagace všemi možnými prostředky, jakože v dnešní době jsou možnosti takřka nekonečné.

41

Seznam literatury

Duševní poruchy a poruchy chování: popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka: mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize. 3. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 2006, 251 s. ISBN 80-851-2111-5. FINKOVÁ, D., LUDÍKOVÁ, L., RŮŽIČKOVÁ, V. 2007. Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007. 158 s. ISBN 978-80-244-1857-5. HARTLOVÁ, H., HARTL, P. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. HLOŽEK, Z. Základy audiologie. Olomouc: UP, 1995. 49 s. KEBLOVÁ, Alena. Čich a chuť u zrakově postižených. Praha: Septima, 1999, 30 s. ISBN 80-721-6081-8. KEBLOVÁ, Alena. Sluchové vnímání u zrakově postižených. Praha: Septima, 1999, 30 s. ISBN 80-721-6080-X. KOZÁKOVÁ, Z. Psychopedie. Olomouc: Univerzita Palackého, 1. vyd., 2005. 74 s. ISBN 80-244-0991-7. KREJČÍŘOVÁ, Olga, Eliška VYMAZALOVÁ a Jaroslav HUBLAR. Teorie a praxe speciálněpedagogické andragogiky. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, 71 s. ISBN 978-80-244-2880-2 (BROž.) KREJČÍŘOVÁ, O., TREZNEROVÁ, I., Malý lexikon sociálních služeb. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. 85 s. ISBN 9788024427546

42

LUDÍKOVÁ, L. Tyflopedie-andragogika. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. 47 s. ISBN 80-244-1191-1.. RENOTIÉROVÁ, Marie. Základy speciální pedagogiky. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, 2 s. Texty k distančnímu vzdělávání v rámci kombinovaného studia. ISBN 80-244-1099-0 (2. DíL : BROž.) SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. 160 s. ISBN 978-80247-1733-3. ŠTRÉBLOVÁ, Miroslava. Poznáváme svět se zrakovým postižením: úvod do tyflopedie. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2002, 67 s. ISBN 80-7044448-7. VALENTA, Milan. Psychopedie: [teoretické základy a metodika]. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Parta, 2009, 366 s. ISBN 978-807-3201-371. Internetové zdroje INFORMATION JOURNAL. Komunikace sluchově postižených [on-line]. Dostupný z WWW: . [cit. 2012-3-27]. BUSINESS CENTER. Zákon o zaměstnanosti [on-line]. Dostyupný z WWW: . [cit. 20123-25]. METODICKÝ MATERIÁL. Komunikace a lidé s mentálním postižením [on-line]. Dostyupný z WWW: . [cit. 2012-4-1]. PORTÁL. Sexualita osob s postižením není tabu! [on-line]. Dostyupný z WWW: . [cit. 2012-3-2].

43

SJEDNOCENÁ ORGANIZACE NEVIDOMÝCH A SLABOZRAKÝCH ČR. Některé mýty

o

zrakově

postižených

[on-line].

Dostupný

z WWW:

. [cit. 2012-3-2]. PETRA HELEBRANTOVÁ. Vidím, ale jsem nevidomí aneb trubicové vidění [on-line]. Dostupný z WWW: . [cit. 2012-3-2]. LIDÉ

S HANDICAPEM

Dostupný

[on-line].

z WWW:

. [cit. 2012-3-7]. NÁRODNÍ PLÁN PRO VYTVÁŘENÍ ROVNÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM NA OBDOBÍ 2010-2014 [on-line]. Dostupný z WWW: . [cit. 2012-3-20]. TYFLO CENTRUM BRNO. Poslání společnosti [on-line]. Dostupný z WWW: . [cit. 2012-3-21]. SPOLEČNOST PRO PODPORU LIDÍ S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM. Stručně o činnosti

SPMP

Brno

[on-line].

Dostupný

z WWW:


brno.cz/uvod.html>. [cit. 2012-3-21]. UNIE NESLYŠÍCÍCH. Nabízené služby UNB [on-line]. Dostupný z WWW: . [cit. 2012-3-27].

DOMOV

PRO

MNE.

O

nás

[on-line].

Dostupný

z WWW:

. [cit. 2012-3-21]. EVROPSKÉ CENTRUM PANTOMIMY NESLYŠÍCÍCH. Stanovy [on-line]. Dostupný z WWW: . [cit. 2012-3-29].

44

Grafy a tabulky Graf č. 1: Charakteristika celkového výzkumného souboru Graf č. 2: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Myslíte si, že osoby s mentálním postižením se chovají jako děti?“ Graf č. 3: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Mají osoby se zrakovým postižením lépe vyvinutý čich?“ Graf č. 4: procentuální vyjádření respondentů na otázku „Mohou mít osoby s mentálním postižením pohlavní styk?“ Graf č. 5: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Pouze osoby plně nevidomé používají bílou hůl?“ Graf č. 6: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Umí každá osoba se sluchovým postižením dobře odezírat?“ Graf č.7: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Myslíte si, že je třeba jednat s osobami s mentálním postižením jako s dětmi?“ Graf č. 8: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Kde jste získal/a informace týkající zdravotních postižení?“ Graf č. 9: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Jak byste zhodnotil/a rozšířenost, dostupnost informací o postiženích mezi běžnou populací?“ Graf č. 10: Procentuální vyjádření respondentů na otázku „Mají osoby se sluchovým postižením lepší schopnost odezírání než jedinci bez postižení?“

45

Tabulka č. 1: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 2 Tabulka č. 2: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 3 Tabulka č. 3: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 4 Tabulka č. 4: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 5 Tabulka č. 5: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 6 Tabulka č. 6: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 7 Tabulka č. 7: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 8 Tabulka č. 8: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 9 Tabulka č. 9: Poměr vyjádření respondentů k otázce č. 10 Tabulka č. 10: Vyhodnocení odpovědí potvrzujících hypotézu č. 1 Tabulka č. 11: Vyhodnocení odpovědí vyvracejících hypotézu č. 2 Tabulka č. 12: Vyhodnocení odpovědí vyvracejících hypotézu č. 3

Seznam příloh Příloha č.1: Dotazník

46

Příloha č.1 DOTAZNÍK 1. Jakého jste pohlaví? o Muž o Žena 2. o o o o

Myslíte si, že osoby s mentálním postižením se neustále chovají jako děti? Ano Ne Někdy Nevím

3. o o o

Mají osoby se zrakovým postižením lépe vyvinutý čich? Ano Ne Nevím

4. o o o o o

Mohou mít osoby s mentálním postižením pohlavní styk? Určitě ano Spíše ano Spíše ne Určitě ne Nevím

5. o o o

Pouze osoby plně nevidomé používají bílou hůl? Ano Ne Nevím

6. o o o o o

Umí každá osoba se sluchovým postižením dobře odezírat? Určitě ano Spíše ano Spíše ne Určitě ne Nevím

7. o o o o o

Myslíte si, že je třeba jednat s osobami s mentálním postižením jako s dětmi? Určitě ano Spíše ano Spíše ne Určitě ne Nevím 47

8. o o o o o

Kde jste získal/a převážnou většinu informací týkajících zdravotních postižení? Ve škole Z médií Od rodičů Samostudium Jiný zdroj

9. Jak byste zhodnotil/a rozšířenost, dostupnost informací o postiženích mezi běžnou populací? o Vynikající o Dobrá o Nedostatečná o Žádná 10. Mají osoby se sluchovým postižením lepší schopnost odezírání než jedinci bez postižení? o Určitě ano o Spíše ano o Spíše ne o Určitě ne o Nevím

48

ANOTACE Jméno a příjmení: Katedra:

Aneta Tomanová

Vedoucí práce:

Doc. PhDr. Olga Krejčířová Ph.D.

Rok obhajoby:

2012

Název práce:

Zdravotní handicapy a mýty s tím spojené.

Název v angličtině:

Health handicap and myths associated with it.

Anotace práce:

Moje bakalářská práce se zaměřuje na prozkoumání intaktní populace a její informovanosti o problematice osob se zdravotním postižením. Teoretická část se zabývá popisem oblastí týkajících se postižení a definováním souvisejících pojmů. V empirické části je popsaný výzkum realizovaný pomocí dotazníkového šetření zaměřený na mýty o zdravotních postiženích.

Klíčová slova:

Postižení, intaktní populace, kvalita života, osvěta, mentální postižení, zrakové postižení, sluchové postižení, mýty, informovanost. My thesis focuses on exploring the healthy population and its awareness of the issues people with disabilities. The theoretical part deals with the description of areas related to disability and defining related terms. In the empirical section describes research carried out by the survey focused on the myths about disability.

Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině: Přílohy vázané v práci:

Ústav speciálněpedagogických studií

Disability, healthy population, quality of life, education, mental disability, visual impairment, hearing impairment, myths, information. Dotazník

Rozsah práce:

46 stran

Jazyk práce:

český

49