Závěrečná práce Předmět: Dějepis Téma: Ves Hůrky v archivních pramenech Autor: Milan Wölfl Ročník:

Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Závěrečná práce

Předmět:

Dějepis

Téma:

Ves Hůrky v archivních pramenech

Autor:

Milan Wölfl

Ročník:

4.

Školní rok:

2012/2013

Vedoucí práce:

Mgr. Václav Pražák

1 Cizojazyčná anotace Diese Abschlussarbeit soll den Charakter eines kleinen Dorfes in Südböhmen beschreiben und die Gestalt des Dorfes nachbilden. Sie besteht nur aus Informationen, die in den Archivquellen geschrieben sind. Die Archivquellen sind oft vielsagend und enthalten mehr interessante Informationen, die auch über die Bewohner im Dorf und in der nähen Umgebung noch ein bisschen persönlicher aussagen. Das kann uns die Vorstellung über Beziehungen zwischen den Bewohnern untereinander oder mit der Obrigkeit zu bilden. Dank dem bis heute erhaltenen Archiv des Adelsgeschlechts Schwarzenberg (dieses Adelsgeschlecht hat im Jahre 1661 die Herrschaft gewonnen), das jetzt im Staatlichen Gebietsarchiv in Wittingau (Třeboň) aufbewahrt ist, können wir vereinzelte historische Zeugnisse für eine sehr interessante Forschung nutzen.

2 Prohlášení

Prohlašuji, že tato práce je mým vlastním dílem, které jsem vypracoval sám za použití uvedené literatury a ostatních uvedených zdrojů. Datum:

vlastnoruční podpis:

4

Obsah

5

Úvod ................................................................................................................................- 3 -

6

Stručný úvod do starších dějin ........................................................................................- 5 -

7

Správní hierarchie v českých zemích ..............................................................................- 6 7.1

7.1.1

Habsburská monarchie, Království české ........................................................- 6 -

7.1.2

Dělení Království českého................................................................................- 6 -

7.1.3

Dělení krajů, panství a statky ...........................................................................- 7 -

7.1.4

Rychta lišovská, rychta velechvínská ...............................................................- 9 -

7.2

8

Církevní správa ......................................................................................................- 11 -

7.2.1

Rozdělení Království českého ........................................................................- 11 -

7.2.2

Biskupství českobudějovické .........................................................................- 12 -

Specifikace dochovaných pramenů...............................................................................- 12 8.1

Matriky ..................................................................................................................- 12 -

8.1.1

Matriky pokřtěných ........................................................................................- 12 -

8.1.2

Matriky oddaných ..........................................................................................- 14 -

8.1.3

Matriky pohřbených .......................................................................................- 14 -

8.2

9

Hledisko patrimoniální ............................................................................................- 6 -

Sirotčí registra, respektive soupisy poddaných .....................................................- 15 -

8.2.1

Sirotčí registra ................................................................................................- 15 -

8.2.2

Soupis poddaných ..........................................................................................- 16 -

8.3

Gruntovní knihy .....................................................................................................- 17 -

8.4

Kronika ..................................................................................................................- 18 -

Pohled na ves z hlediska archivních pramenů ..............................................................- 18 -1-

9.1

Usedlosti podle soupisů poddaných a pozemkových knih ....................................- 18 -

9.2

Nejstarší rody Hůrek ..............................................................................................- 21 -

9.3

Řemesla .................................................................................................................- 22 -

9.3.1

Usedlá řemesla ...............................................................................................- 23 -

9.3.2

Stěhovavá řemesla ..........................................................................................- 24 -

9.4

Spravedlnost, zločin a trest ....................................................................................- 25 -

10

Závěr ..........................................................................................................................- 27 -

11

Zdroje ........................................................................................................................- 29 -

11.1 Zdroje publikované ................................................................................................- 29 11.1.1

Použitá literatura ............................................................................................- 29 -

11.1.2

Zdroje on – line ..............................................................................................- 29 -

11.2 Zdroje nepublikované ............................................................................................- 30 -

12

11.2.1

Archivní materiály on – line nedostupné .......................................................- 30 -

11.2.2

Archivní materiály dostupné on – line ...........................................................- 30 -

Příloha .......................................................................................................................- 39 -

-2-

5

Úvod

Tuto práci začínám psát s jasným záměrem. Chtěl bych ji věnovat památce předků, jejichž osudy pohltil čas. Do dnešních dnů se zachovalo jen nepatrné množství informací, jež by mi kdy umožnily setřídit je do jednoho celku o uspokojující výpovědní hodnotě. O to větší cenu má pro mne dnes každá získaná informace, kterou se mi podaří odhalit, úspěšně vyložit a umístit do „příběhu“. Je tomu již delší čas, co jsem s genealogickým bádáním s vážnějšími úmysly začal. Počáteční impulz pro mne bylo sestavení rodokmenu, u kterého jsem si uvědomil, že informací o svém původu mám málo, respektive téměř žádné. Z vyprávění jsem vytěžil maximum, avšak pořád ne dost. Rodokmen byl nyní vyplněn jen k mým prarodičům, ale pouze z matčiny strany. Bylo třeba nalézt jiné zdroje, které by snad rámec vědění rozšířily. Bohužel, zdrojů opět nebyl dostatek, pouze dva oddací listy a dva listy rodné, respektive křestní. Ostatní písemnosti byly již nenávratně ztraceny. Díky křestnímu a oddacímu listu mého pradědečka jsem opět rodokmen částečně rozšířil. Nově nalezená stopa nyní vedla z města, kde jsem vyrůstal, z jihočeského města Lišova, pryč. Ne však daleko, pouhých pár kilometrů, do vsi Hůrek. Jak jsem zjistil, můj pradědeček, Rudolf Papáček, se právě tam roku 1911 narodil, jako syn Jana Papáčka a jeho ženy, Terezie. Další pátrání mne tedy na dlouhý čas přeneslo právě do této vsi, přineslo s sebou mnohá zjištění, mnohá překvapení, ale také mnoho úskalí, s bádáním nutně spojených. O životě svého pradědečka jsem doposud věděl jen to, že za druhé světové války byl totálně nasazen kdesi v Říši. Právě tato skromná skutečnost nevědomosti, spojena se zvědavostí, na jaká fakta lze narazit, mne začala motivovat k dalšímu bádání. V bádání jsem od té chvíle nepřestal, a nerad bych své pátrání vzdal v rozpracovaném stadiu. Za dosavadní pátrání se mi podařilo sestavit vývod z rodu až do dob konce třicetileté války, nepodloženými daty však ještě o něco dále, až k době kolem roku 1620, a s ním spojenou bitvou na Bílé hoře, přičemž značná část rodu je právě se vsí Hůrky spjata. Tuto práci bych tedy rád věnoval hůreckým rodům. Obyčejnému lidu, který na tomto kousku jižních Čech kdy žil, na kterém budoval svůj majetek a který také nejednou opustil, jehož byl i můj rod v dávných dobách součástí... Čím by se práce měla zabývat? Pokusím se nyní oživit již dávno zapomenutou podobu venkovského života v dávné minulosti, shrnout vývoj vsi, život obyvatel, jejich vzájemné vztahy, včetně vztahů s vrchností, a to vše jen ze světla dobových písemností, do dnešních -3-

dnů dochovaných. Jak vypadal život na venkově po třicetileté válce? Jaký vliv měla vrchnost na své poddané? Jak vypadala ves v dobách, kdy popisná čísla ještě ani neexistovala? Jak byla ves rozlehlá? Jaké panovaly mezi obyvateli vztahy? A jací vlastně obyvatelé takové jihočeské vsi byli? Odkud přišli? Kam odešli? Proč? A za jakých podmínek? Lze nějak tyto informace ještě rekonstruovat? Ano, ale ne vždy a u všech. Záleží jen na štěstí, tedy na tom, co před staletími považoval písař vrchnosti za důležité zaznamenat pro další léta. Na toto téma doposud rozsáhlejší souvislý materiál zpracován nebyl, o vsi Hůrkách zatím byla publikována jen trojice materiálů, a to v pamětní knize města Lišova z roku 19841, dále z roku 20042 a v jednom z dílu seriálu „Kořeny“ pana Aloise Sassmanna 3. Pamětní výroční knihy Lišova se o Hůrkách zmiňují jen stručně, jako o místní části Lišova, přičemž ta starší se ponejvíce zabývá dobou socialismu. V té novější p. Daniel Kolář uvádí výčet usedlých hospodářů konce 15. století. Touto ranou částí dějin se ale zabývat nebudeme. V „Kořenech“ se p. Alois Sassmann rozšiřuje o pomníku obětem válek (stojícím na hůrecké návsi, po jehož bocích jsou uvedena jména obětí válek, dokonce i těch husitských) a o rodu Klabouchových, kteří údajně měli být urozeného rytířského původu. Ve skutečnosti tomu tak není, jak sám pan Sassmann uvádí. V této práci bude použito výhradně dobových archivních pramenů, které se do dnešních dnů zachovaly. Tímto bych velmi rád vyslovil dík pracovnicím a pracovníkům Státního oblastního archivu v Třeboni a všem, jež se podílejí na digitalizaci archivních pramenů v projektu digitalizace archiválií „DigiArchiv“ téhož archivu. Pro nejvyšší možnou historickou správnost se stěžejní část práce věnuje převážně období od roku 1661, potažmo 1662, kterým začínají kompletní soupisy poddaných, ves Hůrky zahrnující, jež mohou být podloženy i matrikami, vedenými pro křty od přelomu let 1642/1643, pro svatby a pohřby od roku 1661. Více o informačních zdrojích ale v samostatné kapitole, právě vývoji, charakteru a věrohodnosti archivních pramenů věnované.

1

HART, Jiří, redakce. České Budějovice: MěstNV v Lišově. Lišov, 1984, s. 67-68.

2

KOVÁŘ, Daniel. Lišov: 1334-2004. České Budějovice: Město Lišov, 2004, s. 173-175.

3

SASSMANN, Alois. ČESKÝ ROZHLAS ČESKÉ BUDĚJOVICE. Kořeny 14: Hůrky [MP3]. [cit. 29.12.2012].

Kořeny. Dostupné on-line z: http://www2.rozhlas.cz/stream/357891.mp3 (nahrávka přiložena)

-4-

6

Stručný úvod do starších dějin

Ves Hůrky byla nejspíše založena na přelomu 13. a 14. století, tedy v dobách vrcholící středověké kolonizace. Doložena je však až v listině Karla IV., datované k 6. květnu 1368, v níž císař zastavuje některé vsi na Lišovsku Janu z Leuchtenberka.4 O vsi se ale z této písemnosti nedozvíme prakticky nic víc, než že ves byla v královském držení, pokud ji král mohl ponechat jako zástavu. Po této zprávě dlouhá léta archivní prameny zcela mlčí, a to až do roku 1490. Po tomto roce byl vydán první urbář panství Hluboké nad Vltavou, pod které ves Hůrky spadala. Takzvaný urbář nechal zhotovit nový držitel panství, Vilém z Pernštejna, posléze, co jej obdržel do zástavy od krále Vladislava Jagellonského, v sumě za 24 000 uherských zlatníků.5 Je v něm zanesen soupis sedmnácti hůreckých usedlostí.6 Pernštejnský urbář je opět ojedinělou významnější archiválií, poskytující ucelenější informace o vsi Hůrkách. Po dalších sto třicet pět let nemáme o Hůrkách žádné zmínky, a to až do časů třicetileté války. Srovnání urbáře z konce 15. století s gruntovnicí z doby třicetileté války (datován k roku 1616, titulním listem datována oprava a znovuuvedení do pořádku k roku 1629) ukazuje, že během stavovského povstání ve vsi zpustlo7 jedenáct usedlostí. Z toho jasně plyne, že Hůrky se zřejmě často stávaly obětí své takticky důležité polohy na cestě mezi Lišovem, jakožto královským městem na stezce mezi Švamberskou Třeboní a královskými Budějovicemi na straně jedné, a Švamberskou Lomnicí nad Lužnicí, hojně využívanou přesunujícími se šiky stavovských i císařských armád.

4

KOVÁŘ, Daniel. Lišov 1334-2004. Město Lišov, 2004, s. 173.

5

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého VII., Praha, 1890, s.138.

6

Státní oblastní archiv v Třeboni, fond Velkostatek Hluboká, Pernštejnský urbář [1490], fol. 8 – 9.

7

t.j. zůstalo neosídlených

-5-

Správní hierarchie v českých zemích

7

7.1 Hledisko patrimoniální 7.1.1 Habsburská monarchie, Království české Po smrti posledního Jagellonce, Ludvíka Jagellonského, se vlády nad českými zeměmi dědičně ujal císař Ferdinand I. Habsburský (1526 – 1564). Na vrcholu hierarchické struktury Habsburského mocnářství stál císař, vládnoucí všem zemím monarchie, tedy i Čechám, kde byl titulován císařem Svaté říše římské, králem českým, markrabětem moravským a vévodou slezským8. Čechy vůči monarchii požívaly jistý stupeň autonomie, až do obnoveného zřízení zemského, vydaného pro Čechy 10. května 1627, pro Moravu o rok později. Obnovené zřízení znamenalo zavedení absolutistické vlády a zrušení dosavadního stavovského systému, tím pádem výraznou přeměnu dosavadní autonomie v závislost na monarchii. Království české bylo

spravováno

nejvyššími

zemskými

úředníky

v čele

s

nejvyšším

purkrabím.

Reformy Habsburské císařovny Marie Terezie (1740 – 1780) nebyly jen ku prospěchu obyvatelstva. Roku 1749 totiž právě Marie Terezie uvedla v platnost nařízení, mající výrazně zjednodušit organizaci říše, což však vedlo pouze ke zvýšení byrokracie, posílenému centralizací monarchie do Vídně. Zřízení vídeňské královské reprezentace a komory znamenalo neúčast zástupců Čech, Moravy a Slezska, tím pádem nemožnost ovlivňovat vnitrostátní politiku s ohledem na tyto korunní země, čímž byl neformálně zapříčiněn zánik zemí Koruny české ve prospěch monarchie. Česká kancelář ve Vídni byla zrušena, na úřadech a na školách byla nyní preferována výhradně němčina. 7.1.2 Dělení Království českého V druhé polovině 15. století se země Království českého postupně rozdělovaly na menší územní jednotky, kraje a země. Jižní Čechy sestávaly převážně z kraje Bechyňského a Prácheňského. Na současné území ale zasahovaly i sousední kraje. 9 Systém byl reformován

8

např. mince císaře Ferdinanda III. (1627 – 1637) jsou opatřeny titulaturou v podobě Ferdinandus III. Dei

Gratia Hungariӕ Bohemiӕ Rex, Archidux Austriӕ, Dux Burgundiӕ et Silesiӕ (Ferdinand III., z Boží milosti král uherský a český, arcivévoda rakouský, kníže burgundský a slezský), viz. NECHANICKÝ, Zdeněk, ŠAFÁŘ, Oldřich. Kladské mincovnictví. Hradec Králové: Česká numismatická společnost, 1983. 9

POHANKA, Henry Camillo. Po stopách vlastních předků. Litvínov: Dialog, 2009, s. 42-48. ISBN 978-80-

7382-134-0.

-6-

poprvé roku 1714, Bechyňský ani Prácheňský kraj reorganizován nebyl. Výrazněji pozměněn byl Bechyňský kraj roku 1751. Reformou byl rozdělen na kraj Táborský a Budějovický. Původně nesly tyto nově utvořené části krajů název podíly. V čele krajů stáli krajští hejtmani, kteří byli původně dva, ze stavu rychtářského a ze stavu rytířského.10 7.1.3 Dělení krajů, panství a statky Původní Bechyňský kraj se dále dělil na správní celky, zvané panství či statky. Jednalo se o vrchnostenská uskupení sídel, výjimkou v Čechách ale nebyl ani statek o jednom městě. Na chod statků či panství dohlíželi jednotliví hejtmani. Ti drželi dohled nad menšími územními jednotkami, zvanými rychty. Rychta sestávala z několika vsí, podřízených některému z větších měst. Ponejvíce se budeme zabývat panstvím Hluboká nad Vltavou (německy Herrschaft Frauenberg), kam právě ves Hůrky správně spadala, i když bude zmíněno i sousední panství Třeboň (Herrschaft Wittingau) a jiná. V prvním soupisu poddaných panství hlubockého (nikoliv sirotčí registře) je uváděno osmnáct rychet, jejichž hlavními sídly byla městečka či vsi Hůrky, Hůry, Kaliště, Hosín, Dobřejice (Dobřejovice), Purkarec, Podhradí (míněno okolí panského sídla Hluboké), Baborovice (Bavorovice), Munice, Volešník (Olešník), Zbudov, Pištín, Výhlavy (Vlhlavy), Podeřiště, Dříteň, Kočín, Záblatí a dokonce Skočice u Vodňan.11 Samotné město Hluboká nad Vltavou bylo založeno nejspíše krátce po vybudování královského města Českých Budějovic (roku 1265). Byl vybudován králem, čemuž nasvědčuje původní německý název Fronberg, pánův hrad. Tím, že byl v královském držení, stával se velmi často objektem zástav a řešení svárů. Jeden z nejznámějších je příběh sporu mezi českým králem Václavem II. a Vítkem z rodu Vítkovců. Vítek roku 1285 ujal Hlubokou. Český král ale začal k roku 1289 znovuobnovovat původní stav svého rozprodaného a zastaveného majetku. K vydání Hluboké vyzval i Vítka, který ale odmítl. Král proto shromáždil vojsko, povolal nevlastního bratra Mikuláše, toho času vévodu opavského, aby

10

PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům: Praktická příručka občanské genealogie. Dotisk prvního

vydání. Praha 5: Libri, 2006/2008, s. 22-28. ISBN 978-80-7277-307-7. 11

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, Soupisy poddaných, sign. IB 5AU No.1, kniha 31 (1663).

-7-

Hlubokou oblehl. Mikuláš využil zajetí Záviše z Falkenštejna, Vítkova bratra, k Hluboké roku 1290 dorazil a počal klást Vítkovi podmínku – pokud Hlubokou vydá, bude Záviš propuštěn. Vítek neustoupil, načež byl Záviš za Vítkovy přítomnosti pod Hlubokou sťat. Tímto krokem byl spor vyřešen, král na sídlo dosadil Dobiáše, hlavního protivníka popraveného Vítkovce. Střídání majitelů pokračovalo, postupně se majiteli Hluboké a přináležejícího panství stali Pernštejnové, páni z Hradce a Malovci, kteří po potlačeném stavovském povstání byli nuceni majetek postoupit královské konfiskaci. Roku 1622 prodal král

Ferdinand II. panství

šlechtici původem

z Valencie, generálu Donu Baltazarovi de Maradas, v sumě za 200 000 zlatých12. O držení panství v rukou Maradasů máme písemný doklad na titulním listu starší lišovské gruntovní knihy, kde stojí psáno:

„Registra gruntovní rychtářství lišovského, která zase po té rozběhlosti pro lid vojenský v rebely, jenž pořezané a potrhané byla v novou svázána a v řád uvedena, ano, i soud zase znovu

Obrázek I - Don Baltasar de Maradas, převzato z knihy Augusta Sedláčka, Hrady, zámky a tvrze království Českého VII., Praha, 1890, s.145

držen z milostivého poručení dědičné vrchnosti vysoce urozeného pána Don – Balthasara Marradas, Svaté říše římské hraběte, svatého Jana Jeruzalémského řádu rytíř... Léta nestálého 1629...“13 Roku 1661 došlo k významné změně – Maradasův dědic Bartoloměj se hodlal na zaměřit zpět na Španělsko a hlubocké panství odprodat. Začal vyjednávat s Janem Adolfem ze Schwarzenbergu. Oba se dohodli a během 30. listopadu a 1. prosince téhož roku došlo k předání panství. Celé předání probíhalo pompézně, nechybělo předávání knih a klíčů, ani přísaha poddaných novému pánu a na závěr celé slávy proběhly hody, při kterých bylo

12

FIALA, Zdeněk, HOSÁK, Ladislav, PAVEL, Jakub, JANÁČEK, Josef, KOTEK, Ludvík.

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. vydání, Praha: Svoboda, 1986, s. 69 – 73. 13

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. I 5AU 3/1, gruntovní kniha pro rychtářství Lišov, 1616, titulní

strana.

-8-

poddaným rozdáváno pivo a chléb.14 V držení Schwarzenbergů panství zůstalo až do roku 184915, kdy byla panství následkem nepokojů posledních měsíců oficiálně zrušena 16.

Obrázek II - stará podoba Hluboké nad Vltavou, kolem roku 154017

Obrázek III - zámek Hluboká po úpravách z 19. století. Pohlednice z 20. let 20. století, archiv autora

7.1.4 Rychta lišovská, rychta velechvínská V roce 1625 je ves Hůrky uváděna jako podřízená rychtě lišovské, stejně jako vsi Velechvín, Hrutov, Libníč, Německé hory (Hůry), Voselno (Úsilné), Jivno, Levín a Kolný 18, o rok

14

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého VII., Praha, 1890, převzato ze s.148.

15

poslední doložený záznam v soupisech poddaných hlubockého panství pochází z roku 1845. SOA Třeboň,

fond Velkostatek Hluboká, Soupisy poddaných, sign. IB 5AU No.1, kniha 220 (1845). 16


vydání. Praha 5: Libri, 2006/2008, s. 26. ISBN 978-80-7277-307-7. 17

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého VII., Praha, 1890, převzato ze s.130.

18

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, Soupisy poddaných, sign. IB 5AU No.1, kniha 1 (1625), fol. 2 – 6.

-9-

později ještě Kaliště, Třebotova hora (Třebotovice), Jelmo a Červený Újezdec 19. V této podobě setrvala rychta minimálně do roku 1638. Rok 1638 totiž máme podložen sedmnáctou sirotčí registrou, další registry až do roku 1650 neexistují. Velký územní rozsah rychtářství byl bezpochyby následkem neuspořádané a zmatečné doby třicetileté války.

Obrázek IV – Nadpis oddílu pro lišovskou rychtu, sirotčí registra z roku 163220

Mezi roky 1638 – 1650 v rámci lišovské rychty došlo k výrazné reorganizaci. Kvůli absenci doložitelných podkladů bohužel nemůžeme přesněji tuto událost nijak datovat.21 Roku 1650 je Kaliště vedeno jako samostatná rychta, stejně tak i Libníč a Velechvín, pod který po změnách i Hůrky spolu s Kolným, Červeným Újezdcem, Hrutovem a Levínem spadaly. S rokem 1663 se může jevit, že hlavním sídlem rychtářství stala ves Hůrky 22, ač tomu tak není. Chybný zápis pro tento rok zřejmě vznikl absencí údaje o rychtářství v přechodné době vlastnictví panství Hluboké v rozmezí let 1659 – 166223. Již roku 1665 jsou opět Hůrky psány jako ves, podřízená velechvínskému rychtářství (viz. obrázek). Ve stávající podobě uspořádání vydrželo až do roku 1709, kdy se nadřízenou vsí stal Červený Újezdec24, o rok později ves Hrutov25. Od roku 1711 je opět nadřízenou vsí Velechvín26.

19

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, Soupisy poddaných, sign. IB 5AU No.1, kniha 3 (1626), fol. 1 – 5,

datovaná k 29. prosinci 1626. 20

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, Soupisy poddaných, sign. IB 5AU No.1, kniha 7 (1632), fol. 1.

21

pro období let 1639 – 1649/1650 se ve fondu hlubockého panského archivu nenacházejí žádné sirotčí registry.

Kvůli této absenci (u níž nevíme, zda byla způsobena chybějící agendou, či pozdější ztrátou, popř. skartací písemností) již nelze rekonstruovat přesnější podobu územněsprávního uspořádání v rámci panství. 22


23

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, Soupisy poddaných, sign. IB 5AU No.1, kniha 30 (1659/62), fol. 40

(nového číslování). 24


- 10 -

V čele každé z vesnic stál rychtář nebo jeden či více konšelů, vybíraných vrchností27.

Obrázek V – Revidovaný chybný nadpis oddílu pro vHV Hůrky, soupis poddaných z roku 1665 28

7.2

Církevní správa

V případě Hůrek by bylo zjevně zbytečné, bavit se s ohledem na sedmnácté a první polovinu osmnáctého století o jiném než katolickém vyznání. Po obnoveném zřízení zemském v českých zemích mohli zůstat jen katolíci, ostatní museli buďto konvertovat, nebo zemi opustit. Toleranční patent, povolující jiná vyznání než katolická byl vydán až během Josefínských reforem roku 1781. Jediné vyznání, objevující se na území hlubockého panství, bylo židovství – Židé jsou poprvé sepsáni roku 1695 pro hlubocké Podhradí, v oddělené části soupisu poddaných, nadepsaném „Židůw se w Podhradí nachazÿ“29. 7.2.1 Rozdělení Království českého Nejvyšší správní jednotkou římskokatolické církve v Čechách je arcibiskupství, sídlící v Praze. Jeho hlavním představitelem je arcibiskup. Arcibiskupství jsou podřazeny jednotlivé diecéze, biskupství, v jejichž čele jsou biskupové.

25

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, Soupisy poddaných, sign. IB 5AU No.1, kniha 87 (1710), fol. 49/65.

26

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, Soupisy poddaných, sign. IB 5AU No.1, kniha 88 (1711), fol. 47/62.

27


vydání. Praha 5: Libri, 2006/2008, s. 28. ISBN 978-80-7277-307-7. 28


29

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, Soupisy poddaných, sign. IB 5AU No.1, kniha 70 (1695), fol. 373 –

375 (nového číslování)

- 11 -

7.2.2 Biskupství českobudějovické Českobudějovická diecéze byla založena na podnět císaře Josefa II. bulou papeže Pia VI. 20. září 1785. Do této doby spadaly jižní Čechy správně pod pražskou (arci)diecézi, které byla podřízena i zdejší farnost. Hůrky byly součástí poměrně stabilní farnosti lišovské. Lišovská farnost byla po vypálení městečka Lišova („ve válce třicetileté již r. 1619 císařskou posádkou z Budějovic vypadší, proto, že zde předtím Jan Jiří, vůdce pomocného vojska braniborského tábořil, vypálena a s celou krajinou popleněna jest“30) přičleněna k hosínské farnosti, pod jejíž správou byla až do roku 1642. Na stránkách lišovských matrik můžeme nalézt různorodé zápisy, týkající se i oblasti farností Velešína, Ledenic nebo Štěpánovic, což pouze svědčí o poměrné důležitosti lišovské farnosti v církevní hierarchii, podpořené událostmi třicetileté války a následujících opatření, decimujících populaci v Čechách. Křty, sňatky a pohřby se odehrávaly v sídle farnosti, v případě Lišova tedy do roku 1619 a od roku 1642.

8

Specifikace dochovaných pramenů

8.1 Matriky Velmi úzce s organizací římskokatolické církve na Lišovsku souvisí i církevní agenda. Ucelenější zápisy existují pro Lišovsko od druhé poloviny roku 1642, nicméně některé zápisy by se mohly nalézat i v matrice farnosti Hosína, ke které byl Lišov do roku 1642 přifařen. Pro nejvyšší možnou správnost byly zápisy v matrikách porovnávány se zápisy v takzvaných sirotčích registrách, později soupisech poddaných. V mnohých případech se údaje shodovaly, nicméně u některých písemností na úplnou správnost jedné z písemností nelze spoléhat. 8.1.1 Matriky pokřtěných Nejstarší matrika byla vedena ve třech oddílech, první pro zápisy pokřtěných, druhý pro zápisy svateb a poslední pro zápisy pohřbů. Matrika obsahuje zápisy pro období od ledna 1642 do prosince 1699. Prvním podepsaným knězem je páter Ludvík Ferdinand Schindler

30

SOkA České Budějovice, Kronika školy Lišov 1810 – 1926, fol. 3. Přepis textu z lišovské farní pamětní knihy

Liber verumque memorabilium in beneficio parochiali Lischoviensi gestarum. Dostupné on – line: http://digi.ceskearchivy.cz/cs/579/3

- 12 -

Hradecký, farář toho času městyse Lišova31. Tato matrika byla vedena poměrně uceleně, při porovnávání údajů ze sirotčích register a pozdějších soupisů poddaných však některá data v matrice chybí, což by mohlo naznačovat neprovedení některých zápisů o křtech. Křty novorozených dětí byly prováděny ve farním kostele svatého Václava v Lišově, pokud bylo podezření, že dítě se křtu nedožije, bylo možné jej pokřtít i mimo kostel. Nejčastěji takto křtily porodní báby32. U několika křtů lze rovněž nalézt jako kmotra samotného kněze, panského špitálníka33 nebo lišovského kantora, zřejmě z důvodu blízkosti těchto osob ke kostelu svatého Václava. Nejvýraznější nesrovnalostí v záznamech pokřtěných je záměna jmen křtěnců, pro příklad uveďme Kateřinu, dceru Říhy Šachla a Veroniky, křtěnou v roce 1683, zapsanou jako Rozina, nebo daleko větší pochybení, prokazatelně chybný zápis křtěnce Alžběty, dcery Tomáše Dvořáka, po sídle Čapka, zapsané jako Pavel.

Obrázek VI - fara, škola, kostel svatého Václava a knížecí špitál na stabilním katastru z r. 1827

Druhým matričním svazkem je matrika obdobného charakteru jako matrika první. Byla vedena v návaznosti na první svazek, tedy od roku 1700, do roku 1743. Prvním podepsaným farářem v tomto svazku je Vavřinec Ferdinand Král34. Z druhého svazku je použito zápisů pro první desetiletí, tedy do roku 1710. Matrika je opět vedena poměrně uceleně, žádné významnější nesrovnalosti zjištěny nebyly.

31

SOA Třeboň, matriky římskokatolické církve, farnost Lišov, matrika NOZ 1642 – 1699, fol. 1.

32

takováto situace se vyskytuje přímo v lišovské matrice v letech 1642 – 1710. Viz. PETERKA, Josef. Cesta k

rodinným kořenům: Praktická příručka občanské genealogie. Dotisk prvního vydání. Praha 5: Libri, 2006/2008, s. 102. ISBN 978-80-7277-307-7. 33

poddaný hlubockého panství, na dožití žijící pobožným životem v knížecím špitále, zbudovaným

Schwarzenbergy v Lišově 34

SOA Třeboň, matriky římskokatolické církve, farnost Lišov, matrika NOZ 1700 – 1743, fol. 1.

- 13 -

8.1.2 Matriky oddaných Zápisy o sňatcích pro lišovskou farnost pocházejí z pozdější doby, než zápisy pro pokřtěné, konkrétně byly zaznamenávány od června 1659. Prvním nadepsaným knězem je páter Pavel Kristián Ledenický, ten čas farář městyse Lišova35. Sňatky se mohly prakticky konat kdekoliv, jelikož neexistuje žádné přesné nařízení, přesně vymezující místo sňatku. Proto je mnohdy nemožné cíleně najít sňatek některých osob. Šance na nalezení sňatku rovněž rapidně klesá, pokud nevíme z jiných zdrojů, odkud snoubenci pocházeli. Většinou máme jediné vodítko, a to poddanská práva a povinnosti. Každý poddaný některého z panství měl vůči svému pánu povinnosti, vznikající již s narozením. Pokud nepatřil k takzvaným svobodným řemeslům nebo do stavu nižší šlechty, nesměl se žádný poddaný vystěhovat z panství, ani se oženit s osobou z cizího panství bez vědomí a povolení vrchnosti. Výjimku mohla tvořit panství stejného majitele, byť se sebou nesousedící. Tím se nám okruh možných míst zužuje na rámec panství jednoho majitele. O sňatcích s takzvaně cizopanskými osobami máme většinou zmínky v soupisech poddaných, rozhodně ne však bezvýhradně vždy. Druhý svazek matriky byl veden pro léta 1700 – 1743, opět je čerpáno z prvního desetiletí. 8.1.3 Matriky pohřbených Povinnost zaznamenávat provedené pohřby neměli faráři dlouhou dobu přímo nařízenou, dokonce ještě roku 1744 papež nařizoval provádění vizitací a kontrol matrik oddacích a křestních, nikoliv však úmrtních36. Tento trend je dobře zaznamenán i v matrikách lišovské farnosti. Během prováděného výzkumu a srovnávání se soupisy poddaných lze narazit na velké množství nesrovnalostí, nejednoznačností a dokonce i na velké množství chybějících zápisů, především u malých dětí. Pro ilustraci nepřesnosti některých zápisů uveďme opět jeden příklad. V gruntovní knize, v oddíle pro ves Hůrky se píše „Letha Panie: 1670. Lynhart umržel, Poniem tuto Chalupu Ujal Ržiha wlastnj syn geho Za Summu 20 ßß“. Pokud ale hledáme v matrice pohřbených záznam o smrti Lynharta Hrnčíře, řečeného Němce, dojdeme

35

SOA Třeboň, matriky římskokatolické církve, farnost Lišov, matrika NOZ 1642 – 1699, fol. 1 druhého oddílu

(fol. 168 nového číslování). 36


vydání. Praha 5: Libri, 2006/2008, s. 117 – 124. ISBN 978-80-7277-307-7.

- 14 -

k nečekanému závěru. Pohřeb Lynharta Němce je datován k 27. únoru 1670 (27. Feb.), ale o pár záznamů dále je Lynhart Němec pohřbíván znovu, tentokrát dne 2. září 1671 (2. 7bris37), přičemž se prokazatelně jedná o jednu osobu38. Problém mohl způsobit tehdy běžný způsob vedení matrik – zapisování událostí na jednotlivé karty papíru, nicméně pravou příčinu již dnes nezjistíme. Jen díky porovnání soupisu poddaných a gruntovní knihy s těmito dvěma zjištěnými daty můžeme bez pochyb datum 2. září 1671 vyloučit.

8.2 Sirotčí registra, respektive soupisy poddaných 8.2.1 Sirotčí registra Sirotčí registra (německy Waisenbuch) je název archiválie, která je při genealogickém výzkumu a historickém bádání doslova zlatým dolem. Jedná se o jednu z nejstarších písemností vrchnostenské agendy, podávající informace o poddaných. Agenda byla vedena patrimoniálními úřady panství z prostého důvodu. Sirotci po zemřelých rodičích totiž byli jen málokdy zletilí (hranice zletilosti se nejdříve posuzovala u každého poddaného zvlášť, později byla hranice zletilosti stanovena u mužů na 24 let, u žen na 18 let 39) a tím pádem se poručnictví nad sirotky ujímala sama vrchnost. Poručnictví byla vlastně jen záminka pro evidenci pracovních sil, v podobě mladých poddaných a jejich zděděného majetku. V případě, že sirotek měl jednoho z rodičů, zpravidla zůstával u něho, případně zůstával u poručníka, který se jej ujal. Tak se stávalo i v Hůrkách, nejčastěji ze strany bohatších usedlých nebo movitých rodů z okolních vsí. Sirotčí evidence v praxi vypadala tak, že na stanovený a vyhlášený termín se měli sirotci (a později i ostatní obyvatelé panství) dostavit do vrchnostenské kanceláře, kde měli být následně zapsáni. Kdo se nedostavil, byl následně

37

tento způsob zapisování měsíců je v lišovských matrikách poměrně častý. Nahrazoval latinská označení

měsíců, a to od září do prosince. Septembris = 7bris, Oktobris = 8bris, Novembris = 9bris, Decembris = Xbris. 38

SOA Třeboň, matriky římskokatolické církve, farnost Lišov, matrika NOZ 1642 – 1699, fol. 6 – 7 třetího

oddílu (fol. 228 – 229 nového číslování). 39

zletilost byla pevně dána teprve nařízením roku 1753, avšak byla platná jen pro vyšší stav, t.j. neplatila pro

poddané. Viz. PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům: Praktická příručka občanské genealogie. Dotisk prvního vydání. Praha 5: Libri, 2006/2008, s. 113 – 114. ISBN 978-80-7277-307-7. Orientačně k této hranici muselo být nahlíženo i v případě sňatků mezi poddanými, neboť věk ženichů se ve většině u prvního sňatku pohybuje mezi 23. a 25. rokem věku, u nevěst pak od 17. do 21. roku věku.

- 15 -

hledán. Pokud nebyl nalezen, po určité době se jeho majetek, při předpokladu, že majetek neměl být dále dělen ku prospěchu dalšího příbuzného, stával inventářem vrchnosti, která mělo právo s ním dále disponovat40. Nejstarší sirotčí registra hlubockého panství pochází z roku 162541. Později se do těchto knih počali zapisovat i jiní obyvatelé na panství, nejen dosavadní sirotci, čímž vznikl nový druh úřední písemnosti, sirotčí registru zahrnující, soupisy poddaných, německy Mannschaftsbücher. Přímo se zmiňuje o stavění sirotků ve vrchnostenské kanceláři titulek jedné sirotčí registry: „Letha 1629: W Auterey po Tržech Kralich ginak 9 dne January Staweni Syrotkúw Na Panstwi hluboczkem Czo se gich tak Na gruntech y ginde Na czyzopanstwi Wyhledati Mohlo Gakž Wnitř.“ 42 Z tohoto textu jasně vyplývá, že stavění sirotků, jak se proces dostavování k evidenci nazýval, se roku 1629 konalo v úterý po Třech králích, dne 9. ledna, a předcházelo mu svolávání sirotků po panství hlubockém i ostatních panstvích (cizopanstvích). 8.2.2 Soupis poddaných Jak je již zmíněno výše, novější patrimoniální písemnosti, zvané soupisy obyvatel panství, častěji soupisy poddaných, vznikly zdokonalením přehledu všech sirotků, žijících na panství. V případě vsi Hůrek a jim nadřízeného panství Hluboké tomu tak bylo na přelomu let 1659 a 1662, tedy v přechodné době, kdy se novými vlastníky panství stávali páni ze Schwarzenbergu. Tento soupis není přesně datován. Jako první svazek ve fondu Velkostatku Hluboké obsahuje údaje o usedlých hospodářích vsi Hůrek. Od roku 1693 pokračuje téměř bezchybně kontinuální řada soupisů poddaných, a to až do roku 1845. Z hlediska správnosti jsou soupisy poddaných vzorně vedenou evidencí, kde je až obdivuhodné, jak schopní byli úředníci vrchnostenské kanceláře. Jediné nesrovnalosti, které lze v soupisech nalézt, jsou drobné odchylky ve věku přistupujících obyvatel (věk byl nahlašován poddanými, v případě

40

viz. gruntovní kniha města Lišova pro ves Hůrky z let 1685 – 1855, deponovaná v SOA Třeboň, úvodní list.

41


42

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, Soupisy poddaných, sign. IB 5AU No.1, kniha 6 (1629), titulní list.

- 16 -

nepřítomnosti se zřejmě postupovalo stejně jako v jiných vrchnostenských úkonech za využití svědků z též vsi) a občasná chybná zapsání jmen poddaných. Nejcennější na soupisech poddaných z hlediska rekonstrukce historie jsou primárně poznámky, dopisované k soupisu osob. Mnohdy mohou pomoci nalézt dosud neobjevené sňatky, případně objasnit dosud nejasné odchody ze vsi. Mimo tyto soupisy poddaných se ve fondu Velkostatku Hluboké nalézají i některé knihy, evidující primárně majitele usedlostí po hlubockém panství. Ze zápisů lze zjistit výměru jednotlivých usedlostí, jméno majitele usedlosti pro ten daný rok a také rok, kdy se usedlý stal právoplatným majitelem usedlosti. Další vzácnou zajímavostí je několik svazků, které obsahují soupisy zběhů, tedy poddaných, bez vědomí vrchnosti opustivších panství. Titulní list je psán: „Registržÿk Kpostawenj Syrotkůw, y take wsselykych Lydj Poddanych Z Panstwj hluboczkeho Zbiehlych Kderžj skrze nižie Postawene Rychtarže, a tiech Zbiehlych Pržatele, hledanj, asem na Zamek postawené bytj magj, totiž Na Rok pržichazegiczy. 1671:“ 43 Opět je titulek výborným svědectvím průběhu běžných úkonů vrchnosti vůči poddaným. Z úryvku vyplývá, že soupis byl proveden buď na konci roku 1670, nebo v prvních týdnech roku 1671, a to při přítomnosti svědků. Svědci, tedy rychtáři a obyvatelé poddaných vsí, mělo povinnost dosvědčit, že daná osoba, která se k soupisu nedostavila, zběhla z panství. Následně ji měli za povinnost ostatní poddaní hledat, jak se v mnohých registrách můžeme dočíst. Více ale v kapitole o výkonu spravedlnosti na hlubockém panství.

8.3 Gruntovní knihy Knihy pozemkové jsou jedny z nejstarších vedených písemností na našem území. Byly vedeny účelově, ve prospěch vrchnosti i poddaných. Jejich obsah totiž sestává primárně z účetních transakcí, vedených pro jednotlivé usedlosti. Vedlejším efektem, pro bádání využitelným a velmi ceněným, je uvádění plátců a jejich pohledávek vůči ostatním poddaným, s jehož pomocí můžeme i pro dřívější doby zjistit příbuzenské vztahy, z matrik již

43

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 40 (1671) - 17 -

nezjistitelných. V případě vsi Hůrek, a hlubockého panství obecně, jsou gruntovní knihy důležité i občasným uváděním původu příchozích nově usedlých hospodářů. Pro ves Hůrky se dodnes dochovaly dvě knihy pozemkové, chceme – li knihy gruntovní. Jsou mimořádným zdrojem informací, stejně jako soupisy poddaných. Jejich výzkumem lze ve většině případů rekonstruovat migraci obyvatel v rámci vsi samotné, i celého panství. Informačně hodnotnější z hlediska přiblížení charakteru doby a celkového chodu vsi je starší gruntovní kniha, neboť je psána méně formálním způsobem, než pozemková kniha z roku 1685. Podrobněji popisuje charakter usedlostí, dokonce lze nalézt i zápisy, týkající se konkrétních obyvatel. Naproti tomu novější pozemková kniha v pozdějších zápisech obsahuje i zápisy o svatebních smlouvách a případných kšaftech44, lze se setkat i s podrobnějším výčtem odkazovaných pozemků, což se stává skutečně užitečným pramenem při konfrontaci s některým z katastrů. Katastry jsou ale záležitostí pozdějších let, konkrétně vlády Marie Terezie, Josefa II. a Františka I. Údaje v gruntovní knize jsou, podle dosavadního výzkumu, údaje s vysokou výpovědní hodnotou a neméně kvalitní správností. V kombinaci s ostatními archiváliemi lze získat obsáhlé množství zajímavých informací.

8.4 Kronika Pro ves Hůrky byla sepsána také místní kronika. Jejím autorem je František Frolík, hůrecký sedlák. Byla psána v letech 1910 – 1945, historie či staršího vývoje Hůrek se dotýká jen okrajově, v této studii nebyla téměř využitelná.

Pohled na ves z hlediska archivních pramenů

9 9.1

Usedlosti podle soupisů poddaných a pozemkových knih

Ve starší pozemkové knize je většina usedlostí psána jako zpustlá nebo spálená, jako následek třicetileté války a stavovského povstání. Konkrétně se jedná o usedlost Královskou, zanechanou pustou, Švábkovskou, pustou a spálenou, Krupičkovskou, spálenou, Matějovskou jinak Vondrovskou, spálenou, Tůmovskou, pustou a spálenou, budoucí Klabouchovskou,

44

kšaft je v archivním pojetí označení pro závěť či případnou poslední vůli

- 18 -

pustou a spálenou, Ujcovskou, pustou a spálenou, Pacholíkovský dvůr, mnoho let pustý a spálený, Pavlíčkovskou, pustou a spálenou, Štroblovskou, pustou a spálenou, Šachlovskou, pustou a spálenou, stejně tak spálenou Hrnčířovskou. Po takto rozsáhlém zničení vsi lze předpokládat, že většina původních obyvatel se zřejmě usadilo v jiných vsích či dokonce na jiných panstvích a ves osídlili noví osadníci, kteří zpustlé a vypálené usedlosti znovu vystavěli a opravili. Jak již bylo zmíněno, první ucelený přehled o vsi Hůrkách a jejích obyvatelích získáváme s prvním soupisem poddaných. Ten v roce 1663 udává celkově dvacet usedlostí, z nichž je jedna pustá, a to grunt Václavovský. 45 Pro představu si uveďme dvě hůrecké usedlosti. Roku 1669 se v soupisech objevuje chalupa Krejčího, o dva roky později je psána jako Dejčmarovská. Hospodář Valentin Dejčmar s ženou Dorotou se však z neznámého důvodu dali do podruží46 a chalupa zůstala pustá. Roku 1673 se na chalupě usadil Vavřinec Čapek. Tento hospodář setrval tři roky, živnost prodal Václavu Kutišovi. Václav Kutiš však zřejmě ještě tentýž rok prodal usedlost Janu Novotnému. Jan Novotný pracoval pro vrchnost jako šindelář, 47 proto je v písemnostech uváděn jako Šindelář, nikoliv jako Novotný. Roku 1684 je také poprvé uváděna chalupa Tůmovská, jinak Slámovská, zůstávající až do roku 1691 pustá. Poté ji osídlil nejprve Ondřej Kroutl z Opatovic, po něm Vilém ze Zvíkova. 48

Nový hospodář Vilém ale vážně onemocněl, nemohl dále hospodařit, proto se živnosti roku

1698 ujal Josef Frolík, později podle usedlosti nazýván Sláma.

45


46

dát se do podruží, do podružství znamenalo vzdát se hospodářství nad vlastní usedlostí a stát se podruhem.

Podruhem byl nemajetný člověk, bydlící u usedlého hospodáře v nájmu, který si byl nucen odpracovat. 47

panský šindelář zhotovoval pro vrchnost šindele, štípaná dřevěná prkénka, do sebe zapadající, používající se

jako střešní krytina. 48

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, gruntovní kniha města Lišova pro ves Hůrky 1685 – 1855, fol. 201.

- 19 -

V obou případech lze velmi dobře pozorovat změnu a vývoj příjmí jednotlivých majitelů. Právě přejímání a změny příjmí nejvíce komplikují přehlednost migrace obyvatel a prakticky znemožňují pátrání výhradně v matrikách, bez využití některého z dalších pramenů. V celé vsi můžeme rozlišit usedlosti na dva typy, na usedlost zakoupenou a nezakoupenou, 49 jinými slovy na nemovitost vlastní a propůjčenou, pronajatou. Bohužel, tento fakt není v pozemkových knihách přímo uveden, je nutné charakter nemovitosti určit z okolností. Primárně můžeme vycházet z předpokladu, že oficiálně neměla být nemovitost nezakoupená vůbec do pozemkové knihy zaznamenána. Vymezení právního pojmu nezakoupené nemovitosti ale lze velmi úzce spojovat s nemovitostí propachtovanou. Tento specifický druh nemovitosti je blíže specifikován platbou nájmu (pachtu) vrchnosti. V předchozích dvou příkladech lze nepochybně spatřovat rysy nemovitosti zakoupené – v gruntovních knihách je na každý rok zapsána splátka nového majitele. Základní princip zakoupení nemovitosti lze pro ves Hůrky formulovat jako stanovení hodnoty nemovitosti (takzvaný šacuňk) ve chvíli prodeje, respektive koupi, rozepsání ročních splátek předešlému majiteli a následné každoroční odepisování z celkové sumy. Suma za zakoupenou nemovitost je tedy považována za pohledávku vůči vrchnosti (častěji ale vůči předchozímu majiteli, až na určité výjimky), kterou nový hospodář postupně snižuje splácením (kladením), až do chvíle úplného splacení nemovitosti. V pozemkové knize lze poměrně často nalézt záznamy o kladení splátek osobám jiným než předchozímu majiteli usedlosti. Tato situace bývá způsobena smrtí bývalého hospodáře, jehož potomci (a ve většině případů i vdova či sourozenci) nárok na splacení pohledávky zdědili. V ojedinělých případech je kladeno sirotkům neplnoletým – pro tento účel sloužila takzvaná sirotčí pokladna, spravovaná vrchností. V gruntovních knihách Hůrek lze dohledat i zápisy kladení takzvanému záduší, především záduší lišovskému a hosínskému, u nějž nelze s jistotou určit důvod vzniku pohledávky. Lze se však domnívat, že se jednalo spíše než finanční o materiální výpomoc hospodářům v těžkých časech. Ve vztahu k vrchnosti je záhodno také zmínit kladení splátek vrchnosti na knížecí špitál, nacházející se v Lišově. Předchozí hospodář se rozhodl strávit zbytek života jako knížecí špitálník, čímž si zajistil

49

PROCHÁZKA, Vladimír, JUDr. CSc. Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století.

1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1963. Právněhistorická knižnice sv. 6, str. 72 – 77.

- 20 -

důstojné stáří. Vrchnost ale na oplátku za tuto možnost požadovala podíl na majetku nebo vyplacení odpovídající hodnoty. 50 Ve vsi ale mimo zemědělských usedlostí byly ještě další budovy, jako například obecní pastouška, obecní kovárna nebo mlýn. Všechny tyto usedlosti lze považovat za nezakoupené, jejich obyvatelé totiž byli dočasně umisťováni vrchností, s výrazným přihlédnutím k volbě usedlých sousedů. Nezakoupenou usedlost lze vypozorovat především v soupisech poddaných, kdy se po velmi krátké době na těchto usedlostech střídali jejich obyvatelé. V gruntovních knihách není navíc o těchto usedlostech žádný zápis, což ale ztěžuje upřesnění, zda se jednalo o nemovitost vrchností propůjčenou, nebo vrchností propachtovanou. Vzhledem k zápisům51 v soupisech poddaných je ale reálnější možnost nemovitosti nezakoupené. Ves Hůrky se s přibývajícím počtem obyvatel rozrůstala. V novější pozemkové knize (od roku 1685) je ves popisována „leží za Hrutovem, větším dílem v širém poli. 1 ¼ míle od zámku, a jest jich tu zdet všech společně 23.“52 Posledním rokem, kterým se tato práce zabývá, tedy rokem 1710, je v soupisech poddaných psáno pětadvacet osídlených usedlostí. Přejděme ale konkrétněji k samotným obyvatelům vsi.

9.2

Nejstarší rody Hůrek

Postupným mapováním střídání majitelů hůreckých usedlostí a vzájemných vztahů mezi jednotlivými rody do roku 1710 vyplývá, že jen malý počet usedlostí zůstal v majetku původního rodu. Zřejmě nejstarším původním vlastnickým rodem byl rod Urbana Kováře,

50

viz. gruntovní kniha lišovského rychtářství 1616, fol. 94: „1634 (Matouš Štrobl) položil 3 zlaté záduší

lišovskému, 1 zlatý k špitálu lišovskému, 1 zlatý k ševětínskému záduší...“ nebo gruntovní kniha pro ves Hůrky, 1685 – 1855, fol. 1: „Po jednom v knížecím špitále lišovském zemřelém špitálníkovi, připadá k témuž špitálu 1 a přátelům jeho 2 díly.“ 51

např. SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 71 (1696), fol. 68: „Obecní kovárna,

na ní podruhy chovají“ 52

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, gruntovní kniha pro ves Hůrky, 1685 – 1855, titulní list.

- 21 -

který je zapsán jako majitel usedlosti již v první pozemkové knize,

53

navíc bez uvedení data

získání usedlosti. Druhým nejstarším původním rodem je rod Pavlíčků. Nejstarším doloženým majitelem je Blažej Pavlíček. Blažej ujal grunt v roce 1637. Pokud bereme v úvahu i možnost sňatku hospodářovy dcery, pak ještě dvě další usedlosti zůstaly po zkoumanou dobu v majetku téhož rodu. Tím starším je rod Frolíků – Mikeš Frolík ujal roku 1632 spálený grunt v hodnotě 50 míšeňských kop,54 tím mladším rod Dejčmarů, v Hůrkách prokazatelně vlastnící usedlost od roku 1636.55 Miuláš Frolík byl otcem čtyř dětí, Řehoře, Justýny, Vavřince a Lidmily. 56 Řehoř se oženil se svolením vrchnosti na třeboňské panství do nedaleké vsi Slověnic, Justýna se vdala ve vsi a Vavřinec se učil v Lišově kovářskému řemeslu, na gruntu tedy nemohl hospodařit. Roku 1670 se Justýna vdala za Víta z Mníšku, který se posléze stal hospodářem. Vojtěch Dejčmar, syn Valentina, svého času hůrecký rychtář, hospodařil na své živnosti po dobu patnácti let, a to až do listopadu 1689, kdy náhle zemřel. Na živnosti prozatím zůstávala vdova Magdalena, až do roku 1695, kdy se k dceři Markétě přiženil Václav, syn Ludvíka, bývalého hůreckého kováře. Václav se stal novým hospodářem a přejal příjmí Dejčmar.

9.3

Řemesla

Ves Hůrky byla obyčejnou jihočeskou vsí, kde bylo odpradávna hlavní obživou obyvatel zemědělství. Vedle zemědělství bylo ale k bezproblémovému chodu vsi zapotřebí i jiných řemesel. Ta zajišťovali jednotliví řemeslníci, jejichž osoby byly mnohdy ve vsi díky své důležitosti velmi vážené, mnohdy nikoliv. Každý z nich však žil vlastním životem. Řemesla a

53

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. I 5AU 3/1, gruntovní kniha pro rychtářství Lišov, 1616, fol.

119 (nového číslování) 54

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. I 5AU 3/1, gruntovní kniha pro rychtářství Lišov, 1616, fol. 62

(nového číslování) 55

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. I 5AU 3/1, gruntovní kniha pro rychtářství Lišov, 1616, fol. 49 (nového číslování) 56

více o hůreckých rodech na přiloženém CD

- 22 -

řemeslníky můžeme rozdělit na dvě skupiny, a to stěhovavé a usedlé, podle toho, jestli ve vsi zůstávali déle, nebo po krátké době odcházeli hledat své působiště jinam. 9.3.1 Usedlá řemesla Primárně lze lokalizovat řemesla usedlá na nemovitosti zakoupené. V případě Hůrek je prakticky jediným usedlým řemeslem hospodářství. Hůrečtí sedláci a chalupníci zůstávali zpravidla v téže vsi po dlouhá léta, u některých rodů po celé generace. Hospodaření na vlastní usedlosti však s sebou neslo i mnohé nevýhody, především povinnosti nemovitost splácet a platit vrchnosti daně z přiznaných pozemků. V archivních pramenech lze nalézt i záznamy o hospodářích, kteří nemohli (dokonce i nechtěli) dále na usedlosti hospodařit, proto se raději vzdali své usedlosti a takzvaně se dali do podruží, čímž byli nuceni pracovat pro movitější hospodáře za byt a stravu. Pro příklad uveďme Jana Antoně s ženou Annou a šesti dětmi. Jan Anton k roku 1678 opustil živnost, což písař zaznamenal do soupisů poddaných následovně: „Tento kluk nemnoha hospodařiti, zanechal dvoru a dal do pasení stáda se do Češnovic se vším, je však mezi podruhy psanej.“57 Jan Anton se svou ženou a dětmi procházel panstvími, až se usadil na panství Bzí, k čemuž jej zřejmě donutila nemoc. Podle soupisů poddaných totiž roku 1694 umírá jeho žena Anna a Jan je psán jako nemocný, ležící v Žimuticích. Následujícího roku zemřel i Jan. Janův syn Vojtěch byl mezitím roku 1689 naverbován na vojnu. Stávání se obyvatelem usedlým nebyla jen záležitost administrativní, i když určité formální úkony byly bezesporu nutné. Poněkud úsměvnou a líbivou se může jevit tradice, která byla zaznamenána v obecní kronice Hůrek, vedené rodem Frolíků,58 kde je citován text slavnostní přísahy, předříkávané rychtářem, opakované budoucím usedlým hospodářem:

57


58

Pamětní kniha Františka Frolíka z Hůrek č. 6, 1910 – 1946 (SOkA České Budějovice). Dostupné on-line na

adrese http://digi.ceskearchivy.cz/cs/1615/101

- 23 -

„Já nový soused Váš –

společně mít zejména

co držím ve Vaší obci lán

v obci práva břemena

jak Vy chcete a já mohu

z dobré vůle sám a sám

přísahám to Pánu Bohu

před obcí tak přísahám

po prvé a naposledy

při spáse mé ženy duší

že chci žíti se sousedy

jak se na sedláka sluší

v pokoji a svornosti

jsem a budu celý Váš

orat svoje polnosti

– k tomu dopomáhej –

sázet les a hnojit luka

Pán Bůh náš.“

s obcí štěstí nést i muka

9.3.2 Stěhovavá řemesla Mezi typická stěhovavá řemesla hlubockého panství patřili pastýři, kováři, mlynářští a především podruzi. Podruh totiž neměl žádný vlastní majetek, tím pádem nebyl vázán k žádné usedlosti, mohl se po panství pohybovat, jak jen bylo potřeba. Horší situace nastává u ostatních řemesel. Pastýři patřili do speciální společenské skupiny. Nebyli sice majetní, obdobně jako pastýři, mohli se však pohybovat i za hranice panství, bez svolení vrchnosti. Žili zpravidla na pastouškách, chatrných obydlích blízko pastvin. Kováři patřili mezi zvláště potřebné obyvatele vsí. Během běžného pracovního dne se na poli pochroumalo velké množství náčiní, které hospodáři nutně potřebovali k další práci. O opravy veškerého náčiní se proto staral obecní kovář. Kováři bývali vybíráni samotnými obyvateli vsi při jimi pořádané slavnostní hostině.59 Na hůrecké kovárně se jen během let 1662 – 1710

59

viz. SASSMANN, Alois. ČESKÝ ROZHLAS ČESKÉ BUDĚJOVICE. Kořeny 51: Obecní kováři a husáci

[MP3]. [cit. 31.12.2012]. Kořeny. Dostupné on-line z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/453856

- 24 -

vystřídalo alespoň sedm kovářů, přičemž alespoň dva byli z jiného panství.60 O kováře byla na hlubockém panství na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století patrná nouze, neboť od roku 1694 byla kovárna neobsazená, a to až do roku 1702, kdy ji dočasně ujal kovář Tomáš a o rok později Vojtěch, syn Ludvíka, bývalého hůreckého kováře, což poukazuje na jistou míru dědičnosti povolání z otce na syna. Čtvrtým nejčastějším stěhovavým řemeslem na hlubockém panství bylo řemeslo mlynářské. Mlynáři patřili, stejně jako pastýři a kováři, ke stavu svobodnému, což je dobře pozorovatelné i na vsi Hůrkách. Přibližně uprostřed vsi je dodnes patrný rozsáhlý komplex, budova bývalého mlýna. Po přidělení čísel popisných byl mlýn označen číslem 8. Pokud se pokoušíme mapovat pohyb nájemníků této usedlosti (opět se jednalo o nemovitost nezakoupenou, neboť v gruntovní knize není o mlynářích žádná zmínka), narážíme na složitou migraci mlynářských rodů. Mezi mlynáře, jejichž rody se do vsi přiženily nebo přivdaly, patří Jan Řežný, pro sousední Levínský mlýn je významným mlynářem Jiřík Čertík, zeť Jana Řežného.

9.4 Spravedlnost, zločin a trest Stránky archivních pramenů naskýtají i poněkud odlišný pohled na všední chod této malé vsi, což je však z hlediska historické hodnověrnosti pouze k lepšímu. Jeden velmi zajímavý příběh je nastíněn i na stranách starší pozemkové knihy. Opuštěnou usedlost Vondrovskou ujal jistý Tomáš, syn Vavřiny Tůmy za osmdesát zlatých. K roku 1681 je v gruntovní knize připsána poznámka v následujícím znění: „Tento jest ten poslušnej, jak pojezdnýho61 s kosou zabíti chtěl, ani se nedostavil.“62 Další zajímavé zápisy nalézáme v soupisech poddaných. Ve svazku pro rok 1679 písař zaznamenal, že Vít Pacholík, „tento šelma nemnoha pro šibalství a lenost na živnosti

60

Tato informace je přímo psána u kováře Jakuba s ženou Kateřinou (na kovárně kolem roku 1679), u druhého

kováře Jakuba s ženou Rozinou (na kovárně po roce 1692, ale již na začátku roku 1694 odešel) a u třeboňského poddaného Tomáše s ženou Annou (na kovárně kolem roku 1702) 61

vrchnostenský úředník, nadřízený lesnímu personálu

62

Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. I 5AU 3/1, gruntovní kniha pro rychtářství Lišov, 1616.

- 25 -

Pacholýkovskej hospodařiti, zanechal prázdný živnosti, pojma ženu a ty všeckny děti v létu 1661 nocmi jako jiná šelma a zrádce utekl a snad již někde na šibenici se klátí,“ což naznačuje postoj vrchnosti k takovému činu, jakým dozajista opuštění panství bylo. Opuštění panství bylo zřejmě chápáno na stejné úrovni, jako zrada vrchnosti, čemuž nasvědčuje i jedna z úvodních částí novější gruntovní knihy: „Kteryby pakz Rozpustilosti aneb swewolnie z Panstwj Zbiehl, apo 10: neb 15: letech se newratil, wssechno Mil: Wrchnosti Pržipada, a wssak wratillyby se zase na Panstvj Milostiwa Wrchnost, gemu bud wssechno, aneb aspoň dil zase dati, w moczy sobie Zanechawati Racžj.“63 Obšírněji soupisy poddaných pojednávají o zajímavé záležitosti krádeže na panství. Havel, nemanželský syn Mariany, se dopustil krádeže koní u místních sedláků. Výpovědi pro jednotlivé roky jsou nanejvýš výmluvné. Rok 1670: „Zlezl zámek, utekl, umí prej dobře kobyly na panství bez peněz kupovati.“ Rok 1671: „Tento arci s kurvy syn dopustíce se mnohýho zlodějství, byl do arrestu sem vzat, kderýžto fortelem vymyšleným z vězení se dobyda, jako jiná šelma a zrádce zámek zlezl a utekl. Posavad si jinde šibenici hledá.“ Rok 1673: „Roku 1664 ukradl nejprve Tůmovi kobylu, Ujcovi valacha, nato dostana se do vězení, dobyl se z něho, zlezl zámek a utekl, však dle zprávy rychtáře u Hory Kutný zavisl, nebude více krásti.“ A o rok později dokonce: „V létu 1664 ukradna Tůmovi kobylu a Ujcovi valacha, dostal se do zámeckýho trestání, z něho chytrostí svou sobě pomohl a zámek zlezl. Ten tam a již dle zprávy, že měl okolo Kolína zavisnouti.“ Taková pravidla měla vrchnostenská spravedlnost.

63

gruntovní kniha města Lišova pro ves Hůrky z let 1685 – 1855, deponovaná v SOA Třeboň, úvodní list.

- 26 -

10 Závěr S dokončením této práce mohu konstatovat, že s téměř půlročním intenzivním výzkumem jsem spokojen. Jsem si plně vědom toho, že není v lidských silách zachytit a použít všechny informace, které by se zdály užitečné všem, nebo alespoň většině historiků či genealogů. Mým cílem v této práci bylo rekonstruovat poměry této malé jihočeské vsi v co možná nejširším spektru situací a oblastí. Po celou dobu sběru podkladů jsem se snažil potřebná data zaznamenávat, čímž také vzniklo přiložené multimediální CD, obsahující nedílné a podrobné informace. Chtěl bych podotknout, že všechna data jsem se snažil podložit přímou zmínkou, nevytvářet nepodložené spekulace, či se dokonce dopustit chyby. Všechny použité datace jsou trojího typu, buďto naprosto neznámé, neodhadované, nebo přibližné, s uvedeným rokem, nebo přesné, s uvedením celého data, podle kterého je možné záznamy zpětně poměrně snadno dohledat. Nejtěžšími situacemi bylo v mnohých chvílích písmo, které je v každé písemnosti a v každém období více či méně odlišné. Další překážkou byla i použitá latina, v některých úsecích (převážně prvního svazku lišovské matriky) značně zkomplikované strohým a hrubým písmem, které se mi jevilo jako nejhůře čitelné. Po celou dobu vytváření podkladů jsem se snažil data srovnávat ve všech možných zdrojích, čímž mnohde docházelo k jistým rozporům, které jsem již zmínil v kapitole o použitých archivních pramenech. Dalším úskalím byl jev, zvláště rozšířený v hospodářských oblastech Čech, kterou bezpochyby bývalé panství Hluboká nad Vltavou je, a to takzvaným přejímáním příjmí po usedlosti, v praxi se používající tak, že nově usedlý obyvatel vsi zpravidla přejal příjmí po usedlosti, na které se usadil. V oblasti Hůrek lze rovněž nalézt případy znovuvybudování či výrazného zlepšení stávající zchátralé usedlosti, právě proto nově se nazývající po jejím obnoviteli. Příjmení dnešního typu64 totiž bylo výrazněji vyžadováno jako neměnné až za dob vlády Marie Terezie a Josefa II., zatímco můj výzkum se týkal převážně období do roku 1710. Mnohde se bylo nutné řídit pouze křestními jmény a osoby dále ověřovat jen podle událostí, zapsaných v některých z dalších písemností, což možný výzkum velmi výrazně komplikovalo.

64

nutno rozlišovat příjmí a příjmení. Zatímco příjmení je dědičné, příjmí spojovalo jeho nositele (v případě

hlubockého panství) především s nemovitostí nebo povoláním.

- 27 -

Během bádání jsem dokonce narazil přímo i na vznik příjmení – usedlý Urban, příjmím Kovář, zemřel 28. května 1666, načež usedlost zdědil jeho syn Jakub. Právě tento nový hospodář zavdal příjmí, později i příjmení rozšířenému rodu, neboť od tohoto období nebyl v archivních pramenech již nazýván Jakub Kovář, nýbrž Jakub Urban. Doufám, že práce svůj cíl splnila, zapomenutou historii oživila a vytvořila poněkud reálnější představu o způsobu života našich předků. Tato práce pro mne byla jistou motivací ve zjišťování historických událostí nejen v rámci země, ale i v rámci regionu, v rámci šlechty, dokonce ve vzájemných vztazích mezi církví a vrchností. Jakkoliv byla práce namáhavá, obtížná, občas jakoby nikam nevedoucí a z časového hlediska náročná, byl bych velmi rád, kdyby se mi podařilo v budoucnu zmapovat takto podrobněji i zbývající časový úsek dějin vsi Hůrek a posléze ještě doplnil podobnou formou sepsané kompletní poznatky ze zbývajících dvou vsí, s Hůrkami spjatými, Hrutova a Levína.

- 28 -

11 Zdroje 11.1 Zdroje publikované 11.1.1 Použitá literatura FIALA, Zdeněk, HOSÁK, Ladislav, PAVEL, Jakub, JANÁČEK, Josef, KOTEK, Ludvík. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. vydání, Praha: Svoboda, 1986.

HART, Jiří, redakce. České Budějovice: MěstNV v Lišově. Lišov, 1984. KOVÁŘ, Daniel. Lišov: 1334-2004. České Budějovice: Město Lišov, 2004. PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům: Praktická příručka občanské genealogie. Dotisk prvního vydání. Praha 5: Libri, 2006/2008. ISBN 978-80-7277-307-7. POHANKA, Henry Camillo. Po stopách vlastních předků. Litvínov: Dialog, 2009. ISBN 978-80-7382-134-0. PROCHÁZKA, Vladimír. Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1963. Právněhistorická knižnice sv. 6.

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého VII., Praha, 1890. 11.1.2 Zdroje on – line SASSMANN, Alois. ČESKÝ ROZHLAS ČESKÉ BUDĚJOVICE. Kořeny 14: Hůrky [MP3]. [cit. 29.12.2012]. Kořeny. Dostupné on-line z: http://www2.rozhlas.cz/stream/357891.mp3 (nahrávka přiložena) SASSMANN, Alois. ČESKÝ ROZHLAS ČESKÉ BUDĚJOVICE. Kořeny 51: Obecní kováři a husáci [MP3]. [cit. 31.12.2012]. Kořeny. Dostupné on-line z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/453856

- 29 -

11.2 Zdroje nepublikované 11.2.1 Archivní materiály on – line nedostupné SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, Pernštejnský urbář, 1490. Sign. I 6 Gß N: 1. SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, pozemková kniha pro rychtářství Lišov, 1616. Sign. I 5AU 3/1. SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, pozemková kniha Lišova pro ves Hůrky, 1685 – 1855. Sign. OS Lišov 1855. SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, Josefínský katastr pro Hůrky, triplikát pro Jihočeský kraj, fase sign. 798. Vs Hluboká, mapy, sign. IA C Nro.3.i, č. 463 – 470. 11.2.2 Archivní materiály dostupné on – line 11.2.2.1 Obecní kronika SOkA České Budějovice. Pamětní kniha Františka Frolíka z Hůrek č. 6, 1910 – 1946. Dostupné on-line na adrese http://digi.ceskearchivy.cz/cs/1615/101 11.2.2.2 Sirotčí registry SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 1 (1625), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52002/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 2 (1626), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52004/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 3 (1626), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52003/2 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 4 (1628), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52005/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 5 (1628), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52071/1

- 30 -

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 6 (1629), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52177/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 7 (1630), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52007/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 8 (1631), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52009/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 9 (1632), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52010/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 10 (1633), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52011/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 11 (1633 – 1640), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52012/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 12 (1634 – 1639), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52178/2 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 13 (1635), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52015/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 14 (1635), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52179/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 15 (1636), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52180/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 16 (1637), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52017/2 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 17 (1638), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52018/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 18 (1650), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52019/1 - 31 -

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 19 (1651), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52021/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 20 (1652), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52070/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 21 (1653), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52181/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 22 (1653), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52074/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 23 (1654), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52073/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 24 (1654), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52182/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 25 (1655), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52088/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 26 (1656), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52089/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 27 (1657), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52090/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 28 (1658), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52091/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 29 (1659), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52149/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 30 (1659 – 1662), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52184/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 43 (1672), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52202/16 - 32 -

11.2.2.3 Soupisy poddaných, soupisy zběhlých z panství SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 30 (1659 – 1662), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52184/23 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 31 (1663), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52187/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 32 (1664), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52188/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 33 (1665), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52191/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 34 (1666), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52192/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 35 (1667), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52193/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 36 (1669), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52194/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 37 (1670), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52195/3 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 38 (1671), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52196/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 39 (1671), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52197/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 40 (1671), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52199/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 42 (1672), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52201/1 - 33 -

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 44 (1673), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52203/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 45 (1674), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52204/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 46 (1676), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52205/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 47 (1677), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52206/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 48 (1678), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52207/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 49 (1679), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52210/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 50 (1680), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52211/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 51 (1680), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52212/1 (německy) SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 52 (1681), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52214/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 53 (1682), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52215/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 54 (1683), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52216/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 55 (1684), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52217/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 56 (1685), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52218/1 - 34 -

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 57 (1686 – 1687), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52219/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 58 (1686), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52220/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 59 (1687), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52221/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 60 (1688), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52222/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 61 (1688), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52223/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 62 (1689), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52224/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 64 (1690), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52226/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 65 (1691), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52227/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 66 (1692), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52228/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 67 (1693), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52230/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 68 (1694), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52232/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 70 (1695), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52234/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 71 (1696), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52235/1 - 35 -

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 73 (1697), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52247/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 74 (1698), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52248/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 75 (1699), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52249/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 76 (1700), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52250/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 77 (1701), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52253/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 78 (1702), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52254/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 79 (1703), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52255/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 80 (1704), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52256/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 81 (1705), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52257/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 82 (1706), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52258/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 84 (1707), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52260/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 85 (1708), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52261/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 86 (1709), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52262/1 - 36 -

SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 87 (1710), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52263/1 11.2.2.4 Soupisy vlastníků usedlostí SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 63 (1689), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52225/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 68 (1693), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52229/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 72 (1696), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52246/1 SOA Třeboň, fond Velkostatek Hluboká, sign. IB 5AU No 1, kniha 83 (1706), dostupné on – line z http://digi.ceskearchivy.cz/cs/52259/1 11.2.2.5 Matriky římskokatolické církve SOA Třeboň, matriky římskokatolické církve, farnost Lišov, 1. svazek, matrika NOZ (N 1642 – 1699, O 1659 – 1699 a Z 1661 – 1699) SOA Třeboň, matriky římskokatolické církve, farnost Lišov, 2. svazek, matrika NOZ (N 1700 – 1725, O 1700 – 1743 a Z 1700 – 1741) SOA Třeboň, matriky římskokatolické církve, farnost Lišov, 22. svazek, index k matrikám NOZ (IN 1642 – 1822, IO 1659 – 1743 a IZ 1661 – 1743) (pro index jmen na přiloženém CD využito i matrik pro farnosti Hosín a Pištín, svazků odpovídajícím uvedeným údajům) 11.2.2.6 Mapové materiály II. vojenské (Františkovo) mapování, Čechy, 1836 – 1852, mapový list O-16-III. Měřítko 1 : 28 800. Dostupné on – line z http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=1024&lang=cs&z_width=768&z_newwin =1&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_16_III - 37 -

Český úřad zeměměřický a katastrální, Povinné císařské otisky stabilního katastru, 1827, č. 2430 – 1. Dostupné on – line z http://archivnimapy.cuzk.cz/cio/data/main/cio_query_01.html?mapno_cm=c2430-1

- 38 -

12 Příloha

Obrázek VII - Soupis poddaných panství hlubockého, rok 1665, titulní list

Obrázek VIII - gruntovnice pro ves Hůrky, 1685 - 1855

- 39 -

Obrázek IX - titulek gruntovní knihy pro lišovskou rychtu z roku 1616

- 40 -

Závěrečná práce Předmět: Dějepis Téma: Ves Hůrky v archivních pramenech Autor: Milan Wölfl Ročník:

Recommend Documents