Zdravá výživa a zdravý životní styl v současné společnosti

Bankovní institut vysoká škola, a.s. Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních služeb

Zdravá výživa a zdravý životní styl v současné společnosti Bakalářská práce

Autor:

Marcela Mesochoridisová Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Alena Fišerová

Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Karviné dne 20. dubna 2012 ……………………………. Marcela Mesochoridisová

Poděkování: Děkuji Mgr. Aleně Fišerové za odborné vedení bakalářské práce a poskytování cenných rad a připomínek.

Anotace Bakalářská práce s názvem „Zdravá výţiva a zdravý ţivotní styl v současné společnosti“ je rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. V teoretické části jsou vysvětleny základní pojmy, sloţky výţivy, podstatné faktory včetně negativních vlivŧ, které se zdravou výţivou a zdravý ţivotním stylem souvisí. Praktická část zahrnuje analýzu šetření s vyuţitím dotazníku. Prŧzkumné šetření bylo provedeno u zaměstnancŧ pracujících v Nemocnici s poliklinikou Karviná-Ráj, příspěvková organizace. Z výsledkŧ lze odvodit, ţe sami zaměstnanci pŧsobící ve zdravotnictví, ne zcela dodrţují správné stravovací návyky a zdravý zpŧsob ţivotního stylu. Obě tato témata na sebe navazují a ukazují přístup člověka ke zdravé výţivě a ţivotnímu stylu v dnešní hektické době. Klíčová slova Zdraví, výţiva, zdravá výţiva, zdravý ţivotní styl, současná společnost, negativní vlivy, pohyb.

Annotation The bachelor thesis with the title “Healthy Nutrition and the Healthy Lifestyle in the Contemporary Society” is divided into two parts, the theoretical one and the practical one. In the theoretical part there are explained basic terns, components of nutrition and fundamental factors including negative impacts which are related to healthy nutrition and the healthy life style. The practical part includes the analysis of search with using the questionnaire. The exploratory search was made at employees working in the Hospital with Policlinics, state funded organization (Nemocnice s poliklinikou) Karviná-Ráj. From the results it is possible to conclude that even the employees working in the health care do not follow strictly correct health habits and healthy lifestyle. Both of these topics are connected and show the approach of a man to healthy nutrition and the healthy lifestyle in the contemporary hectic time. Key words Health, nutrition, healthy nutrition, healthy lifestyle, contemporary society, negative effects, movement.

OBSAH: ÚVOD......................................................................................................................................... 7 CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE .................................................................................................... 8 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 9 1

Výţiva................................................................................................................................. 9 1.1

Výţiva a minulost ....................................................................................................... 9

1.2

Výţiva a její význam ................................................................................................ 10

1.3 Základní sloţky výţivy............................................................................................. 11 1.3.1 Bílkoviny (proteiny) ......................................................................................... 11 1.3.2 Cukry (sacharidy) ............................................................................................. 12 1.3.3 Tuky (lipidy) ..................................................................................................... 12 1.4 Další nezbytné látky ................................................................................................. 13 1.4.1 Vitaminy ........................................................................................................... 13 1.4.2 Minerály a stopové prvky ................................................................................. 16 1.4.3 Voda ................................................................................................................. 18

2

3

1.5

Potravní doplňky – doplňky stravy........................................................................... 19

1.6

Speciální výţivové směry ......................................................................................... 20

Stravovací reţim ............................................................................................................... 21 2.1

Potraviny a bio potraviny ......................................................................................... 21

2.2

Potravinová pyramida ............................................................................................... 23

2.3

Hodnocení stavu výţivy ........................................................................................... 24

2.4

Ekonomicko sociální faktory určující volbu potravin .............................................. 25

2.5

Stravovací reţim ....................................................................................................... 26

2.6

Pitný reţim................................................................................................................ 27

2.7

Poruchy příjmu potravy ............................................................................................ 28

2.8

Společné stravování .................................................................................................. 28

Ţivotní styl........................................................................................................................ 30 3.1

Pojem a definice ţivotního stylu .............................................................................. 30

3.2

Výchova ke zdraví .................................................................................................... 30

3.3

Práce a odpočinek ..................................................................................................... 31

3.4

Spánek ...................................................................................................................... 32

3.5

Pohyb ........................................................................................................................ 33

3.6

Diety – fenomén současnosti .................................................................................... 34

3.7

Kvalita ţivota............................................................................................................ 35

4

Negativní vlivy dnešní společnosti ................................................................................... 37 4.1

Ţivotní prostředí ....................................................................................................... 37

4.2

Stres .......................................................................................................................... 38

4.3 Závislost ................................................................................................................... 39 4.3.1 Alkoholová závislost ........................................................................................ 39 4.3.2 Závislost na drogách a lécích............................................................................ 40 4.3.3 Závislost na kouření ......................................................................................... 41 4.4

Civilizační nemoci .................................................................................................... 42

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 43 5

Prŧzkumné dotazníkové šetření ........................................................................................ 43 5.1

Metodika práce a pouţitá výzkumná metoda ........................................................... 43

5.2

Charakteristika prŧzkumného prostředí.................................................................... 43

5.3

Charakteristika respondentŧ ..................................................................................... 44

5.4

Výsledky a vyhodnocení dotazníkového šetření ...................................................... 44

5.5

Závěr prŧzkumného dotazníkového šetření .............................................................. 74

ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 77 6

Seznam literatury a dokumentŧ ........................................................................................ 78 6.1

Odborná a krásná literatura....................................................................................... 78

6.2

Právní normy a další předpisy .................................................................................. 80

6.3

Internetové zdroje ..................................................................................................... 80

PŘÍLOHY ................................................................................................................................. 82

Úvod „Největším bohatstvím je zdraví.“ Ralph Waldo Emerson Bakalářská práce je věnována dvěma tématŧm, která jsou v dnešní moderní době často diskutována. Téma práce „Zdravá výţiva a zdravý ţivotní styl v současné společnosti“ jsem si vybrala proto, jelikoţ je pro mě zajímavé, léta se o tuto problematiku zajímám, setkávám se s ním v práci a díky odborné literatuře, ze které jsem čerpala, jsem si rozšířila obzor a získala spoustu nových informací. Práce je strukturována do dvou částí, teoretické a praktické. Teoretická část se skládá ze čtyř hlavních kapitol, ve kterých jsou vysvětleny základní pojmy, sloţky výţivy a podstatné faktory včetně negativních vlivŧ na člověka v dnešní společnosti, které se zdravou výţivou a zdravým ţivotním stylem souvisí. Praktická část je zpracována v poslední hlavní kapitole, jejíţ součástí je i prŧzkumné šetření metodou kvantitativního výzkumu s vyuţitím dotazníku. Dotazníkové šetření s cílem zmapovat stravovací návyky a zpŧsob ţivotního stylu pracovníkŧ ve zdravotnictví, bylo provedeno u zaměstnancŧ Nemocnice s poliklinikou Karviná-Ráj, příspěvková organizace. Kromě ucelení všech faktŧ a informačního materiálu uvedené problematiky, budou výsledky prŧzkumného šetření nabídnuty managementu nemocnice ke zlepšení péče o své zaměstnance v oblasti stravování, zvládání stresových situací, poskytování zaměstnaneckých benefitŧ v rámci volno časových aktivit atd.

7

Cíl bakalářské práce Cílem této bakalářské práce je zmapovat formou dotazníkového šetření stravovací návyky a zpŧsob ţivotního stylu pracovníkŧ ve zdravotnictví.

8

Teoretická část 1 Výživa Výživa je jednou ze základních potřeb člověka a je nezbytná pro jeho ţivot. Výţivou ve formě stravy přijímá člověk veškeré nezbytné látky, které ke svému ţivotu potřebuje. Tyto látky jsou obsaţeny v rozmanitých potravinách a spolu s vodou a kyslíkem poskytují materiál pro získání energie, aby tělo mohlo fungovat a také pro získání materiálu ke stavbě a celoţivotnímu obnovování těla. To co jíme nás nejen drţí naţivu. Dodává nám energii a materiál k ţivotu, ale podstatným zpŧsobem také ovlivňuje náš ţivot a naši psychiku (Kopec 2010, s. 11).

1.1 Výživa a minulost Z hlediska anatomie patří člověk mezi primáty a tedy mezi typické všeţravce. Bezprostřední předchŧdci dnešního člověka nabyli vyšší tělesné hmotnosti a potřebovali proto větší přísun ţivin. Lovili zvěř a nepohrdli ani rostlinnými potravinami. Později strava člověka obsahovala nejen obilniny a luštěniny, které si sám vypěstoval, ale také maso z chovu zvířat neboť převrat v jeho výţivě nastal zavedením zemědělství a pastevectví. Výţivu lidstva ve starověku ve střední Evropě tvořily převáţně obiloviny (špalda a ţito) a luštěniny. Převaţovala také zeleniny a okopaniny. Rozšířeno bylo také včelařství a chov dobytka. Za feudalismu od počátku 2. tisíciletí měly bohaté vrstvy obyvatel dostatek aţ nadbytek potravy s vysokým podílem masa a značně také konzumovali alkoholické nápoje (medovina, pivo, víno). Naopak chudé vrstvy obyvatelstva se ţivily převáţně rostlinnou stravou. Maso bylo jen o svátcích zcela výjimečně. Častá byla neúroda, kdy chudina trpěla hladem. Výţiva se u nás podstatně zlepšila v 18. a na počátku 19. století díky pokroku v agrotechnice a nových plodin z Ameriky, zvláště brambor. Začaly k nám pronikat i jiné plodiny jako rajčata, okurky, paprika a kukuřice. Ve 20. století za 1. světové války bylo zásobování potravinami špatně organizováno a obyvatelstvo hladovělo. Za 2. světové války také nebyl dostatek potravin, ale díky zavedení přídělového systému netrpělo tolik obyvatelstvo hladem.

9

Po válce se zlepšila výţiva i zásobování, ale hledělo se více na kvantitu neţ na kvalitu potravin. Stoupla potřeba cukru vyráběného z domácí cukrovky, rozšířil se konzum sladkostí a jemného pečiva, rostla spotřeba vajec a tuku. Luštěniny nebyly podporovány. Zvyšovala se také spotřeba vepřového masa. Pro přílišnou náročnost na pěstování se nepodporovala ani zelenina a ovoce. Po roce 1990 se konzum ovoce a zeleniny zvyšoval, ale bohuţel i spotřeba smaţených potravin (převáţně nová rychlá občerstvení – fast foody). Ţivočišné tuky byly nahrazeny rostlinnými, klesla spotřeba masa a mléka. Na charakter spotřeby měla velký vliv reklama a většina spotřebitelŧ dala přednost výrobkŧm s nejniţší cenou nehledě na jakost. Dnes je to éra hypermarketŧ. Díky levným potravinářským výrobkŧm ve velmi širokém sortimentu se ale strava stává poměrně jednotvárnou, protoţe si z rŧzných dŧvodŧ spotřebitelé vybírají z této nabídky jen malou část. Hrozí tím nedostatek některých ţivin. Výţivová hodnota není prioritou ani pro výrobce potravin, ani pro spotřebitele. Nezbývá neţ doufat, ţe rŧzné nedostatky ve výţivě zmizí a přetrvají jen tendence vedoucí k jejímu zlepšení (Pánek 2002, s. 25-32).

1.2 Výživa a její význam O významu zdravé výţivy v ţivotě současného člověka dnes jiţ nikdo nepochybuje. Řada lidí má ale nejasnosti v tom, co si pod pojmem zdravá výţiva vlastně představit. Stále se objevují nové výkřiky ze světa, které ochotně a mnohdy bez přemýšlení přijímáme. Dřívější osvěta zakazovala určité potraviny pod hrozbou civilizačních nemocí, ale dnes je povaţováno za dŧleţitější vyzdvihnout nutriční, tedy výţivové přednosti té které potraviny, nebo skupiny potravin. Pokud totiţ do svého jídelníčku zakomponujeme více potravin přínosných, pak na ty méně zdravé zcela automaticky nezbude tolik prostoru a výţiva bude plnit svou preventivní funkci. Výţiva je faktorem, který máme téměř zcela pod kontrolou. Mŧţeme díky ní oddálit spoustu nemocí, které nemusí vypuknout předčasně. Pokud chceme jíst zdravě, měli bychom se snaţit čerpat stále nové a nové informace z oblasti zdravé výţivy. A pokud zvládneme jíst přiměřeně velké porce, pak se nemusíme obávat nadváhy ani v případě, kdyţ občas poţijeme pokrmy energeticky vydatnější (Kunová 2004, s. 9-11). Správná výţiva je zaloţena na současných vědeckých poznatcích, které podávají informaci o nezbytném příjmu určitého mnoţství energie, ţivin a vody, o optimálním příjmu

10

ţivin během dne i delšího časového období a o jejich poměru v jednotlivých jídlech. Dŧleţitým faktorem není pouze absolutní obsah ţivin v pokrmu, ale také jejich vyuţitelnost v lidském organizmu. Výţivové potřeby záleţí na pohlaví, věku, duševní a tělesné aktivitě a tělesném typu jedince. Lidskou výţivou rozumíme zajištění ţivin nutných pro udrţení ţivotní aktivity, zdraví, rŧstu, rozmnoţování. Při zkoumání lidské výţivy a podmínek k jejich naplnění je nutno sledovat aspekty: -

fyziologické – materiální potřeby organizmu (v těch se člověk v zásadě liší od ostatních tvorŧ)

-

psychosociální a filozofické – vlastní pro člověka a lidskou společnost

Výţivová hodnota se skládá nejen z hodnoty fyziologické (obsahu ţivin a dalších sloţek potravy), ale má také hodnotu psychickou a sociální (Pánek 2002, s. 13-14).

1.3 Základní složky výživy Člověk potřebuje k udrţení ţivota a optimálního zdraví určité mnoţství energie a v rámci něj určité mnoţství kaţdé ze tří základních sloţek výţivy. Doporučení, která se zabývají zdravým stravováním jsou zaloţena na výpočtech předpokládaného optimálního příjmu základních tří ţivin, tedy bílkovin (jinak proteiny), tukŧ (jinak lipidy) a cukrŧ (jinak sacharidy). V České republice platí následující doporučený poměr: 15% bílkovin : 30% tukŧ : 55% sacharidŧ (Fořt 2007, s. 45).

1.3.1 Bílkoviny (proteiny) Bílkoviny jsou pro výţivu člověka nutné a naprosto nenahraditelné. Bez bílkovin by nebyla moţná stavba a obnova tkání ani tvorba bílkovin s určitou funkcí v organizmu (bílkoviny krevní plazmy nebo enzymy, nukleové kyseliny atd.). Bílkoviny se musí rozštěpit v několika fázích na nejmenší stavební prvky. Těmi jsou aminokyseliny. Teprve poté jsou vyuţitelné. Mnoţství a skladba aminokyselin, které si tělo samo vytvořit nedokáţe (esenciální aminokyseliny), jsou kritériem, podle něhoţ se posuzuje kvalita bílkovinných zdrojŧ. Dříve byla vyzdvihována hodnota ţivočišných bílkovin, dnes je situace trochu jiná, neboť rostlinné bílkoviny lze mezi sebou kombinovat tak, ţe výsledkem je kompletní spektrum nepostradatelných aminokyselin. Optimální situace nastává tehdy, kdyţ člověk ve stravě kombinuje jak rostlinné, tak ţivočišné zdroje bílkovin.

11

Nedostatek bílkovin v našich podmínkách nehrozí aţ na výjimky, jako jsou alternativní stravování (speciální výţivové směry) a neodborně sestavené redukční diety. Minimální hranice denního příjmu bílkovin je 0,6 g na kilogram ideální tělesné váhy. Hlavními zdroji bílkovin jsou luštěniny, sója, která sniţuje hladinu cholesterolu, maso, ryby, mléko, vejce atd. (Kunová 2004, s. 16-20).

1.3.2 Cukry (sacharidy) Sacharidy tvoří největší část , co do energetického poměru jednotlivých ţivin. Některé sacharidy mají sladkou chuť a mohou tak být nazývány cukry, např. hroznový cukr (glukóza), ovocný cukr (fruktóza) a okrajově galaktóza. Pouze tyto jednoduché cukry mohou být organizmem vstřebány. Sladkou chuť mají taktéţ disacharidy např. sacharóza – řepný cukr, laktóza – mléčný cukr nebo maltóza- sladový cukr. Sloţité (komplexní) sacharidy nebo-li polysacharidy, mají ve výţivě nezastupitelné místo. Jejich zdrojem jsou obiloviny, brambory, ovoce, zelenina a luštěniny. Všechny komplexní sacharidy se štěpí rychleji nebo pomaleji na glukózové jednotky, čímţ se v krvi udrţuje stálá hladina cukru (glykemie). Tak zvané oligosacharidy stojí na pomezí jednoduchých a sloţitých sacharidŧ a část z nich se dokonce řadí mezi vlákniny (např. oligofruktóza). Vyuţívají se především v mléčných nebo cereálních výrobcích. Minimální denní příjem sacharidŧ je 50 g, maximum je 500 g. Při nedostatku sacharidŧ dochází k odbourávání tukových zásob. Pokud je však příjem sacharidŧ velmi nízký, dochází také k úbytku svalové hmoty, negativnímu ovlivnění psychiky a k překyselení organizmu. Zdrojem sacharidŧ je maso, sýry, vejce a většina druhŧ zeleniny, ořechy, mléko, tvaroh, jogurt. Pečivo, rýţe, brambory a obiloviny jsou poměrně koncentrované zdroje sacharidŧ, na 100 g potraviny aţ 80 g sacharidŧ (Kunová 2004, s. 27-30).

1.3.3 Tuky (lipidy) Tuky jsou dŧleţitou a samozřejmou součástí zdravé výţivy. Jsou to sloučeniny glycerolu a mastných kyselin. Mastné kyseliny dělíme na nasycené (saturované) a nenasycené. Nenasycené dělíme dále na jednoduše nenasycené (monoenové) a vícenásobně

12

nenasycené (polyenové). Je to sloţitá terminologie, ale díky ní máme jasno v tom, jak tuky ovlivňují naše zdraví. Nasycené mastné kyseliny – většinou pŧsobí nepříznivě, protoţe zvyšují hladinu cholesterolu v krvi (obsahují je ţivočišné tuky – máslo, sádlo, hovězí tuk). Monoenové matné kyseliny – pŧsobí příznivě na zdraví. Nemění sice hladinu celkového cholesterolu, ale sniţují jeho nebezpečnou frakci (LDL) a zvyšují jeho prospěšnou součást (HDL). Zdrojem jsou olivy, olivový olej, ořechy a avokádo. Polyenové mastné kyseliny – musíme je přijímat stravou, protoţe naše tělo si je nedokáţe samo vyrobit. Většina z nich sniţuje hladinu cholesterolu v krvi a některé zabraňují vzniku trombŧ (krevních sraţenin). Zdrojem jsou rostlinné oleje (řepkový, sojový, slunečnicový) a margaríny z nich vyrobené a tuk obsaţený v rybím mase. Transkyseliny – mohou vznikat při úpravě rostlinných tukŧ při procesu jejich ztuţování z oleje na pevnější konzistenci. Cílem je zachovat v produktu přítomnost zdravého rostlinného tuku, a zároveň eliminovat přítomnost transkyselin. Jejich hodnota je v potravinových produktech hlídána a při výrobě jsou pouţívány šetrnější technologie. Tuk ve své čisté podobě je nejbohatším zdrojem energie. Tuky dodávají našemu tělu nepostradatelné mastné kyseliny, které si neumí samo vytvořit, jsou nutné ke vstřebání vitamínŧ rozpustných v tucích (A,D,E,K). Některé z nich přímo tyto vitamíny dodávají. Jsou zdrojem cholesterolu, který tělo v malém mnoţství potřebuje. Příjem tuku za den by měl být 80-100 g (Kunová 2004, s. 21-26).

1.4 Další nezbytné látky Dalšími nezbytnými sloţkami lidské výţivy jsou vitamíny, minerály a stopové prvky a také pro ţivot nezbytná voda.

1.4.1 Vitaminy Náš ţivot nemŧţe existovat bez všech základních vitaminŧ. Bez vitaminŧ nemohou dobře fungovat tělesné orgány a systémy. Jsou nutné pro rŧst, obranu před rŧznými nemocemi a celkovou vitalitu. Vitaminy získáváme z normální stravy či z výţivových doplňkŧ, protoţe tělo si neumí vitaminy vytvořit. Vitaminy ovšem nenahrazují potravu. Pomáhají udrţovat všechny tělesné systémy v provozu a to v takové intenzitě, jaká je v daný okamţik nutná. Ve srovnání s jinými zdroji výţivy např. bílkovinami, tuky či sacharidy, je jejich příjem

13

z hlediska mnoţství zcela nepatrný, ale v případě jejich nedostatku mŧţe dojít k negativnímu ovlivnění celého organizmu. Na začátku objevu vitaminŧ nebylo známo jejich chemické sloţení, tudíţ nemohly dostat správný odborný název. Vzhledem k tomu je jejich objevitelé začali označovat písmeny abecedy a tato pojmenování jim zŧstala dodnes. Zatím známe vitaminy od A do U. Vitaminy rozdělujeme na rozpustné v tucích (A,D,E,K) a rozpustné ve vodě (vitaminy skupiny B, vitamin C, kyselina listová, niacin – PP, kyselina pantotenová, biotin). Vitaminy rozpustné v tucích Vitamin A – mŧţe se v organizmu tzv. skladovat, tudíţ ho není třeba denně doplňovat. Existuje ve dvou formách, jako předstupeň hotového vitaminu – retinolu a jako provitamin A – karoten. Jeho mnoţství se udává v mezinárodních jednotkách (I.U.). Doporučená denní dávka pro dospělé muţe je 5 000 I.U. a 4 000 pro ţeny. Podílí se na zvyšování aktivity imunitního systému, posiluje zrak, podporuje odolnost proti infekcím dýchacího ústrojí, léčí koţní nemoci. Zdroj: rybí tuk, játra, mrkev, ţluté ovoce… Vitamin D – získáváme jej ze slunce nebo z potravy. Potřebná dávka pro dospělého člověka je 400 I.U. denně. Smog i mraky sniţují účinnost slunečního ultrafialového záření a tím také vznik vitaminu D v kŧţi. Ovládá resorpci a ukládání fosforu a vápníku v zubech a kostech a tím zvyšuje jejich pevnost. Uţíván spolu s vitaminem A a C je prevencí proti nachlazení. Účastní se vstřebávání vitaminu A. Pomáhá v léčbě zánětu spojivek. Zdroj: sardinky, rybí tuk, tuňák, losos, mléko… Vitamin E – v těle se skladuje v játrech, v depotním tuku, v krvi, nadledvinách, svalech, varlatech a v děloze. Je dŧleţitým antioxidantem. Potřebná dávka je 8-10 I.U. Vitamin E také přispívá k mladistvému vzhledu, pŧsobí preventivně proti rakovině a odstraňuje únavu. Rozšiřuje cévy a pŧsobí protisráţlivě. Uchovává se v těle jen krátkou dobu. Zdroj: sojové boby, obilné klíčky, ořechy, rostlinné oleje, špenát… Vitamin K – tvoří jej trojice látek K1, K2 (vyrábí je bakteriální střevní flóra) a K3, coţ je látka syntetická. Mnoţství se uvádí v mikrogramech, potřebná denní dávka je 0,08 mg (80 mcg denně). Brání vnitřnímu krvácení a je nezbytný pro tvorbu protrombinu. Účinnost vitaminu K ruší velké dávky vitaminu E. Zdroj: listová zelenina, olej ze sojových bobŧ, chaluhy, jogurt…(Mindell 2000, s. 25-72).

14

Přehled vitamínŧ rozpustných v tucích, jejich denní potřeba a příznaky nedostatku a předávkování, je uveden v Příloze č. 1 této práce (Kubešová, Holík, Weber, Meluzínová, Polcarová, Jetelová 2008, s. 41). Vitaminy rozpustné ve vodě Vitamin B1 (thiamin) – nezbytný pro lidský organizmus. Jeho potřeba roste především u diabetikŧ, při zvýšeném přívodu cukrŧ, při mohutné fyzické práci, zvýšené teplotě, v těhotenství a v době kojení. Nedostatkem vitaminu B1 trpí převáţně alkoholici. Ničí se při teplotě přesahující 100°C. Potřebné denní mnoţství je 1,5-2 mg. Zdroj: kvasnice, neloupané obiloviny, zelenina, maso… Vitamin B2 (riboflavin) – při jeho nedostatku jsou postiţeny sliznice a kŧţe a nedostatek také mŧţe zpŧsobit poruchu tvorby červených krvinek. Denní potřeba se pohybuje okolo 1,5-2 mg. Zdroj: povrchové vrstvy obilí a kvasnice. Vitamin B6 (pyridoxin) – jeho nedostatek má podobné příznaky jako u vitaminu B2, další projevy nedostatku jsou např. křečové stavy. Ovlivňuje krvetvorbu, příznivě ovlivňuje některé formy anemií a tvorbu bílých krvinek. Nároky na dodávku vitaminu B6 stoupají při stresu, v těhotenství a při uţívání hormonální antikoncepce. Vyskytuje se v potravinách spolu s ostatními vitaminy skupiny B. Vitamin B12 (cyanokobalamin) – pro lidský organizmus je významným především z hlediska krvetvorby. Jeho nedostatek zpŧsobuje tvorbu velkých červených krvinek, které ovšem v sobě obsahují málo krevního barviva. Další výrazný příznak nedostatku B12 je zánět jazyka a při prohloubeném nedostatku zpŧsobuje postiţení míchy. V posledních letech se stále častěji vyskytuje domněnka, ţe nedostatek B12 urychluje nástup intelektových poruch ve stáří. V potravě je vitamin B12 obsaţen převáţně ve vnitřnostech. Je vstřebáván ţaludeční sliznicí, tudíţ lidé se špatnou funkcí ţaludku nejsou schopni tento vitamin vstřebávat a proto je nutné jim B12 dodávat ve formě injekcí. Kyselina listová – je další ze skupiny vitaminu B. Její aktivity v organizmu jsou velmi podobné jako u vitaminu B12. Nedostatek se projevuje při podávání antibiotik a cytostatik a také u lidí, kteří často konzumují alkohol. Podle nejnovějších výzkumŧ dochází při nedostatku kyseliny listové ke zvýšení hladiny homocysteinu, který urychluje rozvoj aterosklerotických změn. Niacin (vitamin PP) – jde o kyselinu nikotinovou, její nedostatek je u nás vzácný, projevuje se onemocněním kŧţe a sliznic v podobě zánětu. Nedostatek niacinu rovněţ zpŧsobuje 15

nervové příznaky jako je podráţděnost, nespavost a zhoršování intelektu. V potravě se přirozeně vyskytuje v kvasnicích, játrech, mase a v povrchové vrstvě obilek. Biotin – nedostatek se projevuje podobně, jako u niacinu, zpŧsobuje také myopatii (svalovou slabost) a vypadávání vlasŧ. Největší podíl biotinu v našem organizmu je syntetizován střevními

bakteriemi.

Proto

deficit

tohoto

vitaminu

mŧţeme

očekávat

převáţně

po dlouhodobé léčbě antibiotiky, dodat zpět jej pak mŧţeme organizmu prostřednictvím komplexu vitaminu B (B-komplex). Vitamin C (kyselina askorbová) – svým pŧsobením uvnitř buněk usnadňuje spoustu fyziologických pochodŧ, např. tvorbu produktŧ buněk, vlastně tak podporuje výsledek činnosti tkání – obranyschopnost, krvetvorbu, koordinaci pohybŧ, psychickou činnost, vnímavost atd. Sniţuje hladinu cholesterolu, usnadňuje tvorbu kolagenu a zpomaluje tak opotřebení pohybového aparátu. Dŧleţité je, ţe podporuje vstřebávání ţeleza. Z minulosti známe projevy nedostatku vitaminu C jako tzv. „kurděje“, coţ byla nemoc typická pro námořníky na dlouhých plavbách, kteří se stravovali dlouhodobě jen konzervovaným masem. Přirozeným zdrojem vitaminu C je ovoce a zelenina. Přehled vitamínŧ rozpustných ve vodě, jejich denní potřeby a příznakŧ nedostatku, je uveden v Příloze č. 2 této práce (Kubešová, Holík, Weber, Meluzínová, Polcarová, Jetelová 2008, s. 42-50).

1.4.2 Minerály a stopové prvky Minerály, nebo-li makroprvky jsou nerostné látky, které se v našem organizmu vyskytují ve vyšších koncentracích. Řadíme mezi ně sodík, draslík, vápník, hořčík a fosfor. Sodík (natrium) – má v našem organizmu dŧleţité funkce. Udrţuje správnou míru pruţnosti cév a objem tělních tekutin. Hraje dŧleţitou úlohu v udrţování krevního tlaku, proto je lidem s vysokým krevním tlakem doporučeno méně solit neboť kuchyňská sŧl je významným zdrojem sodíku. Příjem sodíku u dospělého člověka by mělo být v rozmezí 3-5 g za den, coţ je mnoţství, které je obsaţeno v rozmanité běţné stravě, která by uţ neměla být dále solena. Kuchyňská sŧl je podstatnou součástí našeho vnitřního prostředí. Nejpodobnější našemu vnitřnímu prostředí je 0,09% roztok kuchyňské soli, ve zdravotnictví nazýván fyziologický roztok. Draslík (kalium) – nitrobuněčný minerál, zajišťující nitřní stabilitu buněk a jejich správnou činnost. Tak jako sodík zpŧsobuje v těle zadrţování tekutin, tak draslík zpŧsobuje jejich

16

vylučování. Výkyvy v jeho hladině ovlivňují činnost svalových vláken kosterního svalstva i svalstva vnitřností. Dŧsledky sníţené hladiny znají pacienti uţívající léky na odvodnění – diuretika. Po delším uţívání mohou zaznamenat křeče v lýtkách právě díky sníţení hladiny draslíku. Největším zdrojem draslíku je ovoce, zvláště pak peckové (třešně, švestky, meruňky) a také zelenina. Vápník (kalcium) – v našem organizmu mnohostranně vyuţitý.Známější je jeho funkce v kostech, méně známá je pak funkce vápníku v souvislosti s krevní sráţlivostí, významný je pro činnost svalstva a srdeční činnost. Vápník především zpevňuje nově vytvořenou kostní hmotu. Jeho úbytek zpŧsobuje zvýšenou křehkost kostí s rizikem vzniku zlomenin. Při krevní sráţlivosti pak jeho nedostatek zpŧsobuje nedokonalé krevní sráţení a člověk tak mŧţe být ohroţen krvácením. Ve vztahu k srdeční činnosti nedostatek vápníku zpŧsobuje poruchy srdečního rytmu, naopak jeho přebytek mŧţe zpŧsobit aţ srdeční zástavu. Zdroj vápníku najdeme v mléce, mléčných výrobcích, jogurtech, tvarohu a dokonce i v máku. Hořčík (magnézium) – stejně jako vápník má podobný vliv na svalovou činnost a na pravidelnost srdeční činnosti. Odbornými výzkumy před několika lety bylo zjištěno, ţe nedostatek hořčíku mŧţe vést i ke zhoršení anginy pectoris (bolest na hrudi při nedostatečném zásobení srdečního svalu kyslíkem a ţivinami). Z hlediska činnosti svalového vlákna, vyvolává nedostatek hořčíku svalové křeče. Zdrojem hořčíku jsou rŧzné druhy semen a výrobky s jejich obsahem. Fosfor – v našem těle má zvláštní postavení. Z biochemického hlediska je schopen vytvářet tzv. makroergní fosfátové vazby (s organickými sloučeninami vytváří zvláštní druh vazby a k jejich vytvoření je potřeba velké mnoţství energie). Tato vazba funguje jako zásobárna energie. Má tedy velký význam pro celkové zajištění výţivy, jinými slovy, pokud není v organizmu dostatek fosforu, pak i přes dodávku kvalitních ţivin je člověk stále slabý a nevýkonný. Nejbohatším zdrojem fosforu jsou luštěniny. Souhrnný přehled základních minerálŧ s uvedením denní potřeby, příznakŧ jejich nedostatku a nadbytku a taktéţ potravinových zdrojŧ, je uveden v Příloze č. 3 této práce (Kubešová, Holík, Weber, Meluzínová, Polcarová, Jetelová 2008, s. 26-31). V našem organizmu se vyskytují rovněţ tzv. mikroprvky, tedy stopové prvky v tisíckrát menších koncentracích. Patří mezi ně ţelezo, zinek, měď, selen, kobalt, jód a další. Železo – zcela zásadní pro správnou funkci krvetvorby. Je součástí hemu – základu krevního barviva hemoglobinu. Nedostatek ţeleza zpŧsobuje anemii (chudokrevnost). Zajímavým

17

příznakem je nápadná únavnost i v době, kdy se vlastní anemie ještě nevyvinula, ale došlo pouze ke sníţení hladiny ţeleza, která má vliv také na činnost imunitního sytému. Je-li naše strava pestrá a rozmanitá, pak obsahuje i přiměřené mnoţství ţeleza dostatečné k uhrazení běţné denní potřeby našeho organizmu. Zdrojem ţeleza je listová zelenina, vnitřnosti a potraviny z vnitřností vyrobené, mléko a mléčné výrobky. Kobalt – je součástí vitaminu B12 proto je dŧleţitý pro krvetvorbu. Měď – jeho nedostatek sniţuje obranyschopnost, zpŧsobuje anemii a sníţení počtu bílých krvinek. Selen a zinek – mají vliv na kvalitu koţního krytu, jejich nedostatek se projevuje často jako zánět rtŧ a jiných částí kŧţe. Nedostatkem trpí rovněţ naše vlasy a nehty. Zinek je kromě toho i součástí enzymŧ, které se podílejí na látkové přeměně a na udrţování stability našeho vnitřního prostředí. Chróm – zabraňuje vzniku tzv. hypoglykemie, protoţe vyrovnává hladinu krevního cukru. Fluor – podílí se na zpevnění kostí, jeho nedostatek vede k tvorbě málo hutné a křehké kosti a tím podporuje rozvoj osteoporózy. Role nedostatku fluoru je také známá v souvislosti s kazivostí zubŧ, proto se přikročilo k přidávání fluoru do pitné vody. Jód – souvisí s činností štítné ţlázy. Aby se problémŧm z dŧvodu nedostatku jódu předešlo, je přidáván jód do kuchyňské soli, kterou dnes pouţívá kaţdý, takţe kaţdý dostává přiměřené mnoţství jódu. V dobách, kdy toto opatření nebylo zavedeno, nedostatek jódu zpŧsoboval často onemocnění štítné ţlázy s nejviditelnějším projevem tzv. strumou (jinak „vole“). Přehled stopových prvkŧ, jejich denní potřeby a příznakŧ nedostatku, je uveden v Příloze č. 4 této práce (Kubešová, Holík, Weber, Meluzínová, Polcarová, Jetelová 2008, s. 31-35).

1.4.3 Voda Nejdŧleţitějším nápojem pro člověka byla a je vţdy voda. Ještě ve středověku byla povaţována za lepší voda říční nebo potoční, protoţe to byla tzv. „ţivá voda“, zatímco studniční voda byla vnímána jako „voda mrtvá“, podezřelá a nebezpečná. Jestliţe ve vodě ţily ryby a ţáby nebo jiní ţivočichové, byla voda dobrá také pro člověka. Naproti tomu studny často znečišťovaly odpadky, ale i mrtvoly zvířat a dokonce i lidí. Studny se však později staly nezbytností převáţně pro lidi, kteří ţili v místech bez přirozených zdrojŧ vody (Beranová 2005, s. 112).

18

Voda sice nepatří mezi ţiviny, ale je nezbytná pro lidský organizmus. Tvoří prostředí pro ţivotní děje, rozpouští většinu ţivin, umoţňuje trávicí procesy a pomáhá regulovat tělesnou teplotu. Z těla mŧţeme vyplavovat škodlivé látky právě díky pravidelné výměně vody. Bez potravy člověk mŧţe ţít řadu týdnŧ, ale bez vody nejdéle 7-10 dnŧ. Nedostatek vody v našem těle zpŧsobuje zahuštění tělesných tekutin a mozek tuto skutečnost ohlásí pocitem ţízně (Piťha, Poledne a kol. 2009, s.25). Jakou vodu bychom tedy měli pít? Otázek souvisejících s konzumací vody je daleko víc. Dnes máme ale dost informací a více moţností, abychom je dokázali vyuţít k vlastnímu prospěchu. Dŧleţité je co, a v jaké kvalitě pijeme. Abychom měli vody dostatek, musíme hledat zdroje podzemní vody a nebo upravovat sloţitě vodu povrchovou. Podle vyjádření hygienikŧ a odborníkŧ zajišťujících produkci pitné vody v České republice, je pitná voda dostatečně kvalitní. Kvalita pitné vody se sleduje dle vyhlášky č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické poţadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Naopak P. Fořt upozorňuje (2007, s.221), ţe „přesto v ČR lze najít lokality, kde by obyvatelstvo pitnou vodu opravu konzumovat nemělo“. Dle P.Fořta (2007, s. 221) „kvalita pitné vody v ČR je nepostačující

k dosažení a udržení zdraví“. Největší problémy jsou

s vyšším mnoţstvím aktivního chlóru, rtuti, radonu, dichlorbenzenŧ a dalších látek ve vodě. V posledních letech se ujal zvyk pít balenou stolní vodu. Zdrojem balených kojeneckých vod, přírodních minerálních vod a pramenitých vod je podzemní vrt, schválený a kontrolovaný Ministerstvem zdravotnictví ČR. Naopak zdrojem pitné balené vody nemusí být podzemní zdroj, ale mŧţe být dokonce stáčena z veřejného vodovodu. Výrobci zde ani nemusí zdroj uvádět a zpŧsob úpravy není omezen. Je tedy na zváţení kaţdého z nás, co budeme pít (Fořt 2007, s. 219-229).

1.5 Potravní doplňky – doplňky stravy V ČR se označují pod pojmem „potravní doplňky“ látky (přírodní směsi látek) s přesně určeným mnoţstvím denní dávky, který výrobce nesmí překročit a musí jej uvést v návodu. Mezi potravní doplňky patří: -

vitaminy

-

minerální látky (stopové a biogenní prvky)

-

jiné látky neţ vitaminy a minerály (karnitin, kreatin,koenzymQ10 atd.)

-

rostliny a extrakty z nich (léčivé rostliny a houby neobsahující silně léčivé látky). 19

Potravní doplňky jsou určeny tedy k podpoře a udrţení zdraví. Přesto jsou tyto výrobky doporučovány při léčbě závaţných (civilizačních) onemocnění. Je jisté, ţe tyto přípravky jsou prospěšné a mají velkou budoucnost. Jednou mŧţe být látka v těchto doplňcích (vitamin, minerál) léčivem, jindy potravinou pro zvláštní účely a její pouţití se tak pokaţdé řídí jinými předpisy. Doplňky stravy a potravní doplňky, vitaminy i minerály volně dostupné, musí v daném státě v této oblasti dodrţovat legislativu. Obsah těchto látek je pak vyjádřen podílem doporučení denní dávky. Odlišné předpisy tak platí pro výrobce, který označí a registruje výrobek jako potravinu pro zvláštní výţivu a odlišné pak platí pro ty výrobky, které jsou označeny a registrovány jako léčivo (Astl, Astlová, Marková 2009, s. 30-31).

1.6 Speciální výživové směry Alternativní výţivové směry dnes označují vlastně speciální systémy stravování. Nejsou sice zaloţeny na vědeckém základě, ale nelze je zásadně odmítat. A to proto, ţe kaţdý má právo na své osobní přesvědčení týkající se výţivy, ale kaţdý systém kromě toho obsahuje vedle iracionálních prvkŧ i některé přijatelné zásady. Tyto nekonvenční zpŧsoby výţivy provází většinou změna pohledu na ţivot, která je spjata s některými filozofickými směry, většinou asijskými, které jsou však určeny pro zcela jiný typ lidské populace (styl ţivota v Asii tamní somatické typy jsou zcela odlišné od Evropy či Ameriky). Dŧsledkem toho bývá nedostatečný příjem některých nutričně významných látek (vitaminŧ, minerálŧ) a někdy naopak nadbytečný příjem jiných látek (jedlá sŧl). Mezi tyto tzv. nekonvenční

směry výţivy patří zejména: alternativní výţiva,

vegetariánství, veganství, makrobiotická strava, přírodní strava a další (Pánek 2002, s. 137140).

20

2 Stravovací režim Vědecké poznání přináší stále nové podněty k tomu, jak jíst zdravě, jaké dodrţovat intervaly mezi jídly, co konzumovat, a čemu se naopak vyhýbat. Názory odborníkŧ se však leckdy liší. Je dŧleţité se zamyslet nad reţimem vlastního stravování a najít si takovou variantu, která by nám neškodila po fyzické ani psychické stránce (Astl, Astlová, Marková 2009, s. 36).

2.1 Potraviny a bio potraviny Zdrojem energie a ţivin pro lidský organizmus jsou potraviny. Dělíme je podle rŧzných hledisek na potraviny rostlinného pŧvodu, ţivočišného pŧvodu, nerostného pŧvodu a potraviny smíšené, coţ jsou potraviny s rŧzným podílem surovin rostlinného a ţivočišného pŧvodu. Lidská strava by měla být pestrá a měly by v ní být zastoupeny všechny druhy potravin neboť kaţdý druh a skupina hraje ve výţivě člověka svou roli (Piťha, Poledne a kol. 2009, s. 29). Výrobci potravin jsou v situaci, kdy jsou kromě udrţení prvotřídní kvality nuceni hledat další moţnosti inovací. Spotřebitelé v posledních zhruba dvou desetiletích ţádají více neţ fakt, ţe je daná potravina zasytí. Čím více informací o vztahu výţivy a prevence civilizačních nemocí máme, tím větší je zájem o speciální potraviny. Vznikla tedy kategorie tzv. funkčních potravin (nejdelší tradice výroby těchto potravin je v Japonsku). Funkční potraviny nesmí mít tabletovou ani práškovou formu, musí obsahovat významně vyšší mnoţství látek, které mají prokazatelný příznivý efekt na zdraví. Do této kategorie nepatří tedy potraviny obohacené vitaminy nebo minerálními látkami, funkční potraviny by měly poskytnout tyto látky ve větším, nutričně významném mnoţství. Mezi funkční potraviny patří např. probiotické jogurty, kefír, acidofilní mléka, výrobky se zvýšeným obsahem vlákniny (výrobky z ovsa), speciální tuky a pak také např. přirozené funkční potraviny, coţ jsou rozmanité druhy ovoce, zeleniny a obilovin (Kunová 2004, s. 57-61). Do potravin jsou v dnešní době bohuţel přidávány také přídatné látky tzv. aditiva („Éčka“) a to úmyslně za účelem zlepšení nebo upravení jejich vlastností. Pouţívání aditiv je limitováno s ohledem na zdravotní nezávadnost. Tyto limity se vztahují na druh a mnoţství aditiv, podmínek jejich pouţití, jsou určeny potraviny a potravinové suroviny, kde se mohou

21

vyskytovat, jsou vymezeny poţadavky na jejich čistotu, identitu, poţadavky mikrobiologické a poţadavky vztahující se na jejich deklaraci na obalech potravin. V ČR tyto poţadavky stanovuje především vyhláška č. 319/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 235/2010 Sb., o stanovení poţadavkŧ na čistotu a identifikaci přídatných látek, a dále vyhláška č. 122/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 4/2008 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky pro pouţití přídatných látek a extračních rozpouštědel při výrobě potravin, ve znění vyhlášky č. 130/2010 Sb. Přídatné látky jsou značeny písmenem „E“ s troj- aţ čtyřmístným číselným kódem, nahrazujícím chemický název aditiva. Jako látek přídatných se pouţívá látek přírodních (přirozeně se vyskytujících), syntetických látek, které jsou identické s přírodními látkami a látek zcela syntetických, které se v přírodě nevyskytují. Jejich schválení probíhá na základě podrobného toxikologického vyšetření vč. vyšetření karcinogenity, tudíţ by pro člověka neměly představovat výraznou toxikologickou zátěţ. Do potravin jsou tedy přidávána aditiva jako např. látky prodluţující úchovnost a skladovatelnost potravin (konzervanty), látky upravující barvu (přírodní barviva, anorganické pigmenty, syntetická barviva), látky upravující aroma (vonné a chuťové látky, náhradní sladidla, intenzifikátory aroma), další látky jako např. kypřící látky, zahušťovadla, ţelírující látky, modifikující škroby, zpevňující látky a další (Müllerová 2003, s. 37-39). O zdravotní nezávadnosti, nebo naopak závadnosti aditiv se vţdy vedly široké diskuze. Na jedné straně slýcháme, ţe i ta tzv. nebezpečná aditiva jsou vlastně schválena a v malých dávkách neškodí, na straně druhé se dostáváme k otázce, zda pouţívání těchto aditiv v rŧzných potravinách jejich účinek nenásobí, a zda jich v některých potravinách není náhodou víc, neţ je zdrávo. Proto je vhodné upřednostňovat kvalitní potraviny, kde je jejich výskyt daleko menší. Některá aditiva totiţ nejsou doporučována těhotným ţenám nebo malým dětem, další mohou zpŧsobovat potravinové alergie.1 V posledních několika málo letech jíme stravu, která vlastně není přirozená a proto se někteří uchylujeme k potravinám, které jsou produkovány bez cizorodých, nejčastěji chemických látek a díky tomu jsme našemu organizmu bliţší, prospěšnější, prostě „bio“. Jedná se zde o bio potraviny. Obsahují prakticky jen to, čemu člověk po staletí ve své stravě přivykal.

1

http://kvalitapotravin.webnode.cz/ecka

22

Bio potraviny jsou potraviny produkované bez pomoci chemických látek za přispění tradičního zemědělství, které je šetrnější k ţivotnímu prostředí a také ke svým produktŧm. Ke hnojení pŧdy nejsou pouţity hnojiva s dusičnany a v boji proti škŧdcŧm nejsou pouţity pesticidy. Nejsou do nich přidávána aditiva. Bio potraviny zásadně nejsou geneticky upravovány. Krmení zvířat v chovech neobsahuje antibiotika. Pokud uţ je nutné léčit zvíře antibiotiky, pak je vyřazeno z bio chovu. Zvířatŧm nejsou rovněţ podávány rŧstové hormony. Konzumací bio potravin není lidský organizmus zatěţován cizorodými látkami u nichţ se předpokládá negativní vliv na naše zdraví. Mezi bio potravinami najdeme bio pečivo, bio zeleninu a bio ovoce, bio maso, bio ryby, bio mléko a mléčné výrobky, dokonce i bio víno, bio med a další. Nevýhodou pro některé je moţná cena těchto ekologických výrobkŧ, která je asi o 25-30% vyšší, neţ cena běţných potravin. Nad kvalitou bio potravin bdí v naší republice v současné době několik nezávislých organizací. Licenci ke kontrole ekologického zemědělství uděluje Ministerstvo zemědělství České republiky a pouze ty společnosti, které licenci vlastní, mohou přidělovat BIO značku. BIO certifikát se přiděluje většinou na období jednoho roku (výjimečně na období delší) a po uplynutí této lhŧty se inspekce opakuje. Kaţdý takový potravinový výrobek, který vyhověl poţadavkŧm na získání BIO certifikátu, je v České republice označen značkou – BIO zebrou (Foršt 2011, s. 58-65).

2.2 Potravinová pyramida V posledních letech byla vypracována rŧzná výţivová doporučení v podobě výţivových pyramid. Na základě řady studií zpracovalo Fórum zdravé výţivy aktuální potravinovou pyramidu, která by měla být doporučením pro výběr vhodné a zdravé stravy. Smyslem tohoto doporučení je především předejít zdravotním rizikŧm a nabízí se jako příklad správného řešení přístupu ke stravě. Potraviny jsou zde řazeny podle vhodnosti ke konzumaci v rámci jednotlivých pater s řazením zleva doprava. Potraviny v základě pyramidy jsou doporučovány jako ty, které by se měly jíst nejčastěji a v největším mnoţství. Potraviny uvedené směrem k vrcholu pyramidy, by naopak lidé měli konzumovat střídměji. Na samém vrcholu pyramidy jsou umístěny potraviny, bez kterých se mŧţeme obejít, proto by měly být konzumovány zcela výjimečně. Lidé, kteří mají problémy s nadváhou, by se měli zaměřit na potraviny z levé části pyramidy a jíst menší porce.

23

Kritéria pro zařazení potravin do pyramidy byla následující - u sacharidových potravin byl dŧleţitým kritériem glykemický index (vlevo jsou ty potraviny, které zasytí dlouho a mají niţší glykemický index), u mléčných výrobkŧ byla kritériem přítomnost probiotických organizmŧ a mnoţství obsaţeného tuku, u masa bylo kritériem mnoţství a kvalita tuku (nejvhodnější jsou ryby), ovoce a zelenina byly řazeny dle obsahu vlákniny, vitamínŧ a dalších látek. Aktuální pyramida zdravé výţivy je uvedena v Příloze č. 5. Platí, ţe energetický příjem by neměl převyšovat výdej energie.2

2.3 Hodnocení stavu výživy Body mass index V posledních letech se stále častěji hovoří o obezitě současné populace. Čím dál více lidí má v dospělosti nadváhu a to i v zemích, kde ještě donedávna byl obézní člověk spíše raritou. Odborníci se nad příčinou tohoto stavu neustále zamýšlí. V současné době je nejvýznamnějším ukazatelem obezity a nejpouţívanějším měřítkem pro určení hmotnosti BMI nebo-li body mass index. BMI vypočítáme tak, ţe hmotnost v kilogramech vydělíme výškou v metrech na druhou. Je jisté, ţe nadváha a obezita se negativně podepisují nejen na zdraví, ale i na lidské psychice. Pásma BMI: normální hmotnost

BMI 19 – 24,9

nadváha

BMI 25 – 29,9

obezita

BMI 30 – 40

obezita ohroţující ţivot

BMI nad 40

Je jisté, ţe nadváha a obezita se negativně podepisují nejen na zdraví, ale i na lidské psychice (Kunová 2004, s. 70-72). Glykemický index Glykemický index (GI) potravin je poměrně moderním pojmem. Díky zpŧsobu vyuţití v organizmu udrţí komplexní sacharidy pocit sytosti a tak nevedou k velkým výkyvŧm v hladině glykemie. Glykemický index je tedy zjednodušeně řečeno, poměr doby strávené určité potraviny k době, za kterou je strávena glukóza. Referenční potravinou je zde glukóza či bílé pečivo, ty mají index 100. Obecně platí, ţe potraviny, které se tráví pomalu, mají GI nízký a potraviny, které se tráví rychle, mají GI vysoký. Podstatou jsou zřejmě 2

http://www.fzv.cz/pro-media/publikace/informacni-materialy/pyramida-zdrave-vyzivy/115-pyramid…

24

rozdíly ve fyzikálních vlastnostech škrobŧ a jejich odolnosti k trávicím procesŧm, protoţe ne všechny škroby jsou stejné. Některé dokonce označujeme za rezistentní škroby a protoţe se nestráví, zařazujeme je mezi vlákniny. Nejedná e tedy o jednoduchou záleţitost, jelikoţ vlastnosti škrobu se mění i během tepelného zpracování potravy. Výhodné je, ţe potraviny s nízkým glykemickým indexem sytí déle, tudíţ dochází k lepšímu vyuţití stravy a lepšímu udrţování hladiny glykemie po jídle (Grofová 2007, s. 166-167).

2.4 Ekonomicko sociální faktory určující volbu potravin Je potvrzeno, ţe na příjem potravin má vliv společnost, tedy ţe jedna nebo více osob mŧţe ovlivňovat příjem potravin i stravovací návyky ostatních. Volba potravin je tak ovlivňována sociálními faktory, protoţe zde pŧsobí kontakt s celou společností. Bylo ověřeno několika pokusy, ţe v rodinném kruhu nebo společnosti přátel přijímáme při jídle větší mnoţství potravin, neţ kdyţ jíme sami. Existují zřetelné rozdíly mezi sociálními třídami vzhledem k příjmu potravin a ţivin, coţ prokázaly populační studie. K nevyrovnané stravě s nízkým obsahem ovoce a zeleniny mají větší tendenci především skupiny s nízkými příjmy. Na jedné straně to vede k podvýţivě (deficit dŧleţitých mikroţivin), na straně druhé pak k nadvýţivě s výsledkem nadváhy či obezity (nadbytečný příjem energie). Se specifickými problémy se setkávají při pokusech o změny ve stravovacích zvyklostech skupiny s nízkými příjmy, které jsou často označovány jako skupiny s nedostatečným přijímáním vhodných potravin. Nedostatek těchto potravin je ovlivňován několika aspekty, z nichţ tři hlavní, které mají vliv na nemoţnost vyuţívat vyrovnanou a zdravou stravu, jsou tyto: cena, dostupnost a znalosti. Také nedostatek potřebných znalostí nebo naopak přemíra rŧzně si odporujících informací o zdraví a výţivě, se projevuje negativně. Lze říci, ţe faktory ovlivňující výběr potravin jsou zaloţeny nejen na

osobních

preferencích,

ale

jsou

také

ovlivňovány

společenskými,

kulturními

a ekonomickými okolnostmi.3 Ceny potravin neustále rostou a ve většině domácností v České republice tak rostou příjmy výrazně pomaleji neţ jejich výdaje. Největší poloţku v rozpočtu českých domácností dle

propočtŧ

Informačního

institutu,

představují

potraviny,

které

tvoří

třetinu

tzv. mandatorních, tedy nevyhnutelných rodinných výdajŧ. Tyto výdaje se v období let 2006 – 2010 zvýšily o 13,55%, coţ např. v roce 2010 tento výdaj v korunách představoval částku 51 143 Kč ročně na prŧměrnou dvoučlennou rodinu. V českých domácnostech např. za první 3

http://www.eufic.org/article/cs/artid/volbu-potravin-sicialni-ekonomicke-faktory/

25

pololetí 2011 nejvýrazněji vzrostly ţivotní náklady u potravin a nealkoholických nápojŧ, a to o 4,6%. Další zvýšení výdajŧ na potraviny bude dle Informačního institutu představovat letošní navýšení DPH z 10 na 14% (rok 2012).4

2.5 Stravovací režim Pojmem strava označujeme vše, co člověk sní za den nebo jinou definovanou dobu. Stravovací reţim je tedy zpŧsob stravování v prŧběhu dne nebo jiného časového intervalu (Pánek 2002, s. 16). Je velmi dŧleţité co jíme, kolik toho jíme a jaké je rozloţení stravy během dne. Dá se říci, ţe nesprávný stravovací reţim má své negativní pŧsobení na zdraví. Většina lidí dobře ví, jak by to během dne mělo být správně. Ráno snídaně, dopoledne svačina ve formě ovoce či zeleniny, oběd spíše lehký, odpolední svačina podobná té dopolední a večeře opět lehká. Realita je však jiná. Hlavní překáţkou bývá zdánlivý nedostatek času, coţ je ale ve skutečnosti nesprávná organizace času (Grofová 2007, s. 156-157). Strava by se měla podávat v 3 aţ 4 hodinovém intervalu a poslední jídlo by se mělo konzumovat 3 aţ 4 hodiny před ulehnutím. Energetická hodnota a mnoţství celodenní stravy by se měly řídit potřebou kaţdého jedince, která je závislá na jeho pohlaví, věku a fyzické aktivitě. Příjem energie by měl být roven jejímu výdeji. Strava by měla být vyváţená a pestrá, měli bychom sníţit mnoţství soli a naopak zvýšit spotřebu zeleniny. Současná doporučení jsou taková, ţe bychom měli sníst 5 a více porcí zeleniny denně, coţ lze rozloţit do jídelníčku na celý den (Piťha, Poledne a kol. 2009, s. 52-57). Celkové mnoţství přijaté energie během dne by mělo být rozděleno v poměru: 30% snídaně, 10% dopolední svačina, 30% oběd, 10% odpolední svačina a 20% večeře (Dohnal a kol. 2009, s. 112). V ţádném případě bychom neměli vynechávat snídani, protoţe vynechat snídani je jednou z váţných stravovacích chyb, které mŧţeme udělat. Naše tělo pracuje lépe, pokud dostane adekvátní snídani. Mnoho lidí přesto nutí své tělo zvládat rušný den s prázdným ţaludkem. Výsledkem pak je nedostatek energie, vyhledávání ne příliš zdravých svačinek, vysoký příjem sladkostí a často nadváha.Není nejmenších pochyb o tom, ţe snídaně je nejdŧleţitější jídlo dne, proto bychom na ni neměli zapomínat. Spousta lidí se uchyluje k výmluvám, proč nemohou snídat. Nemají čas, nemají hlad, drţí dietu. Ovšem pokud vynecháme snídani, hŧře se soustředíme na práci nebo na studium, jsme často rozmrzelí

4

http://www.novinky.cz/finance/240046-vydaje-ceskych-rodin-zacinaji-prevysovat-prijmy.html

26

a náladoví a odpoledne jiţ nemáme dostatek energie. Je velká pravděpodobnost, ţe děti rodičŧ, kteří nesnídají, také nebudou snídat. Výzkumy dokládají, ţe lidé, kteří vynechávají snídaně, často přibývají na váze. Správný stravovací reţim je tedy stejně tak dŧleţitý, jako pitný reţim (Clark 2008, s. 57-73).

2.6 Pitný režim S tekutinami je to podobné, jako se stravovacím reţimem. Pojem pitný reţim je zpŧsob, jak pokrýt kaţdodenní ztráty tekutin, jak je doplnit. Je nutné udrţet rovnováhu mezi příjmem tekutin a jejich výdejem. Optimální denní mnoţství tekutin, které bychom měli vypít je 2 – 3 litry. Více tekutin bychom samozřejmě měli vypít v případě, ţe těţce pracujeme, pohybujeme se v horku nebo sportujeme. Pít bychom měli v prŧběhu celého dne. Základem pitného reţimu by měla být voda. Pokud přijímáme nedostatečné mnoţství tekutin, vnímají to ze všeho nejdříve mozkové buňky a proto dochází k bolestem hlavy a někdy aţ k poruchám psychiky. Pociťujeme ţízeň z nedostatku tekutin a větší ztráta vody pak vede k poklesu fyzické i psychické výkonnosti, pocitu slabosti a nevolnosti aţ křečím (Kunová 2004, s. 62-66). Lidské tělo obsahuje v průměru 45 – 75% vody. Obsah vody v lidském těle však závisí na několika faktorech: na pohlaví, věku, dehydrataci organizmu a individuálních rozdílech (Pánek 2002, s. 95). Největší problém s dodrţením pitného reţimu mají děti, senioři, pracovně vytíţení lidé a lidé, kteří hubnou. Jako vhodné nápoje k dodrţení pitného reţimu lze uvést stolní vody, které obsahují málo minerálních látek a tudíţ je lze pít dlouhodobě (Aquila, Dobrá voda, Toma). Další jsou minerální vody, které ovšem obsahují větší mnoţství rozpuštěných minerálních látek a proto je třeba znát jejich sloţení, aby se jejich příznivý efekt nezměnil v riziko. Je vhodné vybírat minerálky s niţším obsahem sodíku, protoţe většina lidí ho má ve stravě přebytek. Dle V. Kunové (2004, s. 63) „tento požadavek splňuje například Mattoni (61 mg/l), Korunní (97,6 mg/l), Excelsior (20 mg/l), Magnesia (5 mg/l), které je možno pít dlouhodobě bez obav“. Tyto minerálky by měli upřednostňovat lidé, kteří usilují o redukci hmotnosti a lidé se srdečním onemocněním. Minerálkou lze také pokrýt aţ polovinu doporučené denní dávky hořčíku (např. Magnesia 236 mg/l). Zaměříme-li se na džusy, pak tyto sice patří mezi zdravé nápoje, ale díky jejich poměrně vysoké energetické hodnotě (170 – 290 kJ/100 ml) a přítomnosti přírodního cukru z ovoce, nejsou vhodné zejména pro ty, kteří mají problém s nadváhou. Energetické nápoje tzv. energy drinky by také díky vysokému obsahu cukru, neměly být 27

součástí pitného reţimu příliš často. Další nápoje – limonáda, káva, alkohol atd., bychom měli pít spíše sporadicky, protoţe správný pitný reţim nám nenahradí (Kunová 2004, s. 62-66).

2.7 Poruchy příjmu potravy Poruchy příjmu potravy jsou jedním z nejčastějších a nejzávaţnějších onemocnění především dospívajících dívek a mladých ţen, a to pro svŧj chronický prŧběh a závaţné somatické, psychické a sociální dŧsledky. Stále přibývá těch, kteří se nemohou přizpŧsobit sníţenému příjmu energie a přejídají se. Mnoho dospělých ţen i muţŧ je nespokojených se svým tělem, trpí strachem z tloušťky, nevhodnými jídelními návyky a mají problém s kontrolou tělesné hmotnosti. Závislost mentální anorexie a bulimie na společenských a kulturních vlivech, jejich komplexní charakter a křehká hranice mezi normou a patologií, staví tyto poruchy příjmu potravy na pomezí psychiatrie, nutričního lékařství, psychologie, sociologie a dalších oborŧ. I přes zdánlivou odlišnost vyhublých anorektických jedincŧ jsou si mentální anorexie a bulimie velmi podobné. Obě poruchy spojuje strach z tloušťky a nadměrná pozornost věnovaná tělesné hmotnosti a převáţně vzhledu. Anorektičtí pacienti odmítají jídlo, ale ne proto, ţe by na něj neměli chuť, ale proto, ţe nechtějí jíst. Pacienti s bulimií se naopak opakovaně přejídají a přehnaně kontrolují svou tělesnou hmotnost. Snaţí se zabránit tloustnutí tím, ţe vyvolávají zvracení nebo nadměrně uţívají purgativa (často pak obojí). Obě poruchy zpŧsobují řadu zdravotních komplikací a jejich léčba je obtíţná. Ze všech psychických poruch pak vede nejčastěji ke smrti, právě mentální anorexie (Krch akol. 2005, s. 13-93).

2.8 Společné stravování Pod pojmem společného stravování rozumíme stravování většího počtu osob mimo domov (nově – poskytování stravovacích sluţeb). Společenský význam společného stravování ve vyspělých prŧmyslových zemích neustále stoupá, taktéţ v České republice, kde většina obyvatel konzumuje alespoň jedno jídlo denně mimo domov. Vzhledem k epidemiologickému, ale i společenskému významu se oblast společného stravování dŧkladně legislativně ošetřuje. Poţadavky na stravovací sluţby upravuje vyhláška č. 107/2001 Sb., o hygienických poţadavcích na stravovací sluţby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závaţných, která je prováděcím předpisem k §20, §23 a §24 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Cílem těchto předpisŧ je zajistit maximální bezpečnost podávaných pokrmŧ.

28

Společné stravování vyuţívají zaměstnanci v jídelnách nebo restauračních zařízeních, děti ve školních jídelnách, osoby v rámci zdravotních a sociálních sluţeb atd. V některých formách společného stravování bývá bohuţel kvalita pokrmŧ niţší, coţ mnohdy odpovídá také ceně. Avšak společným stravováním je moţné také výchovně pŧsobit na strávníky a vést je nejen ke zlepšení kultury stolování, ale hlavně ke správné výţivě, coţ je dŧleţité zejména ve školních jídelnách a při internátním stravování mládeţe, kde je v poslední době snaha omezit sladké nápoje, cukrovinky a trvanlivé pečivo (Pánek 2002, s. 143-145).

29

3 Životní styl Stejně jako ţivotní prostředí nebo genetický základ, tak i ţivotní styl je jedním z dŧleţitých determinantŧ zdraví.5 Zdravý ţivotní styl se vyznačuje tím, ţe v něm nejsou obsaţeny charakteristiky jako alkohol, drogy, kouření, ale ani nedostatek pohybu a špatné mezilidské vztahy. Ţivotní styl si volíme sami (Čeledová, Čevela 2010, s. 52-53).

3.1 Pojem a definice životního stylu Životní styl nebo životní způsob mŧţeme chápat jako systém významných činností a vztahŧ, ţivotních zvyklostí a projevŧ charakteristických a typických pro určitý subjekt – jedince, skupinu, společenství či společnost. Ve své knize H. Kubátová (2010, s. 13) uvádí, ţe „pojem životní styl je konkrétnější“. H. Kubátová (2010, s. 13) dále cituje jiného autora a uvádí, ţe „rozlišuje životní styl jednotlivce a životní styl skupiny. Životním stylem jednotlivce je možné rozumět ve značné míře konzistentní životní způsob jednotlivce, jehož jednotlivé části si navzájem odpovídají, jsou ve vzájemném vztahu, vycházejí z jednotného základu, mají společné jádro, resp. určitou jednotící linii, tj. jednotný styl, který jako červená linie prolíná všemi podstatnými činnostmi, vztahy, zvyklostmi apod. nositele životního stylu. Životní styl skupiny pak představuje do určité míry vyabstrahované, typické společenské rysy životního způsobu, resp. jeho hlavních, určujících momentů, které jsou příznačné pro převážnou většinu členů nějaké skupiny (častěji jde o větší či menší skupiny, jejichž členové se navzájem všichni neznají, ale obecně vzato mají společné něco, co je důležité pro vyjádření životního způsobu/stylu – např. profesní skupiny či obecněji skupiny vytvářející se v souvislosti s povoláním a přípravou na něj: životní styl lékařů, profesionálních sportovců, vysokoškolských studentů apod.)“. Lze tedy usoudit, ţe pojmy ţivotní styl a ţivotní zpŧsob je moţné povaţovat za synonyma (Kubátová 2010, s. 13-14).

3.2 Výchova ke zdraví Postoj k vlastnímu zdraví nebo-li výchova ke zdraví, by měla patřit mezi základní výchovy jiţ od předškolního věku. Avšak často se lidé zabývají vlastním zdravím aţ poté,

5

http://www.vse-pro-telo.estranky.cz/clanky/rizikove-faktory-ovlivnujici-zdravi/determinanty-zdravi.html

30

co se u nich vyskytnou zdravotní problémy. V současné době je základní prioritou kaţdé rozvinuté společnosti péče o zdraví. Zdraví je slovo, které často pouţíváme při osobních přáních, zdraví je stav, po kterém kaţdý touţí a kterému je přisuzována největší váha. Zdraví není pouze individuální ţivotní hodnotou, ale rovněţ ovlivňuje ekonomiku a rozvoj společnosti. Zdraví také podmiňuje ţivotní prostředí, včetně toho pracovního. Dalším podmiňujícím faktorem jsou genetické dispozice, v neposlední řadě pak zdravotní péče a cílená prevence neţádoucího chování. Výchova ke zdraví zahrnuje aktivní přístup ke zdravému ţivotnímu stylu. Jejím cílem je poskytnout široké veřejnosti vhodným zpŧsobem informace o moţnostech a zpŧsobech, jakým lze předcházet poškození zdraví a nemocem, pečovat o své zdraví – chránit jej, upevňovat a rozvíjet. Výchova ke zdraví je disciplína, která čerpá z poznatkŧ mnoha vědních oborŧ – lékařských, psychologických, pedagogických, sociálních a ekonomických (Plevová a kol. 2011, s. 167-169). Výchova ke zdraví mŧţe být efektivní, pokud jde o činnost systematickou a soustavnou, cílenou do oblasti zdravotní, psychické a sociální (i duchovní), zaloţenou na osobní zainteresovanosti kaţdého jedince. Výchova ke zdraví je cílená nejen na jednotlivce nebo na skupinu obyvatelstva, ale i na celou populaci. Musí být srozumitelná a zároveň podloţená novými poznatky vědy (Čeledová, Čevela 2010, s. 9-10).

3.3 Práce a odpočinek Na počátku nalezení optimálního reţimu práce a odpočinku by mělo stát respektování ţivotních rytmŧ. Většinou čas dělíme na čas věnovaný práci a na tzv. volný čas. Značnou měrou se podílí na regeneraci našich sil především odpočinek aktivní, tedy vlastní aktivity volného času. Tyto aktivity by měly být svou povahou výrazně odlišné od toho, co obvykle děláme jako pracovní činnost. Jako nejvhodnější bývá povaţováno takové rozdělení práce a odpočinku, ve kterém se mění zatíţení fyzických a duševních předpokladŧ člověka. Lidé, kteří chápou celý svŧj ţivot jako určitou příleţitost nebo výzvu, pociťují méně často a méně intenzivněji únavu. Naopak lidé, kteří interpretují kaţdou svou ţivotní situaci spíše jako obtíţný problém, bývají mnohem unavenější. Odpočinek by měl být kvalitní, nemělo by se odpočívat na tzv. „výkon“, dŧleţité je, přihlíţet především ke svým potřebám a čas od času změnit stereotyp ţivota.

31

V souvislosti s reţimem práce a odpočinku hovoříme často o potřebě „time managementu“. Výběr priorit bychom měli určovat z hlediska dŧleţitosti a naléhavosti. Velké cíle mŧţeme uskutečnit jen tehdy, jsme-li schopni naprogramovat si je do podoby dílčích etap (Čeledová, Čevela 2010, s. 64-67).

3.4 Spánek Spánek je jiţ od pradávna povaţován za něco mimořádně dŧleţitého a rozhodujícího. Je neoddělitelnou a nutnou součástí ţivota kaţdého člověka. Pro většinu lidí je spánek etapou klidu, odpočinku a čerpání energie do dalšího dne. Jak uvádí C. Borzová a kol. (2009, s. 11) „spánek má svou stavbu, strukturu, v níž se střídají fáze REM a NREM. Spánek NREM má čtyři stadia a každá z těchto etap má vlastní funkci. Existují vědecké důkazy, že ve spánku se uchovává energie. Základní metabolizmus se sníží o 5-25%, klesne spotřeba kyslíku, srdeční aktivita a tepová frekvence, nižší je tělesná teplota i hladina cukru v krvi. K nejnižšímu metabolickému obratu dochází v hlubokém spánku (třetí a čtvrté stadium NREM-fáze). U lidí s vyšší tělesnou aktivitou během dne se energetický pokles v hlubokém spánku projeví výrazněji, což znamená, že se zmnoží spánek, který dokáže v těle uchovat zbytek energie. Hluboký spánek obecně pomáhá regenerovat celé tělo v období nemocí, hladovění nebo růstu“. Spánek je významný i pro psychickou kondici. REM spánek posiluje paměť. Člověk učící se před spaním, si po probuzení daleko lépe vybaví informace a déle si je udrţí v paměti neţ jedinec, který se učí v ranních hodinách. Při dlouhodobě nekvalitním spánku se sniţuje mentální výkon. Prŧměrná doba spánku dospělého člověka by měla trvat zhruba osm hodin, neplatí to všeobecně. Potřeba spánku je primárně geneticky daná a je individuální. Někomu stačí pět aţ šest hodin spánku neboť spí dostatečně hluboce (delta – spánkem), umí tedy spát „rychle“. Potřeba spánku i jeho kvalita se věkem mění a také se mění vlivem vnějších a vnitřních změn. Jak stárneme, doba spánku se do určité míry zkracuje a současně přibývá spánkových poruch, takţe stárnutím je náš spánek kratší a lehčí, častěji se v noci probouzíme rychleji se uskutečňuje přechod z jednoho stadia spánku do druhého a spánkové cykly jsou čím dál víc nepravidelnější. Subjektivně vnímána nespavost je daná nedostatkem hlubokého spánku a častým probuzením.

32

Většina dospělých potřebuje denně 6-8 hodin spánku, ve kterém by mělo být 20% hlubokého spánku a 20% spánku snového, který je pro zdraví naprosto nezbytný a také nám pomáhá díky snovému stavu (snŧm) hledat úspěšné strategie. Spánkový deficit nebo-li dlouhodobý nedostatek spánku navozuje změny podobné stárnutí (dlouhodobý spánek podporuje obnovu buněk a tkání). Dochází k urychlení prŧběhu některých onemocnění – cukrovky, obezity, vysokého krevního tlaku nebo poruch paměti. Nedokonalý nebo přerušovaný spánek je rovněţ spojován s chronickou únavou, častým výskytem psychických poruch a celkově vyšší nemocností. Spánkový deficit ovlivňuje úmrtnost, jelikoţ vede k nárŧstu dopravních nehod a pracovních úrazŧ. Nespavost je stav, kdy nekvalitní, neosvěţující a neuspokojující spánek v noci narušuje kvalitu denního fungování. Trpíme-li nespavostí minimálně dva týdny a vyskytuje se minimálně tři dny v týdnu, je objektivizovaná (potvrzená další osobou), pak lze mluvit o poruše, která zasluhuje pozornost lékaře (Borzová a kol. 2009, s. 11-32). Zdravý spánek znamená také kvalitní spánek a souvisí s ním i spánková hygiena. Jsou to doporučení jedincŧm, u kterých bylo vyloučeno onemocnění, které nespavost mŧţe zpŧsobovat, a kteří mají přesto problémy s nedostatečným a nekvalitním spánkem: -

pravidelně ke spánku uléhat a pravidelně vstávat

-

během dne nespát

-

do postele jít přiměřeně fyzicky i psychicky unavený

-

nepřejídat se před spaním

-

během dne zajistit přiměřenou pohybovou aktivitu, ne však těsně před spaním

-

nepít alkohol a kofeinové nápoje před spaním

-

spát ve vyvětrané místnosti

-

nezatěţovat usínání negativními myšlenkami

-

nekouřit před spaním a v prŧběhu noci6

3.5 Pohyb V dnešní moderní době hraje pohyb - pohybová aktivita dŧleţitou roli v ţivotě kaţdého člověka. Udrţuje lidský organizmus v dobrém zdravotním stavu a duševní i tělesné 6

http://www.nespavost.cz/default.aspx?IdPage=4022

33

kondici. Lidské tělo je k pohybu dŧmyslně uzpŧsobeno a pokud jej nepouţíváme, ztrácí svalovou hmotu a tu pak snadno nahrazuje tuk.7 Současné poznatky svědčí o tom, ţe zařazení pravidelné pohybové aktivity do běţného ţivota je základním předpokladem úspěšné primární i sekundární prevence. Pohybová aktivita je jedním ze základních determinantŧ ţivotního stylu, který ovlivňuje ve významné míře zdraví člověka. Pravidelná tělesná aktivita napomáhá rovněţ změně ţivotního stylu, podílí se na prevenci stresu a mŧţe podpořit i prevenci kouření. V dnešní době dominuje silně konzumní styl ţivota a proto změna chování populace v oblasti tělesné aktivity patří k těm nejobtíţnějším úkolŧm preventivní péče. Jedná se o celospolečenský problém, který by měl být řešen paralelně na více úrovních a podstatou je změnit ţivotní styl obyvatel (Plevová a kol. 2011, s. 173-175). Je prokázáno, ţe např. prŧměrný Čech stráví sledováním televize více neţ 25 hodin týdně, coţ by tento čas mohl strávit určitou pohybovou aktivitou (Mc Grathová 2009, s. 142). Lidskému organizmu je lhostejné, jakou pohybovou aktivitu si zvolíme. Pro zdraví jsou rozhodující typ pohybové aktivity, objem a intenzita. Proto mŧţeme zahrnout do pohybových aktivit činnosti běţného ţivota. Jinými slovy, pohyb je dŧleţitý pro kaţdého člověka, i pro takového, který nemá sportovní nadání. Vybírat bychom si měli takové pohybové aktivity, které jsou přiměřené našemu věku a dovednostem a aktivity přinášející nám kladný proţitek. Intenzita zatíţení by měla být volena s ohledem na aktuální stav našeho organizmu.8

3.6 Diety – fenomén současnosti Pojem dieta má pŧvod v latině. V současné době existuje více neţ 35 000 diet a další přibývají. Dietami se zabývá poměrně mladý vědní obor – dietologie. Vyváţená dieta musí kromě energetického obsahu zajišťovat také přiměřené sloţení základních ţivin. Musí obsahovat dostatečné mnoţství vitamínŧ, minerálŧ, stopových prvkŧ a vlákniny. Specifikem jsou zvláštní diety, které jsou doporučeny při rŧzných onemocněních. Názvy těchto diet jsou odvozeny od jejich účelu (redukční) nebo typického sloţení (Smrčková 2011, s. 78). Dieta je tedy pŧvodně lékařský termín, ovšem nemá nic společného s dietami, které jsou prezentovány v médiích (časopisech, reklamách apod.), kde lidem radí, jak shodit přebytečná

7 8

http://www.obezita.cz/hubnuti/pohybova-aktivita/ http://www.celostnimedicina.cz/jake-pohybove-cinnosti-jsou-zdravi-prospesne.htm

34

kila do plavek. Bohuţel tyto diety se staly fenoménem současnosti a příliš nerespektují zdraví jedince.9 Tyto populární diety bývají především drţeny z dŧvodu rychlého úbytku váhy, ale skrývají nebezpečí, která si mnoho lidí, převáţně ţen, neuvědomuje. Jsou specifické zejména tzv. jo-jo efektem, zpomalením metabolizmu a především zpŧsobují zdravotní komplikace. Jsou to diety jako např: ananasová dieta, bramborová dieta, chlebová dieta, Atkinsonova dieta, bodová dieta, tukoţroutská dieta, dieta hollywoodských hvězd a mnoho dalších.10 Zřejmě nejdrastičtější je tzv. nulová dieta – hladovka, která při delším trvání závaţně poškozuje zdraví a mŧţe přivodit i smrt (Smrčková 2011, s. 78-81). Spousta lidí hubne bez jakéhokoli systematického vedení. V. Kunová (2004, s. 75) uvádí, ţe „až 95% žen alespoň jednou v životě zkusí některou z diet“. Redukce váhy by měla probíhat zdravě, měla by být sice dŧsledná, ale pro člověka příjemná. Hubnutí by nemělo být jen cestou, na níţ se ztratí přebytečná kila, ale také zpŧsobem, jak celkově změnit ţivotní styl (Kunová 2004, s. 72-75).

3.7 Kvalita života Kvalita ţivota je pojem se kterým se v odborném i veřejném světě setkáváme jiţ několik desítek let. Jeho historie prý začíná ve dvacátých letech v USA v souvislosti s ekonomickým vývojem a úlohou státu v oblasti materiální podpory niţších sociálních vrstev. Pojem kvalita ţivota se stal námětem empirických výzkumŧ i mnoha úvah. Objektivní kvalita ţivota znamená splnění poţadavkŧ týkajících se sociálních a materiálních podmínek ţivota, fyzického zdraví a sociálního statusu. Subjektivní kvalita ţivota se týká lidské emocionality a všeobecné spokojenosti se ţivotem tak, jak je hodnotí jedinec ze svého pohledu (Vymětal 2003, s. 198-199). Podle WHO (Světová zdravotnická organizace) se kvalitou ţivota rozumí to, jak člověk vnímá své postavení v ţivotě v kontextu kultury a hodnotových systém, ve kterých ţije, a ve vztahu ke svým očekáváním, osobním cílŧm, ţivotnímu stylu a zájmŧm. Kvalita ţivota je pojem relativní. Je výsledkem srovnávání lidí mezi sebou. Lidé ve stejné ţivotní situaci se mohou lišit v hodnocení kvality svého ţivota. Kvalita ţivota je pociťována jako uspokojivá, pokud má člověk moţnost osobního rŧstu a rozvoje. Mezi základní komponenty 9

http://www.fitnesstv.cz/diety http://www.fitnesstv.cz/nezdrave-diety

10

35

kvality ţivota patří bytí (fyzické, psychické a spirituální), příslušnost k vnějšímu prostředí hmotnému a sociálnímu a seberealizace (dosahování osobních cílŧ). Kvalita ţivota souvisí rovněţ se smyslem ţivota. Lidé, kteří svŧj ţivot proţívají smysluplně, jsou ve větší duševní pohodě neţ lidé, kterým jejich smysl ţivota uniká (Čeledová, Čevela 2010, s. 88-89).

36

4 Negativní vlivy dnešní společnosti Znečištěné ovzduší, stres, strava z jídelen rychlého občerstvení (fast food) plná nezdravých trans-tukŧ a soli, sedavý zpŧsob ţivota a nedostatek pohybu, s tím související nadváha, nadměrné poţívání alkoholu a závislost na kouření, to vše jsou negativní vlivy současné společnosti odráţející se na lidském zdraví (Mc Grathová 2009, s. 122-205).

4.1 Životní prostředí Současné ţivotní prostředí se potýká s mnoha problémy. Jedním z váţných problémŧ je znečištění ovzduší. Kvalita ovzduší je další z hlavních faktorŧ ovlivňujících naše zdraví. Nevdechujeme pouze čistý vzduch, ale také nečistoty, které jsou v něm obsaţeny. Znečištěné ovzduší vzniká jako dŧsledek lidské činnosti v dŧsledku vypouštění znečišťujících látek a nejrŧznějších zdrojŧ do ovzduší. Nečistoty ovlivňují nejen ovzduší v těsné blízkosti zdroje znečištění, ale pŧsobí negativně také ve vzdálenějších oblastech, kam jsou přeneseny v atmosféře. Od počátku třetího tisíciletí se situace v souvislosti s rozvojem prŧmyslu a rozšířením dopravy zhoršila. Podle Ministerstva ţivotního prostředí je největším ekologickým problémem v České republice právě kvalita ovzduší. Mezi hlavní příčiny znečišťování ovzduší u nás patří hustá silniční doprava, prŧmysl, a na straně domácností topení nekvalitními palivy či dokonce komunálním odpadem. Mezi největší problémy kvality ovzduší na našem území se dlouhodobě řadí znečištění prachovými částicemi a oxidem dusičitým (tyto částice se dle Ministerstva ţivotního prostředí podílí na úmrtnosti české populace z 5 aţ 13%).11 Má se za to, ţe znečišťující částice pŧsobí zánětlivě na sliznice a na vnitřní výstelku tepen, coţ mŧţe vyvolat aterosklerózu. Mohou rovněţ zpŧsobit záněty plic, dráţdivost dýchacích cest a zhoršení jiţ existujících potíţí dýchacího ústrojí. Znečištěné ovzduší poškozuje zajisté všechny, ale děti, těhotné ţeny a starší lidé nebo lidé trpící zdravotními potíţemi, jako je srdečně cévní onemocnění a cukrovka, jsou vystaveni podstatně vyššímu riziku. Aktuální informace o kvalitě ovzduší lze nalézt na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu (Mc Grathová 2009, s. 205-206).

11

http://www.mojeklima.cz/index.php?route=cms/article&article_id=8

37

4.2 Stres Současný ţivotní styl klade vysoké nároky na naši výkonnost. Přílišná pracovní angaţovanost, ale také problémy v osobním ţivotě vyčerpávají přirozenou obranyschopnost organizmu a mohou vést k jeho přetíţení. V této souvislosti lze hovořit o stresu. Slovo stres pochází z angličtiny (znamená zátěţ) a pouţívá se pro označení reakce organizmu na stresový podnět – stresor. Takovým podnětem mohou být nejrŧznější situace, a to jak ty krizové nebo nepříjemné, jako třeba nemoc, úmrtí v rodině, rodinné neshody nebo ztráta zaměstnání, tak kupodivu i situace, které povaţujeme za příjemné, jako je narození potomka, svatba nebo cestování.12 Psychologie zdraví studuje vliv stresu, sociálních, psychických a biologických faktorŧ na vznik nemocí. Na něj pŧsobí celá řada okolností a sociálních vlivŧ, jeţ mohou pozitivně i negativně pŧsobit na zdravotní stav, tzn. sociální determinanty zdraví, např. sociálněekonomický status nebo sociální opora (Čeledová, Čevela 2010, s. 70-71). Odpověď na stres se projevuje jako snaha těla znovu získat narušenou rovnováhu. Stresové odpovědi se projevují podstatnými změnami v mnoha tělesných systémech, např. endokrinním, kardiovaskulárním, nervovém. Pokud je velikost, frekvence a intenzita stresových odpovědí nadměrná a člověk nemá dostatek rezerv pro boj se stresem, má tělo tendenci vzdát se boje a funkce zranitelných tělesných orgánŧ mají tendenci se zhroutit. Jednou z cest, jak se vyrovnávat se stresem, je minimalizovat negativní reakce a pozitivně reagovat na změny. Protikladem stresu je relaxace. Místo zvýšení tepové frekvence a krevního tlaku u stresu, vytváří relaxace opačný efekt. Svaly jsou uvolněné, dýchání je rovnoměrné a pomalé, napětí mizí. Relaxační odpověď má regenerační účinky na tělo a přivádí ho opět do rovnováhy. Kaţdý člověk se vyrovnává se stresem jinak a měl by si zvolit metodu, která mu bude vyhovovat - pláč a smích, fyzická aktivita, masáţe, meditace, hudba, spánek a jiné (Blahušová 2005, s. 161-170). P. Fořt (2005, s. 34) tvrdí, ţe „stres je nejhorším zabijákem, nesrovnatelně účinnějším, než cokoliv jiného“. Stále více lidí bohuţel řeší stres alkoholem a jinými návykovými látkami nebo končí u lékaře, kteří jim předepisují „moderní“ léky jako jsou sedativa (neuróza), hypnotika (nespavost), nootropika (zvládnutí stresu) a jiné (Fořt 2005, s. 34).

12

http://www.celostnimedicina.cz/stres.htm

38

4.3 Závislost WHO – Světová zdravotnická organizace definuje závislost jako patologický vztah k některým náladu měnícímu záţitku, jenţ má škodlivé následky na zdraví. Závislost není pouze fyziologický návyk, ale svou roli hraje také psychický návyk, který vŧbec nesouvisí s uţíváním určitých látek, jde např. o závislost na hracích automatech, počítačích apod. Psychická a fyziologická závislost jsou však tak propletené, ţe je nelze od sebe oddělovat. Aby se chování stalo závislostí, musí mít moţnost produkovat pozitivní změny nálad a nezáleţí na tom, jak velké ty změny jsou. Existuje široká škála látek či typŧ chování, na které lze získat závislost. Závislost je proces, který se vyvíjí určitou dobu a o začátku závislosti mŧţeme mluvit tehdy, jestliţe se člověk znovu a znovu snaţí najít úlevu od nepříjemných situací nebo jen pocitŧ. Závislost je propojena pěti vývojovými stádii, a to stádiem bez problémŧ, stádiem experimentování, stádiem častého uţívání, stádiem škodlivého uţívání a stádiem chronického uţívání. Lidé uţívají návykové látky jako jsou alkohol, drogy, léky, cigarety a další z mnoha dŧvodŧ. Někteří věří, ţe jim zkvalitní jejich duchovní proţitky a povznesou je nad běţné lidské moţnosti. Další hledají v pŧsobení těchto látek zlepšení vlastních tvŧrčích schopností, a jiní hledají únik z reality a nepříjemností kaţdodenního ţivota (Blahušová 2005, s. 187189).

4.3.1 Alkoholová závislost Lidé se pití kvašených nápojŧ oddávají jiţ zhruba 10 tisíc let a také spoustu let se vedou diskuze o jejich zdravotní prospěšnosti a škodlivých účincích. Mnoho odborníkŧ, kteří se zabývají výzkumem srdce dospělo k závěru, ţe jedna sklenička kvalitního červeného vína denně mŧţe pomáhat při prevenci infarktŧ. Bohuţel u lidí, kteří jsou závislí na alkoholu narušuje ethanol (aktivní látka alkoholických nápojŧ) kognitivní funkce a ve všech tělesných orgánech pŧsobí chaos. Pravidelná konzumace velkého mnoţství alkoholu mŧţe zhoršovat či rovnou vyvolat vysoký krevní tlak, kardiomyopatii (váţné oslabení srdečního svalu), obezitu, srdeční selhání, jaterní onemocnění a další, která mohou vést aţ k úmrtí (Mc Grathová 2009, s. 189-191). V květnu 2011 provedla společnost Sanep (Středisko analýz a empirických prŧzkumŧ) prŧzkum, kterého se účastnilo 12 916 respondentŧ ve věku 18-69 let a který byl zaměřen na problematiku alkoholismu v České republice. Nadpoloviční většina respondentŧ (59,8%)

39

zastávala názor, ţe pití alkoholu v ČR je závaţným celospolečenským problémem. Více jak třetina ( 39,6%) respondentŧ uvedla, ţe existuje osoba v jejich bezprostřední blízkosti, která má problémy s alkoholismem. 2,1% uvedlo, ţe jejich potomci mají s alkoholem problém, coţ je poměrně alarmující. Ke konzumaci alkoholických nápojŧ se doznalo 80,8 % dotázaných a faktickou závislost na alkoholu pak uvedla téměř desetina dotázaných (9,5%). Lze tedy říci, ţe závislost na alkoholu je obecně povaţována za jednu z nejváţnějších a nejdestruktivnějších závislostí.13 Z pohledu Evropy je Evropská unie regionem s největší spotřebou alkoholu na světě. Na alkoholu je závislých 23 miliónŧ Evropanŧ. Kaţdý rok má v EU alkohol za následek 195 tisíc úmrtí. Ročně má alkohol za následek 17 tisíc úmrtí v dŧsledku dopravních nehod a 45 tisíc úmrtí v dŧsledku cirhózy jater. Světová zdravotnická organizace (WHO) je aktivním orgánem v oblasti regulace spotřeby alkoholu v 52 členských státech, její evropská kancelář zodpovídá za několik iniciativ zaměřených na sníţení škod, které jsou spojeny s alkoholem.14

4.3.2 Závislost na drogách a lécích Drogy jsou stále větším problémem současnosti. Odborníci upozorňují, ţe začínat s prevencí u čtrnáctiletých je příliš pozdě, naopak začít by se mělo u dětí ve věku devíti let. V současné době je situace závaţná neboť jsou zde k dostání téměř všechny dosud známé druhy drog (drogy z konopí, halucinogeny, opiáty, látky se stimulačním účinkem, těkavé látky). Drogová závislost představuje vysoké nebezpečí jak pro společnost, tak pro samotného uţivatele drog (Plevová akol. 2011, s. 176-179). Vzhledem k neustálým debatám o legalizaci “lehkých” drog, je na místě se zmínit, ţe česká mládeţ ve věku 15-24 let holduje marihuaně vŧbec nejvíce z celé Evropské unie. Ukázal to prŧzkum Eurobarometr, který tato data zveřejnil v červenci 2011. Podle tohoto zdroje si marihuanu dala téměř čtvrtina z nich (23%) a dalších 24% mladých Čechŧ tuto drogu uţ vyzkoušelo, ač ne v posledních 12 měsících před provedením prŧzkumu. V těchto případech jde vŧbec o nejvyšší čísla v rámci 27 členné Evropské unie. Dalším velkým problémem jsou syntetické drogy, které imitují zakázané drogy typu extáze nebo kokain. V ČR nové syntetické drogy podle prŧzkumu jiţ vyzkoušela 4% mladých lidí. Evropská komise se bude tímto znepokojujícím problémem na celoevropské úrovni zabývat.15 13

http://www.sanep.cz/pruzkumy/cesi-a--alkoholismus/ http://www.drogyinfo.cz/index.php/info/legalni_drogy/alkohol/alkohol_v_evrope_z_pohledu_verejneho_zdravi 15 http://ceskenoviny.cz/svet/zpravy/eurobarometr-cesi-holduji-marihuane-nejvice-v-eu/661551 14

40

Dalším velkým problémem, kterému však zatím nebyla věnována dostatečná pozornost je léková závislost. Dá se předpokládat, ţe v budoucnu bude zneuţíváno jistě i mnoho dalších lékŧ, o kterých předběţné studie tvrdily, ţe při jejich uţívání nebezpečí závilosti nehrozí. Do skupiny návykových látek se tak kromě sedativ, hypnotik a jiných, mohou zapsat i další léky jako např. analgetika, anxiolytika a některé léky se stimulačním účinkem. Hlavním společným účinkem těchto látek je útlum centrální nervové soustavy. Chronické uţívání vede k psychické a somatické závislosti na dané návykové látce a to i u uţivatelŧ, kteří je dostávají na předpis od lékaře. Zneuţívání lékŧ a závislost na nich je známá u mladistvých a mladých lidí, nejvíce postiţených závilostí je však ve středním, případně vyšším věku, podobně jako je tomu u lidí závislých na alkoholu. Léčba odvykacího stavu – detoxikace, je často dlouhodobou záleţitostí.16

4.3.3 Závislost na kouření Kouření ohroţuje zdraví člověka a to nejméně ze tří dŧvodŧ: dehet z cigaret se usazuje v plícních sklípcích a zvyšuje riziko rakoviny plic, kouř z cigaret pŧsobí často vleklý zánět prŧdušek s dlouhodobým kašlem a mŧţe ohroţovat správnou funkci plic a nikotin z cigaretového kouře se v plících vstřebává do krve a zpŧsobuje zúţování cév, coţ má za následek onemocnění srdce a velkých cév (Lebl, Prŧhová a kol. 2004, s. 116-117). Kouření lze povaţovat za celosvětový problém, protoţe počet kuřákŧ na Zemi se odhaduje na 1,3 miliardy, Z toho v dŧsledku kouření zemře ročně na 4,8 miliónŧ lidí. V České republice dle prŧzkumu Eurobarometr kouří zhruba 2,3 miliónŧ lidí, z toho 26% populace nad 18 let, zbytek jsou děti a mladiství do 18 let, coţ je alarmující.Z nejrŧznějších dŧvodŧ zemře ročně v ČR asi 100 tisíc lidí, z toho pak na nemoci spojené s kouřením ročně asi 18 tisíc lidí. Z tohoto počtu pak 8 tisíc lidí zemře ročně na kardiovaskulární nemoci, 7 tisíc na rŧzné druhy rakoviny, 2 tisíce lidí na respirační onemocnění a tisíc lidí na onemocnění ostatní. Dvě třetiny těchto lidí zemře mladších 65 let. Zhruba 3 tisíce lidí v ČR zemře ročně na následky tzv. pasivního kouření, tedy na neaktivní vdechování cigaretového kouře, který vytváří kuřáci. Lze říci, ţe kouření tak výrazně zatěţuje zdravotní systém ČR a společnost jako celek na kuřáky značně doplácí, protoţe roční náklady na léčbu kuřákŧ činí zhruba 80 miliard Kč, přičemţ příjem z daní tabákových výrobkŧ je pouze asi 35 miliard Kč.17

16

http://www.drogy-info.cz/index.php/info/legalni_drogy/leky/leky_podrobne http://www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/zajimavosti-a-statistiky/statistiky-tykajici-se-koureni/10statistiky-tykajici-se-koureni-cigaret.html 17

41

4.4 Civilizační nemoci Civilizační nemoci jsou souhrnný název nemocí, na jejichţ vzniku se podílí jak neovlivnitelné faktory (genetické dispozice), tak i faktory ovlivnitelné zpŧsobené především nesprávným ţivotním stylem (nadměrná konzumace vysoce kalorických potravin, nedostatek pohybu, stres, alkohol, kouření). V neposlední řadě je to také znečištění ţivotního prostředí. Genetické dispozice kaţdého z nás neovlivníme, ale mŧţeme ovlivnit ţivotní styl jaký vedeme. Civilizační nemoci lze označit za nemoci moderní doby, i kdyţ mnohé jsou známy staletí. Zatímco lidé v minulosti čelili nejrŧznějším obdobím hladu, strádání a tvrdému boji o přeţití, dnes nás ohroţují právě civilizační nemoci.18 Jde převáţně o obezitu, nádorová onemocnění, aterosklerózu, hypertenzi, diabetes, tedy nemoci, které významným zpŧsobem zhoršují kvalitu a zkracují délku ţivota lidí, kteří jimi trpí. Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi Česká republika patří k zemím, kde je jejich výskyt bohuţel nejvyšší. Nádorová a kardiovaskulární onemocnění jsou v ČR nejčastějšími příčinami úmrtí. Nejúčinnějším řešením jak z lidského, tak i ekonomického hlediska je primární prevence, tj. předcházení těmto nemocem ještě před jejich vznikem. Z faktorŧ ţivotního stylu se na rozvoji civilizačních nemocí nejvíce podílí nesprávná výţiva, nedostatek fyzické aktivity a z nich vyplývající obezita (Müllerová 2003, s. 11). Podle statistických údajŧ se obezita stává jednou z nejzávaţnějších chorob civilizovaného světa. Lze ji definovat jako chronické onemocnění, charakterizované zvýšeným obsahem tělesného tuku v organizmu. Je s ní spojen vysoký výskyt diabetu a ischemické choroby srdeční. Obezita je povaţována za celosvětově nejrozšířenější metabolické onemocnění a v rozvinutých i rozvojových zemích dosahuje epidemických rozměrŧ. Česká republika je s prevalencí obezity 25,7% u ţen a 22,4% u muţŧ na předních místech (Kosalický 2011, s. 7-25).

18

http://civilizacni-choroby.zdrave.cz/civilizacni-choroby/

42

Praktická část 5 Průzkumné dotazníkové šetření Cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat stravovací návyky a zpŧsob ţivotního stylu pracovníkŧ ve zdravotnictví a to formou dotazníkového šetření.

5.1 Metodika práce a použitá výzkumná metoda Praktickou část své bakalářské práce jsem realizovala metodou kvantitativního výzkumu. Abych získala potřebné informace k ucelení všech zjištěných faktŧ v teoretické části mé práce a informace, které mě zajímají, pouţila jsem k tomu mnou vypracovaný dotazník. Dle Ţiakové (2003, s. 35) „je dotazník metodou získávání empirických informací, založenou na nepřímém (písemném) dotazování se respondentů, obvykle s použitím předem naformulovaných

písemných

otázek

(položek).

Je

jednou

z nejrozšířenějších

a nejefektivnějších empirických metod ve společenských a humanitních vědách, kde se používá především ve své kvantifikované a strukturované podobě“. Dotazník obsahuje celkem 29 otázek. Jsou v něm obsaţeny poloţky jak demografické, tak dichotomické a polytomické a týkají se dané problematiky. Otázky jsou tedy vázané na výběr jedné z moţných odpovědí. Abych ověřila vhodnost a také srozumitelnost jednotlivých otázek a uváděných odpovědí, provedla jsem na svém pracovišti u svých deseti kolegŧ menší předvýzkum. Na základě takto získaných informací jsem poupravila znění dvou otázek a rovněţ jsem u nich upravila výběr z několika moţných odpovědí. Poté jsem dotazník předala respondentŧm a poţádala je o jeho vyplnění s uvedením vţdy jedné z moţných odpovědí u kaţdé otázky. Celkem jsem rozdala 100 dotazníkŧ jednomu stu oslovených respondentŧ. Návratnost dotazníkŧ byla 100 %, byly zodpovězeny všechny otázky a ţádný z dotazníkŧ nebyl vyřazen.

5.2 Charakteristika průzkumného prostředí Prŧzkumné dotazníkové šetření jsem realizovala v období prosinec 2011 aţ leden 2012. Dotazníkové šetření probíhalo v Nemocnici s poliklinikou Karviná-Ráj, příspěvková

43

organizace, Vydmuchov 399/5, 734 12 Karviná-Ráj, jejímţ zřizovatelem je Moravskoslezský kraj. Osloveni byli respondenti na obou pracovištích uvedené nemocnice a to jak na pracovišti Karviná-Ráj, tak i na pracovišti Orlová-Lutyně. Samotnému dotazníkovému šetření předcházela má písemná ţádost o umoţnění tohoto prŧzkumného šetření, adresovaná řediteli nemocnice Ing. Petru Kovaříkovi, a na základě této ţádosti po souhlasu ředitele nemocnice mi byl umoţněn prŧzkum. Ţádost je uvedena v Příloze č. 6 této práce.

5.3 Charakteristika respondentů Skupinu respondentŧ tvořili zaměstnanci Nemocnice s poliklinikou Karviná-Ráj, příspěvková organizace a to na pracovištích v Karviné a Orlové. Vzhledem k tomu, ţe v cíli mé práce byli charakterizováni obecně „pracovníci ve zdravotnictví“, nezaměřila jsem se pouze na zdravotníky, jako jsou lékaři a nelékařští zdravotničtí pracovníci, ale skupinu respondentŧ mimo tyto vyjmenované, tvořili rovněţ techničtí pracovníci a pracovníci v dělnickém stavu na obsluţných provozech. Osloveni tedy byli lékaři, nelékařští zdravotničtí pracovníci (zdravotní sestry, asistenti, laboranti,

nutriční

terapeuti),

pracovníci

investičního

oddělení,

zdravotechniky,

technologického oddělení (energetika, klimatizace) a technického oddělení (technici, údrţba, stravovací provoz, úklid, ostraha areálu nemocnice). Celkem odpovídalo na otázky 100 dotazovaných respondentŧ (100 %), z toho převáţnou část respondentŧ tvořily ţeny v počtu 70 (70%). Menší část respondentŧ tvořili muţi v počtu 30 (30%). Dotazník byl anonymní. Jeho úkolem bylo zjistit, jaký přístup mají pracovníci ve zdravotnictví ke zdravé výţivě a jakému holdují ţivotnímu stylu.

5.4 Výsledky a vyhodnocení dotazníkového šetření Výsledky prŧzkumného dotazníkového šetření jsem vyhodnotila a zpracovala do přehledných tabulek a grafŧ a u kaţdé otázky uvádím rovněţ komentář. Číslování tabulek a grafŧ je paralelní s číslováním jednotlivých otázek. Struktura dotazníku je uvedena v Příloze č. 7 této práce. Celkem jsem zpracovala a vyhodnotila 29 otázek, na které respondenti odpovídali. Všechny otázky byly zodpovězeny. 44

1. Pohlaví Z odpovědí na tuto otázku vyplývá, ţe z celkového počtu 100 (100%) oslovených respondentŧ odpovídalo na dotazník 70 ţen (70 %) a 30 muţŧ (30%).

Tabulka č. 1: Pohlaví respondentŧ Pohlaví

počet

počet (%)

Ţeny Muţi Celkem

70 30 100

70 30 100

Zdroj: vlastní

Graf č. 1: Pohlaví respondentŧ Po h laví

30%

70%

Ž eny

Zdroj: vlastní

45

Muž i

2. Pracujete jako Z těchto odpovědí na otázku vyplývá, ţe 18 respondentŧ (18%) vykonává v nemocnici lékařskou profesi (lékař, lékařka), 33 respondentŧ (33%) pracuje jako nelékař (zdravotní sestra, asistent, laborant, nutriční terapeut), 12 respondentŧ (12%) vykonává technickou profesi (technik, referent, energetik) a 37 respondentŧ (37%) vykonává v nemocnici dělnickou profesi vesměs na obsluţných provozech (údrţbář, kuchařka, uklízečka, ostraha nemocnice). Obecně tedy celkem odpovídalo 51 zdravotníkŧ a 49 nezdravotníkŧ.

Tabulka č. 2: Pracujete jako Pracujete jako

počet

počet (%)

Lékař/ka NLZP THP Dělnická profese Celkem

18 33 12 37 100

18 33 12 37 100

Zdroj: vlastní

Graf č. 1: Pracujete jako Pr acu je t e jak o

18% 37%

33% 12%

lékař /ka

NLZ P

THP

Zdroj: vlastní

46

dělnic ká pr of es e

3. Věk Z těchto odpovědí vyplývá, ţe věkové zastoupení oslovených respondentŧ vykazuje převahu pracovníkŧ ve věku 41 – 55 let, tedy 47 pracovníkŧ (47%), další skupinou jsou pracovníci ve věku 26 – 40 let a to v počtu 32 (32%), následují pracovníci ve věku 55 a více let v celkovém počtu 17 (17%) a nejmenší počet 4 (4%) ukazuje na pracovníky nejmladší, tedy ve věku 18 – 25 let.

Tabulka č. 3: Věk respondentŧ Věk 18 - 25 let 26 - 40 let 41 - 55 let 55 - více let Celkem

počet

počet (%)

4 32 47 17 100

4 32 47 17 100

Zdroj: vlastní

Graf č. 3: Věk respondentŧ Věk

4%

17%

32%

47%

1 8 - 2 5 le t

2 6 - 4 0 le t

4 1 - 5 5 le t

Zdroj: vlastní

47

5 5 - víc e le t

4. Byl/a jste v dětství veden/a ke zdravému způsobu života (strava, pohyb…)? Z těchto odpovědí je patrné, ţe většina respondentŧ, tedy 83 (83%) byla jiţ od dětství vedena ke zdravému zpŧsobu ţivota. Pouhých 17 odpovídajících (17%) do této problematiky nebylo v dětství zasvěceno.

Tabulka č. 4: Byl/a jste v dětství veden/a ke zdravému zpŧsobu ţivota (strava, pohyb …)? Byl/a jste v dětství veden/a ke zdravému způsobu života (strava, pohyb…)? Ano Ne Celkem

počet

počet (%)

83 17 100

83 17 100

Zdroj: vlastní

Graf č. 4: Byl/a jste v dětství veden/a ke zdravému zpŧsobu ţivota (strava, pohyb …)? B yl/a jste v d ětství ved en /a ke z d ravém u z p ů so b u ž ivo ta (strava, p o h yb ...)?

17%

83%

A no

Zdroj: vlastní

48

Ne

5. Snídáte? K této otázce se vyjádřilo 64 odpovídajících respondentŧ (64%), ţe snídají denně, 19 z odpovídajících (19%) snídá občas, 12 respondentŧ (12%) nesnídá vŧbec a 5 (5%) z dotazovaných snídá jen o víkendu.

Tabulka č. 5: Snídáte? Snídáte? Denně Občas Snídám jen o víkendu Nesnídám Celkem

počet

počet (%)

64 19 5 12 100

64 19 5 12 100

Zdroj: vlastní

Graf č. 5: Snídáte? Sn íd át e ?

12% 5%

19% 64%

Denně

Obč as

Snídám jen o v íkendu

Zdroj: vlastní

49

Nes nídám

6. Svačíte? Z výsledkŧ vidíme, ţe odpovědi u této otázky jsou poměrně vyrovnané. 32 (32%) odpovídajících respondentŧ uvedlo, ţe svačí občas, 25 (25%) nesvačí vŧbec, 23 (23%) jí svačinu jak dopoledne, tak i odpoledne a 20 (20%) respondentŧ svačí pouze jednou denně.

Tabulka č. 6: Svačíte? Svačíte? Ano, dopoledne i odpoledne Ano, ale pouze 1 x za den Občas Nesvačím Celkem

počet

počet (%)

23 20 32 25 100

23 20 32 25 100

Zdroj: vlastní

Graf č. 6: Svačíte? Svačít e ?

23%

25%

20% 32%

A no, dopoledne i odpoledne

A no, ale pouz e 1 x z a den

Zdroj: vlastní

50

Obč as

Nes v ač ím

7. Obědváte? Z odpovědí na tuto otázku je jasné, ţe oběd je pro většinu oslovených respondentŧ velmi dŧleţitý, neboť 83 (83%) respondentŧ odpovědělo, ţe denně obědvá. 13 (13%) respondentŧ obědvá občas, 2 (2%) z odpovídajících obědvají pouze o víkendu a 2 (2%) neobědvají vŧbec.

Tabulka č. 7: Obědváte? Obědváte? Ano, denně Občas Jen o víkendu Neobědvám Celkem

počet

počet (%)

83 13 2 2 100

83 13 2 2 100

Zdroj: vlastní

Graf č. 7: Obědváte? Ob ě d vát e ?

13%

2%

2%

83%

A no, denně

Obč as

Jen o v íkendu

Zdroj: vlastní

51

Neobědv ám

8. Stravujete se v nemocniční jídelně? U odpovědi na otázku dotazující se na stravování se v nemocniční zaměstnanecké jídelně odpovědělo 59 (59%) z dotazovaných, ţe se v jídelně stravují. 21 (21%) odpovídajících uvedlo, ţe se v jídelně netravují, 17 (17%) uvedlo, ţe se stravují v jídelně pouze občas a 3 (3%) dotázaných uvedlo, ţe si jídlo do práce nosí z domu. Touto otázkou byl myšlen oběd, coţ všichni shodně pochopili.

Tabulka č. 8: Stravujete se v nemocniční jídelně? Stravujete se v nemocniční jídelně?

počet

počet (%)

59 17 21 3 100

59 17 21 3 100

Ano Občas Ne Nosím si jídlo z domu Celkem Zdroj: vlastní

Graf č. 8: Stravujete se v nemocniční jídelně? St r avu je t e s e v n e m o cn ičn í jíd e ln ě ?

3% 21%

59% 17%

A no

Obč as

Ne

Zdroj: vlastní

52

Nos ím s i jídlo z domu

9. Večeříte? Na tuto otázku oheldně večeří odpověděla většina dotazovaných respondentŧ v počtu 77 (77%) jednoznačně ano. 17 (17%) dotazovaných respondentŧ uvedlo, ţe večeří občas, 5 (5%) jich nevečeří vŧbec a 1% oslovených pak uvedlo, ţe večeří pouze o víkendech.

Tabulka č. 9: Večeříte? Večeříte? Ano Občas Jen o víkendech Nevečeřím Celkem

počet

počet (%)

77 17 1 5 100

77 17 1 5 100

Zdroj: vlastní

Graf č. 9: Večeříte? V e če ř ít e ?

1%

5%

17%

77%

A no

Obč as

Jen o v íkendec h

Zdroj: vlastní

53

Nev eč eř ím

10. Kolikrát denně jíte? Tato otázka nabízela 6 moţných odpovědí. Na problematiku správného rozvrţení jídla během dne, tedy kolikrát denně oslovení respondenti jedí, se jednotlivé odpovědi v určitém směru rŧznily. 36 (36%) respondentŧ uvedlo, ţe jí 3 x denně a podobný počet respondentŧ, tedy 30 (30%) uvedl, ţe jí 4 x denně. 20 (20%) oslovených pak uvedlo, ţe jí 5 x denně, coţ odpovídá poţadavkŧm správného stravovacího reţimu. 10 (10%) respondentŧ uvedlo, ţe jí pouze 2 x denně a 4 (4%) respondenti uvedli, ţe jí více neţ 5 x denně. Příjemným zjištěním bylo, ţe ani jeden z respondentŧ (0%) neuvedl, ţe jí pouze 1 x denně.

Tabulka č. 10: Kolikrát denně jíte? Kolikrát denně jíte? 1 x denně 2 x denně 3 x denně 4 x denně 5 x denně víc neţ 5 x denně Celkem

počet

počet (%)

0 10 36 30 20 4 100

0 10 36 30 20 4 100

Zdroj: vlastní Graf č. 10: Kolikrát denně jíte? Ko lik r át d e n n ě jít e ?

4%

0%

10%

20%

36% 30%

1 x denně

2 x denně

3 x denně

4 x denně

Zdroj: vlastní

54

5 x denně

v íc než 5 x denně

11. Zařazujete do svého jídelníčku ovoce a zeleninu? Na otázku týkající se ovoce a zeleniny v jídelníčku uvedlo 49 (49%) dotazovaných, ţe zařazují ovoce a zeleninu do svého jídelníčku denně. Několikrát za týden pak ovoce a zeleninu konzumuje 36 (36%) dotazovaných, 12 (12%) pouze několikrát za měsíc a 3 (3%) respondenti uvedli, ţe ovoce a zeleninu do svého jídelníčku nezařazují vŧbec, z čehoţ vyplývá, ţe obojí vŧbec nekonzumují. Zde jsem předpokládala, ţe si tuto odpověď nevybere ani jeden z respondentŧ. Opak je pravdou.

Tabulka č. 11: Zařazujete do svého jídelníčku ovoce a zeleninu? počet

počet (%)

Ano, kaţdý den Několikrát za týden

49 36

49 36

Několikrát za měsíc Ne Celkem

12 3 100

12 3 100

Zařazujete do svého jídelníčku ovoce a zeleninu?

Zdroj: vlastní

Graf č. 11: Zařazujete do svého jídelníčku ovoce a zeleninu? Z a řa z u je te d o s v é h o jíd e ln íč k u o v o c e a z e le n in u ?

12%

3%

49%

36%

A n o , k a žd ý d e n

N ě k o lik rá t za týd e n

Zdroj: vlastní 55

N ě k o lik rá t za m ě s íc

Ne

12. Nakupujete a konzumujete bio potraviny? Z odpovědí na otázku týkající se bio potravin zřetelně vyplývá, ţe většina respondentŧ 76 (76%) bio potraviny nenakupuje a ani nekonzumuje. Několikrát za měsíc pak bio potraviny nakupuje a také konzumuje 16 (16%) respondentŧ a na tuto otázku shodně odpověděli 4 (4%) respondenti, ţe nakupují a konzumují bio potraviny několikrát za týden a 4 (4%), ţe bio potraviny nakupují a konzumují zcela pravidelně. Z toho jasně vyplývá, ţe většina ospovených respondentŧ bio potraviny z nějakého dŧvodu nepreferuje.

Tabulka č. 12: Nakupujete a konzumujete bio potraviny? počet

počet (%)

Ano, pravidelně Několikrát za týden

4 4

4 4

Několikrát za měsíc Bio potraviny nenakupuji a ani nekonzumuji

16

16

76 100

76 100

Nakupujete a konzumujete bio potraviny?

Celkem Zdroj: vlastní

Graf č. 12: Nakupujete a konzumujete bio potraviny? N a k u p u je te a k o n z u m u je te b io p o tra v in y?

4%

4% 16%

76%

A n o , p ra vid e ln ě

N ě k o lik rá t za týd e n

N ě k o lik rá t za m ě s íc

B io p o tra vin y n e n a k u p u ji a a n i n e k o n zu m u ji

Zdroj: vlastní 56

13. Užíváte potravinové doplňky (vitaminy, stopové prvky, bylinné produkty)? Z těchto odpovědí vyplynulo, ţe 47 (47%) odpovídajících uţívá některé z potravinových doplňkŧ (doplňky stravy) občas, 31 (31%) je neuţívá vŧbec a 22 (22%) uvedlo odpověď ano, tedy potravinové doplňky uţívají.

Tabulka č. 13: Uţíváte potravinové doplňky (vitaminy, stopové prvky, bylinné produkty)? počet

počet (%)

Ano Občas

22 47

22 47

Ne Celkem

31 100

31 100

Užíváte potravinové doplňky?

Zdroj: vlastní

Graf č. 13: Uţíváte potravinové doplňky (vitaminy, stopové prvky, bylinné produkty)? Už íváte p o tr avin o vé d o p lň k y?

22% 31%

47%

A no

Obč as

Zdroj: vlastní

57

Ne

14. Kolik litrů tekutin denně vypijete? Na otázku týkající se problematiky pitného reţimu odpovědělo 43 (43%) respondentŧ, ţe denně vypijí 2 litry tekutin, 27 (27%) odpovědělo, ţe vypijí 1 litr tekutin denně, 21 (21%) uvedlo, ţe vypijí denně více neţ 2 litry tekutin, 7 (7%) odpovědělo, ţe vypijí více neţ 0,5 litru a pouze 2 (2% respondenti uvedli, ţe vypijí denně méně neţ 0,5 litru tekutin, coţ je ţalostně málo).

Tabulka č. 14: Kolik litrŧ tekutin denně vypijete? Kolik litrů tekutin denně vypijete?

počet

počet (%)

2 7

2 7

27 43 21 100

27 43 21 100

Méně neţ 0,5 l Více neţ 0,5 l 1l 2l Více neţ 2 l Celkem Zdroj: vlastní

Graf č. 14: Kolik litrŧ tekutin denně vypijete? Ko lik lit r ů t e k u t in d e n n ě vyp ije t e ?

2%

21%

7%

27%

43%

Méně než 0,5 l

V íc e než 0,5 l

Zdroj: vlastní

58

1 l

2 l

V íc e než 2 l

15. Jakým nápojům během dne dáváte přednost? Zprŧzkumného šetření vyplynulo, ţe většina oslovených respondentŧ 44 (44%) preferuje jako součást pitného reţimu během dne čistou vodu. 27 (27%) oslovených uvedlo, ţe dává přednost minerálním vodám, 17 (17%) preferuje během dne ovocný čaj, 11 (11%) raději pije slazené nápoje během dne a pouhé 1%, tedy 1 respondent uvedl, ţe dává během dne přednost kávě, coţ za z pohledu správného pitného reţimu není povaţována za tekutinu.

Tabulka č. 15: Jakým nápojŧm během dne dáváte přednost? počet

počet (%)

Čistá voda Minerální voda

44 27

44 27

Slazené nápoje Káva Ovocný čaj Celkem

11 1 17 100

11 1 17 100

Jakým nápojům během dne dáváte přednost?

Zdroj: vlastní

Graf č. 15: Jakým nápojŧm během dne dáváte přednost? J a k ým ná pojům bě he m dne dá vá te př e dnos t?

17% 1% 44%

11%

27%

Čis tá v oda

Miner ální v oda

Slaz ené nápoje

Zdroj: vlastní

59

Káv a

Ov oc ný č aj

16. Uplatňujete ve svém jídelníčku zásady správné výživy? Zde se vyjádřilo 64 (64%) oslovených respondentŧ, ţe zásady správné výţivy uplatňují pouze občas, 20 (20%) se k otázce vyjádřilo kladně a 16 (16%) záporně.

Tabulka č. 16: Uplatňujete ve svém jídelníčku zásady správné výţivy? počet

počet (%)

Ano Občas

20 64

20 64

Ne Celkem

16 100

16 100

Uplatňujete ve svém jídelníčku zásady správné výživy?

Zdroj: vlastní

Graf č. 16: Uplatňujete ve svém jídelníčku zásady správné výţivy? Upla tňuje te ve s vé m jíde lníč k u zá s a dy s pr á vné výživy?

16%

20%

64%

A no

Obč as

Zdroj: vlastní

60

Ne

17. Držel/a jste někdy redukční dietu? Většina oslovených 56 (56%) nikdy nedrţela ţádnou redukční dietu. Shodně po 18 (18%) respondentech uvedlo, ţe sice dietu drţeli, ale bez efektu a dalších 18 (18%) odpovědělo, ţe dietu občas drţeli. 8 (8%) z odpovídajících pak uvedlo, ţe dietu drţeli a následně si také udrţeli i nově získanou váhu.

Tabulka č. 17: Drţel/a jste někdy redukční dietu? počet

počet (%)

Ano, ale bez efektu Ano, váhu jsem si udrţel/a

18 8

18 8

Občas Ne Celkem

18 56 100

18 56 100

Držel/a jste někdy redukční dietu?

Zdroj: vlastní

Graf č. 17: Drţel/a jste někdy redukční dietu? Dr ž e l/a js te ně k dy r e duk č ní die tu?

18%

8%

56% 18%

A no, ale bez ef ektu

A no, v áhu js em s i udr ž el/a

Zdroj: vlastní

61

Obč as

Ne

18. Kouříte? Více neţ polovina 58 (58%) odpovídajících jsou nekuřáci. Naopak 18 (18%) kouří pravidelně. Příleţitostně si zakouří 16 (16%) odpovídajících respondentŧ a 8 (8%) kouří jen občas.

Tabulka č. 18: Kouříte? počet

počet (%)

Ano, kouřím pravidelně Kouřím jen občas

18 8

18 8

Kouřím jen příleţitostně Nekouřím Celkem

16 58 100

16 58 100

Kouříte?

Zdroj: vlastní

Graf č. 18: Kouříte? Kouř íte ?

18%

8%

58% 16%

A n o , ko u ř ím p r a v id e ln ě

Ko u ř ím je n o b č a s

Zdroj: vlastní

62

Ko u ř ím je n p ř íle ž ito s tn ě

Ne ko u ř ím

19. Konzumujete alkohol? U otázky týkající se problematiky alkoholu odpovědělo 56 (56%) oslovených respondentŧ, ţe alkohol konzumují jen příleţitostně. 28 (28%) respondentŧ si dopřeje alkohol jen občas, 10 (10%) se vyjádřilo ke konzumaci alkoholu zcela záporně a necelá desetina respondentŧ (6%) se doznala k pravidelné konzumaci alkoholu.

Tabulka č. 19: Konzumujete alkohol? počet

počet (%)

Ano, pravidelně Ano, jen občas

6 28

6 28

Jen příleţitostně Nepiji alkohol Celkem

56 10 100

56 10 100

Konzumujete alkohol?

Zdroj: vlastní

Graf č. 19: Konzumujete alkohol? Konzum uje te a lk ohol?

6%

10%

28%

56%

A no, pr av idelně

A no, jen obč as

Zdroj: vlastní

63

Jen př ílež itos tně

Nepiji alkohol

20. Kolik hodin denně spíte? Na otázku týkající se doby spánku odpověděla většina respondentŧ 83%, ţe spí denně 6-8 hodin. 12 respondentŧ (12%) spí méně neţ 6 hodin a 5 respondentŧ (5%) si rádo pospí a to déle neţ 8 hodin denně.

Tabulka č. 20: Kolik hodin denně spíte? počet

počet (%)

Méně neţ 6 hodin 6 - 8 hodin

12 83

12 83

Více neţ 8 hodin Celkem

5 100

5 100

Kolik hodin denně spíte?

Zdroj: vlastní

Graf č. 20: Kolik hodin denně spíte? Kolik hodin de nně s píte ?

5%

12%

83%

Méně než 6 hodin

6 - 8 hodin

Zdroj: vlastní

64

V íc e než 8 hodin

21. Cítíte se po spánku odpočatě? Po spánku se odpočatě jen občas cítí 47 (47%) z odpovídajících respondentŧ, 41 (41%) odpovídajících se cítí po spánku odpočatě, 8 (8%) odpovědělo zcela záporně a 4 (4%) z respondentŧ se dokonce po spánku cítí hŧř neţ před spaním.

Tabulka č. 21: Cítíte se po spánku odpočatě? počet

počet (%)

Ano Občas

41 47

41 47

Cítím se hŧř Ne Celkem

4 8 100

4 8 100

Cítíte se po spánku odpočatě?

Zdroj: vlastní

Graf č. 21: Cítíte se po spánku odpočatě? Cítíte s e po s pá nk u odpoč a tě ?

4%

8%

41%

47%

A no

Obč as

Cítím s e hůř

Zdroj: vlastní

65

Ne

22. Trávíte svůj volný čas aktivním pohybem? Svŧj volný čas tráví pohybem občas 41 (41%) oslovených, 30 (30%) odpovědělo kladně, 18 (18%) z odpovídajících pak záporně a 11 (11%) respondentŧ uvedlo, ţe tráví svŧj volný čas aktivním pohybem jen o víkendech.

Tabulka č. 22: Trávíte svŧj volný čas aktivním pohybem? počet

počet (%)

Ano Občas

30 41

30 41

Jen o víkendech Ne Celkem

11 18 100

11 18 100

Trávíte svůj volný čas aktivním pohybem?

Zdroj: vlastní

Graf č. 22: Trávíte svŧj volný čas aktivním pohybem? T r ávít e s vů j vo ln ý čas ak t ivn ím p o h yb e m ?

18% 30% 11%

41%

A no

Obč as

Jen o v íkendec h

Zdroj: vlastní

66

Ne

23. Jakým pohybovým aktivitám se věnujete? Většina respondentŧ 36% uvedla, ţe v rámci pohybových aktivit preferuje plavání či cyklistiku. 32 (32%) pak uvedlo, ţe se věnuje rekreační turistice nebo jí podobným aktivitám. 18 (18%) respondentŧ se nevěnuje ţádným pohybovým aktivitám, coţ koresponduje s předešlou otázkou (v té uvedl stejný počet respondentŧ, ţe svŧj volný čas netráví aktivním pohybem). 14 (14%) respondentŧ odpovědělo, ţe se věnuje určité formě cvičení, jako je fitness, aerobic, pilates, jóga a jiné. Tabulka č. 23: Jakým pohybovým aktivitám se věnujete? počet

počet (%)

Cvičení (fitness, aerobic, pilates, jóga…)

14

14

Plavání, cyklistika Rekreační turistika (procházky přírodou, nordic walking…)

36

36

32

32

18 100

18 100

Jakým pohybovým aktivitám se věnujete?

Nevěnuji se ţádným pohybovým aktivitám Celkem Zdroj: vlastní

Graf č. 23: Jakým pohybovým aktivitám se věnujete? J a k ým pohybovým a k tivitá m s e vě nuje te ?

14%

18%

36%

32%

Cv ič ení ( f itnes s , aer obic , pilates , jóga… ) Plav ání, c y klis tika Rekr eač ní tur is tika ( pr oc ház ky př ír odou, nor dic w alking… ) Nev ěnuji s e ž ádný m pohy bov ý m aktiv itám

Zdroj: vlastní

67

24. Je stres každodenní součástí vašeho života? U této otázky většina dotazovaných coţ je 42% uvedla, ţe vnímají stres jako kaţdodenní součást svého ţivota. 33 (33%) pak uvedlo, ţe stres jako součást svého ţivota vnímají občas, 18 (18%) dotazovaných odpovědělo, ţe vnímají stres pouze, kdyţ jsou pod tlakem a 7 (7%) odpovědělo záporně.

Tabulka č. 24: Je stres kaţdodenní součástí vašeho ţivota? Je stres každodenní součástí vašeho života?

počet

počet (%)

Ano Občas Jen kdyţ jsem pod tlakem Ne

42 33

42 33

18 7 100

18 7 100

Celkem Zdroj: vlastní

Graf č. 24: Je stres kaţdodenní součástí vašeho ţivota? Je s t r e s k až d o d e n n í s o u čás t í vaš e h o ž ivo t a?

7% 18% 42%

33%

A no

Obč as

Jen kdy ž js em pod tlakem

Zdroj: vlastní

68

Ne

25. Umíte relaxovat? U této otázky byly na výběr pouze dvě jednoznačné odpovědi. 76 (76%) respondentŧ, coţ je většina, odpovědělo kladně, 24 (24%) odpovědělo záporně.

Tabulka č. 25: Umíte relaxovat? Umíte relaxovat? Ano Ne Celkem

počet

počet (%)

76

76

24 100

24 100

Zdroj: vlastní

Graf č. 25: Umíte relaxovat? Um ít e r e laxo vat ?

24%

76%

A no

Zdroj: vlastní

69

Ne

26. Pokud relaxujete, jakým způsobem? Vzhledem k předchozí otázce, kdy se 24% dotázaných vyjádřilo zápornou odpovědí, tzn. ţe neumí relaxovat, odpovídalo na tuto otázku pouze 76 respondentŧ, coţ v tomto případě činí 100%. Zde uvedlo 33 (33%) respondentŧ jiný zpŧsob relaxace, neţ měli na výběr z jednotlivých odpovědí. 25% respondentŧ relaxuje v přírodě, 22% sledováním televize a 20% uvedlo, ţe relaxují při čtení knihy.

Tabulka č. 26: Pokud relaxujete, jakým zpŧsobem? Pokud relaxujete, jakým způsobem? Čtením knihy Procházkou v přírodě Sledováním TV Jiným zpŧsobem Celkem

počet

počet (%)

15

20

19 17 25 76

25 22 33 100

Zdroj: vlastní

Graf č. 26: Pokud relaxujete, jakým zpŧsobem? Po k u d r e laxu je t e , jak ým z p ů s o b e m ?

20% 33%

25% 22%

Čtením knihy

Pr oc ház kou v př ír odě

Zdroj: vlastní

70

Sledov áním TV

Jiný m z půs obem

27. Jakým způsobem dobíjíte svou “životní energii”? Svou “ţivotní energii” si dobíjí posezením s přáteli či rodinou většina dotazovaných, tedy 44%. 20 (20%) dotazovaných respondentŧ se dobíjí spánkem, 15 (15%) rekreační turistikou nebo procházkou v přírodě, 11 (11%) z celkového počtu dotazovaných uvedlo jiný zpŧsob a 10 (10%) respondentŧ odpovědělo, ţe svou “ţivotní energii” dobíjejí pohybem.

Tabulka č. 27: Jakým zpŧsobem dobíjíte svou “ţivotní energii”? Jakým způsobem dobíjíte svou "životní energii"? Posezením s přáteli či rodinou Rekreační turistikou (procházkou přírodou) Pohybem Spánkem Jiným zpŧsobem Celkem

počet

počet (%)

44

44

15 10 20 11 100

15 10 20 11 100

Zdroj: vlastní

Graf č. 27: Jakým zpŧsobem dobíjíte svou “ţivotní energii”? J a k ý m z p ů s o b e m d o b íjíte s vo u "ž ivo tn í e n e rg ii"?

11%

20%

44%

10% 15%

P o s e ze n ím s p řá te li č i ro d in o u

R e k re a č n í tu ris tik o u (p ro c h á zk o u p říro d o u )

P o h yb e m

Spánkem

J in ým zp ů s o b e m

Zdroj: vlastní

71

28. Zajímáte se o nové poznatky v oblasti zdravé výživy (noviny, časopisy, internet a jiné…)? Občas se o nové poznatky v oblasti zdravé výţivy zajímá 43 (43%) respondentŧ. 29 (29%) respondentŧ se k této otázce vyjádřilo záporně a o nové poznatky v této oblasti se zajímá pouze 28 (28%) dotazovaných respondentŧ.

Tabulka č. 28: Zajímáte se o nové poznatky v oblasti zdravé výţivy (noviny, časopisy, internet a jiné…)? Zajímáte se o nové poznatky v oblasti zdravé výživy (noviny časopisy, internet a jiné…)? Ano Občas Ne Celkem

počet

počet (%)

28

28

43 29 100

43 29 100

Zdroj: vlastní

Graf č. 28: Zajímáte se o nové poznatky v oblasti zdravé výţivy (noviny, časopisy, internet a jiné…)? Za jím á te s e o nové pozna tk y v obla s ti zdr a vé výživy (noviny, č a s opis y, inte r ne t a jiné ...)?

28%

29%

43%

A no

Obč as

Zdroj: vlastní

72

Ne

29. Je pro vás při nákupu potravin rozhodující cena? K problematice ceny a kvalitě potravin se vyjádřili dotazovaní respondenti následovně: více neţ polovina, tedy 60% respondentŧ uvedla, ţe se snaţí nakupovat kvalitní, ale ne příliš drahé potraviny. Volba potravin je naopak ovlivněna cenou u 17 (17%) respondentŧ. Kteří uvedli, ţe si nemohou dovolit drahé potraviny. 13 (13%) uvedlo, ţe si myslí, ţe ne vše co je drahé, je i kvalitní. 10 (10%) respondentŧ při volbě potravin ovlivňuje kvalita, nikoli cena.

Tabulka č. 29: Je pro vás při nákupu potravin rozhodující cena? počet

počet (%)

Cena není rozhodující, rozhoduje kvalita

10

10

Snaţím se nakupovat kvalitní, ale ne příliš drahé potraviny Rozhoduje cena, nemohu si dovolit drahé potraviny

60

60

17

17

13 100

13 100

Je pro vás při nákupu potravin rozhodující cena?

Myslím, ţe ne vše co je drahé, je i kvalitní Celkem Zdroj: vlastní

Graf č. 29: Je pro vás při nákupu potravin rozhodující cena? J e pr o vá s př i ná k upu potr a vin r ozhodujíc í c e na ?

10%

13%

17%

60%

Cena není r oz hodujíc í, r oz hoduje kv alita Snaž ím s e nakupov at kv alitní, ale ne př íliš dr ahé potr av iny Roz hoduje c ena, nemohu s i dov olit dr ahé potr av iny My s lím, ž e ne v š e c o je dr ahé, je i kv alitní

Zdroj: vlastní

73

5.5 Závěr průzkumného dotazníkového šetření Cílem dotazníkového šetření bylo zmapovat stravovací návyky a zpŧsob ţivotního stylu pracovníkŧ ve zdravotnictví. Více neţ dvě třetiny oslovených a posléze odpovídajících respondentŧ-zaměstnancŧ nemocnice byly ţeny (70%). Odpovídali zdravotníci i nezdravotníci v poměru 51 % : 49%. Nejčastější věkové zastoupení odpovídajících bylo 41-55 let. 83% tzn. většina byla jiţ od dětství vedena

ke zdravému zpŧsobu ţivota. 64%

zaměstnancŧ pravidelně snídá. 23% jí dopolední i odpolední svačinu, 20% svačí alespoň jednou denně. 83% zaměstnancŧ obědvá a zřejmě tak chápou oběd jako své hlavní jídlo dne. 59% zaměstnancŧ, vyuţívá zaměstnanecké nemocniční jídelny, aby se naobědvali. Tato jídelna nabízí denně výběr ze čtyř druhŧ jídel včetně salátŧ se zeleninou a jednotný druh polévky. 77% zaměstnancŧ večeří. Dle doporučených pravidel zdravé výţivy, coţ je jíst alespoň 5 jídel během dne, se stravuje pouhých 20% zaměstnancŧ. Pouhá necelá polovina (49%) zařazuje do svého kaţdodenního jídelníčku ovoce a zeleninu. Oslovení zaměstnanci neholdují ekologickým potravinám, protoţe jen 4% nakupují a konzumují bio potraviny. Je to jistě škoda, neboť ekologicky vypěstované či zpracované potraviny a navíc zakoupené od českých farmářŧ pŧsobí na naše zdraví jistě mnohem příznivěji neţ běţné potraviny. Není to zřejmě otázka dostupnosti co se sortimentu týká, ale v tomto případě jde asi o cenovou dostupnost. 22% pracovníkŧ uţívá doplňky stravy. Alespoň 2 litry tekutin během dne vypije 43% zaměstnancŧ, doporučení správného pitného reţimu vypít více neţ 2 litry tekutin denně se drţí pouhých 21% zaměstnancŧ. Alarmující jsou 2% zaměstnancŧ, kteří uvedli, ţe vypijí během dne méně neţ 0,5 litrŧ tekutin. Většina zaměstnancŧ (44%) preferuje jako nápoj během celého dne čistou vodu, v oblíbenosti dále následuje minerální voda. Zásady správné výţivy ve svém jídelníčku uplatňuje pouze 20% zaměstnancŧ. Většina (56%) nikdy nedrţela dietu, coţ ne zcela koresponduje s názory uvedenými v odborné literatuře, ze které jsem čerpala. V té se totiţ uvádí, ţe skoro 95% ţen alespoň jednou v ţivotě zkusí nějakou dietu (Kunová 2004, s.75). Jestliţe na dotazník odpovídala většina ţen , coţ je 70 zaměstnankyň, pak se tento názor v tomto případě nepotvrdil.

74

Absolutními kuřáky je 18% zaměstnancŧ.Většina jsou nekuřáci (58%). K pravidelné konzumaci alkoholu se přihlásilo 6% zaměstnancŧ, coţ je necelá jedna desetina. Výsledek se však blíţí číslŧm z jiného prŧzkumu týkající se problematiky alkoholu v České republice, který provedla společnost Sanep, a který popisuji v teoretické části své práce. 83% zaměstnancŧ tráví spánkem 6-8 hodin, coţ je prŧměrná doba spánku. Ovšem ne vţdy se po spánku cítí odpočatě skoro polovina zaměstnancŧ (47%). Svŧj volný čas tráví aktivním pohybem 41% zaměstnancŧ, bohuţel 18% zaměstnancŧ se k aktivnímu pohybu nehlásí vŧbec. Většina zaměstnancŧ, kteří se účastnili dotazníkového šetření upřednostňuje v rámci pohybových aktivit plavání a jízdu na kole. Další oblíbenou činností je rekreační turistika, která zahrnuje procházky přírodou nebo v poslední době oblíbenou severskou chŧzi s holemi (nordic walking). 42% zaměstnancŧ doznalo, ţe povaţují stres za kaţdodenní součást svého ţivota, coţ není málo. 24% zaměstnancŧ neumí relaxovat, ostatní uvedli, ţe relaxovat dokáţí. Většina relaxuje jiným zpŧsobem, neţ které byly uvedeny v moţných odpovědích. 25% uvedlo, ţe relaxují procházkou v přírodě. Svou „ţivotní energii“ si ve většině zaměstnanci dobíjejí v soukromí, posezením s přáteli nebo rodinou. Druhou nejčastější odpovědí byl spánek. O nové poznatky v oblasti zdravé výţivy se zajímá jen 28% zaměstnancŧ, 43% zájem projeví občas. Poslední otázka se týkala problematiky cen a kvality potravin, jeţ je v současné době oţehavým a citlivým tématem. K této otázce byly nabídnuty čtyři rozvité odpovědi. Nejčastěji uváděná odpověď, a to z celých 60% byla „snaţím se nakupovat kvalitní, ale ne příliš drahé potraviny“, coţ je přinejmenším v dnešní době obtíţné, ale ne nemoţné. Je třeba se na tuto problematiku zaměřit a sledovat nejen ceny, ale i obsah a sloţení jednotlivých potravin a surovin. Závěrem lze konstatovat, ţe účastníci dotazníkového šetření by své stravovací návyky, přístup ke zdravému zpŧsobu ţivota a zdravé výţivě měli přehodnotit. Je zde stále co zlepšovat. U většiny není strava správně rozvrţena do celého dne a rovněţ by bylo vhodné zvýšit příjem tekutin. Kouření, alkohol a nekvalitní spánek spolu se stresem a nedostatkem pohybu tvoří kombinaci negativních vlivŧ, které se jistě po určitém čase záporně odrazí na zdraví jednotlivcŧ.

75

Přesto, ţe účastníky dotazníkového šetření byli pracovníci ve zdravotnictví a to převáţná část zdravotníkŧ, která denně nařizuje nebo doporučuje svým pacientŧm a klientŧm správné přístupy ke zdraví, výţivě a ţivotnímu stylu, sami tato doporučení ne zcela dodrţují. Výstup z tohoto prŧzkumného dotazníkového šetření bude nabídnut managementu nemocnice, ve které prŧzkum probíhal. Management tak mŧţe zajistit umístění těchto výsledkŧ na intranetových stránkách nemocnice. Mŧţe se rovněţ zaměřit na péči o své zaměstnance v oblasti stravování, zvládání stresových situací, zaměřit se na poskytování benefitŧ v oblasti relaxace např. formou pořízení poukázek na sportovní a relaxační aktivity prostřednictvím FKSP (Fond kulturních a sociálních potřeb), protoţe je všeobecně známo, ţe spokojený, odpočatý a motivovaný zaměstnanec je pro organizaci jednoznačným přínosem.

76

Závěr Současná společnost se neustále zaobírá diskuzemi o zdravém ţivotním stylu, jehoţ součástí je i zdravá výţiva. Mnoţství odborné literatury uvádí spoustu rŧzných doporučení, jak se zdravě a správně stravovat, jak zdravě ţít, jak se cítit lépe a proţít tak kvalitní ţivot neboť i kvalita ţivota je v posledních letech převáţně v souvislosti se starší generací často diskutována. Ačkoli bychom se snaţili drţet se těchto doporučení a pracovali na svém zdraví zpŧsobem prevence, stále se budeme střetávat při naší snaze s vlivy, které bohuţel do současné společnosti také patří, a to se znečištěným prostředím, sedavým zpŧsobem ţivota, nedostatkem pohybu, s problematikou nekvalitních potravin a dalšími. Abychom ţili, musíme jíst. Abychom byli zdraví a byli tak ve fyzické, ale i psychické pohodě, měli bychom jíst zdravě. V dnešní době na své zdraví často zapomínáme. Sami však mŧţeme předejít zdravotním problémŧm. Určitě nás zdravá výţiva nespasí, ale je tím nejjednodušším a základním krokem k lepšímu zdraví.19 Současná populace

včetně dětí a mládeţe je stále více obézní. Jistě ne všichni,

ale mnozí tráví svŧj čas u počítače, bez pohybu. Oblíbenými pochoutkami jsou polotovary a jídla fast foodového typu. Pracující lidé odsouvají jídlo aţ na večerní hodiny a přesyceni se ukládají ke spánku. Zajisté to kaţdý zaţil. Zvyšuje se podíl civilizačních nemocí. Jedním z přínosŧ mé práce je ucelení všech faktŧ a informačního materiálu, týkající se problematiky zdravé výţivy a zdravého zpŧsobu ţivota. Toto téma je velmi rozsáhlé, ve své práci jsem ho pojala tak, aby se má práce nestala příliš obsáhlou. Věřím, ţe při vyplňování dotazníku se respondenti alespoň na chvíli zamysleli nad svými stravovacími návyky a zpŧsobem ţivota. Zamyslet bychom se měli jistě všichni. Početná většina oslovených respondentŧ, která dotazník vyplnila uvedla, ţe jiţ od dětství byli všichni vedeni ke zdravému zpŧsobu ţivota. Myslím, ţe k tomu byla vedena většina z nás. Vlivem času však na to zapomínáme. Měli bychom si tato témata znovu oţivit, zvýšit svŧj zájem o zdravý zpŧsob ţivota a vštěpovat jej i svým dětem. Měli bychom prohlubovat znalosti v oblasti zdravé výţivy a zdravého zpŧsobu bytí. Nedostatečná informovanost je základem neúspěchu změny ţivotního stylu. Za své zdraví a za volbu svého zpŧsobu ţivota jsme odpovědni my sami. 19

http://www.abcvyzivy.cz/zdravi.htm

77

6 Seznam literatury a dokumentů 6.1 Odborná a krásná literatura 1. ASTL, J.; ASTLOVÁ, E.; MARKOVÁ, E. Jak jíst a udržet si zdraví. Praha: MAXDORF, 2009. s. 327. ISBN 978-80-7345-175-2. 2. BERANOVÁ, M. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha: Academia, 2005. s. 360. ISBN 80-200-1340-7. 3. BLAHUŠOVÁ, E. Wellness, fitness. Praha: Karolinum, 2005. s. 235. ISBN 80-246-0891X. 4. BORZOVÁ, C. a kol. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. s. 144. ISBN 978-80-247-2978-7. 5. CLARK, N. Nancy Clark´s Sports Nutrition Guidebook. 4 th Edition, Human Kinetics, 2008. s. 461. ISBN-13: 978-0-7360-7415-5. 6. ČELEDOVÁ, L.; ČEVELA, R. Výchova ke zdraví. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. s. 128. ISBN 978-80-247-3213-8. 7. DOHNAL, T. a kol. Tři dimenze pojmu rekreologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. s. 165. ISBN 978-80-244-2437-8. 8. FORŠT, J. Bio & dítě. Praha: IFP Publishing & Engineering s.r.o., 2011. s. 153. ISBN 978-80-87383-08-7. 9. FOŘT, P. Tak co mám jíst? Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. s. 424. ISBN 978-80-2471459-2. 10. FOŘT, P. Výživa pro dokonalou kondici a zdraví. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. s. 184. ISBN 80-247-1057-9. 11. GROFOVÁ, Z. Nutriční podpora. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. s. 248. ISBN 97880-247-1868-2. 12. KASALICKÝ, M. Chirurgická léčba obezity. Praha: Ottova tiskárna s.r.o., 2011. s. 118. ISBN 978-80-254-9356-4. 13. KOPEC, K. Zelenina ve výživě člověka. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. s. 168. ISBN 978-80-247-2845-2.

78

14. KRCH, F.D. Poruchy příjmu potravy. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. s. 256. ISBN 80-247-0840-X. 15. KUBÁTOVÁ, H. Sociologie životního způsobu. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. s. 272. ISBN 978-80-247-2456-0. 16. KUBEŠOVÁ, MATĚJOVSKÁ, H.; HOLÍK, J.; WEBER, P.; MELUZÍNOVÁ, H.; POLCAROVÁ, V.; JETELOVÁ, M. Výživa jako nástroj pro podporu zdraví a udržení kondice ve vyšším věku. Podolí u Brna: Protis, spol. s.r.o., 2008. s. 100. ISBN 978-80903674-6-3. 17. KUNOVÁ, V. Zdravá výživa. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. s. 136. ISBN 80-2470736-5. 18. LEBL, J.; PRŦHOVÁ, Š. a kol. Abeceda diabetu. Praha: MAXDORF, 2004. s. 178. ISBN 80-7345-022-4. 19. Mc GRATHOVÁ, M. Půlhodina denně pro zdravé srdce. Praha: Reader´s Digest Výběr, 2009. s. 320. ISBN 978-80-7406-018-2. 20. MINDELL, E. Vitaminová bible pro 21. století. Praha: Euromedia Group – Kniţní klub, 2000. s. 304. ISBN 80-242-0406-1. 21. MÜLLEROVÁ, D. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech. Praha: TRITON, 2003. s. 97. ISBN 80-7254-421-7. 22. PÁNEK, J. Základy výživy. Praha: Svoboda Servis, 2002. s. 207. ISBN 80-86320-23-5. 23. PIŤHA, J.; POLEDNE, R. a kol. Zdravá výživa pro každý den. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. s. 144. ISBN 978-80-247-2488-1. 24. PLEVOVÁ, I. a kol. Ošetřovatelství II. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. s. 224. ISBN 978-80-247-3558-0. 25. SMRČKOVÁ, J. Dech života. Klatovy: NAVA, 2011. s. 140. ISBN 978-80-7211-375-0. 26. VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2003. s. 264. ISBN 80-247-0253-3. 27. ŢIAKOVÁ, K. a kol. Ošetrovateľstvo teória a vedecký výskum. Martin, 2003. s. 319. ISBN 80-8063-131-X.

79

6.2 Právní normy a další předpisy 28. Vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické poţadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontrol pitné vody 29. Vyhláška č. 319/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 235/2010 Sb., o stanovení poţadavkŧ na čistotu a identifikaci přídatných látek 30. Vyhláška č. 122/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 4/2008 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky pro pouţití přídatných látek a extračních rozpouštědel při výrobě potravin, ve znění vyhlášky č. 130/2010 Sb 31. Vyhláška č. 107/2001 Sb., o hygienických poţadavcích na stravovací sluţby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závaţných 32. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonŧ

6.3 Internetové zdroje 33. http://kvalitapotravin.webnode.cz/ecka [cit. 2011-12-01] 34. http://www.fzv.cz/pro-media/publikace/informacni-materialy/pyramida-zdravevyzivy/115-pyramid… [cit. 2011-10-04] 35. http://www.eufic.org/article/cs/artid/volbu-potravin-sicialni-ekonomicke-faktory/ [cit. 2011-11-08] 36. http://www.novinky.cz/finance/240046-vydaje-ceskych-rodin-zacinaji-prevysovatprijmy.html [cit. 2011-11-14] 37. http://www.vse-pro-telo.estranky.cz/clanky/rizikove-faktory-ovlivnujicizdravi/determinanty-zdravi.html [cit. 2011-11-10] 38. http://www.nespavost.cz/default.aspx?IdPage=4022 [cit. 2011-10-11] 39. http://www.obezita.cz/hubnuti/pohybova-aktivita/ [cit. 2012-01-30] 40. http://www.celostnimedicina.cz/jake-pohybove-cinnosti-jsou-zdravi-prospesne.htm [cit. 2011-10-17] 41. http://www.fitnesstv.cz/diety [cit. 2012-02-04] 42. http://www.fitnesstv.cz/nezdrave-diety [cit. 2012-02-04]

80

43. http://www.mojeklima.cz/index.php?route=cms/article&article_id=8 [cit. 2011-12-01] 44. http://www.celostnimedicina.cz/stres.htm [cit. 2011-17-17] 45. http://www.sanep.cz/pruzkumy/cesi-a--alkoholismus/ [cit. 2011-10-12] 46. http://www.drogyinfo.cz/index.php/info/legalni_drogy/alkohol/alkohol_v_evrope_z_pohledu_verejneho_zd ravi [cit. 2012-02-06] 47. http://ceskenoviny.cz/svet/zpravy/eurobarometr-cesi-holduji-marihuane-nejvice-veu/661551 [cit. 2012-02-06] 48. http://www.drogy-info.cz/index.php/info/legalni_drogy/leky/leky_podrobne [cit. 2012-02-06] 49. http://www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/zajimavosti-a-statistiky/statistiky-tykajicise-koureni/10-statistiky-tykajici-se-koureni-cigaret.html [cit. 2011-10-176] 50. http://civilizacni-choroby.zdrave.cz/civilizacni-choroby/ [cit. 2012-02-06] 51. http://www.abcvyzivy.cz/zdravi.htm [cit. 2012-04-01] 52. http://www.fzv.cz/files/file/pyramida_new_2009.pdf [cit.2012-04-02]

81

Přílohy Příloha č. 1:

Přehled vitaminŧ rozpustných v tucích

Příloha č. 2:

Přehled vitaminŧ rozpustných ve vodě

Příloha č. 3:

Přehled základních minerálŧ

Příloha č. 4:

Přehled stopových prvkŧ

Přílohač. 5:

Aktuální potravinová pyramida

Příloha č. 6:

Kopie písemné ţádosti o umoţnění prŧzkumného dotazníkového šetření

Příloha č. 7:

Dotazník

82

Příloha č. 1 Přehled vitaminů rozpustných v tucích, jejich denní potřeba a příznaky nedostatku a předávkování vitamin denní potřeba příznaky nedostatku 1,0 mg šeroslepost, suchost očí, chronické A infekce sliznic

příznaky předávkování neklid, nespavost, ţluté zbarvení dlaní

D

10 ug - 420 IU křivice, měknutí kostí, bolesti v kostech, porucha imunity

ztráty vápníku do moči

E

10mg

poruchy svalŧ, poruchy vidění, rozpad nebylo popsáno krve, urychlení vývoje aterosklerotických změn

K

150ug

porucha tvorby bílkovin krevního sráţení – zvýšená krvácivost

tendence k tvorbě krevních sraţenin

Zdroj: KUBEŠOVÁ, MATĚJOVSKÁ, H.; HOLÍK, J.; WEBER, P.; MELUZÍNOVÁ, H.; POLCAROVÁ, V.;JETELOVÁ, M. Výživa jako nástroj pro podporu zdraví a udržení kondice ve vyšším věku. 2008, s. 41. ISBN 978-80-903674-6-3

83

Příloha č. 2 Přehled vitaminů rozpustných ve vodě, jejich denní potřeby a příznaků nedostatku vitamin B1

denní potřeba 1-2mg

příznaky nedostatku

B2 B6

1,5-2mg 1,5-2mg

B12 kyselina listová kyselina pantotenová biotin

2-3ug 180-400ug

postiţení periferního nervstva, selhání srdce, svalová slabost, ubývání svalové hmoty, zmatenost chudokrevnost, záněty kŧţe, záněty ústních koutkŧ záněty kŧţe, záněty rtŧ, prŧjmy, poruchy trávicího ústrojí, chudokrevnost, nervové poruchy chudokrevnost, únavnost, poruchy koordinace chŧze anémie, urychlení aterosklerózy, nervové poruchy

5-10mg

postiţení kŧţe, vypadávání vlasŧ, trávicí obtíţe

75 m.j.

niacin C

15-20mg 60mg

zánět kŧţe, nevolnost, zvracení, deprese, vypadávání vlasŧ, postiţení svalŧ slabost, záněty kŧţe, prŧjmy, poruchy intelektu kurděje, slabost, únavnost, sklon k infekcím, svalové bolesti, zvýšená krvácivost, zhoršené hojení ran, vytváření nepevných jizev

Zdroj: KUBEŠOVÁ, MATĚJOVSKÁ, H.; HOLÍK, J.; WEBER, P.; MELUZÍNOVÁ, H.; POLCAROVÁ, V.;JETELOVÁ, M. Výživa jako nástroj pro podporu zdraví a udržení kondice ve vyšším věku. 2008, s. 46. ISBN 978-80-903674-6-3

84

Příloha č. 3 Přehled základních minerálů minerál

chem. značka Na

denní potřeba 3-5g

příznaky nedostatku slabost, nízký krevní tlak, nejistota, ztráta pocitu ţízně

draslík kalium

K

2-3 g

křeče ve svalech, zpomalení pohybu střev, poruchy srdečního rytmu

vápník kalcium

Ca

800 mg

křeče ve svalech, poruchy srdečního rytmu, závratě, migrény, poruchy krevní sráţlivosti

nechutenství, zácpa, psychické změny, horečka

80-120 mg

křeče, brnění, mravenčení, zhoršení anginy pectoris, poruchy rytmu srdce

nervové poruchy, obrny, nechutenství, pocit na zvracení

15-20 mg

svalová slabost, postiţení srdeční, nervové, zmatenost, slabost dechového svalstva

sodík natrium

Mg hořčík magnézium

fosfor

P

příznaky nadbytku otoky, vysoký krevní tlak, ţízeň, křeče svalová ztuhlost

zdroje kuchyňská sŧl peckové ovoce, sušené plody, kompoty, dţemy, zelenina mléko, mléčné výrobky,mák, fazole, paţitka, cibule, losos, tuňák, fíky, soja semena, luštěniny

luštěniny, maso, ryby, kvasnice, sýry, těstoviny, pečivo, rozinky, fíky, kakao

Zdroj: KUBEŠOVÁ, MATĚJOVSKÁ, H.; HOLÍK, J.; WEBER, P.; MELUZÍNOVÁ, H.; POLCAROVÁ, V.;JETELOVÁ, M. Výživa jako nástroj pro podporu zdraví a udržení kondice ve vyšším věku. 2008, s. 27. ISBN 978-80-903674-6-3

85

Příloha č. 4 Přehled stopových prvků, jejich denní potřeby a příznaků nedostatku prvek

chemická značka

denní potřeba (mg)

železo

Fe

20

mangan

Mn

0,4

zinek

Zn

5

měď chróm

Cu Cr

0,5 0,01

anémie, sníţení počtu bílých krvinek zhoršené zpracování glukózy, úbytek hmotnosti, postiţení periferní nervstva

selen

Se

0,02

molybden

Mo

0,01

srdeční postiţení, onemocnění svalŧ, koţní změny světloplachost, zrychlení pulzu

F I

0,5 0,07

tvorba méně kvalitní kostní hmoty poruchy činnosti štítné ţlázy

fluor jód

příznaky nedostatku chudokrevnost, únavnost, poruchy imunity koţní změny, zvýšení cholesterolu, anémie zhoršení hojení ran, vypadávání vlasŧ, prŧjem, poruchy imunity

Zdroj: KUBEŠOVÁ, MATĚJOVSKÁ, H.; HOLÍK, J.; WEBER, P.; MELUZÍNOVÁ, H.; POLCAROVÁ, V.;JETELOVÁ, M. Výživa jako nástroj pro podporu zdraví a udržení kondice ve vyšším věku. 2008, s. 35. ISBN 978-80-903674-6-3

86

Příloha č. 5 Aktuální potravinová pyramida

Zdroj: http://www.fzv.cz/files/file/pyramida_new_2009.pdf [cit.2012-04-02]

87

Příloha č. 6 Kopie písemné žádosti o umožnění průzkumného dotazníkového šetření

88

Příloha č. 7 Dotazník Dobrý den, jmenuji se Marcela Mesochoridisová a jsem studentkou 3. ročníku bakalářského studia oboru Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb na Bankovním institutu vysoká škola, a.s. v Praze. Obracím se na vás s ţádostí o zodpovězení následujících otázek v tomto dotazníku. Získané informace budou slouţit výhradně pro mou závěrečnou bakalářskou práci na téma „Zdravá výţiva a zdravý ţivotní styl v současné společnosti“. Dotazník je anonymní. Při vyplňování dotazníku zakříţkujte prosím jednu z uvedených odpovědí. Děkuji vám. Marcela Mesochoridisová 1) Pohlaví Ţena Muţ 2) Pracujete jako lékař/ka NLZP THP dělnická profese 3) Věk 18 – 25 let 26 – 40 let 41 – 55 let 55 – více let 4) Byl/a jste v dětství veden/a ke zdravému způsobu života (strava, pohyb…)? ano ne 5) Snídáte? denně občas snídám jen o víkendu nesnídám 6) Svačíte? ano, dopoledne i odpoledne ano, ale pouze 1 x za den občas nesvačím 7) Obědváte? ano, denně občas jen o víkendu neobědvám

89

Příloha č. 7 - pokračování 8) Stravujete se v nemocniční jídelně? ano občas ne nosím si jídlo z domu 9) Večeříte? ano občas jen o víkendech nevečeřím 10) Kolikrát denně jíte? 1 x denně 2 x denně 3 x denně 4 x denně 5 x denně víc neţ 5 x denně 11) Zařazujete do svého jídelníčku ovoce a zeleninu? ano, kaţdý den několikrát za týden několikrát za měsíc ne 12) Nakupujete a konzumujete biopotraviny? ano, pravidelně několikrát za týden několikrát za měsíc biopotraviny nenakupuji a ani nekonzumuji 13) Užíváte potravinové doplňky (vitaminy, stopové prvky, bylinné produkty)? ano občas ne 14) Kolik litrů tekutin denně vypijete? méně neţ 0,5 l více neţ 0,5 l 1l 2l více neţ 2 l

90

Příloha č. 7 – pokračování 15) Jakým nápojům během dne dáváte přednost? čistá voda minerální voda slazené nápoje káva ovocný čaj 16) Uplatňujete ve svém jídelníčku zásady správné výživy? ano občas ne 17) Držel/a jste někdy redukční dietu? ano, ale bez efektu ano, váhu jsem si udrţel/a občas ne 18) Kouříte? ano, kouřím pravidelně kouřím jen občas kouřím jen příleţitostně nekouřím 19) Konzumujete alkohol? ano, pravidelně ano, jen občas jen příleţitostně nepiji alkohol 20) Kolik hodin denně spíte? méně neţ 6 hodin 6 – 8 hodin více neţ 8 hodin 21) Cítíte se po spánku odpočatě? ano občas cítím se hŧř ne 22) Trávíte svůj volný čas aktivním pohybem? ano občas jen o víkendech ne

91

Příloha č. 7 – pokračování 23) Jakým pohybovým aktivitám se věnujete? cvičení (fitness, aerobic, pilates, jóga….) plavání, cyklistika rekreační turistika (procházky přírodou, nordic walking...) nevěnuji se ţádným pohybovým aktivitám 24) Je stres každodenní součástí vašeho života? ano občas jen kdyţ jsem pod tlakem ne 25) Umíte relaxovat? ano ne 26) Pokud relaxujete, jakým způsobem? čtením knihy procházkou v přírodě sledováním TV jiným zpŧsobem 27) Jakým způsobem dobíjíte svou „životní energii“? posezením s přáteli či rodinou rekreační turistikou (procházkou přírodou) pohybem spánkem jiným zpŧsobem 28) Zajímáte se o nové poznatky v oblasti zdravé výživy (noviny, časopisy, internet a jiné…..)? ano občas ne 29) Je pro vás při nákupu potravin rozhodující cena? cena není rozhodující, rozhoduje kvalita snaţím se nakupovat kvalitní, ale ne příliš drahé potraviny rozhoduje cena, nemohu si dovolit drahé potraviny myslím, ţe ne vše co je drahé, je i kvalitní

92