ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O ŘEŠENÍ PROJEKTU STRATEGIE A NÁVRHY NA USKUTEČNĚNÍ TRANSFORMACE SYSTÉMU SOCIÁLNÍCH DÁVEK PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM IDENTIFIKAČNÍ KÓD HS 114/04
LISTOPAD 2004
Národní centrum sociálních studií, o.p.s., U Kavalírky 250/6, BOX 28, 150 06 Praha 56,
[email protected], www.ncss.cz, tel.: 604 917 480, 257 214 325, číslo úč.: 1809744776/0300, IČO 26698455, DIČ 005-26698455
Obsah:
1. Úvod
1
2. Kvalitativní analýza nepojistných sociálních dávek pro osoby se zdravotním postižením s návrhy na další existenci dávek
3
3. Kvantitativní rozbor dávek ve prospěch zdravotně postižených a jejich vývoj
62
4. Několik poznámek k příspěvku na provoz motorového vozidla
76
5. Názory občanů na systém zabezpečení zdravotně postižených občanů
79
6. Stručná analýza zahraničních přístupů k řešení problematiky osob se zdravotním postižením a seniorů v oblasti nepojistných dávkových systémů na základě dokumentů EU, Madridské deklarace a dalších
102
7. Regionální analýza – Jihočeský kraj
117
8. Strategie a návrhy na uskutečnění transformace systému sociálních dávek pro osoby se zdravotním postižením a návrhy na postup, směrující k zabezpečení společenské průchodnosti
149
9. Výsledky regionální sondy o názorech odborné veřejnosti na návrhy obsažené v této závěrečné zprávě
162
10. Závěr
171
11. Technická zpráva
173
Seznam použité literatury
175
Příloha
1. ÚVOD Studie „Strategie a návrhy na uskutečnění transformace systému sociálních dávek pro osoby se zdravotním postižením“ byla zpracována základě účelové podpory výzkumu a vývoje poskytnuté Ministerstvem práce a sociálních věcí na základě smlouvy s identifikačním . kódem HS 114/04. Smlouva byla podepsána dne 8. ledna 2004 a práce na studii byly neprodleně zahájeny. Při realizaci výzkumného projektu vycházel řešitel ze zadání, nabídky, která byla přijata a z aktuálních vládních dokumentů, jakož i informací MPSV. Podle těchto zdrojů byl v rámci diskusí o ozdravění veřejných rozpočtů formulován dlouhodobý (strategický) záměr revidovat a redukovat systém dávek pro zdravotně postižené a vytvořit v této oblasti nový zákon o dávkách. Ten by měl změnit celkový koncept řešení sociální ochrany pokud jde o sociální dávky. Očekává se, že dojde k určité redukci dávek i zpřísnění podmínek vzniku nároku na ně a zvýšení efektivnosti jejich poskytování. To vyvolalo potřebu doplnit budoucí rekonstrukční opatření také takovými kroky, které zmírní případné negativní důsledky přechodu na nový dávkový systém. Cílem výzkumného úkolu bylo získat podklady, které by byly využitelné pro rekonstrukci dávkového systému pro osoby se zdravotním postižením a pro zabezpečení společensko - politické podpory celkové změny. Řešitel koncipoval projekt na základě dvou pohledů – přístupů: Prvním je makrosociální a makroekonomická úroveň, v níž byl statisticky, ekonomicky i věcně analyzován vývoj a problémy poskytování jednotlivých dávek a jsou navržena konkrétní vhodná řešení. K tomu uchazeč zpracoval popř. zadal zpracování monotematických analýz a byly využity i další relevantní dokumenty (jako je Madridská deklarace, Evropská sociální charta apod.). Byla provedena i sekundární analýza výzkumů, které byly k tomuto tématu provedeny, a které také vedly k názoru o potřebě rekonstrukce systému. Tyto analýzy potvrdily známý závěr, že vedle problémů dávek samotných a jejich administrace, jde také o to, že dávkami jsou často řešeny problémy a nedostatky jiných systémů, zatímco zásadní koncepční přístup evropských zemí a EU je princip „meanstreamingu“, tj.. řešení problémů „v hlavním proudu politiky“ (např. dopravy, službách, bydlení a architektury a podobně). Druhým přístupem je místní a regionální dimenze problému a to jak z hlediska praktického provádění stávajícího systému a zkušeností z terénu, tak i pokud jde o ověření navrhovaných řešení v místní a regionální dimenzi. Jde o oblast bydlení, pomůcek, dopravy, sociálních služeb, dávek a jejich administrace a další. Vycházelo se z předpokladu , že jsou to oblasti, v nichž by (mimo jiné) mohly být dávky za adekvátních podmínek nahrazeny službami. Proto byli do výzkumného projektu v souladu s nabídkou zařazeni pracovníci regionální Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, fakulty zdravotně sociální a odborní pracovníci Krajského úřadu. Jejich účast a zapojení dalších odborníků z oblasti samosprávy umožnila získat zkušenosti ze zrušených okresních úřadů, které tyto dávky vyplácely. V prostředí terminálního výkonu dávkových agend jsou také detailně známy mechanismy a postupy při
1
zneužívání dávek a detailní problémy. Výzkumné aktivity na makrosociální i na mikrosociální úrovni byly v řešení projektu kontinuálně propojeny. V průběhu prací se ukázalo, že pro zásadní řešení nejproblematičtější skupiny dávek, tj. dávek zabezpečujících individuální dopravu, je třeba ověřit konkrétní zkušenosti komplexního integrovaného dopravního systému, který byl vytvořen v regionu Rychnova nad Kněžnou. Jeden z kontrolních dnů se proto uskutečnil právě v Rychnově nad Kněžnou za účasti představitelů města a kraje. Byla zpracována i samostatná studie, která tvoří přílohu výzkumu, a která prokazuje, že tam zvolenou cestou lze garantovat dopravu osob se zdravotním postižením i seniorů za zásadně provozních i ekonomicky příznivějších parametrů než při (dávkami) podporovanou individuální dopravou. Vytvoření výzkumného týmu za účasti odborníků z regionu a zapojení dalších odborníků z regionů vč. představitelů samosprávy přineslo další informaci významnou pro společensko-politickou akceptaci nových řešení. Tato akceptace se netýká jen osob se zdravotním postižením a jejich reprezentací a zainteresované veřejnosti. Potvrdila názor, navržená řešení musí být reálná, realizovatelná a akceptovatelná místními a regionálními orgány, a to vzhledem ke skutečnosti, že řada dotčených oblastí je svěřena do samostatné působnosti samosprávných orgánů jako např. doprava (kraje), sociální služby a v dávkové oblasti se jedná o působnost přenesenou, kde má na realizaci agend, poskytující orgán značný vliv. Na základě analytických prací byly zpracovány návrhy a doporučení pro strategii rekonstrukce dávkového systému a změny jednotlivých dávek. V průběhu prací se ukázalo, že potřebná rekonstrukce systému souvisí i s pracemi na nové právní úpravě systému financování sociálních služeb, který v průběhu prací nebyl dokončen (vytvoření příspěvku na péči) a, že se konkrétní opatření dotknou řádově desetitisíců osob, které byly dosud příjemci sociálních dávek. Časově nevhodné, popř. věcně nesprávné zveřejnění obsahu a závěrů výzkumu by mohlo mít velmi závažné společensko-politické důsledky, a to přesto, že se jedná jen o teoretické úvahy, které nejsou zadány jako přímý podklad pro přípravu konkrétních legislativních opatření. Proto, na rozdíl od původního předpokladu nebyly realizovány kontakty a jednání s reprezentacemi osob se zdravotním postižením a s reprezentacemi seniorů, popř. s odbornou veřejností působící v oblasti těchto sociálních skupin. Do doby, než by byly případné náměty nostrifikovány zadavatelem by to vyvolalo nežádoucí reakci a neklid. V souladu se smlouvou byli všichni řešitelé a další řešitelé zavázáni písemně mlčenlivostí. V souladu s nabídkou a smlouvu byly zpracovány všechny jednotlivé studie jak to vyplývá z obsahu, s tím, že druhá etapa regionální analýzy proveditelnosti byla realizována jako expertní anketa o konkrétních řešeních změn jednotlivých dávek.
2
2. KVALITATIVNÍ ANALÝZA NEPOJISTNÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM S NÁVRHY NA DALŠÍ EXISTENCI DÁVEK Jednotlivé dávky jsou zpracovány na základě standardizovaného „formuláře“ tak aby byly u všech dávek zodpovězeny identické otázky. Jde o následující kriteria: •
Název dávky,§,právní předpis
•
Pilíř (systému sociální ochrany)
•
Kompetentní orgán
•
Stručné podmínky nároku
•
Výše příspěvku, období, na které je dávka poskytována
•
Překrytí, řetězení nároku
•
Další komentáře,úskalí dávky
•
Navrhovaná „budoucnost“ dávky
Stručná orientační ekonomická rozvaha pokud jde o podíly nákladů na jednotlivé typy dávek: Na dávkách pro zdravotně postižené bylo v roce 2003 vyplaceno: 3,959 mld. Kč
Celkem: z toho: opakující se dávky: jednorázové dávky:
1,949 mld. Kč 2,010 mld. Kč
V tom: PPOB Pna provoz MV P na zakoupení MV P na opatření zvl. pom. P na zvýšené ŽN
1,627 mld. Kč tj. 39% 1,133 mld. Kč, tj. 29% 0,449 mld. Kč, 11% 0,266 mld. Kč, tj. 7% 0,310 mld. Kč, tj. 8%
Zvýšení důchodu pro bezmocnost v systému důchodového pojištění 1,642 mld. Kč
3
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na úhradu nákladů spojených s výcvikem a odevzdáním vodícího psa § 33 odst. 9 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č.182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 182/1991 Sb.“). V roce 2003 bylo vyplaceno 45 dávek při průměrné výši 111 tis. Kč. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad obce s rozšířenou působností. Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka. Oprávněnou osobu je úplně nebo prakticky nevidomý občan (zpravidla jde o držitele mimořádných výhod III.stupně – přiznání mimořádných výhod však není podmínkou). Podmínkou pro poskytnutí dávky je písemný závazek. Příspěvek lze poskytnout, jen zaváže-li se žadatel písemně předem, že vrátí příspěvek nebo jeho poměrnou část v případě, že a) zvláštní pomůcka - pes, na jejíž opatření byl příspěvek poskytnut, přestane být před uplynutím 5 let ode dne vyplacení příspěvku jeho vlastnictvím, b) do 6 měsíců ode dne vyplacení nepoužije příspěvek na opatření zvláštní pomůcky, popř. použije jen část příspěvku. Výše příspěvku, období na které je dávka poskytována Výše příspěvku může činit až výši obvyklých nákladů spojených s výcvikem a odevzdáním vodícího psa. Překrytí, řetězení nároku Vlastníkům (úplně nebo prakticky nevidomým) vodícího psa může být poskytnut příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům (dávka slouží ke kompenzaci nákladů na krmivo pro psa). Další komentáře, úskalí dávky Ačkoli výše dávky může být značná (v roce 2002 poskytnuto 36 dávek, průměrná výše příspěvku dosahovala téměř 126 000 Kč; zpravidla se výše příspěvku pohybuje okolo 170 000 Kč), podmínky, za kterých se dávka poskytuje nejsou příliš propracovány. 4
Řada pojmů pouze „výkladově ošetřena“, např. „obvyklé náklady“ byly vyčísleny v metodickém pokynu MPSV v roce 2001 na základě šetření u různých subjektů výcviku (až 210 000 Kč). Existuje relativně velký počet subjektů, které se zabývají výcvikem vodících psů, přičemž poptávka, resp. počet přiznaných dávek zůstává prakticky stabilní (35 – 40 ročně). Existují rozdíly v ceně účtované za výcvik a předání psa i v kvalitě výcviku. Kontrola je prakticky nemožná. Výcvik vodících psů je rovněž poměrně štědře podporován prostřednictvím dotační politiky MPSV. Přesto však není rozdíl mezi cenou uváděnou pro účely příspěvku u subjektů, které dotaci obdržely a které nikoli. Je tedy nepochybné, že některé subjekty „si nechají výcvik zaplatit 2x“. Není jednoznačně definován pojem „vodící pes“, nejasné jsou otázky oprávnění vstupu psa do různých zařízení, kam pes má přístup, kam nikoli. V souvislosti se závazkem je sledováno vlastnictví psa, nikoli jeho užívání, včetně užívání psa k účelu, ke kterému byl vycvičen (vodící pes x pes pro děti). Obtížné je rovněž posoudit, zda občan je způsobilý o psa pečovat. Za celkový problém této dávky lze označit skutečnost, že pro její poskytování je upraveno málo podmínkami, řada pojmů je velmi vágních, bez přesnějšího vymezení. Přesto dávka patří k dávkám, které dosahují nejvyšší výše. Navrhovaná budoucnost V případě další existence dávky vystává potřeba preciznější právní úpravy a řady legislativních zpřesnění; bylo by nezbytné zachovat fakultativní charakter, obligatornost této dávky je nemožná. Lze očekávat tlak na komplexnější úpravu (vymezení psa a jeho oprávnění) a současně na rozšíření příspěvku na tzv. asistenční psy. Tento požadavek je třeba z řady důvodů odmítnout. U tzv. asistenčních psů není možné vymezit profil oprávněné osoby ani úkony, které by pes měl zvládat (již v případě vodícího psa je to poměrné složité). Další možností je podpora určitých vybraných subjektů prostřednictvím dotací, zapůjčování psa apod. „Dvou-zdrojové financování“, finanční neprůhlednost se nepodařily odstranit (jde však o nezbytný krok k případné existence dávky v modifikované podobě).
5
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice § 43 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Pověřený obecní úřad Stručné podmínky nároku Oprávněnou osobou je sociálně potřebný těžce zdravotně postižený občan. Zdravotní kritérium není jednoznačně stanoveno. Výše příspěvku Výše příspěvku může činit až výši plné úhrady základní měsíční sazby za používání telefonní stanice. Vzhledem ke skutečnosti, že „základní sazby“ byly zrušeny a místo toho poskytují provozovatelé různé tarify, bylo doporučeno považovat za „základní sazbu“ nejlacinější tarif. Toto doporučení vychází z filosofie – umožnit vlastnictví telefonní účastnické stanice, styk občana se sociální okolím, přivolání pomoci apod. Tento účel je splněn i při nejlacinějším tarifu (např. v případě Telecomu HOME MINI). Průměrná částka v roce 2003 činila 1.792,-- Kč, tj. 166 Kč měsíčně. Bylo poskytnuto cca 46 tis. příjemců nákladem 84 mil. Kč. Překrytí, řetězení nároku Vzhledem k podmínce sociální potřebnosti, lze využít rovněž dávku podle § 4 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů. Dále existují různé speciální tarify provozovatelů pro určité skupiny osob se zdravotním postižením apod. Další komentáře, úskalí dávky Další skupinou oprávněných osob jsou občané starší 70 let, kteří žijí osaměle. Z informací z terénu lze dovodit, že právě tato skupina tvoří většinu příjemců. V minulosti byla dávka přiznávána více méně benevolentně, čímž narostla skupina poživatelů, následně bylo obtížné, resp. téměř nemožné již přiznané dávky odnímat. Dávku lze poskytnout i při používání mobilního telefonu (s výjimkou „telefonu na kartu“).
6
Navrhovaná budoucnost Vzhledem ke skutečnosti, že přiznání dávky je podmíněno sociální potřebností (tj. chudobou), může být pomoc zařazena do obecného systému pomoci v hmotné nouzi. Již v současném stavu může být náklad na provoz telefonní účastnické stanice zahrnut do zvýšených odůvodněných výdajů a může k němu být přihlédnuto při rozhodování o výši dávky sociální péče poskytované podle § 4 zákona o sociální potřebnosti. Náklady na provoz telefonní účastnické stanice patří ke standardním výdajům, existence speciální dávky se zdá přinejmenším neekonomická (zvyšuje náklady na administraci dávek). V době dokončování studie je v Poslanecké sněmovně projednáván návrh zákona o elektronických komunikacích, který už výslovně s osvobozením od paušálního poplatku ani se slevami nepočítá. Proto, bude-li přijat, bude třeba tuto situaci znovu analyzovat.
7
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na zřízení telefonní účastnické stanice § 40 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad Stručné podmínky nároku Oprávněnou osobou je: a) sociálně potřebný těžce zdravotně postižený občan, kterému byly přiznány mimořádné výhody III. stupně b) občan, který je poživatelem zvýšení důchodu pro bezmocnost Výše příspěvku až 1 000 Kč. Počet není sledován. Překrytí, řetězení nároku Řadu slev, popř. osvobození od poplatků poskytuje vybraným skupinám osob se zdravotním postižením Telecom. S ohledem na podmínku sociální potřebnosti u držitelů mimořádných výhod III. stupně lze poskytnout pomoc i prostřednictvím jiných dávek sociální péče (např. podle § 32 vyhlášky č. 182/1991 Sb., popř. jednorázovou dávku sociální péče podle § 4 zákona č. 482/1991 Sb., o sociálním potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů). Další komentáře, úskalí dávky Protipól příspěvku na změnu připojení telefonní účastnické stanice. Úskalím je možná duplicita – dávka a úlevy provozovatelů. Navrhovaná budoucnost Je třeba věnovat pozornost různým slevám a aktivitám provozovatelů. Dávku lze zrušit, popř. zachovat možnost poskytnutí pomoci prostřednictvím dávky reagující na „obecný jednorázový mimořádný výdaj“. Existence několika dávek (vždy s vymezením výdaje) nemusí být důvodná, zejména však zvyšuje náklady na administraci dávek a činí dávkový systém složitým.
8
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na změnu připojení telefonní účastnické stanice § 40 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad Stručné podmínky nároku Oprávněnou osobou je: a) sociálně potřebný těžce zdravotně postižený občan, kterému byly přiznány mimořádné výhody III. stupně b) občan, který je poživatelem zvýšení důchodu pro bezmocnost Výše příspěvku až do výše 1 000 Kč. Počet není sledován. Překrytí, řetězení nároku Řadu slev, popř. osvobození od poplatků poskytuje vybraným skupinám osob se zdravotním postižením Telecom. S ohledem na podmínku sociální potřebnosti u držitelů mimořádných výhod III. stupně lze poskytnout pomoc i prostřednictvím jiných dávek sociální péče (např. podle § 32 vyhlášky č. 182/1991 Sb., popř. jednorázovou dávku sociální péče podle § 4 zákona č. 482/1991 Sb., o sociálním potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů). Další komentáře, úskalí dávky Jde o protipól příspěvku na zřízení telefonní účastnické stanice. Dále viz příspěvek na zřízení telefonní účastnické stanice. Navrhovaná budoucnost Uvedeno u příspěvku na zřízení telefonní účastnické stanice.
9
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům § 46 vyhlášky č. 182/1991 Sb.. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Pověřený obecní úřad Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka. Oprávněnou osobou je úplně nebo prakticky nevidomý vlastník vodícího psa. Výše příspěvku 800 Kč měsíčně. V roce 2003 průměrná částka 728,-- Kč měsíčně a 312 příjemců. Překrytí, řetězení nároku Vzhledem k tomu, že pes je považován za pomůcku, nebrání v teoretické rovině nic tomu, aby byla poskytována tato dávka a současně příspěvek na zvýšené životní náklady (§ 42 - z důvodu trvalého používání ortopedických, kompenzačních a jiných pomůcek, neboť krmivo pro psa je výdajem). Další komentáře, úskalí dávky S ohledem na fakultativní charakter dávky bývá zkoumán příjem (výjimečně majetkové poměry). Není přesně definován pojem „vodící pes“. Navrhovaná budoucnost S ohledem na jednotnou výši dávky, dávka nemusí existovat „samostatně“, tento náklad může být konstrukčně zahrnut do „jedné dávky, která reaguje na zvýšené náklady“. Dává se ke zvážení možnost např. omezit poskytování dávky v případě příjmu přesahujícího určitý koeficient životního minima. K úspoře nákladů by bylo možné uvažovat jako o dávce jednorázové (jedenkrát ročně).
10
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na individuální dopravu § 37 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad Stručné podmínky nároku Obligatorní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je: a) občan s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí (příloha č. 5 písm. a) až g) k výše uvedené vyhlášce) b) občan úplně nebo prakticky nevidomý c) rodiče1 nezaopatřeného dítěte, které je léčeno na klinice fakultní nemocnice pro onemocnění zhoubným nádorem nebo hemoblastosou, a to v době nezbytného léčení akutní fáze onemocnění v tomto zdravotnickém zařízení. Oprávněná osoba je dále vymezena tím, že se pravidelně individuálně dopravuje (tedy nikoli prostředky veřejné hromadné dopravy jako je autobus, vlak, metro apod.). Dále nesmí jít o držitele motorového vozidla nebo občana, který je dopravován vozidlem, na jehož provoz je přiznán příspěvek na provoz motorového vozidla. Podmínkou pro přiznání dávky je písemný závazek. Občan je povinen vrátit příspěvek nebo jeho poměrnou část v případě, že přestanou být plněny podmínky pro jeho přiznání (změní se jeho zdravotní stav, stane se držitelem motorového vozidla apod.). Pokud jde o tzv. zdravotní podmínku pro přiznání dávky, v případě těžkých vad nosného nebo pohybového ústrojí a úplné nebo praktické nevidomosti, je jednoznačně vymezena. Zdravotní stav posuzuje posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení. V případě dětí s onemocnění zhoubným nádorem nebo hemoblastosou je zdravotní podmínka méně propracována, dokladem pro přiznání dávky je potvrzení fakultní nemocnice. Výše příspěvku
Za rodiče se pro účely této dávky považuje i občan, kterému bylo dítě svěřeno do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
1
11
Výše příspěvku činí 6 000 Kč na období kalendářního roku; popř. poměrnou část, pokud jsou plněny podmínky pouze po část kalendářního roku. V roce 2003 bylo poskytnuto 6.918 příspěvků, z toho 184 dětí. Průměrná výše příspěvku 912,-- Kč. Překrytí, řetězení nároku Osoby, kterým vzniká nárok na příspěvek na individuální dopravu, popř. děti s onkologickým onemocněním, jsou zpravidla držiteli průkazu ZTP/P (u uvedených dětí lze předpokládat průkaz TP nebo ZTP). Z držení průkazu plyne řada výhod a slev při užívání veřejné hromadné dopravy (paradox – odkázanost na individuální dopravu x výhody ve veřejné hromadné dopravě). Další komentáře, úskalí dávky Dávka je částečným protipólem příspěvku na zakoupení motorového vozidla, zdravotní podmínka však není totožná, jde o mix příspěvku na zakoupení motorového vozidla a příspěvku na provoz motorového vozidla. Dávka je poskytována zcela nezávisle na příjmu občana a jeho majetkových poměrech (tj. i výrazně movitým rodinám). Ukazuje se klesající tendence v počtech přiznaných dávek způsobená poklesem atraktivity dávky. Občané mají větší zájem vlastnit vozidlo (a na jeho pořízení získat příspěvek na zakoupení motorového vozidla). Vlastnictví vozidla a příspěvek na zakoupení motorového vozidla jsou občany vnímány jako zdánlivě větší získaná hodnota, a to i v situaci, kdy občan (rodina) objektivně nedisponuje potřebným objemem finančních prostředků nejen na zakoupení motorového vozidla v dobrém technickém stavu, ale zejména na provoz vozidla („povinné ručení“, pojištění včetně pojištění pro případ odcizení, pohonné hmoty i běžná údržba a opravy). Nabízí se tedy hypotéza, že nejde o zájem řešit potřebu individuální dopravy, ale vlastnit vozidlo. V řadě případů je možno pochybovat o skutečném použití dávky na úhradu individuální dopravy (taxi, přátelé apod.), stejně těžce ověřitelná je podmínka pravidelnosti dopravy vč. vágnosti tohoto pojmu. S výjimkou několika málo případů, kdy je posudkovým lékařem konstatována nemožnost dopravy jinak než sanitním vozem, nelze prokázat, že občan není odkázán na individuální dopravu. Řadu dávek lze vnímat jako přiznaných „neoprávněně“, resp. v situaci, kterou neměl zákonodárce na mysli. Stejně jako u ostatních dávek jde spíše o odškodnění postižení a nikoli o reakci na skutečné individuální důsledky postižení a z něho plynoucích potřeb. Z okruhu oprávněných osob nejsou vyloučeny ani osoby umístněné k celoročnímu pobytu v ústavním zařízení.
Navrhovaná budoucnost
12
Potřeba individuální dopravy určité skupiny osob se zdravotním postižením by měla být řešena „dopravními službami“. Statistické ukazatele i poznatky z praxe jednoznačně ukazují, že naprostá většina osob se zdravotním postižením sama neřídí, je vožena, tj.využívá dopravní službu (třebaže je tato služba zpravidla poskytnuta členem rodiny). V případě zachování dávkového řešení potřeby individuální dopravy se doporučuje vypustit z okruhu zdravotního postižením odůvodňujícího přiznání dávek zejména „děti s onemocněním zhoubným nádorem nebo hemoblastosou“. U této skupiny osob jde o řešení dopravy do zdravotnických zařízení, tj. problém a kompetenci resortu zdravotnictví (nikoli o sociální dopady). Všechny změny v dávkách podporující dopravu bude vždy třeba konfrontovat s reálnou dopravní obslužností, zejména na venkově.
13
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na zvláštní úpravu motorového vozidla § 35 odst. 6 vyhlášky č.182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad obce s rozšířenou působností Stručné podmínky nároku Obligatorní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je občan s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí (příloha č. 5), který sám řídí motorové vozidlo a pro své trvalé zdravotní postižení zvláštní úpravu motorového vozidla nezbytně potřebuje. Zdravotní stav posuzuje posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení. Výše příspěvku Výše příspěvku odpovídá plné výši ceny konkrétní úpravy. Avšak součet příspěvků na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu vyplacených v období 10 let po sobě jdoucích nesmí přesáhnout 200 000 Kč; z toho důvodu v řadě případů nelze hradit plnou výši úpravy. Počet příspěvků v roce v roce 2003 činil 440, z toho 12 dětí. Překrytí, řetězení nároku Úpravy vozidla lze financovat rovněž s přispěním jednorázového příspěvku na opatření zvláštních pomůcek (§ 33). Příloha č. 4 – Rehabilitační a kompenzační pomůcky pro tělesně postižené občany uvádí v bodě 12. Individuální úpravy automobilu s tím, že lze hradit až 100% ceny úpravy. Jde o překrytí nároku a současně „pojistku“ proti tvrdým důsledkům limitu 200 000 Kč. U příspěvku na opatření zvláštních pomůcek – individuální úprava automobilu je nižší vstupní práh pro přiznání dávky (širší okruh zdravotního postižení, jeho nejednoznačné vymezení, osoba nemusí řídit, může jít o spolujezdce se zdravotním postižením apod.). Další komentáře, úskalí dávky S ohledem na stanovení podmínek není možné poskytnout dávku v řadě situací (např. občan se stal zdravotně postiženým před tím, než vlastní řidičský průkaz – tj. neřídí, zdravotně postiženým občanem je nezaopatřené dítě – student VŠ ve věku 22 let, který skutečně řídí vozidlo apod.). Tyto situace jsou zpravidla řešeny v rámci „institutu odstranění tvrdosti“. 14
Absence povinnosti úpravy vozidla, otázka vhodnosti úpravy, přezkoušení apod. je dlouhodobě neřešenou problematikou, která zvyšuje nebezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Navrhovaná budoucnost Příspěvek na zvláštní úpravu motorového vozidla je jedinou dávkou reagující na potřebu individuální dopravy, kterou by bylo možno zachovat i v budoucím dávkovém řešení. Jde o dávku na principu vyrovnání příležitostí. Občan se zdravotním postižením si zakoupí vozidlo z vlastních prostředků, avšak společnost uzná, že jeho náklady jsou vyšší (potřebuje úpravu) a na realizaci takové úpravy mu finančně přispěje. Dávku by však bylo nezbytné zatížit novými podmínkami (např. pracovní aktivita, příjem dosahující určité úrovně, protože jen tak je plněn účel dávky a vozidlo je užíváno, pojištění pro případ odcizení apod.). Bude třeba zabezpečit aby se zdravotně postižení, kteří sami řídí motorové vozidlo podrobili zkušebnímu testu ovládání upraveného vozidla.
15
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na lázeňskou péči pro nepracující důchodce § 38 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Pověřený obecní úřad Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je občan, který si hradí poukaz na lázeňskou péči sám a je: a) nepracující důchodce2 a jeho důchod nepřesahuje 2 720 Kč (v případě manželské dvojice 4 880 Kč) b) důchodce (bez ohledu na to, zda pracuje či nikoli) a výše jeho důchodu nepřesáhla částku 4 000 Kč (6 000 Kč u manželské dvojice) c) sociálně potřebný důchodce – v tomto případě lze přispět i na náklady spojené s dopravou do lázní Výše příspěvku Výše dávky se liší podle toho, zda je o pracujícího nebo nepracujícího důchodce. V případě osob uvedených pod bodem a) může být dávka poskytnuta až do výše plné ceny poukazu. V případě osob uvedených pod bodem b) až do výše 60% poukazu. V případě osob uvedených pod bodem c) může být dávka přiznána až ve výši skutečných nákladů (výdaje na dopravu hromadnými dopravními prostředky, tj. např. vlak, autobus; nikoli taxi, osobní automobil). V roce 2003 bylo poskytnuto 57 dávek , nákladem 27 tisíc Kč. Překrytí, řetězení nároku S ohledem na limit výše důchodu lze předpokládat splnění podmínek sociální potřebnosti a využít i obecnějších dávek sociální péče (§ 32 vyhlášky č. 182/1991 Sb., dávka podle § 4 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů). Další komentáře, úskalí dávky
např. poživatel plného invalidního důchodu, poživatel částečného invalidního důchodu, který nepracuje – např. je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce apod.
2
16
Zdravotní podmínka není příliš propracována. Kromě poživatelů důchodu z důvodu nepříznivého zdravotního stavu (invalidní důchody) spadají do okruhu oprávněných osob i poživatelé ostatních důchodů (např. starobní). Historicky překonaná dávka. Vzhledem k tomu, že nebylo reagováno na růst výše důchodů a nebyl zvyšován limit pro výši důchodu, nelze v současné době dávku téměř poskytnout, resp. dávka je poskytována v případech, které zákonodárce neměl na mysli. Z praxe lze zaznamenat tyto situace: dávka je přiznána poživateli částečného invalidního důchodu, který nepracuje a výše částečného invalidního důchodu je tak nízká, že nedosahuje stanoveného limitu nebo jde o cizího státního příslušníka, který má na území ČR trvalý pobyt, pobírá důchod ze země původu (v konkrétním případě šlo o post-sovětskou republiku) a ten je po přepočtu tak nízký, že nedosahuje stanoveného limitu. Navrhovaná budoucnost Budoucí existence dávky nemá smysl (dokonce ani současná existence nemá smysl). V minulosti byly pokusy dávku zrušit; na základě silného lobování byla dávka ponechána. Je-li lázeňská péče nezbytná, pak ji plně hradí zdravotní pojišťovna.
17
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na rekreaci § 38 vyhlášky č. 182/1991 Sb. . Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Pověřený obecní úřad Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je občan, který si hradí poukaz na lázeňskou péči sám a je: d) nepracující důchodce a jeho důchod nepřesahuje 2 720 Kč (v případě manželské dvojice 4 880 Kč) e) důchodce (bez ohledu na to, zda pracuje či nikoli) a výše jeho důchodu nepřesáhla částku 4 000 Kč (6 000 Kč u manželské dvojice) f) sociálně potřebný důchodce – v tomto případě lze přispět i na náklady spojené s dopravou do lázní Výše příspěvku Výše dávky se liší podle toho, zda je o pracujícího nebo nepracujícího důchodce; u osob uvedených pod bodem a) může být dávka poskytnuta až do výše plné ceny poukazu. V případě osob uvedených pod bodem b) až do výše 60% poukazu. V případě osob uvedených pod bodem c) může být dávka přiznána až ve výši skutečných nákladů (výdaje na dopravu hromadnými dopravními prostředky, tj. např. vlak, autobus; nikoli taxi, osobní automobil). Počet není znám Překrytí, řetězení nároku Viz příspěvek na lázeňskou péči. Další komentáře, úskalí dávky Viz příspěvek na lázeňskou péči. Navrhovaná budoucnost Viz příspěvek na lázeňskou péči.
18
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na topnou naftu § 39 vyhlášky č. 182/1991 Sb. . Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je těžce zdravotně postižený občan, který je sociálně potřebný, má zavedeno vytápění bytu topnou naftou a vzhledem k jeho zdravotnímu stavu není možno na něm požadovat, aby přešel na jiný způsob vytápění. Zdravotní podmínka není jasně daná, zdravotní stav neposuzuje posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení. Výše příspěvku Až 3 000 Kč ročně . Počet není znám. Překrytí, řetězení nároku Vzhledem k tomu, že podmínkou pro poskytnutí dávky je sociální potřebnost, lze poskytnout dávku podle § 4 zákona o sociální potřebnosti a zvýšené náklady na vytápění (naftou) ve výši dávky sociální péče zohlednit. Další komentáře, úskalí dávky Dávka dále může být poskytnuta starým občanům, kteří jsou sociálně potřební a pro jejich vyšší věk na nich nelze požadovat změnu vytápění. Navrhovaná budoucnost Dávka může být zrušena. Jde o standardní výdaj (otop) a v případě jeho odůvodněného zvýšení není potřebná speciální dávka, ale standardní řešení v případě hmotné nouze.
19
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na zakoupení topných těles a dalších spotřebičů § 39 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je těžce zdravotně postižený občan, který je sociálně potřebný, má zavedeno vytápění bytu topnou naftou a jemuž jeho zdravotní stav (věk) umožňuje, aby si obstaral jiný způsob vytápění bytu. Zdravotní podmínka není jasně daná, zdravotní stav neposuzuje posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení. Výše příspěvku Jednorázově až 2 500 Kč ročně Překrytí, řetězení nároku Vzhledem k tomu, že podmínkou pro poskytnutí dávky je sociální potřebnost, lze poskytnout dávku podle § 4 zákona o sociální potřebnosti nebo § 32 vyhlášky č. 182/1991 Sb. U určitého okruhu osob se zdravotním postižením lze zavedení vhodného vytápění kompenzovat příspěvkem na úpravu bytu (§ 34). Další komentáře, úskalí dávky Dávka dále může být poskytnuta starým občanům, kteří jsou sociálně potřební. Jiným způsobem vytápění se rozumí vytápění v nižší ekonomickou náročností a stejnou, popř. jednodušší obsluhou. Navrhovaná budoucnost Dávka může být zrušena; event. nahrazena univerzální dávkou reagující na jednorázový mimořádný výdaj osoby v hmotné nouzi.
20
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na společné stravování § 48 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je těžce zdravotně postižený občan, který je sociálně potřebný. Zdravotní podmínka není jasně daná, zdravotní stav neposuzuje posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení. Výše příspěvku Až 12 Kč na jeden oběd; ve výjimečných případech může být příspěvek zvýšen až o 15%, tj. až 13,80 Kč na jeden oběd. Překrytí, řetězení nároku Vzhledem k tomu, že podmínkou pro poskytnutí dávky je sociální potřebnost, lze poskytnout dávku podle § 4 zákona o sociální potřebnosti a event. náklady stravování ve výši dávky sociální péče zohlednit. Další komentáře, úskalí dávky Dávka dále může být poskytnuta starým občanů, kteří jsou sociálně potřební. Navrhovaná budoucnost Dávka může být zrušena. Jde o výdaj, který by měl být event. kompenzován v dávce reagující na hmotnou nouzi.
21
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na úpravu bytu § 34 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad obce s rozšířenou působností Stručné podmínky nároku Obligatorní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je: a) občan s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (písm. a) až g) přílohy č. 5) b) občan úplně nebo prakticky nevidomý c) rodič nebo osoba, které bylo nezaopatřené dítě svěřeno do péče rozhodnutím příslušného orgánu; jde-li o nezaopatřené dítě starší 3 let, které má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí (písm. a) až g) přílohy č. 5) nebo je úplně nebo prakticky nevidomé d) neslyšící občan; rodič nebo osoba, které bylo dítě svěřeno do péče rozhodnutím příslušného orgánu, jde-li o neslyšící dítě (těchto osob se týká pouze úprava – instalace potřebné zvukové nebo světelné signalizace), a který užívá byt k trvalému bydlení. Podmínkou pro poskytnutí příspěvku je písemný závazek. Příspěvek na úpravu bytu se poskytne jen tehdy, zaváže-li se žadatel písemně předem, že příspěvek (zálohu) vyúčtuje do tří let od zahájení řízení, příspěvek (jeho poměrnou část) vrátí v případě, že byt vymění, prodá nebo dojde-li k jiné změně užívacího nebo vlastnického práva k bytu před uplynutím deseti let od jeho poskytnutí, plánované úpravy se neuskuteční v rozsahu podle schválené dokumentace a vyplacený příspěvek přesáhl 70 % skutečně vynaložených nákladů. Vrácení příspěvku nebo jeho poměrné části se nepožaduje, jestliže jeho výše nepřesáhla 5000 Kč, zemře občan nebo dítě, jehož rodiči byl poskytnut. Od vymáhání příspěvku je možno ve zřetele hodných případech upustit. Právní předpis demonstrativně vymezuje pojem úpravy bytu. Za úpravy bytu se považuje zejména: úprava přístupu do domu, garáže, k výtahu včetně schodů, k oknům a na balkón; úprava povrchu podlahy, ovládacích prvků domovní a bytové elektroinstalace, kuchyňské linky, popřípadě dalšího nábytku; rozšíření a úprava dveří; odstranění prahů; přizpůsobení koupelny a záchodu včetně vybavení vhodným sanitárním zařízením a lehce ovladatelnými bateriemi; instalace potřebné zvukové nebo světelné signalizace; zavedení vhodného vytápění; vybudování telefonního
22
vedení; stavební úpravy spojené s instalací výtahu. Rozsah úprav se posuzuje se zřetelem na závažnost a druh zdravotního postižení občana. Výše příspěvku Výše příspěvku na úpravu bytu se určuje se zřetelem na příjmy a majetkové poměry občana a jeho rodiny, a to až do výše 70 % prokázaných nákladů účtovaných fyzickými nebo právnickými osobami za materiál a práce spojené s nezbytnými výdaji, včetně projektových prací, nejvýše však a) 50 000 Kč nebo b) 100 000 Kč u příspěvku na stavební úpravy spojené s instalací výtahu, který je poskytován, protože nelze použít šikmou schodišťovou plošinu. Příspěvek na úpravu bytu je možno poskytnout i formou zálohy, nejvýše však ve výši 50 % předpokládané výše příspěvku. V roce 2003 byl poskytnut 1894 osobám, z toho 215 dětí. Překrytí, řetězení nároku Další komentáře, úskalí dávky S ohledem na podmínku užívání bytu k trvalému bydlení nelze příspěvek poskytnout na financování výstavby bytu (domu). Při výstavbě totiž žádné dodatečné zvýšené náklady nevznikají, protože stavbu lze projektovat a realizovat bezbariérově. Dávka je poskytována, i když existuje jiné řešení (přestěhování se v rámci nemovitosti, do bytu zvláštního určení apod.). Vznikají problémy úprav.
v případech, kdy vlastník nemovitosti nesouhlasí s provedením
Administrativně náročná dávka. Navrhovaná budoucnost Budoucnost dávky je problematická. Případná dávka by musela obsahovat „test jiného řešení“ (resp. nezbytnosti dávkového řešení). Primárně by měly být hledány jiné cesty. I v budoucnu lze očekávat problémy s tím, že vlastník nemovitosti nedá souhlas s její úpravou. Nic méně jistá možnost podpory individuální úpravy bytu by měla být zachována, např. jako jednorázový odůvodněný výdaj.
23
Název dávky, §, právní předpis Jednorázový příspěvek na opatření zvláštních pomůcek § 33 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad obce s rozšířenou působností Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je občan těžce zdravotně postižený (tělesně, zrakově nebo sluchově), který potřebuje pomůcku k odstranění, zmírnění nebo překonání následků postižení. Příspěvek se neposkytuje, pokud potřebnou pomůcku propůjčuje nebo plně hradí příslušná zdravotní pojišťovna (hradí-li částečně, přihlíží se k této skutečnosti při stanovení výše příspěvku). Podmínkou pro poskytnutí příspěvku je písemný závazek. Příspěvek lze poskytnout, jen zaváže-li se žadatel písemně předem, že vrátí příspěvek (poměrnou část) v případě, že a) zvláštní pomůcka, na jejíž opatření byl příspěvek poskytnut, přestane být před uplynutím 5 let ode dne vyplacení příspěvku jeho vlastnictvím, b) do 6 měsíců ode dne vyplacení nepoužije příspěvek na opatření zvláštní pomůcky, popř. použije jen část příspěvku. Příloha č. 4 vyhlášky uvádí demonstrativně pomůcky, na které lze poskytnout příspěvek. Pokud občan potřebuje pomůcku, která není uvedena v příloze č. 4, lze mu poskytnout příspěvek, a to za předpokladu, že úřad bude potřebnou pomůcku považovat za srovnatelnou. Tělesně postiženým občanům může být poskytnut příspěvek na pomůcky, které umožňují sebeobsluhu, samostatný pohyb nebo zachování zdravotního stavu, popř. na pomůcky na přípravu a realizaci pracovního uplatnění. Zrakově postiženým občanům lze poskytovat příspěvky na pomůcky, které jim umožňují získávat informace nebo styk s okolím prostřednictvím hmatových nebo sluchových vjemů nebo prostřednictvím zbytků zraku, popř. na pomůcky na přípravu a realizaci pracovního uplatnění. Sluchově postiženým občanům lze poskytovat příspěvky na pomůcky, které kompenzují ztrátu sluchu a přispívají k sociální adaptaci a jsou nezbytné ke styku s okolím.
24
Výše příspěvku Příspěvek se poskytuje ve výši, která umožňuje opatření pomůcky v základním provedení, čímž se rozumí takové provedení, které občanu plně vyhovuje a splňuje podmínky nejmenší ekonomické náročnosti. Současně příloha č. 4 u jednotlivých pomůcek uvádí maximální procentní výši z ceny pomůcky, v určitých případech ještě doplněna maximální cena v korunách. V roce 2002 byl příspěvek poskytnut 7,9 tis. osob, z toho 1.200 dětí, v roce 2003 7.000 osob, z toho 1,1 tis. dětí. Překrytí, řetězení nároku Problematické je rozdělení financování pomůcek a prostředků zdravotnické techniky (často malý rozdíl) mezi dva resorty – práce a sociálních věcí a zdravotnictví. Další komentáře, úskalí dávky Rychlý technický porok na jedné straně kompenzuje řadu postižení, zlepšuje kvalitu života osob se zdravotním postižením a umožňuje jejich sociální začlenění. Na druhou stranu jsou tyto technicky a technologicky náročné pomůcky drahé, nevhodné pro všechny osoby, rychle zaostávající apod. Posouzení vhodnosti pomůcky pro žadatele, posouzení srovnatelností pomůcek je pro pracovníky správních úřadů velmi obtížné (jen těžko mohou obsáhnout celé spektrum zdravotních postižení, pomůcek, technické i zdravotní aspekty apod.). Závazek sleduje vlastnictví pomůcky, nikoli její užívání. V případě, že občan pomůcku neužívá, není povinen příspěvek vrátit.
Navrhovaná budoucnost Převedení financování pomůcek do resortu zdravotnictví se pravděpodobně nepodaří zrealizovat (třebaže tento resort by mohl prostředky vynakládat racionálně, neboť disponuje větším know-how z této oblasti). Třecí plochy mezi resorty, mezi sociálním a léčebným zůstanou. V případě dávkového řešení je nezbytné ponechat fakultativní charakter dávky a precizněji vymezit podmínky včetně zainteresování státní lékařské posudkové služby. Možnou alternativou by bylo zapůjčování pomůcek, popř. alespoň pomůcek určitého typu, repasování (obdoba praxe u prostředků zdravotnické techniky).To by se ovšem mohlo týkat jen jednodušších pomůcek, zejm. pro tělesně postižené. U náročnějších pomůcek, např. výpočetní technika atd. by měl být preferován účel vzdělávání a pracovní uplatnění. Nově vzniká otázka zařazení osobního počítače jako pomůcky.
25
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na provoz motorového vozidla § 36 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad obce s rozšířenou působností Stručné podmínky nároku Obligatorní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je občan, který je držitelem motorového vozidla, a) jehož zdravotní postižení odůvodňuje přiznání mimořádných výhod II. nebo III. stupně, s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou, a který bude používat toto motorové vozidlo pro svou pravidelnou dopravu, b) který toto motorové vozidlo bude používat pro pravidelnou dopravu manžela (manželky), dítěte nebo jiné blízké osoby, jejichž zdravotní postižení odůvodňuje přiznání mimořádných výhod II. stupně, s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou, nebo III. stupně, nebo c) který je rodičem3 nezaopatřeného dítěte, které je léčeno na klinice fakultní nemocnice pro onemocnění zhoubným nádorem nebo hemoblastosou, a to v době nezbytného léčení akutní fáze onemocnění v tomto zdravotnickém zařízení podmínkou je, že se písemně předem zaváže, že vrátí poměrnou část vyplaceného příspěvku v případě, že přestane plnit podmínky pro přiznání příspěvku. Příspěvek lze z důvodu dopravy téže zdravotně postižené osoby poskytnout pouze jednomu držiteli vozidla (tomu, koho určí osoba, jež má být dopravována). Výše příspěvku Příspěvek se poskytuje na období kalendářního roku. Výše příspěvku činí: 3 920 Kč: pro občany, jejichž zdravotní postižení odůvodňuje přiznání mimořádných výhod III. stupně, a pro rodiče dítěte se zhoubným nádorem nebo hemoblastosou (v případě jednostopého vozidla) 9 124 Kč: pro občany, jejichž zdravotní postižení odůvodňuje přiznání mimořádných výhod III. stupně, a pro rodiče dítěte se zhoubným nádorem nebo hemoblastosou (v případě dvoustopého vozidla) Za rodiče se považuje pro účely tohoto příspěvku též občan, kterému bylo dítě svěřeno do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu
3
26
2 170 Kč: pro občany, jejichž zdravotní postižení odůvodňuje přiznání výhod II. stupně (u jednostopého vozidla) 5 624 Kč: pro občany, jejichž zdravotní postižení odůvodňuje přiznání výhod II. stupně (u dvoustopého vozidla).
mimořádných mimořádných
Pokud občan splňuje podmínky pro poskytování více příspěvků, snižuje se výše druhého a každého dalšího příspěvku (o 420 Kč, resp. 2 124 Kč). Jsou-li splněny podmínky pro přiznání příspěvku na provoz motorového vozidla až v průběhu kalendářního roku, výše příspěvku činí poměrnou část z uvedených částek. Občanu, který ze závažných důvodů ujede více než 9 000 km za kalendářní rok, se výše příspěvku vyplaceného v tomto kalendářním roce zvýší o 400 Kč (občané, jejichž zdravotní postižení odůvodňuje přiznání mimořádných výhod občany III. stupně a rodiče „dítěte se zhoubným nádorem“ nebo o 200 Kč (občané, jejichž zdravotní postižení odůvodňuje přiznání mimořádných výhod II. stupně, a to za každých dalších započatých 500 km. Za závažné důvody se považuje zejména doprava do zaměstnání, zdravotnického zařízení, dítěte do internátní školy nebo do ústavu sociální péče pro zdravotně postiženou mládež. V roce 2003 byl poskytnut 184 tis. osobám. Překrytí, řetězení nároku Mimořádné výhody – průkazy ZTP a ZTP/P odůvodňují řadu slev a úlev v hromadné dopravě. Nárok na speciální označení 01 – piktogram vozíčkáře, na základě kterého jsou osoby osvobozeny od hrazení poplatku za užití dálnic a rychlostních silnic (nemusí zakoupit dálniční nálepku), mají nárok na vyhrazené místo k parkování apod. Další komentáře, úskalí dávky Dávka je poskytována nezávisle na příjmu a majetkových poměrech žadatele a jeho rodiny (tj. i výrazně movitým osobám). Nejvíce žádostí je uplatňováno v měsíci lednu a únoru. Finanční prostředky v řadě případů neslouží k účelu dávky, ale ke zlepšení finanční situace v po-vánočním a ponovoročním období, do kterého se koncentruje řada výdajů. Zvyšující se počet oprávněných osob odráží růst cen benzinu. K velkému rozšíření oprávněných osob došlo v důsledku právní úpravy přijaté v roce 1997 (tzv. balíčky opatření; třebaže původně bylo úmyslem ušetřit výdaje ze státního rozpočtu). Těžko a benevolentně ověřovaná podmínka pravidelné dopravy zvyšuje počet oprávněných osob; není sledován účel dopravy (doprava do zaměstnání, dítěte do školy x vnuk několikrát do roka odveze babičku na hřbitov a k lékaři). V určitých případech dávka nahradila běžnou rodinnou solidaritu a nikoli skutečné vysoké náklady na zabezpečení pravidelného a nezbytného užívání vozidla osobou se zdravotním postižením. 27
Dávka je na jedné straně zneužívána, na straně druhé, tam, kde jde o pravidelné dojíždění do zaměstnání nebo školy, je nedostatečná. Navrhovaná budoucnost Dávku lze zrušit, neboť stejně jako v ostatních případech potřeba individuální dopravy by měla být řešena „komplexní integrovanou dopravní službou“. V případě zachování dávkového řešení by bylo nezbytné dávku lépe zacílit, zpřísnit podmínky a vypustit okruh rodičů dětí s onkologickým onemocněním (řeší se problém zdravotnictví). Podmínkou je reálná existence dostupné dopravy a možnost jejího využití.
28
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na zvýšené životní náklady § 42 vyhlášky č. 182/1991 Sb.. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Pověřený obecní úřad Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je: a) občan používající trvale ortopedické, kompenzační nebo jiné pomůcky, pokud mu v souvislosti s používáním těchto pomůcek vznikají zvýšené výdaje b) úplně nebo prakticky nevidomý občan, který je soustavně pracovně činný nebo se připravují na pracovní uplatnění soustavným výcvikem nebo studiem nebo který je poživatelem sirotčího důchodu (neposkytuje se úplně nebo prakticky nevidomému občanu, který je poživatelem invalidního důchodu). Výše příspěvku Výše dávky: a) v případě užívání pomůcek až 200 Kč měsíčně b) úplně nebo prakticky nevidomým 200 Kč měsíčně. V roce 2003 byl příspěvek poskytnut téměř 160 tis. osob, z toho 2,2 tis. dětí, v průměrné výši 162,-- Kč Překrytí, řetězení nároku Zvýšené odůvodněné výdaje jsou brány v úvahu rovněž při posuzování sociální potřebnosti a při rozhodování o výši dávky podle § 4 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů. Další komentáře, úskalí dávky S ohledem na fakultativní charakter dávky je zpravidla zkoumán příjem (nejednotná praxe). V řadě případů dávka přiznána (přiznávána) téměř automatiky bez zkoumání skutečných výdajů, které vznikají. Některé úřady si vytvořily interní pravidla – např. občan na vozíku X Kč, občan užívající francouzskou hůl Y Kč. Znamená to, že nezkoumaly individuální důsledky a skutečné výdaje, ale pouze rozdělily skupiny osob.
29
Navrhovaná budoucnost Dávka má sice logiku, ale postrádá reálnou hodnotu. Vyplácí se v průměru cca 160 Kč Při cca 160 tis. měsíčních výplat jde o administrativní gigant. Navrhuje se zrušit v souvislosti s valorizací důchodů. U sociálně potřebných je možné řešit v rámci dávek hmotné nouze.
30
Název dávky, §, právní předpis Jednorázový peněžitý příspěvek při odchodu z ústavní péče (mládež) § 41 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad (obec, v jejímž územním obvodu se zařízení nachází). Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je: a) svěřenec ústavu pro tělesně postiženou mládež, ústavu pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením a ústavu pro tělesně postiženou mládež s více vadami b) občan se změněnou pracovní schopností, který absolvoval přípravu pro pracovní uplatnění; jehož úspory nepřesahují 7000 Kč, nikdo k němu nemá vyživovací povinnost nebo ji neplní. Výše příspěvku Jednorázový peněžitý příspěvek může být poskytnut ve výši 7000 Kč (ve výjimečných případech až 15 000 Kč). Místo jednorázového peněžitého příspěvku mohou být poskytnuty věcné dávky. Pomoc je možno poskytnout již jeden měsíc před odchodem svěřence z příslušného zařízení. Překrytí, řetězení nároku V případě nezaopatřenosti, popř. těhotenství lze poskytnout jednorázovou peněžitou nebo věcnou dávku (§ 23). Další komentáře, úskalí dávky Dávka je určena k nákupu věcí každodenní potřeby a k vybavení domácnosti. Navrhovaná budoucnost Dávku možno nahradit „obecnou dávkou“ reagující na mimořádný výdaj, popř. zanechat v modifikované podobě. Je třeba zabezpečit potřeby těchto osob v rámci sociálních služeb.
31
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na úhradu bezbariérového bytu § 45 vyhlášky č. 182/1991 Sb.. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Pověřený obecní úřad Stručné podmínky nároku Obligatorní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je: a) občan s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (příloha č. 5), který užívá bezbariérový byt b) občan úplně nebo prakticky nevidomý, který užívá bezbariérový byt. Výše příspěvku Výše dávky činí 400 Kč měsíčně. V roce 2003 bylo poskytnuto 1.889 dávek, z toho 111 dětí. Překrytí, řetězení nároku V případě splnění podmínek sociální potřebnosti lze poskytnout dávku podle § 4 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů. U osob, kterým byly přiznány mimořádné výhody III. stupně se pro účely sociální potřebnosti zvyšuje částka životního minima, která se považuje za potřebnou k zabezpečení nezbytných nákladů na domácnost, o 600 Kč měsíčně. Další komentáře, úskalí dávky Historicky byla dávka určena pro uživatele bytů zvláštního určení. Tyto byty stavěné v 70. a 80.letech byly s ohledem na tehdejší praxi dražší („nadměrné metry“, speciální úpravy a vybavení). Od 90.let neexistuje prakticky rozdíl v nákladech mezi byty zvláštního určení a byty běžnými. Existuje tlak zástupců osob se zdravotním postižením dávku ponechat, rozšířit poskytování na všechny byty (dokonce i ty, které se staly „bezbariérovými“ za pomoci příspěvku na úpravu bytu).
32
Navrhovaná budoucnost Vzhledem k současné neprůkaznosti zvýšených nákladů by bylo vhodné dávku zrušit. V případě osob v hmotné nouzi bude existovat standardní řešení.
33
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na úhradu za užívání garáže § 45 odst. 2 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Pověřený obecní úřad Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je: a) občan s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (příloha č. 5), který užívá bezbariérový byt b) občan úplně nebo prakticky nevidomý, který užívá bezbariérový byt. Výše příspěvku až 200 Kč měsíčně. V roce 2003 609 dávek, z toho 38 dětí. Překrytí, řetězení nároku Viz příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu Další komentáře, úskalí dávky Viz příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu Navrhovaná budoucnost Budoucnost dávky je spjata s budoucností příspěvku na úhradu za užívání bezbariérového bytu. V případě existence dávky v modifikované podobě, bude nutné definovat okruh oprávněných osob s použitím koeficientu životního minima. Vzhledem k nákladům na administraci dávky (posílat každý měsíc méně než 200 Kč) bude též nutné zvážit převedení dávky mezi dávky jednorázové, popř. spojit výplatu do více měsíců apod.
34
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na zakoupení motorového vozidla § 35 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad obce s rozšířenou působností Stručné podmínky nároku Obligatorní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je: a) občan s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí (písm. a) až g) přílohy č. 5), který motorové vozidlo bude používat pro svou dopravu a který není umístěn k celoročnímu pobytu v ústavu sociální péče, popř. ve zdravotnickém nebo obdobném zařízení, je odkázán na individuální dopravu. b) rodič4 nezaopatřeného dítěte staršího tří let s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí (písm. a) až g) přílohy č. 5), úplně nebo prakticky nevidomé nebo mentálně postižené, jehož mentální postižení odůvodňuje přiznání mimořádných výhod III. stupně; a rodič bude motorové vozidlo používat pro dopravu tohoto dítěte. Pokud je dítě umístěno k celoročnímu pobytu v ústavu sociální péče, popř. ve zdravotnickém nebo obdobném zařízení, je dále podmínkou, že rodič dítě pravidelně navštěvuje. Příspěvek může být poskytnut jen jedné oprávněné osobě. Podmínkou pro poskytnutí příspěvku je písemný závazek. Příspěvek se poskytne, zaváže-li se žadatel písemně předem, že vrátí vyplacený příspěvek nebo jeho poměrnou část v případě, že a) motorové vozidlo, na jehož zakoupení, příspěvek použije, přestane být před uplynutím pěti let ode dne vyplacení příspěvku jeho vlastnictvím, b) motorové vozidlo přestane být před uplynutím pěti let ode dne vyplacení příspěvku používáno pro jeho dopravu nebo pro dopravu nezaopatřeného dítěte, c) do dvou měsíců ode dne vyplacení příspěvku nepřestane být vlastníkem původního motorového vozidla, s výjimkou jednostopého motorového vozidla; za původní motorové vozidlo se nepovažuje motorové vozidlo, na jehož zakoupení je podána žádost o příspěvek, nebo d) do šesti měsíců ode dne vyplacení nepoužije příspěvek na zakoupení motorového vozidla.
Za rodiče se považuje též osoba, které bylo dítě svěřeno do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
4
35
Příspěvek lze poskytnout opětovně nejdříve po uplynutí pěti let ode dne vyplacení předchozího příspěvku.Vrátí-li žadatel příspěvek (jeho poměrnou část) nebo bylo od vymáhání příspěvku upuštěno (§ 35 odst.7), podmínka uplynutí pěti let neplatí. Jednou v období deseti let po sobě jdoucích lze výjimečně poskytnout příspěvek před uplynutím pěti let ode dne vyplacení příspěvku, dojde-li k poškození, zničení nebo odcizení vozidla, na které byl příspěvek poskytnut, a je-li prokázáno, že žadatel toto poškození, zničení nebo odcizení vozidla nezavinil. Podmínkou pro poskytnutí příspěvku na zakoupení motorového vozidla v případě odcizení je, že odcizené motorové vozidlo bylo pro případ odcizení pojištěno. Pro stanovení výše „mimořádného“ příspěvku neplatí limit 200 000 Kč. Výše příspěvku Výše příspěvku na zakoupení motorového vozidla činí nejvýše 100 000 Kč a určí se zejména s ohledem na majetkové poměry žadatele a osob považovaných podle zákona o důchodovém pojištění za osoby jemu blízké, které s ním žijí v domácnosti. Dikce zejména umožňuje správním orgánům přihlédnout dále např. k četnosti dopravy, jejímu účelu, zda bude vozidlo využíváno rovněž členy rodiny (popř. zejména členy rodiny) apod. Součet příspěvků na zakoupení motorového vozidla, celkovou opravu motorového vozidla a zvláštní úpravu motorového vozidla nesmí v období deseti let po sobě jdoucích přesáhnout částku 200 000 Kč. Od vyplacených částek se při určování součtu podle věty první odečítají částky, které žadatel vrátil. V roce 2003 poskytnuto celkem 5811 příspěvků, ž toho 1610 dětí. Využití pětiletého cyklu se týká cca 30 tis. osob. Překrytí, řetězení nároku Výhody ve veřejné hromadné dopravě vyplývají z průkazů TP, ZTP a ZTP/P. Speciální označení 01 umožňuje bezplatné užití dálnic a rychlostních silnic, užití vyhrazených míst k parkování. Osoby, kterým byl poskytnut příspěvek, mají možnost požádat o vrácení daně z přidané hodnoty (žádost se podává u finančního úřadu); současně je u těchto osob možnost poskytnout bezúročnou půjčku (až 40 000 Kč - § 57 a násl.). Dosavadní možnost odečíst DPH při nákupu osobního automobilu pro TZPO zanikne k 31.12.2006. Další komentáře, úskalí dávky Poskytnutí dávky není omezeno věkem (horní limit), od určitého věku dávka reaguje spíše na přirozený důsledek stárnutí. Ze statistických ukazatelů a praxe vyplývá, že pouze cca 15% osob, kterým byl přiznán příspěvek na zakoupení motorového vozidla, samo řídí. Ostatní osoby jsou dopravovány (jinými slovy využívají dopravní službu, i když poskytovanou členem rodiny). Vozidlo je velmi často (v řadě případů především) využíváno širší rodinou.
36
Řada osob nedisponuje dostatečnými finančními prostředky na zakoupení vozidla v odpovídajícím technickém stavu, ale především na jeho provoz včetně oprav apod. Přesto však dává přednost poskytnutí této dávky před jiným řešením. Velká skupina osob neuzavírá pojistnou smlouvu pro případ odcizení. V případě odcizení vozidla (relativně časté i u vozidel s piktogramem vozíčkáře) se tyto osoby dostávají do velmi problematické situace (vzniká povinnost vrátit poměrnou část příspěvku apod.). Navrhovaná budoucnost Dávku je možné zrušit, protože potřeba individuální dopravy by měla být řešena „dopravními službami“. Mobilitu osob se zdravotním postižením nelze spojovat s vlastnictvím vozidla, ale s možností využívat nejširší spektrum dopravních služeb. Při ponechání je třeba limitovat věkem.
37
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla § 35 č. 182/1991 Sb.. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad obce s rozšířenou působností Stručné podmínky nároku Obligatorní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je: c) občan s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí (písm. a) až g) přílohy č. 5), který motorové vozidlo bude používat pro svou dopravu a který není umístěn k celoročnímu pobytu v ústavu sociální péče, popř. ve zdravotnickém nebo obdobném zařízení a je odkázán na individuální dopravu. d) rodič5 nezaopatřeného dítěte staršího tří let s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí (písm. a) až g) přílohy č. 5), úplně nebo prakticky nevidomé nebo mentálně postižené, jehož mentální postižení odůvodňuje přiznání mimořádných výhod III. stupně; a rodič bude motorové vozidlo používat pro dopravu tohoto dítěte. Pokud je dítě umístěno k celoročnímu pobytu v ústavu sociální péče, popř. ve zdravotnickém nebo obdobném zařízení, je dále podmínkou, že rodič dítě pravidelně navštěvuje. Příspěvek může být poskytnut jen jedné oprávněné osobě, tj. jednomu z rodičů. Podmínkou pro poskytnutí příspěvku je písemný závazek. Příspěvek se poskytne, zaváže-li se žadatel písemně předem, že vrátí vyplacený příspěvek nebo jeho poměrnou část v případě, že a) motorové vozidlo, na jehož opravu příspěvek použije, přestane být před uplynutím pěti let ode dne vyplacení příspěvku jeho vlastnictvím, b) motorové vozidlo přestane být před uplynutím pěti let ode dne vyplacení příspěvku používáno pro jeho dopravu nebo pro dopravu nezaopatřeného dítěte, c) do dvou měsíců ode dne vyplacení příspěvku nepřestane být vlastníkem původního motorového vozidla, s výjimkou jednostopého motorového vozidla; za původní motorové vozidlo se nepovažuje motorové vozidlo, na jehož celkovou opravu je podána žádost o příspěvek, nebo d) do šesti měsíců ode dne vyplacení nepoužije příspěvek na opravu motorového vozidla.
Za rodiče se považuje také osoba, které bylo dítě svěřeno do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
5
38
Příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla lze poskytnout opětovně nejdříve po uplynutí pěti let ode dne vyplacení předchozího příspěvku na zakoupení nebo celkovou opravu motorového vozidla. Pokud žadatel vrátil příspěvek nebo jeho poměrnou část nebo bylo od vymáhání příspěvku upuštěno (§ 35 odst. 7), podmínka uplynutí pěti let neplatí. Jednou v období deseti let po sobě jdoucích lze výjimečně poskytnout příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla před uplynutím pěti let ode dne vyplacení příspěvku, dojde-li k poškození, zničení nebo odcizení vozidla, na které byl příspěvek poskytnut, a je-li prokázáno, že žadatel toto poškození, zničení nebo odcizení vozidla nezavinil. V případě žádosti o příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla musí být též prokázáno, že je taková oprava nevyhnutelná. Zničením se rozumí takový stav, kdy motorové vozidlo nelze opravit za cenu nižší, než je obvyklá pořizovací cena motorového vozidla stejného typu a stáří v době podání žádosti o příspěvek. Pro stanovení výše „mimořádného příspěvku“ neplatí limit 200 000 Kč. Výše příspěvku Výše příspěvku činí maximálně 60 000 Kč a určí se zejména s ohledem na majetkové poměry žadatele a osob považovaných podle zákona o důchodovém pojištění za osoby jemu blízké, které s ním žijí v domácnosti (limit 200 000 Kč pro součet příspěvků na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu v období 10 let). V roce 2003 154 příspěvků, z toho 23 dětí. Překrytí, řetězení nároku Pomoc by bylo možno poskytnout podle § 32 vyhlášky č.182/1991 Sb., popř. podle § 23. Další komentáře, úskalí dávky Klesá zájem o poskytnutí této dávky, občané mají spíše zájem o zakoupení „nového jiného“ vozidla a poskytnutí příspěvku na zakoupení motorového vozidla. Navrhovaná budoucnost V kontextu širších změn v oblasti dávek reagujících na potřebu individuální dopravy osoby se zdravotním postižením a preference využívání dopravních služeb, je možné dávku zrušit.
39
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na úhradu nákladů spojených se zácvikem pro používání pomůcek § 33 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad obce s rozšířenou působností Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je těžce zdravotně postižený občan (sluchově, tělesně, zrakově), který potřebuje pomůcku k odstranění, zmírnění nebo překonání následků postižení, a pro používání pomůcky je potřebné zacvičení. Výše příspěvku Až do plné výše prokázaných nákladů. Překrytí, řetězení nároku Další komentáře, úskalí dávky Nedostatečně propracované podmínky, za kterých lze dávku poskytnout. Z praxe málo informací o poskytování této dávky. Zpravidla přiznávána v souvislosti s pomůckami pro osoby se zrakovým postižením. Navrhovaná budoucnost Budoucnost dávky úzce souvisí s celkovým řešením problematiky financování pomůcek.
40
Název dávky, §, právní předpis Jednorázové peněžité dávky § 32 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je: a) těžce zdravotně postižený občan, který je sociálně potřebný, a to na úhradu mimořádných nutných nákladů, které nemůže uhradit ze svých běžných příjmů. b) těžce zdravotně postižený občan, který je umístěn v ústavu sociální péče, psychiatrické léčebně nebo léčebně pro dlouhodobě nemocné, na úhradu závazků krátkodobé povahy, které nemůže uhradit ze svých prostředků. Výše příspěvku Výše dávky, její limit ani způsob jejího stanovení nejsou dány. Výše je značně ovlivněna „výši“ konkrétního mimořádného nákladu. Překrytí, řetězení nároku V případě rodičů nezaopatřených dětí, těhotných žen a nezaopatřených dětí je možno poskytnout peněžitou dávku podle § 23 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Další komentáře, úskalí dávky Dávka umožňuje reagovat na variabilitu individuálních životních situací občanů. Zdravotní podmínka není příliš propracována, zdravotní stav není posuzován posudkovým lékařem okresní správy sociálního zabezpečení. Navrhovaná budoucnost Praxe potvrzuje vhodnost existence „obecné, fakultativní, dávky“ reagující na mimořádnou situaci spojenou se zvýšeným výdajem. Dávka by měla v budoucnosti existovat nezacíleně – obecně na osoby v hmotné nouzi (nikoli staré, osoby se zdravotním postižením atd.).
41
Název dávky, §, právní předpis Jednorázové věcné dávky § 32 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad Stručné podmínky nároku Fakultativní dávka sociální péče. Oprávněnou osobou je sociálně potřebný těžce zdravotně postižený občan. Dávka slouží k uspokojování jeho běžných životních potřeb, které si pro svůj zdravotní stav, věk nebo osamělost nemůže zabezpečit sám. Výše příspěvku Výši dávky právní předpis nestanoví, nespecifikuje ani postup jejího stanovení. Překrytí, řetězení nároku Viz jednorázové peněžité dávky. Další komentáře, úskalí dávky Zdravotní podmínka není příliš propracována, zdravotní stav neposuzuje posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení. Za věcné dávky se považuje zabezpečení namáhavějších pracovních úkonů nutných k provozu a údržbě domácnosti nebo jejich úhradu, popřípadě poskytnutí předmětů k uspokojování životních potřeb. V určitých případech je věcná pomoc vhodnější (nikoli jako sankce, ale pozitivum – např. věc je nedostupná na trhu, občan nemá dostatek schopností si ji zajistit, věc lépe plní účel pomoci apod. ). Navrhovaná budoucnost Viz jednorázové peněžité dávky.
42
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek na rekreaci dětí důchodce § 28 vyhlášky č. 182/1991 Sb.. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Pověřený obecní úřad Stručné podmínky nároku Oprávněnou osobou je: - sociálně potřebný důchodce (na vlastní (osvojené) dítě a dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů ve věku do skončení povinné školní docházky příspěvek na rekreaci). Podmínkou je, že nelze příspěvek poskytnout ze zaměstnání důchodce nebo druhého rodiče dítěte - důchodce (podmínka sociální potřebnosti se nevyžaduje), pokud jeho rodina má zvýšené životní náklady v důsledku déletrvající nemoci nebo invalidity některého z členů rodiny nebo jestliže důchodce je účastníkem odboje, popř. z jiných vážných důvodů. Výše dávky Příspěvek na rekreaci dítěte činí 80 % celkových nákladů za rekreaci dítěte; výjimečně může být přiznán až do výše celkových nákladů na rekreaci dítěte. Překrytí, řetězení nároku Pomoc lze poskytnout rovněž ve formě jednorázové peněžité dávky podle § 23 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Další komentáře, úskalí dávky
Navrhovaná budoucnost Jedná se o dávku jako pozůstatek dělení pomoci podle cílové skupiny. Navrhuje se zrušení dávky a existenci obecné pomoci při úhradě mimořádného výdaje rodiny s nezaopatřenými dětmi.
43
Název dávky, §, právní předpis Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu § 80 a násl. zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů V roce 2002 bylo poskytnuto 40,4 tis. příspěvků, z toho při péči o děti 15,4 tis. příspěvků. V roce 2003 došlo k poklesu na 37,9 tis., z toho 9857 dětí. Pilíř Sociální péče Kompetentní orgán Pověřený obecní úřad Stručné podmínky nároku Obligatorní dávka sociální péče Oprávněnou osobou je: a) občan pečující osobně, celodenně a řádně o blízkou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let a je částečně bezmocná. Příspěvek náleží též občanovi, který pečuje o jinou než blízkou osobu, pokud spolu žijí v domácnosti. b) rodiči nebo prarodič, popř. jiný občan, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pečující osobně, celodenně a řádně o nezletilé dítě starší jednoho roku, které je podle zvláštního předpisu dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Přiznáním příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu zaniká nárok na poskytování rodičovského příspěvku a odměny pěstouna. Nárok na příspěvek nemá poživatel plného invalidního důchodu, starobního důchodu, vdovského nebo vdoveckého důchodu, jestliže výše jeho důchodu (popř. souběhu důchodů) přesahuje výši příspěvku. Zákon o sociálním zabezpečení stanoví situace, v nichž se podmínka celodenní a řádné péče považuje za splněnou. Tyto situace jsou jak na straně osoby pečující, tak osoby, o níž je pečováno6.
Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou: a) je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích nebo mateřské škole, popř. v obdobném zařízení, a to po dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, b) je-li dítě umístěno v přípravném stupni pomocné školy či obdobném zařízení, a to po dobu školní výuky a dalších školních činností podporujících komplexní rehabilitaci, c) jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, a to po dobu školní výuky a dalších školních činností podporujících komplexní rehabilitaci, d) jde-li o dítě do 18 let věku, které se připravuje na budoucí povolání studiem na střední škole nebo přípravou v učilišti nebo ve speciální škole, a to po dobu školní výuky a dalších školních činností podporujících komplexní rehabilitaci,
6
44
Nárok na příspěvek je zachován i při výdělkem omezené pracovní aktivitě osoby pečující. Příjem osoby, o níž je pečováno, se nesleduje. Vykonává-li občan pečující výdělečnou činnost, která zakládá účast na nemocenském pojištění (péči), má nárok na výplatu příspěvku, jen pokud příjem z této výdělečné činnosti nepřesáhne v kalendářním měsíci po odpočtu daně z příjmů fyzických osob, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění 1,5násobek částky životního minima, která se považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (Do příjmu se započítávají dávky nemocenského pojištění (péče) z této činnosti, a to v kalendářním měsíci, v němž byly plátcem zaúčtovány; nezapočítává se náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou.). Vykonává-li občan pečující výdělečnou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná, a) vyplácí se příspěvek zálohově v kalendářním měsíci, v němž podle sdělení občana byl jeho příjem, včetně dávek nemocenského pojištění, které byly v tomto měsíci jejich plátcem zaúčtovány, nižší než 1,5násobek částky životního minima, která se považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana, b) je nárok na výplatu příspěvku v kalendářním měsíci spadajícím do období v kalendářním roce po vydání rozhodnutí o stanovení daně paušální částkou podle § 7a zákona o daních z příjmů, v němž je součet jedné dvanáctiny předpokládaných příjmů, jde-li o příjem, ze kterého byla v kalendářním roce stanovena uvedená paušální daň, a dávek nemocenského pojištění, které byly v tomto měsíci jejich plátcem zaúčtovány, nižší než 1,5násobek částky životního minima, která se považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana na osobní potřeby občana; občan je povinen oznámit plátci příspěvku do osmi dnů vydání rozhodnutí o stanovení daně paušální částkou. Příjmem se rozumí příjem osoby samostatně výdělečně činné po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, přičemž, jde-li o příjem podléhající dani z příjmů stanovené paušální částkou, považují se za výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení předpokládané výdaje, po odpočtu dalších výdajů odpočítávaných z takových příjmů podle zákona o daních z příjmů, po odpočtu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů, a po odpočtu daně z příjmů připadající na tyto příjmy. e) jde-li o dítě do 18 let věku, které je umístěno v zařízení pro děti, které byly osvobozeny od povinné školní docházky, a to po dobu, která nepřevyšuje šest hodin denně, f) jde-li o osobu starší 18 let převážně nebo úplně bezmocnou, která navštěvuje odpovídající zařízení, a to po dobu, která nepřevyšuje šest hodin denně, g) jde-li o osobu starší 18 let převážně nebo úplně bezmocnou, která se soustavně připravuje na budoucí povolání, a to po dobu výuky a dalších činností podporujících komplexní rehabilitaci, h) jde-li o dítě do 18 let věku vyžadující mimořádnou péči nebo o osobu starší 18 let převážně nebo úplně bezmocnou a jsou-li poskytovány služby podporující komplexní rehabilitaci v domácím prostředí, nejvýše však v rozsahu šesti hodin denně. Podmínka celodenní péče se též považuje za splněnou, jestliže občan pečující o blízkou nebo jinou osobu zabezpečil péči o tuto osobu jinou zletilou osobou v době a) vyřizování nezbytných osobních záležitostí, b) vykonávání výdělečné činnosti uvedené v § 83 zákona o sociálním zabezpečení.
45
Vyplácel-li se příspěvek při samostatné výdělečné činnosti občana zálohově, provede se v kalendářním roce následujícím po uplynutí zdaňovacího období podle zákona o daních z příjmů zúčtování příspěvku, a to tak, že se znovu posoudí nárok na výplatu příspěvku za jednotlivé kalendářní měsíce. Výplata příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu nenáleží za kalendářní měsíc, v němž dojde u občana k souběhu výdělečné činnosti „závislé“ a samostatně výdělečně činné; příspěvek nenáleží za kalendářní měsíc, dojde-li v něm k souběhu výdělečné činnosti („závislé“ i samostatně výdělečně činné) s výplatou důchodu z důchodového pojištění7 . Výše dávky Měsíční výše dávky činí 1,6násobku částky životního minima, která se považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb, pokud pečuje o jednu osobu, nebo 2,75násobku této částky, jestliže pečuje o dvě nebo více osob. V případě, že výše jeho důchodu8 (popř. souběhu důchodů) je nižší než příspěvek, náleží tomuto občanu rozdíl mezi výší jeho důchodu a výší příspěvku. Překrytí, řetězení nároku Částečně s některými úkony pečovatelské služby. Další komentáře, úskalí dávky Dávka je poskytována bez ohledu na majetkové poměry žadatele, jeho rodiny i osoby, o níž je pečováno. Příjem se zkoumá pouze u osoby, která pečuje (existují silné tlaky na zrušení limitu výdělku). Blízké osoby a bezmocnost se posuzují podle zákona o důchodovém pojištění. Soustavným změkčováním podmínek, za kterých je dávka poskytována došlo k situaci, kdy příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu poskytovaný z důvodu péče o nezl. dítě starší 1 roku, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, bude nezbytné považovat za rodinnou dávku podléhající Nařízení č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a Nařízení č. 574/72 stanovující postup provádění Nařízení č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství. Dávka tak bude „exportována“ do ostatních členských zemí EU. Dítě, o něž je pečováno, může žít v jiném členském státě EU, přesto však bude dávka poskytována podle české národní úpravy. Podmínka osobní, celodenní a řádné péče je těžko ověřitelná. V souvislosti s rozšířením situací, v nichž je tato podmínka považována za splněnou, dávka postrádá logiku a smysl.
7 8
starobní, částečný invalidní, plný invalidní, vdovský, vdovecký, sirotčí. starobní, plní invalidní, vdovský a vdovecký
46
Navrhovaná budoucnost Dávku je třeba zásadním způsobem změnit. Při konstrukci nového dávkového řešení (bude-li existovat) se doporučuje opuštění konceptu „dávky za péči“ a především podmínky stanovit po důkladném zvážení závazků plynoucích z Nařízení. Dávka by měla být převedena do systému financování sociálních služeb.
47
Mimo rámec dávek sociální péče stojí mimořádné výhody a bezúročné půjčky (nejde o dávku ani službu sociální péče). Název, §, právní předpis Mimořádné výhody § 86 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; § 31 vyhlášky č.182/1991 Sb. I. stupeň 29839 z toho 674 dětí do 18 let II. stupeň 171594, z toho 3145 dětí do 18 let III. stupeň 59210, z toho 9938 dětí do 18 let Pilíř sociální ochrany Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad obce s rozšířenou působností Stručné podmínky nároku Občanům starším jednoho roku s těžkým zdravotním postižením, uvedeným v příloze č. 29, které podstatně omezuje jejich pohybovou nebo orientační schopnost, se 9
Zdravotní postižení odůvodňující poskytování mimořádných výhod
Mimořádné výhody I. stupně se přiznávají zejména v těchto případech postižení: a) ztráta úchopové schopnosti nebo podstatné funkční omezení horní končetiny (např. na podkladě anatomické ztráty, ochrnutí, mízního edému), b) anatomická ztráta jedné dolní končetiny od kloubu Lisfrankova (art. metatarso-tarsální) výše, c) podstatné funkční omezení jedné dolní končetiny (např. na podkladě těžké parézy), d) zkrácení jedné dolní končetiny přesahující 5 cm, e) pakloub kosti holenní, f) ztuhlost kolenního nebo kyčelního kloubu, g) stav po implantaci endoprotézy kyčelního nebo kolenního kloubu s dobrou nebo mírně porušenou funkcí operované končetiny, h) postižení cév dolní končetiny s těžkými trofickými změnami a se závažnou poruchou krevního oběhu, příp. varikosní komplex obou dolních končetin s obdobným postižením, ch) záchvatová onemocnění spojená se ztrátou vědomí dostavující se alespoň několikrát měsíčně. Mimořádné výhody II. stupně se přiznávají zejména v těchto případech postižení: a) vrozené nebo získané defekty odpovídající stavům po amputaci v obou bércích nebo (u jednostranného postižení) v kloubu kolenním a výše, b) funkční ztráta jedné dolní končetiny, např. na podkladě úplného ochrnutí (plegie) této končetiny, c) současné amputační ztráty podstatných částí jedné dolní a horní končetiny, d) těžší funkčně významné parézy dvou končetin, e) pakloub stehenní kosti, f) stav po implantaci endoprotézy kyčelního nebo kolenního kloubu s výrazně porušenou funkcí operované končetiny, g) stavy po úrazech nebo nemocech páteře s následnými těžkými poruchami hybnosti, h) těžké obliterace cév dolních končetin s výrazným trofickým postižením a s výrazným funkčním postižením hybnosti, ch) těžké kyfoskoliózy spojené s kardiopulmonální nedostatečností,
48
podle druhu a stupně postižení poskytují mimořádné výhody I., II. nebo III. stupně podle přílohy č. 3. Zdravotní stav posuzuje posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení. Příloha č. 2 uvádí demonstrativně postižení, která odůvodňují přiznání mimořádných výhod. Postižení v příloze neuvedená jsou srovnávána z funkčního hlediska. Překrytí, řetězení nároku, další komentáře Po vydání rozhodnutí o přiznání mimořádných výhod a zaplacení správního poplatku vydá úřad průkaz (I., II. nebo III. stupně). Příloha č. 3: Mimořádné výhody pro těžce zdravotně postižené občany 1. Mimořádné výhody I. stupně (průkaz TP): a) nárok na vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob kromě autobusů a vlaků, v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky, b) nárok na přednost při osobním projednávání jejich záležitostí, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání; za osobní projednávání záležitostí se nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních. 2. Mimořádné výhody II. stupně (průkaz ZTP): a) výhody uvedené v bodu 1, b) nárok na bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob (tramvajemi, trolejbusy, autobusy, metrem), c) sleva 75 % jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě a 62 % sleva v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy. 3. Mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P): a) výhody uvedené v bodech 1 a 2, b) nárok na bezplatnou dopravu průvodce veřejnými hromadnými dopravními prostředky v pravidelné vnitrostátní osobní hromadné dopravě i) vady a nemoci srdce s prokázanou chronickou oběhovou nedostatečností trvající i při zavedené léčbě, j) objektivně prokázaná dechová nedostatečnost těžkého stupně, k) pokročilá stadia Bechtěrevovy nemoci (počínaje IV. stadiem), l) úplná nebo praktická hluchota, m) chronické vady a nemoci interního charakteru trvale značně ztěžující pohybovou schopnost. Mimořádné výhody III. stupně se přiznávají zejména v těchto případech postižení: a) anatomická nebo funkční ztráta dvou končetin, b) současné ztuhnutí páteře i velkých kloubů v konečném stadiu Bechtěrevovy nemoci, c) závažné mentální postižení stupně imbecility nebo idiocie, d) úplná nebo praktická slepota obou očí, e) úplná nebo praktická hluchota u dětí do skončení docházky do základní školy, f) trvalé nebo dlouhodobé těžké multiorgánové selhávání, pokud podstatně omezuje pohybové nebo orientační schopnosti občana. U nemocí a vad neuvedených v této příloze, pokud podstatně omezují pohybovou nebo orientační schopnost, se funkční postižení porovnává s indikacemi uvedenými v bodech 1 až 3.
49
c) u úplně nebo prakticky nevidomých nárok na bezplatnou přepravu vodícího psa, pokud je nedoprovází průvodce. 4. Dále může být držitelům průkazů ZTP a ZTP/P poskytnuta sleva poloviny vstupného na divadelní a filmová představení, koncerty a jiné kulturní a sportovní podniky. Při poskytování slevy držitelům průkazu ZTP/P se poskytne sleva poloviny vstupného i jejich průvodci. V důsledku přiznání mimořádných výhod vzniká nárok na uplatnění řady slev, úlev, osvobození od poplatků. Jde např. o následující „výhody“: -
-
-
Občan, kterému byly z důvodu úplné nebo praktické hluchoty přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně, má nárok na bezplatné poskytnutí tlumočnické služby formou pečovatelské služby při návštěvě lékaře, vyřizování úředních záležitostí a při zajišťování dalších nezbytných potřeb (nejvýše 24 hodiny za kalendářní rok). Zvýšení částky životního minima, která se považuje za potřebnou k zabezpečení nákladů na domácnost, o 600 Kč měsíčně (pro účely sociální potřebnosti). Větší sazby, o které se snižuje základ pro daň z příjmu. Osvobození od daně ze staveb u obytných domů ve vlastnictví fyzické osoby, která pobírá dávku sociální péče a je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P (obdobně u staveb pro individuální rekreaci). Držitelé průkazu ZTP/P neplatí poplatek za psa, který je užíván k jeho doprovázení nebo ochraně. Osvobození od některých správních poplatků – např. při stavebním řízení. Bezplatné užívání dálnic a rychlostních silnic Označení vozidla speciálním symbolem – možnost parkování na vyhrazených místech apod.
Budoucnost Uvažuje se o zrušení průkazů. Pro dávkové řešení nebudou potřebné, tudíž by je využívaly pouze ostatní resorty, není tedy důvod pro to, aby je stanovil resort práce a sociálních věcí. Současné řešení umožňuje překrývání a duplicitní čerpání.
50
Název, §, právní předpis Bezúročné půjčky § 57 a násl. vyhlášky č. 182/1991 Sb. Pilíř sociální ochrany Sociální péče Kompetentní orgán Obecní úřad obce s rozšířenu působností Stručné podmínky nároku Fakultativní pomoc. Oprávněnou osobou je občan, který se nachází v nepříznivé životní situaci, kterou může pomocí půjčky překonat. Podmínkou je, že nemůže půjčku získat jinak. Výše pomoci Půjčka v hotovosti nebo účelově vázaná může být poskytnuta až ve výši 20 000 Kč. V případě osob, kterým byl přiznán příspěvek na zakoupení motorového vozidla, lze poskytnout půjčku až ve výši 40 000 Kč. Překrytí, řetězení nároku Další komentáře, úskalí dávky Malá ochota úřadů půjčky poskytovat, zejména pro občany jiných obcí. Půjčka není financována ze státního rozpočtu jako dávky sociální péče. Odůvodněnost potřeby poskytnout půjčku a řešit tak přechodnou nepříznivou situaci občana vidí úřady zpravidla jen u osob se zdravotním postižením (v souvislosti se zakoupení motorového vozidla). Sociální potřebnost není zkoumána. Příjem musí být „nízký“, avšak takový aby umožňoval (zaručoval) možnost splácení. Nedostatečně propracované mechanismy. Budoucnost Možnost poskytnutí vratné pomoci by měla být zachována (konkrétní forma není rozhodující, rozhodující je „vratnost“) a dále rozvíjena.
51
Dávky sociální péče poskytované podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon o sociální potřebnosti upravuje podmínky, za kterých je občan (společně posuzované osoby) považován za sociálně potřebného a podmínky pro přiznání dávek sociální péče poskytovaných podle tohoto zákona (dávky podle § 4 – jednorázové x opakující se, peněžité x věcné; příspěvek na výživu dítěte a dávky sociální péče v mimořádných případech). Dávky sociální péče poskytované podle zákona o sociální potřebnosti jsou nepříspěvkovými dávkami, které nejsou primárně určeny osobám se zdravotním postižením, v rámci posuzování sociální potřebnosti však mají osoby se zdravotním postižením určité odlišné (měkčí) podmínky. Speciální postavení osob se zdravotním postižením v zákoně o sociální potřebnosti je v následujícím textu pro větší přehlednost zvýrazněno. Úvodní ustanovení zákona o sociální potřebnosti stanoví, že občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem10 a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním. Další ustanovení stanoví konkrétnější podmínky, popř. výjimky. Zákon o sociální potřebnosti uvádí mimo jiné, co se rozumí zvýšením příjmu vlastním přičiněním. Jde o: a) vlastní práci b) řádné uplatnění zákonných nároků a pohledávek, zejména nároku na dávky nemocenského pojištění (péče), dávky důchodového pojištění (zabezpečení), dávky státní sociální podpory, výživné a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce podle zákona o rodině a uplatněním nároků z pracovních nebo obdobných vztahů. Uplatnění zákonných nároků a pohledávek příslušný orgán nevyžaduje v případech, kdy je zřejmé, že uplatnění by nebylo úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud nepovažuje za možné je po občanu spravedlivě žádat, c) prodej nebo jiné využití vlastního majetku. Jednou z podmínek sociální potřebnosti je využití majetku (prodej nebo jiné využití). Prodej nebo jiné využití vlastního majetku se nevyžaduje mimo jiné: -
u kompenzačních a technických pomůcek osob s těžkým zdravotním postižením, poskytnutých podle zvláštního právního předpisu11 u úprav a vybavení, na jejichž pořízení byl poskytnut příspěvek podle zvláštního právního předpisu u motorového vozidla, na jehož zakoupení, celkovou opravu nebo zvláštní úpravu byl poskytnut příspěvek podle zvláštního právního předpisu
zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
10 11
52
-
u motorového vozidla, na jehož provoz pobírá osoba oprávněná nebo osoba společně posuzovaná příspěvek na provoz motorového vozidla podle zvláštního právního předpisu.
Orgán příslušný k rozhodování o poskytování dávek sociální péče je oprávněn posoudit, zda nakládání s majetkem (mimo majetek přímo vyloučený) není pro občana spojeno s nepřiměřenou tvrdostí a takové zvýšení příjmu vlastním přičiněním nevyžadovat. Jednou ze základních možností jak zvýšit příjem, je vlastní práce. Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti u a) poživatele starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu (pozor ne u osoby, která je uznána plně invalidní, musí jít o poživatele důchodu), b) občana staršího 65 let, c) rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do čtyř let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí, z nichž alespoň jedno je do deseti let věku a ostatní do patnácti let věku, nebo o dítě, které je podle předpisů o důchodovém pojištění dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči, d) občana osobně, celodenně a řádně pečujícího o blízkou nebo jinou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let a je částečně bezmocná, e) nezaopatřeného dítěte. Pokud zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zákonem o životním minimu se při posuzování sociální potřebnosti zvyšuje měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou (jde o vyhlášku Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č.308/2003 Sb., kterou se stanoví částky, o které se pro účely sociální potřebnosti zvyšuje životní minimum osob, jejichž zdravotní stav vyžaduje zvýšené náklady na dietní stravování). Částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zákonem o životním minimu (dále jen "částka na osobní potřeby") se pro účely sociální potřebnosti u osob, jejichž zdravotní stav podle doporučení příslušného odborného lékaře vyžaduje zvýšené náklady na dietní stravování, zvyšuje měsíčně: u diety nízkobílkovinné o 650 Kč; u diety při dialýze o 650 Kč; u diety pankreatické o 700 Kč; u diety nízkocholesterolové při hypercholesterolemii a hyperlipoproteinemii o 700 Kč; u diety diabetické o 800 Kč; u diety při onemocnění celiakií a fenylketonurií o 1 800 Kč. Ve specifických případech zvýšených nákladů na dietní stravování z důvodů diety redukční u těžkých vad pohybového ústrojí, kardiovaskulárních onemocnění nebo těžké otylosti (zpravidla po dobu jednoho roku), diety jaterní, diety výživné u stavů po resekci podstatných části tenkého nebo tlustého střeva, stavů po resekci žaludku, po dobu akutní léčby onkologických onemocnění nebo malnutricí jakékoli etiologie, diety žlučníkové při prokázaných anatomických změnách a při značných funkčních poruchách se zvyšuje částka na osobní potřeby o částku odpovídající typu diety, se kterou je taková dieta podle vyjádření odborného lékaře z hlediska typu onemocnění srovnatelná (žádnou z diet
53
nelze srovnat s dietou při onemocnění celiakií a fenylketonurií). Pokud zdravotní stav občana vyžaduje více typů dietního stravování, zvyšuje se částka na osobní potřeby pouze jednou, a to o částku odpovídající té z diet předepsaných posuzovanému občanovi, která je nejvyšší. Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovená zákonem o životním minimu se při posuzování sociální potřebnosti občanů, jímž byly přiznány mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P), zvyšuje o 600 Kč měsíčně. U společně posuzovaných osob se toto zvýšení započte nejvýše dvakrát, i když průkaz ZTP/P byl přiznán více osobám žijícím v domácnosti. Zdravotní stav hraje v případě zákona o sociální potřebnosti rovněž roli v povinnostech žadatele o dávku, příjemce dávky a společně posuzovaných osob. Žadatel o dávku sociální péče nebo příjemce dávky sociální péče je povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, dát písemně souhlas k ověření těchto skutečností a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav. Tato povinnost platí obdobně pro společně posuzované osoby. Nesplní-li výše uvedené osoby ve lhůtě stanovené příslušným orgánem tuto povinnost, může být po předchozím upozornění žádost o dávku sociální péče zamítnuta, výplata dávky sociální péče zastavena nebo dávka sociální péče odejmuta. Výše dávky sociální péče podle § 4 zákona o sociální potřebnosti: Při rozhodování o výši jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky se přihlíží k částkám životního minima, ke skutečným odůvodněným nákladům na zabezpečení výživy a ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost posuzovaného občana (společně posuzovaných osob), k výši příjmu a k majetkovým poměrům. Kompetentní orgán: pověřený obecní úřad Příspěvek na výživu dítěte (§ 5) V případě příspěvku na výživu dítěte není zdravotní postižení významné. Odráží se pouze ve výši životního minima, které je v případě osob s nákladným dietním stravováním nebo držitelů průkazů ZTP/P zvyšováno. Důležité je, že příspěvek na výživu má přednost před přiznáním dávky sociální péče podle § 4 zákona o sociální potřebnosti. Oprávněnou osobou je sociálně potřebné nezaopatřené dítě, ke kterému povinná osoba nežijící s dítětem v domácnosti neplní vyživovací povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu. Kompetentní orgán: obecní úřad obce s rozšířenou působností. Dávky sociální péče v mimořádných případech (§ 8a) Stejně jako u příspěvku na výživu dítěte není zdravotní postižení žadatele nebo společně posuzované osoby příliš relevantní. Dávka sociální péče v mimořádných případech je často poskytována občanu, který je uznán plně invalidním, avšak nevznikl mu nárok na plný invalidní důchod. V případě, že tento občan není zaměstnán, nevykonává-li samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u příslušného úřadu práce, není považován za sociálně potřebného (nelze mu poskytnout dávku podle § 4).
54
Občanu, který nesplňuje podmínky pro poskytování dávek sociální péče podle § 4 zákona o sociální potřebnosti a jemuž hrozí vážná újma na zdraví, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou věcné nebo peněžité dávky, popř. služby sociální péče. Občanu, kterému nelze přiznat dávku sociální péče proto, že podmínky stanovené zákonem o sociální potřebnosti nesplňují ostatní společně posuzované osoby, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc formou věcné nebo peněžité dávky, popř. služby sociální péče, nemůže-li občan vlastním přičiněním zajistit nutnou výživu svou a svých dětí a nezbytné náklady na domácnost. Nezletilému občanu, který nemá trvalý pobyt na území České republiky, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, jestliže mu hrozí vážná újma na zdraví nebo je ohrožena jeho řádná výchova a pomoc nelze poskytnout podle zvláštních zákonů. Pomoc lze poskytnout formou věcné nebo peněžité dávky, popř. služby sociální péče. Budoucnost Zákon o sociální potřebnosti má být k 1.lednu 2006 nahrazen novou právní úpravou – zákonem o hmotné nouzi. Rovněž v tomto systému dávek bude pravděpodobně některé speciální ustanovení týkající se osob se zdravotním postižením, zejména pokud jde o schopnost jejich pracovní aktivity.
55
Dávky státní sociální podpory Nepříspěvkové dávky státní sociální podpory poskytované podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o státní sociální podpoře) nepatří k dávkám primárně určeným pro osoby se zdravotním postižením a jejich rodiny. V rámci tohoto dávkového systému je však na zdravotní situaci reagováno (u některých dávek). Speciální ustanovení reagující na zdravotní postižení jsou v následujícím textu zvýrazněna. Kompetentní orgán: Orgán státní sociální podpory. Orgánem státní sociální podpory jsou úřady práce a v hlavním městě Praze úřady městských částí určené Statutem hlavního města Prahy Rodičovský příspěvek § 30 a násl. zákona o státní sociální podpoře Stručné podmínky nároku : Obligatorní dávka. Příjem rodiny není zkoumán. Oprávněnou osobou je rodič12, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě a) do čtyř let věku, nebo b) do sedmi let věku, jde-li o dítě, které je dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené. Nárok na rodičovský příspěvek je zachován i při výdělečné činnosti rodiče (výše výdělku již není od 1. ledna 2004 sledována). Po dobu své výdělečné činnosti však musí rodič zajistit péči o dítě jinou zletilou osobou (nikoli umístit ho do zařízení). Rodičovský příspěvek náleží, jestliže a) dítě navštěvuje jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti předškolního věku nejvýše pět kalendářních dnů v kalendářním měsíci; za návštěvu se rozumí každý den, kdy dítě zařízení navštíví, bez ohledu na délku doby trvání návštěvy, b) dítě pravidelně navštěvuje léčebně rehabilitační zařízení nebo speciální mateřskou školu nebo jesle se zaměřením na vady zraku, sluchu, řeči a na děti tělesně postižené a mentálně retardované v rozsahu nepřevyšujícím čtyři hodiny denně, c) dítě dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené pravidelně navštěvuje jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti předškolního věku v rozsahu nepřevyšujícím čtyři hodiny denně, d) dítě navštěvuje jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti předškolního věku v rozsahu nepřevyšujícím čtyři hodiny denně a jestliže stupeň zdravotního postižení zraku nebo sluchu obou rodičů (osamělého rodiče) je v rozsahu 50 % a více. Rodičem se rozumí též osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě osvojené, dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě, jehož rodič zemřel, a dítě manžela.
12
56
Mimo výše uvedené případy se podmínka osobní celodenní péče považuje za splněnou (pokud zajistil rodič péči o dítě jinou zletilou osobou) v době, kdy rodič je výdělečně činný nebo žákem nebo studentem soustavně se připravujícím na budoucí povolání. Pokud je rodič pobírající rodičovský příspěvek nebo dítě ze zdravotních důvodů v ústavní péči zdravotnického zařízení déle než tři kalendářní měsíce, rodičovský příspěvek nenáleží od čtvrtého kalendářního měsíce trvání této skutečnosti. Při péči o totéž dítě náleží rodičovský příspěvek jen jednou. Přiznáním příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu zaniká nárok na rodičovský příspěvek. Rodičovský příspěvek rodiči nenáleží, pokud v rodině jeden z rodičů má z dávek nemocenského pojištění nárok po celý kalendářní měsíc na peněžitou pomoc v mateřství, peněžitou pomoc nebo nemocenské poskytované v souvislosti s porodem, a to v době ode dne narození dítěte. Výše dávky: Výše rodičovského příspěvku činí za kalendářní měsíc součin částky životního minima, která se považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb rodiče, který má na rodičovský příspěvek nárok, a koeficientu 1,10 (v době zpracování: 2 552 Kč, 2 695 Kč, je-li rodič nezaopatřeným dítětem) Jestliže rodič pobírající rodičovský příspěvek v době, kdy pečuje o dítě, má po celý kalendářní měsíc nárok na peněžitou pomoc v mateřství, peněžitou pomoc nebo nemocenské poskytované v souvislosti s porodem, jejichž výše je nižší než výše rodičovského příspěvku, náleží rodičovský příspěvek ve výši rozdílu mezi příspěvkem a uvedenými dávkami. Má-li rodič nárok na výše uvedené dávky nemocenského pojištění jen po část kalendářního měsíce, náleží rodičovský příspěvek v plné výši. Sociální příplatek § 20 a násl. zákona o státní sociální podpoře Stručné podmínky nároku : Obligatorní, příjmově testovaná dávka, jejímž cílem je pomáhat rodinám s nízkými příjmy krýt náklady spojené se zabezpečováním potřeb jejich dětí. Nárok na sociální příplatek se váže na péči o nezaopatřené dítě a na stanovenou hranici příjmů rodiny, která v předchozím kalendářním čtvrtletí musí být nižší než 1,6násobek životního minima rodiny. Dávka se vyplácí do rodiny jen jednou. Výše dávky: Výše sociálního příplatku je výrazně diferencovaná. Se zvyšujícím se příjmem rodiny se výše příspěvku postupně snižuje. Do výše příspěvku se promítá i zdravotní postižení dítěte nebo rodiče nebo jeho osamělost. Výše příspěvku tak odráží příjmovou situaci rodiny. Výše sociálního příplatku činí za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou na osobní potřeby nezaopatřeného dítěte nebo součtem částek na osobní potřeby nezaopatřených dětí, je-li takových dětí v rodině více, a částkou určenou jako podíl, v jehož čitateli je součin částky na osobní potřeby uvedeného dítěte nebo uvedených dětí a rozhodného příjmu rodiny a ve jmenovateli součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,60. Pokud rozhodný příjem rodiny nedosahuje částky životního minima rodiny, započítává se pro stanovení výše
57
sociálního příplatku minimu této rodiny.
jako rozhodný
příjem rodiny
částka odpovídající životnímu
Při stanovení výše sociálního příplatku se částka na osobní potřeby nezaopatřeného dítěte, násobí, jde-li o a) dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, koeficientem 2,70, b) dítě dlouhodobě zdravotně postižené, koeficientem 2,40, c) dítě dlouhodobě nemocné, koeficientem 1,20, d) děti, které se narodily současně, a to v době do tří let jejich věku, koeficientem 1,10. Při stanovení výše sociálního příplatku se částka na osobní potřeby nezaopatřeného dítěte a součet částek na osobní potřeby rozhodný pro stanovení životního minima rodiny násobí, jestliže a) oba rodiče jsou dlouhodobě těžce zdravotně postižení, koeficientem 1,40, b) osamělý rodič je dlouhodobě těžce zdravotně postižený, koeficientem 1,40, c) jeden z rodičů je dlouhodobě těžce zdravotně postižený, koeficientem 1,10, d) jde o osamělého rodiče, koeficientem 1,05. Je-li nezaopatřené dítě poživatelem částečného invalidního důchodu, částky se nezvyšují. Autorka připomíná, že pro účely státní sociální podpory není dítě, které je poživatelem plného invalidního důchodu, nezaopatřeným. Zaopatřovací příspěvek § 33 a násl. zákona o státní sociální podpoře Stručné podmínky nároku: Obligatorní dávka. Nárok na zaopatřovací příspěvek má, koná-li muž vojenskou základní nebo náhradní službu nebo vojenské cvičení v Armádě České republiky nebo v Hradní stráži nebo civilní službu (dále jen "služba" a "voják") a voják nemá po dobu služby nárok na náhradu mzdy, platu nebo jiného příjmu podle zvláštních předpisů: a) nezaopatřené dítě vojáka; za dítě vojáka se považuje dítě vlastní (osvojené) a dítě převzaté vojákem do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, b) manželka vojáka, která pečuje o dítě ve věku do čtyř let, popř. o dítě ve věku do sedmi let, jde-li o dítě dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené, nebo která je plně invalidní anebo z jiného vážného důvodu není výdělečně činná; za vážný důvod, pro který manželka vojáka nemůže být výdělečně činná, se považuje zejména soustavná příprava na budoucí povolání a péče o dítě předškolního věku starší čtyř let, pokud ji nelze zajistit jinak. Koná-li vojenskou službu žena, platí výše uvedené podmínky obdobně. Výše dávky : Výše zaopatřovacího příspěvku činí za kalendářní měsíc součin částky na osobní potřeby oprávněné osoby a koeficientu 0,67.
58
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte § 37 a násl. zákona o státní sociální podpoře. Stručné podmínky nároku: Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte má nezletilé dítě svěřené do pěstounské péče. Výše dávky: Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte činí za kalendářní měsíc součin částky na osobní potřeby dítěte a koeficientu 1,20 (u nezaopatřeného dítěte koeficientu 2,00). Při stanovení výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte se částka na osobní potřeby dítěte násobí, jde-li o dítě a) dlouhodobě nemocné, koeficientem 2,10, b) dlouhodobě zdravotně postižené, koeficientem 2,60, c) dlouhodobě těžce zdravotně postižené, koeficientem 2,80. Pokud dítě požívá důchod z důchodového pojištění, náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte, jen je-li vyšší, a to ve výši rozdílu mezi tímto příspěvkem a částkou důchodu. Budoucnost – dávky státní sociální podpory Navrhuje se zrušení prodloužení poskytování rodičovského příspěvku při péči o dítě, které je dlouhodobě zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. V případě sociálního příplatku je třeba revidovat koeficienty životního minima, které reagují na více-náklady a zabránit duplicitě s řešením v sociální péči.
59
V systému sociálního zabezpečení existuje dále „zvýšení důchodu pro bezmocnost“ (§ 70 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Autorka tuto dávku nepovažuje za nepříspěvkovou dávku. Je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhu jinou osobou, zvyšuje se mu důchod z důchodového pojištění, popřípadě úhrn těchto důchodů při částečné bezmocnosti o 20 %, při převážné bezmocnosti o 40 %, při úplné bezmocnosti o 75 % částky, která se podle zákona o životním minimu považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb osoby, která není nezaopatřeným dítětem, (dále jen "částka na osobní potřeby") Sirotčí důchod se zvyšuje pro bezmocnost nejdříve od sedmého roku věku dítěte. Bezmocnost a její stupně se posuzují podle předpisů důchodového pojištění. Pro vznik nároku na zvýšení důchodu pro bezmocnost a jeho výplatu obdobně ustanovení o vzniku nároku na důchod z důchodového pojištění a jeho výplatu. Zdravotní stav posuzuje posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení.
Závěrečná shrnutí a doporučení -
-
-
-
-
-
Je nezbytné výrazným způsobem snížit počet dávek sociální péče. V opačném případě je pomoc roztříštěná, systém se stává složitým (zejména pro orientaci občanů) a nákladným (administruje se více dávek). Při konstrukci nového dávkového řešení je třeba důkladně zvažovat dopady právních předpisů EU (zejména Nařízení č.1612/68 o volném pohybu pracovníků v rámci Společenství, Nařízení č.1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a Nařízení č.574/72 stanovující postup provádění Nařízení č.1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství). V co největší míře je třeba se vyvarovat vágním a obtížně ověřitelným podmínkám vzniku nároku na jednotlivé dávky (zejména ve vztahu k aplikaci výše uvedených Nařízení). Zásadní systémovou změnou by měla být oblast současného příspěvku na individuální dopravu, příspěvku na provoz motorového vozidla, příspěvku na zakoupení motorového vozidla, příspěvku na celkovou opravu motorového vozidla a příspěvku na zvláštní úpravu motorového vozidla. Finanční prostředky vynakládané ze státního rozpočtu na tyto dávky by měly být převedeny do posílení dopravní infrastruktury a vybudování širokého spektra dopravních služeb. Mobilita osob se zdravotním postižením nemůže být spojována s vlastnictvím vozidla, ale s možností využívat široké spektrum dopravních služeb. Dává se ke zvážení možnost zachování (ve výrazně modifikované podobě) příspěvku na zvláštní úpravu motorového vozidla jako dávky na principu vyrovnání příležitostí. Je nutné upozornit na úskalí budoucího řešení „příspěvku na opatření zvláštních pomůcek“ a „příspěvku na úpravu bytu“. Oblast pomůcek si vyžádá jednání
60
-
-
-
s rezortem zdravotnictví. V případě existence dávky je nezbytné zachovat její fakultativní charakter, výrazným způsobem zpřesnit (částečně i zpřísnit) podmínky a zcela zásadním způsobem přepracovat „přílohu č. 4“. Dává se ke zvážení koncept „zapůjčování pomůcek“, a to obecně nebo u vybraného okruhu (ne všechny pomůcky jsou určeny na každodenní použití). Zdravotní stav oprávněné osoby případné budoucí dávky by měl být posuzován posudkovým lékařem. Pokud jde o pomoc k uzpůsobení bydlení osoby se zdravotním postižením, bylo by nutné provést „test nezbytnosti – test možností jiného řešení“. Nebezpečím dávkového řešení je rozšiřující se nesouhlas majitelů nemovitostí s realizací úprav. Konstrukce dávek by měla umožňovat využití jednotného SW (algoritmizace pomoci tam, kde bude možná – zejména u opakujících se dávek. V případě jednorázových dávek se předpokládá větší správní uvážení). Nepředpokládá se potřebnost průkazů TP, ZTP a ZTP/P pro dávkovou oblast, navrhuje jejich zrušení. V případě, že by průkazy byly využívány pouze ostatními resorty, není důvod právní úpravy v oblasti sociální péče.
61
3. KVANTITATIVNÍ ROZBOR DÁVEK VE PROSPĚCH ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH A JEJICH VÝVOJ Nejsou –li uvedena data za příslušný rok není údaj k dispozici. Údaje za rok 2003 jsou předběžné! Úvodem je třeba konstatovat, že roste počet občanů se zdravotním postižení, kterým byly přiznány mimořádné výhody a také trvale roste počet příjemců, kteří jsou uznáni bezmocnými a náleží jim proto zvýšení důchodů pro bezmocnost. Vývoj je uveden v následujících tabulkách: Občané těžce zdravotně postižení - držitelé mimořádných výhod v ČR Počet držitelů průkazu: TZ - mimořádné výhody I. stupně
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
2003
66067
34964
29839
. . . . . . . . 996 1149 1242 1040 801 682 z toho ve věku do 18 let ZTP - mimořádné výhody II. stupně 115259 116465 114912 127636 134857 156448 166887 180601 176970 189440 200518 199539 196467 188960
674
z toho ve věku do 18 let ZTP/P - mimořádné výhody III. stupně z toho ve věku do 18 let Celkem držitelů průkazů z toho ve věku do 18 let
62620
59480
.
.
.
46775
46828
45855
.
.
.
67518
66460
78233
74958
73221
77086
77151
71353
48015
171594
7356
7008
7960
7685
5061
5160
3145
69764
74434
79273
78790
70738
65803
59210
12125
12891
14301
14367
12960
12558
9938
228101 225913 220247 247484 255796 294791 312192 328099 319955 340960 356942 349682 315220 289727
260643
.
.
.
.
75309
.
52330
54479
.
. 63034
.
.
.
.
.
.
.
67072
72540
.
.
.
.
20477
21048
23503
23092
18822
18400
13757
Roste podíl osob, kterým byly přiznány mimořádné výhody II. a III.stupně, tedy ty, ke kterým jsou poskytovány ekonomické výhody a zvláštní sociální dávky a služby, podíl I.stupně mimořádných výhod klesá. Provedenou výměnou průkazů mimořádných výhod došlo ke zreálnění údajů. Zvýšení důchodu pro bezmocnost 1998
1999
2000
2001
2002
2003
1115512
1227891
1421643
1 512 332
1 624 240
1 641 635
1997 Výdaje v tis.Kč za rok
nesledováno
částečná bezmocnost počet za prosinec
.
.
.
87116
89259
92989
92375
převážná bezmocnost počet za prosinec
.
.
.
56212
58125
60655
61685
úplná bezmocnost počet za prosinec
.
.
.
13779
14195
14737
14827
celkem bezmocnost počet za prosinec
.
.
.
157151
161991
168432
168945
2567865
2584014
2577798
2590844
počet důchodců celkem za prosinec:
2485110
2521244
2548159
Počet bezmocných poživatelů důchodů trvale roste a to jak absolutně, tak i relativně při rostoucím počtu důchodců. Dávky z titulu zdravotního postižení v systému sociální péče V roce 1990 bylo na dávkách z titulu zdravotního postižení (bez výdajů na příspěvek při péči o blízkou a jinou osobu) vyplaceno celkem cca 172 mil.Kč za rok. (Právní úprava byla do 26.5.1991 ve vyhlášce 152/1988 Sb.;od 27.5.1991 jde o vyhlášku č.182/1991 Sb..) V roce 2002 bylo však již vyplaceno 2157 mil.Kč, což je 12,5krát více než v roce 1990. V roce 2003 bylo vyplaceno 2332 mil.Kč, což bylo již 13,6krát více než v roce 1990. Nejvyšší dynamika byla zaznamenána v letech 1996 (165 % proti 62
r.1995),1992 (156 % proti roku 1991),1991 (142 % proti roku 1991) a 1993 (142 % proti r.1992). Vývoj výdajů na dávky sociální péče z titulu zdravotního postižení celkem od roku 1993 je v následující tabulce. tabulka zahrnuje i výdaje na příspěvek při péči o blízkou a jinou osobu, (výdaje na tento příspěvek nebyly před rokem 1993 statisticky sledovány zvlášť a proto je v tabulce období 1993 až 2003). Dávky je možné dělit zejména podle četnosti výplaty dávek, tj. na opakující se (zpravidla měsíční) a jednorázové poskytované jednou za rok event. v intervalu delším – 5 či 10 let. Toto členění je zachyceno v následující tabulce. Celkem dávky pro zdravotně postižené v mil.Kč
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
771
1058
1326
1880
2244
2401
2741
2965
3219
3532
3959
z toho: Opakující se dávky sociální péče pro občany těžce zdravotně postižené v ČR v mil.Kč
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
246
428
585
687
852
1016
1162
1297
1405
1658
1949
Jednorázové dávky sociální péče pro občany těžce zdravotně postižené v ČR v mil.Kč
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
525
630
741
1193
1392
1385
1579
1668
1814
1874
2010
Další členění výdajů pak obsahuje následující tabulka: Rozdělení výdajů na jednotlivé dávky pro zdravotně postižené v mil.Kč 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 Dávky pro zdravotně 771 1058 1326 1880 2244 2401 2741 2965 3219 3532 3959 postižené celkem z toho: příspěvek při péči o 219 391 526 568 723 882 1000 1096 1168 1375 1627 blízkou nebo jinou osobu podíl na celkem 28% 37% 40% 30% 32% 37% 36% 37% 36% 39% 39% příspěvek na provoz 307 368 405 473 576 679 796 897 985 1024 1133 motorového vozidla podíl na celkem 40% 35% 31% 25% 26% 28% 29% 30% 31% 29% 29% příspěvek na zakoupení 145 132 191 601 516 378 403 367 424 435 449 motorového vozidla podíl na celkem 19% 12% 14% 32% 23% 16% 15% 12% 13% 12% 11% příspěvek na opatření 36 67 71 110 147 158 169 188 221 233 266 zvláštních pomůcek podíl na celkem 5% 6% 5% 6% 7% 7% 6% 6% 7% 7% 7% příspěvek na zvýšené 21 34 55 103 119 126 152 190 213 260 310 životní potřeby podíl na celkem 3% 3% 4% 5% 5% 5% 6% 6% 7% 7% 8% Z hlediska výše výdajů na dávku je nejvýznamnější dávkou příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu (jeho váha mezi dávkami sociální péče ve prospěch zdravotně
63
postižených občanů stále roste), dále příspěvek na provoz motorového vozidla, pak příspěvek na zakoupení motorového vozidla, příspěvek na zvýšené životní potřeby a příspěvek na opatření zvláštních pomůcek. A. Opakující se (měsíčně) dávky z titulu zdravotního postižení bez příspěvku při péči o blízkou a jinou osobu jsou samostatně sledovány od roku 1993 a v průběhu posledních 11 let se výdaje na ně zvýšily téměř 11,7krát, počet příjemců těchto dávek se přitom zvýšil téměř 17krát. Přitom průměrná výše dávky se snížila a v roce 2003 dosahovala 69 % průměrné výše v roce 1993. Vývoj nejvíce ovlivnil vývoj příspěvku na zvýšené životní potřeby podle § 42 vyhlášky MPSV č.182/1991 Sb., zejména pak tzv. příspěvek při používání složitých ortopedických pomůcek nebo nevidomým, který byl poskytován i podle předchozí právní úpravy (vyhláška č.152/1988 Sb.). Mezi opakující se dávky dále patří: příspěvek na úhradu bezbariérového bytu a příspěvek na úhradu garáže, příspěvek nevidomým na krmení pro psa a příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice. Nejvýznamnější opakující se dávkou je však příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu. A1. Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu. Vývoj výdajů na tuto dávku byl v posledních 11 letech následující:
mil.Kč
1993 219
1994 391
Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu 1995 1996 1997 1998 1999 2000 526 568 723 882 1000 1096
2001 1168
2002 1375
2003 1627
Jde o dávku, která je v ČR poskytována pověřenými obecními úřady od ledna 1976 a samostatně je vykazován až od roku 1993 a jeho vývoj je velmi dynamický. Nejprve byla poskytována jen těm, kteří z důvodu péče o blízkou osobu museli přerušit nebo ukončit zaměstnání nebo po skončení soustavné přípravy na budoucí povolání (tj.po skončení učebního poměru, studia střední nebo vysoké školy) nemohli začít pracovat z důvodu této péče a proto se stali sociálně potřebnými (neměli jiný zdroj obživy (příjem) nebo byl tento příjem nižší než tento příspěvek. Od účinnosti zákona o sociální potřebnosti (29.11.1991) byl nárok na tuto dávku posuzován podle tohoto zákona. Od 25.června 1997 je nárok na dávku upraven zákonem č.100/1988 Sb., a dávka není podmíněna sociální potřebností. Výdaje na tuto dávku i počty příjemců rostou, značně se mění i podmínky nároku. Od 1.7.2002 se připouští u příjemce i omezená výdělečná činnost. Při péči o nezaopatřené dítě se do vlastního příjmu započítával rodičovský příspěvek. Od 1.7.2002 přiznáním příspěvku při péči o blízkou a jinou osobu zaniká nárok na rodičovský příspěvek. Nejprve byla výše příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu odvozena od tzv. důchodu, který je jediným zdrojem příjmu důchodce, koncem roku 1995 (3 měsíce) byla maximální výše stanovena ve výši životního minima a od 1.1.1996 je odvozena od částky životního minima na osobní potřeby dospělé osoby, která není nezaopatřeným dítětem. Maximální výše příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu vzrostla od roku 1993 do roku 2003 dvakrát z 1843 v roce 1993 na 3712 Kč v roce 2003. Počet příjemců se
64
zvýšil 2,7krát, z 14802 příjemců v roce 1993 na 40369 příjemců v roce 2002. od roku 2003 je počet příjemců této dávky sledován čtvrtletně a průměrně byl poskytován 37883 příjemcům, nejvíce pak v I.čtvrtletí roku 2003, kdy počet příjemců dosáhl 38757 osob. Výdaje na dávku se v průběhu 11 let zvýšily 7,4krát, z 219 mil. Kč v roce 1993 na 1,6 mld Kč v roce 2003. Je tedy zřejmé, že stále více osob pečující o bezmocné osoby a nezletilé těžce zdravotně postižené děti nemá dostatečné nebo žádné vlastní příjmy. Od 1.7.2002 náleží v jediné částce, a to ve výměře 1,6nás.ŽM na osobní potřeby a nikoliv ve výši rozdílu mezi vlastním příjmem a touto částkou. Od 1.10.2001 činí 3712 Kč měsíčně, při péči o 2 a více osob ve výši 6380 Kč měsíčně. Převažuje počet příjemců pečujících o zletilou osobu (tvoří cca 74 % všech příjemců a jejich podíl je poměrně stabilní); v letech 1994 až 2002 byl jejich podíl 60 %. Rostly výdaje na dávku pro osoby pečující o nezletilé dítě; z 27 % v roce 1994 na 36 % v roce 2002. Podíl příjemců pečujících o nezletilé dítě byl nejvyšší v roce 1995, kdy dosáhl více než 48 %. V roce 1996 došlo k trvalému poklesu počtu příjemců pečujících o nezletilé dítě. (Pokles je vysvětlitelný i posuzováním zdravotního stavu dětí v důsledku vzniku systému státní sociální podpory, kdy je vyplácen zvýšený sociální příplatek, a nových kriterií posuzování zdravotního stavu pro účely důchodového pojištění.) Průměrná výše příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu, je-li pečováno o zletilou osobu je vyšší než při péči o nezletilé dítě, ale rozdíl oproti průměrné výši dávky se zmenšuje, jednak tím, že dávka je poskytována v jedné výměře a nikoliv ve výši rozdílu a také zánikem nároku na rodičovský příspěvek. Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu dosáhl v roce 1993 28 % výdajů na všechny dávky pro zdravotně postižené a v roce 2003 tento podíl již dosáhl 39 % objemu všech dávek pro zdravotně postižené. Přehled o vývoji příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu je v následující tabulce: Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu max.měs.výše dávky (roční průměr) počet příjemců
pečující o děti z toho podíl na příjemcích celkem
pečující o zletilé výdaje v tis.Kč
z toho výdaje z titulu péče o děti z toho podíl na celkem
z toho výdaje z titulu péče o zletilé průměrná výše dávky celkem ročně
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
1843
2067
2520
2928
3152
3364
3408
3480
3556
2002 3712
14802
31658
40297
29067
34309
32802
39184
37402
40188
40369
.
13727
19513
11681
15631
13404
16713
14926
16177
15417
.
43,36%
48,42%
40,19%
45,56%
40,86%
42,65%
39,91%
40,25%
38,19%
.
17931
20784
17386
18678
19398
22471
22476
24011
24952
218676
391056
525755
567638
723303
881882
999958
1095832
1168271
1375238
.
103633
156931
169657
233157
288399
326997
360203
389558
492228
.
26,50%
29,85%
29,89%
32,24%
32,70%
32,70%
32,87%
33,34%
35,79%
.
287423
368824
397981
490146
593483
672961
735629
778713
883010
14 773
12 353
13 047
19 529
21 082
26 885
25 520
29 299
29 070
1231
1029
1087
1627
1757
2240
2127
2442
2423
2839
.
7 550
8 042
14 524
14 916
21 516
19 565
24 133
24 081
31 928
podíl na průměrné výši dávky
.
61%
62%
74%
71%
80%
77%
82%
83%
94%
z toho prům.měs.výše při péči o dítě
.
629
670
1210
1243
1793
1630
2011
2007
2661
prům.výše dávky při péči o zletilé ročně
.
16 029
17 746
22 891
26 242
30 595
29 948
32 730
32 432
35 388
podíl na průměrné výši dávky
.
130%
136%
117%
124%
114%
117%
112%
112%
104%
prům.měs.výše při péči o zletilé
,
1336
1479
1908
2187
2550
2496
2727
2703
2949
průměrná měsíční výše dávky
prům.výše dávky při péči o dítě ročně
34 067
65
Vývoj příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu v roce 2003 dokumentuje následující tabulka, která obsahuje údaje podle jednotlivých čtvrtletí: Počet poskyt. dávek Počet příjemců dávek z toho za sledované čtvrtletí za sledované čtvrtletí nezaopatř. děti
Rok 2003 I.čtvrtletí
104 749
38 757
11 065
II.čtvrtletí
101 166
37 487
10 510
III.čtvrtletí
98 367
36 679
9 823
IV.čtvrtletí
93 473
38 608
8 017
397 755
151 531
39 415
99 439
37 883
9 854
Úhrn průměr za čtvrtletí počet dávek měsíčně:
33 146
x
x
A2. Příspěvek na zvýšené životní potřeby Výdaje na příspěvek na zvýšené životní potřeby rostly dramaticky a to i přesto, že dávka byla vyplácena i před rokem 1990. Dávka představuje již 96 % výdajů na opakující se dávky z titulu zdravotního postižení, bez příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu. Výdaje se zvýšily za posledních 11 let 14,8krát a počet příjemců dokonce téměř 18krát. Přitom dávka je dávkou fakultativní a rozhodování je v kompetenci pověřených obecních úřadů a v posledních letech je snížena horní hranice výše této dávky. (Původně se vyplácela až do výše 300 Kč měsíčně, od 1.10.1995 se zvýšila maximální výměra na 400 Kč, a od 1.7.1997 se naopak horní hranice dávky snížila až na 200 Kč měsíčně,tj. úroveň z roku 1975.) Průměrná výše dávky se v průběhu sledovaných let snížila a jen v roce 1996 přesáhla 200 Kč (217 Kč měsíčně). V roce 1993 dosahovala průměrná měsíční výše 65 % maximální výměry, od roku 1998 však dosahuje přes 70 % maximální hranice dávky a v roce 2003 již dosáhla 81 % maximální výše.. Nejnižší ve vztahu k maximální hranici byla v roce 1996.
Příspěvek na zvýšení životní potřeby podle §42 vyhl.č.182/1991 Sb., počet občanů z toho dětí
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
8872
15636
23778
39417
55740
68804
90178
107903
125623
148871
159545
.
podíl na celk.počtu
414
715
922
1436
1588
1832
2082
2053
2067
2204
2,65%
3,01%
2,34%
2,58%
2,31%
2,03%
1,93%
1,63%
1,39%
1,38%
výdaje v tis.Kč
20884
34306
55459
102786
118749
125552
152180
190281
213339
260234
309750
průměrná výše dávky ročně
2 354
2 194
2 332
2 608
2 130
1 825
1 688
1 763
1 698
1 748
1941
196
183
194
217
178
152
141
147
142
146
162
měsíčně Kč
Následující opakující se dávky pro zdravotně postižené jsou poskytovány nízkému počtu osob s ohledem na to, že jde o dávky velmi úzce specializované co do účelu dávky.
66
A3. Příspěvek na úhradu bezbariérového bytu pobíralo v roce 2003 cca 1900 osob, což bylo je 2,4krát více osob než v roce 1993. Dávku přiznává pověřený obecní úřad jako dávku obligatorní. Výdaje na tuto dávku se však v tomto období zvýšily více než 5,6krát. Za rok 2003 činily 8,1 mil.Kč. Průměrná měsíční částka tohoto příspěvku se zvýšila více než dvakrát, ze 173 Kč měsíčně v roce 1993 na 380 Kč měsíčně v roce 2002. Zvýšil se podíl příjemců dávky pro dítě – např. v roce 2002 bylo 7 % příjemců dětí (osob mladších 18 let). Dávka byla poskytována i před rokem 1990. Původně byla poskytována ve výši rozdílu pro bezbariérovost a od 1.10.1995 činí 400 Kč měsíčně. Každoročně od roku 1994 se počet příjemců této dávky zvyšuje, neboť se stále staví nové bezbariérové byty (domy zvláštního určení), a proto průměrná měsíční výše nedosahuje 400 Kč (nejvíce se přiblížila v roce 2001 na 396 Kč). příspěvek na úhradu bezbariérového bytu §45 vyhl.č.182/1991 Sb. počet občanů z toho dětí
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
696
664
701
1132
1233
1326
1503
1529
1584
1657
1889
.
podíl na celk.počtu
8
21
39
49
61
80
92
100
114
111
1,20%
3,00%
3,45%
3,97%
4,60%
5,32%
6,02%
6,31%
6,88%
4,12%
výdaje v tis.Kč
1447
1080
1660
5154
5697
6052
6597
6998
7535
7560
8083
průměrná výše dávky ro
2079
1627
2368
4553
4620
4564
4389
4577
4757
4562
4279
měsíčně
173
136
197
379
385
380
366
381
396
380
357
A4. Příspěvek na úhradu garáže je dávka zavedená vyhláškou č.182/1991 Sb., od 27.5.1991, rozhoduje o ní pověřený obecní úřad a je dávkou fakultativní. Výdaje na tento příspěvek se od roku 1994 zvýšily 2,1krát, počet příjemců se zvýšil za 10 let jen o 58 %, počet nezletilých dětí (příjemců do 18 let) se v roce 2002 zvýšil 5krát a dosáhl 10ti procentního podílu. Výše dávky se přiblížila horní hranici dávky (přiblížila se 190 Kč měsíčně). Roční výdaje na tuto dávku činily v roce 2003 1,4 mil. Kč. Celkový vývoj této dávky dokumentuje následující tabulka: p ř ísp ěvek n a úh r ad u g ar áže§45 vyh l .č.182/1991 Sb ., až d o výše 200 K č měsíčn ě 1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
počet občanů
385
376
482
490
474
511
519
531
524
609
z toho dětí
10
14
21
28
26
18
23
35
49
2,60%
3,72%
4,36%
5,71%
5,49%
3,52%
4,43%
6,59%
9,35%
podíl na celk.počtu
38 6,24%
v ýdaje v tis.Kč
650
715
1013
945
1165
1068
1042
1076
1185
1384
průměrná v ýše dáv ky ročně
1688
1902
2102
1929
2458
2090
2008
2026
2261
2273
měsíčně
141
158
175
161
205
174
167
169
188
189
A5.Příspěvek nevidomým na krmení pro psa poskytuje pověřený obecní úřad jako fakultativní dávku, a to ve výši 800 Kč měsíčně (do 30.6.1994 ve výši 600 Kč). Jde o dávku poskytovanou i před rokem 1990. Příspěvek na krmení pro psa byl v roce 2003 poskytnut 312 příjemců, z toho jen pěr z nich bylo mladších 18 let. Počet příjemců se proti roku 1993 zvýšil 2,3krát. Mezi rokem 1993 a 1994 došlo k prudkému poklesu počtu příjemců, ale již od následujících let počet příjemců pravidelně roste.
67
Vývoj této dávky je v následující tabulce: př ís pěvek nevidom ým na k r m ení pr o ps a §46 vyhl.č.182/1991 Sb. 1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
135
91
131
131
148
174
200
209
239
284
312
.
0
1
1
0
0
0
0
0
1
5
výdaje v tis.Kč
532
569
757
971
1187
1575
1624
1432
2111
2287
2727
průměrná výše dávky ročně
3941
6253
5779
7412
8020
9052
8120
6852
8833
8053
8740
měsíčně
328
521
482
618
668
754
677
571
736
671
728
počet občanů z toho dětí
A6. Další opakující se dávkou je příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice, tato dávka je však poskytována jak zdravotně postiženým, tak i osaměle žijícím starobním důchodcům starším 70 let a není statisticky sledována pro obě skupiny samostatně. Vedle toho Český Telecom a.s., provozovatel celostátní telefonní sítě poskytuje, držitelům průkazek ZTP (úplná nebo praktická hluchota) a ZTP/P a bezmocným osobám zvláštní telefonní stanice (tzv. imobilní stanice), které jsou od měsíčního poplatku zcela osvobozeny, tak je počet osob se zdravotním postižením, který je tato dávka poskytována minimální.
B.Jednorázové dávky sociální péče pro občany těžce zdravotně postižené Výdaje na jednorázové dávky pro těžce zdravotně postižené občany se v roce 2003 zvýšily proti výdajům v roce 1989 téměř 76krát a dosáhly částky 2 mld Kč proti 27 mil. Kč v roce 1989 a téměř 11,7krát proti roku 1990. Růst počtu příjemců nebyl zdaleka tak vysoký jako růst výdajů a mezi rokem 1989 a rokem 2003 se počet zvýšil 5,7krát a mezi rokem 1990 a 2003 5,1krát. Nejčastější jednorázovou dávkou ve prospěch těžce zdravotně postižený je příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek na zakoupení motorového vozidla. S výjimkou příspěvku na individuální dopravu (zavedena až vyhláškou MPSV č.182/1991 Sb., od 27.5.1991) všechny dávky existovaly i před rokem 1990. B1.Příspěvek na provoz motorového vozidla Jde o dávku, která byla poskytována již před rokem 1990 a srovnatelná statistická data jsou k dispozici od roku 1989.
68
Vývoj této dávky je charakterizován následující tabulkou: příspěvek na provoz motorového vozidla 1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
maximální výše dávky III.st.
2594
3819
5904
6520
7388
7500
7482
8360
9200
8932
9124
9124
9124
9124
9124
maximální výše dávky II.st.
2594
3819
3024
3404
4006
4062
4053
4582
5206
5432
5624
5624
5624
5624
5624
počet příjemců
34722
36989
57273
61417
68699
73967
83840
91003
104671
125258
137233
150461
165245
169047
184128
podíl na občanech se ZTP a ZTP/P 21%
23%
36%
34%
36%
34%
36%
36%
42%
47%
49%
54%
62%
66%
80%
.
.
.
.
6740
7491
8093
9450
12092
12544
13097
12927
12432
12413
8%
7%
z toho příjemci na děti podíl na celkovém počtu příjemců dávky
x
x
x
x
x
9%
9%
9%
9%
10%
9%
9%
výdaje v tis.Kč
.
138182
203124
256077
306993
367912
405413
472626
575506
678521
795620
897030
3 736
3 547
4 169
4 469
4 974
4 836
5 194
5 498
5 417
5 798
5 962
5 963
6 058
6 156
8,00
14,65
16,00
17,31
18,79
19,10
19,05
20,99
22,19
20,28
26,26
28,90
24,44
24,67
24,82
.
průměrná výše dávky cena 1 l benzínu výše pojistného
144
144
144
288
624
624
624
804
1212
1932
2124
7%
985362 1024037 1133469
2319 2683,45 3106,82
.
Výše dávky se v uplynulých 15 letech značně měnila, v letech 1989 a 1990 nebyla výše dávky rozlišována podle stupně mimořádných výhod a výše byla diferencována podle obsahu motoru, teprve od 1.srpna 1990 je výše diferencována především podle stupně zdravotního postižení, resp.stupně mimořádných výhod (vyšší dávka náleží II.stupni mimořádných výhod). Od 1.8.1990 do 30.6.1998 byla výše dávky závislá na ceně benzínu, od 1.8.1998 je dávka v konstantní výši a v čase se nemění. Dále se výše dávky odvozovala od výše pojistného zákonné odpovědnosti z provozu motorového vozidla, od 1.9.1999 je dávka v jednotné výši podle stupně zdravotního postižení (stupně mimořádných výhod). Cena benzínu se mezi rokem 1989 a 1998 zvýšila 2,54krát a v roce 2000 se zvýšila 3,6krát. Výše pojistného tzv. zákonné odpovědnosti motorových vozidel se v roce 1999 zvýšilo proti roku 1989 15krát, v roce 2002 již 21krát. (Za rok 2003 není k dispozici). Výdaje na příspěvek na provoz motorového vozidla tvořily v roce 1990 80 % všech výdajů na dávky pro zdravotně postižené, v roce 1992 to bylo 66 % a v roce 1993 klesl podíl výdajů na tento příspěvek na provoz již na 40 % výdajů na všechny dávky, a od roku 2002 již dosahuje jen 29 %. V období posledních 11 let příspěvek na provoz motorového vozidla činil 58 až současných 56 % výdajů na jednorázové dávky pro zdravotně postižené. Počet příjemců příspěvku na provoz motorového vozidla se mezi rokem 1989 a 2003 zvýšil téměř 5,3krát, jejich podíl na držitelích mimořádných výhod II. a III. stupně se zvýšil z 21 % v roce 1989 na 80 % v roce 2003, tedy se podíl ztrojnásobil, přitom počet držitelů průkazů mimořádných výhod se zvýšil maximálně jen 1,5krát. Přitom počet držitelů se díky výměně průkazek mimořádných výhod „pročistil“, resp. počet držitelů neroste. Podíl držitelů (rodičů) dopravujících nezletilé děti je v podstatě stabilní v roce 1994 činil 9 % a klesl v roce 2002 na 7 % (v roce 2001 byl 8%). Počet držitelů dopravujících nezletilé děti se ve sledovaném období zvýšil 1,8krát. Všechny vlivy se projevily v nárůstu výdajů na příspěvek na provoz motorového vozidla ve sledovaném období 8,2krát. Ze 138 mil.Kč ročně vzrostly výdaje až na 1,1mld.Kč v roce 2003. Průměrná výše dávky se v období let 1989 až 2003 zvýšila 1,68krát.
69
Od roku 1997 je statisticky sledován příspěvek na provoz motorového vozidla podle stupně mimořádných výhod, ale i podle toho, zda příjemce dávky je sám držitel motorového vozidla nebo jde o držitele, který zdravotně postiženou osobu jen „dopravuje“. Výsledky jsou v následujících tabulkách: Příspěvek na provoz motorového vozidla držitele s mimoř. výhodami II. stupně maximální výše dávky počet příjemců
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
5206
5432
5624
5624
5624
5624
5624 75102
65725
66776
67828
72255
74643
74363
podíl na osobách se ZTP (II.st.).
37%
35%
34%
36%
38%
39%
44%
podíl na příjemcích dávky celkem:
63%
53%
49%
48%
45%
44%
41%
293935 51% 4472 81% 86%
292300 43% 4377 81% 81%
327012 41% 4821 83% 86%
366303 41% 5070 85% 90%
370084 38% 4958 83% 88%
370501 36% 4982 82% 89%
399145 35% 5315 86% 95% 2003
výdaje v tis. Kč podíl na nákladech celkem průměrná výše: k průměrné výši celkem k maximální výši dávky
Příspěvek na provoz motorového vozidla držitele s mimoř. výhodami III. stupně 1997
1998
1999
2000
2001
2002
9200
8932
9124
9124
9124
9124
9124
20987
22037
21045
21058
20680
19362
18556
podíl na osobách se ZTP/P(III.st.)
30%
30%
27%
27%
29%
29%
31%
podíl na příjemcích dávky celkem: výdaje v tis. Kč podíl na nákladech celkem průměrná výše: k průměrné výši celkem k maximální výši dávky
20% 152758 27% 7279 132% 79%
18% 157983 23% 7169 132% 80%
15% 158869 20% 7549 130% 83%
14% 162521 18% 7718 129% 85%
13% 164149 17% 7938 133% 87%
11% 154168 15% 7962 131% 87%
10% 159763 14% 8610 140% 94%
maximální výše dávky počet příjemců
Z tabulek vyplývá, že častěji jsou držiteli motorových vozidel příjemci s mimořádnými výhodami II.stupně než s mimořádnými výhodami III.stupně. Příjemci, kteří jsou držiteli mimořádných výhod II.stupně je 44 % všech držitelů II.stupně mim.výhod a tvoří 41 % všech příjemců příspěvku na provoz motorového vozidla. Mezi držiteli mimořádných výhod III.stupně tvoří 31 % příjemci příspěvku na provoz motorového vozidla, a mezi příjemci tohoto příspěvku tvoří jen 10 % (v roce 1997 to však bylo ještě 20 %). Držitelé motorových vozidel, kteří sami mají zdravotní postižení s II. nebo III. stupněm mimořádných výhod, tvořili v roce 2003 50 % na všech příjemcích příspěvku na provoz motorového vozidla, v roce 1997 to však bylo 73 % všech příjemců.
70
Příspěvek na provoz motorového vozidla pro dopravu osoby s mimoř. výhodami II. stupně 1997
1998
1999
2000
2001
2002
maximální výše dávky
5206
5432
5624
5624
5624
5624
5624
počet příjemců
6201
16820
26481
33821
44285
49378
62406
2003
podíl na osobách se ZTP (II.st.).
4%
9%
13%
17%
23%
26%
36%
podíl na příjemcích dávky celkem:
6%
13%
19%
22%
27%
29%
34%
z toho na dopravu dětí
1170
2211
2737
2836
2971
2941
3117
podíl na příjemcích za týchž podmínek
19%
13%
10%
8%
7%
6%
24308 4% 3920 71% 75%
75557 11% 4492 83% 83%
119044 15% 4495 78% 80%
159605 18% 4719 79% 84%
208437 21% 4707 79% 84%
227155 22% 4600 76% 82%
5% 321998 28% 5160 84% 92%
2003
výdaje v tis. Kč podíl na nákladech celkem průměrná výše: k průměrné výši celkem k maximální výši dávky
Příspěvek na provoz motorového vozidla pro dopravu osoby s mimoř. výhodami III. stupně 1997
1998
1999
2000
2001
2002
maximální výše dávky:
9200
8932
9124
9124
9124
9124
9124
počet osob
8925
15250
20516
23002
24874
25223
27042
podíl na osobách se ZTP/P(III.st.)
13%
20%
26%
29%
35%
38%
46%
podíl na příjemcích celkem: z toho na dopravu dětí podíl na příjemcích za týchž podmínek
výdaje v tis. Kč podíl na nákladech celkem průměrná výše: k průměrné výši celkem k maximální výši dávky
9%
12%
15%
15%
15%
15%
15%
6331
8214
9571
10093
9543
9343
9155
71% 58117 10% 6512 118% 71%
54% 93975 14% 6162 114% 69%
47% 131036 16% 6387 110% 70%
44% 165207 18% 7182 120% 79%
38% 186086 19% 7481 125% 82%
37% 185754 18% 7364 122% 81%
34% 228549 20% 8452 137% 93%
Příjemci příspěvku na provoz motorového vozidla, kteří jej používají na dopravu těžce zdravotně postižených osob tvoří 49 %, přičemž podíl příjemců vozících těžce zdravotně postižené s mimořádnými výhodami II.stupně se mezi rokem 1997 a 2003 zvýšil z 6 % na 34 % všech příjemců a počet příjemců vozících občany se III.stupněm mimořádných výhod se zvýšil z 9 % na 15 % příjemců. V roce 1997 tvořil podíl příjemců dopravujících děti s II.stupněm mimořádných výhod 19 % všech příjemců dopravujících zdravotně postižené osoby s II.stupněm výhod a v roce 2002 klesl až na 5 %, u příjemců dopravujících osoby s III.stupněm mimořádných výhod klesl podíl příjemců vozících děti se III.stupněm mimořádných výhod ze 71 % v roce 1997 na 34 % v roce 2003. Mezi rokem 1997 až 2003 se zvýšil podíl příjemců příspěvku na provoz motorového vozidla u osob, kteří jsou držiteli mimořádných výhod II. a III. stupně ze 41% v roce 1997 na 80 %. Je tu zřejmě velký vliv automobilizace v ČR. Nelze odhadnout zda jde o nasycenost trhu (těchto zdravotně postižených) automobily, či počet příjemců bude dále růst. Není k dispozici struktura počtu držitelů mimořádných výhod podle druhu zdravotního postižení (ne všechny diagnózy mimořádných výhod zakládají nárok na příspěvek na provoz motorového vozidla). B2.Příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Také tato dávka byla poskytována již před rokem 1990 a statistická řada je k dispozici od roku 1989. Vývoj v tomto období byl ovlivněn jednak tím, že až do účinnosti
71
vyhlášky č.182/1991 Sb., byla výše dávky diferencována podle toho, zda automobil byl využíván pro soustavnou dopravu výdělečně činných zdravotně postižených osob event. připravujících se na budoucí povolání nebo zdravotně postižená osoba nebyla výdělečně činná. Maximální výše byla 30 000 Kč pro výdělečně činné a studující a 15 000 Kč pro ostatní občany, od 27.5.1991 pak nebyla výše takto diferencována a maximální výše příspěvku mohla dosáhnout až 60000 Kč současně příspěvek mohl tvořit maximálně 50 % ceny automobilu. Od ledna 1993 pak byla podmínka 50 % ceny vozidla vypuštěna. Do 30.9.1995 pak byla stanovena vedle 60000 Kč ještě podmínka, že pořizovací cena nesměla být vyšší než 240000 Kč. Od 1.10.1995 pak došlo ke zvýšení maximální výše dávky až na 100000 Kč. V období od 1.7.1997 do 30.12.1998 pak byl nárok na tento příspěvek omezen horní věkovou hranicí -62 let- (byla zrušena Ústavním soudem jako nezákonná). Průměrná výše příspěvku na zakoupení motorového vozidla se zvýšila ze 14365 Kč v roce 1989 na 77221 Kč v roce 2003, nejvyšší průměrný příspěvek byl poskytnut v roce 1996 a činil 91292 Kč a od té doby průměrná výše příspěvku na zakoupení motorového vozidla trvale klesá. Zdá se, že průměrná výše tohoto příspěvku kopíruje vývoj ceny automobilu Škoda, která v letech 1995 až 2000 téměř stagnuje. V uplynulých 15 letech se průměrná výše příspěvku na zakoupení motorového vozidla zvýšila 5 až 6krát. Počet příjemců příspěvku na zakoupení motorového vozidla se nejprve v roce 1990 zvýšil o třetinu a v roce 1991 se snížil na původní počet příjemců, teprve s účinností vyhlášky 182/1991 Sb., se z roku(1991) na rok(1992) zdvojnásobil počet příjemců a v mezi rokem 1995 a 1996 se opět zdvojnásobil a byl absolutně nejvyšší za sledované období (6582 příjemců); v roce 1998 počet příjemců poklesl na 4589 příjemců. Od roku 1999 opět počet příjemců roste a v roce 2002 a 2003 se již přiblížil počtu příjemců, který byl v letech 1996 až 1997. Ve vývoji počtu příjemců se ukazuje i 5tiletý cyklus nároku (1x za 5 let). Výdaje na příspěvek na zakoupení motorového vozidla se zvýšily z 25 mil.Kč v roce 1989 na 449 mil.Kč a celkové výdaje se tady zvýšily téměř 18krát. Vývoj tohoto příspěvku ukazuje na zájem těžce zdravotně postižených občanů řešit svou dopravu koupí motorového vozidla. Jak velký je okruh osob, kteří splňují kriterium diagnózy pro příspěvek na zakoupení motorového vozidla lze porovnávat jen s počtem příjemců příspěvku na provoz motorového vozidla s III.stupněm mimořádných výhod (cca 30000 příjemců – 20000 držitelů motorových vozidel s III.stupněm mim.výhod a 10000 rodičů, kteří dopravují nezletilé dítě se III.stupněm mimořádných výhod). Vývoj příspěvku na zakoupení motorového vozidla dokumentuje následující tabulka:
72
příspěvek na zakoupení motorového vozidla 1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
maximální výše dávky
30000
30000
60000
60000
60000
60000
100000
100000
100000
100000
100000
100000
100000
100000
100000
počet příjemců
1755
2391
1790
3484
3305
2511
3055
6582
6220
4589
5215
4833
5531
5972
5811
.
.
.
.
.
702
873
1578
1540
1614
1627
1447
1679
1729
1604
z toho příjemci na děti podíl na celkovém počtu příjemců dávky
x
x
x
x
x
28%
29%
24%
25%
35%
31%
30%
30%
29%
28%
výdaje v tis.Kč
25210
31509
44250
125570
145032
132061
190817
600885
516394
377770
403406
366946
424398
434904
448732
průměrná výše dávky průměrná cena mot.vozidla vyr.v ČR
14 365
13 178
24 721
36 042
43 883
52 593
62 461
91 292
83 022
82 321
77 355
75 925
76 731
72 824
77221
84 600
92 543
127 223
144 658
191 192
197 522
223 187
220 685
228 780
229 300
230 581
229 521
.
.
.
B3. Příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla Jde o dávku, která byla poskytována již před rokem 1990 a do 1.10.1995 její výše odpovídala výši příspěvku na zakoupení motorového vozidla od 1.10.1995 je pak maximální výše stanovena částkou 60000 Kč. Samostatně je sledována v rezortní statistických výkazech až od r.1994. Příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla je v období let 1994 až 2002 stále méně využíván a dávku čerpá stále méně příjemců (pokles na cca 1/3). Klesají i výdaje na tuto dávku. Z cca 15 mil.Kč v roce 1994 na cca 6,5 mil.Kč v roce 2003. Průměrná výše dávky se zvýšila v tomto období o cca 47 % z cca 29 000 Kč v roce 1994 na 42675 Kč v roce 2003. Vývoj této dávky je v následující tabulce: př ís pěvek na celk ovou opr avu vozidla 1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
60000
60000
60000
60000
60000
60000
60000
60000
60000
60000
počet příjemců
510
460
375
246
164
156
131
113
149
154
z toho příjemci na děti podíl na celkovém počtu příjemců dávky
82
63
42
26
33
13
12
11
9
23
maxi mál n í výše d ávky
16%
14%
11%
11%
20%
8%
9%
10%
6%
15%
v ýdaje v tis.Kč
14851
15218
12469
8744
5692
5861
4595
4054
5824
6572
průměrná v ýše dáv ky
29 120
33 083
33 251
35 545
34 707
37 571
35 076
35 876
39 087
42675
B4.Příspěvek na zvláštní úpravu motorového vozidla Dávka je poskytována v plné výši ceny takové úpravy a maximální výše je omezen jen celkovým limitem úhrnu všech příspěvků za 10 let. V roce 2003 se výdaje na tuto dávku zvýšily 3,6krát proti roku 1994, nejvyšší výdaje na dávku pak byly v letech 1997 až 2000 a dávka byla poskytnuta také nejvyššímu počtu příjemců ( v roce 1997 to bylo přes 700 příjemců). Průměrná výše dávky trvale roste a v letech 1999 až 2002 byla v intervalu 37 až 38 tisíc Kč, v roce 2003 dosáhla 40 tisíc Kč.
73
Vývoj příspěvku na zvláštní úpravu motorového vozidla je v následující tabulce: př ís pěvek na zvláš tní úpr avu vozidla m axim ální výš e dávk y počet příjemců
z toho příjemci na děti
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
100%
100%
100%
100%
100%
100%
100%
100%
100%
100%
309
318
643
709
643
570
519
426
409
440
0
3
89
4
0
12
0
0
7
12
podíl na celkovém počtu příjemců dávky
0%
1%
14%
1%
0%
2%
0%
0%
2%
3%
výdaje v tis.Kč
4879
7044
15487
22639
22404
21165
19627
15999
15523
17715
15 790
22 151
24 086
31 931
34 843
37 132
37 817
37 556
37 954
40261
průměrná výše dávky
B5. Příspěvek na individuální dopravu Dávka je prakticky alternativou příspěvku na provoz motorového vozidla u těžce zdravotně postižených osob, které splňují podmínky pro nárok na příspěvek na provoz motorového vozidla, pravidelně se individuálně dopravují ale nejsou držiteli motorového vozidla, prakticky nebo úplně nevidomým nebo jde o občany, kteří vozí manžela nebo nezletilé dítě nebo jinou osobu, kteří mají zdravotní postižení zakládající mimořádné výhody III.stupně nebo děti mají vyjmenované onemocnění, a na vozidlo je poskytován příspěvek na provoz motorového vozidla. Příspěvek na individuální dopravu byl zaveden od 27.5.1991 a jeho výše byla 5000 Kč ročně. Od 1.10.1995 pak činí 6000 Kč ročně a je vyplácen pololetně. Počet příjemců tohoto příspěvku, který před rokem1990 neexistoval, se z roku na rok mění. Nejvyšší počet příjemců byl v roce 1998, kdy bylo vyplaceno více než 9300 příspěvků. Výdaje na tuto dávku se zvýšily, avšak v jednotlivých letech se z roku na rok mění, nejvyšší výdaje byly v roce 1999, kdy bylo na dávce vyplaceno 47 mil.Kč za rok. V roce 2003 to bylo téměř 41 mil.Kč. Ve srovnání s počtem příjemců a výdajů na příspěvek na provoz motorového vozidla jde o dávku okrajovou. V posledním sledovaném roce byla průměrná výše příspěvku 5912 Kč ročně a příjemci tedy „velmi dbají o včasné podání žádosti“ již počátkem kalendářního roku, aby dosáhli maximální výše dávky. Vývoj výdajů a počtu příjemců této dávky je v následující tabulce: příspěvek na individuální dopravu 1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
5000
5000
6000
6000
6000
6000
6000
6000
6000
6000
6000
4131
5272
6085
7058
7171
9311
8669
7220
7092
6472
6918
.
145
219
182
215
263
203
223
257
118
184
3%
4%
3%
3%
3%
2%
3%
4%
2%
3%
výdaje v tis.Kč
12690
18426
22086
28776
31977
43855
47278
38915
39218
34723
40900
průměrná výše dávky
3 072
3 495
3 630
4 077
4 459
4 710
5 454
5 390
5 530
5 365
5912
maximální výše dávky počet příjemců
z toho příjemci na děti podíl na celkovém počtu příjemců dávky
74
B6. Příspěvek na opatření zvláštních pomůcek Dávka je poskytována na opatření zvláštních pomůcek těžce zdravotně postiženým občanům, které potřebují k odstranění, zmírnění nebo překonání následků svých postižení. Taxativní výčet pomůcek a výši úhrady, která může být až 100 % ceny nebo nákladů na jejich pořízení je přílohou vyhlášky. Tato dávka byla poskytována již před rokem 1990 a výčet položek a výše úhrady se v čase mění. Počet příjemců tohoto příspěvku roste v posledních 11 letech o cca 10 % ročně a od roku 2001 a 2002 prakticky stagnuje. Výdaje na dávku se ve sledovaném období zvýšily 7,3krát, a průměrná výše dávky se zvýšila 3,6krát. V roce 2003 výdaje přesáhly 266 mil.Kč. Podíl dětí představuje cca 16 % všech příjemců. Za příspěvek na opatření zvláštních pomůcek lze považovat příspěvek nevidomým na výcvik vodícího psa. Jde sice o velmi omezený počet osob, kterým je tato dávka poskytnuta (jde kolem 40 osob ročně), ale od roku 2002 průměrná výše příspěvku překračuje průměrnou výši všech ostatních jednorázových příspěvků (tj. i na zakoupení motorového vozidla) a mezi rokem 2001 a 2002 se prakticky zvýšila z roku na rok o 100 %, z 67 000 Kč až na 126000 Kč, v roce 2003 poklesla na 110622 Kč. Vývoj příspěvku na opatření zvláštních pomůcek a příspěvek nevidomým na výcvik vodícího psa je v následujících tabulkách: př ís pěvek na opatř ení zvláš tních pom ůcek 1993
1994
1995
počet příjemců
z toho příjemci na děti podíl na celkovém počtu příjemců dávky
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
dle dr uhu pom ůck y 50 nebo 100 %
m axim ální výš e dávk y 3415
3379
3398
4793
5751
6333
7104
7664
8024
7932
7001
.
623
490
736
907
1008
1000
1087
1241
1214
1087
18%
14%
15%
16%
16%
14%
14%
15%
15%
16%
výdaje v tis.Kč
36257
67475
70740
109588 147380 157566 169348 187700 221165 233225 266246
průměrná výše dávky
10 617
19 969
20 818
22 864
25 627
24 880
23 838
24 491
27 563
29 403
38030
1999
2000
2001
2002
2003
př ís pěvek nevidom ým na výcvik vodícího ps a 1993
1994
1995
1996
m axim ální výš e dávk y počet příjemců
z toho příjemci na děti podíl na celkovém počtu příjemců dávky výdaje v tis.Kč průměrná výše dávky
1997
1998
100 % ceny 40
20
20
18
23
39
36
43
38
36
45
.
0
0
0
1
0
0
0
1
4
2
3%
11%
4%
1043
826
1066
988
1432
2510
2423
3017
2562
4528
4978
26 075
41 300
53 300
54 889
62 261
64 359
67 306
70 163
4%
67 421 125 778 110622
B7. Příspěvek na úpravu bytu Dávka je poskytována ve výši 70 % prokázaných nákladů za materiál a práce spojené s nezbytnými výdaji včetně projektových prací, nejvýše však 50000 Kč. Jde-li o stavební práce spojené s instalací výtahu a nelze vybudovat šikmou schodišťovou plošinu je maximální výše 100000 Kč. Dávka byla poskytována již před rokem 1990 a do účinnosti vyhlášky MPSV č.182/1991 Sb., byla maximální výše této dávky omezena
75
částkou 30000 Kč. Statistická data o této dávce jsou v souvislé řadě sledována od roku 1989. Počet příjemců tohoto příspěvku se zvýšil cca 3krát a to nejprve mezi rokem 1989 a 1990, pak v roce 1991 se počet příjemců prudce snížil až na 210 příjemců za rok a pak od roku 1992 počet příjemců každoročně roste. V roce 1989 bylo 629 příjemců a průměrná výše dávky činila 2180 Kč, v roce 2002 bylo poskytnuto nejvíce příspěvků na úpravu bytu – 1953 a výdaje dosáhly téměř 58 mil.Kč ročně, průměrná výše příspěvku na úpravu bytu dosáhla v tomto roce téměř 30 tisíc Kč, tj, průměrná výše byla shodná s výší v letech 2000 a 2001. V roce 2003 činily výdaje téměř 63 mil.Kč, průměrná výše dávky se zvýšila na více než 33 tisíc Kč. Počet příjemců se proti roku 2003 snížil o 3 %. Celkové výdaje na dávku se pravidelně každým rokem zvyšovaly a během 15 let se zvýšily 45krát, což je tempo v podstatě nejvyšší ze všech dávek poskytovaných ve prospěch těžce zdravotně postižených. Cca 10 až 15 % příjemců jsou nezletilé děti. příspěvek na úpravu bytu 1989
1990
1991
maximální výše dávky 70 % max.30000 počet příjemců
z toho příjemci na děti podíl na celkovém počtu příjemců dávky
1992
1993
1994
1995
70 % max50000
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
70 % max.50000, na stav.úpr.pro výtah až 100000
629
1821
210
467
834
1291
1328
1498
1729
1594
1899
1700
1864
1953
1894
.
.
.
.
.
106
147
156
210
214
261
220
228
289
215
x
x
x
x
x
8%
11%
10%
12%
13%
14%
13%
12%
15%
11%
výdaje v tis.Kč
1371
2105
3163
7954
14296
22194
26163
35292
43400
44966
47278
50441
54998
57826
62795
průměrná výše dávky
2 180
1 156
15 062 17 032 17 141 17 191 19 701 23 559 25 101 28 210 24 896 29 671 29 505 29 609 33155
4. NĚKOLIK POZNÁMEK K PŘÍSPĚVKU NA PROVOZ MOTOROVÉHO VOZIDLA Příspěvek na provoz motorového vozidla je jednou z dávek sociální péče, určených těžce zdravotně postiženým občanům k řešení jejich mobility. Jeho poskytování, tj. podmínky nároku upravuje § 36 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška MPSV). V průběhu let se podmínky pro jeho poskytování podstatně měnily, a to až do roku 1998, kdy došlo ke změně v souvislosti s úspornými opatřeními vlády. Počátkem devadesátých let, kdy došlo v rámci počátku transformace ekonomiky k postupnému cenovému narovnání, začal počet příjemců příspěvku na provoz motorového vozidla neúměrně stoupat, aniž by prokazatelně rostl počet osob s těžkým zdravotním postižením. Zatím co v roce 1990 bylo evidováno 36.989 příjemců příspěvku, v následujícím roce 1991 to bylo již 57.273, což znamenalo nárůst o 55 %. Za třináct let od uvedeného roku 1990 došlo celkem k navýšení počtu příjemců o cca 500 %, tj. jejich počet se zvýšil pětinásobně. Aby bylo možné analyzovat příčiny uvedeného nárůstu příjemců příspěvku na provoz motorového vozidla, je nezbytné porovnat některé údaje, které se váží ke skupině občanů těžce zdravotně postižených. Je známo, že neexistuje přesná statistika počtu těchto občanů. O jejich počtu lze usuzovat mimo jiné z přiznaných plných a částečných invalidních důchodů. Počet plných invalidních důchodů osciluje od roku 1997 kolem 385 tis. Počet částečných invalidních důchodů osciluje od téhož data kolem 150 tis. Znamená to, že počet příjemců invalidních důchodů i jejich podíl z celkového počtu 76
všech vyplácených důchodů u obou typů důchodů se již dlouhou dobu významně nemění. Pokud vztáhneme počet všech těchto invalidních důchodů k celkovému počtu obyvatel, lze i z tohoto podílu usoudit, že se významně nemění (5,13 % v roce 1999 a 5,43 % v roce 2003). Na druhé straně, pokud porovnáme počet příjemců příspěvku na provoz motorového vozidla s počtem všech vyplácených důchodů i s počtem všech invalidních důchodů, zjišťujeme významný nárůst. Např. podíl příspěvku ze všech vyplácených důchodů vzrostl od roku 1996 z 3,92 % na 7,46 % a podíl příspěvků ze všech vyplácených invalidních důchodů z 17,32 % v roce 1996 na 33,24 % v roce 2003. Znamená to, že již plná třetina občanů, kterým je vyplácen buď plný nebo částečný invalidní důchod je zároveň příjemcem příspěvku na provoz motorového vozidla, event. na základě jejich postižení vznikl nárok osobě k nim blízké, která je svým motorovým vozidlem přepravuje. Vzhledem k tomu, že nárůst počtu příjemců příspěvku na provoz motorového vozidla nelze odvozovat od navýšení počtu osob, které by splňovaly podmínky pro jeho přiznání, tj. od prokazatelného nárůstu osob těžce zdravotně postižených (jak bylo výše řečeno, počty občanů, které lze především považovat za občany s těžkým zdravotním postižením se prakticky nemění, a to jak v absolutním počtu, tak v podílu na celkovém počtu obyvatel i na celkovém počtu vyplácených důchodů), je nutné hledat jiné důvody. K prvnímu výraznému nárůstu počtu příjemců došlo počátkem devadesátých let, a proto lze usuzovat, že tento nárůst mohl být motivován do jisté míry obecným nárůstem cen v rámci cenového vyrovnání, ke kterému v počátcích výše uvedené transformace docházelo. Přestože byl uvedený nárůst v počátku zčásti kompenzován státním vyrovnávacím příspěvkem, občané museli na uvedené změny reagovat i změnou hospodaření v rámci rodinných rozpočtů. Jednou z možností získání finančních prostředků se tak staly dávky sociální péče a mezi nimi i příspěvek na provoz motorového vozidla. Podmínky k jeho přiznání umožnily do jisté míry omezenou pomoc těm, kteří potřebovali motorové vozidlo k pravidelné dopravě s ohledem na své zdravotní postižení event. proto, že převáželi svým vozidlem osobu blízkou, která splňovala stanovené podmínky těžkého zdravotního postižení. Znamená to, že i jednou z možností nárůstu počtu příjemců byl nárůst cen benzinu, k němuž právě v rámci transformace cen od roku 1990 docházelo. O této skutečnosti svědčí přiložené tabulky. Další skutečností, která nárůst počtu příjemců beze sporu ovlivnila, byla úprava podmínek pro přiznání příspěvku, ke které došlo v roce 1998 v rámci úsporných opatření vlády ČR. Na jedné straně došlo k přesnějšímu vymezení okruhu příjemců, na druhé straně však nové znění umožnilo většímu okruhu občanů o příspěvek žádat, protože splňovali nově stanovené podmínky pro přiznání příspěvku. Takže po uvedeném roce lze opět zaznamenat významný nárůst počtu příjemců příspěvku ( v roce 1998 125 tis. a v roce 2003 184 tis., tj. nárůst cca o 47 %). Na uvedené dávce a na stanovených podmínkách pro její přiznání, které se často nesystémově měnily, lze ukázat jednak na obecně známý jev, že občané se po určité době naučí ve větší míře určitou dávku využívat, a to především ke zvýšení úrovně svých příjmů, jednak na špatnou dikci podmínek, na jejichž základě lze určitou dávku
77
přiznat a konečně i na nejednotném výkladu, popřípadě na neexistenci takového výkladu pojmů, které se v podmínkách nároku na dávku objevují. U příspěvku na provoz motorového vozidla jde především o výklad pojmu pravidelná doprava, za níž lze pokládat i dvakrát do měsíce návštěvu u lékaře apod. Pokud by byla tato dávka v systému pomoci občanům s těžkým zdravotním postižením zachována, potom je nutné přesně všechny volně vykladatelné pojmy upřesnit tak, aby na příspěvek měly nárok pouze osoby, které individuální dopravu nutně potřebují k přepravě do zaměstnání event. k přepravě do školy v rámci vzdělávání.
Porovnání podílu růstu cen Benzinu Natural 95 k podílu růstu počtu příjemců příspěvku na provoz motorového vozidla (rok 1985 100 % )
600 500
x/1985 ní
400
X/1985 vy
300
x/1985 Př
200 100 0 19 85 19 86 19 87 19 88 19 89 19 90 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00
podíl nárůstu v %
700
nejnižší cena v roce k nejnižší ceně v roce 1985 - nejvyšší cena v roce k nejvyšší ceně v roce 1985 - počet příjemců PNPMV v roce k počt příjemců PNPMV v roce 1985
78
5. NÁZORY OBČANŮ NA SYSTÉM ZABEZPEČENÍ ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH OBČANŮ Sekundární analýza dat sociologických výzkumů Úvod Tato studie je sekundární analýzou dat rozsáhlého komplexu sociologických šetření uskutečněných konsorciem STEM – Středisko empirických výzkumů a Socioklub v rámci řešení projektu Consensus/ Phare „Creating awareness, through new facts and figures, of the inconsistencies of disability benefit provision in the Czech Republic“. Studie byla připravena s cílem přinést na základě srovnání názorů na současnost a budoucnost systému zabezpečení zdravotně postižených u různých skupin veřejnosti informace, které by mohly sloužit jako jeden z podkladů celospolečenské diskuse o nové koncepci politiky státu vůči zdravotně postiženým. Údaje získané v průběhu řešení projektu Consensus/ Phare „Creating awareness, through new facts and figures, of the inconsistencies of disability benefit provision in the Czech Republic“ jsou velmi rozsáhlé a zahrnují široký okruh souvislostí problematiky zabezpečení zdravotně postižených. Pro účely této studie byly využity především informace publikované ve třech dílčích zprávách: „Vytváření povědomí o nesrovnalostech v systému vyplácení dávek handicapovaným občanům v České republice na základě příslušných faktů a čísel“. Zpráva z reprezentativního sociologického výzkumu obyvatel ČR, konsorcium STEM – Středisko empirických výzkumů a Socioklub, říjen - listopad 1999. „Vytváření povědomí o nesrovnalostech v systému vyplácení dávek handicapovaným občanům v České republice na základě příslušných faktů a čísel“. Zpráva ze sociologického výzkumu zástupců institucí, konsorcium STEM – Středisko empirických výzkumů a Socioklub, říjen - listopad 1999. „Vytváření povědomí o nesrovnalostech v systému vyplácení dávek handicapovaným občanům v České republice na základě příslušných faktů a čísel“. Zpráva ze sociologického výzkumu zdravotně postižených občanů, konsorcium STEM – Středisko empirických výzkumů a Socioklub, říjen - listopad 1999.
79
I. Obecná východiska názorů na politiku státu ve vztahu ke zdravotně postiženým Je na škodu věci, že o potřebě změny státní politiky uplatňované vůči zdravotně postiženým se hovoří především mezi odborníky, případně úzkým okruhem zainteresované veřejnosti. Do povědomí běžných občanů, samotné zdravotně postižené z toho nevyjímaje, se tato problematika zatím příliš nedostala. Je přitom zřejmé, že jde o záležitost celospolečenského významu, v tom nejširším slova smyslu veřejnou. Má-li být změna politiky ve vztahu ke zdravotně postiženým skutečnou reformou a ne pouze úpravou dílčích prvků systému, pak se neobejde bez změny celkové koncepce přístupu k zabezpečení zdravotně postižených. Odborníci hovoří v tomto ohledu vcelku jasně. Podle jejich názorů jsou východiskem systémového přístupu dvě klíčové změny – změna chápání pozice zdravotně postižených a nové definování role státu. Nové chápání pozice zdravotně postižených by mělo vycházet z principu „občanského práva na 'nediskriminaci', na stejné zacházení, na rehabilitaci, na bezbariérovost, na zaměstnání, na ochranu před sociálním vyloučením, na právo na sociální službu apod.. Oblast 'sociální' představuje jen přesně vymezenou, ale jen dílčí oblast takové politiky. Skupina osob se zdravotním postižením se chápe jako skupina, která je součástí celé společnosti, je 'in' a její potřeby jsou zabezpečovány stejnými systémy tak jako potřeby jiných. Není to skupina 'out', jejíž potřeby jsou zabezpečovány zvláštními, zejména sociálními systémy“. 13 Nová role státu by měla spočívat především ve vytváření podmínek pro uplatnění principu práva zdravotně postižených na rovné zacházení. „Ve své nové roli bude stát ne vykonavatelem politiky, ale tvůrcem podmínek, v nichž budou jím stanovené cíle politiky naplňovány. Tato skutečnost je limitující pro volby nástrojů politiky státu. Své sociální politiky vůči zdravotně postiženým budou (by měly) definovat samosprávné orgány, nestátní subjekty a další“14. Pro takové principiální změny není ovšem česká veřejnost dostatečně připravená. Ve vědomí společnosti jsou hluboce zakořeněny představy, které jsou od uvedených principů chápání pozice zdravotně postižených a role státu diametrálně odlišné. V přístupu ke zdravotně postiženým převládá tradiční sociální aspekt, který má mnohdy až charitativní podobu. Původní představa, že zdravotně postiženým je třeba jejich handicap kompenzovat dobročinností, v jistém smyslu utužovaná dlouholetými zkušenostmi z režimu, který zdravotně postižené izoloval od společnosti a vytvářel pro ně speciální systémy zabezpečení, vytváří v očích veřejnosti ze zdravotně postižených stále specifickou skupinu občanů, kteří mají nárok na speciální ochranu ze strany státu.
Analýza sociálně ekonomické situace osob se zdravotním postižením a návrhy na další postup v této oblasti. Zpráva o projektu, Socioklub, říjen 2001, str. 31 14 Analýza sociálně ekonomické situace osob se zdravotním postižením a návrhy na další postup v této oblasti. Zpráva o projektu, Socioklub, říjen 2001, str. 37 13
80
Ze strany státu proto, že stát je chápán nejen jako hlavní garant, ale také i jako hlavní vykonavatel sociální ochrany. Z výzkumů veřejného mínění je zřejmé, že k odklonu od státního paternalismu nedochází, spíše se naopak jeho význam posiluje. Nestátní organizace vnímá sice veřejnost jako významný společenský subjekt v oblasti sociální pomoci, nicméně jako subjekt, který je něčím navíc, jakýmsi přilepšením k tomu, co by měl zajišťovat stát. Role státu je prvořadá a každý, kdo potřebuje pomoc, očekává, že se mu ji dostane v první řadě od státu. Chápání zdravotně postižených jako specifické skupiny občanů a státu jako hlavního zabezpečovatele sociálních jistot, jsou universální východiska, která s větší či menší intenzitou formují názory na politiku státu ve vztahu ke zdravotně postiženým u všech skupin veřejnosti. Vedle nich působí ještě dvě jiná důležitá hlediska. Jsou jimi míra osobní zainteresovanosti a pozice v systému zabezpečení zdravotně postižených. Obecně platí, že čím je osobní zainteresovanost na opatřeních systému zabezpečení zdravotně postižených větší, tím jsou názory na jeho fungování kritičtější. Více nespokojení s fungováním systému jsou samotní zdravotně postižení. Běžná veřejnost, pro kterou nepředstavuje zdravotní postižení aktuální problém, ale „pouze“ potenciální riziko (v tom smyslu, že může postihnout každého člověka), je ve svých názorech již méně kritická. Je ovšem třeba zdůraznit, že se jedná pouze o relativní srovnání a i běžná veřejnost má vlivem zmiňovaných představ o postavení zdravotně postižených a prioritní roli státu ve výkonu sociální ochrany vůči státnímu systému značné výhrady. Vliv pozice v systému zabezpečení zdravotně postižených je dobře patrný v rozdílných názorech mezi reprezentanty nevládních organizací zabývajících se zdravotně postiženými na jedné straně a zástupci úřadů na straně druhé. Zástupci nevládních organizací vystupují z pozice ochránců oprávněných nároků zdravotně postižených, jsou v roli jakési opozice vůči státu a tudíž jsou podstatně kritičtější než představitelé úřadů. V některých ohledech dokonce kritičtější než sami zdravotně postižení. Jistá hierarchie je patrná i mezi zástupci různé úrovně úřadů. Čím blíže má úřad k výkonu státní moci, tím pozitivnější pohled na fungování systému státní politiky vůči zdravotně postiženým uplatňuje (představitelé okresních úřadů a magistrátů oproti zástupcům městských úřadů).
81
II. Názory na stávající systém zabezpečení zdravotně postižených 1. Celkové hodnocení systému Na první pohled by se mohlo zdát, že cesta k principiální změně politiky uplatňované vůči zdravotně postiženým je otevřená. Většina veřejnosti je přesvědčena, že systém péče o zdravotně postižené neumožňuje těmto lidem vést důstojný život a poskytovaná pomoc neřeší dostatečně situaci zdravotně postižených. Většina veřejnosti také soudí, že stát plní své úkoly vůči zdravotně postiženým špatně. Právě tento poslední názor před přílišným optimismem varuje. Ukazuje, že představy o systému, který neřeší dostatečně situaci zdravotně postižených a neumožňuje jim důstojný život, jsou pouze jiným vyjádřením zklamání z nedostatečně naplněných očekávání směrem ke státu jako hlavním vykonavateli sociální ochrany. Na celkovém hodnocení systému pomoci zdravotně postiženým je možné dobře ilustrovat zmiňovanou roli míry osobní zainteresovanosti a pozice v systému, která proti sobě staví dva tábory ze zcela odlišnými pohledy. Na jedné straně kritici, mezi než patří především zástupci nevládních organizací zabývajících se zdravotně postiženými, poněkud méně sami zdravotně postižení a relativně nejméně často běžná veřejnost. Proti nim stojí představitelé úřadů, jejichž stanoviska k celkovému fungování systému jsou naopak pozitivní. Velmi podstatným argumentem pro zavedení nových principů státní politiky ve vztahu ke zdravotně postiženým jsou názory zástupců institucí na to, co stávající systém zdravotně postiženým umožňuje. Podle nich to je v zásadě pouze možnost mít dobrou životní úroveň, i když i v tomto ohledu mají představitelé nevládních organizací velké pochybnosti. Jejich postoj je v tomto ohledu nejen kritičtější než postoj zástupců úřadů, ale i než odpovídá údajům o životní úrovni, o kterých vypovídají samotní zdravotně postižení. Podle výzkumů se zdravotně postižení v subjektivním hodnocení různých ukazatelů vlastní životní úrovně nijak významně neodlišují od průměru celé populace. Zajištění dobré životní úrovně je hlavní předností systému zabezpečení zdravotně postižených. Podstatně menší šanci skýtá podle mínění zástupců institucí systém pro zapojení do běžného života a zcela mizivé pro uplatnění na trhu práce. Výrazná disproporce mezi zajištěním hmotných a ostatních důležitých podmínek života, o které názory představitelů institucí vypovídají, je výmluvnou ilustrací, že koncepce stávajícího systému zabezpečení zdravotně postižených je pozůstatkem principů minulého režimu a k zásadě práva na rovné zacházení a nediskriminaci má hodně daleko.
82
Co umožňuje současný systém zabezpečení postiženým občanům (podíl příznivých hodnocení v %) 42 73
mít dobrou životní úroveň
67 70
5
zapojit se do běžného života
18 21 18
0 1 1 1
uplatnit se na trhu práce
0
20 celkem
40 OÚ
MěÚ
60
80
nestátní organizace
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 8/1999
Do celkových postojů je možné zahrnout i názory na množství finančních prostředků vynakládaných státem na zabezpečení zdravotně postižených. I v tomto ohledu panuje u převažující části veřejnosti nespokojenost, tentokrát vůbec největší u skupiny zdravotně postižených. Výjimkou jsou opět pouze zástupci úřadů, kteří jsou v naprosté většině přesvědčeni, že finanční prostředky vynakládané na zdravotně postižené jsou dostačující. Negativně je oceňovaná i úroveň organizace služeb pro zdravotně postižené. Vůbec největší výhradu k sociálním službám mají zástupci nevládních organizací, výrazně nespojení jsou i zdravotně postižení. Od kritických hodnocení se v tomto případě nijak zvlášť neodchylují ani představitelé úřadů, zejména pak těch, které mají k výkonu státní politiky nejblíže (zástupci okresních úřadů). Jiným argumentem pro změnu státní politiku vůči zdravotně postiženým jsou velké pochybnosti o racionalitě fungování stávajícího systému. Naprostá většina veřejnosti je
83
přesvědčena, že systém funguje neúčelně. Poskytovaná pomoc je neadekvátní vzhledem k potřebám zdravotně postižených, neřeší dostatečně jejich situaci a nedostává se těm, kteří to opravdu potřebují. Na tomto názoru se shodují všichni, od zdravotně postižených, přes zástupce nevládních organizací až po představitele úřadů. Nejvíce skeptičtí jsou zástupci okresních úřadů. V zásadě stejné pochybnosti vyjadřované všemi skupinami veřejnosti budí na první pohled dojem, že názory na racionalitu fingování systému jsou zcela homogenní. Za velmi podobnými názory se ale mohou skrývat různé významy. Na jedné straně mohou znamenat nespokojenost s výší příspěvků, výhod či úlev, na druhé straně mohou naopak vyjadřovat přesvědčení, že pomoc je poskytovaná tam, kde ji není potřeba nebo, kde je zneužívána. Obě tato stanoviska se v pochybnostech o racionalitě systému prolínají. Nicméně z názorů na zneužívání pomoci určené zdravotně postiženým je zřejmé, že u zdravotně postižených a zejména zástupců nevládních organizací hraje větší roli nespokojenost s výší dávek a různých úlev a zvýhodnění, u zástupců úřadů, především pak okresních úřadů, zase přesvědčení, že systém umožňuje, aby příspěvky, úlevy a výhody získávali lidé neoprávněně.
84
Hodnocení současného systému pomoci ZP občanům (podíl příznivých hodnocení v %)
26 39
stát plní své úkoly vůči ZP dostatečně
45 75 81 32 46
dávky pro ZP jsou přiměřené
39 68 85 42
umožňuje ZP vést důstojný život
44 67 76 37 24
stát vynakládá dost peněz
65 81 11
organizace soc.služeb je na dostatečné úrovni
31 48 39 16 21
řeší situaci ZP dostatečně
36 45 48
0 OÚ
MěÚ
20 běžná veřejnost
40 zdravotně postižení
60
80
100
nestátní organzace
Pramen: STEM, Výzkum institucí, zdravotně postižených a obyvatel ČR, 1999
85
Závěrem této pasáže týkající se celkového fungování systému zabezpečení zdravotně postižených ještě jedna obecnější připomínka. Při detailnější analýze názorů jednotlivých subjektů se ukazuje, že stanoviska k systému státní politiky vůči zdravotně postiženým jsou často nekonzistentní a vnitřně rozporná. To, co někteří považují za nedostatek stávajícího systému, hodnotí jiní jako jeho přednost. Nekonzistentnost, která se projevuje nejen mezi různými skupinami subjektů, ale i uvnitř jednotlivých skupin, pramení z širokého spektra, mnohdy principielně odlišných hledisek hodnocení systému. V interpretovaných výzkumech se například ukázalo, že:
Zdravotně postižení uplatňují v názorech na celkové fungování systému nejčastěji dvě hlediska. Prvním, nejdůležitějším je finanční stránka a to jak v obecném smyslu (množství peněz vynakládaných na zabezpečení zdravotně postižených a přiměřenost poskytované hmotné pomoci), tak i v konkrétním smyslu výše jednotlivých dávek a příspěvků. Druhým kritériem je přístup společnosti ke zdravotně postiženým a solidarita s nimi. Obě hlediska mají pro hodnocení systému jak pozitivní, tak negativní konsekvence. Zástupci úřadů posuzují systém především z pohledu jeho procedurální stránky. Poměrně často uplatňovaným kritériem je rovněž efektivita hospodaření s vynakládanými finančními prostředky. Hlediska představitelů nevládních organizací jsou orientovaná především na ochranu práv zdravotně postižených. Často je v nich cítit apriorní přesvědčení o nedokonalosti legislativních úprav a nedůvěra k úřadům. Obsahují celou škálu rozmanitých úhlů pohledu, počínaje obecnými principy sociální politiky vůči zdravotně postiženým až po názory odrážející požadavky na konkrétní opatření systému péče o zdravotně postižené.
Nekonzistentnost názorů na celkové fungování systému je třeba mít při vedení celospolečenské diskuse o změně politiky státu vůči zdravotně postiženým na paměti. Debata by měla být jasně strukturovaná a měla by jednoznačně oddělovat koncepční a principielní hlediska od úhlů pohledu, která zohledňují procedurální stránku a dopady změn státní politiky, jinak hrozí nebezpečí, že se stane pro mnoho lidí nesrozumitelná a ve svých důsledcích lichá. 2. Hodnocení dílčích aspektů fungování systému Důvody pro změnu přístupu k zabezpečení zdravotně postižených lze hledat i v názorech na dílčí aspekty fungování stávajícího systému. Nedostatků, které výzkumy zjistily či potvrdily, je celá řada. K těm důležitým (z hlediska argumentace potřeby zásadních změn systému zabezpečení zdravotně postižených) patří například problémy, které vznikají již na samém počátku procesu poskytování pomoci zdravotně postiženým a týkají se způsobů, kterými se zdravotně postižení domáhají svých nároků. Ve sledovaných výzkumech byla tato otázka zúžena na problém vyřizování žádostí na úřadech, což přirozeně ovlivnilo hodnocení v závislosti na tom, zda jej vyslovovali ti, kteří stojí „před přepážkou“ nebo ti, kteří jsou „za přepážkou“. Na straně těch „před přepážkou“ jsou problémy při vyřizování žádostí pociťovány velmi intenzívně. Dvě třetiny zdravotně postižených a naprostá většina představitelů nevládních organizací (90 %) míní, že podmínky pro uplatnění nároků na pomoc jsou v tomto ohledu špatné a vyřizování žádostí je spojeno s velkými problémy. Zástupci úřadů vidí situaci sice jinak 86
(velké problémy připouští jen zhruba desetina z nich), nicméně z jejich volných námětů na vylepšení stávající praxe je patrné, že i velká část pracovníků úřadů nedostatky pociťuje. Týkají se především legislativy a spoluúčasti institucí rozhodných pro vyřízení žádosti. Ke zlepšení současného stavu by podle nich nejvíce napomohla větší pružnost při spolupráci úřadů, doplnění a zkvalitnění legislativy a rychlejší vyřizování posudků. Pohled „úředníků“ a zástupců nestátních organizací se i v tomto bodu poněkud liší, zástupci nestátních organizací vidí vedle špatné legislativy nejčastější příčiny problémů také v nedostatečné kvalifikaci úředníků. Nevyhovující legislativa, složitá a náročná administrativa spojená s vyřizováním žádostí, nekvalifikovaní úředníci a proti nim neinformovaní a často bezradní klienti, jsou hlavní příčiny problémů při vyřizování žádostí podle samotných zdravotně postižených. Jiným nedostatkem je zneužívání pomoci určené zdravotně postiženým na jedné straně a uspokojování oprávněných nároků na straně druhé. O tom, že stávající systém umožňuje neoprávněné čerpání pomoci ve veřejnosti nikdo nepochybuje. Rozdíly jsou pouze v míře, v jaké jednotlivé skupiny subjektů zneužívání připouštějí. Relativně méně je o neoprávněném čerpání pomoci přesvědčena běžná veřejnost a sami zdravotně postižení, zástupci institucí, včetně nevládních organizací, jsou v tomto ohledu zřetelně skeptičtější.
Zneužívání pomoci určené zdravotně postiženým souhlas s tvrzením "Systém umožňuje neoprávněné čerpání pomoci" (%) 100 86
75
69 63
% 50 41 37
25
0 Běžná veřejnost
Zdravotně postižení
Nestátní organizace
MěÚ
OÚ
Pramen: STEM, Výzkum institucí, zdravotně postižených a obyvatel ČR, 1999
87
Podíl lidí, kteří čerpají nějaký druh pomoci neoprávněně, kolísá podle odhadů zástupců institucí od 9 % (představitelé nevládních organizací) do 22 % (pracovníci okresních úřadů a magistrátů). Zhruba ve stejném pásmu se pohybuje rovněž podíl oprávněných osob, kterým se pomoci nedostane. Na rozdíl od zneužívání pomoci jsou ovšem v odhadech podílu osob vyloučených z oprávněných nároků na pomoc vcelku očekávaně nejvíce skeptičtí zástupci nevládních organizací a naopak nejméně představitelů okresních úřadů a magistrátů. Ke zlepšení současného stavu by napomohlo podle vyjádření zástupců institucí především zlepšení spolupráce úřadů, doplnění a zkvalitnění legislativy a rychlejší vyřizování posudků. Typickým případem je spolupráce s posudkovými lékaři (stupeň bezmocnosti, dietní stavování, péče o osobu blízkou, poskytování mimořádných výhod atd.). Opět se však liší pohled „úředníků“ a zástupců nestátních organizací – ti vidí příčiny problémů zejména v legislativě a v nedostatečné kvalifikaci úředníků.
88
Které formy pomoci jsou nejčastěji zneužívány (podíl odpovědí v %, dopočet do 100% - ostatní odpovědi)
provoz motorových vozidel
28
koupě, opravy motorových vozidel
24
individuální doprava
12
finanční dávky
9
péče o osobu blízkou
8
zvláštní pomůcky
7
dálniční známky
4
zvýšené náklady
3
0
30
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 1999
89
Jaký druh pomoci se ZP nejčastěji nedostane
(podíl odpovědí v %, dopočet do 100% - ostatní odpovědi)
mimořádné výhody
14
bezmocnost
11
individuální doprava
9
na zakoupení mot.vozidla
9
na zvláštní pomůcky
7
na provoz mot.vozidla
5
ústavní péče
5
péče o osobu blízkou
5
pečovatelská služba
5
invalidní důchod
4
nedostatek informací
4
0
20
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 1999
90
Dalším nedostatkem, který vyžaduje změnu dosavadní praxe je kumulace pomoci. Kumulaci dávek, výhod či úlev považuje za problém současného systému velká většina zástupců institucí (87 % okresní úřady, 80 % městské úřady, 79 % nestátní organizace). Zhruba třetina představitelů okresních úřadů a nevládních organizací a čtvrtina pracovníků městských úřadů je zároveň přesvědčena, že se jedná o problém, který je třeba urychleně vyřešit. „Který z následujících výroků nejlépe vystihuje Váš názor na kumulaci dávek,výhod či úlev z různých systémů zabezpečení ZP?“ Celkem
MěÚ
OÚ
Nest. org.
Je to v pořádku, není to problém k řešení
18 %
20 %
13 %
21 %
Je nedostatkem, ale v současném systému zabezpečení jsou závažnější problémy, které je třeba řešit
57 %
57 %
58 %
47 %
Představuje to závažný problém, který je nutno urychleně vyřešit
25 %
23 %
29 %
32 %
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 1999 Je třeba zdůraznit, že výhrady zástupců institucí vůči kumulaci nejsou primárně koncepčního rázu a nesouvisejí s otázkou oprávněnosti systému, který umožňuje, aby se jednomu člověku dostalo více různých druhů pomoci. Jejich negativní stanoviska reflektují především problémy, jež poskytování pomoci z různých subsystémů zabezpečení zdravotně postižených v praxi vyvolává. Ústředním tématem, které se v různých obměnách vyskytuje ve velké většině připomínek, je roztříštěnost systému včetně nejednotné definice pojmu „zdravotně postižený občan“. Poměrně častým zdrojem problémů souvisejících s kumulací je rovněž neinformovanost a neschopnost se v nárocích jednotlivých subsystémů orientovat. Platí to jak na straně samotných zdravotně postižených, tak i na straně „úředníků“.
91
V čem spočívají problémy kumulace dávek
(podíly pro odpovědi v %, dopočet do 100% - ostatní odpovědi)
mnoho dávek a institucí
19
chybí provázanost
15
neinformovanost
15
nepřehlednost
12
možnost zneužití
11
nedostatky v legislativě
10
náročná administrativa
5
chybný systém
4
časová náročnost
3
0
20
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 1999
92
III. Názory na změny systému zabezpečení zdravotně postižených 1. Celkové postoje ke změně Výchozí pozice k otevření celospolečenské diskuse o potřebě zásadní změny politiky uplatňované vůči zdravotně postiženým se jeví jako vcelku jednoduchá. Podíváme-li se například na názory představitelů institucí, nenajdeme mezi nimi jediný, který by souhlasil s tím, že na současné podobě systému zabezpečení zdravotně postižených není třeba nic měnit. Velmi málo je rovněž těch, jež říkají, že systém do budoucna vystačí jen s drobnými úpravami. Podstatné změny nebo dokonce zavedení úplně nového systému pomoci vyžadují nejenom zástupci nevládních organizací, u nichž lze takové názory nejvíce očekávat, ale i představitelé úřadů, zejména pak okresních úřadů a magistrátů, kteří, jak víme, projevují vůči stávajícímu systému relativně větší loajalitu. Naléhavost změn podle názorů zástupců institucí Celkem
MěÚ
OÚ
Nest. org.
Na současné podobě systému pomoci ZP není třeba nic měnit
X
X
X
X
S drobnými úpravami by současná podoba pomoci zdravotně postiženým byla dobrá i do budoucna
28 %
34 %
15 %
16 %
Do budoucna je třeba současnou podobu pomoci zdravotně postiženým podstatně změnit
56 %
53 %
65 %
53 %
Současná úprava je pro budoucnost zcela nevyhovující, je třeba zavést úplně jiný systém pomoci ZP
16 %
13 %
20 %
31 %
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 1999 Přiřadíme-li radikální požadavky na reformu pomoci určené zdravotně postiženým k již zmiňované představě státu jako hlavního zabezpečovatele potřeb této skupiny občanů, pak je téměř nepochybné, co se za nimi skrývá – představa, že pomoc poskytovaná státem zdravotně postiženým není dostatečná a do budoucna je třeba usilovat o její zvýšení. Výsledky výzkumu to plně potvrzují. Naprostá většina všech zúčastněných subjektů, počínaje samotnými zdravotně postiženými, přes zástupce nevládních organizací až k představitelům úřadů je přesvědčena, že stát by měl ve své sociální politice pomoc zdravotně postiženým občanům zvýšit a rozšířit. Velká část těchto požadavků je přitom vyslovována velmi kategoricky, například tři pětiny zástupců nevládních organizací a polovina zdravotně postižených říká „určitě rozšířit“.
93
"Pomoc státu zdravotně postiženým je třeba zvýšit a rozšířit" (%) 100
94 89 80
80
MěÚ
OÚ
75
% 50
25
0 Zdravotně postižení Nestátní organizace
Pramen: STEM, Výzkum institucí a zdravotně postižených, 1999 Cílem reformy pomoci zdravotně postiženým by mělo být vytvořit systém, který není prioritně zaměřený na finanční dávky, ale na vytváření podmínek pro rovné uplatnění zdravotně postižených v životě. Srozumitelná formulace takového záměru by mohla získat ve veřejnosti podporu. Ve výzkumech se ukázalo, že volání po zvýšení a rozšíření pomoci státu ještě automaticky neznamená tlak na zvyšování finančních dávek. Požadavek orientovat zvýšenou státní pomoc do oblasti dávek vyslovují především zdravotně postižení. Ani v jejich případě nelze ale hovořit o jednoznačném požadavku, zvyšování dávek preferuje 57 % z nich, zbytek se naopak domnívá, že pomoc ze strany státu by se měla soustředit především do oblasti sociálních služeb. Častější podporu má zvyšování finanční pomoci také u zástupců nevládních organizací a u běžné veřejnosti. V jejich případě již jde ale o menšinový postoj (33 %). Představitelé úřadů se pak již zcela jednoznačně kloní k názoru, že stát by měl svoji pomoc směřovat především do sféry služeb.
94
„Měl by se stát v péči o zdravotně postižené občany zabývat především zvyšováním finančních dávek (příspěvků), nebo rozšiřováním sociálních služeb?“ Běžná Zdr. veřejnos postiže t ní
MěÚ
OÚ
Nest. org.
Zvyšováním finančních dávek
12 %
3%
33 %
33 %
57 %
Rozšiřováním sociálních služeb
88 %
97 %
67 %
67 %
43 %
Pramen: STEM, Výzkum institucí, zdravotně postižených a obyvatel ČR, 1999 V odborných kruzích je mnohdy kritizovaná plošnost vyplácení dávek sociální péče pro zdravotně postižené, protože snižuje účinnost finanční podpory tam, kde je její skutečná potřeba vyšší. Systém pak přes svoji nákladnost působí neadresně a neefektivně. Zdá se, že plošné poskytování finanční pomoci nemá velkou podporu ani ve veřejném mínění. Odmítá jej nejenom naprostá většina zástupců institucí (94 % okresní úřady a magistráty, 83 % městské úřady, 74 % nevládní organizace), ale testovat příjem u poživatelů dávek považuje za správné také velká část běžné veřejnosti a samotných zdravotně postižených (77 % veřejnost, 70 % zdravotně postižení). Ovšem i tady je dobré mít na zřeteli jisté pochybnosti. Některé údaje z výzkumu zdravotně postižených ukazují, že manifestovaná podpora adresnému poskytování dávek nemusí být tak pevná, jak by se mohlo na první pohled jevit. Ke změně postojů může stačit poměrně málo, například zmínit možnost, že dobře situovaní by v testovaném systému dávek neměli na některé dávky a slevy nárok a na některé služby by si museli přispívat nebo si je plně hradit. V takovém případě by se pro plošné poskytování finanční pomoci rozhodla i třetina těch zdravotně postižených, kteří považují obecně za správné, aby stát u žadatelů o dávky k jejich celkové majetkové situaci přihlížel.
2 Názory na některé alternativy dílčích změn Celkovou připravenost veřejnosti k radikální reformě sytému zabezpečení zdravotně postižených lze ilustrovat také na postojích zástupců institucí k zásadnějším změnám přístupu k poskytování některých druhů hmotné pomoci. Jednou z možností, která byla ve výzkumu představitelům institucí nabídnuta, je nahradit současné dotace státu na ústavní a terénní služby přímým příspěvkem na péči, adresovaným postiženým osobám. Takový postup podpořili především pracovníci okresních úřadů a nevládních organizací. Zřetelně slabší podporu získal již tento námět u pracovníků obecních úřadů.
95
„Bylo by podle Vašeho názoru účelné zrušit dotace státu a příspěvky rozpočtů okresních úřadů na ústavní a terénní sociální služby a nahradit je příspěvkem na péči, poskytovaným přímo zdravotně postiženým osobám?“ Celkem
MěÚ
OÚ
Určitě ano
17 %
15 %
20 %
Nest. org. 21 %
Spíše ano
25 %
23 %
32 %
32 %
Spíše ne
40 %
42 %
32 %
42 %
Určitě ne
18 %
20 %
16 %
5%
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 1999 Je velmi pravděpodobné, že větší pochybnosti pracovníků obecních úřadů pramení z jejich praktických zkušeností s využíváním respektive zneužíváním některých dávek. V případě zdravotně postižených, kteří jsou závislí na ústavních či terénních sociálních službách, může být obecné nebezpečí zneužívání dávek ještě umocněno odkázaností těchto lidí na osobách z blízkého okolí. Je to nepochybně nebezpečí, které je nutné brát při úvahách o aplikaci tohoto námětu v potaz. Stejným způsobem by bylo možné transformovat do příspěvku na péči poskytovaného přímo zdravotně postižené osobě i současný příspěvek při péči o osobu blízkou a zvýšení důchodu pro bezmocnost. Oba tyto náměty se setkaly s poměrně značnou pozitivní odezvou u pracovníků okresních úřadů a nevládních organizací. „Bylo by podle Vás účelné nahradit příspěvkem na péči poskytovaným přímo zdravotně postižené osobě i současný příspěvek při péči o osobu blízkou nebo jinou?“ Celkem
MěÚ
OÚ
Určitě ano
24 %
18 %
38 %
Nest. org. 42 %
Spíše ano
22 %
20 %
29 %
32 %
Spíše ne
30 %
33 %
23 %
16 %
Určitě ne
24 %
29 %
10 %
10 %
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 1999
96
„Bylo by podle Vás účelné nahradit příspěvkem na péči poskytovaným přímo zdravotně postižené osobě i zvýšení důchodu pro bezmocnost?“ Celkem
MěÚ
OÚ
Nest. org.
Určitě ano
33 %
27 %
46 %
53 %
Spíše ano
34 %
35 %
28 %
37 %
Spíše ne
23 %
25 %
21 %
5%
Určitě ne
10 %
13 %
5%
5%
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 1999 S rozhodnou podporou u všech zástupců institucí se setkal námět na zjednodušení systému v oblasti mobility, které by „odstranilo“ nejsnáze a nejčastěji zneužívané dávky (příspěvek na nákup/opravu/úpravu/provoz motorového vozidla, příspěvek na individuální dopravu). Souhlas s doporučením nahradit jedním příspěvkem na mobilitu všechny současné dávky, které pomáhají řešit mobilitu těžce zdravotně postižených, vyslovila většina oslovených představitelů úřadů i nevládních organizací. V případě druhých jmenovaných byl ovšem souhlas zřetelně vlažnější. „Souhlasíte s názorem, že by bylo účelné nahradit jedním příspěvkem na mobilitu všechny dávky, které pomáhají řešit mobilitu těžce zdravotně postižených občanů?“ Celkem
MěÚ
OÚ
Určitě ano
45 %
43 %
53 %
Nest. org. 32 %
Spíše ano
35 %
39 %
21 %
31 %
Spíše ne
15 %
13 %
19 %
21 %
Určitě ne
5%
5%
7%
16 %
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 1999 Jednou z možných cest racionalizace systému zabezpečení zdravotně postižených je adresné poskytování výše uvedených příspěvků na péči a na mobilitu. Míra souhlasu s tím, aby se při poskytování těchto nových forem příspěvků přihlíželo k majetkovým poměrům žadatele, vyjadřuje, za jak nezbytnou danou dávku či příspěvek pracovníci úřadů a nevládních organizací považují. Největší podporu kontroly majetkových poměrů žadatelů je zcela v souladu s tím u příspěvku na mobilitu, nejmenší u příspěvku kompenzujícího bezmocnost.
97
„Myslíte si, že by se mělo při poskytování nových forem příspěvků přihlížet k finanční a majetkové situaci zdravotně postiženého a jeho rodiny?“
U příspěvku na péči nahrazujícího dotace státu / okresních úřadů na ústavní a terénní sociální služby U příspěvku na péči nahrazujícího příspěvek na péči o osobu blízkou U příspěvku na péči nahrazujícího zvýšení pro bezmocnost U příspěvku na mobilitu nahrazujícího příspěvky na zakoupení / opravu / úpravu motorového vozidla, na jeho provoz a na individuální dopravu
Celkem
MěÚ
OÚ
Nest. org.
68 %
70 %
65 %
47 %
46 %
46 %
47 %
42 %
35 %
31 %
43 %
47 %
80 %
78 %
92 %
61 %
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 1999 Podle názorů některých odborníků zahrnuje současný systém zabezpečení zdravotně postižených občanů některé pozůstatky minulého období, kdy bylo zvýšení cen „čehokoliv“ kompenzováno zavedením určité sociální dávky. Nová koncepce systému zabezpečení zdravotně postižených by měla proto zvážit účelnost některých dosud poskytovaných dávek a posoudit jejich novou podobu, případně jejich zrušení. O potřebě takové revize je přesvědčena i převážná většina zástupců institucí, zejména pak pracovníků úřadů (96% okresní úřady, 86% obecní úřady, 61% nevládní organizace). Obecný souhlas s potřebou zvažovat do budoucna účelnost některých dávek je, především pak u pracovníků úřadů, značný. Při posuzování možných úprav konkrétních dávek se však i u pracovníků úřadů projevuje určitá rezervovanost. Převažuje názor, že většinu dávek je třeba nahradit (např. novou konstrukcí invalidního důchodu). U některých dávek je patrný i poměrně silný zájem na jejich zachování v současné podobě. Snahu zrušit některé dávky projevují opět podstatně častěji pracovníci úřadů než zástupci nevládních organizací.
98
Názory na to, jak v budoucnu naložit s různými dávkami pro zdravotně postižené (%)
příspěvek nevidomým občanům na krmivo pro vodícího psa
54
příspěvek na zřízení a změnu připojení účastnické telefonní stanice
43
37
příspěvek na provoz telefonní stanice
50
27
příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči pro nepracující důchodce
22
45
16
0
13
51
23
příspěvek na topnou naftu a zakoupení topných těles / dalších spotřebičů
3
32
31
20
53
40
60
80
100
zachovat v současné podobě nahradit novou konstrukcí invalidního důchodu včetně dávky sociální péče u sociálně potřebných zrušit bez náhrady
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 1999
99
Jinou variantou racionalizace současné podoby systému zabezpečení zdravotně postižených je postupné utlumování redistribuce finančních prostředků pro zdravotně postižené prostřednictvím daňové soustavy a jejich převedení do subsystému státní podpory a sociální péče. I s touto cestou vyslovuje výrazná většina pracovníků úřadů obecný souhlas (83% okresní a 78% obecní úřady, 55% nevládní organizace). Poněkud váhavěji se pracovníci úřadů již vyslovují k návrhu převést do oblasti sociálních dávek i všechny bezplatně poskytované nebo částečně hrazené služby. V tomto ohledu se jejich podpora pohybuje kolem padesátiprocentní hranice (souhlas vyslovilo 55% pracovníků okresních a 47% obecních úřadů a 32% zástupců nevládních organizací). Nejednoznačnost názorů na tuto cestu racionalizace systému zabezpečení zdravotně postižených je patrná i při posuzování konkrétních úlev a slev pro zdravotně postižené. U většiny poskytovaných slev a úlev je zjevná tendence k jejich zachování. Poněkud otevřenější k úmyslu změnit něco na současných slevách a úlevách jsou pracovníci okresních úřadů. Ale ani u nich nejsou návrhy na změny nijak zásadní. Od ostatních zástupců institucí se zřetelněji liší pouze častějším souhlasem s možností zrušit osvobození od placení daně z nemovitosti (47%) a od poplatků za používání rozhlasu a televize (42%). Relativně větší podporu má u nich i námět nahradit v oblasti sociálních dávek osvobození od poplatku za užití dálnic (43%). Celkový přístup k reformě úlev a slev zdravotně postiženým (průměrné podíly odpovědí k jednotlivým slevám a úlevám) Celkem
MěÚ
OÚ
Ponechat
47 %
50 %
34 %
Nest. org. 61 %
Nahradit v oblasti sociálních dávek
29 %
28 %
34 %
23 %
Zrušit bez náhrady
24 %
22 %
32 %
16 %
Pramen: STEM, Výzkum institucí, 1999 Celkově se tedy zdá, že nejpevnějšími stoupenci přestavby systému zabezpečení zdravotně postižených jsou pracovníci okresních úřadů. Poněkud rezervovanější jsou již zástupci obecních úřadů a vůbec nejméně změn v porovnání se současným stavem požadují reprezentanti nevládních organizací. Rozdílné postoje pracovníků úřadů na jedné straně a nevládních organizací na straně druhé vycházejí z jejich odlišných pozic. První jsou výkonnými úředníky, jsou součástí systému vlastním povoláním i materiálním zajištěním. Nevládní organizace pracují na dobrovolné bázi. To sebou nese jiný zájem o zlepšení situace postižených, např. obavu o to, zda např. zrušení nějaké dávky nenechá zdravotně postižené bez pomoci. Pozice pracovníků nevládních organizací zároveň ale také „umožňuje“ nedomýšlet celkové důsledky, které ta či ona dávka nebo úleva přináší pro systém i pro společnost, rozpočet a tedy zpětně i pro ostatní postižené. Z toho pramení rozpor mezi jejich
100
radikalismem (celý systém je nutno zásadně změnit, případně nahradit novým, protože zdravotně postiženým dostatečně nepomáhá) na jedné straně, a konzervativním přístupem k reformě dávek či úlev na straně druhé. Rozdíly mezi okresními úřady (včetně magistrátů) a obecními úřady (pověřenými výkonem státní správy i v samostatné působnosti) mohou být důsledkem odlišné informovanosti o systému jako celku, o jeho struktuře a významu možných změn. Do rozdílných přístupů se mohou promítat i specifické zkušenosti z každodenní práce
101
6. STRUČNÁ ANALÝZA ZAHRANIČNÍCH PŘÍSTUPŮ K ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM A SENIORŮ V OBLASTI NEPOJISTNÝCH DÁVKOVÝCH SYSTÉMŮ NA ZÁKLADĚ DOKUMENTŮ EU, MADRIDSKÉ DEKLARACE, A DALŠÍCH 1. Základní přístupy ke zdravotně postiženým osobám Na zdravotně postižené osoby je možné se dívat z různých úhlů pohledu. Tyto úhly pohledu se poté odrážejí v celkovém přístupu sociální politiky státu vůči těmto osobám. K základním modelům, na základě kterých se pak formuluje přístup ke zdravotně postiženým osobám patří následující: Lékařský model Zdůrazňuje dysfunkci, tedy porušenou funkci, normativní odchylku, postižení by mělo být léčeno, tam kde léčení není možné by měl být jedinec rehabilitován s cílem vrátit jej do normálního života. Ekonomický model Snaží se analyzovat postavení zdravotně postižených lidí ve vztahu k (ekonomickému) světu kolem nich. Tím zdravotní postižení uvádí do sociálních souvislostí. Kritika tohoto modelu spočívá v tom, že celé posuzování zdravotně postižených je zredukováno na souměřitelnost úrovně příjmů zdravotně postižených a jejich příjmů a je otázkou zda by příjem neměl být určován spíše na základě potřeby než produktivity. ……“moderní liberální společnost má dva rozdělovací mechanismy, jeden založený na práci a druhý na potřebách. Potřeby je možno uspokojovat jen tehdy, je-li nějaký přebytek, který lze přerozdělovat, a u lidí se může projevovat neochota tento přebytek vytvářet i když se chtějí úplně spoléhat na sociální dávky systému potřeb, když sami takovou potřebu mají. Spolubytí těchto mechanismů vytváří problémy v sociální politice,……“ (Bickenbach, J.E.: (1993) Tělesné postižení sociální politika. Tisk Torontské univerzity, Toronto. Sociální model Spíše než hledět na zdravotní postižení na základě toho, co jednotlivec nemůže dělat ve vztahu k nějaké pojmové myšlence „normálnosti“, zkoumá sociální model sociální proces, jehož stávající sociální, fyzické a politické prostředí přispívá (mimo jiné) k vylučování zdravotně postižených lidí z tohoto procesu. 2. Přístupy ke zdravotně postiženým – výběr států 2.1. Spojené státy americké V roce 1990 vznikl v USA zákon o pomoci zdravotně postiženým. Tento zákon vznikl na základě následujících zjištění: • 2/3 zdravotně postižených Američanů v pracovním věku nepracuje
102
• • • • • •
2/3 z těch, kteří nepracují, pracovat chtějí více než 20% zdravotně postižených v pracovním věku žije v bídě „drtivá většina „ zdravotně postižených Američanů žije izolovaně a vyvíjí malou činnost ve volném čase 40% zdravotně postižených nedokončilo střední školu 36% zdravotně postižených lidí v pracovním věku je závislých na podpoře ve formě sociálních dávek Podpůrné programy pro zdravotně postižené Američany stojí zemi ročně 60 mld dolarů a další miliardy ze soukromých či místních zdrojů.
2.2. Velká Británie V letech 1994 a 1995 vznikly dva dokumenty Green paper a White paper, které se staly základy pro pozdější přijetí zákona proti diskriminaci zdravotně postižených osob. Zákon obsahuje celou řadu ustanovení, které se týkají odstranění diskriminace v oblasti zaměstnanecké. Např. pro zaměstnavatel je nezákonné diskriminovat zdravotně postiženou osobu, kterou zaměstnává v podmínkách, v příležitostech, které ji poskytuje pro služební postup, přeložení, školení,…atd. Zaměstnavatel se může diskriminace vůči zdravotně postiženým osobám dopustit v podstatě dvojím způsobem. Tím, že jedná se zdravotně postiženou osobou méně příznivě nebo neučiní daná opatření. Nicméně průzkum ukázal, že např. jen 10% zdravotně postižených potřebuje při práci zvláštní pomůcky nebo zařízení, 82% ekonomicky aktivních zdravotně postižených mužů a 62% žen je schopno pracovat na plný pracovní úvazek a 91% zdravotně postižených nemá vůbec žádné nároky pokud jde o dostupnost pracoviště pro ně. Skutečností je, že nelze od zaměstnavatelů očekávat, že by příslušná nutná opatření (úprava pracoviště vzhledem ke zdravotnímu postižení pracovníka) činily v maximální určené míře. Bylo zvažováno použití nejrůznějších vzorců při přijímání opatření. Např. maximální náklady na tato opatření by neměly nikdy přesáhnout určité procento hrubého obratu. Otázkou také je právní vymahatelnost takovýchto právních předpisů. Bude-li úspěšnost stěžovatelů záviset pouze na jejich „šikovnosti“ popř. finančních prostředcích, které jim zajistí slušné právníky, lze o vymahatelnosti práva v této oblasti s úspěchem pochybovat. Agentura zabývající se otázkami právních kroků v celé oblasti zdravotně postižených by jistě byla úspěšnější.
2.3. Spolková republika Německo Od počátku vzniku moderních systémů sociálního zabezpečení v Německu byl charakter těchto systémů vždy založen na principech sociálního pojištění. A to v případě nemoci, stáří a také invalidity.
103
Německý systém je založen na třech pilířích. Prvním je pilíř pojištění, kam mimo jiné patří rovněž systém sociální péče. Druhým pilířem jsou sociálně podpůrné odškodňovací a sociálně vyrovnávací systémy. Toto jsou z daní financované systémy (nikoli podle potřebnosti zjišťované) sociálního zabezpečení (veřejná podpora, k odškodnění obětem násilností, atd.). Třetím pilířem je pak veřejná sociální péče, což jsou služby sociální péče o mládež a sociální péče. Ve Spolkové republice Německo existuje také spolkový zákon, jímž se zavádějí dávky pro zdravotně postižené. Účelem takto poskytovaných dávek je úhrada dodatečných nákladů podmíněných potřebou péče tak, aby osobám byla tato péče zajištěna v potřebné míře. Nárok na tyto dávky mají osoby důchodově pojištěné, charakter těchto dávek je tedy pojistný. Celým systémem péče o zdravotně postižené občany v SRN se nese duch snahy odstraňování nebo snižování závislosti na péči podle zásady dávat rehabilitaci přednost před péčí. Zvláště se tomu věnují zákonné normy upravující nemocenské pojištění, které pamatují na opatření pro předcházení a brzké zjištění příčin postižení. Rovněž platí zásada, že rehabilitační opatření mají prioritu před dávkami za sníženou výdělečnou schopnost nebo obecné zdravotní postižení.
3. Fakta a čísla Členské státy OECD vynakládají na programy v oblasti zdravotního postižení dvakrát více prostředků než na programy pro nezaměstnané. Dávky pro zdravotně postižené osoby představují v průměru více než 10 procent všech sociálních výdajů, v Holandsku, Norsku a Polsku dosahují až 20 procent. Přes uvedené značné výdaje zůstává počet osob se zdravotním postižením vysoký a ve většině zemí setrvávají osoby začleněné do programů určených osobám se zdravotním postižením až do odchodu do důchodu, tento postup je nákladný, neefektivní a podporuje segregaci. Nízký počet osob se zdravotním postižením, které mají zaměstnání, je třeba považovat za selhání sociální politiky státu. Společnost se zbavuje odpovědnosti za některé osoby se zdravotním postižením poskytováním dávek, jinde je izoluje v rámci programů chráněné práce, často chybí patřičné úsilí zaměřené na nalezení zaměstnání na otevřeném trhu práce – uvedené
104
nedostatky postihují osoby se středně těžkým i těžkým zdravotním postižením, nejvíce se dotýkají osob nad 50 let věku. Existují poměrně značné rozdíly v povaze zdravotního postižení a počtu osob se zdravotním postižením: V Holandsku počet mladých žen ve věku 20 až 35 let, které pobírají dávky v souvislosti se zdravotním postižením, převyšuje třikrát počet mužů ve stejném věku. V Rakousku je na dávkách z důvodu zdravotního postižení ve věku nad 55 let mnohem více osob než v ostatních zemích, zatímco ve věku do 50 let je zde počet osob se zdravotním postižením naopak podstatně nižší než kdekoliv jinde. V Norsku je počet vyplácených dávek v souvislosti se zdravotním postižením mnohem vyšší a počet dávek v nezaměstnanosti mnohem nižší než jinde. Na programy v oblasti zdravotního postižení vynakládá Norsko 5,5 % HDP, což je 12x více než na programy pro nezaměstnané. Přestože: -
se významně zlepšuje zdravotní stav obyvatelstva se snižuje počet osob se zdravotním postižením v populačních skupinách s vyšším rizikem vzniku tohoto postižení, jako je skupina nad 65 let dochází ke koncentraci třetiny až poloviny celkových výdajů na zdravotní péči během životního cyklu na posledních 12 měsíců života se výrazně snižuje počet chronických onemocnění a nemocí z povolání se snižuje počet úrazů včetně pracovních a dopravních nehod se snižuje počet infekčních onemocnění došlo k významnému pokroku v léčbě řady onemocnění a ke zlepšení vybavení zdravotnických zařízení,
počet osob se zdravotním postižením ve starším věku (nad 65 let) podstatně klesá, zatímco v produktivním věku (20 – 64 let) paradoxně stoupá. Počet osob pobírajících invalidní důchody a dávky pro zdravotně postižené se zvyšuje. V Rakousku a Holandsku stoupl počet příjemců invalidních důchodů mezi lety 1980 a 1997 o 86 %.
Státy se štědrými dávkami a snadnějším přístupem k nim mají obvykle více osob se zdravotním postižením. Přílišná štědrost mění chování nejen současných příjemců dávek a potencionálních žadatelů, ale i ostatních nepostižených zaměstnanců a zaměstnavatelů. Počet osob se zdravotním postižením ovlivňuje také dostupnost ostatních sociálních dávek. Ve Spojených státech a Velké Británii začaly být například mnohem více využívány dávky pro zdravotně postižené v době, kdy došlo k omezení vstupu do jiných programů, jako jsou dávky pro nezaměstnané nebo předčasný odchod do důchodu. Až 105
90 % osob odcházejících do předčasného důchodu uvádí jako jeden z hlavních důvodů zdravotní postižení. V mnoha zemích jsou dávky koncentrovány zejména ve věkové skupině nad 50 let. Zde se projevuje fakt, že zdravotní postižení se objevuje častěji s narůstajícím věkem. Ukazuje to nicméně také na tendenci některých zemí „přesměrovat“ nezaměstnané pracovníky do programů určených pro osoby se zdravotním postižením, a to až do doby, než dosáhnou důchodového věku. V některých zemích jako je Švýcarsko a Holandsko, jsou to však paradoxně mladí lidé, kteří jsou ve velkém množství mezi příjemci dávek. Základním důvodem proč zůstávají výdaje států na programy v oblasti zdravotního postižení tak velké je fakt, že jen malé procento lidí opouští systém dávek, do kterého jednou vstoupí. Dokonce i ve Spojených státech a v Austrálii, kde jsou osoby opouštějící systém dávek podstatným způsobem finančně motivovány, to udělá jen pár jedinců. 4. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením Počet osob se zdravotním postižením, které jsou zaměstnány je velmi nízký. Nejmenší naději na nalezení zaměstnání mají osoby s těžkým zdravotním postižením, osoby starší 50 let a osoby s nízkým vzděláním. Většina zemí nabízí osobám se zdravotním postižením speciální programy, které mají svůj význam zejména v případě osob s těžkým postižením, ale na celkový počet všech osob se zdravotním postižením a jejich zaměstnaností to nemá podstatný vliv. Integrační programy také velmi diskriminují osoby starší. Pracovní rehabilitace a výcvik jsou většinou nabízeny osobám pod 45 let. Což částečně vysvětluje fakt, proč tolik lidí spíše využívá systému dávek. Můžeme říci, že opatření politiky zaměstnanosti mají obdobné účinky. Zatímco legislativní přístup k prosazení vyšší zaměstnanosti osob se zdravotním postižením se liší – někde je to legislativa založená na právech, jeden na povinnostech či motivaci, všechny postupy politiky zaměstnanosti přinášejí užitek osobám, které již zaměstnání mají, a nikoliv těm, které jsou mimo pracovní trh. V některých zemích jsou např. zakotveny povinnosti pro zaměstnavatele zaměstnávat určité procento zdravotně postižených osob, nicméně tato pravidla fungují pouze tehdy, pokud jsou v případě zhoršení těchto povinností uplatňovány stanovené sankce.
106
5. Přístup Evropské unie Sdělení Evropské Komise o rovnosti příležitostí pro zdravotně postižené Počet lidí v Evropském Společenství postižených některou z forem zdravotního postižení je odhadován na zhruba 10% celkové populace, což v současnosti představuje kolem 37 milionů osob, z nichž asi polovina je v produktivním věku. Naše společnost je v mnohém organizována pouze pro „průměrného občana“, který netrpí žádnou z forem zdravotního postižení, a tudíž je velké množství občanů připraveno o práva a příležitosti, kterých požívá valná většina. Dnes je charakter politiky vůči zdravotně postiženým ve spíše ve smyslu hesla integrace do aktivní společnosti nežli adaptace. Určitou platformou ke stimulaci vyjasnění společných cílů a k nalezení osvědčených a praktických zkušeností a rovněž jakýmsi vodítkem při přípravě a hodnocení vhodných opatření v členských státech je materiál Komise Evropských společenství o rovnosti příležitostí pro zdravotně postižené z července 1997. Cílem celého sdělení komise je dát nový impuls přístupu k problematice zdravotního postižení založenému na rovnoprávnosti. Přičemž primárním cílem je prosazování zaměstnanosti také v oblasti zdravotně postižených . Přičemž jednotlivé vlády členských států nesou primární odpovědnost za kroky, jejichž cílem je odstranění příčin vylučování ze společnosti a diskriminace zdravotně postižených.
Překážky rovnosti příležitostí Mezi hlavní problémy, které se v jednotlivých státech liší patří: -
-
-
-
v oblasti školství – příliš často jsou děti se zdravotním postižením v době povinné školní docházky svěřovány institucím, které přestože jim věnují specializovanou péči, je izolují a nabízejí jim drasticky omezené nebo nulové možnosti účastnit se hlavního proudu života společnosti. V oblasti práce – Nejrůznější oficiální odhady naznačují, že u zdravotně postižených je nejméně dvakrát až třikrát větší pravděpodobnost, že se stanou nezaměstnanými, a to po delší dobu než ostatní obyvatelstvo v produktivním věku. V oblasti sociálních systémů – stále větší množství zdravotně postižených žije na, popř. pod hranicí chudoby. Sociální záchranná síť je velmi často nedostatečně spjata s cílem umožnit integraci do společnosti. Z ekonomického hlediska také strukturální vylučování a diskriminace z důvodů zdravotního postižení podkopávají efektivnost trhu pracovních sil. Celkový trend při restrukturalizaci politiky trhu pracovních sil vede k tomu, že se klade zvýšený
107
důraz na aktivní opatření za účelem posílení schopnosti uchazečů o práci konkurovat na trhu pracovních sil ostatním, spíše než aby tito uchazeči byli pouze příjemci pasivních dávek podpory příjmu. Tento trend má zjevné a přímé důsledky při opětovné integraci zdravotně postižených pracovníků na pracoviště. Vylučování a diskriminace na základě zdravotního postižení mají rovněž za následek tíživé náklady pro stát v sociální oblasti. Mnoho, ne-li většina nejrůznějších propracovaných programů sociální pomoci, se orientovalo především na „udržení“ jedince a nikoli na posílení jeho schopností účastnit se co nejplněji společenského života. Snížení závislosti, které člověka izoluje a zároveň vytváří břemeno pro stát je cílem opatření orientovaných na zdravotně postižené občany. Obecně lze celý úkol, který máme před sebou shrnou výrazem „začlenění do politické linie Společenství (mainstreaming)“. Znamená to formulovat takovou politiku, která by zdravotně postiženým umožnila plně se účastnit ekonomických, společenských a dalších procesů a zapojit se do nich, a zároveň respektovat právo na jejich osobní volbu. Zvláště patrný je v členských státech trend pozvolného odklonu od tradičního řešení, které rozvíjí samostatné struktury určené k uspokojení konkrétních potřeb zdravotně postižených, a to zvláště v oblasti školství a zaměstnanosti (speciální školy, chráněné dílny, atd.). Tato řešení jsou postupně přebírána iniciativami propagujícími integraci do běžných škol a zapojení do celkového a podporovaného pracovního procesu všude, kde je to možné. Strategie Evropského Společenství týkající se rovnosti příležitostí pro zdravotně postižené : 1. politický dialog s členskými státy 2. sociální dialog mezi zaměstnavateli a odbory 3. občanský dialog s nevládními organizacemi Od roku 1989, kdy byly Strukturální fondy Evropského Společenství přeměněny v důležitý nástroj plánování a rozvoje, je jejich dvěma hlavními cíli ekonomická a sociální soudržnost ve všech regionech Evropského společenství. Za zvlášť závažnou prioritu je považována podpora zaměstnanosti. V posledních dvaceti letech došlo v pohledu na problematiku zdravotního postižení založenému na lidských právech k posunu a za tu dobu se tento pohled všeobecně uchytil i na mezinárodní úrovni. Vyrovnávání příležitostí pro zdravotně postižené je dlouhodobě věnována značná pozornost i v OSN, jejích rozličných agenturách a dalších specializovaných regionálních organizacích. Významným počinem pak byla důležitá rezoluce schválená v roce 1975, která také obsahovala Deklaraci práv osob se zdravotním postižením. V této rezoluci Valné shromáždění zdůraznilo, že zdravotně postižení mají naprosto stejná lidská práva jako všichni ostatní občané. Neméně významným dokumentem pak byla Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením z roku 1993.
108
6. Madridská deklarace V souvislosti s Evropským rokem zdravotně postižených (2003) a kongresem v Madridu vznikla koncepce, či koncepční rámec, který byl shrnut do tzv. Madridské deklarace. Z této deklarace vyplývají některé zásady: -
osoby se zdravotním postižením potřebují rovné příležitosti, ne charitu Evropská unie v posledních letech změnila poněkud svůj postoj z opečovávání osob se zdravotním postižením směrem k posilování odpovědnosti osob se zdravotním postižením. Osoby se zdravotním postižením vyžadují rovné příležitosti a přístup ke všem zdrojům ve společnosti, jako jsou vzdělání, nové technologie, zdravotní a sociální služby, sport, a aktivity trávení volného času, spotřeba zboží, produktů a služeb.
V Madridu byly deklarovány určité „vize od starého k novému pojetí“ : a) Od přístupu ke zdravotně postiženým jako k objektu pro charitu k přístupu ke zdravotně postiženým jako k poživatelům lidských práv. b) Od přístupu ke zdravotně postiženým jako k pacientům k přístupu ke zdravotně postiženým jako k nezávislým občanům a spotřebitelům. c) Od vidění osob se zdravotním postižením jako závislých a nezaměstnatelných ke zdůraznění jejich možností a zavedení aktivních nástrojů podpory. d) Od nadbytečné segregace ve vzdělávání, zaměstnávání a jiných sférách života k integraci osob se zdravotním postižením do hlavního proudu. K dosažení těchto vizí je potřeba: -
-
přijmout komplexní antidiskriminační legislativu k odstranění existujících bariér a zamezení vzniku nových bariér uzpůsobit zejména služby poskytované zdravotně postiženým jejich potřebám. Služby nesmí být zdrojem segregace a měly by být v duchu solidarity, tedy vzájemné odpovědnosti či společné odpovědnosti za jiné, zejména pak za ty, kteří potřebují pomoc. Zvláště podporovat přístup zdravotně postižených k zaměstnání, nejlépe na hlavním pracovním trhu. Zaměstnání je jedna z důležitých cest k prevenci sociálního vyloučení a k podpoře nezávislého života a důstojnosti.
7. Návrhy na nový přístup …..„Politika podpory už nadále nestačí a nemůže jí do budoucna zastávat žádný z moderních států. Je nezbytné pokročit od sociální politiky finančních příspěvků k sociální politice integrace. Být společensky vyloučen znamená v současnosti ve státech Evropy riskovat dlouhodobou degradaci mezi ty, kteří mají prospěch ze sociálních dávek státu. Postižení již nemohou být nadále podporováni pomocí příspěvků, které ačkoliv jsou institucionalizovány, představují pouze formu
109
charity, která se již ukázala jako nedostatečná, ale musí být přijati a integrováni do produktivního a demokratického procesu národa. Za každého postiženého, který pracuje, stát ušetří nejen dříve utopený kapitál, ale také - z pohledu zdravotnictví a služeb – mnoho jiných výdajů a zároveň osvobodí lidské a profesní zdroje, které zůstávaly doposud promrhány, přičemž postižené občany přemění z břemena v pomoc. Pro samotnou komunitu je pak velmi důležité aby pochopila, že dávky ačkoliv jsou důležitou hodnotou pro určité vrstvy chudiny a emigrantů, nevedou k tomu, že uspokojí potřeby, pro kterýžto účel vznikly, nýbrž naopak mají sklon stát se dlouhodobě jedním z hlavních faktorů vedoucích ke společenské exkluzi.. “…….. Carlo Alonzo (organizace ANMIC – Associazione nazionale Mutilati e Invalidi Civili) při vystoupení na VII. Celostátním semináři Legislativa pro zdravotně postižené a jejich integrace do společnosti, který se konal ve dnech 23.10-27.10 1998
Ve dnech 6. a 7.března 2003 proběhlo v sídle úřadovny OSN ve Vídni jednání konference pořádané OECD ve spolupráci s European Centre for Social Welfare Policy and Research. Tématem konference byla transformace politiky vůči zdravotně postiženým osobám. OECD navrhuje nový přístup k řešení problematiky v oblasti zdravotního postižení, který zdůrazňuje hospodářskou a společenskou integraci osob se zdravotním postižením. Tento přístup charakterizuje pět klíčových rysů: 1. uznává status osoby se zdravotním postižením nezávisle na schopnosti pracovat a na příjmové situaci 2. zdůrazňuje aktivizaci 3. navrhuje novou strukturu systému dávek 4. zavádí princip oboustranných povinností 5. přisuzuje mnohem důležitější roli zaměstnavatelům Společnost musí změnit způsob, jakým uvažuje o zdravotním postižení a osobách se zdravotním postižením. Termín osoba se zdravotním postižením by neměl být nadále považován za shodný s termínem „neschopný práce“. Zdravotní postižení by mělo být posuzováno jako určitý stav, nikoli jako automatický předpoklad pro přiznání dávek. Zdravotní stav a z něj vyplývající pracovní kapacita by měla být v pravidelných intervalech přehodnocována. V některých zemích nastal v nedávné době určitý posun, který znamenal oddělení posouzení jedince jako osoby se zdravotním postižením a jako příjemce dávek.
110
Jiným posunem je např. oddělení dávek vyrovnávajících (nahrazujících) příjem a dávek, které kompenzují náklady vznikající v souvislosti se zdravotním postižením. Posledně jmenované dávky by měly být dle návrhu OECD vypláceny bez ohledu na to, zda osoba se zdravotním postižením je nebo není schopná pracovat a dále, zda opravdu pracuje, či nikoliv. Jinými slovy měly by být vzhledem k zaměstnání neutrální. Z logiky věci vyplývá, že jejich výše by také neměla být závislá na výši příjmu, ale pouze na typu a tíži postižení a z toho vyplývajících potřeb. Zavedení systému oboustranných povinností vyžaduje v řadě zemí zásadní transformaci institucionálního a právního rámce politiky a rovněž myšlení lidí. Ti většinou ochotně přijmou povinnost podporovat a integrovat osoby se zdravotním postižením. Daleko méně časté a běžné je přijmout myšlenku, že sami osoby zdravotně postižené popř. zaměstnavatelé se budou aktivně podílet na procesu integrace zejména ve smyslu znovuzapojení na trh práce. V řadě zemí (Rakousko, Dánsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Německo, Norsko) je např. podmínkou pro přiznání dávky povinné zapojení do procesu pracovní rehabilitace a jeho dokončení. Rovněž experti Irské společnosti NICARE (Northern Ireland´s Health and Social Services Working Internationally), kteří se podíleli na twinningovém projektu EU Phare „Příprava národního akčního plánu sociálního začleňování“, který v současné době probíhá na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, se domnívají, že cílem dávek pro zdravotně postižené občany by mělo být především sociální začlenění těchto občanů a to zejména prostřednictvím účastni těchto osob na trhu práce. Experti kritizují zejména relativně nízkou prioritu, která je věnována otázkám týkajícím se zaměstnatelnosti, ke kterým patří problematika poskytování vzdělání, výcviku a přeškolení těchto osob a také podpory pro vytváření pracovních míst, aby se dosáhlo větší účasti na trhu práce. Rovněž upozorňují na to, že je potřeba poněkud změnit pohled na výdaje aktivní politiky zaměstnanosti, na které se v souvislosti se zdravotně postiženými občany pohlíží jako na náklady a nikoli jako na investice, které mohou významně snížit závislost na dávkách a tím podpořit sociální suverenitu těchto osob. Irští experti nicméně poukazují na to, že rozpor mezi na jedné straně snahou poskytovat takovou dávku, která umožňuje osobám „vyžít“ a na druhé straně snahou vybízet lidi, aby vstoupily na trh práce, existuje téměř ve všech evropských zemích. Dívat se na finanční potřeby osob se zdravotním postižením pouze z hlediska dávek není adekvátní. Tento přístup vylučuje mnohé jedince z trhu práce a mnohdy i ze společnosti. Z tohoto důvodu by měla mít každá osoba se zdravotním postižením nárok na „sadu programů“ umožňujících participaci, která by byla přizpůsobena individuálním potřebám a schopnostem. Tato sada by mohla obsahovat rehabilitaci a pracovní výcvik, podporu při hledání zaměstnání, dávky a možnosti různých forem zaměstnání (běžné, částečný úvazek, dotované, chráněné).
111
Zavádění nových povinností pro osoby se zdravotním postižením Vyplácení dávek by mělo být v principu podmíněno účastí v zaměstnání, v procesu pracovní rehabilitace a dalších integračních programech. Aktivní účast by měla být předpokladem vyplácení dávek. Je možné vyžadovat od osoby zdravotně postižené, že bude sama usilovat o zapojení na trh práce. Pokud by se tak nestalo mělo by dojít k určitému postihu v oblasti dávek. Tedy i zde se mohou objevit tzv. sankční popř. bonifikační mechanismy, tak jako např. v oblasti dávek v nezaměstnanosti. Vyplácené dávky musí odrážet pracovní potenciál osoby se zdravotním postižením, nicméně musí brát v úvahu také fakt, zda tato osoba má skutečně možnost najít práci. Dávky musí být dostatečně flexibilní, aby braly v úvahu různé pracovní schopnosti stejně jako změny týkající se zdravotního stavu jedince. Navíc by podmínky nároku na dávky měly být formulovány tak, aby nepenalizovaly osoby, které přijmou placené zaměstnání. Posun v politice vůči osobám se zdravotním postižením by mohl být charakterizován takto: Zatímco dříve platilo: „Pomůžeme Vám, protože si nemůžete pomoci sami“. Dnes platí: „Pomůžeme vám za předpokladu, že i vy prokážete aktivní zájem“.
Podpora včasné intervence Pokud dojde ke vzniku zdravotního postižení, měl by být co nejdříve zahájen proces individualizované pracovní intervence zahrnující pomoc při hledání místa, rehabilitaci a další výcvik. Pokud je to možné měla by tato opatření začít fungovat již v raném stadiu nemoci nebo chronických zdravotních problémů. V některých zemích byla dokonce zavedena specifická dávka (Dánsko, Francie, Portugalsko, Švédsko), která je v procesu rehabilitace vyplácena. Individualizovaný přístup bude klást nové požadavky na osoby, které administrují dávky pro zdravotě postižené osoby. Sociální pracovníci budou muset mít komplexní znalosti systému dávek a služeb, více času věnovat individuálnímu přístupu a dlouhodobějšímu sledování jednotlivých případů.
8. Vztah nepojistných dávek pro zdravotně postižené k principům koordinace dle právních předpisů EU Právní předpisy EU, které jsou známy jako tzv. Nařízení jsou svým charakterem specifická. Předně jsou ve všech členských státech Společenství přímo aplikovatelná, tedy mají přímou účinnost. Nevyžadují implementaci do jednotlivých národních právních předpisů. Uplatňují se vždy tehdy je-li to třeba, tedy v těch situacích, kdy jsou národní legislativy vůči občanům EU nevýhodné, či dokonce diskriminující.
112
Potřeba existence takovýchto právních předpisů se ukázala jako nutná zejména s ohledem na principy fungování celého Společenství. K těmto principům patří zejména princip volného pohybů zboží, služeb, kapitálu a pro otázky sociálního zabezpečení zvláště důležitý volný pohyb osob. Proto, aby mohl být volný pohyb osob a to zejména volný pohyb osob za prací svobodně realizován, bylo zapotřebí vytvořit určité mechanismy, které by za určitých podmínek slaďovaly některé systémy a oblasti, které s volným pohybem osob za prací souvisejí. Jednou z oblastí je rovněž oblast sociálního zabezpečení. Při realizaci volného pohybu osob totiž může docházet k situacím, kdy osoba, která se rozhodne v rámci EU volně migrovat za prací, není ve státě výkonu výdělečné činnosti kryta tamějšími systémy sociálního zabezpečení, protože dle národních legislativ nesplní podmínky pro vstup do těchto systémů, jako např. podmínku trvalého pobytu či potřebné doby pojištění, a to jen z důvodu migrace za prací. To je situace, kterou označujeme jako negativní kolizi práva, situace, kdy osoba není v daném okamžiku kryta žádným ze systémů sociálního zabezpečení. Situací opačnou je situace pozitivní kolize práva, kdy osoba splní podmínky pro vstup do systému sociálního zabezpečení v několika zemích najednou a tak může teoreticky docházet ke zneužívání sociálních systémů. Mechanismy, které těmto situacím zabraňují jsou již zmiňovaná Nařízení. Právní předpisy, které bývají označovány též jako koordinační mechanismy. Tyto předpisy nijak neharmonizují jednotlivé systémy sociálního zabezpečení, neurčují jednotné výše dávek, pouze zakotvují určité principy, které jednoznačně určují prioritu kompetence při výplatách sociálních dávek. K základním principům patři princip uplatnění legislativy státu výkonu výdělečné činnosti. K dalším patří např. princip sčítání dob pojištění atd. Věcným rozsahem Nařízení, které upravuje oblast sociálního zabezpečení, jsou starobní dávky, dávky v invaliditě, nemoci, mateřství, rodinné dávky, dávky v nezaměstnanosti. Nepojistné dávky pro zdravotně postižené nepatří do okruhu krytých oblastí tohoto Nařízení. Podobně jako např. dávky spadající pod systémy sociální pomoci ani nepojistné dávky pro zdravotně postižené osoby jsou prozatím ponechány zcela v kompetenci jednotlivých členských států Společenství. Dávky sociální pomoci patrně nebudou (alespoň v dohledné době) předmětem úvah o zařazení i těchto dávek do Nařízení. Vzhledem k charakteru dávek by bylo velmi obtížné uplatňovat principy koordinace v těchto systémech. Dávky sociální pomoci jsou vysoce specifické, velmi často vázané na kulturu, tradice, historii a zcela subjektivní situaci osoby. Jsou velmi různorodé i v rámci jednotlivých států. Zabezpečit fungování principů koordinace v dávkách sociální pomoci by bylo značně složité a zřejmě by to vyžadovalo jistou dávku „jednotnosti“ v rámci jednotlivých „národních“ systémů. 113
Situace u nepojistných dávek pro zdravotně postižené je poněkud odlišná. Tyto dávky jsou sice rovněž poněkud specifické, ale (pokud vůbec v rámci jednotlivých států EU existují, většina dávek pro zdravotně postižené je ve většině zemí EU zakotvena v systémech pojistných – zdravotní pojištění, či sociální pojištění, popř. jsou součástí předpisů o rovných příležitostech, atd.) tendence celého Společenství k rovným příležitostem a prosazování „principu zaměstnanosti“, vede k úvahám o zařazení nepojistných dávek pro zdravotně postižené do koordinačních předpisů EU. Mimo jiné by to znamenalo, že tak jako u ostatních koordinovaných dávek i u těchto by platily veškeré principy koordinace. Např. princip exportu dávek. Tento princip zajišťuje možnost zachování nabytých práv. Pokud by např. zdravotně postižená osoba vykonávala výdělečnou činnost v některém z členských států, měla by ona a rovněž její rodinní příslušníci právo na dávky bez ohledu na to, kde mají své trvalé bydliště. Uvážíme-li, že některé z nepojistných dávek jsou vázány na velmi specifické podmínky, které se velmi často týkají zdravotního stavu, jehož posuzování může být v různých státech minimálně různé, (další podmínky, které se blíží terénnímu šetření nezmiňuji), byl by proces řízení o těchto dávkách patrně velmi složitý. To, že tyto dávky zdravotně postižené osoby potřebují často velmi rychle, to, že by tyto dávky měly reagovat flexibilně na situaci dané osoby, která se může v krátké době podstatně změnit, je vše potřeba zohlednit. Úvahy o zařazení nepojistných dávek pro zdravotně postižené osoby do koordinačních právních mechanismů je tedy třeba při tvorbě nových národních předpisů upravujících tuto oblast mít vždy na paměti.
9. Závěr Je možné konstatovat, že směřování postojů vůči zdravotně postiženým osobám v rámci celé EU by se dalo shrnout do jednoho hesla: Rovnost příležitostí. Do celé řady cílů, které by měly sloužit k naplňování tohoto hesla patří zejména odstraňování bariér a zamezování vzniku bariér nových. Pro odstraňování bariér lze využít nejrůznějších nástrojů, přičemž k těm nejdůležitějším patří: 1. Antidiskriminační legislativa 2. Rovný přístup ke službám 3. Zaměstnávání Hlavní důraz je kladen (tak jako ostatně i v dalších oblastech sociálního zabezpečení) na možnost zaměstnávání těchto občanů.
114
Princip poskytování dávek je chápán jako značně demotivující a pasivní přístup, který by měl být pouhým doplňkem systému podpory zdravotně postižených tak, aby tato podpora byla komplexní. Nepojistné dávky, jako jeden z nástrojů realizace tohoto hesla je chápán jako velmi okrajová záležitost. Jakákoliv ustanovení týkající se zdravotně postižených osob ve vztahu k zaměstnávání jsou podružně spojena s právními předpisy Unie a odvíjí se od všeobecné možnosti vstupu osob na trh práce různých zemí EU. Stručně se dá říci, že jakmile zdravotně postižená osoba bude moci vstoupit na trh práce v jiné členské zemi EU, bude mít možnost nabývat stejných sociálních práv jako “národní občané“.
Seznam použité literatury: Madridská deklarace – „Odstraňováním diskriminace přes aktivní přístup k plné sociální inkluzi“, přijata v rámci Kongresu o zdravotním postižení konaném 20. – 23.3.2002 Nová strategie Evropského společenství týkající se problematiky zdravotního postižení. Sdělení Komise Evropského Společenství o rovnosti příležitostí pro zdravotně postižené. Brusel 30.7.1996 Záznam ze zahraniční pracovní cesty na jednání mezinárodní konference o transformaci politiky vůči zdravotně postiženým osobám pořádané OECD ve spolupráci s European Centre for Social Welfare policy and Research konané 5.-8.3.2003 ve Vídni. Interní materiál MPSV – nepublikováno. Posuzování úrovně invalidity – diskusní materiály. Projekt Phare CZ 9710-0056. Personnel. 1999 Cleason – Wästberg, I. Dr. – Přehled všeobecných požadavků. Přednáška v rámci konference „Intervence státu ve prospěch zdravotně postižených“, konaná ve dnech 17. – 18.2.1997 Kessler, R.J. – Zdravotně postižené osoby: Francouzský přístup [199?] Light,R.Dr – Konference u kulatého stolu o sociální pomoci státu zdravotně postiženým osobám.1997 Lilley,P. – Poznámky k projevu na jednání londýnských přidělenců pro pracovní záležitosti z 10.února 1997 Schulte, B. Dr. – Základní přednáška o všeobecných požadavcích – německé zkušenosti. Přednáška pro konferenci u kulatého stolu o „Intervenci státu ve prospěch zdravotně postižených“. [199?] Spolkový zákon o dávkách pro zdravotně postižené, rakouská sbírka zákonů. 1995 Zákon o poskytování podpory a služeb osobám s určitými funkčními poruchami a Zákon o poskytování pomocných dávek – Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí Švédsko. 1993 Social policy in Denmark – services offerd to people with Disabilities. Ministry of Social Affaires – Denmark.1995
115
Příručka pro bezpříspěvkové invalidní dávky – Velká Británie. [199?] Sborník: Legislativa pro zdravotně postižené a jejich integrace do společnosti:VIII.celostátní seminář se zahraniční účastí.1. vyd. Praha:Sdružení zdravotně postižených, 1998
116
7. REGIONÁLNÍ ANALÝZA – JIHOČESKÝ KRAJ Demografická charakteristika Jihočeského kraje Jihočeský kraj je krajem s nejmenší hustotou zalidnění z celé České republiky. Na jednom čtverečním kilometru zde žije pouze 62 obyvatel, nejméně v celé republice. Koncem roku 2001 v Jihočeském kraji žilo 624 568 tisíc obyvatel, o jedenáct tisíc bylo více žen než mužů, konkrétně 317,5 tisíc žen ku 307 tisícům mužů. Podle rozlohy je Jihočeský kraj mezi ostatními kraji na druhém místě, podle počtu obyvatel je až sedmý. Krajem s nejvíce obyvateli je kraj Moravsko-slezský, následuje ho hlavní město Praha a třetí je jižní Morava. V Jihočeském kraji nalezneme celkem 623 obcí, z toho 43 obcí má statut města. V počtu obcí je kraj čtvrtý v republice, první je Středočeský kraj, v němž je obcí téměř dvakrát tolik. Ze sedmi bývalých okresů, které byly zrušeny k poslednímu prosinci roku 2002, má největší hustotu obyvatelstva město České Budějovice, kde žije zhruba čtvrtina obyvatel kraje. Je to dáno především soustředěním do samotného města České Budějovice, v němž bydlí cca 100 000 osob. Dalšími velkými městy jsou Tábor (37 tisíc obyvatel), Písek (30 tisíc obyvatel), Strakonice (24 tisíc obyvatel) a Jindřichův Hradec (23 tisíc obyvatel). V těchto 5 městech žije více než třetina Jihočechů. Naproti tomu nejmenší obce do 200 obyvatel představují 40 % z celkového počtu obcí, ale žije v nich pouze 4,3 % celkového počtu obyvatel kraje. Bližší informace o počtu obyvatel v jednotlivých bývalých okresech Jihočeského kraje k 31.12.2003 jsou uvedeny v tabulce 1. Tabulka 1: Počet obyvatel v bývalých okresech Jihočeského kraje Kraj, bývalé okresy Jihočeský kraj České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor
Obyvatelstvo celkem 624 568 178 140 59 500 92 754 70 436 51 380 69 644 102 714
Zdroj : ČSÚ-Krajská reprezentace České Budějovice, Krajský úřad Jihočeského kraje
Obyvatelstvo kraje má proti republikovému průměru poněkud mladší věkovou strukturu (průměrný věk je 38,4 roku). Dlouhodobě nižší je rovněž úmrtnost (10,2 úmrtí na 1000 obyvatel) a naopak vyšší porodnost (8,9 živě narozených na 1 000 obyvatel). Od demografické struktury kraje se výrazně odlišují pohraniční okresy Český Krumlov a Prachatice s pestřejším národnostním složením. Je zde mladší věková struktura, nejvyšší hodnoty porodnosti, relativně nízká úmrtnost. V posledních letech trvale ubývá obyvatel okresů Strakonice a Písek. Naopak růst zaznamenávají okresy České Budějovice a Český Krumlov. Při posledním sčítání osob žilo v Jihočeském kraji jen 16,5 % lidí mladších patnácti let. To je nejméně od roku 1970. Naopak podíl obyvatel, kterým je více než 60 let, stoupl na hodnotu přes 18 %. 117
V ekonomických subjektech se sídlem na území kraje (bez podnikatelských subjektů do 20 zaměstnanců) bylo zaměstnáno 159 462 osob (přepočet na plně zaměstnané). V porovnání se stejným obdobím minulého roku (2002) se celková zaměstnanost zvýšila o 0,7 %. Podle jednotlivých odvětví přírůstek zaměstnanosti zaznamenala především odvětví dopravy, obchodu a ostatních veřejných, sociálních a osobních služeb. Naopak v průmyslu a zemědělství se zaměstnanost meziročně snížila. Rovněž podle jednotlivých okresů byl vývoj diferencovaný. Přírůstek zaznamenal zejména okres České Budějovice, naproti tomu v okrese Písek se projevil největší pokles. Průměrná měsíční hrubá nominální mzda vzrostla v uvedeném souboru vykazujících jednotek meziročně o 6,1 % a v průměru za 9 měsíců 2003 činila na osobu 14 759 Kč (přepočteno na plně zaměstnané). Proti průměru za celou Českou republiku byla v kraji mzda nižší o více než 2 000 Kč a mezi 14 kraji ČR se tak Jihočeský kraj zařadil na 8. místo. Rozdílnou úroveň mezd mezi jednotlivými odvětvími v kraji dokumentuje na jedné straně peněžnictví (více než 22 tis. Kč) a na straně druhé oděvní průmysl (8,6 tis. Kč) Z jednotlivých okresů vykazuje nejvyšší mzdu okres České Budějovice (16 130 Kč), který je z 91 okresů ČR (včetně 15 částí Hl.města Prahy) na 26. místě. Naproti tomu okres Jindřichův Hradec zůstává s průměrnou mzdou 13 088 Kč až na samém závěru tabulky (2. místo od konce). Nízkou mzdu v porovnání o ostatními okresy zaznamenaly rovněž okresy Písek (13 559 Kč) a Prachatice (13 891 Kč). Počet zaměstnaných s jediným nebo hlavním zaměstnáním dosáhl ve 3. čtvrtletí roku 2003 v Jihočeském kraji 296,6 tis. osob, z toho bylo 57 % mužů a 43 % žen. Počet podnikajících (v hlavním zaměstnání) dosahoval 44,8 tis. osob, což představuje 15,1 % z celkového počtu zaměstnaných (průměr ČR je 16,3 %). Míra ekonomické aktivity (podíl počtu zaměstnaných a nezaměstnaných k počtu všech osob ve věku 15 a více let) dosáhla 59,6 % a proti 3. čtvrtletí 2002 se snížila o 0,7 procentního bodu. K poklesu došlo jak v ekonomické aktivitě mužů, tak žen. Na úřadech práce Jihočeského kraje bylo k 30. 9. 2003 evidováno 20 689 neumístěných uchazečů o zaměstnání (z toho 11 661 žen). Proti stejnému období minulého roku se počet nezaměstnaných zvýšil o 5,6 %. Největší zvýšení počtu nezaměstnaných se projevilo v okresech Strakonice (o 13,6 %), Tábor (o 10,9 %) a Jindřichův Hradec (o 9,9 %). Pouze v okrese Písek počet uchazečů o zaměstnání meziročně neroste. Registrovaná míra nezaměstnanosti dosáhla ke konci září 6,49 %, tj. o 0,31 bodu více než před rokem. Ke zvýšení došlo ve všech okresech s výjimkou okresu Písek a Prachatice, nejvíce v okrese Strakonice. Přesto v absolutním vyjádření má nejvyšší míru nezaměstnanosti z celého kraje stále okres Č. Krumlov (9,54 %). Naopak nejnižší nezaměstnanost je dlouhodobě v okrese České Budějovice. Celkově je v kraji registrovaná míra nezaměstnanosti 2. nejnižší v ČR (po Hl.městě Praze).
118
V meziročním srovnání struktury nezaměstnaných se mírně zvýšil podíl žen i podíl osob se změněnou pracovní schopností. Naopak podíl neumístěných absolventů škol, kteří hledali své první zaměstnání prostřednictvím úřadů práce, se snížil. Osoby pobírající příspěvek před nástupem do zaměstnání tvořily téměř polovinu z celkového počtu neumístěných. Jejich počet se meziročně zvýšil o 3,2 %. Koncem září 2003 bylo v kraji 2 854 volných pracovních míst, na jedno volné pracovní místo připadalo 7,2 uchazeče (před rokem 6,8). Proti stavu před rokem se počet volných míst snížil o 1 %; pro občany se změněnou pracovní schopností bylo volných míst pouze 137. Tabulka 2 dokumentuje postavení Jihočeského kraje v České republice ve vybraných demografických ukazatelích v roce 2003. Tabulka 2: Postavení Jihočeského kraje v České republice ve vybraných ukazatelích v roce 2003 Měřící jednotka ÚZEMÍ Rozloha Počet obcí Hustota obyvatel OBYVATELSTVO Počet obyvatel Na 1 000 obyvatel Živě narození Zemřelí Průměrný věk Muži Ženy Naděje dožití při narození Muži Ženy ZDRAVOTNICTVÍ Lékaři celkem Na 1 000 obyvatel Z toho v nestátních zařízeních Nemocnice Lůžka Na 1000 obyvatel Počet nemocensky pojištěných Průměrná pracovní neschopnost SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ Místa v zařízeních sociální péče Celkem Příjemci důchodů celkem Průměrný měsíční důchod celkem Starobní důchod NEZAMĚSTNANOST Neumístnění uchazeči o zaměstnání Volná pracovní místa Registrovaná míra nezaměstnanosti
Jihočeský kraj
Podíl na ČR v %
km osoby/km2
10 056 623 62,1
12,8 10,0 129,4
osoby
624 568
6,1
/ 00 / 00 roky roky roky
8,9 10,2 38,4 37,0 39,8
/ 00 / 00 38,8 37,1 40,3
roky roky
72,40 78,45
72,14 78,45
osoby %
2 190 3,5 1 261 10 3 870 6,2 262 218 6,872
5,6 3,8 5,4 5,0 5,8 6,5 5,8 6,748
místa osoby Kč Kč
4 242 153 741 6 603 6 692
5,6 5,9 6 687 6 808
osoby místa %
20 689 2 854 6,49
4,6 5,6 8,90
0
0
osoby osoby osoby
0
0
Zdroj: ČSÚ-Krajská reprezentace České Budějovice, Krajský úřad Jihočeského kraje
119
Analýza stavu dávek v Jihočeském kraji
sociální
péče
pro
zdravotně
postižené
občany
Údaje o poskytovaných dávkách sociální péče pro zdravotně postižené občany v Jihočeském kraji za rok 2003 byly získány na základě informací poskytnutých příslušnými orgány veřejné správy, tj. Krajským úřadem Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích, obecními úřady obcí s rozšířenou působností (17), obecními úřady obcí s pověřenými obecními úřady (21). Pro získání dat byly kontaktováni pracovníci odborů sociálních věcí následujících měst a obcí: Obecní úřady obcí s rozšířenou působností Blatná České Budějovice Český Krumlov
Hluboká nad Vltavou, Lišov, Zliv Boletice, Vyšší Brod, Horní Planá
Dačice Jindřichův Hradec
Slavonice Nová Bystřice
Pověřené obecní úřady
Milevsko Kaplice Písek Prachatice
Mirotice, Milovice, Protivín Netolice, Volary
Soběslav Strakonice Tábor Trhové Sviny
Veselí nad Lužnicí Volyně Bechyně, Mladá Vožice, Sezimovo Ústí Nové Hrady
Třeboň Týn nad Vltavou Vimperk
České Velenice, Suchdol nad Lužnicí
Vodňany U výše uvedených úřadů byly získány údaje, které se týkají poskytování dávek sociální péče těžce zdravotně postiženým občanům podle Zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení, v platném znění. Jednalo se o příspěvek při péči o osobu blízkou a jiné osoby. Dále byla zjišťována data týkající se výplaty dávek sociální péče či přiznání určitého stupně mimořádných výhod zdravotně postiženým občanům podle Vyhlášky MPSV ČR č. 182/1991 Sb. v platném znění. V tomto případě se jednalo o následující finanční dávky či výhody přiznané v souladu se zněním výše uvedené vyhlášky: mimořádné výhody (§31); příspěvek na zvláštní pomůcky (§33); příspěvek na úpravu bytu (§34); příspěvek na zakoupení, celkovou úpravu a zvláštní úpravu motorového vozidla (§35); příspěvek na provoz motorového vozidla (§36); příspěvek na individuální dopravu (§37); příspěvek na zvýšené životní náklady (§42); příspěvek na úhradu za užívání 120
bezbariérového bytu a garáže (§45); příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům (§46). Rozhodující ukazatel pro řešení problematiky péče o zdravotně postižené osoby, poskytování dávek či služeb, je zjištění počtu zdravotně postižených osob v Jihočeském kraji. Pro tuto práci bylo využito počtu osob, kterým byly přiznány mimořádné výhody I. – III. stupně. Z výše uvedeného faktu vyplývá, že v Jihočeském kraji je 17 644 zdravotně postižených osob (včetně dětí). To znamená, že na každých třicet pět zdravých občanů Jihočeského kraje připadá jeden zdravotně postižený občan. Tento údaj není exaktní vzhledem k faktu, že musíme vzít na zřetel, že řada zdravotně postižených občanů se podílí zejména na příspěvku na zvláštní pomůcky, kde nejsou vázáni povinností být držiteli mimořádných výhod. Přesný počet zdravotně postižených osob není na území nejen Jihočeského kraje možné určit vzhledem k neprovázanosti zdravotně sociálního systému v celé České republice.
Mimořádné výhody Zpracované údaje týkající se mimořádných výhod nastínily problémy, které vyplývají ze způsobu evidence osob jímž byly přiznány mimořádné výhody. Je třeba rozlišit, že občanovi mohou být přiznány mimořádné výhody, ale nemusí požádat o vydání průkazu osoby zdravotně postižené. V případě, že byly přiznány mimořádné výhody příslušného stupně na základě odborného posudku Okresní správy sociálního zabezpečení je občan evidován kromě OSSZ také u příslušného obecního úřadu s rozšířenou působností, který rozhodl o přiznání mimořádných výhod. Je známo, že mnoho občanů, kterým byly přiznány mimořádné výhody nepožádá o vydání průkazky, mimořádné výhody použije pouze pro žádost o příspěvek na provoz motorového vozidla (§ 36). I když byla v době od 1. 7. 2000 do 31. 12. 2001 provedena výměna průkazek, již mnoho občanů zemřelo a pokud neberou příspěvek na provoz motorového vozidla, změnu nenahlásí. Tento fakt způsobuje, že v evidenci mimořádných výhod zůstávají i občané zemřelí a naopak někteří zdravotně postižení občané nejsou do evidence zahrnuti z důvodu transformace veřejné správy (neúplné předání podkladů) či nezájmu občana jde-li o změnu v kvalifikaci mimořádných výhod. Celkový přesný počet osob jimž byly přiznány mimořádné výhody lze zjistit velice obtížně vzhledem k výše uvedeným důvodům. Je nutno vzít v úvahu, v souvislosti s přiznáním mimořádných výhod, že osoba zdravotně postižená, které byly mimořádné výhody přiznány může využít i dalších výhod. Například, podle přílohy č. 3 k Vyhlášce MPSV ČR č. 182/1991 Sb. v platném znění může občan, kterému byly přiznány mimořádné výhody II. stupně (průkaz ZTP) využívat bezplatně dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy, dále je mu poskytována 75 % sleva jízdného ve II. vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě a dále 62 % sleva v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy. V případě mimořádných výhod III. stupně jsou tyto výhody rozšířeny např. o nárok na bezplatnou dopravu průvodce eventuelně vodícího psa u nevidomých občanů. Další možností zvýhodnění osob s mimořádnými výhodami je snížení poplatků za koupi, užívání telefonního přístroje a hovorného. Výše poskytnutých slev určuje individuálně příslušný telekomunikační provozovatel. Nelze
121
opomenout fakt výhody při odpočtu na daních z příjmu, sníženého tarifu za odběr elektrické energie (pouze u nevidomých občanů), dále padesátiprocentní sleva na vstupném na kulturní či sportovní akce. Tabulka 3 ilustruje počet občanů s přiznanými mimořádnými výhodami. Na každého pětistého občana Jihočeského kraje připadá 1 občan s přiznanými mimořádnými výhodami I. stupně, na každého zhruba čtyřicátého občana Jihočeského kraje připadá 1 občan s mimořádnými výhodami II. stupně a pokud jde o mimořádné výhody III. stupně připadá 1 občan kvalifikovaný jako zdravotně postižený s přiznanými výhodami III. stupně na 178 zdravých občanů Jihočeského kraje. Diskuse a návrhy k problematice mimořádných výhod Podle názoru některých zainteresovaných odborníků dochází u zdravotně postižených osob, tj. těch, kterým byly přiznány mimořádné výhody, k překrývání a duplicitnímu finančnímu čerpání výhod. Markantní je tato situace zejména v oblasti týkající se dopravy, kde je možnost na základě přiznaných mimořádných výhod využít jak slevy na individuální dopravu (slevy v hromadné dopravě), tak příspěvek na provoz motorového vozidla, případně použít dopravní prostředky zdravotní služby. Zcela samostatným problémem se jeví evidence osob, kterým byly přiznány mimořádné výhody. Přestože se tato situace netýká výrazného počtu případů, bylo by vhodné uvažovat o takovém systému, který by vedl k zpřesnění na úseku evidence. Například stanovením povinnosti občana při pozbytí nároku na určitý stupeň mimořádných výhod sdělit tuto skutečnost na příslušném úřadu. Otevřeným problémem zůstává tato situace v případě úmrtí držitele mimořádných výhod žijícího osaměle.
Příspěvek na zvláštní pomůcky Poskytování příspěvku na opatření zvláštních pomůcek podle § 33 vyhlášky MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, je provázeno problémy jak ze strany žadatelů, tak ze strany poskytovatelů – správních orgánů. Žadatelé o poskytnutí příspěvku se v odvolacím řízení správním domáhají zvýšení příspěvku s ohledem na pořizovací cenu pomůcky. Je důležité podotknout, že předmětem odvolacích řízení nebývají často důvody pro neuznání srovnatelnosti pomůcky, ale výše příspěvku je předmětem odvolání téměř vždy. Rozhodování odvolacího správního orgánu je v tomto směru velice složité, protože žádný předpis neurčuje, jak velký příspěvek může správní orgán poskytnout. Je limitována pouze horní hranice procenta příspěvku u některých pomůcek. Je nutno přiznat, že záleží toliko a pouze na rozumném uvážení správního orgánu, který o přiznání příspěvku rozhoduje, jakou výši příspěvku přizná, k jakým okolnostem při svém rozhodování přihlédne a jakým způsobem toto své rozhodnutí odůvodní. Dle zkušeností zainteresovaných pracovníků veřejné správy z odvolacího řízení je možno konstatovat, že úloha odvolacího orgánu v této věci je nepříjemná. Pokud nedojde k rozumné domluvě s poskytujícím správním orgánem a ten své původní rozhodnutí nezmění, nemá odvolací orgán možnost v odvolacím řízení uložit vyšší výši příspěvku, protože pro takový postup nenajde oporu v právním předpisu. Naopak ze strany správních orgánů, které o přiznání příspěvku na opatření zvláštních pomůcek rozhodují, jsou 122
signalizovány negativní situace, kdy pomůcky jsou finančně velice nákladné, zůstávají majetkem žadatele a není možnost kontroly délky a častosti využívání pomůcky žadatelem. V současné době může zažádat o příspěvek na obstarání zvláštní pomůcky pouze fyzická osoba s trvalým zdravotním postižením. Tím jsou o možnost poskytnutí příspěvku vyřazeny osoby, které potřebují pomůcku pouze po určitou dobu, nejčastěji v rámci rehabilitace. Právnické osoby (domovy důchodců, svazy zdravotně postižených, nestátní subjekty poskytující sociální služby a jiné), které by využily jednu pomůcku pro celou skupinu osob, si pomůcky musí kupovat za plnou cenu, což je v případě některých finančně náročných pomůcek zcela nad jejich finanční možnost, nehledě na skutečnost, že některá pomůcka je potřebná pouze po určitou dobu a pro dané zařízení se proto nevyplatí pomůcku pořizovat. Příspěvky na poskytování zvláštních pomůcek v Jihočeském kraji dokumentuje Tabulka 3 a jednotlivé dílčí tabulky příslušných obecních úřadů uvedené v příloze 1. Na základě zjištěných výsledků je možné konstatovat, že největší podíl na finanční pomoci mají osoby a to dospělí i děti tělesně postižení. V roce 2003 bylo v 98 případech poskytnuto finanční krytí ve výši 6 193.000,- Kč. U sluchově postižených se jedná o 90 občanů Jihočeského kraje, kterým byla poskytnuta finanční pomoc v celkové částce 692.000,-Kč. Zrakově postiženým občanům byl vyplacen příspěvek v celkové hodnotě 3 994.000,-Kč v 98 případech. Diskuse a návrhy k příspěvku na zvláštní pomůcky Snížení nákladů a zefektivnění finančních toků v oblasti kompenzačních pomůcek je reálné vybudováním půjčoven rehabilitačních a kompenzačních pomůcek v rámci nejen Jihočeského kraje. Půjčovnu by bylo vhodné spojit nejen s poradnou (která bude nezbytnou součástí půjčovny), ale i údržbou a drobnou opravnou pomůcek. Pracovníci, zabývající se uvedenou činností, by se měli postupně profesionalizovat. Personál by bylo vhodné zajistit z řad uchazečů o zaměstnání i z řad těžce zdravotně postižených osob, s využitím dobrovolníků a studentů odborných škol. Jedná se o složitý proces, finančně náročný, který musí být řešen současně s legislativní změnou, umožňující změnu toku finančních prostředků a současně upravující pravidla poskytování příspěvku fyzickým osobám. Na základě získaných informací ať již šetřením u veřejnosti či u odborných organizací, které se problematikou pomůcek zabývají se jeví více možných řešení. Otázkou je například: • • •
počet půjčoven - např. v sídle obce, kde je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v sídle bývalých okresních úřadů, a nebo naopak pouze několik půjčoven v rámci Jihočeského kraje; rozsah činnosti - tzn. např.sběr pomůcek, výdej - nebo pouze katalogová forma spojená s poradenskou činností, ale i poskytování drobných opravárenských či úpravárenských apod. služeb; forma právnického subjektu - např. občanské sdružení, obecně prospěšná společnost nebo využít stávajících organizací, které by si půjčovnu přiřadily ke své činnosti.Takovými organizacemi mohou být například nemocnice nebo
123
Centra služeb pro zdravotně postižené osoby. Kombinací mohou vznikat různé varianty struktury sítě půjčoven při zohlednění podmiňujících faktorů - vhodné dostupnosti pro klienty, provozních nákladů a odbornosti personálu. Nejoptimálnějším řešením se jeví zřízení půjčoven při jednotlivých nemocnicích. V současné době je na území Jihočeského kraje celkem sedm nemocnic, jejichž zřizovatelem je kraj. Každá nemocnice se nachází v místě bývalého okresního města. Nemocnice sice nedisponují pomůckami, které by mohly za poplatek zapůjčovat, přesto v některých případech je to jediné místo, kde si pacient může zapůjčit například francouzské hole. Rehabilitační a kompenzační pomůcky se velmi liší jak cenou, velikostí, tak četností využití. Některé pomůcky potřebuje občan okamžitě, není problém s jejím použitím, jsou skladné. Právě tyto pomůcky budou k dispozici v každé půjčovně. Pomůcku většího objemu, cenově dražší, s nezbytným zaučením jejich obsluhy, potřebný občan obvykle nepotřebuje okamžitě. Naopak je často nezbytné se před samotným pořízením s pomůckou seznámit, být poučen o způsobu použití, mít možnost si ji vyzkoušet nejen v samotné půjčovně, ale i ve své domácnosti. Tento druh pomůcek by mohl být shromážděn v jediném centrálním skladu, ze kterého se jednotlivé pomůcky budou distribuovat do konkrétní půjčovny či si je potřebný občan vyzvedne přímo z centrálního skladu. S kvalitním poradenstvím souvisí potřeba kvalitní a rychlé informovanosti. Jednotlivé půjčovny by měly být s centrálním skladem propojeny počítačově. Současně budou disponovat katalogy s nabídkou jednotlivých pomůcek. Katalog bude sestávat z jednotlivých listů, které bude možné aktuálně obměňovat. Na těchto listech budou jednotlivé pomůcky zobrazeny, s jednoduchým popisem využití a přehledem vhodných druhů. Tento způsob je nejen velmi pružný, ale i finančně nenáročný. Personál půjčovny bude schopen poskytnout další potřebné informace, případně odkázat na odborné pracoviště (typu Tyflokabinetu). Poradenských služeb půjčovny budou využívat nejen občané potřební, ale i jejich rodinní příslušníci. Často to jsou právě oni, kdo s pomůckou manipulují či alespoň jsou použití nápomocni. Ale často to jsou také oni, kteří postižení svých bližních nesou ještě tížeji než sám postižený. Poradenství přímo v nemocnici, možnost seznámit se s pomůckou, s jejím využitím, případně pořízením ještě před příchodem nemocného do domácího ošetřování bude jistě působit velmi příznivě na zvládnutí nové, velmi obtížné situace v rodině. Výhodou provozování půjčovny v rámci nemocnice je snížení rizika selhání, možnost zajištění personálu při dočasném výpadku personálu půjčovny. V případě ukončení činnosti půjčovny by pomůcky zůstaly i nadále majetkem nemocnice. Zahrnutí půjčovny přímo pod činnost nemocnic s sebou však nese jisté riziko. Při finančních potížích nemocnic může být provoz půjčoven z úsporných důvodů postupně omezován, případně prostředky určené na provoz půjčovny použity jiným způsobem. Vzhledem k doloženému systému, kdy velmi drahé rehabilitační a kompenzační pomůcky se stávají majetkem klientů, kdy není zajištěno jejich navrácení po skončeném používání, kdy jsou jako majetek zemřelého předmětem pozůstalostního
124
řízení a stávají se majetkem dědiců, lze dovodit, že zapůjčování pomůcek by bylo z hlediska ekonomického výhodné.
Příspěvek na úpravu bytu Příspěvek na úpravu bytu je podle počtu osob i vynaložených prostředků největší u úprav koupelen (54 osob/1 761.000,-Kč), dále následují úpravy přístupových cest a vstupů, kde v 8 případech bylo vyplaceno 224.000,-Kč. Na úpravu podlah se vyplatilo 188.000,-Kč devíti občanům. V ostatních případech bylo vynaloženo 446.000,-Kč pro 17 osob zdravotně postižených. Blíže ukazuje tabulka 3. Diskuse a návrhy k příspěvku na úpravu bytu Příspěvek na úpravu bytu se nejeví jako problematický, k jeho zneužití by však mohlo dojít, jak ukazují některé zkušenosti z praxe, v případě nedostatečné kontroly ze strany plátce příspěvku.
Příspěvek na zakoupení, celkovou úpravu a zvláštní úpravu motorového vozidla Příspěvek byl poskytnut v rámci Jihočeského kraje 331 příjemcům v celkové výši 23 553.000,-Kč. Blíže specifikuje tabulka 3. Tento příspěvek spolu s příspěvkem na provoz motorového vozidla tvoří nejvyšší podíl finančních prostředků určených pro zdravotně postižené občany. Výše tohoto příspěvku má tendenci stálého růstu. Například v roce 2000 v Jihočeském kraji se příspěvek pohyboval cca ve výši 21000.000,-Kč, v roce 2002 jeho výše činila cca 23 000.000,-Kč. Diskuse a návrhy k příspěvku na zakoupení, celkovou úpravu a zvláštní úpravu motorového vozidla Příspěvek na zakoupení motorového vozidla v sobě skrývá v současné právní úpravě některé nedostatky. Jde zejména o skutečnost, že není věkově ohraničen, nezohledňuje se socioekonomická situace žadatele (doprava do zaměstnání x doprava rekreační, příležitostná), v případě úmrtí žadatele je motorové vozidlo předmětem dědického řízení. Dalším známým problémem je skutečnost, která se týká zejména žadatelů starších věkových skupin o tento příspěvek, kdy zakoupené vozidlo neslouží zdravotně postiženému občanovi, ale zcela zdravému rodinnému příslušníkovi.
Příspěvek na provoz motorového vozidla Příspěvek na provoz motorového vozidla patří jak z hlediska celkového objemu vyplacených finančních prostředků tak z hlediska počtu příjemců mezi nejvíce frekventovaný. V rámci Jihočeského kraje bylo v roce 2003 vyplaceno téměř 89 000.000,-Kč pro 15 675 příjemců. Blíže uvádí tabulka 3. Obdobně jako u předcházejícího příspěvku je i u tohoto příspěvku možno sledovat nárůst v počtu příjemců i vyplácené celkové částky. Pro ilustraci uvádíme; v roce 2001 činil příspěvek na provoz motorového vozidla 81 396.000,-Kč v Jihočeském kraji. 125
Diskuse a návrhy k příspěvku na provoz motorového vozidla Na základě poznatků z jednotlivých obecních úřadů včetně úřadu krajského je možno konstatovat dlouhodobě se opakující připomínky k realizaci tohoto příspěvku. Tento příspěvek je nejvíce kritizovaným příspěvkem. Jako zásadní nedostatek se jeví fakt, že příjemcem příspěvku je držitel motorového vozidla a to zejména v případě, kdy používá vozidlo pro pravidelnou dopravu blízké osoby. Je všeobecně známo, že tento příspěvek je hojně zneužíván a to z toho důvodu, že současné legislativní opatření nestanovuje limity pro dopravu zdravotně postižené osoby (frekvence jízd). Příkladem může být situace, kdy například syn zdravotně postižené matky pobírá příspěvek na provoz motorového vozidla v maximální výši tj. 9.000,-Kč za rok a přitom uskuteční v průběhu roku pouze 3 jízdy do celkové vzdálenosti 200 km. V tom nejhorším případě neuskuteční jízdu vůbec. Neexistuje kontrolní systém, který by umožnil tento jev eliminovat. Další problém, který se týká příspěvku na provoz motorového vozidla je, že: • není diferenciace mezi tím, zda držitel vozidla sám těžce zdravotně postižený občan užívá vozidlo pro cesty do zaměstnání nebo pouze pro rekreační účely; • není rozlišeno, zda osoba blízká (netýká se nezaopatřených dětí držitele vozidla) je dovážena do zaměstnání nebo z důvodu příležitostných cest; • zdravotně postižená osoba má možnost využít osobu blízkou (příjemce příspěvku) na odvoz do zdravotnického zařízení, ale přesto požaduje zajištění dopravy v rámci dopravní zdravotní služby (zavolá sanitu); • zdravotně postižená osoba má možnost využít jak slevy v hromadné dopravě, tak pobírat příspěvek na provoz motorového vozidla. V souvislosti s problematikou příspěvku na provoz motorového vozidla je možno nastínit následující řešení: • zohlednit socioekonomickou situaci zdravotně postižené osoby, tj. rozlišit výši příspěvku mezi zdravotně postiženou osobou zaměstnanou (vozidlo využívá pro cesty do zaměstnání) a zdravotně postiženou osobou využívající motorové vozidlo příležitostně; • zohlednit socioekonomickou situaci zdravotně postižené osoby, tj. rozlišit výši příspěvku mezi zdravotně postiženou osobou zaměstnanou, která je osobou blízkou dovážena do zaměstnání (vozidlo využívá pro cesty do zaměstnání) a zdravotně postiženou osobou nezaměstnanou, která je dovážena osobou blízkou pouze příležitostně; • příspěvek na provoz motorového vozidla zrušit a finanční prostředky vynaložené na tento příspěvek využít na jiné formy dopravy. Například v Jihočeském kraji činil v roce 2003 tento příspěvek zhruba 89 miliónů Kč pro 15 000 zdravotně postižených osob. Pořizovací cena mikrobusu včetně jeho úpravy (plošina, hydraulické nadzvedávání atd.) pro cca 6 – 8 zdravotně postižených osob se pohybuje v rozmezí 800.000 – 1 000.000,-Kč. Hrubým odhadem, za předpokladu frekvence 4 jízd denně s plným obsazením mikrobusu, by počet mikrobusů pro Jihočeský kraj představoval 50 kusů (tento počet je pro 17 pověřených obcí Jihočeského kraje možno považovat za dostatečně saturující potřeby zdravotně postižených osob v rámci dopravy). Finanční suma týkající se nákladů na pořízení
126
•
50 mikrobusů by byla cca 50 000.000,-Kč. Pokud bychom k této částce připočetli mzdové náklady 50-ti řidičů (průměrná mzda řidiče – 10.000,-Kč), které budou cca 6 000.000,-Kč za rok a spotřebu pohonných hmot v hodnotě 7.000,-Kč měsíčně, což činí u 50-ti mikrobusů 4 200.000,-Kč za rok, je zde ještě značná úspora představující částku cca 28 800.000,-Kč. V souvislosti s tímto návrhem je třeba kromě finanční úspory neopomenout to nejdůležitější – odstranění zneužití příspěvku na provoz motorového vozidla a že, zdravotně postižené osoby by byly skutečně dopravovány podle svých individuálních potřeb. zavést tzv. příspěvek na mobilitu, který by byl vyplácen přímo zdravotně postiženému občanovi, který by sám rozhodoval o jeho využití a příspěvek na provoz motorového vozidla zrušit.
Příspěvek na individuální dopravu V roce 2003 příspěvek na individuální dopravu nelze označit jako frekventovaný v Jihočeském kraji, jeho celková částka je cca 2 000.000,-Kč u 333 příjemců. Blíže specifikuje tento příspěvek tabulka 3. Diskuse a návrhy k příspěvku na individuální dopravu Příspěvek na individuální dopravu vzhledem ke svému rozsahu se nejeví příspěvkem diskutabilním, problematickým. Jeho další řešení by bylo obdobné jako u příspěvku na provoz motorového vozidla, které je uvedeno výše.
Příspěvek na zvýšené životní náklady Příspěvek na zvýšené životní náklady se týká občanů používajících trvale ortopedické, kompenzační a jiné pomůcky. V Jihočeském kraji byla vyplacena za rok 2003 v rámci příspěvku na zvýšené životní náklady celková částka 14 835.000,-Kč pro 9 176 občanů. Dokumentuje tabulka 3. Diskuse a návrhy k příspěvku na zvýšené životní náklady V souvislosti s příspěvkem na zvýšené životní náklady je třeba upozornit, že převažuje výplata paušální částky (200,-Kč za měsíc) a minimálně se využívá možnosti jejího snížení vzhledem k charakteru zdravotního postižení a využívání příslušné pomůcky.
Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže a příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům
127
Tyto příspěvky lze hodnotit z pohledu zainteresovaných odborníků Jihočeského kraje bezproblémově. Příslušný finanční obnos je využíván těmi pro které je určen, tj. občany s těžkým postižením nosného nebo pohybového ústrojí a dále občany nevidomými. Příspěvek na úhradu bezbariérového bytu a garáže v rámci Jihočeského kraje dosahoval pro 117 občanů sumy 592.000,-Kč a příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům, kterých bylo 18 dosahoval částky 157.000,-Kč za rok 2003. Blíže dokumentuje tabulka 3 a příloha 1.
Příspěvek při péči o osobu blízkou a jiné osoby Příspěvek při péči o osobu blízkou vyplácený v souladu se zákonem č. 100/1988 sb. v platném znění byl přiznán 2 758 občanům Jihočeského kraje v roce 2003 v celkové výši 104 160.000,-Kč, pokud jde o mandatorní výdaje státu patří tento příspěvek mezi jeden z finančně nejnáročnějších. Celkový příspěvek byl rozdělen téměř rovnoměrně mezi skupinu dětí, dospělých a starších 80-ti let splňujících podmínky pro přiznání příspěvku při péči o osobu blízkou a jinou osobu. Diskuse a návrhy k příspěvku při péči o osobu blízkou a jinou osobu Příspěvek při péči o osobu blízkou a jiné osoby byl novelizován v roce 2003 a přinesl některé zásadní změny. Podle názoru pracovníků zabývajících se touto problematikou na úseku veřejné správy by bylo vhodné uvažovat o změnách, které by podpořily setrvání zdravotně postižené osoby co nejdéle v domácí péči. Tato situace se týká následujících návrhů: •
•
•
Současná výše vypláceného příspěvku ve výši 1,6 životního minima na osobní potřeby při péči o jednu osobu a 2,75 částky životního minima na osobní potřeby při péči o dvě osoby a více se jeví jako velice nízká zejména při nemožnosti pečujícího občana dalšího výdělku. Kromě tolerovaného příjmu uvedeného v zákoně. Částka příspěvku při péči o osobu blízkou a jinou by se měla zvýšit. Z okruhu osob pečujících o jiné osoby jsou vyřazeni příjemci některých důchodů, přičemž tato skupina osob, jak dokazuje minulost se v péči o zdravotně postižené osoby velice angažovala. Příjem důchodu by neměl být překážkou pro výplatu příspěvku při péči o osobu blízkou a jinou, pokud osoba splňuje psychické a fyzické předpoklady pro zajištění péče. Pokud v případě rodičovského příspěvku bylo možné tolerovat finančně neomezený příjem, měl by tento aspekt být uplatněn i v případě osoby pečující o zdravotně postiženou osobu v rámci příspěvku při péči o osobu blízkou a jinou. Bylo by vhodné uvažovat o legislativních změnách v souladu s výše uvedenými názory.
Tabulka 3: Dávky sociální péče pro zdravotně postižené občany v Jihočeském kraji rok 2003
128
Zdroj: Krajský úřad Jihočeského kraje - odbor sociálních věcí a zdravotnictví Demografická charakteristika Písecka Vyhl. MPSV č. 182/1988 Sb
§ 31 - Mimořádné výhody
I. stupeň
II. stupeň
III. stupeň
Dospělí
Počet 1 220
Počet 1 2 662
Počet 2 933
Děti
Počet 24
Počet 218
Počet 587
těl. post.
sluch. post.
zrak. post.
dospělí
počet/finance 62/4 697
počet/finance 75/458
počet/finance 67/2 089
děti
počet/finance 36/1 496
počet/finance 15/234
počet/finance 31/1 925
koupelny
vstupy
podlahy
ostatní
dospělí
počet/finance 48/1 558
počet/finance 8/224
počet/finance 7/160
počet/finance 15/369
děti
počet/finance 6/203
počet/finance -
počet/finance 2/68
2/77
děti
nákup
počet/finance 111/10 084
dospělí
nákup
počet/finance 193/13 331
úprava
počet/finance 27/1 138
§33 – Příspěvek na zvl. pomůcky
§34 – příspěvek na úpravu bytu
§35 – Příspěvek na nákup a zvláštní úpravu motorového vozidla
děti
§ 36 –Příspěvek na provoz motorového vozidla
dospělí
počet/finance 765/3 876 v okrese
počet/finance 14 696/84 442
mimo okres 107/625 děti § 37 – Příspěvek na individuální dopravu
3/18 dospělí 330/2 066
§ 42 – příspěvek na zvýšené životní náklady § 45 – Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže § 46 – Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům
Zákon č. 100/1988 Sb., § 80 - § 85 - POB
Počet 9 176
Částka 14 835
Počet 117
Částka 592
Počet 18
Částka 157
děti
počet/finance 962/37 828
dospělí
počet/finance 964/36 694
st. 80 let
počet/finance 832/29 638
Bývalý okres Písek se nachází v severní části Jihočeského kraje a svojí rozlohou 1138 km2 je druhým nejmenším v kraji. Trvale zde žije 71 036 obyvatel v 76 obcích s 129
264 sídelními jednotkami. Rozložení obyvatel je nerovnoměrné, značná část se koncentruje do měst a velkých obcí. 17,4% obyvatel tvoří lidé do 15 let, 60,1% obyvatel je tvořeno lidmi v produktivním věku, 22,5% obyvatel je ve věku poproduktivním. Počet osob starších 65 let žije na území Písecka celkem 10 626, tzn. že jejich podíl na celkovém počtu obyvatel činí 15%. Hodnota tohoto ukazatele je o 1,2% vyšší než činí celostátní průměr (13,8%). Obdobné rozdíly lze nalézt i u skupiny osob starších 80 let, kterých žije na území Písecka celkem 1 844, tzn. 2,62% z celkového počtu obyvatel. Písecko v porovnání s celostátními ukazateli, především z hlediska potřeby sociálních služeb, vykazuje horší demografickou situaci než průměr České republiky. Přehled obcí s počty obyvatel bývalého okresu Písek ilustruje tabulka 4. Tabulka 4: Přehled obcí písecké oblasti s počtem obyvatel OBEC POČET OBEC POČET OBYVATEL OBYVATEL Albrechtice 846 Nevězice 174 nad Vltavou Bernartice 1235 Okrouhlá 72 Borovany 221 Olešná 101 Boudy 199 Orlík nad 349 Vltavou Božetice 393 Osek 128 Branice 288 Oslov 267 Cerhonice 152 Ostrovec 397 Čimelice 1014 Paseky 128 Čížová 820 Písek 29917 Dobev 682 Podolí I 338 Dolní 182 Probulov 59 Novosedly Dražíč 273 Protivín 4933 Drhovle 582 Přeborov 142 Heřmaň 200 Předotice 457 Horosedly 117 Přeštěnice 282 Hrazany 274 Putim 414 Hrejkovice 465 Rakovice 217 Chyšky 1086 Ražice 463 Jetětice 282 Sepekov 1342 Jickovice 115 Skály 262 Kestřany 616 Slabčice 346 Kluky 464 Smetanova 267 lhota Kostelec 421 Stehlovice 99 nad Vltavou Kovářov 1482 Tálín 173 Kožlí 42 Temešvár 80 Králova 229 Varvažov 209 Lhota Křenovice 128 Veselíčko 185 Křižanov 95 Vlastec 188
130
Kučeř Květov Lety Milevsko Minice Mirotice Mirovice Mišovice Myslín
157 125 295 9593 38 1085 1650 256 102
Vlksice Vojníkov Vráž Vrcovice Záhoří Zbelítov Zběšičky Zhoř Zvíkovské Podhradí Nerestce 89 Žďár Zdroj: ČSÚ, data bývalého okresního úřadu v Písku
174 94 305 90 734 336 134 262 191 243
131
Analýza stavu sociální péče o občany se zdravotním postižením na Písecku (bývalý okres Písek) Problematiku týkající se dávek sociální péče pro zdravotně postižené občany na Písecku dokumentují tabulky 5-9 (Milevsko, Písek, Mirovice, Mirotice, Protivín). Problematika poskytování sociálních dávek pro osoby se zdravotním postižením se diametrálně neliší od problematiky poskytování těchto dávek v rámci celého Jihočeského kraje (viz kapitola 2). V rámci Písecka je věnována pozornost především problematice dopravní obslužnosti v souvislosti s poskytováním příspěvku na provoz motorového vozidla a možnosti jejího řešení. Tato problematika je analyzována z důvodu velké vzdálenosti mezi obcemi, což má dopad také na realizaci sociálních služeb a z důvodu snižování dopravních spojů, jak v autobusové tak železniční dopravě. V souvislosti s problematikou příspěvku na provoz motorového vozidla je možno na Písecku uvažovat o následujícím řešení. Příspěvek na provoz motorového vozidla zrušit a finanční prostředky vynaložené na tento příspěvek využít na jiné formy dopravy. Na Písecku (bývalý okres Písek, tj. Písek + Milevsko) činil v roce 2003 příspěvek na provoz motorového vozidla 11 736.000,-Kč pro 1 932 osob se zdravotním postižením. Dopravu by bylo možno řešit formou nákupu mikrobusu, jehož pořizovací cena včetně jeho úpravy (plošina, hydraulické nadzvedávání atd.) pro cca 6 – 8 zdravotně postižených osob se pohybuje v rozmezí 800.000–1 000.000,-Kč. Předpokladem pro zajištění dopravy 1 932 osob se zdravotním postižením je nákup 8 mikrobusů při předpokládané frekvenci 4 jízd denně s plným obsazením mikrobusu. Finanční náklady na pořízení 8 mikrobusů by byly v rozmezí 6 400.000 až 8 000.000,-Kč. Pokud bychom k této částce připočetli mzdové náklady 8 řidičů (průměrná mzda řidiče – 10.000,-Kč), které budou cca 960.000,-Kč za rok a spotřebu pohonných hmot v hodnotě 8.000,-Kč měsíčně na mikrobus, což činí u 8 mikrobusů 768.000,-Kč za rok, je zde ještě značná úspora představující částku cca 2 000.000,-Kč (pokud bude pořizovací cena 1 mikrobusu v nejvyšší cenové relaci, tj. 1 milión korun). Osoby se zdravotním postižením by byly v rámci realizace výše uvedeného návrhu dopravovány podle svých individuálních potřeb bez problémů spojených s dopravní obslužností či neochotou a časové možnosti příbuzných (týká se těch příbuzných, kteří jsou příjemci příspěvku na provoz motorového vozidla a dopravu by měli zabezpečovat).
132
Tabulka 5: Dávky sociální péče pro zdravotně postižené MěÚ Milevsko, rok 2003 (uvedeno v tisících Kč)
občany
Vyhl. MPSV č. 182/1988 Sb
§ 31 - Mimořádné výhody
I. stupeň
II. stupeň
III. stupeň
počet 57 počet 5
počet 378 počet 27
počet 155 počet 19
těl. post. počet/finance 4/472
sluch. post. počet/finance 10/67
zrak. post. počet/finance 2/21
počet/finance 1/18
počet/finance
počet/finance
koupelny
vstupy
podlahy
ostatní
dospělí
počet/finance 5/200
počet/finance 1/50
počet/finance
počet/finance 1/50
děti
počet/finance 1/6
počet/finance
počet/finance
děti
nákup
počet/finance 4/390
dospělí
nákup
počet/finance 10/510
úprava
počet/finance
dospělí děti
§33 – Příspěvek na zvl. pomůcky
§34 – Příspěvek na úpravu bytu
§35 – Příspěvek na nákup a zvláštní úpravu motorového vozidla
dospělí děti
děti § 36 –Příspěvek na provoz motorového vozidla
dospělí
počet/finance 33/231 v okrese
počet/finance 491/2771
mimo okres
2/15
děti § 37 – Příspěvek na individuální dopravu
dospělí 2
12
§ 42 – příspěvek na zvýšené životní náklady
počet 520
částka 714
§ 45 – Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže § 46 – Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům
počet 3
částka 14
počet
částka
děti
počet/finance 42/1.585
Zákon č. 100/1988 Sb., § 80 - § 85 - POB
dospělí
počet/finance 30/1.028
st. 80 let
počet/finance 35/1.200
133
Tabulka 6: Dávky sociální péče pro zdravotně MěÚ Písek, rok 2003 (uvedeno v tisících Kč)
postižené
občany
Vyhl. MPSV č. 182/1988 Sb
§ 31 - Mimořádné výhody
I. stupeň
II. stupeň
III. stupeň
počet 137 počet 2
počet 1477 počet 27
počet 324 počet 64
těl. post. počet/finance 4/72
sluch. post. počet/finance 9/27
zrak. post. počet/finance 4/123
počet/finance 4/313
počet/finance 3/40
počet/finance 3/327
koupelny
vstupy
podlahy
ostatní
dospělí
počet/finance 3/103
počet/ finance 0/0
počet/finance 0/0
počet/finance 0/0
děti
počet/finance 1/50
počet/finance 0/0
počet/finance 0/0
0/0
děti
nákup
počet/finance 13/1,280
dospělí
nákup
počet/finance 24/1,905
úprava
počet/finance 5/203
dospělí děti
§33 – Příspěvek na zvl. pomůcky
§34 – příspěvek na úpravu bytu
§35 – Příspěvek na nákup a zvláštní úpravu motorového vozidla
dospělí děti
děti § 36 –Příspěvek na provoz motorového vozidla
dospělí
počet/finance 85/694 v okrese
počet/finance 1321/8,025
mimo okres děti
0/0
§ 37 – Příspěvek na individuální dopravu
dospělí
5/31
§ 42 – příspěvek na zvýšené životní náklady
Počet 781
Částka 1,057
§ 45 – Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže § 46 – Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům
Počet 9
Částka 33
Počet 1
Částka 10
děti
Počet/finance 65/2,540
Zákon č. 100/1988 Sb., § 80 - § 85 - POB
dospělí
počet/finance 79/2,770
st. 80 let
počet/finance 17/739
134
Tabulka 7: Dávky sociální péče pro zdravotně Mirovice, rok 2003 (uvedeno v tisících Kč)
postižené
občany
Vyhl. MPSV č. 182/1988 Sb Děti 0
0
Dospělí 0
0
§ 42 – příspěvek na zvýšené životní náklady
Počet 73
Částka 108
§ 45 – Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže § 46 – Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům
Počet
0 Částka 0
Počet
0 Částka 0
děti
počet/finance 3/ 134
Zákon č. 100/1988 Sb., § 80 - § 85 - POB
Dospělí
počet/finance 4/232
st. 80 let
Počet/finance 8/395
§ 37 – Příspěvek na individuální dopravu
135
Tabulka 8: Dávky sociální péče pro zdravotně Mirotice, rok 2003 (uvedeno v tisících Kč)
postižené
občany
Vyhl. MPSV č. 182/1988 Sb Děti 0
0
Dospělí 0
0
§ 42 – příspěvek na zvýšené životní náklady
Počet 108
Částka 167
§ 45 – Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže § 46 – Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům
Počet 0
Částka 0
Počet 0
Částka 0
děti
počet/finance 7/329
Zákon č. 100/1988 Sb., § 80 - § 85 - POB
Dospělí
počet/finance 7/353
st. 80 let
Počet/finance 8/299
§ 37 – Příspěvek na individuální dopravu
136
Tabulka 9: Dávky sociální péče pro zdravotně Protivín, rok 2003 (uvedeno v tisících Kč)
postižené
občany
Vyhl. MPSV č. 182/1988 Sb Děti 0
0
Dospělí 1
4
§ 42 – příspěvek na zvýšené životní náklady
Počet 134
Částka 181
§ 45 – Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže § 46 – Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům
Počet 0
Částka 0
Počet 0
Částka 0
děti
počet/finance 8/337
Zákon č. 100/1988 Sb., § 80 - § 85 - POB
Dospělí
počet/finance 5/205
st. 80 let
Počet/finance 13/415
§ 37 – Příspěvek na individuální dopravu
137
Analýza sociálních služeb pro občany se zdravotním postižením na Písecku Rozdělení sociálních služeb na Písecku vychází ze současné typologie sociálních služeb a jejich klasifikace pro potřeby analýzy současného stavu sociálních služeb pro občany se zdravotním postižením je na služby sociální péče a služby sociální intervence. Stav sociálních služeb realizovaných v jednotlivých obcích je zpracován v programu GIS ARCUEWU a ilustrují ho mapy 1 – 7. Mapa 1:
Současný stav pečovatelské služby na Písecku
Zdroj: zpracováno v programu GIS, MÚ Písek, vlastní výzkum
138
Mapa 2:
Současný stav domácí ošetřovatelské péče na Písecku
Zdroj: zpracováno v programu GIS, MÚ Písek, vlastní výzkum
139
Mapa 3:
Současný stav osobní asistence na Písecku
Zdroj: zpracováno v programu GIS, MÚ Písek, vlastní výzkum
140
Mapa 4:
Současný stav chráněného bydlení na Písecku
Zdroj: zpracováno v programu GIS, MÚ Písek, vlastní výzkum
141
Mapa 5:
Současný stav respitní péče na Písecku
Zdroj: zpracováno v programu GIS, MÚ Písek, vlastní výzkum
142
Mapa 6:
Současný stav rané péče na Písecku
Zdroj: zpracováno v programu GIS, MÚ Písek, vlastní výzkum
143
Mapa 7:
Současný stav sociálního poradenství na Písecku
Zdroj: zpracováno v programu GIS, MÚ Písek, vlastní výzkum
144
Návrh rozvoje sociálních služeb obcí Písecka Výsledky zjištěné z analýzy stavu sociálních služeb 76 obcí Písecka pro osoby se zdravotním postižením byly porovnány s normativy vybavenosti územních celků službami sociální péče a sociální intervence (publikace Obce, města, regiony a sociální služby) a následně s požadavky starostů jednotlivých obcí. Jednotlivé obce byly seskupeny do mikroregionů Milevska, Mirovicka a Protivínska.
Návrh rozvoje sítě sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením v mikroregionu Milevsko Pro milevskou oblast, vzhledem k počtu obyvatel 9 695, je na základě normativů potřeba doplnění služeb sociální intervence, jak ilustruje tabulka 10. Doplnění služeb sociální péče je zahrnuto v tabulce 11. Při komparaci normativů s údaji uvedenými starosty požadovaly obce z milevské oblasti navýšení osobní asistence, což normativy potvrdily, a dále pečovatelské služby a domů s pečovatelskou službou (tato potřeba nebyla normativně vykázána). Dále jako potřebu zavedení sociální služby, což bylo i normativně podpořeno, bylo navrženo chráněné bydlení. Tabulka 10: Potřeba doplnění služeb sociální intervence - Milevsko Počet zařízení (osob) – současný Počet zařízení (osob) – stav doplnit Chráněné bydlení 0 1 Chráněné dílny 0 1 Pramen: vlastní výpočty na základě výsledků z analýzy. Tabulka 11: Potřeba doplnění stávajících služeb sociální péče – Milevsko
Domov důchodců Domovy penziony pro důchodce Domy s pečovatelskou službou – bytové jednotky Poskytnutí pečovatelské služby – počet osob Osobní asistence (děti + dospělí)
Skutečnost roku 2003 (počet míst) 0
Normativ na 10.000 osob (počet míst) 32
0
12
77
23
- 32 potřeba navýšení - 12 potřeba navýšení 54 – bez problémů
90
87
3 – bez problémů
3
25*
- 22* potřeba navýšení
Potřeba navýšení míst (rozdíl skutečnost a normativ)
145
Pramen: vlastní výpočty (vystínovaná pole představují potřebu navýšení skutečného stavu dané služby o hodnoty uvedené v tomto poli). * Takto označené údaje jsou pouze orientačními standardy pro vybavení obce s celkovým počtem obyvatel 50 000, nicméně je nutno je zahrnout do celkové kalkulace (standardy jsou přepočteny na oblast Milevska).
Návrh rozvoje sítě sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením v mikroregionu Mirovicko Počet obyvatel žijících v mirovické oblasti je 1 651. Doplnění služeb sociální péče je uvedeno v tabulce 12. Při srovnání normativů s údaji uvedenými starosty neuváděly obce z mirovické oblasti potřebu míst v DD a Domově penzionu pro důchodce (stanovené normativy vykazují potřebu navýšení), ale uváděly pouze potřebu zvýšení počtu bytů v domech s pečovatelskou službou (tato potřeba nebyla normativně vykázána). Naopak jako potřebu zavedení sociální služby, což bylo i normativně podpořeno, bylo navrženo chráněné bydlení (tabulka 13) a osobní asistence. Tabulka 12: Potřeba doplnění stávajících služeb sociální péče – Mirovicko
Domov důchodců
Skutečnost roku 2003 (počet míst) 0
Normativ na 10.000 osob (počet míst) 5
Potřeba navýšení míst (rozdíl skutečnost a normativ) -5 potřeba navýšení -2 potřeba navýšení 28 – bez problémů
Domovy penziony 0 2 pro důchodce Domy 32 4 s pečovatelskou službou – bytové jednotky Poskytnutí 26 15 11 – bez problémů pečovatelské služby – počet osob Osobní asistence 0 4* - 4* (děti + dospělí) potřeba navýšení Pramen: vlastní výpočty (vystínovaná pole představují potřebu navýšení skutečného stavu dané služby o hodnoty uvedené v tomto poli). * Takto označené údaje jsou pouze orientačními standardy pro vybavení obce s celkovým počtem obyvatel 50 000, nicméně je nutno je zahrnout do celkové kalkulace (standardy jsou přepočteny na oblast Mirovicka).
146
Tabulka 13: Potřeba doplnění služeb sociální intervence - Mirovicko Počet zařízení (osob) – současný Počet zařízení (osob) – stav doplnit Chráněné bydlení 0 1 Pramen: vlastní výpočty na základě výsledků z analýzy.
Návrh rozvoje sítě sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením v mikroregionu Protivínsko Stav obyvatel v protivínské oblasti je 4 816 osob. Potřebu navýšení či doplnění některých služeb sociální péče ukazuje tabulka 14. Potřeba doplnění služeb sociální intervence je zaznamenána v tabulce 15. V protivínské oblasti se potřeby sociálních služeb vykázaných starosty shodují s normativy kromě kapacity domů s pečovatelskou službou, u těch je v dotaznících uvedena potřeba zavedení či kapacitního navýšení. Tabulka 14: Potřeba doplnění stávajících služeb sociální péče – Protivínsko
Domov důchodců
Skutečnost roku 2003 (počet míst) 0
Normativ na 10.000 osob (počet míst) 16
Potřeba navýšení míst (rozdíl skutečnost a normativ) - 16 potřeba navýšení -6 potřeba navýšení 16 – bez problémů
Domovy penziony 0 6 pro důchodce Domy 28 12 s pečovatelskou službou – bytové jednotky Poskytnutí 68 43 25 – bez problémů pečovatelské služby – počet osob Osobní asistence 0 13* - 13* (děti + dospělí) potřeba navýšení Pramen: vlastní výpočty (vystínovaná pole představují potřebu navýšení skutečného stavu dané služby o hodnoty uvedené v tomto poli). * Takto označené údaje jsou pouze orientačními standardy pro vybavení obce s celkovým počtem obyvatel 50 000, nicméně je nutno je zahrnout do celkové kalkulace (standardy jsou přepočteny na oblast Protivínska).
147
Tabulka 15: Potřeba doplnění služeb sociální intervence - Protivínsko Počet zařízení (osob) – současný Počet zařízení (osob) – stav doplnit Chráněné bydlení 0 1 Chráněné dílny 0 1 Sociální 0 1 poradenství Pramen: vlastní výpočty na základě výsledků z analýzy.
148
8. STRATEGIE A NÁVRHY NA USKUTEČNĚNÍ TRANSFORMACE SYSTÉMU SOCIÁLNÍCH DÁVEK PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM A NÁVRHY NA POSTUP, SMĚŘUJÍCÍ K ZABEZPEČENÍ SPOLEČENSKÉ PRŮCHODNOSTI Stručná analýza aktuální situace a. Úvodem, geneze současného stavu V České republice byla pro potřeby rekonstrukce celého systému sociálního zabezpečení po roce 1990 provedena inventura více než 60 sociálních dávek a hledána a nalezena logika pro jejich rozdělení do pojistných dávek a dávek nepojistných (nepříspěvkových). Rodinné dávky, stejně jako dávky pro zdravotně postižené (které nenahrazují příjem) a dávky sociální péče byly zařazeny do skupiny nepojistných dávek. Toto rozdělení (které není do současnosti zcela uzavřené) lze považovat za logické, i když ne vždy odpovídá zařazení stejných či obdobných dávek v dávkových sociálních systémech v zemí EU. Tyto země však neměly potřebu ani možnost takovou redefinici provést, protože nebyly postaveny před úkol rekonstruovat celý systém sociální ochrany, jako Československo po roce 1990. b. Vznik a vývoj dávek a dávkových systémů Každá sociální dávka, popř. dávkový systém, má svůj „rodokmen“, důvod vzniku, konkrétně historické souvislosti vzniku a svůj vývoj, v němž se odráží řada identifikovatelných, ale i nikoliv zjevných a často nahodilých vlivů (například lobbystické tlaky a zájmy). Takový vývoj se týká především nepojistných (nepříspěvkových) dávek a postupně se může stát, že poskytování takových dávek ztratí (opustí) svůj původní zámysl. Může se také stát a také se stává, že se souběžně s měnícími se podmínkami, dávka projevuje jinak, než měl zákonodárce v úmyslu. Může se také stát, že se ve vzájemné interakci s přijímajícími subjekty a jejich účelovým jednáním, projeví nežádoucí prvky, dokonce i to, že dávka začne působit proti původnímu zámyslu. Všechny tyto varianty lze u různých dávek vysledovat. V takovém případě je třeba přistoupit ke změně dávky 15. c. Možnosti dodatečné analýzy vývoje dávek Sociálně ekonomická opatření se realizují ve formě zákonů, které představují výsledek společenské dohody. Mezi návrhy odborníků a výslednými dokumenty jsou často významné rozdíly. Ke korekcím dochází v připomínkovém řízení, při jednání vlády, změny navrhují ještě poslanci při schvalování zákonné normy, ze stejného důvodu dochází ke změnám v průběhu „života“ dávky. apod. Tyto korekce nelze prakticky dodatečně vysvětlit na základě těch dokumentů, které jsou potom veřejně dostupné. Není ani dodatečně zjistitelné, které orgány a kteří odborníci a z jakých pozic podpořili nebo torpedovali navržená řešení.16 Je téměř neuvěřitelné, že u některých dávkových Analýza chudinského prvku v systému dávek státní sociální podpory a návrhy na převedení vybraných dávek státní sociální podpory do systému dávek sociální péče. 16 Státní sociální podpora, M. Kepková, Sešity pro sociální politiku, Socioklub, Praha 1997. 15
149
systémů (popř. daňových systémů – daň je opakem dávky), platících po desetiletí, se při návrzích na změnu nepodařilo najít důvody jejich vzniku To se týkalo například daňových zvýhodnění a znevýhodnění podle věku a rodinného stavu, které bylo legalizováno na počátku 50tých let. Novější zkušeností je „ztráta paměti“ pokud jde o rodičovský příspěvek. Ten byl do pozice a podoby významné dávky koncipován na základě záměru stáhnout z trhu práce významný podíl osob (cca 280 tis.) tak jako tak obtížně zaměstnatelných (a dát jim hodnotnou alternativu: práce - nebo péče o děti se státní podporou). I když byl již od počátku umožněn omezený příjem, každé další změkčující úpravy tuto základní logiku dávky narušovaly až ji eliminovaly zcela. Dávka postupně zcela změnila smysl a stala se de facto peněžním příspěvkem rodinám pečujícím o dítě příslušného věku. Informace o základní logice dávky se prostě nezachovala a dávka se stala předmětem politické manipulace. O to nebezpečnější, že právě tato dávka patří do dávek “exportovatelných“ pokud jde o migrující pracovníky po vstupu do EU. Téměř všechny změny v dávkách, týkajících se osob se zdravotním postižením, za posledních 14 let byly provedeny na základě iniciativy poslanců, a ty, při vší úctě, velmi často odrážely zcela individuální případy, a vedly vždy k uvolňování podmínek nároku na dávky, ke zvyšování nároků a rozšiřování potenciálních příjemců. V některých případech vedly až ke kolapsům a následně nevysvětlitelným paradoxům a kolizím s jinými dávkami. Přitom se uplatňovaly dva fenomény. První se týká Parlamentu ČR. Jde o pocit „potřeby“ vykonat dobrý čin. Pod praporem altruismu hlasují poslanci pro takové poslanecké návrhy napříč politickým spektrem. Druhým krajně nebezpečným trendem je stále se opakující snaha státního managementu všechna kolizní místa a skupinové či individuální důsledky různých makroekonomických a makro sociálních opatření kompenzovat (vyřešit) zavedením nové sociální dávky. Tak v minulosti byly zavedeny dávky na nákup nafty pro seniory, na nákup kamen na naftu, po zdražení nafty, dávky na zvedení „jiného druhu vytápění“ apod. Z nedávné doby je známa dávka na zavedení přímotopů a po zdražení elektřiny návrhy na dávky na znovuzavedení jiného druhu otopu. Standardně se v diskusích o nájemném objevuje ze všech politických směrů názor na potřebu zavést (samospasitelnou) adresnou dávkou, která odlehčí rozhodnutím o deregulaci nájemného apod. Tak lze konstatovat, že zatímco na jedné straně téměř všichni kritizují přebujelost sociálních redistribucí, na straně druhé v nich všichni hledají řešení důsledků nedostatečnosti vlastních koncepčních řešení. Na druhé straně to svědčí o důvěře, že jsou to právě sociální dávkové systémy, které „umí“ najít patřičného příjemce potřebného kompenzačního opatření. Problém je v tom, a to se týká zejména dávek pro zdravotně postižené, že jsou dávkami kompenzována (nahrazována, uplácena) taková řešení, která by měly být běžná a měla by se realizovat podle principu meanstreamingu „v hlavním proudu politiky“, a to se týká výstavby upravených bytů, výroby kompenzačních pomůcek a zejména oblasti dopravy. Tak se od například dávek očekává nahrazení dopravní
150
obslužnosti pro příslušné osoby. A to odporuje již evropsky uznaným principům rovného zacházení, na rovných práv, „design for all“ apod.17 d. Zranitelnost nepojistných dávek Důvodů, proč jsou takto „zranitelné“ zejména nepříspěvkové dávky (nepojistné dávky) je více. Lze to odvodit od sociálních situací, které řeší. Ty jsou častěji povahy krátkodobé a např. v oblasti dávek podmíněných nepříznivým zdravotním stavem jde v naprosté většině o dávky jednorázové. Jde i o to, že k pojistným dávkám (např. starobnímu pojištění) se údaje sbírají po desetiletí a změna podmínek a s ní spojená změna potřebných údajů je značně náročná. Konečně třetím důvodem je skutečnost, že nepojistné dávky vyjadřují určité podpůrné, či ochranné politiky a jejich rozsah i věcné vymezení se může projevit v kratších periodách. Také v celkovém objemu sociálních redistribucí také představují jen malý podíl a laborace s nimi není tak nebezpečná jako v oblasti systémů pojistných. e. Míra správního uvážení jako zdroj možné deformace dávky U nepojistných dávek se v určité, velmi diferencované míře, uplatňuje prostor pro správní uvážení, tedy pro posouzení se strany poskytujícího orgánu. Chápání a využívání tohoto prostoru se může nejen velmi lišit, ale také postupem času vyvíjet. Popř. této možnosti individualizace výplaty takových dávek se používá minimálně, jako je tomu u poskytování dávek sociální potřebnosti. Na celkovém „vyznění“ té které dávky se pak podílí více subjektů. Zákonodárce a jeho výklad, terminální realizátor dávkového systému, který má v zásadě právo mít a realizovat v rozhodnutí v určitém rozsahu subjektivní názor a nakonec i samotný příjemce, který se postupně “učí“ plnit podmínky pro získání dávky. Ve skutečnosti se na formování (deformování) systému podílí i posudkový lékař, který zná stupně nároků, jež odvisí od jeho rozhodnutí a další (například výrobci pomůcek). Velikost prostoru pro správní uvážení zůstane u nepojistných dávek vždy otevřeným problémem. Tony Lynes 18 ukazuje jak se názor na tento problém vyvíjel po desetiletí ve Velké Británii. Hledala se přiměřená rovnováha mezi výplatou dávek „podle pevně stanovených nároků“ a výplatou „na základě uvážení“. První krajnost vedla k „naučení se“ plnit podmínky, druhá krajnost vedla k tvrdému přístupu a nezabezpečení práv a sociální ochrany příjemců. Nad těmito informacemi lze vyslovit názor, že dosažení vyváženého stavu je téměř nemožné a je třeba trvale „vyvažovat“, pozměňovat proporci. To ovšem znamená, že změna „sama o sobě“ může být pozitivním prvkem udržujícím systém ve stavu adekvátního působení. Základní normy určující nároky na dávky podmíněné zdravotním postižením jsou v ČR platné od roku 1991, tj. 13 let resp. z roku 1988 tj. 16 let! f. Interakce chování zainteresovaných subjektů jako zdroj deformací Projekt výzkumu HS6601“Analýza sociálně ekonomické situace osob se zdravotním postižením a návrh dalšího postupu v této oblasti“ SOCIOKLUB 2001 18 Projekt ILO/PHARE Sociální podpora ve Velké Británii 1992. 17
151
Dávka (jejich kodifikovaná a popř. realizovaná podoba) je vždy v interakci s příjemcem, formuje chování a má často bizarní nezamýšlené účinky. Z minulosti jsou známa taková řešení, že se za poukázky na potraviny (jejich cílem bylo přísně účelové využití) nakoupila minerálka a čistý příjem vznikl teprve vrácením zálohy na lahve (tedy cena obsahu i záloha byly stejné, a to 1,-Kč). Z současnosti lze připomenout situaci z blízkého zahraničí, kdy zatížení poskytování sociální dávky podmínkou řádné školní docházky s hrozbou poskytovat místo peněz poukázky na jídlo, vedla ke zvýšení zameškaných hodin s cílem získat poukázky, o něž nemají zájem lichváři a nakonec k tomu, že na řádné školní docházce dětí mají největší zájem lichváři. PaedDr. Petr Niederle19 v svém článku ukázal na neotřesitelnou souvislost mezi zvyšováním cen benzínu v České republice a výplatou některých dávek souvisejících s dopravou zdravotně postižených (příspěvek na provoz motorového vozidla). Jeho prokázaný závěr byl, že počet příjemců této dávky roste po roce 1990 identicky (i co do rytmu jednotlivých skoků) s růstem cen benzínu a umožnil formulovat vpravdě „mičurinský přírodní zákon“, že „čím je dražší benzín, tím více je osob se zdravotním postižením“. Tak lze „zformulovat“ další z Murphyho zákonů, totiž, že „čím větší výhodu dávka přináší, tím více lidí se naučí splnit podmínky pro její získání“. Na druhé straně patrně není správné mluvit v takovém případě o zneužívání dávky, ale o jejím využívání ve smyslu, který neměl zákonodárce na mysli, popř. o velmi svérázném použití předpisů těmi, kteří umožnili takový nárok uplatnit. g. Některé systémové a obecné problémy stávajícího systému dávek pro zdravotně postižené Dlouhodobou existencí v zásadě nezměněného (ale nadlepšovaného) dávkového systému se vytvořil stav nevyvážené ochrany jednotlivých skupin zdravotně postižených, uplatnil se fenomén preference tzv. „viditelných postižení“. Skutečnost, že již na počátku nebyl systém ochrany různých postižení vyvážený, všechny změny ještě tento stav prohloubily. Existující benefity se zvyšovaly, nové se nezaváděly. Mimo to vznikla řada souběhů a nelogičností, např. pokud jde o příspěvky na dopravu, slevy na daních a další. Celá oblast trpí velkým množstvím definičních vymezení různých typů a stupňů postižení a na ně se navazují různá zvýhodnění, které se pak týkají zpravidla mnohem širšího okruhu osob, než pro která byla navržena, obhájena a vylobbována. Prostě proto, že i další osoby splní podmínku danou zvoleným vymezením postižení (invalidní osoba, částečně invalidní osoba, poživatel ID a poživatel DIČ, držitel výhod I. až III. stupně, osoba se zps, osoba se zps s TZP a pod). Tato vymezení přestavují soubory osob, které se někde kryjí a jinde nikoliv. To významně komplikuje i statistické sledování celé skupiny. Na druhé straně myšlenky sjednotit a univerzalizovat vymezení těchto osob přináší řadu jiných problémů, právě pro zcela diferencované důsledky postižení. Pak se jako racionálnější jeví všeobecný 19
Sociální politika
152
trend tvořit antidiskriminační, vyrovnávací politiky v nichž si osoby s různým typem postižení najdou svoji cestu. Stávající systém dávek je nevyvážený, nákladný, nespravedlivý a má především povahu ochrany, postrádá prvky motivace k práci a zaměření na sociální začlenění. Podle provedených výzkumů má nízkou legitimitu a ve veřejnosti existuje závažně často frekventované přesvědčení, že jsou dávky v tomto směru zneužívány. 20Snaha tento systém rekonstruovat je proto legitimní, nikoliv však snadná. Zadáním této studie je zabývat se strategií a technologií realizace změny systému a řešit (negativní) důsledky změny dávkového systému. II. Dva výchozí kompromisy strategie nového systému a. Přesnost zacílení kontra únosné náklady Prvním významným problémem je přesnost zacílení. Každá dávka má specifické potřeby na prokazování (množství a validita potřebných dokladů), na rozsah nutného kontaktu s klientem, na použití tvrdých i měkkých údajů. S rostoucím objemem vyžadovaných a získaných informací dochází ke dvěma procesům. Prvním je postupné zvyšování přesnosti zacílení, přesnosti adresnosti. Narůstají technickoorganizační problémy výplaty dávek, narůstá časová náročnost a problémy administrace a to vyvolává náklady. Lze vyslovit názor, že náklady na dosahování přesnosti zacílení se nevyvíjejí lineárně, ale exponenciálně a snaha po „absolutnu“ je nereálná. Lze učinit závěr, že vždy půjde o určitý kompromis mezi přesností zacílení a technicky a ekonomicky únosnou realizační formou administrace. Kvalitou administrace dávky není tedy jen dokonalé zacílení, ale i jednoduchost, dostupnost s ohledem na sociální dovednosti skupiny příjemců, přiměřená náročnost prokazování apod. Toto tolerování určitého znepřesnění nelze chápat jako vědomou svévolnou toleranci nedostatečných dokladů nároku. Jde o něco jiného, totiž o použití takových údajů, předpokladů, dokladů, informací, které dokumentují vysokou pravděpodobnost věrohodnosti. Jde například o stanovení dohodnutého předpokladu (právní fikce), že určitý stav má určité důsledky a to na základě zkušeností, ověření, výzkumu. Jde o určitou paušalizaci nároku, koncipování skupinově vyjádřitelných nároků bez nutnosti individuálně prokazovat každý uznaný náklad, který musí vycházet z nějaké ověřené nákladové kategorie. Tak například je možné na základě empirie konstatovat, že nevidomí popř. další postižení mají v důsledku svého postižení vyšší opotřebování oblečení a obuvi. Tuto částku je možné stanovit paušálně a není třeba ji u každého individuálně ověřovat. Zkušenost potvrzuje možnost určité paušalizace i u dalších důsledků. b. Proporce preventivní a kurativní role dávkového systému.
Výzkum Konsorccia STEM-SOCIOKLUB 1999 “Vytváření povědomí o nesrovnalostech v systému vyplácení dávek handicapovaným občanům v České republice na základě příslušných faktů a čísel“ PHARE-Consensus
20
153
Do určité míry s problémem znepřesnění zacílení dávek souvisí strategická úvaha, zda má dávkový systém působit spíše preventivně a ochránit před nějakým důsledkem nebo působit až v situaci vzniku důsledku. Ochránit dopředu, znamená připustit i pomoc těm, kteří by se do situace, v níž by očekávaný důsledek vznikl, možná nedostali. A jedná se o určité znepřesnění zacílení. Týká se to situace, v níž není zřejmé, není dostatek informací, popř. není možné sbírat informace, které by naznačily, kdo se „propadne“ a kdo nikoliv. Zkušenosti ze systémů jako je státní sociální podpora a sociální péče a jejich vzájemné interakce naznačují, že postupovat preventivně znamená vynaložení určitých nákladů nad „nezbytnou potřebu“, ale protože pomoc v situaci propadu je významně složitější, náročnější a nákladnější, je takové znepřesnění zacílení v celkovém výsledku velmi racionální a ekonomické. Tento fenomén lze dokumentovat právě na preventivním působení systému dávek státní sociální podpory a způsobu jakým chrání před propadem do chudoby a do provozně 2,5krát dražšího systému dávek sociální péče 21 velké skupiny osob. III. Diskuse ke konstrukci nepojistných sociálních dávek Pro dosažení společenské průchodnosti, pro přijatelnost nového systému je třeba postupovat tak, aby nový systém byl transparentní, aby umožňoval logický, odborný, společensky přijatelný výklad. V té souvislosti se uplatňuje koncept napojit konstrukci dávky na vybranou (veřejnou) makroekonomickou veličinu, která odráží sociálně ekonomický vývoj. Použití takové veličiny (např. životní minimum, průměrná mzda a pod) je nástrojem, kterým se dosahují přinejmenším dva významné cíle: • •
Vytváří se stav transparentnosti sociálně politického opatření, protože je patrné jakou hodnotu toto opatření v podobě dávky má. Transparentnost sociální politiky byla jedním z klíčových programových cílů polistopadové politiky.22 Napojení na řídící veličiny poskytuje možnost automatismu vývoje dávky, podle vývoje této veličiny. Základním smyslem je, že se udržuje reálná hodnota této dávky. Nenapojení dávky na nějakou veličinu, její ekonomická nevysvětlitelnost ztěžuje obhajobu zvyšování dávky v případě potřeby a naopak činí z ní nástroj politické manipulace. Z minulosti lze uvést zvyšování přídavků na děti před sjezdy a volbami. 23
Použitou veličinou mohou být (a byly v minulosti) třeba výzkumem zjištěné průměrné náklady (na děti příslušného věku). Nevýhodou je nutnost výzkumy opakovat a znovu a znovu obhajovat zvýšení. Zkušenosti ukazují, že ani použití makroekonomické veličiny nemusí být bez rizik. Veličina nemusí být relevantní pro vybranou dávku (pro zvýšení důchodů pro bezmocnost bylo vybráno jako řídící veličina životní minimum, přestože jde spíše o cenu péče – měly by to být spíše veličiny z oblasti mezd). I tam, kde bylo použito ŽM správně – jeho růst může být ovlivněn růstem cen komodit, které se příjemců dávek netýkají (cena zahraničních zájezdů – versus příjemci dávek sociální péče). Výzkum“Příjemci dávek SSP a sociální potřebnosti“ VÚPSV Brno 1993,Sirovátka,Trbola,Kofroň. Scénář sociální politiky 1991 23 Publikace „Náklady na děti:Přístupy a aplikace v sociální politice“,Víšek,Kepková,Kudlová,STARTNadace pro výzkum sociální transformace 1995. 21 22
154
Jiným závažným případem bylo, že se řídící veličina, která plnila významnou sociálně ekonomickou ochrannou roli nezvyšovala právě proto, že na ni byly zavěšeny „následky“ v jiných systémech. Například na minimální mzdu bylo napojeno placení zdravotního pojištění (státem) za státní pojištěnce, na životní minimum je napojena státní sociální podpora apod. Taková situace blokovala a může blokovat růst samotné řídící veličiny.24 Automatismus valorizace, je z hlediska samotného dávkového systému a jeho hodnoty velmi dobrý, protože umožňuje udržovat reálnou hodnotu dávek. (S výhradou, že vývoj životního minima nesledoval úplně vývoj příjmového standardu a zaostalo za vývojem průměrných mezd a zaostaly mírně i dávky na něj napojené). I tak je ovšem tato „povinnost“ krýt valorizaci resp. indexaci dávek jako mandatorní výdaj trnem v oku makroekonomickým financiérům. Konec konců je to „nepříjemné“ i pro politiku, protože to neumožňuje hrát s dávkami politickou hru. IV. Výchozí stručná konstatování o stavu současného systému dávek pro zdravotně postižené •
Řada dávek postupem ztratila odůvodnění.
•
Vývoj počtu příjemců nepojistných dávek neodpovídá vývoji zdravotního stavu obyvatel – např. ve srovnání s vývojem invalidizace obyvatel.
•
Významný podíl nákladů směřuje do dávek v oblasti soukromé individuální dopravy. Je to zcela neefektivní. Z ekonomického hlediska jde o poskytování prostředků do konečné spotřeby, přesto, že by tytéž prostředky mohly vytvářet pracovní příležitosti v dopravních službách a zabezpečit vyšší rozsah získané užité hodnoty.
•
Dávka „příspěvek při péči o sobu blízkou“ je určena pečující osobě, která zabezpečuje péči „sociální službu“ a jde tedy de facto o způsob financování sociální služby.
•
V jiném systém existující dávka „zvýšení důchodu pro bezmocnost“ není s ostatními dávkami (zejména s PPOB) synchronizována.
•
V některých oblastech výplaty dávek – zejména pokud jde o dopravu – došlo k neúnosně vysokým nákladům.
•
U celého systému benefitů dochází k nekontrolovatelné a neodůvodněné kumulaci (řetězení) výhod (daně, poplatky, dálniční známky, slevy, daňové úlev nad rámec logiky – např. když osoby s postižením pracuje nemusí být solidární).
•
Je všeobecné povědomí o významném zneužívání dávek (zejména těch nejnákladnějších (auta, benzin), a to dehonestuje celý systém.
Informace o používání kategorie životního minima jako řídící kategorie v systémech sociální ochrany občanů v působnosti MPSV a náměty na diskusi. MPSV čj.:21-32 732(/2000
24
155
•
Dávkami se nahrazuje (uplácí) nedostatek aktivních opatření (bariéry v dopravě, architektuře, pracovní příležitosti, upravené byty). což by mělo být řešeno v hlavním proudu politiky a nikoliv náhradními systémy, tj. cestou sociálních dávek.
•
Vytvořila se sociální past, pasivita a naučená závislost na dávkách demotivuje (resp. není aktivní k motivaci) k práci.
•
Dávkové nároky nejsou diferencovány podle věku a pracovní aktivity. To se projevuje zejména v oblasti seniorů, kde jsou přirozené projevy stárnutí a stáří zaměněny na za zdravotní postižení.
•
Nikdo není „spokojen“, veřejnost je toho názoru, že dávky jsou nedostatečné a že jsou zneužívané. Příjemci nejsou spokojeni a lobbují pro nadlepšení systému.
•
Nicméně veřejnost považuje osoby se zdravotním postižením za oprávněné přijímat pomoc od státu 25.
•
Systém neobsahuje motivační a inkluzívní nástroje.
•
Některé dávky (na pořízení kompenzačních pomůcek) byly překonány technickým vývojem (psací telefon, teletext, televize apod.)
V. Obecné požadavky na systém Lze formulovat dvě zčásti protikladné potřeby: První je potřeba dlouhodobé stability dávkového systému. Určitý komplex dávek, (resp. benefitů obecně) vztahující se k osobám s určitým typem postižení, představuje pro ně jistou výchozí bázi, na níž mohou koncipovat svoje životní strategie a trajektorie jednotlivých životních etap. To se týká zvláště rodičů se zdravotně postiženými dětmi, kteří v řadě případů mění zaměstnání či bydliště, aby za určité konstelace podpory cestou dávek umožnily dětem navštěvovat speciální školy a pod. Dlouhodobá stabilita je ovšem současně rizikem. Druhou je proto naopak potřeba změny ze samotné podstaty, totiž aby nastavení parametrů nevedlo k „naučení se“ získat a využívat dávku nad rámec záměru zákonodárce, nebo mimo tento rámec. Dávka, resp. její parametry musí reagovat na vývoj situace, zejména na chování příjemců. Jde ale také o změny reagující na ekonomické možnosti státu popř. na vznik možností řešit sociální situaci jinak než dávkami. Je patrné, že když se splní požadavek adekvátní průběžné systémově zdůvodněné změny, může být naplněn i první požadavek dlouhodobé stability pro, a to se zdůrazňuje, oprávněné příjemce.
25
Sirovátka, MU Brno „Legitimita sociální politiky“ 2001
156
VI. Strategie a praktická řešení pro změnu systému Zadání této studie jakoby předpokládá všeobecnou změnu k „horšímu“ tedy změnu, která omezí některé nároky a ptá se co dělat pro to, aby přesto byla taková změna realizovatelná. Tento předpoklad však není přesný a nebylo by správné jej takto interpretovat. Jde o změny, které sice mohou redukovat nároky těch, kteří dosavadní benefity užívají, ale toto užití je v rozporu se záměrem zákonodárce ale často i v kontrastu ke skutečným zájmům nositelů nárok. Jde o změny, které by měly celou oblast dynamizovat, napomáhat zabezpečení rovných práv a stejného zacházení, napomáhat společenské inkluzi a aktivitě. Při vědomí, že dávkový systém je až to poslední, co může „dokompenzovat“ to co nebylo možné vyřešit řádnými cestami jako je „meanstreaming“, „design for all“ a další. Zdá se, že i ve Střednědobé koncepci vlády z roku 2004 pro tuto oblast je takový přístup akceptován. Všeobecná situace (prostor pro změnu) Změny se mají provést za situace, kdy osoby se zdravotním postižením: • • • •
jsou veřejností považovány za oprávněné příjemce podpory ze strany státu mají silné lobby v podobě kvalifikovaných reprezentací viditelné skupiny postižených jsou mediálně akceschopné zdravotně postižení mají neomezenou podporu (zájem)medií, až do takové míry, že taková témata tvoří (nekonfliktní) zástupná témata proti společensky kritickým problémům jako je např. nezaměstnanost mladých lidí a další.
V takové situaci je třeba postupovat promyšlenými kroky a postupně eliminovat jednotlivá rizika, popř. připravit se na ně. Následující doporučení odrážejí mnohaleté zkušenosti pracovníků působících v této oblasti. V této situaci je proto třeba zejména:
Provést analýzy jednotlivých dávek a nabýt schopnosti věcně a ekonomicky prokázat tvrzení, disponovat statistikami a jejich jednoznačnou interpretací. Jde o ochranu proti diletantům, lobbystům a nekvalifikovaným novinářům. Argumentace musí být mediálně efektivní např. že to co se vyplatí na benzin a auta je více než se vybere na všech dálničních známkách, že to stojí třikrát více než výcvik českého letectva apod. Provést odpovědnou analýzu reálných dopadů všech změn, zpracovat skupinové i individuální typologie následků. Nabýt jistoty, že všechny důsledky jsou záměrné a že nedojde k nezamýšleným tvrdým důsledkům (individuálním nebo skupinovým). Vytvářet dlouhodobou atmosféru „změny“. Mediální přípravu je třeba orientovat na to, že systém není dobrý, že dojde ke změně, že změna bude znamenat určitou orientaci. Například na místo dávek, které nic nezaručí poskytnutí reálných služeb v dopravě apod. Pod celkovou atmosférou budoucí změny zastavit jakékoliv změny stávajícího systému. Každé další nadlepšení nyní může znamenat v budoucnu o to větší 157
zhoršení. Jde o zkušenost se zaváděním státní sociální podpory, kdy již v roce 1993 byl publikován zásadní článek o chystaném řešení 26 a ten zabrzdil všechny navrhované nahodilé změny s tím, že by mohly zkomplikovat přijetí nového řešení.
26
Medializovat informace o zneužívání vybraných dávek – jde opět zejména o dopravu. Systematicky „dehonestovat“ stávající řešení před první prezentací návrhů. Projednat například policejní akci ke kontrole vozidel se znakem invalidy apod. Ukazovat na určitou nasycenost potřeb v této oblasti. Tak Deník veřejné správy 26.4.2004 uvedl, že bezbariérové byty, jejichž určitý podíl musí v rámci státem dotované výstavby bytů obce stavět často obývají zdraví lidé protože požadavky zdravotně postižených byly nasyceny. Přesto každoročně narůstá počet osob, kterým je poskytnut příspěvek na bezbariérovou úpravu bytu. Soustavně diskutovat navrhovaná řešení se zástupci veřejné správy a samosprávy zejména tam, kde by dávkový systém měl být nahrazen poskytováním sociálních služeb, které jsou svěřeny do samostatné působnosti obcí, popř. krajů v oblasti dopravy a pod. Celá nová koncepce řešení musí být zformulována do několika zcela jednoznačných nezpochybnitelných principů a cílů. Logika změny musí být správná a pozitivní, proti ní nesmí existovat přijatelný argument. Jde o to zabránit zneužívání, pomoci více těm, kteří to “skutečně„ potřebují, na úkor těch, kteří dávku zneužívají, podporovat dávkami inkluzi, vytvářet nové pracovní příležitosti a pod. K dosažení tohoto cíle je také nezbytné přesně definovat celý reformní proces. Nepochybně například nehovořit o rušení dávek ale o rekonstrukci hmotné podpory pro osoby se zdravotním postižením, event. o Programu zvýšení účinnosti (efektivnosti) podpory státu těmto osobám a pod. V podmínkách ČR, kde nevhodná medializace může destruovat i dobré nápady je to velmi významné. Je třeba zabránit předčasné a nevhodné zveřejnění a medializaci. Uskutečnit obdobný reformní krok je vysoce brizantní záležitost s politickými aspekty. Politické riziko vedlo patrně k tomu, že první kritiky systému a návrhy na zásadní řešení zpracované na MPSV v závěru roku 1994 a v únoru 2005 nebyly nikdy ani projednány. Časově a věcně nevhodné a skandalizující zveřejnění (například před volbami) může znamenat významné politické škody. Proto by bylo velmi vhodné omezit zveřejnění obsahu tohoto výzkumu. I když jde „jen“ o výzkum, nikoliv návrh řešení formulovaný státním orgánem – je tu zadání v sumarizaci tzv. Kolodějských jednání. Zní zhruba „revidovat a redukovat dávky podmíněné zdravotním postižením a vytvořit pro ně samostatný zákon“. Deklarovat a prokázat, že cílem celé rekonstrukce dávkového není ušetřit, ale získat kontrolu nad vývojem a garantovat legitimitu. Dávky nahradit dotacemi a garantovat poskytnutí sociální služby (například v oblasti dopravy). Provést i ekonomické úvahy o tom, že prostředky (opět zejména na dopravu) neskončí
J.Dlouhý,M. Kepková:“Státní sociální podpora“Hospodářské noviny 1993
158
v konečné osobní spotřebě, ale při zabezpečení užitné hodnoty pro více osob než pro dosavadního příjemce mohou vytvoří i velké množství dalších pracovních příležitostí a přispějí ke všeobecně nezbytnému zlepšení dopravní obslužnosti. Tato obslužnost je novou kvalitou pro rozvoj regionů, zaměstnanost, život seniorů apod.
Změnit dosavadní chápání, že dávky jsou jakýmsi odškodněním postižení a samotné postižení (určitá diagnóza) vytváří nárok. Stát musí nadále dávkovým systém kompenzovat ověřené skutečné individuální důsledky zdravotního postižení v oblasti životních nákladů a rozvíjet aktivity v oblasti služeb či obecně zabezpečovat inkluzívní opatření. Význam dávkové oblasti se musí reálně snížit. Využít všeobecných tendencí EU a zejména Madridské deklarace, která vyjadřuje požadavky samotných příjemců podpory ze strany státu v této oblasti. Zcela jednoznačně se požadují od státu aktivity směřující k sociálnímu začlenění do všech sociálních a ekonomických systémů, rovná práva, stejné zacházení, „plánování pro všechny“ , řešení problémů „v hlavním proudu“ a ne sociálními dávkami. Pokud mají nějakou roli dávkové systémy, pak jen tehdy slouží-li těmto cílům. V rámci rekonstrukce systému dávek musí objektivně dojít k odlišení nároků podle věku a ekonomické aktivity. Stávající systém přiznává stejné nároky 4letému dítěti i 80letému starci. Je třeba argumentovat, že úbytek sociálních kompetencí ve stáří není zdravotní postižení ale přirozený projev stáří a nároky diferencovat. Nároky je třeba diferencovat i podle ekonomické aktivity, dávky by měly působit k aktivitě (pracovní i veřejně prospěšné, dobrovolnické a pod.) Akcentovat je třeba podporu dětí s jasným ekonomickým cílem, aby se podle možností minimalizovaly budoucí potřeby a budoucí závislost na státu. Je třeba akcentovat roli samosprávných orgánů a její růst v oblasti sociálních služeb a dopravy po II. etapě RVS. Za autobusovou dopravu zodpovídají kraje, které získávají od státu cca 2,5 mld. dotace na její podporu. Je zde příležitost využít částku cca 1,5 mld, která nyní proudí do dávek na dopravu k posílení této dotace. K tomu je třeba uvádět pozitivní příklady nových řešení, kdy jsou zabezpečovány dopravní služby až za individualizovaných podmínek, jako doklad proveditelnosti příkladů Rychnovsko, Hradec Králové, Olomouc. Je třeba soustavně komunikovat s nestátními organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením. Přitom je třeba přesně definovat role jednotlivých účastníků diskusí. Tvůrci systémů navrhují nová řešení a konzultují je. Zástupci representací formulují vlastní stanoviska, která nemusí být konformní a nemusí být akceptována. Výsledek nesmí být kompromis tam, kde to zásadní rekonstrukční záměry neumožňují. Může zůstat otevřený prostor pro nekonsens.
159
VII. Možnosti legislativně technického řešení Pro technické řešení je třeba doporučit co nejmodernější systém administrace od samého počátku, tak aby na konci legislativního procesu byl „ještě moderní“ a po několika letech (v souvislostí se stárnutím IT, HW a SW) jej bylo možno jej obnovit, nikoliv rekonstruovat. Podle této filozofie byla koncipována Státní sociální podpora a správnost této teze po 9ti letech existence podporuje. S ohledem na aktuální vývoj lze vyslovit názor, že bezproblémovým technickým řešením by bylo napojit nově koncipované dávky na systém státní sociální podpory, který budou vyplácet úřady práce „a sociálních věcí“ a kde bude nově konstituována nezávislá státní lékařská služba, která je pro posuzování v oblasti dávek podmíněných zdravotním postižením nezbytná. Pokud jde o legislativní proces, zrušení „příspěvku na dopravu“ ze systému dávek státní sociální podpory a znovuzavedení dotace na dopravní služby ukázalo v zásadě bezproblémovost takového kroku. Problém je však v tom, že překlopení dávek směrovaných dosud do individuální dopravy na dotace (krajům, městům) k zabezpečení komplexní integrované dopravy bude vyžadovat existenci takových systémů a vyžádá si několik let přípravy, koordinaci stávajících systémů dopravy (železniční, autobusová, MHD). V současnosti poskytuje stát krajům dotaci na autobusovou dopravu dotaci ve výši 2,5 mld. ročně. Převedení dalších cca 1,6 mld kč by tuto dotaci zvýšilo o cca 56 % a navíc by to přispělo (jak ukazují konkrétní příklady) ke zvýšení rozsahu dopravní obslužnosti, která se stále více prosazuje jako jeden k klíčových aspektů zabezpečující sociální integritu a ekonomickou prosperitu regionů. Ostatní dávkové rekonstrukce jsou v zásadě standardního typu a problematiky a jde o problém překlopení systému, a způsob ukončení nároků. Připomenout je třeba, například, že by k rušení některých dávek bez náhrady mělo docházet v souvislosti s valorizací důchodů, že je možné zachovat přiznané nároky a nepřiznávat nové apod. I razantní řešení by mělo být pokud možno individuálně šetrné. VIII. Závěrečná makroekonomická úvaha Transformace dávek směřujících na individuální dopravu na dotace k zabezpečení dopravních služeb by mohlo vyřešit cca 41 % finančních transferů současného systému. Celkem 39 % představuje transfer cestou příspěvku při péči o osobu blízkou. Tato dávka, jak se předpokládá, bude překlopena do individuálního příspěvku (na péči). Zbylých 14 %, představují dávky na opatření zvláštních pomůcek (266 mil. Kč) a příspěvek na zvýšené životní potřeby (310 mil. Kč. Příspěvek na zvýšené životní náklady v průměrné výši 146 Kč měsíčně získává 160 tis. osob. a jejich počet se od roku 1993 zvýšil téměř 18krát a průměrná výše snížila ze 196 na 162 Kč měsíčně (max. výměra je 200 Kč). Počet příjemců je neztotožnitelný a nekonfrontovatelný se žádným jiným bonifikačním systémem např. invalidními důchody, mimořádnými výhodami a pod. Výše toho příspěvku představuje cca 2% zvýšení průměrného starobního důchodu a je tedy pro zvýšení příjmu zcela
160
bezvýznamná. Náklady činily v roce 2003 zvýšily 14,7 krát.
celkem 310 mil. Kč a od roku 1993 se
Bez zvláštní analýzy lze vyslovit názor, že příspěvek na zvýšené životní náklady je administrativně extrémně náročný v poměru k uskutečňovaným výkonům a efektu. Částka, která je dávkou získána představuje zcela bezvýznamné posílení příjmů příjemce a vyžaduje udržovat databázi o 150 tis. osobách. Dávka by měla být v souvislosti s případnou valorizací důchodů zrušena.
161
9 VÝSLEDKY REGIONÁLNÍ SONDY O NÁZORECH ODBORNÉ VEŘEJNOSTI NA NÁVRHY OBSAŽENÉ V TÉTO ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVĚ V rámci šetření, které bylo provedeno na území Jihočeského kraje bylo osloveno celkem 20 odborníků z různých organizací, kteří mají dlouholeté zkušenosti v oblasti péče o zdravotně postižené osoby. Terénní šetření bylo provedeno v těchto místech Jihočeského kraje: České Budějovice, Trhové Sviny, Strakonice, Tábor, Český Krumlov, Dačice, Písek, Prachatice, Blatná, Vimperk, Jindřichův Hradec. Názory odborníků byly zjišťovány písemnou i ústní formou. Šetření bylo prováděno od 15. do 23. září 2004. Příspěvek na úhradu nákladů spojených s výcvikem a odevzdáním vodícího psa § 33 odst. 9 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č.182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 182/1991 Sb.“).Výše příspěvku může činit až výši obvyklých nákladů spojených s výcvikem a odevzdáním vodícího psa. Názor odborníků – terénní šetření Ve většině případů (15) byl vysloven názor zachování této dávky, ale řešit jako zvláštní součást příspěvku na péči, jako jednorázovou částku v plné výši ceny psa nebo, že maximální výše dávky by se mohla určit podle průměrných nákladů výcvikových středisek. Ostatní respondenti (5) se vyjádřili pro zachování dávky v tom smyslu, že především nevidomí občané tento příspěvek využívají a při jeho ztrátě by např. pořízení vodícího psa bylo nereálné. Respondenti (20) se negativně vyslovili proti příspěvku na asistenční psy z důvodů nejasnosti úkonů, které by asistenční pes vykonával a dále i postižení osoby, u které není stanoven rozsah postižení (tzn. osoby s jakým postižením budou asistenční psy využívat). Dvou-zdrojové financování podle některých názorů (3) povede k nárůstu nákladů. Pokud je záměr dotovat některé subjekty je nebezpečí zneužití finančních prostředků z důvodu nemožnosti kontroly. Ostatní respondenti (17) vyjádřili souhlas s navrhovanou budoucností. Je doporučeno (4 respondenti), v případě zachování této dávky, legislativně řešit situaci v případě úhynu psa bez viny a s vinou držitele psa.
162
Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice § 43 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Z výše navrhované budoucnosti je patrné, že situace osob starších 70-ti let a osaměle žijících bude řešena v rámci obecného systému pomoci v hmotné nouzi. Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice by se měl řešit v souvislosti se zařazením do obecného systému pomoci v hmotné nouzi. Tímto návrhem a jeho realizací by se odstranil kritizovaný stav, kdy na jedné straně je osaměle žijící senior s vysokým příjmem (důchodem) a na druhé straně senior s nízkým příjmem (důchodem), přičemž oba pobírají dávku ve stejné výši. Tento názor mělo všech 20 odborníků.
Příspěvek na zřízení telefonní účastnické stanice § 40 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Ve všech uvedených stanoviscích (20) zazněl názor pro zrušení této dávky. Případnou situaci řešit jako příspěvek, který reaguje na tíživou hmotnou situaci žadatele (obecný jednorázový mimořádný výdaj).
Příspěvek na změnu připojení telefonní účastnické stanice § 40 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Uvedeno u příspěvku na zřízení telefonní účastnické stanice.
Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům § 46 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Tento typ příspěvku odborníci (17) doporučují změnit na jednorázovou dávku pro kalendářní rok, s tím, že bude přihlédnuto k příjmu nevidomého občana a společně posuzovaných osob. Dalším názorem (1 respondent) je, že dávka by měla být zahrnuta jako reagující na zvýšené životní náklady. Jeden respondent upozornil, že v příspěvku na bezmocnost je počítáno i s krytím těchto nákladů. Tato dávka by neměla být omezována koeficientem životního minima, protože náklady na provoz psa jsou fixní, tento názor uvedl jeden odborník.
163
Příspěvek na individuální dopravu § 37 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Odborníci (7) se shodují na ponechání příspěvku u zdravotně postižených dětí, přičemž pokud nebude situace řešena také z resortu zdravotnictví není vyloučena duplicita dopravy (příjem příspěvku a zároveň využití zdravotní dopravní služby). Další názor (5) je pro zrušení této dávky u zdravotně postižených dětí a jejich dopravu řešit v rámci dopravní služby resortu zdravotnictví, ovšem pouze v tom případě, pokud bude resort zdravotnictví schopen dopravu zabezpečit. Všichni respondenti (20) se shodují s názorem pro využití dopravní služby u specifické skupiny osob pokud bude tato služba zajištěna v potřebném rozsahu.
Příspěvek na zvláštní úpravu motorového vozidla § 35 odst. 6 vyhlášky č.182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Odborníci souhlasí s výše uvedeným návrhem včetně realizace nových podmínek pro přiznání příspěvku. Do kritérií pro hodnocení zařadit také potencionální pracovní aktivitu, která je vázána dopravou do místa výkonu činnosti.
Příspěvek na lázeňskou péči § 38 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Ve všech případech se odborníci shodují na zrušení dávky, která není v praxi řadu let využívána.
Příspěvek na rekreaci § 38 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Ve všech případech se odborníci shodují na zrušení příspěvku, který není v praxi řadu let využíván.
164
Příspěvek na topnou naftu § 39 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Ve všech případech vyjádřen souhlas s jeho návrhem na zrušení. V souvislosti se zvyšující se cenou nafty i změnou topných médií není příspěvek využíván.
Příspěvek na zakoupení topných těles a dalších spotřebičů § 39 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Souhlas odborníků s návrhem na zrušení příspěvku.
Příspěvek na společné stravování § 48 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Souhlas s uvedeným návrhem, že dávka může být zrušena. Jde o výdaj, který by měl být eventuelně kompenzován v dávce reagující na hmotnou nouzi.
Příspěvek na úpravu bytu § 34 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Dle názorů odborníků (20) je příspěvek účelný bylo by vhodné aplikovat tzv. „test jiného řešení“ (např. možnost nabídky bezbariérového bydlení pokud ho má obec k dispozici, individuelní posouzení potřebnosti specifických úprav – konkretizovat pouze nezbytné a vyhovující úpravy, které v maximální míře usnadní postižené osobě existenci). Respondenti souhlasí s názorem, že problémy s některými vlastníky bytů budou i v budoucnu těžko řešitelné. V jednom případě se vyskytl názor pro poskytnutí dotací stavebním firmám, které provádějí stavební úpravy pro zdravotně postižené osoby.
165
Jednorázový příspěvek na opatření zvláštních pomůcek § 33 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Dotázaní odborníci (19) se shodují s názorem vytvoření půjčoven kompenzačních pomůcek, pokud tento návrh nebude možno v plném rozsahu zrealizovat je nutné ponechat fakultativní charakter příspěvku s tím, že legislativně bude ošetřeno vrácení zejména finančně nákladných pomůcek např. při úmrtí klienta. Souhlas s navrhovaným řešením je také s problematikou týkající se státní lékařské posudkové služby, která by měla zahrnovat zdravotní i sociální hledisko (např. členem posudkového týmu by měl být i pracovník ze sociální oblasti). Možnost dalšího řešení vidí 1 respondent jako zvláštní součást příspěvku na péči.
Příspěvek na provoz motorového vozidla § 36 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Situace týkající se příspěvku na provoz motorového vozidla by byla nejlépe řešitelná, dle názorů 20 dotázaných odborníků, v rámci zřízení dopravní služby, jejíž realizace zřejmě nebude provedena v dohledné době. Pokud by byl zachován příspěvek podle § 36 je třeba zajistit (tento názor sdíleli 4 respondenti), aby příjemcem dávky byla pouze zdravotně postižená osoba, která sama vozidlo řídí nebo v případě potřeby zdravotně postiženého manžela, manželky či nezaopatřeného dítěte a dalších osob žijících ve společné domácnosti. Dále je nutné zpřísnit a přesněji vymezit pravidelnost dopravy.
Příspěvek na zvýšené životní náklady § 42 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Dávku je reálné zrušit (dle názoru 15 odborníků) a v případě sociálně slabých zdravotně postižených občanů zapracovat do dávkového systému zákona o hmotné nouzi. Ostatní odborníci (5) doporučili dávku ponechat bez uvedení důvodu.
166
Jednorázový příspěvek při odchodu z ústavní péče § 41 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Všichni dotázaní odborníci se shodují s názorem pro zrušení dávky s jejím nahrazením „obecnou dávkou“.
Příspěvek na úhradu za bezbariérového bytu § 45 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Všichni respondenti se shodují s návrhem pro zrušení dávky, vzhledem k faktu, že nelze prokázat zvýšené náklady při užívání bezbariérového bytu. V případě nutnosti a prokázaných zvýšených nákladů lze řešit jednorázovou dávkou.
Příspěvek na úhradu za užívání garáže § 45 odst. 2 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Všichni respondenti (20) se shodují s návrhem pro zrušení dávky. V případě nutnosti lze řešit jednorázovou dávkou.
Příspěvek na zakoupení motorového vozidla § 35 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Pro zachování stávající dávky je 5 respondentů. Ostatní respondenti (15) doporučují využití navrhovaných dopravních služeb. V případě zachování příspěvku stanovit jeho výši s ohledem na věkovou hranici žadatele, účel dopravy (vzdělávání, zaměstnání, příležitostná doprava, rekreační doprava). V případě přiznání příspěvku striktně dodržovat podmínku, že osoba, která žádá musí být schopna přepravy.
167
Příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla § 35 č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Ve dvou případech se dotázaní odborníci vyjádřili pro zachování dávky bez zdůvodnění. Ve čtyřech případech byl vyjádřen souhlas se zrušením, pokud prostředky na dopravní službu budou krýt potřeby vyvolané zajištěním mobility občana. Jeden respondent vyjádřil návrh, že v případě, že bude příspěvek zachován využívat jej u zdravotně postižených občanů, kteří se sami dopravují do zaměstnání motorovým vozidlem. Více než polovina dotázaných (13) doporučuje příspěvek zrušit a v případě potřeby tuto situaci řešit jako obecnou dávku reagující na mimořádné výdaje.
Příspěvek na úhradu nákladů spojených se zácvikem pro používání pomůcek § 33 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Čtvrtina respondentů (5) se vyjádřila pro zachování této dávky vzhledem k situaci, která v současné době v této oblasti existuje. V ostatních případech (15) respondenti souhlasí se stanoviskem, že tuto problematiku je nutné řešit v souvislosti s financováním pomůcek.
Jednorázové peněžité dávky § 32 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Všichni dotazovaní podpořili uvedený návrh s tím, že jde o potřebnou dávku, která by měla být poskytována nezacíleně, obecně na osoby v hmotné nouzi. Současně respondenti upozornili na situaci, že obce tuto dávku prakticky nevyplácejí, přestože jde o dávku, která je stanovena ve vyhlášce MPSV ČR, z důvodu nedostatku finančních prostředků.
Jednorázové věcné dávky § 32 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Stanovisko odborníků je shodné jako u jednorázové peněžité dávky.
168
Příspěvek na rekreaci dětí důchodce § 28 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření U všech respondentů byl souhlas se zrušením tohoto příspěvku. Situace by se měla řešit obecnou dávkou při úhradě mimořádných výdajů.
Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu § 80 a násl. zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Názor odborníků – terénní šetření Pouze v jednom případě byl vysloven názor, který doporučuje zachování dávky v současném rozsahu. Jeden respondent se vyjádřil pro zachování dávky, ale zpřísnit kritéria pro vyplácení příspěvku. Jeden dotázaný odborník doporučuje vyplácení dávky v rámci systému státní sociální podpory. Více než jedna třetina (8) podporuje zařazení této dávky do systému financování sociálních služeb. Devět respondentů je pro zachování dávky, s tím, že dávka by měla nahrazovat příjem pečující osoby, který by měl dosahovat výše minimální mzdy. Při tvorbě nové koncepce „POB“ je zapotřebí brát v úvahu i potřeby osoby o kterou se pečuje. Dosavadní koncepce vychází pouze z bezmocnosti bez bližší konkretizace potřebné péče.
Mimořádné výhody § 86 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; § 31 vyhlášky č.182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Ve třech případech se doporučuje ponechání průkazů pro mimořádné výhody z důvodu možnosti prokazování např. v dopravě. Vydávání průkazů by měla zajišťovat Česká správa sociálního zabezpečení, jejíž orgán – posudkoví lékaři rozhodují o stupni mimořádných výhod. Ostatní respondenti (16) souhlasí s návrhem pro zrušení průkazů. Jeden respondent navrhl nerušit průkazy komplexně, ale vystavovat je pouze v případě neuplatnění příspěvku na provoz motorového vozidla, čímž by se odstranila duplicita čerpání výhod.
169
Bezúročné půjčky § 57 a násl. vyhlášky č. 182/1991 Sb. Názor odborníků – terénní šetření Více než dvě třetiny (18) zainteresovaných odborníků se kladně vyjadřuje k vratné formě pomoci, kterou je třeba zachovat. Při této formě pomoci by nemělo být uvažováno o specifických skupinách občanů (zdravotně postižené osoby, nezaměstnaní, minority atd.). Jeden respondent upozornil na problém, že vratnost bezúročných půjček je problematická. Žadatelé o bezúročné půjčky jsou z okruhu sociálně potřebných občanů a splácení je pro tento okruh žadatelů až na posledním místě jejich dalších pohledávek. Jeden dotázaný navrhuje zrušení této formy pomoci z důvodu možnosti zažádat o jednorázovou dávku (v případě sociální potřebnosti). Pokud není klient sociálně potřebný může využít pomoc peněžních ústavů. V souvislosti s touto formou pomoci je nutno řešit finanční situaci obcí, které nemají dostatek finančních prostředků pro poskytování bezúročných půjček.
170
10. ZÁVĚR Analýza dávek pro osoby se zdravotním postižením a návrhy na jejich změny a strategie řešení umožňují následná základní konstatování:
Nepojistná dávková oblast sociální péče hypertrofovala, řada dávek ztratila smysl, dochází k rozsáhlému zneužívání a dávky neplní svůj účel. Dochází k trvalému nárůstu výdajů v této oblasti, který nelze vysvětlit růstem počtu osob se zdravotním postižením. Občané jsou přesvědčeni, že osoby se zdravotním postižením mají být cílovou skupinou podpory státu, na druhé straně zainteresovaná veřejnost konstatuje rozsáhlé zneužívání dávek a jejich malou činnost tam, kde je jich skutečně třeba. Zahraniční zkušenosti ukazují na preferenci politik , které směřují k začleňování, řešení potřeb osob se zdravotním postižením v „hlavním proudu“ odvětvových politik a nikoliv kompenzaci neexistence takových politika sociálními dávkami. Promyšlenou strategií je možné zabezpečit politickou přijatelnost a průchodnost i významné změny celého systému, který by přesunul dosavadní dávkovou podporu do reálných aktivit jako je integrovaná dopravní obslužnost, osobní péče apod. Názory odborníků působících na makroúrovni a názory odborných pracovníků samosprávy působících na úrovni regionální, se pokud jde o návrhy na řešení, shodují. Nejvýznamnější řešení – přesun dávek určených k dopravě zdravotně postižených do podpory dopravní obslužnosti je technicky, ekonomicky i sociálně reálné a bylo ověřeno na integrovaném komplexním dopravním systému na Rychnovsku. Navrhované (uvažované) změny v systému financování sociálních služeb také dále simplifikují do značné míry i tuto dávkovou oblast. Při vytvoření příspěvku na péči bude do jeho financování zapojen příspěvek při péči o osobu blízkou (a zvýšení důchodů pro bezmocnost). Tím i tato dávka ze systému dávek odejde. Překlopení dávek podporujících individuální dopravu do dotační podpory integrované komplexní dopravní obslužnosti „pro všechny“, je možno (při ochotě k reformě) považovat za jediné možné a návrh považovat za realizovatelný. Takové řešení představuje významnou podporu dopravní obslužnosti obecné. Je třeba mít ale na zřeteli, že tato oblast již spadá plně do přímé působnosti krajů. V případě , že by byl takový postup realizován, je naprosto nezbytné, aby se vždy jednalo o účelově vázané dotace ze státního
171
rozpočtu. Byla-li by tato změna provedena formou posílení výnosů z daní pro kraje, nebylo by již totiž možné krajům ukládat, na co mají tyto prostředky využít. x Několik závěrečných konkrétních poznámek pod čarou Pokud se v textu hovoří o „zneužívání dávek“ je třeba to chápat tak, že jde o situaci, kdy je dávka využívána způsobem, nebo k účelu, který neměl zákonodárce na mysli. Nejde tedy zpravidla o podvodné získání dávky nebo její použití mimo stanovený účel. Tak to někdy mylně chápe veřejnost a média. Navrhuje se zrušit víceméně nesmyslnou a administrativně náročnou dávku na zvýšené životní náklady. V systému by tak zůstaly: Jednorázové příspěvky: Na opatření zvláštních pomůcek. (266 mil. Kč a 7 tis. příjemců) (přičemž je otevřen prostor pro jednání o věcném vymezení pomůcek a o rozdělení rolí mezi zdravotnictví, resort práce v jeho rámci pokud jde o politiku zaměstnanosti) Příspěvek na úpravu bezbariérového bytu (63 mil. Kč a 1,9 tis. příjemců) (je otevřená možnost jednat s MMR o stavu výstavby upravených bytů) Opakující se příspěvek na úhradu bezbariérového bytu (8 mil. Kč. a 1,9 tis. občanů). (je otevřena možnost řešit zvýšené náklady na bydlení v rámci systém u dávek ve hmotné nouzi, tedy pouze tam, kde náklady na bydlení příliš zatěžují rozpočet příjemce) Otevřená je otázka ponechání tzv. mimořádných výhod, které by měly nadále význam jen pro jiné resorty a subjekty než resort práce a sociálních věcí.
172
11. TECHNICKÁ ZPRÁVA Národní centrum sociálních studií, obecně prospěšná společnost, realizovala na základě smlouvy č. GK MPSV-01-105/04 v období od 26. 1. do 30. 11. 2004 výzkumný projekt „Strategie a návrhy na uskutečnění transformace systému sociálních dávek pro osoby se zdravotním postižením“ – identifikační kód: HS 114/04. 6. 10. 2004 byl uzavřen dodatek č. 1 k výše uvedené smlouvě, kterým byly provedeny změny v příloze č. 3 smlouvy „Uznané náklady na řešení projektu“ a v příloze č. 2 smlouvy „Kopie schváleného návrhu nabídky na řešení projektu“. Řešiteli projektu byli pracovníci katedry sociálně zdravotní Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, pracovníci Krajského úřadu Jihočeského kraje a další odborníci v oblasti sociálních dávek . Práce byly realizovány průběžně a jednotlivé etapy na sebe bezprostředně navazovaly. Během prací se nevyskytly žádné problémy, které by výsledek ohrozily. Celkem proběhly čtyři kontrolní dny. • První kontrolní den – 12. 2. 2004 (na MPSV) Zástupce poskytovatele byl seznámen s jednotlivými etapami prací, s regionálním výzkumným týmem (z fakulty sociálně zdravotní Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a z Krajského úřadu Jihočeského kraje). • Druhý kontrolní den – 14. 6. 2004 (v sídle NCSS, o.p.s.) Zástupce poskytovatele informován o postupu prací, o studiích, které již byly dokončeny, které jsou rozpracovány a které se připravují •
Třetí kontrolní den se konal ve dnech 18. a 19. 8. 2004 v Rychnově nad Kněžnou.
Zúčastnili se: za poskytovatele Ing. Marie Kudlová, odborný garant projektu za MPSV Mgr. Dana Hacaperková a ing. Petr Víšek za autory dílčí studie do projektu: Jiří Rokl, starosta Rychnova nad Kněznou PaedDr. Miroslav Richtr – zást. starosty Bc. František Vogel, vedoucí soc.služeb města Milan Cedidla, AUDISBUS – dopravce Ing. Vladimír Záleský – krajský organizátor dopravy MVDr. František Bartoš – poradce Mgr. Luděk Bárta - poradce za příjemce Ing. Jiřina Víšková, ředitelka NCSS, o.p.s. Na Rychnovsku mají vypracován zcela unikátní systém zabezpečování integrované dopravy, včetně dopravy pro zdravotně postižené a seniory. Proto se uskutečnil kontrolní den právě v Rychnově nad Kněžnou. Zástupci regionu podali informace o 173
historii vzniku návrhu řešení, s problémy při zavádění a s výsledky jichž bylo dosaženo po zavedení. Projekt se stále vylepšuje, dochází k postupným dohodám s ostatními dopravci i místními orgány. Kompletní informace o řešení dopravy je přílohou tohoto projektu. •
Čtvrtý kontrolní den se uskutečnil dne 27. 10. 2004 na Jihočeské univerzitě – fakultě zdravotně sociální v Českých Budějovicích. Zúčastnili se: Za poskytovatele: Ing. Marie Kudlová, odborný garant projektu Ing. Petr Víšek, odborný pracovník MPSV Za řešitele doc. Ing. Lucie Kozlová, PhD. Mgr. Václav Dvořák RNDr. Stanislav Havlíček Mgr. Ludmila Švehlová Za příjemce: Ing. Jiřina Víšková, ředitelka NCSS, o.p.s. Jako host: prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., děkan fakulty Program jednání byl rozdělen do částí. První část tvořila diskuse o aktuálních otázkách v oblasti sociálních dávek. Ta potvrdila naléhavost potřeby rekonstrukce systému.Této části se zúčastnil i děkan fakulty. Druhou část, tvořila odborná diskuse (již bez přítomnosti děkana) o jednotlivých sociálních dávkách a jejich úpravě. Bylo konstatováno, že návrhy, které zpracovali řešitelé projektu a doporučení odborných pracovníků z terénu (regionální aktivita projektu) si neodporují a jsou v souladu..
174
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů 2. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů 3. Analýza sociálně ekonomické situace osob se zdravotním postižením a návrhy na další postup v této oblasti. Zpráva o projektu, Socioklub, říjen 2001, str. 31 4. Analýza sociálně ekonomické situace osob se zdravotním postižením a návrhy na další postup v této oblasti. Zpráva o projektu, Socioklub, říjen 2001, str. 37 5. Analýza chudinského prvku v systému dávek státní sociální podpory a návrhy na převedení vybraných dávek státní sociální podpory do systému dávek sociální péče. 6. Státní sociální podpora, M. Kepková, Sešity pro sociální politiku, Socioklub, Praha 1997. 7. Projekt výzkumu HS6601“Analýza sociálně ekonomické situace osob se zdravotním postižením a návrh dalšího postupu v této oblasti“ SOCIOKLUB 2001 8. Projekt ILO/PHARE Sociální podpora ve Velké Británii 1992. Sociální politika 9. Výzkum Konsorccia STEM-SOCIOKLUB 1999 “Vytváření povědomí o nesrovnalostech v systému vyplácení dávek handicapovaným občanům v České republice na základě příslušných faktů a čísel“ PHARE-Consensus 10. Výzkum“Příjemci dávek SSP a sociální potřebnosti“ VÚPSV Brno 1993,Sirovátka,Trbola,Kofroň. 11. Scénář sociální politiky 1991 12. Publikace „Náklady na děti:Přístupy a aplikace v sociální politice“,Víšek,Kepková,Kudlová,START-Nadace pro výzkum sociální transformace 1995. 13. Informace o používání kategorie životního minima jako řídící kategorie v systémech sociální ochrany občanů v působnosti MPSV a náměty na diskusi. MPSV čj.:21-32 732(/2000 14. Sirovátka, MU Brno „Legitimita sociální politiky“ 2001 15. J.Dlouhý,M. Kepková:“Státní sociální podpora“Hospodářské noviny 1993 16. Madridská deklarace – „Odstraňováním diskriminace přes aktivní přístup k plné sociální inkluzi“, přijata v rámci Kongresu o zdravotním postižení konaném 20. – 23.3.2002 17. Nová strategie Evropského společenství týkající se problematiky zdravotního postižení. Sdělení Komise Evropského Společenství o rovnosti příležitostí pro zdravotně postižené. Brusel 30.7.1996 18. Záznam ze zahraniční pracovní cesty na jednání mezinárodní konference o transformaci politiky vůči zdravotně postiženým osobám pořádané OECD ve spolupráci s European Centre for Social Welfare policy and Research konané 5.-8.3.2003 ve Vídni. Interní materiál MPSV – nepublikováno. 19. Posuzování úrovně invalidity – diskusní materiály. Projekt Phare CZ 9710-0056. Personnel. 1999 20. Cleason – Wästberg, I. Dr. – Přehled všeobecných požadavků. Přednáška v rámci konference „Intervence státu ve prospěch zdravotně postižených“, konaná ve dnech 17. – 18.2.1997 21. Kessler, R.J. – Zdravotně postižené osoby: Francouzský přístup [199?]
175
22. Light,R.Dr – Konference u kulatého stolu o sociální pomoci státu zdravotně postiženým osobám.1997 23. Lilley,P. – Poznámky k projevu na jednání londýnských přidělenců pro pracovní záležitosti z 10.února 1997 24. Schulte, B. Dr. – Základní přednáška o všeobecných požadavcích – německé zkušenosti. Přednáška pro konferenci u kulatého stolu o „Intervenci státu ve prospěch zdravotně postižených“. [199?] 25. Spolkový zákon o dávkách pro zdravotně postižené, rakouská sbírka zákonů. 1995 26. Zákon o poskytování podpory a služeb osobám s určitými funkčními poruchami a Zákon o poskytování pomocných dávek – Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí Švédsko. 1993 27. Social policy in Denmark – services offerd to people with Disabilities. Ministry of Social Affaires – Denmark.1995 28. Příručka pro bezpříspěvkové invalidní dávky – Velká Británie. [199?] 29. Sborník:Legislativa pro zdravotně postižené a jejich integrace do společnosti:VIII.celostátní seminář se zahraniční účastí.1. vyd. Praha:Sdružení zdravotně postižených, 1998
176
PŘÍLOHA
MOŽNOSTI INTEGROVANÉ DOPRAVY PŘI ZAJIŠTĚNÍ DOPRAVNÍCH POTŘEB VYBRANÝCH SKUPIN OBYVATEL Fungování integrované dopravy na Rychnovsku, se zaměřením na zabezpečení dopravních potřeb osob se zdravotním postižením a seniory.
Obsah: 1. Úvod
4
2. Organizace dopravní obslužnosti
8
3. Zajištění dopravní obslužnosti vybraných skupin obyvatel
12
4. Způsob řešení dopravní obslužnosti na Rychnovsku
16
5. Řešení individuálních potřeb ve veřejné dopravě v zahraničí
24
6. Možnosti IDS
26
7. Možnosti využití RADIOBUSU jako součásti IDS
28
8. Návrh řešení organizace a financování dopravy občanů se zdravotním postižením a seniorů 31
-2-
1. ÚVOD: Zpracovatel studie, společnost Výrek KID, se zabývá organizačním a ekonomickým poradenstvím v oblasti organizace a financování veřejné dopravy. V letech 2001 a 2002 zpracovala pro kraje Královéhradecký a Pardubický „Projekt organizace a financování dopravní obslužnosti v kraji“ v souvislosti s přechodem odpovědnosti za zajištění dopravní obslužnosti na kraje od 1.1.2003.
Z analýzy, která předcházela vlastnímu návrhu na organizaci a financování veřejné dopravy, vyplynula řada poznatků, které měly vliv na vývoj dalších událostí. Zásadním závěrem bylo zjištění, že legislativní rámec, ve kterém je dopravní obslužnost zajišťována, tvoří soustava zákonů, vyhlášek a předpisů, které jsou ve vzájemné kolizi. Důsledkem byla veřejná osobní doprava, kterou tvořil soubor vzájemně nekoordinovaných činností. Systém dopravních spojení nebyl pro dané území organizován, byl výsledkem činnosti jednotlivých dopravců. Soustava jízdních řádů, kterými byla vytvořena pravidelná dopravní spojení, odrážela potřeby dopravců, nikoli rozvojové potřeby území. Po prostudování způsobů organizace a financování veřejné dopravy v zahraničí a se zapracováním tuzemských zkušeností z integrovaných dopravních systémů, navrhla firma krajům soubor pravidel pro organizaci a financování dopravní obslužnosti po 1.1.2003, který oba shora
-3-
zmíněné kraje přijaly. V Královéhradeckém kraji byl navíc akceptován i návrh na vytvoření speciální instituce pro organizaci veřejné dopravy (OREDO – Organizátor REgionální DOpravy) Tímto způsobem byl učiněn první krok k tomu, aby se dopravní obslužnost stala skutečným nástrojem samosprávy k realizaci rozvojových záměrů spravovaného území. Zkušenosti z více než roční práce organizátora dopravy jsou velmi dobré. Provozní a ekonomické výsledky realizovaného systému organizace a financování veřejné dopravy vykazují výrazné zlepšení všech parametrů. Koordinace drážní a silniční dopravy se projevila ve vyřešení vzájemné návazností obou druhů dopravy. Zároveň byly zrušeny souběžné spoje, které prodražovaly systém. Významnou úsporu přineslo i zrušení tzv. „nulových spojů“, tedy spojů, které dopravci prosadili do smlouvy o závazku veřejné služby, i když z pohledu cestujících byly tyto spoje zcela nepotřebné. Přitom právě na těchto spojích docházelo k největším ztrátám, protože tržba z jejich provozování se rovnala nule a celá ztráta byla dotována z veřejných prostředků. V některých částech kraje byl již firmou OREDO vytvořen nový systém oběhů vozidel se zřetelem na zajištění co nejlepší dopravní obslužnosti při respektování požadavků na ekonomickou efektivitu systému. Toto opatření, společně s omezením dříve „vydobytých“ výhod některých dopravců a důsledným prosazením rovných pravidel pro všechny účastníky systému, přineslo výrazné zlepšení dopravní obsluhy území. Příklad: Na Broumovsku bylo dosaženo zvýšení dopravní obslužnosti o 86% proti dosavadnímu výkonu při současném snížení počtu vozidel v oběhu.
Výkon v km 160 000
136 229
140 000 120 000 100 000 80 000
73 067
60 000 40 000
Zvýšení dopravní obslužnosti o 86 % !
20 000 0 I.-III. 2003
I.-III. 2004
-4-
Tímto organizačním opatřením, společně s využitím malých autobusů s nízkou spotřebou, bylo dosaženo výrazných provozních i ekonomických efektů. Pravidelná doprava po celý den znamenala výrazné zvýšení přepravních možností obyvatel v regionu, kteří je využili. Systém zaznamenal téměř okamžité zvýšení počtu cestujících, a to o neuvěřitelných 40 %.
Tržby v Kč
jsou úměrné počtu přepravených osob
1 400 000
1 204 386 1 200 000
1 000 000
865 628
800 000
600 000
400 000
Zvýšení tržeb o 39,1 % bez navýšení ceny jízdného !
200 000
0 I.-III. 2003
I.-III. 2004
Z ekonomického hlediska je podstatné, že zvýšení tržeb způsobené zvýšením počtu přepravených osob pokrylo veškeré náklady na rozšíření dopravní nabídky. Výsledku bylo dosaženo pouze odbornou organizací dopravního systému z centra (OREDO). Veškerá strategická rozhodnutí o jeho podobě náležela samosprávě, která je objednatelem veřejné dopravy realizované v režimu závazku veřejné služby.
Tento výsledek podporuje tvrzení autorů, že dopravní obslužnost území je systém, který musí být organizován.
-5-
Dosažené výsledky vedly autory systému k dalšímu zkoumání dopravních vztahů v území a hledání možností k zefektivnění dopravního systému s cílem zvýšit úroveň zajištění dopravní obslužnosti. S přihlédnutím k dosavadním výsledkům v oblasti využití inovačních technologií a místním podmínkám, zejména vstřícnosti samosprávy podílet se na experimentálním provozu nově zaváděných způsobů dopravní obslužnosti, bylo vybráno „testovací území“. To tvoří část bývalého okresu Rychnov nad Kněžnou.
V tomto území se dále provádí analýza vztahů v území, vliv dopravní obslužnosti na zaměstnanost, rozvoj průmyslu a služeb, dostupnost zdravotnictví a tvorbu sítě škol. Zároveň je dopravní obslužnost chápána v širším kontextu, zahrnuje i průzkum možností využití dopravní obslužnosti pro optimální tvorbu sítě škol a zajištění osobní dopravy pro obvykle veřejnou dopravou zanedbávané skupiny obyvatel, tj. seniory a zdravotně postižené osoby.
-6-
2. ORGANIZACE DOPRAVNÍ OBSLUŽNOSTI Kvalitu života v území ovlivňuje řada faktorů. Velmi důležité místo mezi nimi zaujímá úroveň zajištění dopravní obslužnosti. Ta je organizována především jako doprava do škol,
do
úřadů,
k soudům a do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči.1) Hlavním hlediskem pro zavedení linek a spojů veřejné dopravy je vznik hromadné přepravní potřeby, tzn., že spoje jsou na jednotlivých linkách vedeny v časech, kdy lze předpokládat co největší počet přepravených osob. S rostoucím počtem přepravených osob roste tržba a klesají požadavky na dotaci ztráty z veřejných rozpočtů. Veřejné rozpočty ovšem trpí vždy nedostatkem finančních zdrojů a čas od času je nezbytné některou položku krátit. To se stává i kapitole veřejná doprava. Důsledkem bývá rozhodnutí o úspoře. Nejjednodušší rozhodnutí vede k rušení nejméně výnosných spojů. Důsledky: -
Některá sídla jsou dopravní obslužností zabezpečena nedostatečně, což se projevuje zhoršením dostupnosti zaměstnání, služeb, institucí, zdravotní péče, komplikuje dojíždění dětí a studentů do škol atd. V krátkém čase se zhoršení dopravní obslužnosti projeví ve zvýšené nezaměstnanosti v postiženém území. V případě, že zhoršení je trvalé, začne se projevovat snížením zájmu obyvatel o život v příslušných obcích a ta se začne postupně vylidňovat.
-
Rušení spojů obvykle neznamená rušení linek, protože alespoň dva páry spojů denně do každé obce zajištěny být musí. Důsledkem je pouze to, že se sníží počet spojů a příslušný autobus najede za den méně km. Zvyšuje se doba čekání vozidla a snižuje dopravní výkon. Ovšem tím se ušetří jen asi 1/3 původně uvažovaných nákladů, protože 2/3 celkových nákladů na provoz vozidla jsou nezávislé na jeho provozním výkonu (Odpisy, pojištění, zákonná odpovědnost, podniková režie, značná část mzdy řidiče atd.) Výsledkem je snížení celkové provozní i ekonomické efektivity dopravního systému.
-
Různé způsoby financování a organizace veřejné dopravy ve veřejné linkové autobusové dopravě a v drážní osobní dopravě způsobují jejich vzájemnou neprovázanost.
) Právní normy související s organizací, financováním a provozem veřejné dopravy osob obsahuje v elektronické verzi studie příloha. 1
-7-
Příklad zajištění dopravní obslužnosti na Rychnovsku: Červeně jsou znázorněny spoje autobusové linkové dopravy, modře vlakové spoje. Tloušťka čáry znázorňuje počet spojů za den. První obrázek znázorňuje počet spojů v týdnu, Druhý obrázek o sobotách a nedělích.
Mimo pracovní dny je sledované území zajištěno pouze vlakovou dopravou. Autobusová linková doprava je velmi silně omezena a značná část území zůstává v těchto dnech neobsloužena.
Úroveň organizace dopravní obslužnosti velmi silně ovlivňuje kvalita zákonů vztahujících se k pozemní veřejné dopravě. Jedná se o zákony, které se týkají těchto oblastí: a) POZEMNÍ KOMUNIKACE b) SILNIČNÍ DOPRAVA c) DRÁŽNÍ DOPRAVA d) OSTATNÍ Jejich závažným nedostatkem je vzájemná neprovázanost, která je překážkou v integraci dopravy a velmi komplikuje její organizaci.
-8-
Vývoj úrovně městských hromadných doprav závisela na potřebách a finančních možnostech jednotlivých měst. Princip rozhodování o rozpočtu veřejné dopravy ve městech byl uskutečňován podle principu subsidiarity. Výsledkem je velmi dobrá organizační i technická úroveň jednotlivých MHD v ČR. Úroveň drážní dopravy a veřejné linkové autobusové dopravy je v technické úrovni podobný. Oba druhy dopravy se potýkají s problémem obnovy vozového parku. Nedostatek finančních zdrojů se projevuje rušením spojů, které má za následek pokles dopravní nabídky a ztrátu cestujících, kteří jsou nuceni hledat si individuální způsob dopravy. Hlavní příčinou je způsob financování dopravní obslužnosti v minulých letech.. Graf znázorňuje vývoj dotací do veřejné linkové autobusové dopravy z jednotlivých zdrojů:
Dotace celkem - z toho MDS
Vývoj dotace VLAD
- OkÚ - obce
3000
2500
2000
1500
1000
500
0 1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
-9-
Od
1.1.2003
přešla
odpovědnost
za
zajištění
dopravní
obslužnosti
na
kraje.
V Královéhradeckém kraji vznikla pro účely řízení a organizace dopravní obslužnosti firma OREDO s.r.o., která je založena a vlastněna Královéhradeckým krajem. Jejím úkolem je shromažďovat informace o výkonu a kvalitě dopravní obslužnosti, v pravidelných měsíčních intervalech ji vyhodnocovat a zpracovávat varianty řešení pro rozhodování krajské samosprávy.
KRAJ
Dozorčí rada OREDO
OREDO
Poradní sbor navržený dopravci jmenovaný DR
Poradní sbor navržený obcemi jmenovaný DR
Úkolem této společnosti je hledat nejefektivnější možné způsoby řešení organizace a financování dopravní obslužnosti v souladu se strategickými plány kraje.
- 10 -
3. ZAJIŠTĚNÍ DOPRAVNÍ OBSLUŽNOSTI VYBRANÝCH SKUPIN OBYVATEL Spoje veřejné dopravy jsou organizovány v souladu se silničním zákonem (111/94 Sb. v platném znění) a zákonem o drahách (266/94 Sb. v platném znění) tak, aby občanům zajistily především dostupnost škol, úřadů a zdravotních zařízení. Úroveň dopravy se velmi liší v závislosti na hustotě obyvatel. Zatímco velká sídla jsou zajištěna prostředky MHD (městské hromadné dopravy), která nabízí krátké časové intervaly mezi spoji, je v řídce osídlených oblastech dopravní nabídka velmi omezena. Řada malých sídel je obsloužena veřejnou dopravou jen dvakrát denně. Časově je tato doprava umístěna do poloh, ve kterých lze očekávat největší počet cestujících. Ostatní cestující se musí této době buď přizpůsobit nebo použít jiného způsobu dopravy. Současný způsob zajištění veřejné hromadné dopravy velkokapacitními autobusy nevyhovuje celé řadě obyvatel, v některých případech i celým skupinám osob z důvodu nedostatečné frekvence dopravy nebo nevhodnosti časových poloh. a) Doprava žáků do škol Doprava žáků v katastru obce s rozšířenou působností Rychnov nad Kněžnou:
Červeně označené obce vykazují podlimitní stav žáků základních škol. Vyplněný kruh znamená již zrušenou školu.
- 11 -
Zde se střetávají dva zájmy. Jedním je snaha po ekonomické organizaci sítě škol, který vyvolává nezbytnost zrušení některých z nich, druhým je snaha místní samosprávy o zachování školy v obci. Dalším argumentem proti dojíždění je nezbytnost zajištění dozoru u žáků nejnižších ročníků po dobu mezi koncem vyučování a příjezdem příslušného spoje veřejné dopravy. To je z hlediska rodičů vnímáno jako podstatné zhoršení podmínek rodinné výchovy.
b) Doprava občanů do zdravotních zařízení: Doprava pacientů je organizována buď jako záchranná služba (tel.155) nebo jako zdravotní doprava. Pro dopravu občanů do zdravotních zařízení nejsou v praxi používána žádná pevná pravidla. Pacientům s týmž zdravotním problémem může být poskytnuta k dopravě sanitka nebo musí použít prostředků hromadné dopravy, případně vlastní individuální dopravu. To záleží na rozhodnutí lékaře či místních zvyklostech. Sanitky nahrazují také velmi často chybějící veřejnou dopravu, aby, zejména starší občané, nemuseli mnoho hodin čekat na příští spoj. c) Doprava seniorů a invalidů Doprava
seniorů
a
invalidů
se
v posledních letech ve veřejné dopravě výrazně zlepšuje, zejména díky zavedení nízkopodlažních autobusů do systémů MHD a
vybavením
autobusů
nájezdovými
plošinami.
V řídce osídlených oblastech je problémem zejména časová dostupnost. Dva páry spojů denně sice vyhoví požadavkům na zajištění dopravní obsluhy sídel, ale občanům značně komplikuje život, protože se musí přizpůsobovat dopravě, ačkoliv opak by byl žádoucí. Většinou se oba spoje soustředí na ranní návoz pracovníků do zaměstnání a dětí do škol, které v odpoledních hodinách přivezou zpět. Těmito spoji ovšem kromě žáků a zaměstnanců musí cestovat z nedostatku jiných možností i senioři a invalidé.
- 12 -
Skladba cestujících ve spojích veřejné linkové autobusové dopravy na linkách v řídce osídlených územích. žáci zaměstnanci důchodci nemocní
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
Výhodnějším řešení je využití nízkokapacitních vozidel s nižšími provozními náklady a rozprostření více spojů i do tzv. „dopravních sedel“, tedy časových pásem s malou přepravní potřebou. žáci zaměstnanci Důchodci nemocní maximum
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
Toto řešení přináší cestujícím řadu výhod, zejména v kultuře cestování a lepšího využití času v průběhu dne. Tyto poskytnuté výhody se zúročí v získání dalších cestujících, kterým nově vedené spoje vyhovují a kteří dosud používali prostředky individuální dopravy pro nedostatek jiných možností.
- 13 -
Kromě veřejné dopravy používají invalidé také individuální dopravu, na kterou jim přispívá stát (vyhl. Č.182/91 Sb.). Porovnáním nákladů na individuální dopravu občanů se zdravotním postižením a hodnotám dosahovaným ve veřejné dopravě se zabývá kapitola 7.
- 14 -
4. ZPŮSOB ŘEŠENÍ DOPRAVNÍ OBSLUŽNOSTI NA RYCHNOVSKU
Z pohledu na mapu podlimitních škol na Rychnovsku (v předchozí kapitole) je zřejmé, že při současném vývoji trvalého poklesu počtu žáků bude nezbytné jejich počet redukovat. Ranní spoje, které mohou žáci využívat k cestě do školy, směřují obvykle z okrajů území do centra. V případě, že je nutné podlimitní školu zrušit, musí být žáci přemístění do jiné školy. Obvyklé řešení spočívá v přemístění žáků do té školy, kam je zajištěna veřejná doprava. Vzhledem ke způsobu vedení linek jsou žáci přemísťování do škol v centru. Z dlouhodobého hlediska toto řešení ovšem znamená postupný zánik škol v okrajových územích regionu se všemi důsledky tento jev provázejícími. Konkrétní případ byl řešen v případě ZŠ v Rybné n.Zd. Zde byl nasazen malý autobus převážející žáky do sousední obce Slatina n.Zd. po trase, která je mimo obvyklá dopravní spojení. Nezbytná vzdálenost cestování dojíždějících žáků do školy se tím zkrátí na minimum a zároveň základní školy zůstávají zachovány v celém území rovnoměrně. Toto řešení umožní optimalizovat síť škol nejen z hlediska rozpočtu prostředků školství, ale také při respektování požadavků obcí.:
Podstatné přitom je, aby náklady na dopravu vyvážily výhody, které toto řešení přináší. Provoz takovýchto speciálních malých vozidel bude ekonomický tehdy, budou-li mít nasazená vozidla dostatečné denní využití. Tím klesnou jejich náklady na jednotku.
- 15 -
Příklad využití vozidel v průběhu dne:
V praxi je pravidlem, že kvalita dopravní obslužnosti, ve smyslu nabídky množství počtu spojů v čase, roste s hustotou osídlení příslušného území. To znamená, že místa s řídkým osídlením jsou většinou obsloužena veřejnou dopravou velmi skrovně. Nedostatečná dopravní obslužnost ovšem snižuje dostupnost institucí, možnost výběru zaměstnání a přístupu ke službám. Řešit tento problém znamená zajistit dostatečnou přepravní nabídku. V optimálním případě to znamená nabídku dopravního spojení v určitých pravidelných časových intervalech, zpravidla ne delších než 1 hodina. Realizace takové nabídky v řídce osídleném území není reálná z důvodu velmi malého využití těchto spojů cestujícími zejména v „dopravních sedlech“, tj. v časech od 8:00 do 12:00 dopoledne a odpoledne po 16:00 hod. Od poloviny prosince 2003 je v systému MHD v Rychnově n.Kn. zkoušen systém tzv. „autobusu na zavolání“, jehož cílem je nalézt kompromisní řešení mezi požadavkem na dostatečnou přepravní nabídku v území na jedné straně a ekonomickou únosností na straně druhé. Princip spočívá v doplnění klasických spojů MHD malými autobusy (mikrobusy), které umožní vytvořit systém taktové dopravy v hodinovém intervalu i v době mimo dopravní špičky. Ty vyjíždějí na linku pouze za předpokladu, že jsou cestujícím minimálně 40 minut předem objednány (obvykle
- 16 -
telefonicky).2 Vozidla nenahrazují taxi. Pohybují se výhradně po linkách MHD a staví na zastávkách MHD. Cena jízdného odpovídá ceně pravidelné MHD s příplatkem (2,-Kč). Mikrobus vyjíždí i v případě, že je objednán jediným cestujícím. Praxe potvrzuje, že toto řešení má řadu výhod: -
Dopravní spojení je pro občany zajištěno v hodinovém intervalu po celý den.
-
Cestující se může plně spolehnout, že bude na linkách MHD přepraven po celý den oběma směry.
-
V případě, že nevznikne na příslušném spoji přepravní potřeba, vozidlo nevyjíždí na zbytečnou jízdu.
-
V případě většího počtu cestujících zařadí firemní dispečink na spoj vozidlo odpovídající velikosti.
-
Cestující mohou využít spoje lépe odpovídající jejich časovým požadavkům na přepravu. To se projevuje jednak snížením počtu cestujících v dopravních špičkách a jednak zvýšením počtu občanů využívajících služeb veřejné dopravy.
Význam, efektivita a využití možností takto organizované dopravy roste s velikostí území, na kterém je organizována. Záměr rozšířit tento prostor je realizován postupně. V současné době je provozován v souměstí Rychnov nad Kněžnou, Vamberk. V dalším období počítáme s rozšířením do Kostelce n. Orlicí. Pro občany uvedeného území to bude znamenat snadnou dostupnost využití nabídky služeb, kulturních, sportovních a dalších zařízení v celém souměstí.
2
) Autobus na zavolání byl pojmenován obchodním názvem RADIOBUS.
- 17 -
Linky MHD v souměstí Rychnov n. Kn. – Vamberk, využívající autobusu na zavolání:
- 18 -
Příklad jízdního řádu MHD. Bílá pole jízdního řádu jsou spoje pravidelné městské hromadné dopravy osob, oranžová pole jsou spoje autobusu na zavolání.
- 19 -
200
150
100
celkem
do 8:00
50
0 x sobota neděle
14.12.-31.12.03 Leden 04 Únor 04 Březen 04 Duben 04 Květen 04 Červen 04
Březen 04 Duben 04 Květen 04 Červen 04
250
14.12.-31.12.03 Leden 04 Únor 04 Březen 04 Duben 04 Květen 04 Červen 04
300
14.12.-31.12.03 Leden 04 Únor 04 Březen 04 Duben 04 Květen 04 Červen 04
350
Březen 04 Duben 04 Květen 04 Červen 04
400
14.12.-31.12.03 Leden 04 Únor 04
14.12.-31.12.03 Leden 04 Únor 04
Počty přepravených osob autobusem na zavolání (radiobusem) svědčí o rostoucí oblibě této služby. Přepravené osoby
od vlaku
Využití radiobusu v čase
20%
18%
16%
14%
12%
10%
8%
6%
4%
2%
0%
9:00 10:00 11:00 12:00 13:00 14:00 15:00 16:00 17:00 18:00 19:00 20:00
po 20:00
- 20 -
Cíl cesty 0,3%
10,5%
1,7%
3,2%
0,2% Dl.Ves Habrová
7,4%
Roveň; 3,4% 1,0%
1,9%
4,7% 0,7%
Lipovka Litohrady Lukavice Merklovice Peklo Penny
9,8% 19,9% RK nemocnice
Prorubky RK AN RK centrum RK ČD RK kino
11,5%
RK kino; 0,3% RK ČD; 0,7% RK centrum; 22,9%
RK nemocnice RK sídliště Roveň Vamberk
Největší využití autobusu na zavolání bylo zaznamenáno pro cesty do nemocnice (s poliklinikou) v době mimo špičku. To nejen umožňuje občanům lépe využívat svůj čas, ale také částečně snižuje ranní fronty v čekárnách zdravotních zařízení. Velmi pozitivní hodnocení získala tato služba od občanů s pohybovým omezením a starších občanů vzhledem k snadnějšímu nastupování a vystupování do mikrobusů i možnosti využití pomoci, kterou občanům poskytují vyškolení řidiči.
- 21 -
Výchozí stanice Vamberk; 6,9% 3,4%
Dl.Ves Habrová Lipovka Lukavice
0,8% Habrová; 24,0%
7,8%
Peklo Prorubky RK AN RK centrum RK ČD RK kino RK lékárna RK nemocnice
RK nemocnice; 10,2%
RK sídliště Roveň Vamberk
RK lékárna; 1,5%
0,2%
RK kino; 2,5%
3,2%
RK ČD; 3,4%
3,0% RK centrum; 3,7%
1,4% RK AN; 27,9%
Další formou využití mikrobusů je služba, kterou pracovně nazýváme „skupinové taxi“. Tato vozidla slouží také k zajištění dopravy po linkách MHD. Jsou určena pro rozvoz cestujících od večerních vlaků. Na rozdíl od radiobusu ho nemusí cestující objednávat, vozidla jsou přistavena vždy. Jejich odjezd je závislý na příjezdu vlaku. I když se pohybuje po linkách MHD, nemá určenou trasu ani směr. Tu zvolí řidič podle cíle cesty pasažérů. Výhody: -
Skupinové taxi nenavazuje na systém veřejné dopravy, může tedy vždy čekat na příjezd vlaku, i když má velké zpoždění
-
Cestující, kteří přijedou na nádraží vlakem mají jistotu, že vždy bude navazující doprava čekat a že budou na svoji konečnou zastávku dopraveni.
-
Přípoj na vlakovém nádraží zvyšuje atraktivnost vlakového spojení.
- 22 -
5. ŘEŠENÍ INDIVIDUÁLNÍCH POTŘEB VE VEŘEJNÉ DOPRAVĚ V ZAHRANIČÍ
Nové pojetí integrované dopravy, tak jak bylo poprvé na území ČR odzkoušeno v Rychnově nad Kněžnou, zahrnující, kromě obvyklých prostředků hromadné dopravy i autobus na zavolání (radiobus), počítá se všemi skupinami obyvatel a respektuje i individuální potřeby cestujících. Při jeho zavedení byly aplikovány zahraniční zkušenosti z provozování systému RADIOTAXI KAN v regionu Arnhem-Nijmegen (600 tis. obyvatel, Holandsko). Holandský model REGIOTAXI je součástí
dopravní
obslužnosti. Je určen pro všechny druhy cestujících, objednává se telefonem. Dopravní prostředky REGIOTAXI zajišťují dopravu tzv. „od dveří ke dveřím“ . Doprava je zajišťována mikrobusy nebo osobními vozidly. Po objednání musí být vozidlo přistaveno do 30 minut.
Amsterdam
Cílové skupiny: •
Občané s omezenou pohyblivostí
•
Důchodci
•
Běžní cestující
V červnu 2000, kdy byl zahájen provoz REGIOTAXI, bylo přepraveno 20.000 cestujících. V červenci 2003 to bylo již 130 000 cestujících. V systému je uplatňován zónový tarif stejně, jak tomu bývá u MHD v českých městech. Zóna je cca 3,5 km. Cena za zónu je 1,40 €. Pro porovnání: taxi na stejnou vzdálenost stojí 3,50 €, linkový autobus 0,80€ (při průměrném příjmu 2000 €) Vozidlo se může od přímé cesty odchýlit. Cestujícímu není garantována trasa, ale čas. Využití dopravy je podle skupin cestujících: •
30 % důchodci
•
15% tělesně postižení
•
55% ostatní cestující
- 23 -
Náklady na veřejnou dopravu: •
Veřejná osobní doprava celkem ročně
40 mil. €
•
Z toho Regiotaxi
10 mil. €
Zavedení systému bylo doprovázeno omezením příspěvků občanům se ZP na individuální dopravu. Z toho důvodu byla organizována masivní propagační kampaň s cílem vysvětlit účel REGIOTAXI, tj. •
Zajistit dostatečnou mobilitu občanům se sníženou pohyblivostí
•
Nabídnout vyšší komfort cestujícím, kteří dávají přednost individuální dopravě (cena, rychlost, pohodlí)
Zajímavým opatřením bylo zřízení nezávislého centra pro hlášení stížností, která stížnosti řeší jednak s dopravci a jednak s cestujícími. Každá stížnost musí být vyřízena a osobně projednána s cestujícím. Pro podávání stížností slouží externí profesionální telefonická centrála. Celý systém organizuje
KAN (KNOOPPUNT ARNHEM NIJMEGEN), organizátor dopravní
obslužnosti regionu. Tato instituce je zřízena ze zákona. Jejím nejvyšším orgánem je představenstvo složené z delegovaných zástupců obcí. 3) Systém má oporu v holandské legislativě - „Zákon o osobní dopravě 2000“: Značnou výhodou holandské dopravní
legislativy je možnost zavádění a ověřování inovací
formou experimentů (Článek 3 uvedeného zákona: „Obecnou správní vyhláškou mohou být stanovena pravidla pro experimenty ve veřejné dopravě na dobu nejvýše šesti let. Při tom je možno se odchýlit od článků …..“) V České legislativě možnost experimentu chybí. Přitom velmi podrobný popis součástí a forem veřejné dopravy celý systém konzervuje do podoby, která dnešnímu pojetí a účelu veřejné hromadné dopravy již nevyhovuje.
3
) Podle stejného principu je zřízena firma OREDO v Hradci Králové
- 24 -
6. MOŽNOSTI INTEGROVANÉHO DOPRAVNÍHO SYSTÉMU Integrovaný dopravní systém (IDS) zahrnuje čtyři významné skupiny účastníků, kterými jsou: 1. Cestující, pro které se doprava organizuje a zajišťuje 2. Zákazníci, tj. kraje, města a obce. 3. Dopravci 4. Organizátoři dopravy Přínos IDS pro cestující: 1. Systémová dopravní provázanost obsluhovaného území 2. Jednotný tarifní systém 3. Jednotný informační systém 4. Jednotný prodejní systém jízdních dokladů 4) Organizovaný integrovaný dopravní systém optimálním způsobem využívá kapacitu souboru všech prostředků veřejné dopravy. Partnerům umožňuje dlouhodobou koncepční spolupráci. Výsledkem společné organizované činnosti je vyšší ekonomická efektivita systému a celkové zlepšení parametrů veřejné dopravy. Významnou vlastností IDS je schopnost zrychlit veřejnou dopravu proti dosavadnímu způsobu organizace veřejné dopravy. Zrychlení je velmi významný prvek výrazně zvyšující konkurenceschopnost veřejné dopravy vůči individuální automobilové dopravě. IDS nabízí celkový vyšší přepravní možnosti i vyšší komfort cestování. Jeho zavedení má přímý vliv na řadu dalších činností: •
Zvýšení mobility pracovních sil
•
Snížení hustoty provozu na silničních komunikacích
•
Snížení ekologické zátěže
•
Snížení požadavků na investice do komunikací a parkovacích ploch v centrech měst
Dopravní obslužnost zajišťovaná všemi druhy veřejné dopravy v organizovaném integrovaném dopravním systému je prostředkem k zajištění realizace strategických rozvojových plánů regionu. Ty zahrnují řadu náročných úkolů v oblasti rozvoje lidských zdrojů a zvýšení celkové kvality života v území. K vytvoření takového prostředí je zcela nezbytné zajistit občanům dostatečnou mobilitu. Dosavadní zjednodušený požadavek na veřejnou dopravu spočívající v zajištění dopravy pro cesty na úřady a do zdravotnických zařízení tak, jak ho definuje zákon, již nestačí. Je potřebné zajistit dopravní obslužnost nejen v průběhu celého dne, ale i o víkendech a svátcích. Také je nezbytné řešit dopravu všech skupin obyvatel, tj. i neproduktivních.
) Cestování výrazně zjednoduší, zpříjemní i urychlí zavedení odbavování cestujících pomocí bezkontaktních čipových karet. 4
- 25 -
Z těchto důvodů je účelné zahrnout do budovaných IDS úkoly související s přepravou občanů zdravotně postižených a seniorů. Z ekonomických i organizačních důvodů bude účelné propojit systém veřejné dopravy osob s dopravou zajišťující sociální služby a se zdravotní neasistovanou dopravou. Rychlému zavádění integrovaných dopravních systémů v současné době brání především legislativa, která velmi zaostává za vývojem dopravy, a to jak z hlediska měnícího se jejího společenského významu, tak stupni jeho technického i logistického rozvoje. Nutné podmínky pro zefektivnění organizace veřejné dopravy: 1. Změna § 19 zák.111/94Sb., která odstraní již překonané dělení dopravní obslužnosti na základní a ostatní a zavede rozdělení podle účelu, kterému slouží tak, jak je to obvyklé v západních zemích EU, tj. na regionální a dálkovou. 2. Další zákonem upravené změny, např. jednoznačné určení kraje jako jediné odpovědné osoby za zajištění dopravní obslužnosti na svém území a určení obce jako jediné odpovědné osoby za zajištění MHD v intravilánu města (naplnění principu subsidiarity). 3. Určit úlohu organizátora (koordinátora) veřejné dopravy a vymezit mu jeho pravomoci (Např. vyhlášení jednotných tarifních a přepravních podmínek pro celé území.)
- 26 -
7. MOŽNOSTI VYUŽITÍ RADIOBUSU JAKO SOUČÁSTI IDS
Způsob organizace veřejné dopravy na Rychnovsku využívá zkušeností z provozu systému REGIOTAXI KAN v Holandsku. Je ovšem realizován s podstatnými odchylkami, respektujícími odlišné potřeby území, ve kterém je provozován. Jeho rozsah odpovídá finančním zdrojům, které byly k dispozici. Z dosavadních zkušeností je však zřejmé, že nabízí řadu nových možností a že je schopen významně přispět ke zlepšení dopravy invalidů a seniorů. Obě skupiny občanů, tj. občané se zdravotním postižením i senioři, byly dosud v projektech dopravní obslužnosti značně opomíjeny, pravděpodobně především z ekonomických důvodů, protože dopravní systém byl kalkulován samostatně bez vazby na ekonomiku jiných dopravních systémů. (Zdravotní neasistovaná doprava, doprava organizovaná pro sociální služby, individuální doprava invalidů hrazená formou peněžitých příspěvků atd.) Dosud byla hlavním úkolem veřejné dopravy doprava žáků do škol a zaměstnanců na pracoviště, protože přepravní potřeby těchto skupin měly hromadný charakter. Průvodním jevem jsou výrazné dopravní „špičky“ a málo vytížená „sedla“. Budeme-li se ovšem zabývat úkoly hromadné dopravy v širších souvislostech, bude zřejmé, že veřejná doprava musí zajistit přepravní potřeby všem občanům, ve všech místech regionu a v časově rozumné době. To je zároveň i jedna z podmínek trvale udržitelného rozvoje území. Autobus na zavolání používá v systému RIDS v Rychnově n. Kn. řada občanů s pohybovým omezením (trvalým i dočasným) Důvodů je několik: -
Přepravní potřeba občanů s pohybovým omezením je často časově položena mimo dopravní špičku, kdy je nabídka spojů veřejné dopravy velmi omezena.
-
Dopravní prostředky používané pro službu autobusu na zavolání jsou z hlediska nastupování a vystupování lépe uzpůsobeny.
-
Proškolená obsluha radiobusu je v případě potřeby schopna poskytnout občanům individuální pomoc s nastupováním, vystupováním, při manipulaci s pomůckami, zavazadly atd.
- 27 -
EKONOMICKÉ POROVNÁNÍ VEŘEJNÉ DOPRAVY V RIDS A INDIVIDUÁLNÍ DOPRAVY OBČANŮ SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM V roce 2003 byla sledovaná část území dopravně obsloužena veřejnou linkovou autobusovou dopravou a městskou hromadnou dopravou. Kromě toho byla doprava zajištěna drážní osobní dopravou, která však v daném území vykazuje velmi malé přepravní výkony. Údaje o počtu přepravených osob, nákladech a tržbách v drážní dopravě nebylo možné pro tuto studii použít, protože nejsou k dispozici z důvodu odlišné metodiky sledování výkonů na dráze. Autobus na zavolání zahájil provoz v polovině prosince 2003. Z tohoto důvodu jsou pro potřeby porovnání údaje o radiobusu přepočteny z hodnot 1. pololetí roku 2004. Následující tabulka popisuje parametry dopravního systému v katastru pověřené obce Rychnov n. Kn.. VLAD je veřejná linková autobusová doprava, MHD je městská hromadná doprava v Rychnově n. Kn. Statistika vymezeného území – silniční osobní veřejná doprava (rok 2003) Výkon km
Náklady Kč/km
Kč
Kč
10,07
8 358 100
845 000
4 043 000
9,63
1 497 465
318 000
1 537
2 545 535
16,37
633 450
1,10
67 650
2 100
66
565 800
9,20
25,08 26 256 450
9,48
15 303 16 333 235
15,60
830 000
26,00 21 580 000
MHD
155 500
26,00
61 500
10,30
Celkem
1 047 000
Dotace
Kč/km
VLAD Radiobus *)
Přepravní výkony
Tržby
osob
9 923 215 1 165 100
tis.osobokm
Kč
Kč/km
13 700 13 221 900
15,93
V roce 2003 byly občanům se zdravotním postižením poskytovány příspěvky na motorová vozidla a jejich provoz. Hodnoty za území katastru pověřené obce Rychnov n. Kn. vyjadřuje následující tabulka:
Dotace mobility obyvatel Veřejná silniční doprava Přísp.na indiv.dopravu Celkem
Kč
%
počet příjemců
Kč na osobu
16 333 235
67,6%
34 200
478
7 836 000
32,4%
1 086
7 215
24 169 235 100,0%
34 200
707
- 28 -
Uvedené hodnoty vyvolávají otázky: 1. Náklady na zajištění individuální dopravy občana se zdravotním postižením jsou výrazně vyšší než na veřejnou dopravu ostatních občanů. Přitom invalidní občané užívají i prostředky veřejné dopravy. Jaký je poměr mezi využíváním individuální dopravy a veřejné dopravy? 2. Jak jsou poskytnuté příspěvky využity? Jaká je efektivita jejich využití? a. Zdravotně postižení občané dostávají peněžitý příspěvek podle stupně postižení, ne podle přepravní potřeby. b. Stačí pouhé poskytnutí finančního příspěvku? Má vždy zdravotně postižený občan možnost využít poskytnutých prostředků pro zajištění dopravy? (Příbuzní jsou pracovně vytíženi, občan je osamělá osoba atd.?) c.
Jaké je využití vozidla pořízeného s příspěvkem? Jakou část ujetých km vozidlo ujede za účelem dopravy zdravotně postižené osoby, jakou z jiných důvodů ?
3. Jaké jsou další náklady na organizaci vyplácení příspěvků, tj. na posudky, činnosti spojené s podáním žádosti a prokazováním skutečností uvedených v žádosti atd.? 4. Jaké jsou skutečné přepravní potřeby invalidů v poměru s vyplacenými částkami ? 5. Je současný systém spravedlivý vůči zdravotně postiženým, řeší skutečně plně jejich přepravní potřeby ? 6. Jakých efektů by mohlo být dosaženo, pokud by se oba, dosud zcela oddělené, ale silně dotované systémy, provozovaly společně ?
- 29 -
8. NÁVRH ŘEŠENÍ ORGANIZACE A FINANCOVÁNÍ DOPRAVY OBČANŮ SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM A SENIORŮ Integrace všech druhů dopravy do jediného systému přináší řadu výhod spočívajících v jeho zlepšení po stránce kvantitativní, kvalitativní i ekonomické efektivnosti. Dalších výrazně pozitivních jevů můžeme dosáhnout, jestliže do systému IDS připojíme i další druhy dopravy, do té doby zajišťované odděleně v samostatných systémech, např. zdravotní neasistovanou dopravu a dopravu pro sociální služby. Tento IDS bude připraven nabídnout odpovídající frekvenci i kvalitu pro dopravu občanů se zdravotním postižením a seniorů. Odpovědi na otázky uvedené v minulé kapitole nelze zjistit z žádné statistiky, neexistuje ani žádná evidence, ze které by je bylo možné sestavit. Zbývá exaktní a rychlý způsob – experiment. Ten ovšem nebude snadné realizovat, protože ho česká legislativa nezná. Kromě toho úvahy o změně způsobu zajištění dopravy pro invalidy a její úhrady jsou velmi citlivou záležitostí. Finanční prostředky, o které se v tomto případě jedná, uvažováno v celostátním měřítku, jsou vysoké, řádově v miliardách Kč. Z tohoto důvodu by změna mohla znamenat, kromě zlepšení poskytované péče ve smyslu zajištění kvality a rozsahu dopravní obslužnosti pro vybrané skupiny obyvatel, také značné finanční úspory.
Autoři dopravního systému v Rychnově n. Kn. uvažují o zřízení společného dispečinku pro veřejnou
dopravu,
službu
radiobus,
neasistovanou zdravotní dopravu a dopravou organizovanou pro sociální služby.
Kapacita, kterou by tímto spojením dispečink spravoval, by měla zajistit možnost dopravy v každé
denní
době
v časově
přijatelném
intervalu pro všechny skupiny obyvatel.
- 30 -
Vysoké využití vozidel zajistí snížení nákladů na km.
Závislost nákladových položek na dopravním výkonu (bez mezd a režií) 6,00
5,56
1500 km/měs 4500
5,00
4,00
3,00 2,30
2,16 1,85
2,00
1,11
0,15
0,11 0,04
Pneumatiky (pryžové obruče)
Ostatní přímý materiál
1,00 0,17 0,06
0,28
0,37 0,09 Havarijní pojištění
Pojištění zák. odpovědnost
Silniční daň
Opravy a udržování
Odpisy
Pohonné hmoty
0,00
Podíl konstantních nákladů na provoz vozidla Ostatní přímý materiál Odpisy Silniční daň 4%
15%
Pojištění zák. odpovědnost
2%
Havarijní pojištění
2%
77%
- 31 -
Společný dispečink
Zdravotní neasistovaná doprava Doprava pro sociální služby Doprava na zavolání (radiobus) Ostatní pravidelná (skupinové taxi)
informace
organizace
Městská hromadná doprava
koordinace
Linková autobusová doprava
Taxislužba Dráha Mimoregionální dorava
Společný dispečink organizuje činnosti znázorněné na obrázku. Provoz v IDS koordinuje s ostatními dosud nezaintegrovanými druhy dopravy a informuje cestující o veškeré osobní dopravě na území ČR.
Systém je dopravně (ve smyslu časové návaznosti spojů) integrován s drážní
dopravou. Ta není ovšem plně součástí IDS, protože v nejbližším období nebude technicky možné zajistit tarifní integraci v plném rozsahu. Před realizací této myšlenky stojí několik překážek. Jednak je to resortní chápání problémů, kdy každý resort řeší týž problém jiným způsobem a vytváří si vlastní pravidla bez ohledu na okolní realitu. Podobným problémem je legislativa, která tvoří soustavu vzájemně neprovázaných, v některých případech si i vzájemně odporujících ustanovení. Tomuto stavu pak odpovídají i pravidla hospodaření
s finančními
prostředky,
která
jsou
charakteristická
především
pojmenováním
jednotlivých finančních částek na konkrétní účely bez určení pravidel řešení ekonomických vztahů mezi jednotlivými činnostmi.
- 32 -
Návrh: Do regionálního dopravního systému v Rychnově nad Kněžnou pokusně začlenit organizaci dopravy pro vybrané skupiny obyvatel se zaměřením na dopravu občanů se zdravotním postižením. Popsat vztahy mezi systémem veřejné dopravy zahrnující službu autobusu na zavolání a individuální dopravy občanů se zdravotním postižením hrazenou z příspěvků podle vyhlášky 182/91 Sb. Na základě výsledků navrhnout úpravy příslušné legislativy resortů MPSV a MD. Ověření realizovat formou pilotního projektu. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi citlivou problematiku, navrhuji, aby obsah projektu, stejně jako jeho výsledky, měly až do doby konečného vyhodnocení důvěrný charakter. Vzhledem k vysokému stupni připravenosti k realizaci projektu v systému RIDS navrhuji řešit projekt v termínech: 1. Zpracování projektové dokumentace k pilotnímu projektu (obsah, cíle, úkoly a jejich termíny, rozpočet) 12/04 2. Zahájení projektu – 1.etapa – 12/04 (společně se změnou jízdních řádů k 15.12.2004) 3. Zahájení 2. etapy – rozšíření služby 06/05 (k datu zákonné změny jízdních řádů) 4. Vyhodnocení průběžných výsledků projektu, doplnění a korekce jednotlivých částí projektu 01/06 5. Ukončení a vyhodnocení pilotního projektu 10/06 6. Formulace návrhu legislativních úprav 11/06
- 33 -