Závěrečná zpráva o působení učitele u krajanů Školní rok: 2013/2014 Destinace (země, místo): Brazílie, Mato Grosso do Sul a Rio Grande do Sul Jméno, příjmení, titul: Mgr. Markéta Pilátová
Destinace Stát Rio Grande do Sul – města Porto Alegre, Nova Petrópolis Stát Mato Grosso do Sul - město Batayporã (výuka probíhala také v blízkém městě Nova Andradina) Krajanský kontext: Porto Alegre, Nova Petrópolis Výuka českého jazyka a kultury u krajanských komunit v brazilském státu Rio Grande do Sul probíhá u dvou značně odlišných krajanských spolků. Jednak v Porto Alegre ve spolku ASSOCIAÇÃO CULTURAL TCHECA-BRASILEIRA RIO GRANDE DO SUL (ACTB RS, Česko-brazilské kulturní sdružení), jehož členové pocházejí zejména z rodin emigrantů, kteří přicházeli před druhou a po druhé světové válce či po roce 1968, a v Nova Petrópolis u spolku ASSOCIAÇÃO DOS DECENDENTES DE IMIGRANTES DA BOEMIA (Asociace potomků imigrantů z Česka). V Nova Petrópolis, malém městečku vzdáleném asi dvě a půl hodiny cesty autobusem od velkoměsta Porto Alegre, tvoří krajanský spolek zejména potomci tzv. českých Němců, kteří do Brazílie přicházeli na konci devatenáctého století z českoněmeckého pohraničí. Dodnes se považují za tzv. bohemios, čili obyvatele bývalých českých území Rakouska-Uherska, na nichž se hovořilo jak česky, tak německy.
Krajanský kontext: Batayporã Městečko Batayporã (v překladu z indiánského jazyka guaraní Baťova dobrá voda) bylo založeno před padesáti lety českým podnikatelem Janem Antonínem Baťou a dodnes v něm žijí dvě rozvětvené české rodiny, které tvoří základ dvou českých krajanských spolků – Oficina Cultural Tcheca e Eslovaca do Brasil (Česká a slovenská kulturní dílna) a Centro de Memória de „Jindřich Trachta“ (Centrum
historické paměti Jindřicha Trachty). V čele České a slovenské kulturní dílny stojí hlavní hybatelka místního krajanského života vnučka Jana Antonína Bati paní Dolores Baťa Arambašičová a v čele Centra historické paměti Jindřicha Trachty vnuk spolupracovníka Jana Antonína Bati a bývalého starosty města pan Evandro Trachta. Oba spolky spolu velmi úzce spolupracují a starají se o chod výuky, stejně jako o nejrůznější české krajanské aktivity. Dcera paní Dolores Baťové Guiomar Baťová pak vede úspěšný folklórní soubor Klenot a zároveň vlastní pozoruhodnou a velmi cennou sbírku historických krojů, v nichž soubor při slavnostních příležitostech vystupuje. Výuka českého jazyka a kultury Stát Mato Grosso do Sul – Výuka probíhala na dvou místech formou fakultativního kurzu. V městečku Batayporã ve Státní škole J. A. Bati (Escola Estadual J. A. Bata). Ve městečku Nova Andradina (vzdáleném asi 10 km od Batayporã v soukromé jazykové škole Cambridge School. Výuku navštěvovalo 33 žáků, z toho 7 dětí, šest středoškoláků a 20 dospělých. Výuka probíhala pravidelně i na dvou rodinných farmách – na farmě pana Jindřicha Trachty, vzdálené asi 3 km od městečka Batayporã, kde jsem učila předškoláka Jindříška Trachtu (5 let) každý čtvrtek dopoledne a na farmě Recanto rodiny Baťů, vzdálené asi 80 km od Batayporã, kam jsem jezdila zejména o víkendech učit paní Dolores Baťovou a její dceru Guiomar Baťovou. Co se týká podmínek pro výuku, v této destinaci se velmi zlepšily, oproti mému prvnímu působení před 7 lety, kdy např. ve Státní škole J. A. Bati chyběla klimatizace (v této destinaci jsou běžné teploty kolem 40 stupňů Celsia) a vybavení bylo skutečně jen základní. Oproti tomu letos je ve škole nejen zmiňovaná klimatizace, ale k dispozici je také dataprojektor a veškeré nutné vybavení, takže se učebna dá využívat také jako filmový sál. V Nova Andradina probíhala výuka v soukromé jazykové škole v soukromé jazykové škole Cambridge School. Tato instituce má velký zájem o spolupráci, její prostory jsou moderní, vybavené klimatizací a veškerou audiovizuální technikou. Vyučovala jsem tam dvě skupiny, dvakrát týdně, celkem 12 žáků. Tito žáci jsou většinou středoškoláci či vysokoškoláci, kteří vnímají český jazyk jako jazyk Evropské unie a hodlají své znalosti využít zejména k nejrůznějším studijním a pracovním pobytům. Rio Grande do Sul – Výuka probíhala ve dvou městech (vzdálených od sebe sto kilometrů, přibližně 2 a půl hodiny autobusem). Během týdne v městské knihovně v Nova Petrópolis. V pátek večer a v sobotu dopoledne zase v hlavním městě státu Rio Grande do Sul v Porto Alegre v prostorách Česko-brazilského kulturního sdružení na třídě Cristóvala Colomba (Avenida Cristovao Colombo). Výuku navštěvovalo celkem 50 dospělých, z toho 17 v Nova Petrópolis a 3 žáci školního věku a 30 dospělých v Porto Alegre. Podmínky k výuce jsou jak v Nova Petrópolis tak v Porto Alegre velmi dobré, k dispozici je zejména v knihovně v Nova Petrópolis stálé audiovizuální vybavení,
hezké učebny, v nichž se kurz českého jazyka a kultury střídá s výukou německého jazyka. Výuku českého jazyka a kultury zaštiťuje kromě krajanského spolku také místní radnice, která na konci roku také zorganizovala slavnostní předávání diplomů. V Porto Alegre probíhala výuka v prostorách, které poskytovalo krajanské sdružení: v půdních prostorách domu na jedné z hlavních tříd města – Avenida Cristóval Colombo. V průběhu roku 2013 však bohužel vážně onemocněl předseda spolku a honorární konzul pan Martin Musel a poté v létě 2013 zemřel. Ve funkci ho od roku 2014 vystřídá nová předsedkyně spolku paní Ludmila Estela Drlik. Rok 2014 tedy bude jak pro spolek, tak pro výuku češtiny zcela novou etapou, pravděpodobně také v nových prostorách. Cesty do destinací a ubytování učitele Po příletu do São Paula je třeba se přesunout do státu Mato Grosso do Sul, z letiště jezdí autobus na autobusové nádraží Jabaquara, odtud odjíždějí autobusové linky do tohoto brazilského státu. Cesta do Batayporã trvá zhruba 12 hodin, autobusy většinou vyjíždějí večer, anebo v noci. V Batayporã, pokud je výuka organizovaná i v městečku Nova Andradina, učitel cestuje místním autobusem zhruba 20 minut. Učitel si pronajímá pokoj buď u rodiny Trachtů, nebo u paní Dolores Baťa Arambašičové. Ubytování je předem zajištěno těmito dvěma rodinami a zcela odpovídá potřebám učitele. Ze státu Mato Grosso do Sul se učitel letecky přesunuje do města Porto Alegre ve státě Rio Grande do Sul. Cesta letadlem trvá asi 3 hodiny. Letadlo odlétá z hlavního města státu Campo Grande od Batayporã vzdáleného 5 hodin místním autobusem. Učitel bydlí během týdne v městečku Nova Petrópolis v malé „pousadě“, tedy v malém rodinném hotelu Pousada Serrana, kde si pronajímá dlouhodobě jeden pokoj. Ubytování odpovídá potřebám učitele, ale je třeba počítat s tím, že pokoje v hotelu nemají topení, což je zejména během zimních měsíců, kdy teplota klesá i pod nulu, velmi nepříjemné. Učitel tedy musí počítat s kvalitním zimním oblečením, případně zakoupením malého topného tělesa. O víkendu učitel pobývá v Porto Alegre, kam se dopravuje místním autobusem. Cesta trvá přibližně 2 a půl hodiny. Protože se jedná o značné převýšení, je třeba počítat s dvěma a půl hodinami jízdy prudkými horskými serpentinami. V Porto Alegre je ubytování zajištěno u krajanské rodiny Muselů a zcela odpovídá potřebám učitele. Metodika výuky „Opravdová práce učitele je nadchnout a následovně pomoci žákovi přetavit nadšení v praxi.“ Leo Babauta Výuka jazyka probíhá podle přesně stanoveného plánu, ať už se jedná o skupinu začátečníků, dětí, mírně pokročilých či velmi pokročilých žáků. K výuce jsou používány zejména učebnice Czech Step by Step, Communicative Czech, Česky, prosím. Pokročilejší žáci pracovali s vynikající učebnicí Čeština pro život, která jim
připadala zábavná a zároveň velmi praktická. K výuce pokročilých žáků jsou také používány audionahrávky, rozhlasové pořady, ukázky z českého tisku a české literatury, historie a poezie. Letos žáci pracovali s videonahrávkami nazvanými Poklady české kuchyně I., II., podle nichž se učili připravovat tradiční česká jídla. Na začátku každé hodiny je prvních 10 až 15 minut věnováno procvičení minulého učiva – slovní zásoby a gramatických jevů. Následuje výklad a procvičování nové gramatiky a slovní zásoby. Slovní zásoba, která se spontánně díky dotazům žáků vyskytne během hodiny, je zapsána na tabuli a poté je procvičována další hodinu pomocí hry. Po gramatické části následuje konverzační část: přednost mají vždy tzv. praktické bloky, čili konverzační dovednosti, jež mohou žáci doopravdy uplatnit při pobytu v České republice – v obchodě, na nádraží, v hotelu, na letišti apod. Výuka je také doplňována krátkými video nahrávkami a ukázkami z českých večerníčků jako např. Maxipes Fík, nebo Bob a Bobek, v nichž si žáci mohou procvičit některé základní konverzační obraty. Mnoho mých žáků dnes navštěvuje Českou republiku a své české příbuzné. Po letech výuky se setkávám s příznivými ohlasy na tuto konverzační část výuky. Žáci se cítí samostatně, umějí se česky informovat o základních věcech, zeptat se na cestu, zorientovat se v hromadné dopravě či si objednat jídlo v restauraci. Poslední část hodiny je věnována aktuální politické, kulturní a společenské realitě České republiky. V této části hodiny je také zařazena výuka českých a moravských lidových i populárních písní, koled a krátkých básní a říkadel. Letos jsem pracovala zejména s knihou Říkadla od Františka Hrubína, v níž jsou poetickým způsobem zpracovány nejrůznější české jazykolamy. V této části hodiny se věnujeme také osobnostem z české kultury a českých dějin. Letos jsme s žáky podrobněji poznali osobnosti Karla Čapka, Jana Amose Komenského, Václava Havla, Miloše Formana, nového českého prezidenta Miloše Zemana, zakladatele Sokola Miroslava Tyrše, Tomáše a Jana Antonína Bati, Jiřího Muchy, Alfonse Muchy, Ivana Lendla, Markéty Irglové, Radůzy. Ze společensko-historických témat jsme probírali podrobněji – založení Československa, založení Sokola, založení továren Baťa, založení továrny Ton v Bystřici pod Hostýnem, rozdíl ve struktuře a organizaci českých a brazilských měst, český systém zdravotního a důchodového pojištění, vietnamská a romská menšina v ČR, historická paměť v ČR a význam Ústavu pro zkoumání totalitních režimů, historie Prahy, historie židovské komunity v ČR, Pražské povstání a osvobození Československa, rodinné modely v ČR, česko-německé a česko-ruské vztahy, vojenská služba v ČR, historie města Brna, Ostravy, Znojma, Plzně – automobilový průmysl, sklářský průmysl, značka Škoda, historie pivovarnictví v ČR, značky a druhy českých piv, české korunovační klenoty a jejich význam, sporty v ČR – tenis, fotbal, lední hokej, architekti pražského hradu, povodně v Čechách a na Moravě v letech 1997, 2002, 2013, rozpad Československa, Pražské Jezulátko a baroko v Čechách a na Moravě, čeští prezidenti, dětské domovy v ČR, registrované partnerství v ČR apod. Všechna tato témata jsou probírána
a vysvětlována zejména na žádost samotných žáků, kteří se velmi zajímají jak o českou kulturu a historii, tak o současné české reálie. Písně a hudba v hodinách: Pomocí písní se velmi dobře procvičují fonetické obtíže češtiny, zejména pro brazilské mluvčí obtížné souhlásky. Probíhá také nácvik základních kroků českých a moravských lidových tanců: čardáš, polka, vrtěná, cifrování. Letos jsem při výuce používala výborná videa Zpívánky, v nichž jsou velmi přístupným způsobem podány tradiční české a moravské písně jako Travička zelená, Pec nám spadla, Já ne to ty, Nestarej se, ženo má apod. Z moderních českých písní jsem používala video z koncertu písničkářky Radůzy a populární skupiny Čechomor. Doplnění výuky, zájmové aktivity Cyklus Aktivní český film – v každé destinaci jsem jeden večer v týdnu věnovala tomuto cyklu, v němž jsem promítala české filmy. Nešlo však jen o pasivní zhlédnutí filmu, ale o komponovaný pořad navazující na výuku české gramatiky a konverzace a českých reálií a historie. Proto jsem vybírala zejména filmy, které by byly pro tento záměr vhodné. Jako první film žáci ve všech destinacích zhlédli dokument Praha, matka měst (film měl takový ohlas, že byl poté ještě promítán v městské knihovně v Nova Petrópolis i pro širokou veřejnost společně s mou přednáškou o historii ČR). Následovaly filmy Obchod na korze, Hoří, má panenko, životopisný dokument o Miloši Formanovi, dvoudílný film a dokument Jan Hus, seriál Vlak dětství a naděje (zajímavý zejména pro žáky v Porto Alegre a Nova Petrópolis, kde je silná německá komunita – vzhledem k tomu, že film řeší německo-české vztahy a odsun sudetských Němců po válce) a seriál Vyprávěj. Dále pak dokumenty Olgy Sommerové o Miladě Horákové, Fredym Hiršovi a Věře Čáslavské - Věra 68. Hodiny vaření českých jídel Zejména o víkendech probíhaly ve všech destinacích nejméně jednou měsíčně specializované hodiny výuky vaření českých tradičních pokrmů. Používala jsem videa z cyklu Poklady české kuchyně I, II., kde šéfkuchaři srozumitelně vysvětlují postup přípravy jídel. Žáci vždy nejprve zhlédli video, poté jsme probírali slovní zásobu týkající se jednotlivých receptů. Žáci pak trénovali čtení receptů z videa. Poté jsme vždy jedno jídlo společně uvařili. Největší úspěch měli již tradičně české bramboráky, ale také pečení českého chleba, anebo příprava tradičních polévek, květákové, bramborové a houbové. Speciální kuchařskou hodinu jsme také věnovali tradičním vánočním receptům a přípravě ryby s bramborovým salátem a pečení vanilkových rohlíčků. Nácvik divadelního představení Červená Karkulka Letos jsem zvolila nácvik divadelního představení jako doplněk výuky a také jako závěrečnou aktivitu na konec školního roku a slavnostní předání diplomů. Nacvičovali jsme báseň-divadlo Františka Hrubína Červená Karkulka. Báseň je zcela jinou verzí tradiční pohádky a Červená Karkulka: zde nevystupuje jako oběť zlého vlka, ale naopak nad vlkem pomocí svého důvtipu vyhraje. Žáci tedy navrhli, aby ženské role
hráli muži a roli vlka naopak ženy. Vzniklo tak mnoho komických situací a představení slavilo velký úspěch, a to zejména v Porto Alegre, kde se nácviku představení žáci účastnili nejaktivněji. Práce s internetem V Brazílii, zemi, v níž vzdálenosti mezi jednotlivými místy lidé počítají spíše na hodiny strávené v letadle nebo dálkovém autobuse, než na kilometry, hraje velkou roli využívání internetového připojení. Žáci českého jazyka a kultury nejsou v tomhle směru žádnou výjimkou a proto jsem internet učinila součástí výuky. Učitel se také přesunuje ze státu Rio Grande do Sul do Mato Grosso do Sul, proto jsem s žáky udržovala kontakt pomocí pravidelného zasílání úkolů na e-mail, internetové skupiny na Facebooku a konzultacím na Skypu. Uzavřenou skupinu na sociální síti Facebook, která se jmenuje Tcheco RS jsme založili nejdříve společně se žáky z krajanského spolku v Porto Alegre a postupně se k ní přidávali žáci z Nova Petrópolis a Mato Grossa do Sul. Skupina, která je uzavřená, mohou do ní vstupovat pouze pozvaní členové, zájemci o český jazyk a kulturu, má dnes 40 členů. Na stránku skupiny lze vkládat videozáznamy, pomocí kterých žáci mohou sledovat například vybrané pořady z české televize, české folklórní písně, koledy, večerníčky, nebo nejrůznější rozhlasové pořady týkající se výuky či články z českých médií. Pokud s žáky při výuce narazíme na nějaký obtížný gramatický či fonetický jev, mohu vybrat vhodné cvičení či videonahrávku a umístit procvičování na tzv. „zeď“ skupiny Tcheco RS. Členům skupiny rozešlu upozornění a každý může podle svých časových možností s materiálem pracovat. Při výuce používám např. české večerníčky, mnoho žáků posléze může stejný materiál zhlédnout díky videozáznamu převzatého z youtube.com a umístěného na Facebook kolikrát potřebuje. Tato metoda se mi osvědčila, zejména pokud se týká českých písní – např. během vánočních svátků jsem mohla na facebook.com umístit pět verzí vánočních písní od různých interpretů. Velmi oblíbené jsou také české recepty, které si často žáci vyhledávají a na „zeď“ skupiny umisťují samostatně. Žáci doslova milují a často umísťují na zeď skupiny pořad České televize o českých dějinách http://dejiny.ceskatelevize.cz/208552116230063/ nazvaný Dějiny českého národa. Skupina je interaktivní a žáci v nejrůznějších besedách pod příspěvky uplatňují základní konverzační dovednosti v češtině, a to pomocí písemného projevu. Pokud se vyskytnou chyby, mohu je přímo opravit, nebo prodiskutovat posléze na hodině. Tato internetová komunita milovníků češtiny a české kultury slouží také jako zajímavý stmelovací prvek mezi žáky navzájem a bylo již díky ní navázáno mnoho přátelství mezi žáky z různých krajanských komunit, kteří by se jinak neměli kde potkávat a ani by o sobě nevěděli.
Velké akce Pražské Jezulátko v Batayporã 25. 8. 2013 Když papež František při své první cestě, jež vedla na jeho rodný kontinent v červenci letošního roku, sloužil mše na mytické pláži Copacabana v Rio de Janeiro, byli přítomní nejen Brazilci, ale také početná mezinárodní komunita. Na Mezinárodní setkání katolické mládeže se vypravili také zástupci české katolické církve, mezi nimi i arcibiskup Dominik Duka, který do Ria de Janeira vezl mimo jiné vzácný dar. Nikoli pro papeže, ale pro komunitu českých krajanů v malém městečku Batayporã. Předseda tamního Centra historické paměti Jindřicha Trachty (Centro de Memmória de Jindřich Trachta) Evandro Trachta totiž před časem navštívil řád karmelitánů v chrámu Panny Marie Vítězné na pražské Malé Straně a požádal je o sošku Pražského Jezulátka pro svatyni, kterou Centrum historické paměti Jindřicha Trachty hodlá vybudovat. Karmelitáni souhlasili a prostřednictvím arcibiskupa Dominika Duky byla vzácná kopie věhlasné sošky přivezena do Brazílie a předána do rukou Evandra Trachty a jeho rodiny. Trachtovi ji pak dopravili do Batayporã. O měsíc později v chladném ránu zněla v Batayporã slavnostní hudba, zvony v místním katolickém kostele zvonily a oznamovaly slavnostní příjezd kopie sošky Pražského Jezulátka. V sídle Centra historické paměti Jindřicha Trachty se konalo slavnostní zasazení základního kamene budoucí svatyně Jezulátka a poté mše na jeho uctění. Pražské Jezulátko pak na cestě do místního kostela provázeli krojovaní členové místního folklórního spolku Klenot. Odpoledne po slavnostních aktech následovala v místním katolickém kostele moje odborná přednáška o historii a legendách, které se vážou k uctívání Pražského Jezulátka. Přednáška byla určená pro širokou veřejnost a zúčastnilo se jí kolem čtyř desítek posluchačů. Po přednášce se pak ještě dlouho diskutovalo nad významem kultu Pražského Jezulátka a také o osobních zkušenostech a vzpomínkách věřících z Batayporã, kteří již v minulosti přišli s tímto kultem do styku, anebo navštívili Prahu a Českou republiku. Kopie sošky Pražského Jezulátka zatím zůstává v místním kostele. Už teď ji navštěvují věřící nejen z okolí Batayporã, ale i ze vzdálenějších koutů Brazílie. Hodina češtiny s Kiko a moravským folklórem v Batayporã, 22. 11. 2013 V brazilském městečku Batayporã je pozdní jaro a začínají dozrávat první manga. Teploměr ukazuje šestatřicet stupňů ve stínu a na odpolední vyučování se místním parkem trousí děti. Státní základní škola pojmenovaná po zakladateli města Janovi Antonínu Baťovi bzučí jako jeden velký úl plný přehřátých včel. Klimatizace je sice v každé třídě, ale ani při nejlepší vůli horkou betonovou stavbu nedokáže úplně vychladit. Přestávka končí a do třídy se hrnou rozdivočelé děti. Vykřikují, perou se mezi sebou, strkají do sebe, ale pomalu se utišují, jakmile vidí zapnutý dataprojektor a za katedrou místo známé paní učitelky paní, která vykládá z tašky zvláštně oblečené panenky v moravských a českých krojích. „To bude divadlo?“ ptá se mě jedna
holčička zvědavě. „Tak trochu,“ slíbím. „A bude taky nějaké jídlo?“ zeptá se mě malý hubený kluk. Ta otázka mě překvapí, ale její plný význam pochopím až o pár hodin později. Mezitím už za katedrou začíná zvučným hlubokým hlasem své povídání o moravském folklóru a místní taneční skupině Klenot jeho vedoucí a vnučka zakladatele města paní Dolores Baťa Arambašičová (65). Já zapínám dataprojektor. Děti se fascinovaně dívají na barevné kroje, pohupují se do rytmu moravských a českých lidovek a zkouší si pár tanečních kroků. Společně opakují slova jako cimbál, hudba, kroj, basa nebo klarinet. A taky na videu poznávají lidi z městečka, své brazilské sousedy, kteří jsou oblečení do moravských a českých krojů. Největší nadšení pak vzbudí krojované panenky, zejména jedna chlapecká, která pochází ze Slovácka. Je ze sbírky paní Dolores Arambašičové a má za pasem fešácky zastrčenou sekyrku. Děti opakují základní české pozdravy, jež zaslechly v nahrávce, a zkouší českou výslovnost. Na plátně se objevují první ilustrace Daniela Michalíka z mé dětské knihy Kiko a tajemství papírového motýla. Příběh vypráví o japonské holčičce Kiko, která se toužila naučit česky a získat nové kamarády. Používala k tomu kromě svého důvtipu také tradiční japonské skládačky origami. Ptám se dětí, jestli by se taky chtěli naučit česky a odpoví mi sborové „ANO!!!“ Takže začínáme těžkým slovem Kroměříž, jménem města, kde se pohádkový příběh odehrává. Děti neznají ostych a mají přirozený talent, takže je háčky a čárky, ani písmeno ř neděsí. Za chvíli vykřikují bez chyby Kroměříž, řeřicha, řeka nebo číslovku čtyři. A stejně jako malá Kiko se do konce hodiny naučí slova z knížky podle papírových skládaček – motýla a hvězdičky. Nakonec všichni právě hvězdičku z barevných proužků papíru složíme a děti si do skládání pobrukují českou polku, kterou před chvílí slyšely z videa. Po hodině nám pak koordinátorka výuky pro první stupeň paní Cristiane Farias vysvětluje realitu téhle třídy dětí. Je jim osm, nebo devět let a hodně z nich se dosyta nají jen ve škole, kde se rozdává zdarma svačina. Některé doma nemají otce, ani matku, protože ti si odpykávají trest ve vězení za pašování drog a děti vychovává místní katolická charita. Ve státní škole jsou ale sociální vrstvy pomíchané a děti nosí školní uniformy, takže na první pohled se jedno od druhého příliš neliší. S Cristiane Farias se pak domlouvám na pravidelných hodinách pro tuto věkovou skupinu, v nichž budu s dětmi pracovat nejen na výuce českého jazyka, ale zejména jim chci systematicky představovat českou kulturu, animované filmy pro děti, folklórní tance a českou dětskou literaturu. „Víte, tady ve městečku je to složité. Děti mají ohromný potenciál, ale chybí jim disciplína, kterou by mohly získat v nějakém zájmovém kroužku. Ty tady však téměř žádné nejsou a škola samotná na ně nemá finanční prostředky ani lidi. Tyhle děti však mají velký zájem o cokoli, čemu by se po vyučování mohly věnovat,“ říká paní Farias. Od března příštího roku tedy bude pravidelný program výuky češtiny a české kultury pro děti prvního stupně zařazen do rozvrhu školy Jana Antonína Bati.
FRANZ KAFKA NA BRAZILSKÝCH UNIVERZITÁCH 27. 9. 2013, Federální univerzita v Dourados 24. 10. 2013, Státní univerzita Campo Grande, Městský kulturní sekretariát Campo Grande Latinskoamerické univerzitní a intelektuální prostředí má od poloviny minulého století, kdy vyšly první překlady J. L. Borgese, nebývalý zájem o dílo Franze Kafky. Stejně tak je tomu i v Brazílii, kde je Franz Kafka také hojně překládán a studován. Ve spolupráci s Centrem historické paměti Jindřicha Trachty (Centro de Memória de Jindřich Trachta) v brazilském městě Batayporã jsem uspořádala dvě odborné přednášky na téma tvorby Franze Kafky a české kultury a literatury na přelomu devatenáctého a dvacátého století. První přednáška 27. září 2013, která zahajovala II. semestr přednášek pro studenty magisterského cyklu historie na UFGC v Dourados, se soustředila zejména na historický kontext a zajímavé osobnosti, které provázely spisovatele Franze Kafku během jeho nepříliš dlouhého života. Pokusila se také přiblížit vznik a rozkvět české obrozenecké literatury, zejména dílo Boženy Němcové, jejíž styl češtinu Franz Kafka obdivoval. Část přednášky byla také věnována rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československého státu. Přednášku zahájil pan Evandro Trachta, který představil Centrum historické paměti Jindřicha Trachty, jeho projekty a záměry. Přednáška byla určena pro studenty historie, ale zúčastnili se jí také studenti literární vědy a psychologie. Celkem bylo přítomných přibližně sto posluchačů. Další dvě přednášky proběhly 24. října 2013 v hlavním městě státu Mato Grosso do Sul, opět ve spolupráci s Centrem historické paměti Jindřicha Trachty a Státní univerzitou Mato Grosso do Sul – UEMS v rámci postgraduálního programu nazvaném Jazyk a literatura. První přednáška byla určená pro postgraduální posluchače a odehrála se na Městském kulturním sekretariátu – SEMED (Secretaria Municipal de Educação) v Campo Grande a druhá na univerzitě UEMS v Campo Grande. Hlavním cílem přednášek bylo představit českou literatury přelomu devatenáctého a dvacátého století, dílo Franze Kafky a Boženy Němcové (překlad Babičky je v portugalštině dostupný). Přednáška byla zaměřená spíše na literárně-historický kontext a vznik české literatury a osvětlení literárního fenoménu pražských spisovatelů německého jazyka, k nimž Franz Kafka patřil. V přednášce byla zmíněna také osobnost Mileny Jesenské a Maxe Broda, jako propagátorů tehdejší české kultury v zahraničí a souputníků Franze Kafky. Na závěr přednášky se dlouze diskutovalo o významu literární kritiky, uměleckých překladů a realitě českého jazyka na současném poli mezinárodní literatury. Z přednášek v Campo Grande vznikla velmi zajímavá možnost univerzitní spolupráce, která s největší pravděpodobností vyvrcholí podepsáním vzájemné dohody o spolupráci a výměně studentů a postgraduálních studentů s Filozofickou fakultou UP v Olomouci. Organizátorka přednášek profesorka Dra. Eliane Maria de Oliveira Giacon se na můj podnět spojila se zahraničním oddělením UP a také
s vedoucí portugalské filologie PhDr. Zuzanou Burianovou a intenzivně jednají o další spolupráci. Na návštěvu univerzity v Campo Grande se v příštím roce chystá PhDr. Petra Svobodová s katedry romanistiky FF UP, aby dohodla konkrétní výměny studentů. V příštím roce jsou naplánovány další cykly přednášek o české literatuře a kultuře jak na univerzitě v Dourados, tak další cyklus pro doktorandy na univerzitě v Campo Grandě a přednášky na univerzitě v Nova Andradina. Děti ze školy Jana Antonína Bati se poprvé účastní 42. ročníku Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice 2014 Každý rok přichází na české ambasády, konzuláty a krajanské organizace v zahraničí informace o mezinárodní dětské výtvarné výstavě Lidice. Ta byla založena v roce 1967 k uctění památky dětských obětí z české obce Lidice, zavražděných německými nacisty, a všech dalších dětí, které zahynuly ve válečných konfliktech. Tato původně národní výstava se v roce 1973 proměnila na výstavu mezinárodní a během své historie se stala dobře známou nejen mezi dětmi a učiteli u nás, ale doslova na celém světě. V posledních letech do výstavy přichází pravidelně více než 25.000 velice kvalitních výtvarných děl od dětí nejen z České a Slovenské republiky, ale i z dalších 60 – 70 států, včetně exotických zemí jako jsou Čína, Japonsko, Filipíny, Indie, Keňa, Malajsie, Srí Lanka nebo Zimbabwe. Přihláška na výstavu se dostala také do rukou předsedy Centra historické paměti Jindřicha Trachty (Centro de Memória de Jindřich Trachta) Evandru Trachtovi. Upozornil mne na možnost spolupráce a já jsem poté dohodla konkrétní kroky se Státní základní školou Jana Antonína Bati v městečku Batayporã v brazilském státu Mato Grosso do Sul. Škola má totiž velmi zapálenou učitelku výtvarné výchovy Martu Ribeiro, která se svými žáky soustavně pracuje a jejíž výtvarný kroužek je v městečku velmi známý. Prvním krokem ke spolupráci byla nejdříve přednáška pro učitele základní školy nejen o výtvarné soutěži jako takové, ale zejména o historii českých, ale také brazilských Lidic. Brazilské městečko Lidice bylo pojmenováno po vyhlazené české obci v roce 1944. Dnes má asi pět tisíc obyvatel, leží v oblasti tropického deštného pralesa zvaného Mata Atlántica a je přibližně 160 kilometrů vzdálené od Rio de Janeira. V Lidicích se také konají poutě, které sem lákají množství obyvatel okolních měst. K těmto oslavám se řadí také svátky míru, konané na počest lidické tragédie. Tu připomíná upravené náměstí ve středu s kostelem a sochou Fénixe, symbolu Lidic. Místní děti zde navštěvují školu pojmenovanou po Eduardu Benešovi. Toto místo velmi dobře zná ředitelka krajanského spolku Česká a slovenská kulturní dílna paní Dolores Baťa Arambašičová, vnučka zakladatele městečka Batayporã Jana Antonína Bati, podle něhož je pojmenovaná základní škola. Při přednášce jsem nejdříve vyprávěla o historických souvislostech a vypálení Lidic a následné vlně mezinárodní solidarity, která vedla k pojmenovávání míst na celém světě jménem Lidice. Paní Dolores Baťa
Arambašičová vyprávěla o brazilských Lidicích. Učitelé základní školy pak zvažovali možnost jet se v budoucnu se svými žáky do brazilských Lidic podívat a ve svých hodinách pak s dětmi mluvili nejen o výtvarné soutěži, ale také o českém historickém kontextu. Pak následovalo několik týdnů, v nichž děti kreslily svoje výkresy na letošní téma výstavy, které jakoby někdo vymyslel na míru zdejší realitě. Stát Mato Grosso do Sul je totiž rozlehlé území nekonečných polí a pastvin a místní obyvatelé se zabývají zejména zemědělstvím. Mnoho z dětí žije na rodinné farmě a do školy přijíždí polními cestami na kole, školním autobusem nebo na koni. Téma soutěže, které znělo Rodinné zemědělství aneb naše zahrádka a pole a bylo rozdělené do dalších témat jako Domácí zvířátka, jejich obydlí, Nepřátelé našeho sadu nebo Pečujeme o krajinu a žijeme s ní v harmonii, místní děti tedy velmi oslovilo. Nejvíce z patnácti výkresů, které nakonec paní učitelka výtvarné výchovy Marta Ribeiro na výstavu vybrala, se věnovalo tématu krajiny a rodinnému zemědělství. Na obrazech dětí napnutých na kvalitních plátnech, pro něž paní Ribeiro jela až do dvě hodiny vzdáleného města Dourados, doslova září temperové barvy a brazilské květiny, bavlníková pole, moře ozařované nočním táborákem na pláži nebo prosté výjevy z rodinných farem. „Když maluju, cítím velký klid, dokážu se dlouho soustředit, což se mi u jiných věcí tak lehce nestává,“ říká jedna z žákyň paní Ribeirové. Teď jsou ovšem všichni malí umělci ze školy Jana Antonína Bati nesmírně napjatí, ještě nikdy svoje práce neposílali tak daleko, aby obstály v mezinárodní konkurenci. Budou teď sledovat webové stránky soutěže a desátého května 2014, kdy mají být zveřejněny výsledky, jim bude držet palce celá Batayporã. „Pevně věřím, že se těmto dětem povede, aby jejich práce byly v České republice vystavené, sama bych si od nich některý z obrázků hned koupila, velmi mne překvapila jejich vysoká úroveň. I kdyby se však na výstavě a v soutěži v letošním ročníku nijak neumístily, jsou tady další ročníky. Jsem nesmírně ráda, že se nám společně s Evandrem Trachtou a Markétou Pilátovou povedlo zrovna ve škole pojmenované po mém dědečkovi založit tuto tradici. Místní děti mají ohromný potenciál, je třeba jim jen dát možnost ho projevit, otevřít jim dveře do světa,“ říká paní Dolores Baťa Arambašičová. Výtvarné práce žáků poté osobně odvezl pan Evandro Trachta na generální konzulát v São Paulu. Odtud poletí do Prahy a poté je do Lidic osobně dopraví pan generální konzul Pavel Procházka. Dveře do světa a s tím spojené zdravé ambice se dětem z Batayporã otevírají a stačil k tomu jeden malý, nenápadný letáček a trocha organizačních schopností a pomoci dospělých. Další aktivity Překlady a tlumočení pro krajany Jak ve státě Rio Grande do Sul, tak ve státě Mato Grosso do Sul jsou krajané v čilém kulturním, společenském či obchodním styku s Českou republikou. Často potřebují pomoci s úředním stykem nebo nejrůznější rodinnou korespondencí. Proto jsem např. překládala důležité historické listiny pro komunitu krajanů v Nova Petrópolis,
zejména pro pana Vinicia Seibta, který pochází z Liberecka a zastupoval tamní krajany při setkání s českými senátory, kterým předkládal žádost krajanů o získání českého státního občanství. Dále jsem pravidelně pomáhala s úřední agendou a překlady pro pana honorárního konzula Martina Musela. V Batayporã jsem překládala dokumenty týkající se akce na počest Pražského Jezulátka, archivní dokumenty z archivu Jana Antonína Bati či korespondenci paní Dolores Baťa Arambašičové. Jazykově a organizačně jsem se také podílela na výměnném pobytu dobrovolníků ze sdružení INEX v Batayporã. Organizace knihovny a osobního archivu Jana Antonína Bati a Jindřicha Trachty Průmyslník Jan Antonín Baťa po sobě zanechal rozsáhlou knihovnu a osobní archiv, který se dříve nacházel v jeho domě v São Paulu. Nedávno byla jeho podstatná část převezena do Batayporã. Pomáhala jsem proto uspořádat zejména knihovnu, tematicky i podle jmen autorů, což zabralo velké množství času, protože knihovna čítá přes tisíc svazků. Archiv Jana Antonína Bati obsahuje cenné dokumenty týkající se přímo české historie, jeho osobní zápisky, dopisy a obchodní korespondenci. Pomáhala jsem zejména s česky psanými dokumenty, jak s jejich překlady, tak s roztříděním do jednotlivých kategorií. Průběžně jsem také pomáhala s katalogizací fondu knihovny v Centro Memorial de Jindřich Trachta. Projekt Češi ve světě Do tohoto podle mého názoru nesmírně zajímavého a cenného projektu jsem v letošním roce přispěla příběhy starších krajanů ze státu Rio Grande do Sul, které jsem zpracovávala podle jejich vyprávění. Příprava multimediální výstavy Jan Antonín Baťa a jeho brazilská města V říjnu 2013 mne oslovila česká ambasáda v Brasília a konzulát v São Paulu, abych jim dramaturgicky vypracovala koncept velkého projektu, který chtějí věnovat odkazu Jana Antonína Bati v Brazílii a uskutečnit jej v letech 2014/2015. Vypracovala jsem tedy pro ně tento předběžný návrh: Výstava kombinovaná s přednáškami a videoinstalací by měla mít za cíl zpřístupnění široké brazilské veřejnosti odkaz Jana Antonína Bati významného českého průmyslníka, navrženého brazilskou vládou na Nobelovu cenu míru. Jan Antonín Baťa v Brazílii společně se svými spolupracovníky a vedoucími manažery založil 4 města. Výstava by se mohla soustředit na příběhy a historické okolnosti jejich vzniku, zpřístupnit materiály z rodinných i veřejných archivů a ukázat nakolik byly myšlenky, plány a realizace baťovských měst, jejichž odkaz je dodnes aktuální pro brazilskou veřejnost, důležité a inspirativní. I pro samotné obyvatele zmíněných měst by výstava mohla být překvapivým zdrojem informací o kontextu
založení místa, v němž žijí, vždyť například ve městě Batayporã není dodnes po jeho zakladateli pojmenována jediná ulice. V archivních materiálech rodiny Baťů, zejména paní Dolores Baťa Arambašičové, je také možné dohledat mnoho zdrojů, článků z tehdejšího brazilského tisku, kterými se Jan Antonín Baťa inspiroval. Je možné oslovit brazilské historiky, kteří se tématem již zabývali, jako např. pana profesora Josého Carlose Zilianiho z Federální univerzity v Dourados a další badatele. Stejně tak rodiny Baťových spolupracovníků např. rodinu Jindřicha Trachty, rodinu Kubíkových a další. Z jejich vzpomínek by se mohly vytvořit videozáznamy, které by výstavu doplňovaly a panely s životními příběhy jednotlivých spolupracovníků. Samotná výstava by byla sestavena z plánů měst, panelů s jejich příběhem, dobových a rodinných fotografií, fotografií měst, jejich současných podob a z panelu, který by vyprávěl příběh Jana Antonína Bati a osvětlil tehdejší historické souvislosti. Příprava na studium a pobyt v České republice Během měsíce května a června jsem individuálně připravovala žáka českého kurzu Daniela Galiana z Universida Federal v Porto Alegre na doktorandské studium v Českých Budějovicích. Vzhledem k tomu, že měl českého školitele, toužil po základních konverzačních dovednostech a po dvou měsících skutečně dosáhl požadované úrovně. Individuálně jsem připravovala také krajany a studenty z organizace Student Travel Bureau v Porto Alegre na pobyt v České republice. Spolupráce s folklórním souborem Klenot v Batayporã Pravidelně, zejména o víkendech jsem se účastnila nácviku lidových tanců a pomáhala s údržbou vzácných krojů, v nichž členové souboru tančí. Překládala jsem pro soubor texty všech písní, jež používají při vystoupeních a vysvětlovala členům souboru kulturní kontext těchto písní. Společně s vedoucí souboru Guiomar Baťou Arambašič jsem pomáhala vybírat tance na další sezonu. Publicistická a literární činnost Díky blízkému vztahu s krajanskou orální historií jsem byla často inspirována, abych mohla na tyto náměty psát recenze, sloupky a povídky pro časopis Krajiny češtiny či sloupky s krajanskými náměty pro deník Právo, časopis Respekt, Radiožurnál Českého rozhlasu a delší povídky pro stanici Vltava Českého rozhlasu. Závěr V Brazílii jsem jako krajanská učitelka pobývala již jednou, před sedmi lety. Když jsem letos přijela do obou brazilských států Mato Grossa do Sul a Ria Grande do Sul, byla jsem upřímně a mile překvapená, kolik se toho povedlo učitelům češtiny vykonat. Ohromilo mne množství navázaných kontaktů, uskutečněných akcí a zájmu o českou kulturu a jazyk. Mohla jsem tedy navazovat na jejich úspěšnou činnost a rozvíjet ji. Krajané i přátelé českého jazyka a kultury v Mato Grosso do Sul i v Rio
Grande do Sul jsou v jedné věci jedineční. Drží při sobě a uvědomují si, jak je v této ohromné zemi stvořené mnoha přistěhovaleckými a domorodými kulturami důležité uvědomovat si svou identitu a pečovat o odkaz svých evropských a českých kořenů. Tato základní věc činí z práce krajanského učitele skutečné poslání naplněné radostí a pozitivní energií.
