OBSAH: * biblická úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2002 * čtení na pokračování * informace a zprávy * příběhy a poezie * pouť ke sv. Jiří * názory a náměty * knihovnička ____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Motto: Zdalipak půst, který já schvaluji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost? Iz 58,6 Pokud všechno dobře dopadne, přečtete si tenhle můj úvodník v postní době. To je období, které z hlediska dnešního běžného životního stylu vypadá jako cosi zapomenutého ze středověku. A zase pro mnohého ze „skautských dříčů“ spadá celý rok a doba postní téměř v jedno – takže také nic, co by vyvo lalo nějakou zvláštní pozornost. Já se přece jenom pokusím tuhle nevábnou pozici postní doby zlepšit. Protože si to správný půst zaslouží. Řekl jsem „správný“ – protože také existuje karikatura, která spolehlivě od pravého půstu od razuje. Abyste věděli, co mám tím na mysli, uvedu jeden exemplární příklad: Když jsem byl malým klu kem, tak jsem slyšel o tom, že jakási svatá si dávala během postní doby kamínek do boty, aby jí tam tlačil. Tedy mně to připadalo hodně praštěné – jako by život sám nepřinášel každou chvíli situace, kdy člověk potřebuje zatnout zuby a něco těžkého vydržet nebo překonat. A přitom je to kvůli něčemu, co má samo o sobě cenu. Ale drásat si nohu kamínkem úmyslně daným do boty? Nu – dneska si o tom myslím totéž, co tehdy: člověk, který nežije ve skleníku, ale ve světě, má dost smysluplnějších příležitostí k tréninku. Pro tože - o ten trénink, o ten v postě skutečně jde. Představte si, že byste měli reprezentovat na zimní olympiádě, která právě teď skončila. Už k tomu, aby vás na ni vybrali, budete muset prokázat pořádné výsledky. Jenomže – ty „nepadají z nebe“: jsou výsledkem tvrdé dřiny. Samozřejmě – jsou i podvodníci, kteří pomocí dopingu podvádějí sebe i druhé. Ale s tím nechceme mít nic společného, že ano. Tedy pokud bychom měli na té olympiádě uspět, jistě bychom na ní tvrdě trénovali. A to tak, aby zrovna na ní naše forma byla nejlepší. Z mého hlediska je to pěkný model pro moderní půst. Všimněte si, že pokud máme mít opravdu výsledky, bude trénink trvat dlouho. Těch čtyřicet dnů postní doby má význam nejen symbolický. Ten je také velice praktický. Jen si představte, jak dopadne ten, kdo si myslí, že musí být všechno hned. Během prvního dne se natolik „oddělá“, že druhý den už jenom heká a třetí dospěje k závěru, že „to pro něj není“. Správný trénink „načasuje formu“. Stejně tak správně uskutečňované prožití postní doby. Prozradím, že „forma se ladí“ na největší událost, o níž křesťané vědí: Ježíšovu oběť a vzkříšení. A teď přijde to hlavní: možná si totiž tak trochu tiše myslíte, že přece hlavní je vnitřní postoj, roz hodnutí pro Krista, nadšení ke svatosti … - zkrátka to „duchovní“. A budete mít jistě pravdu. Jenomže – je v tom „čertovo kopýtko“. Rád ho ukazuji na pohádce o živé a mrtvé vodě. Jistě všichni vědí, že ta živá voda je vrcholem všeho. Ale to neznamená, že ta mrtvá je k ničemu. Víte přece, jak to dopadlo, když prince rozsekaného na kousíčky začali hned kropit tou živou vodou? Vůbec nic se nestalo. Všechnu živou vodu vyplýtvali – a princ byl pořád na kousíčky. Právě takhle vypadá špatně pochopená křesťanská vý chova: vůbec nebere zřetel na přirozené předpoklady křesťanského života – a končí úplně stejnou blamá ží, jako v té pohádce. Místo budoucího „světce“ vychovává buď ustrašeného, neschopného bambulu, nebo naopak budoucího tvrdého odpůrce křesťanství, který se „osvobodil od předsudků a nesvobody“. 1
Půst je nabídkou k tomu, abychom ve svém životě tím, že nenecháme zplanět své „hřivny“ – ře čeno biblicky – nepřekáželi působení Ducha, naopak, abychom ze své strany k němu také dovedli přidat těch „pět chlebů a dvě rybičky“. Aby se naše dobrá předsevzetí, naděje a touhy nerozbíjely na tom, že nic nedovedeme, nevydržíme, nedokážeme. Masaryk mně svého času nadchl stručným vyjádřením veškeré síly pravého křesťanství v této větě: Zbožnost – stejně jako láska – si nežádá nešiků. A právě o to jde. Skauting nám k tomu poskytuje skvělou příležitost. Edy
Únorové jednání ODV, kterému již předsedal místonáčelník br. Balů (Edy se ujal funkce tajemníka), se týkalo těchto záležitostí: - budoucnost ODV – Rada náčelníků (Hanka Vogeltanzová, Wabi, Sojka, Balů, Vezír, Thor) – navrhuje, aby současný odbor duchovní výchovy vytvořil společně se současným odborem pro výchovu a vzdělávání činovníků metodickou skupinu pro výchovu a vzdělání při Náčelnictvu; tato metodická skupina by měla být vnitřně členěna na sekci duchovní výchovy a sekci vzdě lávání; ODV považuje tento návrh za jedno z možných vhodných řešení (pokud s tím budou též souhlasit členové současného OVČIN); - pouť ke sv. Jiří – 27. dubna od 10.00 se uskuteční v Praze celonárodní skautská pouť; přípravy jsou v plném proudu, bližší informace přinášíme v samostatném článku; - publikace „Modlitby skautů“ – o tuto knížečku modliteb, kterou sestavili bratři Jiří Reinsberg – Amundsen a Tomáš G. Biňovec – At-pui, je velký zájem; ODV projedná možnost dotisku - diecézní setkání zástupců mládeže s biskupy – účastnili se ho Karbous a Lída Kapešová; po drobnou zprávu uvádíme na jiném místě tohoto čísla - průběh příprav na další ročník soutěže „Stezka písmáků“ – viz další text _____________________________________________________________________________________
POZDRAVY A PŘÁNÍ Br. Jiří Hudec z Brna-Líšně (14. oddíl Junáka Brno) poslal NDS přání mnoha zdaru v dalším ro ce. Br. Karel Lešanovský-Kay zdraví redakci a k číslu NDS 101 poznamenává, že je dobře, že redakce čtenáře duchovního rádce skautských oddílů upozornila i na části Koránu. „Málo kdo o tom něco kloud ného ví“, pokračuje. „Překlad Ivana Hrbka vydaný v roce 1972 mám a byl mi dobrým průvodcem při práci na studii nazvané ´Úvahy nad Zelenou knihou Muámmara Al-Kaddáfího´, kterou jsem vydal jako samizdat v roce 1984“. K úvaze v čísle 103 našeho měsíčníku připomíná, že kniha uvedená v úvaze vyšla v roce 1969 v Mladé Frontě pod názvem „Rabín v pátek zaspal“ (napsal ji Harry Kemelman). Vydávání PEREGRINA je pro něho dokladem, že „v Havlíčkově Brodě byli vždycky čiperní a obětaví skauti a skautky – viz např. rodina Štáflova“. Ve svém dopise dále říká: „Měl jsem tam také dlouholetého velkého přítele, spolužáka z pelhři movského gymnasia (opět ten Peregrinus-Pelhřim), upřímného křesťana a faráře ČCE Honzu Chválu.“ Br. Ladislav Marek z Kutné Hory doplňuje svoje zážitky z Půlnoční mše 2001 (a tím i upřesňuje redakční přepis v čísle 104): „Vracím se ještě k mému vánočnímu příspěvku. V článku jsem popisoval skupinu mladíků, kteří sejmuli na náměstí z vánočního stromu na tvrdém papíře namalovaný obraz lucerny, zabalený v igelitu, a použili jej k sáňkování. Připomnělo mi to vypravování oldskautů, kteří v dobách svého dětství sáňkovali v ulicích města. Kutná Hora leží na mírném svahu - sáňkovací dráhu, vedoucí ulicemi Kouřimská, Hu sova, Palackého, Tylova a Sokolská, měří více než 1 kilometr. Několik metrů, které využili popisovaní mladíci, se s tím sice nedá srovnat, ale připomíná to staré časy, které popisuje i J. Foglar v jednom z vánočních příběhů Rychlých šípů, kdy se ulice nesolily a aut jezdilo velice málo. Takový čas, který pod trhl kouzlo prvních vánoc nového tisíciletí, většina z nás nepamatuje a třeba se nebude opakovat…“ 2
„V polovině ledna jsem se byl podívat na smírčí kříž nedaleko Kutné Hory“, pokračuje br. L. Marek. „Ještě v čase mého dětství zde vedla cesta, nyní rozo raná, takže kříž je uprostřed pole a málokdy je pří stupný. Pro svůj zvláštní tvar se nazývá „Kamenná bába“. Není to jen obyčejný kříž, je mementem naší historie. Před 580 lety (je to takové malé výročí) se mezi Kutnou Horou a vrchem Kuklík rozhodlo o osudu II. křížové výpravy. Na počátku ledna 1422 tu stáli pro ti sobě křižáci císaře Zikmunda a husitské vojska Žiž kova. Lidé stejné víry, kterou vyznávali různým způso bem, tu prolévali krev. Žižka zvítězil a vítězství završil po několika dnech v Německém (Havlíčkově) Brodě. Výsledek? Zikmund do porážky husitských polních vojsk u Lipan do Čech nevkročil. A Kutná Hora se sta la husitským městem, což dodnes připomíná kalich v městském znaku.¨“ Psáno dne 29. 1. 2002 Pro pozorné posluchače seminářů ELŠ v Praze (ale nejen pro ně) je to jistě výborný tip na výpravu do historie. Kamzík ____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Něco do knihovničky:
Čtyři pilíře vzdělávání dle UNICEF
„Mladí lidé v měnících se společnostech“ - Diskusní průvodce po Střední a Východní Evropě, SNS a Pobaltských státech; originál vydali UNICEF a WOSM. Překlad příručky vypracoval P. Trantina, knížka vyšla v TDC s podporou MŠMT v roce 2001 pro ČRDM. Z příručky jsme vybrali několik zásad, které by si zvláště mladí lidé dnes měli osvojit: 1. UČIT SE ZNÁT - získávat vědomosti o mnoha různých předmětech, zatímco se učíte mnohem více o méně předmětech. Znamená to také učit se objevovat věci, jak analyzovat a jak využívat, co už znáte, k přizpůso bování se novým situacím, vytvářet něco nového nebo řešit nový problém. 2. UČIT SE, JAK NA TO - získávat širokou škálu osobních dovednos tí potřebných pro život, jako je schopnost komunikovat s druhými nebo pracovat jako část týmu, stejně jako praktické dovednosti. 3. UČIT SE ŽÍT SPOLEČNĚ - rozvíjet porozumění jiným lidem, poznání, že všichni máme práva a povinnosti, chovat se k ostatním tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám, a pracovat společně a řešit neshody konstruktivními způsoby. 4. UČIT SE BÝT - rozvíjet své vnitřní kvality, získávat schopnost žít naše životy v souladu s tím, co opravdu považujeme za pravdivé a správné. 3
My tři králové jdeme k vám, štěstí a zdraví vinšujem vám …
Nový Prostor č. 82 z února 2002 při nesl zajímavou reportáž o skautském oddíle „Lípa“ v Říčanech u Prahy. Na obrázku vidí me tři krále (Tomáše, Lukáše a Jakuba), jak ve vypůjčených ministrantských rochetkách a v doprovodu jejich vůdce Michala přesně podle pravidel Charity sbírku provádějí. Zají mavé jsou také jejich zkušenosti, které sděli li Janu Oulíkovi, který pro NP tuto zprávu napsal i nafotografoval: „Když nás někteří lidé zahlédli, přešli raději na druhou stranu ulice, ale jeden pán, jen co nás spatřil, si naopak šel kvůli nám rozměnit na drobné.“ Každého, kdo jejich koledu vyslechl, napřed obdarovali bonbónem a kapesním kalendáříkem a pak poprosili o příspěvek do zapečetěné pokladničky Charity. Dostali však i sami některé dárky. I oni psali na zá rubně dveří K+M+B, tj. Christis mansionem benedictat. Na koledě v Říčanech však byli i jiní: Madlenka, Jirka a Prokop – ti měli dokonce vysvětlující transparent, aby každý věděl, na co přispívá – vyrobil ho tatínek, který plnil roli dohlížejícího.
Celkově se v Říčanech a okolí vy bralo přes 46 tisíc Kč. V pražské arcidiecézi se do kasiček vybralo 1.486.678,80 Kč – a k tomu ještě přibudou příspěvky posílané poštovními poukázkami (informace z dě kovného listu Mgr. P. Šimka z ADCH Praha vůdkyni pražského střediska Lux)! Peníze, které koledníci vykoledovali, pomohou těm, kteří jsou odkázáni na pomoc - matkám s dětmi, nemocným, starým lidem, postiženým přírodními a válečnými pohro mami ve světě, bezdomovcům a sociálně slabým. Zároveň se budou financovat 2 zvláštní projekty: Charitní domov seniorů v Příbrami a rekonstrukce objektu Stacio náře pro postižené děti v Berouně. Pro tyto akce Česká katolická charita letos vyhlásila v celostátním měřítku Tříkrálovou sbírku již podruhé. Koledníci sbírali do uzamčených pokladniček. Peníze byly potom úředně se čteny a odeslány na centrální konto. Do domácností, kam koledníci nedošli, roznesla Česká pošta tříkrálové složenky. Také pří spěvky ze složenek dojdou na společné konto 1011017777/5500 u Raiffeisenbank 4
Praha 1, variabilní symbol 777. Z konta je poté sedmdesát procent prostředků vráceno zpět do míst, kde byly vykoledovány. Z těch to peněz budou podpořeny vybrané soci álně-zdravotní projekty. Stejně jako vloni, i letos jsou jich desítky. Jen namátkou: Charita v Krnově z peněz Tříkrálové sbírky 2001 opatřila čtyři kola pro dopravu charitních pečovatelek za klienty do domácností, pro klienty domova pokojného stáří v Lukách nad Jihlavou byl zakoupen mobilní zdvihák, v domově pokojného stáří v Hroznětíně opatřili inva lidní vozík a polohovací postel, na Olo moucku podpořili několik sociálně slabých rodin, u hospice v Rajhradě u Brna založili
park, Třebíčští zas upravili bývalý sklad ze leniny na mládežnický klub atd. Zbylých třicet procent sbírky půjde na tzv. rozvojový fond, který slouží k finan cování velkých projektů (loni to byla na příklad rekonstrukce objektu Domu napůl cesty v Karlových Varech pro mladé lidi, kte ří se dostali do složité životní situace), na humanitární pomoc do zahraničí (pomoc byla poskytnuta obětem zemětřesení v Indii a zejména denním centrům pro děti v če čenském Grozném) a na režii sbírky. Všem prostřednictvím citovaného článku generální sekretář katolické charity J. Kopřiva sděluje srdečné poděkování, což i my zde rádi vyřizujeme. -red-
__________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
SKAUTSKÉ ČTENÍ K TÉMATU SPIRITUALITY NA POKRAČOVÁNÍ
Z knihy „Drumherum und mittendrin, Special: Spiritualität“, autoři: Martin Lätzel, Gustav Denecke, Christine Abel, Matthias Borst, vydal Georgs-Verlag Neuss v r. 2001, "POHLED ZVENČÍ I ZEVNITŘ, zvláštnosti spirituality" přeložila a upravila Anna Velichová – Ida. (5. pokračování)
Objevujeme život s vlčaty a světluškami Při svém (společném) počínání potřebují vlčata a světlušky orientaci a povzbuzení, aby vzali svůj život do ru kou samostatně a uvážlivě. Měli by se navzájem učit a zjišťovat, co to znamená, být vlče či světluška - a objevit, oč v životě jde. Tato orientace vyplývá z základních rysů našeho životního názoru, které se dají pro světlušky a vlčata roz dělit do čtyř oblastí objevování. A/ Díváme se za věci Běžet světem s otevřenýma očima, to je typické pro vlčata i světlušky. Ob jevovat přírodu, prozkoumávat něco neznámého, ptát se někoho "do omrzení", když člověk chce vědět něco úplně přesně a nenechá se odbýt vý mluvami. Spolehnout se na vlčata a světlušky, klást si s nimi otázky, které si jinak nikdo nedovolí položit, vidět v každodennosti něco zvláštního a vytvořit z toho dobrodružství - to všechno má už co dělat se spiritualitou. Tady se stává z obdivování motýla údiv nad Božím stvořením, tady objevují vlčata při stavbě dřevěného domečku své rozmanité schopnosti a zjišťují, že i děti mohou něco ovlivnit, např. při zapojení se do akce za čistá hřiště ve svém městě. B/ Nacházíme jeden druhého Nečas, bouřka, zabloudění na (noční) výpravě, velká tělesná námaha - tohle všechno jsou právě ty zážitky, které posilují pocit sounáležitosti. Není nutné dávat zde návody, jak tyto okamžiky později oslavovat. Chtěli bychom vás upozornit na to, že jsou to momenty, v nichž člověk prožívá náboženské city jako pocit bezpečí, ochrany, pospolitosti, ulehčení. Vlčata, mokrá jak myši, konečně pod střechou, horký čaj a teplé přikrývky, bonbony pro všechny - to jsou věci, které zůstávají v paměti, ne boť je to sám život. 0 to jde, chceme-li prožít spiritualitu. Ve společenství smečky či roje prožívají vlčata a světlušky vztahy mezi sebou. Učí se formou hry sociálnímu chování. Hádka a slzy sem patří právě tak jako usmíření a radost. Zkušenost společenství, spor a smíření, demokra cie a dobrodružství působí také na jiné oblasti života jako je škola, přátelé, rodina atd.
5
Skrze zkušenost společenství získávají světlušky a vlčata představu o tom, co Ježíš praktikoval se svými učedníky a co je míněno slovem "církev". Učí se toleranci a respektu k ostatním a rozvíjejí schopnost pomoci slabším. C/ Objevujeme nově sebe sama Ve smečce či roji může každý zjistit, co v něm vězí. Tím se učí poznávat své silně i slabé stránky. Vyzkoušet něco nového, říci svůj názor a spoluurčovat program smečky, všechno tohle znamená být vlčetem či světluškou. Při tom vlče či světluška rozvíjí svůj cit pro sebe sama jakožto samostatnou osobnost. Přitom je úkolem vůdkyň a vůdců aby objasnili, že nás Bůh všechny bere takovými, jakými jsme, že nás má rád, i když někdy něco nezvládneme a že každému z nás daroval naše osobni schopnosti. (srovnej s 1. listem Korintským 12, 4-11: "Jsou různá obdarování, ale tentýž Duch, rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech, každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje kaž dému zvláštní dar, jak sám chce"/. V době, kdy jsou i naše světlušky a vlčat pořád více nuceny k vyšším výkonům, přináší ulehčeni, když zjistí: u skautů mohu být takovým, jakým jsem, tady nejde o výkon a úspěch. D/ Zjistíme, že Bůh je tu pro nás Při svém objevování světa se vlčata a světlušky setkávají s lidmi, pro něž je Ježíš důležitý. Začíná to se tkáním s duchovním rádcem a končí kontakty s ostatními členy náboženské obce. Bylo by krásné, kdyby vlčata a světlušky se setkali v osobě oddílové vůdkyně či vůdce s někým, kdo má otevřený a přátelský vztah k Ježíši a pře dává jej také dále. Ve vyprávění příběhů o Ježíšovi zjistí vlčata a světlušky souvislost mezi svými zážitky a Ježíšovým životem. Např. může být pro vlčata a světlušky něčím, co už zažili, ten fakt, že se Ježíšovi učedníci také hádali, kdo je z nich ten nejlepší (viz Lukáš 22,24-30). Ve vyprávění o tehdejší události mohou hledat společně i řešení pro svou dnešní smečku/roj. Mohou si vzít příklad z Ježíšovy odpovědi (viz citát). Vlčata i světlušky musí mít čas a prostor, aby své zážitky, ty krásné i ty smutné, sdělili sobě navzájem a Bo hu. (Nápady na toto téma najdete v kapitole Oslavy pod hesly "Reflexe" a "Závěrečná slavnost".) Je-li v běžných oddílovkách místo pro spiritualitu a vůdcovský tým rozvijí smysl pro důkazy Boží přítomnosti, prožívají vlčata a světlušky spiritualitu ne jako něco, co se "před ně staví", ale jako běžnou záležitost a Boha jako toho ,"kdo říká: jsem tu (pro tebe)".
Internetové křesťanské rádio je na světě Zprostředkujeme /zkráceně/ oznámení, že zájemci již mohou poslouchat každodenní české a slovenské pořady radia HCJB z Ekvádoru na Internetu http://www.hcjb.cz/ nebo http://www.reformace.cz/ kdykoliv a kdekoliv díky archivnímu systému, který automaticky archivuje od 8.11.2001... redakce vysílání vyzývá: Staňte se i vy spolupracovníky a spoluautory. Rádi vám poradíme jak na to. Přejeme si, aby hřivny z našich kazatelen a křesťanských seminářů po sloužily mnohým. Za redakci spolupracovníků: Pavel Steiger, Vláďa Dobiáš - internetové mozkovny Jindra Suchomelová, Mirka Petráková - následná práce s posluchači Gábina Lauková - programová koordinace Klára Steigerová - následná internetová služba
Letní vysílání od 26.3.2001 do 27.10.2001: Ráno: 06.30-07.00 SEČ: 25m(11830 MHz) Večer: 21.30-22.00 SEČ: 16m(17795 MHz); 13m(21470 MHz) Zimní vysílání od 28.10.2001 do 30.3.2002: Ráno: 06.30-07.00 SEČ: 31m(9765 MHz) Večer: 21.30-22.00 SEČ:19m(15550 MHz);16m(17795 MHz); 13m(21455 MHz) E-mail:
[email protected]; Telefon a fax: 02 / 3335-0230 Slovenská www stránka (jen texty ZOD): http://www.hcjb.sk/ 6
STEZKA PÍSMÁKŮ Tato celostátní soutěž ve znalosti Bible se bude konat opět ve dvou kolech jako vloni, avšak tentokrát bude druhé kolo 16. listopadu 2002 v Praze. Právě probíhá úprava propagačního letáčku, průvodního dopisu, metodiky studia Bible a otázek pro obě kola. Připomínáme opět, že v tomto ročníku se bude (na základě doporučení rodičů a vedoucích z r. 2001) soutěžit ve třech kategoriích: nejmladší (do 9 let), mladší (10-12 včetně), starší (13-16 včetně). Pro nejmladší bude v každém kole 15 otázek z „Malých proroků“ (starozákonních knih od Ozeáše až po Malachiáše) a 10 otázek ze všech 4
evangelií, pro mladší 15 otázek z 12 „Malých proroků“, 10 z evangelií a 10 z 1. Knihy krá lovské; starší kromě stejných otázek s mladšími budou mít navíc 5 otázek z 2. epištoly apoštola Pavla ke Korintským a 10 dalších otázek z evangelií. Časové limity k napsání testu jsou upraveny takto: u nejmladších 40 minut, u prostřední, mladší kategorie – 60 minut a pro starší – 90 mi nut.
Za každou otázku = 1 bod; limit pro postup do 2. kola: - nejmladších účastníků = 20 bodů (80%) - mladších účastníků = 24 bodů (80%) - starších účastníků = 40 bodů (80%) V březnu redakce rozešle propagačních materiály a přihlášky do soutěže. DALŠÍ SPONZORSKÁ PŘEDPLATNÁ OD ŘADY SESTER A BRATŘÍ REDAKCI VELICE TĚŠÍ A ZNAMENAJÍ, ŽE S PŘÍPRAVOU SOUTĚŽE STEZKA PÍSMÁKŮ (VČETNĚ ZAJIŠTĚNÍ UBYTOVÁNÍ PRO ÚČASTNÍKY, PŘIJÍŽDĚJÍCÍ ZDALEKA) NEBUDOU V ROCE 2002 PROBLÉMY. DĚKUJEME ! __________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Anděl s transparentem (minireportáž o jednom betlému) Co to ten anděl nese? Pokoj lidem dobré vůle? Pokoj lidem ve kterých má Bůh zalíbení? Sláva Bohu na výsostech? Gloria in excelsis Deo? Tak to jste tedy na omylu! Těsně vedle, protože tenhle smělý kří dlatec drží jen dvě slova: Buď připraven! Zírám a volám sestru, abychom mohly spolu sdílet ten objev. A daly jsme se do jásotu. Všiml si toho i autor Betlémského zvonění (vánoční výstavy v Jilské ulici na Praze 1). Náš vzrušený hovor nad vyřezávaným skautským betlémem se nedal přehlédnout. Skautský anděl s námi zamával. Jeho radostná zpráva byla jasná. Praktickou mluvou nám anděl říká: Buď připraven - protože Láska je mezi námi! Teď se vydej za její stopou - tím oslavíš Boha a On bude mít v tobě zalíbení, vždyť máš dobrou vůli. Pan vystavovatel zdraví s úsměvem na tváři a sděluje výsledek svých pozorování: "To je ale zajímavé! Takové netradiční projevy se nejvíce líbí řeholníkům. A největší protesty mají ateisté. To vám jsou největší puritáni!" Skaut sloužící Pravdě se dívá srdcem. Ten se nemusí bázlivě schovávat za formální výrazy, která ve strachu svírá jako jedinou zá chranu. Skaut má široké a hluboké oči. Je svobodný, protože stojí na stezce Pravdy. Velká Sůva a Brčko (sestry OP) 7
0 HROZBĚ MODEL,FETIŠŮ, IDOLŮ A BUŽKŮ
liony dívek méně 'přírodou obda řených'? (Ostatně, i psycholog ateista vám potvrdí, jak závist užírá psychické zdraví a jak křiví charakter - my řekneme rovnou: křiví duši!)
Písmo svaté na řadě míst va ruje před uctíváním model a bůž ků všeho druhu. Už historie sta rých Židů vypráví o Hospodinově hněvu, když Mojžíšův lid, pod léhaje svůdnému vlivu pohanských představ, začal si znovu vytvá řet "zlatá telata" - tento pojem se stal okřídleným a bohužel platí dodnes. Vždyť tolik lidí současné konzumní společnosti se klaní 'zlatým telatům' bohat ství, přepychu, slávy, všeho druhu moci, nebo 'exkluzivity', jak se dnes s oblibou říká... Nesplníme svou povinnost skautských vychovatelů, nechámeli bez povšimnutí tento hrozivý trend. Nelze strkat neustále hlavu do písku, nelze se do mnívat, že jsme udělali dost, proběhne-li nám úspěšně třeba Svojsíkův závod, uskutečníme-li každoročně dvoutýdenní tábory, nebo dosáhneme-li v oddíle dostatečného plnění odborek. To též - s malými obměnami - dělají přece i jiná sdružení mládeže. Náš úkol je mnohem ná ročnější: vést - a bez nebez pečného ohrožení duší i převést - skautskou mládež přes nesčetná úskalí, která se ze všech stran nabízejí i podbízejí. Nám musí jít o jasně stanovenou stupnici hodnot, v níž 'zlatá telata' ne smí mít místo - dokonce ani na konci žebříčku! Zamysleme se důkladně, bra tři a sestry: což není modloslu žebnictvím na příklad onen neho rázně vystupňovaný a reklamou vybičovaný 'kult krásy'? Není zde - namísto úcty člověka ke Stvořiteli - praktikováno a pro sazováno zbožnění lidského stvo ření? Nejsou všechny ty soutěže krásy, všechny ty davem uctívané 'Miss' novodobou modlou, které se obdivují a klanějí miliony lidí a kterým hříšně závidí mi
A nejsou snad modlami a bůžky oni úspěšní sportovci, kteří - vypěstovaní fantastic kými tréninkovými podmínkami, umělými preparáty a hlavně dopo vaní milionovými odměnami, za září pár sezón? Což jsme nesly šeli zfanatizovaný dav skandovat - téměř jako scestnou adoraci 'Hašek je bůh'?! - Řeknu vám, mne při těchto výjevech mrazilo: až tam dohání sportovní reklama a byznys, v němž jde o stamili óny, nepřemýšlivou, sugesci tak snadno podléhající mládež... 8
Ptám se: kdo z nás pozvedl na toto smutné téma hlas v dru žinách a v oddílech, aby alespoň trochu čelil té šířící se a stupňované nákaze, měnící v představách důvěřivých lidí - a dětí zvlášť - pravý pohled na život a jeho hodnoty? Nepřidali se někteří z nás - a dokonce cestou z kostela - k tomuto scestnému uctívání lidských mo del a bůžků?! Na zdech a ohradách vidíme v každém městě - nejde o náhodný jev - tisíce nápisů a obrazců, které tam pod pláštíkem tmy ma lují sprejeři. Není to nevinná hra! To ostnaté, drápovité písmo vídáme i na plakátech různých 'metalových' koncertů, které víc než hudbě se podobají satanským rituálům: pekelný řev, decibely vytloukající jakoukoli vlastní myšlenku z hlavy, světelné zá blesky, dýmy, atmosféra a eufo rie vybičovaná drogami... A my se o tom bojíme či ostýcháme promluvit otevřeně v družinách a v oddílech - ba i na Lesních kursech a Lesních ško lách (poptával , jsem se na to, vím, o čem mluvím!). A nevaru jeme naši skautskou mládež ani před nošením prapodivných amu letů, fetišů, všelijakých mini aturních bůžků a pochybných 'ča rodějných' symbolů. Ví naši nej mladší bratři, že pentagram, tj. pěticípá hvězda, kreslená jedním tahem a obrácená hrotem dolů, je symbolem Satanovy hlavy? Ví o tom, že uctívači Satana, kterých i u nás je nemálo, píší číslici 6 - nebo i 666 - jako pochvalné vzývání 'Knížete temnot', odvě kého Odpůrce Boha...? Naučíme-li naše skauty a skautky rozeznávat v přírodě stopy ježků od stop lasiček či ondater, je to zajisté dobré: učí to bedlivé pozorovat, vnímat
i vyhodnocovat přírodní úkazy. Ale měli bychom učit i rozlišo vání jevů, úkazů a stop dobrých a zlých: to jim bude v životě k užitku tisíckrát víc, neboť to pomáhá ochránit to nejcennější, co člověk má: nesmrtelnou duši! Pověry, věštění (z karet, z křišťálové koule, z dlaně, z če hokoli) jsou věci odporující pravé víře, pravému náboženství. I astrologie - byť se tváří té měř vědecky - je věc falešná, zavádějící, právem to odsuzuje Starý i Nový Zákon. Věnujme tomu více pozor nosti, vysvětlujme, varujme! Ne připusťme, aby namísto pravé víry omamovala a obluzovala mla dé lidi pověra, falešná 'učení' i sebeatraktivnější "duchařina' v televizi (jistými tématy a 'záhadami' parapsychologie se to dnes v pokleslé literatuře i v TV jen hemží!). Kácejme modly, idoly a bůžky všeho druhu! Proveďme naši skautskou mlá dež - opravdovou a snad dokonce jedinou naději našeho národa ohnivou pecí dneška! Věřte, ty plameny jsou strašlivě nebez pečné; klamný, mámivý dým moderní reklamy, který je provází, čpí citlivému, věřícímu člověku už z dálky sírou pe kelnou. Ladislav Rusek-Šaman (Leden 2002) Patří přísná a „smrtelně vážná“ slova do naší skautské výbavy?Vždyť přece Nový zákon a zvláště Ježíš jsou plné lásky, odpuštění… Nepřehlédli jsme však např. příběh, kdy Ježíš důtkami vyhnal penězoměnce z chrámu? Zamýšlíme se často nad varovnými slovy v Ježíšových podobenstvích? Slova br. Šamana jsou zcela zřejmě „z tohoto soudku“. Příště se k tomuto vážnému úkolu vrátíme. - red.-
_______________________________________________________________________________________________________________________________
9
VE JMÉNU SVATÉHO JIŘÍ - SKAUTSKÉ PUTOVÁNÍ ZA SV. JIŘÍM U PŘÍLEŽITOSTI 90. JUBILEA JUNÁKA Ve jménu sv. Jiří! Tak zní část formule z obřadu, kdy mladí mužové byli ve své době pasováni na rytíře. Dnes je sv. Jiří patronem rytířstva nové doby, patronem skautů a skautek. Junácký zákon je v podstatě záko nem rytířského jednání, zákonem ušlechti lých lidí. A proto právem skauti a skautky na celém světě přijali do řad svých vzorů rytíře v tom krásném smyslu, jak byli chá páni, když byli na vrcholu svého rozkvětu. Rytíře, kteří byli statečnými a velkomyslný mi ochránci slabých a nemocných. Ztě lesněním této představy je postava sv. Jiří a proto se stal tento světec patronem skautů celého světa bez ohledu na jejich ná boženské vyznání. V den jeho památky, 24. dubna, připomínají si každoroční rytířské závazky, které přijali složením skautského slibu. Vy všichni jste srdečně zváni na pouť za sv. Jiřím, která se uskuteční 27. dubna 2002. Její součástí bude skautská mše za účasti Ústředního duchovního rádce CŘK br. biskupa Františka V. Lobkowicze. Začne v 10:00 hod v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě. Potom bude pro mimo pražské připraven program s prohlídkou Prahy. Věříme, že právě letos, kdy slavíme své skautské jubileum, bude účast všech skautů a skautek z ČR opravdu hojná. Bližší Informace:
[email protected];
[email protected] Upozornění: oddíly, které budou chtít své vlajky nechat vysvětit/požehnat, nechť to ohlásí na kontaktní místo (
[email protected]) předem alespoň 14 dní. PRJ vyzvala pražské oddíly, aby se připravily na „průvodcovskou“ službu – prosíme, kontaktujte br. tajemníka Tomáše Szennaie a dohodněte s ním podrobnosti (
[email protected]). Jiří Zikmund – Balů, místonáčelník Junáka
Důstojně již proběhla jistě jiná pří ležitost k setkáním na „široké bázi“ dne 22. února – Den sesterství; ten se v angličtině nazývá „Thinking Day“, což se překládá mnoha způsoby: Den myšlení, francouzsky Den myšlenky – naše skautky ho po roce 1927 na zývaly „Vzpomínkový den“.
Tento den jsme oslavili už po 77 také jako „Den přemýšlení“. K čemu nás může tedy toto výročí nabádat? Především nás jistě inspiruje životní osud Roberta a Olave všechny, kdo jsou „kvůli skautskému způsobu života“ spolu, a zvláště ty, kdo jsou si v životním partnerství věrní a bez ohledu (nebo právě s ohledem?) na své vlastní potomky se starají i o „cizí“ děti. 10
Vždyť Olave věrně pokračovala v díle svého muže i po jeho smrti – nešla na „skautský“ odpočinek tak, že by opustila mládež a založila nějakou odtrženou „old skautskou gildu B.P.“. Dokonce ještě když byly jejich děti malé, pěstovala s Robertem B.P. něco na způsob „rodinného skautingu“
– vše nasvědčuje tomu, že ačkoliv se Olave na „skautskou víru“ obrátila až jako dospělá, cítila se být a také byla skautkou celý po zbytek života. Při „Dni sesterství“ vyzývá čestná náčelní dívčího kmene Junáka ses. Vlasta Macková, „pamatujme na to, jak nám opět v roce 1990 pomohli skauti a skautky z celého světa.“ Připomíná, že pro podporu organizací skautek v zemích, kde není dost financí na skautování, je určen Fond sester ství. U nás lze přispět do konce března na účet Junáka č. 1934869329/0800 s variabi lním symbolem xxxxx12 (xxxxx = úplné čís lo domovského střediska). Ses. Hanka Vogeltanzová, současná náčelní DK, dopo ručuje poslat jako minimum 2 Kč/členku střediska. 31. března je poslední den zaslání výnosu této sbírky!
_____________________________________________________________________________________
K poslednímu rozloučení s dlouholetým odběratelem NDS br. Jaroslavem Vaňkem z Be rouna, jehož úmrtí nám ohlásila jeho dcera Lucie Hašlerová, se přidává rovněž redakce (která zaslala pozůstalé rodině kondolenci). Prosíme, vzpomeňte na něho všichni, kdo jste ho znali, a všichni si při této příležitosti připomeňme, že skautská služba stojí pod tou „nejvyšší instancí“, kde je vše zapsáno… ***** Z instruktorského kruhu Lesní školy Jiráskovy oblasti jsme obdr želi zprávu, že v lednu 2002 zemřel jeho dlouholetý člen a „instruktor do posledního dechu“, br. Jan Čeliš . Rozloučit se s ním přišli také činovní ci celého skautského Hradecka a evangelické Kostnické listy v nekro logu kromě jeho skautské a další nezapomenutelné organizátorské činnosti (např. jako uznávaného znalce historie Hradce Králové) připo mněly, že významně působil také jako kurátor svého sboru ČCE i tohoto seniorátu (obdoba diecéze).
Mikropříběh: Dva přátelé Před mnoha lety žili v Číně dva přátelé. Jeden uměl krásně hrát na harfu. Druhý měl úžasně vyvinutou vzácnou schopnost naslouchat. Když první z nich hrál nebo zpíval o ho rách, ten druhý říkal: "Vidím ty hory, jako by byly tady přede mnou." Když první hrál o potůčku, druhý povídal: "Slyším vodu,jak zurčí mezi kameny." Ale jednoho dne ten, který naslouchal, onemocněl a umřel. První z přátel uřezal harfě struny a už nikdy na ni nehrál. 11
Při cestě na 34. evropské fórum oldskautských klubů (gild) v rakouském Grossarlu zaslechli tři vyslaní delegáti Junáka – kmene OS z Kutné Hory, Plzně a Prahy při přestupu do vlaku na Salcburk slova: „Skau tem jednou, skautem navždy“. Toto oslovení pronesl sympatický oldskaut, br. Karel Fořt – Fík. S odvo láním na to, že zakládal Jihočeskou lesní školu a dodnes je ve styku s jejím vůd cem, začal přátelsky „vyzvídat“ cíl a účel cesty našich cestujících (ses. Hany Kap rálkové a br. Jaroslava Maška a Vladislava Jecha). Slovo dalo slovo a vyšlo najevo, že beseda probíhá s „otcem Karlem“ z Radia Svobodná Evropa. Cesta ubíhala velice rychle: br. Fík vyprávěl o svých pohnutých osudech od jeho skautského mládí v 30. létech v Horažďovicích (skautský slib skládal v roce 1933) a v Českých Budějovicích (kde založil s J. Šubertem - Baťuškou skautský oddíl při gymnáziu) - za svobodného Československa i o létech čtyřicátých - přestupovalo se v Linci a tak mohl přímo ukázat, kde byl s ostatními jako vězeň z odboje nuceně pracoval za 2. světové války v „Göringových železárnách“. Neméně zajímavé byly jeho zážitky po vysvěcení v r. 1948 a odcho du do exilu v r. 1950, službě v Africe (Alžírsku) od roku 1951, kde také aktivně „skautoval“, a samozřej mě za farářování v Mnichově a službě ve Svobodné Evropě (jako pokračovatel po otci Křišťanovi) – „jeho“ skautský oddíl (jež patří do svazu Skauti sv. Jiří) zde pracuje stále. „Znalcům historie“, ale i ostatním připomínáme, že jeho obsáhlé vyprávění vyšlo před časem ve Skautingu pod názvem „Skaut by si měl v nesnázích pískat…“ Není divu, že br. Fík, který má rád i ve svém případě označení „exulant“ (jak říká, jako byli Ko menský či Masaryk), má na Jihočeské lesní škole rád také to, že se věnuje duchovnímu rozměru. S potě šením vyslechl i vyprávění našich cestovatelů jak o oldskautských aktivitách, tak o „duchovní atmosféře“ v Junáku vůbec. Kamzík
Další podněty z kursu INTENTIO / 2001 (dokončení připomínek frekventanta kursu br. Jiřího Smékala-Zrzka ) Praktické zásady (pro kurs INTENTIO zpracoval Vladislav JechKamzík dle 2 výchozích tezí – viz NDS č. 104/leden 2002): Zásada první Duchovní rozměr je součástí programu skautského vzdělávání. Zásada druhá Duchovní základy jsou vnitřním pojítkem kultury i praxe skautského života. Zásada třetí Do vzdělávacího programu je náležitě zařazen křesťanský historický odkaz. Zásada čtvrtá Skautské vzdělávání má snahu trvale harmonicky a přiměřeně pečovat ve skautingu a pro skauting o kulturní a duchovní život. Zásada pátá Skautské obřady spolu s obřady náboženskými tvoří celek péče o vše, co nás přesahuje. Zásada šestá Skauting udržuje součinnost s občanskou společností a realizuje pro to praktickou výchovu. Zásada sedmá Skautské vzdělávání se inspiruje ze skautských i občanských aktivit, hodnotí je a svému okolí nabízí svoje poznatky. Reakce br. Jiřího Smékala - Zrzka: Do vzdělávacího programu je náležitě zařazen křesťanský historický odkaz. Teď asi už budou mé poznámky divné – ale proč jen křesťanský? Mám knihu s názvem „Velká učebnice čarodějnictví a magie“ a v ní se píše o pohanských rituálech (zvláště o kultu Wicca, který se po malu blíží k náboženství). Neříkám jen, že tento kult ovlivnil přímo historický odkaz, ale existuje. 12
Kolik pohanských zvyků je v nás zakořeněno (např. o Velikonocích šlehání děvčat atd.). Ano, křesťanský odkaz existuje, protože křesťanství bylo všude a v jeho jménu s také vše konalo, ale není pravda, že jen křesťanský. Toto „jen“ přidávám sám, protože i takové faktory pohanství (=spojení s přírodou) jsou náležitě spjaty se vzdělávacím programem a mělo by to být zřejmé (nejde o to, zda jsem katolík či ne, tady jde o pravdu a pochopení textu). Skautské vzdělávání má snahu trvale harmo nicky a přiměřeně pečovat ve skautingu a pro skauting o kulturní a duchovní život. Na kursu jsem si uváděli rozdělení osobnosti. Došli jsme k tomu, že se dělí na tělesnou, duchovní a duševní stránku. Duchovní život nemusí každý pochopit tak, jako my, když jsme si to vysvětlili. Jedni to budou spojovat s náboženstvím a druzí s rozhledem v umění, v hudbě atd. Tady je v podkladu chyba - rozlišujme: - duchovní život je to, v co člověk věří (víra – náboženství) - duševní život je to, o co opravdu skauting může pečovat (vědomosti, umění, hudba, literatura atd.), ale rozhodně to není o tom, v co bude skaut věřit (když opominu období věku nerozhodnosti). Jiří Smékal – Zrzek /zkráceno/. Jako základ přece každý máme to, co nám naše rodiče, naši vychovatelé „v dobré víře“ předali slovně i to, co nás naučili prak ticky. A ruku na srdce: i když se dříve nebo později každý z nás do určité míry od prvních autorit „osvobodil“, je to stále v nás a zvláště v kritických chvílích „to zafunguje“. A chtěl bych tvrdit, že to zafunguje jak ve věcech tělesných, tak duševních. Ale co funguje ve věcech duchovních? Zrzkovy úvahy skončily v lednovém příspěvku u toho, co je spolek a na jakém principu „funguje“ – tedy vlastně projevil souhlas s tím, že na tyto věci jaksi jako je dinci nejsme úplně vybaveni a dospěl až k tomu, že je třeba mít víc než „fungující spolek“ – že je třeba mít lidské společenství.
Reakce instruktora: K názorům otištěným v NDS 104: Br. Zrzek se na souvislosti nábožen ství, kultury a civilizace dívá jaksi „zevnitř“ – rozumím-li mu dobře, pak nechce podstatné věci zúžit jen na „pečování“ o formy a zvyk losti. Proto zcela logicky protestuje proti tomu, aby se mluvilo jen o výkonu zbožnosti. Správně nám hned připomněl desatero jako základ víry, pravého nábožen ství – jak tomu rozumím já: upozorňuje na zásady pravého náboženského vyznání uvedeného náležitě do praxe!. Zdůrazňováním víry v to, „že Bůh byl dřív než vše ostatní“, myslím správně vysti hl, že praktické způsoby „pečování“ o coko liv - a o duchovní věci zvláště, se nesmí stát vším, na čem by nám mělo záležet. Když pečováním pro ně samo říká „kult“, určitě se nemýlí, a to obecně, ne jen v případě naše ho „křesťanského kulturního okruhu“. Když br. Zrzek upozorňuje, že prakti kování nějakého kultu se zvrhává v hmotař ství (např. kult peněz) nebo v sektářství, při pomíná nám nebezpečí „společenské stránky“ – to vzniká vždycky, když „to funguje, uznává se to“. Tím mi připomněl mnohé moje pochybování, které mne provází od mládí až po můj dnešní „zralý věk“:
K názorům otištěným v tomto čísle NDS: Zrzkovým dalším slovům v tomto čís le NDS rozumím tak, že z pohledu našeho slibu „sloužit nejvyšší Pravdě“ vidí, že podněty ke správnému jednání nacházíme kromě v křesťanství i jinde – a právě ve vztahu k přírodě je to zřejmé; vždyť sepjetí s ní patří k oporám skautingu… Hned bychom mohli namítnout: ale křesťan v pří rodě vidí ten největší chrám Boží! Tím jsme však nic zásadně nevyřeši li, protože příroda je přece chrámem pro všechny – přesně řečeno s výjimkou „to 13
tálních ateistů“, kteří mají přírodu jen jako Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až místo pro drancování a bezohledného „do podnes společně sténá a pracuje k porodu. bývání zisků“. Několikrát se mi stalo, že A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha mne tyto otázky doslova trápily… jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru Kdyby s námi diskutoval br. L. Rusek sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž – Šaman, možná by řekl, že se tu dotýkáme vykoupení svého těla. Jsme spaseni v nadě velikého tajemství – totiž tajemství smyslu ji; naděje však, kterou je vidět, není už na nejen života lidí, ale veškerenstva, celého děje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě vesmíru. doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, Již několikrát jsem určitou odpověď trpělivě to očekáváme.“ dostal z Bible. Mám na mysli oddíl z dopisu Není pochyb, že tohle je křesťanský apoštola Pavla do společenství v Římě přístup – ale ne jen křesťanský.Takhle se na (kap. 8, verše 19-22): svět může dívat křesťanský skaut – ale ne „Soudím totiž, že utrpení nynějšího jen on. Jistě, vyjádření bude jiné – ale času se nedají srovnat s budoucí slávou, máme se zastavit u slov? Jde o smysl… která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo Snažil jsem se reagovat ihned a toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva stručně, ale nešlo to, za což se čtenářům Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno omlouvám. Kamzík marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo Poznámka: doufejme, že touto diskusí ne je marnosti vydal. Trvá však naděje, že skončí toto zajímavé téma… i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví (slibuji, že neskončí - Edy) zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí _____________________________________________________________________________________
Ve dnech25.-27.1.2002 se konalo katolické Arcidiecézní fórum mládeže Motto: Církev jako domov a škola společenství (Jan Pavel II., Novo millennio ineunte, 43) Jeho cílem bylo: Prohloubený dialog biskupů a mladých lidí - Připravit setkání zástupců mladých lidí pražské arcidiecéze ze všech možných prostředí, a tak více poznat jejich potřeby. - Dát možnost ordináři promluvit k mladým lidem a vyzvat je k větší odpovědnosti. - Výsledky diskusí poslouží také sněmovnímu procesu. Delegáty byli: mladí lidé zástupci z vikariátů, hnutí, řeholí a komunit v pražské diecézi; za Junáka se zú častnili ses. Lída Kapešová a br. Petr Krampl. Místo konání: klášter kapucínů v Praze na Hradčanech – Exerciční dům, Loretánské nám. 6a Závěry přijaté shromážděnou mládeží 3. Potřebujeme kněze, kteří na nás mají čas a dokáží nás duchovně doprovázet. 4. Nebojte se nám dát důvěru a odpo vědnost, mějte nás rádi a prosíme, neod suzujte nás. 5. Potřebujeme vzdělání ve víře. Ale je pro nás také důležité mít možnost svou víru prožívat nám blízkým způsobem. 6. Pro život každého křesťana je důležité společenství, zázemí. Společenství by mělo spojovat vnitřní život i působení ak tivně navenek (služba). 7. Evangelizace je především záležitostí svědectví. Můžeme ukázat lidem okolo
My mladí z pražské arcidiecéze, z farností, vikariátů, hnutí, řeholí a ob čanských sdružení jsme se sešli spolu s na ším biskupem kardinálem Miloslavem Vlkem a s mons. Václavem Malým, biskupským vi kářem pro pastoraci mládeže v pražské arci diecézi, a diskutovali jsme s nimi o našem životě v církvi. Biskupům děkujeme za jejich slova a za to, že nám naslouchali. 1. Děkujeme biskupům, kněžím a celému společenství církve za doprovázení na cestě víry za Kristem a za podporu. 2. V církvi chceme nacházet společenství, toleranci, lásku a jednotu. 14
nás naše společenství. Dát jim zakusit křesťanskou atmosféru, ukázat jim lásku. 8. Cítíme, že je potřeba být flexibilní, vy nalézaví a aktivně vstupovat do ve řejných médií. 9. Základem našeho života a našich aktivit musí být společná modlitba, setkání s Kristem v Písmu svatém a v liturgii – eucharistii.
6. nevyvyšovat se nad druhé, ale zároveň být hrdí na dar víry; nejsme něco víc, máme velké obdarování, 7. odložit strach - „Nebojte se, mějte od vahu, vy máte v církvi velkou úlohu, s elánem nést církev dopředu“, 8. mít osobní vztah ke Kristu, má se nám stát důvěrným přítelem (můžeme Ho oslovovat: „Ty“), 9. uvědomit si, že ve společenství se scházíme především kvůli Kristu, který touží být uprostřed nás. Ne tedy jen kvůli nám samým, ale především kvůli Kristu, a proto se nebát momentálních úpadků, 10. prožívat liturgii mše svaté aktivně a to především vytvářením společenství, 11. spojit se a spolupracovat s kněžími.
Náš biskup Miloslav kardinál Vlk nám kladl na srdce: 1. naplňovat a oživovat poselství 2. Va tikánského koncilu, 2. poznávat katechismus katolické církve, 3. prožívat setkání s Kristem v Písmu sva tém, které je živé, mluví k nám vždy i v současnosti, 4. ověřovat si pravdivost informací (pokud to lze), hledat pravdu, 5. být otevření a s odvahou evangelizovat; k tomu je zapotřebí zakotvit se v Kristu a ve společenství církve,
Na závěr otec kardinál projevil radost, že cí tíme spoluzodpovědnost za církev.
Podrobnější závěry ze skupinek budou organizátoři postupně zpracovávat, takže by měly být k dispozici s výhledem jednoho měsíce. Informace předal: Karbous _____________________________________________________________________________________
Zpráva o skupině obyvatel Římské říše (neznámý autor píše ctěnému občanu Diognetovi) Křesťané se od ostatních neliší ani původem ani jazykem ani způsobem oblékání. Nebydlí ve vlastních městech a nemluví nezvyklým jazykem; na životě, který vedou, není nic po divného. Jejich učení není plodem úvah a výmyslů pozoruhodných osob, a ani ze sebe nečiní, tak jako ně kteří jiní, zakladatele nějaké lidské teorie. Žijí v řeckých a barbarských městech, jak je komu souzeno, přizpůsobují se místním zvyklostem, pokud se týká oblečení, jídla a každodenního života vůbec, a přitom, jak všichni říkají, jejich způsob života je podivuhodný a neobyčejný. Žijí ve své vlasti, ale jako cizinci, účastní se všeho jako občané a všechno snášejí jako cizinci, každá země je jejich vlastí a každá vlast je cizinou. Uzavírají sňatky jako všichni, plodí děti, ale neodkládají novorozence. Mají společný stůl, ale ne lože. Jsou tělesní, ale nežijí podle těla. Bydlí na zemi, ale jsou obyvateli nebe. Jsou poslušní stanovených zákonů, ale svým životem zákony překonávají. Milují všechny a jsou všemi pronásledováni. Ví se o nich málo, a přece jsou odsuzováni; jsou zabíjeni, a přesto jsou probouzeni k životu. Jsou chudí a mnohé obohacují; mají ve všem nedostatek a všeho jim přebývá. Je jimi pohrdáno, ale oni v pohr dání nalézají slávu; jsou proklínáni a zároveň se objevují svědectví o jejich spravedlnosti. Jsou hanobeni a žehnají, jsou tupeni a vzdávají jiným čest. Ačkoli konají dobro, jsou trestáni jako zločinci; přestože jsou trestáni, radují se, jako by přijímali život. Židé proti nim bojují jako proti cizincům. Řekově je pronásledují, ale kdo je nenávidí, nedokáže vysvětlit důvod své nenávisti vůči nim. Zkrátka křesťané mají ve světě tutéž úlohu a postavení jako duše v těle. Zdroj: Časopis „Slovo a život“ ročník XVIII, vydávaný ECM v Praze Že by to platilo např. také o českých skautech… _____________________________________________________________________________________ 15
Výstava z díla Maxe Švabinského pokračuje až do konce března 2002 ve Valdštejnské jízdárně pražského hradu. Povětšinou si ze školy pamatujeme jeho portréty známých osobností a jako skauti patrně všichni máme rádi jeho kresby květin a zvířat. Mistr Švabinský byl člověk s hlu bokým vhledem do lidského nitra i zpodo bení různých bájí, legend i náboženských představ. Někteří lidé by ho mohli proto po važovat za „univerzálního umělce“ a měli by do určité míry jistě pravdu. Jak zobrazil křesťanské motivy vidí me např. na zobrazeném okně (celkem naj deme v chrámu sv. Víta tři jeho vitráže). Jeho reálné kresby, litografie a dřevoryty jsou dodnes cennými předlohami pro stu denty, ať již studují odlesky barokního zpodobení krásy stvoření v jeho podání nebo se nechávají inspirovat jeho neuvěřitelnou schopností zachytit detail.
VYSVĚTLENÍ Redakce rozesílá od Nového roku čísla měsíčníku Na dobré stopě až v druhé polovině měsíce. Důvody jsou dva: všichni redaktoři mají další úkoly, které jim ztěžují systematickou práci a kromě toho se ukazuje, že aktuální informace je příhodnější zahrnout ještě na počátku příslušného měsíce. Doufáme, že naši čtenáři toto zdůvodnění přijmou s pochopením.
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]) * 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 02/81865223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2002 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 100,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 45,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje. * Bez jazykové korekce. * 16
